Ročník 2008, číslo 1 Cena 39 Kč
PRO RODIČE
O
bsah
Awana
3
Pro předškoláky
4
Vybereš si Filipíny?
5
Velké osobnosti C.S. Lewis
6
Vzepřít se obrům
8
S dědou na rybách
10
Mudrování v lese
12
Píše vám AnKa
13
Co šeptal vítr Požár
14
Tim 2,2
16
Mistrovy kousky
18
Fotopříběh
20
Louskáčkovy oříšky
22
Naše otázky a Vaše odpovědi
24
Co nevíte o sobě Sebevědomí
26
Dopis z Izraele
28
Vtipy
29
Netopýrův netvorník Bazilišek
30
Plaveme proti proudu Největší přání
30
13-tá komnata
32
Zlatý oříšek
34
Pro předškoláky
36
Zdraví Štěpán
37
Z vašich dopisů
39
B
aví vás to?
„Strejdo, taky tě Awana tak baví?“ Tak mne oslovil jeden malý špunt z těch nejmenších Svatojánků. „Baví,“ odpověděl jsem, „moc mě baví.“ Dnes bych se chtěl s vámi podělit o to, co vlastně děti na Awaně nejvíc baví. Ale zkuste nejprve najít rozdíl mezi slůvky bavit se v následujících rozhovorech. Rozhovor první: „Ty se dnes odpoledne někam chystáš?“ ptá se tatínek. „Jdeme se s kluky bavit do skate-parku.“ Rozhovor druhý: „Co děláváte po schůzce mládeže?“ ptá se bráška starší sestry. „Dost často se bavíme o našich vztazích,“ odpovídá sestra. Tak co, našli moji rádcové, našli? Věřím, že ano. První význam slůvka bavit se je o zábavě. Mít radost z toho, co dělám, zkrátka bavit se tím. Význam slova bavit se z druhé ukázky je o tom, co dělá člověka člověkem – ano, je to řeč – slova, věty, rozhovory… Když jsou oba významy naplněny, můžeme je sloučit do společného třetího významu slůvka bavit se vyjádřeného jednoduchou větou z úvodu článku: „Baví mě to!“ Na schůzkách Awany se děti v tzv. učební části sejdou v malé skupince se svým vedoucím. Jsou tam děti přibližně stejně staré, takže se nestane, že by jeden druhému nerozuměl. Zkrátka je baví být spolu. A je tam také vedoucí, který se s dětmi baví o Božím slově tak, že je dokáže nadchnout. Čím, ptáte se? No přeci svými vlastními zkušenostmi s Bohem a svým postojem k Božímu slovu. Když to však vedoucí neumí, nebo se špatně připraví, nemluvě o tom, že to jeho samého nebaví, tak je tam nuda. Je to pak skupinka, která je pouhým prázdným zkoušením lekcí, aby děti, když už nic víc, získaly alespoň nějaké odznaky na stejnokroj. Ale my vedoucí dobře víme, že když vás, děti, něco baví, tak se od toho nemůžete odtrhnout. Znáte to – když vás maminka volá k večeři a vy jste zrovna v nejlepším, moc se vám nechce. A to je velký úkol pro nás, pro dospělé – jak pro vedoucí, tak i pro rodiče. Především nás samé musí Boží slovo bavit. Pak je už jen otázkou času, kdy pochopíme, že to hlavní, co vám dětem předáváme, je naše nadšení. Vědomosti a názory jsou důležité, ale pokud je vám dětem nepředáme způsobem, který vás baví, tak vám toho moc nepředáme. ‚Nudit děti při předávání evangelia je hřích,‘ jak trefně poznamenával jeden starý moudrý strýček kazatel ze Slovenska. To je celé tajemství, proč děti tolik baví chodit do Awany. A nemusí to být zrovna Awana. Může to být kterákoli skupina Dorostové unie, či Royal Rangers, nebo kterékoli oddělení besídky. Tak vám, děti, přeji takové dospělé vůdce, ať se nad Božím slovem nikdy nenudíte. To vám přeje váš kazatel
Radek Kalenský,
hlavní ‚náčelník‘ Awany v ČR
radomir.kalensky awana.org www.awana.cz
–3–
P
RO PŘEDŠKOLÁKY
Zt
Tip pro zpestření: Přečtěte si tento příběh celá rodina společně. Jeden bude číst nahlas a ostatní, když uslyší slovo klobouk (v různých tvarech), si musí dát ruku na hlavu. Když někdo zapomene nebo se opozdí, má trestný bod. Na závěr můžete odměnit vítěze nebo naopak ten, kdo prohraje, musí splnit nějaký veselý úkol – to už záleží na vás.
ra c
en ý klo bo u k
Soňa chodí do druhé třídy. Moc ráda nosí modrý džínový klobouk. Jednou se ale vrátila ze školy bez něj. „Kde máš klobouk?“ ptala se maminka. „Asi jsem ho zapomněla v šatně, přinesu ho zítra.“ Jenže druhý den Soňa klobouk v šatně nenašla. Nebyl ani ve školní jídelně. Cestou domů se rozhlížela, jestli ho někde neuvidí. Další den se ptala i spolužaček, nikdo o klobouku nevěděl. Prostě se ztratil. Soňa byla moc smutná. Večer, když se s maminkou modlily, prosily i za to, aby se klobouček našel. Občas Soňu napadlo, kde by ještě klobouk mohl být, a hned se šla podívat. Tak prohledala pytlík na tělocvik a tašku do hudebky. Zašla se zeptat i ke kamarádce, jestli ho u ní nenechala, když tam byla na návštěvě. S každým dalším neúspěchem ztrácela naději, že by se klobouk ještě objevil. Tak uběhl celý týden. Soňa přišla ze školy a s rukama za zády se ptala maminky: „Hádej co mám?“ Ani nečekala na odpověď a už ukazovala mámě ztracený klobouk. Byl trochu pomačkaný a špinavý, ale jinak v pořádku. „Visel na větvičce keře u cesty, hned jsem si ho všimla.“ „Někdo ho asi našel a dal tak, aby byl na očích,“ řekla maminka a byla ráda, že nemusí kupovat nový klobouček. Soňa s maminkou děkovaly Pánu Bohu, že to tak dobře zařídil. On nám může pomoci s našimi starostmi, s malými i velkými.
Pavla –4–
V Filipíny? ybereš si
Naděje podporovaného dítěte Kirk Sherwin Mariano vyrostl v Manile na Filipínách v chudinském slumu nazvaném Labas Bakod. Píše o svých názorech a víře, kterou přijal on a mnoho dalších dětí: Naděje, kterou mi dala podpora Jako malé dítě jsem marně toužil po vzdělání. Když organizace IN Network v mém bydlišti představila program dálkové adopce, byli jsme velmi šťastní. Cizí lidé mi umožnili využít krásu vzdělání, o kterém jsem ani nesnil. Když jsem obdržel titul bakaláře na Vyšší škole přírodních věd, plakal jsem radostí. Mí sponzoři mi dali štěstí a mají velký podíl na změně mého života. Nedokážu popsat, jakou mám radost z lidí, kteří mají touhu sdílet své materiální požehnání a pomáhat druhým v nouzi. Nyní mám naději do budoucna, protože nejlepší zbraní proti chudobě na Filipínách je vzdělání. Naděje, kterou mi dal Ježíš IN Network mi také představila to nejdůležitější, co jsem ve svém životě dosud poznal: Pána Ježíše Krista, který se stal mým osobním Pánem a Spasitelem, útočištěm a silou. Předtím jsem nevěděl, kým je, ale zjistil jsem, že Ježíš je jediný, kdo může dát naději. Ježíš zachránil mnoho lidí v mém bydlišti. Pro nás je Ježíš jediná cesta, pravda a život, on nikdy nezruší své sliby.
Pokud chcete podpořit podobné dítě, jako je Kirk Sherwin, navštivte www.incz.info nebo kontaktujte Nadaci Mezinárodní potřeby, Hlavní 91, Smržovka, 468 41 Tanvald, tel. 483 394 202, mob. 732 373 573, 603 531 138, e-mail: incz incz.info.
–5–
e
é C.S. kl osobnosti
Lew
Určitě skoro všichni znáte příběhy Letopisy Narnie. Někteří jste se možná pustili do čtení knížek nebo sledovali Letopisy jako seriál. Vypráví o čtyřech anglických dětech, které o prázdninách najdou ve starém domě skříň, skrývající vstup do jiných světů a prožívají tam podivuhodná dobrodružství a setkání. Jednotlivé příběhy se dočkaly také filmového zpracování, první film Lev, čarodějnice a skříň nedávno proletěl kiny. Princ Kaspian se natáčel i u nás v Praze a nyní se zpracovává třetí – Plavba Jitřního Poutníka. A kdo vlastně s těmi příběhy přišel? Když se tedˇ zaposloucháme do jednoho rozhovoru, tak se o tom něco dozvíme. Petr: „Aslane, pověz nám něco o C.S.Lewisovi, jo“? Zuzana: „Ano, napsal o nás a o Narnii a my o něm skoro nic nevíme.“ Aslan: „Vrrr…, dobrá tedy,…jeho jméno je Clive, narodil se do jedné severoirské rodiny…už to bude pomalu před 110 lety. Bydleli v domě na předměstí Belfastu. Měl staršího bratra Warrena – byli velcí kamarádi a jako kluci jezdili na dlouhé projížďky na kolech. Ale nebylo jim pořád veselo. V jednom jediném roce jim smrt vzala maminku, dědečka i strýce.“ Lucinka: „To je teda smutný.“ Aslan: „Je, ale patří to k životu.“ Edmund: „A co škola, bavila ho?“ Aslan: „Ano i ne, bavily ho jazyky – angličtina, řečtina, latina a potkal dobré učitele. Ale na některých stupních školy panovaly děsivé způsoby, jako ponižování a šikana. Tady taky ztratil víru, ke které byl od dětství vedený. Během školních let však také
–6–
ewis
leto
pisy
Narn
potkal spoustu kamarádů, se kterými se přátelil potom celý život. Pro víru v Ježíše Krista jako svého Spasitele se opravdově rozhodl až později, když mu bylo skoro třicet. Jedním z jeho přátel, který ho podporoval ve víře a psaní, byl třeba J.R.R.Tolkien.“ Petr: „Toho znám, ten napsal Hobita a Pána prstenů…“ Aslan: „Hm, správně.“ Edmund: „A byl Lewis taky ve válce?“ Aslan: „Ano, bojoval v první světové válce ve Francii. Ke konci války se vrátil se zraněním zpět domů. A na univerzitě v Oxfordu, kde dokončil studia, taky začal učit angličtinu a psát knihy.“ Zuzana: „A měl nějakou lásku a oženil se někdy?“ Aslan: „No, lásku měl a velkou, oženil se až koncem života. Velké lásky často netrvají moc dlouho, jsou s nimi spojené slzy.“ Lucinka: „Zase ale napsal spoustu zajímavých knih a taky o nás a jak jsme Tě potkali a o Tvém lvím království…“
ie
Bibliografie aneb co C.S.Lewis napsal: LETOPISY NARNIE – 7.dílů I. Čarodějův synovec II.Lev, čarodějnice a skříň, III. Kůň a jeho chlapec IV. Princ Kaspian, V. Plavba Jitřního poutníka, VI.Stříbrná židle, VII. Poslední bitva OSTATNÍ: Sci-fi: Vesmírná trilogie (Návštěvníci z mlčící planety,Perelandra, Ta obludná síla), Poutníkův návrat: Alegorická obhajoba křesťanství, rozumu a romantismu, Zaskočen radostí: podoba mého dřívějšího života, Bůh na lavici obžalovaných, K jádru křesťanství, Problém bolesti, Svědectví o zármutku, Dokud nemáme tvář, Čtyři lásky, Rady zkušeného ďábla, Velký rozvod nebe a pekla a další…
Danka
–7–
nejv ne jv lov ednodu
ďm r zho zhod o ne Film Fi lm m vå Īs Napínavé z
Prro Pro PĢíje moç mo ç charrak cha ak J v zuje skonĀ skon Ā
–8–
ete te m
vaå va åe n ne Ģí c, je je m mnohdy naprost p Ā ďp pro „debatu pro „deba „d de b
é mĪ mĪ dii o po o ak, vybízí eopou opouå opou åt
kaç ka ç-
tových ových vý ý ejj z za at . o
mnď s mn
ve
chvíle hvíle u jeho j
–9–
„Dědo, Ty už hodně pamatuješ, že?“ „No, chlapče, už jsem toho na tom světě hodně pochodil a zažil. A proč se ptáš?“ „Že bys mi mohl něco o tom povídat, když teď máme zrovna čas. Víš, abys to nezapomněl.“ „Když chceš poslouchat, budu rád vzpomínat a vyprávět“.
strojové nitě - malý háček vybrala z tatínkovy zásoby a udička byla hotová. Žížalky jsem si nalovil do krabičky od sirek, u potoka pod kameny jich bylo dost. U břehu potoka jsem si udělal malý rybníček s jistotou, že něco nachytám. A povedlo se. Když jsem už měl asi tři rybičky, najednou zpod břehu vyrazil Na rybách pstruh a už se cukal na udici. Z doby, než jsem začal chodit Srdce mi tlouklo a ruce třásly, do školy, si moc nepamatuju. když jsem ho vytahoval na břeh. Ale vzpomínku na to, jak jsem Co však dál? Pstruh spolkl hána potoce rybařil, mám. Viček a já jsem neměl nůž, abych děl jsem tatínka chytat ryby ho z jeho břicha vyoperoval. Nea moc se mi to líbilo. Jedzbývalo nic jiného, než vzít rybu nou, když jsem byl doma i s udicí, odnést ji domů a požás maminkou, prosil jsem dat maminku, aby tu operaci proji, ať mi pomůže udělat něvedla. Byl jsem spokojen, že se to jakou udici, že bych rád mamince povedlo. Pstruh na másle chytal rybičky.Za zaa kmíně nám chutnal výborně. hradou a stodolou tekl potok s čistou vodou Zápis do první třídy a spoustou rybiček Další vzpomínka, která mi utkvěla v pastřevlátek. Maminka měti, je ze zápisu do první třídy. Mavzala lískový prut (ten měl taky jiný účel), od souseda - krejčího si vyžádala asi 1,5m silné Zatoulaný oříšek a) jak - čím se liší smrk a jedle b) jak se jmenují plody buku a dubu
minka mne vedla za občas orel, vrána šedivka, straka, divoký ruku a potkali jsme holub, hrdlička i jestřáb. A drobní ptáci, náhodou samého kteří jsou v naší zemi všude: vrabci, sýpana ředitele. Zakorky, drozdi, datli a v létě vlaštovky. Za stavil se s námi, nejmého mládí zdejší příroda byla bohatá, dřív mluvil s maminnebyl tu průmysl. Snad jen pily, které kou, a pak se mne zpracovávaly dřevo z místních lesů. zeptal: „Synku, jaký ty V lesích rostlo hodně hub, hlavně něvlastně jsi?“ Skoro bez kolik druhů hřibů, ale i ryzce, lišky, rozmýšlení jsem odpověz jara na loukách májovky. Vzpomíděl: „Někdy dobrý a něnám, že hřibů bylo i dvacet různé kdy zlý.“ Pan ředitel se povelikosti na jednom místě. Každý usmál a řekl mi: „Ve škole si ty „své“ chránil tak, že si k nim musíš být jen dobrý.“ Dnes lehl na zem a roztaženýma rusi myslím, že jsem to splnil kama označoval, které to jsou. jen částečně. Byl to velký zážitek. Doma se potom čistily, vařily, smažily První školní rok a část krájela na plátky na Pak nastal můj první školní rok. sušení na zimu. Nerad to přiznávám, ale ze za„To musela být dobrota. Já čátku mě to ve škole moc nebamám rád smažené bedle vilo. Rodiče mě totiž naučili číst a b ra m b o ra č k u s h o u a psát dřív, než jsem do školy zabama.“ čal chodit. Mělo to však svoji výhodu. Školní úlohy jsem měl brzy Vzpomíná hotové, a tak mi zbývalo víc času na různé klukovské lotroviny a toulky po okolí mého rodiště. To se nachází pokračování příště na severu Slovenska. Krajina to je hornatá a lesnatá. Městečko samo leží v takové kotlině, hory kolem dosahují výšky až 1.600m nad mořem. V lesích byly hlavně smrky, jedle, mezi nimi buky, duby a jiné listnáče. Zvěř jelení a srnčí, rysi, medvědi, vlci, lišky, samozřejmě i zajíci. Z ptáků zde hnízdívala káňata,
děda Míla
– 11 –
Mudrování v lese očima?“ ptá otázky vyhrknu. „Bůh se nevěřícně jedna za druhou. Jednou jdu Honzík, kterému nemá tělo, takže Po cestě přeskakujeme takhle s maHo nemůžeš bouchslovo „duch“ kořeny stromů a povídáme lým Honzíkem nout ani poranit.“ trochu nahání si. po lese a Honzík Ano, to je ono. hrůzu. „Ne, to by „Ne, Boha nikdy nikdo nevišvihá klackem do nemohl být všude, Ještě, že je Bůh děl,“ vybavuje se mi zase vzduchu, jak už to prostěradlo je opravdu všude, jiný verš. „Nevím, jak vytak mají malí kluci ve moc krátké.“ Oba i tady, a dává mi padá, ale když něco není zvyku. Najednou se zase smějeme. pro 7letého zvěvidět, tak to ještě nerazí: „Bolí to Boha, když „A jak teda Bůh vydavce správné znamená, že to není. takhle mávám klackem?“ odpovědi. padá?“ „Viděl ho Jsou lidé, kteří říkají, zeptá se. „Říkalas přece, že „Bůh je duch,“ někdo?“ „A jak víš, ´Dokud Boha neuviBůh je všude“. že je?“ sypou se vybavuje se mi dím, tak tomu neRychle hledám správnou odpoverš z Bible. uvěřím´. Ale to by věď. V hlavě mi bzučí, jak se ho„Jak to duch? zrovna mohli řínem rojí myšlenky. Takovej ten bíkat, že dokud ne„Ne, nebolí ho to,“ lej, z prostěuvidí vzduch, tak nezačnou dýchat.“ radla s vystřihSkoro jsem se rozčílila. Ne na Honzíka, nutýma ale na všechny ty výmluvy lidí, co Boha poznat nechtějí. Malý rozumbrada se prodírá po pás vysozajímavější, kou trávou. Vypadá, že mu ta debata už ale mě bleskl stačila a že mravenci a klacky hlavou ještě jejsou přece jen dlouhé, neviděla den nápad. ale ještě a taky litovat. „Znáš tetu Jitku aspoň jednu mi posílá S Ním se z Kanady?“ ptám větičku, bez dopisy. nikdo nemusí se. ní by to nebylo Přece bát. Když Ho bu„No, nikdy jsem ji necelé. Bible je deš hledat, taky viděl, ale mám od ní dvě Lechtám malého Boží doHo uslyšíš. A teď? trička s takovýma prouždivocha a připis pro Kdo najde nejdelší kama. A přání k narozenitom mu šeptám nás a já stéblo trávy?“ „Já!“ nám. Bylo v něm 5 dolarů, to do ucha: „Bůh můžu číst „Ne, já, už ho mám!“ jsou cizí peníze, víš?“ není vidět, ale každý den Pobíháme trávou, mě„Jo,vím. Já jsem ji taky nikdy je všude. A kažkousek.“ říme si stébélka a snad neviděla, a taky od ní dostávám dému šeptá do Už mám nám ani nedochází, že dopisy. No, a tak je to i s Bohem, srdíčka, že ho dost mudsi hrajeme v dalším víš?“ má rád, že mu rování za důkazu Boží exis„Bůh žije v Kanadě a píše ti dochce odpustit pochodu. tence. Lesy se Pánu pisy?“ hledí na mě Honzík všechno špatné, Sedám si Bohu obzvláště poohromeně. co udělal, když do trávy a beru vedly. „Tak jsem to nemystoho bude si Honzíka na klín. ViZdraví teta Katka lela,“ směju se. dím, že by nejradši hrál se „Boha jsem mnou na hoňku nebo na P.S. naučte se verš: „Blahotaky nikdy schovku, prostě nějaslavení, kteří neviděli a uvěřili“ kou bojovku. Už J 20,29 to bylo
– 12 –
Tu
Zdravím všechny! Slíbila jsem, že vám napíšu o divadlu DEN. Tak tedy - je to maňáskové divadlo. Novou hru dělají každé Velikonoce a Vánoce a někdy novinu od andělů slyší i dva pasi jindy. Hrají u nás ve shromážtýři, kteří hned jdou do hostince dění, na ulici Šámalové (tedy ne a říkají hostinské, ať je pustí do na ulici ale ve sboru, který tam stájí, že je tam zvláštní dítě. Ona je), prostě všude, kam je pozvou jim nevěří, ale přesto je tam v okolí Brna. Napíšu vám o jejich pustí. Děťátko tam opravdu je. zatím posledním divadle, které A to byl konec žabiččiného pohráli u nás. vídání. Bylo to o tom, jak se narodil Ježíš. Zuzka tedy už věřila, že je VáAle já vám to napíšu podrobněji. noční mravenec a Vánoční žaTeta Zuzka šla na procházku a nábička. Potom otevřela dárek, hle potkala Vánočního mravence. který objevila na začátku. Byl Samozřejmě nevěřila, v čem v něm šátek Ferdy mravence pro je Vánoční, a tak chtěla, ať jí mraVánočního mravence, pro Vánoční venec ukáže, v čem je Vánoční. žabičku tu byly uschlé mouchy, Mravenec odpověděl, že umí vrádále tam byla látka, do které se tit čas do doby, kdy se Ježíš namohlo zabalit nějaké děťátko a pro rodil. Zuzka to tedy chtěla vinás děti tam bylo ještě plno časodět. Potom ještě uviděla dárek pisů. Hádejte kterých! No samobez cedulky, pro koho je. Ale zřejmě, že to byly KROKY! chtěla ho otevřít až po mravenA to je konec mého dnešního vyčím povídání. právění. Doufám, že se vám čláMravenec nám ukázal, jak Manek líbil, že si to umíte trochu rie s Josefem jdou do hostince představit. Myslím, že by se vám - do stáje, kde se Marii narodí divadlo líbilo taky. Můžete si ho děťátko. Andělé tu dobrou zprávu třeba pozvat. hned roznáší po okolí. Těším se zase příště! Zuzce se ten příběh moc líbil, a potom náhle uvidí žábu. Ta tvrdí, že je Vánoční žabička. Zuzka jí nevěří, a tak Ahoj Anička chce také, aby to dokázala. Vánoční žabička tedy dopoví příběh.
– 13 –
Sluníčko pálilo, byl parný den a já jsem měl za úkol osvěžovat svým dechem velký les. Spokojeně jsem profukoval mezi zelenými stromy a ovíval květy rostlin, narážel do větví, až jsem hekal a byly to pro mě šťastné okamžiky. Zvířátka v tom horku odpočívala ve větvích i na zemi a všude panoval klid. Jenže za chvíli ten klid něco narušilo. Nejdříve jsem nevěděl, co to je, ale pak.. Ucítil jsem podivný zápach. Zahýbal jsem svým větrným nosíkem a letěl jsem blíž. A ztrnul jsem hrůzou. Ten pach byl kouř a v dáli jsem už zahlédl, jak les hoří. Kyslíku by se ve mně nedořezal. Zbledl jsem ještě víc než vypadám, letěl zpátky a křičel: „Pozor, pozor, hoříííí!“ Zvířátka zpozorněla, ale zatím nic nedělala, zřejmě kouř ještě necítila. Byl jsem pořádně nervózní. Proč neutíkají? „No, tak, uklidni se, větříku,“ ozvalo se vedle mě. „Proč tak plašíš?“ Mluvil se mnou jeden velký strom. „Jistěže plaším, abych neplašil, vždyť požár tady všechno zničí.“ „Opravdu?“ Zase pronesl strom. Mluvil velmi pomalu a rozvážně a to mě dopalovalo. Oheň se blížil a on a ostatní nic nedělali. „Já vím, že to tak vypadá, větříku, ale nemusíš se bát. Tohle je požár, který vzniká čas od času bez zásahu lidí, když je velké horko. Sám po nějaké době vyhasne. Tedy pokud není extrémní sucho. A to dnes není. O zvířátka se neboj, většina včas uteče.“ „Ale co rostliny?“ vyhrknul jsem, „ty nádherné stromy a květiny, ani ty nezbudeš, copak...“ „No tak, počkej,“ uklidňoval mne strom. „Tenhle požár opravdu přijít musí. Les to zabolí, něco shoří, ale je nutný. Kdyby nebyl, už bych vyhynul. A některé jiné rostliny taky.“ To jsem nemohl pochopit. Údivem jsem otevřel pusu. „No, nediv se. Když oheň přijde a začne spalovat, co mu přijde pod plameny, tak si možná myslí, jak na nás vyzrál. Ale moje semena právě na to čekají. Žár způsobí, že se otevřou a vypadnou do půdy, která je plná popela a živin. Jiné stromy mají semena zase v zemi a tam se také horkem otevřou a vyklíčí. Ví, že mají cestu volnou bez
– 14 –
plevele. Vyroste nový strom. A potom začnou růst další rostliny, vrátí se zvířátka a všechno bude jako dřív. A ještě hezčí.“ Byl jsem moc překvapený. Tohle jsem nevěděl. Ale stejně mi bylo líto lesa, když jsem pozoroval velké plamenné jazyky, jak olizují větve a pohlcují malé stromy a keře. I přesto, co mi veliký strom vykládal, bál jsem se o něj. Když požár přišel až k němu, jakoby zajásal, plameny se zvětšily a strom na chvíli zmizel v ohni. Zavřel jsem oči, na tohle se přece nebudu dívat. Když jsem je pak otevřel, požár byl pryč a strom tam stál dál. Trochu byl ožehnutý, kýchal a setřásal popel z větví, ale jinak byl v pořádku. No tohle! „Hepčí! Vidíš, větříku. Hepčí! Co jsem říkal. A určitě se tady přileť za nějakou dobu podívat. Hepčíí!“ Pokýval jsem hlavou a poslechl ho. Uplynulo pár měsíců, než jsem se tam mohl vrátit. Letěl jsem tam trochu s obavou. Jenže zbytečně. Les jsem skoro nepoznal. Byl ještě hustší a krásnější než předtím. Všude cvrlikali ptáčci, zvířátka běhala mezi keři a jak voněl! A moudrý strom mi na uvítanou mával svými zelenými větvemi a ukazoval své malé dětičky. „Vidíš větříku,“ povídal, „někdy to musí i bolet, aby vzešel nový život.“ A já jsem byl zase šťastný, že se mohu prohánět v tomto znovuzrozeném krásném lese.
Váš větřík Všudyfoukal ZATOULANÝ OŘÍŠEK Vyškrtejte všechny rostliny, které patří k tzv. sedmi druhům Izraelských plodin (nápověda: zprávy Daniel z Izraele) a zůstanou vám stromy, které občasný požár vítají. VINNÁ RÉVA, DUB, OLIVOVNÍK, JEČMEN, FÍKOVNÍK, BOROVICE, PŠENICE, DATLE, SEKVOJE, GRANÁTOVÁ JABLOŇ
– 15 –
KVIZ „PġÉT(/e
V
BIBLI“
11HM]QiPČMãtSĜiWHOVNRXGYRMLFtY%LEOLMH'DYLGD-RQDWDQ.GRE\OLWLGYD" D 'DYLGE\OSĤYRGHPSDViþHN-RQDWDQNUiORYVNêV\n E 'DYLGE\ONUiO-RnDWDnYHOLWHOWČOHVnpVWUiåH c) Oba byli králové 3URþVHYODVWQČ-RQDWDQQHVPČOV'DYLGHPNDPDUiGLW" a) 3roWoåH VH nHKoGilo aby VH královVkê Vyn kaParáGil V SaVáþkHP b) 3roWoåH -onaWanĤv oWHc král 6aXl XViloval 'aviGovi o åivot c) Protože mu to král zakázal &RVL'DYLGV-RQDWDQHPVOtELOLNG\å'DYLGPXVHOSĜHGNUiOHPXSUFKQRXW]H]HPČ" a) Že si buGou Ssát a neMménČ MeGnou za rok se navãttvt b) Že si zĤstanou vČrnt Mako Sokrevnt bratĜi c) Že David, až se stane králem, nechá Jonatana a jeho potomky naživu. .WHUê]-RQDWDQRYêFKSRWRPNĤVHGRåLOWRKRåHVH'DYLGVWDONUiOHPDVSOQLOVYĤMVOLE" a) Sám Jonatan b) Jeho otec Saul c) JonatanĤv syn 0eIibyãet -yEE\OERKDWêD]ERåQêþORYČN3DNQDMHGQRXSĜLãHORYãHFKHQPDMHWHND]WUDWLOFHORXUoGLQX.HYãHPXMHãWČQDNoQHFoQHPoFQČO&oGČODOLMHKoWĜLSĜiWHOpNG\åKoSĜLãOLQDYãWíYLWDE\KoSoWČãLOL" a) ýetli mu povzbuzujtct verãe z %ible b) 9rátili se zase domĤ, protože Jyb byl samê vĜed c) SedČli u nČj beze slova sedm dnĤ a sedm noct 3ĜiWHOpSDNGiYDOL-yEoYLPQoKoGoEUêFKUDGDVQDåLOLVHPXY\VYČWOLW SUoþPXVíWDNWUSČW&oMLP-yEoGSoYČGČO" a) 0Čli jste radČji dál mlþet, to by od vás bylo mnohem moudĜejãt. b) 9tme, že tČm, kdo milujt %oha, vãechno sloužt k jejich prospČchu. c) 5ada dobrého pĜttele je balzámem na duãi zkrouãeného. 'DQLHODMHKoSĜiWHOpVHPČOLSĜLSUavovat pro službu u dvora babylónského krále. -ako äLdĤP MLP vãak byly babylónské pokrPy ]aká]ány. &o FhtČlL Písto toho Míst" a) Bylinky b) Zeleninu c) JehnČþt maso . 'anLelovL pĜátelé se po]dČML v]epĜelL ro]ka]u poklonLt se královČ soãe. Jak za to byli potrestáni? a) Byli vhozeni do lví jámy b) Byli vhozeni do rozpálené pece c) Byli posláni do vyhnanství
A jak se ti to povedlo?
ġeäent: 1a; 2b; 3c; 4c; 5c; 6a; 7b; 8b
– 16 –
-HSULPaPtWGRbURXNaPaUiGNXĀLGRbUpKRNaPaUiGa9~QRUXQaMGHäUĪ]Qp]aMtPaYRVWLNWRPXWRWpPaWXQa
www.forkids.timdvadva.net QaSĢLGaOätNYL]\„3ĢiWHOpY%LbOL´
K A M A
R Á D I
Každý pátek nĒFo nového
oí-
Vyrobíme hezký dárek – nejen pro kamarádku/kamaráda. PotĜHEuMHã: 9odové nebo prstové barvy, ãtČtec, noviny na zakrytí okolí a papír na provedení otisku. Postup: Dáme se do toho. 1atĜi si dlaĖ nebo chodidlo) barvou a otiskni na papír. Obrázek mĤžeã zarámovat a napsat k nČmu své jméno a datum – dárek je hotov.
Tim 2,2 o.s.
LibáĜská , 193 Praha 9 tel.: 281 926 563 - e-mail:
[email protected]
– 17 –
MISTROVY KOUSKY Co se skrývá pod křídlem? Zdravím všechny muzikanty nebo ty, kdo muziku rádi poslouchají. Do naší hudební sestavy, kterou zatím tvoří buben, housle, flétna a zvonkohra, dnes přibude pátý nástroj. A je to nástroj, pod kterým se nám podlaha pěkně prohne a na který potřebujeme téměř jeden samostatný pokoj. Alespoň tehdy, když je to ten, kterému se říká „křídlo“. Už víte? Je velký, černý, těžký, usmívá se řadou bílých zubu a blýský zlatými pedály . Už jste určitě přišli na to, že se jedná o klavír. A já bych řekla, že mnozí z vás nějaký klavír doma máte, že se na něj učíte hrát, nebo jste to alespoň někdy zkoušeli. Klavír má totiž oproti houslím nebo trubce jednu obrovskou výhodu. Nemusíme se pracně učit vyloudit z něj nějaký pěkný tón. Stačí prostě zmáčknout klapku a je to tady. Kámen úrazu je v tom, že těch klapek je hóóódně moc. Přesně 88. A zvládnout deseti prsty 88 klapek, zas není tak úplná malina, viďte? Dá mi za pravdu každý, kdo to někdy zkusil. A proto je dobré začínat od začátku – tedy spíš odprostředka klavíru, to znamená na dvou nebo třech prostředních oktávách (to jsou řady 8 tónů jedné stupnice – třeba od jednoho „c“ ke druhému). A když už máme tolik klapek, bylo by škoda, kdyby obě ruce hrály to stejné. Většinou ruka pravá hraje melodii a levá ruka ji doprvází jako takový malý orchestr. No a pořád ještě máte pusu volnou, takže se u toho dá i zpívat. Ale ani nohy u klavíru nezahálí. Právě ony mají o zábavu postaráno s těmi zlatými pedály dole – jimi se totiž zvuk buď zesiluje nebo tlumí. Uvnitř klavíru je na to sestrojen speciální mechanismus. Než nakoukneme dovnitř klavíru, řekněme si, že patří do rodiny nástrojů
C
o se skr pod kř
– 18 –
klávesových (má totiž klávesy) a zároveň taky strunných. A kdeže jsou ty strunky, ptáte se? Jsou schované právě uvnitř klavíru a když zvednete desku od velkého koncertního klavíru, kterému se říká křídlo, můžete vidět, jak do strun buší malá kladívka, když mačkáte jednotlivé klávesy. Najdete tu struny tenké jako vlas a silné jako lanko, a i to má svůj důvod. Struny silné vydávají hluboký zvuk a čím jsou tenčí, tím je vyšší i jejich tón. Kdybyste nevěděli, že za klavírem sedí nějaký pianista a dívali byste se při hře dovnitř, možná by se vám zdálo, že po strunách běhají malincí skřítci. Když jsem byla malá a na klavír mi hrával můj táta, sedávala jsem nahoře na klavíru a ty skřítky jsem si tam představovala :-) Možná mi teď namítnete, že vy doma nemáte klavír, ale piano. A pravdu máme oba. Klavíru se taky někdy říká piano nebo fortepiano, ale je to jen jiné slovo a znamená pořád ten stejný nástroj. Jen nám říká, že na klavír se dá hrát hodně nahlas (forte) i potichoučku (piano).
krývá křídlem
Víte, co se mi na klavíru líbí úplně nejvíc? Jednak to, že se na něj můžete doprovázet ke zpívání, ale hlavně ta souhra rukou. Jedna druhou doprovází a doplňuje – každá je chvilku hlavní a chvilku zase vedlejší, ale kdyby byla jedna bez druhé, zdaleka by to nebylo tak krásné. Nenaráží na sebe a nekradou si tóny, vždyť na klavíru je přece tolik klapek! A stejně tak to může být i s námi a s našimi kamarády. Není třeba se hádat, kdo je lepší, nebo si něco závidět. Vždyť svět, který pro nás Bůh stvořil, je tak obrovský a zajímavý. Je v něm místo pro každého. Bude plný krásné hudby, když budeme hrát spolu, a přece každý na tom místě, do kterého ho Pán Bůh zasadil! Krásné zimní dny vám přeje Petra Eliášová redaktorka dětského pořadu Kormidlo vysílaného na Rádiu 7 www.ra-
– 19 –
– 20 –
– 21 –
Osmisměrka Po vyškrtání všech slov, které najdete na obrázcích, vám zbudou písmena, která tvoří dvě slova – název místa, kde se Ježíš modlil.
Ahoj holky a kluci, tento rok máme pro vás nějaké novinky. Pár Louskáčkových oříšků se rozkutálelo po časopise – takže několik úkolů najdete přímo u článků.
K O S T K A B O K O G O E U T A S O E H K L O K A N N R T R M T A A N O S K A A S L U N C E N T Y D A Z R A T H R R R A L O P A T A Y A O S K A K D K A K L H O P C J E Š T Ě R K A /nápověda slov k obrázkům: ohrada, tukan, klas, PC, trn, noc, hory, centy, osa, kos/
A taky je tu SOUTĚŽ: Za zaslané odpovědi – můžete sbírat části obrázkové skládačky a poskládat si tak „Louskáčkovo překvápko“. ODPOVĚDI ZASÍLEJTE NA ADRESU REDAKCE S NADPISEM LOUSKÁČEK – NEBO ELEKTRONICKOU POŠTOU. PŘEDMĚT - LOUSKÁČEK. Tak hledejte a louskejte Těším se na vaše odpovědi.
– 22 –
Které dvojice patří k sobě Jakub Kain Rut Ondřej Jonatan Ester
Petr Haman David Abel Noemi Jan
BLUDIŠTĚ Hledejte s baziliškem cestu domů: Cesta s nejmenším počtem uzlíků, vás zavede ke kouzelné bylince i tam, kde bazilišek žije.
Doplň chybějící slova Odplata za hřích je
...............
Věř v Pána Ježíše Krista a budeš ............... Počátek moudrosti je ............... před Hospodinem. Bůh je
...............
Nápověda – přiřaď správnou odpověď: bázeň, smrt, láska, spasen
Tajná zpráva: ORAJANMÍŠĚTESAJ
Číselný vzkaz 10 5 6 8 1 3 4 3 7 6 4 2 9 3 4 3 1=B 2=E 3=Í
4=L 5=N 6=O
7= P 8=R 9=S
10=Ú
Kdo řekl Já jsem cesta, pravda i život… Nápověda – vyber z možností: a) Julius Caesar, b) Jan Hus, c) Ježíš Kristus d) Buddha
– 23 –
t á o zky a V e š a N a A
h oj všichni! Tak tu máme další rok - teď 2008 a s ním je tu i jedna zvláštnost v naší rubrice. Přemýšleli jsme, jak „Naše otázky a Vaše odpovědi“ vylepšit a přišli jsme s tím, že v každém čísle si přečtete i názory jednoho zahraničního hosta. Doufám že tuto změnu oceníte a časopis Kroky se Vám bude líbit ještě víc :). Na úvod zbývá už jen dodat, že jsme si tentokrát vybrali téma s názvem: Vesmír a jeho vznik.
y 1. Jak si myslíš, že vznikl vesmír? Michal: No tak asi velkým třeskem, nebo tak nějak. Denisa: Udělalo to BUM a bylo to... :). Qvor: Velkým třeskem (učili jsme se to v zeměpise). Adámek: No tak... Jak si myslím že vznikl vesmír.... No asi tak, že ho Pán Ježíš stvořil.
y 2. Jak si myslíš, že vznikl svět? Michal: Stejně jako vesmír-velkým třeskem. Denisa: Bylo moře, pak do něj spadl MEGAmeteorit a bylo to... Qvor: Taky velkým třeskem (to vás snad v České republice neučili?). Adámek: Že ho taky stvořil Pán Ježíš - to dá rozum přeci, ne?
y 3. Jak si myslíš, že vymřeli dinosauři? Myslíš si, že je dobře, že vymřeli? Michal: Na zem spadl asteroid a dinosauři se udusili (chudáci). Denisa: Protože se mění klima, a tak radši umřeli :). Jistě že je lepší, že vymřeli, jinak by nás zašlápli a já bych ti nemohla odpovídat na tyhle otázky... Qvor: Protože byli velcí a hloupí, a tak je člověk dokázal odstranit. (v Bulharsku se asi neučí, že někteří dinosauři měli 2 mozky :)) Adámek: Vymřeli potopou. Je to škoda, protože jsme si s nima mohli hrát.
y 4. Jak si myslíš, že je stará Země? Michal: To nikdo neví (ani já ne). Denisa: Hodně, no, ale určitě víc než já, že? Qvor: 1000 mil. let (teď jsem se díval do knížky). Adámek: 3000 mil. let (ale nevím to přesně, takže počítejte s nějakou tou půl miliónovou odchylkou:))
– 24 –
Vaše odpovědi y 5. Myslíš si, že bude někdy konec světa? Za jak dlouho to podle tebe bude? Michal: Myslím si, že jo, ale my, ani příští generace se toho nedožijou. Denisa: Qvor: Myslím si , že to někdy bude, protože lidé jsou na Zemi zlí :), kontaminují ji atd. Hodně lidí říkalo, že to bude v roce 2000, pak v roce 2001, 2002, 2003, ale my jsme pořád tady :). Adámek: Myslim si, že konec světa bude asi za 10 roků (to mi bude 17 a celkem se na to těším).
y 6. Myslíš si, že je vesmír opravdu nekonečný? Michal: Nevím, ale čistě můj názor je, že není... to přece není možný, nic není nekonečný... za tím prostě musí něco pokračovat. Denisa: Ne, bude to prostě jen hodněkrát větší koule než Země. Qvor: Myslím si, že vesmír není nekonečný a že někdy budou lidé mít k dispozici takovou technologii, že se dostanou na konec vesmíru. Adámek: Jo... vlastně ne.
y 7. Myslíš si, že existují ufoni? Michal: Určitě, to by byla blbost, aby v tak velkým prostoru byl život jenom na Zemi. Denisa: Takový ty zelený potvory? Proč by ne, kdo ví, co všechno existuje? Qvor: Ano (sice jsme se to neučili, ale podle mě jo). Adámek: Ne, protože jsem je nikdy neviděl. Závěr: Na tyhle otázky nám víceméně dobrovolně odpovídali: Michal - 15 let, Qvar - 15 let (Bulharsko) Adámek - 7 let, Denisa - 13 let
EWIK + LÁDÍK Pozn.redakce: Zajímavé otázky (pro někoho určitě) a ještě zajímavější odpovědi. Zkuste si na ně odpovědět třeba v dorostu. Srovnejte, co se dovíte z Bible a co třeba z učebnic nebo internetu.
– 25 –
seb ev ěd o – 26 –
m
í
– 27 –
s i
z
Iz
ra
el e
Do
p
Milí kamarádi! Po chanukových prázdninách skončila dvouměsíční stávka učitelů a my teď máme co dohánět. A zkrátí nám letní prázdniny. Učitelé bojovali za zvýšení platů, navrácení vyučovacích hodin a snížení počtu žáků ve třídě. V některých třídách je i čtyřicet dětí a to se špatně učí i učitelům i dětem. Ale moc toho nedosáhli. Říkali, že když budou platy vyšší, stane se povolání učitele atraktivnější a dá se na něj víc schopných a nadaných lidí. To by mi ani moc nevadilo. Většinu učitelů mám dost ráda, ale jsou hodiny, které si jenom odsedíme, nudíme se a nic se nenaučíme. Znáte to taky? Nejvíce nám dětem na základní škole vadila učitelka, která hrozně křičela. U nás se na školách neustále něco mění. Zatímco já jsem ještě na základce měla výtvarnou výchovu, drama a izraelské tance, můj mladší brácha už nic z toho nemá. Úplně nejradši ze všeho jsem měla ochranu přírody. S učitelem Jákobem jsme chodili do skleníku a pěstovali různé rostliny. Mám moc ráda přírodu. Učím se jezdit na koni a od malička jsem chovala různá zvířátka. Mou nejmilejší kamarádkou je Trixi, můj …Víte, že ani nevím, jak se ten druh papouška jmenuje česky? Tady se mu říká koktejl. To jsem psala o tom, co se týká dětí - školáků. Teď vám napíšu něco, co se týká nás všech. Židé mají svůj vlastní kalendář a v něm několik Nových roků. Teď je u nás právě pátý měsíc, který se jmenuje Švat. 15. Švatu se slaví Nový rok stromů. Je to takový brzký počátek jara po období dešťů, kdy rozkvétají mandloně. Tenhle rok ovšem zatím moc nezapršelo. Hladina Genezaretského jezera, které je naší hlavní zásobárnou vody, přes léto o několik metrů klesá a v této zimě stoupla zatím jen o dva centimetry. A k tomu je ještě nezvyklá zima, takže to odnesou banány a avokáda. Ty ovšem nepatří k původním izraelským plodům, jak jsou zapsány v Bibli tzv. „sedmi druhům“. Jejich výčet se nachází v 5. knize Mojžíšově 8,7-8: „V ŽDYŤ H OSPODIN TĚ UVÁDÍ DO DOBRÉ ZEMĚ …DO ZEMĚ PŠENICE I JEČ MENE , VINNÉ RÉVY , FÍKŮ , GRANÁTOVÝCH JABLEK , DO ZEMĚ OLIVOVÉHO OLEJE A MEDU ,…“ přičemž za med se považuje sladkost datlí. O svátku Tu biŠvat (15. Švat) se jí sušené plody stromů: datle, fíky, meruňky, jablka, rozinky a oříšky a mandle. Každoročn ě se sázejí stromky, hlavně cypřiše, cedry, borovice, duby a eukalypty. Eukalypty jsou mezi stromy ty nejvyšší, ale ne-
– 28 28 –
mohou se sami vysemenit. Z výšky dvaceti metrů se češou jejich plody, z nich se pak získávají semena. Biblická tradice sázení stromů podle výroku: „Až přijdete do země a budete sázet různé ovocné stromy…“ (3. Mojžíšova 19,23), se obnovila s návratem Židů. Poprvé se na slavnostní sázení stromků 15. Švatu vydal jeden učitel se skupinou žáků. Bylo to v roce 1890 ve městě Zichron Ja’akov. Letos ovšem sázet nebudeme, protože Izrael drží “léto odpočinku“, kdy má země ležet ladem.
Šalom Daniel
V
TIPY
N
e moc vlasatý muž chce na holiči moderní účes.
„Navrhuji účes Ferdy mravence,“ říká holič. „Jak to je?“ ptá se muž. „Jeden vlas vytrhnu a ze zbývajících udělám tykadla,“ odpovídá holič. aní učitelka se ptá: „Jak je pátý pád slova „kočka“? „Či-či!“ odpovídá žákyně. „Pane, váš pes nám sežral slepici!“ „To jste hodná, že mi to říkáte. Dnes už nedostane večeři.“ áš rád školu?“ ptá se teta Honzíka.
P
M
„Jistě, bez ní by nebyly prázdniny“.
– 29 –
Zatoulaný oříšek
„To je paráda!“ „Jupííí!“ Pištěl jsem, svištěl si to těsně mezi větvemi a dělal obraty jeden za druhým. „To jsem ale dobréééj!“ hulákal jsem nadšením a myslel si, jaký jsem borec, když tu najednou: „Buch!“ Potom: „Žuch!“ Zatmělo se mi před očima, a pak si jen pamatuju, jak do mě cosi tvrdého narazilo. Po chvíli tmy jsem otevřel jedno oko, pak druhé.. „Áááá!“ zaječel jsem leknutím. Přímo před mým čumáčkem bylo cosi zeleného a šupinatého a uvnitř toho na mě zíralo jedno jasně oranžové oko. A tak divně se to celé kroutilo. „Psst, co tak křičíš?“ promluvilo to zelené. „Vždyť se ti nic neděje,“ povídalo to a dávalo mi cosi mokrého na čelo. „Cco jsi zač?“ vykoktal jsem a snažil se zvednout. To jsem neměl dělat. Strašně se mi zatočila hlava. „Hele, lež, já ti přinesu takovou fajnovou bylinku, jo? Ta ti určitě pomůže. Roste támhle za tím jezírkem.“ Sotva to dořeklo, rozběhlo se to a utíkalo k vodě. Vykuleně jsem na to koukal. Vždyť to je nějaká ještěrka. Viděl jsem jen hlavu, a proto jsem se vylekal. Ale co to dělá? Ta ještěrka se totiž rozběhla po zadních nohách rovnou proti jezírku, ani nezastavila a pokračovala přímo po hladině na druhou stranu. Opravdu. Sotva se dotýkala drápky vody. „Páni, tak to mám pořádný otřes mozku,“ myslel jsem si. „Už mám i halucinace.“ Jenže to nebylo všechno. Za jezírkem něco popadla do předních tlapek a šup, už si to metelila po zadních zpátky. A zase po vodě. V té rychlosti jsem si ji nestačil pořádně prohlédnout. Až už byla skoro u mne a trochu přibrzdila, všiml jsem si, jak vypadá. Byla dost legrační, i když krásná. Měla jasně zelenou barvu s modrými tečkami a špičatý čumáček. Na hlavě měla takovou jakoby přilbičku, na zádech hřebínek jako dráčci či dinosauři a dlouhý tenký ocas. A ty její zadní nohy! Drápy měla pořádně dlouhé a tenké s takovými záhyby či co. Udýchaně mi položila lístek z rostliny na čelo. „Za chvíli budeš v pořádku,“ řekla mile. „Hele a jak se to stane, že netopýr narazí do stromu? Vždyť máš radar, ne?“ Kulila na mě zvědavě očka. Bylo mi stydno. Copak se jí mám přiznat, že jsem se vytahoval a nedal si pozor? „Hmm,“ zahučel jsem neurčitě a raději obrátil list. „Co jsi vlastně za druh? A jak to, že umíš to.. no.. chodit po vodě?“ „Já jsem přece bazilišek,“odpověděla se smíchem. „Tys o mě ještě neslyšel?“ „Já nevím. Snad jen v pohádkách. Ale tam jsi taková podivná příšera, či had. Jenže to asi nebude pravda, že ano? Jak tak koukám, jsi krásná ještěrka.“ „Ba jo,to jsem,“ pokyvoval bazilišek hlavou, až se mu přilbička natřásala. „Někteří lidé mají takové divné představy. Jenže
Bazilišek žije: a) v Africe b) ve Střední a Jižní Americe c) v Austrálii
Pro jeho schopnost běhat po vodě, se mu říká: a) Běhavka b) Vodní drak c) Ježíšova ještěrka
Živí se převážně: a) hmyzem b) rybami c) listím
já jsem neškodný. Dokonce mi říkají Ježíšova ještěrka. Právě pro to běhání po vodě. Ale chodit po ní neumím, to ne. Musím běžet, abych se neponořil. Mám na to takové fajnové prstíky,“ řekl a zatřepal zadní nožkou, abych si jí pořádně všimnul. „A na ten název jsem patřičně hrdý,“ dodal s pýchou. „Jejda, málem bych zapomněl. Taky umím plavat a potápět se. Dlooouho.“ Ťukl se přední packou do čela. „No, jsi zajímavé stvoření, pravda a už se mi pomalu vybavuje, že tě někteří lidé chovají v teráriích. Slyšel jsem o tom. Myslel jsem si, že to je legrace, jenže jak vidím, není.“ „Jo, jo, jsem takový skromný a nenáročný, a tak si mě chovatelé oblíbili. Nejsem moc velký, tak do 80 cm, většinu stejně zabírá můj ocas. Nejsem vybíravý, baštím ovoce i hmyz.“ Když mluvil, tak pořád pokyvoval hlavičkou. No, s tou skromností nevím, pomyslel jsem si, ale nahlas jsem neřekl nic. „Vidím, že už ti je líp,“ řekl najednou. „Já tedy půjdu. A sprav si ten svůj radar, ať se zase někde nevymeleš. Nemusím být zrovna nablízku a na pomoc by ti mohlo přijít něco jiného, třeba zubatého.“ Uchitnul se, a pak se rozběhl pryč. Tentokrát po vodě neběžel. Skočil na nejbližší kmen stromu a metelil si to nahoru do koruny. Stačil jsem ještě zavolat: „Díky!“ Ale nevím, jestli mě slyšel. Chvíli jsem se za ním díval. Bazilišek, bazilišek, kouká na mě hezky z výšek, umí běhat po vodě, nenechá nic náhodě, prolétlo mi hlavou. Pán Bůh to vymyslel moc hezky. Běhat po vodě, to každý neumí. Zvednul jsem se ze země. Vypadalo to, že mozeček mi zase fungoval. Zkontroloval jsem křídla. Taky v pořádku. Měl jsem štěstí. Příště se nebudu tak vytahovat. Jenže, kdyby se to nestalo, nesetkal bych se zase s takovou zajímavou ještěrkou, no ne?
Ahoj Váš Netopýrek P.S. kdybyste chtěli vidět, jak bazilišek vypadá a utíká, koukněte na tuto adresu: http://www.youtube.com/watch?v=oBi3_O0xnOk
– 31 – www.freewebs.com/netoland
Ahóóój, ahóój, ahóój! Tak už jsem zase tady a otevírám dveře 13.komnaty. Jaképak tajemství je v ní dnes ukryto?
JAK POZNÁM, ŽE SE ZE MĚ STALA „PUBERŤAČKA“! Myslím, že to zase není tak těžké. Slovo „puberta“je odborný název pro vývojové odbdobí, kdy už nejste dětmi, ale ještě máte daleko do dospělosti. U dívek většinou začíná kolem deseti let, ale když oslavíš své 10. narozeniny, nemůžeš říci „TEĎ JSEM V PUBERTĚ“! Doopravdická puberta začíná v okamžiku, kdy vaječníky začnou produkovat více ženských pohlavních hormonů, které způsobují, že se tvé tělo začne měnit. Co můžeš pozorovat? Rozšiřují se ti boky a stehna. Neznamená to, že tloustneš, ale Pán Bůh připravuje tvé tělo na to, že jednou budeš rodit děti. Zvětšují se ti prsa. Je normální, že jeden roste rychleji než druhý, to se srovná. I prsy jsou důležitou součástí tvého já. Nejprve budou tvým pokladem v pozdějším sexuálním životě a později ti pomohou vytvořit vazbu mezi tebou a tvým dítětem při kojení. Tak to vymyslel Bůh a ty jsi zodpovědná za to, aby jeho dary nebyly zneužity. (Tím myslím nežádoucí odhalování a koketerie) Objevuje se nové ochlupení. Jednak v podpaží, jednak v podbřišku. I chloupky mají svůj úkol. Zvláště ty v podbřišku zachycují nečistoty, které by mohly způsobit například nepříjemné záněty dívčích pohlavních orgánů. Také si všimneš, že ti tmavnou chloupky na nohou. Já osobně ti radím – neholit je. Potom se totiž stávají pevnějšími a „procedury“ odstraňování chloupků se už nikdy nezbavíš. Na obličeji (ale i na zádech) se ti objeví akné a uhříky. Je to proto, že tvá pleť se více mastí a za-
– 32 –
ČTENÍ PRO TEENAGE
za zavřený dveřm
ENÍ RO AGERY
a nými řmi
náší nečistotami. Na trhu existují nejrůzněší mycí gely, které ti pomohou se s tímto problémem aspoň trochu vypořádat. A zvýšená hygiena v období puberty je rozhodně na místě. Nepříjemnou známkou puberty je u dívek tzv. „bílý výtok“. Naznačuje, že se blíží tvá první menstruace. V této oblasti radím používat tzv. slipové vložky, které zabrání znečištění tvého prádla a koneckonců, přidají ti i na tvém „pocitu jistoty“. A konečně – menstruace. Jedná se o pravidelné měsíční krvácení (zhruba po 28 dnech). Tvé vaječníky začnou produkovat vajíčka, která v budoucnu budou moct být oplodněna a vznikne z nich nový život. Ale do té doby se vstřebávají. Děloha je však každý měsíc připravena oplodněné vajíčko přijmout. Tvoří sliznici, která má sloužit k uhnízdění oplodněného vajíčka tak, aby Pán Bůh mohl vytvořit v bříšku každé maminky krásné miminko. Když se však v průběhu cyklu (tedy během 28 dní) tak nestane, sliznice z těla odchází jako menstruační krev. Pro tyto dny je třeba zachovat zvláštní hygienu. Dívky se nemohou koupat, jen sprchovat. A to podle potřeby. Používají v té době menstruační vložky, takové, jaké jim nejvíce vyhovují. První menstruace se objevuje i v jedenácti letech, ale třeba i v patnácti. Kromě fyzických změn přicházejí také změny psychické, které jsou způsobené především hormonálně. To si ale necháme na jindy. A co vás čeká příště? Příště se budeme ptát: „JAK POZNÁM, ŽE SE ZE MĚ STAL „PUBERŤÁK“! Takže kluci – dneska to sice bylo o holkách, ale příště to bude zase o vás!
Zdraví teta Míša – 33 – Míša Švecová e-mail: misa.svecova
– 34 –
– 35 –
– 36 6–
ho lk
DRAVÍ ŠTĚPÁN
j
marodil jsem a byl jsem doma 14 dnů. Měl jsem horečky 38,8 a taky 39,2. A odřenej nos od rýmy. Moje ségra to chytla, zkraje jenom kašel, ale pak i horečky. Mamka šla do školy pro úkoly a makal jsem: město, moře, kuře, stavení, atd (však to znáte), hodně jsem makal až se ze mě kouřilo. Když mi pak bylo líp, koukal jsem se na televizi. Mám rád M+A+S+H. Potom jsem si četl dějepisnou knížku „Jména v české historii, která byste měli znát“ 1díl. Mám dějepis moc rád a od pololetí bychom ho měli mít ve škole. Jinak mám teď se školou trápení. Nějaké věci jsem přestal zvládat. Hlavně přestávky. Mrzí mě to. Ale někdy to fakt nejde ovládnout. Doma se modlíme a já chci poslouchat Pána Ježíše. Jenže teď spíš neposlouchám. Nikoho. Naši nás nenechali nikdy jen tak lumpačit, ale teď ještě zpřísnili. Přes to všechno vím, že mě mají rádi a já je mám taky rád. V sobotu 26. ledna měly holky vyráběčku a já tam dělám čajovníka – to znamená, že se jim starám o pohoštění. Moc mě to baví, jsem mezi více holkama totiž jedinej kluk. Ta vyráběčka znamená, že holky ze sboru přijdou k nám a různě malují na trička, savují, lepí ubrousky, batikují a u toho zpívají, povídají si a tak. Jsem rád, že mám své místo a někam patřím. A že nejsem sám. Navíc jsem pochopil, že když se maminka kvůli mně zlobí a něco mi nedovolí nebo naopak přikáže, tak to není proto, že mě nemá ráda a nedělá mi to naschvál. U nás doma se na naschvály nehraje. Je to proto, že mě má ráda. Kdyby mě neměla ráda, tak se na mě vykašle a nebude se kvůli mně nervovat. Tak se chci polepšit. Aby se nám doma dobře žilo. Ale je to někdy děsně těžký. Jsem rád, že jsem v týhle rodině a že se modlíme. Já jsem se totiž narodil jiné mamince. Fakt o mě mají zájem.
y
Z O
A ho
l k j o Ah
uci
Štěpán – 37 –
Objednávka Kamaráda, známého nebo příbuzného má jistě každý. Už jste jim řekli, že za vámi chodí Kroky? Objednávám časopis Kroky PRO SEBE na adresu: .................................................. .................................................. .................................................. V počtu ......... Ks od každého čísla Předplatné zaplatím složenkou vloženou do prvního zaslaného čísla Objednávám časopis Kroky JAKO SVŮJ DAR PRO: .................................................. .................................................. ..................................................
Pokud objednáváte pouze „pro někoho“, přeškrtněte. Vyplněný lístek vystřihněte, vložte do obálky a zašlete na adresu:
Časopis Kroky Táborská 72 615 00 Brno Podpis:........................
Složenku zašlete na adresu uvedenou shora.
Pokud chcete odběr ukončit, sdělte to prosím písemně (nebo e-mailem), ne tím, že nezaplatíte. Z evidence vyřazujeme pouze na základě písemného sdělení. KROKY – časopis pro děti, vychází šestkrát do roka. Od roku 2008 je cena jednoho čísla 39,– Kč, celoroční předplatné 230,–Kč Vydává vydavatelství A–Alef, s.r.o., Bořivojova 620/29, Ostrava – Kunčičky, 718 00 Zodpovědný redaktor: Irena Zemanová, tel. 548 539 397, E–mail:
[email protected] Technická redakce, grafika a design: Vladislav Jurčo, 608 702 536, E–mail:
[email protected] Ilustrace: A.Lančová, L. Kubiasová, A. Mrázek, V. Jurčo Jazyková korektura: Dana Popovská Bankovní spojení: KB Ostrava 81006–761/0100, var. symbol: číslo uvedené u vaší adresy; konst. symbol: 0379 při platbě složenkou, 0378 při platbě z účtu. Distribuce: Kongres takt Brno Adresa redakce a administrace: Táborská 72, 615 00 Brno, tel.:548 539 397 Tématická skupina 13B/A8, reg. zn. MK E ČR 6913, ISSN 1212–0979 Tisk: POINT CZ s.r.o.
Z C . Y K O R .K WWW
– 38 –
I A M , E–
RO K L:
K O R K @ Y K
Z C. Y
MILÁ REDAKCE NAŠICH KROKŮ!
SE NÁM MOC LÍBÍ. KATKA MÁ RÁDA LOUSKÁČKA, 13 - TÁ KOMNATA, PLAVEME PROUDU PROUDU A KOMIX FILIPOVY TRAMPOTY. JÁ RÁD ČTU CO ŠEPTAL VÍTR, NETOPÝRŮV NETVORNÍK, POSTAVA PRO DETEKTIVY A TAKÉ RÁD LOUSKÁM LOUSKÁČKOVY OŘÍŠKY. PAVLOVI SE ZASE LÍBÍ 13 - TÁ KOMNATA, SLUŠŇÁCKÁ ABECEDA, POSTAVA PRO DETEKTIVY, PLAVEME PROTI PROUDU, NETOPÝRŮV NETVORNÍK A SAMOZŘEJMĚ TAKÉ LUŠTÍ LOUSKÁČKA. BUDEME MOC RÁDI, KDYŽ ZA NÁMI BUDOU CHODIT KROKY I V TOMTO ROCE.
R
KROKY
ádi bychom vám napsali o našem zvířátku.
MÁME DOMA PEJSKA - FENKU. JMENUJE SE KETY. VZALI JSME JI Z ÚTULKU V HODONÍNĚ MÍSTO NAŠEHO
D
nes vám povím o naší kolii Arletce.
JAK
VYPADÁ? MÁ DLOUHOU ZLATOU SRST, KOLEM KRKU BÍLÝ LÍMEC A NA HLAVĚ MALÁ OUŠKA. PROČ JI MÁM RÁD? VŽDYCKY SPOLU HRAJEME NA HONĚNOU A JE FAJN, KDYŽ MI PŘIBĚHNE NAPROTI K AUTOBUSU ZE ŠKOLY. UMÍ MI PŘINÉST KLACEK A DÁT PAC. JE TO DOBRÝ KAMARÁD. NĚKDY JÍ VYPRÁVÍM, ŽE I PSY MÁ PÁN BŮH RÁD, JSOU TO JEHO STVOŘENÍ. PRO
KROKY RADEK (7 LET)
O VAŠICH ZVÍŘÁTKÁCH
Z
PEJSKA DARA, KTERÉHO JSME DALI BABI A DĚDOVI DO ČEHOVIC. KETY JE KŘÍŽENEC LABRADORA. UŽ V ÚTULKU SI NAŠE RODIČE ZÍSKALA TÍM, ŽE NA NĚ RADOSTNĚ ŠTĚKALA A VRTĚLA OCÁSKEM. STÁLE SE VELMI RADUJE - KDYŽ SE VRACÍME ZE ŠKOLY, Z VENKU, Z OBCHODU NEBO JEN ZE DVORKU - NEPŘESTÁVÁ VRTĚT SVÝM OCÁSKEM. JE CELÁ HNĚDÁ JAKO ČOKOLÁDA. OČIČKA MÁ HNĚDÉ A KDYŽ NĚCO CHCE, TO JEJÍ OČI ZVLÁŠTNĚ SVĚTÉLKUJÍ. A JAKO KAŽDÝ VELKÝ PES, KDYŽ MÁ NA NĚCO CHUŤ, STRAŠNĚ SLINTÁ. SRST MÁ HLADKOU, JEN HRUĎ MÁ DRSNOSRSTOU - ASI PO NĚJAKÉM PŘEDKOVI. ŽIJE S NÁMI V BYTĚ A MY SE S NÍ DĚLÍME O VŠECHNY POCHOUTKY. JE VELMI MLSNÁ, TAKŽE KDYŽ DOSTANEME NĚCO NA ZUB, MUSÍME SI SVÉ PAMLSKY PEČLIVĚ HLÍDAT. PSÍ ŽRÁDLO JÍ TEPRVE TEHDY, KDYŽ NENÍ NIC LEPŠÍHO K DISPOZICI. NEJŠŤASTNĚJŠÍ ALE JE, KDYŽ SI JI BEREME VEN. PROTOŽE JE DOST VELKÁ A SILNÁ, CHODÍ S NÁMI BUĎTO NĚKDO Z RODIČŮ NEBO PAVEL, PROTOŽE MY MENŠÍ BYCHOM JI TĚŽKO ZVLÁDLI. POVAHU MÁ DOBROU... MAMINKA ČASTO ŘÍKÁ, ŽE BÝT TO JINÝ PES, TAK UŽ JSME DÁVNO ROZTRHANÍ NEBO POKOUSANÍ. ALE ONA S NÁMI DOVÁDÍ MOC RÁDA. A KDYŽ SE JÍ SKOTAČIT NECHCE, TAK NÁM TO DÁ NAJEVO TÍM, ŽE ZAVRČÍ. TO JE PRO NÁS ZNAMENÍ, ŽE JI MÁME NECHAT NA POKOJI. ALE VRČÍ MÁLOKDY - VĚTŠINOU JEN TEHDY, KDYŽ SE HÁDÁME.TO NEMÁ RÁDA, TO I ŠTĚKÁ A SNAŽÍ SE SJEDNAT POŘÁDEK. MÁME JI MOC RÁDI A ZA NIC BYCHOM JI NEVYMĚNILI. PŘEJEME VÁM HODNĚ ZDRAVÍ, BOŽÍ POŽEHNÁNÍ, HODNĚ SPOKOJENÝCH ČTENÁŘŮ A ODBĚRATELŮ ZDRAVÍ MÍŠA A KATKA
O VAŠICH ZVÍŘÁTKÁCH
Z
ů s i p o d
– 39 –
A
hoj Kamarádi a KROKY! Budu vám vyprávět o skvělých ponících Míšovi a Lucince. Mít koně byl můj velký sen. Věděla jsem, že se mi asi nevyplní, ale doufala jsem. Přeji vám, ať se vám taky splní takový velký sen!
S pozdravem Kája - 13 let
Vím o někom, kdo prodá poníka
Když mi bylo 7 let,hrozně jsem si přála koně. Na každého jsem toužebně koukala
Jednou k nám přišel strýc s důležitou zprávou
Jupíí! Máme koně!
Když jsme poníčka viděli, mamka s taťkou přistoupili na to, že ho koupíme.
Jednou jsem šla domů ze školy a viděla jsem, že u vrat stojí Lucinka Koně mám moc ráda. Díky Bohu se mi splnil sen. Zvířata přinášejí radost do života.
Převlíkla jsem se a hned šla jezdit. A všechny děti z vesnice.
Potom jsme si pořídili ještě Michálka. Stali se z nich - z nás - velcí kamarádi
