Rozhovor: Výtvarník Josef Ruszelák

Vydání  4.    •    březen 2014    •    Vydavatel: Smile by horse o.p.s.    •    tisk: Tiskárna Kyjov    •    Neprodejné

přináší úsměv

Michal Ruszelák ALCHYMISTA Možná znáš to tajemství, kdy se čas tak zvláštně zastaví, a kdy myslíš si, že jenom sníš. Pak se vše tak zpomalí, a myšlenky se ti sbíhají, tam kde stíny dnem se tiše plouží. Možná znáš to tajemství prosté, možná znáš ty kouzla z knížek. Možná znáš to tajemství prosté, možná znáš i Východ z pouště… Tak dnes chodíš po špičkách, a z duše si vyhnal strach, a připínáš si křídla z pápěří. Když se ticho rozhostí, a když se pak v tobě utiší křik světa, …no toho, co ještě nesmí snít, myšlenky se tam sbíhají, jak vítr zlobný, laskavý, jenž vane tou rozbořenou zdí. Možná znáš to tajemství prosté, možná znáš ty kouzla z knížek. Možná znáš to tajemství prosté, možná znáš i Východ z pouště. Petr

Rozhovor: Výtvarník Josef Ruszelák

2

smile  úvodník

Milí naši čtenáři, v tomto čísle bych chtěla strašně moc poděkovat jedné skromné a dobré duši, a to paní učitelce Hesové, která nám naprosto nezištně náš Smile rediguje. A také všem našim kamarádům, kteří nás slovem či skutkem neustále podporují. Nám je taky někdy smutno … a trápíme se pro druhé. Takže dobře padne mít pár přátel, kterým upřímně není líto dobrého slova nebo skutku :-) A těm všem děkujéééém !!!

smile  Srdcaři

Zajímavé je, že ti opravdu čistí a slušní a upřímní lidé jsou v dnešní společnosti vnímáni jako „outsajdři„ a musí bojovat o své místo na slunci aspoň tak, aby žili svůj spokojený život. Já jsem strašně šťastná, že jsem jich hodně za poslední čtyři roky poznala, a mám dojem, že se to nějak kumuluje :-). Pokud bych je tady chtěla jmenovat… je jich tolik, že bych si určitě na spoustu nevzpomněla. Takže všichni naši srdcaři už ví, že jim děkujeme, protože bez nich bychom nebyli my.

Váše Smile by horse

smile  Dobrůtkárna

Mňamózní vajíčkový salát Natrvdo uvařená vajíčka rozčtvrtíme podélně a jemně zamícháme do připravené marinády: kyselá smetana, majonéza (pomalu kapeme do syrových žloutků olej - ne olivový! a neustále do krémova mixujeme, přisolíme, plnotučná hořčice (trošku), pár kapek citrónu a já přistrouhnu ještě trošičku limetkové kůry), kyselé okurky, mladičká cibulka, bílý pepř a sůl, možná trochu citrónového pepře... a špetička kurkumy. No a pak si už dochucujeme podle své chuti. Přeji dobrou chuť. Bílá bagetka postačí :-)

Benefiční Koncert LÁSKY Marka Baloga

Ama Da Le Photo

Nádherný večer plný lásky, tolerance a velkorysosti máme zdárně za sebou! Děti z Dětského domova Hodonín v závěru koncetu dojímavě obsypaly Marka a Martinku růžemi a naprosto profesionálně odprezentovaly svá díla v dražbě, kterou svým dílem korunoval Miloš MLHA Uhrin. Srdečně děkujeme všem laskavým "úžasňákům" za jejich nezištnou podporu, všem dražitelům a zaměstnancům Městského muzea a gelerie Břeclav. A především Markovi Balogovi a Martince Kostolanské za nádherný umělecký zážitek. sbh

3

smile  Osobnosti rakouské a české kultury

Vážení a milí přátelé a čtenáři Smile, jak se vám daří? Užíváte si teplého únorového počasí? Já osobně docela ano, až na skutečnost, že většinu času trávím domácí přípravou na druhé zkouškové období zimního semestru. K tomu přidejte další pracovní a volnočasové aktivity a hle, nemám ani čas na naši novou rubriku. Já vás však i tentokrát nakrmím menším soustem informací. V tomto čísle se budeme zabývat důležitou osobností zejména slovanských dějin. Slovanských?...a nebyl on náhodou Frankem?

Sámo – Sámova říše O Sámovi se dozvídáme hlavně z „Kroniky tak řečeného Fredegara scholastika knihy IV.“, která byla napsána neznámým autorem. Vzniku Sámovy říše však předcházela jedna důležitá událost. Stěhování národů, při kterém se stěhovali také naši předkové, Slované. Začátkem 6.st. se tento pohanský národ začíná hrnout ze Zakarpatí do střední Evropy. Na tuto skutečnost odkazují archeologická naleziště a také tehdejší byzantští kronikáři z období vlády císaře Justiniána. Ten se jim také snažil zamezit v invazi do své říše. Když západní Slované organizovaně obsadili území, ležící mezi západním Franckým královstvím a Avarským kaganátem, byl veškeré organizaci konec. Ne, že by jednotlivé slovanské kmeny mezi sebou bojovaly, ale západní Slované byli silně ohroženi hlavně ze strany Avarského kaganátu, který byl nebezpečný svými útočnými nájezdy. Západní Slované potřebovali silného vůdce – tím se stal Sámo. Roku 623 se proti avarským nájezdníkům zmobilizovalo zapadoslovanské obyvatelstvo a shodou okolností v dané oblasti pobýval i francký kupec Sámo se svou družinou. Sámo nabídl Slovanům spojenectví a při bojích upozornil na své vůdcovské schopnosti – Avaři byli poraženi. Slované zvolili Sáma svým představitelem a později vznikl nadkmenový svaz – Sámova říše. Roku 631 byla Sámova říše napadena Franky, kteří si chtěli říši podmanit. Sámo se však ubránil a útok odrazil u Wogastisburgu. Dokonce zorganizoval dvě úspěšné odvetné výpravy do Durynska. Od té doby panoval mezi Franky, Sámovou říší a Avary mír. Roku 658 Sámo umřel a jeho říše nedlouho po něm zanikla. Zajímavost: Sámo žil v polygamii (12 žen), což poukazuje na to, že pokud chce být Miloš Zeman úspěšný a všemi uznávaný, možná by si měl pořídit několik slovanských dívčin...nejlépe by je však měl dostat za své vůdcovské a reprezentativní schopnosti... hmm, no tak dobře, už toho nechám...

Sámova říše zasahovala i do území dnešních Korutan, takže ovlivnila pravděpodobně i život předků našich rakouských sousedů. Gregor Mikesa Zdroj: http://www.edejiny.cz/samova-rise/ Zdroj foto: http://www.moraviamagna.cz/

4

smile  rozhovor

Josef Ruszelák,

malíř klaunů a stromů, křtěný Moravou Narodil se roku 1938 v Nětčicích na Hané a dětství prožil v Těšnovicích u Kroměříže, nedaleko řeky Moravy. Střední uměleckou průmyslovku vystudoval v Uherském Hradišti, kudy Morava protéká, a dnes žije ve Zlíně, blízko Dřevnice, která se do Moravy vlévá. A po toku řeky ho to často táhne na jih. 35 let pracoval jako výtvarník ve zlínském divadle. Je členem renomovaných uměleckých sdružení, uskutečnil osm desítek samostatných výstav a více než stovky kolektivních výstav se zúčastnil. Graficky upravil mnoho knih a vytvořil řadu plakátů. V roce 1994 byl oceněn stříbrnou medailí 2. evropského trienále Praha Graphic ´94, v letech 2005 a 2007 získal cenu poroty Bienále drobné grafiky GRAFIX v Břeclavi. Kdy do tvého světa bezstarostných milenců a klaunů vstoupily stromy? Klauni a milenci – to jsou poetická témata, která mne inspirovala a odrážela, co jsem v různých obdobích prožíval. Dokonce jsem zjistil, že mají mnoho společného. Ale zasáhl osud. V listopadu 1981 nám umřel čtrnáctiletý syn Michal. Čtyři roky jsme bojovali o jeho život a vůbec jsme si nepřipouštěli, že bychom měli prohrát. Žili jsme na plné obrátky. Michal náročnou léčbu leukémie zvládal statečně a během nemoci velice vyspěl. Ale vraťme se k lesu. Michalovi bylo něco málo přes deset, když se svým bratrancem Tomíkem založil Klub ochránců přírody s vlastními stanovami a legitimací. Jednou z hlavních povinností bylo starat se v zimě o drobnou zvěř. Obdivoval jsem, s jakou houževnatostí nosil v zimě ve sněhu ke krmelcům kaštany a žaludy. Když zemřel, utíkal jsem do toho jeho lesa, kterému dodnes říkáme Michalův. V lesích jsem nacházel klid k rozjímání a stromy jsem objímal s přáním, aby mi daly novou

sílu. V obrazech o nich vyprávím už třicet let a zalesnil jsem mnohé galerie, včetně hodonínské. Vím, že Michal měl rád stejně jako doma i v nemocnici kolem sebe kamarády a že pro ně všechno možné vymýšlel… Michal nikdy nemyslel jen na sebe. Často pobýval v nemocnici v Brně, kde musel vydržet i týdny náročné léčby. Uměl si ten čas vyplnit kreslením i vyřezáváním. Vozil jsem mu, co k práci potřeboval: papíry, barvy, dlátka, lipové dřevo. Jednou mne pokáral: „Tati, ty jsi přivezl materiál jenom pro mě, ale podívej se, kolik nás tu je, tak příště nezapomeň.“ Vzal jsem si to k srdci. A doma? Na naší zahradě bývalo často velice rušno. U táboráku Míša pořádal střelecké závody ze vzduchové pistole na pohyblivé terče, které vyrobil a řídil. Kamarádi ho respektovali. Nikdy jsem nemusel zasahovat. Byl rozumný a odpovědný. Vystavoval jsi v Praze, Brně, ve světě. Nedávno skončila tvoje výstava v Hodoníně. Jaký máš k hodonínské galerii, která leží mimo velká kulturní centra, vztah? Když jsem se toulal po lesích, chtěl jsem být sám, ale stalo se něco, co jsem vůbec nečekal: začal jsem potkávat lidi, kterým se moje obrazy stromů tak líbily, že mne zvali malovat do „jejich“ lesů, a taky jsem našel přátele mezi lesáky, kteří mi otevírali závory. Taky na mé první výstavě na téma STROMY v hodonínské galerii v roce 1986 jsem hned na vernisáži dostal pozvání malovat majestátné duby v lužních lesích. Má nedávná výstava k půlkulatinám Galerie výtvarného umění v Hodoníně na konci minulého roku byla už moje třetí; pokaždé jsem tu zažil vstřícnost a ochotu. Pro každého malíře je dobré vidět svou práci v tak jedinečném prostoru. Odkdy jezdíš do Moravské Nové Vsi zásadně vlakem? Jet autem do Hodonína po silnici Otrokovice - Břeclav je doslova šoférské utrpení. Mám nezapomenutelný zážitek z doby velkých povodní v roce 1997, kdy jsem jel za tebou pracovat na Almanachu JAMU do Moravské Nové Vsi vlakem, protože jsem měl strach, že kvůli postupujícím záplavám bych autem vůbec neprojel. Byl jsem však úplně okouzlený, jak je „Ferdinandova trať“ skvěle vymyšlená,

když jsme se vznášeli nad okolními zatopenými loukami. Od té doby nejezdím na moravský jih jinak. Sotva se vlak v Otrokovicích rozjede, už si vychutnávám krajinu: most přes Moravu, napajedelský zámek, a když se na obzoru objeví buchlovské panoráma, srdce zaplesá. Zadívám se i na Polešovice, kam jsem jezdíval namlouvat si svoji nynější manželku, potom přijdou ty voňavé borové lesy a pískové duny – prostě mám co dělat, abych nepřejel Moravskou … tak ta cesta uteče. A já se už těším na sklípek Milana Uhra a jeho svěží vínko. Vaše dcera Ivana byla dlouho zamilovaná do koní…Zkoušel jsi je malovat? Ivanka milovala koně a trávila dost času na jízdárně od dětských let i za doby studií. Svoji lásku přenesla na dceru Arletku (11). Když v minulém roce o prázdninách přijely z Prahy k nám do Zlína, už měly vymyšlený program: celé dny na jízdárně. Další dvě zlínská vnoučata, Honzík (12) a Kačka (10), se musela přidat. Já coby děda jsem měl za úkol každé ráno všechny na jízdárnu zavézt. Při návratu mi sdělovali zážitky a hádali se o „své“ koně, čí který je. Namalovat koně v pohybu dovedl Michal od malička líp než já, tak jeho obrázek přikládám. Zlínská vnoučata…? Když Michal odešel, po čase jsme se dohodli, že si vezmeme do pěstounské péče chlapce z dětského domova - a tehdy osmiletý Pavel nám hned padl do oka. Brali jsme si ho na víkendy a pak už u nás zůstal. Nebylo to s ním vždycky jednoduché, ale vyučil se tiskařem a dnes už má dvě děti – naše vnoučata. Těším se, že je v létě přivezu – jak jinak než vlakem - za novoveskými koníčky, kteří dělají dětem radost. Ptal se Miroslav Plešák

5

smile  zdraví

Nová cesta – vše najdete ve sklenici vody Nic není náhoda a snad ani to, kdo vám v životě přijde do cesty, koho potkáte. Je na vás poučit se z toho. Poslední významné setkání s člověkem ve mně zanechalo něco, co pojmenovalo dnešní druhou kapitolu o naší Nové cestě. Jdeme, hledáme a už máme pocit, že jsme TO našli. Je to dobře, mít ten pocit a vědět, že je to tady. Základem všeho je - j e d n o d u c h o s t. Slyšíte to? Přemýšlejte a opakujte si to slovo a mluvte sami k sobě, co se vám vybavuje? Mně se vybavilo to, co mám napsáno a nalepeno na svém pracovním stole. „Pořádek a řád okolo, pořádek a řád ve mně.“ Cítíte tam tu souvislost? Otevřete svoji šatní skříň a podívejte se na ramínka, na košile a věci, které vám tam visí. Jsou tam všechny ty, které rádi nosíte? Nebo mezi nimi visí i ty, co jste roky na sobě neměli? Budete je ještě někdy nosit s radostí tak jako košile, které jste si koupili nedávno? Je potřeba uklidit a nechat tam jen ten oděv, který máte oblíbený a nemáte z něj pocit, že vám tam zabírá místo. Už pomalu chápete? Tak stejně to udělejte ve svém počítači, na pracovním stole a ve věcech, které používáte pro svého koníčka. Věřím, že se denně setkáváte s věcmi, které jste roky nedrželi v ruce a nepoužívali je. Neříkám vyhodit, přemýšlejte, komu by věc posloužila. Mohou to být knihy, které jste roky nečetli a víte, že už ani číst nebudete. Jsou to dnes už nepoužitelné soubory ve vašem PC, k čemu vlastně zabírají paměť? Jednoduchost, pořádek, řád a systém. Tak jak na stole a ve skříni, tak i ve Vás. Teď si představte tu sklenici vody. Většina z nás ji má plnou a často neví proč. Jsou tam věci, které jsme už velmi dlouho nepoužívali a ani nepoužijete. Co s takovými věcmi? Vylít? Přesně tak, zbavit se a nechat tam jen to, co potřebujeme a používáme. Co tím získáme? Každý den proběhne naší myslí desetitisíce a možná i víc myšlenek a vjemů. Když máme naši paměť plnou,

co se nám podaří si uložit? Zřejmě nic moc. Co se však stane, když je tam místo? Hodně místa? Je velká pravděpodobnost si věci uložit a zapamatovat, používat a tím se posunout dál. Uvědomovat si věci okolo sebe a to, že se skutečně lépe žije s čistou myslí nebo čistým stolem. Pro mě to byl objev století a denně si říkám, děkuji. Když se zamyslíte nad našimi předky. Co měli a jak žili? Jejich svět byl obvykle velmi jednoduchý a věcí měli tak akorát. Obklopovalo je to, co jim dávalo smysl. Dnešní svět je přetechnizovaný a vzbuzuje v nás pocit, že musíme vše vědět. Ono je ale vše jinak. Co vám říká intuice? Obklopte se věcmi, které vám dělají radost. Vše, co potřebujete, je ve vás. Podívejte se ven. Každý den je jiný, jedinečný a už se nikdy nebude opakovat. Hledejte radost a rozmanitost v přírodě. Z té jsme vzešli a tam patříme. Obdivuji rozmanitost květů, které mráz kreslí na sklo, každý je jiný. Stejně tak stromy v aleji, i když stejného druhu, každý je originálem. Když si vy uvědomíte svoji jedinečnost a najdete cestu k sobě, jste zase o malý krůček k sobě blíž. Dává vám to smysl, už chápete? Je to na vás, zda to uděláte, můžete to udělat v podstatě kdykoliv. Důležité je začít, ale dříve než začnete, je důležité si uvědomit, že je to potřeba. Potřeba nebo vlastně uvědomění si toho, že je to v náš prospěch. Mnoho kroků je nepopulárních na první pohled. Těžko se zbavujeme věcí a zvyků, které jsme překračovali a neřešili mnohdy i desítky let. Jsou to věci, které jsme na sebe nabalili a neměli potuchy, zda nám k něčemu budou, a přesto si je nalili do naší sklenice. Uzdravujte svoji mysl, základem je jednoduchost, kterou dosáhnete jakousi vnitřní inventurou toho, co v sobě máte. Výsledkem je vnitřní harmonie. Příště si řekneme, jak se starat o zdravého ducha a tělo. PeTy

6

smile  Dravci

Poštolka obecná

Dnešní povídání začnu trošku netradičně: Chléb náš vezdejší.... Pokaždé, když krájím čerstvý bochník voňavého chleba, vzpomenu si na jednoho usilovného tvorečka. Řeknete si, jakou souvislost má chléb s dravcem? Krásnou... Budeme si totiž povídat o dravci, kterého hlavní potravu tvoří hraboši, vyskytující se na polích, kde roste obilí. Kdyby právě tento u nás nejvíce se vyskytující draveček neexistoval, myši

by nám moc obilí na chleba nenechaly. Poštolka obecná, slovensky Sokol myšiar (Falco tinnunculus) je nejrozšířenější sokolovitý dravec u nás. Vyskytuje se v celé Evropě, v Africe ( kromě Sahary) a velké části Asie. Je to částečně stěhovavý pták, v jižnějších oblastech zůstává celoročně, z těch severnějších odlétává, ale není to pravidlem. I u nich je to jako u lidí, někteří zůstávají a někteří rádi cestují. Je přibližně velká jako holub, má zbarvení do rezava, sameček má šedou hlavu a ocásek. Spatřit ji na obloze je celkem jednoduché. Když uvidíte menšího dravce třepotajícího se na místě, tak si ji nespletete, protože toto je pro její let charakteristické. Využívá tzv. třepotavého letu k většímu rozhledu za potravou. Tu tvoří, jak už jsem vzpomněla, převážně malí polní hlodavci jako třeba hraboši, loví také hmyz, ještěrky a ve městech může i mláďata holubů. Samička snáší kolem 4-6 vajíček a vysedí je za cca 4 týdny. V tomto období má sameček mnoho práce se sháněním potravy pro samičku, sebe a následně pro mladé. Když vezmete v potaz, že dospělý jedinec potřebuje k nasycení až 3 drobné obratlovce, musíte uznat sami, že je to důležitý a užitečný pták. Původním prostředím k hnízdění pro poštolky obecní byla skalní města a dutiny starých stromu. Dnes takhle hnízdi poměrně vzácně. Často obsazuje hnízda strak a vran, nebo výklenky či skuliny hradu a zřícenin. Běžně ji můžete vidět ve městech, kde hnízdí na kostelních věžích, římsách vysokých budov, výklencích dálničních mostů nebo také ve vyšších patrech paneláků třeba v truhlíku na balkóně. Jako všichni dravci i poštolka obecná je zákonem

chráněná. Nejvíce je ohrožena likvidací hnízdních příležitostí, nelegálními odstřely a používáním chemických přípravků k likvidaci hrabošů. Také se často stává obětí srážky s autem, protože loví i v blízkosti cest. Praktickou pomoc pro její ochranu můžeme zabezpečit chráněním jejích hnízdišť a biologickou likvidací hlodavců. Když jí chceme být nápomocní, udělejme jí například bidýlko ve tvaru písmene T někde na poli, kde nemá přirozené místo na sezení. Určitě tím pomůžete i ostatním dravcům, např. káňatům. Co se týče sokolnictví, poštolka obecná je sice menší sokolovitý dravec, ulovit dokáže malou kořist, ale pravděpodobně každý začínající sokolník měl poprvé na rukavici právě poštolku. A co je vlastně sokolnictví? Podle staré moudrosti je to umění lovu pomocí dravců, čili „De arte venandi cum avibus“. A tím by se měl řídit každý sokolník. Je to i o přípravě výstroje, výcviku dravce, starostlivosti o něj, chovu cvičné kořisti. Mnoho dalších činností kolem, až někde na konci toho všeho je samotný lov. U nás v lednickém zámeckém parku na ukázkách loví kličkujícího hraboše a můžete u nás vidět i poštolku rudonohou ( Falco vespertinus) a poštolku vrabčí ( Falco sparverius). A nezapomeňte, až budete mít čas, vypravit se do přírody od konce února do března, pozorně sledujte dění na obloze. Je totiž velkou radostí sledovat při zásnubních letech jejich letecké umění, kdy za hlasitého křiku Kli-kli-kli předvádí své plachtění a hloubkové lety. Andrea Dušínská

SUCHÉ STAVBY - SÁDROKARTONOVÉ PRÁCE KVALITNĚ - SPOLEHLIVĚ - S CERTIFIKÁTEM

www.sadrokartony-suchy.4fan.cz +420 608740309

7

smile  Povídání

Povídání kaštanové Koupit si kornout pečených voňavých kaštanů patřilo, a pro někoho stále patří k, příjemným zimním zvykům. Budeme si tedy dnes povídat o kaštanu a možná trošku napomůžeme tento příjemný zvyk obnovit a rozšířit. Kaštanovník setý nebo, chcete-li, jedlý kaštan. Překrásný dlouhověký, chutné plody rodící strom. Patří do čeledi bukovitých, podobně jako buk nebo dub. Na naše území se dostal s Římany, kteří jej používali jako potravinu i léčivo a rozšířili jej po celé evropské části jejich říše. Jeho pravlast je však pravděpodobně v oblasti Malé Asie. Nemusím jistě připomínat, že kaštanovník nemá nic společného s tím stromem, který roste v parcích a jehož plody na podzim sbírají děti. Jírovec maďal, slovensky výstižněji pagaštan koňský, náleží do čeledi jírovcovitých a jeho plody nám asi těžko budou chutnat. Kaštanovník setý je strom vysoký až do 30 metrů, kulovité koruny, v mládí s červenohnědou kůrou, v pozdějším věku šedou až černou, síťovitě rozbrázděnou borkou. Listy jsou dlouhé až 20 cm, kopinatě eliptické, s pilovitým okrajem. Kaštanovník kvete v červnu ozdobnými dlouhými jehnědami stříbřité barvy, které obsahují samčí i samičí květy. Plody dozrávají v září až říjnu a jsou to většinou tři nažky, uložené v ostnité, neobyčejně pichlavé číšce. U nás nejznámější úpravou kaštanů je pečení, při němž získávají nenapodobitelnou vůni a stejně tak i chuť. V jižních zemích, kde je běžně rozšířen jako například u nás jabloň, se z kaštanů vyrábí mouka, která se přidává do chleba a pečiva, dělají se z ní různé krémy, zmrzlina, na Korsice nebo ve Švýcarsku dokonce vyrábějí kaštanové pivo. Známý je krocan plněný kaštanovou nádivkou. Kaštanovou mouku nebo pyré z uvařených kaštanů lze přidat do chlebového těsta a troufám si tvrdit, že chutnější chleba snad není. Dokázali byste si představit místo obilného pole za domem třeba takový kaštanový les? To zní přitažlivě, viďte? Příznivci permakultury, tedy trvale udržitelného hospodaření, propagují jedlý kaštan jako plnohodnotný doplněk a částečnou náhradu obilí, navíc s mnoha pozitivními vedlejšími efekty. Plody jedlého kaštanu jsou velice zdravé, detoxikují játra, pomáhají proti průjmům, psychickým poruchám a stavům úzkosti. Obsahuje hodnotné cukry a mnoho minerálních látek, jsou výbornou, energeticky bohatou potravinou. Listy se používají proti kašli, suché číšky, jehnědy a slupky kaštanů lze použít k barvení látek. Na našem území se kaštanovník pěstoval už před mnoha lety, nejstarší kaštany dosud rostou v Chomutově, kde byly vysázeny v 17. století. Největší kaštanovníkový sad (kaštanka ) roste v Nasavrkách u Chrudimi, pochází z konce

18. století. Ačkoli u nás má kaštanovník poměrně dobré podmínky k pěstování, není tu zdaleka tak rozšířen jako na Slovensku, kde se pěstuje na větších plochách po mnoho let. Pokud byste si chtěli kaštanovník zasadit, můžete si jej zakoupit roubovaný nebo jej zkusit vypěstovat ze semene, klíčí dobře. Podrobné informace o kaštanu a jeho pěstování naleznete na www.jedlykastan.cz. Co se týká dřeva, moc toho o něm nevím, dosud jsem se k němu nedostal a usilovat o to za každou cenu ani nechci. Svými vlastnostmi je prý podobné dubu, dělají se z něj sudy na víno, kůly do vinic, vyrábí se z něj nábytek. Na fotografii je pár plodů z loňské úrody a v levé ruce oříšky lísky turecké, o níž si někdy také povíme. O kaštanovníku by se dalo napsat ještě mnoho, přimlouvám se za to, abychom mu věnovali pozornost a rozšiřovali jej, určitě si to zaslouží. Můžeme tak naše zahrady, parky a krajinu celkově obohatit o krásný dlouhověký strom a náš jídelníček o chutné a zdravé plody. Co napsat závěrem? Snad jen ... KAŠTAN BUDIŽ POCHVÁLEN!!! Filip Šumbera

Tomáš Kosík - přeprava a doprava osob

+420 776 256 156 Jeďte s Kosem ! za svým nosem

e-mail: [email protected], facebook.com/PrincExpres

8

smile  představujeme vám

Dobrý výběr školy – základ spokojeného života „?“ ničí, nejčastěji v Rakousku. Kombinace obojího se střetává např. u Jakuba Osičky, žáka čtvrtého ročníku: “Ještě přesně nevím, co budu dělat, rýsují se mi různé možnosti. Chtěl bych zkusit podnikání a až bych se finančně zajistil, možná se dám na další studium“. Velká část žáků plánuje, že budou po škole hodně cestovat a teprve pak, po získání zkušeností, si budou hledat uplatnění, nejlépe vyhovující jejich naturelu.

„Co z tebe, prosím tě, bude? Čemu se chceš v životě věnovat?“ … jsou nyní otázky starostlivých rodičů adresované ratolestem opouštějícím základní školu. Kam s nimi, jaké mají možnosti, když … na gymnáziu je to moc těžké a technické obory na průmyslovce je nezajímají? Je tady taková škola, ne zbytečně velká, s příjemným a vstřícným personálem? Dobře technicky vybavená a nedaleko od bydliště, aby rodiče měli kontrolu a mohli pomáhat? Bez strašáku přijímaček a s přijatelným školným? Aby byl absolvent připraven jít po maturitě hned do práce, ale v případě zájmu pokračoval dál ve studiu? Našli jsme: Soukromá SOŠ manažerská a zdravotnická Břeclav, s. r. o. Přesně splňuje zadané parametry. V minulém roce oslavila již dvacet let své existence. Sídlí v historické budově v centru města, v bývalém Národním domu, z jehož balkonu byla v roce 1918 vyhlášena republika. Původní budova byla upravena ke stávajícímu účelu, ale při rekonstrukci byly zachovány historické prvky. Ale pojďme do současnosti – škola nabízí dva zajímavé obory: „Obchodní manager“ a „Zdravotnický asistent“, oba představují čtyřleté denní studium zakončené maturitou. Náplň výuky sestává z povinného všeobecného základu a odborných předmětů, profilových pro příslušný obor. Maturitní zkouška se skládá ze dvou částí: v té první, společné, všichni žáci absolvují testy z českého jazyka a literatury, cizího jazyka (anglického nebo německého) a matematiky nebo informatiky. Obchodní manager Druhá, profilová část maturitní zkoušky, zahrnuje u tohoto ekonomického oboru management a marketing, ekonomiku a účetnictví a praktickou zkoušku z odborných předmětů. Možnosti uplatnění jsou široké: absolvent bude schopný pracovat v různých řídících funkcích nebo si založit vlastní firmu, popř. se realizovat ve státní správě. Získané vědomosti lze zúročit i na postu účetního a ekonoma. Samozřejmě lze pokračovat ve studiu na VOŠ nebo VŠ. S jakýmkoli dalším vzděláním vzrůstá cena absolventů na trhu práce a rozšiřuje se spektrum možností lukrativního zaměstnání. Určitě vás bude zajímat, jaké plány do budoucna a představy o svém uplatnění mají naši žáci: Někteří budou pracovat v rodinných firmách, jiní plánují, že si založí vlastní. Asi polovina přemýšlí o dalším studiu na VŠ. A ti, kteří nemají tyto ambice, si po škole chtějí hledat práci v zahra-

Zdravotnický asistent K profilovým předmětům zdravotnického oboru, ze kterých se maturuje, patří psychologie a komunikace, ošetřovatelství a ošetřování nemocných. Během studia se naučí vše podstatné o lidském těle, v rámci praxe zvládnou veškeré odborné výkony zdravotní sestry, péči o pacienta na interním, chirurgickém a neurologickém oddělení. Uplatnění najdou i ve speciálních oborech jako je pediatrie, gynekologie, onkologie, ORL, oční, ...atd. Uplatnění v praxi je skutečně široké a má budoucnost. Kromě povolání zdravotnického asistenta je možné se realizovat v sociálních službách, v domovech důchodců a dlouhodobě nemocných, domech s pečovatelskou službou, ale také věnovat se těm nejmenším na různých odděleních. Poptávka po zdravotnických službách ve společnosti vzrůstá, lidé nepřestanou být nemocní a populace stárne … A jaké představy a plány mají o své budoucnosti současní žáci? Například Tereza Hochmanová z prvního ročníku se svěřila: „ Nevěděla jsem, co za obor si vybrat. Rozhodlo, že je škola v místě mého bydliště, a tím se vyřešila otázka dojíždění či internátu. Přemýšlím o práci fyzioterapeutky nebo psycholožky. Záleží na tom, pro co se dál rozhodnu. Vzhledem k mým plánům počítám s dalším studiem. Své plány byl ochotný prozradit Petr Kocián z druhého ročníku: „Jsem vyučený elektrikář silnoproudař, ale věnuji se masážím, a tak jsem si chtěl rozšířit znalosti v oblasti anatomie. Náplň předmětů zatím splňuje má očekávání. Ještě si nejsem stále jistý, co bych chtěl dělat. Uvidím, na co budu mít peníze. Láká mě fakulta vojenského zdravotnictví. Pobíral bych plat a dělal to, co mě baví. Kdyby to nevyšlo, mám se pořád k čemu vrátit“. Závěr: Vidíte, že oba obory jsou zajímavé a mají budoucnost. Stačí jen přijít, dveře jsou otevřené. Paní ředitelka PaedDr. Dana Neprašová s ostatními učiteli vám ráda odpoví na jakékoli otázky. Další informace naleznete na webu školy: www.mzbv.cz nebo využijte telefonní číslo 519 326 067. Nikdo neví, co bude v životě potřebovat a jaké nástrahy mu osud připraví. Ale každý přece ví, že náhoda přeje připraveným! RNDr. Eva Šupinová

9

smile  Rozhovor

Radovan Cibere

nejenom vynikající „parkurák“, ale i skvělý trenér Rado, prozraď nám, kdy ses poprvé posadil na koně a co Ti na tom tak moc učarovalo? Bylo to asi v 5 letech, a jako každému dítěti mě učarovali koně samotné. Jsi velmi úspěšný. Je to len o odříkání a dřině, nebo dá se i z pádů radovat? Neřekl bych, že je to jen o odříkání, protože je to můj životní styl a všechnu dřinu beru jako samozřejmost. A každopádně, všechny pády mě posunují o krok dál. :-) Máš oblíbeného koně, nebo plemeno? V mém životě bylo hodně koní ale momentálně je to Dollar look a Zacate cas, tudíž holandský a belgický teplokrevník. Poznamenal Tě nějaký koník, nebo zážitek "na celý život?" Nepříjemná vzpomínka, na kterou asi nezapomenu je uhynutí mého koně, kterého jsem měl od juniorských let. Teď už je to Dollar, na kterého jsem pyšný, jelikož ho mám od hříběte a zatím za své nejlepší výsledky vděčím právě jemu. Který z Tvých úspěchů je pro Tebe ten nej? Zatím mezi ně patří úspěchy na mezinárodních závodech, hlavně reprezentace SR na CSIO Bratislava. Každopádně mám radost z každého dobře odskákaného parkuru.

Kam se ubírá Tvá cesta? Mým nejbližším cílem je kvalifikace na Mistrovství Evropy. Mít vedle sebe dobré lidi a dovést své svěřence tam kam se chtějí dostat. :-)

Co by si nikdy nechtěl zažít? Nikdy bych se nechtěl dostat do situace, že bych musel prodat své koně.

Vzkážeš něco našim svěřencům - dětem z dětského domova? Mějte pevnou vůli a ať se vám splní vaše sny :-) Sbh

Belgický teplokrevník Belgický teplokrevník je jedním z nejmladších členů evropské rodiny teplokrevníků a v poměrně krátké době dosáhl pozoruhodných úspěchů, a to jak v drezuře, tak ve skokových soutěžích. Historie plemene začíná v roce 1950, kdy byl lehčí belgický zemědělský kůň s dobrým fundamentem křížen s gelderlandem, a tak vznikl těžký jezdecký kůň. Toto křížení na převážně chladnokrevném základě bylo přiměřeně úspěšné, vzniklo robustní zvíře, vynikající silou, ale nepříliš jezdecky a pohybově nadané. Křížení s gelderlandy pokračovalo asi deset let, až se vytvořila dostatečně dobrá základna pro další zušlechťování. Nyní byl využit holštýnský kůň a mnohem sportovnější Selle francais, obě plemena význačná čistým rytmickým chodem. Tím se postupně zlepšovala kvalita, odraz a volnost pohybu, které jsou nezbytné k úspěšnému přijetí krve plnokrevníků. V šlechtitelském procesu byli využití také angloarabi a holandský teplokrevník, obě plemena velmi zdravá, s klidnou povahou. V Belgii se dnes rodí asi 4500 hříbat, plemeno dosahuje v mezinárodních konkursech vynikajících výkonů a je úspěšně exportováno do celé Evropy. Belgický teplokrevník je mohutný, úsporně se pohybující kůň,

vysoký asi 168 cm, vyznačující se velkou obratností, dobrými končetinami, zdravými kopyty. V chovu jsou povoleny všechny barvy. Hlava je ušlechtilá, suchá a podobá se plemenu Selle francais. Bedra jsou široká, pevná, záď je šikmá a silná, mohutně osvalené jsou zejména bérce. Nohy jsou dlouhé, štíhlé a mají středně velké klouby. Krk je dlouhý a půvabný, trup je dobře utvářený. Plemeno se vyznačuje klidnou povahou, koně se snadno dokážou vyrovnat se stresem na jezdeckých závodech. Koně se vynikajícím způsobem prosazují ve sportu - drezuře a skokových soutěžích. Obrazová encyklopedie koní - Elwyn Hertley Edwards

10

smile  Hudba

NASYCEN - „Víno chutná nejen při cimbálu“ - pochvaluje si baskytarista rockové skupiny Nasycen Ilja Kučera ml. Kapela se po předlouhé pauze dala v pozměněné sestavě opět dohromady před dvěma lety. Na sklonku loňského roku vydala nové album pojmenované jednoduše Nasycen a neúnavně brázdí republiku křížem krážem po klubových koncertních i festivalových pódiích. „Stejně tak jako je pestrá naše muzika, jsme různorodí i my, parta posbíraná z nejrůznějších koutů Čech a Moravy“ dodává. „Frontman kapely, zpěvák, klávesista a autor většiny repertoáru Raven žije ve středních Čechách na Slapech nad Vltavou. Bubeník Pavel Ivanovský je ze Zlína, ale část přízně má i na jihu Moravy, konkrétně v Moravské Nové Vsi. Předky ze Zlínska má i kytarista Zdeněk Divoký a já jsem Pražák. Musím ovšem potvrdit, že jsou dvě věci, na kterých se stoprocentně shodneme, to je muzika a dobré víno. Především to z jihu Moravy. Je nezbytnou

součástí našich kapelních schůzí a porad, a ty jsou pak o to delší a o to krásnější.“ Ilja Kučera ml., který je „civilním povoláním“ moderátor Českého rozhlasu, s oblibou vzpomíná, jak v Moravské Nové Vsi v roce 2007 uváděl o prvním květnovém dnu na náměstí Den lidových řemesel. “Taková spousta báječné lidové muziky a dobrých vín v jednu chvíli na jednom místě, to se člověku nepoštěstí každý den. Ale i když máme všichni v Nasycenu velice rádi dobrý folklór, odvažujeme se tvrdit, že kvalitní víno si náramně rozumí i s rockovou muzikou. Schválně to zkuste.“ Jak bylo řečeno, nová deska skupiny Nasycen je stylově, a dalo by se tedy říci chuťově, velmi pestrá. Najdete tu stejně tak melodické písničky a působivé balady jako rockové vypalovačky nebo kousky až ironicky poťouchlé. Kompletní materiál z alba také Nasycen představuje na svých živých vystoupeních, snaží se při tom, aby se přes energii koncertního podání neztratila ani barvitost a propracovanost typického zvuku skupiny. Nakonec, když budeme chtít, i tady najdeme srovnání s dobrým vínem. Chuti by mělo být svěží i plné a hlavně patřičně vyvážené. Zda se to Nasycenu daří či ne, můžete nejlépe sami zjistit jak z nového CD, tak třeba z chystaných jarních koncertů. JB

smile  Music zone

Dnes zase o ROCKU

Rock je žánr populární hudby, který se do hlavního proudu dostal v 60. letech 20. století. Má kořeny v rock and rollu, rhythm and blues a country hudbě 40. a 50. let, ale je také ovlivněn folkem, jazzem a vážnou hudbou. Jako nástroje se nejčastěji používají elektrická kytara,

baskytara, bicí nástroje a klávesové nástroje jako hammondovy varhany, klavír nebo od konce 60. let syntezátor. V rocku se často objevují kytarová, ale někdy i klávesová, saxofonová nebo harmoniková sóla. Na konci 60. a na začátku 70. let se z rocku vyvinulo několik podžánrů. Spojením s folkem vznikl folkrock, smícháním s blues blues-rock a rock s jazzem stvořily jazz fusion. V 70. letech rock ovlivnily soul, funk a latinskoamerická hudba. V tomto období také vznikly další podžánry jako soft rock, glam rock, heavy metal, hard rock, progresivní rock a punk rock. V 80. letech syntézou punk rocku s mnoha dalšími styly vznikla tzv. nová vlna, na druhou stranu se punk rock zradikalizoval za vzniku hardcore, což položilo základy alternativnímu rocku a grunge. V 90. letech britský alterna-

tivní rock vykrystalizoval v britpop, indie rock. V Americe vznikl nu metal. Skupina hudebníků soustřeďujících se na rockovou muziku se nazývá rocková kapela. Mnoho rockových kapel se skládá z kytaristy (hrajícího na elektrickou kytaru), hlavního zpěváka, basáka a bubeníka, takže tvoří kvartet. Některé kapely jednu nebo více z těchto rolí vynechají nebo využijí zpěváka i na hraní na nějaký nástroj, takže tvoří trio nebo duo; některé naopak nějakého hudebníka přidají. Rockové kapely nějakých žánrů, hlavně těch založených na rock and rollu, používají i saxofon. Méně často se používají strunné smyčcové nástroje jako housle nebo violoncello a žesťové nástroje, jako trubka nebo pozoun. Roman Suchý Příkazský

11

smile  Folkór a tradice

Vydavatel: Smile by horse o.p.s. Anenská 551, 691 55 Moravská Nová Ves [email protected]

Fašanky, fašanky, velká noc bude ...

www.smilebyhorse.cz IČ: 29369541 ev.č.: MK ČR E 21411

Redaktor: Regina Lanová [email protected] tel: +420 725 113 100

tisk: Tiskárna Kyjov Pište nám Vyhrazeno právo na úpravu textu. Neprodejné

REGION (JaŠ) - Masopust neboli fašank je rozverný a nevázaný svátek, provoněný koblihami, slaninou a pálenkou. Je to čas zabíjaček a lidového veselí. Fašank začíná 6. ledna svátkem Tří králů a v minulost vrcholil v pondělí a úterý před popeleční nebo škaredou středou, čtyřicet dní před svátky velikonočními. V současnosti v důsledku pracovního procesu probíhají největší oslavy o víkendu před popeleční středou. Tehdy chodí obcemi nebo městy fašankový průvod masek, který končí fašankovou zábavou. Posledním dnem tohoto období je Škaredá neboli Popeleční středa, začátek půstu. Počátky fašanku a fašankových obchůzek je třeba hledat v předkřesťanském kultu zimního slunovratu. Původně šlo o pohanské svátky, antické slavnosti, tzv. saturnálie, což je jeden z nejvýznamnějších a nejradostnějších svátků římského náboženství slavený na zimní slunovrat k poctě Saturnově. Karneval tedy souvisí patrně s předkřesťanskými oslavami obnovy přírody na začátku jara. Název Popeleční středa je od tzv. "udílení popelce". Popelec je popel ze starých ratolestí jehněd, posvěcený na Květnou neděli předešlého roku. Moravské pojmenování fašank vzniklo zkomolením německého Fasching. Lze se domnívat, že tradice fašanků a masopustu vznikla právě na německém území někdy kolem roku 1133. V Německu je totiž tato tradice dodnes velmi silně zakořeněna a průvod masek je jednou z největších událostí roku. Nejstarší zmínka o fašanku a masopustu slaveném v Čechách pochází z druhé poloviny třináctého století. Fašank byl ukončením zimních zábav a také dokončováním prací hospodářského roku, jakož i přípravou na rok příští. Každá maska mívala dříve svůj význam a funkci - to však během doby zcela ztrácelo smysl. Nejznámější fašankovou maskou byla maska medvěda, jemuž se přisuzovaly magické vlastnosti a to především plodnost, která mohla být přenesena na ženy i celé hospodářství. Při každé zastávce si s ním tedy hospodyně a děvčata musela zatancovat, odepřít mu tanec bylo nemyslitelné. Medvěda na provaze vodila jiná maska – medvědář či žid. Další nezbytnou postavou byl policajt, který průvod vedl. Ženy se maskovaly za muže a muži za ženy – ti hlavně za nevěsty nebo za matky s dítětem. Masky představovaly zástupce různých profesí a někdy i konkrétní osoby. Fašanková maškara byla často prostředkem výsměchu a kritiky některých lidských vlastností a neřestí. Většinou novějšího původu jsou naopak zvířecí masky, mezi nimiž nechyběl ani velbloud, slon či opice. Běžné byly i pohádkové postavy, masky démonické - smrt a anděl – ty patří k nejstarším typům masek. Na Moravě nosí chlapci dřevěné šavle se kterýma tančí tanec zvaný Podšable. Večer probíhala vždy fašanková zábava a zde se tančí typické fašankové tance jako vyhazovaný valčík, vytleskávaný valčík, třasák Židovka a jede sedlák do mlýna. O půl noci se pochovala Barbora Ubručaná Smyčcová(basa) a následoval čtyřicetidenní půst. Jara Švach

Z celého srdce děkujeme:: SHEAN s.r.o., Tiskárna Šiki Kyjov, Farma Rudimov, Agromoravia a.s., Jezdecká stáj Borový Dvůr