Ročník XVII. Stavba Zvonice na Soláni. získala cenu hejtmana Zlínského kraje. Hefaiston Hrad Helfštýn,

7- 8 07

www.mistnikultura.cz

Ročník XVII

Stavba Zvonice na Soláni

e

st

na

fš

ět

čt

d

H

ra

Měsíčník pro kulturní život v místech a regionech

H

H

el

ef

tý

n,

ai st

25

on

20

.– 0 7 r. 25 26. 8.

získala cenu hejtmana Zlínského kraje

2 Mìstská knihovna Klatovy pod záštitou starosty mìsta Klatovy, Obce spisovatelù - Støediska západoèeských spisovatelù v Plzni, Èeského rozhlasu Plzeò a Klatovského deníku za finanèní podpory Ministerstva kultury ÈR vyhlašuje

XVII. roèník amatérské soutìže v oboru literárních prací

Literární Šumava 2007 PODMÍNKY SOUTÌŽE: Hlavní cena v soutìži bude udìlena za pøíspìvek vztahující se k Šumavì a Pošumaví. Soutìže se mùže zúèastnit každý autor starší 15 let, který není profesionálním spisovatelem nebo novináøem Soutìž je neanonymní, všechny práce musí být pùvodní, dosud nikde nepublikované Práce, které nebudou vyhovovat organizaèním podmínkám soutìže, nebo budou odevzdány po termínu, budou automaticky vyøazeny.

ORGANIZACE A VYHODNOCENÍ SOUTÌŽE: Na základì požadavku úèastníkù soutìže dochází ke zmìnì termínu vyhlášení i vyhodnocení soutìže.

Soutìžní práce je tøeba odeslat nejpozdìji do 31. èervence 2007

na adresu: MÌSTSKÁ KNIHOVNA KLATOVY, Balbínova 59, 339 01 KLATOVY nebo na e-mail: [email protected] Pøijímají se práce psané strojem na formátu A4 ve ètyøech vyhotoveních. Autor uvede jméno a pøíjmení, datum narození, povolání a adresu. Práce pøedávané e-mailem budou ve formátu RTF, OpenDocument (OpenOffice ODT) nebo DOC (MS Word 95, 97, 2000). V dokumentu nesmí být vloženy žádné obrázky a musí být použity základní znakové sady. Každá práce bude odbornì posouzena. Vybrané práce mohou být prùbìžnì publikovány v tisku a vydány ve sborníku vyhodnocených prací. V této souvislosti žádáme autory o písemný souhlas se zaøazením osobních údajù do databáze soutìžících a s pøípadným zveøejnìním textu. Autoøi budou pozváni na závìreèný semináø, na kterém budou vyhodnoceny nejlepší práce. Poøadatel si vyhrazuje právo neudìlit všechny ceny.

SOUTÌŽNÍ KATEGORIE: PRÓZA (do 5 stran textu) POEZIE (3–5 básní)

VÌKOVÁ KATEGORIE:

ZMÌ OR Z O P

NA!

I. kat.: do 25 let II. kat.: nad 25 let

KALENDÁØ SOUTÌŽE: VYHLÁŠENÍ: únor 2007 UZÁVÌRKA: 31. èervence 2007 VYHODNOCENÍ: 6. øíjna 2007

ZMÌ OR Z O P

NA!

Místní Kultura

Místní kultura

Měsíčník pro kulturní život v místech a regionech, ročník XVII, rok 2007, dvojčíslo 7-8. Vydává Národní informační a poradenské středisko pro kulturu. IČO 14450551 Adresa redakce: NIPOS, redakce Místní kultury 120 21 Praha 2, P.O.BOX 12, Blanická 4 Tel. ústředna: 221 507 900, fax 221 507 929 Tel. redakce: 221 507 921 Vedoucí redaktorka Ludmila Kučerová, tel. 221 507 923 E-mail: [email protected] Redakce: L. Kučerová, E. Veselá, M. Uhrinová, E. Horníčková. Úprava: M. Cais Redakční rada: F. Zborník (předseda), Z. Malcová, M. Beneš, J. Krist, J. Brůček, H. Jirkalová, M. Strotzer, V. Schollarová, Z. Kryfová, L. Kučerová. Redakce využívá databázi článkové bibliografie Centra informací o kultuře NIPOS. Tyto krátké anotace jsou převzaty bez úprav, s uvedením zdroje a data zveřejnění článku. Tiskne: R Studio, Jaromírova 530/7, Praha 2 Distribuce: A.L.L. production spol. s r.o., Poděbradská 24, 190 00 Praha 9. Objednávky a reklamace: Pavlína Bočáková tel.: 234 092 859, fax: 228 133 409 e-mail: [email protected] Podávání novinových zásilek povoleno Ředitelstvím poštovní přepravy Praha, č.j. 260/95 ze dne 18. 1. 1995 a Českou poštou, s.p. OZSeČ Ústí nad Labem ze dne 21. 1. 1998, j.zn.P-328/98. Evid. číslo MK: E-6627 ISSN: 1211-7994 Roční předplatné 250 Kč Nevyžádané rukopisy se nevracejí. Redakce si vyhrazuje právo příspěvky upravit a krátit. Další útvary NIPOS: CIK – centrum informací o kultuře tel.: 221 507 920 Regis – legislativa a ekonomika kultury tel.: 221 507 941 Artama – neprofesionální umělecké aktivity tel.: 221 507 953-4, zahr. styky: 261 507 971 Na titulní straně: Zvonice na Soláni. Uzávěrka čísla 9/2007 – 10. 8. 2007 Uzávěrka čísla 10/2007 – 31. 8. 2007 Termíny dalších uzávěrek naleznete na našich webových stránkách www.mistnikultura.cz.

7-8 / 2007

Obsah Doba je taková, jací jsme my .................... 4 Sympatické cizí slovo: synergie ................ 5 Nová budova knihovny splyne s přírodou ....................................... 7 Když se v Letohradě řekne MIKCENTRUM .......................................... 8 V Karviné 4% do kultury! ......................... 10 Unikátní kamenné dílo ............................. 11 Řemeslo, tradice a úcta (Stavba Zvonice na Soláni získala cenu hejtmana Zlínského kraje) .............. 12 Znovuoživení památky ............................ 13 Po patnácti letech se sešli kronikáři v Berouně ................................. 14 Kroniky, kronikáři... ................................. 15 Karvinské filmové hodování .................... 16 Při rekonstrukci nezůstal kámen na kameni .................................... 17 Soukromé hvězdárny aneb Astronomie jako koníček ................ 18 Snad proto, že jsou ze zámku... ............. 19 Staráme se, aby se děti v domově nenudily .................................. 20 AWI film ................................................... 21 Má znakový jazyk cizojazyčné varianty? .............................. 22 Za kouzlem vrbového proutku ................. 23 Kováři na Helfštýně ................................. 25 Městskou památkovou rezervací s průvodcem ............................................ 26 Dny EHD 2007 ........................................ 27 Město Břevnov naplňuje Vizi 2007 .......... 28 Muzeum už neznamená jen vitríny s popiskami ............................. 29 Stará řemesla v barokní sýpce ................ 30 Tam, kde zdi promlouvají ......................... 32 Ostravský důl divadelních múz ................ 33 Mladí v Chocni šíří tradici dechové hudby ........................................ 34 Říkají nám „Pazourkáři“ ........................... 35 „Tančit zřím s urozeným rytířem pannu mladou...“ ..................................... 37 Fotografické portréty Karla Steinera ........ 38 Neklepejte, keramický design má otevřeno ................................. 39 Na „Půdě“ se slavilo ................................ 40 Letošní Letní filmová škola ...................... 42 Slyšet tóny Tiché Orlice ........................... 43 Africké umění tingatinga .......................... 45 Japonsko je obřad... ............................... 47 Slovo a Hlas ............................................ 48

3

4

Úvodník

Doba je taková, jací jsme my

Slýcháváme čas od času, někdy možná i sami říkáme: taková je doba. A myslíme tím, že my nemůžeme nic ovlivnit, za všechno může doba, ten nepříznivý souhrn okolností, který nám brání v tom, abychom se chovali lépe. Jenže jestli to trochu více platilo v době totalitní, dnes už si za to, jak žijeme, můžeme na sto procent sami. V tom dobrém i špatném. Prostě doba je taková, jací jsou lidé, lépe řečeno jací jsme my. Samozřejmě, že je důležité, jaké vlastnosti v té velké lidské množině dominují, nicméně podstatné je také to, jestli se najdou jedinci, kteří umí vybočit z řady a šedi, zpomalit, zrychlit, zastavit, nebo říci nahlas svůj názor a postavit se „autoritě“. Mnohdy společnost, tedy my, tyto jedince trestáme, vděku se dočkají málokdy, ale jsou to právě oni, kteří sunou svět dopředu, byť malými krůčky. Platí to ve všech společenských oblastech, kulturu nevyjímaje. Redakce Místní kultury se rozhodla právě tyto neoslavované hrdiny bez medailí, kteří žijí v našich vesnicích a městech, hledat jsouce přesvědčena, že pokud se někde něco dobrého daří, vždy za tím stojí konkrétní člověk. Naši pozornost obracíme k lidem, kteří si něco vzali do hlavy a navzdory všemu a všem to uskutečnili. Někdy „pouze“ celý soukromý život podřídili své vizi, aby nakonec z její realizace měli prospěch všichni, jindy ty ostatní nakazili svým nadšením a ukázali jim způsob, jak věci řešit. Chceme vám tyto lidi systematicky představovat, v nové kapitole, která nese název Portréty. Dnes to je Milan Toušek, kulturní osobnost Choceňska (str. 34). Sice jsme i v minulých číslech přinášeli články tohoto typu, ale víceméně zaměřené na tradiční lidové umělce. Nyní hodláme škálu osobností rozšířit a doufáme, že nám pomůžete s objevováním těch, kteří ve prospěch kultury udělali mnohé. Koneckonců je znáte nejlépe. Můžete upozornit na kronikáře, organizátory akcí, na amatérské i profesionální umělce či na toho, kdo předává své zkušenosti ostatním, zejména mladým, a vytváří či udržuje genia loci místa. Je jich hodně a všichni posouvají místní kulturu, když ne o patro, tak jistě o schůdek výš. Na vaši pomoc spoléháme i v souvislosti s anketou, kterou jsme připravili proto, že v poslední době usilovně přemýšlíme nad tím, jak náš časopis zkvalitnit. O způsobu, jak toho docílit, má

každý trochu jinou představu, ale největší váhu bude mít názor váš, našich čtenářů. Anketa by v době, kdy držíte v ruce toto číslo, měla již být zveřejněna na našich webových stránkách www. mistnikultura.cz, a tak prosíme všechny naše příznivce i odpůrce, aby i přes krásné počasí, které na nás údajně dlouhodobě čeká, věnovali chvíli jejímu vyplnění. Ti, kteří na sebe uvedou kontakty, se dostanou do slosování o hodnotný dárek, ale všichni, kteří se zapojí, nám velmi pomohou. Tak trochu troufale doufám, že by se některým z vás mohlo podařit upozornit na naši anketu např. prostřednictvím vašich zpravodajů, webových stránek a podobně. Za každou snahu předem děkuji a přeji pěkné prázdniny, úspěšné letní slavnosti a festivaly i další kulturní akce, kterých, jak vím, není v létě málo, a za každou z nich je spousta práce někoho z vás. Ludmila Kučerová

Přípravu rozpočtu sleduje kulturní veřejnost s napětím Tisková zpráva SKIP: V souvislosti s materiálem „Příprava státního rozpočtu České republiky na rok 2008 a střednědobého výhledu na léta 2009 a 2010“ se Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR (SKIP) obrátil na předsedu vlády Mirka Topolánka s výzvou, aby vláda dodržela svůj závazek z programového prohlášení vlády dosáhnout zvýšení podílu výdajů státního rozpočtu na podporu kultury postupně až na 1 % státního rozpočtu. Prohlášení Iniciativy pro kulturu: Iniciativa pro kulturu pozitivně vnímá změnu ve vztahu státu ke kultuře, která se projevila i nárůstem rozpočtu resortu kultury na letošní rok. V kontextu těchto pozitivních změn uvítala umělecká veřejnost Programové prohlášení vlády ČR, která si význam kultury plně uvědomuje a dává si za cíl prosadit postupné zvýšení podílu výdajů státního rozpočtu pro resort kultury na 1 %. Opačný trend by byl v dnešní době pro kulturu už naprosto likvidační. Obě tiskové zprávy najdete v celém znění na www.mistnikultura.cz

Místní Kultura

Ministerstvo kultury

Sympatické cizí slovo: synergie Toto slovo nebo jeho význam se prolínalo pracovním jednáním při setkání zástupců představitelů krajů a ministerstva kultury, které se konalo poslední květnový den v Nostickém paláci. Synergie v češtině znamená součinnost, spolupráci či spolupůsobení. Tato snaha byla ze strany představitelů ministerstva kultury patrná. Ministr kultury Václav Jehlička i jeho první náměstek byli na setkání omluveni, ale zastoupení dalších odborníků z MK bylo široké. Program avizoval aktuální informace z odborů MK, zprávy o výsledcích jednání Rady ministrů pro kulturu, ale jako hlavní téma byla ohlášena památková péče. Moderátorské funkce se ujal a na úvod promluvil náměstek pro ekonomiku Antonín Tesařík. Jeho proslov obsahoval zajímavé myšlenky, z nichž některé jsme zaznamenali. Od něj, ale i od dalších představitelů MK, byli přítomní ujištěni o tom, že vzhledem k přípravě důležitých legislativních dokumentů, mj. koncepce ministerstva kultury, nový památkový zákon a také příprava na úspěšné čerpání peněz ze SF v období 2007 – 2013, je nutná součinnost více institucí, zejména pak MK a krajů. Kraje se významně posunuly dopředu, realizují řadu programů v oblasti památkové péče a ministerstvo se bude snažit o maximální komunikaci s jejich představiteli. Náměstek Tesařík s velkým důrazem řekl, že kulturní dědictví, služby a průmysl neslouží pouze k uchování duchovních hodnot, ale je třeba kulturu chápat jako součást moderní ekonomiky, jako významný zdroj příjmu a vzít na vědomí, že vyvolává multiplikační efekty v oblasti zaměstnanosti, o čemž už existují různé studie. To jsou hlavní argumenty, jak naplnit programové prohlášení vlády, která chce kromě jiného docílit 1 % z výdajů státního rozpočtu pro kulturu. Ministerstvo kultury navázalo pravidelnou spolupráci s Komisí pro kulturu a památkovou péči Rady Asociace krajů, obnoví metodickou činnost vůči krajům a povede s kraji intenzivní dialog na téma využití evropských fondů ve prospěch kulturního dědictví. Vzniknout by měla komise ministra kultury pro optimálnější nakládání s památkovým fondem a v plánu je také provedení analýzy, která povede ke změně statutu NPÚ v instituci, která bude schopna po7-8 / 2007

skytovat takové veřejné služby, jaké jsou od ní očekávány. Nakonec se náměstek Tesařík zmínil o prováděné analýze dotačních programů MK s cílem lepší spolupráce obcí a krajů s MK při alokaci a využití veřejných prostředků na obnovu památek. Informoval o tom, že ministr kultury hodlá zveřejnit výzvu k podávání námětů k přípravě nové koncepce pro nakládání s památkovým fondem v ČR v letech 2008 – 2014. Z obavy, aby v této debatě nezapadlo živé umění, do ní vstoupil náměstek Adolf Toman. Konstatoval, že živé umění a jeho podpora jsou neméně důležité a rovněž ujistil přítomné, že MK chce i v této oblasti úzce spolupracovat s kraji. Dále řekl, že je nutné podporovat neziskové organizace, malá uskupení, která vznikají na všech možných úrovních a která bývají líhní talentů. Apeloval na to, aby se na základě spolupráce a dohod docílilo toho, že se do financování kultury a jednotlivých akcí zapojí více subjektů. MK dokončuje nový grantový systém, který posléze poskytne krajům jako metodický materiál. Dodal, že podporovat by se mělo umění, které za to stojí a „...granty by měly být transparentní, logické a průhledné.“ Úplně na závěr byl zařazen zajímavý příspěvek na téma agend odboru ochrany památek ministerstva kultury, který uvedla Petra Ulbrichová, vedoucí oddělení ochrany kulturních památek. Její vstup vyvolal živou diskusi, zejména v momentě, kdy přišla řeč na archeologii. Dokonce závěrem zaznělo přání, věnovat problematice archeologie samostatnou poradu. Zdálo se, že účastníci odcházeli dobře naladěni, navíc obdarováni CD nosičem s Památkovým zákonem včetně stanovisek MK a doplněným výběrem z judikatury. Synergie dostala zřejmě dobrý impuls. Ludmila Kučerová

Ministr kultury ocenil režiséra V. Jasného

V rámci filmového festivalu Arts&film v Telči převzal Vojtěch Jasný z rukou ministra kultury V. Jehličky medaili Artis Bohemiae Amicis za šíření dobrého jména české kultury. V. Jasnému bylo zároveň uděleno i čestné občanství města Telče.

5

6

Legislativa

Ptáme se za vás

Knihovna roku 2007

Na webové stránky NIPOS – www.nipos-mk.cz došel dotaz a my předpokládáme, že odpověď na něj by mohla zajímat i vás. Odpovídá dr. Alena Mockovčiaková, vedoucí útvaru NIPOS-Regis.

Ministerstvo kultury ČR oznamuje, že u příležitosti Týdne knihoven bude udělena cena Knihovna roku 2007 a vyzývá veřejnost k podávání návrhů na její udělení.

Ručí zakladatel/členové správní rady za závazky OPS a případně do jaké výše? Co se stane v případě předlužení OPS? Soudím, že obecně má správní rada jen takovou odpovědnost, kterou jí ukládá zákon č. 248/1995 Sb., případně další právní normy ukládající povinnost statutárním orgánům právnických osob. Ve smyslu zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání jde o předlužení tehdy „jestliže právnická osoba má více věřitelů a jestliže její závazky jsou vyšší, než její majetek“. Pakliže taková situace nastala, pak platí § 3 uvedeného zákona. Právnická osoba je povinna podat „bez zbytečného odkladu“ návrh na konkurz. Tuto povinnost mají i statutární orgány právnické osoby – v našem případě správní rada o.p.s. „Jestliže tuto povinnost nesplní, odpovídají věřitelům za škodu, která jim tímto vznikne, ledaže prokáží, že škodu nezavinily; je-li těchto osob více, odpovídají společně a nerozdílně.“ Dle rozhodnutí Vrchního soudu v Praze (Jc 30/ 2003 1 Ko 297/2000) lze dovodit, že zákon č. 328/ 1991 Sb. po novele provedené zákonem č. 105/2000 Sb. upravuje povinnost statutárních orgánů podat návrh na prohlášení konkurzu, přičemž nesplnění této povinnosti zakládá občanskoprávní a trestněprávní odpovědnost konkrétních fyzických osob.

Cena Knihovna roku 2007 se uděluje k ohodnocení dlouhodobých zásluh o rozvoj knihovnictví v obcích nebo mimořádného přínosu k rozvoji veřejných knihovnických a informačních služeb.

Skanzen Vysočina změní zřizovatele

Ministr kultury Václav Jehlička rozhodl o změně zřizovatele Souboru lidových staveb Vysočina. K 1. lednu 2008 přejde zařízení od Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Pardubicích, pod Pardubický kraj. O převod požádal kraj, který má jinou představu o způsobu a provozování památek tvořících skanzen. Jde o objekty na Veselém Kopci a v části města Hlinsko zvané Betlém. Skanzen tak získá možnost dosáhnout na finanční prostředky z evropských fondů. Nový zřizovatel chce ponechat všechny příjmy skanzenu, který je nejnavštěvovanější památkou v Pardubickém kraji, a tím umožnit rozšíření a zkvalitnění jeho služeb. [ev]

Kategorie: a) základní knihovna (§ 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb, v platném znění) – je určena především knihovnám v malých obcích, kde působí dobrovolní knihovníci, jako vyjádření veřejného uznání této prospěšné práci; předpokládá se již osvědčená návaznost na úspěšné umístění v soutěži Vesnice roku. b) významný počin v oblasti poskytování veřejných knihovnických a informačních služeb – např. zpřístupnění nových informačních zdrojů, databází, nabídky nových služeb, zpřístupnění novostaveb a rekonstruovaných prostor knihoven, organizace odborných akcí apod. Cena Knihovna roku v kategorii základní knihovna se uděluje provozovateli knihovny, která je zapsána v evidenci knihoven (§ 5 zákona č. 257/ 2001 Sb.). Cena Knihovna roku v kategorii významný počin v oblasti poskytování veřejných knihovnických a informačních služeb se uděluje fyzické osobě nebo provozovateli knihovny, která je zapsána v evidenci knihoven. Návrh na udělení ceny mohou podávat fyzické nebo právnické osoby na níže uvedenou adresu Ministerstva kultury do 5. srpna t.r. včetně. Písemný návrh musí obsahovat jméno, příjmení a místo trvalého pobytu provozovatele knihovny, navrženého na udělení ceny, jde-li o fyzickou osobu, nebo obchodní firmu nebo název a sídlo provozovatele knihovny, jde-li o právnickou osobu; označení příslušné kategorie a zdůvodnění návrhu. V případě navržení fyzické osoby na cenu v kategorii b) musí návrh obsahovat její jméno a příjmení a místo trvalého pobytu. Bližší informace: Ministerstvo kultury, odbor umění a knihoven, (mgr. Skučková: [email protected]), Maltézské nám. 1, 118 11 Praha 1

Místní Kultura

Nová budova knihovny splyne s přírodou

Knihovny

Kraj Vysočina musí, stejně jako několik dalších krajů, vyřešit výstavbu nové budovy knihovny kraje. Architektonická soutěž na stavbu Krajské knihovny Vysočiny v Havlíčkově Brodě probíhala zároveň se soutěží na novou Národní knihovnu v Praze. Na rozdíl od ní však nepřinesla tak rozporuplné reakce laické i odborné veřejnosti. Objekt, situovaný na konci nemocničního areálu, se z valné části ukryje pod zeminou, a tak dokonale splyne se svým okolím. Dosavadní umístění kulturního zařízení v pozdně gotické staré radnici, přestavěné po požáru v 60. letech 17. století, naráží na nedostatek potřebných prostor. Co stačilo pro knihovnu s okresní působností, nedostačuje pro krajské kulturní zařízení. Porota ve veřejné dvoukolové architektonicko-urbanistické soutěži jednoznačně vybrala originální projekt ateliéru Herman Tomášek Seidl Architekt, který výrazně převyšoval svou komplexností a kvalitou ostatní návrhy i standard našich veřejných architektonických soutěží. Respektuje okolí a vychází z aktuálních ekologických trendů ve světové architektuře. Vlastní nízkopodlažní prostor vyhovuje knihovnickému provozu, výhodou jsou i nízké provozní náklady. Sklad knih se nachází přímo pod výpůjční halou, čímž se ušetří plocha potřebná pro schodiště, použití světlíků zabrání poškození knih světlem, „ukrytí“ bočních stěn i střechy pod zeminou přinese nemalé úspory energie. Zajištěna bude i flexibilita při eventuálních úpravách vnitřního uspořádání v budoucnosti. Celková užitková plocha je plánována na 4,6 tisíce m². Počítá se s denní návštěvností až 1,3 tis. čtenářů a s celoročním každodenním provozem – ve všední dny 11 hodin denně, o víken7-8 / 2007

du 6 hodin. Ředitelky Krajské knihovny Vysočiny Mgr. Veroniky Peslerové jsem se zeptala na další podrobnosti. Kdy má být knihovna dostavěna a zahájena? Na jakou částku jsou odhadovány náklady a z jakých zdrojů budou pocházet? Stavba bude zahájena po získání potřebných finančních prostředků, jejichž výše se předpokládá (bez vnitřního vybavení) 175 milionů Kč. V ideálním případě chceme získat potřebné peníze z prostředků evropských strukturálních fondů, z rozpočtu státu a kraje. Předpokládaný termín pro dokončení stavby je konec roku 2010. Co nová knihovna uživatelům nabídne? Knihovna bude místem pro setkávání, zázemím a službami pro kohokoliv. Nabídne především dostatečný prostor pro volný výběr dokumentů, odpovídající počet studijních míst i míst vybavených počítačem. Všechny úspěšné akce a projekty, které se pro veřejnost dosud pořádaly, zachováme – např. autorská čtení, akce pro děti, besedy nebo školení. Do budovy přesuneme i špičkově vybavené digitalizační pracoviště, které již krátce provozujeme, a přemýšlíme o dalších službách. Návrh je zdařilý také v symbióze s nemocničním areálem, a tak citlivě nabí- ►

7

8

Informační střediska

Když se v Letohradě řekne MIKCENTRUM

Značí to příspěvkovou organizaci zřizovanou městem Letohrad (6,3 tis. obyv., Pardubický kraj). Sdružuje Městské muzeum se zámkem, Informační centrum a od roku 2004 také Dům kultury. MIKCENTRUM také zajišťuje provoz Strašidelného sklepení a stará se o Pomník Járy Cimrmana. Dům kultury časné době se jako víceúčelový využívá taneční Budova nacházející se na pozemcích města sál, 2 učebny a šatny, velký divadelní sál pro 417 byla postavena v „akci Z“ a slavnostně otevřena osob je zatím mimo provoz. Příjmy z krátkodov roce 1969. Na dobu svého vzniku je z archibých pronájmů jdou do rozpočtu MIKCENTRA, z dlouhodobých do rozpočtu města. Vloni Letohradský zámek Foto: E. Veselá byla zpracována studie na využití KD pro další kulturní účely a na přístavbu, která by se stala domovem ZUŠ. Podle studie se měl stávající restaurační provoz přesunout do podzemí, čímž by na jeho místě mohl vzniknout koncertní sál s kapacitou 100 míst. Využívala by ho nejen ZUŠ, ale stal by se i místem pro koncerty vážné hudby a další komorní akce. Projekt s rozpočtem 40 – 45 milionů Kč se líbil, ale nové zastupitelstvo jej odmítlo. O funkci budovy má jiné představy – chce sem umístit kongresové centrum s ubytovacími kapacitami. Základním předpokladem je však získání celého objektu do majetku města, přičemž odbory chtějí svůj podíl prodat za 5 milionů Kč. tektonického hlediska zajímavá. V 90. letech se Hudba, tanec, divadlo i výtvarné umění o budovu a její provoz staral Závodní klub, s.r.o. To vše zastřešuje MIKCENTRUM, při kterém vlastněný ze 49 % odbory zdejšího elektropodnipracují 2 velké orchestry – dechový s 45 hudebku a z 51 % městem. Se systematickou údržbou níky a swingový s 35 muzikanty, úspěšný tanečse začalo až od roku 2004, kdy objekt převzalo ní klub pod vedením manželů Jantačových, také kulturní zařízení MIKCENTRUM. To podle fiochotnický divadelní soubor Kollár, který se může chlubit 180letou tradicí. Pracovníci MIKnančních možností a s odchodem jednotlivých pronajímatelů postupně provádí opravy. V souCENTRA zajišťují divadelní či filmová představení, Mezinárodní hudební festival či Kaskády ► zí možnost setkávání mobilních pacientů, jejich výtvarného umění, což jsou výstavy na různých návštěv a nemocničního personálu v prostředí, místech ve městě. které může utlumit jejich případné bolestivé Městské muzeum aneb od Napoleonoprožitky. vých saní ke krojům Jihlavské listy informovaly, že jihlavští radní Podnět ke vzniku muzea v Kyšperku, jak se do by rádi měli krajskou knihovnu ve svém městě. roku 1950 Letohrad nazýval, dala pražská NároNebudou o konečném umístění znovu rozhodopisná výstava, jejíž přípravy se datují do roku dovat krajští zastupitelé? 1891. Při této příležitosti se podařilo uspořádat To nepředpokládám, protože krajské zastupitelprvní výstavku tohoto druhu nejen v Kyšperku, stvo rozhodlo už v roce 2003 a schválilo záměr ale v celých východních Čechách. Když v roce vybudovat sídlo Krajské knihovny Vysočiny 1895 výstavní výbor rozhodl o zřízení muzea, jako novostavby právě ve výše zmíněném areálu staly se základem sbírek právě předměty shrov Havlíčkově Brodě. mážděné k této výstavce. V polovině 20. let miDěkuji za odpovědi Eva Veselá nulého století byly exponáty umístěny do dvou ► Místní Kultura

Publikace ► místností na staré radnici, v r. 1936 přibyly ještě

další tři, v nichž je umístěna tzv. Vojáčkova galerie. V 50. letech bylo muzeum přestěhováno do zámku, později zrušeno a řada sbírkových předmětů se ztratila. Zlom nastal až v r. 1990, kdy se podařilo prosadit zrušení Památníku národního umělce Petra Jilemnického v jeho rodném domě ze 17. století. Tento objekt, patřící městu, tak začal sloužit muzejním účelům. Expozice se během let proměňovaly – dnes zde najdeme mimo jiné i kroje z Čech, Moravy a Slovenska. Jejich kolekci shromáždila a darovala městu Letohrad Čechokanaďanka Ema Jarošová. V přízemí sklízejí obdiv saně císaře Napoleona, na nichž prchal v roce 1812 z Ruska. Kam ještě v Letohradě zajít nám poradí informační centrum zařazené v kategorii B, které zde také sídlí. Zámek – dominanta Letohradu Raně barokní zámek v majetku města prošel v 90. letech 20. století rozsáhlou rekonstrukcí. Sídlo tu nalezla restaurace a hotel, soukromé gymnázium, městská knihovna, ZUŠ a od podzimu 2002 také první část stálé zámecké expozice, která se má v budoucnu ještě rozšířit. Zájemci mohou nahlédnout do období baroka, pozornost je věnována zdejší umělecké rodině Umlaufů, včetně jimi namalované opony s panoramatem Letohradu, a období historismu. Obrazy Alfonse Muchy, který měl ve městě pronajatý ateliér, připomínají slávu secese. U vyhlídkové terasy najdete pomník věnovaný nesmrtelnému Járovi Cimrmanovi odhalený v roce 2004. Socha génia, znaveného bojem s vídeňskou byrokracií, Socha génia J. Cimrmana umístěná netradičně Foto: E. Veselá přímo v zámecké zdi, upozorňuje na stoleté výročí jeho pobytu ve městě. Jako upomínku si můžete zakoupit i turistickou známku, připomínající zmíněného všestranného českého velikána. Eva Veselá 7-8 / 2007

Petr Voit: Encyklopedie knihy Knihtisk a příbuzné obory v 15. až 19. století

(Titul byl nominován jako nakladatelský počin roku v letošním ročníku soutěže Magnesia Litera) Kniha zahrnuje 2420 biografických, geografických a věcných hesel ze všech oblastí, které souvisely s výrobou a distribucí knihy (papír, písmo a písmolijectví, grafické techniky, knižní dekor a ilustrace, vazba, ilustrátoři a kartografové, tiskaři, knihkupci a nakladatelé, žánry a formy vydání). Nečerpá jen z domácích reálií, ale chápe knihu jako umělecko-řemeslný objekt širšího časového, teritoriálního i mezioborového vývoje. Každé heslo doplňuje bohatý přehled odborné literatury. Text provází na 500 obrazových příloh, z nichž většina je u nás publikována poprvé. Kniha poslouží nejen laickým zájemcům, ale i pracovníkům knihoven, archivů, galerií a muzeí i antikvářům, sběratelům a bibliofilům. Může být využívána i jako učebnice příslušných oborů na univerzitách a vysokých i středních školách uměleckého a grafického zaměření. Váz., 1352 s., 160 s. bar. přílohy, nadstandardní velký formát 245 x 295, v kartonové krabici, ISBN 80-7277-312-7. Vychází s podporou Strahovského kláštera. Cena 2500 Kč.

Andrea Gronemeyer: Divadlo

Na českém knižním trhu výjimečný počin. Je to totiž po dlouhé době první v češtině vydaná publikace, která na malém prostoru, ale přesto velmi komplexně shrnuje dějiny světového divadla. Autorka dokázala čtenáře provést historií divadla od mimetických počátků až po současnost velmi čtivým a vtipným způsobem, aniž by rezignovala na fakta a důležité historické souvislosti. Kniha je doplněna bohatým a výstižným obrazovým materiálem, vysvětleními často užívaných pojmů, medailonky významných osobností, podrobným rejstříkem i přehlednou historickou tabulkou. „Malá encyklopedie“ dějin světového divadla je kvalitním průvodcem pro laiky i dobrým odrazovým můstkem pro studenty uměnovědných oborů. 192 s., ilustrace (převážně barev.), portréty, faksimile, cena 199 Kč.

9

10

Místa

V Karviné 4 % do kultury!

Karvinou (66,4 tis. obyv., Moravskoslezský kraj), významné město Těšínska ležící na hranici s Polskem, má řada z nás spojenou s průmyslem. Ovšem město se dnes chlubí více než stovkou kulturních památek a osmi památkovými areály, což je určitě důvodem k přehodnocení jeho obrazu. Život na území města je zaznamenán již v mladší odbor školství a kultury. Jeho oddělení správy době bronzové, první písemná zmínka se datuje zámku a památkové péče se stará také o histodo roku 1268. Strategická poloha na obchodní rické sbírky a o provoz zámku, údržbu budovy cestě z Uher do Pobaltí z něj udělala obchodzajišťuje odbor vnitřních věcí. I další památky ní, hospodářské a kulturní centrum. V polovině zde mají šanci na obnovu, například v posled15. století získala Karviná řadu práv vedoucích ních letech se podařilo opravit za cca 2 mil. Kč k dalšímu rozkvětu. Útrapy však přinesla třicerodovou hrobku Larisch-Mönnichů a památník tiletá válka, rok 1766 proběhl ve znamení dosud Osvobození 1945, jehož rekonstrukce přišla na největší selské vzpoury v tomto regionu. Zásad13 milionů Kč. ní obrat znamenal nález černého uhlí ve 2. poloHistorické centrum žije vině 18. století. Za zmínku stojí fakt, že zatímco Historické jádro Fryštát tvoří spolu s lázeňskou Fryštát (dnešní Karviná – Fryštát) byl povýšen částí Darkov městskou památkovou zónu Karna město již roku 1305, Karviná (dnešní Karviná viná, vyhlášenou ministerstvem kultury v roce – Doly) se jím stala až v roce 1923. Za 2. světo1992. O vhodné využití historického centra, zevé války bylo Těšínsko součástí velkoněmecké jména Masarykova náměstí a jeho okolí, které je říše, ale hned v roce 1948 se sloučilo několik po opravách jedno z nejhezčích na severní Mosamostatných obcí v jeden územněsprávní celek ravě, usiluje vedení města od roku 1994. Také – Karvinou. celoměstské akce přitahují místní i turisty. Stačí Zkáza z různých příčin si jen vybrat z těch nejznámějších, jako jsou Dny Ze tří zámků zůstal jeden; novorenesanční zvaKarviné, Knižní či Velikonoční jarmarky, Dny ný Solca zmizel v 50. letech minulého století evropského dědictví nebo Hornické slavnosti. v důsledku poddolování, barokní zámek Ráj zaMěsto štědře podporuje kulturu nikl v 80. letech téhož století následkem požáru. Z celkových výdajů městského rozpočtu ve výši Jediný dochovaný zámecký objekt v Karviné cca 1,588 miliard Kč jdou do kultury téměř 4 %, – Fryštátu doplněný parkem o rozloze 36 ha, tedy 60,633 mil. Kč. Část těchto peněz byla přijehož majitelem byl do roku 1945 hraběcí rod dělena prostřednictvím Fondu kultury (založeLarisch-Mönnnichů, patří do majetku města. Po ným městem v roce 1995) na kulturní aktivity rozsáhlé rekonstrukci je od roku 1997 přístupobčanských sdružení a zařízení. Předložených 90 projektů od 46 subjektů představovalo požaný ve třech prohlídkových okruzích (v hlavní budově a v sousední části zvané Lottyhaus). davky ve výši 5,7 mil. Kč, ale k dispozici bylo Zájemci mohou obdivovat šlechtické interiéry, letos 1,725 mil. Kč. Po posouzení projektů odukázky měšťanského bydlení či díla českých bornou pracovní skupinou, zřízenou Fondem, výtvarných umělců 19. století zapůjčená ze a po následném rozhodnutí městské rady a zasbírek pražské Národní galerie. Péče o kulturu stupitelstva se vyčleněná částka rozdělila mezi a památky spadá na karvinském Magistrátu pod 60 projektů. ► Kašna na náměstí

Foto: E. Veselá

Zámek v Karviné – Fryštátu

Kulturní dům

Místní Kultura

Místa ► Celkové kulturní klima

Kromě zmíněného již zpřístupněného zámku přispívá ke kulturnímu klimatu Karviné i Městské informační centrum (MIC) v přízemí historické radnice. Spadá pod Regionální knihovnu a kromě klasické nabídky MIC je jeho součástí Galerie Pod Věží a antikvariát. V únoru 2005 otevřela Regionální knihovna nové pracoviště MIC na nádraží ČD. Město zřizuje dvě příspěvkové organizace – Regionální knihovnu (viz MíKu č. 4, str. 11) a Městský dům kultury, jehož součástí jsou i kina (MěDK viz MíKu číslo 6, str. 17). U příležitosti Dnů Karviné byly slavnostně oceněny osobnosti a soubory za přínos pro rozvoj kultury ve městě. Vloni získalo ocenění 9 jednotlivců a 4 soubory. Návrhy předkládají každoročně organizace působící v oblasti kultury na území města Karviné. Posuzováním návrhů na ocenění se zabývá kulturní komise. Eva Veselá

Zlín podporuje kulturní akce Z Kulturního fondu města rozdělila městská rada přes 1,2 milionu Kč na různé kulturní akce. Se žádostmi uspělo celkem 94 kulturních aktivit. Nejvyšší částku – 45 tisíc Kč – získalo Hudební sdružení Zlín na Jarní koncert Velkého symfonického orchestru, který se konal koncem dubna v Městském divadle ve Zlíně. [ev] MÍSTA KROMĚŘÍŽ (29 tis. obyv.): Město Kroměříž by mělo být sídlem nadace spravující pozůstalost po tamním rodákovi – písničkáři Karlu Krylovi. Nadaci se rozhodla zřídit vdova po něm Marlene Krylová. Město chce nadaci pomoci a stát se také jejím hlavním partnerem. (Lidové noviny, 03.04.2007)

7-8 / 2007

Unikátní kamenné dílo Nejmenší živý organismus – kvasinka vinná – sedmdesát tisíckrát zvětšená byla v květnu 2007 slavnostně odhalena v Hustopečích na nádvoří renesančního domku U Synků. Slavnosti byl přítomen mj. také komisař Aleš Rafaj z pelhřimovské agentury Dobrý den, která registruje české rekordy. Po pečlivém přeměření kamenné kvasinky konstatoval, že jde o největší zvětšeninu mrňavého živého organismu. Město Hustopeče již obdrželo certifikát o vytvoření českého rekordu. Plastika kvasinky zhotovená z pískovce se dále uchází o zapsání do knihy světových rekordů.

V Hustopečích u Brna najdete unikát zhotovený z kamene – kvasinku vinnou (Saccharomyces serevisiae)

Původcem tohoto nápadu je hustopečský divadelník a režisér Jiří Merlíček. Jeho skvělé myšlenky se ujal bývalý starosta, nynější místostarosta Hustopečí ing. Jiří Teplý. A pokud si přezdívaný „ministr vinařství“ vezme cokoliv za své, vždycky všechno dotáhne do zdárného konce. Realizace plastiky kvasinky vinné nebyla jednoduchá, jako ostatně každé prosazování něčeho nového – neobvyklého. Přípravný výbor pro zhotovení sochy vybral z více návrhů grafické zpracování Jarmily Milotové a ztvárnění kvasinky se ujal kameník Roman Wech. Mnohá nádvoří, prostranství, parky, náměstí i ulice zdobí různé sochy, plastiky a památníky, ovšem jen v Hustopečích u Brna najdete unikát zhotovený z kamene – kvasinku vinnou (Saccharomyces serevisiae). Výsledná socha skromné, ale velmi pracovité kvasinky v procesu dělení má tvar menší a větší propojené koule. Je posazená na cihelném sloupku před zastavěným sklepem a návštěvníkovi se může zdát, jako by z něho po vykonané práci odcházela… Jarmila Hájková

11

12

Místa

Řemeslo, tradice a úcta STAVBA ZVONICE NA SOLÁNI ZÍSKALA CENU HEJTMANA ZLÍNSKÉHO KRAJE V květnu proběhlo vyhlášení soutěže „Stavba roku Zlínského kraje“. Jednu ze dvou hlavních ocenění Cenu hejtmana Zlínského kraje získala budova Informačního centra – Zvonice na Soláni. Tato stavba byla připravována od roku 2004 a realizována ve druhé polovině loňského roku. Soláň byl a je místem, kde se historicky potkávaly aktivity umělců na Valašsku, malířů, spisovatelů, hudebních skladatelů a herců. Autor architektonického řešení stavby a předseda Sdružení pro rozvoj Soláně architekt Jiří Kotásek vysvětluje, jaký má stavba význam pro celou oblast Valašska:

Ve 40. letech minulého století pojal ak. mal. František Podešva, který v té době už žil a tvořil na Soláni, myšlenku realizovat stavbu, kde by se mohly potkávat umělecké aktivity související s Valašskem obecně a se Soláněm jako kultovním místem umění zvlášť. Myšlenka byla oživena před třemi lety. Podařilo se nám realizovat objekt, který architektonickým tvaroslovím navazuje na výraz staveb regionu. Použité materiály kámen a dřevo korespondují s místní materiálovou základnou a v novém kvalitativním zpracování vytváří

standard, který byl nejspíš oceněn ve zmíněné soutěži. Ke kvalitě stavby přispěla i práce mistrů řemesla. Tradici a život na Soláni zdůrazňuje použité kamení „z hromadisek“, které při obdělávání polí za staletí vybrali obyvatelé Soláně a které je použité pro úpravu svahů v předprostoru Zvonice. Při přípravě a realizaci stavby jsme se velice často setkávali s konstruktivními přístupy lidí kolem. Tuto spolupráci je možné nazvat až výrazem „Valaši sobě“. Účel a myšlenka stavby jsou zaznamenány i v nápise na zvonu: „V obdivu a úctě k obyvatelům hor a umělcům, kteří v horském prostředí žili a tvořili, ve víře v životnost jejich odkazu a budoucí duchovní a materiální rozvoj Soláně.“ Od zahájení provozu prvním salonem Valašských výtvarných umělců v listopadu loňského roku proběhlo několik významných akcí. Kolem Zvonice se rozvíjí aktivity, které slouží k prezentaci života a tradic celého regionu. Z posledních to je autorská výstava akad. mal. Luďka Majera žijícího a působícího v Rožnově pod Radhoštěm a na Hutisku. V květnu zde vystoupil sbor Portášů z Valašské Bystřice. Připravujeme spolu s Muzeem v Karlovicích „malířské cesty“ a v jejich rámci výstavu akad. mal. Dvorského, který Soláň často navštěvoval. Na konec července připravujeme druhý Valašský salon výtvarných umělců. Na podzim zde proběhne řezbářské a sochařské sympozium s předpokládanou účastí mistrů i ze Slovenska. Díla z těchto sympozií se postupně ►

Místní Kultura

Cestovní ruch

Znovuoživení památky Počátkem 90. let vyzval prezident Václav Havel umělce, aby svou aktivitou otevřeli Pražský hrad lidem a přilákali do jeho prostor co nejširší veřejnost. Jednou z akcí, která vznikla na tento popud v roce 1994, jsou Letní shakespearovské slavnosti. S vědomím stálé aktuálnosti témat lidských možností uchopitelnosti světa, naplněnosti života a odpovědnosti za své činy chce občanské sdružení Artes Liberales hledat kulturní symbiózu s hradčanským Shakespearem faustovským pohledem z druhé strany řeky a pokusit se tak o tvůrčí souboj. A přihlásit se k tradici otevírání letní Prahy kulturnímu dění, navíc v magickém prostoru Gorlice, který svým duchem k inscenování přímo vybízí. Koncem června byl zahájen první ročník divadelního projektu „Faust na Vyšehradě“ v přesvědčení, že právě mystický Vyšehrad je ideálním místem. V tomto historickém sídle moci se mísí atmosféra současného velkoměsta v centru Evropy a Prahy starodávné. Stejně tak Faust je postavou zároveň středověkou i současnou. Projekt vznikl za podpory hl. města Prahy a městské části Praha 2. Více informací na www.faust-vysehrad.cz [uma]

► stávají součástí galerie v přírodě, vznikající na hře-

benu Soláně. Prostory uvnitř a kolem Zvonice vytváří podmínky pro rozvoj koncertních a dalších aktivit, které budou vytvářet tradici. Pořádání svateb si myslím, bude součástí také této traálokdo ví, že Leoš dice. V říjnu připravuJanáček napsal jeme s Janem Rokytou mužský sbor „Na Soláni akci „Host na Soláni“ Čarták“. Předpokládáme, a v závěru roku výstaže s Doc. Drahomírou vu vánočních ozdob. Mičkovou tuto skladbu Při přípravě a realizaci uvedeme poprvé na světě stavby jsme spoluprav rámci první národopiscovali s obcemi a měsné slavnosti „Soláň 2008“ ty v regionu, především v závěru června příštího s Velkými Karlovicemi, roku. Měla by tak být Hutiskem, Horní Bečvou, Karolínkou, Rož- vytvořena tradice, která novem pod Radhoštěm naváže na historii a současnost Valašska. a Vsetínem.

M

Počítáme s tím, že navázané dobré vztahy vydrží i při přípravě všech významných akcí tak, aby Zvonice a život kolem ní přispěl k rozvoji tohoto koutu Zlínského kraje. [luk] 7-8 / 2007

Vítejte na Hustopečsku Dubnovým seminářem Turistických informačních center ve Velkých Pavlovicích byla naplno odstartována jarní turistická sezona. Pracovního semináře se zúčastnili pracovníci „íček“ z Lednice, Valtic, Mikulova, Břeclavi, Pasohlávek, Hustopečí i hostitelé z Velkých Pavlovic. Byl zaměřen hlavně na vinařskou cykloturistiku. Našimi školiteli byli pánové Jan Grombíř ze sdružení Moravské vinařské stezky Greenways Brno – „Propagace vinařské turistiky a cykloturistiky“ a ing. Jiří Kopeček, CSc. z Vinařské akademie Valtice – „Víno a vinařství“. Odpolední program byl vyplněn vzájemnou výměnou zkušeností a rozličných propagačních materiálů zúčastněných infocenter. TIC Hustopečsko, sídlící v renesančním domě U Synků v Hustopečích, připravilo s vybranými pracovníky infocenter a obecních úřadů nové propagační materiály Mikroregionu Hustopečsko s podtitulem Srdce jižní Moravy. Celková prezentace dvaceti devíti obcí mikroregionu je rozdělena do tematických brožur. Cílem našeho snažení je co nejvýstižněji prezentovat náš mikroregion a nalákat turisty. Redakčně kráceno Jarmila Hájková

Připravte se na turisty z Číny Českou republiku navštívilo loni asi 30 tis. čínských turistů. Příští rok, kdy Česko vstoupí do takzvaného schengenského prostoru, by k nám mohl zavítat dvojnásobek návštěvníků z Číny. Část by jich chtěl přilákat Pardubický kraj a naopak pomoci studovat našim mladým lidem v Číně. Tyto záměry vyplynuly z týdenní návštěvy Číny, kterou absolvoval náměstek hejtmana Pardubického kraje Roman Línek, spolu se zástupci většiny českých krajů. [luk]

13

14

Kroniky

Po patnácti letech se sešli

kronikáři v Berouně

Kronikáři měst a obcí jsou obětaví zapisovatelé všech událostí ve svém bydlišti a dalo by se říci, že jsou to v místě nejinformovanější lidé. Jejich práce je náročná a neobejde se bez obětavosti a nadšení. Přesto z různých důvodů někteří kronikáři se svou záslužnou prací končí a na jejich místo nastupují noví, kteří zatím o této činnosti nemají potřebné vědomosti. Dříve jim radou pomáhali metodici v muzeích, nyní se u nás v regionu mohou přijít poradit do Státního okresního archivu v Berouně. Začínajícím kronikářům pomáhala i pravidelná setkání se zkušenějšími kolegy, a tak se po 15 letech takové setkání pokusili v Berouně obnovit. Na jeho organizaci se podílelo Muzeum Českého krasu a Státní okresní archiv v Berouně. Přestože vedení kroniky je pro města a obce ze zákona povinné, chybí za nedodržení zákona postih, a tak nic netlačí vedení obcí a měst usilovat o obsazení místa kronikáře. Vedení kroniky je důležitá a záslužná práce, která přesto stále není doceněná. Na tom se shodnou kronikáři, odborní pracovníci v archivech i mnozí představitelé obcí. Na nich právě záleží, jak ke kronice a jejímu autorovi přistupují. Není divu, že nadšence, kteří se věnují a uchovávají záznam událostí pro další generace, nenajdeme v každé obci. Existují však i kronikáři, kteří záznamy vedou již desítky let. Od roku 1993 přestala mít muzea povinnost metodického dohledu a nikdo jiný nebyl určen. Začínající kronikáři tak mají často problém najít odbornou pomoc. „Mohou samozřejmě přijít do Státního okresního archivu v Berouně, kde jim poradíme,“ řekl ředitel Mgr. Miloš Garkisch a současně upozornil, že popsané kroniky patří do archivu. O schůzce kronikářů uvažovala delší dobu také ředitelka Muzea Českého krasu RNDr. Karin Kriegerbecková, Ph.D. Proto se Setkání kronikářů berounského a hořovického regionu konalo ve spolupráci muzea a archivu. Zúčastnilo se 17 kronikářů a zástupců obecních úřadů. Pozvání přijal i Jaroslav Šturc ze Žloukovic, který kroniku píše už padesát let: „Jsem rád, že se podařilo obnovit užitečné setkání. O tom, že bylo potřebné, svědčí četné dotazy začínajících ko-

legů,“ uvedl zkušený kronikář. Podobný názor měl i berounský kronikář Jiří Kopřiva: „Zaznamenávat události ve městě je mnohem obtížnější než na malé vesnici, kde je jich mnohem méně. Proto je pro mne důležité mít vypracovaný systém. Kroniku píšu už skoro dvacet let, tak už vím, jak postupovat,“ řekl a hned se o zkušenosti s vedením dokumentární přílohy ke kronice podělil s mladšími kolegy. Pro nemoc se bohužel nemohla zúčastnit služebně nejstarší kronikářka Anděla Nesnídalová z obce Felbabka, která se vedení kroniky věnuje již úctyhodných 57 let. Setkání, na němž ředitel archivu seznámil účastníky s novým zákonem o kronikách a s metodikou jejich psaní, mělo pracovně-společenský ráz. Odborné pracovnice muzea Mgr. Lucie Nájemníková a Mgr. Dana Přenosilová oslovily kronikáře s návrhem na spolupráci: „Bylo by ideální, kdyby pro nás například pořídili kopii ročních zápisů, pokud kroniku zpracovávají v elektronické podobě,“ konstatovala Lucie Nájemníková a dodala: „Pomohlo by nám, kdyby nás informovali o neobvyklých událostech, jako je demolice staveb, kácení stromů a úprava veřejných prostranství.“ Mgr. Dana Přenosilová zase zdůraznila, jaký přínos by pro muzeum měly informace přímo z terénu o konání masopustů, májů, kulturních či společenských akcí. „Zajímají nás i stará řemesla, kontakty na lidové umělce, fotografie, nahrávky či filmy,“ doplnila D. Přenosilová. Na závěr shromáždění, které kronikáři hodnotili jako přínos pro svoji práci, si prohlédli expozice a výstavy Muzea Českého krasu včetně Geoparku Barrandien, na malé výstavce se pak mohli seznámit s několika zajímavými kronikami. „Do budoucna uvažujeme o další podobné akci, která by mohla být doplněna o výstavu dokumentárních příloh ke kronikám,“ uvedla ředitelka berounského muzea. Jiřina Leitnerová Muzeum Českého krasu v Berouně Místní Kultura

Kroniky

Kroniky, kronikáři... v Královéhradeckém kraji

V předchozích dvou číslech jsme vám přiblížili situaci v okresech Rychnov nad Kněžnou, Trutnov, Hradec Králové a Náchod. Tentokrát se zaměříme na okres Jičín. Regionální muzeum a galerie v Jičíně se od roku 2000 snaží obnovit s kronikáři i pamětníky spolupráci a vzájemnou komunikaci. Cílem setkání s kronikáři není vykládat metodickou stránku práce, kterou poskytují archivy, ale snaha inspirovat začínající kronikáře a pomoci jim s navázáním kontaktu jak mezi nimi samotnými, tak s pracovníky muzea. Tato spolupráce spočívá ve vzájemné výměně informací a zkušeností, ve společném programu naučných a společenských akcí. Muzeum kronikářům zpřístupňuje fotografické sbírkové fondy (jde zejména o dobovou dokumentaci stavení, mlýnů, škol) a regionální knihovní fond či dává možnost publikovat v Muzejních novinách, zejména v rubrice „Z kronik“. Muzeum usiluje o podrobnou dokumentaci historických událostí v okrese, a proto se snaží využívat schůzek s kronikáři ke spolupráci. Kronikáři totiž často zachytí bezprostřední jevy vztahující se k obci, které se postupně z paměti obyvatel vytrácejí (např. pomístní jména, zvyky). Zatím poslední schůzka proběhla v prosinci 2006 za účasti 50 obecních i spolkových kronikářů. Přednáška se týkala památných stromů, představen byl grant od EU nazvaný „Muzea v síti – Evropské děti, hry a místní kultury“ probíhající v letech 2006 – 2007. Kronikáři byli požádáni o spolupráci při sběru dětských her zdejšího regionu pro dokumentaci, což přispěje k vytvoření katalogu her jako finálního výstu-

pu tohoto projektu. Po roce 1989 převzal metodickou péči o kronikáře SOkA Jičín se sídlem v Jeřicích, od roku 1995 se o ni dělí s jičínským muzeem. SOkA působí zejména v rámci předarchivní péče, při níž instruuje o vedení a ochraně kronik, ve spolupráci s Vyšší odbornou školou venkova a Střední zemědělskou školou v Hořicích připravuje pro kronikáře semináře. Zatím poslední se uskutečnil v květnu minulého roku za účasti kolem 40 zájemců. Téma „Vedení obecní kroniky“ představilo problematiku od kroniky v historickém kontextu přes právní normy, zápisy a jejich úpravu, dokumentační přílohy až po ukládání kronik do archivu. Přednášející na konkrétních kronikách prezentoval správné i nedostatečné vedení zápisů. Archivu se osvědčila spolupráce s kronikáři při pátrání po „ztracených“ kronikách i při získávání informací o dění v terénu. Na území okresu se nachází 111 obecních úřadů, bohužel kvůli neochotě některých z nich nemá SOkA přesnou evidenci kronik či informace o jejich vedení v jednotlivých obcích. Archivářům se podařilo přesvědčit většinu obcí o vhodnosti uložení dopsané kroniky do archivu – najdeme jich tam téměř 85 %. Archiv poskytuje kromě metodické i odborné pomoci při studiu ve zdejší badatelně také zdarma vyhotovení kopie uzavřených a odevzdaných kronik na základě žádosti obecního úřadu. Eva Veselá

KRONIKY VSETÍN (28 tis. obyv.): Kronikářkou Vsetína je K. Nepožitková, pracovnice oddělení kultury MěÚ. Sběrem dat se zabývá nepřetržitě, kronikářské zápisy však začíná psát s ročním posunem, aby „byly oproštěny od nepatřičných emocí“. Pro kroniku využívá tiskových zpráv, informací o důležitých událostech, které sama získá z rozhovorů atd. Vsetínská kronika je v porovnání s kronikami ostatních měst a obcí naprostou výjimkou a podle Státního archivu je dodnes jedním z nejpůjčovanějších dokumentů. Zachycuje události již od r. 1850, ačkoliv oficiální kronika města byla založena v r. 1931 v důsledku vydání zákona o kronikách. Období od r. 1850 do r. 1930 zpracoval druhý vsetínský kronikář R. Pavlík, který se psaní kroniky ujal v r. 1945. Vycházel z archivních pramenů, vytvářených na úřadech a školách, využíval též dobový tisk, poznámky a vzpomínky různých osobností. Prvním oficiálním kronikářem Vsetína byl A. Trunkát, který tam údajně působil v letech 1911 – 1939 jako městský tajemník. Zápisy z doby druhé světové války doplnil již zmíněný R. Pavlík. (Moderní obec, č.4, 2007)

7-8 / 2007

15

16

Kina

Karvinské filmové hodování

Městský dům kultury v Karviné (66,4 tis. obyv., Moravskoslezský kraj), příspěvková organizace zřizovaná městem, má pod svými křídly také několik kin, od klasického kinosálu přes kinokavárnu až po letní kino. Foto: archiv MěDK

P

Kam se vydat okud se podíváme na města s obdobným se konají projekce, jsou V samostatném obmajetkem města. počtem obyvatel, zjistíme, že Karviná je jektu se nachází kino Po 4 srpnové dny již traCentrum a kinokavárna na tom co do počtu projekčních míst nejlépe. dičně promítá osvědčené Reflex. Kino Ex najde- Frýdek-Místek (62,4 tis. obyv.) má jedno kino, české filmy na karvinme v ústřední budově Opava (61,9 tis. obyv.) a severočeský Most ském náměstí KinematoMěKD, letní kino v Par- (70,6 tis. obyv.) mají po dvou biografech. graf bratří Čadíků. Toho, ku Boženy Němcové. že kultura naopak přicháV Regionální knihovně v Karviné pracuje filmozí za nimi a navíc zdarma, si Karvinští cení a jen vý klub – viz MíKu č. 4, str. 11. málokdo si nechá kinematograf ujít. Kino Centrum v Karviné – Mizerově bylo postaPestré spektrum hraných filmů veno koncem 70. let minulého století, je vybaveKaždoročně se zde pořádají také filmové přeno modrou stopou a zvukem v kvalitě Dolby Stehlídky, například pro náročné diváky Projekt 100 reo SR. Hlediště pojme 558 diváků, projekce se a Dny evropského filmu. Tematicky zaměřené je uskutečňují po celý týden dvakrát i třikrát denně Léto s Oscarem (filmy oceněné Oscarem), Poda sál je po nahlášení v pokladně přístupný i vozim s Disneyem (pro děti), Nejúspěšnější české zíčkářům. Cena vstupenky se pohybuje od 75 do filmy atd. Vloni se celkem uskutečnilo více než 85 Kč. Kinokavárna Reflex v Karviné – Fryštá1500 představení, která navštívilo kolem 31 tisíc tu hraje denně dvě představení, kapacita hlediště diváků. Největší zájem vzbudily české filmy Jak je 105 míst, za vstupenku divák zaplatí 65 – 85 se krotí krokodýli, Účastnící zájezdu nebo RafKč. Během měsíce nabídnou v odpoledních hodiťáci, ze zahraničních Piráti z Karibiku a Doba nách 1 až 2 filmy pro seniory za snížené vstupné. ledová. Kino Ex s 85 místy se v provozu střídá s letním Pro děti a mládež kinem, běžně hraje od čtvrtka do neděle, pokud Součástí nabídkového katalogu Výchova uměním, určeného všem stupňům škol, jsou seznase v sále nekonají jiné akce. Cena vstupenky činí my vhodných filmů. Vloni vidělo 48 představe65 až 80 Kč. Letní kino v Karviné – Fryštátu nabízí filmové menu od poloviny června do konce ní 9140 žáků. Tradičně největší úspěch sklízely srpna v tytéž dny a vloni se v nich uskutečnilo 26 nové české filmy, tituly doplňující výuku a ocepředstavení. Hlediště tvoří 1800 míst, vstupenka něné snímky bodovaly u středních škol. přijde na 70 až 80 Kč. Všechny objekty, v nichž Eva Veselá Místní Kultura

Kina

Tradiční česká kina prohrávají s multiplexy Éra multiplexů, která začala v České republice po pádu komunismu v roce 1989, zlikvidovala mnohá tradiční kina, která předtím existovala v každém větším městě i v mnoha menších obcích. Celkový počet 800 kin ČR v roce 1995 poklesl k 500 v roce 2005. Podle Českého statistického úřadu se počet pražských kin snížil z 57 na konci osmdesatých let na pouhých 13 v roce 2006. Zároveň ale ve městě vzniklo 11 multiplexů. Ty se prosadily díky vyšší kvalitě projekce, zvukové technologie a větší pohodlnosti. Další výhodou je, že často uvádějí premiéry filmů a jsou součástí nákupních center. Multiplexy rovněž mají na svědomí kina pod širým nebem, jejichž počet značně klesl. Tradiční kina podstupují každodenní boj o přežití, přesto jsou některá úspěšná, zejména pokud vsadila na filmy s dobrou kvalitou. [luk] KINA RTYNĚ V PODKRKONOŠÍ (3 tis. obyv., okres Trutnov): Společnost Xtreme Cinemas představila vloni v naší republice digitální kina. Průkopníkem v zavádění této novinky se stalo kino ve Rtyni v Podkrkonoší. V postupně se rozrůstající síti digitálních kin u nás je zaregistrováno pod číslem 001. Diváci zmodernizované kino využívají od prosince 2006. Kromě vysoké kvality promítání mohou využívat další výhody – on-line pokladního systému pro prodej vstupenek, které si nyní mohou zakoupit na více místech a prostřednictvím internetu i doma. Díky technickým novinkám se rtyňské kino stalo multifunkčním sálem, který kromě projekce filmů, koncertů a divadelních či tanečních vystoupení umožňuje také pořádání přednášek, školení, prezentací, výukových programů ap. (Nezávislý zpravodaj Rtyně v Podkrkonoší, č.3, 2007) DOLNÍ BUKOVSKO (1,5 tis. obyv., okres České Budějovice): V r. 2005 zaznamenalo kino obzvláště špatnou návštěvnost, a tak se uvažovalo o jeho uzavření. V r. 2006 se promítalo méně představení, klesly náklady na mzdy, na energie i půjčovné, dopravné a poštovné filmů. Přesto by bez dotace, kterou obec na provoz kina poskytuje, nebylo možné promítání udržet. (Bukovský zpravodaj, č.1-2, 2007)

7-8 / 2007

Při rekonstrukci

nezůstal kámen na kameni Po více než roční pauze se ve čtvrtek 14. června otevřelo bohumínské kino. Při té příležitosti bylo kino přístupné od rána do večera v rámci dne otevřených dveří, který vyvrcholil galavečerem nazvaným Kino píše dějiny.

Budova pochází z let 1928 až 1937, kdy se kino budovalo. Po úspěšném zahájení sezony ale přišla druhá světová válka, která se na stavu novostavby výrazně podepsala. První větší rekonstrukce proběhla už v roce 1948 a zahrnovala nadstavby a přístavby pro zlepšení technického a hygienického zázemí. Do dispozice budovy zasáhli stavaři ještě jednou, a to v roce 1997, kdy objekt poškodila povodeň. Tehdy se hlavní vstup do budovy přesunul z čela kina k jednomu z bočních vchodů. V místě hlavního vstupu vznikla restaurace. O poslední rekonstrukci se začalo hovořit po roce 2000 v souvislosti s potřebou nových šaten pro umělce a zvětšení pódia. Kino se kvůli rekonstrukci uzavřelo v polovině května 2006. Na přelomu července a srpna z kina začaly mizet staré sedačky, obklady i další krytiny. Dělníci rozebrali i staré pódium. V kině tak zbyly jen holé zdi. Po rozsáhlé rekonstrukci za téměř 43 milionů korun, na níž 15 miliony přispěl stát, dnes kino v samém srdci Bohumína září novou fasádou a poutá ve dne a díky svému nasvětlení i v noci pozornost kolemjdoucích. Během oprav nezůstal v kině kámen na kameni. Celkový vzhled kina se přiblížil podle dochovaných fotografií tomu původnímu z doby před 2. světovou válkou. V zadní části kina vyrostla zcela nová přístavba, kino dostalo také novou střechu i dřevěná okna. Uvnitř je teď moderní interiér, rozšířené jeviště, nové hlediště, pohodlné sedačky, šatny i sociální zázemí pro vystupující. Kino má bezbariérový vstup a po letech se stalo důstojným stánkem pro kulturu v Bohumíně. [luk]

17

18

Hvězdárny

Soukromé hvězdárny

aneb Astronomie jako koníček Vynález dalekohledu v roce 1608, nazývaného tehdy kykerem či kukátkem, posunul bádání v astronomii o velký kus dopředu. Původně se jí zabývala úzká vrstva učenců, dnes jde o zálibu, které je možné se věnovat v řadě hvězdáren rozesetých po republice. Dokazuje to mnoho nadšenců, z nichž někteří podlehli kouzlu vesmíru natolik, že si pořídili vlastní soukromé zařízení. Snad nejstarší dosud provozovanou a původně soukromou hvězdárnu u nás najdeme na Ondřejově. Vybudoval ji koncem 19. století továrník J. J. Frič, který ji v roce 1928 daroval státu. Postavení naší astronomie ve světě posílilo vloni, kdy Praha po dva zářijové týdny hostila jednání kongresu Mezinárodní astronomické unie. Kolik je u nás soukromých hvězdáren Podle statistiky zpracovávané NIPOS – útvarem CIK se mezi šetřenými subjekty objevily soukromé hvězdárny poprvé ve výkazu za rok 1999. Tehdy vyplnilo příslušný dotazník 7 z nich, stejně jako v roce 2000. O rok později byl jejich počet nejnižší, tedy 5, v r. 2002 přibyla jedna a v letech 2003 a 2004 jich bylo 10. V roce 2005 počet klesl na 8 a za loňský rok odeslalo vyplněný výkaz opět 7 soukromých hvězdáren. Zjistit jejich přesný počet totiž není snadné a je třeba podstoupit téměř detektivní pátrání. Do statistiky NIPOS se jich hlásí minimum, zřejmě proto, že svůj koníček chápou jako soukromou záležitost a nemají chuť vyplňovat kolonky ve výkaze. Dát o sobě vědět Na webu jsem prošla několik seznamů a podařilo se mi napočítat necelou třicítku hvězdáren či pozorovatelen, přičemž mnohem více je jich v Čechách než na Moravě. Celkový počet ale může být vyšší, protože ne všichni vlastníci mají své webové stránky. U některých jsem našla jen jméno majitele a umístění hvězdárny, jinde i kontaktní adresu (s telefonem, faxem či e-mailem), zmínku o historii, vybavení, činnosti a otevírací dobu pro veřejnost. Nejpodrobnější informace jsou o soukromé hvězdárně Bohumila Ruprechta ve Stradouni u Vysokého Mýta. Najdeme je na stránkách Astronomického klubu Pardubice, jehož je B. Ruprecht předsedou. Můžeme sledovat, jak se jeho záliba stupňovala od chvíle, kdy v roce 1956 našel na hromadě šrotu v turnovské Meoptě první poškozený objektiv, přes pozorovatelnu na půdě, výstavbu hvězdár-

ny na chalupě ve Stradouni v druhé polovině 80. let až po rok 1998, kdy zápisy končí. Počet hvězdáren je v pohybu Narazila jsem i na stránky hvězdáren, které již zanikly, a to z různých důvodů. Např. před 1. světovou válkou si v Hrabové u Zábřehu zdejší vikář Šedý zřídil na věži kostela Páně církve českobratrské kopuli se dvěma dalekohledy. Podle svědectví tu byla ještě v roce 1948, poté však zřejmě zapracoval politický vývoj v naší zemi. Naopak hvězdárna v Lipanech (Praha 10) působící v letech 1979 – 1996 zanikla kvůli ztrátě pozorovacích podmínek po výstavbě nedalekého sídliště Petrovice a hypermarketů při dálnici. Pozorovatelna v Kytlici na Děčínsku v roce 2002 vyhořela a obnovena již nebyla. Roste počet soukromých hvězdáren Zlepšující se životní úroveň a snadnější dostupnost potřebné techniky zřejmě ovlivňují nárůst soukromých hvězdáren nebo pozorovatelen. Kvalitnější je také jejich vybavení, protože u nás působí řada firem schopných vyrábět a dodávat potřebné přístroje nebo části objektů. A protože jsme národ kutilů, řada z nich si vytvoří dalekohledy podle svých vlastních představ. Např. rokycanská hvězdárna pořádá každoročně semináře majitelů a konstruktérů amatérských dalekohledů a kurzy broušení astronomických zrcadel, na něž navazuje stavba astronomických dalekohledů. Amatérští astronomové stále zlepšují úroveň potřebného vybavení i objekty samotné. Tak byla například soukromá hvězdárna v Poličce, jejíž hlavní přístroj byl instalován v r. 1985, po r. 1990 přebudována a dovybavena, takže nové tisíciletí již přivítala zcela kompletní včetně odsuvné střechy. Hvězdárnu L. Hejny ve Veselí nad Lužnicí, dokončenou na jaře 2002, postihla o pár měsíců později povodeň a z původního vybavení zůstal jen jeden dalekohled. Do provozu byla znovu uvedena v květnu 2004. ► Místní Kultura

Děti - Mládež

„Snad proto, že jsou ze zámku…“ V Lipníku nad Bečvou je k vidění výstava, která kromě výtvarné stránky určitě dá podnět k zamyšlení. Má název ZÁMECKÉ VARIACE, vernisáž měla 18. června v zámecké konírně a představuje produkty arteterapie klientů DDŠ VESELÍČKO ve spojení se snímky fotografa Doc. Mgr. JINDŘICHA ŠTREITA. Zámek na Veselíčku stojí už téměř 240 let a jeho zdi pamatují vznešené doby velké slávy i doby bolavé a pohnuté. Novodobou historii zámku opanovali „zámečtí pánové“ – zaměstnanci Dětského domova se školou a jejich svěřenci, kteří zde hledají vlastní cestu k nápravě. Bývá to cesta velmi složitá. Aby se chlapci mohli vrátit zpět do života a stát se plnohodnotnou součástí lidského společenství, měli by si zde posílit psychickou a fyzickou odolnost, zvýšit sebevědomí a naučit se odpovědnosti. Jedním z prostředků jak toho docílit je také výchova uměním, tzv. „arteterapie“, což je léčebný postup, který využívá výtvarného projevu jako hlavního prostředku poznání a ovlivnění lidské psychiky a mezilidských vztahů. Specifická atmosféra tohoto výchovného zařízení, zachycená citlivým objektivem Doc. Mgr. Jindřicha Štreita, ve spojení s hravou nápaditostí, precizností a překvapivou něhou výrobků chovanců inspirovaly k vzniku výstavy s názvem Zámecké variace. Autorkou nápadu uspořádat tuto výstavu je Mgr. Radka Koňaříková, která je zároveň spolu se svým kolegou z DDŠ Veselíčko Mgr. Radoslavem Hanelem hlavní realizátorkou celé akce. „V rámci tohoto projektu chceme ukázat širší veřejnosti, která se často potýká s předsudky vůči zařízením to► Nejlepším amatérským astronomem je

Čech Vlastník soukromé pozorovatelny v Lelekovicích nedaleko Brna Kamil Hornoch se v loňském roce stal nejlepším ve svém oboru. Rozhodla o tom prestižní Pacifická astronomická společnost, která sdružuje 15 tisíc profesionálních a amatérských astronomů ze 70 zemí světa. K. Hornoch je prvním amatérským astronomem ve střední a východní Evropě, kterému se ocenění podařilo získat. Na svém kontě má i celou řadu dalších uznání – mezi ta nejaktuálnější patří např. získání titulu Česká astrofotografie za měsíc duben 2007. Eva Veselá 7-8 / 2007

hoto typu, že i tito chlapci jsou velmi šikovní, trpěliví a svůj volný čas umí věnovat také věcem užitečným. Kromě toho je výstava prvkem motivačním pro klienty samotné i pro naši další práci. Jedná se o ukázku alternativního využití volného času jako prevenci sociálně patologických jevů,“ řekla R. Koňaříková. Výstavu už bylo možné v květnu vidět v Galerii PATRO v Olomouci, kde se setkala s velkým zájmem veřejnosti. Projekt je finančně podpořen statutárním městem Olomouc, Olomouckým krajem a městem Lipník nad Bečvou. Vernisáže výstavy ZÁMECKÉ VARIACE se zúčastnili jak tvůrci výrobků z řad klientů DDŠ Veselíčko, tak i autor fotografií Doc. Mgr. Jindřich Štreit. V programu vystoupil taneční orchestr LEOPARDI při ZUŠ A. Dvořáka v Lipníku n. Bečvou pod taktovkou Leonarda Zábranského. Výstava bude otevřena až do neděle 22. července 2007, a to v pondělí, ve středu a v pátek od 10.00 do 17.00 hodin. O víkendech bude možno výstavu zhlédnout v rámci prohlídek města s průvodcem. Začínají v 10.00 a ve 14.00 hodin u Turistického informačního centra na náměstí T. G. Masaryka a končí právě na střešní zahradě nad bývalou zámeckou konírnou. Mgr. Blanka Prudilová

Letní astronomické praktikum Hvězdárna a planetárium v Plzni připravila i pro letošní rok pozorovací akci Letní astronomické praktikum – Expedice 2007. Uskuteční se ve dnech 6. – 19. srpna v areálu Bažantnice u obce Hvozd v okrese Plzeň-sever. Nabídka je určena zejména mladým zájemcům o pozorovací astronomii. Mohou zde využít svoji techniku nebo připravené přístroje. Další podrobnosti na http://hvezdarna.plzen.eu, e-mail: [email protected]

[ev]

19

20

Děti - Mládež

Staráme se,

aby se děti v domově nenudily

Dětský domov Planá je domov rodinného typu sídlící v malém městečku nedaleko Mariánských Lázní. Děti zde žijí až do ukončení přípravy na povolání. Ředitelka domova Jitka Tvarogová mluví o jeho specifiku: „Protože v rámci dětských domovů jako jediní v republice provozujeme oddělení nezletilých matek s jejich dětmi, je našemu nejmenšímu teprve několik měsíců. Po čtyřech klucích, kteří za poslední rok a půl přišli do našeho domova hned po narození, se nám konečně narodila holčička.“ Zabezpečit tak pestré skupině dětí zajímavý a smysluplný život je skutečně náročné. Zeptali jsme se vedoucího vychovatele, Mgr. Jiřího Kotschyho, na kulturní možnosti dětí. Má DD v souladu se zákonem, nebo zřizovací listinou, povinnost zajistit kulturní potřeby svěřenců? Zákon č. 109/2002 Sb. nestanovuje přímou povinnost provozovateli zajistit kulturní potřeby chovanců, nicméně náš tým vychovatelů se stará o to, aby se děti v domově nenudily. Nejenom kulturu navštěvujeme, ale sami ji vytváříme. Provozujeme spoustu nejrůznějších aktivit – kromě školních povinností navštěvují děti místní ZUŠ, sportují, jezdí na výlety, vyrábějí spoustu krásných věcí a samozřejmě také zpívají, tancují a hrají na hudební nástroje. Odkud získáváte prostředky na umělecké projekty? Prostředky na umělecké aktivity dětí získáváme z menší části od sponzorů a z větší části z rozpočtu, kde ale na to není vyhrazena samostatná položka. Je potřeba vždy pořádně popřemýšlet, za co dát peníze, ale radost dětí za to stojí.

Foto: archiv DD

Budovy, ve kterých sídlí Váš domov, jsou předmětem prodeje, jaká je současná situace? Oficiální stanovisko zřizovatele k problematice kolem našeho působiště nemáme. Pokud dojde ke změnám, předpokládám, že se naše situace ohledně zázemí pro naše kulturní aktivity zlepší, protože současný stav je pouze provizoriem. I tak jsme vytvořili už řadu divadelních představení. Pravidelně se zúčastňujeme regionálních, celorepublikových a dokonce i mezinárodních přehlídek a soutěží dětských domovů, odkud si přivážíme mimo skvělých zážitků také slušné množství cen, jejichž výčet by zabral příliš místa. Vystupujeme na plesech, společenských a charitativních akcích a moc nás to baví, protože máme co ukazovat. Jaké jsou nejaktuálnější projekty Vašeho domova? K neúspěšnějším projektům patřil muzikál „Moulin Rouge“ a inscenovaná balada Karla Jaromíra Erbena „Svatební košile“. Někdy se zdá, že naše představení jsou spíše vážná, ale to už je možná dané naší současnou nejistou situací, o níž se můžou i čtenáři dozvědět na našich webových stránkách: www.ddplana.cz. Právě na nich se také můžete přesvědčit, jak se naše děti umějí bavit, smát a radovat ze života, že berou život s humorem. V současné době se naše děti připravují na vystoupení na akcích „Nejmilejší koncert“ a „Život rozkvétá ve Tvých rukou“. Tyto projekty se konají ve spolupráci s Nadací Terezy Maxové. Mária Uhrinová Místní Kultura

21

Společnost Awi film (sdružení neslyšících mladých lidí) je první společností svého druhu v České republice, která produkuje hrané filmy vyrobené samotnými neslyšícími. Snaží se prostřednictvím filmů přiblížit většinové veřejnosti způsob života, kulturu a jazyk komunity Neslyšících v ČR, také pobavit komunitu neslyšících a poskytnout možnosti zhlédnout filmy hrané v jejich mateřském (přirozeném) Pozn. redakce jazyce, kterým je český znakový jazyk. Skupina těchto mladých lidí nabízí za Awi film uvádí film „The Quarterfoil“ (Čtyřlístek), ktesponzorský dar prezentování vaší reklarý měl premiéru 17. 6. 2007 v Kině Centrál v Hradci my nejen v ČR, ale i na různých festivaKrálové. Jedná se o první film v historii ČR, vyrobený lech neslyšících v zahraničí. Můžete tak podpořit první kroky neslyšících filmařů, mladými neslyšícími lidmi. Na www.awifilm.xf.cz máte kteří by rádi udělali vše pro lepší budoucmožnost zhlédnout krátký trailer o filmu The Quarternost kultury neslyšících v této oblasti. foil (Čtyřlístek). Kamil Panský

7-8 / 2007

22

Handicap

Má znakový jazyk cizojazyčné varianty?

Jdeme spolu do kina

Ptáme se naší spolupracovnice Lenky Burešové: Jak je to se znakovým jazykem a jeho cizojazyčnými variantami? Svůj národní znakový jazyk má každý stát a znakové jazyky se tudíž liší úplně stejně, jako se liší mluvené jazyky. Tyto znakové jazyky však mají podobnou strukturu i pravidla a liší se jen samotnými znaky, jež jsou si mnohdy rovněž podobné. V důsledku toho si mnozí neslyšící rozumějí lépe se svými zahraničními kolegy než se slyšícími příslušníky vlastního národa, což je ovšem dáno i odlišnou kulturou slyšících a neslyšících. Čeští neslyšící mají možnost učit se minimálně základy cizích znakových jazyků na FFUK v rámci oboru Čeština v komunikaci neslyšících, jenž je koncipovaný jako lingvistický, a který proto umožňuje několikatýdenní pobyty na vysokých školách ve Velké Británii či Americe. Jelikož jsou český, britský i americký znakový jazyk odlišné, vedle angličtiny absolvují studenti i výuku místního znakového jazyka. Musíme však mít na paměti, že u nás mnoho neslyšících – zejména příslušníků starší generace – v důsledku špatného systému vzdělávání neovládá na dostatečné úrovni ani český znakový jazyk, takže výše uvedené se týká zejména vysokoškolských studentů. [luk]

Raději s námi než bez nás aneb Jak zdravě stárnout

Organizace pro křesťanskou sociální práci při Slezské církvi evangelické Slezská diakonie Český Těšín rozběhla v posledních květnových dnech veřejnou kampaň k projektu Aktivní stáří. Pod heslem „Raději s námi než bez nás aneb Jak zdravě stárnout“ zahájila program, který má pomoci seniorům v co nejaktivnějším přístupu k životu. Naplánován je až do konce roku 2008 a probíhá na celém území severní Moravy a Slezska. Hlavním cílem projektu je informovat obyvatele kraje o možnostech aktivního stáří, přípravě na stáří, poruchách paměti a Alzheimerově chorobě – včetně prevence, možnostech léčby a dalších důležitých aspektech seniorského věku. Celý projekt byl odstartován slavnostním varhanním koncertem 29. 5. 2007 v Evangelickém kostele v Ostravě a jeho součástí je CD o aktivním stáří a poruchách paměti, ale také o tom, jak trávit volný čas. [uma]

Napadlo vás někdy, jak obtížné může být sledovat děj neznámého filmu, aniž byste cokoliv slyšeli? Zkuste si někdy stáhnout na televizi zvuk a přesvědčíte se sami. Neslyšící to mají v kině těžké. Mnohdy znají z plátna lépe zahraniční herce z titulkovaných filmů než ty české. Občanské sdružení ZVUK TICHA se snaží o změnu. Shromažďuje peníze na otitulkování českých filmů, aby se u nich mohli bavit i neslyšící. Brněnské kino ART se ve spolupráci se Zvukem ticha podílí na projektu „Jdeme spolu do kina“, jehož smyslem je začlenit do kulturního života nejen sluchově postižené, ale i děti z dětských domovů a sociálních ústavů. Každou poslední sobotu v měsíci se v Artu promítá český film s českými titulky pro neslyšící. Cyklus začal před rokem filmovou pohádkou Anděl Páně a je o něj velký zájem. Normální vstupné je 80 korun, neslyšící držitelé průkazky ZTP získají 30korunovou slevu a skupina minimálně 11 diváků z dětských domovů či sociálních ústavů zaplatí 200 korun. [uma]

Nový film o sexualitě nejen pro mentálně postižené

Okolí často vnímá lidi s mentálním handicapem navzdory jejich skutečnému věku jako věčné děti a má tendenci je „chránit“ před tématem sexuality. Důsledkem toho mohou paradoxně být jevy, jako např. nechráněný „tajný“ sex mezi mentálně postiženými lidmi, nebo jejich zneužívání. Třináctiminutový animovaný film, který odlehčenou a humornou formou představuje specifické cílové skupině mentálně postižených různé aspekty lidské sexuality, pochází z autorské dílny Petra Eisnera z o.s. Pohoda, které se dlouhodobě profesionálně věnuje práci s lidmi s handicapem. Film, který připomíná, že i tito lidé touží po plnohodnotném partnerském životě a mají na něj právo, poslouží jako výukový materiál pro všechny, kteří se postiženým lidem věnují. Zároveň již probíhají jednání o jeho využití ve vzdělávacích pořadech veřejnoprávní televize a distribuci na festivaly a do artových kin. [uma] Místní Kultura

Kulturní dědictví

Za kouzlem vrbového proutku Proutí jako přírodní materiál provází lidstvo od pravěku. Pletly se z něj vrše na chytání ryb, sloužil při výstavbě obydlí, dodnes se z něj vyrábí řada užitkových předmětů. Košíkářské řemeslo bylo rozšířeno na celém našem území a ještě v 50. letech 20. století se v každém menším městě našel řemeslník, který košíky vyráběl a opravoval. Snad nejznámějším košíkářským střediskem je oblast Morkovicka. Právě v tomto místě působí Stanislav Štěpánek, jehož um ohodnotil ministr kultury v roce 2001 udělením titulu Nositel tradice lidových řemesel v oboru pletení z proutí.

7-8 / 2007

23

24

Kulturní dědictví

► Největší rozvoj košíkářského řemesla spadá do

poslední čtvrtiny 19. století. V Morkovicích (2,8 tis. obyv., Zlínský kraj) vznikl ve 40. letech 18. století samostatný cech sdružující košíkáře. Tehdy došlo k vysazení šlechtěné košíkářské vrby a následně koncem 19. století k založení specializované košíkářské školy (další působily v Mělníku a Písku). Mezi nejstarší rody zabývající se touto výrobou patří právě Štěpánkovi, u nichž se umění zpracování proutí dědí po téměř 200 let. Dokládá to mimo jiné i dědečkův tovaryšský list. Jeho vnuk Stanislav, dnes nositel titulu, vzpomíná: „Vyučil jsem se u otce a do roku 1950 jsme pracovali samostatně. Bylo nás šest kluků a všichni jsme se vyučili košíkářství, ale já jediný u toho zůstal. Počátkem 50. let jsme museli vstoupit do Košíkářského družstva a když v roce 1956 zřídilo Ústředí lidové umělecké výroby (ÚLUV) v Morkovicích košíkářskou dílnu, začal jsem pracovat tam. V polovině 70. let jsem získal titul mistr lidové umělecké výroby. Po roce 1989 jsem se osamostatnil a spolu se synem, který se také vyučil košíkářskému řemeslu, jsme objekt dílny zakoupili,“ říká S. Štěpánek. Kvalitní proutí – předpoklad úspěchu Vrby, z nichž se řeže proutí, se pěstují v tzv. prutnících – vrbovnách. „Každý košíkář měl dříve svoji pěstírnu prutů. Ta naše má kolem 2 hektarů a získat dobrý materiál není jednoduché. Každá odrůda vyžaduje určitou půda – já pěstuji 8 až 10 druhů vrb. Dříve se bralo proutí i z lesů, které rostly na chudé půdě. Na jaře, jakmile se začnou zelenat listy, nastává doba sklizně. Další možností je ořezat pruty v únoru a vložit je do nádob s vodou. Takto získám proutí bílé barvy, které se musí chránit před nepřízní počasí. Pro materiál hnědé barvy začínám se sklizní v listopadu. Nařezaný se v kotli vaří 6 až 8 hodin a pak se, stejně jako u bílého proutí, pomocí stroje olupuje. Pletu z celých i štípaných prutů – těm se říká šény. Jsou poddajnější a používám je k vyplétání drobnějších předmětů,“ doplňuje nositel ocenění. Od ošatek do koše Morkovická dílna se pyšní řadou forem různých tvarů, které se používají při pletení. Některé pocházejí ještě z rodinné dílny, další z období působení v ÚLUV. Také všechny potřebné nástroje jsou rodinným „pokladem“ – např. „štípák“, který slouží k rozříznutí prutu na tři nebo čtyři části. Pod rukama košíkáře tu vznikají ošatky, košíky

rozličných tvarů a velikostí či určení, opletené demižony, nůše, ale i předměty vyráběné na objednávku podle nákresů. Největším výrobkem, který si před čtvrtstoletím pan Štěpánek na své konto připsal, byly čtyři metry vysoké filmové kulisy, při jejichž pletení musel používat žebřík. Jaký osud čeká košíkářství? Konkurenci pro naše košíkáře představují výrobky z Polska, kde má košíkářství sice jen stoletou tradici, ale je mu věnována velká péče prostřednictvím Cepelie. (Cepelia je ústředí lidového průmyslu, které se počátkem 90. let změnilo ze státem dotované instituce na nadaci – jde o obdobu našeho ÚLUV). Ta se stará o přísun proutí, ale i o odbyt výrobků. „Na jednom místě tam pracuje až 3 tisíce zaměstnanců a nízká cena jejich výrobků, které se částečně vyrábějí strojově, ničí naši práci. Polské zboží zaplavuje náš trh ve velkém, a tak se od jejich produkce snažíme odlišit nejen kvalitou, ale také barvou proutí. Poláci užívají hnědé, my převážně bílé. I tak je zakázek málo a problémy máme i s prodejem. Tak musím za zákazníky cestovat, nejvíce do našich skanzenů, když se tam pořádají nějaké akce v duchu lidových tradic. Na tuto nepříznivou situaci reagoval můj syn, který od řemesla odešel a raději pracuje v továrně,“ posteskne si na konec S. Štěpánek. Eva Veselá Že košíkářství je skutečně v Morkovicích zakořeněno, dokazuje fakt, že zde žije další Nositel tradice lidových řemesel v oboru pletení z proutí, resp. nositelka, paní Dana Ptáčková (*1950). Pochází ze široké „rodiny“ morkovických košíkářů, na jejichž věhlas, znalosti technologií a pracovní vzory vědomě navazuje.

Pardubický perník chce ochrannou značku

Evropskou ochrannou známku, tzv. chráněné zeměpisné označení, získalo dosud sedm českých výrobků. Poslední byly hořické trubičky. Nyní podali podobnou žádost pardubičtí perníkáři. Chtějí, aby označení „pardubický perník“ mohl nést pouze perník vyrobený v Pardubicích. Dalšími adepty na ochrannou známku jsou mariánskolázeňské oplatky, nošovické kysané zelí a třeboňský kapr. [ev] Místní Kultura

Nemovité památky

25

Kováři na Helfštýně Majestátný hrad Helfštýn nacházející se nedaleko města Lipníka nad Bečvou v Olomouckém kraji patří k největším hradním komplexům v Evropě. Do širšího povědomí se zapsal především akcemi spojenými s kovářským uměním, zejména setkáním uměleckých kovářů Hefaiston. Po organizační stránce je hrad jedním z oddělení Muzea Komenského v Přerově, příspěvkové organizace zřizované krajem. Budování hradu trvalo od počátku 14. století bezmála 400 let. Během této doby vznikla na ploše přes 20 700 m² řada objektů, které chrání přes 2,3 tisíce metrů dochovaných hradebních zdí. Z původně loupežnického sídla se z Helfštýna postupem času stal důležitý vojenský a obranný hrad. Po staletí se zde střídali majitelé z řad významných rodů, kteří více či méně dále přistavovali jednotlivé budovy. V polovině 17. století však rakouská vojenská správa ve Vídni nařídila poboření z obavy, že hrad bez stálé posádky by se mohl stát útočištěm povstalců. V soukromých rukách vydržel až do roku 1945. Stát se stal jeho vlastníkem po skončení druhé světové války, v roce 1952 byl prohlášen státní kulturní památkou, od roku 1960 spadá do správy Muzea J. A. Komenského v Přerově a jeho vlastníkem je nyní Olomoucký kraj. Půl století dostaveb a oprav V současnosti přispívá na průběžnou odbornou údržbu původního hradebního zdiva Olomoucký kraj částkou 600 tis. Kč ročně. Od počátku 60. let minulého století probíhá obnova jednotlivých částí hradního areálu, přičemž se některé objekty podařilo zastřešit. Do 80. let měl střechu pouze komplex budov druhé hradby, dnes je zde restaurace, kancelář, prodejna suvenýrů a galerie. Upraveny byly brány, proběhlo jednoduché zajištění statiky hradního paláce a vybudovalo se dřevěné zastřešené schodiště v „husitské“ baště na třetím nádvoří. Vznikla nová trafostanice s rozvody elektroinstalace a 153 m hluboká vrtaná studna. Podařilo se postavit potřebné zázemí pro správu hradu i organizátory dalších akcí. Návštěvníky jistě potěší perfektní sociální zařízení, ale i fakt, že na hrad mají povolen 7-8 / 2007

Foto: E. Veselá

vstup psi, pro které jsou tu navíc připraveny misky s vodou. A když si ve stánku, který provozuje o.p.s. Hrad Helfštýn, nástupce nadace založené v roce 1992, koupíte zmrzlinu, podpoříte tím obnovu hradeb, protože výtěžek z jejího prodeje je určen právě k tomuto účelu. Jaká bude konečná podoba celého komplexu? Již v 80. letech 20. století byla vypsána na popud olomouckého pracoviště památkového ústavu architektonická soutěž na rekonstrukci hradního paláce. Ten má za sebou složitý architektonický vývoj od gotického slohu až po renesanci, a proto není jednoduché rozhodnout o jeho konečné podobě do všech detailů. Zastřešení paláce je sice reálné, ale v nejbližších pěti letech se s ním nepočítá. Také proto, že by se musela tato část areálu uzavřít. Dosud totiž všechny práce probíhaly za plného provozu, bez omezení pro veřejnost. Kovadliny, kladiva, kleště aneb Helfštýnští kováři Mezinárodní sympozium uměleckých kovářů HEFAISTON se na hradě poprvé uskutečnilo v roce 1982, takže letos v srpnu proběhne již 26. ročník. Této vysoce ceněné mezinárodní akci předchází týdenní Kovářské fórum s přehlídkou vybraných dílen, vlastní sympozium uměleckých kovářů s demonstrací jejich tvorby končí ►

26

Nemovité památky

► výstavou zde vytvořených děl.

Během HEFAISTONU vznikají vzhledem k nedostatku času drobnější díla, ale v hradním areálu je k vidění řada rozměrných kovářských plastik, které jsou výsledkem právě akce Kovářské fórum, konané již od léta 1989. Pro předvádění práce byla obnovena původní budova kovárny, v níž pracují 2 kováři, nově přistavěná venkovní pracoviště krytá stříškou slouží pro dalších 10 tvůrců. Ve sklepení paláce je nainstalovaná stálá kovářská expozice přibližující vývoj uměleckého kovářství a zámečnictví od klasiky až po moderní volnou plastiku. Sbírkový fond nyní tvoří přes 800 předmětů. V závěru 90. let vzniklo Kovářské studio s ateliérem a knihovnou po rekonstrukci budovy bývalé hradní pekárny. Od roku 1999 probíhají na Helfštýně kovářské kurzy pod vedením prof. A. Habermanna. Plánů není málo „Na hradě se každoročně koná řada tradičních akcí (viz www. helfstyn.cz) a zájemců o pořádání dalších máme dost. Vybíráme si ale velice pečlivě, protože nechceme udělat z Helfštýna pouťovou atrakci. Za vstupné si návštěvník může projít hrad sám nebo s průvodcem, ale také zajít na výstavy v bývalé pekárně a v budově u druhé brány. O zapůjčení kovářských prací mají zájem instituce u nás i v zahraničí – velký úspěch jsme sklidili na výstavě ve francouzském Rouenu. Teď se snažíme systematicky doplňovat sbírky, vytvořit putovní výstavu a prostřednictvím českých center ji prezentovat v zahraničí,“ vyjmenovává nejbližší plány správkyně hradu Marcela Kleckerová. Eva Veselá

Městskou památkovou rezervací s průvodcem

LIPNÍK NAD BEČVOU: Pouze dvě městské památkové rezervace se nacházejí v Olomouckém kraji. Jedna přímo v krajském městě Olomouci, druhá potom v malebném městečku ležícím ve středu Moravské brány – v Lipníku nad Bečvou. Dlouhá léta neprávem opomíjené velmi cenné historické památky konečně přitahují čím dál větší zájem návštěvníků. A je zde toho k vidění skutečně mnoho. Od zachovalých hradeb se sedmi baštami přes atypické náměstí ve tvaru písmene L, kde stojí dodnes mnoho původních středověkých měšťanských domů, až po unikátní mohutnou renesanční zvonici (jedinou svého druhu na Moravě). Zaujmou také dva židovské hřbitovy, židovská synagoga (druhá nejstarší v ČR), bývalá piaristická kolej či unikátní po mnoha letech loni znovuobnovená střešní zahrada v areálu zámku. Významné historické památky městské památkové rezervace je nyní možné poznávat i s odborným výkladem průvodců. Město zřídilo od května letošního roku průvodcovskou službu po památkách díky úspěšné žádosti o grant. Průvodcovská služba je zdarma a okruh památkovou rezervací trvá asi 2 hodiny. Provádí se do konce září, denně ve dvou termínech (v 10 a ve 14 hodin). Historické objekty města tvoří pestrý kolorit od měšťanských domů a zachovalého systému středověkého opevnění přes církevní stavby až po židovské památky připomínající velmi silnou židovskou komunitu ve městě. Miroslav Pořízek

Radní žádají vyškrtnout ZOO Lešná ze seznamu památek

Rada města Zlína navrhuje vyjmutí parku a obory v ZOO Lešná ze seznamu památek. Pokud návrh odsouhlasí i zastupitelstvo, obrátí se město s požadavkem na ministerstvo kultury. Vyjmutí ze seznamu by umožnilo pokračovat v současném rozvoji zařízení. V letech 1948 – 1953 se panské sídlo změnilo v zoologickou zahradu, přesto byl objekt v roce 1966 zapsán na zmíněný seznam. [ev]

Kroměříž a ohrožená památka UNESCO

Město se zavázalo k dlouhodobé pomoci při obnově a opravě kroměřížského zámku a zahrad. Cílem přijaté deklarace je zvýšit zájem státu a dalších subjektů o zámek i zahradu, které vloni skončily na seznamu ohrožených objektů. Město chce každým rokem vyčlenit určitou sumu finančních prostředků na opravy zmíněných subjektů, přestože není jejich vlastníkem. [ev] Místní Kultura

Nemovité památky

Dny evropského dědictví 2007 8. – 16. září

NÁRODNÍ ZAHÁJENÍ EHD: 8. ZÁŘÍ V UHERSKÉM HRADIŠTI NÁRODNÍ TÉMA EHD: PAMÁTKY, ŘEMESLA A LIDOVÁ KULTURA Dny evropského dědictví (European Heritage Days – EHD) se v Evropě konají od roku 1991 pod záštitou Rady Evropy a řadí se k významným celoevropským kulturně-poznávacím a společenským podnětům. Dny evropského dědictví jsou akcí, která každoročně otevírá co nejvíce zajímavých a výjimečných architektonických, archeologických a sakrálních památek, muzeí, galerií a knihoven, technických památek a militarií, budov, objektů a i dalších prostor, v nichž je uchováváno neuvěřitelně rozsáhlé množství sbírkových fondů a movitého kulturního dědictví. V České republice se nezpřístupňují pouze oficiálně prohlášené kulturní památky, ale otevírají se i desítky dveří soukromých a veřejných budov (radnic, soudů, církevních institucí, škol, obytných domů atd.), které nebývají přístupny veřejnosti vůbec, nebo jen příležitostně či částečně. Národní zahájení EHD proběhne v sobotu 8. září v Uherském Hradišti. Součástí tohoto slavnostního aktu bude předávání titulů „Nositel tradice lidových řemesel“, který uděluje ministr kultury ČR, a mnoho dalších společných akcí města Uherské Hradiště a Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska. Mezi nejvýznamnější patří výstava Proměny města – od sametu po univerzitu, která se otevře již v pátek 7. září. Dále je to zahájení výstavy Nositelé tradice lidových řemesel, zahájení Slováckých slavností vína a v sobotu 8. září jarmarky lidových uměleckých řemesel. Městem projde Slavnostní průvod zaměřený na folklor a historii. Představí se mikroregiony Slovácka a připraven je program u Slovácké búdy, posezení u cimbálu ve vinných sklepech. Na neděli 9. září se, kromě již zmíněných jarmarků, lidových uměleckých řemesel, připravují také koncerty a různé přehlídky svátečních a svatebních krojů.

Formy katalogů EHD 2007  Internetová verze, tzv. Online katalog EHD, propojený s interaktivní „e-mapou“ (na portále www.ehd.cz)  CD katalog EHD 2007, obdoba interaktivního Internetového Online katalogu a e-mapy.

Co všechno najdete na internetových stránkách

www.ehd.cz

     

katalog všech památek a akcí přihlášených k EHD 2007 včetně elektronické interaktivní mapy podrobné informace o národním zahájení EHD 2007 plakát vydávaný k EHD obecné informace o EHD informace o udílení titulu „Nositel tradice lidových řemesel“ tisková verze (seznam památek otevřených v době EHD 2007 podle jednotlivých krajů)

7-8 / 2007

27

28

Movité památky

Město Břevnov naplňuje Vizi 2007

Město Břevnov (dnes součást městské části Praha 6), slavilo letos koncem dubna již 100 let od svého povýšení na město. Zhruba před dvěma lety v souvislosti s tímto výročím zahájil nejstarší místní „Spolek břevnovských živnostníků a podnikatelů“ přípravné práce k projektu, v rámci něhož se počítalo i s opravou varhan z Benediktinského arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty. Ty by se měly rozeznít na podzim. Restaurační práce na varhanní skříni jsou dokardinál Meissner poslal 300 tisíc, sbírka drobkončeny a navíc světlo světa spatřil ojedinělý ných dárců vynesla 100 tisíc Kč. Benefiční konnález. Při jejím rozebírání před opravami byla certy, kterých se uskutečnilo 8, přinesly 310 tisíc. objevena řada poznámek psaných švabachem. Vystoupili na nich naši přední umělci a umělecká tělesa – Hradišťan, Spiritual kvintet, varhaAutorství je přičítáno varhanářům či těm, kteří ník V. Roubal se svými hosty, soubor Sponte Sua, šlapali měchy. Jiný varhanář, zřejmě hodně zamilovaný, zde po sobě zanechal neobvyklé miH. Křížková, Boni Pueri a náš přední varhaník lostné vyznání. Text byl totiž před 130 lety vyJ. Tůma. Vydavatelství Multisonic zajistilo konřezán do dřeva! Vlastní instalaci nových varhan, cert, na němž vystoupila G. Beňačková-Čápová, která je naplánovaná na období od července do V. Brabec, Bambini di Praga, J. Suchý, J. Mozáří, bude ještě předcházet montáž nové podlalavcová a L. Kerndl.“ hy. Potom už zbývá jen správně naladit. Slavnostní posvěcení varhan je tedy připraveno Na otázku, kolik stála rekonstrukce, odpovína 30. září. Světitelem bude kolega břevnovskédá osoba nejpovolanější, P. Petr Prokop Siho převora – vynikající polský varhaník s téměř ostrzonek, převor-administrátor z břevnovčtyřicetiletou praxí. O vztahu občanů k břevského opatství: novskému klášternímu areálu, který byl v roce „Nové varhany, tedy vlastní stroj, bude stát 1991 prohlášen Národní kulturní památkou, vy7,5 mil., rekonstrukce varhanní skříně přišla povídá skutečnost, že se v anketě „7 divů Prahy na 2,5 mil. Kč. Největší částku – 4 miliony Kč – 6“ umístil na prvním místě. Části klášterního jsme získali ze státního rozpočtu prostřednictvím komplexu lze navštívit s průvodcem (podrobministerstva kultury (přispělo i půl milionem Kč nosti na www.brevnov.cz), těšit se můžeme i na na rekonstrukci varhanní skříně). Městská část pravidelné pořádání varhanních koncertů. Praha 6 poskytla 2 miliony, kolínský arcibiskup Eva Veselá

Sdružení Aurelius zachraňuje klášter v Pivoni

Zámecká zahrada otevřena

Občanské sdružení Aurelius získalo před šesti lety od obce Mnichov (365 obyv., Plzeňský kraj) darem areál bývalého augustiánského kláštera, prohlášeného kulturní památkou. Smlouva přesně určuje způsob využití – půjde o léčebné a rehabilitační středisko pro postižené děti, azyl pro děti z válečných nebo nebezpečných oblastí, ubytování pro seniory, ale bude zde i knihovna a kulturně-společenské centrum. Objekty využívala po roce 1945 armáda a později státní statek. V tomto období byla údržba téměř nulová a výsledkem byla celková devastace objektů. Zatím se o.s. podařilo získat kolem 60 milionů Kč od ministerstva kultury a soukromých investorů. K záchraně však bude potřeba dalších 300 milionů Kč. Sdružení Aurelius chce k tomuto účelu využít dotace poskytované EU. Podrobnosti na www.aurelius.cz. [ev]

Koncem dubna se uskutečnilo slavnostní otevření obnovené zámecké zahrady ve Vyškově. Úpravy probíhaly přes půl roku a vyžádaly si 9 milionů 745 tis. Kč. Z toho 4 miliony 750 tis. Kč bylo použito z dotace od ministerstva kultury, další částku uhradilo město. Řešení zahrady, zapsané na seznamu kulturních památek, vychází z původního renesančního pojetí a zohledňuje i úpravy provedené v polovině minulého století. [ev] Místní Kultura

Muzea

Muzeum už neznamená jen vitríny s popiskami

29

Regionální muzeum ve Vysokém Mýtě (12,5 tis. obyv., Pardubický kraj) patří s datem vzniku 1871 k těm nejstarším u nás. Navzdory územní reorganizaci v r. 1960 zůstalo vzhledem k tradici a hodnotě sbírek muzeem okresním, od roku 2003 je zřizováno Pardubickým krajem a působí jako regionální. Muzeum má ve své správě vyhlídkovou Pražskou věž a barokní areál na Vraclavi se souborem dřevěných plastik v nadživotní velikosti pocházejících z poutní cesty. Muzeum bylo ve Vysokém Mýtě založeno na poskytuje na jejich provoz příspěvek, šatlavu podnět vzdělaného mlynáře a městského radnív majetku města si muzeum pronajímá. V bezho K. Richtera. Kolem 200 předmětů získaných platném pronájmu má také vyhlídkovou věž. většinou darem od občanů se později ujal mladý Obec Vraclav vlastní budovy zdejšího barokníarchitekt J. Škorpil a po schválení muzejního ho areálu, sbírky v nich umístěné patří muzeu. řádu se sbírky nejprve stěhovaly do tzv. Pražské Zhruba 80 tis. sbírkových předmětů zapsaných věže, od r. 1912 jsou umístěny v rodném domě v celostátní evidenci na MK tvoří exponáty od A. V. Šembery. Tento významný český obrozearcheologických vykopávek přes dopravní pronec a mecenáš muzea však začal svou kariéru středky, svítidla, umělecká díla až ke kramářnechvalně – pokutou za nepovolené vystoupení ským písním a historickým tiskům v muzejní se zdejšími ochotníky (divadelní spolek Šembeknihovně. (Jako první v ČR zde funguje webový ra tu hraje dodnes), což ho však od zakládání vyhledávač v jejím katalogu.) Unikátem je vůz dalších spolků a vydávání časopisů neodradiAero 50 Dynamik s karosérií Sodomka. Těchlo. Angažoval se v mnoha oborech, například to nádherných, elegantních a aerodynamických o svém rodném městě jako první sepsal dodnes vozů bylo mezi lety 1939 – 1940 vyrobeno ve používané dějiny, zabránil zbourání zdejších známé vysokomýtské karosárně Sodomka pouhradebních věží a později již jako profesor česhých sedm kusů. Jeden z vozů hrál například kého jazyka na vídeňské univerzitě přeložil říšve známé české filmové komedii Valentin Dobský zákoník do češtiny. Letos Mýto oslavilo 200 rotivý s Oldřichem Novým v hlavní roli. Dnes let od jeho narození. existují jenom dva tyto vozy, jeden se nachází Dnes muzeum sídlí i ve dvou sousedních měšve Spojených státech amerických a ten druhý ze ťanských domech (v loňském roce byla ve dvoře sbírky Regionálního muzea prochází v současné přistavěna nová muzejní budova s pracovišti pro době náročnou renovací. konzervátora a archeologa) a v protější býva„Nedostatek financí zatím nepociťuji,“ lé šatlavě je umístěn depozitář. Tři měšťanské spokojeně konstatuje ředitel muzea Mgr. Jiří Judomy jsou majetkem Pardubického kraje, který nek a upřesňuje: „Každoročně žádáme o dotaci z MK v programu ISO, letos jsme dostali dvě. Také jsme mohli zahájit druhou etapu renovace vozu Aero 50 Dynamik, který se podařilo rovněž díky finančním prostředkům z MK odkoupit. V srpnu nebo září by auto mělo být hotovo. Dále jsme zřídili pracoviště fotodokumentátora pro digitalizaci sbírek, zdroje financí z grantu vypsaného Pardubickým krajem na podporu vztahů mezi partnerskými regiony jsme využili na realizaci výstavy Roubené skvosty z Podkarpatské Rusi a Východního Slovenska, která proběhne v Bardějově. Podporují nás i zdejší soukromé subjekty, například bývalá Karosa, dnes IVEZ vraclavské interaktivní výstavy v bývalých lázních, CO Czech Republic, a.s., pro kterou na oplátku dnes pobočce muzea mapujeme historii firmy Carrosserie Sodomka, ► Foto E. Horníčková 7-8 / 2007

30

Muzea

Stará řemesla v barokní sýpce Tři patra bývalé sýpky v Letohradě (6,3 tis. obyv., Pardubický kraj) jsou plná exponátů, převážně z let 1850 až 1930, připomínajících dnes již mnohdy zapomenutá řemesla. Počtem exponátů i velikostí plochy jde o největší muzeum tohoto druhu u nás, přesto v sousedních objektech postupně vznikají další expozice. Muzeum otevřel v květnu 2000 podnikatel Pavel Tacl. Od nápadu k realizaci sbírkovými předměty.“ V roce 2002 byla otevře„Vždy jsem měl vztah k předmětům nesoucím na expozice ve třetím patře sýpky, v jejím přístopy lidské práce, až se na podzim 1996 zrodil zemí pak můžeme jednak nahlédnout do školy nápad na muzeum řemesel. Tehdy jsem přišel z 1. poloviny 20. století a jednak zajít na stálou výstavu Fauna ČR do Galerie Na Sýpce. do prázdné a zdevastované barokní sýpky v letohradském Novém Dvoře. Zdejší budovy, zaKdyž prostory nestačí psané na seznamu nemovitých památek, sloužily Letos na jaře se výstavní plochy rozšířily o dalpůvodně jako hospodářské zázemí kyšperského ších 500 m², a to koupí dvou sousedních budov, panství (Letohrad se dříve jmenoval Kyšperk). kde jsou nainstalovány zejména rozměrné expoSýpka byla před rokem 1554 dřevěná, dnešní náty. Tato část upoutá především pány, protože podoba je z roku 1750. Od druhé poloviny čtyjde o dílny klempíře, soustružníka a kováře. řicátých let minulého století se tady skladovalo Představují se i profese spojené se zpracováním obilí, což spolu s pozdější vestavbou osmi obildřeva, např. katr „jednuška“ je památkou starou ních sil sýpku značně poškodilo. Přesto jsem ji přes 160 let a původně stával na pile v Kunvaldu koupil a začal s rekonstrukcí. Jako první přišla (okr. Ústí nad Orlicí). Pavel Tacl, který napsal na řadu náprava narušené statiky, potom podlah scénáře ke všem expozicím, se stálým studiem a trámů, ke zpevnění jsem použil beton a železo. snaží získávat další poznatky a podle časových Zachoval jsem i věžičku přistavěnou jako vrchol možností se podílí i na „oživování“ sbírkových kapsového výtahu v roce 1963,“ říká Pavel Tacl předmětů. „Chci, aby expozice ožily, a proto a dodává: „exponáty, z nichž většina pochází plánuji jednotlivé řemeslné práce předvádět příz Orlických hor, jsem získával po známých, na mo zde. S rozšiřováním budu pokračovat; vždyť inzerát, některé mi byly přímo nabídnuty. Při mám v depozitářích stále ještě řadu předmětů, tom jsem využíval i znalosti regionu. Mým cílem které si po zrestaurování zaslouží být vystaveje ukázat jak a co se dříve vyrábělo a předstany,“ těší se majitel muzea. Zatímco dílny předvit artefakty, kterých se během let dotýkaly ruce stavují řemesla více či méně známá, věnuje se 1. celých generací řemeslníků. V prvních dvou patro sýpky průmyslovým živnostem, druhé výpatrech jsem expozice nainstaloval během šesrobě potravin a třetí životu na vesnici. Unikátem ti týdnů, dnes jich je přes 40 a s více než 2400 je i barokní bruska: „Tento skvost nabídl jeho ► ► dále např. Česká spořitelna a město. Také při-

pravujeme projekty, s nimiž se hodláme ucházet o peníze z evropských grantových fondů.“ „Chceme, aby se lidi naučili chodit do muzea“ Kromě stálé expozice se tu pětkrát ročně konají krátkodobé výstavy. Stává se, že přerostou rámec muzea, jako ta věnovaná spisovateli Bohumilu Hrabalovi. Pohled na město z bývalého měšťanského pivovaru si tehdy dopřál strýc Pepin i se svou švagrovou, a ředitel muzea v roli hasiče pak oba dva musel zachraňovat... V nové

přednáškové síni se konají cestovatelské festivaly, muzeum však organizuje i skutečné výlety, třeba do sousedního Kladska. Nejoblíbenější a nejnavštěvovanější jsou akce pořádané na dané téma, například loňská Černá kronika Vysokého Mýta. „Přes ulici máme nádherně dochované vězení, a tak jsme ho i s budovou soudu zpřístupnili. Průvodci se stali členové historického četnického klubu, zatímco kat besedoval o své práci na vodárenské věži. Muzeum jsme zavírali až po půlnoci. Letošní festival věnovaný automobilizmu v retro stylu Sodomkovo Vysoké Mýto ► Místní Kultura

Muzeum

Foto: archiv muzea

► majitel nejprve dvěma muzeím, ale ta naštěstí

Muzeum a společenské centrum zároveň K pohodlí návštěvníků přispívají hned tři restaurace, které jsou kromě svého gastronomického poslání i místem pro konání řady kulturních akcí. Probíhají tu besedy, přednášky s videoprojekcemi, křesty knih, výstavy, módní přehlídky či koncerty. V nabídce jsou i tiskoviny a upomínkové předměty. A díky tomuto širokému výčtu nese celý komplex označení Společenské centrum Nový Dvůr – Muzeum řemesel. Eva Veselá

► se druhý červnový víkend konalo poprvé. Chtěli

prázdninový týden, kdy se děti mohou účastnit muzejního příměstského tábora. Letos to bude Čarodějův učeň seznamující s reáliemi doby po třicetileté válce. Muzeum mj. podporuje činnost Klubu českých kolařů cestovatelů, který byl ve Vysokém Mýtě založen již v roce 1922. Dále s občanskými sdruženími participuje na aktivitách vztahujících se k historii města či jeho památkám. Jednou z těch nejvýznamnějších byla akce Zvon pro město, kdy byl na věž kostela sv. Vavřince instalován nový zvon sv. Jiří. Eva Horníčková

neměla potřebnou finanční částku. A tak jsem brusku koupil já,“ pyšní se P. Tacl. Ojedinělá je kompletně vybavená paramentářská dílna, která přibližuje tkaní látek ze zlatých a stříbrných nití. Tkaniny zdobily nádherná mešní roucha nebo například pláštíky svatých a světic a další předměty sloužící k bohoslužbám katolické nebo pravoslavné církve. Zatím posledním přírůstkem do expozice je pohyblivý skanzen řemesel s 25 vyřezávanými řemeslníky.

jsme, aby si tu každý našel to své – od jízd historickými vozy, představení Spolku českých kolařů cestovatelů přes módní přehlídku v retro stylu až k hudebním vystoupením,“ vyjmenovává z bohatého dvoudenního programu J. Junek. Návyky se získávají především v mládí, a tak muzeum pro zdejší i přespolní žáky a studenty připravuje programy ve spolupráci s muzejním pedagogem, který k učivu či výstavě na dané téma pro ně připraví atraktivní navazující program. Škola hrou pak probíhá poslední 7-8 / 2007

31

32

Muzea

Tam, kde zdi promlouvají

Celkem 15 let trvající proces oprav velkého počtu zámeckých a měšťanských objektů v historické části města Českého Krumlova je více méně ukončen. Na počátku těchto snah stála společnost ARTECO B. M. zabývající se průzkumem a revitalizací historických staveb na Českokrumlovsku. Dnes, když zkušeností i opravených objektů přibylo, rozhodli se majitelé přispět k osvětové činnosti a k ochraně kulturního dědictví založením nestátního Muzea stavebních dějin a řemesel v Českém Krumlově.

Již ve svém prvním rekonstruovaném objektu – ve středověkém domě U dwau Maryí – vystavili několik detailů ze svého průzkumu: původní restaurované dřevěné stropy, dveře, historické dlažby, omítky. Tenkrát to byly pouze fragmenty. „Základ expozice tvoří především materiály z průzkumových prací městských objektů z archivu ARTECO B. M. z let 1992 – 2005 (zpracované s podporou MěÚ Český Krumlov a Nadace barokního divadla) zahrnující v současné době cca 20 tis. ks fotodokumentace, měřičské dokumentace a cca 300 ks architektonických detailů od středověku do 20. století. Na základě předběžné domluvy byly slíbeny i zápůjčky z jiných institucí,“ říká otec myšlenky Mgr. Jiří Bloch. Muzejní expozice o rozloze 100 m2 je umístěna v přízemí historického domu Dlouhá 92 v centru Krumlova a stavební vývoj je zde představen v pěti odděleních. Návštěvník může nahlédnout do stavební historie středověkého města, sledovat postupnou proměnu přes uplatňování

architektonických detailů v jednotlivých slohových obdobích. Exponáty současně plní i pragmatickou funkci: informační panely a vitríny byly zhotoveny kompletací druhotně použitých starých dveří a okenních výplní. Pro ty, kteří se chtějí seznámit s architektonickými detaily přímo v „terénu“, jsou připraveny tematicky zaměřené informační tabule se zakreslením konkrétních konstrukcí do plánu historického jádra města. Cílem muzea je seznámit občany města i návštěvníky s českokrumlovskými památkami a současně chce sloužit jako vzdělávací centrum pro středoškolské a vysokoškolské studenty uměleckého a technického zaměření, pro pracovníky v památkové péči a též pro pracovníky stavebních firem zaměřených na opravu historických objektů. Pro skupinové návštěvy je možná prohlídka s výkladem v českém, německém a anglickém jazyce. V prostorách muzea jsou k dispozici lavice k sezení pro menší skupiny, které jsou často využívány při sledování videoprojekcí, přednášek, koncertů, nebo jiných doprovodných programů. Muzeum, které má ambici stát se otevřeným kulturním a vzdělávacím centrem, chce své prostory rozšířit o depozitář s dílnou na opravy umělecko-řemeslných detailů, o lapidárium kamenných artefaktů a o prodejnu odborné literatury. Mária Uhrinová Místní Kultura

Divadlo

33

Ostravský důl divadelních múz

V rámci transformačních snah ministra kultury Pavla Dostála se ve druhé polovině devadesátých let hledaly jiné podoby financování činnosti uměleckých institucí. Populární ostravská scéna Divadlo Petra Bezruče (DPB) se po několika organizačních změnách přetvořila z příspěvkové organizace města na specifický model obchodní společnosti, jejíž předmětem podnikání je agenturní a divadelní činnost. Na základě vztahu s městem Ostrava, který je neoficiálně možné nazvat „smlouvou o společenské objednávce“, už deset let scénu provozuje soukromý divadelní subjekt - Divadelní společnost Petra Bezruče s.r.o. (DSPB). Dáma v letech s mladou tváří V divadelních kruzích je soubor i divadelní dům znám pod označením „Bezruči“ a tato ochranná známka má po léta velký kredit jak u diváků, tak i u odborné obce. Historie divadla je už víc než šedesátiletá, a byla, možná víc než mnohé jiné, formována zvláštním duchem „černé“ Ostravy. Z profesionálního divadla pro děti a mládež, Divadla mladých, se po 10 letech stalo Divadlo Petra Bezruče (DPB). Jeho vnější tvář i umělecké směřování se časem měnily, až v roce 1990 došlo k poslední zásadní změně: z velkého divadelního sálu (v Domě kultury Vítkovice) se divadlo přestěhovalo do podstatně skromnějších prostor – do domu, který byl původně technickým a administrativním zázemím DPB. Rovněž dramaturgie směřovala k divadlu studiového typu. Nynější „Bezruči“ se snaží reagovat na problémy konkrétního místa, ve kterém působí, na průmyslovou aglomeraci na pomezí tří států, a inspirovat se jimi. Mají v kontextu ostravského divadelnictví osobitý profil, své publikum a pevné místo. Černý divadelní důl

Foto: archiv divadla

„Pistáciový domeček“, jak divadelníci s láskou budovu Blaník na ostravské ulici 28. října kvůli zelené barvě nazývají, je majetkem města a divadelní společnost jej má v bezplatné výpůjčce s povinností správce. Dle smluvního zadání spo7-8 / 2007

lečnost hradí v plné výši drobné opravy a údržbu vypůjčené nemovitosti, opravy většího rozsahu pak na základě oprávněné žádosti zajišťuje vlastník budovy. Technické vybavení divadla je rovněž majetkem města, s výjimkou drobných komponent pořízených Divadelní společností Petra Bezruče z vlastních prostředků. Návštěvník se tu sune černočerným prostorem dolů: DPB má kromě velkého sálu s maximální prostorovou variabilitou a kapacitou 110 míst i studiovou scénu. Její název „Márnice“ už vstoupil do povědomí ostravských diváků, představení tady může sledovat kolem 50 z nich. V „důlní atmosféře“ odehrají Bezruči ročně okolo 180 představení, která mají víc než 100% návštěvnost. Pro diváckou veřejnost je k dispozici 11 klasických předplatitelských skupin v cenových relacích 360 a 520 Kč, které obchodní oddělení nabízí na základě kontaktované nabídky. U každého představení je však velký zájem o vstupenky „na volnou kasu“. Základ publika tvoří mladí lidé od 15 do 25 let a pro tuto studentskou klientelu je zde průměrná cena vstupenky 90 Kč. Velmi vyhledávaná jsou i dopolední představení pro školy s dotovaným vstupným 25 – 30 Kč. Už počátky transformovaného divadla jsou spojeny s finanční dotací města, která je smluvně vázaná na pět realizovaných premiér do roka. V prvním období žádalo DPB o dotaci každé tři roky. Její objem byl použit na běžný provoz ►

34

Hudba

► divadla, mzdy, výrobu a realizaci inscenací, re-

klamu a tiskoviny, na údržbu budovy a dodávku veškerých energií. V současnosti je činnost divadla financovaná z několika zdrojů: základem je finanční podpora Statutárního města Ostrava v podobě víceleté (4 roky) neinvestiční dotace. Rozhodnutím rady města byla poslední dotace udělena do roku 2010. Divadelní společnost využívá rovněž prostředků pro podporu profesionálních divadel z dotace Moravskoslezského kraje, čerpá prostředky v grantových řízeních na individuální projekty financované Ministerstvem kultury ČR a nabízí komerčním společnostem obchodní partnerství. Divadlo jsou lidé Zmíněná právní subjektivita umožňuje zabezpečit divadlu šest stabilních pracovníků v zaměstnaneckém poměru, stálý herecký soubor, jehož třináct členů pracuje na základě smlouvy o vytvoření a užití uměleckého díla, a dále technické a zákulisní pracovníky, jakož i obchodní oddělení. Vedení divadla, ředitel Jiří Krejčí, manažer Tomáš Suchánek i umělecký šéf Jan Mikulášek jsou na svoje divadlo pro mladé, hrané mladými, pyšní a snaží se neustále zlepšovat podmínky. Umělcům pro další tvorbu, divákům pro příjemnější zážitky. V budově byla dobudována klimatizace, upraveny vstupní prostory, pro lepší informovanost spuštěny webové stránky s novou grafikou, u příležitosti premiér se konají setkání tvůrců a diváků. Soubor se kromě domovské scény představuje i na mnoha divadelních festivalech (Divadlo evropských regionů Hradec Králové, Mezinárodní festival Plzeň, Divadelní Flora Olomouc, Setkání–Stretnutie Zlín apod.) a zajíždí na pravidelná hostování do Prahy (Divadlo v Celetné). DPB je také největším dovozcem nekomerčních inscenací do Ostravy (přehlídka Kašparův ostravský týden) a mezidivadelní putovní přehlídka Nová osa (společně s HaDivadlem Brno a Činoherním studiem Ústí nad Labem). Bezruči mají ambici překročit práh své budovy, a tak organizují setkání se svými diváky i jinde. Například akce „Bezruči na Stodolní“, konaná přímo v klubech na legendární ostravské Stodolní ulici, přináší netradiční pohled na inscenace, živou hudbu a zcela jiná divadelní setkání. Mária Uhrinová

Mladí v Chocni

šíří tradici dechové hudby Na Choceňsku má dechová hudba širokou oblibu, a tak vakuum, které náhle na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století vzniklo, se rozhodli hudebníci řešit. Z podnětu dnešního kapelníka Jiřího Šimka a učitele choceňské ZUŠ Františka Šantrůčka vznikla v roce 1991 Malá dechová hudba Choceňačka. A to proto, že mladí absolventi dechového oboru ZUŠ měli potřebu pokračovat v aktivním hraní i po absolutoriu školy. Dodnes je dechové oddělení školy nevyčerpa-

telným zdrojem nadějných mladých hudebníků, kterých je v kapele většina. Dechový orchestr má celkem 17 členů včetně zpěvačky a dvou již jmenovaných pánů, kteří soubor vedou. Choceňačka má dobré zázemí v místním zámku, sídle ZUŠ, která kapele propůjčuje prostory. Za 15 let existence se orchestr uvedl na řadě soutěží a festivalů. V roce 2003 vznikl ve městě Klub přátel umění – KPU, jenž zastřešuje několik amatérských uměleckých seskupení, mj. i Choceňačku. Ke kvalitní prezentaci dechové hudby patří dobré nástroje, elegantní zjev a dobrá nálada. To vše si zabezpečují pánové z kapely sami. Pak jsou zde potřeby, na které prostřednictvím KPU získávajíjí hudebníci finance z grantů města a z vlastní koncertní činnosti. Repertoár je postaven na klasických dechovkových titulech, jenž vyhledává starší publikum. Mladším posluchačům jsou určeny výlety do swingové éry a taky společná vystoupení se skupinou mažoretek Berušky nebo tanečním souborem Prozatím. Malá dechová hudba Choceňačka je členem Sdružení dechových orchestrů ČR a za dobu své existence se vypracovala na kvalitu republikové úrovně. Svědčí o tom účast na národních přehlídkách Zlatá křídlovka Hodonín nebo Vejvodova Zbraslav. Mária Uhrinová Místní Kultura

Hudba

35

Říkají nám „pazourkáři“ Počátkem osmdesátých let začaly v Čechách vznikat hudební soubory, specializující se na repertoár období baroka a renesance. Středověkou hudbu napsanou před staletími interpretuje dle dobových konvencí i soubor Ritornello. S jeho uměleckým vedoucím Michaelem Pospíšilem jsme si povídali o krásách i bolestech tohoto specifického oboru. Označení Autentická interpretace staré hudby se ve světě už dávno ujal a u nás je to stále ještě problém. Ještě nebo už? Dnes už totiž trochu ustupuje termín „autentická interpretace“ do pozadí a nahrazuje jej spojení „poučená interpretace“, což však nemá znamenat proces hotový, ale stálé hledání někdejšího zvukového obrazu hudby. Vlastně ještě důležitější je hledání onoho „proč“, tedy smyslu daru hudby jako takového, smyslu vzniku té které skladby, hledání jakéhosi „šifrovacího klíče“ k ní. Víme totiž, že naši předkové, až na výjimky, nehráli hudbu už tehdy historickou, ale zásadně „tu svoji“. To je vždy ona „druhá půlka“ autenticity. Proto si mohli dovolit zapisovat hudbu schematicky, jen náznakově. „Autenticita“ znamená původnost, tedy používání starých dobových nástrojů i způsob hry, práce s originálními prameny (noty, účty, obrazy...), a čtení někdejším způsobem podle charakteru té které hudby. V současnosti není nic ze staré hudby nabízeno v původní podobě: všichni „barokní“ houslisté bez výjimky prošli moderním školením, mají tedy ze tří či čtyř cyklů hudebních škol předem danou představu o zvuku a o cíli cesty. V chrámové hudbě vesele zpívají dámy, které tak nesměly v českých zemích činit až do roku 1800 (do té doby vše zpívali jen muži a chlapci, případně kastráti). Varhaníci a cembalisté hrají většinou moderními prstoklady, trumpetisté na trubky vybavené dolaďovacími dírkami, zobcoví flétnisté na sady moderně laděných fléten, zkrátka: vše je jinak, romantického pohledu zpět se nezbavíme. Ano, i to je ale naše autenticita. Jenomže nabízí se zásadně jen to, „co chce posluchač slyšet“. A posluchač? Ten většinou neví, co by měl a mohl slyšet. Je to jenom otázka, co se mu nabídne. Kde čerpáte notový materiál? Buď v archivech, které přežily v této zemi různá obrazoborectví, jako jsou Národní knihovna, Národní museum, zámecký hudební archiv v Kroměříži, Strahovská knihovna a řada dalších, třeba nenápadných a naoko chudých sbí7-8 / 2007

Michael Pospíšil: „Na kulturu (a to se primárně netýká nás, ale našich dětí) totiž nelze nedoplácet, jinak na to doplatíme všichni: my i ony.“

Foto: vlastní archiv

rek v nejzapadlejších muzeích, nebo soukromé sbírky. Myslím, že žádný z těchto správců nebo vlastníků se nemůže holedbat dokonalým prostředím pro své poklady. Ale zároveň, kde bylo dost peněz, mnoho materiálů se při zbytečném „restaurování“ zničilo. Například už jen odstraněním DNA z ohmataných stránek. Zkušenosti s pracovníky těchto archivů mám různé – od rozumných, zodpovědných a přitom ochotných až po naprosté namyšlené hňupy... Co všechno předchází koncertu staré hudby? Pracovní proces rigorózního „autenticisty“ vypadá asi takto: dny a noci v archivech, soustředění nad myšmi a červotoči ožranou hromádkou neb někdy jen žmolkem not, ve kterých pomocí své hudební, vědecké, fyzické, psychologické a „nevímjakéještě“ zkušenosti a intuice skládá jakési „puzzle“, které se dnes má stát opět „hitem“. Říkají nám „pazourkáři“, podle primitivního dávného univerzálního nehudebního „nástroje“ pazourku. U hudebních nástrojů to má znamenat úmyslné užívání zastaralého typu nebo kondice nástroje. Je to něco mezi adrenalinovým sportem, alchymií, pamětí národa a misií. Navíc jste hudebník, někdo kdo má hudbu rád. Pak nekoukáte na čas, týdny a roky se moříte, abyste oživil, zahrál, obhájil... Cestujete stovky kilometrů v plískanicích horku i chumelení, taháte jako kočka koťata své varhany, loutny, pozouny a bubny. ►

36

Hudba

► Oficiální vážná hudba je podporována jak stá-

tem, tak sponzory. Jak je to se soubory vašeho typu? Měli bychom vědět, že někdejší poznámka našeho předního státníka, že neodlišuje „čisté a špinavé“ peníze je jen sloganem, který dal zelenou lumpům. Na kulturu (a to se primárně netýká nás, ale našich dětí) totiž nelze nedoplácet, jinak na to doplatíme všichni: my i ony. Jistě existují fondy nebo sponzoři, jejichž laskavé pomoci se dá využít, ale problém je, že málokterý dobrý muzikant je také dobrým obchod-

níkem – je to jaksi z podstaty protichůdné. Znamená to víc úřadovat než dělat muziku, vede to často k povrchnosti. Záleží i na tom, kdo granty rozděluje. Pokud nemá jít v našem žánru o komerci – a to nehrozí – je tu jistá naděje pro občanská sdružení, ale i to bývá živoření. Jsou i štědří sponzoři, kteří si pečlivě vybírají, kam jejich peníze půjdou a mohou pomoci opravdu dobré věci – pomohli nám například Psalterium s.r.o. nebo Open society fund Praha. Hodně dobré práce mohou udělat schopní úředníci na svých postech, pokud jsou ovšem z principu kulturní lidé, jinak hrozí kýč. A ptáte se na honoráře? Když pak – opravdu až pak, po koncertě – chcete svůj směšný honorář, nejednou se dozvíte, že „Bohužel asi nebude, protože hlavní sponzor odřekl...“. Což se mi nedávno stalo v případě jednoho prestižního jihočeského festivalu. To má pak reálné životní důsledky: nezaplacené telefony, nájem, „žraloky“ na botách vašich i vašich dětí a na účtu „udržovacích“ 17 Kč 92 hal. Lhal bych, kdybych se stále „americky“ usmíval a halekal, jak dobře se mi vede! Ale někdy jsou i honoráře včas. Někdy!

Nabízí se otázka, proč to tedy děláte? Někdy pro obyčejný lidský pocit, že obdarováváme a dělíme se o tajemství ne bratrsky, ale spravedlivě. Pro úctu k velmi závažnému sdělení, které dává našim životům smysl. Pro to, co nás převyšuje. Kvůli tomu děláme svoji „pazourkářskou“ práci. Možná skutečně patříme do „skanzenu“ (což je jediné místo pro podobné aktivity, jak prohlašuje náš prezident), který ovšem není a nebude podporován. Ale co vlastně toto slovo „skansen“ znamená? Nechť si každý odpoví sám. Jisté je, že nemá jít o neživé muzeum, ale o smysluplný, etický a poctivý způsob života. Jistě, naše planeta není ani jen zelená, ani jen modrá, ale je strakatá, a to nejen z perspektivy ptačí, ale i z té mravenčí. Pestrý může a má být i náš život, a o to se snaží i „pazourkáři“. Zabýváte se tímto menšinovým žánrem mnoho let, jaká je vaše zkušenost: Potřebují lidé pro svůj život muziku? Natož pak tu „starou“? Kultura není přepych, ale součást normálního života, i když nemůže přinášet zisk. Pokud toto nepochopíme, zle se nám to vymstí, hlavně pokud jde o další generace. Živý zážitek posledních dnů mne přesvědčil o tom, že i v tomhle našem skrznaskrz „proekonomizovaném“ světě žijí kulturní lidé, kteří mají jistou moc. Moc, která je jim dána ve volbách jinými kulturními lidmi. Mezinárodní festival duchovní vokální hudby v Šumperku je malým zázrakem; kulturní, slušní a hodní lidé, krásné čisté město, kvalitní a početné publikum, zkrátka kam oko pohlédne úcta, úcta, úcta. Mají tady už mnoho let tradici sborového zpívání a tak ti, co před desetiletími zpívali, dnes do sboru – a také na koncerty – doprovázejí svoje děti a vnoučata. Jedna prastará moudrost praví: „Chovej se ke Světu tak, jak chceš, aby se on choval k tvým dětem.“ Jde o běh na dlouhou trať, při kterém nejde o iniciativní staromilství, ale o úctu. Latinské slovo „cultus“ totiž značí úctu, úctu k zemi, hlíně, prsti, znamená její obdělávání, péči o tu, která nás brzy obejme, ať už sami věříme nebo nevěříme, že jsme z ní uplácáni. Úcta k zemi je v této zemi rozbita. Ale onu kulturnost, tedy uctivost, bychom si měli my všichni zodpovědně nést dál v péči o to vše, co nám zůstalo po našich otcích. Děkuji za rozhovor Mária Uhrinová Místní Kultura

Tanec

„Tančit zřím s urozeným rytířem pannu mladou...“ Zcela specifický taneční žánr – historický tanec – má v Čechách své příznivce. Právě letní měsíce s výrazným turistickým ruchem v kulturně-historických centrech jsou časem, kdy se mohou na hradních nádvořích a v zámeckých zahradách setkávat s tanečníky v dobových kostýmech. Jejich vystoupení zpestřují prohlídky historických objektů a jsou zajímavým náhledem na to, jak se bavili lidé před staletími. ce v městě Mělníce. Protože v názvu citovaným úryvkem ze středověké písně se nechalo oslovit už mnoho mladých Zde se z podnětu i zralých lidí, je v Čechách registrováno hned Regionálního muzea několik souborů, které se zabývají interpretací Mělník konalo už dobových tanců. Také proto vznikl před někoněkolik seminářů na lika lety Festival historického tance, jehož IV. téma Zapomenuté ročník se letos uskutečňuje. Pořádá jej Taneční tance ve stínu střestudio IRIS ve spolupráci s divadelním festidověku. Na závěr valem Mezi ploty a Společenstvím Molechet. sezony organizátoři Hlavní taneční festivalová přehlídka proběhpřipravují podzimla poslední květnový víkend na festivalu Mezi ní festivalový galaprogram v zámecké zahradě ploty v Praze – Bohnicích jako stěžejní pódiový v Praze – Dolních Počernicích. V rámci zahradprogram Jarmarku chráněných dílen. Akce zaních slavností Babí léto 2007, které se budou kohájila historickým průvodem a pak se na pódiu nat 15. 9. 2007, vystoupí soubory zabývající se střídaly špičkové soubory historického tance historickým tancem ve všech jeho formách – ať z celé republiky. přímo historickou rekonstrukcí tance, divadelDalší částí festivalového dění byl na konci červním zpracováním dobových rekonstrukcí nebo na Letní historický festival na zámku v Lochoscénickým tancem na historickou hudbu či téma. vicích, jehož spolupořadateli jsou Farní charita Tanečníci rekrutující se hlavně z absolventů taBeroun a obec Lochovice. Akce, která se těší nečních oborů ZUŠ, studentů Konzervatoře, ale zájmu jak umělců tak diváků, chtěla zábavnou i z nadšenců, jejichž občanské povolání je zcela a vzdělávací formou připomenout milníky výprozaické (např. v souboru Chorea Historica, voje dějin a jejich dopad na vývoj tanců, řemekterý patří k nejrenomovanějším v Čechách, tančí pedagog VŠCHT, chemický inženýr, nebo sel a rozvoj kultury regionu. muzikoložka), chtějí ze všeho nejvíc představit Do programu byly zařazeny kromě tanečních historický tanec co nejširšímu okruhu diváků. vystoupení i historické přednášky, vystoupení Dobrou zprávou je, že pro takto nadšené šiřitele šermířů a lučištníků. K vytvoření „pohádkové“ historického tance je v ČR už několik odboratmosféry svůj díl přidali i mistři dobových řemesel. O prázdninách se tanečníci rozejdou na ných vzdělávacích iniciativ: Škola staré hudby hrady a zámky; ti z Irisu například na Slavnosti a tance ve Valticích nebo Lekce barokního tance na hradě Lichnice nebo vystoupí na akci Tanv Týnské škole a jiné. Mária Uhrinová

Připojte se k velkému sčítání! V plném proudu je společný projekt Unie českých pěveckých sborů a NIPOS Artama, který podporuje Český hudební fond, MK ČR a další instituce. Jeho účelem je zjistit skutečný stav české sborové scény, spočítat všechny existující pěvecké sbory a vokální ansámbly a dozvědět se o jejich práci něco více. Zatímco dřívější oficiální statistiky odhadovaly počet sborů v ČR přibližně na čtyři sta, v našem projektu je nyní zahrnuto již přes tisíc pěveckých sborů, i když ne všechny dosud vyplnily výzkumný dotazník. Proto žádáme všechny pěvecké sbory, které dosud nevyplnily dotazník pro náš projekt, aby se předregistrovaly na portálu www.ceske-sbory.cz! Obratem obdrží dotazník k vyplnění (nyní ve dvou variantách – úplné a zjednodušené). Upozorněte prosím na náš projekt také své spřátelené soubory. Pomůžete tím dobré věci. 7-8 / 2007

37

38

Výtvarné umění

Fotografické portréty Karla Steinera Prácheňské muzeum v Písku se stává po Evropském domu v Plzni a Českém velvyslanectví v Lucemburku třetím místem, kde se představuje soubor fotografií českých osobností žijících ve Francii, tentokrát již v plné šíři všech vystavovaných portrétů. Karel Steiner se narodil v červenci roku 1953 v Praze. Rok po vpádu sovětských okupačních vojsk emigroval do Spojených států a tam zůstal dalších patnáct let. Pobyt v multikulturním prostředí New Yorku mu pomohl překonat stesk po domově a po rodině. Našel zde přátele ze všech zemí světa. V letech 1972 až 1978 se věnoval studiu politických věd a fotografie. Po studiích a občasných pracovních stážích ve Světové bance se zapsal na Fashion Institute of Technology, kde absolvoval obor průmyslové fotografie. V roce 1984 následoval svou ženu do Paříže, kde působí jako nezávislý fotograf a zároveň jako profesor fotografie v Parsons School of Design. Někteří z těch, které protrétoval, se prezentovali v ČR, např. v Písku vystavovali své obrazy Miloš Síkora, František Janula nebo Vlasta Voskovcová. V literárních večerech se představil básník Petr Král či Prokop Voskovec. Karla Steinera, jehož projekt sleduji již několik let, jsem se zeptala: Jako velmi mladý jste po roce 1968 opustil Československo a odešel do Ameriky. Co Vás k tomu tehdy vedlo a jak jste se za oceán dostal? Do Spojených Států jsem emigroval na základě pozvání části naší rodiny v roce 1969, když ještě bylo možné cestovat. Jaké byly vaše začátky v úplně novém neznámém prostředí? Necítil jste se depaysé, použiji-li tento francouzský výraz, ke kterému se mi hledá jen těžko český ekvivalent. Tedy nestýskalo se Vám? Pocity byly smíšené. Stýskalo se mi po rodině, ale zároveň jsem byl ve věku teenagera – mladíka, kterému nevadí trochu vzdálenosti od rodičů. Jak Vás Amerika přijala? V Americe jsem se cítil dobře. Žil jsem ve Washingtonu, D.C, ve čtvrti, kde žilo hodně cizinců z řad diplomatů. Ve škole byla dokonce třída angličtiny pro cizince. Tam jsem měl kamarády např. i z Indie a z Mikronézie. Svá studia jste začínal v New Yorku na Hamilton College. Znal už jste v té době angličtinu natolik dobře, že jste byl bez problémů schopen vstřebávat přednášenou látku? Americká univerzita (college) není těžká. Je to vlastně pokračování gymnázia. Jenom si po

dvou letech student musí určit hlavní obor. Já jsem si vybral politickou vědu, v angličtině se to nazývá Government. Nebylo to tak obtížné, rád na tu dobu vzpomínám. V době studia jste byl už nějaký čas také zaměstnaný ve Světové bance ve Washingtonu, vypadalo to na slibně se vyvíjející politickou dráhu nebo kariéru bankovního úředníka. S odstupem času se zdá překvapující výběr Vaší další školy, Fashion Institute of Technology, kde jste absolvoval obor průmyslové fotografie... Ve Světové bance jsem pracoval během několika letních prázdnin. V Americe se klade na práci velký důraz, během studií se vždy pracuje. Měl jsem možnost tuto práci úředníka získat, ale nikdy jsem v tom neviděl svůj celoživotní cíl. Přes veškerou anabázi Vašeho putování světem a kontinenty se neustále vracíte do Čech. Zvažujete možnost zde v budoucnu pracovat nebo i žít? Jednou jsem se již vrátil. Žil jsem s rodinou v Čechách v 90. letech. Byli jsme zde 3 roky. Pracoval jsem v Praze v reklamě, fotografoval jsem výrobky pro reklamní agentury. Bylo to fajn. V Paříži jste se začal postupně sbližovat s českým milieu – hlavně umělců, kteří tam pobýva- ► Místní Kultura

Výtvarné umění

Neklepejte, keramický

design má otevřeno Agentura českého keramického designu (AČKD) je jedinou uměleckou organizací v České republice, která ve svých galeriích systematicky a celoročně prezentuje keramickou tvorbu profesionálních umělců Čech a Moravy. Představuje ji formou společných výstav (salonů), výběrovými prestižními a autorskými výstavami keramiků mnoha národností. Agentura je spolu se Státním hradem a zámkem Český Krumlov a ministerstvem kultury pořadatelem každoročních mezinárodních výstav keramické tvorby, které organizuje recipročně i se zahraničními partnery. Agentura provozuje Galerii české kultury, zabezpečuje též celoroční provoz Mezinárodního ateliéru v Českém Krumlově a tvůrčí pobyty pro sochaře a malíře všech národností. Díla vzniklá na mezinárodních sympoziích tvoří základ Sbírkového fondu AČD a agentura rovněž vybrané umělce každoročně odměňuje uměleckými cenami. V posledním období se program AČKD odvíjí dle filozofie projektu „Neklepat, je otevřeno“, který chce překlenout veškeré bariéry při vnímání moderního umění běžným divákem. Úlohou je odbourat chápání výstavy jako kultury určené pro uzavřenou společnost, představu, že vernisáž je jen pro zvané, a v neposlední řadě zábrany spojené s „bariérou vstupného“. Dlouholetá zkušenost AČKD z realizování výstav a dalších kulturních ► jí různě dlouhou dobu a většina z nich se

akcí, navštěvovaných převážně českými a zahraničními turisty, vede organizátory ke změně formy prezentací. Cílem projektu „Neklepat, je otevřeno“ je zpřístupnění výstav veřejnosti průběžně po celou dobu výstavní sezony, bez časového omezení. Zahrnuje slavnostní vernisáže, besedy s autory, přednášky, klubové večery, CD, DVD, filmové projekce a aktivní dílny. První kroky jsou mířeny do škol, spolupráce byla započata v loňském roce a zájem pedagogů i dětí je velký. Prostřednictvím živé kultury a vytvořením podmínek k její bezbariérovosti má dojít k oživení zájmu občana o město. Aktuální letní výstavou naplňující tyto myšlenky je prezentace manželů – výtvarníků, keramičky Jindry Vikové a fotografa Pavla Baňky. Výstava V KRAJINĚ představující objekty z drátu a porcelánu (J. Viková) a velkoformátové fotografie (P. Baňka) probíhá od 30. 6. do 30. 8. v sálech Máselnice, na II. nádvoří českokrumlovského zámku. Mária Uhrinová

stala naturalizovanými Francouzi. Co pro Vás toto prostředí znamená? Už tři roky fotografuji Čechy ve Francii. Je to vzácná možnost se s nimi seznámit a nahlédnout do jejich životů. Emigrace není snadná záležitost. Osobně jsem rád, že v Paříži je dost českých umělců. Rád se s nimi stýkám. Asi je to tím, že se cítím jedním z nich. Považujete kolekci Vámi fotografovaných osob jako definitivní, nebo budete ve svém hledačství pokračovat? Myslím si, že tento cyklus by měl mít začátek a konec. Měl jsem možnost zhotovit přibližně 80 portrétů; fotografuji dál, ale vlastně doplňuji. Přeji si, aby tento fotografický cyklus byl časově vyznačen. Chcete kromě katalogu, který vychází doprovodně k této výstavě, dále s tímto tématem pracovat a vydat časem obsáhlejší publikaci? Uvažoval jsem o knížce. Portréty by byly barevné, s textem. Mám už maketu. Zatím jsem v tom nepokračoval, jsem rád, že se tento rok uskuteční výstavy. Text a foto: Helena Fenclová 7-8 / 2007

39

40

Výtvarné umění

Na „Půdě“ se slavilo V letech osmdesátých jen hrstka zasvěcenců věděla o poloilegálních výstavách a díla některých umělců byla k vidění pouze v jejich ateliérech. Tehdy vznikla na severní Moravě skupina lidí, kteří se nebáli a výstavy nonkonformních umělců organizovali. I po mnoha peripetiích galerie Půda v Českém Těšíně stále funguje a letos v lednu oslavila 25. výročí bilanční výstavou. Ostrovy svobodné obraznosti Souměstí na česko-polské hranici má dodnes zvláštní kolorit vycházející z jazykové a kulturní plurality (kromě Čechů a Poláků zde před válkou žila silná židovská komunita) a tato otevřenost je v Českém Těšíně neustále citelná. V době, kdy ve výstavních síních vládla produkce komunistických umělců, byl ve městě založen zajímavý prostor s netradičním výstavním programem. „Pracoval jsem jako výtvarník tehdejšího Městského kulturního střediska, a tak mě napadlo využít půdní prostory tohoto objektu, starého domu z konce 19. století, pro komorní výstavní galerii. Na podzim 1980 jsme půdu vyčistili, vymysleli závěsný systém, nainstalovali světla (lampičky k šicímu stroji) a galerie zahájila provoz,“ vzpomíná Ladislav Szpyrc, jeden ze zakladatelů a stálý kurátor galerie. Od samého počátku se dramaturgie výstav orientovala na díla výtvarníků tvořících mimo oficiální struktury a tehdejší umělecké trendy. První léta prezentovala Půda hlavně autory z Moravskoslezského kraje, později z Prahy, Olomouce a z brněnského okruhu výtvarného teoretika Jiřího Valocha. Další prostor pro slovenské nonkonformisty Vedení tehdejšího MsKS „si jakoby nevšímalo“ těchto snah. Další směřování galerie Půda

bylo ovlivněno vstupem Ing. Kamila Drabiny do jejího kurátorského kruhu. Byl to právě tento sběratel a výborný znalec slovenského výtvarného umění, jenž v letech 1980/1984 připravil řadu výstav významných představitelů tehdejší slovenské neoficiální výtvarné scény (R. Sikora, J. Jankovič, D. Tóth, M. Mudroch, M. Urbásek a jiní). Díla a objekty byly instalovány buď ve foyeru Těšínského divadla, nebo přímo „na půdě“. V určitém období se Český Těšín stal ojedinělým místem neformálních setkání českých a slovenských umělců, teoretiků a zájemců o soudobé nekonformní umění, kteří do Těšína přicházeli z různých částí bývalého Československa. „Je s podivem, že nedošlo k vážnějším zásahům ze strany stranického aparátu. Později však začala atmosféra ’houstnout’. I navzdory tomu se mi ještě podařilo uspořádat několik dalších kvalitních výstav (J. Svobodová, R. Hliněnský, I. Minárik, D. Mrázková),“ říká kurátor. Po revoluci 1989 se stal svobodný umělecký projev normální součástí života, a tak i galerie Půda začala hledat nové cesty ve výstavní koncepci. „Navázali jsme spolupráci s Libou Olšákovou, kurátorkou galerie Langův dům ve Frýdku-Místku. Několikrát umožnila zapůjčení svých výstav pro prezentaci v Českém Těšíně a ve spolupráci s ní vznikl projekt Těšba 70/80, který byl ve ► Místní Kultura

Výtvarné umění ► své době ojedinělou skupinovou výstavou

slovenských výtvarníků v Čechách,“ vysvětluje L. Szpyrc. Na nové „Půdě“ Historická budova „Střelnice“, do které se kulturní středisko přestěhovalo, disponuje úžasným podkrovím, jež jako by bylo předurčeno k výstavní činnosti. Společenství lidí kolem již existující galerie založilo „Občanské sdružení Půda“ (11 členů) a začalo pracovat na rekonstrukci dalšího půdního prostoru. Nová galerie spustila svůj výstavní program v listopadu 1997. Protože v budově sídlí příspěvková organizace města – Kulturní a společenské středisko „Střelnice“, které má svou vlastní výstavní dramaturgii, uzavřelo s ní o.s. smlouvu o odborné spolupráci. Zhruba polovinu výstav připravuje KaSS „Střelnice“, druhou organizuje zde představené občanské sdružení. K letošnímu výročí získalo o.s. dotaci od města ve výši 15 tisíc Kč na výroční výstavu a dokumentační sborník. Mária Uhrinová

LABE - ELBE (DOTEKY 2007)

Již podeváté pořádá občanské sdružení SUKUS mezinárodní výtvarné sympozium LABE – ELBE, a to od 1. do 8. července 2007 v Zubrnicích nedaleko Ústí nad Labem. Jako každoročně zde němečtí a čeští výtvarníci v ovzduší vzájemné tolerance a přátelství vytvoří díla na zadané téma, tím letošním je SVĚTLO A STÍN – LICHT UND SCHATTEN. Sympozium skončí výstavou v zubrnickém kostele sv. Máří Magdaleny. Vernisáž zde proběhne v sobotu 7. 7. v 18 h a výstava potrvá do 30. 9. Díla ze sympozia budou od 1. 10. do 1. 11. 2007 vystavena také v Paláci Akropolis v Praze 3. Projekt podpořil Česko-německý fond budoucnosti, ObÚ Zubrnice, Muzeum lidové architektury v Zubrnicích, Palác Akropolis a mnoho dalších. Bližší informace na tel.: 222 515 626, 777 318 040, 728 248 925 nebo na [email protected], http:// www.sukus.com Tisková zpráva/hor 7-8 / 2007

Nový galerijní prostor Koncem dubna proběhlo slavnostní otevření nových prostor Městské galerie v Týně nad Vltavou v domě U Zlatého slunce na náměstí Míru. V původní Městské galerii ART CLUB pod radnicí se vystavovalo od ledna 1996. Za více jak deset let tam proběhlo 163 vernisáží a představilo se 463 výtvarníků z ČR i zahraničí. „Nové prostory ve 200 let starém historickém domě nabídnou více výstavní plochy a jejich bezbariérové řešení umožní přístup milovníkům umění s tělesným postižením. Věřím, že budou nadšeni i výtvarníci, kteří v Týně vystavují,“ říká starosta města Karel Hájek. Rekonstrukce začala v lednu 2007. „První etapa rekonstrukce nás stála 1,4 milionu korun. Jeden milion korun jsme získali od JE Temelín ze Skupiny ČEZ a 400 tisíc město pokrylo ze svého rozpočtu,“ vysvětluje starosta Týna. Město plánuje i druhou etapu, tj. zprovoznění venkovního dvorku mezi galerií a zámkem. „Tato etapa se nyní projektuje a odhad nákladů je mezi 500 až 700 tisíci. Pokud budeme mít vše připraveno a zajistíme financování, tak bychom rádi dvorek upravili do zahájení letošních Vltavotýnských výtvarných dvorků, tedy do začátku července. Dvorky bez dvorku by nebyly to pravé, jinak realizaci přesuneme do příštího roku,“ doplňuje Hájek. Se změnou výstavních prostor dojde i ke změně jména galerie. „Z Městské galerie ART CLUB se stane Městská galerie U Zlatého slunce. Využijeme historického téměř 200 let starého jména domu, které se tak dostane do souladu s místním historickým a českým názvoslovím.“ Tisková zpráva/uma

„Země krásná neznámá“ Výstavu s tímto názvem chce v letních měsících zorganizovat město Plzeň a umístit ji v sadovém okruhu v centru města. Autorem velkoformátových fotografií je světoznámý francouzský fotograf Yann Arthus Bertrand, který snímky velikosti 180 x 120 cm pořídil v různých končinách světa. Celkové náklady na instalaci mají dosáhnout 3,5 milionu Kč – 1,5 milionu může město uhradit z fondu životního prostředí, zbývající částku chce získat od sponzorů. S výstavou se v loňském roce seznámilo přes 1,3 milionu návštěvníků v Praze na Kampě. [ev] VÝTVARNÉ UMĚNÍ HAVLÍČKŮV BROD (24 tis. obyv.): Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě nabízí výtvarníkům možnost zúčastnit se 15. ročníku přehlídky Současná česká ilustrační tvorba, kterou připravuje na 4. 10. – 2. 12. (Ateliér, č.8, 2007)

41

42

Literatura, Audiovize

Letošní Letní filmová škola bude o brazilské sambě, ale i o moudrosti stáří

LFŠ v Uherském Hradišti (28 tis. obyv., Zlínský kraj), která již tradičně patří k prázdninové kulturní nabídce, je srovnatelná s velkými filmovými festivaly, avšak svým posláním i průběhem naprosto originální a jedinečná u nás i ve světě. Letošní 33. ročník se koná 20. – 29. července a jeho tématy jsou Člověk a stáří, Brazilský film a Kavkazský film. Hlavním pořadatelem Letní filmové školy je Asociace českých filmových klubů za podpory města Uherské Hradiště, MK ČR, programu Media EU a společnosti Zoner. Akce pořádaná s relativně velmi nízkým rozpočtem (letos kolem 12 – 13 milionů Kč) nabídne celkem 350 programových bloků a organizátoři očekávají účast 4000 akreditovaných účastníků, 1500 hostů a 50 000 neakreditovaných zájemců o doprovodné akce. Toto léto budou tedy diváci mít možnost zhlédnout na 200 celovečerních a 250 krátkometrážních filmů, kromě nich i pestrou škálu doprovodných akcí, které budou opět dramaturgicky provázány s letošními hlavními tématy (koncerty, divadelní představení, výstavy, workshopy, setkání s filmovými tvůrci a odborníky). V letošním roce bude zřízeno i profesionální tiskové středisko, které by mělo poskytnout kvalitní zázemí a informace novinářům i hostům LFŠ. Město je festivalu nápomocno Historie LFŠ je dlouhá, bohatá, ale dá se říci i pohnutá. Její počátky spadají do 80. let (1980 – 1985), potom byla „vytlačena“ do jiných měst a teprve v roce 1992 se opět vrátila do Uherského Hradiště, se kterým byla v roce 2005 podepsána smlouva o pořádání LFŠ až do roku 2015. Nárůst programu a účastníků přináší nemalé

problémy, ale naštěstí se nabídka jednotlivých kulturních zařízení města rozšiřuje a u stávajících zlepšuje. I když letos LFŠ nebude moci z důvodů rekonstrukce využít Slovácké divadlo, vítá vstřícnost nově vybudovaného areálu Regionálního vzdělávacího centra v Uherském Hradišti (dvě audiovizuální auly) a možnost využít prostor Sportovní haly a Zimního stadionu. K tradičním místům (kino Mír, Hvězda, letní kino na Masarykově náměstí aj.) kromě již jmenovaných ještě přibudou další, hlavně pro konání doprovodných akcí. Je to Slovácké muzeum, Slovácká búda nebo Nádraží ČD Uh. Hradiště, kde se bude přímo na kolejích konat výstava ve vlaku pořádaná Galerií Leica (o tomto mimořádném počinu jsme přinesli zprávu v minulém čísle MíKu). LFŠ plánuje rovněž „ozvěny festivalu“ Už teď jsou naplánovány Ozvěny LFŠ i v jiných českých městech. Tradičně se uskuteční v nejvýznamnějších artových pražských kinech AERO a SVĚTOZOR, pražské ozvěny LFŠ pod širým nebem pak budou uspořádány v letním kině na Střeleckém ostrově. Kromě pražských ozvěn budou některé filmy z festivalové přehlídky nabídnuty i v jiných městech Zlínského kraje. Informace o festivalovém dění, programu, ubytování atd. získáte na www.lfs.cz. Mária Uhrinová

Západočeská knižní faktorie

Jak informuje literární obtýdeník TVAR (č. 9/2007), je podpora západočeským literátům pozoruhodná. „V Plzni,“ píše Vladimír Novotný, „v posledních letech vzniká – obrazně řečeno – knižní faktorie, díky níž autoři plzeňští a vůbec západočeští mohou publikovat či mají kde publikovat.“ Jedná se o komorní vydání poezie nebo o povídkové výbory, ale bohudík nejde o vydání vlastním nákladem. Středisko západočeských spisovatelů (SZS) vydává po léta díla svých členů díky štědré grantové politice plzeňské radnice. Vedle něj zde působí občanské sdružení Pro libris, rovněž pod záštitou města, které zabezpečí každoročně vydání několika titulů. V Plzni je postaráno také o debutanty, za podpory MK zde funguje neoficiální edice prvotin. Ke kulturnímu životu západočeské metropole patří i měsíčník pro plzeňský literární život PLŽ, který vychází už v šestém ročníku. Jak píše autor, vydavatelské počiny mají i stinnou stránku. Knihy se v Plzni sice vydávají, ale jejich odborná reflexe je malá, zájem čtenářů je rovněž nevalný. Na závěr vznáší naléhavou otázku: „Mají pak knížky v regionu naději?“ Mária Uhrinová Místní Kultura

Portrét

43

Slyšet tóny Tiché Orlice Dostat od osudu talent a inteligenci, ale narodit se do chudých poměrů, to má člověk do života zaděláno na pořádný kus dřiny. Pan Milan Toušek, který oslavil letos v lednu osmdesátiny, patří k výrazným kulturním osobnostem Choceňska a právě s jeho životem a probojováváním se ke snu o hudbě se nyní můžete seznámit. „V Oustí umí každý housti“ Rodina Touškových žije v povodí řeky Orlice již několik století. Silná rodinná muzikantská tradice reprezentovaná hlavně dědečkem, profesionálním kontrabasistou, který hrál s orchestry po celém tehdejším mocnářství (Ljublana, Budapešť, Split…), byla však zlomena realitou: maminka pana Touška brzo ovdověla a tak všechno, čemu se mladý Milan tenkrát učil, muselo mít praktické využití. Vedle studia na průmyslovce se naučil mladý M.T. hrát na housle, později na klarinet, saxofon a další dechové nástroje. Nesmírně toužil hrát svoje vlastní skladby a tak se sám z knih učil zákonitosti harmonie a z konkrétní zkušenosti s nástroji, jejich technické možnosti. Doba usměrnila jeho kroky ke zcela jinému profesionálnímu směřování, než jaké si původně přál. Jako technik se celý život věnoval práci ve vývojovém oddělení podniku Karosa ve Vysokém Mýtě. Jeho technická řešení ve vývoji autobusů byla uznána jako patenty, z nichž řada byla úspěšně uvedena v život. Od šedesátých let se M.T. taky zabýval intenzivně biotronikou, následně pak léčitelstvím. Dodnes je vyhledáván jako známý léčitel, zabývá se experimentálním výzkumem těchto oborů a své výsledky shrnul v několika knihách s tímto tématem. Zlatá léta …padesátá, šedesátá, sedmdesátá Milan Toušek je člověk s bohatým nadáním a i když nemohl hudbu studovat profesionálně, provázela jej celým životem. Jeho hudební profil je pestrý: kromě toho, že sám hrál (ovládá řadu nástrojů mj. i cimbál), byl taky kapelníkem. Vedl dixielandovou kapelu, taneční orchestr s dívčím pěveckým triem, později kavárenskou kapelu, pro které komponoval vlastní skladby a aranžoval cizí melodie. Několik jeho skladeb z tohoto období se dodnes vysílá na vlnách rozhlasu, byly také nahrány na gramofonové desky (např. s orchestrem G. Broma). Počátkem padesátých let působil ve folklorní oblasti – založil soubor Proud a v sedmdesátých letech se stal primášem lidové muziky v Chocni, později v Ústí 7-8 / 2007

nad Orlicí. Stýkal se s hudebními skladateli Pavlem Čotkem, Františkem Kovaříčkem a Luborem Bártou, se kterým jej pojilo oboustranné přátelství. M.T. se sám od mládí osobitým způsobem pohybuje i v oblasti tzv. artificiální hudby, od sedmdesátých let dokonce tvoří cyklické skladby. Miluje hudbu B. Smetany a B. Martinů a jak sám říká, jeho základní inspirací jsou východočeské lidové melodie, tóny Tiché Orlice. Dokonale zná svůj kraj a v jeho skladbách se objevují literární témata spojená s choceňským a ústeckoorlickým regionem. K jeho nejčastěji uváděným dílům patří Pocta Mistrovi a Podorlická suita pro orchestr, smíšený sbor a sólisty. V roce 1989 byla v zámeckém barokním divadle v Litomyšli uvedena Touškova jednoaktová opera Růže žlutomodře puntíkovaná, čímž se do povědomí regionu dostává jako uznávaný hudebník. Po odchodu do důchodu se věnuje dál skládání a léčitelství. Sbírání plodů Šíře aktivit M. Touška je obrovská a mnohooborová, nicméně k hudební tvorbě, která je jeho srdcovou záležitostí, je puzen přímo národně-obrozeneckou náturou. Nejenom že jeho společenská povaha způsobila, že sdružoval kolem sebe lidi za účelem aby je bavil, psal pro ně hudbu a nutil muzikanty hrát do tance, ale i pro kolemjdoucí na choceňském náměstí (Silvestrovské dixilendové hraní před radnicí má v Chocni již tradici), navíc sbíral a zapisoval lidové písně. Protože muzikanti v již zmiňovaném folklorním souboru Proud neměli notový materiál, vyšli „do terénu“ a vyhledávali pamětníky, kteří byli ►

44

Zahraničí

► ochotni jim píseň zazpívat. M. Toušek na to vzpomíná

s úsměvem: „Byli jsme tři. Já zapisoval melodii. Ta se musela stihnout na jedno zazpívání, protože – stařeček, stařenka – vícekrát již písničku nezopakovali. Kamarádi psali text tak, že jeden psal první řádek, druhý psal druhý řádek textu. Ten se upřesňoval až doma, dle toho jak jsme si všichni pamatovali…“ V r. 2004 s přispěním města Chocně vyšla kniha „U Chocně háječek“ – sbírka lidových písní z východních Čech, ke které dalo podnět právě popisované období 50. let, kdy M.T. sbíral se svými přáteli lidové písně z okolí blízkéFoto: rodinný archiv

ho i vzdálenějšího, zvláště pak na Hlinecku. Zpěvník má v kontextu české národopisné kultury velkou cenu. Muzikolog, prof. Pavel Klapil z olomoucké Univerzity Palackého ji vysoko cení: „Z Touškových zápisů je zřejmá hudební erudice a regionální zakotvení… Pociťuji vděčnost vůči M.T. za to, že zprostředkoval zájemcům kouzlo východočeské lidové písně a tím přispěl k zájmu o písňový folklor, který může ozvláštnit naši globalizující se společnost.“ Skladatel Milan Toušek neskládá ruce do klína, dál komponuje skladby tematicky inspirované východními Čechami: Pověsti z východních Čech, Hrady a zámky (DVD se Symfonickým orchestrem Hradec králové) a jiné. Právě v čase uzávěrky – 10. 6. – se na nádvoří zámku v Zámrsku, kde Mistr žije a kde se velmi intenzivně zapojuje do kulturního života obce, uskutečnil benefiční Jarní koncert. Konal se u příležitosti 80. narozenin skladatele a léčitele, zámrského občana, pana Milana Touška. Byl uveden melodram „Pověst o lípě“, který pan Toušek složil k poctě „Stromu roku 2004“, šestikmenné lípy z místního parku. Ve druhé části koncertu vystoupil choceňský saxofonový kvartet Sax Q Mgr. Otakara Klímy, který zahrál kromě skladeb jiných autorů i další Touškovy skladby, hlásí pyšně obecní web. Mária Uhrinová

Burgenstrasse

neboli Hradní stezka

Jak oznámili zástupci Destinace Sokolovsko, která je pro německou stranu partnerem při jednání pro rozšíření Burgenstrasse na území ČR, v současné době probíhají jednání o prodloužení Hradní stezky v okolí Prahy. Projekt, který vznikl před 52 lety v Německu, vychází ze skutečnosti, že historické památky jsou stálé a lidé je rádi navštěvují. Díky tomu a díky rozvoji turistiky vznikají zmapované a propagačně podpořené cílené trasy. Burgenstrasse má čím dál tím větší oblibu, a to i v zahraničí. Původně 320 km dlouhá trasa se tak prodlouží na 1200 km – z Mannheimu až do Prahy. Svým významem patří k několika málo skutečně významným turistickým projektům na mezinárodní úrovni. 14 českých hradů, zámků a klášterů – Chebský hrad, zámek Kynžvart, hrad a zámek Bečov, hrad Loket, klášter Teplá, vodní hrad Švihov, zámek Nebílovy, zámky Kozel a Hořovice, souhradí Žebrák a Točník, hrady Karlštejn a Křivoklát a Pražský hrad – prodlouží cestu za památkami snad nejenom německým turistům. Více na www.sokolovsko.cz. [uma]

Společná adresa českých samospráv: SQUARE DE MEEUS 1, BRUSEL Národní asociace měst, obcí a regionů v čele s Radou evropských obcí a regionů a Eurocities otevřely společné zastoupení v Bruselu. Dům měst, obcí a regionů, jenž sídlí na adrese Square de Meeus 1, poskytl útočiště pro celkem 25 asociací a 12 měst. Nově zde začíná působit také společná kancelář Svazu měst a obcí ČR a Združenia miest a obcí Slovenska, pro které tato historická událost znamená další krok k efektivnější obhajobě zájmů českých a slovenských samospráv v Bruselu. Dům měst, obcí a regionů se slavnostně otevřel za přítomnosti významných hostů 6. června 2007. [luk] Místní Kultura

Zahraničí

45

Africké umění tingatinga Tingatinga je výtvarný styl nesoucí jméno svého prvního představitele a zakladatele Edwarda S. Tingatinga (1937 – 1972), který se narodil v jižní Tanzanii a pocházel z etnika Makua. Tingatinga přijel v roce 1961 do Dar-es-Salaamu, kde pracoval nejprve jako zahradník a později jako noční hlídač v nemocnici. Ve svém volném čase se věnoval malbě a deset let poté stálé zaměstnání opustil a svůj čas věnoval pouze malování. Jeho tvorba se dostala do povědomí místních obyvatel, a tak získával například zakázky na murální malby na soukromých i veřejných budovách. Tím, že byly jeho obrazy k vidění na veřejně přístupných prostranstvích, stal se časem známým a uznávaným umělcem doma i ve světě. Jeho umělecký rozjezd však netrval dlouho. O rok později, v roce 1972, Tingatinga tragicky umírá. Jeho smrt byla zbytečná a nahodilá − byl zastřelen nešťastnou náhodou při silniční kontrole. V té době však už má své žáky a pomocníky a čtyři nejbližší v jeho způsobu malby pokračují. K nim se postupně přidávají další, kteří dnes již tvoří třetí generaci tohoto stylu. Tito umělci malují olejovými barvami přírodní motivy Afriky přímo v ulicích pod širým nebem. Z původní malby na masonitové desky později přešla většina z nich na malbu na plátno, na němž zaplňují každé místečko přírodními motivy vycházejícími z flory a fauny africké přírody. Obměňované motivy květin, zvířat či lidských postav této původní výtvarné tvorby subsaharské Afriky se sice často opakují, ale každý obraz je originálem. Někteří ze současných umělců tingatinga dávají svým plátnům nový výtvarný rozměr a ztvárňují ve svých obrazech příběhy odehrávající se kolem nich, ilustrují pohádky ústně předávané generacemi nebo malují prostředí, které je ovlivňuje. U některých současných výtvarných děl lze vystopovat vlivy jiných vnějších uměleckých směrů a posun k abstrakci. 7-8 / 2007

Cesta obrazů TINGATINGA ze subsaharské Tanzanie do galerie U Svaté Anny v Plzni vede přes velkého obdivovatele Afriky a afrického umění Dana Augustu, který žije mezi Švédskem, Čechami a Afrikou (viz foto). Kdy a kde jste se narodil a jaký obor jste vystudoval? Vzniknul jsem zcela náhodou před 32 lety v mém rodném městě Písku, kde jsem také shodou okolností vystudoval gymnázium. Jste tedy původem Čech, avšak život Vás zavál do ciziny. Po gymnáziu jsem studoval rok švédštinu a dva roky fyziku na Chalmers University v Göteborku. Spíš mě ale bavil ten jazyk, ve kterém jsem se učil fyziku, než fyzika samotná, a tak jsem se rozhodl pro překladatelský kurz při Göteborské univerzitě. Po skončení kurzu jsem překládal a průvodcoval v Praze, než mě vítr zavál na půl roku do Indie, kde jsem se učil u řeky Gangy jógu a meditaci. Od té doby jsem se střídavě věnoval překládání, studiu a cestování. Jak vlastně začala Vaše anabáze do Afriky? Do Tanzanie jsem se poprvé dostal před sedmi lety zcela náhodou. Měl jsem letět na výlet do Keni, ale uletělo mi v Amsterdamu letadlo, a tak mě posadili na další letadlo tentokrát právě do Tanzanie. Před odletem jsem ještě rychle navštívil na letišti knihkupectví a nepozorovaně mrknul do cestovního průvodce Tanzanií, jestli tam náhodou zrovna neválčí. Zjistil jsem že ne a že tam žije 120 kmenů, mluví se tam svahilsky a je tam socialismus. Přistál jsem tam o půlnoci v roce 1999, měsíc po smrti velkého tanzanského prezidenta Mwalimu Nyerere. Kolikrát jste Tanzanii navštívil a jak často tam pobýváte? Já mám spíš pocit, že navštěvuji Evropu. V Evropě už jsem byl osmkrát. ►

46

Zahraničí

► Česká a tanzanská kultura a životní styl jsou

téměř protipólné. Jak to zvládáte? Přestávám to zvládat a sám sebe se ptám, za čím se ženeme. Krásně to demonstruje tento známý vtip: Leží černoch na pláži pod palmou, semtam mu na hlavu spadne banán, pohoda. Jde kolem Evropan a povídá: Co ty tady jen tak sedíš, mohl bys ty banány otrhat a prodat. Černoch: A proč? Evropan: No aby sis mohl zaměstnat lidi, kteří by ty banány trhali a prodávali, a ty bys z toho měl ještě víc peněz a... Černoch: A na co by mi byly ty peníze? Evropan: No nemusel bys už do smrti nic dělat, jen bys ležel pod palmou a užíval si... Stýkáte se pouze s umělci, nebo jste zcela vplynul do afrického způsobu života? Stýkám se aktivně asi s padesátkou malířů. Zpočátku přistupuji ke každému malíři jako k umělci a komunikace se odvíjí na základě jeho díla. Často jsem se o nich dočetl v knihách a podle toho jsem je posuzoval. Když jsem si vybavil nebo zaslechl jejich jméno, zvolal jsem: „Aha, to barevné naivní křoví!“ nebo „Hmm, ten abstraktní modrý hrnec!“ Ale postupem času jsem každého malíře poznal osobně tak, že dnes spíš zvolám: „Aha, ten vážený starší pan Mzuguno se třinácti dětmi!“ nebo „Hmm, ten mladý nadějný Chilonga, kvůli kterému jsem málem nestihl letadlo.“ Takže se můj soukromý sociální život motá kolem malířů v tom smyslu, že se s nimi stýkám i ve svém volném čase. Jezdil jsem například se slavným malířem Johnem Kilakou na pláž pozorovat ženy, navštěvuji Mwamediho Chiwayu v jeho domě bez střechy, dostal jsem se do hádky mezi abstraktním malířem Ali Kitogem a jeho družkou. Malíři v Tanzanii se neoddělují nebo neizolují od afrického způsobu života, naopak právě oni mi pomohli se integrovat do africké společnosti natolik, že mi dokonce začali hledat z vlastní iniciativy i manželky. Snažíte se prostřednictvím prezentace současných afrických umělců přiblížit běžnému Evropanovi génius loci subsaharské Afriky. Co Vás k tomu vede? Za každým vystaveným obrazem v klimatizované české galerii vidím skromný, ale přesto bohatý život malíře. Cítím jeho pot, který živí nejen jeho ženu a děti, ale i jeho prarodiče, strýce a tety. Z každého vystavovaného obrazu vyzařuje

umělcova upřímnost a radost ze života, jeho pohostinnost a přátelství. A tento obraz, tento umělec pro mě představuje celé vesnice, celé země a celou Afriku takovou, jaká ve skutečnosti je. Už je načase skoncovat s naším falešným soucitem s hladovými černými dětmi s velkýma očima z televizních obrazovek, naším strachem z Afriky jako černého kontinentu plného násilí a válek a naším přehlížením potenciálu Afriky jako něčeho primitivního. Pojedete-li do Afriky, budete překvapena inteligencí obyčejného farmáře, pohostinností chudých vesničanů, radostí hladových dětí, přátelstvím masajských válečníků, prací lenivých mužů, láskou zneužívaných žen, tolerantností nesmiřitelných kmenů a hloubkou primitivního umění. Tohle všechno jsou věci, které bych chtěl těmito obrazy ukázat, protože cítím, že to je moje povinnost vůči tamnímu obyvatelstvu. Máte mezi umělci mnoho osobních přátel a jste s nimi v pravidelném kontaktu. Zvažujete také, že některé z nich pozvete do Evropy? Zvažuji, že do Čech pozvu dva umělce. První se řadí mezi největší keňské sochaře a jmenuje se Morris Foit. Přejmenoval se podle našeho sochaře a afrikanisty Františka Foita z Telče. Ten žil a učil v Nairobi sochařství na univerzitě v šedesátých letech a při návštěvě zeleninového trhu si všiml malého chlapce, jak prodává malou sošku. Byl šokovaný jeho šikovností tak, že ho začal zadarmo vyučovat sochařství, protože pocházel z chudé rodiny a neměl prostředky na studium. Na začátku sedmdesátých let se rodina Foitů náhle přestěhovala z Nairobi do Slovinska a kontakty se zpřetrhaly. I když mladý černý Foit hledal svého českého učitele přes třicet let, jeho láska, respekt a vděčnost k němu přetrvaly do dneška. Byl jsem uchvácen jeho osobností a jeho vztahem k učiteli tak, že jsem se zapojil do hledání a slíbil mu, že jednou uvidí rodný dům bílého Foita. Vyřezal rodině Foitů ještěrku, kterou mám připravenou k předání dnes sedmdesátileté dceři Regině žijící v Telči. Dalším umělcem je Tanzanec John Kilaka, malíř a vypravěč afrických pohádek. Přestože kvůli chudobě nestudoval víc než základní školu, stal se spisovatelem a ilustrátorem afrických pohádek, které již byly přeloženy do mnoha jazyků. Jezdí pravidelně do Švýcarska, kde vypráví pohádky na základních školách. Přitom neustále zdůrazňuje vzdělávací ► Místní Kultura

Zahraničí

Japonsko je obřad, Japonsko je krásný květ Koncem března se konal v pražském Obecním domě zajímavý charitativní koncert. Třistačlenný japonský umělecký soubor Ginkenšibu přijel do Čech propagovat historii a kulturu Japonska. Věkový průměr účinkujících byl kolem 65 let a spojení životní zralosti s neutuchající kreativitou a patriotizmem je nejen obdivuhodné, ale přináší mnohé otázky: kdo jsou tito mile se usmívající a uklánějící se staříci a co je nutí projet půlku zeměkoule, aby tady zpívali a tančili? Nadace NIPPON GINKENSHIBU, zřizovatel souboru, byla založena v roce 1968 za účelem zlepšit prezentaci a podporovat aktivní tvůrce, kteří se zabývají japonskými tradičními uměleckými disciplínami: recitací a zpěvem básní (GIN-EI), tancem (NIHON BIYOU) a tancem s meči (KEN-BU). Tyto v Japonsku dobře známé tradiční formy hudby, zpěvu a tance vznikaly v 15. a 16. století a právě v Ginkenšibu se seskupují zapálení následovníci „starých mistrů“, kteří zde působí jako interpreti i jako organizátoři. Dnes prezentované japonské jevištní formy nejsou pouze výsledkem postupných změn a vývojových trendů aponský soubor Gin- vznikajících po stakenšibu (300 členů) letí, ale osobnostjako celek je sice ama- ním přínosem kažtérský, ale jednotliví dého účinkujícího členové jsou, nebo byli, vznikají nové, orivětšinou profesionální- ginální formy. S nemi učiteli toho kterého smírným zaujetím a přesností zvládají japonského umění. členové souboru náročné hlasové i pohybové kreace. V Obecním domě dostaly největší prostor japonský tradiční

tanec, Kenbu – tanec s meči a Šibu – tanec s vějířem. Na velkoformátových fotografiích použitých jako pozadí diváci poznávali místa spjatá s dějinami Krajiny vycházejícího slunce a jeho atributy – květy sakury. Moderátor, japonský Čech, pan Tomio Okamura diváky uváděl do konkrétních historických období a přibližoval jednotlivá čísla programu. Představení, které už v průběhu let viděly tisíce diváků, včetně těch z Austrálie, USA, Rakouska, Řecka a Nového Zélandu, zahrnují přednes básní, hru na koto a jiné tradiční nástroje, zpěv, ukázky tance s mečem a vějířem, které jsou součástí divadelních kusů, ve kterých tanečníci hrají role historických postav. Březnový koncert byl cenný z několika stránek. Přispěl nejen k posílení přátelských japonsko-českých vztahů, ale spojením prezentace japonského tradičního umění s vystoupením českých folkloristů – tanečního souboru Zavádka z Čejkovic a cimbálové muziky Šmytec z Brna – ukázal hodnotu kulturního dědictví, které je drahé oběma národům. Pomyslnou korunou zajímavého projektu je fakt, že veškeré vstupné bylo věnováno Dětskému domovu v Mašťově. Mária Uhrinová

► poslání pohádek a navrhuje, aby se staly i sou-

ného chodníku, bez živočišného tepla v přeplněném autobuse, bez osvěžující šťávy kokosového ořechu v třicetistupňovém lednovém horku. To jsou věci, které mi v Čechách nebo ve Švédsku chybí. Taky mi chybí děti hrající si na ulicích, dospělí v plném tanečním proudu a řidiči jezdící na červenou… V současné době zjišťuji s malířem Johnem Kilakou možnosti otevření galerie ve městě Moshi pod nejvyšší zasněženou horou Afriky, Kilimandžárem. Pokud to vyjde, budu trávit v Africe více času. Text a foto Helena Fenclová

J

částí školního rozvrhu v Africe. Společně jsme zachránili pohádku jeho učitele, který zemřel při její ilustraci. John již namaloval devět zbývajících obrázků, a tak bude pohádka podtrhovat svou nesmrtelnost. Nyní je John v západní Tanzanii s diktafonem a kamerou a sbírá pohádky od starců a dokumentuje život ve vesnicích. Chystáte se v Africe usadit na delší dobu či dokonce natrvalo? Žiju spíš v přítomnosti než v budoucnosti, a tak jako Afričanům mi dělá problém něco plánovat. Všechno směřuje k Africe a nedokážu si představit život bez ranní kávy sedě na hraně ruš7-8 / 2007

47

48

Zahraničí

SLOVO a HLAS

v češtině i slovenštině znamenají totéž Před čtyřmi lety vzniklo v Poděbradech sdružení příznivců mluveného slova s názvem SLOVO a HLAS. Jeho členové podporují kulturu mluveného projevu a starají se o jeho zlepšení. Členské auditorium se ujalo také úkolů Společnosti přátel kultury slova, která v roce 2003 ukončila činnost, ve snaze zajistit kontinuitu Poděbradských dnů poezie a spolupracovat na přípravě chebské přehlídky Divadla jednoho herce. Jméno přijalo sdružení podle někdejších sborníve federální, nyní setkávání blízkých národů ze dvou států. Jedno ze dvou „podujatí“ mluveného ků, které vydávala literární kavárna Viola. Jejím slova, kde zní čeština i slovenština. Tím druhým předsedou je od počátku literární vědec Vladimír Justl. Veřejností nejvíce vnímané jsou však je amatérský festival poezie ve Valašském MeziPoděbradské dny poezie, jejichž hlavním pořaříčí, jehož 43. ročník proběhne v listopadu. datelem je sdružení SLOVO a HLAS a spolupoPoděbradské dny poezie měly dvě soutěžní řádá je s městem Poděbrady, Kulturním a inforfóra, kde se představili recitátoři dle věkových mačním centrem Poděbrady. Letošní 45. ročník kategorií (do l9 a nad 19 let). Prezentovaly se festivalu uměleckého přednesu poezie a prózy málem všechny umělecké školy z bývalého úzeproběhl od 19. do 22. dubna 2007 za účasti česmí Československa. Taky doprovodný program kých i slovenských umělců. Historie setkávání byl bohatý: koncerty, křty knih, divadlo poezie milovníků slova a přednesu je dlouhá – bylo pro děti. Jako v předchozích letech byly udělezaloženo roku 1963 Svazem československých ny čtyři Křišťálové růže jako nejvyšší ocenění dramatických umělců, především zásluhou v přednesu poezie a prózy. Letos je obdrželi Heherce, recitátora, scenáristy, režiséra a organilena Čermáková, Jana Hlaváčová, Dalimil Klapzátora Vlastimila Fišara (1926 – 1991). V 70. ka a slovenská recitátorka Eva Žilineková. letech a první polovině 80. let byly dny poezie Poděbradské dny poezie se konají i díky porozunejednou dobově „zprostituovány“, už ale před mění MK ČR, města Poděbrady, řady dárců cen rokem 1989 nabíraly nový dech a od roku 1990 z české (Obec spisovatelů) i slovenské strany se vrátily k idejím jejich založení, proto byly (včetně MK SR). přejmenovány na Poděbradské dny poezie. DříMária Uhrinová

Slovenští dobrovolní „záchranáři“ památek jsou nespokojeni

V dubnu se uskutečnilo na Ministerstvu kultury SR setkání generálního ředitele sekce kulturního dědictví a zástupců slovenského občanského sdružení Zachráňme hrady. Základním tématem bylo řešení majetko-právních vypořádání kulturních památek, hlavně hradních zřícenin, a systémová podpora záchrany ze strany státu. Dle záchranářů stát dlouhodobě zanedbává jedinečné dominanty, které tvoří charakteristickou podobu slovenské kulturní krajiny. „Když teď nevytvoříme podmínky pro záchranu hradů, za 20 let téměř polovina unikátních zřícenin zmizí. Neziskové organizace nabízejí alternativu vůči finančně předraženým zásahům stavebních firem. Za více než 10 let činnosti jsme dokázali, že nadšenci jsou schopni zachraňovat památky kvalitněji než profesionální firmy. Naše pomoc je reálná i bez velkých stamiliónových investic,“ říkají zástupci sdružení. Většina slovenských hradů je ve vlastnictví státu a jsou v dezolátním stavu, protože stát nemá žádnou koncepci jejich záchrany. Paradoxně však ani neumožňuje dobrovolníkům tento nadbytečný majetek odkoupit nebo pronajmout. Proto jsou tito zájemci o záchranu hradů odříznuti od přístupu k jakýmkoli fondům z EU. Sdružení Zachráňme hrady zastřešuje 14 organizací, jejichž členové (vesměs mladí lidé do 30 let) – dobrovolní zachránci hradních ruin ročně bezplatně odpracují víc než 50 tisíc hodin, čímž ušetří státu ročně několik desítek milionů korun. Více informací na www.zachranmehrady.sk. Mária Uhrinová Místní Kultura

Zajímavosti

Výstava vnořená do historie Romů

Chystá se výstava Zaniklý svět českých Romů a Sintů. Otevřít by se měla v září ve Veletržním paláci v Praze. Veřejnost tak bude mít poprvé možnost udělat si ucelenou představu o původní romské kultuře v Čechách a na Moravě. Připomenou ji například staré fotografie ze svateb, pohřbů, snímky vozů i tradičního oblečení. Ve 20. letech minulého století žily v Čechách a na Moravě zhruba 3 tisíce Romů. Moravští bydleli většinou v romských osadách, čeští kočovali. V severočeských Sudetech pak byli němečtí Sintové. Protektorátní úřady zakázaly Romům v roce 1940 kočovat. V roce 1942 četníci provedli soupis všech „cikánů, cikánských míšenců a osob žijících po cikánském způsobu“. Do seznamu se dostalo 6500 lidí. Část z nich skončila ve sběrných táborech v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu. Transporty za války odvezly do Osvětimi bezmála 5000 Romů. Do vlasti se jich vrátilo jen 583. V Česku tak dnes žije jen pár tisíc českých Romů a jejich potomků. Podle odhadů může v současnosti v ČR být až čtvrt milionu Romů, většina pochází ze Slovenska. Život původních českých Romů ukáže výstava ve Veletržním paláci. Zdroj: Econnect [luk]

Oceněná fasáda V architektonické soutěži Fasáda roku 2006 v kategorii Rekonstrukce získala 1. místo „Renesanční sgrafitová fasáda zámku Doudleby nad Orlicí“. Je to úspěch firmy Hynek z Opočna, okres Rychnov nad Kněžnou. V Hudebním divadle v Praze – Karlíně toto prestižní

ocenění převzal její ředitel Václav Hynek. „Nová fasáda přesně obnovuje původní styl a zachovává plasticitu sgrafitové fasády zároveň. Byla provedena její komplexní rekonstrukce při respektování historické předlohy a spolupráce s památkáři. Celá rekonstrukce byla provedena na vysoké profesionální úrovni a výsledek lze hodnotit jako vynikajícím

Umění výšivky

ART OF THE STITCH

S uzávěrkou 21. září 2007 byla vypsána soutěž o účast na mezinárodní dvouleté výstavě (2008/ 2009). Je otevřená všem umělcům, studentům a absolventům, kteří k datu započetí práce dosáhli věku 18 let. Oním datem je 31. říjen 2006. www.uvucr.cz/nabidky/umeni_vysivky_2007.htm

Knihy blízké budoucnosti...

Server www.palmknihy.cz je zaměřen na popularizaci a distribuci elektronických knih. Na českém/ slovenském internetu se jedná o jedinečný projekt jak rozsahem, tak i přístupem k problematice e– knih. Všechny knihy si totiž můžete číst na běžně dostupných PDA – Palm, PocketPC nebo Psion... Na webu se uvádí, že k dispozici je celkem 3111 knih, staženo bylo neuvěřitelných více než 4 miliony knih. 7-8 / 2007

způsobem provedenou opravu historického zámku,“ uvádí se v závěrečném hodnocení. Mikuláš z Bubna nechal zbořit v letech 1588 – 1590 starou doudlebskou tvrz a na jejím místě dal vystavět renesanční zámek s nádhernou sgrafitovou výzdobou. Čtyřkřídlá jednopatrová budova čtvercového půdorysu byla koncem 17. století barokně přestavěna. Text a foto Josef Krám

49

50

NABÍDKA Sokolov – Krajské muzeum NOSTICOVÉ (historie šlechtického rodu), do 9. 11. Cheb – Krajské muzeum ZMIZELÉ CHEBSKO, do 7. 10. Jílové u Prahy – Regionální muzeum S PRÁDLEM JE TO HRAČKA, KDYŽ JE K RUCE PRAČKA, do 2. 9. DŮLNÍ LAMPY A OSVĚTLENÍ, do 26. 8. Česká Skalice – Muzeum Boženy Němcové a Textilní muzeum TIBA DĚLÁNO Z HLÍNY A DŘEVA – Irena Hirai, keramika a Ladislav Havrda, restaurování, do 22. 7. Český Krumlov – Galerie české kultury (Máselnice, zámek) VÝSTAVA SOCH A OBJEKTŮ JINDRY VIKOVÉ A FOTOGRAFIÍ PAVLA BAŇKY, od 30. 6. do 30. 8. Beroun – Muzeum Českého krasu ODĚV A TEXTIL ANEB CO SI OBLÉKALI NAŠI PŘEDCI, do 12. 9. 195 LET ŽEBRÁCKÉHO OCHOTNICKÉHO DIVADLA, do 30. 9. České Budějovice – Alšova jihočeská galerie, Wortnerův dům JAN MORAVEC – Grafika, do 8. 7. BERNARD REDER – SOCHY, KRESBY, DŘEVORYTY A TIBOR HONTY – FOTOGRAFIE, do 8. 7. Kolín – Regionální muzeum SLADKÁ 60. LÉTA, do 26. 8. BITVA U KOLÍNA – DEN ZNOVUZROZENÍ MONARCHIE, do 29. 7. Hlinsko – Betlém POVĚSTI Z HORÁCKA, do 8. 7. TROŠKU MLÍČKA DO HRNÍČKA, od 21. 7. do 31. 10. Tachov – Muzeum Českého lesa ZLATÁ ŠEDESÁTÁ, do 31. 8. Klatovy – Vlastivědné muzeum Dr. Hostaše DRHOVŠTÍ – hračky a loutky manželů Drhovských a jejich syna Jiřího Mělník – Regionální muzeum ING. JIŘÍ ČERMÁK – FOTOGRAFIE, od 18. 7. do 12. 9. Znojmo – Jihomoravské muzeum VZÁJEMNÁ PŘÍTOMNOST. Ilja Bílek – Skleněná plastika, Miroslava Krausová – textil, malba, grafika, od 13. 7. do 25. 8. Hradec Králové – Muzeum východních Čech IGNÁC PREISSLER (1676 – 1741), do 2. 9. KRIMINALITA VÝCHODNÍCH ČECH V 16. – 18. STOLETÍ, do 28. 10. PAPÍROVÉ LÉTO III (papírové modely a vystřihovánky), do 30. 9. ZDOBNÉ TECHNIKY V UMĚLECKÉM TRUHLÁŘSTVÍ (Práce žáků Střední uměleckoprůmyslové školy hudebních nástrojů a nábytku v Hradci Králové), do 30. 9.

„Noviny ze všech kontinentů a Tváře exotických zemí“ Unikátní kolekce novinových titulů ze sto osmdesáti zemí světa a fotografie z exotických zemí je k vidění v Galerii v podloubí Muzea Kroměřížska na Velkém náměstí v Kroměříži. Majitelem sbírky je kroměřížský novinář Miroslav Karásek, který noviny shromažďuje osmnáct let a vlastní již tituly ze všech kontinentů světa. Součástí výstavy jsou i raritní tituly, např. Noviny vydávané KFOR v Kosovu, Noviny pro indiánskou menšinu v Kanadě, Noviny pro středisko NASA v USA, Noviny pro vesnici se šesti obyvateli, Parodie – prolhané noviny, ZORA – noviny pro nevidomé aj. Návštěvníci budou mít také možnost zhlédnout jedinečné snímky obyvatel neznámých koutů naší planety od fotografů cestovní kanceláře Livingstone. Několik desítek fotografií bylo pořízeno v Jižní Americe, Asii, Africe, Austrálii i Oceánii. Ke svému koníčku se M. Karásek dostal v podstatě náhodou. „Kamarád mi přivezl jedny noviny z Ghany a později se mi dostaly do rukou i noviny z Číny, Itálie, Řecka či Bulharska. ►

Česká kronika

součástí projektu UNESCO Unikátní rukopis české rodinné kroniky „Paměti sedláka Josefa Dlaska z Dolánek u Turnova“ z roku 1800 – 1853 se stane součástí projektu UNESCO „Paměť světa“. Dvousetstránková kronika je uložena v Muzeu Českého ráje v Turnově, které nedávno získalo příspěvek od ministerstva kultury na digitalizaci tohoto díla. Dlask žil na rodinném statku v Dolánkách u Trutnova v letech 1782 až 1853. Jako osvícený člověk vynikal mezi ostatními sedláky. Tento spisek poskytuje badatelům jedinečné informace o životě venkovského lidu, jeho obyčejích a zvycích, občas i o vyšší politice na počátku 19. století. Program „Paměť světa“ obsahuje více než 120 různých druhů dokumentů z celého světa. Byl založen v roce 1997 k ochraně dokumentárního dědictví, jež odráží různorodost jazyků, lidí a kultur. Více na WWW.TURNOVSKOVAKCI.CZ Místní Kultura

► Velmi mne zaujaly, a proto jsem si

je schoval. I když čas od času k nim přibyl další titul, do roku 1989 sbírka příliš nerostla. Teprve v devadesátých letech jsem díky kamarádům cestovatelům přišel k jedinečným titulům a začal je sbírat systematicky,“ přiblížil situaci Miroslav Karásek, který by jednou rád vlastnil tituly ze všech zemí světa. Kterých novin ze své svírky si nejvíce cení, to odhaduje jen velmi těžko. „Pravděpodobně jsou to ty, které jsou spojeny s nedostupností té či oné země. Takže nejvíce si vážím novin z Fiji, Nepálu, Tibetu, Pákistánu, Kašmíru, Bhutanu, Bangladéše či Sierra Leone,“ prozradil novinář. O tom, že jeho sbírka je vskutku ojedinělá a zajímavá, svědčí i ocenění, které Miroslav Karásek získal od Klubu sběratelů kuriozit. Jeho noviny byly označeny titulem Pozoruhodná sbírka, který klub uděluje jen velmi originálním a specializovaným kolekcím. Více informací o sbírce novin na: HTTP://WWW.VOLNY.CZ/MIRO.KARASEK

TINGATINGA je výtvarný styl nesoucí jméno svého prvního představitele a zakladatele Edwarda S. Tingatinga (1937 – 1972), který se narodil v jižní Tanzanii a pocházel z etnika Makua. Výstava TINGATINGA zahajuje v galerii U Svaté Anny v Plzni v úterý 3. července za zvuků bubnových variací angolského bubeníka a klimatologa JACQUESE CELISTINA MOLIBY BAKANZY a potrvá do konce července. Cesta obrazů TINGATINGA ze subsaharské Tanzanie do galerie U Svaté Anny v Plzni vede přes velkého obdivovatele Afriky a afrického umění Dana Augustu, který žije mezi Švédskem, Čechami a Afrikou. Rozhovor s ním čtěte na straně 45.

52

Mezinárodní sympozium uměleckých kovářů

Hefaiston 2007 25. 8. – 26. 8. 2007 Hrad Helfštýn

stálá expozice uměleckého kovářství dovezené kovářské exponáty prodej kovářských výrobků prodej zařízení a potřeb pro umělecké kováře expozice replik renesančních mincovních strojů demonstrace kovářské tvorby paralelně na 11 pracovištích

Místní Kultura