Romský model rodiny v konfrontaci s většinovým
Kateřina Šárková
Kdo jsou Romové Romové, nesprávně Cikáni – populace společného původu a
kdysi patrně i společného jazyka a kultury, několik jazykově a kulturně příbuzných etnik. Ţijí rozptýleni v Evropě, v severní Africe, jihozápadní Asii, Severní Americe a v Austrálii. Celkový počet je odhadován na 7 milionů osob, v Evropě ţije asi 5 milionů, v Asii asi 1 milion osob. Jazyk patří k indické větvi indoevropské rodiny, existuje v mnoha dialektech. Potomci migrantů, kteří v l. tisíciletí opustili Indii. Ţili kočovným způsobem ţivota, přes Blízký východ postupovali ve 12. století do střední Evropy a přes Egypt do severní Afriky a na Pyrenejský poloostrov. Od středověku pronásledováni, coţ bránilo jejich integraci do majoritních společností. Od 18. století se některé skupiny začaly usazovat.
Historie V průběhu celé historie se nám o Romech
-
zachovali jen dokumenty, které napsali příslušníci jiných národů Původ: Indie, nejniţší sociální vrstva Typická povolání: Kočovníci: kováři, řemeslníci zpracovávající kov, dřevo, hlínu a jiný materiál Romští muzikanti, tanečníci, kejklíři se potulovali za neurčitým cílem a doplňovali zdroje své obţivy ţebrotou, krádeţemi a dalšími projevy příţivnictví.
Historie Kočovníci stáli hierarchicky výš neţ tuláci a
vzájemnou distanci mezi nimi vyjadřoval zákaz společně poţívat vařenou stravu – typický výraz sociálního odstupu mezi vyšší a nizší kastou. Po rozmnoţení generace se část z nich stěhovala na sever do Paňdţábu a posléze na západ. Tento exod se uskutečňoval v několika proudech různých velikostí a probíhaly v době od 3.-5. a 9.10. stol. Podle lingvistů se asi na 1 stol. Zastavili v Iránu. Epos Šáh-náme (Kniha králů)
Historie Tři základní jazykové skupiny: - Syrská (Dom) - Arménská (Lom) - Evropská (Rom)
Lingvisté rozeznávají nejméně 13 jazyků, kdy došlo k lexikálním výpůjčkám. Nejvíce slov bylo vypůjčeno z řečtiny a jazyků balkánských národů. Z toho lze odvozovat delší pobyt Romů na území byzanské říše (2-3století). Byli označováni jako Athinganoi – původně nadávka pro příslušníky manichejské sekty – věnovala se věštění a magii.
Athinganoi Z athinganoi vzniklo nejrozšířenější pojmenování
Romů Latinsky: acinganus, cinganus,cingerus Turecky: cingene Bulharsky:acigan,cigan Srbsky: ciganin Rumunsky: tsigan Maďarsky: czigány Slovensky: cigán Česky: cikán
Příchod do Evropy: Romové přicházeli v mnoha vlnách a přívalech. Dva základní směry:
-Přes balkanský poloostrov - početnější -Přes severoafrické pobřeţí a objevil se v 9. stol. na Pyrenejském poloostrově. Průchod a moţná malé zastavení v tzv. Malém Egyptě přivedlo Romy k myšlence, aby zaměnili toto místo se severoafrickým Egyptem a vytvořili pověst o svém egypském původu. Odtud vzniklo anglické pojmenování Gypsies.
Příchod Romů do Evropy Jménem Bohémiens je označovali ve Francii,
kdyţ v nich viděli příchozí z Čech. Odtud slovo Bohém, tak se označovalo mnoho literátů touţících po nestálém a svobodném ţivotě. Z přemíry uvedených dokladů vyplývá, ţe Romové nemají obecně přijaté označení. Majoritní společnost jim dávala různá označení, které často mají hanlivý nádech. Oni často se nazývají označeními, které znamenají lidé.
Romové v Čechách a na Moravě Na území ČR ţijí asi od 14. stol., ale nacistickou
genocidou byli takřka vyhubeni, neboť se na území Čech i Slovenska vrátilo celkově cca 600 romských vězňů. Aktuální romské etnikum v ČR je tedy na našem území relativně velmi krátce a pochází z Rumunska a Maďarska.
Velikost romské populace Očekávalo se, ţe Sčítání lidu, domů a bytů k 1.
březnu 2001 dá odpověď na otázku, kolik je v České republice Romů. K romské národnosti. se však přihlásilo pouze 11 716 obyvatel (tj. 0,11 % obyvatel České republiky), tedy zjevně jen velmi malé procento členů české romské populace. Někteří romští aktivisté totiţ udávají počet Romů 400–500 tisíc (J. Baláţová, LN, 25. 8. 2001), jiné odhady uvádějí jen 80 000 Romů (K. Holomek, Romano hangos, červenec 2001) a Evropská komise pracuje s číslem „nad 300 tisíc“ (LN, 28. 11. 2001).
Rodina – rozdíl mezi Čechy a Romy Mluví-li o rodině Češi, mají většinou na mysli svoji ţenu, muţe,
děti, rodiče, sourozence. Známe samozřejmě i své další příbuzné - strýce, tety, bratrance, sestřenice, synovce, neteře, tchány, tchýně, švagry či švagrové, ale ty uţ spíše povaţujeme za vzdálenější příbuzné, se kterými se tak často nestýkáme. Romové však povaţují za své blízké příbuzné všechny a
romština má narozdíl od češtiny pojmenování i pro děti sestřenic či bratranců. Romové ţili se svojí širší rodinou pohromadě v jedné osadě či čtvrti a kromě pokrevního příbuzenství je pojily i rodinné tradice a vzájemná solidarita. Největším trestem pro Roma bylo tudíţ jeho vyhnání z rodiny, neboť tím ztrácel veškeré sociální i lidské jistoty.
Romská rodina Rodina
posilovala svoji prestiţ počtem narozených dětí, především chlapců, neboť jak praví jedno romské přísloví O čhave hin zor, tedy V chlapcích je síla. Jako prvorozené dítě si mladí manţelé proto přáli chlapce (muţi určitě, ţeny však ve skrytu duše doufaly, ţe první dítě bude děvče, které by bylo pro matku významnou pomocnicí v "ţenských pracích"). Kaţdé další dítě bylo vřele vítáno. Výchovu dětí měla na starosti především matka, ale o dítě se starali i ostatní členové velkorodiny. Romské děti vyrůstaly obklopeny třemi, někdy i čtyřmi generacemi v soudrţném a okolnímu světu uzavřeném společenství.
Role muţe a ţeny v romské rodině V romské rodině tak jako v české existoval rozdíl mezi rolí muţe
na ţeny. Romská ţena byla vychovávána tak, aby se dokázala o rodinu postarat. Povinností ţeny bylo zabezpečit chod domácnosti, vychovávat děti a poslouchat svého muţe. Ţena měla často ekonomicky důleţitější roli, neboť to byla ona, kdo musel zabezpečit přeţití rodiny - zajistit jídlo, oblečení. Jídlo muselo sehnat jakýmkoli způsobem, buď za vykonání nějaké práce pro gádţe - sedláky (vymazávání pecí, práce na poli), sběrem lesních plodů (borůvky, maliny, šípky aj.) nebo i ţebráním. Romský muţ byl navenek i uvnitř hlavou rodiny, nositelem a
ochráncem prestiţe rodiny, rozhodoval a nesl odpovědnost za rodinu. V mnoha rodinách byl výdělek muţe pouze příleţitostný, a tak muţ trávil svůj čas sháněním zakázek, udrţováním dobrých vztahů s příbuznými a přáteli, urovnáváním svárů mezi rodinami aj.
Jednota rodiny Rodinu není moţno chápat jako určitý počet jedinců,
ale jako celek, který vůči okolí vystupuje jednotně. Konflikty proţívají rodiny kolektivně, vztahy mezi jedinci jsou vztahy mezi rodinnými svazy, jedinec jedná ve jméně své rodiny. Chyba, kterou udělá jedinec, se hodnotí jako chyba celé rodiny, čin hodný úcty posilňuje prestiţ celé rodiny. Sirotci a starší lidé jsou opatrováni s velkou láskou a úctou, není myslitelné odloţit je do domova důchodců, sirotčinců anebo internátů. Zesnulému dává úctu před pohřbem celá rodina. Všichni členové musí přijet, i kdyby bydleli daleko
Zdravotní situace Romské rodičky jsou podstatně mladší, mají víc
dětí, víc porodnických komplikací (nedodrţování doporučení a rad). Dvakrát větší kojenecká úmrtnost Nemocnost dětí je rovněţ větší (TBC, hepatitidy, parazitární onemocnění) Špatná hygienická situace v domácnostech
Výchova dětí Rodiny bývají početné Dítě ţije ponořené v rodině a velmi rychle se
rozvíjí v sociálních dovednostech. Velmi brzo je samostatné. Děti ţíjí ve vzájemné úctě s dospělými. Okolí povzbuzuje dítě vykonávat nějakou činnost (např. hledat ţelezo, třídit ho a prodávat).Iniciativu, zodpovědnost a zkušenost hodnotí dospělý kladně, málokdy pouţívá tresty a nikdy dítě nezneuţívá. Děti jsou kontrolované ve skupině.
Sociální výchova Je důleţitá v kaţdém věku Malý a mladý chlapec pracuje se svým otcem a
mladé děvče pracuje se svojí matkou. Kaţdý z nich přebírá zodpovědnost za to, co dělá(např. obchodní záleţitosti u chlapce, opatrování mladších sourozenců a příprava jídla v nepřítomnosti matky u děvčat). Od 12 let vypomáhají děti svým rodičům.
Vzdělání Rodiče mají většinou zlé vzpomínky na školu a váhají
zda mají děti svěřit do její péče. Jsou přesvědčeni, ţe jejich děti si budou vědět rady, jak si počínat, stejně jako děti, které absolvovali povinnou školní docházku a věří, ţe neexistuje vztah mezi vzděláním a ekonomickým nebo sociálním úspěchem. Dítě má předpoklad vytvořit si negativní vztah ke škole i k institucím, protoţe je vychované ve strachu ke všemu cizímu. Romské děti 14krát častěji propadají, 30krát častěji dokončují šk. docházku v niţším neţ závěrečném ročníku, 28krát častěji jsou převáděni do zvláštních škol.
Změny Mění se postavení ţeny, její oblečení, způsob
komunikace. Mladí lidé jiţ nepociťují rodinnou příslušnost a rodinná solidarita a jednota rodiny je váţně ohroţená. Narůstá kriminalita, drogová a alkoholová závislost.
Pouţitá literatura: www.romea.cz Dunovský Jiří a kol., Sociální pediatrie Autorský kolektiv, Romové, bydlení, souţití Budilová L. a Jakoubek M., Cikánská rodina a
příbuzenství Nečas Ctibor, Romové v České republice včera a dnes Liégeois Jean-Pierre, Rómovia, cigáni, kočovníci
Děkuji za pozornost
