ROZKOŠ NA ŠPIČCE JEHLY

1

ROZKOŠ NA ŠPIČCE JEHLY Pokračování textu Milování bez ztráty květiny Rozkoš na špičce jehly (37)

Muži označují soulože se zmíněnými ženami jako intimní zážitky vysokých kvalit, byť se někdy uskutečňují v nedůstojném prostředí domovních průjezdů, na popelnicích, v kolnách aj. Zmíněná zvláštnost souvisí s tím, že Romové jsou teplejšího naturelu a snadněji udržují v tělech čchi (projevuje se mj. rasovou soudržností a vzájemnou solidaritou). Obojí pak vede k tomu, že romské ženy bývají při intimních stycích doopravdy vzrušeny, a to i při prostitučních stycích, což je u žen bílé rasy, zvláště u severských národů, spíše ojedinělým jevem. O Romech bylo napsáno mnoho etnografických studií, nicméně jeden základní fakt badatelským pohledům odborníků dosud uniká. Žena má v romské rodině daleko vyšší společenský kredit než v běžné evropské rodině. Domníváme se, že právě toto je hledaný bod nejvyššího tření, jenž způsobuje vzájemnou disidentifikaci mezi Romy a ostatními lidmi, pro něž je typická silná patricentrická orientace.

■ VAGINÁLNÍ OLÍZNUTÍ Mnohý muž, aniž by souložil s prostitutkami, ví, že cikánské ženy mají horké pochvy. Psali o tom dokonce v novinách. Při tantrickém milování vzniká zajímavý jev, cosi jako vaginální olíznutí penisu. ● HORKÉ POCHVY Napsali jsme, že intimní poloha zvaná upavištásana má mnoho variant a rozličných obměn či vylepšení. Předně je třeba vědět, že chce-li muž při zmíněné poloze utěsnit patou bod chuej-jin, obvykle potřebuje polštářek pod zadek. Tahle věc se týká všech meditačních či erotických poloh, při kterých muž sedí v tzv. zkříženém sedu neboli v sedu se zkříženýma či složenýma nohama. Výjimku tvoří silnější muži s velkými zadky, případně také s většími břichy, neboť jejich pánve jsou při sedech posazeny výše, což činí jejich sedy dostupnějšími a stabilnějšími. Velké břicho ovšem v této poloze "zkracuje" penis, a to někdy až do té míry, že je intimní kontakt nemožný. Ale i v takových případech, kdy jsou žena a muž natolik obézními lidmi, že se tímto způsobem nemohou intimně setkat, doporučujeme, aby tuto polohu praktikovali. A to bez spojení pohlaví, jenom pro silný zážitek z celkového dotyku a ze vzájemné energetické komunikace. Někdy ovšem postačí, aby se muž poněkud zaklonil, čímž břicho hned trochu splaskne, takže se intimní setkání obou pohlaví stane dostupným. Intimní život obézních lidí, to je vůbec zajímavé téma, k němuž se snad někdy vrátíme. Je pravdou, že obezita souvisí s určitým typem sexuálního života, což ale není tak jednoduché, aby se dalo říci, že kdo souloží málo nebo kdo neprožívá orgasmus, bývá obézní. Východisky možných variant polohy upavištásana jsou polohy nohou a rukou, ale také trupu a hlavy. Vyhovující jsou u muže jakkoliv zkřížené nohy, příp. nohy spojené chodidly k sobě. Žena pak má nohy rovněž spojené chodidly k sobě, ale může mít nohy též volně od sebe položené muži za zády. Pro muže je pak zvláště důležité uvést tělo do stabilní polohy, aby jej nerušilo nepohodlí, a aby se mohl plně koncentrovat na prožívání partnerky. Aby mohl vnímat její vůni, její proměnlivý výraz ve tváři, horkost a přílivy tepla v jejím pohlaví, zvuk jejího dechu atd. Z naznačeného důvodu by muž při tantrickém milování nikdy neměl zavírat oči, neboť zdroj jeho nejvyšší rozkoše nespočívá uvnitř jeho těla, ani v jeho mysli, ale probouzí se v jeho ženě, partnerce, bohyni, šakti. Žena z pochopitelných důvodů oči přivírá anebo uzavírá, neboť její způsob koncentrace směřuje hluboko do její vlastní mysli, kde musí spolehlivě rozeznávat názvuky přicházejících orgasmů, které je třeba zastavit, a znovu jim dovolit, aby se přiblížily. Přiblížit, zastavit, znovu přiblížit… Podobně jako lidé znovu a znovu čichají ke květině, přičemž při výdechu od květiny oddalují nos. Při standardní variantě se muž opírá rukama o svá stehna či kolena, případně lehce přidržuje ženu za boky. Žena pokládá dlaně muži na dolní část zad neboli na bedra, tzn. do oblasti ledvin. Při svých pohybech, jimiž se přibližuje v orgasmu a které jsme již dříve popsali, neusiluje, aby penis vyjížděl z pochvy. Její pohyby představují spíše toliko kývavé pohyby pánve, přičemž penis je trvale zaveden hluboko v pochvě. Jako by se snažila pouze o to, aby se penis v pochvě kymácel. Toto je důležité pro pevné a posilující spojení čchi ženy a muže. Vytahování penisu z pochvy je pro silně eroticky rozehřátou ženu spíše nepříjemné, navíc dochází k ochlazování a ztrátám energie, takže výsostný pocit horkého spojení je prakticky nedosažitelný. Chtěla bych zde krátce připomenout zkušenosti mužů, kteří se často stýkají s prostitutkami a kteří shodně tvrdí, že cikánské nebo přesněji romské ženy mají teplejší pochvy. Mnozí muži si dokonce pochvalují, že ženy této rasy mají vagíny doslova horké, což svorně oceňují jako pozitivní zvláštnost.

Příjemnou variantou popisované polohy je vzájemné odvrácení trupů do mírného záklonu, přičemž napjaté ruce za zády slouží jako opora. Zaklonit se může pouze jeden z partnerů nebo oba. Znovu připomínáme, že varianta s mírným záklonem je vhodná pro lidi, již nosí na přední straně těla ozdobu zvanou velké břicho. Také při mírném zaklonění platí, že aktivní hybatelkou je žena a poskytovatelem rozkoše muž. Žena drží penis hluboko v pochvě a pohyby pánve jako by se třela stydkými pysky o kořen mužova penisu, čímž vytváří uvnitř pochvy kymácivý pohyb mužova pohlaví. S každým zastavením pak muž vnímá penisem zvláštní dění uvnitř pochvy. Zmíněné dění vypadá trochu jinak než obvyklé rytmické stahování pochvy při ženském orgasmu, jež zkušení muži dobře znají. Spíše je lze charakterizovat jako změnu v kvalitě dotyku. Jako by se s každým ženským zastavením dotklo mužského penisu něco měkkého a hebkého. Erigovaná neboli dovnitř ztopořená tkáň pochvy, zejména její přední stěna, těsně před orgasmem zvýší své napětí, avšak po zastavení opět změkne a těsně obejme penis. Muži občas charakterizují zmiňovaný jev jako vaginální olíznutí. Dalších obměn může být dosaženo využitím plejády nejrůznějších dechových her, které lze synchronizovat s vlnami pohlavního nabuzení ženy. Dýchání při milování, to je nekonečná studnice rozličných variant vzájemných dechů, jež jsou promyšleně spojovány do souzvuků. Vědomé dýchání ve dvojici vytváří hluboké tělesné a duševní spojitostí, jejichž výsledkem je intenzivní pocit sjednocení dvou těl, dvou myslí, a tudíž navození povznášejícího pocitu jednoho společného bytí. Jakmile se žena cítí unavená, mohou se oba partneři zaklonit až do lehu, žena i muž každý na opačnou stranu, takže spojení pohlaví přetrvá. Jako vždy je základní nezbytností dobrá přikrývka, aby se těla rozehřátá erotickou aktivitou zbytečně neochlazovala. Což platí samozřejmě též pro polohu předchozí, kdy oba partneři seděli. V takto uvolněné poloze je vhodné držet se vzájemně za ruce a ponechat obě těla v klidu, aby se jejich erotická aktivita vrátila na běžné denní minimum. Penis může ještě dlouhou dobu zůstat ve vagíně, pokud nevypadne nebo jej žena nevytlačí. Zkušená žena ví, že stačí zakašlat, a vyměklý penis je vyhozen do někdy tak nevlídného prostředí, do něhož jsme se všichni podobným způsobem narodili. Zdatné, pružné a štíhlé dvojice mohou upavištásanu ukončit následovně. Muž se co nejvíce předkloní, žena se samozřejmě co nejvíce zakloní. Muž se pak zvedne na kolena, která má široko od sebe, ženu nese s sebou, přičemž intimní spojení pohlaví trvá, a překotí se na ženu, která se zhoupne na záda, takže muž se ocitne nad ní. Na první počtení či první pokus to vypadá obtížně, ale nic na tom není. Chce to jen trochu švihu a něco měkkého ženě pod záda. Ostatně není naším cílem popisovat zde krkolomné artistické výkony. Chceme podávat návody, jež jsou přístupné i netrénovaným. Vždyť láska a rozkoš jsou tím, co činí lidi bližními. Ať již jsou těmi lidmi slabí nebo silní, zdraví či nemocní, bezdomovci nebo VIP.

Rozkoš na špičce jehly (38)

2 Doporučená mimočítanková četba k získání vědomostí o taoistickém milování. Užitečným zpestřením intimního života může být drcení varlat, praktika dosažitelná všem ženám a téměř všem mužům. ● MIMOČÍTANKOVÁ ČETBA Nejenom erotika jako taková, tedy činnost směřující k zvýšení hladiny pohlavní energie, resp. k pohlavnímu vzrušení, ale také sexuální životospráva je obsahem poučení, která po sobě zanechali dávní tantričtí a taoističtí mistři. Zejména v taoismu existuje celá řada nejrůznějších praktik a procedur, z nichž několik jsme dříve popsali a které přispívají k posílení energie čchi a k lepší absorbci této základní životní síly v jednotlivých orgánech, kostech, šlachách, mozku apod. Taoismus za dlouhou dobu své historie disponuje výjimečně dobře vypracovanou systematikou péče o tělo a mysl, která je důkladně ověřena staletími praxe a detailně písemně zaznamenána, v několika případech dokonce v českém jazyce. Samozřejmě mám na mysli české překlady prací současných taoistických mistrů, které jsou doplněny ukázkami z originálních rukopisů, jež vznikaly v prvních stoletích našeho letopočtu, ale také v době před naším letopočtem. Slušelo by se jmenovat některá díla dostupná v českém jazyce. Vynikající jsou knihy čínského učitele žijícího v USA, jehož jméno zní Dr. Yang Jwing-ming. Ve slovenském nakladatelství CAD Press vyšlo jeho Tajemství mládí (3 díly), a to s podtitulem Čchi-kung měnící svaly, šlachy a očišťující kostní dřeň a mozek. Knihy vyšly v češtině v r. 1996. Od téhož autora vyšlo několik dalších knih, např. Čchi-kung pro zdraví a bojová umění, Základy tchai-ťi čchi-kung pro zdraví a bojová umění aj. Dalším autorem je Mantak Chia, rovněž Číňan žijící v Americe, který některé knihy publikuje společně se svojí ženou Maneewan Chia. Česky vyšly knihy Tao o léčivá energie, s podtitulem Základní kniha taoistické esoterické jógy, dále Rozvíjení mužské sexuální energie, s podtitulem Taoistické tajemství lásky, dále Léčivá láska (2 díly) aneb Kultivace ženské sexuální energie. V r. 1994 vyšla jako studijní materiál školy Rojin-Lijang a školy jógy v Jihlavě kniha nazvaná Tao energie s podtitulem Kniha rituálů a meditace taoistických mistrů a léčitelů. Je to kniha, která přebírá některé texty Michaela Winna, Američana, který je blízkým spolupracovníkem Mantaka Chia. Slabinou knihy jsou neuvedení autoři, celé dílo se tak vlastně stává anonymním, což nevzbuzuje důvěru, nicméně obsah knihy je podán kompetentním způsobem a se zjevnou odpovědností, takže knihu doporučujeme jako učebnici, dokonce i pro úplné začátečníky. A ještě jedno dílo stojí za pozornost, a to kniha Číňana Ma Li-tchanga, která se jmenuje Umění pěstování čchi a ozdravění těla. Knihu přeložil z čínského originálu a poznámkami opatřil sinolog Vladimír Ando, známý především svou populární pentalogií Klasická čínská medicína, z níž jsou zatím vydány první 3 díly. V knize jsou přístupným způsobem podána čínská energetická cvičení, vysvětlen princip jejich účinků na lidské zdraví a vysvětleny základy taoistické filosofie. Ve výběru a zvláště v doporučování knih se snažíme být střízliví, neboť hodně knih u nás vyšlo se záměrem zaujmout, ohromit, ukázat, že existují záhadné orientální praktiky, s jejichž pomocí se člověk stane majitelem nadpřirozených vlastností a získá dispoziční práva na kouzla a magické úkony. Takové knihy zde neuvádíme, byť bychom z nich možná rádi uvedli některé zvláště stupidní pasáže, aby bylo na první pohled jasné, že celková hodnota takových knih má hodnotu televizních zpráv v komerčních televizích. Několik velmi zajímavých knih je zatím ohlášeno v nakladatelských plánech, takže se můžeme těšit na další informační hostiny, jež pro nás česká a slovenská nakladatelství připravují.

■ DRCENÍ VARLAT Před časem jsme se setkali s člověkem spolupracujícím se společností, jež půjčovala peníze. Samozřejmě se občas stalo, že dlužníci zjistili, že je nebaví půjčky splácet, a tak se snažili ze svých povinnosti vykroutit. Úkolem toho člověka bylo dát dlužníkovi jasně najevo, že porušuje své povinnosti a že dalším krokem ze strany věřitele bude aktivní vymáhání dlužné částky. Ale prý už při prvním kontaktu s potenciálním klientem jej na případné nepříjemnosti při neplacení splátek připravoval.

Měl pro ten účel nastudovanou hezkou průpovídku, něco v tom smyslu, že splátky je třeba platit včas a bez průtahů, poněvadž jinak je klient předán speciálnímu oddělení pro vymáhání splátek, kde pracují školení odborníci, vymáhači, s nimiž není legrace. "Oni vás navštíví a přinesou s sebou takový zvláštní stroj," vysvětloval náš člověk budoucímu klientovi. "Ten stroj je velký asi jako kufříkový šicí stroj a slouží k drcení varlat, takže si fakt rozmyslete, jestli to máte zapotřebí." Většinou prý každý pochopil vtip, ale byli i tací, kteří nepochopili, a jejich tváře prý zbělely. Vždy, když přednášíme nebo píšeme o taoistických metodách udržování síly a vitality, vzpomeneme na tohoto člověka, neboť jeho fiktivní vymáhací metoda, stimulující budoucí klienty k pravidelnosti při splácení dluhů, se taoistickým praktikám trochu podobala. Jedna účinná praktika v taoistické péči o tělesnou a duchovní sílu totiž totiž spočívá v mačkání varlat, které s mírnou nadsázkou a jakožto vzpomínku na výše popisované žertování označujeme pracovním názvem drcení varlat. Takže jak drtit? Varlata jsou zejména v mužských představách orgánem velmi choulostivým, ale ve skutečnosti tomu tak není. Je dobré, když si nejprve muž sám vyzkouší, jak moc si může zmáčknout jedno i druhé varle. Není třeba se ničeho obávat, kontraindikovány jsou pouze případy akutních onemocnění, která však bývají natolik bolestivá, že na nějaké drcení není pomyšlení. Úkolem při prvních zmáčknutích je nalezení hranice bolestivosti, kterou je třeba respektovat a za niž se jít už nesmí. Stisknutí může trvat od několika sekund až do jedné minuty, příp. déle, což však začátečníkům nedoporučujeme. Oživující efekt nespočívá pouze ve stisknutí, ale také v uvolnění. Jako základní schéma zmíněné praktiky je třeba chápat stisknutí a uvolnění. Procedura silně zlepšuje výživu varlat čerstvou krví, regeneraci tkáně, očištění tkáně od nečistot na úrovni buněk, ale také zlepšení komunikace varlat s vnější energií čchi, což má pro zdraví muže strategický význam. Varlata jsou zkrátka po drtící proceduře jako nová. Opakovaně upozorňujeme, že většina praktik, které zde uvádíme, směřuje k vyšší pohlavní aktivitě, která však nesmí být konzumována obvyklými způsoby. V takových případech totiž celkový výsledek představuje spíše ztrátu než zisk. Pomohu si příkladem z oblasti financí, když už jsem tuto oblast zmínil. Praktiky ke zvýšení vitální síly představují obrazně řečeno zvýšení platu řekněme o tisíc korun měsíčně. Zvýšená sexuální aktivita realizovaná konzumním způsobem však může znamenat překvapivě vyšší osobní výdaje např. o tisíc pět set korun měsíčně. Výsledek by rozhodně nebyl povzbudivý. Každé posílení vitální síly musí směřovat k užitečnějšímu cíli, jímž se rozumí udržení vysoké kvality tkání a zajištění stavu plnosti obranné čchi lidského organismu. Bylo by dětinsky nerozvážné dosaženého posílení zneužívat, a rozhojněnou čchi vyměňovat za kratičké a nenávratné sekundy rozkoše. Mačkání varlat v praxi plně patří do rukou žen, které dokáží nás muže překvapovat svými schopnostmi vcítění a intuitivního rozpoznání hranice bolestivosti. Zpočátku samozřejmě musí existovat signalizace. Žena zesiluje stisk, a muž, jakmile začne vnímat bolest, kratičce sykne nebo krátce pohne prsty ruky, kterou se ženy dotýká. Máme zkušenost, že v tomto směru partneři dokáží rozvíjet signalizaci do velmi pestrých detailů, neboť fantazie se zde může pohybovat opravdu na dlouhém vodítku. Proto se podržím pravidla, že méně je někdy více. Jednu nabídku si ale ještě neodpustím, jedná se půvabnou signalizaci očima. Žena drtí varlata a přitom se dívá muži do očí. Jakmile se muž přiblíží k hranici bolesti, lehce zvedne obočí a více rozevře oči. Tuto proceduru je vhodné provádět při klidném ležení, ve vzájemné pohodě. Obecně neprovádět mačkání při ztopoření, kdy jsou varlata tak trochu v jiném stavu, nebo spíše přepnuty na jiný program. Alespoň začátečníci by tohle pravidlo měli respektovat. Později s nabytím zkušeností lze mačkat prakticky kdykoliv. Oční dorozumívací signál při drcení varlat pak muž zkouší zeslabit na minimum, až téměř do ztracena, přičemž je obvykle překvapen, že žena reaguje stále poměrně přesně. Dokonce i když se muž rozhodne, že už žádný signál nepošle, šakti, jeho bohyně, porozumí a zastaví včas. Stále se jedná o pohled z očí do očí. Po počátečních zkušenostech se každá žena brzy naučí rozpoznávat hranice bolestivosti, takže drcení varlat se může pro mnoho párů stát každodenní ranní či večerní zábavou. Pohled z očí do očí, při kterém lidé na sebe jakoby na pozdrav zvedají obočí a rozšiřují víčka, patří mezi silné archetypy, jež mají hluboký komunikační dopad. Pamatujte na to, a dělejte to často nejen v intimních společenstvích, ale zdravte tak své známé a přátele na veřejnosti. Jedná se o jeden z nejstarších komunikačních mechanismů, který objevili badatelé v oblasti mimoslovní (nonverbální) komunikace.

3

Rozkoš na špičce jehly (39) Je polykání ejakulátu pro ženy či muže nebezpečné? Mužské sperma bývá proměnlivé, řídké, husté jako zubní pasta, hrudkovité, žluté, bílé, svíravé, kyselé, sladké…Souvisí to se zdravím mužů? ● POLYKÁNÍ EJAKULÁTU Lidem se často líhnou v hlavách zajímavé myšlenky v souvislosti s polykáním mužského ejakulátu. Ejakulát polykají zejména ženy, ale při stycích mezi homosexuály jej polykají také muži. Už v předpubertálním věku si někteří lidé kladli otázku, zda polykání ejakulátu není nějak nebezpečné, jestli nějak neovlivňuje lidské zdraví. Nezřídka se vyskytují otázky, zda ejakulát není nebezpečný třeba tím, že obsahuje mužské hormony, jejichž požití by mohlo ženy změnit v muže. Případně se vyskytnou také otázky, zda polykání může změnit slabého muže v svalovce. Naznačené obavy jsou bezpředmětné, neboť hormony vylučované pohlavními žlázami představují informační médium přenášené krevním oběhem. Jsou tedy vylučovány do krevního oběhu, nikoliv do ejakulační směsi. Nicméně systémy živých organismů savců jsou založeny na krevním zásobování prakticky všech orgánů, krev je tedy médiem nejenom informačním, ale také živícím, zásobovacím, léčebným, vyhřívajícím atd. Je něčím natolik univerzálním, že si její úlohu po obrazném přenesení ze společnosti těla do společnosti lidí nedokážeme vůbec představit. Jestliže ale víme, že ejakulát neobsahuje pohlavní hormony, neznamená to, že jeho vliv na člověka je úplně zanedbatelný. Ejakulát je především silně energetická substance, která nese vibrace či vlastnosti muže, v němž se ejakulát vytvořil. V praxi to znamená, že žena, která polyká mužovo semeno, sjednocuje s mužem své bytí. Jak říkají moderní alternativci, přijímá jeho vibrace. To by ve skutečnosti nebylo nijak nebezpečné. Jisté nebezpečí však vzniká ve chvíli, kdy žena polyká ejakuláty více mužů. Kdysi proběhla v médiích zpráva, že byla hospitalizována žena s prudkými obtížemi trávicího ústrojí, jež se podobaly infekčnímu onemocnění typu úplavice nebo cholery. Mikrobiologický nález infekční onemocnění vyloučil, a jako příčina stavu byla uvedena skutečnost, že žena v krátké době spolykala ejakuláty od 16 různých mužů. Taková porce vibrací různého typu může v organismu ženy skutečně způsobit značný zmatek. Zejména v případě, že její trávicí oheň, tedy síla sleziny-slinivky je slabá, takže nedokáže vliv spermatické tekutiny paralyzovat. V žádném případě nechceme varovat ženy před polykáním ejakulátu. Ejakulát zdravého muže je substance, kterou ženské tělo dokáže dobře přijmout a zužitkovat. V jistém smyslu je polykání ejakulátu nenahraditelnou součástí intimního života, která by však měla mít spíše charakter sváteční události či rituálu. Nutno znát skutečnou hodnotu zmíněné tekutiny, a podle toho s ní zacházet. Zásadně je ale pro ženu nevhodné polykat ejakuláty více mužů ať současně, nebo na přeskáčku. Abychom nebyli tak vážní, poradíme ženám polykajícím ejakuláty více mužů, aby si zmíněné produkty tepelně upravily, čímž se rozličné vibrace sjednotí, takže tělo dostane energii jaksi učesanou a přeformovanou. Žena, chce-li být citově vyrovnaná, měla by polykat ejakulát pouze jednoho muže. Pakliže si obohacuje jídelníček ještě o produkty svého milence, přítele či jiného muže, může u ní časem dojít k jisté citové nestabilitě, k rozkolísanosti citů, jinými slovy, žena pak nemusí vědět, kdo k ní vlastně patří, resp. kterého muže k sobě vlastně poutá. Toliko pozornost jednoho muže dokáže plně oživovat její ženství, tak jako žena může vést pozorný dialog toliko s jedním člověkem a stejně jako do pochvy patří toliko jeden penis. Ostatně ještě jsme nepotkali tzv. záletnou ženu, která by byla dobře vyživována pozorností svého vlastního muže. Duchovní srůstání dvou bytostí, toť otázka delšího času, obvykle úkol na více životů, nejasnosti v tomto ohledu představují zbytečné návraty zpět. Ztrácí-li žena pojetí, s kým je spojena, je to dost závažný problém. Trvalý pobyt v zmíněném citovém stavu přináší ženě otupění a ztrátu instinktů, které ji dříve neomylně informovaly o tom, který muž je onou jedinou spermií, která bude mít dovolen vstup do svátečně nachystaného ova (vajíčka). Ano, tantra nás učí vidět v malých věcech, co je velké, a ve velkých věcech, co je malé.

■ KVALITA EJAKULÁTU Každý v sobě nosíme nezodpovězené otázky. Kdysi, ještě za starých pseudosocialistických časů, jsem se

setkal s jednou vzdělanou ženou, která mě přesvědčovala, že žena, jež polyká ejakulát, není schopna otěhotnět. Dokonce mluvila o chemických látkách, mj. o prostaglandinech, které prý infertilitu (neschopnost otěhotnění) ženy polykající mužské sperma způsobují. Tenkrát jsem se pokoušel získanou informaci ověřit, ale dodnes se mi to nepodařilo. Od té doby jsem ovšem poznal hned několik žen, jež potratily své mateřské plody, když předtím poměrně často, čtyřikrát až pětkrát týdně, polykaly ejakuláty svých manželů. Chápaly to jako vstřícné chování k svým mužům během svých těhotenství, a možná tím způsobily svého druhu tragédie. Naproti tomu neplodnost žen z uvedených příčin pozorovat nelze, neboť v párech, kde jsou potíže s oplodněním, se ejakulát nepolyká, ale zásadně zavádí do pochvy. Otevřeně píši, že na tuto otázku neznám pregnantní odpověď, nicméně si myslím, že existují v tom směru mezi ženami jisté rozdílnosti, a že ta informace rozhodně stojí za pozornost. Chápejte prosím podanou informaci jako inspiraci k dalšímu směřování vlastních zájmů. Mužské semeno je zajímavým produktem, a jeho síla, jako všechno v živé přírodě, není jednoúčelová, ale mnohostranná, přesněji řečeno víceúrovňová. Lidové průpovídky o jeho působení na pleť, růst vlasů, velikost ňader atd. jsou však evidentním výtvorem mužů, jimž v patricentrickém systému náleží role přemlouvačů, sexuálních žadatelů a lakýrníků na růžovo. Tradiční medicíny Orientu podávají o mužském ejakulátu řadu pozoruhodných zpráv. Tibetská medicína např. podává, že muž s poruchou větru má ejakulát tmavý, hrubý a svíravé chuti. Muž s poruchou žluče má ejakulát žlutavý, kyselé chuti a zapáchající hnilobou. Porucha slizu se pak u muže projevuje ejakulátem šedobílé barvy, sladké chuti, silně lepkavým a spíše chladným. (Typologie vítr, žluč a sliz představuje systematiku vzdáleně korespondující s čínskou systematikou dřevo, oheň, země, kov, voda.) Obecně při nemocech krve bývá ejakulát zatuchlý, jelikož má vlastnosti rozkladu. Je-li porucha větru kombinována s poruchou slizu, ejakulát se snadno rozděluje na části, není vazký, ale spíše jako puding. Kombinují-li se poruchy krve a žluči ejakulát připomíná hnis. Spojí-li se poruchy žluči a slizu, ejakulát bude mít charakter hrudkovitého rosolu, který se jen nesnadno roztírá. Kombinace poruch větru a žluče vytvoří ejakulát suchý, bez většího množství tekutiny. (Muži pak říkají: Mám to jako pastu na zuby, akorát není dvoubarevná.) Spojí-li se všechny poruchy dohromady, ejakulát má charakter pacientovy moči, je řídký, zakalený a jako by v rozkladu. Zajímavě pojednává o mužském ejakulátu také indická medicína zvaná ayurvéda, a rovněž čínská medicína se zabývá zkoumáním ejakulátu. Ale to si necháme na pozdější dobu, nikdy bychom neměli nabízet najednou všechno. Dobrého pomálu, jak říkávali naši moudří předkové, a měli bezpochyby stejnou pravdu, jakou najdeme v orientálních naukách. Ženám bychom chtěli připomenout, že mužské sperma má nejen mnoho typů, dle zdravotní situace svých producentů, ale že je též nosičem celé řady mikroorganismů, které obývají pohlavní orgány mužů. Např. dobře známá prvoková infekce zvaná trichomoniáza, již způsobuje bičíkovec Trichomonas vaginalis a nad kterou ženský lékař jen mávne rukou, je přenášena muži. Bičíkovec žije v hluboko uložených sektorech pohlaví mužů, která jsou jeho přenašeči. Mávnutí ruky gynekologa zajisté špatně koresponduje z dobře dokumentovaným a knižně publikovaným výzkumem, který jasně prokázal souvislost trichomoniázy s mnoha případy rakoviny nejrůznějších orgánů žen. A když už je řeč o bičíkovci Trichomonas vaginalis, dám k dobru perličku. Známý zubař léčí nehojící se díry po vytržených zubech u mužů aplikováním Entizolu přímo do rány. Entizol - lék zabíjející prvoky. Prvoci udržují ránu otevřenou, antibiotika nepomáhají. Zmíněný postup jistě nepotřebuje vysvětlení, stejně jako není třeba vysvětlovat odkud se dostávají Trichomonas vaginalis do mužských úst. Někdy je mi žen opravdu líto, že mají na výběr pouze nás muže!

Rozkoš na špičce jehly (40) Často se stává, že muž chce souložit, a žena nikoliv. Ženu pak obvykle bolí hlava. Ale známe ženu, která nechtěla souložit, protože muž měl studené nohy. A muž jí řekl: No vidíš, co děláš, už jsem z tebe fakt mrtvej!

4 ● NESOUHLASNÁ STÁNÍ Setkali jsme se s mužským steskem, který by se dal ve stručnosti vyjádřit následovně: Za impotenci mohou ženy, poněvadž odmítají mužům poskytovat intimní styky. Muže po čase přestane bavit, aby se od žen neustále domáhali intimních styků, přemlouvali je a lámali, a tak se smíří s danou situací a jejich pohlavní zájem ochabne. Navíc sexuologové učí, že prý se musí souložit pravidelně a v navyklých dnech, jakmile se jednou přestane, je konec erekcím, začíná trvalá impotence. Někdy svět vážně vypadá jednoduše. Už při první disharmonii touhy mezi ženou a mužem, kdy muž pociťuje chuť na milování, ale žena styk odmítne, je třeba se zastavit a pěkně do hlubky se zamyslet, co se vlastně stalo. Pohlavní styk s milovanou bytostí znamená radost, neboť představuje vysokou emoční hodnotu, která je přijatelná a žádoucí vždy, když je tělo ženy a muže dostatečně zásobeno energií čchi. Přesněji řečeno, ideální stav pro milování nastává, jsou-li těla zásobena energií čchi tak trochu víc, než je třeba. Fakt, že často dochází k rozdílnosti sexuálních apetitů mezi ženami a muži, je způsoben tím, že mužský yang je vždy podstatně silnější než ženský, takže muž se nabuzuje snadněji. Snadněji vzplane, rychleji shoří. Způsob života v civilizovaných společnostech, o němž jsme se již zmínili, vede k tomu, že muži často trpí něčím, co lze označit jako sexuální samovznícení. Za normálních okolností se totiž sexuální vzrušení mužů probouzí na základě skryté aktivity ženského pohlaví. Jestli tedy muž chce, a žena nikoliv, oba partneři dospěli do kritické situace, která má nejen své příčiny, ale též svá řešení. Konvenční manželské poradenství řeší tuto situaci dvěma způsoby. První spočívá v doporučení, že intimní styky se zásadně nesmějí vymáhat. V praxi to vypadá tak, že muž se žertovně zeptá své ženy: "Můžu si šoupnout svýho Rolls Royce k tobě do garáže?" A žena odpoví: "Prosím tě, dnes ne, jsem utahaná jak děvka z Perlovky!" A tím to končí, další hovor na uvedené téma je nepřípustný. Toto řešení je celkem správné, nicméně vede k shora uvedenému problému, na který si muži stěžují. Po tisící a prvé otázce se totiž muž napříště už nezeptá, zatne zuby a řekne: "Dobrou!" Druhá oficiální rada manželského poradenství doporučuje, aby termíny pohlavních styků byly pevně stanoveny, např. na úterý a pátky, a aby bylo povinností obou partnerů pevné termíny pro sexuální konzumaci dodržovat. Tohle řešení dobře naplňuje obsah známého rčení, že cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. Myšlenka to je dobrá a spravedlivá, ale výsledek je odstrašující, zejména pro ženy. Sexuální apetit ženy opadne při takové organizaci úplně, takže totální destrukce páru je nabíledni, vše je jen otázkou času a spouštěcího impulsu. Jak se tedy správně postavit k zmíněnému problému, jestliže problém již existuje? Předně je třeba pochopit podhoubí jeho příčin. Hlavní příčinou je fakt, že ženy disponují zcela odlišným sexuálním aparátem, jehož vlastnosti jsou od mužského značně odlišné. Nikdo nepochybuje o tom, že penis a vagína jsou dva naprosto odlišné tělesné orgány, jejichž funkce se rovněž značně odlišují. Přesto však jen málokomu dochází, že také sexuální cítění ženy a muže musí být odlišné a jen s obtížemi srovnatelné. Patriarchální pojetí sexu, které se obecně etablovalo ve formě představy, že sexuální touhy žen a mužů jsou co do síly a intenzity stejné, jelikož pohlavní styky jim oběma přinášejí stejná potěšení, je chybné. Část těchto problémů, vyplývajících z odlišností, pramení z toho, že muži mají podstatně bohatší zkušenosti s orgasmy. Pro většinu žen jsou totiž orgasmy spíše teorií než praxí, a jen opravdu malé množství žen umí se svými orgasmy zacházet, tzn. že je dokáží přivolat či odvolat podle přání. Zásadně ale pro ženy není pohlavní vzrušení snadno dostupné, a to ani když jim muži sdělí tak krásnou větu, kterou vyslovil Zdeněk Svěrák ve známém českém filmu. Když jeho žena soudkyně večer odmítla styk s výmluvou, že nemůže, poněvadž má ráno stání, smutně si povzdychl: "No jo, ale já mám stání teď."

■ NOVÉ POROZUMĚNÍ Nuže pojďme hledat řešení, nacházíme se rovnýma nohama v manželství, kde spolu oba partneři umějí jakž takž žít, ale jejich intimní život se zadrhl na tom, že muž chtěl, ale žena nechtěla, on se dožadoval, ale ona odmítala. Jak už bylo naznačeno, důvody jsou vždy stejné. Důvodem je především slabá čchi ženy, která není s to docílit, aby se v mysli ženy plně rozvil vonný květ sexuální touhy. Uvedený problém se všeobecně týká frigidity, anorgasmie, impotence, a řekli jsme již, že se pojmy zvlášť pro ženy a zvlášť pro muže používají zbytečně, protože podstata frigidity je shodná s podstatou impotence.

Deficit energie čchi je zdravotním problémem, a je proto třeba jej léčit doplňovací terapií. Změna postojů a chování může mít jen doplňující a podpůrný efekt. Ženy, jejichž čchi je dostatečně silná, a které přesto odmítají intimní styky, jsou ženy neprobuzené, případně omrzelé marnými pokusy o sexuální probuzení. Některé ženy možná namítnou, že přece mohou být opravdu unavené, přetažené, že je opravdu může bolet hlava. Ano, samozřejmě, ale potom patří k již zmíněným ženám, jejichž čchi je oslabena. Oslabenou čchi lze léčit cvičeními, zejména čchi-kung dobře oživuje při stavech oslabení a stagnace čchi. Terapie pochopitelně patří do rukou odborníků na Tradiční čínskou medicínu. Proto jen pár obecných doporučení: Obvykle je třeba vyživit krev, což dobře obstará kořen anděliky, kopřiva a z potravin např. červené fazolky adzuki s mořskými řasami aj. Doplnění čchi pak lze docílit málo známým českým ovocem zvaným dřínky. Dřín je málo známý strom vyskytující se zvláště na Moravě, jehož červené plody se nazývají dřínky. Plody vzdáleně připomínají šípky, mají svíravou chuť a jsou suverénním léčivem při doplňování energie čchi. Použití je snadné, plody se usuší, a připravuje se z nich vývar. Z bylin doplňuje čchi např. kozinec sladkolistý, který je však u nás poměrně vzácný, sami známe teprve asi pět lokalit, kde se kozinec vyskytuje. A teď už zbývá jen poskytnout radu pro páry, v nichž žijí ženy neprobuzené, případně omrzelé opakovanými, leč stále marnými pokusy o sexuální probuzení. Tím je míněn takový sexuální život, při němž ženy nedosahují orgasmů, ale ani vzrušení. Některé ženy se při sebemenším výskytu pohlavního vzrušení, které je samo o sobě sladké a příjemné, domnívají, že prožívají orgasmy. Odtud někdy pramení nejasné výroky žen, spíše nezkušených milovnic, že prožijí deset až dvacet orgasmů dříve než proběhne znělka televizní Jedenadvacítky, nebo že jejich orgasmy trvají stále, pořád, prostě tak báječně dlouho. Podívejme se na věc přes cukr, kdo z lidí dokáže odmítat cukr? Teoreticky pouze ten, kdo neví, co to je, a prakticky většinou ten, kdo zjistil, že jej cukr ničí. Vzhledem k tomu, že cukr způsobuje v ústech intenzivní slast, jen málo lidí přijme dobrovolnou cukrovou abstinenci, byť je jim dobře známo, že druhou stránkou cukru v ústech je postupující destrukce vnitřních orgánů. Proto bývá mužům nepochopitelné, proč se jejich ženy nechtějí milovat, když je milování tak sladké. Tito muži žel nechápou, že pro jejich ženy milování tak sladké není. Jejich ženy prostě mají, a to především díky mužům, odlišnou sexuální zkušenost. Budete-li mít příležitost, nechte si od žen vyprávět, jaké to je, když jim v nevzrušených pochvách dloubou ztopořené penisy. Většina bolestivých stavů žen při souložích, má toliko jednu příčinu - chlad v pochvě, nedostatek inspirace, nedostatečné nabuzení, nevzrušenost. Ačkoliv nemám osobní zkušenost s homosexuálními styky per anum (do řitě), domnívám se, na základě rozhovorů se ženami, že penis v neinspirované vagíně působí ženě asi tak stejné potěšení jako penis v řiti normálnímu heterosexuálnímu muži. Východiskem je nové porozumění, muž, šiva, představitel síly, požádá svoji šakti, ženu a bohyni, aby mu laskavě dovolila zaujmout nový postoj k jejímu sexuálnímu životu. Nový postoj spočívá v tom, že muž na čas zapomene, že existuje nějaký mužský orgasmus a ejakulace, a bude se učit přivádět ženu do stavu silné vaginální inspirace. Bude se o to snažit stimulací poštěváčku jazykem, jak jsme o tom již psali, při domluvené signalizaci stiskem ruky. Jestliže jsou orgasmy a ejakulace pro muže zbytné v situacích, kdy jim ženy nedovolí, aby masturbovali v jejich vagínách, mohou být zbytné i ve chvílích, kdy se jedná o budování nového porozumění. Je-li žena obtížně probuditelná, použije muž dvojnásobné stimulace, tzn. současné stimulace poštěváčku špičkou jazyka a stimulace zlatého zřídla (bod G) špičkou ukazováčku. Nehet musí být hluboce zastřižený. Rovněž jsme o tom již psali. Touto cestou lze spolehlivě přivést k orgasmům i ženy diagnostikované jako anorgasmické, samozřejmě se to nemusí podařit napoprvé. Důležité je pravidlo, že prst v bodu G nevykonává příliš aktivní pohyby, spíše jen pomalu a zlehka krouží, příp. pouze přitlačuje, čímž je vnější poštěváček podněcován k silnějšímu a výraznějšímu ztopoření. Poštěváček a bod G vytvářejí spolu jeden systém, někteří učitelé hovoří o jediném orgánu. Jazyk na poštěváčku pak nesmí pracovat jako sbíječka, ale spíše jako peříčko.

Rozkoš na špičce jehly (41) Kořeny východní moudrosti jsou hluboké a silné. Při milování v privátní ložnici se setkáváme se

5 stovkami našich předků. Lidojedi na Nové Guineji se nepojídají jen za trest, ale též z lásky. ● KOŘENY POZNÁNÍ Kdo se blíže seznámil s naukami Východu, pokládá si otázky, odkud se vzala všechna ta obdivuhodná poznání, a zamýšlí se nad tím, kdo objevil jednotlivá učení, léčebné metody, duchovní praktiky, hlubiny a výšiny intimního života, životosprávné procedury, postupy směřující k nevídané dokonalosti těla a mysli atd. Mnohé části východní moudrosti mají své autory, jimiž jsou opravdoví reální lidé. Jiné části jsou připisovány autorům, jejichž existence pochází spíše z pomezí legend a skutečnosti. Další nauky jsou pak výsledkem společného úsilí mnoha generací, jejich autorství je pak vpravdě národní. K naukám, u nichž jsou známi autoři, patří stěžejní myšlenkové odkazy Východu, např. filosofické nauky, známé na Západě spíše jako náboženství, což však není správné označení. Kupříkladu buddhismus rozhodně není náboženstvím v tom smyslu, v jakém je chápe evropská či americká veřejnost. Buddhismus je metodikou správného myšlení, která učí adepta buddhismu, kterak poznávat realitu, kterak zacházet se svou myslí a jak nalézat rovnováhu mezi sebou a okolním světem. K dalším naukám, jejichž zakladatelé jsou známi, patří taoismus, konfuciánství, džinismus aj. Samozřejmě, že v zmíněných širokých duchovních proudech jsou početně zastoupeni další autoři. Mezi otce zakladatele z pomezí legend a skutečnosti patří např. mýtický Žlutý císař, jemuž je připisováno nejstarší dílo o čínské medicíně, a sice kánon Vnitřní kniha Žlutého císaře. Žlutý císař žil údajně v 27. stol. př. n. l., a jeho kniha je dodnes aktuální, a ani po 4,5 tisíciletích v ní není třeba nic měnit, neboť podávané léčebné umění je plně funkční. Dalším legendárním císařem byl Božský zemědělec, vynálezce pluhu, jenž měl vládnout v letech 2737 až 2697 př. n. l. Jemu je připisováno autorství dochované knihy Kánon bylin Božského zemědělce, prvního známého spisu o léčivých bylinách a přípravě léčiv, který obsahuje 365 léčiv. Mezi nauky zlidovělé, jež představují vpravdě čínské národní dědictví, neboť jejich autorský původ je neznámý, musíme počítat především světoznámý fenomén čínské kuchyně. Dnes se již málo zamýšlíme nad původem pokrmů, jež jsou pro nás běžnou součástí denního stravování. Ale faktem je, že někdo musel být první, kdo zjistil, zda určitá potravina je jedlá či jedovatá. Dobrým příkladem mohou být např. byliny nebo houby. A můžeme se pouze domnívat, zda naši dávní předkové rozpoznávali poživatelnost a jedovatost intuicí nebo metodou pokusnou, při níž se občas umíralo. Kuchařské umění, zejména znalost jeho národních tradic v různých kuchyních světa, to je bohatství, které nelze vyjádřit penězi. Kdybychom dnes měli vlastními smysly ověřovat, co je vhodné a nevhodné k jídlu či pití, pravděpodobně bychom degenerovali a vymírali ještě podstatně rychleji, než se tomu děje v nynější době. V tomto směru postačí zničující invaze nejrůznějších potravinových šmejdů, jež se dostávají na trh díky reklamě, díky novodobému šílenství nadvýroby a nucené spotřeby, a hlavně díky egoistickým vládám, které jsou anetické vůči lidem, jimž vládnou. Velkou část koláče východní moudrosti představují energetická cvičení, tzn. taková cvičení, která jednak doplňují do organismu čchi, jednak čchi v organismu harmonicky rozdělují a uvádějí ji do pohybu. Stagnace či zablokování čchi v jednotlivých drahách totiž bývají příčinami nemocí, ve vážných případech smrti. Staročínský koncept čchi je filosofickou kostrou jak tradiční čínské medicíny, tak bojových či jiných pohybových umění. Západní pojetí tělesných cvičení je v porovnání s energetickými cvičeními Východu jednostranně zaměřené na výkon a výdej energie, přičemž obnova sil se předpokládá, ačkoliv předpoklad se nemusí vždy vyplnit. Známé jsou např. zástavy měsíčků a řídnutí kostí u intenzívně trénujících sportovkyň. U sportovců náročných disciplin se objevuje snížení pevnosti šlach a zvýšená kazivost zubů, u vzpěračů a kulturistů pak slabost vnitřních orgánů, zejména ledvin, což bývá spojeno s bolestivostí v oblasti dolní páteře atd. Naproti tomu čínská bojová umění nikdy nepřivádějí ani své největší mistry k trvalé invaliditě. Naopak, mistři se vždy těší dokonalému zdraví a dlouhému životu.

■ PĚT PRAVD Pozorujeme-li v přírodě rozličné živočichy, hmyz, ptáky, savce, tzn. bytosti s větším podílem yangu, zjistíme, že tito se pravidelně, nejčastěji ráno po východu slunce, drbou, třou si nožičky, křidélka a tykadla, upravují si peří, koušou srst, protahují se..., to vše se stalo inspirací pro východní systémy energetických cvičení. Alternativisté a

magikové by řekli, že si zvířata upravují auru. Taoisté by řekli, že si zvířata upravují ochrannou čchi. Paulinisté by řekli, že si vyhánějí z těla Ďábla. Nevědomí laikové by usoudili, že zvířata nejspíš svědí těla. Moderní skeptikové by řekli, že si harmonizují biopole. V podstatě by měli všichni pravdu, ale ne všechna vysvětlení umožňují další kroky v poznání celku světa. Zmíněné procedury totiž představují interakce s okolním prostředím. A čím více je vnímání nějakého jevu omezeno na detail, čím víc se na něj díváme jako chirurg na operované střevo skrze kulatou díru v zeleném ubrusu, tím méně chápeme jeho význam, dosah a kontinuitu. Vše souvisí se vším, v různých obměnách nalezneme tuhle základní tantrickou myšlenku ve všech národních kulturách. Moudří předkové nám proto téměř jednohlasně doporučují, abychom vnímali a dělali vše s vědomím kontinuity. Při jídle bychom měli např. v duchu poděkovat všem bytostem, jež nám umožnily, abychom se mohli najíst. Měli bychom poděkovat všem, kteří vypěstovali obilí, které jíme. Ale také těm, kteří pracovali, abychom mohli vařit na plynovém ohýnku kuchyňského sporáku, kteří vyrobili sporák, plyn a sirky, dále všem, kteří se podíleli na výrobě talířů, z nichž jíme, na výrobě příborů, sklenic, minerálky, soli, stolu, ubrusu, židlí atd. Souvislosti bývají často až překvapivě propletené. Zjistíme, že naše bytí se nachází uprostřed mezi výsledky práce nesčetných bezejmenných lidí, bez nichž bychom se prostě nenajedli. V jistém smyslu přijímáme jejich energie spolu s pokrmy. V takto obecné rovině bychom měli chápat veškerou magii. Stejné vědomí kontinuity si pak můžeme pěstovat také při milostných praktikách v ložnici. Muselo být nádherné, když v dřívějších dobách lidé věděli, kdo vyrobil jejich postel. Vlastně s nimi ten člověk byl neustále, a byl-li to silný a zdravý člověk, jeho postel představovala cenný kus nábytku pro mnoho generací. Stejnou roli mají také ostatní kusy nábytku, zejména skříně a stoly, ale také koberce aj. Už vidím, jak se mnozí čtenáři usmívají, vždyť dnes se např. nového koberce sotva dotknou lidské ruce, nanejvýš ruce prodavačky, která jej měří a řeže. Ano, úsměv je na místě, dnešní vybavení domovů obvykle není příliš dotýkáno lidskýma rukama, je tudíž neosobní, neposkytuje klid a bezpečí, je jednou z příčin odcizení člověka jeho vlastnímu domovu. Proto lidé tak často přestavují nábytek, kupují stále nové věci, nové koberce, nové televize, nové sedačky, po čase vyměňují vše, co je jim umožněno vyměnit, včetně přátel a životních partnerů. Nucená spotřeba, k níž výrobci nejrůznějšího zboží nutí občany, a to jak reklamou, tak dalšími manipulacemi, je jedním z nejničivějších projevů, jež nalezneme v současné společnosti. Při uvědomování kontinuity při milostných praktikách v ložnici by neměly chybět taktéž myšlenky na rodiče a prarodiče, které většinou známe. Ale též myšlenky na všechny dávné předky, které již neznáme a jichž bylo neuvěřitelně mnoho a již nám zanechali konkrétní tělesné a duševní dědictví. Jakožto dva lidé máme dohromady 4 rodiče, ale už 8 prarodičů, 16 prababiček a pradědečků, těch před nimi pak 32, předcházejících 64 a v dalším koleni už 128 lidí. Jen v šesti předchozích generacích tak máme celkem 252 přímých předků, bez nichž bychom tady nebyli, a všichni ti lidé jsou s námi v jistém smyslu v ložnici, když se milujeme. Poděkujme jim, zaslouží si to! Už jednou jsme zmínili, že lidé v tantrickém městě Tchatal Hüyüku v Anatólii (7,5 tis. let př. n. l.) vynášeli své zemřelé na kopce, kde je předkládali ptákům, kteří mrtvoly oklovali až na kosti. Čisté sluncem vybělené kosti svých předků si pak pozůstalí ukládali pod svá lůžka. Podobné zacházení se zemřelými nacházíme u domorodců na Nové Guineji, kde se mrtví mj. suší a udí kouřem, a takto vypreparovaní se vystavují ve výklencích ve skalách, což vypadá impozantně. Donedávna se prý udržovala tradice, že někteří zemřelí byli po smrti pozůstalými snědeni, což bylo projevem zvláštní úcty.

Rozkoš na špičce jehly (42) Radíme ženám, ptejte se mužů, zda si pamatují, kdy se jim poprvé ztopořily penisy. Na první ztopoření poštěváčků by se muži žen ptali nejspíš zbytečně. Co to vlastně je dětská sexualita?

● V MATEŘSKÉ ŠKOLCE

6 Učitelky v mateřských školkách to nemají lehké. Vědí sice, že by děti neměly ve školkách masturbovat, ale vůbec už nevědí co dělat a jak se zachovat, když děti masturbovat začnou. Zkušená učitelka v mateřské školce, která je současně dobrou matkou svým dětem a obeznámenou intimní partnerkou svému muži, taková učitelka dokáže zareagovat intuitivně správně, byť neabsolvovala sexuologické školení pořádané Ministerstvy školství a zdravotnictví. Samozřejmě, že zmíněná ministerská školící iniciativa je naprostou fikcí, vždyť neexistují ani žádné metodické pokyny, žádná skripta či odborná pojednání, jak situaci řešit, natož školení. Přitom každá zkušená učitelka z mateřinky dobře ví, že v každé třídě či širší skupině dětí se nalezne jeden, dva nebo tři chlapci, děvčátka vzácně, kteří si často hrají s pohlavím, přičemž mají nepřítomný pohled, pootevřená ústa a celkově přihlouplý výraz ve tváři. Tito nejmladší masturbanti se vyskytují se statistickou přesností v kolektivech malých dětí, kde celkem bez zábran provozují své oblíbené přivolávaní libosti, doprovázené sníženou pozorností k okolnímu dění, badatelnou z lehce nepřítomných pohledů. Ručička bývá často v kapsičce kalhot, kde se téměř neznatelně pohybuje. Někdy ručička trochu nesměle směřuje do nohavičky trenýrek, jindy bez zbytečných cavyků míří rovnou za gumu u trenýrek, přičemž trenýrky mohou být až na půl žerdi. Učitelky ze školek o tom nerady hovoří, je to vlastně v mateřských školkách tabu. Každá učitelka má také jinou metodu, jak se k dětskému masturbačnímu fenoménu postavit. Faktem zůstává, že úloha učitelek je velmi nevděčná, poněvadž snadno mohou být nařčeny, že mravně narušují děti, mohou si na ně stěžovat rodiče masturbujících dětí, v komplikovaných případech mohou být označeny za pedofilní apod. Přitom zmíněný jev má pouze jedno správné řešení, jímž je dostačující vysvětlení problematiky masturbace dítěti. Ale kterak vysvětlit dítěti něco, o čem nemají jasnou představu ani slovutní lékaři sexuologové, již k masturbaci přihlížejí natolik vstřícně, že ji prohlašují za nejčastější pohlavní aktivitu vůbec. Před lety, ale již po revoluci, jsme reagovali na článek sexuologa v deníku Slovo, jenž podal výše zmíněné tvrzení. Vzpomínám, psali jsme v něm, že tvrzení sexuologa může být pravdivé jen v tom případě, jestliže sexuolog měl na mysli také masturbace mužů pravidelně masturbujících ve vagínách žen. Naše reakce samozřejmě otištěna nebyla, stejně jako desítky dalších, které jsme tenkrát rozesílali. Svoboda slova je v manipulovaných demokraciích samozřejmostí, každý si může nahlas říkat, co chce, vyvolení pak mohou navíc publikovat v médiích, ale jen to, co si žádají jejich chlebodárci. Dítě, aby se mohlo správně postavit k problému spočívajícímu v tom, že ono dělá, co je mu příjemné, zatímco okolní svět mu v takovém jednání brání, potřebuje pochopit některé zásadní věci. Vysvětlení, které je třeba podat masturbujícímu dítěti, představuje již poměrně kvalifikované poučení o principu lidské sexuality. Princip sexuality je ale pro mnoho dospělých tímtéž paradoxem, jakým je pro ta dítka z mateřských školek, jejich pojetí je často identické, neboť představuje pouze cosi příjemného, co jim okolní svět nechce dopřát a v čem se musejí neustále nějak omezovat. Proto by mělo poučení přicházet od osob, které mají nad lidskou sexualitou určitý nadhled daný zkušenostmi a mírou poznání.

■ OBLÍBENÝ OMYL Většinový názor, jenž se zabývá řešením dětské masturbace, říká, že je třeba dětem masturbaci zakázat. Je to nesmysl, neboť dítě tak pouze přenese svoji libou činnost ze společného světa, v němž se s dítětem setkáváme, do světa jeho soukromí, v němž se s dítětem již nesetkáváme. Ostatně tímto způsobem vyřešilo svůj intimní život veškeré civilizované lidstvo, jednoduše uzavřelo svůj intimní život do soukromí, byť se na oko staví k sexuálním otázkám vstřícně a otevřeně. Lidstvo tak muselo být něčím postrašeno, stejně jako jsou strašeny děti, že si je vezme bubák. Vysvětlení je nasnadě, a zajisté je proto nemusím podávat po lopatě, stačí letmo zkoumat náboženské myšlení Západu v posledních 20 stoletích. Další řešení spočívají v soustavném napomínání, zavazování rukou, stavění na hanbu, oblékání do těsných kalhotek, stálém zaměstnávání dětí, podávání uklidňujících léků, pleskání přes ruce atd. Všechno vedle, jelikož všechna uvedená řešení se míjí účinkem. Děti masturbují dál a dokonce to občas naučí i další zájemce z řad vrstevníků. Známé jsou např. masturbace, kdy si chlapečkové při poledním klidu lehají naučeným způsobem na bříška, a posléze se šoupou nahoru dolů, čímž se třou ztopořenými dětskými penisy o postýlku. Svůj podíl na těchto problémech má nesprávná strava dětí, která je extrémně yang, nedostatečně vyživuje yin organismu, příliš mnoho masa, sýrů, vajec, cukru, coca-coly, džusů atd. Na vině je také nevhodná strava matek během těhotenství. Naopak impulsy z filmů či náhodně odkoukaná chování dospělých v těchto případech rozhodují velmi málo. Častější je předávání uvedené záliby mezi dětmi, dětské ukazování a učení. Základní příčinou je ale vždy těch několik statisticky prokazatelných dětí, jež se k objevu libosti dopracují samy a které si masturbaci osvojí samy od sebe, neboť jejich vrozená dispozice je k tomu směruje. Jsou to pionýři a průkopníci dětských masturbací, kteří mají dispozice, čímž ovšem není řečeno, že se nemohou plně věnovat něčemu jinému.

Jak tedy vychovávat masturbanty-průkopníky, již s ručičkami za trenýrkami a s pootevřenými pusinkami hledí v mateřských školkách do prázdna, čímž dávají najevo svoji zálibu? Ten nejúčinnější zásah musí být veden mimo přímé vědomí. Učitelka vykládá, dítě sedí s ručičkou za trenýrkami, nedává pozor, obličej jako gotický svatý obrázek. Učitelka normálně dál vykládá, a aniž by přerušila souvislý proud řeči, zvolna přikročí k malému masturbantovi, jemně mu vytáhne ruku zpoza trenýrek, ale stále pokračuje ve výkladu. Nezvýší hlas, nýbrž stále udržuje hlasovou pohodu. Pokud se po chvíli dítě vrátí ke své zábavě, učitelka celý postup zopakuje. Nenajde-li se člověk z pedagogického týmu nebo z rodiny dítěte, který by dokázal vysvětlit, že touze po slasti se člověk nemůže věnovat na plný úvazek ani jako dítě, ani jako dospělý, je lépe promluvy do duše odložit na neurčito a spokojit se pouze s výše uvedeným překážením v masturbační zálibě. Výkřiky: "Co to zase děláš? Nedělej to nebo budeš nemocný! Přestaň, to se nedělá, to je ošklivé!" jsou zbytečné a nikam nevedou. Navíc brzy otráví vztah mezi dítětem a dospělým, takže obě strany jsou k další komunikaci odmítavé. Aby vše nebylo tak jednoduché a černobílé, zmíníme se též o tom, že v starých dobách, čímž je míněno období pozdního středověku a období následující, nebyl vztah k dětské sexualitě tak vyhraněně odmítavý, jak jej známe dnes. V literatuře jsou např. dochovány zprávy o tom, že chůvy, aby utěšily malé křiklouny, šimraly chlapečky na peniscích a holčičky na poštěváčcích, což u dětí rázem měnilo náladu k lepšímu, křik okamžitě ustával a dětská ústa se roztáhla k širokým úsměvům od ucha k uchu. Otázkou zůstává, zda děti pak nezačínaly křičet vlastně jen z toho prostého důvodu, že se domáhaly příjemných utěšovacích hmatů svých chův. Ale nechtěl bych smést tuto informaci se stolu nějakou legráckou, informace si zaslouží, aby se o ní uvažovalo. Nemyslíme si, že by bylo vhodné vést děti k poznávání orgasmů, nicméně určitý kontakt s vlastním ztopořeným penisem by neměl být pro chlapce ani v předškolním věku tabu. Chlapečkové, pokud se u nich erekce vyskytnou, by měli být poučeni, že si mohou přetáhnout předkožku za žalud, že si mohou zkusit, jak je penis tvrdý, případně si jej pod kalhotami uložit nahoru směrem k břichu, neboť v takové poloze je ztopořený penis dobře fixován a zklidněn. A to je vše, pak už by tomu měli dát chlapečkové pokoj. Měli by být poučeni, že erekce je cosi mužského, že je důkazem jejich zdraví a zvětšující se síly, ale že pro dobrý vývoj je nejlepší, když erekce zase opadne a penis zůstane pěkně v klidu. Dokud dítě nepozná orgasmus, a je-li mezi ním a dospělými důvěra, nečiní jeho pohlavní výchova žádné potíže. S předčasným objevem orgasmu však vzniká řada problémů, při nichž dítě prožívá prakticky celé dětství v nedůvěře vůči dospělým, neboť se většinou nenajde nikdo, kdo by pojal jeho problém realisticky a ukázal mu východisko. Tím východiskem je společné úsilí o přibrzdění touhy po konzumaci libosti a přesměrování dětské pozornosti k jiným zálibám. Masturbace holčiček je vzácnější, méně zřetelná, ale občas se rovněž vyskytuje, a je proto třeba ji jemným a poučeným způsobem přibrzdit. Budiž znovu zopakováno, že zákazy, vyhubování, bití, odepření rodičovské lásky nebo strašení bubákem či nemocemi, to vše jsou metody kontraproduktivní vedoucí k odcizení mezi dětmi a dospělými, nikoliv ke zklidnění masturbačních aktivit. V podstatě jde o obdobný problém, jaký vidíme u drogově závislých, pouze s tím rozdílem, že u masturbujících dětí jsou pomazané hlavy přesvědčeny, že se nic znepokojivého neděje, že z toho děti vyrostou, najdou si partnerky či partnery a dají pokoj. Ale to je, řečeno s Ludvíkem Součkem, oblíbený omyl, k němuž inklinují nepozorní rodiče, nezkušení a nepoučení vychovatelé a nevědoucí sexuologové.

Rozkoš na špičce jehly (43) Automobil, to je zvláštní atribut lidské sexuality, jehož vliv na sexuální chování je spíše deformující. Zajímavá intimní praktika, již lze provozovat za jízdy v automobilu, se nazývá kouření pod volantem. ● KOUŘENÍ POD VOLANTEM Automobil je v dnešní době kromě jiného též sexuálním symbolem. Bláznivá jízda v automobilu slouží jako náhrada za milostnou předehru a milování v autě kdesi opodál lidského hemžení, řečeno s Vítězslavem Nezvalem pět

7 minut za městem, se pak stává vyvrcholením vzrušení z rychlé jízdy. Pojízdná ložnice, plechový útulek pro mladičké milence, azyl pro nevěrnou lásku, přístřešek na kolečkách pro konzumní milování náhodných partnerů, pojízdný bordel atd., tak všelijak bychom mohli označit vynález Carla Friedricha Benze z r. 1885. Vynálezce zajisté netušil, k čemu všemu bude dobře sloužit jím vynalezený automobil. Nejvýraznější vlastností automobilu je jeho síla, která násobí individualitu člověka ovládajícího automobil. Lidé, již se cítí mizerně nebo prožívají komunikační potíže či jiné nezáviděníhodné psychické stavy, usedají někdy do automobilů a uklidňují se rychlou jízdou bez cíle. Mnozí muži, ale též některé ženy používají svých automobilů jako mlčenlivých pomocníků, kteří jim pomáhají komunikovat s druhým pohlavím. Automobily se tak stávají věcmi, resp. hodnotami, jež mají rozhodnout o tom, že muži či ženy budou nejen při výběru milostných partnerů, ale též v širších sociálních souvislostech úspěšní. Zmíněné abnormity jsou výsledkem usilovného snažení prodejců, již původní poslání automobilu jakožto dopravního prostředku rozšířili na důležitou součást lidské osobní identity. Avšak kromě zmíněných zvláštností automobily stále dobře slouží značnému množství normálních lidí, u nichž obchodní politikové dosud nezvítězili nad zdravým rozumem. Ale ani tito lidé, k nimž se počítáme a k nimž počítáme většinu našich čtenářů, nemusejí vnímat jízdu v automobilu jako cosi, co ani trochu nesouvisí s intimním životem. Opak je pravdou, uzavřenost prostředí vytváří v automobilu, podobně jako ve výtahu či vlakovém kupé, silně intimní atmosféru. Tato atmosféra vede k tomu, že lidem je poněkud obtížné komunikovat s odstupem, tzn. respektovat formu komunikace všeobecně označovanou jako slušnost, která však nepředstavuje nic víc než udržování vzájemného odstupu. Neexistuje snad na světě muž vlastnící řidičský průkaz, který by v autě nikdy nepohladil ženě kolena či stehna. Sexuologové navíc poznamenávají, že pohlaví mužů (pohlaví žen zmíněno nebylo) je prý masírováno vibracemi motoru, takže muži jsou tudíž v autě nebezpeční, jelikož u nich dochází k erekcím díky chvění. Myšlenka byla zapsána jako varování autostopařkám, které prý riskují znásilnění už tím, že usedají do automobilů k neznámým mužům. Formulace vyzněla tak, že muži vystavení vibracím jedoucího automobilu jsou dočasně nesvéprávní, takže mohou znásilňovat stopařky, aniž by nesli za znásilnění trestní odpovědnost. Ale povězme si, co příjemného můžeme, jakožto frekventanti dálkového kurzu staroindické a staročínské erotiky, prožít v automobilu. Žena, jedoucí jako pasažérka se svým partnerem v automobilu, může svého muže zacvičit v dosud nepoznaném umění erotické bdělosti. Napoprvé je třeba praktikovat někde na dálnici nebo v místech s méně složitým provozem. Muž sedí za volantem a hledí si řízení. Žena mu rozepne kalhoty až do pasu a nohavičkou ve slipech vytáhne penis i s varlaty. Potom se žena položí na sedadlo a vezme do úst mužův penis. Je-li penis měkký, uchopí jej těsně za žaludem do zubů, silně povytáhne a podtlakem v ústech vtáhne, jakoby vsrkne, hluboko do úst. Pakliže se partneři chystají na delší cestu, při které chtějí praktikovat kouření pod volantem, je žádoucí, aby si muž neoblékal slipy, ale natáhl si kalhoty na nahé tělo. V krátké době se penis zaktivizuje a žena jej opečovává známým způsobem. Žaludem tře o patro, čímž propojuje energie ženy a muže, jazykem pak silně pracuje na žaludu. Zkušená žena pouští penis až hluboko do krku a opečovává jej tak, že žaludem naráží do měkkých částí zadního traktu ústní dutiny, případně jej mačká polykacími stahy hrdla. Nezkušeným ženám, jež dosud nepraktikují, to samozřejmě nedoporučujeme, neboť pro ně je blinkací reflex (způsobující zvracení) naprosto nekontrolovatelný a neovladatelný, takže výsledek by mohl být původnímu záměru vzdálený. Kouření pod volantem je pro ženu trochu namáhavé, neboť není snadné delší dobu udržet nepohodlnou polohu. Vynalézaví milenci mohou sklopit sedačku pro spolujezdce, takže žena se může uložit trochu pohodlněji s nohama vzadu. Muž si také může ponechat rozepnuté kalhoty a žena si zatím chvíli odpočine. Pohledem na tachometr lze regulovat délku ženiny péče, a jejího odpočinku, např. po 10 km kouření pod volantem, následuje 10 km ženina odpočinku, přičemž intervaly převedené na počet kilometrů nutno vyzkoušet podle možností a obětavosti ženy. Zmíněné kouření pod volantem, někdy označované jako kouření či fumigace za jízdy či za plného provozu, je nutno vždy chápat jako službu, kterou poskytuje žena muži. Zmíněnou službu nelze vynucovat a vždy záleží pouze na ženě, zda bude ochotna službu poskytnout. Vysloví-li žena kouzelné slůvko "nechci", nesmí muž dále naléhat a nemá ani zkoumat ženinu motivaci. Muž dává, a žena bere, a je proto bizarní a nepřirozené, aby ten, kdo dává, nutil, vydíral či motivoval toho, jehož úkolem je brát. Za normálních okolností s tím nejsou problémy, ale všichni známe manipulace reklamou v moderních společnostech, které o něčem vypovídají. Muž by také měl ženu občas informovat, kde se oba s automobilem v danou chvíli nalézají, aby žena měla představu o tom, jak pokračuje cesta. Muž by měl zkrátka občas říci: "Miláčku, právě projíždíme Václavským náměstím." Ale také by měl někdy říci: "Děláš to fakt dobře, pusinko, takové služby nemá ani prezident Clinton, vždyť si chudák musí hledat milenky…"

Také je důležité, aby muž čas od času pohladil ženu po vlasech. Soustředění muže na řízení obvykle pomáhá v udržení orgasmického reflexu pod kontrolou. Pohlavní vzrušení a spojení penisu s ženskými ústy, zejména s patrovým obloukem a měkkými částmi v zadním traktu ústní dutiny, vede muže k vyšší obezřetnosti v jízdě, k jízdě nižší rychlostí a k celkově kultivovanějšímu způsobu jízdy. Zásadně ale nesmí dojít u muže k orgasmu a ejakulaci, v takovém případě může být další jízda nebezpečná, a to nejen v noci, ale též v pravé poledne. Pozornost vystříkaného muže je totiž silně oslabena, na rozdíl od pozornosti muže nevystříkaného, která je plná a spolehlivá. Obměnou může být služba ženě za volantem, kterou poskytne muž, taková služba však spočívá toliko v lehkém tlaku bříškem ukazováčku či prostředníčku na poštěváček ženy. Ženy si pro ten účel oblékají sukně bez kalhotek, aby byly dobře přístupné a mohly bez obtíží roztáhnout nohy. Doporučujeme před jízdou položit na sedadlo čistý ručník. A ještě maličkost, dloubání prsty ve vagíně, o němž si muži občas myslí, že je ženám příjemné, je pro udržování pohlavního vzrušení, potažmo pohlavní bdělosti zcela nevhodné. Přeji všem čtenářům mnoho šťastných kilometrů.

■ AUTOMOBIL A MEDITACE Na první pohled je mezi technickou civilizací Západu a meditativním způsobem života na Východě propastný rozdíl. Samozřejmě, že obě odlišné mentální zóny, jsou v současné době promíchány. Jako je Západ silně inspirován myšlením Východu, zejména jógou, taoismem a buddhismem, tak je Východ inspirován racionalismem Západu, zejména filosofií konzumace, obchodními strategiemi, technickými zázraky výpočetní a další techniky atd. Konvergence, vzájemné přibližování Východu a Západu, splývání a prolínání tradičních filosofií, to je aktuální téma pro každého, kdo přemýšlí o budoucnosti světa. Zdá se, že Západ věří spíše na sílu viditelných ekonomických mechanismů, zatímco Východ je orientován na skryté mechanismy mentální. Proto je zatím vliv Západu na Východě viditelnější než vliv Východu na Západě. Síla vědomí je ale mohutnějším nástrojem než pouhé podrobení ekonomické nutnosti, takže výsledky pronikání Východu na Západ mohou za čas překvapit. Přesto obě zóny, jejichž odlišné tradice dnešní politikové spíše podceňují, mají mnoho styčných míst, a to dokonce v takových oblastech, jež k sobě zdánlivě mají velmi daleko. Západní lidé mají jakous takous představu, co to je meditace. Víme, že to je specifický druh duševní bdělosti, kterým lze získat kvalitativně vyšší vědomí. A mnoho lidí se nejspíš zatváří nedůvěřivě, když jim sdělíme, že např. řízení automobilu, typická západní vymoženost, představuje svého druhu meditaci, jež značně ovlivňuje duševní kvality řidiče. Řízení automobilu vyžaduje neustálou vnitřní kontrolu, neustálou korekci směrových odchylek vlevo či vpravo, které vytváří automobil. Řidič se tak nachází ve stavu, jenž buddhisté označují jako stav bdělosti. Mysl řidiče je koncentrována k drobných směrovým odchylkám vlevo nebo vpravo, které vytváří automobil, a zmíněné odchylky koriguje, tzn. opravuje či vyrovnává. Požadovaný směr jízdy představuje v podstatě stálou rovnováhu, které řidič dosahuje jemným zacházením s volantem, jímž vrací utíkající automobil do správného (požadovaného) směru. Přestože je automobil do jisté míry odpudivým symbolem konzumního způsobu života a třebaže pro mnoho mužů je navíc symbolem mužnosti a pohlavní síly, dokonce náhradou za přímé intimní zkušenosti, lze jej považovat též za významný nástroj k výuce meditace. Nelze přehlédnout, že dálkoví řidiči a řidiči z povolání vůbec, kteří mají nacouváno víc než běžní řidiči najezdili dopředu, vykazují jisté známky chování typické pro osoby, které se zabývají duchovní praxí. Jsou to lidé uvážliví, emočně stabilní, laskaví, mravně čistí a přátelští. Tímtéž lze vysvětlit některé hluboce zažité zvyklosti, s nimiž se na silnicích můžeme setkat jaksi nad rámec pravidel silničního provozu. Např. pozdrav rukou při každém vstřícném kroku, jehož se na silnicích dopouštíme, když prokážeme trpělivost, dáme přednost na úzké silnici, z vážného důvodu se necháme omezit v jízdě apod. Naproti tomu existuje dost řidičů, kteří ostatní účastníky silničního provozu nevnímají, neboť žijí v přesvědčení, že jen oni sami jsou majiteli silnic. Obvykle se jedná o začátečníky v meditaci, kteří za volanty svých automobilů mohou, ale nemusejí dosáhnout vyšších úrovní vědomí.

Rozkoš na špičce jehly (44) Sexualita není výsadou pro lidi mladé a krásné. Staří a oškliví nejsou odkázáni jen na obrázky či

8 placené služby těch mladých a krásných. Staří lidé rovněž potřebují spojovat své energie s druhými. ● NEJKRÁSNĚJŠÍ CHVÍLE ŽIVOTA Milostné chování starých lidí bývá omezeno falešnými představami o tom, že sexualita patří k plnému a kvetoucímu životu, že intimní chování je vyhrazeno mladým lidem, příp. lidem na vrcholu fyzických a duševních sil. Nikoliv lidem odkvétajícím, již se setkávají s příznaky a obtížemi stáří. Chybné představy má opět na svědomí patricentrická sexuální kultura, sexuologická publicistika pojednávající sex jako konzumaci, erotické časopisy, které se erotice starých lidí vyhýbají a preferují erotiku jako záležitost mladých, krásných, růžových, vymydlených, voňavých atd. Povšimněme si zajímavé skutečnosti, že staří lidé s různě závažnými stavy vyčerpanosti vnitřních orgánů, často smutní, plačtiví a lítostiví, jindy vzteklí, popudliví a paranoidní, když vzpomínají na minulost, téměř vždy se obracejí do dětství, a právě dětství považují za nejkrásnější období svého života. Proč tomu tak je? Vždyť realizace pohlavní touhy a slast z dosahovaných pohlavních vyvrcholení jsou všeobecně považovány za zážitky nejvyšší intenzity, jež by měly být tím nejkrásnějším v lidském životě. Vzdor tomu dědeček nad hrobem, v požehnaném věku přes osmdesát let, trpící depresemi a plačtivostí, nevzpomíná na život prožitý se svou nebožkou ženou, s níž 60 let pravidelně souložil. Ale vzpomíná na dětství, kdy měl často hlad, musel chodit bos, protože neměl boty, musel od dětství pracovat, a navíc jej otec často bil. Plačtivý dědeček se rozplývá ve vzpomínkách, jaké to bylo krásné, když chodil 6 km pěšky do školy, když na jaře kvetly stromy, když pomáhal rodičům na poli či v chlévě atd. Ani jedna vzpomínka nezalétne za blůzku nebo pod sukni jeho ženy, když ještě byla krev a mléko, žádná vzpomínka na první polibek, první milování, svatební noc, na 60 let společného života. Není to divné, že starý člověk nevzpomíná na nic, co bylo spojeno s jeho celoživotní sexuální aktivitou? Jak to vysvětlit? Vysvětlení může být vícero, nabízím jedno lehce dostupné. Z celého dlouhého života pouze dětství bylo pro staříčka obdobím energetické plnosti a vyrovnanosti sil yin a yang, obdobím spojitosti s kouzelným světem okolních lidí, zvířat a veškeré další přírody. Výrazné porušení zmíněné rovnováhy přichází s počátkem sexuálního života, resp. s nástupem jeho konzumační formy, jež spočívá v stále se opakujícím dosahování orgasmu a ejakulace, v opakovaném dosahování vteřinových rozkoší, jež mají být jakousi náplastí na trable a neúspěchy všedního života. (Vzorec chování je stejný jako u narkomanů.) Stačí si uvědomit, jak markantní odstup od společnosti lidí zažívají žena a muž, kteří spolu začnou souložit konzumačním způsobem. Říká se, že zamilovaní už nikoho dalšího nepotřebují, což samozřejmě platí pouze do chvíle, než jeden vezme na druhého kuchyňský nůž. Intimní život podle prastarých pravidel tantry a podle odkazu starých taoistických mistrů je životem neuzavřeným, v němž je stále dost místa pro veškeré další bytosti žijící v našem společném světě. Staří lidé, kteří praktikovali a dosud praktikují komunikační erotiku, vypadají zdravotně mnohem lépe než lidé, již se celý život pachtili za pomíjivými vteřinami vrcholné sexuální slasti. Tito lidé mají reálnou naději, že na sklonku svých dnů budou myslet na své životní partnery, s nimiž prožili nejkrásnější chvíle ve svých životech. A jak asi bude vypadat takový vzpomínkový obrázek nejkrásnější chvíle v životě? Třeba takhle: Muž leží na zádech v posteli, žena leží na muži tváří v tvář, oba nazí, muž má pokrčenou nohu, stehno vsunuté mezi ženskými stehny a přitlačené k ženskému pohlaví, obě pohlaví jsou relativně klidná, muž hladí ženě hýždě, žena a muž koordinují svá dýchání. Je 5.30 h ráno, ve tři čtvrti na šest zazvoní budík, a za pět minut šest bude třeba vstávat, oba si něžně dýchají do uší a čichají své vůně, před nimi je právě těch nejkrásnějších 25 minut v životě.

■ MILOVÁNÍ STARÝCH LIDÍ První velkou chybou v intimních životech starých lidí je snaha praktikovat pohlavní styky podle obecného názoru, který je věrným obrazem sexuologických explikací (vysvětlení). Ten názor jsme již stokrát kritizovali, a rádi to učiníme po sto prvé. Zmíněný názor, spíše bych měl napsat zmíněné dogma, neboť hlásané informace dávno přerostly rámec názoru a nabyly nevývratné tuhosti náboženského dogmatu, tedy zmíněný názor neboli dogma hlásá, že zdravý a plnohodnotný pohlavní styk má vždy skončit orgasmem a ejakulací muže, a měl by také, pokud se to podaří, končit orgasmem ženy, a to nejlépe synchronizovaně (současně). Synchronizované orgasmy co největší intenzity představují v obecném povědomí, potažmo v sexuologické literatuře vůbec ty nejvyšší hodnoty intimního života. Vím, že můj pokus o rozptýlení této chiméry bude jen čuráním proti větru, ale budiž napsáno, že synchronizovaný orgasmus je právě tím nejméně vhodným způsobem vzájemného

prožívání rozkoše, neboť při něm jsou oba partneři jeden druhému natolik vzdáleni, že o sobě vůbec nevědí. Jejich mysli jsou oddělené a nespojité, takže nemůže dojít k propojení. Následuje lehká kocovina a velký pokles přitažlivých sil. Lidem po čtyřicítce lze obecně doporučit změnu životního režimu ve smyslu odřeknutí se kávy, cigaret, alkoholu a ponocování. Lidé po čtyřicítce by si měli osvojit určité změny ve stravování, nicméně radikální změny jídelníčků nedoporučujeme. Lidé jsou zvyklí na určitá jídla, a jejich náhlé vymizení jim způsobí víc škody než užitku. A stejně tak je třeba zahájit pravidelná energetická cvičení, např. jógu, čchi-kung ap. Neméně důležitá je změna sexuálního života, nikoliv ve prospěch sexuální abstinence, celibátu či brahmačarji, ale ve prospěch tantrického a taoistického pojetí anorgasmické komunikační sexuality. V naznačených změnách je ukryto tajemství lásky, optimismu, trvalého zdraví a dlouhého života. Staří lidé by se neměli honit za vrcholnými extázemi, k nimž si často pomáhají nejrůznějšími stimulanty, yohimbinem, viagrou, injekcemi atropinu do penisu aj. Jejich sexuální život by měl vypadat uvolněně a láskyplně. Měli bychom vědět, že také stará těla jsou krásná. Staří lidé nesmějí před sebou skrývat nahotu. Stará žena ať tlustá, nebo hubená vždy nese na svém těle nepominutelné znaky ženství, a vždy je také pro muže přitažlivá. Představy o ošklivosti starých lidí a stáří vůbec jsou výsledkem obecného strachu ze smrti. Ale jsou také výsledkem již zmíněné obecné sexuální kultury, která reflektuje lidskou sexualitu jako svrchovanou záležitost pro mladé, krásné, voňavé a fotogenické jedince, kteří se včera seznámili. Jenomže intimní život je taktéž záležitostí pro staré, vrásčité, hořce vonící a málo fotogenické páry, kteří spolu žijí dlouhé desítky let. Je zajímavé, že pornografie mocně stimulována poptávkou, kormidluje občas do zakázaných vod dětské pornografie, kterýžto jev jsme již vysvětlovali, ale sexualita starých lidí zůstává na okraji jejího zájmu, a stejně tak na okraji zájmu společnosti. Domnívám se, že pro mladé muže mohou být přínosná intimní setkání se starými ženami, a zrovna tak mladé ženy mohou být obohaceny při intimních setkáních se starými muži. Jistě se taková věc nikdy nestane obecným trendem, a není proto třeba se podobných doporučení obávat. Novému humanismu prospěje, když alespoň někteří mladí lidé budou vědět, že kůže krásné ženy a krásného muže nemusí být vždy jen pružná a napjatá, ale také volná a vrásčitá. Staří lidé by se měli především mazlit, vzájemně se hladit, škrábat jeden druhého na zádech, promačkávat si meridiány močového měchýře (na zádech po obou stranách páteře), umývat si vzájemně nohy, záda, krk, pohlaví a řiť, stříhat si nehty, vlasy, mačkat si konečky prstů na rukách a nohách, lechtat se na chodidlech atd. Zmíněná denní péče představuje tu nejlepší sexualitu, jakou si vůbec lze představit. Navíc žena muži obvykle vaří, zatímco muž zajišťuje změny prostředí, tzn. obstarává různé hrubší domácí či zahradní práce. Pakliže se muž ráno probudí s tvrdým penisem, něžně naznačí ženě, aby si na něj lehla. Totéž samozřejmě může udělat muž, který se ráno probudí s měkkým penisem. Žena se pak na muže navalí a celým tělem se přisaje k jeho tělu. Patří-li žena do těžší váhové kategorie, musí si lehnout na muže pouze částečně, a částečně ležet na boku. Žena si pak srovná mužův penis směrem nahoru a přimáčkne jej břichem mezi obě těla. Oba jsou pokud možno nazí. Muž také může vsunout své stehno mezi stehna ženy, a přitlačit přední stranu stehna ženě na pohlaví, které může prsty trochu roztáhnout, aby cítil na svém stehně vlhkost ženina pohlaví. Muži s převahou sympatiku, již mají k orgasmům a ejakulacím blízko, musejí být opatrní. Tlakem na břicho ženy může u nich dojít ke spuštění nežádoucího orgasmického efektu, takže by mohli, jak se lidově říká, vytéci. Žena se muže dotýká dlaněmi, a to nejlépe v místech na jeho těle, která se jí zdají teplá. Nejčastěji v dolní části zad, na kříži neboli bedrech. Muž ženu dlaněmi hladí, a to nejlépe v místech na jejím těle, která se mu zdají chladná. Nejčastěji na hýždích, stehnech, někdy na ramenou. Žena a muž, jejichž energie nejsou vyčerpány konzumačním přístupem k sexualitě, extrémním stresem či nemocemi, získají z popsaného spojení značné potěšení. Všichni pak mají z takového spojení téměř hmatatelný užitek, jenž spočívá v oboustranné harmonizaci. Důležité je pravidlo, aby muž ležel dole, neboť jeho yang polarita má tendenci stoupající vzhůru, a žena aby ležela nahoře, neboť její yin polarita má tendenci klesající dolů. V dané poloze se pak partneři velmi dobře setkávají. Poloha je vhodná k celkové relaxaci a vzájemnému odpočinku. Staří lidé by ji proto měli praktikovat denně, a třeba několikrát. Osamoceně žijící staří lidé by se měli vyhýbat o samotě praktikovaným masturbacím a raději vždy usilovat o získání partnera či partnerky pro tělesné obcování, byť by tím obcováním mělo být pouhé, ale ničím nenahraditelné objímání či hlazení.

9

Rozkoš na špičce jehly (45) Když se opičí samci perou, opičí samice občas přistrčí vybranému samci k nosu své pohlaví, a tím jej zklidní. Agresivita se přemění na pohlavní zájem. Z téhož důvodu ženy házely vítězným zápasníkům hedvábné šátky. ● HEDVÁBNÉ ŠÁTKY Kvalita spojení mezi ženami a muži, resp. kvalita jejich vztahů, závisí z velké části na postojích žen vůči mužům a na postojích mužů vůči ženám. Charakterisujíc zmíněné postoje, vyjádřila bych se s jistou zdrženlivostí takto: Ženy jsou z mužů převážně rozčarované, zklamané, jejich základním postojem vůči polovině lidstva je deziluze, smíření s daným stavem, že muži žijí v izolaci vlastní samolibosti, že jsou ješitní, bezohlední, diskomunikativní, slabí, unavení a že umírají příliš brzy. Muži pak vnímají ženy jako jednoznačně méněcenné bytosti, které nedosahují mužských kvalit ve vědách, uměních, politice, sportu apod. Mezi muži se traduje, že ženy se hodí na domácí práce, případně na pracovní místa nepříliš vhodná pro muže, tzn. na místa prodavaček, uklízeček, písařek, pomocných kuchařek aj. Ženy ve vyšších společenských postaveních obvykle nesklízejí mužské sympatie, pokud se ovšem muži nestanou jejich podřízenými. V roli podřízených dokáží být muži pozorní, horliví až podbíziví, a to až do chvíle než s nadřízenou uskuteční první intimní styk. Pak přicházejí na pořad obvyklé manýry otrávených lovců, které nebaví opakovaně píchat laufem pušky do již skolené kořisti. V starých orientálních textech na mnoha místech čteme důležité příkazy, že muži musejí být k ženám poutáni trvalým obdivem, ba přímo vytržením, jež prožívají při pohledu či pouhém pomyšlení na ženskou bytost. Bez tohoto uctívání není možný duchovní pokrok v erotické praxi, a prakticky ani žádný partnerský vztah nemůže být trvalý. Zmíněný stav naštěstí není současným mužům neznámý. Vždyť i dnešní manžel, byť se před chvílí se ženou vadil, dokáže být konsternován, když se jeho žena začne před ním svlékat. Ale jen málo žen dokáže správně používat kouzla svého ženství k pacifikaci mužského neklidu a zlosti. Každá žena dobře rozpozná, že se schyluje k hádce, ale jen málo žen dokáže podobné schylování rozptýlit. Praxe je spíše opačná, ženy intuitivně vědí, jak zareagovat, aby muži tzv. vyletěli z kůže, a rády tak zareagují. Tento fakt je sám o sobě již výsledkem vleklého sporu mezi ženami a muži, a nepochybně také smutným dědictvím válek pohlaví, jež se podle Ericha Fromma udály někdy před 5 tis. lety, tzn. na počátku kalijugy. Mezi opicemi, např. mezi paviány, můžeme pozorovat zajímavý jev, kdy se dva samci mezi sebou perou o vedoucí postavení ve skupině neboli o dominanci. Běžná situace, kterou známe i z lidských komunit, kde však probíhá ne vždy přímočaře a otevřeně, nýbrž často formou intrik, diplomatických úskoků a taktického klamání nikoliv tělem, ale slovy. Opičí samci si při souboji většinou nezpůsobí vážnější zranění a převážná část souboje se odehrává formou zastrašování. Jestliže část souboje proběhne, stává se, že do hry vstoupí první dáma, nikoliv D. H., ale nejvýše postavená opičí samice, která rozhodne souboj tím, že skokem přistrčí své pohlaví, resp. celý zadek k čenichu vítězného samce, což může několikrát opakovat. Rozzuřený samec se tímto aktem zklidní, neboť jeho přirozená agresivita vůči konkurenčnímu samci se přehoupne do přirozené náklonnosti vůči samici, přičemž oba postoje evidentně čerpají energii z téhož zdroje. Teorie libida tak dostává dost na prdel, ale nechme klasiky na pokoji a podívejme se na zřetelné analogie ve společenství lidí. Podobnou roli hrály hedvábné šátečky, které dámy házely vítězným zápasníkům. Dodnes se setkáváme při zápasech silných mužů s projevy žen, jež mají k zmíněné reakci opičí první dámy velmi blízko. Výkřiky obdivu, posílání polibků, vhazování kapesníčků, květin a jiných předmětů, to vše je pouze civilizační náhražkou za přistrčení genitálií k nosu vítěze, jejímž smyslem je pacifikace (zklidnění) místní sociální situace, která je v případě sportovního zápasu pouze ritualizovaná. A poučení pro praktický život v partnerském vztahu? Ženy by mohly zkusit, když se schyluje k hádce, začít se před mužem převlékat. V podstatě se jedná o podobnou energetickou komunikační hru, kterou s muži hrají ženy, jež dokáží muže rozzuřit k nepříčetnostem. Ženský element má ale ve vztahu k mužům přece jen poněkud jinou úlohu. Takže si budeme pamatovat, že žena, jež chce muže rozzuřit, hraje úlohu muže, konkurenčního samce. A naopak, pravou úlohou ženy je zklidňovat muže tím, že v něm probudí touhu po ženské bytosti. Poučme se u opic, milé dámy! Muž, který bije ženu, jedná s ní jako s mužem. Síla ženy spočívá v její přitažlivosti, která muže odzbrojuje a pacifikuje. S jistým zármutkem v srdci ovšem upozorňuji, že totálně vystříkaní muži na ženské kouzlo přitažlivosti

reagují jen chabě. Vědomé a praktické ženy si proto své miláčky opečují vždy tak trochu po orientálsku, aby sperma zůstalo na svém místě, a jejich muži tak zůstali poněkud nevystříkaní.

■ PĚT ZÁPALEK Hodně se mluví a píše o vnitřním zření, tzn. o získávání poznání bez přímého smyslového kontaktu s vnější realitou. Když někdo pohlédne do krabičky se zápalkami a prohlásí, že v krabičce je 5 zápalek, nevzbudí tím téměř žádnou pozornost. Jestliže ale jiný člověk pohlédne na krabičku se zápalkami, a aniž by ji otevřel, prohlásí, že uvnitř je 5 zápalek, okamžitě vzbudí pozornost, neboť prokáže schopnost vnitřního zření, v dnešním světě neobvyklou. Povšimněme si, že podané informace jsou stejné. Oba lidé podali tytéž informace, přičemž první člověk vzbudil jen minimální pozornost, zato druhý přímo ohromil. Druhému také okamžitě věnujeme vrchovatou porci své energie v podobě pozornosti a projeveného zájmu. Co tím chci říci? Prostou věc, že zázrak přímého smyslového vnímání, které reflektuje realitu kolem nás, je v dnešním světě opomíjen a podceňován, zatímco vnímání tzv. mimosmyslové je předmětem obrovského zájmu široké veřejnosti. Přitom cíl vnímání je v obou případech stejný, a spočívá toliko v získání informací o světě. Celých 20 století tzv. nové kulturní historie západního světa představuje epochu, jejíž prioritou jsou zázraky, jež se odehrávají mimo sféru běžného vnímání či mimo sféru lidského chápání a vlivu. Právě zázračnost a lidská neuchopitelnost charakterizují fenomén novodobé náboženské moci. Jejím společným jmenovatelem je paulinismus, obecně vydávaný za křesťanství. Náboženská moc zde pracuje moderní metodou spočívající v prezentaci sebe samé jakožto vyvolené entity, na jejíž straně stojí božství a zázraky, přesahující smysly obyčejných lidí. Proto se západní náboženství nikdy nestala v pravém slova smyslu humanistickými a konsensuálními, jsou totiž založena na podvodu a manipulaci. Jejich novými plody jsou např. manipulované demokracie, reklama jakožto donucovací prostředek pro obyvatelstvo, věda ve službách obchodu a mnoho dalších výdobytků tzv. svobodného západního světa, nevyjímaje svobodu vyjadřování pro elity a povinnost naslouchání a pravidelné konzumace pro masy. Nikoliv božské zázraky, zjevení, vidění či slyšení, manipulovaná nevědomost, bilboardy a televizní zprávy, ale pravé vnímání reality je nejlepší oporou na cestě k vyššímu duchovnímu poznání. A když už mluvíme o rozporu mezi křesťanstvím a paulinismem, mezi matricentrismem a patricentrismem, mezi poselstvím lásky a poselstvím moci, mezi prožíváním jednolité všespojitosti a distancované jedinečnosti, měli bychom ocitovat muže, jenž mohl pro západní svět znamenat mnoho, kdyby jeho jméno a jeho smrt nebyly zneužity v paulinistických konstrukcích vyššího společenského řádu založených na vládě strachu. Nechme promluvit muže, který se jmenoval Ježíš z Nazaretu. Ježíš řekl: "Poznej, co máš před očima, a co je ti skryto, se ti odhalí." Tento citát z Evangelia podle Tomáše nalezeného v egyptském Nag Hammadí (podle církve tzv. apokryfního, nepravého či podvrženého evangelia) stojí v jasném filosofickém rozporu vůči celému poselství Nového zákona, byť je poselství Nového zákona sebevíc myšlenkově rozdrobené a nestejnorodé. Jinými slovy, není nic, co bychom nemohli vnímat svými smysly, a čemu bychom museli pouze věřit. Zmíněný přístup Ježíše z Nazaretu k poznávacímu procesu můžeme označit jako veskrze tantrický, buddhistický, taoistický, křesťanský (nikoliv paulinistický), ale také jako renesanční, klasicistní, obrozenecký, marxistický, vědecký (v pozitivním slova smyslu), dubčekovský, hrabalovský atd. Všechny zmíněné myšlenkové směry, a mnoho dalších zde nezmíněných, totiž směřovaly k novému humanismu své doby, a to s větším či menším společenským výsledkem. Také úsilí o nový humanismus se táhne lidskými dějinami jako zlatá nit, nejenom zlovůle, nelidskost a vnitrodruhové nepřátelství. Snad právě skutečnost, že muži jsou silnější než ženy, neboť v prvním plánu mají být jejich ochránci v nepříznivých životních podmínkách, hraje zvláštní a významnou roli v úpornosti a trvanlivosti patricentrických systémů v historii lidstva. Patricentrické společenské systémy totiž zneužívají postavení silnějších v neprospěch slabších, a to všeobecně, nikoliv pouze ve vztazích mezi ženami a muži.

Rozkoš na špičce jehly (46)

10 Muž, který chce pomilovat všechny ženy na světě, musí začít v 15 letech, žít do 90 let a 17 hodin denně souložit s frekvencí 2 ženy za sekundu. Autentické záznamy muže, který se mentálně změnil v ženu.

● DVĚ ŽENY ZA SEKUNDU Mnoho bylo řečeno a napsáno o rozdílnosti žen a mužů, o jejich specifických vlastnostech, možnostech a schopnostech, o jejich pravé přirozenosti jakožto zástupců lidského rodu. Mimochodem, v nedávných dnech bylo oficiálně vyhlášeno, že počet lidí na Zemi dosáhl 6 miliard. Pro muže sukničkáře, věčné baliče a buldozery ženských srdcí trochu násobení a dělení. Celkem 6 milard lidí reprezentuje více než 3 miliardy žen, víme totiž, že ejakulující muži umírají dříve než ženy. Kdyby jeden muž měl ctižádost intimně se setkat se všemi ženami světa, kdyby začal intimně žít v 15 letech, kdyby spal denně 7 hodin a zbylých 17 hodin věnoval svému cíli, a dožil se 90 let, pak by musel denně pomilovat 6 446,4 žen, tj. 107,4 ženy za minutu nebo 1,7 žen za sekundu. Stranou ponechme fakt, že některé ženy by v posledních 15 letech života muže zůstaly dětmi, ostatní dívky by v průběhu života velkého baliče dosáhly zákonné hranice 15 let. Zmíněný schodek vyrovná již zmíněná nižší úmrtností žen. Budeme si pamatovat, že pomilovat všechny ženy na světě, znamená pro muže v průměru 2 ženy za vteřinu, spát 7 hodin denně a do 90 let nedělat nic jiného. Ale vraťme se k odlišnostem mezi ženami a muži. Nemůže být pochyb, že základní charakteristiky žen a mužů jsou vzájemně antagonistické (protikladné), a současně komplementární (vzájemně se doplňující). Vztahy žen a mužů pak dobře odzrcadlují model antagonistických, a současně komplementárních polarit yin a yang, jak je známe ze staročínské taoistické filosofie. Konflikty jsou nezřídka odrazem nesrovnalostí v polaritách. Psali jsme již o homosexualitě, která představuje mírný nepořádek v polarizaci osob, které pak získávají mužské tělo, ale ženskou polarizaci, příp. ženské tělo, ale mužskou polarizaci, což je mnohonásobně méně časté. Slovo "získávají" použité v předchozí větě bych chtěla zdůraznit, jelikož je v celkovém chápaní homosexuality důležité. A to i v případech, kdy jsou osoby evidentně již od útlého dětství odlišně energeticky stavěné. Homosexualitu musíme chápat jako získaný fenomén i v takových případech, kdy se získání odehraje ještě před narozením. Způsob života rodičů, celková společenská situace, strava matky a otce, a mnoho dalších proměnných faktorů, to vše hraje významnou roli v určení fyzického a duševního zdraví budoucího dítěte, a samozřejmě též v určení osobnosti budoucího člověka. Člověk nepřichází na svět sám pro sebe, ale v interakci s okolním světem. Hezkou ilustrací předchozích myšlenek je podrobný autentický text muže, jenž se speciální duchovní praxí dočasně transformoval (přeměnil) v bytost s ženskou polaritou. Jedná se o hodnověrný zdroj, neboť zmíněný muž je autoritou mezi orientalistickými badateli, autorem několika teoretických děl z oblasti tantrického buddhismu, která mají poměrně dobrou informační hodnotu. Jméno muže neuvedeme, pouze uvádím, že informace pocházejí z jeho knihy vydané v r. 1997.

■ VÝLET DO SVĚTA ŽEN Autor píše: "Když vyjadřuji svůj nesouhlas s tím, co se v současnosti píše o sexuálním tantrismu, je to proto, že mám zkušenosti, které transcendují (přesahují) tyto omezené náhledy. Hned je mi jasné, že většina autorů píše o něčem, co ve skutečnosti neprožila. Je to zřejmé např. z publikací, kde hadí sílu ztotožňují se sexuální silou, což je vyložené neporozumění." Následuje pasáž o podstatě hadí síly a dále: "Z uvedených publikací se lze dozvědět mnoho užitečných rad a vědomostí ohledně prodloužení slasti či zadržení ejakulace, ale opravdový hledající si musí uvědomit, že mahámudra (velká pečeť, předepsané rituální úkony a meditace ve vadžrajánovém buddhismu směřující k ztotožnění s vesmírnou jednotou, pozn. V. V.) se má žít neustále, a ne jen v pomíjejících souložích. Jakkoliv často budeme tantricky souložit, nikdy nedosáhneme neustálé jednoty, budeme prožívat jen pouhé extatické stavy. Ale tam, kde je poznání, tam už není místa pro extáze či vytržení, není místa pro prožívání ani pro prožívatele." Zde text tak trochu zachází do roviny, jíž se obezřetně vyhýbáme, podává věty, které nejsou pro běžné čtenáře srozumitelné, nicméně hloubavějším čtenářům myšlenka citované věty neuteče. A pak už pan autor popisuje svůj výlet do světa žen: "Když jsem před časem praktikoval určité šivaistické tantrické techniky, ztotožnil jsem se se Šakti do té míry a do takové hloubky se vtělil do psychické a vibrační roviny Bohyně, že jsem si myslel, že již zůstanu provždy ženou. Přijal jsem ženský způsob vnímání, pociťování, uvažování,

pohledu na svět, touhy atd. Technicky to byl výsledek absorbční vizualizace, kdy svůj penis jsem v energetickém smyslu otočil do sebe, dovnitř těla." Budiž zapsáno, že fenomén dočasné proměny vědomí, o němž zde píšeme, nenabízíme jako následováníhodný příklad, sám autor jej chápe jako určité vzdálení se střední cestě, která v myšlení Východu, zejména v buddhismu, představuje zlaté pravidlo. Ale autor pokračuje: "Tímto ve mně vznikla vagína, a já jsem cítil a věděl, co to je mít vagínu. Podobně se energeticky začala zvětšovat má prsa, pochopil jsem, jaká to je slast, mít prsa." Některé čakry praktikujícího muže se prý začaly otáčet naopak. Dále píše: "Pochopil jsem, že být ženou či mužem není fixním (pevným) principem, ale jen hrou orgánů. Když jsem pak přijal všechny zvláštnosti ženského bytí a vědomí, cítil jsem se úplně ženou. Napadaly mě úplně jiné záležitosti a představy, prostě jsem byl někým jiným. Mezi mužskou a ženskou psychikou je velký rozdíl, stejně jako ve schopnosti vcítění a prociťování." A ještě něco k již zmiňované homosexualitě: "Doopravdy jsem si myslel, že pokud takto zůstanu, tak to je nejlepší cesta, aby ze mne nakonec byl homosexuál. Sexuálně mě přitahovalo mužské pohlaví, a byl(a) jsem oddán(a) Šivovi." Podaný záznam sexuální transformace je v literatuře ojedinělý, a proto cenný, nicméně domníváme se, že se odehrál v mysli, která byla přece jen determinována obvyklým způsobem v intencích všudepřítomného patricentrismu, což vyplývá zejména ze závěru. Pokusím se upřesnit, mysl muže se transformovala do mysli ženy, avšak do takové mysli ženy, jakou si dokázala představit zase jen mysl muže. Ze závěru pak jasně vyplývá, že transformovaná mysl akceptovala patricentrické představy o unifikovaném postoji k sexualitě, který je stejný jak pro ženy, tak pro muže. Dnešní muži totiž už nejsou schopni vnímat jemné rozdíly mezi ženou skutečnou a ženou nafukovací se třemi otvory, jak ji nabízejí sex shopy. Skutečná žena pak není přitahována mužským pohlavím, ani se v své přirozené duchovní poloze necítí podrobena či oddána muži. Žena je svébytnou Bohyní, která je si vědoma významné schopnosti udržovat kontinuitu života. Základní potřebou ženy je vstřebávat obdiv a pozornost muže. Pozornost ženy není poutána pohlavím muže, ale naopak pohlaví muže je mocně poutáno už pouhou přítomností ženy. Jen zdánlivě se k sobě ženy a muži přibližují ze stejných pohnutek a vlivem rovnoměrně rozložených přitažlivých sil, poučení lidé však vědí, že přitažlivost mezi ženami a muži je totéž co přitažlivost mezi magnetickou podkovou a hřebíkem.

Rozkoš na špičce jehly (47) Kritika archeologických nepravd, které se učí děti ve školách. Souvisí historický vývoj s vývojem sexuálních postojů a názorů? Dva základní typy lidské sexuality. Jak velký je rozdíl mezi uměním a pornografií? ● PROVRTÁVÁNÍ KAMENŮ Už jsme se zmínili o nejstarších známých společnostech, historicky vřazených do období tzv. mladší doby kamenné, tedy neolitu. Mladší doba kamenná trvala od r. 5000 do r. 3000 př. n. l., údaje se občas rozcházejí, a mění se též podle území. Ve slovníku se lze dočíst: Člověk sice ještě neužíval kovů, ale dovedl již kamenné nástroje hladit a provrtávat, takže nástroje byly už technicky dokonalejší. Lidé žili ve stálejších osadách, zabývali se hodně zemědělstvím a chovem dobytka. Znovu se dostáváme k již zmiňovanému počátku kalijugy, což je dle staré hinduistické tradice nepříznivá epocha pro lidstvo, označovaná jako temný věk. Období kalijugy započalo r. 3102 př. n. l. a bude trvat celkem 432 tis. let. První část temného věku v trvání jedné dvacetiny celého období bude relativně mírná, s delšími mezidobími míru. Poměry se však budou postupně zhoršovat, až dojde k úplnému zhroucení civilizovaného způsobu života a naprosté ztrátě duchovních a mravních hodnot. Z té zkázy se pak zrodí nový zlatý věk, nová duchovní civilizace. Napsali jsme, že prastaré civilizace považujeme za tantrické, neboť právě tyto společnosti představují naše skutečné kořeny. Patří k nim především Tchatal Hüyük v Turecké Anatólii (r. 7500 př. n. l.) a předindická města Lothal, Mohendžo-daro a Harappa (historie nejasná, asi r. 3000 př. n. l.). K naší velké lítosti historie zmíněných měst

11 zdaleka není podrobně poznána a zdokumentována. Částečně proto, poněvadž matricentrická společenství tehdejší doby v jistém smyslu představují konkurenci a hrozbu pro dnešní patricentrické společnosti. Na rozdíl od výše uvedené citace ze slovníku, jiná literatura uvádí, že zmíněné společnosti, byť v mladší době kamenné, žili vysoce strukturovaným způsobem života, bez výrazných společenských autorit, v naprosté sociální harmonii a dokonalém zdraví. Na rozdíl od slovníkových informací kovy nejen znali, ale běžně používali, znali též drobné ruční nástroje, vozy, uměli obchodovat, byli zdatnými architekty účelných a ekologických staveb, používali kanalizace, jejich domy měly koupelny atd. Takže nejenom hladili a provrtávali kamenné nástroje, historické údaje o mladší době kamenné jsou zřetelně poznamenány pýchou patriarchálních společností, počínaje Mezopotámií, pokračuje Římem a konče dnešní civilizovanou Evropou r. 1999. Údaje jsou zkresleny tak, abychom se my, moderní lidé, vedle svých primitivních předků, jejichž technická revoluce spočívala údajně v provrtávání kamenů, mohli cítit božsky dokonalými, a nemuseli se tak stydět za svoji sociální ubohost. Povšimněme si jedné typické okolnosti, resp. určitých rysů, jež dva společenské systémy (matricentrický a patricentrický) od sebe odlišují, a které se těsně dotýkají tématu sexuality, jímž se právě teď a právě zde zabýváme. Budeme zkoumat oblast tak jemnou a nesnadno uchopitelnou, jakou je výtvarné umění, a připomeneme si jistý fakt, s nímž jste se již mnohokrát setkali, aniž jste si uvědomili jeho skutečný význam.

■ CHYBĚJÍCÍ SEX-APPEAL Každý přiměřeně vzdělaný člověk na Západě již někdy viděl přinejmenším Věstonickou venuši, sošku z pálené hlíny představující ženu, pocházející z Dolních Věstonic na Moravě. Původ sošky znalci datují asi do r. 23 tis. př. n. l. Ale existují také další sošky bohyň, jimž se po antickém vzoru začalo říkat Venuše. Venuše byla ve starobylé Itálii bohyní jara a krásy, jiné prameny uvádějí bohyni milostného citu. Z Venuše později vznikla Afrodita, bohyně smyslné lásky. Nelze přehlédnout, že transformace Venuše v Afroditu dokládá posun společnosti k patricentrické deformaci, resp. změnu od interakční sexuality k sexualitě konzumační, jinými slovy od altruismu k egoismu. Jmenujme některé další sošky. Druhou z nejznámějších je Willendorfská venuše nalezená v Dolním Rakousku. Ano, to je ta, jež má hlavičku jako ruční granát, bez vlasů, bez tváře. Vznik je rovněž odhadován asi v r. 23 tis. př. n. l. Další je Venuše z Lespugne, vznik asi v r. 20 tis. př. n. l. Nejstarší je údajně Venuše z Lausselu, vznik asi v r. 25 tis. př. n. l. Existuje více než 100 malých Venuší vytvořených z kostí, slonoviny, kamenů nebo pálené hlíny, vysokých od 5 do 25 cm a nalezených na různých místech Evropy od jižní Francie po Sibiř. Literatura shodně uvádí, že vše individuální je u starobylých Venuší potlačeno, především obličej, zatímco pohlavní znaky jsou extrémně zdůrazněny. Dávným umělcům je tak podsouván hrubě sexuální zájem o ženu jako objekt bez tváře, a naopak jejich zájem o individualitu ženy a konkrétní ženskou bytost je jim odnímán. Zájem o konkrétní osobnost ženy byl prý v tehdejší době neznámou věcí, s níž se muži nezdržovali. Možná díky zmíněné pochybené interpretaci, dobře zapadající do patricentrické sexuální filosofie, jsou sošky Venuší tak známé po celém světě. Kdyby byl znám pravý stav věcí, nejspíš by o Venuších vědělo jen pár odborníků archeologů, podobně jako je tomu u jiných objevů, např. u objevu již zmíněného tantrického města Tchatal Hüyüku (někdy psáno Catal Hüyük), které bylo objeveno v r. 1958 Angličanem Jemesem Mellaartem. O tomto úžasném městě toho většina lidí moc neví, žádné knihy, žádné filmy, žádné televizní pořady. A přece právě tam, dříve než vůbec začala mladší doba kamenná, už v r. 7500 př. n. l., žila ohromující civilizace, o níž promlouvají konkrétní archeologické vykopávky, nikoliv mytologie. Město čítalo 10 tis. obyvatel. Nalezeno bylo téměř neporušené, jako by je obyvatelé opustili právě včera. Poprvé měl soudobý člověk možnost vidět jak žili jeho dávní předkové v době kamenné, a byla to paradoxní podívaná. Domy vystavěné z nepálených cihel, s plochými střechami, bez dveří a oken, do nichž se vstupovalo otvory ve střechách. Na stěnách domů fresky a reliéfy, např. reliéf obrovských ženských ňader v nadživotní velikosti, v místnostech sochy, zbraně používané jen k lovu zvěře, nástroje, oděvy, ozdoby, postele, pece, kostry předků, údajně pouze žen. Podle koster předků, jež si obyvatelé Tchatal Hüyüku ukládali pod postele, lze spolehlivě poznat, že v městě společně žilo několik rasových typů lidí. Jejich strava se skládala především z obilí, pěstovali ječmen, pšenici a oves. Uměli obilí roztloukat v kamenných hmoždířích, pekli chleba, zpracovávali vlnu, tkali látky, koberce, rohože. Ženy prý nosily vlněné šaty s třásněmi. Zmínka ve slovníku, že lidé v mladší době kamenné uměli nanejvýš vrtat díry do kamenů, to je bolestný podvod, který lidé spáchali sami na sobě.

Mnoho lidí si možná položilo následující otázky: Proč jsou starodávné Venuše takové divné? Proč jsou sochy bohyň z Tchatal Hüyüku takové divné? Co je na nich vlastně divného? Vždyť např. socha bohyně, z jejíhož pohlaví právě vystupuje rozené dítě, příp. bohyně rodící býka, obě mohou dnešním mužům připadat jako kompletně oblečený hokejový brankář včetně ochranné masky na obličeji. Vysvětlení není daleko. Bohyně nemají tvář, protože jsou neznámé, jsou to pramatky, první ženy, původkyně všeho lidstva. A protože je nikdo neviděl, nikdo nevěděl, jak vypadaly, proto nemají tvář. Umělci tehdejší doby neopěvovaly svým uměleckým socháním či malováním ženy jako takové, v tehdejší době to neměli zapotřebí, neboť dokázali uctívat ženy in natura, ve skutečnosti. Muži uctívali ženy jako skutečné božské bytosti, ve společenství panovaly klid, mír a všeobecná láska. Dnes tolik frekventovaný pojem tolerance pravděpodobně vůbec neexistoval, stejně tak agresivita, strach, násilí a další slova typická pro vývoj lidstva v posledních 20, resp. 50 stoletích. Představa o biblickém ráji snadno může nabýt nové podoby. V matricentrických společnostech neexistovalo nic, co by připomínalo dnešní patricentrické puritánství. Skrývání, či dokonce dehonestování (urážení, pomlouvání, zneuctívání) pohlaví a pohlavní polarity, která nás přitahuje, podněcuje a těší, dává nám sílu a radost, to je novodobý vynález patricentrismu. Prastaré bohyně neměly sex-appeal. A právě to, čemu dnes říkáme sex-appeal, je charakteristickým rysem deformovaného vztahu k druhému pohlaví, tedy výsledkem dlouhodobého budování patricentrické, mužské společnosti s odmítavými postoji k ženám. Sex-appeal je v uměleckém díle výsledkem odmítnutého uctívání ženy v realitě, přirozený obdiv a zbožnění ženy jsou uskutečněny v uměleckém díle, vysochány do kamene, zaznamenány do obrazu. V sociálním smyslu se jedná o patologický syndrom, který najdeme u zrodu veškerého erotického umění, včetně pornografie. Do stejného pytle patří Evropany tolik opěvované erotické skulptury a reliéfy v Khadžuráhu v indické Madhjapradéši, patří sem Ovidiovo Umění milovat i Vátsjájanova Kámasútra, stejně tak Kaljánamallova Anangaranga aneb Herna boha lásky a mnohé další patricentrické umělecké počiny. Samozřejmě jsou jisté rozdíly ve formě a obsahu, nicméně podstata zůstává stejná. Na doplnění poznamenávám, že některé sochy či obrazy Ježíše, Panny Marie, andělů a dalších bytostí, jimiž se zabývá paulinistická teologie, vykazují značný sex-appeal, přestože vznikly v dobách pramálo erotických, např. v období gotiky.

Rozkoš na špičce jehly (48) V pohlavním životě hrají úlohu zvláštní důležitosti vnitřní tělesné orgány, jakkoliv býváme pyšní spíše na orgány vnější, které netřeba jmenovat. Podívejme se pohledem Východu na svoji slezinu a slinivku. ● HUBENÍ OTESÁNCI Tradiční čínská medicína pojednává vnější stav organismu jako důsledek vnitřního stavu a vzájemné interakce vnitřních orgánů. V současné západní společnosti se často setkáváme s oslabením orgánu sleziny-slinivky. Vlastně se jedná o dva orgány, avšak čínská medicína, s ohledem na hlubší souvislosti, chápe slezinu a slinivku jako jediný orgán. Samozřejmě, že to vzbuzuje posměch, nevoli a pochybnosti západních lékařů. Nicméně, kdo se přiměje k poznání byť jen základů tradiční čínské medicíny, ten s posměchem a nevolí brzy skončí, a jeho pochybnosti jej přitáhnou k dalšímu poznání. Slezina-slinivka jako jedna z pětice základních tělesných orgánů má celou řadu důležitých úkolů. Hlavním úkolem je umožnit trávení, připravit pozřenou potravu do té podoby, aby byla stravitelná. Pro naši představu slezina-slinivka činí s pozřenou potravou cosi obdobného, jako když potravu vaříme v hrnci. Proto také syrová strava je pro celou řadu onemocnění kontraindikována. A naopak, jestliže potravu dobře uvaříme a jíme-li teplá jídla, ulehčíme slezině-slinivce práci, a tato pak může lépe regenerovat. Zvykli jsme si už, že mnoho důležitých informací, které mohou ulehčit lidem životy a vylepšit jejich zdravotní situace, naráží na tvrdý odpor oficiálních názorů, za jejichž autorstvím nestojí konkrétní osoby, ale nové náboženství, které

12 označujeme slovy věda, vědecký názor, výsledky výzkumu amerických vědců atd. Také v tomto případě podáváme informace značně konfliktní, neboť výzkumy amerických vědců, českými vědci potvrzené a odsouhlasené, prokázaly nezastupitelnou důležitost syrového ovoce a zeleniny pro lidské zdraví. Ale už ani slovo o tom, že syrové ovoce a zelenina poskytují kýžené ochlazení a očištění organismu předávkovanému uzeninami, grilovanými masy, chlebem, kořením, cukrem, alkoholem a dalšími konvenčními poživatinami vnášejícími do organismu patologickou horkost. Pro takto připravený organismus je samozřejmě syrové ovoce a zelenina jistým energetickým vysvobozením, nicméně jejich negativní účinky na slezinu-slinivku tím nejsou o nic menší. Hrozivý nárůst diabetiček a diabetiků je toho matematickým důkazem. Ale slabá slezina-slinivka nezpůsobuje pouze cukrovku. Všichni známe hubené lidi, kteří o sobě prohlašují, že se cpou jako Otesánci, a nikdy se nespravují. Většina z nich chápe svůj stav jako přednost. Říkají, že mají vysoký metabolismus. Nicméně pravda je taková, že jejich trávení je chabé a neefektivní, protože slezina-slinivka nepracuje, jak by měla. Ze zmíněného pohledu je všechen vědecký humbuk kolem kalorické či joulové hodnoty potravy scestný, nesmyslný a zavádějící. Pokud bychom chtěli uplatňovat joulovou metodu ve výživě, museli bychom nejprve zkoumat individuální joulovou hodnotu lidského lejna. Záleží totiž na schopnosti trávení, zda potrava bude využita, či nikoliv. Číňané velmi případně hovoří o síle trávicího ohně, který záleží především na stavu sleziny-slinivky. Výše uvedení hubení lidé, kteří se cpou, ale nespravují, jsou také věčně hladoví. Přes množství potravy, jímž se nacpou, jsou lehce podvyživení. V lidovém jazyce pro ně existuje výstižné označení "výserné typy". Po aplikaci fytoterapeutik k posílení sleziny-slinivky, a po zharmonizování interakce sleziny-slinivky a jater, hubení lidé mírně přibírají na váze, přestože spotřebují méně potravy. Se smyslem pro básnický obraz můžeme taktéž říci, že role sleziny-slinivky v lidském těle tak trochu koresponduje s rolí ženy v západních industriálních společnostech, přičemž časté napadání a utlačování, jichž se slezině-slinivce dostává ze strany jater, dobře ilustruje vztahy mužů k ženám v zmíněných společnostech obvyklé.

beznadějné. AIDS, syndrom chronické únavy, lidožroutské baktérie atd. Snad bychom dokonce mohli hovořit o amerických nemocích, podobně jako byla syfilida kdysi označována za nemoc francouzskou. Pro tradiční čínskou medicínu však nové nemoci nejsou vážnými překážkami, jež by způsobovaly bezradnost čínských lékařů. Systém zůstává po tisíce let stejný, i když nemoci se různí. Čínští lékaři léčí dnes nemoci, které jejich kolegové před tisíciletími vůbec neznali. Nemoc vždy přichází jako ukazatel porušení přirozeného řádu věcí, a s nápravou řádu zase odchází. Bohužel Západ na vznik nemocí hledí tradičním paulinistickým pohledem, který říká, že nemoci jsou rány boží, které přicházejí bez ohlášení. Také menstruační nepravidelnosti, výtoky, infekce v pochvě, některé změny na děložním čípku, u mužů záněty močové trubice, krvácení po ejakulaci, některé prostatické potíže atd., také tyto potíže mají jednu společnou příčinu spočívající v oslabené slezině-slinivce. A vše má rovněž jedno společné řešení, spočívající v posílení zmíněného tělesného orgánu. Problémy způsobené oslabením čili vyčerpáním sleziny-slinivky jsou tedy jednak zjevné, např. již zmíněná krvácení všeho druhu, křečové žíly, hemoroidy, bércové vředy, a jednak skryté, např. nedostatek čchi způsobující frigiditu či impotenci, a s tím související balík psychických, potažmo partnerských, ale také rodičovských problémů. Nedostatek čchi oslabuje zároveň další orgány v lidském těle, např. ledviny jsou nuceny vyčerpávat svoji zásobu čchi na mnoho let dopředu, takže výsledkem je nakonec předčasný odchod nikoliv do důchodu, ale rovnou do země. Pět hlavních orgánů je v staročínské taoistické filosofii přiřazeno k tzv. pěti prvkům, z nichž je stvořen svět a jejichž vzájemnou proměnou je svět udržován v pohybu a při životě. Slezině-slinivce je přiřazen prvek země. Země se rodí z ohně, ze země se rodí kov, země ovládá vodu, ale sama je ovládána dřevem. Podobné vzájemné vztahy panují mezi všemi pěti tělesnými orgány. Přiřazení k prvkům vypadá následovně: srdce (oheň), slezina-slinivka (země), plíce (kov), ledviny (voda), játra (dřevo). Slušnost, soucit a láska přikazují, abychom uvedli též některé nejznámější postupy, jimiž lze slezinuslinivku šetřit a vyživovat, ačkoliv takové informace patří spíše do kompetence lékařů, odborníků na tradiční čínskou medicínu. Tito jsou v ČR vzděláváni v odborných seminářích, které pro lékaře a laiky pořádá Československá sinobiologická společnost se sídlem v Praze, a to za účasti odborníků z Francie, Kanady, Číny aj. Příště budeme dostupnými prostředky vyživovat slezinu-slinivku.

■ GENERÁL KRVE Ale slezina-slinivka uplatňuje svůj vliv také v intimním životě lidí. Především je třeba vědět, že tento orgán má kardinální důležitost pro stav tepen a cév. Číňané říkají, že slezina-slinivka ovládá krev, a je tedy zodpovědná za nejrůznější cévní potíže, křečové žíly, různé krevní stagnace, snadno vznikající modřiny, krvácení dásní, ale také potíže s mužskou impotencí a ženskou frigiditou, což je vlastně jeden a týž problém. Impotence a frigidita souvisejí s ochablostí a potížemi cév, s nedostatkem čchi, který je dále příčinou stagnací a ochablého pohybu krve. A samozřejmě souvisejí též s vyčerpaností ledvin, o čemž jsme se již dříve zmínili. Yang ledvin je pro radostný a trvalý intimní život podmínkou č. 1. A právě yang ledvin je zvýšenou měrou chráněn při praxi pohlavního života, kterou označujeme jako sexualitu interakční či komunikační, polopaticky jako sexualitu anorgasmickou či nestříkací. A naopak při konzumační sexualitě je yang ledvin vyčerpáván, a to za současného chřadnutí organismu a ubývání tělesných sil, což jsou v podstatě příznaky umělého, resp. násilného stárnutí. Jako důkaz nechť zvídavému čtenáři poslouží dramatické změny vizáže známých osobností, herců, zpěváků, o nichž bylo obecně známo, že byli sexuálními atlety a přeborníky. Mnozí samozřejmě již nežijí, ač by žít mohli, a ti žijící se z krásných mužů plných energetického třpytu změnili v zsinalé trosky s kruhy pod očima a bolestmi v zádech. Slezina-slinivka je zdrojem tvorby čchi a krve. Samotná čchi je pak tzv. generálem krve, neboť řídí pohyb krve, uvádí krev do pohybu a usměrňuje ji. Zdravá slezina-slinivka produkuje silnou čchi a zdravou krev. Je-li slezinaslinivka oslabená, slábne čchi, ale také krev. Čchi už nemá sílu řídit krev, v důsledku čehož se krev dostává mimo své dráhy, objevují se krvácení z nosu, krev ve stolici a moči, silná menstruace, vznikají krevní podlitiny apod. Pro filosofické fajnšmekry budiž napsáno, že slezina-slinivka řídí zvedání čistého, zatímco klesání kalného obstarává žaludek. A mohli bychom pokračovat, tradiční čínská medicína totiž pojímá jednotlivé orgány jako skutečné osobnosti s mnohými specifickými vlastnostmi. Mezi nimi navíc panují vzájemné vztahy přízně a protivenství, které musejí být udržovány v harmonii a rovnováze, jinak se začnou objevovat tělesné či psychické problémy. Problémy mohou být dokonce zcela nové a dříve nebadatelné. Víme, že moderní věk přináší co chvíli nové nemoci, které v podobě televizních či novinových zpráv vstupují do našeho vědomí jako nevyléčitelné, strašné,

Rozkoš na špičce jehly (49) Ubližujeme sami sobě, jestliže jíme a pijeme co se nabízí? Jak se staráme o slezinu-slinivku, abychom se nestali diabetiky a impotenty. Čínská rostlina, která předčí vše, co jsme dosud věděli o rostlinách. ● NEUBLIŽOVÁNÍ Prvním krokem v péči o vnitřní orgány, rozhodující hybatele ovlivňující délku a kvalitu života, je neubližování. Tak jako první podmínkou úspěšného vyléčení nemocí je nezhoršování stavu nemocných, tak první podmínkou péče o vnitřní orgány je neubližování zmíněným orgánům. Vyžaduje to poučenou mysl a ohleduplnost k sobě, ale též ohleduplnost k druhým lidem, což by mělo být minimem každodenní zdravotní prevence. Možná někoho zarazí, když napíšeme, že lidé by neměli svým orgánům ubližovat. Vždyť to je snad samozřejmé. Cožpak někdo ubližuje svým vnitřním orgánům, a tím vlastně sám sobě? Kdopak by ubližoval sám sobě, vždyť nikdo nemá rád bolest a všichni se vyhýbají utrpením? Bohužel je to tak, lidé ubližují sami sobě dost často, a dokonce rádi. Nezřídka jim destrukční kroky k vlastním osobám zvedají sebevědomí a poskytují slast identifikace se společností. Mezi konkrétním krokem, a jeho důsledkem existuje totiž relativně dlouhá prodleva. Nikdo se schválně neuhodí kladívkem do prstu, byť by to doporučovaly bilboardy nebo televizní reklamy. Neuhodí se, protože výsledkem by byla okamžitá bolest. Naproti tomu vlády většiny zemí neznají cestu, jak ochránit lidstvo před cigaretami, kávou, cukrem, zmrzlinou, coca colou, alkoholem, drogami atd. Ale proč, vždyť jmenované produkty jsou pro lidské organismy

13 zničující? Odpověď je blízko, protože důsledek je od příčiny relativně vzdálen, takže souvislost je nezřejmá, a tudíž zpochybnitelná. Léčit společnost z kouření, alkoholismu, užívání drog atd. je nesnadné, poněvadž není založeno na poskytování přímé zkušenosti, ale pouze na zprostředkovaném strašení různými bubáky. Kuřáci by měli zblízka vidět, jak vypadají plíce člověka zemřelého na rakovinu plic a jiných orgánů. Měli by být seznámeni s utrpením, které člověk onemocnělý rakovinou prožívá. Všechny děti by měly být seznámeny s pohnutým životem diabetiků, s problémy diabetického bezvědomí atd., a to dříve než dostanou své první bonbóny. Podobně s drogami. Nesaháme do ohně, protože bychom se spálili. A že bychom měli léčit společnost, a nikoliv jednotlivého kuřáka, alkoholika, narkomana či zločince? Samozřejmě, stejně jako musíme léčit celého člověka, a nikoliv pouze nemocný žaludek nebo žlučník. Zatímco v medicíně se holistické (celostní) myšlení zvolna prosazuje v sociologii, resp. v sociopatologii je dosud nestravitelným soustem, které osamělí individualisté odmítají rozkousat. Zdravá společnost musí být založena především na pravdivých informacích. Soudobé západní společnosti jsou ale založeny na informacích hystericky modifikovaných, tzn. subjektivně účelových či usilujících o pozornost za každou cenu. Většina reklam a různých informací určených veřejnosti jsou lži zaměřené na manipulaci ať již obchodní, nebo politickou. Věří snad někdo, že mýdlo, zubní pasta nebo prášek na praní mohou poskytovat nekonečnou svěžest? Věří někdo, že V. Havel přinášel pravdu a lásku? Věří někdo, že V. Klaus budoval právní stát? Věří někdo, že M. Zeman tvořil sociální politiku? Samé reklamní slogany, samé patricentrické obchodní triky, jež jsou ve své podstatě totožné s obrazem muže, který hučí do ženy, aby mu žena dovolila masturbovat ve vagíně. Pouze s tím rozdílem, že v roli ženy je v uvedených případech národ, resp. lidské společenství.

■ VYŽIVOVÁNÍ SLEZINY Neubližování vnitřním orgánům, jmenovitě slezině-slinivce a žaludku, jež společně vytvářejí komplex orgánů, k němuž je v taoistické filosofii přiřazován element dřevo, shrneme do následujících informací. Poučují nás o důsledcích běžných stravovacích zvyklostí. Pamatujme, že zmíněné důsledky patří k těm, jež přicházejí po prodlevě, a proto záleží na nás, zda budeme ochotni jim věřit, zda je sami ověříme či jak se k nim vlastně postavíme. Přečtěte si, co praví tradiční čínská medicína o upřednostňování studených pokrmů: Častá konzumace studené a syrové potravy, poškozuje yangovou čchi sleziny-slinivky a žaludku, a vyvolává tak v uvedených orgánech stav prázdnoty a chladu. Důsledkem je oslabení trávicích funkcí a akumulace vlhkosti. Běžnými příznaky jsou bolesti břicha, nadýmání, škroukání v břiše, průjmy. Pro dnešní dobu bezpochyby významná informace, neboť jídla vyjímáme studená z chladniček, a nemáme čas ani chuť si je ohřívat. Navíc paradoxně existují potraviny určené k jídlu v ledovém stavu, zmrzliny, nanuky, nanukové dorty aj. Nemluvě o nesmyslných konvencích, které určují pití chlazených nápojů, příp. nápojů s ledem. Ale ani opačné extrémy nejsou žádoucí, jak by se mohlo zdát lineárně uvažujícímu Zápaďanovi. Když škodí studené, horké dělá dobře, mohlo by se zdát, ale není tomu tak. Požívání horkých příp. pálivých jídel (pepř, paprika, zázvor) poškozuje naopak zase yin sleziny-slinivky a žaludku, a je příčinou akumulace horkosti v žaludku, a taktéž vysušování tělních tekutin. K běžným příznakům zmíněného stavu patří žízeň, sucho v ústech, zácpa, hubnutí, bolesti zubů. A existují další stravovací zvyklosti, jež nám mohou ublížit, aniž bychom si toho byli vědomi. Taktéž přílišná konzumace sytých, přeslazených, mastných, pečených a smažených pokrmů negativně postihuje funkce sleziny-slinivky a žaludku. Vede k akumulaci vlhka a tvorbě hlenů, z nichž se následně transformuje horkost. Následkem je vznik velkých vyrážek, v těžších případech až mrtvice, a to v důsledku zablokování drah čchi a cév. Trávicí systém má rád pravidelnost, ustálený a rovnoměrný rytmus přijímání potravy. Nevyvážený příjem potravy působí na celé trávicí ústrojí neblaze, a může dokonce vytvářet zhoršení či komplikace v případech již probíhajících onemocnění. Především tím, že oslabuje slezinu-slinivku a žaludek, a dále vyvolává značné rozladění mezi vyživující a ochrannou čchi, tzn. další výrazné oslabení organismu. Přejídání pak nebezpečně přetěžuje slezinu-slinivku a žaludek, a navíc brání dokonalému strávení potravy. Vede k akumulaci, tzn. hromadění a srážení nedostatečně natrávené potravy, a následným chorobným stavům, jako

jsou např. nadýmání, bolesti žaludku, pálení žáhy, zvracení, průjmy. A aby výčet jevů, jimž se musíme vyhnout, chceme-li prospět slezině-slinivce a žaludku, byl úplný, musíme zmínit též hladovění. Časté hladovění znamená, že je oslabován zdroj tvorby čchi a krve. Následuje zhoršování funkcí orgánů, celkové oslabení a snížená odolnost vůči nemocím. Není-li potrava přijímána půl dne, čchi začíná oslabovat. Není-li potrava přijímána jeden den, čchi už začíná ubývat. A rovněž tak časté konzumačně pojaté pohlavní styky, tzn. styky přerušované orgasmy a ejakulacemi, jsou pro slezinu-slinivku zničující. Není náhodou, že mezi diabetiky nalézáme vysoké procento osob, které jsou na orgasmické sexualitě závislé. Tyto osoby provozují svoji zálibu až do té míry, že si začínají uvědomovat její oslabující důsledky. Někteří muži po čtyřicítce dobře vnímají, jak se jim po ejakulacích vkrádají do tělesných skříněk zima a chlad, a že je přemáhá blažená apatie a vysvobozující spánek. Není to nic jiného než zřetelné urychlení cesty od příčiny k důsledku, za nímž lze objevit hlubší realitu příčinnosti všech jevů. Slezinu-slinivku dobře vyživují rozličné byliny z různých částí světa. Dobře známá je např. skořice, která je ovšem velmi horká, takže se hodí pouze pro stavy výrazného chladu. Jinak způsobuje vzestup horka, vyšlehávání ohně jater, záněty spojivek, migrény apod. Oslabené slezině-slinivce prospívá z českých bylin třezalka, která ale ovlivňuje spíše játra, a to tím způsobem, že je tlumí, a tak vlastně prospívá slezině-slinivce. Ochlazující vliv na játra, který se blahodárně projeví v revitalizaci sleziny-slinivky, má taktéž máta peprná. Znamenitý posilující vliv na slezinu-slinivku má sušená kůra mandarinek, která se v Číně nazývá chenpi a občas se k nám také dováží. Větší dovoz a propagace by znamenala podstatné snížení výskytu diabetu v ČR. Také odvar ze sušené bílé vatičky, jež se nalézá pod kůrou grapefruitu, mezi kůrou a vlastním plodem, je v posilování jmenovaného orgánu významný. Ovšem královnou v péči o slezinu-slinivku, ale také plíce a ledviny, orgány, které by většina civilizovaných lidí potřebovala sanovat (spravit), je rostlina jménem jam čínský. Latinsky Dioscorrea batatas, čínsky shuyu (šu-jü), ale existují různá čínská synonyma. Když v televizním filmu Sarvamangalam o svatých mužích současné Indie bylo řečeno, že muži žili několik let v osamění ve skalním obydlí v horách a živili se pouze brambory, pak to byla informace zavádějící. Nebyly to brambory, ale jamy. Člověka, který by se tak dlouho živil pouze brambory, bychom nejspíš vidět nemohli. Proč? Odpověď ponechávám na zkušenostech jedlíků brambor, vždyť brambory jsou dnes každému dostupné. Jam čínský lze pěstovat v teplejších polohách také v našich podmínkách, dokonce zde přezimuje. Jeho hlízy jsou sladké a obsahují řadu cenných látek, pročež se z nich v řadě zemí vyrábějí léčiva. Přehled účinků: Léčí předčasný výron semene, odstraňuje akutní i chronickou únavu, neurastenii, poševní výtok, sníženou imunitu, slabost v končetinách, chlad, abscesy, karbunkly a jiné kožní potíže či infekce. Podporuje chuť k jídlu, má protiprůjmový účinek, zvlhčuje kůži a vlasy, posiluje funkci ledvin, funkci endokrinního a imunitního systému aj. Povaha je vyrovnaná, a proto jej lze užívat dlouhodobě jakožto pokrm. Kontraindikací může být vysoký krevní tlak, zácpa z horka, obecně stavy plnosti. Nekombinovat se zimní cibulí sečkou nebo vepřovým masem. Jam je v Číně intenzívně zkoumán, neboť se ukazuje být perspektivním tonifikačním a regeneračním prostředkem při poruchách imunitního systému. Na spektru účinků jamu se opakovaně můžeme přesvědčit, jak úzce souvisejí sexuální vitalita a vnitřní tělesné zdraví člověka.

Rozkoš na špičce jehly (50) Proč makrobiotika uzdravuje na pár let, ale nikoliv napořád? Zmatek kolem yin a yang. Kdo má pravdu? Tradiční čínská medicína, anebo novodobá makrobiotika, která čínskou tradici špatně opsala? ● GULÁŠ ZVANÝ MAKROBIOTIKA V časopisech Vital, Regena, Regenerace aj. bývají publikovány články propagátorky makrobiotiky, jejíž jméno, Ing. Jarmila Průchová, není českým čtenářům ani televizním divákům neznámé. Tato žena je, díky své

14 publikační činnosti, pokládána za odbornici ve zdravé výživě, energetické medicíně a makrobiotice. Pravidelně též pořádá kurzy orientální diagnostiky a makrobiotiky. Mnoho lidí ji zná jako autorku knih o makrobiotice. Jejím velkým vzorem a učitelem je Michio Kushi, Japonec žijící v Americe, který převzal učení profesora orientální medicíny Nyoiti Sakurazawy, rovněž Japonce, na Západě známého pod jménem George Ohsawa. Problém je v tom, že Ohsawa vycházel sice z tradičního taoistického systému rovnováhy principů yin a yang, ale buď svévolně, nepochopením nebo nedopatřením NĚKTERÉ energetické polarity, resp. klasifikace ze skupiny yin překlasifikoval a zařadil jako yang, a jiné polarity, resp. klasifikace ze skupiny yang označil jako yin. Nebo to udělal až někdo po něm, nemohu přesně říci, neboť jsem neměla možnost číst Ohsawovy knihy v originále. Četla jsem ale u nás vydané knihy od jeho následovníků, tj. od Kushiho, Průchové aj. Bez přemýšlení a hlubšího zkoumání, se všude opakují stejné chyby. Osobně se domnívám, že tyto chyby vznikly v důsledku snahy o masové rozšíření a komerční využití makrobiotiky na Západě, především ve Francii a Americe, kde Kushi od padesátých let působí. S rozšířením systému nazvaného vzletně makrobiotika (velký život) to moc těžké neměl. Lidé, hledající ucelený stravovací systém, který by vedl k upevnění jejich zdraví a eventuální samoléčbě, neměli žádnou jinou tak zdánlivě komplexně propracovanou nabídku. Navíc tím, že je makrobiotika založena především na vařeném obilí všeho druhu, luštěninách, mořských řasách, sóji a sezónní zelenině, s odmítáním výrobků z kravského mléka, cukru a chemicky konzervovaných potravin, je zpočátku skutečně pro mnoho typů lidí lékem. Je to dáno preferováním obilí, které v dřívějších dobách bylo běžnou každodenní potravou, zatímco dnes se smrsklo na knedlíky, chleba a rohlíky, přičemž do dvou posledně jmenovaných je často v pekárnách přidáván cukr a další nežádoucí přísady. Mořské řasy zase doplňují minerální látky, o které přicházíme pojídáním cukru ve stovkách nejrůznějších jídlech. Těch principů je samozřejmě v makrobiotice mnohem více, a většina by byla prospěšných, KDYBY ostatní nebyly založeny na nepochopení pojmů yin a yang! Po pravdě musím říci, že jsme oba s manželem před mnoha lety měli svá makrobiotická období, a je také pravda, že jsme si zdraví vylepšili, neboť makrobiotika je založena především na konzumaci v běžné stravě tolik chybějících obilovin. Ale je také pravda, že po určitém čase, po několika letech, jsme začali mít znovu zdravotní potíže, a to opačného rázu než před makrobiotikou. Každý makrobiotik začne mít za několik let zdravotní potíže, záleží na konstituci jedince, na jeho předchozí stravě a na jeho poctivosti v makrobiotickém vaření. Může to být za 7 let, anebo už za 2 roky. Navíc makrobiotici dost často trpí pocity viny, když makrobiotický režim nedodrží a vybočí ze systému jiným jídlem. Je to dáno mj. poněkud generálským tónem knih Ing. Jarmily Průchové. Obecným problémem, který způsobuje makrobiotika, je chlad, což byl také náš problém. Snadno jsme prochladli, nedokázali jsme v chladnějším podzimu pracovat na zahradě, protože se do nás všemi cestami vkrádala zima, manžel míval až fialové rty, jako dítě koupající se dlouho v rybníce. Byli jsme neustále velmi hladoví a často, a brzy jsme se unavili. Tak jsme se poprvé obrátili na MUDr. Ludmilu Bendovou-Růžkovou, lékařku internistku, přední českou specialistku na tradiční čínskou medicínu. Je třeba přiznat, že to byla právě MUDr. L. Bendová-Růžková, kdo před lety začal československou veřejnost s makrobiotikou seznamovat, a Ing. J. Průchová patřila k jejím žákům. Avšak doktorka Bendová měla dostatek bystrosti a objektivity, aby omyly makrobiotiky prohlédla. Nebezpečnou chybou makrobiotiky je přeřazení NĚKTERÝCH energetických polarit, resp. klasifikací k opačným pólům. Tradiční čínská medicína (TČM) jasně definuje energetické polarity yin a yang. Pro lepší představu a pořádek v pojmech budiž napsáno, že TČM je systém prohlubovaný několik tisíciletí, neboť jeho začátky se datují přibližně do 3. tisíciletí před naším letopočtem. TČM definuje energetickou polaritu yin jako něco, co je spíše chladné, pomalé, temné, těžké, klesající, postupující směrem dolů. Yin jsou také kontrakce (zmenšování, stahování, smršťování) a centripetální (dostředivá) síla. Z chutí jsou yin kyselá, slaná a hořká, dále kořeny, ryby, mořské produkty, sůl aj. Naproti tomu energetická polarita yang je definována jako něco, co je spíše teplé, rychlé, světlé, lehké, stoupající, postupující směrem vzhůru. Yang jsou také dilatace (zvětšování, rozvolňování), centrifugální (odstředivá) síla a expanze (roztahování). Z chutí jsou yang sladká a pikantní (pálivá, štiplavá), dále listy zelenin, alkohol, bílý cukr, med aj. Všichni víme, že existuje noc, a že jejím opakem je den, že existují protilehlé energetické stavy chlad a teplo, umístění dole a nahoře, lokalizace uvnitř a vně, pasivita a aktivita, tmavé a světlé charakteristiky, ženské a mužské bytosti, samice a samci ve světě živočichů, příp. rostlin, nadbytek a nedostatek, chronické nebo akutní nemoci, země a nebe atd. Všechny poprvé jmenované polarity řadí TČM k yin, naproti tomu druhé polarity řadí k yang. Sami si jistě dovodíte, že introvert bude patřit k yin, neboť je spíše tichý, klidný, uzavřený, pasivně komuniaktivní a neprosazuje se. A naopak extrovert patří k polaritě yang, neboť je hlučný, pohyblivý, otevřený,

aktivně komunikativní a prosazuje se. Yin a yang jsou od sebe neoddělitelné, jedno obsahuje druhé, a v druhé se mění. Noc v sobě zahrnuje den, zima v sobě zahrnuje léto, a léto zahrnuje zimu. Prostě když yin nebo yang dojdou svého maxima, proměňují se ve svůj opak. Když zima (yin) dosáhne svého maxima chladu (yin) a dlouhých nocí (yin), začne se měnit ve svůj opak. Pomalu se prodlužuje den (yang) a zvolna se otepluje (yang). Pak začne převládat spíše teplo a my se radujeme z jara (yang), i když yin stále existuje (noc, noční chlad, déšť). Když teplo dosahuje maxima, takový čas nazýváme létem (maximální yang). Ale yang se postupně vyčerpává, ubývá. Když léto (yang) dosáhne svého maxima horkosti (yang) a dlouhých dnů (yang), začne se měnit ve svůj opak. Yin se stává postupně silnější, až se vše změní zase v zimu, a my zalezeme ke kamnům, resp. radiátorům ústředního topení. A jak v kuchyni? Například petržel, která roste v chladu, temnu a vlhku, a je tvrdší nežli maso, je vzhledem k jehněčímu masu, které je měkké, ohřívá a dodává sílu k fyzické práci, jednoznačně yin. Ale vzhledem k ledu na rybníce je petržel yang. Když budeme posuzovat jednotlivé části petržele, pak listy jsou více yang než kořen, střed kořene je více yin, pevnější, zahuštěnější než vnější část kořene. Podobně při vaření. Potraviny pečené a smažené přijímají tepelnou úpravou více ohně (yang) než potraviny vařené ve vodě (yin). Takže vhodnou kuchařskou úpravou můžeme potravinám přidávat, čeho mají nedostatek, a ubírat, čeho mají nadbytek. Nebo můžeme potravinám jejich hodnoty ponechávat, a vhodně je doplňovat tak, abychom z hlediska energetických kvalit yin a yang dosáhli vyváženého jídla. Např. k pečenému či smaženému masu přidáváme dvojnásobné množství vařené zeleniny. Ale vždy existují yin a yang současně, neboť jsou neoddělitelné! Nic a nikdo není jen čistý yin nebo jen čistý yang. Všechny věci, jevy, živá a neživá příroda, vše je buď více yin, nebo více yang, a už vůbec to neznamená, že se vše časem nebude měnit ve svůj opak.

■ ZMATENÍ POJMŮ Ale zpět k problému, v němž se jedná o lidské zdraví. Michio Kushi a Jarmila Průchová do zmíněného systému, který je základem staročínské taoistické filosofie, vnášejí zmatek. Pokusíme se o jednoduché a srozumitelné vysvětlení. Tak třeba v knize Přírodní léčení makrobiotikou, vydané Východoslovenským nakladatelstvím v Košicích v roce1992, popisuje Michio Kushi na straně 290 mnoho jevů, a tyto jevy klasifikaje podle yin a yang. Za yang mylně označuje kontrakci (stažení) a dostředivost, a zároveň tvrdí, že k zmíněnému patří introvert, ale z vlastností aktivita, pohyb a pozitivnost. Takového introverta bych opravdu rád poznal! A další kontradikce (protimluv) není daleko. Jestliže Kushi mylně tvrdí, že yang je kontrakce, dostředivost čili pohyb z periférie do středu, pak je nesmyslné, když k yangu, byť správně, přiřazuje Slunce a oheň. Vždyť jak Slunce, tak oheň jsou známé enormně silnými vyzařováními do prostoru čili energetickými expanzemi od středu ven? Slunce a oheň buďto nejsou yang, anebo yang neznamená dostředivost! Pravdou je samozřejmě to druhé. Jedním dechem pan Kushi chybně tvrdí, že yang je dostředivost a zahušťování, ale zároveň, že yang je aktivita, což je samozřejmě správně. Každému je ale dostatečně známo, že např. svěrací kazajka (dnes ve formě injekce) člověku na aktivitě nepřidá. Podobně jedním dechem prohlašuje, že yang je dostředivost, ale současně záření, a zejména dlouhé vlny. Ovšem září-li něco, ať už svíčka nebo maják na pobřeží, pak to září z jednoho bodu do prostoru, a nikoliv z prostoru do svého vlastního středu. A navíc kmitočtová aktivita dlouhých vln je mírná, a jsou tedy klidnější, yin. Kratší vlny jsou naproti tomu kmitočtově aktivnější, neklidnější, a proto rychlejší, yang. V knize Cukr a sůl aneb Dva bílé jedy, v 1. díle vydaném nakladatelstvím Votobia v roce 1997, své mylné informace ještě opepřil tím, že k yangu, tedy podle něj k dostředivosti, stahování a zahušťování, ale současně k teplu, světlu, suchosti a aktivitě přiřazuje chladné klimatické pásmo. Zatímco k yin, kterou podle něj reprezentuje rozpínání a expanze, leč zároveň i chlad a temnota, přiřazuje tropické klimatické pásmo! To je již opravdové rozloučení s rozumem. Asi zbytečně dodávám, že do tropů jezdíme proto, že je tam velké teplo a dlouhé dny, zatímco v chladnějších pásmech převažuje kupodivu skutečně chlad, zima, kratší dny. A lidé jsou v chladnějším klimatu zpravidla méně aktivní a uzavřenější než horkokrevné národy z teplých slunečních oblastí. Pro technické typy poznamenávám, že železo se roztahuje neboli rozpíná teplem, a nikoli chladem, jak by musel podle svých tabulek tvrdit Kushi. Myslím, že není třeba dalších příkladů. Zmatení základních principů v makrobiotické literatuře je nejenom tristní, ale též nebezpečné. Na vadných základech totiž nelze vystavět pevný a odolný dům, a tím méně lidské zdraví.

15 Navíc pojmy yin a yang jsou dnes oblíbené a snad i moderní, a to nejen ve filosofii, lékařství, dietetice či taoistické sexuologii, ale též ve fyzice, astronomii aj. (Nejsou snad nuly a jedničky dvojkové soustavy nekonečnými variacemi yin a yang?) Bohužel smysl zmíněných pojmů je nejčastěji vykládán podle deformovaných interpretací pocházejících z knih o makrobiotice, které jsou mylně považovány za normu. Nejdůležitějším úkolem pro skutečné znalce taoismu je proto uvedení obecně přijatých chybných klasifikací na pravou míru. A proto ještě stručný přehled energetických polarit, jak je všichni vnímáme v denních či nočních životech a jak jsou správně klasifikovány podle taoistické filosofie a podle TČM, pro niž je taoismus filosofickým východiskem. K polaritě yin jsou dle taoistické filosofie přiřazovány chlad, vše pomalé, temné, těžké, dostředivé, dále kontrakce, směr dolů, chuť kyselá, slaná, hořká, sůl, ryby, kořeny, mořské řasy. Dále pak země, hmota, lokalizace uvnitř, tělo, žena, samice, vše tmavé, prostor, nedostatek, prázdnota, chronické nemoci, ale též sudé číslice, černá, zelená a modrá barva. Dále lidé, kteří jsou chladnější, s vlhčí kůží, introvertní, klidní, zasnění, nesmělí, ustrašení, se slabým hlasem, pomalí, bledí, intuitivní, se sklony všude přicházet pozdě. K pojmu yang jsou naopak přiřazovány teplo, vše rychlé, světlé, lehké, odstředivost, expanze, směr vzhůru, chuť sladká a pikantní, maso zvířat, listy rostlin. Dále nebe, funkce věcí, lokalizace vně, mysl, muž, samec, vše světlé, čas, nadbytek, plnost, akutní onemocnění, ale též liché číslice, bílá, červená a žlutá barva. Taktéž lidé, kteří jsou teplejší, se sušší kůží, extroverti, aktivní, hyperaktivní, agresivní, zlostní a netrpěliví, se silným hlasem, rychlí, zarudlí, logičtí a dochvilní. A jak je tomu mezi ženou a mužem? Žena (yin) vytváří, zatímco muž (yang) přetváří. Žena prakticky z ničeho vytvoří 3 kg živého tvorečka, a předá mu ze svého těla energii k jeho samostatnému růstu. K tomu ale potřebuje mužovu lásku, přesněji řečeno pozornost, úctu a ochranu. Muž zase ženě usnadňuje život tím, že hlínu reformuje v hrnce, stromy přetváří v nábytek a drobné předměty, kov přeměňuje v nástroje a zbraně, dokáže se tváří v tvář postavit nepříteli či nepřízni přírody, a ochránit tak ženu a děti. K tomu ale potřebuje ženinu lásku, vděk a péči. Avšak dnešní svět je bohužel zaměřen k preferenci yangu před yin. Vyjádřeno v západní terminologii dnešní svět je patricentrický. Před klidným a pomalým vytvářením reálného lidského života má přednost neustálé přetváření hmoty ve výrobky a věci. Stálá touha po změně nachází svůj výraz v bludném kruhu nekonečného obchodování a konzumování. Obecně jsou v dnešních patricentrických společnostech preferovány dravost, ctižádost, hlasitost, rychlost, přísnost, spěch, rozkazování, logické uvažování, enormní konzumace, rychlé a vysoké zisky, vysoké výdaje, skryté ovládání lidí prostřednictvím reklamy atd. To vše jsou typické vlastnosti mužů, příp. mužsky se chovajících žen. A kde je místo pro pomalý, leč přirozený růst v rámci velkého ekologického celku? Kde je místo pro pochopení, naslouchání, vychutnávání, meditaci, odpočinek, mazlení, soucit s druhými, pro vyhovění přáním a potřebám druhých? Kde je místo pro typické projevy žen, a jejich ženských vlastností? Představa, že by se všechny ženy chovaly mužsky, je hrozivá, leč není z oblasti pohádek od Walta Disneye, což je lidem, ženám i mužům, jistě známo z denního života. Hlubší poznání spojitosti a neoddělitelnosti polarit yin a yang, ženského severního a mužského jižního pólu, uvědomění, že póly se vzájemně prolínají a ovlivňují, že společně vytvářejí vyšší entitu, takové poznání poskytuje též novou odpověď na otázku, proč vlastně žena potřebuje muže a proč je muž přitahován k ženě. (Pro méně dovtipné dodávám, že muž nepotřebuje ženu a že žena není přitahována k muži.) Ale nesmíme zapomenout, že nikdo z nás není jen yin nebo yang. Jsou chvíle, kdy projevujeme vlastnosti yin charakteru, tehdy máme pochopení pro druhé, dokážeme druhým naslouchat a jsme ochotni plnit jejich přání. A jindy naopak prosazujeme svá přání, a proto chceme, aby nám druzí byli nápomocní, aby nás poslouchali. To se pak zase prosazuje náš yang. Pochopení zmíněné proměnlivosti a znalost vyvažování yin a yangu, to jsou cesty k dlouhému a vyrovnanému životu.

Rozkoš na špičce jehly (51) Stále se ještě najdou lidé, kteří o tom budou číst poprvé. Pití vlastní moči, příp. moči malých dětí může znamenat vyléčení z vážných nemocí včetně rakoviny. Také v sexualitě má lidská moč své

místo. ● URINOHYGIENA Ještě v r. 1917 byl ve Francii a v Anglii velmi rozšířen názor, že dámské ruce se opravdu zjemní teprve po koupeli v moči. Tuhle větu napsal Angličan John Gregory Bourke, autor knihy Výkaly v mravech, obyčejích, víře a zvykovém právu národů. V českých knihkupectvích pak najdeme několik dalších knih, jejichž autoři odvážně překročili tabu všeobecného odporu a ošklivosti, a podali veřejnosti cenné informace o obdivuhodných vlastnostech lidské moči. Carmen Thomasová: Moč, ta zvláštní šťáva. Ing. Jiří Cingroš: Sám sobě doktorem, Urinoterapie. MUDr. Vilma Partyková: Urinoterapie očima lékaře. Nutno zdůraznit, že se nejedná o nové a převratné informace, neboť znalosti o vlastnostech moči byly trvalou součástí většiny vyspělých kultur od pravěku po nedávnou minulost. A protože je známo, že v józe je každodenní pití ranní moči součástí životosprávy, rádi bychom se k tématu urinoterapie vyjádřili, neboť se jedná o prastarou orientální praktiku, kterou by snad bylo lépe nazývat urinohygienou než urinoterapií. Pojem urinoterapie je zavádějící. Zamlžuje podstatu věci, jelikož se pokouší vtěsnat praktické používání moči pod jeden odborný termín, pokud možno co nejvíce vědecký. Ale při používání moči nejde vždy o léčení. Je proto lepší vyjadřovat se přesněji, tzn. urinoterapii vyhradit léčení a v ostatních případech rozlišovat mezi urinofagií, urinosanací, urinodiagnostikou, urinohygienou, urinokosmetikou apod. Tibetská medicína využívá moč především k diagnostice, ale také k léčení. Nejznámější, a pro veřejnost nejvíce šokující, je pití moči neboli urinofagie, a to z léčebných nebo preventivních důvodů. Čínská medicína tuto metodu zná rovněž, ale považuje ji za lidovou, resp. okrajovou metodu z nouze, jelikož za normálních okolností disponuje dostatkem vhodnějších prostředků. Nevýhodou používání moči je totiž fakt, že moč jednoho člověka má v průběhu dne značně proměnlivé kvality. Její koncentrace kolísá podle typu stravy od téměř čisté vody bez chuti a zápachu po nasycený roztok, v němž minerály krystalizují už po malém ochlazení. Však také slovo urina, v latinském jazyce moč, znamenalo kdysi vodu. Urinátor je dodnes potápěč, byť bychom za slovem hledali spíše čurajícího chlapečka z Františkových Lázní. Použití k léčení vnitřních nemocí je sice prokazatelně efektivní, ale nelze je paušálně doporučit, neboť vyžaduje odborné posouzení. Určité nemoci vyžadují určité typy stravy, a teprve potom lze používat moči jako léčebného prostředku, který by ale neměl být chápán jako suverénní lék. Měl by se vždy kombinovat s dalšími metodami tradičních medicín, zejména s fytoterapeutiky a energetickými cvičeními. Pravidelný ranní doušek moči (asi 1 dl) jakožto prevenci lze paušálně doporučit pouze lidem zdravým, kteří se uvážlivě živí korektní potravou po dobu nejméně dvou měsíců, a kteří stejně dlouhou dobu pravidelně cvičí energetická cvičení, např. jógu, čchi-kung nebo jiná. Korektní stravou nemyslíme úplné odmítání masa, ale jedení správných mas (ryb, ptáků, hlodavců aj.) v omezené míře a ve správných kombinacích s tepelně upravenými zeleninami. Naproti tomu některé procedury z oblasti urinohygieny lze doporučit paušálně každému. Každý si může močí pravidelně vyplachovat ústa a kloktat. Při té příležitosti je vhodné kontrolovat chuť moči a vnímat její změny v závislosti na potravě a nápojích, jež byly přijaty. Také oplachování rukou, předloktí, holení a lýtek, obličeje, ušních boltců, ale též dalších partií těla lze doporučit prakticky každému. Diabetikové s hyperglykemickými stavy se mohou naučit rozpoznávat své stavy podle chuti moči, a následně korigovat situaci správným výběrem potravy nebo použitím léků. Při stavech vyčerpanosti a prázdnoty orgánů je třeba praktikovat urinofagii s velkou opatrností, a vůbec je lepší tyto stavy sanovat metodami tradiční čínské medicíny. Vnější použití je naopak vždy bez rizika, a lze je s úspěchem praktikovat při zmíněných stavech. Každý si také může močí ošetřovat a sanovat nejrůznější oděrky na kůži, mýt si v moči vlasy, vousy, celé tělo,

16 vyplachovat si oči, uši, nos, ošetřovat klouby ap. Při zevním použití je moč zázračným prostředkem prakticky bez jakýchkoliv kontraindikací. Taktéž moč svařená na čtvrtinu, z níž jsou tři čtvrtiny objemu odpařeny varem, je pro vnější použití vynikající za všech okolností. Hodí se k čištění zubů, k péči o plísňová onemocnění na nohou, mazání kloubů, k ošetřování akné atd. A ještě zmínka o tom, co se v lékařské sexuologii a pornografické literatuře, která je vlastní sestrou sexuologie, označuje slovem pissing. Jde o čurání jakožto součást sexuálního chování, které někteří pornoherci, resp. pornoherečky označují v rozhovorech s novináři jako maximálně ponižující. Vzájemné počurání ve vaně nebo ve volné přírodě představuje teplé, něžné a láskyplné zpestření intimního života, při němž se nejedná o ponížení, ale ani o sexuální vzrušení, nýbrž o akt vzájemného ztotožnění.

■ ANDĚLÉ NEČURAJÍ A NEDEFEKUJÍ Moč je zajímavá především svým vysokým obsahem čchi. Při vnějším použití způsobuje výrazné zateplení organismu, takže úbytky tepla a energie čchi jsou nesrovnatelně menší než u člověka umytého mýdlem. Zateplení ocení především hubení lidé, a zvlášť v zimě. Moč také zvyšuje hladinu tzv. obranné čchi, která chrání tělo před průnikem vnějších škodlivostí, chladu, větru, horka, mikrobiologických vlivů atd. Je však třeba dodržet určitá pravidla. Moč dáváme zásadně a pouze na místa, která jsme schopni udržet v suchu. Člověk, který se potí, může s úspěchem natřít svoje tělo močí, ale neměl by pak chodit mezi lidi. Zatímco zaschlá moč podmanivě voní senem či dubovým dřevem, nezaschlá či zapařená moč na těle páchne, jelikož se rozkládá za vzniku čpavku. Není to zdravotně nebezpečné, spíše naopak, ale nutno si připustit, že nežijeme na světě sami. A co malé děti? Praní počuraných dětských plenek je zcela nevhodné. Kojenci byli ještě v nedávných dobách zabalování do vlněných plenek, které se nepraly, ale pouze sušily. Počurané dítě bylo třeba přebalit, ale nikoliv do čisté pleny, ale do usušené, předtím počurané pleny. Takto opečované dítě zůstávalo neustále v pohodě, agresivita vnějšího prostředí byla totiž ztlumena chemickým identifikačním kódem malého človíčka, který byl jaksi stále ve své kůži. Takto ošetřované děti se v pozdějším věku nepočurávaly a byly značně odolnější vůči vnějším škodlivostem, a to jak klimatickým, tak mikrobiologickým. Navíc počurané plenky představovaly velkou vzácnost a pravé požehnání pro ostatní členy rodiny. Jestliže se objevily nějaké potíže či indispozice, bolesti svalů, kloubů, hlavy, kožní potíže atd., plenky počurané dětmi se běžně používaly jako obklady. Vzpomeňme přirozeného chování většiny savců, jejichž samice udržují čistotu v hnízdech tím, že pojídají vše, co produkují jejich mláďata. Vzpomeňme chování samců mnohých přežvýkavců, kteří si v určitých obdobích močí na břicho a nohy, což souvisí s energetizací těla a pachovou komunikací při páření. Vzpomeňme na početné druhy myšovitých hlodavců, kteří si vzájemně označují kožíšky močí, čímž udržují jednotnou pachovou identifikaci velerodin. Známá je také králičí koprofagie, tedy požírání vlastních bobků, dokonce rovnou od zdroje. Jedná se o zdravotně důležité chování nejen u domácích králíků, ale též u volně žijících živočichů. Koprofagie byla dlouho považována za chorobu, či spíše zvrhlost. Králíci, jimž byla koprofagie znemožněna, neprospívali a hynuli. S koprofagií se setkáváme také u šimpanzů v zoo, takto bezprostřední chování šimpanze působí na shromážděné obecenstvo otřesněji než horor od Alfreda Hitchcocka. Musíme pochopit, že živé organismy nejsou automobily, do nichž by se z jedné strany nalil benzín a z druhé strany by odcházely jedovaté odpadní plyny, tzv. výfukové. Živé organismy nikdy neexistují jako jednoúrovňové systémy, vždy mají schopnost přizpůsobování, vždy pracují s rezervami, a skutečný odpad, jak jej chápeme v dnešním civilizovaném světě, nikdy neprodukují. Obecně odmítavý pohled na moč a tuhé exkrementy do jisté míry vyjadřuje vztah, který člověk zaujímá k sobě samému. Sigmund Freud, otec hypersexualizace současného světa, píše o lidských výkalech, cituji: Když už člověk nemůže být nečurajícím a nedefekujícím andělem, tak alespoň svůj nepohodlný pozemský ostatek co nejvíce popírá. Bylo by zajisté výhodnější přiznat se k němu a poskytnout mu tolik zušlechtění, kolik jeho podstata dovoluje. Konec citace. Zde je třeba připomenout méně známý fakt, že exkrementy lidí, kteří se živí korektně a mají v pořádku trávení, tzn. disponují silným trávicím ohněm, nepáchnou. Málo známé jsou účinky staré moči, za několik let totiž moč vykazuje zcela jiné vlastnosti. Pokud nalijeme svoji moč do láhvičky, s úmyslem uchovat ji alespoň 5 let, musíme ji asi po dvou letech slít, jelikož se v ní usadí sedimenty. Nutno počítat s tím, že tlak v láhvičce se sníží, takže pevně uzavřený broušený uzávěr by po čase nemusel jít otevřít. Zápach se po letech čistí a mění, zůstává jemný pach po čpavku a nedefinovatelné aroma připomínající

věčné tajemství života. Chápeme, že pro mnohé lidi budou podané informace nepřijatelné. Konzervatizmus je vážné onemocnění, a mnoho lidí v minulosti raději zemřelo, než aby změnili své špatné návyky, jež se týkaly např. stravování, kouření, sexuálního života, natož aby změnili názory na význam moči v lidském životě. Přesto urinohygiena představuje silný nástroj k udržení života a prodloužení lidského věku, ale také prostředek ke zvýšení intenzity vnímání, resp. bdělosti. Proto bychom chtěli doporučit dva malé experimenty s močí, které obvykle postačí k tomu, aby tabu odporu a ošklivosti povolilo: Experiment 1. Po nějaké hrubší práci, až budete mít ruce poničené víc než obvykle, umyjte si ruce ve vodě, dokonale je osušte a počkejte, až ruce zcela oschnou. Žádný krém, žádný glycerín, žádnou kosmetiku. Pak si ruce omyjte vlastní močí, neutírejte, ale nechejte zaschnout. Ráno se pozorně podívejte na své ruce, a budete překvapeni. Experiment 2. Namočte do vlastní moči čistý nenavoněný kapesník. Neždímejte, pověste na šňůru a nechte uschnout. Potom k němu čichejte, a budete opět překvapeni, že neucítíte zápach, ale vůni, se kterou se budete s příjemným a dosud nepoznaným pocitem identifikovat. Budete-li na čas odloučeni od své manželky či milenky, její močí parfemovaný kapesníček vám bude vaši nejmilejší připomínat, a podstatně intenzivněji než pouhá fotografie. Ženám bude parfemovaný kapesníček připomínat manžela či milence. Vyměňování takto navoněných kapesníčků patřilo v mnohých kulturách, nejenom v zemích Východu, k obvyklým projevům milostného chování.

Rozkoš na špičce jehly (52) Známá urinoložka MUDr. Vilma Partyková přednášela v Jindř. Hradci o pití moči. Jejím velkým tématem je totiž urinoterapie neboli léčba močí. Bohužel, všichni jsme lidé omylní a není na světě člověk ten, jenž by rozuměl věcem všem. ● NAD ŠÁLKEM MOČI V ČAJOVNĚ V pátek 6. 11. 1999 navečer se v Čajovně u zámku v Jindř. Hradci konala přednáška MUDr. Vilmy Partykové. S jejími přednáškami je možné se setkat též v jiných městech. Metoda léčení močí byla přednesena nikoliv jako okrajová léčebná metoda z nouze, jak ji pojímají např. tradiční léčebné systémy Východu, ale jako suverénní a univerzální léčebná metoda odstraňující všechny nemoci a řešící civilizační zdravotní potíže všeho druhu. Doba, v níž žijeme, je plná velkých protikladů. Úspěchy chirurgie, chemie, elektroniky a dalších oborů lze vnímat doslova jako zázraky, jiné zdánlivě jednoduché problémy, např. tajemství vzniku některých onemocnění, sociální deformace, úbytek komunikačních schopností lidí atd., představují trvale nevyřešený domácí úkol pro lidstvo, jenž nás plní nejistotou a úzkostí. Obrovské sebevědomí na straně jedné, velké zoufalství a beznaděj na straně druhé, to je bilance duševního stavu moderního člověka, který se utíká k metodám, jež řeší úzkost moderní doby ve zkratce. Podobnými zkratkami k dokonalosti a jistotě jsou mj. makrobiotika, vegetariánství, náboženské léčení, holotropní dýchání, léčení drahými kameny, léčení obrázky v novinách, terapeutické mávání kříži či kruhy a další bizarní metody. Urinoterapie v podání Partykové představuje nový světový názor a životní filosofii, jež zaručují dobré zdraví, dlouhý věk a šťastný život každému. Partyková je autorkou knihy Urinoterapie očima lékaře, kterou napsala z vlastního pohledu lékařky, byť název vyjadřuje, že kniha je psána z pohledu lékaře, tedy muže. Veškerá urinoterapie pak byla podána převážně jako urinofagie, tedy požívání moči. Partyková kromě pití moči doporučuje vegetariánství, zejména syrovou stravu. Varuje před jedením masa, v němž spatřuje zdroj všech nemocí. Na dotaz, proč se maso jíst nemá, podala odpověď, že při požívání masa zapáchá moč, ba přímo smrdí, což prý překáží v jejím pití. Moč masojedlíků je prý odporná, a proto k pití nevhodná. To je určitě silný argument proti masu, leč od lékařky zdá se poněkud povrchním. Zdůraznění, že moč není lékem, ale jen prostředkem k uzdravení, bylo v rozporu se samotným pojmem urinoterapie, ale to už je detail. Je tedy pití a další používání lidské moči zdraví prospěšné, nebo nikoliv? Jednoznačně prospěšné! Lidská moč představuje unikátní chemicko-energetický systém, jenž vykazuje širokou škálu zřetelně

17 pozitivních účinků. Fenomén širokého spektra pozitivních účinků lidské moči si v budoucnu jistě vyžádá větší pozornost vědců a badatelů. Jako publicisté, ale též privátní učitelé tantry a taoismu jsme uvedenému tématu věnovali hned několik textů na Internetu, s velkým potěšením také v největším českém elektronickém magazínu Svět Namodro. Namísto zavádějícího pojmu urinoterapie používáme výstižnějších a srozumitelnějších pojmů urinofagie, urinohygiena, urinosanace, urinodiagnostika, urinokosmetika, urinosexualita, urinoparfemace atd. Kromě jiných látek obsahuje moč také významné vonné součásti, známé jako feromony. Tyto součásti lidské moči, jež se uplatňují jedině a pouze tehdy, je-li je moč dokonale zaschlá, představují ve staroindické a staročínské erotice silný nástroj k integraci vztahů mezi ženami a muži. Lze s nimi proto zacházet jako s účinnými pomocníky při regeneraci partnerských, především manželských vztahů. Moč je též atributem, který nezastupitelně patří do lidské sexuality, ale o tom někdy příště. Tradiční medicíny Východu, zejména medicína tibetská, využívají moč nejenom k hygieně, léčení či sanaci, ale také k diagnostice. Z lidské moči se na celém světě vyrábějí léčiva, kosmetické přípravky atd. Nicméně je třeba znát mnoho dalších souvislostí, aby bylo možno urinoterapii, přesněji řečeno urinofagii obecně doporučovat k léčení či prevenci. Od lékařky, vystupující v zmíněném oboru jako autorita, bychom znalost takových souvislostí očekávali. Odmítání masa a doporučování syrové stravy představuje spíše módu minulé sezóny nežli suverénní recept na zdraví. Spolehlivě dnes víme, a tradiční medicíny Východu to věděly dávno před začátkem letopočtu, že každá potrava má specifický vliv na lidský organismus. Maso je potravina, která dodává člověku teplo, dynamismus a sílu. Ale také agresivitu, neústupnost, tvrdost a další vlastnosti, v patriarchálních společnostech tolik oceňované.

■ PSÍ MASO PRO MUŽE Staročínská dietetika rozlišuje masa podle účinků na lidský organismus. Nedávno proběhly tiskem zprávy, že maso psů, slabě kyselé chuti, posiluje u mužů tzv. hráz spermatu. Jinak řečeno oddaluje při intimních stycích orgasmy a ejakulace. Léčebné účinky různých druhů mas jsou samozřejmě pestřejší, a dokáží odstranit závažnější potíže než jenom mužské těžkosti s bleskovými nástupy orgasmů. Léčebné použití mas je namístě u syndromů z chladu a prázdnoty, a konzumace mas se vždy musí řídit pevnými pravidly skladby s jinými potravinami, hlavně ze skupiny zelenin. Východní medicíny, zvláště medicína tibetská, rozlišují léčebné účinky mas nejenom podle druhu poražených zvířat, ale také podle toho, zda poražené zvíře bylo samice či samec. Trvalé vegetariánství a konzumace syrové stravy, jež podle Partykové musejí doprovázet urinofagii, jsou snadno zpochybnitelné. Bohužel nikoliv z hlediska moderní medicíny, která na odmítání bezmasé stravy zřejmě rezignovala, ale z hlediska tradičních medicín Východu, medicíny čínské, tibetské, indické aj. Partyková označuje moderní medicínu Západu jako tradiční, což je matení pojmů. Oficiální západní medicína rozhodně není tradiční, ale moderní. Kdybychom si dali tu práci a hledali tradiční medicínu Západu, museli bychom vztahovat pozornost k Mathiolimu (r. vydání herbáře 1562), k Hildegardě z Bingenu (naroz. r. 1098) a dalším. S úžasem bychom zjistili, že klasifikace a hodnocení potravin a terapeutik, rostlin, dřevin, živočišných produktů atd. významně koresponduje s tím, co v bohatším odkazu známe z tradičních medicín Východu. Taktéž výrok Partykové, že všechny léky vykazují vedlejší účinky, byl vysoce nekvalifikovaný. Naše námitka, že léky tradičních medicín Východu vedlejší účinky nevykazují, byla odmítnuta slovy, že to jsou ale léky přírodní. Pojem lék je tedy u Partykové redukován pouze na umělý chemický lék používaný v moderní symptomatické medicíně Západu. A proti takto pojatému léku je na stříbrném tácku servírována sklenička moči, čímž je idea urinoterapie očima lékařky vyčerpána. Pro úplnost budiž napsáno, že vegetariánství, hlavně pak požívání syrové stravy, vnáší do lidského organismu zdravotní problémy z chladu a prázdnoty. Taková strava vyčerpává slezinu a slinivku, jež hrají zásadní význam při spalování polysacharidů, vytváření tělesné energie, tvorbě krve, udržování pevnosti cév atd. Slepé nastoupení cesty vegetariánství a konzumace syrové stravy může mnoha lidem přivodit zdravotní a psychické potíže. Potíže z chladu a prázdnoty, typické pro osoby dlouhodobě trvající na vegetariánských jídelníčcích, se manifestují tělesnými obtížemi, jakými jsou např. chudokrevnost, zahlenění tuhým hlenem, usazeniny v dutinách, časté průjmy z chladu, mužská i ženská neplodnost, zimomřivost apod. Praktičtí lékaři by mohli o průsvitných lidech, kteří se jim občas objeví v ordinacích, vyprávět. Ale chlad a prázdnota z dlouhodobého vegetariánství či makrobiotiky se manifestují též obtížemi v oblasti psychiky, postižení lidé špatně komunikují, často předstírají laskavost a dobrotu, které jsou jakoby špatně zahrané, mají snížený práh pozornosti, špatně vybavují pojmy, trpí zvýšenou únavou, nechutí k aktivitě, jsou zapomětliví,

sebelítostiví, ukřivdění, separativní, skrytě egoističtí, rádi se sdružují do podivných, často nábožensky orientovaných společenství atd. Léčení močí na Západě hledá svoji adekvátní podobu. Často se ale dostává do rukou lidem, kteří s informacemi nakládají libovolně a tradiční metody obohacují vlastními výmysly. Partyková patří k lidem, kteří k velkému tématu přistupují poctivě, ale její chyby nelze nevidět. V praxi jsme se nejednou osobně setkali s obětmi vegetariánství či makrobiotiky, jedení vařených mas a zelenin těmto lidem přineslo obnovení zdraví, záchranu života, a také narovnání deformovaných vztahů k okolí. Ale který hlasatel nové moudrosti se dnes stará, co po něm zůstane, když skončí svoji přednášku? Zda noví urinofágové či vegetariáni budou či nebudou mít zdravotní potíže? Přednáška skončila, zapomeňte!

Rozkoš na špičce jehly (53) Penis v ženských ústech, to je realita, která muže uklidňuje a působí jako vzpruha pro mužské sebevědomí. Při kouření muži nezavírají oči, ale rádi se dívají, co se děje. Rady pro ženy, kterak se stát mistryněmi kuřby. ● KOUZLO ŽENSKÝCH ÚST Muži se rádi znalecky vyjadřují o ženách, rádi hodnotí, která žena souloží lépe, která hůře. Rádi také vyslovují odborná stanoviska o tom, jak která žena dobře či špatně kouří penis neboli praktikuje felaci. Faktem je, že v téhle činnosti jsou mezi ženami značné rozdíly, ovšem ne vždy jsou rozdíly dány uměním žen. Mnohdy je vlažný postoj žen k felaci určen nestabilitou vztahů a chybami v chování mužů. Všeobecně lze napsat, že ženy mající dostatek čchi, ženy bez výraznějších zdravotních problémů, které jsou ve vztazích s muži spokojené, takže se cítí vedle svých mužů dobře, takové ženy rády poskytují mužům felaci, neboť jejich ztotožnění s muži je touto cestou snadné. A málo platné velmi elegantní. Muži se většinou tuze rádi dívají, jak jsou ženami kouřeni, a ten obraz jim tak trochu masíruje sebevědomí. Je zajímavé, že pro některé muže je hodnotnější felace než soulož do pochvy, jiní naopak více hodnotí kontakt v pochvě. Faktem je, že kontakt penisu v ženských ústech lze snadněji kontrolovat, zatímco kontakt penisu v pochvě je z hlediska kontroly orgasmu pro muže méně přehledný, a tudíž obtížněji ohlídatelný. V blízkosti orgasmu někdy stačí i pouhý jeden pohyb penisu ven z pochvy, a je konec tantrickému snažení. Taktéž zastavení v pochvě bývá v kritickém okamžiku málo platné. Orgasmus se rozjíždí, i když se penis zastaví. To vše se děje v případech, kdy žena není dostatečně vzrušená, takže intenzivněji přitahuje mužský yang. Samozřejmě se tak děje především mužům, již mají vzhledem k svým dispozicím k orgasmům příliš blízko. Už v roce 1971 publikovali MUDr. Jaroslava Pondělíčková-Mašlová a PhDr. Ivo Pondělíček v knize Lidská sexualita ověřenou informaci, že obliba sexuálních praktik prováděných ústy na pohlaví partnera či partnerky stoupá přímo úměrně s inteligencí a vzděláním sexuálních partnerů. Inteligentnější a vzdělanější lidé tedy praktikují milování ústy častěji a s větším entuziasmem (nadšením). Ženy jsou vynalézavé a hravé. Pakliže jim muži umožní, aby ženy mohly felaci pojmout hravě a podle svého, pakliže je muži k ničemu nenutí, nepřemlouvají, nesekýrují, pak všechny ženy dokáží vytvořit z obyčejné kuřby koncert pro penis, o němž by se daly psát ódy na radost. Důležitý je ale zájem ženy o tuto činnost, který je v podstatě obrazem zájmu o muže jako takového a obrazem kvality dosavadního vztahu. Ženy, jež chtějí dosáhnout mistrovství v kouření penisů, a stát se tak mistryněmi felace, nechť se pozastaví nad následujícími řádky. Vždy je třeba rozlišovat betonově tvrdý penis od penisu polotvrdého či měkčího. Tvrdý penis nikdy nesmíme kousat, zvláště ne na žaludu, zuby jsou tvrdé, a tvrdé na tvrdé nepatří, jak učí taoismus. Kousání je takto bolestivé, a může též dojít k poranění. Měkčí penis můžeme kousat, a to dosti razantně, je jako houžev. Koušeme jej také na stoličkách, a vždy zkoušíme, jak silný stisk si můžeme dovolit, muž nám své hranice bolestivosti signalizuje sykáním, úpěním či jinými zvuky. Dalším krokem k mistrovství ženy je práce jazykem. Penis je nejcitlivější na špičce žaludu, resp. na dírce,

18 tzn. na vyústění močové trubice. Zvláštní citlivost rozpoznáme také na uzdičce žaludu. Dále je důležité vytvoření podtlaku v ústech (jako při polibku) a přilnutí plochy jazyka k žaludu. Rovněž přitisknutí žaludu k patru je důležité a významné, a to přesně v místě, kde nás to šimrá, když se tam pošoupeme špičkou jazyka. Přitisknutím k jazyku nebo k patru se propojují energetické potenciály ženy a muže. Není důležité zasouvání a vytahování, ale vnitřní práce v ústech, sání a také koncentrace mysli k přebírání energetického vyzařování penisu. Zmíněné vyzařování je ve stavu byť i jen částečného ztopoření penisu značné, a pro ženu přínosné. Sliny zásadně polykáme, ven by se neměla dostat ani kapka. Dalším krokem je vkládání penisu hluboko do krku. Žena totiž může vložit penis mnohem hlouběji, než si sama myslí. Obvykle jej dostane do míst, kde se probouzí reflex zvracení. Zmíněné místo je tudíž pro další pronikání penisu tabu. Naučit se vkládat penis hlouběji, to vyžaduje v prvé řadě poučení. Teprve když žena ví, co dělá, a chápe, proč to dělá, může pokročit a zasouvat penis až hluboko do hltanu. Ale k tomu se ještě dostaneme.

■ LÍBÁNÍ V PRŮJEZDU Kdysi dávno začátkem 60. let, bylo mi asi 12 roků, ocitl jsem se v situaci, v níž jsem si poprvé uvědomil, že v intimních projevech lidí existují určité hierarchie (posloupnosti) hodnot. Bydlel jsem tenkrát s rodiči v okrajové čtvrti severočeského města Chomutova patřícího dnes k městům, jež zatěžují svědomí národa. Tenkrát ovšem bylo v přírodě všechno jinak. Za slunečných dnů se nad zahradami třepetali otakárkové fenykloví, babočky admirálové, babočky paví oka, v potocích žili raci a chrostíci, v trávě za školou kvetly jedovaté ocúny, v lesích rostly brusinky a borůvky, na horských loukách kvetly arniky. Byli jsme tenkrát víceméně pouličními dětmi a rodičům jsme moc starostí nedělali. Samozřejmě jsme měli též starší kamarády a kamarádky, do kterých již zvolna plynula síla erotické touhy. Objímat za zdí Sokolovny skutečnou dívku, jíž se právě začala vydouvat prsa, to bylo panečku něco jiného než jenom kolektivně masturbovat v prádelně. Vracel jsem se zrovna z Kovošrotu, kde jsme trávili dlouhá odpoledne ohledáváním a přehrabováním nejrůznějších pokladů, k nimž patřily dokonce staré lokomotivy, vraky letadel, stroje všeho druhu aj. Každý jistě pochopí, že tyhle chvíle, když nebyl nablízku hlídač, patřily k nejkrásnějším v klukovském životě. Byla už tma, když jsem přecházel volejbalové hřiště u Sokolovny, vtom se přede mnou vynoří vyjevený Pavel, kluk o dva roky mladší než já, a celý udýchaný na mě vyhrkne: "Vole, nechoď tam, počkej, teď tam nikdo nemá chodit, Milan se bude v průjezdu cucat s Marcelou!" Od hřiště se do naší Kukaňovy ulice procházelo velkým průjezdem, kde bylo věčně rozbité světlo. Malé děti tamtudy za tmy pokaždé utíkaly, my starší jsme tak trochu přidávali do kroku, a teprve puberťáci tudy chodili ostentativně pomalu. V tom průjezdu se měl Milan líbat s Marcelou, a tak byl na určitou dobu z obou stran zastaven veškerý provoz. Dlouho to netrvalo, za chvíli jsme viděli přicházet patnáctiletou Marcelu, jejíž ohnivě zrzavé vlasy svítily v ligotavém světle veřejného osvětlení stojícího daleko za námi. "Ehm, ehm!" zakašlal jsem významně. Pavel mě dloubnul loktem do žeber, jako by mně chtěl zabránit v zesměšnění posvátné chvíle lidského sblížení, jímž byl nasycen veškerý prostor kolem nás. "Ehm, ehm!" odpověděla významným zakašláním Marcela a se vztyčenou hlavou prošla kolem nás jako nějaká červenozlatě zářící kometa. Asi deset metrů za ní přicházel Milan, kterému bylo tehdy také 15 let. Usmíval se, jako ostatně vždycky, ale v podstatě se neměl čím pochlubit. "Tak co, cucal ses?" zeptal se Pavel. "Nechtěla se cucat!" svěřil se zklamaně Milan. Vzápětí však pokračoval již o poznání veseleji: "Akorát si nechala sahat na kundu, má ji chlupatou jako drn, a prej si ji barví, aby ji neměla zrzavou!" V tu chvíli jsem si poprvé uvědomil, že v myšlení mladé ženy existoval hodnotový rozdíl mezi přijetím mužských polibků na ústa a přijetím mužské ruky dotýkající se jejího pohlaví. Později mi začalo docházet, že zmíněné hodnotové rozdíly se mění od ženy k ženě, a že jsou tudíž u různých žen různé. A že se dokonce mění ve společenských souvislostech. Soulož do pochvy je dnes hodnocena výše než soulož do úst, o čemž svědčí mj. ceníky erotických služeb. V cenících je nejlevnější honitba, o něco dražší je kuřba a nejdražší je poskytnutí vagíny. S něžnou nostalgií vzpomínám na Marcelu, o níž jsme později všichni věděli, že občas svoluje k souloži do pochvy, ale zásadně nelíbá nikoho, koho doopravdy nemiluje. Svět býval čistší a lepší, o tom nemůže být pochyb.

Rozkoš na špičce jehly (54) Všechny ženy se dokáží naučit umění, které v dolní části Václavského nám. provozuje známý polykač mečů. Ženy se mohou naučit polykat penisy všech délek, a muži jim k tomu rádi poskytnou učební pomůcky. ● POLYKÁNÍ PENISU Dříve než se dostaneme k technice vkládání penisu hluboko do krku neboli do hltanu, je nutné, abychom si zopakovali základy anatomie. Tak předně musíme vědět, že na přední straně krku se nachází chrupavčitá dýchací trubice, a teprve za ní, mezi dýchací trubicí a páteří, se nachází měkká trubice trávicího ústrojí. Horní část dýchací trubice, která je spojena s dutinou ústní, se nazývá hrtan. Tento je hluboko v ústech oddělován od dutiny ústní záklopkou hrtanovou, která se při každém polknutí ohýbá zpředu dozadu, tedy směrem k páteři. Každé polknutí představuje složitou mechanicko-energetickou událost, jejíž dosah je v běžném životě nedoceněn. Zatím se omezím pouze na sdělení, že každé polknutí vtahuje do organismu energii. Jestli žena chce pohltit penis, a získat tak jistý prospěch z mimořádně aktivního kontaktu, musí být především poučena o tom, co se děje v jejím krku. Za normálních okolností pronikne-li penis do měkkých partií hrdla, okamžitě se nastartuje blinkací reflex, což je nepříjemné a samozřejmě nežádoucí. Reflex, jenž způsobuje obrácení žaludku, způsobuje také obrácení směru energie. Při polykání směřuje energie dolů a dovnitř, a my už víme, že takto formulovaný jev můžeme označit jako yin. Při zvracení, ale též při pouhém obrácení žaludku, směřuje energie nahoru a ven, a tento proces můžeme označit jako yang. Navíc zůstane-li hrdlo ženy bez dozoru, opuštěno vědomím či pozorností ženy, a jestliže dojde k zatlačení penisu do hlubších částí úst, kromě nepříjemného reflexu může dojít též k bolestivému tlaku na hrtanovou příklopku. Zásadně tedy muž nesmí vést pohyb, ale žena si vede veškerý pohyb sama. Teprve po značných zkušenostech může muž při vedení pohybu spolupracovat, a to zejména při vytahování. Trup ženy by měl ležet v pravém úhlu k podélné ose mužova těla. Žena má maximálně zakloněnou hlavu, takže dutina ústní se nachází s hltanem a jícnem v jedné přímce. Penis může být tuhý, ale též tzv. na půl žerdi. Měkký penis žena chvíli saje a zpracovává zuby a jazykem, takže tento brzy zbytní a povytáhne se, příp. ztvrdne jako kámen, což ovšem není právě ideální. Pak je třeba se nadýchnout, zavést žalud až do měkkých peřinek zadních částí úst, a poté současně s polknutím zavést penis až do hltanu. Blinkacímu reflexu se žel napoprvé zcela určitě nevyhneme, a proto je doporučeno praktikovat tuto tantrickou figuru vždy ráno, dokud je žaludek prázdný. Každá žena se časem naučí udržet blinkací reflex pod kontrolou. Každá žena také časem dokáže přestát ojedinělý blinkací reflex, aniž by musela vytáhnout penis z krku. S penisem zasunutým hluboko v hltanu zpočátku raději nešoupeme, ale pouze polykáme, a to ze všech sil a co nejčastěji. Polykáním stahujeme energii dolů, čímž dochází k blahodárné kompletaci sil yin a yang, která je podstatou energetické interakce mezi ženou a mužem. Zkušená žena dokáže i delší penis spolknout natolik dokonale, že se dolními zuby dotýká stydké kosti muže. Trénovat tuto praktiku lze tak, že občas zkoušíme udržet polykané sousto v hrdle. Posuneme je až do místa, kde polykáme, a tam je jakoby polkneme jen zpoloviny, tedy nedopolkneme, ale podržíme. Je to dost obtížné, nicméně je dobré, když si občas můžeme něco praktického zkusit. Doporučení, aby si ženy polykání penisů trénovaly s banány, je nesmyslné, jelikož banány ve slupkách jsou tvrdé a ostré. Vhodnějšími nástroji k tréninku jsou některé uzeniny typu klobás, které ale k jídlu zase tak vhodné nejsou. Sliny, event. šťávy, jež se mohou dostat z žaludku do úst, vždy polykáme. Žalud se snažíme obalit slinami, aby byl dostatečně kluzký. Nikdy nesmíme jít proti pevnému odporu, žena i muž dobře rozpoznají, stojí-li v cestě pevná překážka. Obvykle to bývá příklopka hrtanová, případně okraj hrtanu. Žalud vedeme spíše po patře, a dále po zadní straně trávicí trubice, tedy v blízkosti páteře. Dýchání je při spolknutém penisu samozřejmě nemožné. Není asi třeba dodávat, že uvedená praktika je limitována určitou velikostí, tedy nikoliv délkou, ale především průměrem penisu. Muži s objemnými penisy si bohužel o této figuře mohou nechat pouze vyprávět od svých šťastnějších kolegů, kteří se se svými penisy dostanou všude.

19

■ NABÝVÁNÍ SIL Početní autoři, mezi nimi také André Van Lysebeth, nám velmi drahý belgický učitel tantry, se pozastavují nad zajímavým jevem, že i když cítíme velký hlad spojený s oslabením a poklesem aktivity, tak okamžitě po nasycení zažíváme značný příliv nových sil. Přitom je evidentní, že snědená potrava nemohla být tak rychle strávena, a tudíž nám příliv nových sil nemohla poskytnout. Skutečnost rychlého přílivu sil, který vnímáme téměř bezprostředně po nasycení, bývá vysvětlována tím, že potrava, kromě chemicky vázané energie, obsahuje též proměnlivé množství volné čchi nebo prány. Tato volně dostupná energie okamžitě přechází do organismu, kde působí svým posilujícím vlivem. Vysvětlení to je elegantní, ale obtížně dokazatelné, a proto k němu zůstaneme rezervovaní. Další vysvětlení, s nímž se setkáme u různých autorů, říká, že v krku, v místě, kde se nachází čípek, funguje jakési energetické dělo, jímž je každé polykané sousto nabito energií, takže do žaludku přichází potrava jaksi obohacena o volnou energetickou složku. Zmíněnou interpretaci podává např. MUDr. Josef Jonáš, známý propagátor celostní medicíny a tradičního myšlení Východu. Taoismus zná některá cvičení, která spočívají v prostém polykání slin. Doslovné překlady hovoří o několikanásobném, nejčastěji trojím přehltnutí slin, které si za tím účelem vyrobíme v ústech. Slinami v ústech nejprve kroužíme, a poté je nikoliv najednou, ale natřikrát přehltneme. Sliny jsou považovány za významnou léčivou substanci, a jejich polykání lze doporučit každému, zejména diabetikům a lidem se slabou imunitou. Páteř při tom musí být ve svislé poloze, což je významné. Hlubším studiem taoismu docházíme k závěru, že všechna mystéria ohledně slin a polykání lze vysvětlit především tím, že každý akt polknutí je receptivní (přijímací) aktivitou, která strhává okolní energii. Polykání je tedy mohutnou yin aktivitou, která zajišťuje, že s každým spolknutým soustem rozžvýkané potravy, polykáme též něco navíc. Pokud bychom chtěli učinit malý pokus, stačí si v čase oběda odříci skutečné jídlo, sednout si v klidu ke stolu a nějakých patnáct či dvacet minut polykat své vlastní sliny. Budeme-li k sobě pozorní a pravdiví, uvědomíme si, že se cítíme znamenitě, tzn. posíleni a spokojeni. Skoro by se chtělo napsat, že dobře a správně nasyceni. Obézní lidé si tento typ stravy mohou čas od času dopřát jako hlavní jídlo. Hubení by si je měli dopřávat raději jako dezert. Prakticky obeznámeni s uvedenými postupy budeme lépe rozumět starým textům, v nichž se někdy píše o životě bez potravy, o polykání vzduchu místo potravy, o polykání slunečních paprsků atd. Několikrát jsme se setkali též s novodobými texty, jež podávaly, že lidský život je možný zcela bez potravy. Domníváme se, že normální lidský život zcela bez potravy možný není. Ovšem život jako takový, to je maximum transformací dosažené s minimem energetických vstupů. Z takového pohledu dnešní lidé nežijí, ale pouze spotřebovávají, netransformují, nýbrž toliko znehodnocují.

Rozkoš na špičce jehly (55) Chcaní bez prdu je jako láska bez mrdu. Ta její kunda každého mrdáka zhundá. Šenkýřka má dceru Hanu, jež pěstuje samohanu. Naše životy se odbývají v jazyce, také jazyk a sexualita patří k sobě. ● PENETRUJ DO VAGÍNY Mnoho slov jsme již napsali o tom, jak důležitá je v intimním životě komunikace. Kde není komunikace, nelze vůbec hovořit o intimním životě. Obsah pojmu komunikace jsme také rozšířili z původního verbálního (slovního) dorozumívání na dorozumívání energetické, tzn. na dorozumívání dvou odlišně polarizovaných osob, ženy a muže, yin a yang, jež spolu vstupují do vzájemné interakce. Pro vytvoření konkrétní představy o energetické komunikaci lze uvést příklady vzájemného kontaktu dvou objektů, z nichž jeden je chladný, druhý teplý, příp. jeden mokrý, druhý suchý, jeden měkký, druhý tvrdý, jeden je

uzemněný, druhý elektricky nabitý, jeden směřuje shora dolů, druhý zdola nahoru atd. První objekt je vždy ženský, druhý mužský, první je yin, druhý yang. Ale musíme se pozastavit taktéž u dorozumívání slovního, které se ve většině partnerských vztahů striktně vyhýbá sexuálním tématům. Ženy např. běžně svolávají rodinná společenství k jídlu, v kuchyni prostřený stůl, z talířů s horkou polévkou se kouří a ženy svolávají: "Oběd! Už je na stole!" Anebo: "Jídlo! Pojďte honem, než to vystydne!" Muži bývají zabráni do prací, jež zhluboka spotřebovávají jejich mysli, sedí u počítačů, upravují sbírky poštovních známek, peněz či pistolí, čtou noviny, sledují televize aj. Obdoba, že by žena večer volala muže do ložnice, kde by byla připravená postel, rozložené polštářky a zapálená vonná tyčinka, je v našich podmínkách téměř nemyslitelná. Žena by mohla volat třeba takto: "Miláčku, je čas milování, pojď honem, než vystydnu!" Ale nemusíme se obávat, že by se něco takového vžilo. Jednak s přicházejícím večerem jsou ženy nervóznější a podrážděnější, a to v přímé úměře k tomu, jak mužům vstupují do myslí touhy po orgasmech a ejakulacích, k jejichž dosažení jim mají ženy posloužit coby nástroje. A jednak je slovní dorozumívání na tohle téma velmi nesnadné, neboť normální české pojmy jsou zapovězeny a s latinskými se milostný dialog vést nedá. Podivná atmosféra by nastala v ložnici, kde by žena sdělila muži: "Milý, prosím, koituj mě, penetruj mi penisem do vagíny, moje labia jsou již rozevřena!" Fuj, řekne správný Čech, a bude mít pravdu. Oč poetičtěji a citověji zní ono na smrt zapovězené: "Milý, prosím, strč mi čuráka do kundy, moje pysky jsou již rozevřené!" Bohužel, zde řekne průměrný Čech rovněž fuj. Takže realita si zkrátka musí vystačit se zájmeny: "Ty, prosím, dej mi to tam, moje tyto jsou už tento, rozevřené!" Tisíc a jednu variantu takto směšných dorozumívacích zmetků bychom slyšeli, kdybychom se stali přísedícími při milování v českých ložnicích. To vše jen proto, že patricentrické civilizace z různých důvodů tabuizují slova, která tzv. lepší lidé nepoužívají, byť za tabuizovaná slova neexistují adekvátní, v běžné komunikaci použitelné náhrady. Udělejme si malý výlet do českého jazyka, abychom si uvědomili, že bohatství českého jazyka je vskutku obrovské a nedoceněné. Je tristní (smutné), když v současné době celkem zbytečně přebíráme slova z angličtiny, vždyť angličtina je svými možnostmi a barvitostí vyjadřování ve srovnání s češtinou jako ruka dítěte ve srovnání s rukou Michelangela Buonarrotiho.

■ KURVA SE NEŘÍKÁ Naši předkové používali to, čemu dnes říkáme sprostá slova, jako běžný dorozumívací materiál. Sprostá slova měla kdysi obecně přijatelnou komunikační hodnotu. K jejich tabuizaci došlo vlivem násilných společenských změn, které vždy znamenaly zavádění nových móresů. V historii západních společností hrála úlohu hlavního ideologa, který násilně zaváděl nové móresy, katolická církev. Opět si pomůžeme ilustrací z časů nedávno minulých. Někdy koncem 50. let se z rozhodnutí strany a vlády na všech školách přestalo říkat paní učitelka a pan učitel, a začalo se říkat soudružka učitelka a soudruh učitel. Zhruba o 30 let později se společnost vrátila k původnímu oslovení. Po 30 let platilo, že oslovení paní učitelka a pan učitel se neříkají. Vzpomeňme na anděla z filmu Kurvahošigutentág, kterak napomíná Bohouše: "Bohušu, kurva se neříííkááá! Významným badatelem v oboru libri prohibiti (zakázaných knih) a tzv. sprostých slov byl Karel Jaroslav Obrátil (naroz. 2. 11. 1866, zemř. v Praze na gestapu 5. 4. 1945). Jeho stěžejní dílo Kryptadia představuje trojdílný jazykový skvost, bohatou sbírku autentické lidové slovesnosti a kvalifikovanou lexikografii. Významné dílo K. J. Obrátila stojí za několik citací, neboť nám přibližuje autentický jazyk skutečných lidí žijících své životy v pravdě a lásce. Často slýcháme, že velká ňadra žen bývají označována jako dudy. Nemá to nic společného se strakonickými dudáky, nýbrž s označením ňader, jimž se říkalo dundáky, od slova dundat - pít. Později to byly už jenom dundy, a brzy potom dudy. Také název pták pro mužské pohlaví stojí za povšimnutí. Vznikl z vizuální podobnosti mužského pohlaví s ptákem sedícím na vejcích. Píča je podle Obrátila odvozena z německého pissen, močit. Zde nutno dodat, že jiní lingvisté (jazykovědci) situují zrod slova píča do období napoleonských válek, jelikož předtím prý nebylo zaznamenáno. Zrodilo se prý z francouzského označení ženského klína "pettit chat", malá kočka neboli kočička. Výslovnost francouzského "kočička" zní přibližně "p-tišá". Kunda je pak v etymologii (nauce o vzniku a významu slov) skutečným drahokamem, to slovo je stejně staré jako nejstarší česká, resp. praslovanská slova: máma, táta, voda, vzduch, země, kámen, ruka, krev... Informace, že slovo kunda pochází z latinského cuneus (klín), která je oficiálně podávána v etymologické literatuře, představuje běžnou formální spekulaci.

20 Když se někdo hloupě či nechápavě díval, říkalo se: Kouká jak slepý na kundu. Parafráze známého vrabce v hrsti: Lepší čurák v hrsti nežli kunda na střeše. Z Prostějovska pochází překrásné rčení: A ty staré hasiču, nesahé mi na píču! O neznalé dívce se říkalo: Nevěděla, kde ji měla, až jí máma pověděla. Koukej, holka, ty jsi tele, máš ji zrovna u prdele. Lidová slovesnost se nevyhýbala ani zeměpisným názvům: Nad Berounkou pod Tetínem, posypal jí kundu kmínem, posypal jí kundu mákem, pozametal ji čurákem. Další zeměpisné verše vypadaly takto: U Malše jsem tělo natáhla, nohy jsem roztáhla, kukačka kukala, a já jsem mrdala. A jak veršovala pasačka hus? Následovně: Já su pasačka, husy pasu, tak bych mrdala, až se třasu! A další jazykové klenoty: Prdel a čelo jsou jedno tělo. Plovou, plovou sardele u velrybí prdele, jednou sem a jednou tam, já tě holka nenechám. Chudoba cti netratí, vyližte nám prdele, bohatí! O muži, který masturboval, se říkalo: Ten má ohon na ruční pohon. Když se někde vyskytlo nešťastné místo, říkalo se: Tady chcípl pes anebo tu mrdal kněz. Velmi tajemně a mnohoznačně zní tento výrok: Jaký sud, takové víno, řekla selka sedlákovi, když mu nachcala do huby. Vyjádření staré pravdy, že kdo má z čeho, může utrácet, vypadalo takto: Když je plná prdel, tak se lehko sere. Když měla žena krátké nohy, říkalo se: Má prdel v přízemí. A už dávno před lety platilo dodnes aktuální: Čím větší inteligent, tím větší prase. V dnešní době by se pak vyplatilo obnovit staré rčení: Mrdej klidně svoji lásku, máš-li gumu na ocásku! S úctyhodným dílem K. J. Obrátila je vskutku těžké se rozloučit, a proto ještě pár drobností. Dobrá rada: Když ti holka cucá ptáka, ty jí lízej poštěváka! Údiv okouzleného muže: Jako z klícky malý ptáček vykukoval poštěváček. V kavárně: To je káva, jako když se vychčije kráva. O pochybení moderní sexuologie: Je to věc věru těžká, zabít pěstí ježka. A ještě jedna malá, leč roztomilá slovní hříčka: Paní nese routu na klobouk. A stejně znějící, leč významově odlišné: Paní, neserou tu na klobouk! Vidíme, že naše stávající intimní dialogy tvořené pouze zájmeny představují vskutku bídné a chudé menu v milostné komunikaci. Každý pokus o odbourání nesmyslného tabu tzv. sprostých slov, zejména v oblasti sexuality, je proto třeba kvalifikovat jako pokus o polidštění života lidí, jako pokus o rozšíření vědomí do zakázaných oblastí, jež neobývá smrt, ale v nichž naopak svítí slunce a zraje obilí. Nutno dodat, že ani úctyhodné dílo K. J. Obrátila nepodává český ekvivalent (rovnocennou náhradu) slova orgasmus, a nepodává ani sprosté slovo, které by orgasmus vyjadřovalo. To mj. dokazuje, že orgasmus s ejakulací, jak jej masově propaguje moderní medicína, zejména sexuologie, nebyl v dobách dávno minulých cílem intimního života. Jediné slovo, jež vyjadřuje cosi podobného orgasmu, je rozkoš. Toto slovo však nevyjadřuje dramatický zlom od extáze k depresi, který probíhá při orgasmu, obsahem je procesualita pohlavního styku, nikoliv jeho finalita. Pohár rozkoše mu přetekl. Takto byla ve starých dobách charakterizována situace, kdy muži vystříklo semeno do ženské pochvy. Je evidentní, že naši předkové se uměli milovat tak, aby mužům poháry rozkoše nepřetékaly. Znovu to potvrzuje, že tantra a taoismus nejsou jedinými cestami k zachování vitality a dlouhého života prostřednictvím intimního života nepřerušovaného mužskými orgasmy a ejakulacemi. Poznamenáváme, že jakmile muž začne skutečně milovat, obdivovat a ctít ženu, jakmile se jeho patricentrický vztah k ženě změní ve vztah matricentrický, jakmile muž je schopen vidět v ženě bohyni, tím okamžikem jeho vlastní orgasmus a ejakulace přestávají mít onen trapně známý fatální význam, a mnohem důležitější hodnotou se stává spokojenost ženy. Nutno přiznat, že k zdravotnímu prospěchu obou a taktéž k prospěchu a trvalosti vzájemného vztahu. Slovo vycmrndlý, jež znamená vystříkaný, vycákaný, vyejakulovaný, přeneseně pak bledý, vyžilý, mrtvolně vyhlížející, budiž dlouhodobě k dispozici všem sexuálním atletům, již prohlašují, že po orgasmech a ejakulacích se cítí plni sil, překypující zdravím a bublající aktivitou těla a ducha.

Rozkoš na špičce jehly (56) Svírání pochvy, to je nejznámější tantrická praktika. Žena může tak silně sevřít pochvu, že muži zabrání v ejakulaci, podobně jako kdyby penis těsně před vystříknutím silně zmáčkla oběma rukama.

● KNEDLÍKY V KAPSÁCH Nejznámější tantrickou a taoistickou praktikou, která je v západním světě rozšířena díky nejrůznějším brožurkám, je stahování svěrače pochvy a konečníku u žen, resp. svěrače močové trubice a konečníku u mužů. V brožurkách už ale chybí zmínka o tom, že každé stahování musí být kompenzováno (vyrovnáno) uvolňováním. Současný člověk je běžným životem natolik vypotřebovaný, jeho aktivity jsou natolik odstředivé, yang, že všechno úsilí o narovnání situace je zaměřeno dostředivě, yin, tedy k iluzornímu přijímání energie. Proto lidé stahují konečníky a oblast chuej-jin mezi nohama, proto objímají stromy, jezdí na koních, tisknou v dlaních talismany, drahé kameny, jí rozličné životobudiče, pijí dryjáky, dýchají dle zaručených návodů atd. Ale prakticky všechny zázračné recepty nabízejí totéž. Dělejte, co je předepsáno, a budete šťastní, zdraví, krásní, mladí, bohatí, úspěšní, oblíbení atd. Vše je podmíněno poslušností a podrobeností. Věřte! Přijměte, co nabízíme, a budete šťastní, tak zní kouzelná formule, jen tak se stanete lepšími lidmi, jen tak dosáhnete opravdového lidství. Přijměte evangelium, nebo zemřete! Opět máme před sebou paulinismus jako vyšitý, tisíce podob má patologie Pavlovy teologie parazitující na osobě Ježíše z Nazaretu. Ale pravda je jinde, nelze ji dosáhnout vírou, ale jen autentickou zkušeností. Fakt, že apoštol Pavel byl homosexuální, vysvětluje mnohé, např. patricentrismus, často až misogynství (nepřátelství k ženám) paulinistických církví, ale též hříšnost sexuálního vzrušení směřujícího ke splynutí s druhými lidmi. Pravda je jenom to, co ověříme vlastními zkušenostmi. A máme-li někomu věřit, musíme jej nejdříve milovat, důvěrně poznat, učinit s ním autentickou zkušenost. Proto recepty nabízející štěstí a zdraví, jež k nám přicházejí ze všech stran, ověřujme s nedůvěřivostí cvičeného psa. Štěstí a zdraví nespočívají v plnosti energie, ale v jejím správném proudění. Stagnace (zastavení) energie znamená problémy. Stojíme-li u stromu a zkoušíme-li podle receptu z brožurky vysát ze stromu energii, chováme se jako člověk, jenž si v jídelně cpe do kapes knedlíky. Energie musí proudit, obíhat, se stromem je třeba uzavřít láskyplné spojení, v němž obě strany, člověk a strom, získávají prospěch z uzavřeného oběhu energie. Parazitismus v jakékoliv podobě je pro velké bytosti nepřijatelný, přijatelná je pouze výměna. Povšimněme si, že parazité jsou v přírodě živočichové velice malí, podobně parazitické rostliny. Vysvětlení není daleko, úspěšně parazitovat mohou jen malí na velkých. Parazitují-li velcí na malých, jak to známe z lidských společenství, vždy to po určité době přináší nestabilitu a změny. Časté diskuse, že při intimních stycích dochází k energetickému parazitismu, či dokonce vampýrismu, dokazují, jak chabé je povědomí veřejnosti o energetických interakcích mezi lidmi, ale též mezi člověkem a životním prostředím, dnes často označovaným jako environment. Fakt, že se lidé cítí ve společnosti jiných lidí vyčerpaní, doslova vyflusaní či hotoví (oba pojmy se přeneseně dotýkají orgasmu a ejakulace), hovoří o tom, že vztahy mezi lidmi jsou značně pošramocené. Nemůžeme však jednostranně vidět určitého člověka jako vampýra, resp. pijáka sil, proti němuž není účinné obrany. Žádná interakce totiž nepředstavuje krok pouze jednoho člověka. Zmíněný fakt je velkou nadějí nového humanismu.

■ NA SAMÉM KRAJI ÚTESU Aby mezi intimními partnery nedocházelo k nerovnoměrným energetickým přenosům, praktikují se při intimních stycích se zvýšenou hladinou energie určité zásady, které jsme již na jiných místech vícekrát zmínili. První a nejdůležitější zásadou je dýchání ve stejném rytmu, ale v obráceném sledu či obráceném gardu. Nádech znamená přitahování čchi z okolí, v těle pak čchi směřuje z povrchu do středu kostí a po přední straně těla shora dolů. Nádech je zahušťování, zpevňování, dostředivost, nabíjení, yin. Výdech pak znamená pravý opak, představuje předání čchi do okolí, v těle pak čchi směřuje ze středu kostí k povrchu těla a po zadní straně zdola nahoru. Výdech je rozptylování, uvolňování, odstředivost, vybíjení, yang. Když žena nadechuje, muž vydechuje, a naopak. Pakliže partneři praktikují při intimních spojeních stahování chuej-jin, pak stahují vždy s nádechy, s výdechy uvolňují, takže stahují střídavě, neboť stále platí, že oba dýchají ve stejném rytmu, ale v opačném sledu. Pakliže partneři vizualizují při intimních stycích světelné efekty, pak světlo pravidelně přechází z ženy do muže a z muže do ženy jako světelné kyvadlo tažené (nikoliv postrkované) myslí spřaženou s dýcháním. Komplikovanější je vizualizace protékání čchi ve středních drahách, v přední dráze početí (žen-maj) označované jako moře yinových drah a zadní dráze řídící (tu-maj) označované jako moře yangových drah.

21 Záleží na poloze partnerů, v podstatě se zachovává směr čchi, jak to odpovídá polaritě dechů. V představách se vždy opisují dráhy obou těl, přičemž jeden nádech vede čchi buď skrze přední dráhy obou těl najednou, např. při cunnilinctu (lízání) nebo při felaci (kouření). Anebo jeden nádech vede čchi skrze přední dráhu pouze jednoho těla, např. při spojení upavištásana (žena a muž sedí tváří v tvář, žena obkročmo na muži). O výdeších platí to jisté. Existuje hodně variací udržování pozornosti střídavě v obou tělech, čímž se obě těla rovnoměrně prosycují vědomím obou partnerů, takže jakékoliv energetické disproporce či energetická vampýrství jsou vyloučena. Upřesněme, že k energetickým disproporcím v běžných intimních soužitích opravdu dochází, nicméně lze se proti nim účinně bránit, případně je přetvořit do podoby rovnoměrných oboustranných přenosů. Stahování vagíny a konečníku, jež lékaři doporučují ženám např. v těhotenství, ale také při nepravidelnostech v uložení pohlavních orgánů, je třeba kombinovat s uvolňováním. Cvičení se v tantře nazývají sahadžólí. V jižní Indii dosud existuje tradice, při níž jsou mladé drávidské dívky ještě před pubertou zasvěcovány do tajemství posilování svalů jóni neboli vagíny. Zasvěcují je matky či tantrický guru. Řecké hetéry skládaly dokonce zkoušky, při nichž musely svaly svých pochev přeštípnout válečky z těsta. Cvičení sleduje dva cíle. Prvním je již zmíněné posílení svalů dolní pánve. Staré texty uvádějí, že žena může dosáhnout tak silného sevření pochvy, které muži zabrání v ejakulaci, podobně jako kdyby žena penis před vystříknutím silně zmáčkla oběma rukama co nejvíce u kořene. Druhým cílem je potom uvědomování ženských pohlavních orgánů. Nedostatečné spojení mysli a pohlaví, a to nejen u žen, ale též u mužů, to je častá příčina partnerských nedorozumění, při nichž se muži chovají jako by měli umřít, když si nevrznou, a ženy se naproti tomu chovají, jako by je to vůbec nezajímalo. Po sevření tedy musí následovat uvolnění, ale nikoliv vytlačování ven, musí to být pouze uvolnění doprovázené pocitem tepla v rozkroku. Sevření ovšem není ten správný výraz, jedná se spíše o sevření a současné povytažení vzhůru, vždy s nádechem. Následuje uvolnění, procítění poklesu chuej-jin na původní místo a uvědomění tepla v rozkroku, vždy s výdechem. Jsou-li žena a muž v intimním spojení, a má-li muž blízko k orgasmu, pak sevře-li žena pochvu, muž si uvědomí, jak pouhé sevření pochvy urychluje jeho směřování k orgasmu a ejakulaci. Sevření pochvy představuje silný impulz, který značně posílí vtahování mužské energie do těla ženy. Vtahování je tak silné, že oblíbené svírání, jež každá žena raději praktikuje na skutečném penisu, nikoliv na náhražce doporučené brožurkami, nutno přerušit ve chvíli, kdy je muž v horní úvrati erotického zanícení. Možno též napsat, kdy je muž na samém kraji útesu, jak kdysi zpívali populární Yes. Ve chvíli, kdy je to s mužem nahnuté a kdy jej od orgasmu dělí snad jen sekunda, může jej žena zachránit, když obrátí proud své energie a zatlačí ven, jako by chtěla penis vytlačit z pochvy. Její energie tak zaujme podobný postoj jako při močení či defekaci, jenom tentokrát situovaný přesně doprostřed mezi zmíněné aktivity. Stav v horní úvrati erotického zanícení je vždy neobyčejně zajímavý. U ženy např. reaguje na pouhý mužův dech či myšlenku. Když se žena ocitne na samém kraji útesu, tak stiskem ruky či kousnutím do penisu signalizuje muži, aby zastavil podněcování. V ten okamžik se žena razantně nadechuje, zatímco muž vydechuje a vede svůj horký výdech ženě po zádech vzhůru. Teprve když žena vydechuje, smí se muž nadechnout. Prudké nadechnutí muže ve chvíli, kdy je žena na samém kraji útesu, znamená rozběhnutí ženského orgasmu, tedy pád do hlubin neboli držkopád. Stejně působí, když se muž rozhodne, že ženu udělá, jestliže si její orgasmus přeje, případně je-li muž nejistý, zda se mu podaří zastavit rozjetý rychlík ženského vzrušení v pravý čas. Stále si musíme opakovat, že každý náš vědomý pohyb je výsledkem vlivu myšlenky na lidské tělo. Zprvu nestabilní vrcholné vzrušení na prahu orgasmu se u ženy stejně jako u muže opakovaným přibližováním stává důvěrně známým vzedmutím sil, které lze kontrolovat, přičemž vzedmutých sil lze použít k zpětnému rozprostření v organismu ženy či muže. Tisíce orgasmů, jež proběhly, ale po nichž nezbylo nic, se nevyrovnají jedinému, který neproběhl, a jehož líbeznost proto stále trvá.

Rozkoš na špičce jehly (57) Sex bez lásky, nebo sex s láskou? To je otázka, která lidi hodně zaměstnává. Podle odpovědí lze dospělé osoby rozdělit do dvou skupin s protichůdnými názory, a to do skupiny žen a do skupiny mužů.

● VINCENTOVA VĚTA Obchod s láskou je nemožný, jednoduše koupě lásky není technicky možná. Není možné koupit si lásku jakožto pozitivní připoutání mysli druhého člověka, není možné koupit si náklonnost, sympatie, obdiv, úctu apod. Zmíněné kvality vztahu jsou ze své podstaty neprodejné, a jejich vznik se řídí mnoha okolnostmi, z nichž nelze opominout napodobování. Lze si koupit pouze souhlas a toleranci, lze si na těle druhého člověka pronajmout vagínu či penis, ústa, ruce, konečník... Lze si koupit vděk a závislost, ale nikdy lásku. Láska totiž nevzniká okamžitě na povel. Lásku sice lze uměle vytvořit, ale vždy to nějaký čas trvá. Pokud by někdo stál na svém, že si lásku koupí, musí počítat s tím, že si ji bude kupovat nikoliv najednou, ale navícekrát. Láska je jako rostlina, vyklíčí ze semene, zprvu je křehká, potřebuje správné podmínky, nutno o ni pečovat atd. Vzdor tomu, že Artur Charles Clarke, známý spisovatel sci-fi a vynálezce telekomunikační družice, prohlásil, že v r. 2010 bude obecné lidské sexuální chování zcela oproštěno od jakékoliv spojitosti s láskou, můžeme o jeho výroku úspěšně pochybovat. A to natolik přímočarým způsobem, že si dovolíme vyjádřit paralelu (přirovnání), že by se jednalo o totéž, jako by matky měly v r. 2010 kojit své děti oproštěny od mateřské lásky. V nedostatku lásky neboli v neschopnosti pozitivního připoutání mysli k druhým lidem při nejlepší vůli nevidíme trend osvobozující sexuální chování k nějaké jednodušší nebo čistější podobě. Sexuální chování je takto postaveno na roveň tělesným úkonům, jako jsou smrkání, čurání či škrábání na zádech, k nimž druhého člověka prakticky nepotřebujeme. Snažme se pochopit rozdíl mezi sexuální frustrací (strádáním) a masturbací vlastní rukou. Dále mezi masturbací vlastní rukou a instrumentální souloží bez lásky, dokonce se zápornou citovou vazbou. Žádná žena nebo muž by ani po odpadnutí běžných rizik a nejistot nepreferovali samoobslužné onanování před intimními styky s druhými osobami. Krátce řečeno i špatná soulož s druhým člověkem je lepší než ta nejlepší masturbace vlastní rukou. Proč? Nepochybně proto, poněvadž i špatný kontakt s druhým člověkem nám poskytuje něco cenného a významného, čeho prostým spuštěním orgasmu v izolaci vlastní osoby nejsme s to dosáhnout. Obligátní orgasmus, obvyklý cíl sexuálního snažení, je ve skutečnosti součástí čehosi většího, co nalézáme teprve ve vztahu. Vzpomeňme na Vincenta van Gogha, jenž pronesl památnou větu, že špatná žena je lepší nežli žádná.

■ ARTUR A TŘICET TRPASLÍKŮ A stejně velký rozdíl, jako mezi automasturbací a souloží bez lásky, lze rozpoznat mezi souloží bez lásky a souloží s láskou, tedy s plným připoutáním mysli k druhé osobě. Zeptejte se milující ženy či milujícího muže, pokud se s takovými setkáte, zda by se chtěli s někým pomilovat jen tak bez lásky, jen proto že to je hezké a příjemné. Nebo že to poskytuje uvolnění, jak říkají lékaři, majitelé bordelů a prodavači erotického zboží. Další velký rozdíl lze rozpoznat mezi souložením sice z lásky, ale konzumačním způsobem, a souložením z lásky, avšak způsobem tantrickým, taoistickým, komunikačním, interakčním, nekonzumačním, anorgasmickým, nestříkacím či jak to zde ještě pro lepší porozumění nazýváme. Právě jsme teoreticky vystoupili po pěti stupních od nejnižší mety k nejvyšší metě sexuálního chování a sexuální komunikace. V pěti stupních můžeme vidět skutečnou cestu k dokonalosti v intimním životě. A to značně rozdílnou od běžných představ dnešních lidí, kteří dokonalost v intimním životě spatřují ve znalosti poloh, v citování pasáží z Kámasútry, v umění rozepínat podprsenky, ve vlastnictví vibrátorů apod. První stupeň, to je úplná sexuální abstinence, která je vždy utrpením, je-li nechtěná. Druhý stupeň, to je masturbace vlastní rukou, která je vždy utrpením, neboť generuje pocity osamělosti a nespojitosti s vnějším světem. Třetí stupeň, to je intimní styk bez lásky, tzv. instrumentální, který činí člověka neklidným, sobeckým, samolibým, stále více neschopným vztahu. Čtvrtý stupeň, to je intimní styk s láskou, s pevným pozitivním připoutáním mysli k druhému člověku, avšak pojatý konzumačně. Přináší velké štěstí, ale v jeho dosažení se skrývá nestabilita, a proto setrvání ve čtvrtém stupni nebývá dlouhodobé. Jak praví známé říkadlo, nic netrvá věčně, ani láska k jedné slečně. Láska prý za pár let zmizí, a zbude po ní jen protivný cizí chlap či nesnesitelná ženská ve vlastní posteli. Pátý stupeň, to je intimní styk s láskou pojatý tantricky nebo taoisticky, s použitím nestříkacích či anorgasmických milostných praktik, při němž muž s největší možnou upřímností a nasazením přiměřeného úsilí zbožňuje ženu. Takový styk, který trvá 24 hodiny denně, přináší velké štěstí a mimořádnou stabilitu vztahu, která se

22 často přenáší za hranice konkrétního života v reálném čase. Je zajímavé, a pozorným čtenářům to jistě neušlo, že první stupeň má s pátým stupněm cosi společného. Ale záměrně tuto spojitost, která nám znovu připomíná prastarý symbol hada zakousnutého do vlastního ocasu, ponechávám bez bližšího vysvětlení. Domnívám se, že lidé, již s námi nad těmito texty spojují myšlenky, s potěšením dokáží o naznačených souvislostech přemýšlet. Co tedy počít, souložit postaru s láskou, anebo nově bez lásky? Souložit s pevným spojením mysli s druhým člověkem, nebo tzv. jenom pro vlastní radost, s výhledem, že do r. 2010 se takové souložení stane společenskou normou, neboť tak pravil Artur Clarke a dalších 30 významných myslitelů? Děti se prý budou líhnout ze zkumavek a mezi námi se budou procházet neznámé inteligentní bytosti. Neznámými bytostmi jsou možná míněni dnešní lidé, vždyť současné společnosti nemají k podobnému stavu daleko. Rozhodování, zda souložit s láskou nebo bez lásky, nám nejspíš usnadní také informace, že Artur Clarke a 30 myslitelů dále tvrdí, že telefony a faxy budou v r. 2010 zrušeny, neboť se bude telefonovat a faxovat telepaticky, rovnou z hlavy do hlavy. Není pochyb, že Clarke a 30 myslitelů nemají s duchovním životem ani tolik zkušeností, kolik v pohádce s dobrým koncem prokázali Sněhurka a 7 trpaslíků. Chceme-li o naznačeném problému dále přemýšlet, měli bychom vědět, že komunikační a širší společenský význam sexuálního chování při tzv. čistém sexu bez lásky zůstává nulový. Energetická podstata sexuálního vztahu, která je zdrojem síly, stability, psychické a tělesné regenerace, dobrého zdraví pro oba partnery, je takto vyloučena ze hry, což se samozřejmě na stavu populace projevuje. Stále platí, že kdo nemá jednu partnerku či jednoho partnera, musí se spokojit s mnohými. Žena či muž, kteří s potěšením a velkou dávkou hrdosti vyměňují partnery či partnerky stále za nové, čemuž říkají dobrý lov, život na plné obrátky nebo získávání zkušeností, jsou na nejlepší cestě k osvojení úplné neschopnosti setrvat v jakémkoliv neobchodním vztahu. Láska bez sexu nese v sobě kouzlo čerstvě připraveného jídla, obsahuje radostnou naději a mladistvé očekávání. Sex bez lásky vyjadřuje smutek sytého nad plným talířem, obsahuje skličující beznaděj, umrtvující pocit prchavosti a neudržitelnosti štěstí. Sex s láskou je někde uprostřed, připomíná pravidelné lehké zasycení, střední cestu mezi radostnou iluzí a očekáváním na straně jedné, a znechucením z reality, která nás po prvním doteku přestává zajímat, na straně druhé.

Rozkoš na špičce jehly (58) Svět erotických pomůcek je velmi bizarní, přijměte pozvání k malé myšlenkové exkurzi do světa formy bez obsahu, do světa erotické ornamentalistiky, jež z intimního života lidí činí směšný brak. ● UMĚLÉ MUŽE NEBRAT Ohledně dilematu, zda je lépe se oddávat sexu s láskou či bez lásky, existuje hezké přirovnání, které říká, že sex bez lásky je jako koupání v prázdné vaně. Takové koupání můžeme prožít úplně stejně, jako když se koupeme ve vodě, můžeme dělat tytéž pohyby, podržet si nos a potopit obličej, akorát po takové koupeli zůstaneme špinaví. Úsměvná je též otázka, zda je možno se s láskou milovat s rozličnými vibračními stroji a mašinkami, nafukovacími objekty či dokonalými atrapami žen ze speciálních umělých hmot, jejichž hyperrealistické (více než skutečné) vzezření je natolik ohromující, že mužské penisy ztrácejí pevnou půdu pod nohama a nevědí, mají-li se topořit či zůstat ležet. Mám na mysli otázku, zda je možné věc, s níž souložím, milovat srdcem jako člověka. Když se v 70. letech začal objevovat hyperrealismus jakožto projev výtvarného umění, už tehdy bylo jasné, že s objevy nových plastických hmot, jež dokonale napodobí povrch lidského těla, přijdou ke slovu výsostně dokonalé atrapy ženských či mužských těl pro erotické použití. Už tehdy zvedali návštěvníci na výstavách vystaveným objektům sukně. Dnes takové lidské atrapy existují, ale jejich cena je vysoká, stojí přes 5 tis. us dolarů. Ve srovnání s takto dokonalými plastikovými krasavicemi je nafukovací Máňa, na které jsme se v kursech civilní obrany a první pomoci učili umělé dýchání z úst do úst, resp. z úst do huby, obyčejným nafukovacím pytlem z PVC. Doufejme, že omyvatelné krasavice se stanou vyhledávaným zpestřením zdravotních kursů.

Chcete-li se na plastikové homunkuly, řečeno s Janem Werichem, resp. Pekařovým císařem, podívat, navštivte stránku: http://svet.namodro.cz/w-sex/doll.htm Není pochyb, že osamělí a izolovaní lidé v přelidněných západních společnostech budou zmíněné atrapy kupovat, a to jakmile se stanou cenově dostupnějšími. Atrapa partnerky či partnera poskytne alespoň iluzi skutečného člověka. Naproti tomu genitální vibrátor poskytne jenom brnění, jež od trýznivého pocitu osamělosti nepomůže vůbec nikomu. O mužské varianty atrap bude z pochopitelných důvodů menší zájem, budou-li vůbec vyráběny. Ženy totiž dávají přednost trvalým vztahům ke skutečným živým bytostem. Jejich milování je komplexní, potřebují muže jako živé bytosti, potřebují jejich mužskou blízkost, jejich energii, pozornost, obdiv. I v běžné konzumační sexualitě jsou ženské orgasmy pro ženy spíše třešničkami na dortech. Proto se mužům zdá, že ženy chtějí za každou cenu dotlačit muže k manželství. Zajímavý paradox, zatímco umělý penis neboli vaginální vibrátor familiárně zvaný robertek, představuje nejběžnější a nejznámější erotické zboží z oblasti tzv. erotických pomůcek, dokonalá atrapa muže v hyperrealistickém provedení je natolik neprodejná, že se vůbec neobjevuje v obchodních nabídkách. Robertky jsou totiž artiklem pro muže, nikoliv pro ženy. Muži si je kupují ženám v žertovném rozpoložení myslí, ale pravým důvodem je podprahové vědomí, že si kupují spolehlivé penilní protézy. Naproti tomu plastikový muž s dokonalým designem by v patricentrickém manželství mohl představovat nevítaný vrchol manželského trojúhelníku. Pokožka plastikového muže bude hladší a bez vrásek, penis větší a spolehlivější, a povaha klidnější než u domácího pána. Na dokonalou atrapu muže by se dalo dokonce žárlit, že ano, pánové? Není divu, že taková věc západní ani východní patriarchanty nenadchne.

■ EROTICKÝ KOLONIÁL Nejprve jsem se podíval do slovníku, a teprve ujištěn, že slovo koloniál znamená obchod se smíšeným zbožím, použil jsem to slovo v titulku. Většina lidí se do tzv. sex shopů nedostane, ne snad, že by nesměli nebo nechtěli, ale nějak jsou jim návštěvy takových obchodů žinantní. Není dosud běžné, aby lidé navštěvovali obchody s erotickým zbožím se stejnou samozřejmostí jako jiné obchody. Málo platné, zdají se ty obchody takové divné. Trochu připomínají Spejblův obchod s protézami ze starého vtipu. Neznáte? Spejbl měl obchod s protézami. Potřeboval se na chvíli zdekovat, a Hurvínek to vzal za něj. Když se Spejbl za dvě hodiny vrátil, ptá se: "Tak co, Hurvajs, byl kšeft?" Na to Hurvínek: "Jedna ženská chtěla umělý prsa, a vybrala si z týhletý police!" Spejbl obrátí oči v sloup a praví: "Hurvajs, cos jí to prodal, vždyť tohle jsou pánský prdele č. 9." Podívejme se do sex shopů prostřednictvím erotické reklamní nabídky. Možná si uvědomíme, co je na obchodním usilování v oboru erotického zboží divného a proč se takové obchody dosud nestaly masově navštěvovanými. Proč je nenavštěvuje tolik lidí jako např. obchody s potravinami. Vždyť pohlavní zájmy jsou společné všem lidem, a to naprosto stejně jako zájmy lidí o jídlo a pití. Reklama hlásá: Přeneste se do světa sexu, kde se sny mění ve skutečnost. Vichřice erotické vášně, lesbo hrátky, autoerotika, těsná anální zasunutí, francouzské praktiky, bouřlivé soulože, žhavé orgasmy, stříkající sperma… Tohle vážně připomíná scény u zubaře, rutinní pokyny a zvuky, které tak dobře známe: Otevřte ústa, bzzz…, vypláchněte si! Reklamy na vibrátory, mužské pohlavní protézy, jsou velmi akční: Zcela nová konstrukce, vibrační a krouživé pohyby v obou směrech. Nový želatinový povrch vykazuje největší podobnost s lidskou pokožkou. Masturbátor diskrétně stimuluje váš nedočkavý klitoris pomocí dálkového ovládání. Intenzitu vibrací nastavíte dle vlastních pocitů rozkoše. Fantastický a vzrušující společník s drobnými výčnělky vás přenese na samý vrchol blaha. Šlágrem posledních let jsou lubrikační (mazací) gely, jež umožňují nevzrušeným ženám, aby se nechaly souložit vzrušenými muži. Ale to není vše, masážní gely pro muže a ženy zvlhčují a působí dlouhodobě, usnadňují pohlavní styky, podporují vjemovou citlivost, zvyšují ochrannou funkci kondomů a jsou mísitelné s vodou. Očekával jsem, že budou mísitelné s vodu na vynikající limonádu, a nebyl jsem daleko od pravdy. Gel zn. Fruit je totiž chuťově příjemný i pro francouzské praktiky. No, třeba si na nich francouzské praktiky opravdu pochutnají. Gel zn. Neutral je bezbarvý, neparfemovaný a doporučený pro anální styk. Parfém by zřejmě kazil přirozenou parfemaci při pohlavním styku do řiti. Gel zn. Orgasmus obsahuje dokonce vitamín PP a zvyšuje citlivost. Nejspíš bude dobrý i na chleba, když trochu zbyde.

23 Videokazety jsou nabízeny takto: Pokladnice divokého lízání a kouření, které vás dovedou k vrcholným orgasmům. Film plný ďábelských výkonů a sexuálních dobrodružství. Orál, anál, soulož, pomůcky, erotické lázně. Erotické hrátky v ložnici, na kuchyňském stole, s okurkou, ve třech. Akrobatické polohy, lesbické hrátky ve všech pozicích. Spektrum sexuálních akcí od lesbické lásky, orální rozkoše až po tvrdé soulože. Neobvyklé prostředí, klitoriální, vaginální hrátky, lesbické orgie a hluboké injekce pomocí pořádných stříkaček. Abych byl upřímný, člověka to utahá, a ještě nic neviděl. Zmíněná nabídka spolu s filmovými díly, jež se za ní dožadují koupě, představují v reálném sexuálním životě lidí přesně stejnou věc, jakou představuje ornamentalismus ve výtvarném umění. Představují formu bez obsahu. V jistém smyslu tak lze hovořit o manifestaci poruchy duševního zdraví. Mnoho lidí takto poznává ďábelské orály, anály, vaginály a všelijaké jiné kanály, a přitom neví, jak to vypadá, když muž vezme ženu jen tak za ruku, a ona zčervená na prsou, hrudi a šíji, a zlehýnka se zachvěje. Ne, nechci nic zakazovat, chci jen, aby se více zasvěcených a moudrých lidí ke zboží tohoto typu a umění tohoto žánru vyjadřovalo. Věřím, že mezi 10 mil. obyvateli této země není takových moudrých lidí málo. Jenom se v manipulované demokracii nedostanou ke slovu, vždyť kdo není na bilboardu, ten jako by nebyl. Uprostřed lomozícího individualismu, kde každý údajně žije a odpovídá sám za sebe, člověk zůstává malou opičkou, která umně, tuze ráda a velmi snadno napodobuje. Prosím, nezapomínejme na to.

Rozkoš na špičce jehly (59) Pohledy z očí do očí bývají mylně chápány jako projevy upřímnosti, čistoty mysli apod. Když se ale dlouze díváme sexuálním partnerkám či partnerům do očí, můžeme vidět dost hrozné obrazy. Zkusíte to? ● SEXUÁLNÍ SIGNÁLY V lidských pohledech z očí do očí je cosi mysteriózního (tajemného). Už školní děti znají zajímavou komunikační hru, při níž se dvě osoby dívají jedna druhé do očí. Děti při tom mají vážné výrazy ve tvářích, a kdo se první zasměje, prohrál. Někdy se hraje tak, že prohraje, kdo první mrkne. Poznamenávám, že děti se dívají jedny druhým do očí mnohem snadněji než dospělí. U dospělých lidí bývá dlouhý pohled z očí do očí téměř vždy chápán jako souboj, a není-li dlouhý pohled vzápětí doplněn úsměvem, bývá nepříjemný. A proto také nikdy dlouho netrvá. Zvláštní pohledy mužů do očí žen, jimž ženy říkají skleněné pohledy, představují erotické výzvy. Ženy tyto pohledy označují jako sexuální loudění a většinou se shodují, že jsou jim nepříjemné. Nejdůležitějším přirozeným sexuálním signálem směřujícím od muže k ženě je oslovení. Jestliže muž laskavě a klidně osloví ženu, byť neznámou, na rozdíl od skleněného pohledu, ženě to není nepříjemné. Naopak, letmá výměna několika vět ve výtahu, rozhovor ve vlaku, dotaz a odpověď na ulici, to vše zanechá v ženě výsostné pocity bourající vnitřní osamělost. Muži, jsou-li střízliví, oslovují cizí ženy jen neochotně a neradi. Mnohem ochotněji posílají skleněné pohledy, které se jim zdají bezpečnější. Strach mužů, že budou poníženi, odmrštěni či vypeskováni za drzost, představuje brzdu v přirozené komunikaci mezi ženami a muži. Přitom slovní kontakt mezi ženami a muži je jakousi subtilní (jemnou) obdobou intimního styku. Za normálních okolností je rozhovor ženy a muže příjemnou záležitostí, a to s ohledem na jemnou energetickou výměnu, k níž dochází. Pro ženu je dokonce příjemné pouze sedět vedle muže, a naopak. Ovšem značné společenské potlačení těchto přirozených radostí, jež pocházejí ze vzájemného kontaktu obou pohlaví, zachází až do absurdity. Až někdy pojedete autobusem či jiným prostředkem hromadné dopravy, nastupte mezi prvními cestujícími a pozorně se dívejte, podle jakého klíče budou ostatní cestující usedat. Nebude to usedání náhodné, jak by se mohlo zdát nevšímavému pozorovateli.

Předně každý hledá celé volné dvousedadlo, dvě místa, aby nemusel k nikomu přisedat. Teprve když jsou všechna dvousedadla obsazena alespoň jedním člověkem, pak se další usedající cítí oprávněni k někomu přisedat. Pravidlem je, že muži přisedají k mužům, ženy k ženám. Komentář si raději odpustím. Dokonce se lze setkat se situací, že muž raději stojí, než aby si přisedl k některé z cizích žen, když místa vedle cizích mužů nejsou volná. Ženy a muže, kteří si ze zásady přisedají k osobám opačného pohlaví, spočítáte při popisovaném sociálním experimentu na prstech jedné ruky. Princip navázání slovního kontaktu mezi ženou a mužem je týž, jako při zahájení kontaktu intimního. Muž je aktivní, žena reaktivní. Muž ženu oslovuje, a žena odpovídá, čímž dává muži signál, zda si přeje, aby pokračoval. Vše zahaleno do pelerínky jiného významu, takže hovor se vede např. o počasí. Citový podtext odpovědi, vstřícnost či odmítavost, to jsou signály, jež muže zvou dál, nebo jej vykazují za pomyslné dveře ženské bytosti. Samozřejmě, že tisíce žen denně oslovují cizí muže, a ptají se jich, kolik je hodin, kde jsou opravny obuvi nebo telefonní automaty. Nicméně lehký hovor, jehož východiskem není okamžitá potřeba konkrétní informace, ve většině případů podléhá přirozeným energetickým pravidlům, zmíněným výše.

■ DLOUHÉ POHLEDY V případě blízkého kontaktu s gorilami je nebezpečné dívat se gorilímu samci do očí, neboť ten chápe náš upřený pohled jako útok, takže by nás mohl ošklivě zranit. Vždy musíme uhýbat pohledem stranou a chovat se, jako bychom samce neviděli. Naštěstí se běžný člověk mezi gorily nedostane, ale mezi lidmi to není o moc jiné. S opicemi máme mnoho společného. Také poučky o klopení pohledu dolů, jímž zaujímáme vůči druhému člověku submisivní postoj, a o zvedání pohledu nahoru nad člověka, jímž zaujímáme dominantní postoj, byly nejspíš objeveny mezi opicemi. Nechuť dívat se dlouho do očí cizím lidem je celkem pochopitelná, neboť taková akce je společensky destruktivní, vede ke konfliktům. Český filosof a spisovatel, Ladislav Klíma (1878-1928), píše ve svých Traktátech a diktátech následující. Cituji: Ustavičné rytí pohledem v cizím oku je dotěrností non plus ultra. Fixování neznámým člověkem může být důvodem i ke zpolíčkování. Konec citace. Něco docela jiného představuje zraková komunikace mezi milostnými partnery, ačkoliv praktika, kterou níže podáváme, mnohé z toho, co již bylo napsáno o pohledech z očí do očí, dokresluje. Praktiku označujeme názvem dlouhý, příp. nepřerušený pohled z očí do očí. Žena a muž se pohodlně posadí naproti sobě. Nahota není nutná, ale může být variací zmiňované praktiky. Obličeje jsou vzdáleny asi 50 cm od sebe. Partneři se drží za ruce. Jednodušší je držení, kdy se křížem spojují obě levé a obě pravé ruce. Zkřížené držení je stejné, jako když podáváme ruce na pozdrav. Energeticky takové spojení není nejlepší, neboť obě levé ruce mají shodnou polaritu, a stejně tak obě pravé ruce. Vhodnější, avšak méně pohodlné je držení rovnoběžné, levá ruka spojená s pravou rukou, pravá s levou. Muž položí ruce dlaněmi vzhůru a žena s dlaněmi dolů spojí své ruce s mužovými. Existují varianty poloh prstů, ale v tom směru mohou partneři experimentovat, základním požadavkem je oboustranné pohodlí. Spojené ruce jsou položeny na stehnech nebo kolenou, leží na polštářcích apod. Světlo by mělo být tlumené, ale pokud možno denní, nejlépe světlo ranního rozbřesku nebo večerního soumraku. Praktikujeme-li při umělém osvětlení, vyhýbáme se prudkému světlu. Obličeje musejí být vidět zřetelně, ale v obličejích nesmějí být stíny. Partneři se zklidní, střídavě se jeden druhému ukloní, mohou se laskavými slovy pozdravit, případně s výdechem střídavě vyslovit mantru Óm mani padmé húm, nejprve muž, potom žena. Zlehka se dívají jeden druhému do očí a oba proteplí obličeje hebkými úsměvy. Celá procedura spočívá v klidném, trpělivém a soustředěném hledění do partnerčiných a partnerových očí. Oči nejsou vytřeštěny, ale otevřeny lehce a se zájmem. Snaha je mrkat co nejméně, nemrkat vůbec je nemožné. Ústa jsou zavřena, sotva znatelně vyformována k úsměvu, dýchá se nosem. Zpočátku se neděje nic zvláštního, takže celá figura se může zdát banální. Po chvíli ovšem začne docházet k určitým iluzím a zrakovým přeludům. Milovaná tvář partnerky či partnera se začne deformovat, vidíme neznámý obličej, starou egyptskou mumii, zlověstný obličej zločince, šedého, zeleného nebo tmavomodrého cizince, zrůdu... Ale také zlatem se třpytící egyptskou královnu, krásku z prastarých bájí a legend, nádherné dítě, krásnou babičku, tvář nesmírně jemnou, laskavou, zářící... S vnímáním zmíněných mnohotvárných iluzí se nás zmocňují taktéž emoce. Rejstřík emocí nebývá široký, většinou strach, občas úžas a údiv.

24 Pamatujme, že při této proceduře musíme přísně respektovat určitá pravidla. Vzdor tomu, že se v jiných knihách dočteme, že zrakové přeludy představují podoby předcházejících bytostí z minulých životů, nebudeme těmto informacím přikládat váhu. Také nebudeme zrakových přeludů dychtiví. Naše úsilí bude upřeno k udržení realistického obrazu. Případně k některé pozitivní iluzi, která nás ohromuje krásou vnímaného. Jakmile si uvědomíme sebemenší přítomnost strachu, ihned pohneme pohledem. Stačí zaostřit nebo zaměřit pohled místo do očí na rty, a přelud je pryč. A znovu se pokusíme udržet realistický obraz partnerky či partnera, případně jejich podobu, která nám bude připadat krásná. Zejména muži mají příležitost vidět ve svých partnerkách skutečné bohyně. V negativních iluzích zásadně nesetrváváme. Vždy je rozptýlíme a vrátíme se zpět k reálnému obrazu, a ten se snažíme udržet co nejdéle. Procedura směřuje k dokonalému sjednocení ženy a muže. Nutno říci, že vnímané iluze mohou mít řadu příčin, prioritou je stav vnitřních orgánů, kvalita a pevnost vztahu, historie jedné a druhé mysli, atd. Pokoušet se o interpretaci iluzí je chybné a kontraproduktivní. K zmíněné praktice často dochází jaksi spontánně (samovolně) za určitých okolností, např. při společném koupání ve vaně. Třeba když partnerka a partner sedí naproti sobě. Bohužel posezení ve vodě představuje určitou zátěž pro ledviny, zvláště v zimním období, takže pocity strachu, jež souvisejí s ledvinami, se mohou dostavit snadněji než třeba v suché a teplé posteli. Věci neznalí lidé mohou být takovou zkušeností vylekáni. Každá nepříjemná, resp. nechtěná emoce je pro člověka výzvou, aby zkoncentroval duševní potenciál a zklidnil se. Mějme na paměti, že emoce jsou při praktikování dlouhého pohledu přenosné. To, co vnímáme, může vznikat v nitru partnerky či partnera. A naše zklidnění může naopak zklidnit toho druhého. Čím jsme úspěšnější v udržení pozitivního obrazu, tím větši je náš přínos do společného vztahu. A ještě budiž napsáno, že jedinci, již ve vztahu vězí jaksi nesolidně a egoisticky, mívají při této proceduře vjemy spíše nepříjemné. Nepraktikovat častěji než dvakrát třikrát za měsíc, zvláště jsou-li výsledky stále negativní. Sezení možno spojit s oslavami významných dnů a událostí společného partnerského života. Délka trvání jednoho sezení činí asi 10 až 20 min, ale také pouhých 5 min je dostačujících, vše totiž záleží na kvalitě prožitku. Partnerka a partner se rovněž mohou dohodnout, že budou pokračovat v dlouhém pohledu pouze do té chvíle, dokud se jim podaří udržet reálné nebo pozitivní obrazy. Jakmile žena či muž neudrží pozitivní obraz, sezení se ukončí, a oba to zkusí zase příště. Cílem procedury je klidné a příjemné promísení energií ženy a muže. Zkušení praktici takové promísení vnímají dílem jako rozkoš, dílem jako odpovědnost.

Nedostatek životní esence ledvin ať už vrozený, či získaný sebepoškozujícím způsobem života, se projeví jako špatný zdravotní stav, vývojové deformace, lámavost kostí, zhoršování stavu kloubů, stupňující se ztuhlost páteře, předčasné stárnutí, předčasné šedivění nebo nadměrné vypadávání vlasů, ztráta zubů, impotence, neplodnost, zhoršení zraku, sluchu, ubývání duševních schopností a celkové životní čilosti. Podle čínské medicíny představují ledviny také jeden ze zdrojů utváření pocitového života člověka. Z tohoto orgánu vyvěrají pocity strachu, obav, bázlivosti, které jsou v lidském životě opodstatněné a nezbytné, mají tedy svoji důležitost a smysl. Avšak chronická bázlivost a časté podléhání obavám svědčí o úbytku životní síly ledvin. Další typickou vlastností ledvin je stahovat do sebe, uschovávat a zadržovat. Jedná se, jak už dobře víme, o centripetalitu (dostředivost), silnou energetickou polaritu yin. Z uvedených skutečností vyplývá, jak důležité je životní sílu ledvin uchovávat a chránit před vyčerpáním. Závisí na ní život člověka, jeho zrození, růst a reprodukce. Ledviny jsou, jakožto zhmotnění prvku voda, v lidském těle spojeny se zimou, což znamená, že na jejich čchi nejvíce působí atmosféra pátého ročního období, a tím je zima. (Číňané označují konec léta jako samostatnou roční dobu. Čtenářkám a čtenářům takový náhled nebude úplně cizí, když si uvědomí, že konec léta má i u nás své vlastní označení babí léto.) Během zimy jsou ledviny nejvíce náchylné ztratit rovnováhu své čchi a onemocnět. Zejména, když se životní způsoby lidí odchylují od chování diktovaného požadavky přírody. Zimní životní styl lidí se totiž velmi odlišuje od ideálního obrazu, jak by měl v souladu s všeobecným děním v přírodě vypadat. V zimních obdobích lidé potřebují chodit brzy spát, a se stáváním by měli čekat až na východ slunce. Musejí se chránit před zimou a vyhledávat teplo. Nejsou-li nemocní, nesmějí dovolit, aby se jejich těla potila. Mají si uchovávat svůj duch v hloubce, a upevňovat jej meditací a rozjímáním. Celkově by každodenní činnosti lidí měly mít mnohem klidnější charakter než v jiných ročních obdobích. Zima je ale zároveň obdobím, kdy můžeme mnoho prohřešků, jichž jsme se dopustili na ledvinách, napravit, a tím jejich a svou celkovou životní vitalitu obnovit. V nejméně příznivých případech můžeme alespoň usilovat, abychom ledviny zbytečně více nevyčerpávali. Tradiční čínská medicína (TČM) doporučuje jíst v zimních obdobích pro celkové posílení ledvin obilí, především jáhly, kroupy, pšeničné klíčky, oves, amarant a žito. Ze zelenin jsou nejvýhodnější kvašené zeleniny, ať již klasické kysané zelí nebo v kombinaci s dalšími zeleninami. Dále je dobré jíst tuřín, celer s natí, vojtěšku, kořeny lopuchu a pampelišky, cibuli a pórek. Taktéž sójový sýr tofu, černé sojové boby, černé fazole, zelené fazolky mungo, mořskou řasu Kombu, černý i bílý sezam, sardinky a vejce. Z koření používat hřebíček, fenykl, anýz, zázvor, skořici. O léčebných účincích skořice, a také o stavech, při nichž se skořice nesmí používat, podávám informace v článku Příroda a lidé, který najdete v Internetu na stránce: http://svet.namodro.cz/go/r-art.asp?id=991205395

Rozkoš na špičce jehly (60) Chcete žít harmonickým sexuálním životem do vysokého věku? Chraňte své ledviny. Frigidita, impotence, noční poluce mužů, to vše souvisí se stavem ledvin. Posílením ledvin lze uvedené potíže odstranit. ● LEDVINY Ledviny považuje čínská medicína za orgány kardinální (hlavní) důležitosti. Vyjadřuje se o nich jako o kořenu všech dalších vnitřních orgánů a pramenu lidského života. Význam ledvin vyplývá z toho, že je v nich uschována vrozená životní síla a hmota, ze které se člověk narodil a ze které žije do konce života. Díky zmíněné prenatální (před zrozením získané) síle může člověk sám plodit potomstvo. Život člověka pak většinou končí vyčerpáním životní síly ledvin. Ledviny dávají sílu reprodukčním orgánům, tj. vaječníkům, děloze, prostatě, varlatům. Zmíněným orgánům poskytují nejenom energii, ale také hmotu. Dávají totiž vzniknout reprodukčním hmotám, spermiím a ovu neboli vajíčku. A do třetice zajišťují ledviny také reprodukční aktivity, tzn. sexuální impulzy, vzájemné přibližování žen a mužů, ejakulace, oplodnění, početí.

Z mas patří na zimní jídelníček jehněčí, skopové, vepřové, kuřecí, a to vždy alespoň s dvojnásobným množstvým tepelně upravené zeleniny, než kolik je masa. Vlašských ořechů pečených nebo vařených můžeme sníst až 4 gramy denně. A chceme-li pít silné vývary z bylin, příp. jíst bylinné polévky, pak využijeme lopuch, pampelišku, rdesno mnohokvěté, ptačí zob lesklý, jam čínský, schizandru čínskou a pískavici černé seno.

■ POLUCE Noční poluce, samovolné výrony spermatu, nejsou u mužů normálními fyziologickými projevy vznikajícími ve zdravých mužských tělech, která jaksi přetékají mužností. Poluce představují patický (chorobný) jev, a proto by neměly zůstat bez povšimnutí. Vůbec by pak neměly být považovány za normální, ale žijeme v mužském světě, kde každé vystříknutí spermatu je pokládáno za potvrzení mužnosti. Ale počkejme si, třeba těch příštích tisíc let bude vydařenějších, co říkáte? Raději však hned upozorňujeme, že sexuologická literatura podává informaci právě opačnou, poluce prý jsou naprosto normální. Ale to už milé čtenářky a pozorné čtenáře, kteří s námi došli až sem, určitě nepřekvapuje. Naštěstí pravda se nerodí jako vítězství v informační válce, tisícerým opakováním čehokoliv, jak nám namlouvá současný svět. Pravda, to je prostá a snadno uchopitelná informace, kterou jako bychom již dříve znali, byť se s ní setkáváme poprvé. A ještě něco, pravda za člověkem nedolézá, nevnucuje se, je jako žena, přitahuje k sobě.

25 Poluce poukazují na oslabenou funkci ledvin. Obsahem funkce ledvin, jak už zmíněno, je dostředivost, uzavírání a zadržování. Nepevnost čchi ledvin, jejich nedostatečnost v uzavírání a zadržování, se u mužů projevuje předčasnými ejakulacemi, nočními polucemi a impotencí. K předčasným ejakulacím nezřídka dochází dokonce ještě před spojením vagíny a penisu. Zvláště oslabení muži mohou trpět také denními polucemi, tj. ztrátou spermatu v běžném denním životě při nahodilém vzrušení. Takové vzrušení bývá vyvoláno spíše mechanicky, např. při jízdě v automobilu, opřením o vibrující stroj apod. Prostá blízkost žen na ulici či v zaměstnání je obvykle nevyvolává. Časté samovolné výrony semene při spánku rozděluje TČM na dva typy. Je-li výron spojen se sny, nazývá se snová ztráta, a je v takovém případě považován za lehčí formu chorobné poruchy. Dochází-li k výronu beze snů, jde o tzv. vyklouznutí semene, které signalizuje vážnější poruchu, jíž by měla být věnována pozornost lékaře kvalifikovaného v oboru čínské medicíny. Výron semene hned na začátku pohlavního styku, resp. dříve než dojde k vlastnímu spojení, a následné vyměknutí penisu, to je sexuální porucha, která má v čínské medicíně opět hlavní vztah k ledvinám. Příčinou bývá již zmíněná prázdnota yin, při níž ledviny sperma neudrží. Ale příčinou může být též enormní plnost yangu, což je dnes spíše vzácností. Nicméně i dnes se ještě vyskytují muži, u nichž poluce značí nadbytek esenciální čchi ledvin, avšak takových mužů není mnoho. Tito muži pak bývají po probuzení ze spánku, při němž došlo k poluci, psychicky i fyzicky unavení. Jistě nebude od věci poznamenat, že také tento typ polucí signalizuje chorobný stav organismu. Esenciální čchi ledvin je vyživující látkou pohlavních orgánů a hybnou silou pohlavních procesů. Pokud dojde k jejímu promrhání častým souložením zakončeným vystřikováním spermatu, neomezeným onanováním zakončeným tímtéž, chybně zvolenou stravou, nepořádným způsobem života, oslabuje se kontrakční síla ledvin, a proto dochází k předčasnému výronu, což může postupně vést až k impotenci a poruchám močení. Muže všech věkových kategorií odjakživa trápil velký problém, totiž řídnutí vlasů. Zejména ubývání vlasů na temenech hlav a nad čelními kouty. Ano, plešatění mužů rovněž souvisí s prázdnotou ledvin a nedostatkem ledvinové esence. Vědecké články o plešatění z přebytu mužského pohlavního hormonu jsou stejnou náplastí na mužskou pýchu, jako vysvětlení, že poluce vznikají z nadbytku mužných sil. Výkyvy v hladinách hormonů jsou jen dalším důsledkem onemocnění ledvin, a nikoliv samostatnou prvotní příčinou vypadávání vlasů. Chybí už jenom objev, že zkažené zuby jsou u mužů rovněž výsledkem vysoké hladiny mužského sexuálního hormonu. Mužská honba za senzačními sexuálními zážitky, jež jsou pro neznalce vždy spojeny s ejakulacemi, činí z mužů po několika letech oplešatělé starce s nočními polucemi, hlubokými vráskami v obličejích a povadlou, mrtvolně vyhlížející pletí. Stačí pohlédnout do tváří některých herců a zpěváků, některých mužům z okolí bydliště či pracoviště, případně do zrcadla. Kultivovat partnerská, a ještě lépe manželská sexuální spojení, to znamená prodloužit si život. Zvýšenou měrou to platí pro muže. Není tajemstvím, že ženy, ač se za život nadřou více než muži, poněvadž kromě zaměstnání konají ještě druhé směny v domácnostech, se dožívají vyššího věku než muži. Ženy své muže pochovávávají zbytečně příliš brzy. Zatímco ženy vytvářejí z vyčerpatelné hmotné dotace ledvin jedno vajíčko za měsíc, muži plýtvají drahocenným semenem při každém styku. Kromě dosahování kratičkých sekund libosti, neexistuje žádné rozumné opodstatnění, proč by muži měli neustále ejakulovat. Skutečnost je však mimo rozum. Mužské ejakulace se naopak staly samotným smyslem intimních styků, dokonce jejich nejdůležitějšími a nejvíce oceňovanými součástmi. Velká orgasmická finále mužů spojená s mohutnými ejakulacemi kamkoliv, to je základ představ moderních lidí o pohlavních stycích. Dodejme, že lidé v tomto z velké části přizpůsobují své chování určitým psaným zákonům, jejichž východisky jsou mužská neznalost energetických podstat intimních styků a epochální mužské pohrdání ženami. A kánony zmíněných zákonů? Tuny knih o sexuologii, tuny brožurek, jak stříkat nejvíc, nejdál a nejvýš, tuny pornografické literatury a časopisů, které jsou vlastně doplňujícími ilustracemi k sexuologickým knihám. Vzpomeňme myšlenkových postojů našich předků, kteří ejakulaci neopatrného muže, který při souloži vystříkal své semeno, komentovali slovy: Pohár rozkoše mu přetekl. Ano, tantrický a taoistický přístup k pohlavnímu životu rozhodně nebyl jediným výrazem lidské přirozenosti v dějinách. Můžeme se právem domnívat, že intimní život našich dávných předků vypadal zcela jinak, než se dnes dočítáme v bohatě ilustrovaných knihách tištěných na křídovém papíře. Obligátní představy o mužích rvoucích ženy za vlasy do jeskyní, představy hromadných pravěkých gruppensexů, představy o mužích nastřídačku souložících všechny ženy, jež se shýbly k zemi pro cokoliv, čímž

vystrčily zadnice, takové představy jsou výsledkem hypersexuality západních společností, v nichž je ovšem reálná lidská nahota tabu a skutečné sexuální chování je vykázáno do rezervací bordelů a soukromých bytů. Ale vraťme se k ledvinám. Muž, který udržuje semeno na svém místě, je pro ženu vždy interesantní a obdivuhodný, neboť je schopen dávat ženě laskavou pozornost. A ona je pro něj zase neustále přitažlivá, neboť on má dost sil, aby její specifickou ženskou přitažlivost trvale vnímal. Pro takový pár nebude platit tvrzení, že zamilovanost zmizí, a po ní přijde už jen povinnost, šeď a citová prázdnota. Protože takový muž není po milování vyčerpaný (otrávený, znuděný, odmilovaný, sebelitující, nepřátelský, přezíravý ap.), nemá důvodu smýšlet o své ženě špatně, označovat ji za slepici, nadávat na její matku, event. sestru, ponižovat ji před známými atd. Vedle takového muže nebude žádná žena frigidní, pokud její frigidita, či spíše pohlavní odmítání nebude výsledkem oslabeného yangu ledvin. A ještě poznámka k fytoterapii, uznávaný Petr Ondřej Mathioli, jenž působil od roku 1544 v Praze, takto píše o pampelišce neboli plešce. Cituji: Při mimovolném odcházení semene a kapání moče má se píti nápoj z plešky připravený. Konec citace. Čínská medicína pro kontrolu nad močením a samovolnými výrony semene doporučuje ještě listy ostružin a borůvek, plody šípků, plody schizandry, skořápky z ústřic, ale také váčky, do kterých klade vajíčka nejznámější představitelka matriarchátu v říši hmyzu, kudlanka nábožná.

Rozkoš na špičce jehly (61) Světová náboženství pojímají menstruaci jako nakažlivou nemoc. Pro civilizovaná společenství jsou měsíčky pouhým důvodem k obchodování s vložkami. Neobvyklou sexuální praktikou je lízání menstruační krve. ● MYSTÉRIUM MENSTRUACE Menstruace je silně zatížena společenskými tabu. V mnoha kulturách je menstruující žena považována za nečistou. V Indii je dokonce povinna žít stranou rodinné komunity, v jakési menstruační karanténě. Zásadní otázka proto zní, zda je menstruační krev skutečně nějak škodlivá, aby bylo možno hovořit o tom, že je žena při menstruaci nečistá. Pokud se totiž jedná o krev jako takovou, pak mohou o nečistotě mluvit jen hlupáci. V literatuře se sice vyskytují informace, že rostlina potřísněná menstruační krví zahyne, že muž souložící s menstruující ženou onemocní, že menstruační krev je jedovatá atd. Ale takové informace se vyskytují převážně už jako důsledek určitých postojů k menstruaci. Nechybějí však ani texty popisující divné a bizarní tantrické praktiky, které by běžný člověk asi nemohl přijmout, např. rituální pojídání menstruační krve, ověšování se uřezanými hlavami mrtvých, zdobení se mužskými pohlavními údy a ženskými ňadry uřezanými z mrtvol, navlečenými na šňůrách atd. Jedná se však o bráhmanské texty (bráhmani jsou hinduističtí kněží), jejichž cílem bylo společensky pošpinit, zneuctít a potlačit tantrismus jakožto prapůvodní myšlení, tradice a zvyky obyvatel předárijské Indie. Bráhmani pořádali na tantriky hony. Tantrikové se pak stahovali do blízkosti smrti, např. na hřbitovy, kam se bráhmani báli vstoupit, neboť díky své dogmatické věrouce se stali neurotiky. Stejný problém zná Evropa jako nenávistný a krvechtivý postoj paulinismu k prapůvodnímu pohanství. V patricentrických kultech, jakými jsou např. paulinismus nebo hinduismus, je menstruující žena považována za nečistou, což bývá spojeno s různými ponižujícími rituály. A právě o zmíněné ponižující rituály jde v zmíněných kultech především. Proto se také civilizované ženy za své menstruace spíše stydí. Přírodní národy jsou v tom směru svobodnější, v jejich společenstvech se totiž první menstruace dívek oslavují jako významné svátky. To by jistě bylo vhodné osvojit i u nás, vždyť pro mnohé nepoučené evropské dívky znamenají první menstruace drastické zážitky, a to jen díky nevědomosti. Uvažujme však o samotné kvalitě menstruační krve. Je zřejmé, že kdyby ženskému tělu šlo jedině a pouze o likvidaci nepoužitého ova (vajíčka), pak by dokázalo vyvinout jednodušší a energeticky méně náročnou likvidaci, např.

26 vstřebáním neboli recyklací. Takový proces by byl živému organismu určitě bližší než výměna vajíčka spojená se značnou ztrátou krve. Menstruační krev má proto docela určitě signální význam. Není třeba zkoušet, jak to vypadalo dříve, když ženy chodily nahé a nepoužívaly vložky, ale je dobré si to představit. Krev nevytéká pravidelně. Když žena cítila, že krev teče ven, trochu se rozkročila, mírně pokrčila nohy a nechala krev odtéci na zem. Á propos ženské čurání v úplném sedu je až kulturní zvyklostí, která přišla teprve s oblečením, přírodní národy ji neznaly. Stačí pozorovat malé holčičky, jak rády čurají vstoje. Dospělé ženy si to při různých příležitostech rády zkoušejí rovněž. Totéž platí o vyměšování stolice. Ale zpátky k menstruaci. Všichni víme, jak obětavě a s jakým sebezničujícím nasazením reagují psi na hárající feny. V prapůvodním podobě měla menstruující žena stehna potřísněná zaschlou krví. Zaschlá menstruační krev, a to si každý může vyzkoušet, poskytuje zcela jiný čichový zážitek než menstruační krev čerstvá. Tohle je typické u výměšků obsahujících pachově informační látky běžně označované jako feromony. U hmyzu jsou zmíněné látky předmětem intenzivních bádání. U lidí se pouze předpokládají, aniž by se k nim upínal vědecký zájem. Jestliže u lidí tyto látky existují, a máme důvody tomu věřit, pak jejich význam je pochopitelně značný. Každá žena má také zkušenost, jak na ni při menstruaci reagují cizí nebo i vlastní psi. Na každé střední zemědělské škole se studentky a studenti učí, že menstruující ženy nesmějí mezi býky, hřebce nebo kance. Že by také pro zvířata byla menstruující žena nečistá? Doufám, že nemusím dále vysvětlovat, v čem vlastně ta nečistota menstruující ženy spočívá. Žena přitahuje mužskou pozornost stále, ale v době menstruace je její přitažlivost značně zesílena. Moderní ženy se pak své zvýšené přitažlivosti zbavují tím, že vyhazují vložky s menstruační krví do košů na odpadky. Chudák příroda, kdyby věděla, jak její projekt skončí, nejspíš by všechno zařídila jinak. Podle teorie neplodných dnů, je sice žena v okamžiku menstruace neplodná, ale spoléhat se na to prý nedá. Teorií o plodných a neplodných dnech je více, a občas se poněkud neshodují. Myslím si, že menstruace ve své prapůvodní podstatě označuje ženu jako hodnou mužského intimního zájmu. Říká: Tato žena je volná, není těhotná, a je proto žádoucí se o ni ucházet. Menstruace rozhodně není výzvou, aby muž ženu oplodnil, a poté odešel. Možná proto existuje ta malá časová pojistka mezi menstruací, kdy je žena vizuálně a chemicky nejpřitažlivější, ale údajně neplodná, a mezi stavem za pár dní, kdy už je zase obyčejná, ale plně fertilní (plodná). Tedy zkouška, zda nápadník u ženy vytrvá, zda se k ženě připojí. Také možná existuje časová pojistka, aby se v případě většího zájmu mohl trvale prosadit ten pravý muž. Aby z toho takříkajíc nic nebylo, kdyby do ženy nedopatřením ejakuloval nějaký nepravý, leč přičinlivý rychlomrd. Můžeme se oprávněně domnívat, že kolem menstruující ženy bývalo v dávných dobách, kdy ještě nebyla pokládána za nečistou, dost rušno. U morčat lze pozorovat až neskutečnou zběsilost samců těsně poté, co samice porodí mladé. Jednou večer, pár minut poté, co samice porodila, jsme takto zběsilého samce izolovali do dřevěné bedničky v protějším rohu místnosti. Bedničku jsme přikryli plechem a zatížili betonovou cihlou, která byla dobře třikrát těžší než morčecí samec. Bednička byla vysoká, takže samec se nemohl postavit na zadní a plech odstrčit, mohl pouze vyskakovat a narážet do plechu. Přesto jsme jej ráno nalezli u samice s mladými, a všichni vypadali spokojeně. Zde je ale důležité vědět, že morčata se rodí po dlouhé březosti již hotová, vidící, osrstěná, vybavená zuby, téměř okamžitě schopná chodit, běhat, skákat a také žrát. Proto samice po porodu, resp. po vrhu vysílá intenzivní signály, které samec nedokáže nevnímat. Kdyby mezi morčaty existovalo cosi jako patricentrické náboženství (paulinismus, hinduismus, islám aj.), pak by samice po porodu byly označeny za nečisté. Nedávno jsme v diskusním klubu Namodro L&V četli výpověď ženy, kterou jiná žena požádala, zda by jí směla lízat pohlaví při menstruaci. Informace o diskusním klubu jsou k nahlédnutí na stránce: http://www.club.cz/nlv Co se týče jedení, resp. lízání menstruační krve, není to běžná sexuální praktika, ale občas se vyskytuje jak u mužů, tak u žen. Proti gustu žádný dišputát. Jedovaté to jistě není, pokud je žena aspoň přiměřeně zdravá. Mnoho slizu a hlenu, odumřelé buňky, krev, hormony, feromony. Počáteční krev bývá čistá, na konci menstruace někdy zapáchá, a to proto, že odchází pomaleji a rozkládá se vlivem tepla a mikroorganismů. Hodně záleží na zdraví ženy, na dobrém mikrobiologickém stavu pochvy a dalších ženských orgánů. Ve své podstatě není lízání menstruace nijak zvlášť odlišné od polykání ejakulátu. Nicméně pokud žena nikdy neměla intimní styk se ženou, potom udělá moc dobře, když jakoukoliv ženskou výzvu ke krvavé sexuální dobročinnosti odmítne. K homosexuálním intimním kontaktům zásadně přistupujeme pouze z vlastní trvalé a neutuchající touhy. Nabídka od druhého člověka nebo přechodný nápad, že bychom to mohli zkusit, by nikdy neměly být dostatečnými impulzy k tomu, abychom sami sobě takový typ kontaktu dovolili. Mějme na paměti, že vše, co děláme, si zároveň osvojujeme.

Trochu jiná situace nastává, je-li žena trvale spojena s mužem, a když se oba pokusí o intimní sblížení s někým třetím, příp. s jiným párem. Nelze to paušálně doporučovat, má to svá rizika, neboť může dojít k destrukci původního vztahu. Jenom chci sdělit, že v takovém případě se nejedná o klasický homosexuální styk, jestliže se např. žena miluje se ženou společně se svým manželem. Kdybych já sama chtěla lízat nějaké ženě pohlaví při menstruaci, určitě bych věnovala velkou pozornost výběru vhodného protějšku, a chtěla bych s vybranou ženou trvale žít. Což je samozřejmě velmi těžké, ba téměř nemožné, protože zdravá heterosexuální žena, která by mě jako homosexuálku přitahovala, by mě nechtěla, a homosexuální ženu, která by mě nepřitahovala, bych zase nechtěla já. Homosexuální ženy, které mají štěstí, občas narazí na normální heterosexuální ženy, které jsou natolik zhnuseny muži, že se rozhodnou žít raději se ženou než s mužem. Takové svazky mají jistý půvab, ale nejsou nijak zvlášť stabilní. Mezi takto žijící ženy se totiž dříve či později namontuje nějaký mužský. Ještě budiž napsáno, že žena by vždy měla vnímat množství, barvu, vůni či zápach menstruační krve. V tradiční čínské medicíně se jedná o důležité informace, které pomáhají sestavit obraz o zdravotním stavu ženy. Je dost běžným jevem, že žena k použité vložce vždy lehce a zkoumavě přičichne, a pak ji teprve zabalí do novinového papíru a vyhodí do koše. Pravidelnost měsíčků je důležitým dokladem zdraví ženy. Nepravidelnosti s větším rozptylem než 2 až 3 dny zrychlení nebo zpoždění jsou neklamnou známkou, že organismus ženy není v pořádku. Bohužel dnešním ženám vytvářejí umělé cykly antikoncepční pilulky, takže nepravidelnosti jako diagnostické znaky nelze brát v úvahu. Žena, která měla nepravidelnou menstruaci, si ale nesmí myslet, že se její zdraví zlepší užíváním antikoncepčních pilulek, tím se tělu pouze vnutí umělé cykly. Jako bychom seděli v porouchaném autě, někdo by nás tlačil, a my bychom si mysleli, že už máme auto spravené. O menstruaci je nutno mluvit a psát. Vždyť i ten nejbohatší duchovní život je především životem tělesným. Žádný květ nerozkvete do plné krásy, nemá-li rostlina v pořádku kořeny. Lidé bohužel své tělesné kořeny v pořádku nemají, proto tak mnoho žen trpí menstruačními bolestmi, nevolnostmi, psychickými rozladěními apod. Ženy nemají v pořádku svá božská těla. Za normálních okolností je menstruace pravidelná a nebolestivá. Zdravé ženy mají při menstruacích dokonce ruměnce. My, dnešní ženy je ovšem máme pouze tehdy, když si je namalujeme na tváře růžemi. No, alespoň teď víme, proč to vlastně děláme. Ženské menstruace, jako společenský fenomén, patří mezi synchronizované tělesné projevy. Je-li vše v pořádku, začínají vždy v novoluní. Moderní autoři často uvádějí poznatek, že u žen žijících pohromadě se menstruace časově synchronizují. Ale už žádný poznatek v tom smyslu, že se menstruace synchronizují u všech žen, a to i když žijí odděleně. Novoluní bývalo pro ženy vždy časem menstruací, odtud pochází také jistá tajemnost menstruací, jež se dostavovaly vždy, když noci byly temné a nebylo vidět na krok, jak tomu bývá o novoluních, kdy na obloze chybí zářící měsíc. Obecně lze říci, že když se měsíčky dostaví příliš brzy, jedná se o problém yang, a když se zpožďují, jedná se o problém yin. Ne každé měsíčky znamenají, že odchází nepoužité ovum (vajíčko), menstruace totiž přichází, i když v děloze vůbec žádné vajíčko nebylo. Menstruující žena tedy nemusí být nutně fertilní. Ženám s bolestivými menstruacemi lze doporučit tlakové ošetřování bodů č. 6 na dráze sleziny-slinivky, asi pět prstů nad vnitřními kotníky. Ženy se zmíněnými problémy naleznou lokality uvedených bodů značně bolestivé. Ošetřovat denně nebo obden, v pravidelný čas, nejlépe ráno, minimálně 2 min, maximálně 5 min. Není to léčba, je to pouze první pomoc. Neošetřovat během menstruace, vždy až po skončení nebo před začátkem. Hezkou menstruaci přeji ženám, a mužům rovněž. Zkušenosti totiž ukazují, že v dobře sehraných párech, když ženy menstruují, muži prožívají jisté specifické pocity. Ale o tom někdy příště.

■ ZASTAVENÍ MENSTRUACE Učitel taoismu, Dr. Stephen T. Chang, ve své knize Vnitřní cviky pro zdraví (Eugenika Bratislava 1999), uvádí, že speciální taoistické cviky vedou k zastavení menstruace. Z toho má žena údajně značný zdravotní prospěch, neboť tak ušetří mnoho vitální energie. Zmíněný autor popisuje speciální Jelení cvik pro ženy, jímž se má zmíněného efektu dosáhnout. K tajemstvím taoistické vnitřní alchymie možnost zastavení menstruace skutečně patří, nicméně chtěl bych se pozastavit nad informacemi zmíněného autora a inspirovat tak čtenáře k odpovědnému rozhodnutí, zda zmíněnému

27 autorovi dát svoji důvěru či nikoliv. Dávat důvěru správným lidem, to je klíč k duchovnímu pokroku. Ale není to snadné, a tak se to musíme učit. Autor je v knize označen jako vědec s mezinárodní pověstí, ale není již uvedeno, zda je tím míněna pověst dobrá nebo špatná. Tento čtyřnásobný doktor kromě lékařského diplomu v oboru západní medicíny získal další tři doktoráty, a sice doktorát práv, filozofie a teologie. Všude ve světě prý přednáší o různých aspektech taoismu. Čtyřnásobný doktor, Dr. Stephen T. Chang, pak v knize podává naprosté fyzikální bláboly. Rozeznáváme prý šest druhů energie: mechanickou, tepelnou, zvukovou, vyzařující, atomovou a jadernou. Jestli na tohle musejí být v Americe čtyři doktoráty, pak u nás v Česku se za to vyhazuje od zkoušek už na středních školách. Dále cituji: Elektrický proud pohánějící domácí spotřebiče má obvykle kolem 60 cyklů za sekundu. U člověka je to 49 milionů cyklů, což je asi polovina čísla, jež se přisuzuje světlu, které se šíří rychlostí 300 tisíc km za sekundu. Proto když člověk zapojí své myšlení, představivost a dech, aby napomohl energii v její cestě, energie je už dávno u cíle. Konec citace. Opravdu zajímavý úvod do elektro-tělo-duševědy, není-liž pravda? Výše uvedené dva odstavce by měly být součástí knižní nabídky, knihu by pak nebylo třeba vůbec tisknout. Lidské myšlení, představivost a dech jsou prý příliš pomalé na to, aby vedly tělem proud energie. Tato věta pak přímo popírá princip všech taoistických cvičení. Principem všech taoistických cvičení je totiž poznání, že kde je mysl, tam je čchi. Dr. Stephen T. Chang dále píše, cituji: Bůh dal člověku ducha (něco, co nemá žádný jiný živý organismus) právě proto, aby mu člověk jednou mohl dělat společnost. Konec citace. No, a teď už jsme doma. Víme už docela jistě, že čtyřnásobný americký doktor má k taoismu asi tak stejně daleko jako papež na autobusovou zastávku, ze které jezdí římští dělníci denně do práce. Paulinismus opět vystrčil růžky. Kniha se hemží varováními, jak je nebezpečné dělat cokoliv jinak, než předepisuje velký mág, Dr. Stephen T. Chang. Téměř vždy hrozí duševní choroba, trvalá invalidita, v lepším případě okamžitá smrt. Přitom popisy cvičení jsou tak trestuhodně špatně opsány z tradičních čínských textů, metodika natolik nedostatečná, že správné osvojení jednotlivých cviků je takřka nemožné. Zato na stránkách nechybějí zajímavé informace, cituji: Jelení cvik podporuje přirozenou tvorbu ženských hormonů estrogenů, a jejich šíření po celé vagíně, děloze, do prsou a vaječníků. Konec citace. Zřejmě se jedná o nějaké speciální motorizované estrogeny. Jestliže se ženě zastaví menstruace sama od sebe, vždy se prý jedná o chorobu. Když ale menstruaci zastaví sama žena, cvičením podle receptu velkého mága, Dr. Stephena T. Changa, pak se jedná o stav značně podporující ženino zdraví a celkové omlazení. Zastavování menstruace se pak děje Jelením cvikem, který má dvě části. První část spočívá v kruhovém tření prsou dlaněmi, druhá část ve svírání pochvy a konečníku. Bez přesné metodiky cvičení, bez popisu koordinace s dechem, bez návodu jak naložit s myslí, bez instrukcí, jak praktikovat ve dvojici. Jestliže velký mág, Dr. Stephen T. Chang, přednáší všude ve světě o různých aspektech taoismu, pak se oprávněně domnívám, že přednáší hlavně v Dysneylandu na Floridě, a v obdobných duchovních centrech celého světa. Bublina splaskla, velký mág, čtyřnásobný doktor, jeví se najednou jen upoceným opisovačem přiživujícím se na zajímavém tématu. Paulinismus, nepůvodní kořen západního myšlení, se dožaduje víry, a proto předkládá ohromující, neuvěřitelné výmysly. Tantra, taoismus a buddhismus, kořeny východního myšlení, vyzývají k vlastní reflexi (poznání) reality, a proto předkládají prosté a pravdivé myšlenky. Z paulinistických myšlenek Dr. Stephena T. Changa budiž pro historii zaznamenána ještě jedna, která charakterizuje jeho patricentrický postoj k intimnímu soužití ženy a muže. Cituji: Žena získá Jelením cvikem také v tom smyslu, že při pohlavním styku poskytne více rozkoše svému partnerovi. Konec citace. A to byla také jediná myšlenka, jakžtakž se týkající nějaké vzájemné součinnosti ženy a muže při intimním styku, kterou jsem v knize nalezl.

sexuality. ● TANTRA VERSUS KÁMASÚTRA Lidé často zaměňují Tantru s Kámasútrou, ježto obě považují za jakési navzájem sobě podobné sexuální nauky. Mezi zmíněnými dvěma pojmy, představujícími různé nauky, je ale časový odstup minimálně 3 tis. let, a obsahově jsou oba systémy naprosto nesrovnatelné, asi jako jóga a moderní aerobik. Kámasútra je kniha, indická učebnice konzumní erotiky z prvních století n. l., její vznik se datuje mezi léta 300 až 500 n. l., kdy ji napsal Vátsjájana Mnich. Dílo je součástí obsáhlého poučení pro vyšší brahmánské kasty z období zlatého věku, jež se týkalo nejen erotiky, ale též praktického života, techniky, hospodářství, politiky atd. Kniha má dodnes úzký vztah ke třem stěžejním bráhmanským životním cílům (trivarga), jimiž jsou oddané plnění náboženských a mravních povinností (dharma), získávání a spravování hmotných statků (artha) a uspokojování tělesných žádostí (káma). Vidíme, že stěžejní životní cíle bráhmanů a současných Zápaďanů jsou takřka totožné. Proto Kámasútra tak snadno vzbuzuje v dnešní době pozornost, protože východiska jejích poučení jsou identická se současnými východisky obecně rozšířené konzumní sexuality na Západě. Samozřejmě včetně patriarchálních postojů mužů k ženám, jak je známe ze současných západních kultur. Pokud se někdo dovolává Kámasútry coby erotické klasiky, jakožto hodnotného díla, anebo zdravého sexuálního názoru, který by měl být propagován jako očista dnešního sexuálně zpustošeného světa, pak je vedle jak ta jedle. Kámasútra totiž podává a propaguje naprosto stejný konzumní sexuální humus jako většina dnešních erotických časopisů. Hodnota žen zůstává v indické společnosti po 35 století nezměněna, ženy mají menší cenu než zvířata. Ženy slouží pouze k tomu, aby rodily děti mužům, pracovaly, staraly se o rodiny a trpně, leč kvalifikovaně uspokojovaly zvýšené poptávky mužů po orgasmech a ejakulacích. V podstatě stejné postavení mají ženy na Západě, akorát je to jejich smutné postavení umně zabaleno v líbivých formulkách ústavních zákonů. Bohužel patriarcháty, přesněji napsáno patricentrické společnosti, si neumějí vážit žen. Paradoxně ke své škodě, neboť obrovský poteciál přirozeného lidství, lásky a soucitu tak zůstává nevyužit. Sami muži pak žel v intimních záležitostech bývají sice dobře obslouženi, nicméně zůstávají trvale nespokojeni a stále vyhlížejí nové sukně, neboť žijí bez hlubšího spojení se ženami, jimž toliko masturbují ve vagínách. A co je Tantra? Doslovně přeloženo znamená tantra soustavu vzájemně pospojovaných vláken ve tkanině, např. v plátně. Ta vlákna obrazně představují jednotlivé členy lidské společnosti, a těsné sepětí vláken jistě netřeba dále vysvětlovat. Ani dnes nikdo není natolik zarytým individualistou, aby nechápal, oč snadněji se zvedá stokilový kámen ve dvou či ve třech lidech. Budeme-li se chtít vyhnout včera i dnes značně zprofanovanému (zneuctěnému) slovu socialistická, pak můžeme napsat, že idea tantry je ve svém základu maximálně humanistická. Výjimečně komplexní životní filosofie. Hluboká přírodní moudrost zrozená z lidské životní praxe. Uspořádané myšlení a chování lidí. Systém lidských hodnot. Kořen civilizace. Fenomenální lidská společnost bez autoritativních vůdkyň či vůdců, a přesto plně funkční. Tantra byla přirozeným stylem života původních obyvatel předárijské Indie, zřejmě už v době před velkou invazí kočovných nomádů kolem r. 3 tis. př. n. l. Tantra byla rovněž součástí života pravděpodobně v celé alpskostředomořské oblasti, neboť nájezdy kočovných severských pastevců postihly celou oblast alpsko-středomořskou včetně Indie. Život se však nezastavil, asi 2,5 tis. let př. n. l. žila v plném rozkvětu indická města v povodí Indu: Harappa, Mohenžo-daro, Lóthal, v nichž byla tantra přirozeným stylem života společnosti. Rovnoměrně rozdělené majetky, kulty ženských bohyň, altruismus, vysoká kultura myšlení, to jsou hlavní rysy tehdejších matriarchálních, přesněji řečeno matricentrických společností.

■ SVĚT BEZ KOUZLA

Rozkoš na špičce jehly (62) Opěvovaná Kámasútra, kterou by opěvovatelé nejraději zavedli coby povinné učivo do základních škol, není vznešenější než dnešní časopisecká pornografie. Kámasútra je učebnicí konzumní

Ale pak přišla nová pohroma, další invaze kočovníků, tentokrát Árijců, kteří z původních obyvatel Indie učinili společensky nejnižší kasty, tzv. Nedotknutelné. Ploché nosy, tmavá pleť, fyzická houževnatost, to byly hlavní znaky obyvatel měst v povodí Indu. Stejnou fyziognomii mají v dnešní Indii Nedoknutelní. Pouhé stíny těchto lidí činily věci nečistými, stačilo, když stíny těchto lidí dopadly na cokoliv. Jednalo-li se o jídlo, bylo třeba je vyhodit. Nepochybně se jedná o vrchol rasistického myšlení, které trvá mezi bráhmany dodnes a které nepřekonali ani němečtí fašisté za 2. svět. války.

28 Stalo se asi 1,5 tis. let př. n. l. Oficiální indické dějiny však árijskou invazi jako pohromu neoznačují, neboť samy dějiny jsou dílem vítězných Árijců, později vznešených bráhmanů. Tito si moudrost a vzdělanost původních obyvatel Indie přisvojili, přeměnili do patriarchalistické společenské formy a skutečnou historii vygumovali z vědomí indického národa. Částečné vybití, podrobení a zotročení původních drávidských obyvatel kočovnými Árijci je oficiálně označováno jako splynutí dvou civilizací. Dnes jsou z Árijců převážně bráhmani, kněží, hlavní držitelé moci v Indii, svojí puritánsko-hypersexuální morálkou silně připomínají současné Evropany a Američany. Není divu, patriarcháty začaly v Evropě také až po vítězstvích kočovných nomádů ze severu, k nimž patřili bohužel také Slované. A do Ameriky byl patriarchát vyvezen z Evropy teprve včera, přesněji před 500 lety. Stoupenců tantrických kultů je v současné Indii tak málo jako u nás lidí, kteří zpívají lidové písně, a nelze se tomu divit, neboť bráhmani je pronásledují jako zločince. Kdo s entuziasmem odjíždí do Indie poznat tantrické praktiky a rituály, vrací se obvykle zklamán. Když v r. 1958 objevil anglický archeolog James Mellaart v Anatólii (oblast v Turecku) město TchatalHüyük, byla to pro zasvěcenou veřejnost skutečná bomba. Město je staré 9,5 tis. let a mělo 10 tis. obyvatel, bylo vykopáno skoro neporušené, jako by je obyvatelé opustili včera. První tantrické město na světě, alespoň podle míry našeho poznání. Architektura hliněných domů, uspořádání domácností a stovky nalezených předmětů jednoznačně dokazují, že se jedná o tantrické město, v němž žila tantrická společnost, ale ne v Indii, nýbrž v Turecku, a už 7,5 tis. let př. n. l. V úzce speciálním smyslu představuje tantra naučný traktát, filosofický spis. Ale asi bude třeba ještě mnohokrát vysvětlovat, co je vlastně Tantra. Že to není jen proslulá tibetská vadžrajána, pozdní buddhistické učení zvané diamatový vůz, které přinesl do Tibetu v 8. stol. n. l. proslulý Padmasambhava, podle Tibeťanů převtělený Ježíš. Tantra, to je především filosofie, v níž všechno je součástí všeho, všechny živé a neživé věci společně vytvářejí jeden celek světa. Dotkneme-li se trávy, květiny či stromu, dotýkáme se sami sebe. Nikoliv jenom jako, ale doopravdy. Tantra představuje společenské uspořádání s kultem ženství a ženského principu, žena je ctěna, oslavována a zbožňována. Sexualita a pohlavní orgány mají ve společnosti asi takový statut, jaký mají v dnešních společnostech květiny. Ne snad, že by si lidé pohlaví uřezávali a dávali do váz, ale obdivují jejich krásu, přitažlivost a plodivou schopnost, zejména se to týká pohlaví ženského. Princip tantrické sexuality pak vyplývá z toho, že vše se vším souvisí, pohlavní styk, resp. tantrický rituál není záležitostí jedince, dokonce ani ne záležitostí dvojice, která se spojuje, ale týká se celého světa. Když se spojí tantrická dvojice, příp. osm dvojic tvořících klasický obřad zvaný čakrapúdža, spojí se rovněž s okolním světem a s celým vesmírem, a jejich spojení se tak stane součástí věčného řádu přírody, a tudíž zárukou správného běhu světa. Kdo prožil zmíněný rituál, chápe jeho mystický efekt jako přirozený výsledek prostých materiálních skutečností. Je to prosté, ale ne tak docela snadné. A ještě zajímavost. Své mrtvé vynášeli lidé v tantrických společnostech na návrší, kde je předkládali supům a jiným dravým ptákům, a když byly kosti čisté, odnášeli je do svých příbytků, kde je ukládali pod postele. Vskutku úctyhodný vztah k předkům, avšak v dnešní době spíše horor. Nebyla to oslava smrti, nýbrž oslava toho, co trvá věčně, oslava základního věcného bytí, které ani smrt nedokáže zmařit? Snad se to může dnešním lidem trpícím každodenními strachy ze smrti zdát hrůzostrašné. Avšak rozhodně je v takovém počínání více poezie, lásky a humanistické kontinuity než v tunách po lidské pozornosti vyhladovělých filmů, jež byly ve 20. století vyrobeny s astronomickými náklady. Adolescent (dospívající), který dosáhne 15 let věku, zhlédne za svůj dosavadní život desítky tisíc vražd, mrtvol, zohavených lidských těl a podobných nechutností. Avšak když se náhodou setká se skutečným mrtvým člověkem, sevře se mu hrdlo, rozechvějí se puberťácká kolena a budoucí človíček se bezděčně ohlíží po tvářích okolních dospělých, jako by volal o pomoc.

Rozkoš na špičce jehly (63)

Nápadným fenoménem dnešní doby je zájem o souložení do konečníků ať ženských, nebo mužských. V tomto směru jsou dosud nepřekonaní staří Řekové a Římané. Co to je sociální homosexualita? ● SOCIÁLNÍ HOMOSEXUALITA Soulože do konečníku jsou v patricentrických společnostech vždy samozřejmostí, a to z jednoduchého důvodu, poněvadž muži nemají vagíny. Je logické a srozumitelné, že patricentrické společnosti výrazně směřují k mužské homosexualitě. Avšak nikoliv ve smyslu sexuálního chování, resp. ve smyslu pouhého zacházení s penisem, ale v hlubokém sociálním smyslu, v obdivujícím, úctyplném a milujícím postoji mužů k mužům. Podrobnější informace o tom, co se rozumí hodnotovým odvrácením mužů od žen neboli mužskou sociální homosexualitou, podávám v článku Ženy jsou nadějí světa uloženém na stránce http://svet.namodro.cz/go/r-art.asp? id=991128178 Konečník je unifikovaným otvorem společným všem lidem, ženám i mužům, čímž je v mužských myslích překročena výlučnost žen jakožto nositelek vagín. Konečníky v patricentrických společnostech nahrazují jedinečné ženské otvory, které mužům přesto nedávají spát, i když ženami sebevíc pohrdají a považují ženy za životní přítěž a nutné zlo. Dnes často obdivovaná kultura starých Římanů se patriarchálním uspořádáním podobala současným západním společnostem, byla kulturou se značným potenciálem mužské sociální homosexuality. A bylo by chybou zastírat, že obdobná situace panuje v současném euroamerickém životním prostoru také dnes, tj. 20 století po nástupu paulinismu jakožto obecného způsobu myšlení. U římských autorů se mj. dozvíme zajímavou informaci, že anální styk se ženou, tedy proniknutí mužova penisu do ženského konečníku, byl vždy jen pouhou náhražkou normálního análního styku muže s mužem. Zde již chtě nechtě musíme uvažovat o naprosto zřetelné sociální androhomosexualitě (mužské homosexualitě) generované patricentrickým uspořádáním společnosti. Pedikace neboli soulož do konečníku (pedikare - souložit zadkem) byla každodenní součástí života také ve starém Řecku. V řecké společnosti byla pěstována zvláštní forma sociální androhomosexuality zvaná pederastie. Jednalo se o sexuální vztahy zralých mužů a právě dospělých chlapců, starších čtrnácti let. Vznešení Athéňané jakožto patriarchanti v pokročilém stádiu vývoje prohlašovali, že je ženy nudí, že jsou ženy nevzdělané, neinteligentní, neschopné hlubokomyslného uvažování apod. Zde máme co dělat s jakýmsi pravzorem dnešního označování žen za slepice, osoby s malými mozky, špatné napodobeniny mužů vyrobené z Adamova žebra atd. Pederastie prý nebyla ve starém Řecku považována za homosexualitu, neboť údajně byly na čtrnáctiletých chlapcích obdivovány ženské tělesné vlastnosti jako např. jemnost pohybů, hebkost pokožky, něžnost pohledu, vůně, dosud neochlupená stydká místa. A současně prý byly na chlapcích obdivovány také ženské duchovní vlastnosti, vnímavost, zájem o hotový výklad světa, učenlivost, vstřícnost aj. Taková vysvětlení jsou ovšem paralogická. Vysvětlovat, že se muži ve starém Řecku odvraceli od žen a milovali mladé nedospělé chlapce proto, poněvadž tito chlapci se podobali ženám, byli jemní jako ženy, měli hebkou kůži jako ženy, voněli jako ženy, to je vážně unikum. Proč tedy nemilovali doopravdy ženy, a milovali chlapce, kteří jako ženy pouze vypadali? Odpovědět na zmíněnou otázku dokážeme pouze tehdy, když si uvědomíme, co to je sociální androhomosexualita v patriarchální společnosti. Vztahy zralých mužů k efébům, jinochům, byly hluboce citové, vykazovaly značnou obětavost, oddanost, nedá se hovořit o tupé konzumační sexualitě, jaká panuje v dnešním světě. Byly to právě projevy uctívání, zbožňování a životní oddanosti, které muži nebyli schopni realizovat ve vztazích k ženám, a tak je uskutečňovali z patricentrických pohnutek ve vztazích k mladým chlapcům Ale odhlédněme na chvíli od sociální homosexuality, jejímž principem je hluboká disharmonie v energetických polaritách yin a yang, k níž dochází v patricentrických společnostech, jak jsme o tom již psali. Podívejme se na vlastní soulož do konečníku, s níž se naštěstí setkáváme v erotických filmech a časopisech častěji než ve skutečnosti.

■ PENISY V ŘITÍCH

29 Obrovské rozšíření pedikace, souložení do řiti, v antickém světě bylo bezpochyby podmíněno také tím, že soulož do řiti umožňuje mužům volné a bezpečné vystřikování spermatu. V tehdejší době sloužila soulož do řiti jako svého druhu metoda antikoncepce. Někteří muži ženám do konečníků rádi močí, což představuje vcelku fyziologické klystýry, které nelze pušálně odmítnout. Močení do pochvy je naopak přípustné pouze v indikovaných případech jako forma léčení. Tantra a taoismus nahlížejí soulož do konečníku značně nevstřícně. Staré indické texty podávají, že soulož do konečníku způsobuje obrácení toku kundaliní, takže vzniká tzv. převrácená kundaliní. Pojmem kundaliní je míněn hypotetický proud energie, který proudí středem páteře vzhůru. Výsledkem soulože do konečníku je pak zablokování stoupající energie, která se obrací dolů, uniká z organismu, což způsobuje oslabování a vadnutí těla, příp. výskyt chorob. Čínské vysvětlení, které podává taoismus, je o poznání srozumitelnější. Zmiňuje se o důležitosti dokonalého utěsnění konečníku, které zajišťuje udržování životních sil. Soulož do konečníku vede v krátké době k ochabování řitního svěrače, čímž vznikají energetické ztráty. Víme už, že stahování konečníku je silná fyziologická a reflexivní reakce, a to mnohem pevněji zabudovaná do lidské přirozenosti než vychlipování konečníku prováděné při defekaci (vypuzování stolice). Při souloži do konečníku musí být žena především vykálená, neboť potřebuje mít prázdné koncové prostory tlustého střeva. Pak je třeba natřít konečník klouzavým materiálem, nejlépe rozvařeným rýžovým či jiným obilným škrobem. Aby muž dostal penis do řiti, žena musí zatlačit, jako by chtěla defekovat, čímž dojde k vychlípení a otevření konečníku, který současně změkne a zvláční. Dokud není penis v řiti, nesmí žena svírat konečník, ale musí naopak tlačit, jako by konala velkou potřebu. Pakliže svírá konečník, vnímá akorát bolest a mnoho dalších nepříjemných pocitů, tlak, strach, nejistotu aj. Takto neobratně vedený pokus o proniknutí penisu do řiti často končí zásadním rozhodnutím ženy, že už nikdy nic takového nedopustí. No, upřímně napsáno, takové rozhodnutí u každé ženy lze jenom přivítat. Také v tomto případě však platí stará moudrost, že těžko se odříkat něčeho, co neznáme. Doporučujeme všem hledajícím párům, aby zmíněný způsob kontaktu šetrně vyzkoušeli. A pro inspiraci předkládáme některé myšlenky z doby nedávno minulé, avšak základním uspořádáním podobné. Řecký autor Kallias se ptá, podle čeho lze poznat početné milence jistého váženého muže. Odpověď zní, že podle vytahaných prdelí. Přezdívkou Athéňanů mezi ostatními Řeky bylo slovo hypolisboi, což znamená ochablé zadky. Známý dramatik Aristofanés (445-388 př. n. l.) ve své Lýsistratě dokonce napsal: Prdel promrdanou má všechen náš lid! Ve starém Římě mužská sociální homosexualita už neměla podobu pouhé efébofilie (náklonnosti k nedospělým jinochům), všeobecná sexuální láska mezi muži tam přináležela k společenskému bontonu. Pedikace, soulož do konečníku, patřila k nejčastějším sexuálním aktivitám vůbec. Navíc aktivní pedikátoři strkající penisy do konečníků jiných mužů pohrdali pasivními análními erotiky, kteří pouze nabízeli k souloži své zadky. Jak vidíme v homosexuálně se chovající mužské společnosti se jaksi v druhém plánu znovu ustanovují základní vymezující vzájemné postoje, které v přírodě fungují po milióny let mezi samicemi a samci, ženami a muži. Ženy jsou vždy slabší, protože jejich silou jsou muži. Muži jsou naopak silnější, neboť jejich slabostí jsou ženy. Proto jsou ženy přirozeně dominantní, a muži jim v přirozených podmínkách dělají pomyšlení, a to k vzájemné spokojenosti obou stran. V mužských homosexuálních komunitách, jež jsou výsledkem patriarchálních společenských deformací, ať už ve starém Římě, nebo třeba v současných mužských věznicích, se sice diferencují ženské a mužské role (yin a yang), ale silnější mužský prvek vždy utlačuje prvek ženský, neboť právě to je kořen sociální patologie patriarchálních společností. Slabší muži to ve věznicích nemají lehké, a mohli by proto vydat svědectví o postavení žen v současné společnosti. Už ve starém Římě se předpokládalo, že každá forma soulože do řiti nevyhnutelně vede k trhlinám kůže, bolákům v zadku, bradavicím, zácpě, kýle, pachu z úst, zsinalé barvě pokožky apod. Když někdo strpěl takové ponížení, a navíc po něm znovu toužil, byl hoden pohrdání. Vidíme, že také v mužské společnosti, kde už ženy nehrály žádnou roli, se znovu diferencoval (oddělil) prvek aktivního mužství bez kontroly, a potlačoval pasivní mužství, jímž pohrdal. Toto vše jsou nádherné ukázky zničujícího společenského jevu, který se nazývá fragmentace. Zmíněný jev je také základem všech patricentrických náboženství, především hinduismu, paulinismu a islámu. Současné západní společnosti by potřebovaly cosi jako systémový nástroj, který v počítači dokáže uskutečnit defragmentaci pevného disku. Posledním takovým živým nástrojem v někdejším Československu byl Alexandr Dubček. Jeho defragmentace společnosti z r. 1968 je nezapomenutelná. Dnešní čeští politikové jsou naopak spíše fragmentátoři, muži, kteří pedikují společnost do řiti, a současně jí hluboce opovrhují.

Řecký dramatik Aristofanés, ač dnes považován za sprosťáka, varuje před sociální mužskou homosexualitou svého syna: Dělej to postaru, zepředu a vždy zásadně s dívkou. Pak budeš mít, můj synu, stále silnou hruď, svěží barvu, široká ramena, krásný masitý zadek a štíhlé boky. Když to však budeš dělat podle nové manýry, záhy získáš bledé líce, úzká ramena, neduživou hruď a opary bez konce. Takové názory však byly spíše vzácností, neboť pederastie či efébofilie (intimní styky zralých mužů s jinochy) představovala z již zmíněných důvodů polostátní instituci, kterou nebylo možno vymýtit ze společenského systému bez svržení vládnoucí třídy. Avšak společnosti v krajních polohách nebývají stabilní. Ostatně, všichni víme, co zbylo po velkolepých kulturách Řeků a Římanů. A až se znovu sejdeme za nějakých pět set nebo tisíc let, uvidíme, co zbyde z dnešní Ameriky, která v tuto chvíli pedikuje Evropu a další části světa. Nutno dodat, že v hodnocení soulože do řiti není moderní sexuologie zajedno. Muži i zde propagují zásadní poučku, co libo, to radno. Ale některé ženské představitelky sexuologie, např. MUDr. Jaroslava Pondělíčková-Mašlová, jíž si mimochodem velice vážíme, nabádají, aby milostné dvojice zbytečně nepřekračovaly zábrany, které mají velmi reálný zdravotně hygienický podklad. Ano, takto se vyjadřují opravdové bohyně. Jejich věty jsou žel jen chabým příkladem k následování ve světě plném erotických časopisů, videofilmů a jednohlasného nabádání mužů k co největšímu zpestření života všemi způsoby. Pozoruhodnou zajímavostí jistě bude malý výlet do latinského jazyka. Soulož do konečníku se latinsky píše per anum, konečníkem nebo řitním otvorem. Naproti tomu per annum, tedy s jedním písmenkem navíc, leč zvukově identické, znamená roční, ročně nebo jednou za rok. Užívá se ve finančnictví k vyjádření výše úroků za rok. Nikoho jistě nepřekvapí skutečnost, že žádný finančník nikdy nenapíše např. 14 % per annum, ale vždy jen 14 % p. a. Při slovním dorozumívání se taktéž zásadně používá zkratka p. a., s anglickou výslovností pí ej. Zvláštní slovní hříčka, není-liž pravda? V dnešním Česku však zase tak zvláštní není, stačí si vzpomenout kolik státem zavedených bank nabízelo procenta per annum, ale výsledkem byly vklady per anum.

Rozkoš na špičce jehly (64) Dokonalým milencem není muž, který umí dobře souložit, ale muž, který má dost sil, aby se trvale připojil k ženě. Dokonalou milenkou je žena, která má sílu napomoci muži, aby ji celý život obdivoval. ● TRÝZEŇ OSAMĚLOSTI Ve svých aktivitách se zaměřujeme především na páry, umění intimního soužití totiž nelze osvojovat jednotlivě, a příležitostně je předvádět jako varietní vystoupení. Není možné být dokonalým milencem či dokonalou milenkou, a žít osamoceně, tedy nikoliv v páru. Osamělý život je důkazem, že člověk není dokonalým milencem či dokonalou milenkou. Lidé, kteří jsou dokonalými milenci a milenkami, žijí v trvalých a relativně nerozlučných párech. Mnozí muži se ale mylně domnívají, že jsou dokonalými milenci, když svoji dokonalost předvádějí střídavě různým ženám, které jim poté vyjadřují květnatá ocenění. Nejeden muž je dokonce schopen zeptat se po milování ženy: Tak co, byl jsem dobrý? Taková otázka je ale stejně směšná jako otázka jedlíka polévky, který spořádá dvě sběračky, a poté se zeptá ženy, která polévku uvařila, zda mu chutnalo. Víme, jak je těžké v dnešní době nalézt životního partnera. Vždyť společnost je patricentrickými autoritami nevybíravě manipulována k co nejhlubší fragmentaci. Osamělý člověk je totiž nejlepším konzumentem jakéhokoliv zboží a současně nejvděčnějším šovinistou jakékoliv politické strany, jakéhokoliv světového názoru. Konzumace a ztotožnění s podskupinou pomáhají člověku překročit trýzeň osamělosti a prokletí egoismu. Proto politikové, komentátoři a další vykladači izolovaného blaha tolik útočí na myšlení lidí, které prý musí být úzce individualistické, taková je prý lidská přirozenost. Ale všichni velcí propagátoři individualismu, anetického liberalismu, nebo jak se všechny ty zbožně obchodní ismy nazývají, zapomínají, že jejich potřeba, aby jim bylo nasloucháno, byli čteni a jejich zboží kupováno, je veskrze socialistická. Vždyť proč by individualista měl být politikem, komentátorem, moderátorem, redaktorem, spisovatelem, výrobcem zboží apod., když tyto činnosti jsou v podstatě službou lidem, tedy veskrze sociální aktivitou? Čistým

30 produktem individualismu v uvedených oborech je pak přesvědčení, že veřejnost lze donutit ke konzumaci jakéhokoliv zboží a k přijetí jakýchkoliv myšlenek. To vše razantní reklamou a okázalými bilboardy velikosti někdejších pomníků Josefa Visarionoviče Stalina. Ale naznačené úvahy nejsou naším hlavním tématem, a proto se vrátím k důsledkům mužské politiky, ať už ji uskutečňuje pravice, levice nebo třeba zadnice. Takovými důsledky mužské politiky jsou osamělost a odcizení moderních lidí, kteří žijí blízko sebe, a přece od sebe vzdáleni. Trýzeň osamělosti a odcizení si v určité míře prožili, nebo si je dokáží představit, snad všichni lidé. Chceme-li však zanechat neblahý stav za zády, k tomu nestačí jen kráčet po veřejných, přesně vyznačených cestách. Kudy je třeba kráčet? Co musí udělat osamělý člověk, který touží po hezkém partnerství? Ale který zároveň nevěří, že je možné v současném světě nalézt člověka opačného pohlaví, a s ním takové partnerství uskutečnit? Na první přečtení možná banální otázky, avšak na druhé přečtení již nikoliv. Proto podáme několik rad, jež nesouvisejí s lékařsky garantovanou zdravotní podmíněností konzumační sexuality, ale souvisejí spíše se spojenectvím ženy a muže v duchovním smyslu.

■ MAGIE PŘIBLIŽOVÁNÍ Víme ze statistik, že každé druhé manželství se rozpadá, takže celých 50 % lidí v určitém období vypadává z manželského života. Polovina rozvedených lidí utíká k novým partnerkám či partnerům, a tak asi 25 % lidí zůstává trvale nebo po jistou dobu osamělých, a to je vysoké procento, jeden člověk ze čtyřech. Díky těmto číslům lze pokládat za prokázané, že mužsky orientovaná konzumační sexualita, propagovaná s bezpříkladnou vehemencí zejména v 2. polovině 20. století, nevede k trvalému partnerství žen a mužů, a už vůbec ne ke stabilitě jejich vztahů. Osamělým lidem zbývají dohazovací aktivity blízkých lidí z příbuzenstva nebo z pracovišť, seznamovací inzeráty, seznamovací agentury, lázeňské pobyty, společenské zábavy, ulice. Přitom právě ulice je tím nejpřirozenějším místem k seznámení, připočteme-li autobus, vlak, různá společenská centra apod. Seznámení na ulici je však v dnešní době považováno téměř za neslušnost. Obvykle se setkáváme se dvěma odlišnými typy myšlenkových postojů k osamělosti. První postoj říká, netlačit na pilu, nechat to být, ideální partnerka či partner se prý objeví ve chvíli, kdy je přestaneme hledat. Tyto názory bývají občas interpretovány jako východní moudrost, tedy jako neusilování, ale jejich podstata je jiná. Jedná se o jasné výplody myšlení dotčeného jistou teologií, kterou nebudu jmenovat, abych se často neopakoval. Pouze naznačím, že se jedná o teologii, resp. náboženské myšlení, které po dvacet století oslavuje zavraždění nevinného člověka, kterýmžto činem údajně došlo k záchraně lidstva. Vlastně se nemůžeme divit, když tímtéž způsobem zachraňují lidstvo výrobci filmů, jejichž díla stejně zvráceným způsobem oslavují bezcitná vraždění všeho druhu, gejzíry krve a nekrofilní destrukce lidských těl. Zmíněná teologie poučuje osamělého člověka, že se nemá snažit, ale má počkat, neboť když bůh dopustí, i motyka spustí. Naproti tomu druhý postoj je aktivní, člověk hledá, odpovídá na inzeráty, podává inzeráty, jezdí na první schůzky s neznámými lidmi, telefonuje, píše dopisy, platí za dotazníky seznamovacím agenturám, atd. Postupem času se z hledání stane životní styl, člověk přivykne na setkávání s novými lidmi, a nalezne v letmých setkáních dokonce zalíbení. Osaměle žijící lidé, ženy či muži, kteří dosud nerezignovali na vizi života s osobami opačného pohlaví, především nesmějí masturbovat. Přesněji vyjádřeno nesmějí masturbovat až za hranice orgasmu. Mnoho mladých mužů se trápí tím, že nemají partnerku, a přitom téměř denně masturbují a ejakulují. Takto energeticky vyprázdnění muži samozřejmě nemohou mít úspěch při kontaktech se ženami, resp. ani se k takovým kontaktům nedokopou. Jednoduše proto, poněvadž masturbujícím mužům chybí energetická motivace. Chybí jim síla, která reaguje na ženskou přitažlivost a vede muže k tomu, aby ženám věnovali pozornost. Pozorností se zde rozumí především to, aby muži ženy oslovovali. Dalším krokem k úspěšnému vstoupení do vztahu je chodit po zemi s otevřenýma očima. Člověk, který je jinému člověku takzvaně souzen, obvykle nežije daleko. Téměř vždy se vyskytuje v akčním rádiu (územním životním rozptylu) osamělého člověka. Musíme chodit po světě otevření a vnímaví, a dobře se dívat nejenom očima. Jakmile takového člověka objevíme, jakmile si někoho vybereme, začneme k němu upínat svoji mysl. Co to znamená a jak se to dělá? Pokud si např. žena vyhlédne muže, s nímž se občas setkává jako s cizím člověkem, nenabídne mu sňatek ani ho nepozve na večeři, dokonce jej ani neosloví. Ale snaží se na něj myslet, stále si jej připomíná, vybavuje si jeho podobu, večer před usnutím, ráno po probuzení, před jídlem, po jídle. Pokud např. muž potká ženu, jejíž blízkost je mu zvláště příjemná, a současně je mu příjemná představa

společného života s touto ženou, pak se chová podobně. Nemusí ženu hned oslovit, lépe je pár dní počkat a utvrzovat v mysli její obraz. Myslet na ní ve dne v noci, představovat si její podobu. V představě ji držet za ruce, příp. hladit po vlasech. Večer před usnutím, ale se zvýšenou opatrností také ráno po probuzení, je možné chvíli masturbovat a držet v mysli podobu ženy, ale zásadně nikdy nepokročit až k orgasmu. Raději skončit dříve než později, pět minut by mělo být hranicí pro muže, kteří nemají žádné zkušenosti s nestříkací sexualitou. Erotické představy, tedy představy soulože či jiných intimních praktik s vybranou ženou nejsou vhodné. Zásadně vizualizujeme obličej, z nějž září štěstí a který se na nás usmívá, příp. celou postavu, ze které opět vyzařuje klid a spokojenost. Vizualizované doteky se omezují výhradně a pouze na držení za ruce nebo něžné hlazení po vlasech. Po několika dnech, obvykle asi za jeden nebo dva týdny, zjistíme, že vztah k druhému člověku, s nímž jsme spojili svou mysl, je jiný. Není třeba zkoumat, zda to je způsobeno změnou našeho postoje k druhému člověku, nebo změnou postoje druhého člověka k nám. Důležité je využít změny klimatu, přejít k úsměvům a běžnému dvoření. Muži mohou z ničeho nic přinést ženám květiny. Ženy se mohou na muže více usmívat, případně projevit mužům náklonnost nějakým přirozeným způsobem. Často v této souvislosti upozorňujeme na překrásnou scénu z filmu Sedm statečných, v níž mladá Mexičanka klade mužům na talíře jídlo, každému jednu sběračku. A když přijde na řadu sedmý statečný, nezkušený mladík s velkou fantazií, jehož hrál Horst Bucholz, Mexičanka mu bez mrknutí oka naloží dvě sběračky. To bylo velmi přesné zobrazení způsobu, jímž ženy vyjadřují náklonnost mužům. Když lidé zavřou oči, mají k sobě navzájem velmi blízko, byť jsou od sebe vzdáleni. Zamilovanost není nic jiného než uvědomění si této mentální blízkosti. Není třeba čekat, až se náhodou nebo z vyšší moci zamilujeme. Mnozí bychom se nemuseli dočkat. Lepší je učit se dosahovat zamilovanosti vlastním úsilím, taková zamilovanost trvá, a nemizí ve chvíli, kdy potkáme jiného člověka, jenž o nás stojí a který má trochu jiný nos než člověk, s nímž žijeme. Z důvodů, které snad už nemusíme vysvětlovat, jsou ženy v uvedené praktice mentálního spojování úspěšnější. Kouzlo přitažlivosti, jak jsme již mnohokrát napsali, je totiž jejich přirozeností. A ještě maličkost, nikdy se nesnažíme získat tímto způsobem srdce člověka, který miluje někoho jiného. To bychom se chovali jako sochař sochající své dílo z Michelangelova Davida nebo z Rodinovy Hříšnice.

Rozkoš na špičce jehly (65) Ženy někdy musejí dělat mužům sexuální pomyšlení, aby se muži neurazili, příp. aby přestali býti uraženými. Urážení, to je zvláštní způsob vydírání, účinný, efektivní, poněkud ženský, ale vždy nepřípustný. ● URAŽENÍ A JEŠITNÍ Před lety jsem v jakémsi časopisu četla rozhovor s Miroslavem Horníčkem, a tento vzácný muž, jehož si velmi vážím, na sebe prozradil zajímavou vlastnost. Řekl, že neví, co to vlastně znamená urazit se, prý se prostě a jednoduše neuráží. Často jsem na jeho slova myslela, když jsem četla v tisku, slyšela v rádiích a viděla v televizích autentické citáty uražených politiků. Zvláště jeden politik se urážel často a rád, ale nebudu jmenovat, aby se neurazil. Věřím, že nejsem sama, kdo si dodnes pamatuje výroky: Cítím se hluboce uražen. Jedná se o čirou lež, která mě uráží. Opravdu mě velmi uráží, když... Takových a podobných výroků bychom v historii české a samozřejmě mužské politiky nalezli hodně. Miroslav Horníček je zatím jediným člověkem, který poukázal na směšnost a nesmyslnost urážení. Vždyť co to vlastně znamená, když se člověk cítí uraženým? Když řekneme druhému člověku, že je hloupý, a on bude vědět, že hloupý není, pak dalším krokem v dorozumívání by mělo být vysvětlení druhého člověka, že se mýlíme ve svém soudu. A co když druhému člověku řekneme, že je samolibý a namyšlený skřet, který nám překáží ve štěstí? Pak druhý člověk by měl zůstat svéprávným, a dát nám jasně najevo, že on naše vzplanutí citů nesdílí, a proto naše vyznání lásky nebude opětovat. Ale urážet by se neměl.

31 Člověk s klidnou psychikou bez komplexů méněcennosti či vícecennosti postrádá k urážení motivaci. Naproti tomu lidé nejistí, hysteričtí, prahnoucí po pozornosti druhých se urážejí snadno. Uražený člověk se cítí poškozený, zlomený, zneuctěný, pošpiněný, chybně ohodnocený, pomluvený, nedoceněný, odkopnutý. Varianty uražení mohou být velmi dramatické, člověk může být uražený do krve, a může být uražený dokonce k smrti. Urážení, to je jednostranné zastavení komunikace, jednostranné uzavření komunikační energie. Člověk o sobě musí mít vysoké mínění, aby se mohl urazit. Aktem uražení sdělujeme partnerce či partnerovi, že je přestáváme vnímat, že s nimi jednostranně odmítáme komunikovat, že jim odpíráme poskytovat naši pozornost. A že tudíž oni jsou povinni za námi dolézat, mnohokrát se omlouvat, činit okázalá pokání, škemrat a žadonit o pozornost a návrat k oboustranné komunikaci. Takových reakcí se ovšem jako uražení většinou nedočkáme, jen málokoho baví trvale dávat energii druhému, když druhý nedává. Tímto způsobem vznikají známé jednostranné rozhovory, při nichž se jeden opravdu nadře. A tak se partnerka či partner uraženého člověka stáhnou do soukromí svých myslí, a vznikne klasický model partnerské rozepře, často označovaný jako tichá domácnost. Nastane nepříjemné období dusna, v němž si hysteričtí lidé libují jako prasata v žitě. Vždy mají jistotu, že uražením dosáhnou nových energetických zisků ve formě proseb, omluv a účinné lítosti těch, vůči nimž se vymezili aktem uražení. Ti, kteří urazili, obvykle nevydrží období dusna, a tak po čase plní skryté požadavky uražených. A to je chyba, uražení by si měli svoji dobrovolnou sebeizolaci vychutnat natolik důkladně, aby jim zhořkla. Pokud se tedy nějaký člověk v komunikaci uráží, necháme jej uraženého tak dlouho, dokud jej to bude bavit. A jestliže nás to přestane bavit dříve než jeho, ukázníme se, počkáme pár týdnů, a poté vážně uvažujeme o tom, zdali je správné trávit čas, resp. celý život s člověkem, který se uráží, aby nás přiměl k pardonování a nezaslouženě vyššímu hodnocení vlastní osoby. K urážení může docházet nejen při slovní komunikaci, ale též při intimním styku, tzn. při komunikaci energetické. Manželka urážlivého muže, který se uráží taktéž při intimním styku, je nucena dělat svému muži dosti neradostné věci, aby se neurazil, případně aby přestal být uraženým. Žena se tak stává sexuální otrokyní muže, který se tuze rád uráží, a její intimní život v obrysech připomíná vojenskou šikanu. Rozchod je v takovém případě nejlepším řešením.

■ PROSTĚRADLA Předně je třeba napsat, že urážení je činnost, již může konat jenom ten, kdo se uráží. Urážet druhého člověka nelze. Lze člověku nadávat, lze jej nespravedlivě hodnotit, lze jej všemožně očerňovat, lhát o jeho činech, ale nelze jej urážet. Uráží se člověk vždy a jedině sám. Jestliže tedy občas čteme nebo slyšíme, že někdo někoho urážel, měli bychom vědět, že to je neochlupený nesmysl. Druhého člověka nelze urážet, druhý člověk se vždy musí urazit sám. Člověka lze rozplakat, rozesmát, ale nikoliv urazit. Uražení není emocí, nýbrž aktem rozhodnutí, jemuž často předchází ničivá emoce zvaná vztek. Ale vztek není totéž co uražení. Uražení je vědomým rozhodnutím, a taktéž vědomě s ním lze skoncovat. Uražení má kromě psychické též somatickou (tělesnou) příčinu, jejíž kořen nutno hledat v nedobrém stavu jater, v nichž dochází k tzv. zauzlování, resp. stagnaci energie čchi. Co by následovalo, kdyby se člověk, jsa nespravedlivě kritizován, očerňován a hanoben, neurazil? Jednoduše by musela následovat přiměřená obhajoba a vysvětlení. Klidnými slovy, bez výkřiků do tmy, s příchutí pravdy na rtech. Proud energie by se tak nezastavil. Uražení je hysterickým donucovacím prostředkem, jímž si uražený člověk bez námahy se slovy vynucuje nejvyšší ocenění a projevy lásky. Ve vztahu dokáže urážlivý partner vytvořit peklo na zemi. Všední život skýtá urážlivému člověku každým okamžikem bezpočet důvodů k urážení. Také v intimním životě se najde mnoho příležitostí. Nechceš, když já chci? Chceš, když já nechci? Nechceš, tak jak já chci? Chceš, tak jak já nechci? Atd. To vše jsou u disponovaných jedinců důvody k urážení, v němž dokáží setrvat dlouhé týdny, ba měsíce nebo roky. Přiznejme si bez mučení, že v našem společenství, tedy ve společenství, jehož jsme součástí a které je součástí nás, se mnoho partnerských vztahů a bezpočet manželství odehrává v permanentním (trvalém, nepřetržitém) stavu uraženosti žen či mužů. Nutno dodat, že uražená žena je o poznání snesitelnější než uražený muž, a to proto, že žena je fyzicky slabší než muž. Naproti tomu uražený muž je snesitelný jen s nasazením všech sil. Uražený muž, to je přírodní zvláštnost, něco jako prasátko se dvěma hlavičkami, a proto by měl být ukazován za sklem v zoologické zahradě. Totéž platí o žárlivosti. Žena může občas žárlit, aniž by to otrávilo ovzduší ve vztahu, ale muž nesmí žárlit nikdy. Žárlivý muž se může spolehnout, že se jeho žena dříve či později začne intimně stýkat s jiným mužem. Ne proto, že by sama chtěla, nýbrž proto, že ji k tomu žárlivost muže donutí. Obecně lze napsat, že žárliví muži nutí ženy k

mimovztahovým intimním stykům. Ale o žárlivosti se ještě zmíníme. Společnost ale nechápe princip urážení. Rozličné způsoby chování, na základě nichž vstupují lidé do stavů uraženosti, jsou v obecném povědomí hluboce zakotveny. Na jedné straně se smějeme starým móresům, jež produkovaly zákony postihující občany za urážky majestátů. Byl zrušen zákon trestající za urážku hlavy státu. Na druhé straně se významní politikové, již se vydávají za humanisty, hluboce urážejí proto, že o nich kdosi kdesi cosi řekl nebo napsal. Tantra nezná vnitřní pocity uraženosti, protože sepětí mezi jednotlivci je pro ni nerozborné. Jedna nitka v bavlněném prostěradle nemůže existovat odděleně od ostatních, tím by se porušil celek prostěradla. Jedna nitka v prostěradle nemůže existovat odděleně ani po určitou dobu. Je čas podívat se, jak vlastně vypadá prostěradlo českého národa. A nejvyšší čas myslet na prostěradlo života na Zemi.

Rozkoš na špičce jehly (66) Zajímavá intimní praktika dovoluje ženám, aby bušily do pohlaví mužů jako do chlupatých bubnů. Snad se to zdá neuvěřitelné, ale muži se bušení určitě nebudou bránit. Vyvětlení? Bušení je příjemné. ● BUŠENÍ NA CHLUPATÝ BUBEN V praxi konzumní sexuality jsou orgasmy mužů a žen jediným velikým smyslem pohlavního života. Samozřejmě odhlédneme-li od stěžejního smyslu lidského rozmnožování, jenž by mohl být naplněn dvěma nebo třemi souložemi za celý život. S takovou frekvencí konzumních styků, by se však v dnešní době málokdo spokojil. Konzumně pojatý intimní život přináší četná úskalí, o nichž se vedou diskuse na vysokých úrovních, píší se odborná pojednání, dokonce též vědecké knihy. Nicméně, jak říkají znalci díla významného génia české sexuologie, Járy Cimrmana, to je asi tak vše, co lze proti zmíněným úskalím dělat. Úskalími konzumní sexuality jsou omrzelost, nechuť k vzájemnému sdílení, neochota k intimním aktivitám, únava ze vzájemné komunikace, podrážděnost, pohotovost ke konfliktům, jejichž příčinami jsou prkotiny a banality, svárlivost, nespokojenost, pocity osamělosti aj. Vznešeně se tomu říká koroze párového soužití. Podle odborné sexuologické literatury existují dokonce časově přesně vymezená období, kdy dochází k pohasnutí vzájemného okouzlení a kdy je třeba soužití začít chápat jako povinnost, společenský úkol, životní nutnost apod. Zamilovanost prý vyprchává už po třech měsících. Manželská krize nastává po pěti letech manželství. Údaje se od autora k autorovi poněkud rozcházejí. Zachovat okouzlení po celý život prý chtějí jen romantičtí blouznivci a nenapravitelní utopisté. Buldozer české matrimoniologie (vědy o manželství), MUDr. Miroslav Plzák, jde dokonce tak daleko, že ve své knize Poznání a léčba poruch manželského soužití podává informaci, že manželské krizi nelze předejít. Cituji: Je podstatné si uvědomit, že v současném manželství není možné předejít krizi. Krize je zákonitý jev v manželství. Konec citace. Naštěstí je citát vyroben v jednotném čísle, takže se možná vztahuje k nějakému konkrétnímu manželství, nikoliv k manželství obecně. Jednoduše nemůžeme věřit tomu, že led na rybníce, ať je jakkoliv pevný, se s námi vždycky prolomí. Celkového obsáhlého díla zmíněného matrimoniologa, jež vneslo mnoho rozumu a světla do lidských vztahů, si samozřejmě vážíme, a chováme k němu obdiv a úctu. Krize a neshody v manželstvích jsou podle našich zkušeností výsledkem porušení přitažlivých sil mezi partnery. A porušení přitažlivých sil je způsobeno denní praxí konzumní sexuality. Stříkací neboli orgasmická sexualita oslabuje energii, z níž se rodí slovní komunikace, vyčerpává mužovu pozornost, jež by měla být trvale upřena k ženě, a celkově vybíjí síly, jimiž pár, žena a muž, drží pohromadě. Nestříkacích způsobů milování poskytujících velké potěšení z energetické komunikace existuje hodně. Navíc tyto způsoby vedou k vzájemné intimní kooperaci (spolupráci), jelikož cílem není jednotlivě se propadnout do orgasmů, ale vzájemně se udržet ve stavu excitace (probuzení, zvýšení hladiny energie). Zajímavým dokreslením může být informace, že v kvantové fyzice dochází k excitaci atomů srážkou či splynutím s jinými částicemi. S jistou dávkou smyslu pro humor lze očekávat, že po objevu homosexuality u zvířat

32 bude brzy následovat též objev homosexuality u elementárních částic. Vývoj v západních společnostech k tomu celkem přímočaře směřuje. Už jsme se zmínili o signalizacích stiskem ruky, kousnutím do penisu, rozevřením očí, případně slovem, jimiž dáváme partnerce nebo partnerovi najevo, že je třeba zastavit podněcování, aby nedošlo k orgasmu. Signalizaci však můžeme změnit tak, že budeme udávat rytmus pohybů. Když např. žena muži honí penis rukou, pak ve chvílích, kdy je ejakulace blízko, muž ženu zastaví, a pak zaklepe na stěnu, noční stolek, knihu, prostě na tvrdý předmět, v určitém rytmu. Může samozřejmě také rytmicky zatleskat. Třeba takhle: Ta da da dam! Žena pak pohoní mužův penis krátce a přesně v požadovaném rytmu. Muž, podle toho jak se cítí, znovu vyšle další rytmickou zprávu: Ta da da dam! Ta da da dam! Žena pak pokud možno razantně ve stejném rytmu pohoní mužův penis. Tuto praktiku je třeba provádět suchou dlaní, a žalud penisu musí být rovněž suchý. Žalud penisu musí být také přiměřeně otužilý, čehož dosáhneme třením pruhem látky, jak jsme o tom již dříve psali. Mužovu kost stydkou si pak žena představí jako chlupatý buben, do nějž při honění penisu bude razantně bušit. Tedy při každém pohybu dolů hezky důrazně udeří do stydké kosti u paty penisu. Buch do stydké kosti, pak ruka letí rychle nahoru, a buch do chlupatého bubnu... Ta da da da dam! Ženská ruka v požadovaném rytmu buší do chlupatého bubnu. Důležitým předpokladem jsou mužova varlata volně umístěná mimo dosah bubnování. Muž leží na zádech, případně pololeží polosedí, stehna muže musejí být lehce roztažená, šourek ničím nepodložený, takže varlata jsou níž než kost stydká. Žena pak vede údery do kosti, nikoliv do varlat. Je třeba to nejprve zkusit, není to obtížné. Sílu úderů je třeba rovněž vyzkoušet, měly by být tak silné, kolik muž snese. Tato praktika prozradí své skryté kouzlo teprve ve chvíli, kdy je muž skutečně ve stavu vysokého probuzení energie, tzn. v těsné blízkosti orgasmu. V takovém stavu může být rozdíl pouhé jedné doby významný. Bezpečné může být: Ta da da dam. Nechtěným orgasmem může být zakončeno jen o málo delší: Ta da da da dam. Nezávidím ženám žijícím s bubeníky, vždyť vyhovět požadavkům bubeníků bude dozajista nesnadné. Obměnou bubnovací praktiky je bubnování podle slabik. Bod zlomu, odkud není návratu, si tentokrát muž drží kousek dál od těla. A pak vyslovuje rozličné krátké věty: Miluji tě! Jsi krásná jako noční obloha! Sladce voníš, miláčku! Máš hebkou kůži! Tvoje stehna jsou to nejhezčí, co jsem v životě viděl! Tvoje prsa…! A žena bubnuje jeho věty po slabikách na chlupatý buben: Mi-lu-ji tě! Jsi krás-ná ja-ko noč-ní o-blo-ha! Podle toho, jak blízko se nachází bod zlomu, nechtěný konec rozkoše neboli okraj propasti Macochy, podle toho, jak blízko má muž k orgasmu, podle toho vymýšlí své opěvující větičky buďto kratší, nebo delší. Nemusíme snad psát, že tuto praktiku lze podle fantazie dále obměňovat. Jednou z mnohých obměn je např. výuka či opakování francouzských, německých, anglických či jiných slovíček. Muž nadhazuje, žena opakuje a současně bubnuje. Studujícím přejeme mnoho radosti. Také je potěšující přečíst si tímto způsobem oblíbenou báseň. Např. Čtvrtý monolog syna Saulova od amerického beatnika Johna Logana: Ve snu vím, že vidím otce svého, krále Saula, bronzovou bránu domova proraženou dubovým beranem, soukromé komnaty rodičů vystavené pohledům nepřátel, jejichž hrubé okované boty dupou v síních, derou se do dveří, za nimiž se tisknou matky, jako by líbaly dřevo sloupů v naději na zázrak…

■ ZDOKONALUJEME SIGNALIZACI Byla zmíněna signalizace, bez níž se komunikační erotika neobejde. Signalizací dáváme partnerovi vědět, že jsme se dostali na hranici, kde se musíme zastavit. Po určité době získají partneři jisté zkušenosti, takže signály k zastavení budou již celkem správně předvídat. Poštěváček a vnitřní pramen rozkoše (bod G) jsou krátce před orgasmem vždy trochu jiné než v klidu, ale též trochu jiné než v počátcích vzedmutí energie, excitace, podnícení, vzrušení. Hlavní rozpoznání blízkosti orgasmu spočívá v napětí poštěváčku a vnitřního pramene, naproti tomu penis nemusí být vždy napjatý k prasknutí, i když často bývá. Dalším rozpoznávacím znakem je pocit tepla, které vyzařuje jak z ženského, tak z mužského pohlaví. Ženské vyzařování tepla, je-li žena v blízkosti orgasmu, vnímá muž nejlépe při zavedeném penisu do vagíny, a to v blízkém okolí paty penisu. Neklamným znakem vysokého stupně podnícení je také tzv. tepání. Tento jev dokazuje, že se brána energie v oblasti chuej-jin začíná otvírat. Cukání, bezděčné stahování svalů dolní pánve, nejčastěji situované ke kořeni

poštěváčku či penisu, známe jako doprovodný fenomén probíhajícího orgasmu jak u ženy, tak u muže. Zmíněné tepání je třeba ovládnout, relaxovat svaly dolní pánve tak, aby k tepání nedocházelo, nebo alespoň docházelo co nejméně. K tomu jsme již několikrát zmínili účinný psychosomatický (myšlenkově tělesný) hmat, jenž spočívá v navozování pocitu, jako bychom se chtěli vymočit. Platí stejně pro ženy jako pro muže. Naopak navozování pocitu svírání močového uzávěru, jako bychom chtěli stažením přerušit proud moči (típnout chcaní), nebezpečně směřuje k rozběhnutí a dokonání orgasmu. První stahy tedy dokazují, že se blíží vrcholná excitace. Tento stav navozuje zvýšenou energetickou komunikaci nejenom s partnerkou či partnerem, ale také s okolním prostředím. Proto se při milování vždy snažíme, abychom měli zajištěn alespoň malý přívod čerstvého vzduchu zvenku. Při praktikách, při nichž vizualizujeme energii čchi, již myslí táhneme (nikoliv postrkujeme) ve středních energetických drahách (žen-maj, tu-maj), je přívod čerstvého vzduchu nezbytnou podmínkou praktikování. Signalizaci provádíme buďto slovem, stiskem ruky, kousnutím, rozšířením očí, syknutím apod. Mezi dokonale sehranými tantrickými partnery postačí jako signál pouze lehký dotyk prstů. Vynalézání nových způsobů dorozumívání se nekladou meze. Avšak brzy dochází k situacím, kdy s popsanou signalizací nevystačíme, a proto ji potřebujeme zdokonalit. Přestávky mezi jednotlivými aktivními doteky, jimiž partnerku či partnera podněcujeme, nutno upřesnit. Přestávky především nesmějí být příliš krátké. Vratká rovnováha na ostří nože při odmítání orgasmu by se totiž mohla rozbít. Stav po zastavení nutno stabilizovat. Nejlépe tak, že signalizační stisk nějakou dobu podržíme, a to až do chvíle, kdy bude další podněcování bezpečné. Jak to vypadá v praxi? Muž, který podněcuje ženě poštěváček jazykem, má dlaně položeny na ženských ňadrech. (Také erekce prsních bradavek ohlašuje vysoký stupeň excitace ženy. Bradavky jakoby klovou či ťukají do středu mužských dlaní.) Žena položí dlaně na mužovy paže, a když hladina její energie povážlivě stoupne, když se žena dostane do blízkosti orgasmu, stiskne muži paže. Stisk nemusí být silný, stačí tak slabý, aby jej muž registroval. Žena však drží stisk tak dlouho, až se plně nadýchne, a tím zkoncentruje mysl a stabilizuje svůj vysoce energetický stav. Teprve potom povolí stisk, a muž může pokračovat v podněcování. Vyspělí praktikanti koordinují dýchání tak, aby nádechy ženy byly doprovázeny výdechy muže, a výdechy ženy probíhaly současně s nádechy muže. Ve chvíli koncentrace, kdy žena muže zastaví, aby předešla pádu do orgasmu a znehodnocení celého styku, současně s nádechem vtahuje probuzenou energii do břicha, přesněji do místa asi dva centimetry pod pupíkem (tantchien). Pokud žena a muž provádějí myšlenkové opisování středních drah, potom platí následující pravidla. Osoba, která nadechuje, vždy vede čchi po přední straně těla směrem dolů, tzn. od temene hlavy přes prsa do středu mezi nohama. Osoba, která vydechuje, vždy vede čchi po zadní straně těla směrem vzhůru, tzn. od středu mezi nohama přes kostrč, bedra a záda na temeno hlavy. Pokud muž podněcuje ústy pohlaví ženy (příp. žena pohlaví muže), pak při jediném nádechu je čchi vedena od temena hlavy ženy po ženské přední straně těla do vagíny, dále do úst muže, po mužské přední straně těla do penisu a do místa mezi mužskýma nohama. Výdech je pak veden od středu mezi mužskýma nohama po mužských zádech na temeno hlavy, dále do ženského pohlaví uloženého v mužských ústech a přes ženskou kostrč po ženských zádech vzhůru až na temeno hlavy ženy. Zmíněné praktiky, jež se zdají na první přečtení složité, zajišťují dobrou rovnováhu energie čchi ve společném těle ženy a muže. Současně zajišťují též dobrou transformaci tzv. sexuální energie v univerzální životní energii. Fenomén transformace však není tak složitý, jak je na různých místech zmiňováno. Pojem sexuální energie, resp. libido obliboval mj. otec sexuální neurózy, Sigmund Freud (6. 5. 1856 – 23. 9. 1939). Pojem však nevystihuje realitu, neboť tzv. sexuální energie zdaleka není výhradně a pouze sexuální.

Rozkoš na špičce jehly (67) Energetické vzplanutí pohlavních orgánů, jemuž se obecně říká vzrušení, je vždy úzce spojeno s dýcháním. Proto dýcháním můžeme četné tělesné a duševní děje ovlivnit. Dýchání také oddaluje orgasmus.

33

● DVACET VTEŘIN STAČÍ Aktivita pohlavních orgánů a zrychlené nebo prohloubené dýchání, to jsou spojité fyziologické procesy. Vícekrát jsme se o tom zmínili, a jistě se ještě zmíníme. Ostatně každá aktivita ať fyzická, nebo duševní je těsně spojena s dýcháním. Žena a muž by si měli důležitost dýchání pro intimní život uvědomovat. Milování v uzavřené místnosti by mělo být výjimkou, a stejně tak by se v uzavřené místnosti nemělo spát. Nestačí jenom vyvětrat. Nejde totiž jen o kyslík neboli o přístup čerstvého vzduchu. Jde o spojení s vnějším světem. Propojení s vnějším světem skrze dýchání představuje významnou životní kvalitu, kterou je však obtížné vysvětlit. Chybějí reálné biofyzikální argumenty, ale s tím se žel budeme muset smířit. Nebude to poprvé, ani naposled, kdy neumíme vysvětlit jev, který dokážeme vnímat. Spokojme se s vysvětlením, že dýchání představuje netoliko přijímání kyslíku, ale též další spojení s prostředím, které má charakter jakéhosi proudění. Pakliže se obrátíme o radu k dávným předkům, dostane se nám poučení o všudepřítomné práně u starých Indů a o životní síle čchi u starých Číňanů. A bylo by velkou chybou považovat pránu nebo čchi za pouhý kyslík či vzduch. Pomalým dýcháním se zklidňujeme, aktivizujeme parasympatický systém, působíme proti energetickým výdajům, k nimž patří také orgasmus a ejakulace. Pomalé dýchání je protiaktivitou proti nechtěné aktivitě, dá-li se tak napsat. Pacifikujeme (zklidňujeme) jím sympatický systém, silně jím působíme proti strachu, úzkosti a trémě, srovnáváme jím pocity nejistoty a rozličná náhlá citová hnutí či vnitřní zmatky. Pomalým dýcháním udržujeme rovnováhu ve vypjatých situacích každodenního života, a proto můžeme pomalé dýchání užívat jako suverénní lék na moderní potíže zvané stres. Ale také je praktikujeme při komunikačních sexuálních rituálech, kdy s použitím pomalého dýchání dosahujeme zklidnění a dokonalé kontroly pocitů, které jsou jinak silou sympatického systému směrovány k rychlému dosažení orgasmu a ukončení energetické komunikace. Pomalým dýcháním oddalujeme orgasmus, jehož nevyhnutelnost se pomalu stává vyhnutelná a jehož spouštěcí reflex dostáváme postupně pod kontrolu. Pomalé dýchání doplňujeme relaxováním svěračů dolní pánve, navozováním stavu, jako bychom se chtěli vymočit. Na udržení rovnováhy se koncentrujeme hlavně při nádeších. S nádechy také vytahujeme penis z pochvy, s výdechem zasouváme. Pokud žena spolupracuje, její dechy mají samozřejmě opačnou polaritu. Pomalým dýcháním rozumíme celou řadu praktických postupů, při nichž nádech a výdech trvají dohromady asi 20 vteřin, tedy 10 vteřin výdech a 10 vteřin nádech. Interval tří kompletních dechů za minutu je dostačující, zbytečně nepřepínáme, dýchání pak není pohodlné. Takový způsob dýchání, při němž výdech a nádech jsou stejně dlouhé, používáme taktéž při cvičení jógových ásan (poloh). Jistý smysl má prodlužování výdechu, které zesiluje uklidňující efekt. Výdech lze prodlužovat až na dvojnásobek nádechu. Naproti tomu prodlužování nádechu je nebezpečné, neboť při něm může dojít k poruchám dechového rytmu, zástavě dechu, výpadkům vědomí a dalším vážným potížím. Před prodlužováním nádechu a zkracováním výdechu důrazně varujeme. Pro praktikování a koordinaci dechů ve dvojicích je vhodné dodržovat výdechy a nádechy stejné délky, tzn. dýchat se stejnou frekvencí, ale s opačnou polaritou. Muž vydechuje, žena nadechuje, muž nadechuje, žena vydechuje, atd. Zpomalené dýchání vždy nejdříve zkoušíme a hledáme správné intervaly. Pomalé dýchání musí být pohodlné, příjemné a nikoliv namáhavé. Dobře se dýchá podle nástěnných hodin tikajících ve vteřinových intervalech. Všem lidem, kteří dosud dýchají, pak bude zajisté prospěšné, když se seznámí s taoistickými principy dýchání a s pohyby čchi, jež dýchání doprovázejí.

plic smršťují při výdeších a jak se dmou a roztahují při nádeších. Znovu opakuji, že to je pouze vnější efekt, za nímž se skrývá právě opačná energetická podstata dýchání. Co se tedy děje, když dýcháme? Začneme podle pravidel jógy výdechem. Výdech je hoření, výdej energie, roztahování do prostoru, v tradičních pojmech yang. Energie v lidském těle se při výdechu rozpíná, směřuje z centra bytosti k jejímu povrchu, od středu kostí k povrchu pokožky. Pravda, tělo při tom poněkud splaskne, nicméně základní energetickou charakteristikou výdechu je rozpínání. (Splasknutí je malou yin v yangu, černým puntíkem v bílém poli staročínské monády.) Taoista při výdechu lehce vytlačuje břicho (tan-tchien), čímž posiluje expanzi (roztaživost) výdechu. Vnímavé osoby jsou s to zaregistrovat, že výdech vytváří v těle teplo. Také fakt, že mluvíme ponejvíce s výdechem, dobře ilustruje skutečnost, že výdech je velkým roztahováním nejen v rámci těla, ale též v rámci životního prostředí. Výdech je také posledním dechem při úmrtí, člověk vydechne, a zemře. Naproti tomu vdech představuje ochlazování, příjem energie, stahování z prostoru do těla, v tradičních pojmech yin. Energie v lidském těle se při nádechu smršťuje, směřuje z povrchu do centra bytosti, z povrchu těla do středu kostí. Samozřejmě se při tom tělo poněkud roztáhne, ale základní energetickou charakteristikou nádechu je smršťování. (Roztažení je malým yangem v yin, bílým puntíkem v černém poli monády.) Při nádechu taoista lehce vtahuje břicho (tan-tchien) a současně stahuje svěrač konečníku a močové trubice (pozvedá chuej-jin), čímž značně posiluje kontrakci (stahování), která je podstatou nádechu. Toto provádí velmi lehce a téměř bezděčně po celý den, pokud jeho pozornost není obrácena jinam. Nádech je také prvním dechem po narození, člověk se narodí, a nadechne. Zde je třeba poznamenat, že takto hluboké pochopení mechanismu dýchání nenalezneme v józe, která zato disponuje desítkami možná stovkami nejrůznějších variant dechů určených k speciálním účelům. Nicméně popis pohybu energie jsme v dostupné jógové literatuře nenalezli, byť se domníváme, že v předbráhmanské Indii, musely být znalosti tohoto druhu samozřejmostí. Buddhistické dýchání je pak od výše popsaného taoistického dýchání lehce odlišné, a to především v tom, že se při něm opačně vede energie přední střední dráhou početí (žen-maj) a zadní střední dráhou vládnoucí (tu-maj). Vyzkoušeli jsme oba typy dýchání, buddhistické i taoistické, přičemž jsme dospěli k názoru, že taoistické dýchání lépe odpovídá lidské přirozenosti a je vhodnější pro intimní praktiky a dýchání ve dvojicích. Proto všude v textu zmiňujeme pouze taoistické dýchání, a tento typ dýchání jsme také ve zkratce podali o pár řádků výše. Pamatujme, že pomalé a hluboké dýchání neznamená roztahovat plíce jako měch na staré heligónce a prát do sebe co nejvíc vzduchu, který je zatím stále ještě zadarmo. Hluboké dýchání znamená odvádět od sebe a přivádět k sobě energii, jejíž trvalé proudění oběma směry znamená dobré zdraví a dlouhý život.

Rozkoš na špičce jehly (68) Energie přírody se od léta do zimy značně mění, a to nejen od tepla k chladu, ale také od rozepjetí ke stažení. Změny jsou patrné též v chování lidí, a samozřejmě se projevují také v chování sexuálním. ● SPRÁVNÉ ROZHODOVÁNÍ

■ DLOUHÝ KROK KUPŘEDU Výdechy a nádechy jsou v západním světě interpretovány značně zkresleně, takže jejich podstaty zůstávají Zápaďanům skryty. Výdechy a nádechy bývají chápány jako vyfukování a nasávání vzduchu, při nichž dochází k smršťování při výdeších a roztahování při nádeších, což je chápání veskrze chybné. Povrchnímu pozorovateli se sice zdá, že těla se při výdeších smršťují a při nádeších roztahují, ale to jsou jen vnější efekty, nikoliv energetická podstata dýchání. Pravdou je totiž pravý opak. Tahle věc je na pochopení dosti obtížná, a kdo ji pochopí, rázem se dostane velký kus dopředu na své cestě k vědění. Naše mysli jsou totiž ovlivněny zavedenou představou o tom, jak se měchy

Osoby mírně pokročilé v chápání významu staročínských pojmů yin a yang, a za takové sebe a naše čtenáře považujeme, se mohou pozorováním přírody a rozjímáním o přírodních zákonech dozvědět mnoho zajímavého o lidských společenstvích. Ačkoliv by se mohlo zdát, že lidské chování, tedy ve smyslu sociologickém, je nějakými přírodními vlivy dotčeno minimálně. Nikdo dnes nepochybuje, že lidstvo svým extrémně mužským postojem k přírodě dává okolnímu rostlinnému a živočišnému světu dost zabrat. Tzv. neživá příroda na tom samozřejmě není lépe. Názory se liší pouze v tom, kolik toho nemocné lidstvo už zničilo. Pesimisté tvrdí, že lidská bezohlednost a disholismus (vyčlenění z celku) jsou na vrcholu a že konec světa již začal. Optimisté prohlašují, že ještě stále není tak zle, aby nemohlo být hůř.

34 Zapomíná se však na důležitou věc, příroda není banka či zprivatizovaný podnik, aby se dala jen tak vytunelovat. Příroda, to jsme my sami. Jsme jedno tělo s naší zázračnou planetou, o níž nám první kosmonauté podali zprávy, že je modrá. Po celý život jsme se Zemí spojeni pupeční šňůrou dechu, potravy a smyslů. Bolest Země je také naší bolestí. Ale též naopak, naše bolest je bolestí Země. Příroda není bezbranná proti zlu, jež na ní páší lidé, brání se lidskému pustošení přinejmenším tak silně, jak silně ji lidé ničí. Ale nebrání se tím, že by po nás uklízela skládky odpadků a zasviněná moře, jak bychom si přáli. Brání se jinak, účinněji. A sice tím, že nás vede k chybným rozhodnutím. Žijeme totiž v době, kdy je nesmírně obtížné správně se rozhodovat. Toť vše. Tak málo, a tak hodně. Výsledky jsou notoricky známé, tváře starých lidí připomínají obličeje z filmových hororů, zdravé děti jsou stejně vzácné jako poštovní známky Modrý Mauritius a Britská Guayana, šťastná manželství se neobjevují ani ve filmech, natož v realitě. Nemocnice vykazují větší návštěvnost než kina a divadla, výroba léků se objemem přibližuje výrobě potravin, lidé umírají mladí, osamocení, v bolestech a za velkého utrpení. Čínský lékař vpichuje jehlu do místa vzdáleného od nemocného orgánu, činí tak proto aby orgán vyléčil. Nová humanistická mysl jistě brzy pochopí, že příčinami bezmezné bídy chudých a nemocných národů jsou přežranost, nadprodukce a umělá nadspotřeba národů bohatých, mužsky silných a nutkavě chamtivých. Chudé národy ožijí až tehdy, bude-li do těla Země zavedena léčivá jehla, a sice v místě, kde se energie hromadí. Příroda se v létě ohřívá, vládne jí velký yang, který přináší přirozený rozpad společenstev. Yang, to je teplo a centrifugalita (odstředivost). Na vrcholu léta se vše rozbíhá od sebe. Ptačí rodiny se rozptylují, mravenci si k rojení vybírají nejkrásnější slunné dny v roce (v den, kdy se rojí mravenci, nikdy neprší), včelařům ulétají včely. V létě je také nejvíce rozbrojů mezi rodiči a dětmi, a též mezi příbuznými. Také ženy a muži se nejčastěji rozcházejí v létě. Neznám statistiku rozvodů manželství podle ročních dob, ale nutno brát v úvahu, že rozvody u soudů jsou již formálními dohrami nějakých faktických rozchodů, které se udály o pár měsíců dříve. Zmíněné jevy bych si dovolila označit jako sociální disperze a divergence (rozptyly a rozbíhavosti) způsobené letními klimatickými podmínkami, při kterých yang narůstá do svého maxima. Souhlasně s těmito jevy působí, a jejich intenzitu tudíž zesilují, takové látky jako alkohol, černá káva, cigaretový kouř, uzeniny, pečená masa apod. Stejně působí opalování na slunci, několikahodinové cestování, pravidelné uléhání ke spánku dlouho po půlnoci aj. Mnoha chybným letním rozhodnutím, hádkám a zbytečným rozchodům by se dalo předejít, kdyby se součástí obecného povědomí stala znalost základních přírodních zákonů, na jejichž pozadí se manifestují síly yin a yang.

■ PTÁCI NA DRÁTECH Po létě přichází zima, ale ne hned. Nejdříve se dostaví samostatně vnímaná roční doba zvaná babí léto, potom podzim, a pak teprve zima. V zásadě jsou roční doby jenom dvě, léto a zima, yang a yin, a ty se plynule mění jedna v druhou, čímž vytvářejí další smíšené roční doby. Podobně den a noc, yang a yin, se plynule proměňují ve své protiklady, a vytvářejí tak další smíšené doby, večer a ráno. V přírodě se ochlazení projevuje nástupem centripetality (dostředivosti). Nejznámějším obrázkem je houfování či hejnování ptáků. Slety jiřiček nebo vlaštovek na drátech elektrického vedení patří ke koloritu pozdního babího léta. Jiřičky a vlaštovky odlétají v září. Ale nehejnují jen tažní ptáci, kteří od nás odlétají za potravou do teplých krajin. Hejnují též ptáci, kteří přes zimu zůstávají. Na začátku zimy, v listopadu a prosinci, nalezneme již v hejnech většinu zpěvných a jiných ptáků. Přes léto se v hejnech nevyskytují, přesněji napsáno vyskytují, ale hejna jsou již tak rozvolněná a vzdálenosti mezi jednotlivými ptáky tak veliké, že společenství jako hejno vůbec nevnímáme. Hejnují či stádují také savci, např. býložravci, šelmy tvoří větší skupinky, myši a další hlodavci se stahují do podstatně menších teritorií. Houfují také ryby pod ledovými pláněmi jezer, rybníků a řek, pokud tam ovšem ještě nějaké žijí. Žížaly přezimují v klubkách a propletencích velikosti kaštanu, kde jich je k sobě natěsnáno až deset jedinců. Je zajímavé, že tato klubka se přimykají ke kořenům silnějších bylin, např. pampelišek nebo lopuchů, které jim, když v zimě svítí slunce, přivádějí dolů do země sluneční energii. Často se píše o tzv. nutných distančních vzdálenostech, o nutných mezerách, které mezi sebou udržují např. jiřičky na drátech. Na takových příkladech bývá vysvětlováno, že také lidé žijící spolu v jedné zemi, jednom městě, domě, bytě a jedné posteli, potřebují mezi sebou udržovat distanční vzdálenosti, pročež se jedni druhých nedotýkají.

Snad se někteří badatelé cítí spíše ptáky, kdyby se totiž inspirovali u opic, došli by k závěru právě opačnému, že totiž když se opice vzájemně nedotýkají, ve společenství není něco v pořádku. Ale ani ptáci neudržují distanční vzdálenosti vždy, zimní stahování veškeré přírody vede k tomu, že se ptáci za mrazivých nocí doslova lepí jedni na druhé. Známé to je např. u střízlíků obecných, malých skořicově hnědých ptáčků s ocásky namířenými takřka kolmo vzhůru. Jsou malí, a proto prochládají snadněji než větší ptáci. V zimních mrazivých nocích se na jednom místě tiskne k sobě vždy několik ptáčků, již společně vytvářejí jedno supertělo. Jako jedno tělo pak můžeme chápat celé hejno ptáků, vždyť hejno se za letu skutečně chová jako jedna letící bytost. Zimní období je též v lidském rodě obdobím zpevňování společenství. Je to čas, kdy jdou lidé blíž k sobě. Známé jsou zimní společenské zábavy. Tradice se dodržují v pořádání zimních plesů a bálů, maškarních rejů aj. Vánoce jsou rovněž oslavou společenství. Původně pohanské svátky slunovratu, jež římskokatolická církev chtěla nejprve zlikvidovat, ale které posléze ukradla, a jejich obsah naplnila výmyslem, že se v ten čas narodil Ježíš. Kdyby se monopolní komunisté minulého režimu chovali k římskokatolické církvi vstřícněji, kdyby jí dovolili trochu se podílet na moci, jak to má zmíněná církev ráda, možná by ani komunistická totalita netrvala tak dlouho, jak trvala. Možná by ji vystřídala osvědčená totalita katolická. A možná bychom 25. února nebo 1. května slavili nějaké hezké katolické svátky, třeba narození Panny Marie. Případně by se mohl Ježíš narodit dvakrát nebo třikrát, což by mezi dosavadní paulinistické báchorky, jimž vévodí známý horor o záchraně lidstva zavražděním Ježíše Římany, stylově zapadlo. Lidé v zimě tíhnou více k sobě, toho by bylo možno využít při urovnávání letitých rodinných a příbuzenských sporů, neboť v zimní čas je sblížení vždy tak trochu nablízku. Ovšem mýlil by se ten, kdo by si to vysvětloval tak, že zimní období je též obdobím sexuální aktivity. Tohle platí pouze pro zvířata, která potřebují mít mladé brzy na jaře, aby mohla využít vegetačního období. Proto např. laně vyzývají jeleny a páří se s nimi už na začátku zimy. Ale člověk není laní ani jelenem, jeho sexualita je v zimním období značně utlumena, a kdo si to neuvědomuje, může být sám ze sebe občas rozpačitý. Lidé by se k sobě měli po celou zimu tisknout jako ty žížaly pod kořeny pampelišek či lopuchů. Zima je obdobím mazlení, objímání, válení se po sobě. Obdobím vzájemného držení za ruce, chováním dětí, objímáním starých lidí a vyprávění. Ale sexuální styky, zejména přerušované orgasmy a ejakulacemi, by měly být spíše výjimečné. Názor, že v zimě mají lidská pohlaví spíše mlčet anebo pouze šeptat, vyplývá z tradičního taoistického poznání, že zima je časem zvýšené aktivity ledvin, které jsou v uvedeném čase velmi zranitelné. Je třeba energii ledvin spíše doplňovat vhodně volenou potravou, jak jsme se o tom již dříve zmínili, a ne ji oslabovat sexuální aktivitou. Pohlavní aktivita v zimě by měla být v každém případě menšího rozsahu než v létě. Budiž to informace k zamyšlení pro architekty obecného povědomí, kteří hlásají, že člověk je v říji 365 dní v roce. Pro větší objektivitu však musím dodat, že jsme se setkali též s názorem opačným, a to v knize Roberta Sachse Zdraví pro život, s podtitulem Tajemství tibetské ájurvédy. Jde o knihu vědoucí, zasvěcenou a úctyhodnou. Názor na sexuální chování v zimě představuje v knize jediné sporné místo. A protože jde o názor vskutku ojedinělý, domníváme se, že je výsledkem špatného pochopení původních textů, nedorozumění, event. překladatelského pochybení. Cituji z knihy Roberta Sachse: Během zimy tělo vyvíjí hodně tepla, následkem toho je mimo jiné i hojná produkce semene a orgastické tekutiny, a proto se sexuální styky mohou provozovat bez jakéhokoliv omezení co se četnosti týče. Konec citace. Upřímně se domnívám, že někde vězí zádrhel. Zdá se podivné, že by tibetská medicína doporučovala pohlavní styky bez jakéhokoliv omezení co se četnosti týče ať v zimě, nebo v létě. Taktéž v knize Rovnováhou ke zdraví, s podtitulem Úvod do tibetské medicíny od tibetského lékaře, Dr. Yeshi Dondena, někdejšího osobního lékaře Tändzina Gjamccha, 14. dalajlamy, se nic takového nedozvíme. Bez omezení co se četnosti týče, to zní jako vytržené ze západní sexuologické příručky Udělej si sám. Taková formulka je spíše záležitostí konzumního světa, jak jej známe u nás na Západě, než aby byla poučením moudrých Tibeťanů.

Rozkoš na špičce jehly (69)

35 Poučení, jež se míjejí svými účinky, jsou špatnými poučeními, zvláště když se jedná o poučení monopolní, k nimž jaksi neexistuje viditelná alternativa. Mnoho knih, a hovno v nich, chtělo by se říci bez zábran. ● NEPOUČENÁ POUČENÍ Knihám o sexualitě by veřejné knihovny mohly vyhradit nejen samostatné regály, ale hned celá oddělení. A přece realita života ukazuje, že právě v oblasti intimních setkání mají současní lidé nejvíce problémů. Na trhu informací lidská sexualita nechybí, a stejně lidé nemají ani základní vědomosti o dokonalém sexuálním soužití, nemluvě o zkušenostech. Obrazem vědomostí a zkušeností jsou totiž stavy manželství a partnerských vztahů. Lidé mají o sexualitě nereálné představy. Dle mnohých žen by muž měl být schopen kdykoliv silou vůle, příp. na heslo, ztopořit svůj penis, a měl by jím vydržet klouzat ve vagíně neomezeně dlouho. A hlavně by jej měl udržet ve ztopořeném stavu ještě dlouho po vystříkání, jelikož často teprve mužský orgasmus je tím hrubým fyzikálním spouštěčem vrcholného vzrušení sexuálně nekultivované ženy. Teprve orgasmus muže přiblíží takovou ženu k jejímu vlastnímu orgasmu, kterého se samozřejmě nikdy nedočká. Dle mnohých mužů by žena měla být schopna kdykoliv rozprostřít své tělo jak bílé prádlo ke kropení na sluncem rozehřáté louce, a vystavit se tak mužské síle k tělesnému a duchovnímu naplnění. To je jistě poetická představa, a mnohé ženy tak skutečně činí, ale jestliže tak činí opravdu rády, pak to je zásluhou jejich mužů, a nikoliv jich samých. Sděleno s větším rozlišením, ženy tupých mužů nemohou být vstřícné a vyzývavé, i kdyby samy chtěly. Odkud pochází pandemie nevědomosti, jež se šíří úchvatnou krajinou lidského myšlení jako inkoust vodami čistého potoka? Odpověď není daleko, většina publikovaných textů o lidské sexualitě a erotické kultuře nepřinesla do manželských ložnic vnitřní intimní souzvuk, a vlastně ani vnější porozumění. Velká hromada knih, časopisů a článků v periodikách nepřispěla k dokonalosti intimního života lidí o nic více než Bible, Jízdní řád Českých drah a další podobné knihy. Všelijaká poučení o intimním chování zkrátka selhala. Některá setrvala v rovině krásné literatury jako slovesné skvosty bez praktického použití v reálném životě. Týká se to např. Ovidiova spisku Umění milovati, Vátsjájanovy Kámasútry, ale také překrásných Elegií Tibullových. A jiná poučení se zase rozplizla do vědeckých rozborů, konstatování, statistik a komentářů, které snad mohou být v něčem objevné, avšak žádného člověka nepřivedou k dokonalému sexuálnímu chování, tj. takovému, které bude stabilizovat pár, a rovněž tak celek lidské společnosti. Týká se to např. obsáhlého díla Freudova, Knihy o manželství manželů Stoneových, Dokonalého manželství Van de Velda, Druhého pohlaví Beauvoirové, Lidské sexuality manželů Pondělíčkových, Glynnovy Sexuální praxe, Bornemanovy Encyklopedie sexuality, Plzákovy Taktiky a strategie v lásce a mnoha dalších knih světových autorů. O čem je třeba psát, aby rozkoš nepřicházela k lidem na úkor setrvalé životní radosti? Aby za zářivým prožitkem slasti nepřicházel temný stín rychlého energetického vybití, jenž přináší s sebou pohasnutí základních životních projevů? Mimo jiné též ztrátu imunity a pokles schopnosti komunikovat s okolím. Obojí známe také ze života osob, které užívají drogy. Pochopíme-li drogy jako látky vyčerpávající nejzazší energetické rezervy, a to za současného prolamování mantinelů autoregulačního systému těla, můžeme jako drogy klasifikovat četné další zatím málo zneklidňující látky. Na prvním místě cukr, dále alkohol, černou kávu, cigaretový dým aj. Většina lidí je přesvědčena, že dýchat, jíst a souložit se nemusejí učit, že to jsou vrozené, a tudíž samozřejmé aktivity, které může dělat každý, aniž by potřeboval učitelku či učitele. Pravdou je spíše to, že lidé pro tyto aktivity hledají neosobní a neživé učitele, jako jsou brožurky, publikace, časopisy, videokazety atd. Netřeba se pak stydět, netřeba hledat a budovat důvěru. Věci totiž informují, aniž by vnímaly, kdo je poslouchá. Srovnejme však rozdíly mezi prvními krůčky ročního dítěte, které se učí chodit samo, a kultivovaným pohybem baletky nebo gymnastky. Není těžké pochopit, že baletnímu umění či gymnastice se nelze naučit bez baletního mistra či trenéra, jenom s pomocí knih. Kde však chybí mistr nebo trenér, tam se méně zkušení učí od zkušenějších. Tantrická moudrost říká, že je-li žák připraven, mistr se objeví. To ovšem platí také naopak, a sice je-li připraven mistr, objeví se žák. Mistr se nazývá guru, žák se nazývá čéla. Nepředvídatelná setkání těchto dvou poznamenávají jejich další životy. V tantře bývají guru a čéla často opačného pohlaví. Guru pak může být docela dobře ženou a čéla může být mužem, a naopak. Podmínkou to ovšem není.

■ ZÁSADNÍ ROZPOR Je třeba psát o tom, čím můžeme změnit k lepšímu náš život. Je třeba psát o tom, co je nejdůležitější, jak správně dýchat, jíst a souložit. Ostatní je nakonec také důležité, ale to už přijde nějak samo, nejdůležitější je vždy základ. Jak se říkávalo dříve, nejdůležitější je grunt. Je třeba jasně napsat, že dnes (10. 1. 2000), tj. 355 dní před koncem 2. tisíciletí, existují komplexní myšlenkové, životosprávné a léčebné systémy, které mají sílu zaručit člověku zdravý život bez nemocí do vysokého věku. Tyto si dokáží poradit s většinou vážných, tzv. nevyléčitelných nemocí, včetně AIDS a různých typů rakoviny. Vrozené defekty a poúrazové stavy dokáží učinit snesitelnými jak pro postižené, tak pro jejich okolí. Zkouším si představit západní medicínu, jež by přijala za své poznatky tradiční čínské medicíny, a vidím před sebou dokonalý systém nového lékařství, který nejenže umí vyléčit všechny nemoce, ale ještě má dostatek sil k tomu, aby naučil lidi žít bez nemocí. Péče o zdraví je velkou povinností lékařů, avšak ještě větší povinností pacientů a lidí zdravých. Obě strany ale zmíněné povinnosti často ignorují. Proto je třeba vědět, že každý člověk, který je na cestě a který doopravdy hledá zdraví, dlouhý a dobrý život, dokonalost, krásu, harmonii, nepřetržitou rozkoš ze života a hlubokou sexuální komunikaci s druhými lidmi, že takový člověk vždy najde, co hledá. Velkou chybou západní sexuologie je nerozpoznání energetické podstaty sexuálního chování lidí, a taktéž sexuálního myšlení. Zmíněný nedostatek se ale táhne jak rezavý drát celou západní medicínou, která chápe člověka jako samostatný vagón, jehož začlenění do vlakové soupravy je s despektem přehlíženo. Vlakovou soupravou jsou zde míněny především vnější struktury, s nimiž je člověk spojen v každodenních důvěrných vztazích, konkrétní životní prostředí, jídlo, rodina, přátelé, oblečení, práce, často až nesnesitelně násilné informace, které manipulují myšlení občanů v nedemokratických demokraciích, širší lidská společenství atd. Možná to je bůh, kdo léčí nemoci, záleží na výkladu toho slova, ale zcela určitě to nejsou náboženství a všelijaké církve, resp. sekty, jež nanejvýš pomáhají lidem umírat. Je smutné, že lidé při hledání boha nacházejí pouze maškarní kostýmy nejrůznějších katechismů, věrouk a dogmat, z nichž jsou schopni rozpoznat boha jako trojjedinou bytost sestávající z Mrazíka, Budulínka a jelena Zlaté parohy. Sympaticky se k problému boha staví budhismus, který říká, že bůh není důležitý, že jsou důležité jen lidské skutky. A v tom je také zásadní rozpor mezi duchovními proudy Východu a náboženstvími Západu. Náboženství Západu totiž neprotežují skutky, ale pouze konformitu přesvědčení, a to je samozřejmě nebezpečné. Není divu, že takové duchovní klima dalo vzniknout početným hrůzám, jež se v Evropě odehrály za posledních 20 století. Žádná činnost není tak blízká bohu jako souložení, ať už je bůh interpretován jakkoliv. Když jsou lidská těla spojena jedno s druhým, bůh se vždy nalézá v jejich blízkosti. Svou přítomností zaručuje možný vznik nového života. Lépe nám ale poslouží představa čchi, mimochodem dobře korespondující s představou ducha svatého. Zbývající persóny trojjedinosti jsou nadbytečné. Erotika, to je umění vědomého zacházení s projevy sexuality. Vzestup energie (vzrušení), spojení, sjednocení, rozkoš, slast, ale též tvořivé myšlení, rozšířené vnímání, přítomnost nápadu, pochopení souvislostí, to vše jsou projevy sexuality ženy a muže tvořící samu podstatu života, a lze se s nimi naučit zacházet. Dokonce to je velmi žádoucí, neboť se jedná netoliko o záležitosti pohlaví. Intimní život lidí, to je odvážné přibližování do nejtěsnější blízkosti největšího tajemství, které dosud trvá v lidských myslích.

Rozkoš na špičce jehly (70) Od chvíle milostného spojení ova a spermie je každý muž trochu ženou, a každá žena trochu mužem. Pokusme se o porovnání společenství buněk v lidském těle a společenství lidí. Květy jsou pohlavím rostlin.

● OVERMIND

36 V prvním okamžiku lidského života se tělo skládá ze dvou buněk, a to ze ženského ova a mužské spermie. Podle oficiálních vědeckých názorů člověk před spojením dvou buněk neexistuje. Pohlavním buňkám před spojením hodnota lidského života přisouzena není, jinak by např. kondomy s ejakuláty nemohly končit v záchodových mísách. A tak se můžeme zeptat, co vlastně představuje onu tajemnou přidanou hodnotu, která činí ze dvou bezcenných buněk jednu buňku téměř maximální hodnoty? Biologie zde podává také aporii (obtížnou filosofickou otázku), že jedna plus jedna je jedna, což je určitě matematicky zajímavé. Jedna ženská pohlavní buňka se spojí s jednou mužskou pohlavní buňkou, a vznikne jedna jediná startovní buňka, z níž žena dokáže vyživit celého člověka. Ženskou roli na tomto místě zdůrazňuji, neboť se na ni zapomíná. Formulace, že z oplozeného ova se vyvine celý nový člověk, neodpovídá skutečnosti. Nového člověka vytvoří žena, a to ze svých nejlepších sil. Měli bychom si dobře pamatovat, že v základu každého člověka je zastoupen ženský a mužský princip, ovum a spermie, yin a yang. Dva základní principy jsou pak přítomny v každém člověku po celý život. Každá žena je trochu mužem, každý muž trochu ženou. U některých živočichů existují dokonce proměny, v krajních situacích samice metamorfují (proměňují se) v samce, event. samci v samice, a žije se dál. Když ženské ovum svým nesporným jednobuněčným půvabem přivábí k sobě mužskou spermii, přičemž ke splynutí si vybere pouze jednu ze stovek milionů rozhodnutých, odhodlaných a vysoce aktivních, pak dojde k dělení a dalšímu růstu. Ale již před dělením je oplodněné ovum v jistém smyslu člověkem. Tedy už před dělením je buňka samostatnou entitou, která přijímá a transformuje energii, a také disponuje něčím, co můžeme označit jako elementární vědomí. Najednou nastává problém, buňka se rozdělí ve dvě buňky, ale co její vědomí? Vzniknou dvě bytosti spojené v tandem, nebo zůstane bytost jediná složená ze dvou buněk? Je zvykem chápat to tak, že zůstane jedna bytost skládající se ze stále většího počtu buněk. Z jedné, ze dvou, čtyřech, osmi, milionů, resp. miliard dalších. Každá z miliard buněk disponuje elementárním vědomím, a přitom celek se projevuje vědomím společným. Unikátní vědomí člověka je nakonec výsledkem kooperace miliard buněk. Jak to chápat? Jednoduše a prostě. Tantricky. Přeneseme se o úroveň výše a zjistíme, že jsme úvahou o buňkách získali systémové podobenství. Lépe uvidíme člověka s jeho individuálním vědomím a lidské společenství s jeho vyšším společenským vědomím. Společenské vědomí bývá označováno anglickým slovem overmind. Česky bychom napsali supervědomí, vyšší nebo nadřazené vědomí. Poněkud zde překáží Freudův psychoanalytický pojem nadvědomí, superego, jehož význam je jiný, a tudíž znalým lidem komplikuje pochopení. Nelze říci, že vědomí je totéž co ego. Overmind není předmětem veřejného zájmu a moudří psychologové či jiní vzdělanci Západu se o něj nezajímají. Je totiž něčím, co nezapadá do individualistických koncepcí západních hlasatelů moudrosti, jejichž myšlení je omezeno ideologií kapitalismu. Nerada bych, aby má slova připomínala politické školení pro pracující v období análního komunismu, nicméně musím napsat, že šablona individualismu, podle níž je nalinkován současný kapitalismus, není vhodnou předlohou pro život lidí ve společenství. Když se velký učitel humanismu Tändzin Gjamccho, 14. dalajlama, vyjadřoval k otázkám komunismu, formuloval myšlenku, že největší chybou při nastolování komunistických režimů bylo násilí. Zmíněné režimy byly nastolovány a udržovány násilím. Také pochybení Karla Marxe vidí 14. dalajlama především v tom, že velký Karel formuloval své společenské změny jako dosažitelné násilím. Humanismu je možno dosáhnout pouze altruismem, ten by měl být novým krokem k budoucnosti. Sami vládnoucí muži však takového kroku nejsou schopni, kdyby ano, dávno by jej učinili. Krok k humanismu vyžaduje uplatnění ženské mysli. Nebojte se, mužíčkové, hodně jste zpackali, ale my ženy vás v tom nenecháme, zatím umyjte nádobí, a my budeme chvíli vládnout.

■ KVĚTY Všechny buňky lidského těla jsou buňkami pohlavními, neboť jejich společnou pramáteří bylo ženské ovum a společným praotcem mužská spermie. A přestože lidská pohlaví nás spojují s minulými a budoucími lidmi, reálný vztah západních lidí k lidským pohlavím je značně ambivalentní. Jinými slovy, lidé se cítí pohlavími odpuzováni, a současně přitahováni. Lidský organismus, to je gigantická společnost buněk. Zcela jistě to není společnost kapitalistická, ale není ani socialistická. A dokonce to není ani společnost demokratická, nikde žádné politické strany, levicové, pravicové, žádná hlasování, žádné volby, žádná referenda.

A přesto se jedná o společnost vysoce specializovanou, s četnými pojistkami proti nečekaným situacím, bezpečnostními opatřeními, rezervami, regulacemi, kontrolními mechanismy, informačními systémy, specializací, vysokou produktivitou, spravedlivým dělením zisků, recyklací surovin, tříděním a likvidací odpadů atd. O jednu úroveň výše, jak říkají tantrici a uživatelé Windows, v úrovni společenství lidí takový systém dosud nebyl uplatněn. Snad jen v dobách pradávných, kdy ale měli účastníci společenstev jiné potřeby a zájmy, než máme dnes. Je hezké o tom rozjímat, když náhodou není co dělat. Záměrně nepíši, že tak úchvatný sociální systém, jakým je svět buněk v lidském těle, nebyl dosud vynalezen či objeven. Možná právě teď dokončuje za starým psacím stolem pod zlatavým osvětlením svou práci nový Adam Smith nebo Karel Marx. Možná ta práce už dávno leží někde v šuplíku. Možná nějaké praktické informace o tom, jak se uspořádat, aby to ve společenství lidí fungovalo tak dokonale jako ve společenství buněk v zdravém lidském těle. Kdybychom ten hypotetický společenský řád buněk v lidském těle chtěli přece jen pojmenovat podle zkušeností s různými typy společenských pořádků, byl by to nejspíš kapitalismus s lidskou tváří. Něco jako nadnárodní sociální kapitalismus, v němž soucítění a ohleduplnost představují uznávané společenské hodnoty. Také by to ovšem mohl být socialismus s lidskou tváří. Nejmenší obr a největší trpaslík jsou vždycky tak stejně velcí. Takhle nějak by to vyjádřil proslulý český polyhistor, vynálezce, dramatik, ctitel mystérií ženského klína, tantrik, Jára Cimrman. Ale nechme už společenství, cožpak není ze všeho nejlepší být sám doma, praštit sebou do sedačky, dát si nohy na taburet a hledět do bedny? Vždyť takový je ideál dnešního života, tak proč se mu bránit, proč se dráždit plkáním o soucitném společenství? Ale pozor, milé čtenářky, milí čtenáři, hledění do bedny je vlastně setrváváním ve společnosti, a to v takové, k níž můžeme mít stoprocentní důvěru, že nám neublíží. Do bedny hledíme z touhy po společnosti, která by vůči nám byla mateřská. A ještě k pohlaví. Je chybou, když své myšlenky vedeme k diskriminaci určitých částí těla, které svým smyslem a krásou představují totéž co květy rostlin. Vždyť čím jiným jsou květy rostlin, ne-li rostlinnými pohlavními orgány, které s vědomým obdivem krásy a za podvědomého uctívání pohlavní síly uřezáváme, skládáme do kytic a vkládáme do váz s vodou. Už jsme o tom psali, ale snad nezaškodí, když myšlenku zopakuji. Mohlo by se stát, že kdyby nás navštívili nějací vyspělí jinotvorové z vesmíru, že by nám v obdivu a úctě uřezávali pohlavní orgány, a kladli je pro ozdobu a potěšení na mísy z růžového mimozemského skla, a kropili živným roztokem, aby se nekazily, resp. nevadly. Přesně jako my to děláme s květinami. Proč jsou vlastně květy krásné a proč voní? Protože signalizují svému okolí stav dokonalosti. Energie rostliny dosáhly vrcholného nahromadění a potřebného vyvážení, a volají po interakci s okolím, vlastně po pohlavním styku. Květy rostlin představují tiché volání, tedy spíše mlčenlivé pokřikování, svůdné, koketní, neodolatelné, ženské. Snad tomu pokřikování na podvědomé úrovni rozumíme, proto se nám květy tak líbí. Právě rozvité květy odhalují tvarovou, barevnou a voňavou krásu, zahajují vizuální a čichovou komunikaci, zkrátka předvádějí něco jako striptýz. Jak nevzpomenout v tomto rozjímání o květech americkou malířku Georgii O’ Keeffe, a její obrovská plátna s nádhernými květy. Tato obdivuhodná žena je označována za nejerotičtější malířku 20. století, přestože malovala květy. Na vrcholu své tvorby, zatoužila po poušti. Ve svých 42 letech se společně se svým manželem přestěhovala do hliněného domku v Novém Mexiku. O poušti, která se jí stala novým domovem, napsala tato slova. Cituji: Je tak holá, leží na ní tisíciletý dech smrti. A přece je teplá a měkká, a já ji miluji celou svojí kůží. Konec citace. A tam v poušti, tato nejerotičtější malířka 20. století, která po sobě zanechala na dvě stě obrazů, ve věku úctyhodných 98 let zemřela. Georgie, tak málo o tobě víme, a tak hodně tě máme rádi! U člověka to je podobné jako u květin. Kdybychom chtěli nalézt nějakou obdobu květu na lidském těle, jednoznačně by to muselo být pohlaví. Ale museli bychom být velmi odvážní, abychom si to dokázali přiznat. Asi tak odvážní, jako byl Alberto Moravia, když v románu Římanka popsal ústy Adriany její první setkání s Giacomem v jejím pokoji. Cituji: Když byl Giacomo nahý, klekla jsem si mu mezi kolena, vzala do rukou jeho pohlaví, které vypadalo jako hnědý květ, a na chvilku jsem si je pevně přitiskla k tvářím a k vlasům, zavírajíc oči. Konec citace.

Rozkoš na špičce jehly (71)

37 Antikoncepce patří k nejdůležitějším věcem na světě. Stále jsou však vymýšleny antikoncepce pro ženy, byť odpovědní jsou muži. Ukázka duchovní antikoncepce. Otázka chemické neplodnosti pro muže. ● DUCHOVNÍ ANTIKONCEPCE Současný svět se nachází v nerovnováze, vykazuje převahu mužských hodnot, a proto jej vnímáme jako svět tzv. materialistický. A to je též důvodem, proč se uplatňují myšlenky, byť zcela neplodné, přinášející iluzi čehosi duchovního, ženského, kompenzujícího. Proto žasneme nad rozšířením prapodivných informací, jež se v praxi nepotvrzují, ale přesto jsou žádány, neboť v myslích lidí vytvářejí protiváhu k přetechnizovanému světu. Proto se dnes tak snadno rozšiřují různé léčebné metody, jejichž podstatou je zaříkávání. Proto se setkáváme s názory, že např. rakovina je nedostatkem sebelásky, důsledkem velké křivdy, dlouhodobého odporu a zášti. Že každá nemoc představuje důsledek chabého sebevědomí, slabé náboženské víry atd. Léčení pak spočívá nejčastěji v naplňování těla různými speciálními energiemi, jako třeba energií Kristovou, energií drahých kamenů, modlitbou, světlem, láskou, energií stromů atd. Existují knihy, v nichž se dočteme, že např. AIDS je nemoc způsobená pocitem sexuální viny, zakořeněného přesvědčení, že za nic nestojíme. Léčit je třeba radováním z vlastní sexuality. Myšlenka prý vítězí nad hmotou, stačí si myslet, že jsme zdraví, a budeme zdraví. Nemocný žaludek, žlučník, měchýř, játra, koleno, žádný problém, sebeláska a víra v uzdravení uzdraví každého. A samozřejmě se doporučuje zvedat ke stropu zaťatou pěst a vykřikovat hezky po americku: Jsem nejlepší! Jsem nejzdravější! Jsem nejsilnější! Nejhezčí! Nejchytřejší! Nejbohatší! Nikdo na mě nemá! Jsem jednička! Number one! Je zajímavé, že zatímco rozličné mentální postoje, resp. autosugesce jsou bez ostychu doporučovány k léčbě těch nejzávažnějších nemocí, zatím jsme se nesetkali s jejich doporučením k antikoncepci. Jestli je tedy možné s americkou sebejistotou tak snadno přesvědčit rakovinné buňky, aby se místo individualistického bujení začaly vracet k původní roli v buněčném stádu, mělo by to být prosté. Měli bychom pak snadno dokázat přesvědčit jedno jediné ovum, aby nevyslyšelo úpěnlivé škemrání miliónů ocasatých spermií, a žádnou z těch potvůrek slibujících modré z nebe nevpustilo pod svoji buněčnou membránu. Stejně tak obráceně, spermie se jistě také nechají ovlivnit silou naší osobnosti, která může být tak silná, že dokáže i nemožné, když si opravdu, ale opravu věří. Vždyť víra je osvědčenou cestou k poznání neexistujících věcí. Zde tedy k praktickému použití popis antikoncepční metody pro muže: Muž se před pohlavním stykem odebere do koupelny, kde si nejprve umyje pohlaví teplou vodou bez použití mýdla, stejně tak konečník. Později, až začne duchovně pracovat se spermiemi, mohl by na mytí pohlaví a řiti zapomenout. Poté se rozkročí, prudce vyrazí pravou zaťatou pěstí ke stropu a vykřikne: Potvory mizerný, spermatický, žádná do vejce nevlezete! Pak pravá pěst klesne k ramenům, a současně vyrazí ke stropu levá zaťatá pěst. Obě pěsti potom střídavě vyrážejí vzhůru, jako by boxovaly do stropu. A tomu výkřiky: Žádné vajíčko nebude, všechny zůstanete v pochvě, ani jedna spermie nepůjde k vajíčku, a myslím to sakra vážně, jinak se neznám...! Žena mezitím v posteli tiše šeptá: Vajíčko milé, nikomu neotvírej od této chvíle, až přijdou drzé spermie, tvoje vytrvalost je zabije! No, a pak už může dojít k pohlavnímu styku. Popsaná antikoncepční metoda je naprosto spolehlivá, pokud se výsledek nedostaví, a on se určitě nedostaví, chyba je ve vás, špatně jste duchovně pracovali. Nevadí, za nějakých devět měsíců a šest neděl to můžete zkusit znovu a lépe. Ale je smutnou pravdou, že když americkou duchovní cestou budete léčit rakovinu či jiné vážné onemocnění, pak šanci na druhý pokus už mít nemusíte.

■ CHEMICKÁ NEPLODNOST Podívejme se na antikoncepci novým pohledem. Jsme přesvědčeni, že intimní život dávných předků měl v zásadě dvě varianty. První variantou byly intimní styky za účelem plození dětí. Druhou variantou pak intimní styky za účelem nastolení soudržnosti páru, přičemž soudržnost byla potřebná kvůli mnohaleté bezmocnosti dětí. Potřeba soudržnosti platí zvýšenou měrou také dnes. Zmíněné dvě varianty intimního života se od sebe odlišují v upřednostňování mužského nebo ženského orgasmu. V první variantě není třeba uvažovat o žádné antikoncepci, neboť varianta plození dětí předpokládá důraz na mužský orgasmus. Tento typ sexuality zřejmě nikdy netrval dlouho. Pouze několik dnů, nejvýše týdnů, důsledkem bylo oslabení mužských sil, které si člověk žijící v těsném kontaktu s přírodou nemohl dovolit.

Druhý typ intimního života byl antikoncepční sám o sobě, neboť představoval ze strany muže nepřerušovanou, vysoce potentní a trvalou sexuální pozornost vůči ženě. Upřednostňován byl samozřejmě ženský orgasmus. A znovu přichází ke slovu model aplikované nestříkací sexuality. K energetické komunikaci mezi partnery nedocházelo jen při intimních stycích, ale prakticky stále, zvláště pokud byli žena a muž blízko sebe. Muži praktikující pravidelné orgasmy a ejakulace znají sexuální přitažlivost žen pouze jako nárazové puzení, chvilkovou touhu, jež se dostavuje ve chvílích nadržení. V takových chvílích si muži uvědomují, že pravidelnost by jaksi měla být obnovena a že by si potřebovali vrznout, vyprášit pytlík. Tato pravidelně se obnovující potřeba mužů není ničím jiným než sliněním Pavlovových psů, a se ženami jakožto živými bytostmi nemá co dělat. O nějaké soudržnosti páru je zbytečné uvažovat. K vyprášení mužského pytlíku docela dobře poslouží jakákoliv žena. Většinou bývá preferována cizí žena, nejlepší by snad byla žena vždycky jiná, něco na způsob kuře stokrát jinak. Naproti tomu muž, který získal alespoň malé zkušenosti s tantrickými a taoistickými milostnými postupy, zná něco, co lze stříkajícím mužům opravdu jenom těžko vysvětlit. Takový muž zná okouzlení jednou konkrétní ženou a pociťuje rozkoš, kdykoliv se na tuto ženu dívá, kdykoliv na ni myslí, kdykoliv se nachází v její blízkosti, kdykoliv se jí dotýká. Nějaké rozšiřování genů, jímž muži racionalizují svoji neschopnost připoutat se k jedné ženě, klidně přenechá ostatním mužům. Mužská schopnost připoutání k ženě je výsledkem trvale zvýšené hladiny energie čchi, tedy zvýšené síly a potence. Milostná přelétavost je naopak důsledkem civilizačního oslabení, prchavosti energie a nestability energetické složky yin. Obdobou je neschopnost připoutat se k místu, milovat svůj kraj apod. Paradoxem moderní doby je fakt, že takto postižení muži jsou společensky obdivováni, což je výsledek patriarchálního uspořádání. Muži rádi sami sebe chápou jako samce. Když žena či muž řeknou muži, jsi dobrý samec, je to pro muže výsostná lichotka a ocenění. Rozhodně větší, než kdyby mu řekli, jsi moudrý, spravedlivý, šikovný, inteligentní, laskavý... Není obtížné si to vyzkoušet, řekněte muži, že je samec, a uvidíte, jak se mu rozjasní oči. Naproti tomu žádná žena se neidentifikuje jako samice. Řekne-li se o ženě, že je dobrá samice, sotva to budou ženy a muži považovat za lichotku. Muži možná budou chtít znát její telefonní číslo, ale určitě ne proto, aby jí požádali o ruku. Patriarchální svět je plný evidentních paradoxů vyplývajících z nepřirozenosti společenského uspořádání, v němž prioritu hrají muži. Avšak samotné uznání rovnocennosti žen s muži nápravu nepřinese, natož uznání pouhé legislativní rovnoprávnosti, které je už mnoho let součástí ústav většiny zemí. Rovnováha není trvale možná. Přesná rovnováha je stav křehký a dlouhodobě neudržitelný. Podmínkou společenské nápravy je návrat žen na piedestal mužského obdivu. Muži se potřebují naučit obdivovat ženy pro jejich vyšší biologickou hodnotu. Teprve taková společnost bude zdravá. Metody komunikačního, nestříkacího nebo anorgasmického milování, jež známe z tantry a taoismu, nelze pokládat za dokonale antikoncepční. Byť mužská tekutina povinně zůstává na svém místě, může dojít k nechtěnému vypuzení několika kapek spermatu. Nebezpečné jsou především bezděčné stahy svalů dolní pánve, tzv. tepání. Stahy představují chod hydraulické vystřikovací pumpy jaksi naprázdno. A tak se jako pomocného prostředku užívá vaty předem namočené do vlastní moči. Z vyschlé vaty utvoříme smotek, který zasuneme do močové trubice. Zasouváme, když penis není ztopořený, asi 1 až 2 cm hluboko. Konec odstřihneme nůžkami. Jistě netřeba radit k opatrnosti, neboť který muž by si chtěl zkrátit svůj vlastní penis? Smotek nevytahujeme, ale vymočíme. Nikdy nezasouváme do močové trubice čistou vatu. Úprava močí je důležitá, protože močí impregnovaný smotek nedráždí sliznici. Pro muže, kteří praktikují vadžrólí, jak jsme je popsali dříve, je tato praktika jednoduchá a samozřejmá. Muži, kteří nikdy nic takového nezkusili, by měli být nanejvýš opatrní. Smotek může přivodit pálení. Setkali jsme s mužem, který se pokusil metodu utěsnění močové trubice vylepšit tím, že smotek vaty natřel spermicidním antikoncepčním krémem. Rozhodně to již nebude opakovat, jelikož nebyl odměněn příjemnými pocity. Z jeho zkušenosti však můžeme usoudit, jak asi prospěšný byl onen antikoncepční krém ostatním sliznicím, zejména sliznici děložního čípku, pochvy, ale také žaludu. O moderní antikoncepci je asi zbytečné se zmiňovat, neboť se o ní píše všude. Zásadně je chybné neustále vymýšlet antikoncepce pro ženy. Z hloupého důvodu, aby muži neměli při souložích nepříjemné pocity, že mají na penisech igelitové sáčky, jsou těla žen v své hloubce vystavována zásahům, jež nemají daleko k středověkému exorcismu (vymítání ďábla). Počínaje nitroděložními tělísky a konče antikoncepčními pilulkami. Antikoncepce by měla být především záležitostí mužů. Muži jsou hlavními aktéry celého opylovacího procesu. Tak proč mají nést odpovědnost ženy? Muži taktéž mají jisté hormonální možnosti, jak ovlivnit tvorbu svých živých spermií. Domníváme se, že chemická neplodnost mužů by rozhodně byla správnějším řešením než chemická neplodnost žen. Přitom chemická neplodnost žen je v současné době normou.

38 Když už musí být praktikována konzumní sexualita, měly by být zachovány jisté mravní náhledy na to, co vlastně rozumíme odpovědností, a kdo je jejím nositelem. Příznivcům konzumní sexuality doporučujeme kondomy. Lidem prahnoucím po láskyplném spolubytí a soudržnosti doporučujeme tantru a taoismus.

Rozkoš na špičce jehly (72) Praktika vadžrólí také pro ženy. Ochrání před nachlazením močových cest, zabrání ve stáří problémům s pomočováním, a navíc umožní ženám připravit mužům překvapení. Excelentní zážitek z italského Night clubu. ● TEPLÉ VÍNO Tantrická praktika vadžrólí byla popsána již dříve, spočívá v zasouvání urologického katetru, dříve olověné, stříbrné či zlaté trubičky, do močové trubice muže. Smyslem je zpevnění a snížení citlivosti zejména vnitřní části trubice, kde se nachází vyústění semenných ampulí (váčků). Jedná se o strategickou křižovatku, místo sehrávající hlavní roli při spouštění ejakulačního reflexu. Krátce napsáno, vadžrólí umožňuje vědomou kontrolu nad orgasmem a ejakulací. Může se ale vynořit otázka, zda nějaká praktika podobná vadžrólí existuje také pro ženy. Samozřejmě existuje, nicméně její poslání je trochu jiné. Žena při orgasmu neejakuluje z močové trubice, a proto její orgasmus není tak úzce spojen s močovou trubicí jako orgasmus muže. Ojediněle pozorované ejakulace žen při orgasmech jsou buďto masívními výměšky lubrikačních žláz, nebo močí uvolněnou při orgasmu. Není příliš známo, že samice mnohých i běžných živočichů (morčata, kočky) v období říje vystřikují moč na různé objekty v okolí, ale také na své milostné partnery. Pokud někdo dosud neviděl, ráda popíši. Morčice se lehce přikrčí, přizvedne zadek a doslova vystřelí tenký a prudký pramínek moči, a to na vzdálenost až 50 cm. Kočka nejprve podivně rozechvívá celou zadní část těla, ocas vztyčený vzhůru. Poté se přiblíží k cíli, zamíří, vystrčí zadek, a tenký paprsek moči už letí. Chci tím naznačit, že únik moči při zvednuté hladině energie, tedy při pohlavním vzrušení nebo při orgasmu ženy, nemusí být jevem nefyziologickým (nepřirozeným). O přirozeném chování žen a mužů jakožto živočichů poplatných nějaké etologii (nauka o chování zvířat) toho víme opravdu málo. A to je škoda, ukazuje se, že uplatňování pradávných vzorců lidského chování je přesně to pravé ořechové, co potřebuje moderní člověk, aby přestal být neurotikem a znovu získal ztracené duševní a tělesné zdraví. Bohužel o naší pradávné historii se zatím na všech školách podávají nesmysly. Osobně jsem zažila, kterak populární český psychiatr hovořil v televizi o tom, jak pračlověk kdysi chytil ženu za vlasy, odtáhl ji do své jeskyně, a tam ji znásilnil. Na tomto příkladu vysvětloval vznik stresu dnešního civilizovaného muže, který nemůže chytit ženu za vlasy a odtáhnout ji do jeskyně. O ženě se nezmiňoval, a tak ani nevím, zda dnešní ženy jsou stresovány tím, že je muži netahají za vlasy do jeskyní. Takové představy jsou skutečně nedůstojné vzdělaných lidí, a jejich propagátorům by prospělo, kdyby se pokusili dívat se na lidi jako na zvířata. Pohled na lidi jako na lidi je totiž pohledem mimo realitu. Schopnost nabývání vědomí se v lidském vlastnictví evidentně omezuje na pouhé vytváření nezávislých obrazů a fikcí, a mění se tudíž v nástroj, který realitu spíše zakrývá, místo aby ji reflektoval. Ale abych se nedostala příliš daleko od ženské močové trubice. Tato je choulostivější a zranitelnější než mužská, jelikož je kratší. Bariéra mezi vnitřním a vnějším prostředím je tudíž tenčí. Proto je dobré asi tak jednou týdně zavést do měchýře cévku, katetr, avšak s větší opatrností než jsme doporučovali mužům. Cévka musí být vždy pečlivě vyvařená. Vnější pohlaví ženy vždy důkladně opláchnuté horkou vodou, samozřejmě bez mýdla. Ruce omyté horkou vodou a mýdlem. Katetr používáme pokud možno měkký, dlouhý asi 15 cm, průměru 4 mm, maximálně 6 mm. Před zasunutím jej opláchneme v čerstvé vlastní moči, což je důležité, protože bez toho by docházelo k štípání a pálení. Jinak platí totéž, co bylo napsáno v 17. pokračování o vadžrólí pro muže. Pouze prostup do močového měchýře bude snazší, neboť chybějí silné svěrače v oblasti mužské prostaty. Tyto jsou mimořádně nedobytné nikoliv

proto, aby pouze udržovaly moč v měchýři, jsou takové proto, aby sperma při ejakulaci neproniklo do měchýře, a aby naopak pod tlakem hydraulické svalové pumpy vystříklo opačným směrem ven. Už jsme také zmínili, že právě z uvedeného důvodu je pro muže tak obtížné vymočit se ztopořeným penisem. Ženy praktikující vadžrólí získají vyšší odolnost vůči nachlazením a zánětům močových cest. Ve stáří lépe udrží moč. Jejich močová trubice bude pevnější, stabilnější, imunita močopohlavního ústrojí vyšší. Proud moči bude vždy silný, prudký, obdivuhodný a pro muže velmi zneklidňující. Dovolím si zmínku ještě o jiné výhodě zmíněné praktiky. Při svém dlouhodobém tanečním turné v Itálii jsem zažila neuvěřitelnou příhodu v jednom nočním podniku v Miláně. Tamější nápojový lístek obsahoval místní specialitu il vino rosso caldo. Česky teplé červené víno. Host si mohl vybrat z několika značek, přičemž cena byla stejná. V přepočtu na české peníze asi 1000 Kč za 2 deci červeného vína. Už cena napovídá, že se nejednalo o běžné pití. Zákazníkovi, který si objednal teplé červené, přinesl vrchní nejprve skleničku. Pak přišla spoře oblečená krásná mladá žena, která vystoupila na stůl. Sál ztichl, začala hrát orientální hudba. Žena se při tanci na stole svlékla do naha, přičemž svršky odložila do rukou vrchního. Následovaly půvabné taneční pohyby. Pak nahá žena přešla do podřepu, čelem k hostovi a čekala. Host vzal skleničku a přiblížil k jejímu pohlaví. Jistě už tušíte, co bude následovat, ale netušíte, co jsem ani já v tu chvíli netušila. Ta krásná žena cvrnkla hostovi do skleničky asi tak dvě polévkové lžíce červeného vína, aby ochutnal. Host znalecky víno ochutnal, a musím říci, že jsem nikdy, dokonce ani v kině nebo televizi, neviděla nikoho, kdo by tak soustředěně a s požitkem ochutnával víno. Kdyby ovšem řekl, že chce vyměnit láhev, pak vážně nevím, co by následovalo. Potom host souhlasně přikývl, znovu přistrčil skleničku k ženskému pohlaví, a žena mu načurala plnou skleničku teplého červeného vína. V sále po celou dobu produkce nikdo ani nedutal a všichni se zaujetím pozorovali scénu s vínem. Po celou dobu, kdy byla žena u hosta, stál vedle ní vrchní, který ji svou přítomností zaštiťoval, přesně jak má muž zaštiťovat ženu. Později jsem se dozvěděla, že ta zajímavá žena dokázala přinést v sobě tolik vína, že snadno načurala dvakrát dvě deci. Za nejkrásnější a nejvíce překvapivý moment považuji její schopnost odměřeného dávkování, tedy její cvrnknutí malého množství do skleničky, aby host mohl ochutnat, přesně jak předepisuje etiketa. Pokoušela jsem se s ženou setkat, ale byla příliš hlídána. Její repertoár samozřejmě nekončil servírováním červeného vína. Občas předváděla orientální břišní tanec, mimochodem výborně. Při tanci také demonstrovala pružnost těla, dávala si např. nohy za krk, čarovala s rukama ap. Bylo celkem jisté, že se jedná o ženu intenzivně se věnující východním cvičením. Tenkrát jsem spíše intuitivně věděla, čeho jsem vlastně byla svědkyní. A tak mě trochu mrzí, že jsem se s mladou ženou, která zřejmě byla v Itálii cizinkou, nesblížila. Dnes bych jí třeba nabídla výpomoc na place, ve dvou bychom toho teplého vína roznesly dvakrát víc.

■ VNĚJŠÍ PLNĚNÍ Rozhodně by si nikdo neměl myslet, že popsaná produkce je něčím jednoduchým a samozřejmým. Důrazně varujeme před neuváženým následováním. Takové vystoupení vyžaduje, aby mnoho věcí v lidském těle bylo v dokonalém a výjimečně adaptabilním (přizpůsobivém) stavu. A takový stav nevzniká samovolně, je výsledkem teprve dlouhodobého usilování. Stejně jako se netrénovaní lidé nekoupají v zimě ve Vltavě, nelze jen tak bez ničeho pojmout do močového měchýře dvě deci červeného vína. Kdo by tak učinil, může se připravit na pěknou polízanici s močovým měchýřem a močovými cestami. Stačí si vzpomenout, jak tělo někdy reaguje na první doušek červeného vína, který pojmeme do úst. Každý jistě zná pocit, kdy jej z prvního doušku vína píchá za ušima. V prvé řadě se tedy musí použít kvalitní přírodní víno, bez chemických látek poškozujících sliznice. Víno je určitě třeba předehřát na teplotu těla, raději o stupeň vyšší. Do těla je lze vpravit vstříknutím, nejlépe pístovým zařízením, které lze vyvařovat. Sterilita je zde důležitým, ba téměř základním požadavkem. Trénovat je možno s balónkem, který se prodává jako dětský klystýrek. Nejprve je třeba posilovat močovou trubici. Teprve po určité době může přijít na řadu napouštění močového měchýře zvenčí, tzv. vnější plnění. Napouštěcí tekutinou je nejprve vlastní moč mírně zředěná převařenou vodou (2:1). Později může být zředění vyšší (1:1). Tekutina by měla mít teplotu těla. Nikdy ji dlouho nezadržujeme, ale vždy co nejdříve vypustíme, tzn. normálně vymočíme. Tantrické texty píší o používání dalších tekutin, dokonce také vzduchu, ale zmíníme raději jenom mléko, které působí neutrálně. Vhodné jsou též vývary z bylin, ale to už jsme zase rovnýma nohama v oblasti tradiční

39 medicíny, a zde platí známé pravidlo, že používáme pouze takové věci, které známe, jimž rozumíme a s nimiž máme vlastní nebo s důvěrou převzaté zkušenosti. Nelze také praktikovat denně, ale vždy až po několika dnech. Tělo se musí se změněnými vnitřními podmínkami vyrovnat, takže postačí jednou týdně. Nezakrývám, že bez dalších cvičení, bez pozitivních změn v životosprávě, intimním životě a životním stylu, ale také bez altruistického postoje k lidem a okolnímu světu, je praktikování výše popsaných postupů ztrátou času, navíc riskantní.

Konec 2. části