Ročník VI. - číslo 22 Občasník primariátu H

Ročník VI. - číslo 22 Občasník primariátu H

ÚVODNÍK, OBSAH Nedávno mne v rádiu, které poslouchám u vaření, zaujal vyprávěný příběh. Byl o dvou psech – mladém a starém – zkušeném. Mladého psa uvázali k boudě na dvorek, ale řetěz mu nedovoloval prozkoumat nejzazší poslední kout dvorku. Stále se o to ze všech sil snažil – řetěz se mu bolestivě zarýval do krku, ale pes nepolevil a stále se pokoušel ze všech sil poslední kout „dobýt“. Tak strašně se trápil, až se z toho soužení utrápil. Když pak ke stejné boudě přivázali starého, zkušeného psa. Ten si posledního rohu vůbec nevšímal, hbitě prozkoumal zbývající dostupné rohy a zjistil, že když se naučí s řetězem zacházet, ani ho pořádně necítí..... Zde je krásná paralela pro nemocné s vleklým onemocněním, ale je to i o přístupu k životním situacím obecně. O umění „pustit“ to co nám není dáno a orientovat se na to, na co stačíme, co můžeme a najít si v tom uspokojení. To je ale mnohdy práce na měsíce, roky. Doufáme, že na té dlouhé cestě Vám může být časopis Posel nadějí i inspirací.

OBSAH: Úvodník Téma Tvorba pacientů Reportáž – DC MAJÁK Otakar Matušek Oddělení 17b Stromy – stanice 17b DOTYK Tvorba pacientů Nebojte se Opavy IV. FOTO Recenze knihy… a její křest

2 3 5 6 8 9 11 12 14 15 18 19

Eva Klimešová Marta Vinarková

VI/22

2

TÉMA – ROZHOVOR Pohled psychologa PhDr. Petra Vavříka na léčebnu dříve a nyní v rozhovoru s Evou Klimešovou.

Setkáváme se s vyléčenými klienty - jejich blízkými, nově nabízíme rehospitalizace pro pacientky, které to potřebují.

1. JAK DLOUHO PRACUJETE V LÉČEBNĚ? V léčebně pracuji už 39 let.

5. JAKÁ JE ÚSPĚŠNOST LÉČBY? U 3 let abstinence je úspěšnost asi 25 %.

2. ZAJÍMALO BY MĚ CO SEHRÁLO VE VÝBĚRU POVOLÁNÍ ROLI? Zajímají mně a vždy mě zajímali lidi. Záhady jejich chování, a uvědomují si, že už v dětství mně bavilo číst si o různých poruchách. Oslovil mne film o psychoterapii psychóz – kde pracoval H. Buxbaum – to mne zaujalo. Začínal jsem na dětském oddělení, pak jsem přešel na neurózy, kde jsem dlouho zůstal. Nyní se už řadu let věnuji problematice alkoholové závislosti u žen.

6. KOLIK JE V PSYCHIATRICKÉ LÉČEBNĚ PSYCHOLOGŮ A JAKÁ JE NÁPLŇ A SMYSL JEJICH PRÁCE? Psychologů je asi 24. Vzdělávají se, posun vidím i v konkrétní spolupráci s klientem. Důležitou funkcí psychologů je vybočení z technicko - medicínského pojetí léčby s jeho schématem nemoc - lék. Setkáváme se s příběhem člověka, s jeho životem. Důležitou součástí je ale určitě i pomoci najít diagnózu. 7. CO JE NA TÉTO PRÁCI PODLE VÁS OBTÍŽNÉ? Když se nad tím zamyslím, obtížné je držet profesionální úroveň i v situacích, kdy se člověk z různých důvodů necítí dobře. Vím ale, že když do toho jde, zapomene na své starosti a práce mu pomůže těžkosti překonat.

3. MŮŽETE SE POKUSIT O SROVNÁNÍ MOŽNOSTÍ LÉČBY DŘÍVE A DNES? Větší akcent klademe na psychoterapii a individuální léčbu. Na našem oddělení, kde se léčí alkoholové závislosti byla dříve malá nabídka aktivit. Nyní přibylo personálu, je tam psycholog, režimová sestra... Možností léčby tedy přibylo.

8. TAKOVÁTO PRÁCE JE URČITĚ NÁROČNÁ, JAK SE BRÁNÍTE VYHOŘENÍ? Práce mne baví a stále ještě mám dojem, že mi pacienti pořád něco dávají. Každý mě zajímá, jako jedinečná existence. Někdy mě překvapí i když léčbu nevidím optimisticky, tak objevím „poklady“ když si pacientka vezme z léčby víc, než jsem doufal....

4. CO POVAŽUJETE V LÉČBĚ ZA DŮLEŽITÉ? Základem léčby je učit se zodpovědnosti k sobě, ale i k druhým. Dbáme na dodržování režimu. Stěžejní je setkání samotného se sebou. Porozumění sobě, své závislosti... Máme klubová setkání, celou paletu psychoterapeutických disciplín.

VI/22

3

TÉMA – ROZHOVOR 9. CO BYSTE NA PSYCHIATRICKÉ LÉČEBNĚ OCENIL A CO BYSTE RÁD ZMĚNIL? Léčebna se mi líbí taková, jaká je. Její architektura, umístění, kontakt s přírodou. Limitují nás finance. Některá oddělení jsou již značně zchátralá, zasloužila by si opravu. Také vnímám, že jednotlivá oddělení pracují docela odděleně, uvítal bych větší provázanost a možnost vzájemného poznávání. 10. JAK ZNÍ “RADA DO ŽIVOTA” OD ZKUŠENÉHO PSYCHOLOGA? Rady nedávám, snažím se spíše o sdílení a porozumění. Mé doporučení může znít prostě, ale myslím, že je dobré, když je člověk sám sebou. Jestli mu v této cestě u nás pomůžeme, je to důvod k dobrému pocitu. TEXT: Otázky - Eva Klimešová Odpovědi:PhDr. Petr Vavřík

Alfonz Essler

Ivana Doris Sičová 1. Láska je jako květina, která se po lístku rozebírá jako ta žena co dlouho nikoho nemá. Kolikpak lístečků rozeberete, než si šikovnou ženu najdete? R: Láska páska my jdem ven. Láska my jdem ven. 2. Láska je jako růže, která potom odkvétá jako její věk růže potom odkvétá.

Spříznění duše Pavlína Janusová Já píšu Vám. Co mohu více? Jít k Vám při svitu svíce? Vždyť už tak je to dost komplikované. Víte co jsou to spřízněné duše? To jsou duše, které tuší, že nemohou žít spolu ani bez sebe. Nepatřím však přesto Vám. A muži věrnost zachovám. Ale za přítele si volím Vás.

R: Láska páska my jdem ven. Láska páska my jdem ven.

VI/22

4

TVORBA PACIENTŮ

Zima Petr Hadámek A přišel listopad naštve Tě akorát že přijde prosinec pod nohama bude zas binec. A přijde leden med už je sněden. V únoru obracíš oči v sloup Bojíš se, abys z té zimy nezhloup. A přijde březen Osvobozený vězeň V dubnu, to už se kalí to jsme se zimě vysmáli. Radši dvě léta, jak jedna zima v mnoha lidech ta myšlenka dřímá Některé zimy jsou teplé docela jak na dně ohniště trocha popela. Některá zima je třeskutá Jak noha esesáka do boty obutá Některá zima plyne fajně a lehce že se Ti ani do léta nechce.

Milan Farný

Psí nos Petr Hadámek Můj pes politicky pracovává dobré a špatné pachy očichává svým nosem různé vůně třídí po dobrých vůních se pídí.

Zimní čas může být i časem snění příjemně zamyšlených chvil a dlaní.

VI/22

Pavlína Janusová

Petr Hadámek Já viděl stavět římsu já viděl ležet mísu byl to dům, pro nějž teď lkám hlubokému smutku propadám byl to dům, v němž máma s tátou žili.

Dětství

Kéž by naši politici měli také nos třídící dobré nápady z rukávů tahali ty špatné skartovačkám nechali.

Dál musím jít světem sám žít s tím, co po nich mám já jim na hrob píseň dám s přáteli svůj život urovnávám už mě nikdy nic na světě nerozčílí.

autor

Milence Dva svědci. Že by Jehovovi? Ne. Kristovi. V utrpení, bolesti, našli však zdroj radosti. Květen, Máj, Lásky čas. Ve slunci našli jas. Odpustil si, odpustit si sám. Vnímám to, vnímám. Doufej. Doufám.

Rodný dům Zimní čas může být příjemně stráven s dostatkem otopu u kachlových kamen.

Alfonz Essler

Dál chci život plný lásky ať se mi žije aspoň jak psům rasy husky ať má smysl moje snažení ať mě žena občas ocení vždyť jsme na světě jen na chvíli.

Pavlína Janusová Maminko, tatínku kdybyste tušili. Ta bolest. Jeno slovo či dvě? Ztracené dětství. Odsoudili, obloudili o štěstí sudičky mne? Ano či ne?

5

REPORTÁŽ – Denní centrum MAJÁK

Denní centrum úterý dopoledne, prostorami se line libá vůně jídla. Na sporáku se vaří guláš. V Denním centru je dneska 8 lidí.

povahy, ale teď už jsem rád, že si mám s kým pokecat. Jak často teď do centra docházíte? Já chodím každé úterý a pátek. Program je v úterky trošku volnější a já si rád s Janou zahraju karty nebo člověče, nezlob se. Dneska jsem ale přemluvil Romana a uvaříme si guláš. To se mi bude hodit, až budu přemýšlet, co si doma uvařím. Vypadá to dobře a voní ještě líp. Jaký program Vás čeká odpoledne? No, nejdřív tu dobrotu sníme a pak nás čekají křížovky, slovní hry a cvičení na paměť …aby nám to lépe myslelo ☺ .

Dnes se zeptáme jednoho z návštěvníků na pár otázek. Náhodně jsme vybrali pana Jendu. Před pěti lety u něj vypuklo psychické onemocnění, pro které ztratil práci a také přátele. Po návratu z léčebny byl sám doma, všechno na něj padalo. Psychiatr mu doporučil denní centrum Maják. Nejdřív neměl chuť někam chodit…

Rozhovor: … říkal jste, že Vám dělalo velký problém do centra přijít. Co Vás vedlo k tomu, že jste nakonec přišel? Když jsem byl na pobytu v Třinci, potkal jsem Petra, který do centra už chodil. Přemluvil mě, ať se přijdu podívat. Jak na Vás centrum působilo, když jste přišel poprvé a jak ho vnímáte dnes? Maják je lehké si oblíbit. Prostory jsou vzdušné a příjemně barevné. Chvilku mi trvalo seznámit se s novými lidmi, jsem spíše tišší VI/22

Zmínil jste pátek. Jak trávíte v centru den před víkendem? Do centra chodí i moje přítelkyně, se kterou chodím v pátky na výlety. Sám bych se nedonutil, tak je fajn, že se sem tam dostanu do přírody nebo na výstavu. Děkuji Vám za rozhovor.

6

REPORTÁŽ – Denní centrum MAJÁK Denní centrum Maják F. Čejky 450 738 01 Frýdek-Místek Tel:732 463 412 [email protected] www.fm.charita.cz/dcmajak Aktuální ceník je k nalezení na: www.fm.charita.cz/dcmajak.

Denní centrum Maják nabízí tyto programy: Pracovní terapie, relaxace hudbou, trénink paměti, nácvik vaření, škola malování, cvičení na židli a oční gymnastika, výlety, pohybová terapie, nácvik pečení s cukrářkou, hravá němčina, základy práce na PC, orientace na trhu práce, kultura osobního projevu, finanční gramotnost, aj. Pracovníci také pomohou např. najít zubaře, vyřídit průkazky, najít práci, bydlení, apod.

autor

FOTO: Otakar Matušek VI/22

7

FOTOGRAFIE – Otakar Matušek Otakar Matušek (1953, Ostrava-Zábřeh) V jedenácti letech jsem navštěvoval fotografický kroužek. V roce 1967 se mi do rukou dostala kniha Ludvíka Součka Cesty k moderní fotografii. Fotografie v ní uvedené ve mně vzbudily touhu v této oblasti také něco dokázat. V letech 1980-85 jsem studoval na Lidové konzervatoři MKS v Ostravě obor Výtvarná fotografie. Mým pedagogem byl Ing. Bořek Sousedík, kterého považuji za významného fotografického teoretika. Jeho význam byl pro mou fotografickou činnost rozhodující. Prostředí Lidové konzervatoře bylo velmi inspirující. Další významnou osobou v mém fotografickém životě a nejvýznamnější v mém osobním životě byla moje manželka Mgr. Milena Matušková. Osudová žena, má múza a inspirace – a za svého života také moje jediná modelka. Ve fotografování mne podporovala i finančně, a protože vyučovala na střední škole český jazyk a literaturu, mohl jsem s ní rozmlouvat o literatuře, výtvarném umění a o kultuře obecně – to vše bylo pro mne velmi inspirující.

VI/22

Kolektivní výstavy: - Klimkovické fotosession I. - Výstava absolventů a posluchačů Lidové konzervatoře v Ostravě. - Třetí strana zdi, Moravská galerie v Brně. Samostatné výstavy: Například v Galerii Chagall, Mlejn, Fiducia, v různých knihovnách apod. Chystá se výstava v Domě umění v Opavě. Fotografie Otakara Matušky doprovázejí celým časopisem POSEL.

vás

8

NÁVŠTĚVA – Oddělení 17B

Oddělení 17B, které je součástí primariátu H slouží především k doléčování a resocializaci pacientů po přeléčení akutní fáze psychózy na přijímacích a léčebných odděleních. Oddělení je koedukované, to znamená, že ženy i muži během dne tráví čas společně, ložnice mají rozdělené na ženské a mužské. Prostředí se tak přibližuje běžným životním podmínkám. Snažíme se o pevný denní a týdenní režim, protože vnáší do života našich pacientů řád, aktivizuje je Programy jsou zaměřené na to, aby byl pacient po propuštění schopen se co nejlépe zařadit zpět do společnosti, do práce, rodiny.

Na oddělení 17B probíhá systematická psychoterapie již mnoho let. Všichni pacienti jsou zapojeni do komunitního režimu a podle svých možností a schopností jsou zařazeni do: -

VI/22

skupinové či individuální psychoterapie, která směřuje zejména ke zlepšení kontaktu s okolím, ke kritickému náhledu na nemoc, reálnějšímu pohledu na svět a orientaci pacienta na budoucnost. Každý týden je na programu psychogymnastika, arteterapie, psychodrama. V rámci psychoterapie zařazujeme pravidelná setkání s rodinnými příslušníky i bývalými pacienty, různé tematické diskuse, hry s psychoterapeutickým a sociometrickým zaměřením. Dále diskuse o aktuálních problémech pacientů, oblíbené jsou relaxace.

-

-

staničních režimových aktivit, kam zařazujeme pracovní terapii, během které se například naši klienti naučí uvařit či připravit dobré jídlo, či se podílí na výzdobě oddělení. Pravidelně se každý večer koná komunita, jejíž program si připravují sami pacienti. Nověji zařazujeme i pohybově-taneční terapii a cvičení 5tibeťanů. mimostaničních aktivit, kdy pacienti docházejí do kovodílny, dřevařské dílny či ženských dílen. Dále docházejí pravidelně na sportovní terapie a do pracovní terapie na stanici 13. -

do denního stacionáře, v rámci kterého pacient navštěvuje programy, ale dochází z domova.

-

do programu LVS- léčebná výchova k soběstačnosti. Je to třítýdenní program, který se koná v rámci léčebny.

1xměsíčně se koná v kulturním domě taneční zábava – KLUB, na který se sjíždí i bývalí pacienti z blízkého či dalekého okolí. Klub má dlouholetou tradici a pro pacienty se tak nabízí možnost pravidelných setkání. Pravidelně na oddělení přijíždí pracovníci různých občanských sdružení, kteří představují programy, seznamují naše pacienty s možností sociální rehabilitace, snaží se už během pobytu navázat první kontakty s pacienty. Nepravidelně do režimových aktivit zařazujeme návštěvy výstav, které se konají v Opavě, pořádáme výlety do blízkého okolí, například na Cvilín. V období vánočních a velikonočních svátků navštěvujeme výstavy spojené s tímto obdobím, velice oblíbená je návštěva bowling centra. Ve spolupráci s ostatními odděleními primariátu H – 17C a 13 pravidelně v červnu pořádáme sportovní den, dále posezení před prázdninami v kulturním domě, kde nás 9

NÁVŠTĚVA – Oddělení 17B pravidelně i s programem jezdí navštěvovat MensSana a předvánoční setkání primariátu s divadelním představením.

Představení našeho oddělení bych chtěla ukončit úryvkem dopisu, který psal pacient stanice bývalému pacientovi, který odešel do komunity: „Tady se pořád něco děje . Však to znáš sám moc dobře: „Staří vyléčení odcházejí, mladí nemocní přicházejí.“ Někdy se tady peče, v pátek zde docházejí zástupci z různých organizací představit své programy a získat tak nové členy. Teď se od nás přihlásilo několik členů do anglického jazyka, někteří dojíždí na bazén a pár nás chodí do Setkávárny tady v Opavě…..“

FOTO: Otakar Matušek

Tak vidí oddělení naši pacienti…… Ivana Džemlová psychoterapeutická sestra stanice 17B

VI/22

10

STROMY - stanice 17b V rámci arteterapie pracujeme na stanice 17 B např. s tématem s tímto zadáním: − −

−

Namalujte, jak nejlépe umíte strom, ale aby to nebyl strom jehličnatý. Namalujte, jak nejlépe umíte strom, jaký svět ještě neviděl.

NASA udiveně koukali k nebi. Ale z nebe stále nic nepadalo. Jen tam tak volně v prostoru „něco“viselo. To visící „něco“ bylo stále větší a větší. Tedy přesněji popsáno, ani ne tak větší a větší jako spíše delší a delší. To „něco“ mělo v očích lidí takový divný tvar, ani kulatý, ani protáhlý. „Něco“ rostlo velmi rychle. Rostlo mnohem rychleji, než stačilo lidstvo svolat všechny vědce, botaniky, biology, zoology, jaderné fyziky, protože bylo nutné založit vědecké týmy pro zkoumání. „něčeho“. „Něco se zvětšovalo mnohem rychleji než vlády všech zemí, včetně výboru Evropské komise a mnoha jiných výborů, spousty jiných světových komisí stihly zasedat, aby operativně upravily státní a komisní rozpočty a našli peníze pro financování. „něčeho“ Lidstvo najednou zapomnělo na hádky, války, možnosti útoků z jiných galaxií, protože poznávali, že z nebe roste „něco“. A to „něco“, že je strom. Strom, který není ani zelený, ani uschlý, který není ani mladý ani starý, prostě strom, který ještě nikdy nikdo neviděl. Byl to totiž strom zrození, smrti, zároveň strom lásky, bolesti, smíchu, pláče shledání, zdraví .. Byl to strom koloběhu života. Života, na který lidé v honbě pro „něco“ už dávno zapomněli.

Napište o tomto stromu nějaký příběh, pohádku, básničku. „Něco“

Lidé opět koukali na start raketoplánu, který se připevňoval k startovací rampě. Koukali také na oblohu jaké je počasí a odhadovali, jak dlouho asi raketoplán uvidí letět, když tu najednou z nebe začalo k zemi růst „něco“. V první chvíli si lidé mysleli, že cosi padá z nebe a velmi se divili, že zrovna nyní – za bílého dne. O padajících hvězdách už slyšeli. Někteří je dokonce i viděli. Ale ti věděli, že hvězdy padají jen v noci. Ostatní o této skutečnosti byli jen přesvědčeni. Mezi lidmi na celé planetě zemi nastal rozruch. Pošťuchovali se a ukazovali k nebi. Ti u raketoplánu zapomněli na raketoplán. Astronauti přestali s přípravami ke startu, protože NASA let zrušila. Celý svět s astronauty a členy VI/22

11

DOTYK

Představení projektu DOTYK:

KONTAKT: www.dotykbrno .cz Pracovníci v pobočce v Opavě: telefon: 608 030 329 (Bc.Ivona Országová) 602 741 304 (Ivana Džemlová)

VI/22

12

DOTYK

Příběh kamarádky a asistentky Kamarádky V. a E. (jinak studentka školy a její „Dotyková“ asistentka) se společně přiblížily dokončení studia, za což si obě zaslouží pochvalu. Studující mladá žena je navyklá učit se pravidelně, průběžně. Její aktivity ale ovlivňuje aktuální zdravotní stav – únava, ospalost, občasná ztráta motivace, otázky a nejistota, jak bude její život pokračovat. V tuto chvíli ale slaví „malé velké“ vítězství a prožíváme spolu s ní hřejivou radost. Takového cíle dosáhly dívky společně. Největším podílem byla vůle a přání kamarádky E. dostudovat, její statečnost v boji s nemocí, trpělivost a vlastní nemalá práce. Kamarádka V. (asistentka) jí pomáhala radou v různých situacích, například rozplánováním objemu učební látky a určením postupných menších cílů. V otázce motivace k úspěšnému absolvování školy pomohlo sdílení různých osobních prožitků, povídání o běžných denních starostech a společné zkoumání „jak na to?“ Pomoc je i v tom zjistit, proč školu vlastně potřebuji dokončit a co bude následovat dále. Obě kamarádky objevily, že mají i stejná dívčí spojenectví v otázce vztahů, osobních přání i pohledů na život. Nyní plánují sladkou oslavu v cukrárně. Jejich přátelství nekončí školním zvoněním.

TEXT: DOTYK Brno, www.dotykbrno.cz

Milan Farný

VI/22

13

Zpráva o životě - ANNA WERONIKA VOŠTENAK V minulém čísle Posla jste se v medailonku seznámili s Annou Weronikou Voštenak. Měli jste možnost nahlédnout do její tvorby, ale také do jejího života s psychickým onemocněním. Velmi osobní pohledy a otevřenost autorky se mohou stát pomocníky, rádci či spřízněnci i na vaší cestě.

DÍL PRVNÍ VZLET Dostala jsem se na vysokou! Hned napoprvé. To je téměř zázrak. Vzhledem k tomu, že jsem tři roky po maturitě pracovala a na přijímačky jsem se nijak nepřipravovala, je to skutečně zázrak. Tak teď jsem tedy řádnou studentkou oboru matematika – fyzika. Vždy mě tyto obory zajímaly, ale dříve se nehodilo, abych je studovala. Zkoušela jsem to se sociologií, ale byl to hned od začátku velký omyl. Nyní jsem ten správný člověk na tom správném místě. Když si ovšem vzpomenu, jak jsem dělala přijímačky z matematiky, je zvláštní, že mě přijali. Jelikož jsem si kromě Pythagorovy věty nic nepamatovala, pojala jsem přijímací test jako sázku do rulety. K určení správných odpovědí mi postačilo pár dětských rozpočítávaček. A ejhle, ono to vyšlo. Zkoušku z fyziky jsem pro dobrý prospěch na gymnáziu dělat naštěstí nemusela…. …….Začíná akademický rok. Jak pěkně to zní – akademický rok... Dříve jsem byla jen v prváku, druháku... Teď sice taky, ale já si honosně sama pro sebe říkám: Jsem v prvním akademickém roce. Můj život nyní bude rozdělen do semestrů, zápočtových týdnů, zkouškových období. Můj život dostal pevný řád. Řád všech studentů vysokých škol neměnný již po staletí. Jsem součástí staleté tradice. Velice si toho vážím a chci se snažit poctivě studovat, abych všem minulým, současným i budoucím studentům nebyla jen pro ostudu….. ………Jsem už na škole „mazák“. Mám za sebou tři roky studia, šest úspěšných semestrů. Během druhého ročníku jsem dokonce odjela na měsíc do Kosova a nemusela jsem ani přerušit studium, vše jsem dohonila a zvládla. Je běžnou praxí, že pomáhám svým VI/22

spolužákům s učením i seminárními pracemi. Stále jsem zapálena pro vědu a mimo učební plán si studuji obecnou teorii relativity. Ráda bych psala diplomovou práci o teorii černých děr. Vše se mi tak nádherně daří……. PÁD 1 Náhle je vše jinak. Ze známých věcí a pocitů se staly neznámé. Náhle nerozumím svým spolužákům. Stále jsem dobrou studentkou a pomáhám svým kamarádům se studiem, ale jako už bych to nebyla já. Svět se náhle obrátil naruby. Už se nesměji vtipům a jsem přehnaně vztahovačná. Maličkosti pro mě nabývají obřích rozměrů. Co se to děje? Naplánovala jsem si studijní předměty, ale necítím tu radost z očekávání nových obzorů. Vše se stalo povinností. I ta pomoc ostatním mě obtěžuje. Proč mě nenechají být?

Rostislav Sedláček Stojím na zastávce autobusu a kolem projíždí nákladní auto plné klecí se slepicemi. Ty slepice po sobě šlapou a dusí se. Vidím se v těch klecích spolu s nimi, cítím, že jsem jednou z nich. Můj perfekcionismus mě zavedl 14

Zpráva o životě - ANNA WERONIKA VOŠTENAK až na okraj normality. Potácím se v bahně hluboké jámy a stále padám zpět, kdykoliv se snažím vyškrábat nahoru. Vidím ve výšce nebe, ale je tak vzdálené. Já žiji v bahně. Jsem od něj celá umazaná, jsem jej plná i uvnitř. Život přestává mít smysl, učení přestává mít smysl. Začínám vynechávat přednášky, z některých předčasně odcházím. Ne, já neodcházím, já utíkám. Kam utíkám a před čím? Kdo či co mě začalo pronásledovat? V hlavě mám zmatek, bolestný zmatek. Začínám se čím dál tím častěji utíkat do svého světa. Jsem tak vzdálená realitě. Je mi tam lépe, cítím se v bezpečí.

které nejsou na recept. Domnívám se, že mám dostatek prostředků, abych vše skončila. Lidé nejspíš odsoudí to, co chci udělat, ale v čem jsou oni jiní? Zabíjejí se, nenávidí, bombardují si navzájem města. Já je nechápu, oni nepochopí mě. Jednoduchá rovnice o dvou neznámých. Neřešitelná…. Nastal čas uskutečnit plán. Nemám depresi, vše dělám s plným vědomím. Nechci se dožít toho, že pro mě už nebude existovat žádná cesta. Včera jsem si stále opakovala – ZÍTRA ZEMŘU... – a prožila jsem ho s vědomím, že je poslední. KONEC. Probouzím se jako z dlouhého špatného snu a zjišťuji, že ležím na nemocniční posteli. Přichází ke mně sestra a já se dovídám, že jsem na JIPce a že ještě dnes poputuji do psychiatrické léčebny v Opavě. Je to pro mě dvojí šok. První, že žiji a druhý, že se budu léčit. ………..konec prvního dílu. A. W. Voštenak

Milan Farný

Rozhodla jsem se dobrovolně ukončit svůj život. To rozhodnutí nepřišlo náhle, vkrádalo se do mého vědomí i podvědomí jako tichý vytrvalý hlas. Nyní jsem jím zcela prosáknuta a ovládnuta. Proč to chci udělat? To ne proto, že nenávidím ostatní lidi, ale proto, že tak strašně nenávidím sama sebe. Nenávidím se, že jsem tak škaredá, tlustá a zlá. A stále zraňuji ty, kteří mě milují. Obžalovala jsem se a odsoudila k trestu smrti. Můj plán je důkladně promyšlen. Nechala jsem si u lékaře napsat prášky na spaní a pak jsem tam šla opět pro jiné s odůvodněním, že ty prvé nesnáším. V lékárně jsem si také koupila léky na spaní, VI/22

Milan Farný

15

TVORBA PACIENTŮ – ČRTA Ing. Pe-Py Život jako pohyb nahoru a dolů a osobní spokojenost. Osobní spokojenost, jako řešení v pověstném, každého se dotýkajícím pohybu, v našem reálném životě, či když hledáme osobní spokojenost tak, že se octneme mimo život lidí, třeba jen ve světě literatury, vědy, umění, filosofie a omezíme styky s lidmi na míru nám vhodnou – je otázka, zda tato umělá vytvořená spokojenost je dobrá. Pokud je naše volba v tomto rozumná a odpovědná obvykle nás od reálného, praktického života ve společnosti oddálí, ovšem v životě toto může vyznít jako snaha o ošálení a jeho praktická stránka se každopádně, jak tak či onak přihlásí. Je rovněž otázka, zda my sami se volbou při úniku do vlastního světa neokrádáme o životní radosti, překvapení, nejrůznější pozitivní emoce a bezprostřední smyslové vnímání. I když se snažíme vyhnout praktickým důsledkům života v praktickém světě s jeho srážkami, útrapami, bolestmi, nevyhneme se v našem vnitřním světě onomu stavu a pohybu směrem nahoru a dolů. Jak, co se týče různé úrovně našeho myšlení, prožívání, cítění, tak třebas různému stylu při tvorbě. Čili, vlastní svět se v tomto případě, symbolicky nepřímo podobá světu vnějšímu, kterého se nejsme schopni zbavit. Život si svými vnějšími událostmi člověka vždy najde, byť byla vnitřní potřeba, chuť i předpoklady odvrácení se od vnějšího světa sebenaléhavější, maximálně chtěné. Vždy zde budou ovšem úlohu hrát kulturní a civilizační faktory. Osobní spokojenost, ba i možnost trvalého, nepodmíněného osobního štěstí je možno nalézt právě v souladu, v souznění s pohybem nahoru a dolů. Ovšem těžko toto budete tvrdit někomu, kdo je trvale a dlouhodobě dole a už i ztratil chuť sám VI/22

za sebe bojovat. Ovšem v těchto věcech vždy bude záležet na způsobu boje, daných okolnostech, vrozených dispozicích i životní kontinuitě. A samozřejmě i štěstí v daných okamžicích a době a náhodě.

Fantas magórie František Lučan Co jsem? Jedinou variací z tisíců generací biliónů reinkarnací na téma...člověk. Všichni existujeme proto, že někteří z nás věří že .....Bůh je dobrý. Je velice těžké smířit se s myšlenkou že: všechno existuje a je takové jaké je jenom proto, že já jsme takový jaký jsem. To platí pro každého z nás. Nejkrásnějším okamžikem v mém životě bylo když jsem si uvědomil, že nemusím být sám ve vesmíru. Vesmír existuje jenom proto, že na něj myslíme. A je k nám dobrý proto, že jej máme rádi. Kdyby tato symbióza zanikla, nebylo by respektive bylo by nic. Tyto řádky píšu s velkou pokorou, protože mi trvalo několik měsíců na stanici 11 B PL Opava, než jsem si uvědomil, že nemusím být Bůh.

16

TVORBA PACIENTŮ Determinoval bych svoji osobnost pěti vlastnostmi. Poctivost (chcete-li vůle a inteligence), láska, čest, vytrvalost a pokora. Plus schizofrenie (od mých dvaceti let). Můj druh schizofrenie je roztřesenost, neschopnost během spánku regenerovat a očistit síly, deprese a utkvělé myšlenky, černé myšlenky, nelogické myšlenky. Psychiatři se tvářili, jako že by věděli co s tím, dal jsem na odborníky a 30 let jsem chodil na kontroly, bral prášky, když bylo třeba i šoky, abstinoval úplně od alkoholu, modeloval si nálady a snažil se vždy odpoutat od špatných myšlenek a směřovat svou pozornost k dobrým myšlenkám nebo k odborným akcím. Usiloval jsem o to, abych měl dobré přátelé, dobré vztahy v rodině, koníčky, které by mě bavily, abych neměl dluhy, snažil jsem se vzdělávat, sportovat, žít kulturním životem. Být všestranný. Specializoval jsem se na hru na kytaru a zpěv. Brzy mi bude padesát a jsem spokojený a svým způsobem šťastný. Nemám děti, dům, auto, zaměstnání, nejezdím na dovolenou a na lyže, ale mám dobrou ženu, střechu nad hlavou, psa, obyčejné jídlo a oblečení, péči zdravotníků, čistou hlavu, žiju v míru se sebou a svým okolím. Mívám i pocity životního a manželského štěstí a klidu, pocit, že žiju správně a svobodně. Jak říká africké přísloví: „Až obejdeš celý svět, zjistíš, že štěstí tě čeká hned u tvých dveří.“ Moje žena je postižená a rodiče staří, a tím, že o ně budu ještě lépe pečovat, udělám pro tenhle svět dobře a vlastně je to jediná správná cesta. Petr Hadámek

DOBRÉ NÁLADY PETR HADÁMEK Najít ten vesmír v sobě, brouzdat se krajinou dobrých nálad dřív než se ocitnu v hrobě životem naplno cválat. Aby i ten pes byl i přítelem nemusel jsem se bát šedi dní a neviděl v ní jen podobu šelem povinností každodenních. To bych si přál – najít ten vesmír pravý ať děláš, co děláš, všechno tě baví a že to jednou skončí, hlavu si nelámeš kdo by tvrdil, že to nechce, tvrdil by lež. Mít tak neustále ten pocit štěstí kdy jde všechno tou cestou správnou i mezi himalájskými obry šesti minulost mít poctivou, dobrou, slavnou.

K MÁMĚ PETR HADÁMEK Jestli se neuvidíme, tak už jsme zestárli, už si nepovíme myšlenky, které nás napadly a že jich bylo, už někde zapadly. Třeba o létě, když mateřídouška kvete, třeba o louce, poseté vlčími máky miluji slunce, já vím, že ty taky. Myšlenky o dobrém jídle a pití o pohodě mezi všemi, kteří jsou s námi, které potkáváme i o těch, na které zapomínáme. Děkuji Ti mámo, žes mě přivedla na tento svět, že můžu tohle všechno prožívat, že můžu těmi hovory s Tebou ožívat. Děkuji Ti mámo, i kdybychom se už neviděli, dalas mi víc, než obsáhnou Tvé představy půjdu tou řekou, jež nejde zastavit.

Milan Farný

VI/22

Děkuji Ti mámo, že jsem se mohl zúčastnit té velké veselohry lidských osudů, slibuji, že chybovat už nebudu. 17

FOTOGRAFIE – Otakar Matušek František Lu∏an Nevím co je to za sílu, která mě žene vpřed. Mockrát jsem běžel a jak tak běžím, chci běžet rychleji a rychleji, až nakonec padnu vysílením. Jeden básník řekl „touhou zbičování žijeme, touhou zbičování zemřeme“. Kam tak utíkáme? Vstříc smrti a snad životu věčnému? Že sami pak už nejsme schopni žít. Naštěstí stárneme, docházejí nám síly a snad dostáváme rozum? Dokonce i já jsem přišel na to, že je dobré občas zpomalit, zastavit se, rozhlédnout se po krajině a odpočinout si. Ach jo!

František Lu∏an jçžåá I=žÉ=ëÉ=îÉëã∞ê=åÉêçòé∞åá =~åá=åÉëãêšìàÉI=žÉ=àÉå=íÉéÉ=à~âç=å~šÉ=ëêÇÅÉK=

František Lu∏an

Nejkrásnější na knížce je, že ji člověk může kdykoliv zavřít.

FOTO: Otakar Matušek

VI/22

18

RECENZE KNIHY…a její křest Psychózy – otázka a odpovědi Klientům léčebny i jejich rodinným příslušníkům se nyní nabízí k zapůjčení příručka, jejímiž autory jsou lékaři, psychologové, psychoterapeutky a sociální pracovnice primariátu H opavské léčebny. Důvodem k jejímu vzniku bylo zjištění, že aktuálně chybí text, který by přehledně, srozumitelně a rozsahem úsporně představil a vysvětlil problematiku psychóz. Tento požadavek předkládaná příručka splňuje vyčerpávajícím způsobem. Praktický je už její formát, který spolu s volně vloženými návody pro snadnou orientaci v případě eventuálního zhoršení zdravotního stavu dává publikaci též charakter pracovního sešitu. Nápadité ilustrace Milana Farného text oživují a nabádají k přemýšlení. V otázkách a odpovědích se dovídáme co je psychóza, jak se léčí (od léků po rodinnou terapii), jak předcházet novému vzplanutí nemoci. Nedílnou součástí je řešení sociální problematiky vč. důchodové. Nechybí ani kontakty na následné organizace, které pomáhají řešit po ukončení hospitalizace volnočasovou, vzdělávací i pracovní problematiku. Na pouhých jedenačtyřiceti stránkách brožury tak čtenář najde potřebné informace i odpovědi na otázky, které si klienti i jejich blízcí nejčastěji kladou a to již během hospitalizace. V roce 2010 došlo k prvnímu vydání a každé další bude aktualizováno tak, aby byly k dispozici informace co nejčerstvější. Na tématické vyváženosti textu jakož i na jeho optimálním rozsahu má zásadní podíl odpovědné redigování Ivonou Országovou. Ing. Michal Ország grafickými úpravami a technickým redigováním přispěl k tomu, že je příručka sympatická již na první pohled a láká k přečtení. Dne 18. března 2011 byla v Kulturním domě PL příručka slavnostně pokřtěna a do života jí popřála mnoho úspěchů řada zainteresovaných odborníků vč. zástupců nestátních neziskových organizací. S přáním se připojují. PhDr. Václav Kutnohorský Přiložené fotografie jsou ze slavnostního křtu publikace, který proběhl v kulturním domě v PL Opava. VI/22

19

Sponzoři časopisu

REDAKČNÍ RADA Bc. Ivona Országová PhDr. Václav Kutnohorský Mgr. Libor Kundrata Ivana Džemlová Eva Klimešová Ing. Michal Ország Gabriela Pokorná Bc. Barbora Klimešová Dagmar Šimerová Simona Slaná

Toto číslo bylo dáno do tisku 10. 8. 2011 a vychází v září. Nevyžádané rukopisy se nevracejí. Obálka : Marta Vinarková