Rozpadající se sázavská kapliãka

O B â A S N Í K FA R N O S T Í · T ù C H O V I C E - S LA P Y • K V ù T E N 2000

Rozpadající se sázavská kapliãka

2

slovo na úvod

JAN NEPOMUCK¯ – SVùTEC MARIÁNSKÉHO MùSÍCE V posledním desetiletí, více neÏ kdy jindy, nafiíkáme nad mizející ztrátou národního povûdomí v du‰ích lidí, zvlá‰tû mládeÏe. Komunistick˘m reÏimem proklamovan˘ internacionalismus vytlaãil hrdost nad pfiíslu‰ností k národu a pak sám vzal za své. Logicky tím vzala za své i úcta k národním svûtcÛm. Najednou jako by nebyli potfieba ti, ktefií pro své soukmenovce nûco vykonali, obûtovali se a jak vûfiíme, neviditelnû pÛsobí dále. Zvlá‰tû sv. Jan Nepomuck˘, kterému je zasvûcen nበ‰tûchovick˘ chrám, byl odjakÏiva pfiedmûtem sporÛ. Vyskytly se pochybnosti, zda vÛbec Ïil. Jestli není jen v˘myslem jezuitÛ, rekatolizátorÛ národa, ktefií takto chtûli vym˘tit památku Husovu, atd. Vûdecké v˘zkumy uvedly na pravou míru omyly, které se do historie Janova Ïivota a jeho památky vloudily. Napfi. to, Ïe v kanonizaãní bule papeÏe Benedikta XIII. je uveden ‰patnû letopoãet úmrtí sv. Jana: 16. 5. 1383 místo 20. 3. 1393, coÏ bylo zapfiíãinûno omylem kronikáfie Václava Hájka z Liboãan. Nebo objev, Ïe domnûl˘ jazyk sv. Jana jazykem ve skuteãnosti není. Tyto poznatky ale nic nemûní na svatosti

a hrdinském postoji tohoto generálního vikáfie praÏského arcibiskupa Jana z Jen‰tejna. Dokázal se postavit ve svém úfiadû proti zvÛli, nenechal se uplatit a zkorumpovat. Jak˘ vzor pro dne‰ní dobu! Pozoruhodná je také skuteãnost, Ïe svatojánská úcta dokázala sjednotit ãeskou katolickou církev 18. stol., pronikla i do v‰edního Ïivota a dala vznik mnoha vynikajícím umûleck˘m dílÛm. Co nás, dne‰ní vûfiící, sjednocuje? Je vÛbec je‰tû nûco, co by vût‰inû bylo spoleãné? Snad úcta k Pannû Marii, které je mûsíc kvûten zvlá‰tû zasvûcen. Omylem v datu úmrtí pfiipadl svátek sv. Jana do mûsíce kvûtna. MÛÏeme to nazvat jen pouh˘m lidsk˘m omylem? Tfieba to souvisí je‰tû s jin˘m rysem Janov˘m. Svûtec s prstem na ústech, mlãící. Muãedník sluÏebního tajemství. Nazvûme tak ono mlãení, které se nemuselo t˘kat jen zpovûdního tajemství. K tomu tichá Matka BoÏí. Svatí b˘vají znázorÀováni se svatozáfií kolem hlavy. Panna Maria a sv. Jan s hvûzdami. Dvanáct hvûzd mariánsk˘ch a pût hvûzd svatojánsk˘ch po dlouhá léta záfií na ãeském nebi. PfiiãiÀme se, aÈ nezhasnou!

historie obce

SÁZAVA je sídli‰tûm dávného pÛvodu. Byla nepochybnû panovníkem spolu s Mûchenicemi darována Ostrovskému klá‰teru pfii jeho zaloÏení. ZÛstala vÏdy jen malou osadou. Ta byla v prÛbûhu vûkÛ pfiiãleÀována k okolním sídli‰tím a to zpravidla podle majitele, kter˘ právû pfiíslu‰né území získal do vlastnictví. Z klá‰terního majetku byla v husitské dobû vyãlenûna jako dar nûkterému z pfiívrÏencÛ císafie Zikmunda. Z roku 1499 pochází záznam krále Vladislava potvrzující vlastnictví Sázavy Jeron˘mu ze Skuhrova. Roku 1450 byla pfiipojena k Libfii (souãást konopi‰Èského panství) a roku 1595 pfiipadla k Chotouni – to kdyÏ Jifiík Karban z Ol‰an majetek rozdûlil a Sázava se spolu s Petrovem, Oborou, Bohulibami a Kamenn˘mi Vraty dostala do vlastnictví rodu Îelensk˘ch z BfieÏan. Gabriel Kry‰tof Îelensk˘ majetek v dobû pobûlohorské ztratil a Sázava s dal‰ími obcemi byla královskou komorou zastavena hrabûti Kry‰tofu ·tûpánu z Thurnu. Dal‰ími vlastníky byli Michnové z Vacínova a poté v letech 1716 aÏ 1916 praÏské arcibiskupství. Pozorn˘ ãtenáfi mezi tímto v˘ãtem postrádá zmínku zdánlivû logické pfiíslu‰nosti k Davli. DÛvody …? Sázava vÏdy b˘vala „za dvojí vodou“ – od Davle nebo Hradi‰Èka oddûlena fiekou. Dnes se takováto pfiekáÏka zdá b˘t nepatrná, (staãí pfiejít jeden z mostÛ nebo klidnou hladinu pfieplout lodí), ale v dfiívûj‰ích dobách zabraÀovala tomu nejpodstatnûj‰ímu – dobrému, trvalému a nepfieru‰ovanému komunikaãnímu spojení sídli‰È. Bez nûj v˘voj dvou zcela sousedících míst zpravidla probíhal odli‰nû. Proã pro obyvatele obou bfiehÛ b˘vala Vltava se Sázavou tûÏko pfiekroãitelnou hranicí? To vypl˘vá z tehdej‰ího charakteru obou tokÛ. Velikost povodí (Vltava 13 tis. km2, Sázava více neÏ ãtyfii tis. km2) kumulovala pfii ãast˘ch povodních znaãné mnoÏství vody a provoz pfiívozÛ pfieru‰ovala. Nebezpeãí fiek dokládá napfi. pamûtní kniha svatokiliánské farnosti – témûfi kaÏdoroãnû zaznamenává tragická utonutí. Vztahy osady k bli-

3

zouãké Davli se tedy nemohly rozvíjet tak, jak by dnes bylo samozfiejmostí (podobné pomûry se vyvíjely v Brun‰ovû, kter˘ se dokonce dodnes nestal souãástí ·tûchovic). Problémy byly témûfi kaÏdodenní, v pozdûj‰í dobû napfi. s docházkou dûtí do ‰koly, s dojíÏdûním za prací, do kostela, na hfibitov ap. Jakmile to tedy technické a finanãní podmínky dovolily, situace vyústila v jediné moÏné fie‰ení, stavbu mostu, kter˘ byl v Davli dokonãen a posvûcen roku 1905. Od 1. 5. 1900 jiÏ pravidelnû po druhém bfiehu Vltavy jezdil „Posázavsk˘ pacifik“ a pfiemostûní fieky se tedy stalo takfika nutností. (Oslavy 100 let existence davelského nádraÏí v tûchto dnech právû probíhají.) Provoz pfiívozÛ v˘stavbou mostu bezprostfiednû nekonãil, smûl b˘t v‰ak provozován jen veslov˘mi lodicemi za pfiesnû stanoven˘ch, pfiísn˘ch podmínek. Dobré spojení vlakem a parolodí umoÏÀovalo dojíÏdûní za prací, ale na druhé stranû znamenalo siln˘ pfiíliv náv‰tûvníkÛ, turistÛ a trampÛ. Star‰í chatová v˘stavba se soustfiedila právû do údolí Záhofianského potoka. Pro pfiedstavu lze uvést, Ïe z celkového poãtu 599 chat v oblasti Davle je jich právû v katastru Sázavy 404 (údaj z roku 1991). V osadû v tomto roce Ïilo 170 stál˘ch obyvatel. Osada byla vÏdy pfii‰kolena do Davle a farností i hfibitovem patfiila ke sv. Kiliánu. Z církevních staveb se dochovala kapliãka naproti baroknímu „Obermajerovu statku“ z roku 1817, kter˘ je chránûnou stavební památkou, bohuÏel dnes ve velmi ‰patném stavu. Nemáme doloÏeno, zda rozpadající se kapliãka byla vybudována pfii stavbû Ïeleznice (podobnû jako kapliãka mezi zastávkami Bojov a Bojanovice), nebo její vznik nûjak souvisí s uveden˘m statkem, ãi zda byla stavûna samostatnû. Ani její zasvûcení není z interiéru patrné. S pouÏitím publikace K. Vanãury „Davle u Prahy – minulost a souãasnost", 1999 a dal‰ích pramenÛ zpracoval Jaroslav Schröffel

4

svat˘ rok

SVAT¯ ROK 2000 – NÁRODNÍ POUË DIECÉZÍ âR Ve dnech 30. 3. – 2. 4. 2000 jsme se v poãtu osmi poutníkÛ z na‰ich farností zúãastnili poutního zájezdu do ¤íma. Tu‰ila jsem, Ïe to bude mohutná akce, ale skuteãnost pfiedãila v‰echna oãekávání. Bylo vypraveno asi 145 autobusÛ z âech a Moravy, pfiibliÏnû cestovalo na tuto pouÈ 7000 lidí, cel˘ biskupsk˘ sbor a asi 200 knûÏí a jáhnÛ. ¤ím tûch dnÛ znûl ãesk˘m jazykem. To, co jsme proÏili, se nedá struãnû popsat. KdyÏ jsme ve ãtvrtek odjíÏdûli z domova, byla tu zima a pr‰elo. Na‰e cesta vedla pfies zasnûÏené rakouské Alpy smûrem na Padovu a dále do ¤íma. V Padovû u Sv. Antonína jsme mûli mít první veãerní m‰i svatou, ale pro velké zdrÏení na cestû a pozdní noãní pfiíjezd se nekonala. KdyÏ jsme ráno pfiijeli do ¤íma, vítalo nás léto. Vzrostlá zelená tráva, rozkvetlá vlãími máky, v zahradách kvetoucí stromy a kefie, ze stromÛ visící zralé pomeranãe. První ohromující dojem z památek starovûkého mûsta a kfiesÈansk˘ch chrámÛ. Procházka barokním ¤ímem, vrcholící u svûtovû proslulé Fontány di Trevi, o které se fiíká, Ïe kdo do ní hodí minci, do ¤íma se jistû vrátí. První jubilejní m‰e svatá byla slavena v bazilice sv. Pavla za hradbami. Tato bazilika byla postavena císafiem Konstantinem uprostfied starofiímského hfibitova nad hrobem sv. Pavla. Byla po poÏáru obnovena v 19. století. V‰ichni jsme se shromáÏdili v chrámu a oãekávali prÛvod biskupÛ a knûÏí, kter˘ vstoupil Svatou branou. Modlili jsme se KfiíÏovou cestu a pfii slavnostní m‰i svaté proÏívali nezapomenutelné chvíle. Druh˘ den v aule Pavla VI., jsme po m‰i svaté netrpûlivû oãekávali Svatého otce, se kter˘m jsme se mûli setkat na audienci. KdyÏ se koneãnû obje-

vila jeho bíle odûná sehnutá postava s hÛlkou v ruce, zaboufiil sál nad‰ením a dlouhotrvajícím potleskem. Tento nemocn˘ star˘ muÏ na nás zapÛsobil svojí pokorou, laskavostí a velkou duchovní silou. Byla na nûm znát únava z poutû do Svaté zemû a pfiesto nás pfiijal s radostí. Mluvil o sv˘ch dvou cestách do na‰í zemû, pfiipomenul vtipem „nበSvat˘ Kopeãek pln˘ oveãek". TûÏko jsme se louãili a jásot nebral konce. Odpoledne bylo zasvûceno pouti po fiímsk˘ch bazilikách. Nav‰tívili jsme baziliku Panny Marie Vût‰í (SnûÏné), která byla zaloÏena r. 352 papeÏem Liberiem na Ïádost Panny Marie, která se zjevila fiímskému patriciovi ve snu a uloÏila postavit kostel tam, kde ráno bude sníh. Dal‰í náv‰tûva patfiila bazilice sv. Jana v Lateránû, coÏ je hodnostnû nejvy‰‰í kostel katolické církve, protoÏe je to biskupsk˘ kostel papeÏe. Nav‰tívili jsme také kostel sv. Klimenta, kde je pochován sv. Cyril. Tam u jeho hrobu jsme se modlili, prosili za vlast a církev a zpívali k jeho poctû. Dal‰í z nav‰tíven˘ch chrámÛ byl kostel Svatého KfiíÏe, kde jsou uchovávány památky umuãení Pána JeÏí‰e. Tento chrám je svûfien˘ na‰emu arcibiskupovi, kardinálu Miloslavu Vlkovi. Hluboce na mû zapÛsobila náv‰tûva kostela sv. Petra v fietûzech, kde jsou vidût fietûzy, kter˘mi byl spoután sv. Petr, a známé mauzoleum papeÏe Julia II., kterému vévodí skvostná Michelangelova socha MojÏí‰e. V nedûli jsme slavili poslední m‰i svatou v bazilice sv. Petra ve Vatikánu. Vedl ji arcibiskup praÏsk˘, kardinál Miloslav Vlk a strhující kázání mûl nበmilovan˘ biskup otec ·karvada. Po m‰i sv. jsme vystoupali po mnoha schodech do ko-

svat˘ rok

5

pule Svatopetrského chrámu a obdivovali krásy Vûãného mûsta. Pro velké zástupy lidí jsme se v‰ak jiÏ nedostali k vlastní prohlídce chrámu, takÏe nádherné Michelangelovo souso‰í „Pietu“ jsem vidûla jen z dálky. V poledne jsme se na Svatopetrském námûstí spoleãnû se Svat˘m otcem modlili modlitbu Andûl Pánû, Svat˘ otec nás zdravil ãesky, vlály zde ãeské prapory, na‰i poutníci volali „máme Tû rádi“ a já sama mezi italsk˘mi poutníky (protoÏe jsem se cestou z kopule chrámu vzdálila od na‰ich), volala také „máme Tû rádi“ – v‰ichni se ke mnû otáãeli a usmívali se a já jsem byla ‰Èastná ...

Na‰i „farní poutníci“ pfied Koloseem v ¤ímû (Jana Pecharová, Franti‰ka Ábelová, Marie Beranová, Vûra Barto‰ová, Jan Novák).

âe‰tí poutníci pfied bazilikou sv. Petra – Vatikán.

Dalo by se o této pouti ke hrobÛm svat˘ch apo‰tolÛ Petra a Pavla napsat mnohé. Znamenala pro mne a jistû i pro mé pfiátele na cestû, mnoho – povzbuzení ve vífie a lásce, nadûji v odpu‰tûní, radost v srdci a pokoj v du‰i. Jedno rãení fiíká, Ïe v‰echny cesty vedou do ¤íma. Jsem ráda, Ïe jedna z nich sem v tento poÏehnan˘ ãas pfiivedla také mne. Dûkuji. Jana Pecharová

6

svûdectví

V nûkolika dfiívûj‰ích ãíslech "ProudÛ“ jsme na pokraãování uvefiejnili korespondenci ‰tûchovického administrátora P. Aloise Bûtíka s fracouzk˘m knûzem, P. Gayem, vûznûm b˘valého koncentraãního tábora v Hradi‰tku. Zdá se to neuvûfiitelné, ale právû v leto‰ním roce jiÏ uplynulo 55 let od onûch pohnut˘ch událostí. Kdo byl oním stateãn˘ knûzem? Uvijeme kytici vzpomínek na jeho památku... Pater Alois Bûtík k nám pfii‰el 1. záfií 1943 od Sv. Matûje v Praze, kde byl administrátorem. Byl ustanoven kaplanem ve Slapech a exc. administrátorem u Sv. Kiliána, od 1. 10. 1943 pak administrátorem u Sv. Kiliána a od 1. dubna 1946 se v této farnosti stal kaplanem. Sídlil na fafie ve ·tûchovicích (pfiipomínáme tehdej‰í odli‰né pomûry ve zdej‰ích farnostech; ‰tûchovická farnost byla oficiálnû ustanovena aÏ v roce 1973). Jeho pÛsobení u nás bylo pomûrnû krátké, jiÏ 1. srpna 1947 byl pfieloÏen do Hostounû. Jak˘m byl P. Alois Bûtík ãlovûkem? V dobû zdej‰ího pÛsobení byl mlad˘m knûzem. O jeho odvaze, stateãnosti a obûtavosti existuje v˘mluvné svûdectví. Jak pamûtníci vyprávûjí, nepokazil Ïádnou zábavu, pfiiloÏil ruku k dílu, kde toho bylo zapotfiebí a pro dobrou vûc dovedl získat lidi. Pikoviãtí osadníci vyprávûjí, jak s nimi pomáhal rekonstruovat ve válce poniãenou kapliãku Sv. Václava – i taneãní zábava pro získání potfiebn˘ch penûz se k tomuto úãelu pofiádala! Pozorní ãtenáfii ProudÛ jistû zaznamenali jeho postesknutí nad lhostejností k vífie u obyvatel zdej‰ích farností. Vysvûtlení rozporu hledejme v dobû, kdy bylo vysloveno – bylo to v pochmurném ãase nûmecké okupace ve stínu blízkého koncentraãního tábora, o jehoÏ Ïivotních podmínkách pro vûznû byl právû on dobfie informován. A srovnával Ïivotní hodnoty a lidské charaktery. Pak pfii‰la pováleãná léta s nov˘m optimismem a nad‰ením budovat nové a opravovat poniãené. Jak zajímavé a pouãné by bylo vyprávût si právû s ním o tehdej‰ích dobách! A Ïe by i pro nás neplatil vzkaz jeho farníkÛm, se kter˘mi se louãil?

P. A L O I S B ù T Í K – ROZLOUâENÍ S OSADOU Koncem prázdnin se stala zmûna ve zdej‰í farnosti. Rozhodnutím p. arcibiskupa jsem byl ustanoven administrátorem v Hostouni u Prahy. V nedûli 31. srpna nastalo rozlouãení, které bylo zvlá‰tû ve Sv. Kiliánû upfiímné a dojemné. ¤ekl jsem po kázání na rozlouãenou tato slova: ProÏil jsem s Vámi ãtyfii roky a za tu dobu jsem poznal ‰tûdrost a dobrotu Va‰eho srdce k domu BoÏímu; neboÈ víte, Ïe krásn˘, ãist˘ a úhledn˘ chrám je ozdobou a chloubou kaÏdé obce. Sdûluji Vám, Ïe za tu dobu mého pÛsobení jste svûfiili m˘m rukám 250 tisíc Kãs, za nûÏ byly provedeny rÛzné opravy, jak ve ·tûchovicích, tak ve Sv. Kiliánû. Jsem pfiesvûdãen, Ïe Vás to tû‰í a blaÏí samotné, kdyÏ si mÛÏete fiíci: „I já pfiispûl na ozdobu domu BoÏího!" Vím, Ïe zb˘vá udûlat je‰tû mnoho, na pfiíklad ve ·tûchovicích: pofiídit zvony, na hfibitovû pumpu. Ve Sv. Kiliánû: dát novou stfiechu, omítku, zvony a koupit nová paramenta. Jsem pfiesvûdãen v‰ak, Ïe Va‰e obûtavost nezanikne a pomÛÏe i mému nástupci. Oã Vás prosím? 1. DrÏte se vûrnû Pána Boha! ZasvûÈte se sluÏbû BoÏí! SluÏba Bohu je nerozluãnû spojena se ‰tûstím kaÏdého ãlovûka! BÛh Vás nezklame! 2. Uctívejte horlivû Matku BoÏí! V nûkter˘ch krajích jedinû úcta mariánská zachrání lid od pohanství a tím i od záhuby ãasné a vûãné! Pfií‰tí mûsíc bude z rozkazu p. arcibiskupa vybírána Mariánská daÀ, urãená hlavnû pro pohraniãí. Myslím, Ïe nebude ani jedin˘, kdo by nepfiispûl. 3. Choìte rádi na m‰i svatou! PlÀte radostnû své náboÏenské povinnosti! Doby jsou pfiíli‰ váÏné. Je teprve dva roky po válce a jiÏ kaÏd˘ úzkostlivû pohlíÏí do budoucnosti. JestliÏe v‰ak BÛh bude opût s námi, kdo proti nám? 4. Nezapomínejte na katolick˘ tisk! M˘m vroucím pfiáním je: Do kaÏdé rodiny: Rozsévaã neb

svûdectví

Nedûli a dûtem Andûla stráÏného neb Radostné mládí! Na konec dûkuji v‰em, co dobrého pro mne i pro dÛm BoÏí jste vykonali. BÛh Vám zaplaÈ! Buìte zde s Bohem a BÛh Vám Ïehnej, v‰eho zlého chraÀ a ve v‰em dobrém sil. Alois Bûtík, administrátor FARNÍ VùSTNÍK VIKARIÁTU ZBRASLAVSKÉHO

7

ván kaplanem. O ãtrnáct mûsícÛ pozdûji (1. 8. 1947) z na‰ich farností ode‰el do Hostounû. Po dobu zdej‰ího pÛsobení bydlel na fafie ve ·tûchovicích, proto o nûm historické prameny ze II. svûtové války mluví jako o ‰tûchovickém faráfii. V Hostouni pÛsobil témûfi ‰est let. Dne 9. kvûtna roku 1954 pfie‰el jako administrátor do

Roãník 3, ãíslo 3, dne 15. fiíjna 1947 Rok 1945 Psal se rok 1945, my jsme chtûli mít svatbu v kostele. PoÏádali jsme pana faráfie, ten nás znal z kostela. Já jsem ale musela s pravdou ven, Ïe jsem církve ãeskoslovenské. Pan faráfi v‰echno zafiídil tak, jak jsme si pfiáli. I kmotru na kfiest mi sám obstaral. Pak mi je‰tû pÛjãil kníÏky, abych si je pfieãetla, zapamatovala a abych si je tfieba pfieãetla nûkolikrát. No, v‰echno nám zafiídil, abychom byli spokojeni. Byl to moc hodn˘ pan faráfi, já jsem fiíkala, dÛsledn˘. Na nic nezapomínal, co bylo tfieba. Myslím, Ïe jsme jiÏ poslední manÏelé v tomto kraji, ktefií mohou fiíct: „Nás oddával pan faráfi Alois Bûtík.“ Îemliãkovi z Davle, únor 2000

Z archivních údajÛ praÏského arcibiskupství: Pater Alois Bûtík se narodil 4. 12. 1912 v Pozovicích a byl vysvûcen 29. ãervna 1938 v Praze. Od 1. záfií 1938 se stal kaplanem v Praze – Hostivafii. Dnem 1. ãervence 1942 byl ustanoven II. kaplanem u Sv. Ducha v Praze a od 1. 8. 1942 administrátorem u Sv. Matûje v ·árce v Praze – Dejvicích, kde i dále slouÏil, i kdyÏ se od 1. 5. 1943 stal kaplanem u Sv. Ha‰tala v Praze I. Prvního záfií 1943 pak jako kaplan pfiichází do Slap a zastupuje administrátora u Sv. Kiliána, kde byl o mûsíc pozdûji administrátorem ustanoven. 1. dubna 1946 byl u Sv. Kiliána jmeno-

P. Alois Bûtík oddává manÏele Kudrnovi z Pikovic

farnosti v Zásmukách (okr. Kolín), aby se po roce a pÛl (1. 11. 1955) stal administrátorem v Bu‰tûhradû a ve Dfietovicích. P. Bûtík byl dne 18. listopadu 1967 jmenován arc. notáfiem a r. 1973 vyznamenán dekretem pochvaly. 1. záfií 1975 byl jmenován faráfiem a k 70. narozeninám osobním dûkanem. Zemfiel ve vûku 74 let dne 18. prosince 1986 ve Zlínû. Je pohfiben v Luhaãovicích. Jaroslav Schröffel

8

stalo se

1. 4. 2000

T˘den pfied onou sobotou nám poãasí opravdu nepfiálo. První apríl v‰ak neãekanû pfiinesl jarní sluníãko a tak se hrstka brigádníkÛ, nehledû na rozbahnûn˘ terén, vûnovala hromadû dfiíví na dvofie ‰tûchovické fary a hrabání listí kolem kostela. Rukou bylo tentokrát ménû neÏ náfiadí, ale kousek práce se pfiece jenom odvedl. A ten kus co zb˘vá? Ten na nás v‰echny ãeká pfií‰tû …. rr

8. 4. 2000

Po krásném dnu, kter˘ jsme v adventním ãase proÏili pfii rekolekcích s P. Franti‰kem Masafiíkem, jsme se moc tû‰ili na dal‰í duchovní obnovu v postní dobû. A nebyli jsme vÛbec zklamáni. Tentokráte byl na fafie hostem nám jiÏ z dfiívûj‰ka znám˘ P. Jaroslav Koneãn˘. Pfiedná‰ky byly rozdûleny do tfií blokÛ: první zdÛrazÀoval v˘znam církve pro na‰i spásu, protoÏe ãlovûk není samospasiteln˘; druh˘ se zab˘val modlitbou jako snahou b˘t s Bohem neustále („chodit pfied Hospodinem“); poslední byl vûnován Eucharistii – nejvût‰ímu tajemství a pokladu na‰í víry. Ve chvílích zti‰ení jsme mûli o ãem pfiem˘‰let. Na tûle nás obãerstvoval opût v˘born˘ Katãin gulá‰. Na úpln˘ závûr nás ãekalo je‰tû jedno pfiekvapení. P. Koneãn˘ spolu s na‰ím panem faráfiem pro nám pfiipravili pr˘ „mal˘ koncertík“, kter˘ se v‰ak pak ukázal b˘t jedním z nejhezãích, jaké jsme ve ‰tûchovickém kostele sly‰eli. Zvuk varhan (P. Jaroslav) a houslí (P. Robert) i jejich spoleãn˘ zpûv textÛ (J. S. Bach) byly jednou velkou modlitbou. Byl to pro nás ten prsten darovan˘ otcem marnostratnému synovi.

noduché. Pod vedením P. Jaroslava se mi to podafiilo. Krásnou teãkou celého dne byl vynikající koncert na‰eho pana faráfie s P. Koneãn˘m. Hudbou chválili Pána a my jsme odcházeli bohat‰í o dal‰í záÏitek. Eva Îemliãková

15. 3. – 12. 4. 2000

Mnohdy si ani neuvûdomujeme, co v‰echno vlastníme tak nûjak navíc. BohuÏel si nûkdy neuvûdomujeme ani to, Ïe vedle nás Ïijí lidé, kter˘m schází i to základní. V postní dobû jsme znovu dostali moÏnost nejenom si uvûdomit existenci pfiebytku a nedostatku, ale také nabídnout nûco ze svého... V˘tûÏek sbírky darÛ, kter˘ch se v pfiízemí ‰tûchovické fary shromáÏdilo zase o nûco víc

Jirka a Hela

Pokud si vzpomínám na rekolekce v postní dobû, vedené P. Jaroslavem Koneãn˘m, vyvstane mi na mysli hlavnû klid a ãas na Boha. Umût se zastavit není, alespoÀ pro mû, tak jed-

Sv. Zdislava Ïila na pÛvodnû gotickém hradu Lemberku v první polovinû 13. století.

stalo se

9

neÏ loni, poputuje prostfiednictvím Úpické je‰tûdí, na mnû dosud neznámé poutní místo, Diakonie k nejpotfiebnûj‰ím u nás i zahraniãí. ke sv. Zdislavû. ZaplaÈ Pán BÛh! Cesta zdárnû ubíhala, byla jsem rr okouzlena malebn˘mi chaloupkami na âeskolipsku. Dopoledne nás uvítali 22. 4. 2000 bratfii dominikáni v baLidé, shromáÏdûní venku pfied zilice sv. Vavfiince a sv. kostelem, ãekají. Marek zapaluZdislavy v Jablonném. je úhlednou hranici, P. Robert Tento barokní chrám svûtí oheÀ, svûtí pa‰kály pro na‰e je, zvlá‰tû na tak makostely a kaple ve farnosti. V‰e je lou obec, vskutku nesmírnû sváteãní, jasné, monumentální. Dali klidné a krásné. Stojím ho vystavût páni na schodech, dívám se Berkové z Dubé na rozkvetlé stromy v 18. století podle a trochu jiÏ potemnávrhu slavného nûlou modrou obloarchitekta Jana hu a cítím podvûdoLuká‰e Hildebranmû v˘jimeãnost dne‰ního da. Byli jsme zde dne. I pfiíroda jakoby se úãastni poutní m‰e radovala z dne‰ního podBazilika sv. Vavfiince a Zdislavy v Jablonném svaté. Poté jsme seveãera! S rozÏehnut˘mi svíce- v Podje‰tûdí – sv. Zdislava je zde pochována. stoupili do krypty, kde jsou uloÏeny mi se vracíme do kostela ostatky sv. Zdislavy z Lemberka. vyzdobeného kvûtinami a usedáme do lavic. Na tomto místû není moÏné ‰iroce se rozeV‰ude kolem je dÛstojné ticho. Vnímám popisovat o Ïivotû této na‰í svaté, snad jen mÛj zornû bohosluÏbu slova – krásnû a zfietelnû osobní dojem, Ïe této „ochránkyni rodiny, recitované starozákonní úryvky z Bible, doplmatce chud˘ch, nemocn˘ch a opu‰tûn˘ch“ Àované zpûvy ÏalmÛ a jin˘mi chrámov˘mi i v dne‰ní dobû (a snad právû dnes) by mûla zpûvy. Atmosféra v plném kostele oslovuje v‰epatfiit na‰e hluboká úcta. chny pfiítomné. Jak jsme, my lidé, nepatrní Po obûdû se na‰e fiady rozdûlily a zpola proti BoÏí velikosti. autobusem, zpola pû‰ky jsme putovali, kolem Velikonoãní vigilie vedená P. Robertem studánky opfiedené legendami o zázraãnosti jekonãí. Díky, pane faráfii, za to v˘jimeãné setkájí vody, na hrad Lemberk. TotiÏ, myslela jsem, ní se vzkfií‰en˘m Spasitelem! Ïe se jedná o hrad, ale na místû jsme mohli Iva Schröffelová obdivovat renesanãní zámek s prvky barokní pfiestavby, zbudovan˘ na místû pÛvodního 29. 4. 2000 gotického hradu, kde se svou rodinou Ïila paní V sobotu 29. dubna se na‰e farnost pod vede- Zdislava. ním P. Roberta Hanaãíka vydala na pouÈ do V˘klad na‰eho prÛvodce se m˘m laick˘m severních âech. u‰ím zdál zasvûcen˘. Prohlédli jsme si repreNበautobus smûfioval do Jablonného v Pod- zentaãní i soukromé pokoje, b˘valou zámec-

10

stalo se

Na místním nádraÏí v Davli právû probíhala oslava 100 let jeho existence. Mûl pfiijet zvlá‰tní parní vlak a pfiipravovalo se vystoupení skupiny mlad˘ch lidí v dobov˘ch oblecích se star˘mi zbranûmi a za zpûvu písní. Proto jsme se po skonãení m‰e svaté vrátili. Pfied obûdem jsme pak je‰tû „nakoukli", zda od kapliãky nezmizel Trabant. Zmizel – a v kapliãce se se smetákem ohánûla mladá elegantní Ïena. Pr˘ hraje ve filharmonii a patfií ke skupinû mlad˘ch lidí, ktefií si vytkli za cíl, opravit a obnovit staré zchátralé kapliãky v okolí Prahy. Na‰e náhodné setkání nepovaÏovala za náhodu, ale fiízení BoÏí (získala potfiebné kontakty). Nepfiipojíme se a nepomÛÏeme kapliãku v Sázavû spoleãnû zachránit pfied zniãením? J. Schröffel

3. – 30. 4. 2000

Kapliãka v Sázavû je zakrytá vûtvemi kvetoucích ka‰tanÛ. Z její stfiechy vyrÛstají bfiízy...

kou tzv. „ãernou“ kuchyni a také místnosti vûnované památce b˘valé hradní paní, sv. Zdislavû. A pak uÏ se ãas sch˘lil k návratu, ani na‰e ãásteãné zbloudûní z cesty k autobusu mi nevadilo, vÏdyÈ byl s námi nበduchovní past˘fi! Tak zase pfií‰tû, nashledanou na dal‰í pouti! Petra K.

30. 4. 2000

Pak vûfite na náhodu... Jeli jsme vyfotografovat do na‰ich ProudÛ kapliãku v Sázavû. Obrázek je to Ïalostn˘, stavba je zdevastovaná, kapliãka zakrytá vûtvemi kvetoucích ka‰tanÛ, z její stfiechy vyrÛstají bfiízy. Pfied vchodem navíc stál Trabant. Pofiídili jsme jen nevaln˘ snímek ze zadní strany a odjeli na m‰i sv. do Slap.

Dejme cihly dohromady! – to je název akce, jejímÏ cílem je koneãnû pohnout s rekonstrukcí slapské fary, kde má vzniknout chránûná domácnost pro lidi s mentálním postiÏením. Zatím tato snaha obãanského sdruÏení PORTUS, která má faru v pronájmu, ztroskotávala na nedostatku finanãních prostfiedkÛ. Proto sdruÏení v mûsíci dubnu realizovalo pod zá‰titou hl. mûsta Prahy a celé fiady sponzorÛ v˘born˘ nápad – bylo sponzorsky vyrobeno 30 tisíc speciálních cihel s logem akce. Cihly bylo moÏno do 30. dubna zakoupit asi na patnácti stanovi‰tích po celé Praze – jedna cihla za 100,-Kã. I mnozí z na‰ich farníkÛ svou cihlou také pfiispûli. Pfiejeme „akci cihla“ hodnû úspûchu a doufáme, Ïe stavební práce na fafie ve Slapech budou opravdu moci b˘t zahájeny v ãervnu tohoto roku a Ïe chránûná domácnost zaãne fungovat jiÏ v roce 2001. O v˘sledku celé akce a o prÛbûhu stavebních prací budeme dále informovat v nûkterém z pfií‰tích ãísel ProudÛ. mal

11

kultura

FILM AÏ témûfi po padesáti letech od války se svût dozvûdûl o hrdinském ãinu Angliãana Nicholase Wintona, kter˘ v roce 1939 zachránil Ïivoty 669 Ïidovsk˘ch dûtí tím, Ïe se mu pro nû podafiilo zorganizovat vlakové transporty z Prahy do bezpeãí britsk˘ch ostrovÛ. Tento skuteãn˘ pfiíbûh se stal inspirací pro koprodukãní film (âR, Polsko SR) debutujícího reÏiséra Matûje Mináãe, podle scénáfie Jifiího Hubaãe

V·ICHNI MOJI BLÍZCÍ Vypravûãem je fiktívní Ïidovsk˘ chlapec David Silberstein, kter˘ právû díky N. Wintonovi jako jedin˘ z celé rozvûtvené rodiny pfieÏil. V dospûlosti vzpomíná na události, které se odehrávaly v jeho rodinû v období od Mnichovské dohody do zaãátku války v záfií 1939. Jako syn lékafie v malém mûstû proÏívá spolu s rodiãi, star‰í sestrou, sv˘mi str˘ci, ostatními pfiíbuzn˘mi a s nerozluãnou kamarádkou So‰ou ‰Èastné dûtství. Do této idyly v‰ak po vzniku protektorátu krutû zasáhnou historické události. Pfiednosti filmu spoãívají pfiedev‰ím v síle emotivního pfiíbûhu, v˘bornû napsaném scénáfii, dobré kamefie a kvalitním hereckém obsazení (J. Barto‰ka, L. ·afránková, J. Abrhám, O. Vetch˘, T. Brodská, M. Labuda a dal‰í). mal

Dva pohledy na závûr: na prvním pohledu je bazilika sv. Vavfiince a Zdislavy v Jablonném v Podje‰tûdí, na druhém Lemberk zaloÏen˘ Markvartici ve 13. století.

12

kalendáfi

P R AV I D E L N É D ù N Í V E FA R N O S T E C H M‰e svaté: Pondûlí 18.00 Úter˘ 18.00 Stfieda 18.00 âtvrtek 18.00 Sobota 18.00 Nedûle 8.00 10.00

Setkání ve farnosti: Pondûlí 19.00 – katechismus pro dospûlé Stfieda 16.30 – star‰í generace

·tûchovice – kaple Davle – kaple ·tûchovice – kaple Slapy ·tûchovice Sv. Kilián Slapy

Pravidelná v˘uka náboÏenství: Stfieda 13.30, 14.30, 15.30 ·tûchovice Svátost kfitu a manÏelství a pohfieb: domluvte osobnû s knûzem

Svátek sv. Jana Nepomuckého, jemuÏ je zasvûcen ‰tûchovick˘ kostel, oslavíme slavnou poutní m‰í sv. v sobotu 20. kvûtna v 18.00 hod., pfii níÏ bude úãinkovat soubor Laudato sii. T˘Ï soubor budeme moci sly‰et pfied touto bohosluÏbou v kostele ve ·tûchovicích od 16.30 hodin.

V nedûli 18.ãervna v 10.30 hod. bude m‰e sv. v kapli na Rovínku. Obvyklá nedûlní m‰e Slapech nebude.

Svátek Nav‰tívení Panny Marie oslavíme v kapli tohoto zasvûcení v Davli poutní m‰í svatou v 18.00 hod. v úter˘ 30. kvûtna.

Slavná poutní m‰e sv. na Ostrovû u Davle bude v 10.00 hod. na svátek Narození sv. Jana Kfititele v sobotu dne 24. ãervna 2000. Hlavním celebrantem bude nejd. pan pfievor – administrátor Benediktinského arciopatství sv. Vojtûcha a sv. Markéty v Praze – Bfievnovû, Prokop Petr Siostrzonek. Odpolední program bude upfiesnûn.

V sobotu 3. ãervna vystoupí v kostele sv. Jana Nepomuckého ve ·tûchovicích Stamicovo trio. Koncert zaãíná v 16.30 hod.

obãasník pro vnitfiní potfiebu farností ·tûchovice a Slapy

Svátek Tûla a Krve Pánû oslavíme v kostele ve ·tûchovicích ve ãtvrtek 22. ãervna v 18.00 hod.

Náklad: 250 ks. Adresa redakce: ·tûchovice 213. Tel.: 02/994 11 12. ·éfredaktor: P. Robert Hanaãik. Foto: J. Schröffel. Grafická úprava J.+J. Majcherovi ([email protected]). Tisk: ÚJI Praha-Zbraslav