MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra společenských věd a managementu sportu
Rozhodčí ledního hokeje jako součást IIHF Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracoval:
Ing. Vladimír Mana.
Leon Wesley
Brno 2015
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně pouze s použitím literatury, která je v práci uvedena.
Ve Zlíně dne 24. dubna 2015
Leon Wesley
Děkuji panu Ing. Vladimírovi Manovi za cenné rady, připomínky a především za čas, který mi věnoval.
OBSAH ÚVOD ..................................................................................................................... 6 1
2
HISTORIE A PRAVIDLA LEDNÍHO HOKEJE ...................................... 8 1.2
Pravidla ledního hokeje....................................................................................... 9
1.3
Inovace v pravidlech ......................................................................................... 10
ČESKÝ SVAZ LEDNÍHO HOKEJE – ČSLH ......................................... 12 2.1
3
Charakteristika ČSLH ....................................................................................... 12
MEZINÁRODNÍ HOKEJOVÁ FEDERACE IIHF ................................. 13 3.1 Vznik IIHF .............................................................................................................. 13 3.2 Kompetence IIHF.................................................................................................... 13 3.3 Diverzifikace členů IIHF ........................................................................................ 14 3.4 Struktura IIHF ......................................................................................................... 15
4
3.4.1
Kongres IIHF ............................................................................................ 15
3.4.2
Rada IIHF.................................................................................................. 15
3.4.3
Úřad IIHF .................................................................................................. 16
3.4.4
Komise IIHF ............................................................................................. 16
3.5
Program rozvoje sportu v IIHF ......................................................................... 16
3.6
Komise rozhodčích IIHF ................................................................................... 18
3.6.1
Instruktor IIHF .......................................................................................... 18
3.6.2
Instruktor národního svazu........................................................................ 18
3.6.3
Rozhodčí jmenovaný národním svazem ................................................... 19
3.7
Klasifikace soutěží dle IIHF ............................................................................. 19
3.8
Program rozvoje rozhodčích ............................................................................. 23
UDĚLOVÁNÍ LICENCÍ IIHF ................................................................... 27 4.1
Dělení licencí .................................................................................................... 27
4.2
Nominace rozhodčích na utkání a soutěže IIHF ............................................... 27
5
6
4.3
Program rozvoje profesního růstu ..................................................................... 28
4.4
Práva a povninností rozhodčích IIHF ............................................................... 29
4.4.1
Hlášení o průběhu mezinárodního utkání ................................................. 29
4.4.2
Systém řízení utkání .................................................................................. 29
4.4.3
Úbory pro mezinárdní rozhodčí ................................................................ 30
4.4.4
Reklama .................................................................................................... 30
4.4.5
Náhrady za řízení utkání ........................................................................... 30
KVALITA ROZHODČÍCH ....................................................................... 31 5.1
Znalost pravidel ................................................................................................ 32
5.2
Fyzická připravenost ......................................................................................... 33
5.3
Vzhled a projev ................................................................................................. 33
5.4
Bruslařské dovednosti ....................................................................................... 34
5.5
Výběr pozic ....................................................................................................... 34
5.6
Signalizace ........................................................................................................ 35
5.7
Postupy při řízení utkání ................................................................................... 35
5.8
Vystupování ...................................................................................................... 35
5.9
Reakce na tlak ................................................................................................... 36
5.10
Vztah k aktérům utkání ..................................................................................... 37
5.11
Komunikace ...................................................................................................... 37
5.12
Cit pro hru ......................................................................................................... 38
5.13
Rozhodování, vyrovnanost, standard ................................................................ 38
5.14
Team work ........................................................................................................ 39
SUPERVIZE................................................................................................. 40 6.1
Cíle supervize.................................................................................................... 40
6.2
Přijímání hodnocení .......................................................................................... 40
6.3
Pozice delegáta.................................................................................................. 41
6.3.1
Povinnosti delegáta ................................................................................... 41
6.3.2
Teamwork ................................................................................................. 41
6.3.3
Naslouchání a pozorování ......................................................................... 42
6.4
Hodnocení hry................................................................................................... 42
6.4.1
Hodnocení hlavních rozhodčích................................................................ 43
6.4.2
Hodnocení čárových rozhodčích ............................................................... 43
5
ZÁVĚR ......................................................................................................... 45
6
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ............................................................ 47
7
SEZNAM ZKRATEK ................................................................................. 49
8
SEZNAM OBRÁZKŮ ................................................................................. 50
RESUMÉ.............................................................................................................. 51
ÚVOD Když jsem si ve svých čtyřech letech poprvé obul hokejové brusle, netušil jsem, co se přede mnou otevírá za svět. Ale byli tu jiní, kteří věděli, co všechno se dá zažít nejen na ledové ploše, ale hlavně mimo ni. Tak třeba můj otec nebo děda, kteří se hokeji věnovali rovněž od malička a byli to právě oni, co mi určili směr, kterým se postupně vydám i já. A dobře udělali. Školou bruslení to všechno začalo. Zde jsem získal základy bruslení a postupně je rozvíjel přes celou žákovskou základnu v rodném městě Zlíně. Než jsem se pak stihl rozhlédnout v dorostenecké kategorii, sám jsem začal cítit tlak konkurence a vydal se na zkušenou do Vsetína, poté do Přerova a Uherského Hradiště. Zde jsem zůstal dvě sezony, a jak čas plynul, zjistil jsem, že jsou i jiné možnosti, jak trávit čas a zároveň dělat něco, co mě bude naplňovat jak po sportovní, tak společenské stránce. V patnácti letech jsem si udělal základní kurz rozhodčího ledního hokeje. Neuběhlo mnoho času a soudcovství mě ovládlo natolik, že jsem svou hráčskou kariéru pověsil na hřebík, neboť současně hrát a rozhodovat na ledě nešlo. Pískání proto bylo jasnou volbou a dodnes jsem za to rád. Od žákovských kategorií přes druhou národní ligu až do první ligy – sedm let eskapád po moji zatím nejvyšší soutěž. Když pominu svou pozici v Českém Svazu Ledního Hokeje, za svůj největší úspěch zatím považuji svoji účast na dvou paralympijských hrách ve Vancouveru 2010 a Sochi 2014, kde se mi dostalo pocty, a měl jsem možnost odřídit finále mezi domácím výběrem z Ruska proti celku z USA. Všechny tyto zážitky, zkušenosti a kontakty by bylo smutné zahodit, kdyby nebyla možnost je dále rozvíjet a posouvat dále svým nástupcům v pruhovaných dresech, proto jsem si, jako jednu z možných variant, vybral studium sportovního oboru Rozhodčí ledního hokeje. Jak studium, tak samotné vykonávání funkce rozhodčího je šance, jak zůstat u hokeje i přes to, že už nedržíte v rukou hokejovou hůl, nerozdáváte rány, ale je to píšťalka, co Vám svírá prsty, a rány můžete leda přijímat. Všechny tyto věci kolem hokeje mě přivedly až sem, k pojednání o světě rozhodčích, kteří dosáhli svého vrcholu – IIHF.
6
Cílem této práce je přiblížení práce rozhodčích na mezinárodní úrovni, objasnění systematiky práce s nimi, jejich hodnocení a požadavky orgánů zodpovědných za jejich nasazování do mezinárodních turnajů. V první fázi této práce se budu věnovat samotné historii hry ledního hokeje od jejich počátků až po současný stav, představím pravidla a metody jejich inovace. Druhá fáze je zaměřena na popis činnosti Českého svazu ledního hokeje. Tématem v pořadí třetí kapitoly je Mezinárodní hokejové federace, její organizace, způsoby řízení a metodika, s jakou přistupuje k rozhodčím, dále jsou zde popsány činnosti jednotlivých oddělení IIHF a funkce komise rozhodčích. Čtvrtá kapitola se soustřeďuje na získávání licencí IIHF a zde je vysvětleno, za jakých okolností lze získat dané licence, způsoby nasazování rozhodčích do jednotlivých utkání a pozornost je věnována právům a povinnostem rozhodčích. Kapitola pátá je zaměřena na kvalitativní stránku rozhodčích od fyzických předpokladů až po psychickou stránku. Poslední kapitola je věnována evaluaci – hodnocení rozhodčích jak hlavních tak čárových z pozice delegáta. Kapitola popisuje práci rozhodčího a způsob jeho hodnocení dle nastavených kritérií.
7
1
HISTORIE A PRAVIDLA LEDNÍHO HOKEJE Budeme-li se zajímat o vznik hokeje ve svých počátcích, museli bychom
se vrátit až někam k roku 5000 př. n. l. Pokud budeme sázet na první zmínky, jež jsou popisovány v mnoha odborných literaturách, zavedou nás kupodivu do Řecka, kde se aktivita podobná hokeji jménem „keratizain“ začala provozovat. Půjdeme-li dále, konkrétně do starého Říma, tak i tam se dochovaly památky vzniku ledního hokeje včetně jeho přenesení na území Velké Británie. Všichni jistě mají za to, že hokej patří americkému kontinentu, co se jeho vzniku týče a možná to tak i bylo. Už američtí indiáni se svou hrou zvanou „shinny“ a „chueca“ se zakřivenými holemi na zmrzlých jezerech, toho mohou být důkazem. Jednou z teorií o vzniku samotného názvu „hockey“ je poangličtění starého francouzského výrazu „hoguet“. Toto označení skrývalo ohnutou pastýřskou hůl, z jejíhož tvaru vznikl ten dnešní. O druhou nebo spíše další teorií o vzniku názvu se postarala egyptská hra zvaná „ hokska“, jež spočívala ve hře s míčem. A pro ty, kteří uznávají za kolébku hokeje Kanadu, je tu verze „hoghee“ což volně přeloženo znamená „bolí to“. Proč právě „bolí to“? Dle tehdejších pravidel prý byli poražení biti holemi po hlavě. Než však začala samotná éra ledního hokeje, známou alternativou byla hra jménem „bandy“. Šlo o kolektivní snažení s míčkem a zakřivenou holí, jež se hrála na ledové ploše. Pokud se podíváme do literatury, narazíme na východoanglické město Burry, konkrétně v roce kolem 1872. Kanadští vojáci tam na tuto hru narazili a přinesli si ji s sebou do kanady, kde ji začali rozšiřovat. Vezmeme-li v úvahu, že kolébkou hokeje byla Kanada, musíme přijít na to, jak se tato hra dostala až na starý kontinent. Vysvětlením je, že v Evropě měl již tenkrát svého předchůdce-pozemní hokej. Nejpopulárnější byl v Anglii a Skotsku. V roce 1878
byly položeny základy moderního ledního hokeje, kdy
student W. F. Robertson sjednotil pravidla hry, které do té doby neměly žádnou jednotnou formu. Základním stavebním kamenem mu byly pravidla bandy hokeje a tyto pravidla aplikoval pro hru na ledové ploše. Už o rok později byl sehrán první utkání dle nových pravidel a bylo to mezi týmy studentů McGillovi Univerzity v Montrealu, jejímž studentem byl právě zmiňovaný Robertson. Tím 8
započala éra rozvoje hokeje po celé Kanadě. Od roku 1890 si Kanaďané tuto hru přisvojili za vlastní. Do té doby se v Kanadě hrála pouze přátelská utkání, až do roku 1892, kdy kanadský guvernér Frederic Arthur Lord Stanley of Preston před tím, než odešel ze své funkce a vrátil se do Anglie, věnoval hokejistům pohár s jeho jménem a ten měl být předáván nejlepšímu kanadskému týmu. Od těch dob se každoročně o tento pohár – Stanley cup, hraje Od roku 1926 se stal pohár majetkem Národní hokejové ligy – NHL, která vznikla už v roce 1917. Do dnešních dob o něj hrají nejlepší týmy této soutěže a stále nese jméno Lorda Stanleyho. První zápas na území Evropy se odehrál v roce 1885 mezi univerzitami Oxfordu a Cambridge. (Gut, K., & Pacina, V, 1986, pp. 14-25)
1.2
Pravidla ledního hokeje Hokej je kolektivní hra, která se hraje na bílé ledové ploše, nazývané
hřiště. Podél celé této plochy musí být ochranné hrazení – mantinely, které jsou v místech trestných a hráčských lavic přerušeny dvířkami pro bezpečný vstup účastníků utkání na ledovou plochu. Hřiště je příčně rozděleno na takzvaná pásma – útočné, obranné a střední. Pásma jsou od sebe oddělena čarami, dvěma modrými, jednou červenou a dvěma brankovými čarami. V každém tomto pásmu mimo střední je ukotvena branka. Utkání se skládá ze tří dvacetiminutových třetin, případně prodloužení nebo samostatných nájezdů pro určení vítěze utkání. Třetiny jsou od sebe odděleny patnácti až osmnáctiminutovou přestávkou. Cílem této hry je soupeření dvou týmů, které hrají o vyšší počet vstřelených gólů do soupeřovy branky. Tým, který ve stanoveném čase vstřelí vyšší počet gólů, je prohlášen za vítěze utkání. Gólu může být dosaženo pouze způsobem, který povolují pravidla ledního hokeje ale hlavní podmínkou je dopravit puk do soupeřovy branky. V utkání proti sobě nastupují hráči s holemi, hrající pukem a pohybující se po ledě pomocí bruslí. Snahou hry je bruslení, přihrávání si a střílení na soupeřovu branku. Přehrávání soupeře probíhá za pomocí dokonalejší techniky hráče s holí a kotoučem. Obraná část hry spočívá v odebírání puku soupeři a hře 9
tělem, která je nedílnou součástí této hry, avšak i tento způsob musí být v určitých mezích, které jsou definovány v pravidlech. Do utkání nastupují dva týmy, které mají při samotné hře na ledové ploše pět hráčů, a jejich branku střeží brankář. Dále je zde rozhodčí, který má veškerou kontrolu nad hrou ve svých kompetencích. Je zodpovědný za hladký průběh hry, dohlíží na dodržování pravidel, dle kterých je utkání hráno, uznává góly a při nedovolené hře je oprávněn ukládat příslušné tresty za dané přestupky. Jeho rozhodnutí je v každé fázi konečné. (IIHF, 2009, p.19-45)
1.3
Inovace v pravidlech Lední hokej je jedna s nejdynamičtěji se vyvíjející se hra, není proto
záhadou, proč dochází ke změnám pravidel. Povětšinou jde spíše jen o kosmetické úpravy, ale jsou i takové, které zásadně ovlivní ráz dění na ledě. Cyklus vydávání pravidel je čtyřletý a připadá na období mezi olympijskými hrami. Vždy po sezoně, v níž se udály zimní olympijské hry, se zástupci IIHF schází, aby shrnuly poznatky za uplynulé čtyři sezony a doplnily, případně upravily jednotlivá pravidla tak, aby se podařilo modernizovat, zatraktivnit, zrychlit, ale hlavně zvýšit bezpečnost a předcházet rizikům úrazů. Jednotlivé hokejové svazy mají možnost do určitého data zasílat své náměty a připomínky k jednotlivým pravidlům s návrhy na jejich úpravu, zrušení či implementaci pravidel nových. Čtyřleté období je velice dlouhá doba na sesbírání mnohých poznatků a není tedy divu, že na IIHF přichází nespočet připomínek, ne všechny jsou pak shledány jako vyhovující a upustí se od nich. Ty účelné jsou pak dále zpracovávány a v připomínkových řízeních se uzpůsobují až do konečné fáze, kde jsou předloženy na schválení posudkových komisí, které rozebírají možná pro a proti takovým inovacím z hlediska zdravotního, vývojového, samozřejmě finančního a zohledňována je i míra zásahu do hry jako takové. Dalším důvodem pro tyto změny v pravidlech je synchronizace se zámořským hokejem, kde působí vlastní autorita zodpovědná za vydávání pravidel, ať už Hockey Canada či USA Hockey. Tyto dva hokejové světy se, od toho kontinentálního (IIHF), vždy tak trochu lišily. Proto je účelné aby se hokej ubíral stejným směrem a postupně se tak smazávaly rozdíly kvality jednotlivých hokejových zemí. (IIHF, 2009, p. 34) 10
Národní hokejové svazy si mohou pravidla v závislosti na vlastních potřebách upravovat, nicméně je na nich, aby nuance, které do pravidel zasáhly, neomezovaly hráče při mezinárodních utkáních, neboť na všech těchto akcích jsou přednostně uplatňována pravidla vydávaná pod hlavičkou IIHF. Tato je zodpovědná za jejich aktualizaci vydáváním různých bulletinů a dalších příruček, kterými by se národní svazy měli řídit.
11
2
ČESKÝ SVAZ LEDNÍHO HOKEJE – ČSLH
2.1
Charakteristika ČSLH Český svaz ledního hokeje (ČSLH) je organizací, která zastřešuje veškeré
události týkající se ledního hokeje v České republice. Jak už bylo v úvodu práce zmíněno, v roce 1908 byl Český svaz ledního hokeje jedním ze zakládajících členů IIHF. ČSLH je jako řídícím orgánem I. a II. ligy mužů, extraligy a ligy juniorů, extraligy a ligy staršího dorostu a ligy žen. Krajské svazy mají na starost organizaci extraligy a ligy mladšího dorostu a další mužské, juniorské, dorostenecké či žákovské soutěže. Součástí náplně práce ČSLH je i vysílání české hokejové reprezentace (včetně mládežnických výběrů, žen, veteránů a sledge hokejistů) na mezinárodní utkání. Nejvyšším orgánem svazu je konference, která je svolávána jednou za dva roky a jednou za čtyři roky je volební. Mezi konferencemi řídí ČSLH jedenáctičlenný výkonný výbor, v jehož čele stojí prezident svazu, v současné chvíli Tomáš Král. V rámci ČSLH působí různé odborné komise, kterých je v současné chvíli osmnáct (arbitrážní, brankářská, disciplinární, disciplinární komise extraligy, ekonomická/marketingová, mládeže, Nadačního fondu Ivana Hlinky, rozhodčích, sledge hokeje, ženského hokeje, lékařská, reprezentační, smírčí, sportovně-technická, trenérsko-metodická, veteránská, návrhová komise Síně slávy českého hokeje, hráčská). Stálým orgánem mezi konferencemi je také dozorčí rada.(ČSLH, 2015)
12
3
MEZINÁRODNÍ HOKEJOVÁ FEDERACE IIHF
3.1 Vznik IIHF Mezinárodní hokejová federace IIHF vznikla 15. května 1908 v Paříži, jako svaz sdružující národní hokejové svazy ledního hokeje a in-line hokeje v mužských i ženských kategoriích. Tato federace sdružuje 73 členů – národních hokejových svazů, které zaštiťují vlastní soutěže v daných zemích. Podíváme-li se do historie samotného vzniku IIHF, jejím prvním oficiálním názvem bylo „Ligue Internation de Hockey sur Glace – LIHG. Základní ustavovací dokument podepsali zástupci Belgie, Francie, Velké Británie a Švýcarska. Tentýž rok se připojilo i Československo, jako pátý zakládající člen. V tu dobu se prvním prezidentem LIGH stal Francouz Louis Magnus. První kongres se konal v témže roce v Chamonix a o rok později, roku 1909, v Paříži.
3.2 Kompetence IIHF Mimo kontroly a vydávání mezinárodních pravidel ledního hokeje, průběhu mezinárodních transferů hráčů a vydávání různých příruček, IIHF zavedla několik vývojových programů zaměřených na rozvoj hokeje v co nejširším měřítku populace po celém světě. IIHF rovněž předsedá turnajům ledního hokeje v rámci zimních Olympijských her a mezinárodních turnajích IIHF Mistrovství světa všech kategoriích mužů, žen, juniorů do 20 let, juniorů do 18 let a žen do 18 let. IIHF každou novou sezonu organizuje ve spolupráci s místními organizačními komisemi kolem dvaceti pěti různých turnajů Mistrovství světa v pěti rozdílných kategoriích, které budou popsány níže. IIHF je vzhledem k Mezinárodní Olympijské organizaci jedinou uznávanou institucí, zaštiťující mezinárodní hokej. Zaměření IIHF se nevztahuje pouze na Mistrovství světa, ale svou aktivitu vyvíjí i na pořádání nejrůznějších mezinárodních turnajů, soutěží mezinárodních klubů, Mistrovství světa v In-line hokeji a v současné době probíhají rozsáhlá jednání na organizaci soutěží, respektive na součinnost IIHF spolu s IPC – Mezinárodní paralympijskou federací při pořádání mezinárodních soutěží ve 13
Sledge hokeji, jako jsou Mistrovství světa, Mistrovství Evropy, kvalifikační turnaje na zimní Paralympijské hry a finálové turnaje zimních paralympijských her.(IIHF, 2015) V roce 2008 IIHF oslavila 100 let výročí od jejího založení a na základě těchto oslav vzniklo několik nových ambiciózních projektů, například jmenování All-star týmu století, výběr 100 nejlepších příběhů století, spousta charitativních projektů, dětský vývojový program a vznik Victoria Cupu. Mezi hlavní prvky cílů IIHF můžeme zařadit:
Řízení, rozvíjení a popularizace ledního hokeje po celém světě
Rozvíjení a kontrola nad mezinárodní scénou ledního hokeje
Podpora přátelských vztahů mezi jednotlivými členskými zeměmi IIHF
Fungování v šíření dobrého jména a celého rozvoje ledního hokeje.
3.3 Diverzifikace členů IIHF Jak už bylo zmíněno, mezinárodní federace IIHF má celkem 73 členů, tyto se dělí na tři kategorie v závislosti na struktuře fungování jejich národních svazů a od toho potom odvíjející se práva v IIHF. Těmito kategoriemi jsou: První kategorie – úplný člen IIHF. Do této skupiny patří země, které mají svůj nezávislý hokejový svaz, samostatně fungující mimo jakoukoliv federaci zimních sportů a každoročně se účastní v programu pohárů IIHF – celkem 53 členů. Druhá kategorie – spolupracující člen IIHF. Zde jsou zahrnuty země, které nemají zcela nezávislé hokejové svazy nebo naopak mají, ale v rámci pohárů IIHF se účastní pouze v omezeném rozsahu – celkem 18 členů. Třetí kategorie – partnerský člen IIHF. Tato kategorie zahrnuje země, které se účastní pouze In-line pohárů IIHF – celkem 2 členové. Co se práv jednotlivých členů týče, pouze ti, co spadají do první kategorie, mají plné právo při hlasování na kongresu IIHF.
14
3.4 Struktura IIHF
KONGRES IIHF
VÝKONNÝ / FINANČNÍ VÝBOR IIHF
RADA IIHF
ÚŘAD IIHF
KOMISE IIHF Obrázek 1 Organizace IIHF (IIHF, 2009, p. 3)
3.4.1 Kongres IIHF Kongres IIHF je orgán, který má v konečné fázi rozhodovací funkci. Dále je zodpovědný za přezkumné řízení a veškeré politické rozhodování, vydávání pokynů a návrhů ke schvalovacím řízením. Na této úrovní je kongres zastoupen členy národních svazů a schází se dvakrát za sezonu - jednou na výročním kongresu na začátku května v období kolem termínu mistrovství světa a podruhé na konci listopadu při pololetním setkání. 3.4.2 Rada IIHF Rada IIHF je orgánem voleným kongresem IIHF za účelem souhlasných stanovisek a rozvoje politiky IIHF, vlastních plánů, návrhů, pokynů pro úspěšnou organizaci a práci ve schvalovacích procesech. Jejich aktivity se přednostně zaměřují na propagaci, vzdělávání, výchovu, celosvětový rozvoj ledního hokeje. Tato rada je zodpovědná za chod a plánování svých aktivit jménem národních svazů.
15
3.4.3 Úřad IIHF Cílem úřadu IIHF je každodenní provoz a fungování veškerých činností IIHF, schvalovací řízení a služby členům národních svazů. Tento odbor je tvořen vlastními zaměstnanci s plnými smlouvami, kteří jsou zodpovědní za činnost a uskutečňování cílů a plánu IIHF. Úřad pracuje pod dohledem kanceláře generálního tajemníka, který se dále zodpovídá výkonnému výboru za plánování denních činností IIHF. 3.4.4 Komise IIHF Komise IIHF jsou jmenované pracovní skupiny založeny a pověřeny radou IIHF, aby vykonávaly specializované úkoly rady IIHF. Všechny tyto komise jsou pod kontrolou jednotlivými členy rady IIHF a jsou zodpovědné za přípravu nezbytných a detailních návrhů, plánů, návodů, zdrojů a doporučení z příslušných oblastí odborných znalostí pro samotnou radu, která je dále zvažuje a implementuje.
3.5
Program rozvoje sportu v IIHF Filozofií tohoto rozvojového programu je udržitelnost a samozřejmě
rozvoj ledního hokeje jako takového skrze celý svět a k těmto cílům si IIHF vytyčila několik skupin, které ji mají dopomoci k jejich naplnění. Mezi tyto patří: trenérský rozvojový program, program rozvoje rozhodčích, program rozvoje mládežnického hokeje a program lékařského rozvoje. Materiály vzniklé na půdách jednotlivých sekcí rozvojových programů jsou určeny a doporučovány jako pracovní materiál při edukaci jednotlivých účastníků daných sekcí nebo jako doplněk ke stávajícím podobným programům existujících v zemích, se kterými je IIHF spřátelena. Dále může sloužit jako pomůcka samotným členům v dalším sebevzdělávání. (IIHF, 2009, pp.17-22)
16
ÚŘAD IIHF
KOMISE IIHF
TRENÉRKSÝ ROZVOJOVÝ PROGRAM
PROGRAM ROZVOJE ROZHODČÍCH
ROZVOJ MLÁDEŽE
PROGRAM ROZVOJE ZDRAVOVĚDY
Obrázek 2 Struktura rozvojových programů (IIHF, 2009, p. 9)
V naší práci nám jde především o rozhodčí, proto se dále budeme věnovat skupině druhé a tou je program rozvoje rozhodčích
ÚŘAD IIHF
KOMISE ROZHODČÍCH
INSTRUKTOR IIHF
NÁRODNÍ SVAZY
DELEGÁTI A KOMISE NÁRODNÍCH SVAZŮ
ROZHODČÍ Obrázek 3 Schéma práce Programu rozvoje rozhodčích (IIHF, 2009, p. 10)
17
3.6
Komise rozhodčích IIHF Zodpovědností komise rozhodčích IIHF je vývoj strategie, plánování a
veškerý dohled nad fungováním programu rozvoje rozhodčích, včetně jeho osnov a náplně, obsah seminářů pro rozhodčí, tréninkových kempů a podobně. Tento vzdělávací program je navržen pod heslem „ Spoluprací k úspěchu“, což v konečném důsledku znamená, že tento program funguje jako společný podnik mezi IIHF a národními svazy, kdy svazy jsou zdrojem času, lidí, financí a IIHF investuje své úsilí a moc. 3.6.1 Instruktor IIHF Role instruktora na mezinárodní úrovni je jednou z nejdůležitějších a to kvůli samotnému postupu jednotlivých rozhodčích, když nyní pomineme vlastní stránku rozhodčího skrze jeho kvality na ledě. Proto jsou i mezinárodní instruktoři podrobováni nejrůznějším školením, seminářům a samozřejmě prověrek, které mají ukázat, zda je schopný vést utkání z té manažerské stránky, z hlediště. Náplní práce těchto instruktorů je pořádání a vedení seminářů k proškolení instruktorů z jednotlivých národních svazů kdykoliv v průběhu sezony. Většinou se tak děje prostřednictvím předsedů komisí rozhodčích a vedoucích delegátů z národních hokejových svazů, kteří tyto informace dále předávají svým oblastním instruktorům a z jejichž úst pak dále k delegátům krajských komisí. Dále spolupracuje se zastupujícími delegáty národních svazů při vedení seminářů pro delegáty ve svých zemích a sbírá informace z národní komise delegátů, aby je poté mohl referovat komisi rozhodčích. 3.6.2 Instruktor národního svazu Národní svaz na tuto funkci jmenuje za danou zemi svého kandidáta a řídí se při tom podmínkami výběrového řízení na tuto pozici tak, jak je uvedeno ve stanovách jednotlivých svazů. Jejich posláním je účastnit se seminářů instruktorů, které provádí instruktor IIHF, zastupuje IIHF v otázkách práce hlavních a čárových rozhodčích, kdy daným rozhodčím radí v práci při akcích IIHF a slouží jako kompetentní osoba při jednáních s rozhodčími ohledně situací týkajících se utkání a dění kolem něj. 18
3.6.3 Rozhodčí jmenovaný národním svazem Jak už v názvu zmíněno, tito rozhodčí jsou jmenovaní národním svazem a jejich schvalování probíhá dle daného procesu (viz. Kapitola 4.2.) (IIHF, 2009, pp.17-22)
3.7
Klasifikace soutěží dle IIHF Mezinárodní hokejová federace dělí své soutěže do pěti skupin, které se na
světě hrají:
Nejvyšší mezinárodní soutěže Mezinárodní soutěže
Národní soutěže mužů Juniorské soutěže Soutěže mládeže Obrázek 4 Hyierarchie soutěží dle IIHF (IIHF, 2009, p. 13)
K pochopení vztahu mezi touto hierarchií a programem rozvoje rozhodčích IIHF je důležité porozumět tomu, co obsahuje každá z jednotlivých skupin výkonnostních soutěží. Samotné národní svazy si určují vlastní podmínky vzhledem k aktuální situaci věkových a výkonnostních kategorií tak, aby co nejpřesněji odpovídaly jak schopnostem hráčů, tak rozhodčím. Soutěže mládeže: jde o nejnižší úroveň soutěží, zde se utváří základy pro veškeré navazující programy a samotným zájmem národních svazů je, aby tahle úroveň 19
hokeje rostla pro úspěch nejen jedinců, ale celé země. Zde začínají všechny hráčské talenty, smyslem by mělo být, aby se bavili hokejem a zdokonalovaly se ve svých schopnostech. Tato úroveň by měla zahrnovat hráče nanejvýš do šestnácti let věku, v závislosti na soutěžních úrovních daných svazů. Na této úrovni by měli rozhodčí získávat základní dovednosti a zažít si určité postupy a návaznosti, které by jim dále pomohly k posunu do juniorských soutěží. Snaha učit a zdokonalovat se, bývá klíčem k pozvánce do vyšších výkonnostních tříd. Pro rozhodčí této kategorie jde o přelom jejich kariéry, kdy si sami vybírají, zda budou rozhodčím jen pro zábavu a zpestření nebo budou chtít být těmi nejlepšími na světě. Cíle rozhodčích pro tuto kategorii: -
Zábava
-
Stimulace zájmu o hokej a touha po další účasti
-
Rozvoj základních rozhodcovských dovedností
-
Projevení vlastních hokejových dovedností
-
Získávání smyslu úspěchu
-
Podpora fyzické kondice
-
Představení rozhodčímu koncept rozvoje životních dovedností jako jsou spolupráce, férové jednání, vedení
-
Podpora iniciativy
-
Tvorba sociálního prostředí
-
Podpora hry odpovídající dané kategorii
-
Podpora starších hráčů této kategorie v zájem o řízení nižších kategorií jako rozhodčí
Juniorské soutěže: po získání pozitivních zkušeností a základních avšak nezbytných dovedností v mládežnické kategorii, se rozhodčí může posunout do juniorské třídy. Během těchto několika důležitých let dochází k významnému formování osobnosti rozhodčího a zásadní v tomto věku je, aby i národní svazy měly pozitivní ohlasy na daného rozhodčího ve všech směrech. 20
V této úrovni by měl rozhodčí pokračovat v rozvoji jeho rozhodcovských schopností a nadále na sobě pracovat tak, aby měl šanci na další posun ve své kariéře. Zde už musí mít jasno, proč vlastně píská a jestli má motivaci jít za dalšími úspěchy. Tato kategorie vychovává hráče zhruba do 20 let věku. Cíle rozhodčích pro tuto kategorii: -
Zábava
-
Zdokonalování základních dovedností
-
Pokračování v učení a chápání týmové taktiky
-
Podpora fyzické kondice
-
Identifikace sebe samého jako vzor pro lední hokej
-
Podpora hry odpovídající dané kategorii
Národní soutěže mužů: V této kategorii jsou obsaženy nejvyšší soutěže dané země, včetně dalších nižších soutěží dle svazové hierarchie. Zde se rozhodčí dělí na dvě skupiny a to na ty, kteří budou pokračovat jen pro zábavu v nižších soutěžích a na ty, kteří stále mají zájem na tom, aby byli těmi nejlepšími. Dělení na tyto dvě skupiny je závislé nejen na samotných rozhodčích a jejich rozhodcovských dovednostech, ale i na hodnocení národních svazů. Na té nejvyšší úrovni by muži i ženy měli pokračovat v rozvoji svých dovedností stejně jako v zájmu a znalostí o lední hokej. Cíle rozhodčích pro tuto kategorii: -
Zábava
-
Zdokonalování svých dovedností a rozvoj kvalitní komunikace
-
Pokrok v chápání týmové taktiky¨
-
Pokračovat v tvrdé práci k získání nových možností
-
Motivace mladých hráčů, aby začali i oni jako rozhodčí
21
Mezinárodní soutěže: Tyto zahrnují mezinárodní soutěže od mládežnických soutěží až po seniorské, mimo zimních olympijských her, mistrovství světa žen a mužů a mistrovství světa mužů do 18 a 20 let. K účasti na těchto mezinárodních soutěžích je třeba získat licenci od národního svazu ve spolupráci s IIHF. V praxi to znamená, že jde většinou o nejlépe hodnocené rozhodčí z dané země. Cíle rozhodčích pro tuto kategorii: -
Zábava
-
Další rozvoj svých schopností
-
Vzor pro ostatní rozhodčí národních svazů
-
Podpora fyzické přípravy
-
Dosahování dalších cílů
Nejvyšší mezinárodní soutěže: tato klasifikace v sobě zahrnuje soutěže na nejvyšší úrovni, včetně zimních olympijských her, seniorské mistrovství světa žen a mužů a mistrovství světa mužů do 18 a 20 let. V účasti na těchto akcích je rovněž třeba mít platnou licenci IIHF, získanou ve spolupráci s národním svazem a musí získat kladné hodnocení delegátů IIHF z předchozích soutěží IIHF. Cíle rozhodčích pro tuto kategorii: -
Zábava
-
Další pokračování v setrvání na nejvyšší úrovni díky udržení a zdokonalování vlastních kvalit a schopností
-
Udržování fyzické a psychické kondice
-
Vzor pro ostatní rozhodčí národních svazů
-
Pokračování v rozvoji a šíření životních dovedností – spolupráce, férovost a vedení.(IIHF, 2009, p 13)
22
Program rozvoje rozhodčích
3.8
Program rozvoje rozhodčích je strukturován do čtyř programových úrovní. Zajištuje potřeby všech rozhodčích od nováčků ze skupiny I až po top rozhodčí ze skupiny IV. V tabulce níže můžeme vidět srovnání rozhodčích v dané výkonnostní třídě v korelaci se soutěží, kterou mohou řídit (IIHF, 2009, p. 18)
Skupina
Skupina
Skupina
Skupina
I
II
III
IV
X
X
X
X
X
X
X
Národní soutěže mužů
X
X
Mezinárodní soutěže
X
X
Klasifikace soutěže Soutěže mládeže Juniorské soutěže
Nejvyšší mezinárodní soutěže
X
Tabulka 1 Korelace mezi soutěžemi a skupinami rozhodčích dle IIHF
Každá skupina I – IV s sebou nese i nutnost určité kvalifikace. Z tohoto důvodu IIHF vydala programový návrh na získávání těchto kvalifikací, které si řídí samotné národní hokejové svazy. V první řadě jde o to vůbec získat nového člena, který se zařadí do svazu rozhodčích daného národního svazu. Skupina I: cílem této skupiny je příprava mladých nebo nových rozhodčích na řízení utkání mládežnických kategorií, zvýšení aktivní účasti na vlastním tréninku rozhodčích, rozvíjení jejich dovedností a ukázat jim hokej jako zdroj zábavy a užitku. Každý národní svaz je zodpovědný za certifikaci jejich nových rozhodčích. Ta by měla spočívat v písemných testech pravidel s minimálním výsledkem 70% a samozřejmě v hodnocení bruslařských dovedností. Minimální příprava v kurzu pro získání nejnižší licence je 10 hodin. Po úspěšném absolvování tohoto kurzu je účastníkovi vystaven průkaz rozhodčího. Věkovou hranicí pro získání této licence je 15 let. 23
Skupina II: účelem této skupiny je připravit rozhodčího na rozhodování juniorských soutěží a nejvyšších žákovských soutěží. Tato skupina je brána jako úvodní prvek k postupu do seniorských soutěží. Rozhodčí musí mít platnou licenci skupiny I a mít odřízenu alespoň jednu sezonu v mládežnických soutěžích. I zde je nutnost absolvovat písemné i bruslařské testy, s minimálním výsledkem 80%. Při postupu do juniorských soutěží musí být zřejmé, že je rozhodčí schopen tato utkání řídit. Po úspěšném absolvování rozhodčí obdrží licenci skupiny II, kterou rovněž vydává národní svaz. Existuje zde možnost získání jak I tak II licence v jeden rok. Jedná se o případy, kdy noví rozhodčí dříve hokej hráli nebo jej trénovali a začali s pískáním. Samozřejmě je zde kladen důraz na jeho schopnosti utkání řídit. Skupina III: účelem této skupiny je příprava rozhodčích na seniorský hokej a v podstatě nejvyšší národní hokejové soutěže. Je to hranice pro řízení mezinárodních soutěží, avšak při dalším splnění požadavků IIHF. Nutností je být držitelem licence II skupiny a splnit požadavky národních svazů na absolvování školení – testy z pravidel 80% a splnění bruslařských a dalších fyzických dovedností. Rozhodčí musí projít hodnocením delegátů národních svazů, kteří ho navrhnou na postup do skupiny III, z čehož vyplývá, že je a bude schopen řídit utkání seniorských soutěží. Pokud rozhodčí u testů neuspěje, jeho stávající licence se stává neplatnou, avšak má možnost zažádat si u svého národního svazu o opakování svých zkoušek. Minimální instruktáž by měla trvat 14 hodin přednášek, z pravidla ve více denním semináři. Po úspěšném absolvování je rozhodčímu udělena licence III skupiny. Skupina IV: v této skupině jde o přípravu rozhodčích, kteří jsou schopni řídit utkání v nejvyšších mezinárodních soutěžích, včetně zimních olympijských her, mistrovství světa žen a mužů a šampionátů mužů do 18 a 20 let, pokud získají tuto licenci. Rozhodčí na této úrovni musí obdržet příznivé hodnocení delegátů IIHF z předešlých mezinárodních soutěží, řízených pod IIHF. 24
Ti rozhodčí, kteří dosáhnou této úrovně, jsou povzbuzováni v zapojení se do rozvoje mladých rozhodčích. Vstupenkou do této skupiny je platná licence III skupiny a musí mít odřízenu minimálně jednu sezonu v seniorské kategorii. Čekatel na tuto pozici je pouze vyzván národním svazem, aby absolvoval školení skupiny IV, avšak neznamená to, že automaticky každý rozhodčí, kdo má licenci III skupiny, bude zařazen na tuto listinu pozvaných. Nutností je splnění všech předpokladů, zejména obstát v pravidlových testech na více než 80%, dále splnit veškeré bruslařské a fyzické prověrky. Minimální rozsah školení jsou tři dny přednášek z rozpisu IIHF. Po úspěšném absolvování semináře účastník obdrží certifikaci IV skupiny, vydanou národním svazem. Všichni rozhodčí, kteří dosáhnou nejvyšší certifikace, budou pravidelně každý rok vyzíváni, aby prošli testem z pravidel a prověrkami z bruslařské a fyzické připravenosti, aby se při jejich úspěšném složení, mohli zařadit mezi ty, co budou řídit nejvyšší mezinárodní soutěže. V případě, že rozhodčí u těchto testů neupěje, má možnost psát test v náhradním termínu dle uvážení národního svazu. Ten si může za prověrku z pravidel nárokovat poplatek. Rozhodčímu bude dovoleno opakovat písemný test pouze jedenkrát. Pokud ani na druhý pokus neuspěje, bude mu tato licence odebrána a po zbytek následující sezony bude brán jako rozhodčí s certifikací III slupiny. Veškerá metodika pro získávání licencí popsaná výše, je pouze návrh IIHF pro jejich získávání. Každý národní svaz si vydává vlastní metodiku, kterou se řídí, nicméně svazy, které fungují v kooperaci s IIHF, by se měly řídit těmito instrukcemi. V naší zemi je princip udělování licencí obdobný, jen s opačným číslováním udělených licencí, kdy rozhodčí III. třídy je oprávněn pískat pouze žákovské kategorie a ti, co získají licenci I. třídy, mohou zasáhnout do utkání nejvyšší soutěže. Průběh seminářů, skladba písemných a fyzických testů je rovněž shodná s IIHF. A je to pochopitelné, neboť chceme-li dosahovat těch nejlepších výsledku 25
nejenom jako hráči, ale jako rozhodčí, musíme být na stejné vlně s celosvětovou rozhodcovskou špičkou. (Mana, 2013, pp. 16 – 19).
26
4
UDĚLOVÁNÍ LICENCÍ IIHF
4.1
Dělení licencí Mezinárodní rozhodčí jak hlavní, tak čároví, jsou vzhledem k obdržené
licenci IIHF třízeni do kategorií A, B, C. Rozsah jejich kompetencí k řízení daných utkání pod hlavičkou IIHF, je následovný: Pro licenci „A“: Nejvyšší mistrovské soutěže mužů, žen, mužů do 20 let, mužů do 18 let a žen do 18 let, finálové kvalifikace pro Zimní olympijské hry, Olympijské hry, utkání Euro Hockey Tour nebo jakékoli mezinárodní utkání a soutěže řízené IIHF. Pro licenci „B“: Všechna ostatní mistrovství či soutěže IIHF, základní kvalifikace pro Zimní olympijské hry a všechny mezinárodní soutěže zahrnující účast národních týmů v kategorii mužů, žen, mužů do 20 let, mužů do 18 let a žen do 18 let. Pro licenci „C“: Všechna mezinárodní utkání klubů a týmů, včetně všech ostatních mezinárodních utkáních, která nejsou uvedeny výše. Průběh a přezkoumání žádostí pro udělení licencí IIHF: Komise rozhodčích obdrží a může přezkoumat všechny žádosti k získání mezinárodní licence, obdržené od národních svazů, musí však být předloženy na IIHF do 31. Července. Rovněž může upravovat žádosti o licence v závislosti na průběhu kariérního růstu, předchozím hodnocení a zpráv delegátů o daných rozhodčích. Dále musí předložit její rozhodnutí včetně seznamu navrhovaných kandidátů na mezinárodní licenci radě IIHF Maximální věk hlavního nebo čárového rozhodčího s licencí IIHF je 50 let a poplatky za licence IIHF pro hlavní a čárové rozhodčí jsou ustavovány každoročně radou IIHF.
4.2
Nominace rozhodčích na utkání a soutěže IIHF Ze schváleného seznamu navrhovaných rozhodčích komise rozhodčích
navrhne hlavní a čárové rozhodčí na řízení příslušných soutěží a nechá jej opět schválit radou. Tento seznam musí být jednoznačně schválen všemi zúčastněnými členy národních asociací každé soutěže IIHF. Vybraní rozhodčí mohou být pouze 27
přemístěni se schválením generálního sekretariátu IIHF nebo předsedou komise rozhodčích IIHF. V září úřád IIHF kontaktuje všechny národní svazy, které nominovaly své rozhodčí a seznámí je s výsledky schvalování. Svazům předloží seznamy nominovaných rozhodčích, kteří potvrdí svou účast na nominovaném utkání. Hlavní a čároví rozhodčí jsou ke každému utkání nominování delegátem prostřednictvím předsedou direktoriátu, kromě utkání IIHF Mistrovství světa v ledním hokeji a turnaje Olympijských her, kde jsou nominování přímo komisí rozhodčích IIHF. Všechny tyto nominace jsou konečné a nemohou být pozměněny pouze v případě, dojde-li ke zpoždění nominovaných rozhodčích, ke ztrátě jejich zavazadel s hokejovým vybavením, zraněním či nemocí. Ostatní mezinárodní utkání musí být řízeny rozhodčími s příslušnou mezinárodní licencí a které odsouhlasí příslušní členové národních svazů.
4.3
Program rozvoje profesního růstu Tento program je v podstatě hodnotící systém rozhodčích, který na základě
jejich výkonu, schopností, věku a ostatních podmínkách tyto rozhodčí nasazuje na události IIHF tak, aby korespondovaly se skupinou, kterou by měli řídit. Cílem tohoto programu je zajistit, že průběh nominace navržených rozhdočích na schválené akce IIHF je kontrolována a garantuje IIHF, že tito rozhodčí dosahují takových kvalit, aby daná utkání mohli řídit. Spolu s hodnotícím pořadím od národních svazů je zajištěno, že schvalovací výběr rozhodčích pro dané akce byl fér a důsledný, a vše se děje v nejlepším zájmu hry. Další funkcí programu je i třízení rozhodčích do jednotlivých skupin, dle kterých jsou nasazovány na mezinárodní utkáni. Rozhodčí účastnící se tohoto programu jsou hodnoceni a tato hodnocení se zasílají na národní svazy, aby informovaly o jejich rozhodčích Hlavní rolí programu je poskytovat rozhodčím IIHF nezbytné informace a příležitosti k rozvíjení jejich rozhodcovských dovedností, které ve výsledku povedou k vysokému standardu řízení při všech světových akcích řízených IIHF. Jako součástí rozvoje individuálního růstu, jsou všichni rozhodčí na utkání nasazování dle tzv. rankin-listu, který je sestavován na základě hodnocení 28
delegátů IIHF ze světových a kontinentálních pohárů, turnajů a dalších schválenách akcích. Tento seznam mezinárodní rozhodčí třídí to pěti skupin, kdy v každé skupině je možnost rozhodovat utkání dané kategorie, v ní obsažené. Dle výsledků z dané sezony mohou být rozhodčí přesunuti z jedné do druhé kategorie, v s závislosti na jejich výkonu a hodnocení. Program rozvoje rozhdočích IIHF poskytuje svými prostředky možnost národním svazům organizovat a provozovat jednotlivé rozvojové programy v rámci dané země. Vzhledem k tomu jsou národní asociace plně zodpovědné za poskytování nejvyšší kvality při výuce, školení a dohledu nad rozhodčími, za účelem zvyšování úrovně ledního hokeje ve vlastní zemi, jako takového a současně s tím dosahovali rozhodčí národního svazu nejlepších výsledků na mezinárodním poli a mohli řídit mezinárodní utkání nejvyšších kvalit. K dosažení maximálního potenciálu svých rozhodčích proto IIHF doporučuje, aby národní svazy zavedly podobné programy rozvoje kariérného růstu rozhodčích, například jako program rozvoje profesního růstu.
4.4
Práva a povninností rozhodčích IIHF
4.4.1 Hlášení o průběhu mezinárodního utkání Mezinárodní rozhodčí jsou povinni, tak jako při každém ostatním utkání národních soutěží, informovat vedení soutěže – IIHF v našem případě, o průběhu celého utkání, vyšších trestech, trestech ve hře a ostatních výjimečných okolnostech, včetně podezřelého ovlivňování soutěže tak, jak je popsáno v kodexu chování IIHF 4.4.2 Systém řízení utkání Veškeré systémy řízení utkání jsou podrobněji popsány v pravidlech ledního hokeje IIHF. Ve všech turnajích a utkáních IIHF je uplatňován systém řízení tří a čtyř rozhodčích Rada IIHF může tyto systémy měnit pro určité utkání IIHF. Národní komise mohou využít i systém řízení utkání dvou rozhodčích v soutěžích, které spadají výhradně do jejich kompetencí.
29
4.4.3 Úbory pro mezinárdní rozhodčí Tradiční „Dress-code“ je stejně jako v ostatních národních soutěžích uplatňován i v mezinárodním hokeji. Rozhodčí by měli nosit čisté černé kalhoty, černou helmu včetně čirého štítku, dres s vertikálními pruhy o šířce 3 cm a znak IIHF na levé části přední strany dresu. Pásky oranžové či červené barvy pro hlavního rozhodčího o šířce 8 cm a umístěné na vrchní straně rukávů. V případě, že IIHF dodá vybavení na jednotlivé akce, rozhodčí je povinen toto vybavení nosit. 4.4.4 Reklama Rozhodčím s mezinárodní licencí je zakázáno nosit na sobě jakékoliv reklamní loga či znaky výrobců vybavení během mezinárodních akcích pořádaných IIHF, není-li tato reklama umístěna či schválena záměrně výhradně federací IIHF. V tomto případě jsou rozhodčí účastnící se dané mezinárodní akce povinni tuto reklamu nosit 4.4.5 Náhrady za řízení utkání Každý z delegovaných rozhodčích má rovněž nárok na odměnu za odřízené utkaní, respektive za den strávený na akci IIHF. (ČSLH, 2014, pp. 2 – 3):
30
5
KVALITA ROZHODČÍCH za účelem výchovy nových rozhodčích či v rozvoji těch stávajících, ve
snaze za zvyšováním jejich výkonu, je platným článkem hodnocení jejich kvality. Je těžké najít jednotnou cestu pro zvyšování výkonnosti rozhodčích. Jednodušší je inspirovat se u těch nejlepších a od každého si vzít to, co jej řadí do popředí, neexistuje žádný společný vzor, který by byl bezchybný. I mezi rozhodčími existuje mnoho různých názorů a vlastních rad, jak být nejlepší, ale i to, co může dělat problémy jednomu, může tomu druhémů nést ovoce a naopak. je zde však možnost určit některé oblasti kvalit, které jsou důležite a zaslouží si věnovat jim pozornost od všech rozhodčích, kteří ze sebe chtějí dostat to nejlepší a dostat se na vrchol své kariéry. Klíčem k úspěchu může být schopnost maximalizovat své úsilí, přičemž zároveň minimalizujeme vlastní nedostatky. Mezi rozhodčími jsou to tyto schopnosti nebo dovednosti: znalost pravidel
fyzická připravenost
vzhled a projev
bruslařské dovednosti
výběr pozic
signalizace
postupy při řízení utkání
vystupování
reakce na tlak
vztah k aktérům utkání
komunikace
cit pro hru
rozhodování
teamwork
Všechny tyto determinanty jsou na stejné úrovni a nejde jeden z nich vynechat a nahradit ho tím druhým, chce-li být rozhodčí tím nejlepším, je třeba, aby u něj všechny tyto charakteristiky byly na co nejvyšší úrovni. Velmi často se stává, že pokud se rozhodčí hodnotí sám, zaměří se pouze na jednu či dvě jeho vlastnosti, které si myslí, že u něj zastupují kladný či záporný princip. To je pro rozhodčího málo. Pokud je někdo dobrý bruslař, ještě to neznamená, že je dobrý rozhodčí. Důležité je zaměřit se na své slabší stránky a věnovat jim maximální pozornost a při sebemenší příležitosti pracovat na jejich odstranění. Současně s tím je rovněž nutné neopomenout ani ty lepší vlastností, kterými rozhodčí oplývá a i ty dále rozvíjet.(IIHF, 2009, pp 3-11)
31
Pozitivní postoj ke hře či předchozí zkušenosti s hokejem kdy rozhodčí působil jako hráč, jsou brány jako přínos například v oblasti bruslení ale je nutností zapracovat i na svých fyzických dispozicích, které mu mohou činit problémy. Bruslení je samozřejmě důležitým prvkem, chce-li se někdo stát rozhodčím, ale podíváme-li se do minulosti i na některé současné rozhodčí, najdeme případy úspěšných rozhodčích, kteří třeba byli horšími bruslaři. Samozřejmě, každý rozhodčí musí věnovat část úsilí pro zdokonalení svého bruslení, ale pokud rozhodčí vidí tuto schopnost jako klíčovou a pomine přitom rozvoj ostatních dovedností, jako je cit pro hru, komunikaci s hráči a trenéry, nikdy nedosáhne svého maximálního potenciálu. Chce-li rozhodčí vědět, jak na tom ve skutečnosti je, měl by si položit několik otázek, na ty si odpovědět, ohodnotit sám sebe. Například v čem se zdá být nejsilnějším, proč je silný jen v některých oblastech, co udělat pro to, aby byl v té či oné disciplíně lepší. Cílem tohoto cvičení není dosáhnout perfektního hodnocení, ale udělat si jakýsi obrázek o svých kvalitách. Pro rozhodčí je důležité rozčlenit si vlastní stránky na ty silné a ty, které potřebují rozvíjet. V ideálním případě rozhodčímu může pomoci delegát, má širší základnu vlastních zkušeností a bude pro něj jednoduší rozhodčího ohodnotit dle daných kategorií. Ale delegát není jedinou možností, jak se evaluovat. Jsou tu i jiní rozhodčí, kteří mohou s hodnocením pomoci, další možností je říci někomu z rodiny, aby rozhodčího nafilmoval, a pomocí těchto záběrů se může hodnotit. Důležitým faktem je aby si rozhodčí uvědomil, že tyto informace jsou pro něj, na cestě za úspěchem, důležité. Klíčem k úspěchu je stavět na vlastních silných stránkách, zorientovat se v oblastech, ve kterých předpokládá vlastní sílu a v tomtéž čase se věnovat těm slabším a pracovat na nich.
5.1
Znalost pravidel U každého rozhodčího se počítá s kompletní znalostí pravidel, i když je to
občas náročné a některým rozhodčím zabere více času příprava na pravidlové testy. Ale nejde jen to testy, rozhodčí musí být připraven hlavně pro utkání. 32
Jedinou pomocí je kniha pravidel a kniha příkladů. Všichni rozhodčí by měli mít přehled o tom, co kde najít a hlavně tyto věci znát. Znalost pravidel je jedna ze základních věcí, která rozhodčího může dostat nahoru nebo naopak sesadit. V případě že se u rozhodčího projeví nedostatek těchto znalostí během supervize, bude navrhnut na přeřazení do nižší kategorie.
5.2
Fyzická připravenost Fyzička je u rozhodčího dalším důležitým prvkem. Fyzické schopnosti
rozhodčího jsou téměř totožné s fyzičkou hráčů a měli by věnovat tolik úsilí k získání fyzické zdatnosti jako hráči na stejné úrovni, kterou rozhodčí řídí. Neznamená to, že by měl rozhodčí vykazovat totožné fyzické výsledky jako oni, ale měl by fyzičce věnovat alespoň stejné penzum času. Při srovnání hráče s rozhodčím je třeba vzít fakt, že rozhodčí je na ledě celých 60 minut, kdežto hráči mohou vystřídat. Hráči a trenéři respektují rozhodčí, kteří na sobě usilovně pracují, aby dosáhli vyšší fyzické zdatnosti. Pokud se rozhodčí při vlastním hodnocení sám sebe zeptá, zda je schopen udržovat svůj pohyb v tempu hry i během delších časových úseků bez přerušení a zní-li jeho odpověď že ano, pak je na nejlepší cestě k fyzické pohodě. Často přehlíženým aspektem fyzické kondice je fakt, že únava může mít negativní dopad na výkon rozhodčího. Zpomalení reakční doby a soustředění na rozhodování může utkání často ovlivnit. Fyzická příprava se může odrazit i v ostatních kategoriích, nejen v rozhodovací činnosti.
5.3
Vzhled a projev Vzhled rozhodčího už při příjezdu na zimní stadion je vypovídající. Bude-
li na něm viset oblek o několik čísel větší či naopak, bude-li mít svoji výzbroj sbalenu v úhledné rozhodcovské brašně, nebude-li mít otrhané kalhoty, všechny tyto negativní stránky vlastní vizáže by měl profesionální rozhodčí ze svých zvyklostí vytěsnit a brát na zřetel, že být rozhodčím na mezinárodní scéně je profese, nikoliv zábava. Vstupuje-li rozhodčí na led, jeho vzhled bude mít dlouhotrvající dojem. To, jak je rozhodčí ustrojen, v jakém stavu je jeho výzbroj, dělá dojem jak na hráče, trenéry, tak na publikum. Mladí rozhodčí samozřejmě nemají hned tu 33
nejlepší výzbroj, mnohdy ne ani kompletní, ale měli by alespoň tu stávající udržovat neporušenou a v čistotě. Rozhodčí by měl nosit černé kalhoty a oficiální dres, který by mu měl sedět. Znak svazu či federace, za kterou je rozhodčí nasazen, by měl být viditelně připevněn na levé straně dresu. Rovněž šněrovadla by měly být bílé barvy a rozhodčí by je měl měnit několikrát ročně, aby zůstaly čisté, stejně jako jeho brusle, o které se musí starat. Pokud rozhodčí vstupuje na ledovou plochu, měl by vypadat nejprofesionálněji, jak jen to jde. Projevem rozhodčího se myslí jeho způsob vystupování, zda je profesionálem za každých okolností, zda se chová profesionálně i při obtížných situacích, zda vzbuzuje respekt svým chováním. Někteří rozhodčí si svůj respekt získají už svým vzhledem jen co vjedou na led, ten zbytek si ho získává postupem času a je odrazem od jejich schopností vést utkání.
5.4
Bruslařské dovednosti Při posuzování schopnosti bruslení existuje několik faktorů, jde o rychlost,
schopnost obratů, brždění, obratnost, zrychlení, vyhnutí se, plynulost bruslení, styl a bruslení ve vzpřímené poloze. Bruslařské dovednosti by měly být na stejné úrovni jako u hráčů, čím vyšší soutěž a lepší hráči jsou, tím lepší bruslař by měl rozhodčí být. Někteří lidé věří, že bruslařem se člověk narodí, nikoliv stává. Snad je to i pravda, ale každý má možnost se v bruslení zlepšovat. V současné době existuje spousta tréninkových center, kde si rozhodčí může dopřát cvičení power-skatingu. Všichni rozhodčí, nezávisle na kategorii, kterou řídí, by na bruslení měli pracovat. Spousta z nich zná vlastní slabé stránky bruslení a je na nich, aby jim předcházeli zvýšeným úsilím při nácviku bruslení.
5.5
Výběr pozic Správný výběr pozice může výkon rozhodčího pozvednout. Správný výběr
místa při rozhodování je jedním z hlavních prvků, které se od rozhodčích očekávají. Příručky o tom, kde má rozhodčí stát, mu pomáhají k tomu, aby si dokázal zvolit to nejlepší místo, nezavazel hře, nepřicházel do kontaktu s kotoučem a hráči, měl nejlepší výhled na dění při ukládání trestů, uznávání gólů, 34
posuzování ofsajdu. Správný výběr pozice není nejjednodušší oblast pro rozhodčího, nedá se nikterak naučit nebo načíst, jde o předvídavost rozhodčího a jen praxe dokáže tuto činnost rozhodčímu zautomatizovat do dalších utkání.
5.6
Signalizace Signalizace je využívána jako nástroj pro komunikaci s hráči, trenéry a
diváky. To je důvod, pro který byla vymyšlena a jež se od rozhodčích očekává. Je zásadní, aby rozhodčí používal standardizované signály a nevytvářel si své vlastní. Může to být matoucí pro všechny aktéry utkání, především pro kolegy, kteří jsou s rozhodčím na ledě. Signalizace by měla být jasná, zřetelná, klidná a nikdy ne komická nebo zlostně provedená. Signalizace hlavních a čárových rozhodčích vyjadřuje jejich důvěryhodnost a kompetentnost. Je nezbytně nutné, aby signalizace vypadal vždy tak jak má a bylo z ní patrné, co tím rozhodčí chce říci.
5.7
Postupy při řízení utkání Postupy v řízení utkání byly vyvinuty, aby pomáhali rozhodčím na ledě.
Pokud rozhodčí pochopí a tyto postupy provádí správně, vyhne se zbytečným nejasnostem a chybám při řízení utkání. Mezi ty důležité patří například postup při ukládání trestů pro hlavní rozhodčí, postupy při výměně na modrých čarách pro čárové rozhodčí, dále postupy při uklidňování roztržek mezi hráči, postupy při vhazování, zakázaného uvolnění a v neposlední řadě postupy při ohlašování přestupků hlavnímu rozhodčímu. Správnými návyky daných postupů rozhodčí předejde obtížným situacím, které by musel řešit při jejich nedodržení a pomůže tak nejen sobě, ale svým kolegům na ledě.
5.8
Vystupování Dobrý přístup k řízení utkání má zásadní význam pro rozvoj rozhodčího.
Ten, který bude vypadat pozitivně a bude mít kladný přístup, se bude vyvíjet mnohem rychleji než ten, jehož přístup bude znuděný. Na ledě se přístup rozhodčího zobrazuje ve více směrech - v odhodlání, nadšení a zápalem v pohybu. 35
Dobrý rozhodčí nevypadá, jako by ho hra nebavila, nedává najevo, že daná soutěž je pod jeho úroveň, tvrdě pracuje při navazování vztahů mezi trenéry a hráči a ostatními činovníky utkání. Za každých okolností pracují na 100% nehledě na hru či další situace. Mimo led jde o přístup už od doby, kdy rozhodčí opustí domov až do doby, než se z utkání zase vrátí. Spousta rozhodčích si myslí, že jedinou věcí, kterou se mají zabývat je samotné utkání, tedy čas, při kterém jsou na ledě. Způsob, jakým rozhodčí jednají s ostatními činovníky utkání mimo led, způsob, jakým jednají s lidmi při příchodu na zimní stadion, to, jak se oblečou na utkání, všechny tyto způsoby jednání se odráží v tom, jak veřejnost rozhodčí vnímá a je to vypovídající hodnota o samotném rozhodčím, jak moc bere pozici rozhodčího vážně. Je důležité, aby se rozhodčí chtěli zúčastnit každého utkání, na které jsou nominováni. Nechce-li rozhodčí řídit určité utkání či soutěž a odmítne ho, musí zároveň počítat s tím, co bude následovat
5.9
Reakce na tlak Ne každé utkání rozhodčího prověří. Ale jsou utkání, které jsou mnohem
obtížnější na řízení a jsou zde situace, se kterými si ani rozhodčí neví rady. Pokud se však rozhodčí do takové situace dostane, je velice důležité, jak si s takovou situací poradí a zda nepodlehne tlaku z ní vzniklé. Někteří rozhodčí se v takových situacích ukazují jako silní ale jsou i tací, kteří pod tíhou těchto složitých okamžiků složí nebo je to poznamená jiným způsobem. Důležitým prvkem u rozhodčího je odvaha, rozhodčí musí dělat složitá rozhodnutí, dokonce i proti domácímu týmu, je-li třeba. Je to běh na dlouhou trať a ne vždy se povede rozhodnout tak, aby byly spokojeny oba týmy Rozhodčí musí být ochoten přijímat takové výzvy, kdy hrozí kritické utkání, nesmí se bát, naopak, musí být svým způsobem exhibicionista a musí se chovat tak, aby si získal respekt obou týmů. Nesmí se bát obhájit si své rozhodnutí. Tato oblast je pro rozhodčí velice složitá, avšak dobří rozhodčí se sami naučí techniky a strategie, jakým budou tyto situace zvládat. Efektivní zvládání těchto stresových situací je další stupněm být mezi těmi nejlepšími. 36
5.10 Vztah k aktérům utkání Tato oblast je často přehlížena. Ani v minulosti se ji nevěnovalo dostatek pozornosti, navzdory skutečnosti, že obecně uznávaná a tudíž nesmírně důležitá. Rozhodčí, který si nastaví „zdravý vztah“ ať už k hráčům či trenérům, bude mít určitou výhodu při rozhodování složitých situací, které budou vyžadovat přísnější rozhodnutí. Projeví-li rozhodčí určitou otevřenost, přátelské chování a dobrý smysl pro humor, bude to pouze jeho pozitivum. Existuje spousta rozhodčích na nejvyšších úrovních, kteří svým vhodným asertivním chováním dosáhli úspěšných konců utkání i při obtížnějších utkání a berou tuto stránku věci jako svoji přednost. Tato charakteristika není samozřejmostí u každého rozhodčího, ale ten, co ji zvládá, má obrovský předpoklad k vlastnímu postupu. Je důležité zmínit, že při nastavování určité laťky při takovém chování, musí rozhodčí za každou cenu udržet svůj profesionální postoj. Avšak i rozhodčí je přeci jen člověk, tak proč by se nemohl zasmát správnému vtipu od hráče či trenéra, i kdyby měl být cílený právě na rozhodčího, proč zdravým způsobem neocenit pěknou akci zakončenou krásným gólem nebo naopak zákrokem brankáře. V každém případě musí rozhodčí zůstat nestranný.
5.11 Komunikace Verbální komunikace s hráči a trenéry během utkání je rovněž důležitým článkem v posuzování kvality rozhodčího. Hlavní i čárový rozhodčí jsou nabádáni, aby s hráči ve hře komunikovali. Povzbuzování hráčů aby udržovali puk ve hře, hráli s holemi u ledu, jim určitým způsobem pomáhá pochopit, co od nich rozhodčí vyžaduje a usnadňuje mu to tak práci. Hráči většinou poslechnou a respektují tento druh komunikace. Za žádných okolností by rozhodčí neměl ztratit kontrolu nad svým chováním a vyjadřováním. Vulgárnost je zde nepřípustná, rozhodčí má širokou škálu trestů, kterou může využít v případě vulgárností na jeho osobu, pokud se tak stane. Nesmí však dojít k tomu, aby byl rozhodčí vulgární směrem k hráčům či trenérům. V těchto případech trenér či hráč trestat rozhodčího nemohou, musí se tedy držet svých zásad. V opačném případě rozhodčí ztratí na vlastní osobnosti a v očích hráčů i trenéru klesne jejich respekt. V utkání nastává spousta okamžiků, 37
kdy to vře na všech stranách, ale klidná a efektivní komunikace napomůže zvládat tyto situace ku prospěchu všem stranám.
5.12 Cit pro hru Tato oblast je mnohými považovaná za jednu z nejdůležitějších. Spousta trenérů vyjádřila svoje přesvědčení o tom, že je to jedna z nejdůležitějších předností rozhodčího. Je velice složité tuto oblast kvalit rozhodčího definovat, ale nelze popřít její význam a existenci samotnou. Není to je nadhled ze zkušeností získaných při hráčské kariéře, ale i ten tomu může pomoci. Není pochyb, že rozhodčí, kteří mají cit pro hru, stoupají soutěžemi vzhůru mnohem rychleji i v případě, mají-li nedostatky v některé z jiných kategorií. Získat vysoké hodnocení v této kategorii znamená porozumění rozhodčích, co je od nich na ledě očekáváno ze strany hráčů a trenérů. Pokud to rozhodčí zvládne a dá hře to, co potřebuje, má z části vyhráno. Jde o to držet hru na bezpečné úrovni, spravedlivě rozhodovat, být schopen předvídat herní situace a změny v herním tempu. Dobří rozhodčí umějí tyto změny číst, mají cit pro situace, kdy je třeba dát o sobě vědět nebo naopak kdy je lepší ustoupit do pozadí a nechat pozornost upřenou na hráčích samotných. Pro mladé rozhodčí je nesmírně obtížné tuto schopnost získat, ale jde o čas. Cit pro hru rozhodčí získá částečně ze zkušeností a také z pochopení hráčů a hry samotné. Musí mít na paměti, že řízení utkání je o učení a v této oblasti je to nejvíce patrné. Otevřené konverzace s delegáty a zkušenějšími kolegy rozhodčímu pomůže vcítit se do této důležité kategorie. Spousta rozhodčích používá tvrzení „cit pro hru“ jako důvod, proč nedopískaly určitý přestupek s tím, že to cítili jinak a podobně, což je neakceptovatelné. Všichni rozhodčí musí pracovat na zlepšení standardu hry a ti starší by těm mladším měli ukázat, kudy se ubírat.
5.13 Rozhodování, vyrovnanost, standard V této kategorii jsou tři aspekty. Tím prvním je rozhodování. Podíváme-li se na rozhodčího, jakou nastavil laťku pro trestání nedovolené hry, je výběr a specifikace trestů správná, rozhoduje tak, jak mu ukládají pravidla a komise,
38
pracuje rozhodčí na bezpečnosti hry? To je jen malý výčet toho, co by se dalo shrnout pod pojem první kategorie – rozhodování. Druhým aspektem je vyrovnanost. Bez ohledu na úroveň hry, drží si rozhodčí svůj stejný metr po celé utkání? Je zde možnost, že má rozhodčí sice správná rozhodnutí, ale slabší vyrovnanost, ideální by byl rozhodčí s dobrým vyrovnaným rozhodováním Třetím aspektem je standard řízení. IIHF každoročně vydává brožury o standardu řízení utkání a bulletiny kladoucí důraz na uplatňování pravidel. Každý rozhodčí by si měl položit otázku týkající se řízení utkání: -
nastavil jsem správné měřítko rozhodování a držel ho po celou dobu utkání?
-
Aplikoval jsem zdůrazňovaná pravidla dle IIHF dle příručky?
Včasným nastavením míry rozhodování dává rozhodčí najevo, jakým směrem se bude utkání vyvíjet a co nebude při hře tolerovat.
5.14 Team work Za účelem odvedení kvalitní práce rozhodčího, hlavní i čároví rozhodčí musí fungovat jako tým. Tento tým bude pracovat dobře v případě, že všichni jeho členové budou vědět, co od sebe mohou očekávat a mohou se spolehnout jeden na druhého. Rozhodčí pracující pouze ve dvou či v 4-men systému musí vědět, že jejich práce vyžaduje obrovskou týmovou spolupráci, aby dosáhli vyrovnaných a standardních výkonů v utkání.(IIHF, 2009, pp. 9-15)
39
6
SUPERVIZE Řádné a efektivní hodnocení výkonu rozhodčích během utkání zlepšuje
kvalitu rozhodování na úrovni národních svazů a v neposlední řadě na šampionátech pořádaných IIHF. Zlepšení řízení utkání povede ke zlepšení hry, bude docházet k méně zbytečným konfrontacím mezi hráči a rozhodčími, poskytne divákům větší atraktivitu při sledování utkání a sníží rizika zranění hráčů.(IIHF, 2009, pp 1-11)
6.1
Cíle supervize -
asistence v rozvoji rozhodčích skrze smysluplnou zpětnou vazbu
-
koučování rozhodčích pro zlepšení kvality jejich rozhodování
-
rozvoj konzistentnosti při posuzování nedovolené hry
-
zajištění prosazování nucených standardů při řízení
-
nabídnout všem rozhodčím stejnou šanci v uplatnění svých dovedností oplátkou za jejich upřímnost, čestnost a zpětnou vazbu
-
ochrana integrity hry a programu rozvoje rozhodčích důsledným posílením zásad bezpečnosti a fair play.
-
vytvoření konzistentního prostředí posuzování vzhledem ke správné aplikaci pravidel, výběru pozice, technik, rozhodování a signalizaci (IIHF, 2009, p 2)
6.2
Přijímání hodnocení Rozhodčí musí být schopen přijímat jakékoliv konstruktivní komentáře ze
strany delegáta. Tyto připomínky by měly být doplněny o doporučení jak sjednat nápravu. Problémy týkající se řízení utkání by měly být rozebrány a sám rozhodčí by měl navrhnout, jak je odstranit. Rozhodčí by si měl z těchto pohovorů dělat poznámky, popřípadě se ptát na doplňující otázky, měl by dávat pozor, co po něm delegát žádá a co mu radí, aby se vyhnul případným problémům při řízení dalších utkání. Pokud delegát mluví s některým z členů týmu rozhodčích, ostatní by rovněž měli dávat pozor a měli by se snažit z těchto informací přiučit. Rozhodčí by se neměl omlouvat za stránky, které potřebuje zkvalitnit.
40
Taktéž by nikdy neměl srovnávat nebo konfrontovat jednotlivé delegáty mezi sebou, vždy to vede k nepříjemným situacím.
6.3
Pozice delegáta Delegát by nikdy neměl mít vliv na to, jakým způsobem rozhodčí utkání
řídí nebo aby trval na změně trestu, který uloží či rozhodnutí, které udělal. Rozhodčí by se měl ujistit, že k tomu ze strany delegáta nedojde. Pro příklad, když dojde na měření určité části výstroje, je tato akce v zodpovědnosti pouze rozhodčího během hry a delegát by se toho neměl zúčastnit. Delegát musí mít na paměti, že hodnocení utkání není výukový seminář, jeho zodpovědností je, aby se zajistilo, že utkání bylo odehráno v duchu fair-play a dle pravidel. Projev delegáta by měl být v každém ohledu profesionální, důvěrný, proložený zkušenostmi a odborností. Rozhodčí, trenéři, vedoucí soutěží a diváci od delegáta očekávají, že bude mít vliv na hladký průběh utkání i v případech, kdy se utkání bude zdát nezvladatelné. Způsob, jakým se bude delegát projevovat, jak bude oblečen, jak bude komunikovat a naslouchat ostatním, bude mít vážný vliv na to, jak ho bude okolí, se kterým přišel do styku, brát. 6.3.1 Povinnosti delegáta Nejvýznamnější a zřejmě nejnáročnější povinností delegáta je nabídnout rozhodčímu upřímnou zpětnou vazbu na jejich rozvoj a výkon v utkání. Nepřetržitě poskytuje rozhodčímu zpětnou vazbu na stránky, které dělá dobře a funguje jako kouč v případě, kdy je rozhodčímu třeba vysvětlit, kde dělá chybu a mohl by se zlepšovat, i kdyby s tím rozhodčí nesouhlasil. Delegát má povinnost zabývat se silnými i slabými stránkami rozhodčího, pokud by to nedělal, mělo by to vliv na zhoršující se výkonnost rozhodčích. 6.3.2 Teamwork Rozhodčí jsou vedeni k tomu, že delegát je tam pro ně, aby jim asistoval, poradil, vytkl a že je součástí jejich týmu. Musí však počítat s tím, že ne všichni
41
rozhodčí budou rádi za jeho přítomnost, proto musí tvrdě pracovat na tom, aby k němu i oni získali pozitivní vztah. 6.3.3 Naslouchání a pozorování Poslech a pozorovací schopnosti jsou často rozhodujícími faktory pro celkový úspěch. Aby byla delegátova práce efektivní, musí se na dění rozhodčích dívat s nadhledem a v celkovém komplexu, nikdo jiný na ledě tuto zodpovědnost ani možnost nemá. Musí pozorovat lidi kolem sebe v mnoha situacích, různých podmínkách a okolnostech. Měl by umět posoudit, jaká panuje nálada v šatně rozhodčích před utkáním, jaká je nálada fanoušku v hledišti a jak se chovají samotní hráči, trenéři a rozhodčí. I rozhodčí vidí spoustu věcí stejně a snaží se řídit utkání, jak nejlépe to jde. Delegát však musí být schopen dívat se na tyto věci s nadhledem a v případě potřeby rozhodčímu poradit, jakým směrem by se měl ubírat, musí se umět vžít do jejich situace
6.4
Hodnocení hry Hodnocení hry vyžaduje od delegáta zpětnou vazbu a zhodnocení
rozhodčích ihned po skončení utkání, poskytuje rozhodčím ústní hodnocení a stejně tak písemnou formu hodnocení. Jen tak může rozhodčí zapracovat na svých slabých stránkách a může své zlé návyky do příštího utkání odstranit. Delegát musí zaslat kopii hodnocení národním svazům, aby tak zajistil kontinuitu a vlastní rozvoj rozhodčích. Hodnocení se skládá z určených postupů a procedur, které jsou základem pro kvalitní a objektivní hodnocení. Jak už bylo zmíněno, i delegát je členem týmu, proto se od něj očekává, že se před utkáním s rozhodčími potká v jejich šatně před utkáním, měl by se jim představit, zjistit jak jsou na tom rozhodčí po psychické stránce, vysvětlit si s nimi novinky v pravidlech, jsou-li nějaké, ujistí se, zda nemají rozhodčí nějaké dotazy vzhledem k pravidlům či následujícího utkání. Tohle všechno by mělo být automatické a jeho přístup by měl sloužit k rozvoji vztahů mezi rozhodčím a delegátem.
42
Po utkání by měl delegát opět přijít to šatny rozhodčích, sednout si s nimi a rozebrat nejdůležitější momenty utkání včetně jejich ústního hodnocení. Rozhodčím je zároveň doporučeno, aby při některých situacích, které je znepokojovaly v průběhu hry a které by mohly mít další pokračování mimo led, tuto skutečnost oznámili delegátovi, pokud o tom ten nebude mít žádnou zprávu či nevznese vlastní dotaz na danou situaci pro případ, aby se předešlo následným komplikacím v budoucnu. Může se jednat o jakýkoliv způsob nátlaku na rozhodčí, nepřiměřené chování ze strany hráčů či trenéru nebo pokusu o ovlivnění utkání úplatkem či výhružkou. 6.4.1 Hodnocení hlavních rozhodčích Delegát by měl používat formulář pro hodnocení hlavního rozhodčího. Tento bude zároveň sloužit jako zpětná vazba rozhodčímu z daného utkání a pomůže mu tím dále rozvíjet jeho schopnosti v budoucí kariéře. Tento hodnotící formulář by měl být také předán národnímu svazu, který s rozhodčími pracuje. Na tomto formuláři je uvedeno procentuální hodnotící měřítko, dle kterého delegát posuzuje schopnosti a výkon rozhodčího v daném utkání: Vzhled a kondice
5%
Signalizace
5%
Pozice v koncovém pásmu
10%
Vedení utkání
40%
Zaujetí a postoj
10%
Uvědomění
10%
Komunikace
10%
Team work
10%
6.4.2 Hodnocení čárových rozhodčích To, co bylo zmíněno v předchozí kapitole 6.4.1 u hodnocení hlavních rozhodčích, platí i u čárových rozhodčích, jen s výjimkou hodnotícího formuláře, ve kterém jsou uvedeny jiné hodnotící podkategorie: Vzhled a kondice
5%
Signalizace
5%
Výběr pozice
10% 43
Vedení utkání
40%
Zaujetí a postoj
10%
Uvědomění
10%
Komunikace
10%
Team work
5%
Vhazování
5%
Díky tomuto systému hodnocení mohou být rozhodčí hodnocení objektivněji a na jehož základě jsou dále nasazování na utkání takové výkonnostní kategorie, která bude odpovídat jejich kvalitám.(IIHF, 2009, pp 6-10)
44
5
ZÁVĚR Lední hokej patří už od svého počátku do kontaktního sportu. Není tedy
divu, že bylo třeba sjednotit určitá pravidla, aby hra měla nějaký řád a nedocházelo ke zbytečným roztržkám a zraněním. Na řadu tedy přišla otázka, kdo bude na tato pravidla dohlížet. Od té doby se u hrací plochy začala pohybovat osoba, která začala hru řídit dle pravidel, která si jednotlivé týmy před daným utkáním ujasnila, a rozhodčího s nimi obeznámily. Už od nepaměti byl rozhodčí nejméně oblíbenou osobnosti mezi hráči a diváky, ale jeho potřeba byl stále aktuálnější a proto se mu postupem času začalo dostávat určitého typu respektu. Ne každý však toto povolání mohl vykonávat, šlo o hru nervů samotného rozhodčího a ostatních aktérů. Vývojem hry a společnosti jako takové se hokejový rozhodčí začínal mnohem více implementovat do hry, bylo na něj myšleno i při tvorbě a inovacích pravidel, získával stále větší pravomoci a zodpovědnost. Dostaneme-li se až do dnešní doby, máme před sebou pruhovanou osobnost, která bruslí po ledě a rozhoduje utkání, kde už nejde jen o zábavu, ale ve většině případů i o peníze. To je jeden z důvodů, proč toto povolání nejde přehlížet, ba naopak, je třeba ho rozvíjet a věnovat mu důslednou podporu k jeho rozvoji. Pokud se podíváme na současnou situaci, která panuje v ledním hokeji nejenom v naší zemi, ale celosvětově, je jasné proč tolik podpory. Ne však z pozice diváka, ale samotných hráčů, trenérů a majitelů klubů. S postupným rozvojem a zrychlováním hry dochází k vážným úrazům hráčů, proto je potřeba hlídat dění na ledě a bez kvalitní přípravy rozhodčího by to snad ani nešlo. Rozhodčí, co nebude ve správnou dobu na správném místě, nemůže vidět a posoudit situaci správně. Už se nebavíme jen o zdravotním dopadu hry, ale jde i o prestiž jednotlivých klubu v případě vítězství v utkání či turnaje, kdy jsou hráči motivování obrovskými sumami financí za výhru a naopak jsou sankciováni v případě neúspěchu, I zde může mít znatelný podíl rozhodčí, nebude-li se řádně koncentrovat na správnost svých rozhodnutí. S tím je spojena jak jeho fyzická tak psychická odolnost, na které musí neustále pracovat a vyvíjet své schopnosti tak, aby byl schopný řídit jakékoliv utkání. Situace na mezinárodní scéně je o to dramatičtější, jde o celonárodní či celosvětovou prestige, zde není 45
možnost dovolit si chybovat a proto do mezinárodních utkání mohou nastoupit jen ti nejlepší. Těmi se rozhodčí stávají po spoustě odřízených utkání a při dodržování nějakých zásad, které si drží on sám a které mu jsou doporučovány, aby dodržoval. Důležitým krokem rozhodčího k dalším výkonnostním metám je neustávat na dosažených cílech, ale dávat si stále další a další, nesmí se spokojit s tím co má, když ví, že má navíc a zároveň neustávat na svých cílech s domněním, že když už to zvládl až sem, musí tady i zůstat už z principu. Není tomu tak, ať chce nebo ne, sám jednou poleví a bude pro něj těžké vrátit se zpět.
46
6
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ
Tištěné dokumenty: Gut, K., & Pacina, V. (1986). Malá encyklopedie ledního hokeje. 1. vyd. Praha, Czechia: Olympia. Bratislava, Slovakia: Šport. Gut, K., & Vlk, G. (1990). Světový hokej. 1. vyd. Praha, Czechia: Olympia. Musil, J., Adamec, Q., & Soudský, V. (1962). Lední hokej: Příručka pro školení rozhodčích všech tříd. Praha, Czechia: Sportovní a turistické nakladatelství. Mana, V. (2013). Management utkání: technika řízení utkání v ledním hokeji. 1. vyd. Brno, Czechia: Masarykova univerzita. Mezinárodní federace ledního hokeje (IIHF) (2014). Pravidla ledního hokeje 2010 - 2014. 1. vyd. Praha, Czechia: Olympia. Pěnčínský, M. (1993). Hokej - Pravidla hry: Historie. Olomouc, Czechia: ALDA. Elektronické dokumenty:
IIHF (2009) IIHF OFFICIATING PROCEDURES MANUAL [online]. Retrieved from
http://www.iihf.com/fileadmin/user_upload/download/IIHF%20OPM%20-
%20June%202009.Complete%20version.pdf (accessed April 5, 2015)
IIHF. (2013) CERTIFICATION NATIONAL ASSOCIATION GAME OFFICIAL [online]. Retrieved from http://www.iihf.com/fileadmin/user_upload/PDF/Sport/Officiating/IIHF_Officiati ng_Development_Program__Certification_NA_Game_Officials._January_2013.pdf (accessed April 5, 2015) 47
Leaf, M. (2013). USA HOCKEY – BASIC OFFICIALS MANUAL [online]. Retrieved from http://assets.ngin.com/attachments/document/0042/4268/Intermediate_Officials_ Manual_-_2013.pdf (accessed December 5, 2015).
Český svaz ledního hokeje (2014). Vnitřní směrnice Českého svazu ledního hokeje z.s. č. 68 upravující povinnosti a odměňování rozhodčích [online]. Retrieved from http://cslh.cz/text/99-dokumenty-rozhodci.html (accessed February 12, 2015).
Webové stránky: Cslh.cz. Historie ČSLH [online]. Retrieved from http://cslh.cz/text/35-historie-slh.html (accesed January 20, 2015) Gamepark.cz. Zajímavosti z hokejové historie [online]. Retrieved from http://www.gamepark.cz/zajimavosti_z_hokejove_historie_588894.htm. (accesed April 9, 2015) Wikipedie – Otevřená encyklopedie. Historie ledního hokeje [online]. Retrieved from http://cs.wikipedia.org/wiki/Historie ledního hokeje (accessed January 12, 2015).
48
7
SEZNAM ZKRATEK
ČSLH
Český svaz ledního hokeje
IIHF
Mezinárodní hokejová federace
49
8
SEZNAM OBRÁZKŮ
Obrázek 1 Organizace IIHF .............................................................................................. 15 Obrázek 2 Struktura rozvojových programů ..................................................................... 17 Obrázek 3 Schéma práce Programu rozvoje rozhodčích .................................................. 17 Obrázek 4 Hyierarchie soutěží dle IIHF ........................................................................... 19
50
RESUMÉ Tématem mé bakalářské práce je „Rozhodčí ledního hokeje jako součást IIHF“. Cílem této práce je rozšířit povědomí o fungování rozhodčího na mezinárodní scéně pod zastřešením IIHF, jejich selekce národními svazy pro zisk mezinárodní licence, způsoby nominací rozhodčích na akce pořádané IIHF, evaluace rozhodčích zpětnou vazbou delegátů a samotné testování rozhodčích. K sestavení této práce jsem využil dostupné informační materiály a hlavně osobní zkušenosti. Práce je rozdělena do 6 kapitol. První kapitola je zaměřena na historii a vývoj ledního hokeje včetně popisu pravidel hokeje. Druhá kapitola se zabývá popisem ˇčeského svazu ledního hokeje. Tématem třetí kapitoly je Mezinárodní hokejová federace - IIHF, její struktura, cíle a programy. Kapitola čtvrtá se věnuje samotnému programu pro rozhodčí, certifikaci, jejich klasifikaci. Pátá kapitola popisuje kvalitativní stránku rozhodčího v IIHF a poslední kapitola vysvětluje způsoby supervize a vzájemnou interakci mezi rozhodčím a delegátem. My bachelor thesis is „Ice hockey official as a part of IIHF“. The aim of this thesis is to expand the awareness about the official activities at international stage covered by IIHF, its selection by the national associations to obtaining international licences, the ways of nomination to the IIHF games, officials evaluation by the feedback of supervisors and own officials examination. To compilation of this thesis I used not only available sources of information but also the personal experiences. The thesis is divided into six chapters. The first chapter is focused on history and development of ice hockey including a description of rules of ice hockey. Second chapter is about Czech Ice Hockey Federation. International Ice Hockey Federation – IIHF, that is the name of next chapte, its structure, objectives and programes are included. A chapter four is aimed to ways of reached official´s certification. Chapter five is about the physical and psychical ability. Last capture is about the supervision and mutual interaction between an official and the supervisor.
51
