Roman Bednář VÍC NEŽ SPORTOVNÍ MAGAZÍN. TOMÁŠ VOKOUN Živý terč v brance str ARLETA KRAUSOVÁ Jsem bojovná holka str

VÍC NEŽ SPORTOVNÍ MAGAZÍN

VÍC NEŽ

SPORTOVNÍ MAGAZÍN VYCHÁZÍ KAŽDOU STŘEDU

25Kč /38Sk ČÍSLO 10 5. 3. – 11. 3.

2008 ROZHOVORY | REPORTÁŽE | AUTO–MOTO | OUTDOOR

NHL

TOMÁŠ VOKOUN Živý terč v brance

str. 16 – 17

Roman Bednář

BOX

ARLETA KRAUSOVÁ Jsem bojovná holka str. 22 – 25

ATLETIKA

ROMAN ŠEBRLE Kolik vypil piv?

str. 28 – 30

BOMBARĎÁK

z West Bromwiche str. 6 – 12

OBSAH

kvalitní tričko s originálním o r p m potis k ná i s kem ij ř P

5. 3. – 11.3. 2008 | www.iecho.cz

Vychází každou středu!

4. – 5. Zrcadlo týdne Sedm dní v rytmu sportu

jen za

6. – 12. Roman Bednář Magazín eCho navštívil hvězdu West Bromwiche

380 Kč

Střelec Roman Bednář str. 6 – 12

(cena je uváděna včetně DPH a poštovného)

14. – 15. Paolo Maldini Fotbalová modla oslavila 1000. zápas 16. – 17. NHL Živý terč jménem Tomáš Vokoun 18. – 21. Hokejová extraliga České Budějovice sní o titulu

obj.č.: 210.1

obj.č.: 220.1

obj.č.: 230.1

obj.č.: 110.1

obj.č.: 120.1

obj.č.: 130.1

22. – 25. Box Arleta Krausová - potetovaná bojovnice 26. – 27. eCho plakát Harlem Globetrotters

Pavla Rybová obj.č.: 240.1

obj.č.: 250.1

obj.č.: 260.1

obj.č.: 040.1

obj.č.: 050.1

str. 32 – 34

obj.č.: 060.1

28. – 30. HMS v atletice Roman Šebrle a jeho KOLIK... 31. HMS v atletice Časový harmonogram šampionátu ve Valencii

obj.č.: 270.1

obj.č.: 280.1

obj.č.: 290.1

obj.č.: 070.1

obj.č.: 080.1

32. – 34. HMS v atletice Tyčkařka Pavla Rybová je roztržitá řidička

obj.č.: 090.1

Autosalon v Ženevě str. 38 – 39 obj.č.: 211.1

obj.č.: 212.1

Tričko uni 160g/m2· Art.: 7041 · 100% bavlna · S - M - L - XL - XXL - XXXL

obj.č.: 010.1

obj.č.: 011.1

obj.č.: 012.1

Dámské tričko · Art.: 7043 · 90% bavlna 10% elastan · S - M - L - XL - XXL

Centrum reklamy • Na Maninách 881/8 • 170 00 Praha 7 Tel.: 225 985 333 • Fax: 225 985 334 www.centrumreklamy.cz

Foto na titulní straně: Dan Černovský

obj.č.: 210.1

35. HMS v atletice Denise Ščerbové bude radit Železný 36. Biatlon Po lese už nestřílejí 38. – 39. Auto moto Co ukázal autosalon v Ženevě? 42. – 44. O2 Snowboard Tour Snow Jam slibuje velkou podívanou 46. – 49. Extrém Báječní muži na létajících dracích

S drakem na sněhu str. 46 – 49 3

ZRCADLO TÝDNE

ZRCADLO TÝDNE

HVĚZDA – TOMÁŠ PLEKANEC

ZAZÁŘILI

od 26. 2. do 3. 3. tech 2:6, 6:4 a 6:3. Mladičká hráčka si připsala teprvé druhé vítězství na okruhu WTA. LUKÁŠ BAUER Týden co týden se po závodech z médií hrnou v souvislosti s jeho jménem oslavné zprávy. Výjimkou nebyla ani víkendová klasická patnáctka v Lahti, kterou opět vyhrál. Nyní už mu navíc chybí jen krůček, aby se stal celkovým vítězem Světového poháru běžkařů.

ROMAN BEDNÁŘ MARTIN PROCHÁZKA Kladenský útočník rozhodně nepatří do starého železa. Jakmile začalo play off, nebývale ožil a v sérii předkola s Plzní nasázel soupeři pět branek a na další dvě přihrál. Právě on byl společně s Pavlem Paterou jasným strůjcem postupu Středočechů do čtvrtfinále. PETRA KVITOVÁ Sedmnáctiletá česká tenistka zaskočila na turnaji v americkém Memphisu nasazenou osmičku a bývalou světovou jedničku Venus Williamsovou, když ji vyřadila v prvním kole po se-

ZKLAMALI JAN KOLLER Reprezentační útočník neunesl další nepovedený zápas Norimberku a uřízl si nejen v Německu pěknou ostudu. Po skončení duelu v Hannoveru, který jeho tým prohrál 1:2, plivl na protihráče Schulze, za což jej čeká pořádně mastná pokuta a zřejmě také disciplinární trest.

Foto: Dan Černovský (2), CPA

JAPONŠTÍ FOTBALOVÍ FANOUŠCI Po vtrhnutí stovky příznivců na hřiště byl ukončen zápas Superpoháru mezi Sanfrecce Hirošima a Kašimou Antiers. Důvod? Rozhodčí neuznal Kašimě dva góly, vyloučil jí dva hráče a nechal opakovat dvě zahozené penalty soupeře v rozstřelu.

Č

eský hokej má v NHL novou hvězdu. Je jí montrealský Tomáš Plekanec, jehož víkendových pět kanadských bodů vyneslo na první místo produktivity Čechů ve slavné soutěži. Zejména ze zápasu proti Buffalu (6:2) si udělal show pro jednoho muže. Nejenže vstřelil první hattrick zámořské kariéry, ale ještě jeden gól připravil. Způsoby zakon4

čení přitom vypadaly tak lehce. „Byl to jeden ze zápasů, ve kterých vám to do branky padne skoro při každé akci v útočném pásmu,“ hodnotil povedený zápas. V týmu Canadiens se navíc mohou radovat z fungující spolupráce českého centra se zkušeným Rusem Alexejem Kovalevem, jenž asistoval u jeho všech zásahů. O den později

ještě přihrál Plekanec na vítězný gól dalšího spoluhráče z útoku Andreje Kosticyna proti New Jersey (2:1) a pojistil si vedení v kanadském bodování českých hráčů před Václavem Prospalem a Jaromírem Jágrem, kteří se jistě budou snažit, aby stoupající hvězdu šikovného kladenského odchovance na čas přibrzdili. NOVÁ STAR NA OBZORU!

NIKOLA SUDOVÁ Domácí favoritka nezvládla podnik Světového poháru v jízdě v boulích v Mariánských Lázních. Přestože si v kvalifikaci vybojovala výborné druhé místo, skončila její cesta za úspěchem už v osmifinále, kde nedokázala v paralelní jízdě dohnat ztrátu z nepovedeného startu. V celkovém pořadí SP navíc klesla na třetí pozici. JAKUB SMRŽ Výborné šesté místo na startu si vyjel v kvalifikaci na Phillip Islandu, přesto

ROMAN BEDNÁŘ Gólové příděly útočníka West Bromwich Albion se nezastavily. Naposledy pečetil důležitou výhru svého týmu nad Plymouthem (3:0) a skóroval v tomto ročníku druhé nejvyšší anglické soutěže již pojedenácté. Má tedy formu, jakou se nemůže pochlubit žádný jiný adept reprezentace. JIŘÍ FISCHER Poprvé od srdečního kolapsu v listopadu 2005 si zahrál zápas. V Detroitu sestavil dva týmy (Shocks a Saves, neboli Šoky a Záchrany), v nichž hráli mj. lékaři, kteří mu zachránili život, a posláním celé akce bylo, aby i v neprofesionálních soutěžích měli na stadionech k dispozici defibrilátory.

od 26. 2. do 3. 3. JAN KOLLER

skončil v obou závodech mistrovství světa superbiků bez bodu. V prvním z nich vyšla jeho snaha naprázdno už ve třetím kole, podruhé dojel až osmnáctý. ROZHODČÍ ZÁPASU DETROIT vs. SAN JOSE Ani jeden ze čtveřice sudích Devorski, Kowal, Cameron a Gibbs si nevšiml, že před vítěznou brankou Devina Setoguchiho opustil puk hřiště. Po odrazu od sítě nad plexisklem nebylo pro útočníka Sharks složité uklidit puk za záda českého gólmana Dominika Haška, jenž se vrátil do branky po zranění kyčle.

PETRA KOVÁŘE

K

dyž tak sleduji počínání některých českých fotbalových celebrit působících v zahraničních ligách, tak si tak říkám, že těm chlapcům asi trochu tečou nervy. To, že se Pavel Nedvěd opět neudržel a v derby s AC Turín se doslova pokusil skalpovat protihráče, mě už ani neudivuje. Ovšem absolutně nevím, co si mám myslet o tom, že i tak vyhlášený kliďas, jako je Jan Koller, nezvládne své emoce a po skončení bundesligového zápasu plivne na protihráče. Argument, že měl plnou pusu slin, které mu v rámci vzrušeného rozhovoru samovolně vylétly z úst, považuji přitom za jemně řečeno absurdní. A podobných případů je víc. Například gólman Jaromír Blažek, mimochodem aktuálně spoluhráč Kollera z Norimberku, se musel před časem kajícně omlouvat vlastním fanouškům za urážlivé gesto, které jim věnoval při jednom ze zápasů. A proč? Taková banalitka... Reagoval tak na skandování tribun, které se dožadovaly jeho vystřídání. Anebo třeba takový Milan Baroš. Vzpomínáte si, jak ještě v dresu Lyonu na sebe upozornil rasistickým extempore, když protihráči tmavé pleti naznačoval, že zapáchá... Nechci se pasovat do role nechybujícího moralisty, moc dobře vím, že fotbal je hra plná emocí a zkrat se může přihodit každému. Jen mě tak trochu zaráží, že tyto věci se v poslední době často stávají právě českým reprezentačním stálicím. Říkám si, co když to souvisí s jejich neotřesitelnou pozicí v rámci národního týmu? Mám tím na mysli pocit nedotknutelnosti a nadřazenosti, který si, za vydatného přispění mnohdy stejně popudlivého kouče Brücknera, za roky v reprezentačních službách vypěstovali. A to není před blížícím se evropským šampionátem zrovna pozitivní zjištění. Tím spíš, že nikde není psáno, že něco podobného neudělají i na EURO. A to by pak byl opravdu velký trapas...

5

ECHO NA NÁVŠTĚVĚ

Roman Bednář

REPREZENTACE? Můj čas přijde! 6

ECHO NA NÁVŠTĚVĚ

Stoupne si na trávník stadionu West Bronwich Albion, roztáhne ruce a zakřičí: „Tady je to moje, tady mě fanoušci milují!“ ROMAN BEDNÁŘ fotbalový útočník, smíšek a nezkrotný optimista si moc dobře uvědomuje, že se jeho fotbalová kariéra řítí vpřed nadzvukovou rychlostí. Šestnáct branek, které nastřílel v druholigovém anglickém klubu, to je porce, ke které nemůže zůstat hrdá fotbalová země lhostejná. Naopak! Zájemci o jeho služby se hrnou. I z nejslavnější soutěže světa – Premier League. Přesto nad Bednářem zatím jeden muž ohrnuje nos. Reprezentační kouč Karel Brückner. „Věřím, že můžu být žolíkem pro EURO,“ vzkazuje mu čtyřiadvacetiletý hráč v exkluzivním rozhovoru pro magazín eCho.  Viktor Nosek, Birmingham

7

ECHO NA NÁVŠTĚVĚ

ECHO NA NÁVŠTĚVĚ

Haló, je tam trenér Brückner? Tady je Roman Bednář, nezapomněl jste na mě?

Roman Bednář o sobě tvrdí, že je velmi pozitivní člověk. Ostatně z každého jeho gesta je to patrné...

eCho: Říkáte, že vás příznivci West Bromwiche milují. Jste teď nejoblíbenějším hráčem klubu? „Myslím, že ano. Musím to zaklepat a nechci nic zakřiknout, ale stejně jako jsem oslnil po příchodu do Hearts of Midlothian, tak se mi totéž podařilo i tady. Mám z toho velkou radost. Umíme soupeře při domácích zápasech zatlačit a stadion je v euforii. Úžasná atmosféra. Na druhou stranu jsou fandové také dost nároční. Vědí, že můžeme vyhrávat klidně 5:0.“ eCho: Ale po příchodu ze Skotska se vám moc nedařilo. Ani jste nehrál... „Pravda je taková, že si někteří mí spoluhráči říkali, co to majitelé koupili za dřeváka. (směje se) Já s nimi souhlasil, hrál jsem strašně. Tři měsíce jsem byl ve Skotsku mimo kvůli různým zraněním a pořádně jsem se tady nemohl trefit do míče. Pak jsem vstřelil pár gólů za rezervu, a přestože byly takový trapný, šanci v áčku jsem dostal. A v prvním zápase hned šup – dva

góly. Postupem času zjistili, že snad úplně špatný nejsem...“ eCho: Klub vás angažoval na půlroční hostování a prý jste musel s platem hodně dolů. Je to pravda? „Ano, slevil jsem oproti Hearts při-

samý prachy, co jsi měl ve Skotsku. Jako gesto. Já bych to udělal. Ještě s výhledem, že mě chtějí koupit na přestup... Občas si říkám: Já vám tady nechám na hřišti duši a vy mě necháte plácat na penězích, na kterých jste mě vyždímali. Když zůstanu, budu ty peníze chtít zpátky jako bonus při podpisu smlouvy. Myslím, že je to fér!“ eCho: Ale vynecháme-li finanční stránku, tak si vás v klubu musí považovat, ne? Určitě. Zatím mám smlouvu do léta a nejraději bych byl, kdybychom postoupili do Premier League a já v klubu zůstal. Trenér mi říkal, že mi dá velmi dobrou smlouvu. Chce mě i pro další roky. Věřím, že když pod ním budu nadále pracovat stejně, tak budu hrát vždycky. Mám předpoklady, které on chce. A jsem mladý, snad mám všechno ještě před sebou.“ eCho: Dal jste zatím šestnáct branek. Jste s tímto číslem spokojený? „Je super, že mi góly padají, ale já

Foto: Dan Černovský (6), West Bronwich Albion (1)

„Když zůstanu, budu chtít ty peníze zpátky“

8

bližně o čtyřicet procent! Tady mi řekli, že jsem byl poslední rok často zraněný a že mi stejné peníze prostě nedají. Co se týče mladých hráčů West Bromwiche, tak mám nejhorší plat. Ale chtěl jsem z Hearts pryč za každou cenu, protože tam se to úplně rozpadalo. Proto jsem na podmínky přistoupil.“ eCho: Čili West Bromwich ve vás má za málo peněz hodně muziky. Je to tak? „Určitě. Jsem malinko zklamaný. Vždyť jsem se nezranil, daří se mi, dávám góly, pomáhám klubu dělat body a útočíme na postup do Premier League. Já být šéfem, tak přijdu a řeknu: Hele, my ti dáme ty

jsem víc týmový hráč. Pokud tým vyhrává, bohatě mi to stačí ke štěstí. Krásný pocit je na branku třeba jen přihrát. Navíc mě náš fotbal opravdu baví – spousta přihrávek, kombinací. Když dáme první gól, tak je to Brazílie. Fakt. (směje se) eCho: Ale teď jste se v tabulce propadli. Před pár týdny jste vedli a najednou nejste ani v první trojce zajišťující postup. Čím to? „Máme problém při zápasech na stadionech soupeřů. Tam nás ubijí tvrdou hrou, proto venku ztrácíme. I doma často prohráváme a nakonec zápas bláznivě otáčíme. Do konce soutěže je ještě daleko, musíme makat.“ eCho: Odkud střílíte nejvíce svých branek? „Z malého vápna! Vlastně všechny až na jeden. To je moje parketa. Spoluhráči mi tam posílají parádní balóny a já většinou tuším, kam míč poletí. Místní odborníci říkají, že mojí předností je výběr místa. Vím, kam se míč odrazí. Je to instinkt. Hráč se třeba ukopne a já to dopředu tuším. Myšlenka je všemocná...“ eCho: Jakou máte úspěšnost? Kolik šancí jste vedle gólů spálil? „Pokaždé, když jsem dal dva góly, tak jsem mohl vstřelit čtyři. Mrzí mě, že mi ještě ve sbírce chybí hattrick. V dresu Mladé Boleslavi jsem dal ve druhé lize čtyři branky, v první lize ještě ne. Proti Celtiku Glasgow jsem ve skotské lize hattrick dal, ale kvůli neexistujícímu ofsajdu mi ho ukradli. To mě dodnes trochu mrzí. Hattrick Celtiku - kdo ho dá, že jo? eCho: Kolotoč zápasů ve druhé anglické lize je opravdu náročný. Jak se vám zamlouvají dva zápasy týdně? „Mě baví hrát zápasy. Tělo je sice občas pořádně unavené a musí se hodně odpočívat, ale to mi nevadí. Věřte mi, že jsem občas tak vyřízený, že nemůžu ani spát. Převaluji se v posteli a svaly mám v horečce, ale rychlý sled zápasů mi sedí. Jsem ještě mladý. Celý týden trénovat a čekat na jeden zápas, to je nuda. Tady to je jízda - zápas, zápas, zápas. Když se člověku nedaří, má rychle šanci vše napravit. Když se daří, tak góly padají pořád.“ eCho: Díky čemu jste v takové formě? A dá se říct, že lépe jste nikdy nehrál? „Formu mám určitě životní, patřím mezi deset nejlepších střelců druhé anglické ligy a to jsem přitom prvních čtrnáct kol ani jednou nehrál. Jsem pozitivní člověk, takový budu vždycky. Rád se směju, máloco 9

ECHO NA NÁVŠTĚVĚ mě rozhodí. To určitě pomáhá i na hřišti. A samozřejmě jsem v první řadě zdravý, to je nejdůležitější. Dlouho jsem se potýkal se svalovými problémy, ale teď jsou pryč – ťukám na dřevo.“ eCho: Jste pověrčivý? Máte nějaký rituál? „Je to trochu komický, ale ve West Bromwichi jsem si začal želatinou mastit kopačky. Před prvním zápasem za áčko jsem byl nervózní, nevěděl jsem co s rukama a potřeboval se rozptýlit. Tak jsem si na-

ECHO NA NÁVŠTĚVĚ mazal kopačky. A hned jsem dal dva kousky. Takže mastím dál. Divný zvyk, co?“ eCho: Vaše cena na anglickém trhu je už údajně kolem 180 milionů korun, to je víc než zaplatil Frankfurt za Martina Fenina. Zájemci o vás se prý jen hrnou, co o tom víte? „Nějaké nabídky se podle manažera objevují. Middlesbrough, prý se ptal i Celtic Glasgow, Charlton... Když se podívám na anglické týmy, dokážu odhadnout, kdo potřebu-

je posílit útok. U mě však platí, že bych rád s West Bromwichem postoupil a zůstal tady! Uvidíme, jak se situace vyvine.“ eCho: V Anglii o vás zájem je, jen u reprezentace pořád jaksi ne. Proč vás trenér Brückner ignoruje? „Z legrace jsem říkal, že budu muset dát pětašedesát gólů, aby si mě všiml. Někdo možná přijde a řekne, že rýpu do Brücknera. Ale mně je to úplně jedno... Jsem člověk, který řekne, co si myslí. Jestli mě pozve V černobílém dresu West Bromwich Albionu patří Roman Bednář k nejnebezpečnějším útočníkům druhé anglické ligy.

10

na Dánsko, což bude vlastně poslední příprava na EURO? Já bych hrozně rád, ale za jeden zápas nebo pár minut mu svou hru neukážu.“ eCho: Štve vás, že vás trenér zatím postavil jen na šestnáct minut při zpackaném přípravném utkání proti Srbsku? „Mě štve, že lidi ve Skotsku a v Anglii mě hrozně moc respektují a stačilo jim k tomu vidět pár zápasů. A někdo, kdo mě vůbec nevidí, tak dělá závěry... Je to takový divný. Říkám znova, nemusím nikam jezdit, aby mi dal patnáct minut a já zase nic nestihl ukázat.“ eCho: Ještě vám není ani pětadvacet. Představujete si, že byste mohl jednou být budoucností národního týmu? „Samozřejmě, že o tom sním. Jestli se mi bude dařit v klubu a je šance, že bych někdy mohl být reprezentaci platný, tak bych tam potřeboval být už teď. Získat zkušenosti je nutnost. Rád bych byl žolíkem pro EURO, to by se mi líbilo... Teď je tam z mladých Fenin. Moc rád bych dostal prostor, abych se o ten čtvrtý flek za Kollerem, Barošem a Feninem popral. Na víc v této chvíli myslet přece ani nemůžu.“ eCho: Přiznejte: Jste ohledně národního týmu optimista? „Jsem a vždycky budu! Ale třeba se za pana Brücknera nedočkám, i to se může stát. Ale můj čas v reprezentaci přijde! Pevně v to věřím.“ eCho: Ještě poslední věc ohledně národního týmu. Myslíte, že trenér Brückner může mít k druhé anglické lize despekt? „To nemá. Nemůže mít. Vždyť snad každý ví, že po předních ligách – Premier League, Itálii, Španělsku, Německu a Francii – je to nejlepší soutěž v Evropě. O tom není pochyb.“ eCho: V čem je tak kvalitní? Zkuste ji popsat. „Tahle liga je drsná, ale výborná. Hodně týmů hraje pěkný fotbal. A když tam kvalita někdy není, ať už kvůli špatnému trávníku, nebo že to některý tým bije, tak každý frajer na hřišti dá do zápasu 120 procent. Pak fotbal vždycky nějak vypadá, jezdí se nahoru dolů, po trávníku se neplouží dvacet tragédů... eCho: ...myslíte jako čas od času v české lize? „Já jsem to nechtěl říkat. (směje se) V Anglii taky nejsou všechny zápasy božský, ale atmosféra člověka totálně strhne. Dvacet tisíc lidí bouří. Není myslitelné, aby se člověk nehýbal, nenechal na trávníku to nejlepší. Strhne vás to, jedete na doraz. Ne jako na Žižkově, kam

přijde 1400 lidí a občas zaslechnete nějakou nadávku.“ eCho: Jakou máte v týmu partu? Prý platíte za vyhlášeného baviče celé kabiny. „Jsme výborný tým. Vedení vyhodilo před sezonou všechny problematické hráče, aby byla pohoda a klub postoupil zpátky do Premier League. Jsem tady středem pozornosti, schválně jsem si takovou pozici vybudoval, vyhovuje mi. Každý den se chodí na tréninky, makáme jako o život, je potřeba se odreagovat...“ eCho: Třeba tím, že kapitánovi dáte do spodního prádla pálivou emulzi? „Skákal jako klokan. A hned si šel na oko stěžovat trenérovi... (směje se) Já mu pořád něco vyvádím, ale jsem i terčem pro spoluhráče. Před každým tréninkem ráno jdeme do kroužku a patnáct hráčů hraje na dva doteky, míč musí být pořád ve vzduchu. Kdo nasbírá tři chyby, tak dotyčného každý cvrnkne do ucha. Všichni jdou do mě! Už na jedno cvrnknutí mám ucho úplně červený... Takhle mi moje vtipy vrací. A taky si každý den dělají legraci z mého auta.“ eCho: Proč? „Protože mám nejhorší auťák z celého týmu. Opel Astra. Mně stačí, přivezl jsem si ho ze Skotska. Ale kluci z toho mají záchvaty smíchu.

To je pořád: Pan kanonýr a nemůže si koupit pořádný auto... Hrozný. To víte, oni mají Ferrari a jiný sporťáky.“ eCho: A kdy si pořídíte nové? „Uvidím, jak se situace vyvine po sezoně. Když podepíšu dobrou smlouvu na tři roky, tak se přestěhuji z bytu a pořídím dům i nové auto. Mým snem je Aston Martin, ale za 120 tisíc liber do něj teda ještě nejdu, vždyť by mi žádné peníze už ani nezbyly. Nejsem blázen. Až někdy v budoucnu za odměnu. Nemůžu si rychle splnit všechny sny, ani nechci. Raději si pořídím třeba Land Rovera za třicet tisíc liber. To taky není zrovna málo.“

udělal jsem si radost - koupil jsem Brightlingy za dva tisíce liber. No a za měsíc jsem je nechal v šatně na poličce. Druhý den tam nebyly... Tak měla radost pro změnu asi uklízečka. (směje se) Jsem blbec, neměl jsem je kupovat.“ eCho: Jak v Birminghamu trávíte volný čas? „Do města moc nechodím, mám rád klid. Hraju play station, v tom jsem mistr, mám ho už sedm let. Musím hodně relaxovat, kolikrát nemám sílu cokoliv dělat. V klidu si uvařím, sednu k televizi a pustím si film. Kupuji je už i v angličtině. Občas mi sice ještě nějaká věta uteče, protože jsem se nikdy neučil.

„Táta říká, že každý chlap musí umět vařit“ eCho: Co nejdražšího jste si kdy vlastně koupil? „Škodu fabii asi za dvě stě tisíc. Ale mám perličku: Koupil jsem si hodinky Brightling za skoro sedmdesát tisíc. Blbec, vždycky jsem byl proti tomu. Míra Baranek, když byl v Boleslavi, tak je vždycky ukazoval: Hele, Brightling za 120 tisíc. Já mu říkal, že je blázen dát takový peníze za hodinky. Později jsem přišel do Hearts, dával jsem góly a když přišly narozeniny,

Mám za sebou deset lekcí a zbytek jsem naposlouchal. Určitě dělám chyby, ale mně to stačí. Domluvím se, udělám pár vtipů a pohoda. Občas si najdu těžší výraz ve slovníku. Ale zase nepotřebuji mít státnice, že jo?“ eCho: Zajdete si občas někam na večeři? „Málo. Můj táta říká, že každý pořádný chlap musí umět vařit. Nic na tom není. Občas se inspiruji v televizi u kuchtíka Jamieho Olivera.

 Na stadionu WBA je Roman Bednář jako doma!

Něco jako v Česku Kluci v akci. Jsou to jednoduchá jídla a je to pokaždé pecka.“ eCho: Chodíte se spoluhráči po zápasech na pivo, jak je zvykem v Česku? „Tento zvyk se tady nenosí. Jako mančaft jdeme pít zhruba jednou za dva měsíce, když je týden volno. Večeře, pivo a diskotéka. Černoši se vrhnou na parket a už to jede...“ eCho: Angličané se umí bavit? „Určitě, to se mi na nich moc líbí. Rodiny zajdou například na fotbal a užívají si to. Na druhou stranu mi vadí, že jsou někteří Angličané slušně řečeno prasátka. Stačí se podívat kdekoliv kolem sebe. Všude odpadky a špína.“ eCho: Už jste potkal Patrika Bergera, který také působí v Birminghamu? „Viděl jsem ho na letišti. Přišel jsem za ním, představil se a řekl mu, že hraju za West Bromwich druhou ligu. Odpověděl, že mě vůbec nezná a nijak se se mnou ani nebavil. Připadal jsem si docela trapně.“ (směje se) eCho: Na ostrovech jste už tři roky. Necítíte se už jako Angličan? „Chvílemi možná ano, ale vždycky budu Čech. Mám srdce český a bojovný!“  11

ECHO NA NÁVŠTĚVĚ

7x »buď a nebo« Romana Bednáře Černý Opel Astra je častým terčem posměchu spoluhráčů.

● Třicet gólů za sezonu, nebo postup do Premier League? „Postup! I na úkor gólů. Nechci dát příští rok dalších dvacet branek ve druhé lize. Kdybychom s West Bromwichem nepostoupili, byly

by mé střelecké úspěchy k ničemu. Dát třeba jen deset branek v Premier League by byla pecka.“ ● Manchester United, nebo Arsenal? „Jednoznačně Manchester. Ďáb-

lům jsem fandil už jako prcek. Manchesteru a Spartě. Do United bych podepsal smlouvu i do béčka. (směje se) Ba ne, to jen vtipkuju.“ ● Dovolená na horách, nebo u moře?

„Na horách. Na poslední dovolený jsem byl u moře na Maledivách, ale miluju lyžování. Bohužel jsem na kopci nebyl snad sedm let, protože nesmím. Lyžování máme ve smlouvách zakázané. Někdo z hráčů to riskne, ale kdyby se mu něco stalo... Strašný průšvih! Až jednou skončím s fotbalem, budu lyžovat jako blázen.“ ● Beatles, nebo Karel Gott? „Karel. Ty jeho starý fláky. (směje se) Poslouchám ale takřka všechno. Černošskou muziku, Kabáty, Divokýho Billa, Deep Purple... A hlavně mám rád slaďáky, takže si dám něco z filmu Hříšný tanec a jsem v pohodě.“ ● Biftek, nebo mísa salátu? „Jednoznačně biftek. Pořádný flák. Tady se musí hodně jíst. Po zápase povinně dostáváme gumový medvídky, proteinový nápoje a tyčinku Mars. Ihned je potřeba do sebe dostat energii, protože za tři dny je kolikrát další utkání. Lidi jsou všežravci. Nemůžu mít výbušnost na hřišti a být zároveň vegetarián.“ ● Víno, nebo pivo? „Jak kdy. V Čechách v Boleslavi po zápase jsme si vždycky dali pivo. Když jsem v Birminghamu sám doma a máme druhý den volno, tak si otevřu láhev bílého nebo červeného vína a cucám si skleničku u filmu. V hospodě ale většinou pivo.“ ● Do kina, nebo raději doma u DVD? „Jsem raději sám doma v klidu u velké televize, ale znáte to... Holky chtějí chodit do kina, to je strašný. (směje se) Ale docela se mi kino začalo zase líbit. Občas tam zajdeme.“

Pes mi zachránil mámu, říká... „Chtěl bych být lékařem a pomáhat lidem,“ říká věčně rozesmátý hráč. Je otevřený, když se mu něco nelíbí, nechodí okolo horké kaše a řekne vám cokoliv na rovinu – takových hráčů mezi českými fotbalisty mnoho není. Jakmile hovoří o svých pocitech, například o tom, jak ho mají fanoušci West Bromwiche rádi, pořád se omlouvá, že se nechce vytahovat. „Strašně si vážím, že se mi daří. Snad mi dyby nehrál fotbal, mohl by to vydrží,“ prohodí. Jednou chce mít velký dům se útočník Roman Bednář živit rozdáváním pozitivní energie. u Prahy a v něm spoustu psů.

K

12

Ti jsou jeho velkou vášní. „Těm když dáte lásku, tak vás v životě nezradí,“ tvrdí Bednář. K psům ovšem chová víc než jen přátelský vztah. Tvrdí totiž, že jejich fenka německého ovčáka zachránila život jeho mamince, která onemocněla rakovinou! „Možná si někdo bude myslet, že jsem blázen, ale moje rodina tomu věří,“ začíná vyprávět. „Pokud je propojení mezi člověkem a psem opravdu silné, tak psi dokážou převzít nemoci od lidí, které milují.“

Když Bednářova maminka onemocněla, netrvalo to dlouho a rakovinu dostala i fena. „Máma byla její nejmilovanější panička. Zbožňovala ji,“ vzpomíná fotbalista, jehož maminka byla po operaci v pořádku. Taktéž fena a život šel dál. Po čase se však zákeřná nemoc vrátila. Paní Bednářová šla na další zákrok. A... fenka rovněž! „Otec ji ale musel nechat utratit. Maminka je už naštěstí v pořádku. Bylo to zlaté zvíře. I tohle je důvod, proč já psovi vždycky dám to nejlepší.“ 

FOTBAL

FOTBAL

Nezdolný Maldini! Na první pohled by se mohlo zdát, že je to docela obyčejné datum - 16. února. A přece bude zapsáno zlatým písmem do historie světového sportu. Právě v tento den letošního roku totiž nastoupila italská fotbalová modla PAOLO MALDINI ke svému 1000. utkání profesionální kariéry.  Miloš Stažený ny »rossoneri«. Zápas s pořadovým číslem 1000 byl na světě! „Ani ve snu mě nenapadlo, že se dožiji okamžiku, jako je tento. Považuji to za malý zázrak,“ vyznal se po utkání dojatý Paolo Maldini. A jak vlastně celý tento fotbalový příběh začal? Otec Paola byl sám slavný fotbalista, který v šedesátých letech dovedl milánský AC vůbec poprvé k vítězství v tehdejším Poháru mistrů evropských zemí. Tudíž byla fotbalová kariéra malého Paola jasně daná. Tím však podobnost s otcem nekončí. Přestože fotbalové srdce nejmladšího z rodu Maldiniů tlouklo pro Juventus, bylo nemyslitelné, že by spojil svůj fotbalový osud s jiným klubem, než byl AC Milán. „Juventus byla taková moje platonická láska. Jako malý kluk

„Moje platonická láska byl Juventus!“

Foto: Archiv

Paolo Maldini jak ho zná snad celý fotbalový svět. V červenočerném dresu AC Milán

P

íše se 16. února 2008. Prakticky zcela zaplněný stadion San Siro se chystal na velkou fotbalovou slávu. A pak to přišlo... Běžela 69. minuta utkání AC Milán - Parma, když 14

rý, jako byl jeho otec,“ prohlásil před lety. Ovšem ti, kteří čekali na jeho chyby, museli být většinou velmi zklamaní. Již v šestnácti letech se dostal do širšího kádru milánského AC a 20. ledna 1985 naskočil poprvé do série A. „Hráli jsme tehdy s Udine a tehdejší trenér Nils Liedholm neměl díky zraněním prakticky koho poslat na hřiště. Na začátku druhé půle na mě křikl, ať se jdu rozcvičit, že budu střídat. V tu chvíli jsem myslel, že omdlím, ale nakonec jsem to ustál a pokud si vzpomínám, tak jsem ani neudělal žádný velký kiks,“ popisuje příhodu starou neuvěřitelných 23 let. „Když si někdy spočítám, jak je to dlouho, a že někteří z mých současných spoluhráčů v té době ještě ani nebyly na světě, tak mi to přijde neuvěřitelné...“ Jeho fotbalová dlouhověkost je obdivuhodná, stejně jako výčet úspěchů, které za svou dlouhou kariéru nasbíral. Je mnohonásobným

padla další zdánlivě nepokořitelná meta lidského snažení. Fotbalový veterán Paolo Maldini se po chvilce rozcvičování podél postranní čáry jako střídající hráč rozběhl na svůj tradiční post na kraji obra-

jsem snil o tom, že jednou obléknu černobílý pruhovaný dres, ale postupem času mi došlo, že se jménem Maldini nemám šanci hrát za jiný klub, než je AC Milán,“ vzpomíná. Jeho velký fotbalový talent odhalili fotbaloví odborníci velmi záhy, nicméně malý Paolo musel neustále dokazovat, že jeho strmá kariéra je dílem pouze jeho fotbalového umění a nikoliv zásluhou slavného jména, které nosil. „Častokrát jsem se setkával s tím, že o mně říkali, to je ten Cezareho kluk a srovnávali mě s tátou. Občas jsem měl dokonce pocit, že všichni čekají na nějakou mou chybu, aby mohli říct, vidíte, přece jenom není tak dob-

mistrem Itálie, vítězem Ligy mistrů, ovšem nejcennější trofej - titul mistra světa mu chybí. V roce 1994 dosáhl pouze na stříbrnou medaili. „Měl jsem štěstí na výborné učitele. Když jsem začínal, tak mým velkým vzorem a zároveň rádcem byl Franco Baressi. Od toho jsem čerpal nejvíc a troufám si tvrdit, že nebýt jeho, tak bych nikdy nebyl tam, kde jsem,“ vyznává se k obdivu k další italské fotbalové legendě. Letos v létě mu bude čtyřicet let, a přestože je stále nenahraditelným v sestavě AC Milán, ohlásil konec své kariéry. „Nejsem z těch, kteří mluví do větru a svou sportovní kariéru končí několikrát. Cítím, že bych ještě jednu sezonu mohl odehrát,

ale najednou jsem se sám sebe začal ptát proč. A to je pro mě něco zcela nového. Bude mi čtyřicet let a nastupuji proti hráčům, kteří by mohli být klidně mými dětmi,“ prohlásil před pár měsíci. A co tedy bude dál? Bude i nadále kopírovat osud svého otce, který se po ukončení aktivní kariéry stal úspěšným trenérem a dokonce vedl i »Squadru Azzuru«? „Nemyslím si to. Nejsem ten správný typ na trénování. Možná jsem příliš měkký,“ odmítl veškeré spekulace. Konec konců by to ale nebyl žádný div, vždyť nejeden z jeho někdejších spoluhráčů z AC Milán v devadesátých letech se později prosadil jako skvělý trenér. Namátkou Marco van Basten, Frank Rijkaard, Ruud Gulit... Ti všichni trénují. „Já fotbal vnímám především jako hráč a abych se stal dobrým trenérem, musel bych tento svůj pohled přehodnotit, což nevím, jestli bych dokázal...“

Svatební fotografie Paola a Adriany. Hezký pár, že...

Takže kam povedou další kroky fotbalové modly? „Možná se částečně vrátím ke své velké zálibě, kterou je hudba. Možná znovu začnu dělat DJ v rádiu, což už jsem si v minulosti vyzkoušel, možná se vrhnu do světa módy a možná vyhovím přání vedení AC a zapojím se do práce managementu klubu. Co vím ale zcela jistě je, že svou energii soustředím na své dvě děti a manželku Adrianu. Za ta léta, co jsem hrál fotbal, si mě příliš neužily. Je tedy čas začít splácet dluhy,“ prohlásil rezolutně gentleman světového fotbalu. Ať už se nakonec rozhodne pro cokoliv, jisté je to, že s jeho odchodem skončí jedna velká éra. Ovšem svět velkého fotbalu nemusí po jménu Maldini dlouho truchlit. Paolův syn Christian již nyní hraje v mládežnických výběrech AC a podle odborníků si se svým dědečkem a otcem v ničem nezadá. Takže se máme nač těšit!  inzerce

NHL

NHL

TOMÁŠ VOKOUN: Pod ostrou palbou Zápas co zápas na něj míří třicet a více střel. Menší oddych si TOMÁŠ VOKOUN mohl dopřát naposledy na začátku února, tedy před měsícem, kdy vychytal nulu v Torontu a šlo na něj »pouhých« 23 puků. V NHL je bezkonkurenčně nejvytíženějším gólmanem a přesto se jeho úspěšnost zákroků blíží 92 procentům. Jen díky jeho formě má Florida Panthers alespoň trochu reálnou šanci, že si zahraje Stanley Cup.  Lukáš Vrkoč

Máme čas najít cestu

Pokud je aktuální pravidlo, že světoví gólmani mají raději větší zápřah, platí druhá varianta.

V pohotovosti Čtyřicet a více střel letělo v sezoně na Vokouna hned čtrnáctkrát a to ještě není konec základní části. Jiný gólman Nebýt akrobatických zákroků Tomáše Vokouna, byli by Panteři z Floridy pro své soupeře mnohem snažším soustem.

by na podobnou prácičku čekal ročníky dva. Jenže kouč Panterů Jacques Martin moc dobře ví, koho v českém brankáři má a že se na něj může spolehnout opravdu kdykoliv. „Nepředpokládal jsem, že budu chytat, ale trenér se v letadle rozhodl jinak a řekl mi, že půjdu do branky,“ vykládal karlovarský rodák po prosincovém zápase v Chicagu, kde zastavil 44 z 45 pokusů domácích. „Nastoupili na nás velmi zhurta, ale my byli v pohotovosti a měli jsme i štěstí. Jindy se zas může obrátit proti nám. Předejít tomu můžu pouze tím, že se budu plBrankář Tomáš Vokoun se po svém letním přestupu z Nashvillu stal jednou z hlavních opor Florida Panthers.

16

ně soustředit na každou situaci,“ dodala opora Floridy. To, že nemluví jen tak do větru, podtrhl svým výrokem i Vokounův bývalý trenér ze Znojma Miloslav Hořava. „Poznal jsem Tomáše jako výborného kluka. Překvapila mě na něm jeho až extrémní pracovitost v tréninku a pak také zájem o hru a její systém. Mnoho jiných gólmanů takových není. Proto se nebojím přirovnat jeho vlastnosti k Dominiku Haškovi,“ prohlásil nynější kouč Plzně. Pracovitost a soustředěnost byla vždy Vokounovou silnou stránkou. Když se floridský Jacques Martin nedávno pustil do kritiky hráčů, určitě nesměřovala do brankoviště, které zopodvědně hlídá český gólman. „Někteří chlapci nedělají svou práci tak, jak by měli,“ všiml si trenér po porážce od Bostonu, při níž Vokoun kryl

44 střel, ale ani tak to nestačilo na vítězství. „Přesně tak! Šlo na mě osmačtyřicet střel a mnoho šancí. To není vítězný styl hokeje,“ doplnila jej jedna z hvězd týmu.

„Myslím, že ještě máme čas na to najít cestu, jak být v obraně kompaktnější. Jestli chceme být v play off, musíme prostě hrát lépe, o tom není pochyb.“ Panteři ztráceli patnáct utkání před koncem základní části na poslední postupové místo do Stanley Cupu nepříjemných sedm bodů a ještě měli odehraný zápas navíc. Pokud chtějí opravdu v sezoně uspět, měli by si hráči v poli vzít k srdci Vokounovu radu. Když jim to nevyjde, může pak alespoň český fanoušek doufat, že uvidí v národním dresu na mistrovství světa skvělého gólmana. Před rokem se ale Tomáš Vokoun z účasti na šampionátu omluvil, přičemž velmi slušně řekl, že bude k dispozici jen v případě, že se někomu z nominovaných gólmanů něco stane. „Jeho gesto mě nepřekvapilo a podle mě souvisí s výbornou povahou. Na druhou stranu, když dostane důvěru, udělá vždy maximum,“ chválí gólmana Miloslav Hořava. Letos se vrcholný turnaj sezony koná v Kanadě a při pravděpodobné absenci Floridy v play off se možnost, aby její opora znovu oblékla reprezentační dres, rozhodně nabízí. 

Paradoxní je, že Tomáš Vokoun v této sezoně ani jednou nechytil více než čtyřicet čtyři střel, přestože se tolikrát dostal přes čtyři desítky.

Vokounovy nejžhavější zápasy 13. 10. vs. Tampa 40 zákroků / 44 střel 20. 10. vs. Ottawa 43 zákroků / 47 střel 3. 11. vs. Carolina 36 zákroků / 40 střel 1. 12. vs. Washington 41 zákroků / 43 střel 15. 12. vs. Detroit 41 zákroků / 46 střel 16. 12. vs. Chicago 44 zákroků / 45 střel 27. 12. vs. Atlanta 38 zákroků / 41 střel 13. 1. vs. Colorado 37 zákroků / 40 střel 22. 1. vs. Ottawa 43 zákroků / 46 střel 24. 1. vs. Edmonton 37 zákroků / 40 střel 30. 1. vs. Buffalo 40 zákroků / 41 střel 2. 2. vs. Tampa 44 zákroků / 46 střel 9. 2. vs. Boston 38 zákroků / 41 střel 21. 2. vs. Boston 44 zákroků / 48 střel --Pozn.: Výčet zápasů je platný k 28. únoru 2008

Foto: Isifa (1), archiv (2)

M

ikka Kiprusoff – druhý v pořadí gólmanů NHL podle počtu střel, které na ně mířily, zaostává za Tomášem Vokounem o více než 200 pokusů! A to chytal o tři zápasy více, než český brankář. Další jedničky týmů koukají z ještě větší dálky. Jsou rády, že nemají tolik práce, nebo závidí permanenci, s jakou se musí v každém zápase vypořádat?

Jako by tam měl strop. Třeba proti Tampě Bay ale jeho umění a práce pod tlakem přispěla k vítězství nad rivalem. „Když tomu jdeme naproti, můžeme vítězit. Je ale těžké vyhrávat, když musíme čelit tolika šancím soupeře,“ přemýšlel jedenatřicetiletý brankář.

17

HOKEJ

HOKEJ

Roli favorita přijím áme! Na tváři několikadenní strniště a hlavu plnou taktických prvků a triků, které by měly platit na soupeře od čtvrtfinále play off extraligy. Trenér HC Mountfield České Budějovice JOSEF JANDAČ nás přivítal ve své kabině uprostřed dvoutýdenní přípravy na vyřazovací boje, příliš konkrétní v některých věcech ovšem být pochopitelně nechtěl. Zato ale sympaticky vyhlásil, že vítěz základní části roli největšího favorita na zisk titulu přijímá.  Lukáš Vrkoč netajíme ani teď. Dvakrát za sebou jsme byli v semifinále a naprosto logicky bychom se rádi posunuli výše, i když víme, že v play off rozhodují stovky maličkostí,

tili, ale ty jsme v lednu napravili šňůrou utkání, v nichž jsme bodovali. Proto věřím, že je mužstvo odolné!“

Nepodcenit! Díky prvnímu místu si HC Mountfield vysloužil dvoutýdenní volno podobně jako zbylá pětice přímých čtvrtfinalistů, avšak zároveň i pozici celku, který čeká na soupeře úspěšného v předkole. Je pauza spojená s nevědomostí výhodou? „Mužstvo, které vyhraje sérii v předkole ve třech zápasech, se může vézt na vítězné vlně a ještě

„Věřím tomu, že hráči touží po společné m úspěchu.“ které do sebe musí zapadnout, aby se uspělo,“ vypráví sebevědomě bývalý kouč Liberce, Berouna nebo Kralup nad Vltavou.

Odolný tým

Foto: Dan Černovský

Trenér Jihočechů Josef Jandač se během tréninků svého týmu rozhodně nenudí...

K

ouč, kterému bude v listopadu teprve čtyřicet let, ale stihl už dvakrát se svým týmem postoupit do extraligy a získat v ní i dvě čtvrtá místa, bere triumf Jihočechů v dlouhodobé části domácí hokejové sezony samozřejmě jako velký úspěch. „Vítězství v základní části znamená, že 18

mužstvo musí dlouhodobě prokazovat výkonnost a ta není jen otázkou půlroční práce na ledě, ale i té dvouměsíční suché. Docela si ho užívám, protože nevím, jestli se mi ještě někdy podaří v extralize něco podobného. I proto ho řadím vysoko,“ tváří se spokojeně Josef Jandač, jehož radost umoc-

ňuje i fakt, že se premiérově hrálo o účast v hokejové Lize mistrů a tu si České Budějovice jako první český tým v historii vybojovaly. Tím si ale samy připravily pro play off slušný závazek a hlavně získaly nálepku největšího favorita. „Ambicemi jsme se netajili už před sezonou a tím spíše se jimi

Skutečnost, že extraligový titul už pět let nevyhrál vítěz základní části, Jandače absolutně nezneklidňuje. Naopak: „Proč to neporušit? Série nemůže trvat věčně. A to nechceme být jen velkohubí a tlachat řeči, že jdeme jasně za titulem. Víme sice, že cesta je velmi složitá, ale roli favorita přijímáme!“ V Českých Budějovicích si jsou moc dobře vědomi, že ve vyřazovacích bojích platí specifické zákonitosti. Jak se s nimi vypořádají, ukáží už tyto dny, které odstartovaly jejich cestu za titulem. „Nebudu ventilovat naši sílu po herních stránkách, ale když vezmu obecné věci, tak máme vyrovnané řady v útoku i v obraně, vyrovnané oba brankáře a vynikající partu,“ shrnuje trenér největší devizy mužstva. K těm by mohla patřit i psychická odolnost, o níž je přesvědčen. „Věřím tomu, že hráči touží po společném úspěchu a že se ve zlých dobách vždycky semkneme, což jsme vlastně prokázali v základní části i loni. Myslím si, že kádr se nám povedl dát dohromady hráčsky i povahově,“ mne si ruce Josef Jandač a hned dává důkaz o tom, že jeho slova nejsou planá. „Kolem Vánoc bylo asi pět zápasů, které jsme nevyhráli a třeba i zbytečně ztra-

si stihne odpočinout. Ale ani soupeř, který se protrápí do čtvrtfinále v pěti zápasech, není lehký, což se mi už v kariéře potvrdilo. Takže nám bylo úplně jedno, jak předkolo dopadne a připravovali jsme se a soustředili sami na sebe. S pozicí favorita se musíme prostě

porvat,“ vyhlašuje kouč Jihočechů. Za největšího soupeře považuje mužstvo, kde dříve působil a dovedl jej do extraligy – Bílé Tygry z Liberce. „Těžko odhadovat síly, protože některá mužstva prošla obdobími plnými zranění. Třeba Liberec vhodně doplnil kádr

a vybral typy playoffových hráčů. K tomu se mu další uzdravili a nyní má kádr silný a hlavně široký. Možná nejširší z účastníků čtvrtfinále a to může být velká výhoda. Silný kádr má ale i Slavia a také Sparta se vždycky na vrchol sezony připraví. Podcenit

 První místo v základní části extraligy je velkým úspěchem mladého kouče.

pak nejde Karlovy Vary, Litvínov ani týmy z předkola. Letos bude play off hodně zajímavé,“ těší se Jandač na boje o titul. 

Jak trénují České Budějovice

P

Roman Turek i během tréninků dokazuje, jak skvělým gólmanem stále je.

okud byli týden před vstupem HC Mountfield do čtvrtfinále play off v Budvar Areně pozorovatelé z cizího týmu, nevysledovali zhola nic. „Po dvou dnech volna po skončení základní části jsme naplánovali lehčí trénink, ale od minulého pondělka už jsme střídali jednofázové tréninky s dvoufázovými a teď od neděle jsme začlenili i taktické přípravy na konkrétního soupeře. Nechci prozrazovat, s čím do play off vyrukujeme, ale nic jsme radikálně nezměnili,“ přiblížil náplň tréninků hlavní kouč Josef Jandač. On sám se během přípravy na ledě rozhodně nenudil a to jak ve vážném, tak v žertovném duchu. „Dej to hloubky, ať si poraděj útočníci. Před modrou nic nevymýšlej,“ seřval jednoho z obránců, aniž by se bál na začátek použít vulgární výraz. Když společně s hráči sledoval neúspěšný pokus o efekt-

ní zasunutí kotouče do branky, musel slyšet: „Tohle umí jenom Jágr!“ A pak také hlášku, která doložila, jak poctivě českobudějovičtí hokejisté sledovali potenciálního soupeře do čtvrtfinále. Při jednom ze soubojů ve hře 5 na 5 spadl útočník po podražení na led a ze střídačky se hned ozvalo: „To nebyl faul. Jsi jak Vampola.“ Právě plzeňský forvard zkoušel v předkole play off často štěstí pomocí simulací. Při závěrečném cvičení se akce nepovedla obránci Petru Gřegořkovi, a tak zahodil vše, co měl v rukou. Hokejka letěla jako první a hned za ní rukavice. Jedna až na střídačku. K tomu nepublikovatelné výrazy. Trénink Jihočechů rovná se mix vážné nálady poté, co něco nevyjde, a srandy, která převládala zejména ke konci přípravné fáze daného dne. Jaké rozpoložení bude v Českých Budějovicích po play off? 

19

EXTRALIGA

EXTRALIGA

Síly nabírá s rodinou a psem Viktor Hübl

Foto: Dan Černovský

Českobudějovický vítěz základní části extraligy spoléhá sice na vyrovnanost všech formací a týmové pojetí, přesto však jeden hráč klubovou střeleckou tabulku vyhrát musel. Je jím devětadvacetiletý VIKTOR HÜBL, rodák ze severu Čech, jenž už se nemůže dočkat startu letošního play off. A pak také hokejové Ligy mistrů, kam se jeho tým probojoval.  Lukáš Vrkoč eCho: Kde a jak jste sbíral síly na vyřazovací boje? „V poslední době jsme často trénovali i dvakrát denně, takže na zimáku a kolem něho. A pak jsem se snažil hodně regenerovat. Chodil jsem se psem a nemyslel na hokej. K tomu už rok vyrážíme s manželkou pravidelně na procházky s kočárkem, protože se nám narodila dcerka. Snažím se prostě co nejvíce trávit čas s rodinou, která mi pomáhá být v pohodě.“ eCho: Zvykl jste si na roli otce od rodiny? „Spíš manželka by měla zhodnotit, jaký jsem táta, ale za sebe mohu říct, že to zvládám a navíc se snažím využívat každou chvilku, abych s malou byl.“ eCho: Také o psovi mluvíte dost často. Co je za plemeno? „Normální zlatý retrívr. Žádný pes, který potřebuje nutně běhat. Akorát je moc rád venku, takže proto s ním často chodím na ty procházky. I když jsem líný, vynutí si, aby s ním někdo z nás vyrazil a vychází to většinou na mě.“ eCho: Sledujete jako spousta vašich kolegů sportovní přenosy v televizi, i když jste doma s rodinou? Na mysli mám například předkolo play off, odkud vám vzešel soupeř. „Moc jsem na to nekoukal, protože jsme měli odpolední tréninky. Když už, tak jsem viděl jedině kousky zápasů v kabině. Hokej jsem tedy pořádně nesledoval, ale určitě jsem se zajímal, jak se hrálo. Navíc vždycky stejně večer zapínám teletext a shlédnu výsledky. 20

„Nevím. Asi shoda náhod nebo štěstí. Nic jiného kromě toho, že mě tam kamarádi nechávají dávat góly, mě nenapadá.“ (směje se) eCho: Probíhá mezi vámi a Severočechy tradiční špičkování? „Právě že ani moc ne. Spíš se jich vždycky zeptám, co se děje ve městě, protože se tam teď moc nedostanu. Ani se strejdou Jaroslavem, který mužstvo trénuje, jeho synem Jardou a Danielem Brandou, jež jsou mými bratranci, nic neprobíhá. To spíš rodiče se hecují s Brandovými, kdo dal víc gólů.“ eCho: V sezoně jste vystřídal v útoku hodně spoluhráčů. Kdo vám vyhovuje? „Je pravda, že letos je to zatím hodně divoké a bylo toho víc. Ze začátku jsem nastupoval s Kamilem Brabencem a Michalem Hudecem, pak mě přeřadili trenéři ke Kotrlovi a Květoňovi, no a nakonec jsem skončil s Tomášem Kůrkou. Je to vždy o tom, zvyknout si na kohokoliv a na ledě vyhovět.“ eCho: Můžete společně s Kůrkou jako nejproduktivnějším hráčem dovést tým k titulu? „Nebral bych nás jako nějaké hvězdy. Říkal jsem přeci, že máme vyrovnané čtyři útoky a jestli máme ligu vyhrát, tak k triumfu musíme dokráčet všichni společně jako tým.“

eCho: Teď ještě nevíte, jak sezona nakonnec dopadne, berete ale už teď jako bonus účast v premiérovém ročníku hokejové Ligy mistrů?

„Když se objevila možnost, že se vítěz kvalifikuje, šli jsme za cílem být po základní části první. Je to lákavá soutěž. Porovnáme se s předními evropskými kluby, což

Nejlepší střelec HC Mountfield se těší, až si zahraje hokejovou Ligu mistrů.

Přestože se mu na křídlech často měnili spoluhráči, stihl Viktor Hübl dát dvacet branek.

doposud v hokeji téměř chybělo. Na mysli mám samozřejmě dlouhodobou soutěž. Záleží si-

Že bych ty ostatní sportovní ale nějak hltal, to ne. Zajímá mě jen extraliga, abych měl přehled.“ eCho: Prý také rád zajdete na pivo… „Určitě to není nějaké hobby, ale jedno dvě si rád dám. Vše se přitom odvíjí od procházky s malou nebo se psem. Dáme si cíl, kam dojít a v občerstvovací stanici si pivo dáme. Na Hluboké už máme stálé trasy.“ eCho: Máte oblíbený nápoj před vyřazovacími boji zakázaný? „Ne! Vždyť to ani není o tom vysedávat někde po večerech. Jde fakt spíš o odpolední procházky a jedno dvě piva. Něco jiného je to po

sezoně, když je volno, to samozřejmě s klukama zajdeme někam na dýl. Anebo na začátku reprezentačních přestávek tužíme partu. V Budějovicích je rozhodně kam zajít a vždycky něco najdeme.“ (směje se) eCho: Nyní ale asi máte spíše myšlenky na play off, že? „Myslím, že pro každého hokejistu je tato část sezony speciální. Hraje se o všechno a máte úplně jiný pocit než v dlouhodobé části. Proto ho mám hodně rád.“ eCho: Kam až letos může HC Mountfield dojít? „Hodně daleko. Mančaft máme široký a silný a když se nám vyhnou

zranění na rozdíl od minulých let, může to být dobré. Hodně jsme se srovnali a kádr byl vhodně doplněn. Vždyť kdo má čtyři vyrovnané útoky? Věřím prostě, že by to letos mohlo vyjít…“ eCho: Jak moc vás při tom zavazuje vítězství v základní části? „Lidé z vedení i fanoušci si zvykli, že se zejména doma vyhrává a když přišly nějaké prohry za sebou, už se jim to samozřejmě nelíbilo a dali nám to najevo. Takže i dílčí úspěchy jsou vůči nim určitě zavazující.“ eCho: Fanouškům ale jinak asi nic vytknout nemůžete… „Určitě ne. Jsem tady třetím ro-

kem a musím uznat, že byli vždy perfektní.“ eCho: Můžete příznivce uklidnit tvrzením, že je před startem v play off v mužstvu vše v pořádku? „Myslím, že jsme v pohodě. Žádné napětí z toho, že začíná čtvrtfinále a my musíme uspět, necítím. Jsme uvolnění, což čiší z celého mančaftu. Možná je dobře, že nikdo nebyl moc nahoře v bodování a jsme tady vyrovnaní.“ eCho: Vy jste vyhrál klubovou tabulku střelců, přičemž jste téměř třetinu z 20 branek nasázel do sítě zpřízněného Litvínova. Jak je to možné?

ce na financích, ale doufám, že se nový projekt dostane na slušnou úroveň a bude pro diváky čím dál víc atraktivní. Tím spíše, že se vítěz utká s mužstvem z NHL, což by rozhodně byl zážitek i pro mě jako hráče. Ještě tak vyhrát…“ eCho: Sledujete slavnou fotbalovou obdobu této soutěže? „Jasně, po hokeji mě zajímá nejvíc. Dodržuji klasické fotbalové středy a vždy se rád podívám na přední anglické kluby a také Barcelonu, kterou jsme před dvěma roky se spoluhráči navštívili a poznali, jak slavný tým funguje.“  21

BOX

BOX

Ženský nad osmdesát kilo, to už je MAZEC... Když mezi provazy poskakuje a divoce mává pěstmi potetovaná dáma s culíkem, kde kdo si možná poklepe na čelo. „Pro lidi je ženský box asi stále trochu exotika. Já to beru,“ říká ARLETA KRAUSOVÁ, jedna z nejlepších českých boxerek. Ženě, která pro ránu nejde daleko, tvrdý sport v rukavicích učaroval. Zvykněme si – tenhle sport už není jen pro chlapy.  Viktor Nosek

vypadají ještě normálně, ale nad osmdesát, to už je fakt mazec...“

Monokl je maličkost Sama je menší postavy, svaly jí ovšem může závidět leckterý chlap. Živí se jako kondiční trenérka ve fitness centru v Praze-Braníku, takže má možnost v místě svého pracoviště trénovat dvoufázově

každý den. Pondělí až sobota běh, posilování, tréninky v ringu, v neděli regenerace – režim je hodně náročný. „Příprava je stejná jako u chlapů. Trénují tady profesionálové, já jsem jediná amatérka. Mám tady skvělé podmínky a výborného trenéra Krivoručka. S chlapem ale boxovat nemůžu. Maximálně s patnáctiletým klu-

J

22

Foto: Dan Černovský

Arleta Krausová

ako malá holka jezdila na koních, ale časem její zájem o dívčí zálibu omrzel. Teprve před čtyřmi lety Arleta Krausová našla svoji parketu. Na diskotéce se seznámila s boxerem Ondřejem Pálou, který tam dělal vyhazovače, a začali spolu chodit. To on nasměroval její život k tvrdému sportu. „Původně jsem boxovala jen kondičně, ale strašně mě to začalo bavit. Dnes jsem trojnásobnou mistryní republiky,“ vypočítává Arleta. Hned ale dodá, že konkurence v Česku není příliš velká. „Ženský box je ještě v peřince. Například kickbox se mezi holky rozšířil, ale spíš ho provozují jen pro dobrou kondici. Vletět na tvrdo do kontaktního zápasu v ringu, to je jiný svět.“ Co obnáší soutěžní zápas? Amatérky boxují tři kola po dvou minutách, profesionálky mají duely až na dvanáct kol. A pěsti létají hlava nehlava, žádné jemné oťukávání. Když se před časem konal boxerský galavečer v Praze, obecenstvo duelu žen nadšeně aplaudovalo. Zkrátka velká atrakce. „Je v tom adrenalin, před začátkem zápasu obrovské očekávání, možná také malinko strach. Zase si ale nesmíte říkat, že vás v ringu soupeřka zmlátí nebo že vás to bude bolet, takhle to nejde,“ popisuje Krausová, která boxuje ve váhové kategorii do 54 nebo 57 kilogramů. Na zahraničních turnajích se však potkává i s ženami, které boxují nad 80 kilo. „To už je něco hrozného. Sedmdesátikilové boxerky Tetování jsem si nechala udělat dávno před tím, než jsem začala boxovat. To s tím nemá nic společného, říká Arleta. 

23

BOX

BOX Křehká dívka a posilovna? V případě Arlety Krausové tohle spojení funguje dokonale...

inzerce

kem, váhový rozdíl je přece jen obrovský,“ říká. Co je u žen v ringu kromě menší síly odlišné, jsou chrániče. Vedle suspenzoru nosí i na hrudníku pevnou plastovou hmotu tvarovanou do košíčků, aby nedošlo k úrazu

Arleta bere trénink smrtelně vážně. Právě zpracovává boxerský pytel!

24

prsů. „Dostat ránu mi nevadí. Každý máme nějaký práh bolesti a dá se na ni zvyknout, stejně jako na vše, co děláte pravidelně. Mně se v ringu ještě nikdy nic závažného nestalo. Monokly a modřiny jsou maličkosti,“ tvr-

dí Arleta, jež by v budoucnu ráda prorazila na mezinárodních turnajích. Zatím se na mistrovstvích Evropy a světa výrazněji neprosadila. „Začala jsem s boxem docela pozdě. Uvidím. Chtěla bych časem i mezi profesionálky.“

Dlouhé nehty? To ne Co musí mít dívka, aby se stala boxerkou? „Určitě srdce bojovníka. Já taková jsem,“ vypráví žena, která je prý na jiné sporty spíš antitalent. „Potřebuji adrenalin, třeba curling bych asi nehrála, jestli se tomu vůbec dá říkat sport.“ I rodiče si na její drsný koníček přes počáteční údiv zvykli. „Máma už dnes bere box v pohodě. Pouští si kazety, zná všechny soupeřky a pásy. Je to odbornice,“ směje se Krausová, která již s mužem, jenž ji k boxu přivedl, nežije. S Pálou však zůstávají v jedné tréninkové skupině. Mimo ring prý box ještě k sebeobraně nepoužila. Ani by jí prý proti chlapovi nebyl nic platný. „Leda že by to byl nějaký padesátikilový houžvička. Možná bych přeprala i šedesátikilového chlapa, ale nesměl by nic dělat. Muži mají od přírody opravdu o hodně větší sílu a rychlost. To se nedá rovnat.“ A v čem ji box omezuje jako ženu? Musela se smířit, že nikdy nebude mít pěkné dlouhé nehty. Trpí také klouby na rukou. „Dvakrát denně ruce v rukavicích a ještě přelepené lepenkou, to musí být znát. Jinak se ale o sebe snažím starat jako každá ženská.“ 

Million Dollar Baby? Příběh o ženě, která se vrhla na box až v pozdějším věku, dostala se na úplný vrchol, aby nakonec v ringu tragicky ochrnula. Oscarový film Million Dolar Baby z roku 2005 s herečkou Hilary Swank a Clintem Eastwoodem v hlavních rolích, to je pro mnohé jediná zkušenost s boxem v ženském podání. „Je to trochu přitažené za vlasy,“ komentuje děj Arleta Krausová. Podle ní není možné nastartovat hvězdnou kariéru tak pozdě, jak popisuje snímek. Stejně tak neslyšela o nikom, kdo by v ringu takovým způsobem ochrnul. „Ale příběh je to milý, dá se na něj koukat i několikrát. Ale realita je někde jinde.“

25

Harlem Globetrotters

Foto: Harlem Globetrotters

HMS V ATLETICE

HMS V ATLETICE abych ho ještě někdy překonal, i když vím, že trenér to vidí trochu optimističtěji a pořád tomu věří.“ ● KOLIK počítáte, že vám bude, až odejdete do závodnického důchodu? „Osmatřicet. Ale doufám, že to nikdo nebude brát jako úplně hotovou věc.“ ● KOLIK vám naopak bylo let, když jste se rozhodl dělat atletiku? „To musím trochu zalovit v paměti. Začal jsem v sedmnácti, tři roky to jen tak nějak šolíchal. Takže ve dvaceti jsem začal brát atletiku fakt vážně. S tím, že se jí chci plně věnovat.“ ● KOLIK dnů v roce protrénujete? „Spočítané přesně to nemám, ale tipnul bych si, že takových tři sta.“ ● KOLIK dnů naopak úplně prolenošíte? Tím myslím chtěně, ne díky zranění. „Zbylých pětašedesát. Ne vážně, já jsem typ, který všechno bere

Roman Šebrle

buď a nebo. To znamená buď se maká nebo se nedělá vůbec nic.“ ● KOLIK jste kdy uběhl v kuse nejvíc kilometrů? „Při fartleku to mohlo být nějakých šest sedm. Občas se dostanu i k tomu, že si jdeme zaběhat s manželkou Evou dohromady. Ale ona těch kilometrů zvládne daleko víc.“ ● KOLIK času jste kdy nejvíc strávil při odběru pro dopingovou zkoušku?

„Rekord mám tři hodiny. Možná se to nezdá až tak moc, ale úmorné je to pokaždé a zkuste si představit, že čekáte tři hodiny, než jste schopný vzorek odevzdat.“ ● KOLIK jste v kariéře zatím absolvoval desetibojů? „Přes statistiky jsem nikdy nebyl odborník, ale myslím, že takových padesát. Vím ale, že čtyřicet jsem jich šel přes osmitisícovou hranici.“ ● KOLIK jste jich vzdal?

Přestože Roman Šebrle nepatří mezi vyloženě silové typy v rámci desetibojařské špičky s koulí si rozumí...

Foto: CPA

Svíčková se nesmí ošidit Otázkou druhého březnového víkendu, kdy se ve španělské Valencii uskuteční halový šampionát atletů, určitě je, KOLIK bodů nasbírá tradiční opora českých závodníků ROMAN ŠEBRLE. A samozřejmě na jaké místo mu to mezi nejvšestrannějšími muži světové atletiky postačí. Dotaz – KOLIK? se ale ani u desetibojařského mistra sv ěta nemusí vždy týkat jen bodů. I když začít tak asi musíme.  Anna Hartmanová 28

KOLIK − v atletice ● KOLIK desetibojařských bodů byste měl rád u svého jména, až budete jednou končit? „Budu naprosto spokojený, když tam zůstane ten výkon, který je tam teď. Tedy světový rekord. Nemyslím si, že bych měl na to,

29

HMS V ATLETICE

HMS V ATLETICE abyste byl finančně do budoucnosti zajištěný? „Mnohem, mnohem víc, než tam je teď. Nerad říkám nějaké konkrétní sumy, protože toho se lidi nejradši chytají a vznikají nejrůznější spekulace.“ ● KOLIK jste kdy vypil v životě nejvíc piv? „Myslím, že v mládí to bylo takových osm kousků, ale teď už mi nějak pivo přestalo chutnat. Po sezoně si rád dám rum s kolou. A je pravda, že s kamarádem to občas pěkně rozjedeme a u jedné rundy nezůstaneme.“ ● KOLIK knedlíků si dáváte k svíčkové? „Minimálně deset. Svíčková se totiž nesmí odfláknout.“ ● KOLIK jste kdy nejvíc vážil? „To bylo zrovna letos, když jsem začal brát nový potravinový doplněk a bylo to 93 a půl kila. Teď už mám zase svých stabilních osmaosmdesát.“ ● KOLIK knih jste v životě přečetl? „Takových šest. Na to opravdu nejsem.“

Časový pořad halového mistrovství světa v atletice Pátek 7. března

Sobota 8. března

10:00 10:05 10:10 10:15 10:55 11:35 12:00 12:15 12:30 12:45 16:15 17:00 17:10 17:25 17:30 17:55 18:25 18:30 18:50 18:55 19:30 20:00 20:25 20:35 20:45

10:00 10:20 10:25 10:55 11:15 11:25 12:00 12:30 12:35 17:00 17:00 17:00 17:05 17:25 17:45 18:10 18:30 18:35 19:00 19:05 19:20 19:25 19:55 20:15 20:35

koule výška trojskok 3000 m 3000 m 60 m př. 60 m dálka výška 60 m koule tyč 60 m dálka 60 m 800 m 800 m koule trojskok 400 m 400 m 1500 m 60 m 800 m 60 m

M M Ž Ž M Ž Ž M Ž M Ž Ž Ž Ž M Ž M M M M Ž M Ž Ž M

kval. kval. kval. rozběhy rozběhy pětiboj rozběhy kval. pětiboj rozběhy pětiboj kval. semifinále pětiboj semifinále rozběhy rozběhy finále kval. rozběhy rozběhy rozběhy finále pětiboj finále

60 m tyč 60 m př. dálka 60 m př. výška dálka 1500 m koule 3000 m výška koule trojkskok 800 m 800 m 60 m př. tyč 60 m př. 400 m dálka výška 400 m 1500 m 60 m př. 60 m př.

M M Ž M M Ž Ž Ž Ž Ž M M Ž Ž M Ž Ž M M M M Ž M Ž M

Neděle 9. března sedmiboj kval. rozběhy sedmiboj rozběhy kval. kval. rozběhy kval. finále finále sedmiboj finále semifinále semifinále semifinále finále semifinále semifinále finále sedmiboj semifinále finále finále finále

10:00 10:30 10:50 11:00 16:00 16:00 16:05 16:15 16:35 16:55 17:15 17:25 17:45 17:45 18:05 18:25 18:40 19:05

60 m př. 4x400 m tyč 4x400 m tyč dálka koule 400 m 400 m 1000 m 800 m výška 3000 m trojskok 4x400 m 1500 m 800 m 4x400 m

M Ž M M M Ž Ž Ž M M Ž Ž M M Ž Ž M M

sedmiboj rozběhy sedmiboj rozběhy finále finále finále finále finále sedmiboj finále finále finále finále finále finále finále finále

Tak KOLIK centimetrů to bude tentokrát? Podle enormního úsilí Romana Šebrleho by to mohlo být docela hodně.

„Co si pamatuju, tak jednou to bylo úmyslné, protože jsem týden na to šel důležitý desetiboj. Už předem jsem věděl, že se chci jen rozzávodit. No a potom v Seville kvůli zranění. Možná toho ale bylo víc, jenže ty ošklivé zážitky člověk radši rychle zapomíná.“ ● KOLIK máte párů treter? „To se dost mění, ale v současnosti minimálně desatery.“

KOLIK − v životě ● KOLIK hodin denně spíte? „Když nenaspím svých dvanáct hodin, tak jsem pak pěkně unavený a asi i nepříjemný pro okolí.“ ● KOLIK hodin jste kdy nejvíc strávil v kuse na počítači? „Když jsem byl mladý, dokázal jsem u toho prosedět klidně i celý den. Ale ty časy jsou pryč.“ ● KOLIK adres jste v životě vystřídal? „Tak to musím pořádně spočítat...

30

Podle mě devět, když do toho počítám i ubytovny. To jsem docela slušný cikán, ne?“ ● KOLIK vám bylo, když jste se poprvé zamiloval? „Sedmnáct. A vydrželo mi to dva roky.“ ● KOLIK chcete mít dětí? „Myslím, že ty dvě, co mám už úplně stačí. Vím, že jsem kdysi prohlašoval, že minimálně tři, ale Štěpánek s Kačenkou dají docela zabrat, i když je samozřejmě miluju jako nikoho jiného. Tak v tuhle chvíli říkám, že dvě. Ale kdoví?“ ● KOLIK jste letos utratil za vánoční dárky? „Tak to vůbec netuším, protože to naštěstí všechno obstarala manželka. A já jsem jí za to vážně vděčný. Tentokrát jsem měl i objektivní výmluvu, byl jsem před Vánocema pryč.“ ● KOLIK si představujete, že by muselo být na vašem kontě,

V českém dresu nastoupí:

Poznali chuť zlata HMS Paříž 1997 - Robert Změlík (sedmiboj) - 6228 bodů HMS Maebaši 1999 - Ludmila Formanová (800 m) - 1:56,90 min. HMS Lisabon 2001 - Pavla Hamáčková (dnes Rybová) (tyč) - 456 cm HMS Lisabon 2001 - Roman Šebrle (sedmiboj) - 6420 bodů HMS Budapešť 2004 - Roman Šebrle (sedmiboj) - 6438 bodů

Jakub Holuša (800 m) Petr Svoboda (60 m př.) Stanislav Sajdok (60 m př.) Roman Šebrle (sedmiboj) Jaroslav Bába (výška) Zuzana Hejnová (400 m) Denisa Ščerbová (60 m př., dálka) Barbora Laláková (výška) Iva Straková (výška) Pavla Rybová (tyč) Ženská štafeta 4 x 400 m - Zuzana Hejnová, Zuzana Bergrová, Denisa Ščerbová, Jitka Bartoníčková, Drahomíra Eidrnová. 31

HMS V ATLETICE

HMS V ATLETICE

Čas strávený v autě je mrtvý! Pavla Rybová ležící, bdící...

Pavla Rybová

32

Foto: Dan Černovský

tryně světa pod střechou. Jak to vypadá s vašimi ambicemi tentokrát? „Klást cíle je potřeba podle aktuálního stavu, takže věřím, že před mistrovstvím potvrdím vzestup techniky. V případě zdařilého závodu můžu myslet na finále, což by bylo pro letošek podle mě super. Nesleduju sice moc tabulky, ale na osm postupujících míst bude asi pěkný nával.“ eCho: Zmínila jste zranění, které vás i tentokrát v přípravě limitovalo. Vystudovala jste fyzioterapii. Není to spíš na škodu, když přesně víte, co vám v těle „hapruje“?

eCho: Snažíte se čas v autě nějak rozumně využít? „Ono to moc nejde. Čas strávený v autě je mrtvý čas. Já ale auto nepotřebuju ani tak na přepravu z Kostelce do Prahy, jako pak ve městě. Abych se nemusela přemisťovat s báglama tramvají a metrem. Jinak bych klidně sedla do vlaku, kde bych to mohla využít třeba prací na počítači.“ eCho: Cestujete i se skokanskými tyčemi na voze? „Ty naštěstí většinou zůstávají v Praze. Jen když jedu na závody třeba do Polska, tak je beru domů, protože je to cestou.“ eCho: V Kostelci tedy s tyčemi netrénujete. A co třeba rozběhy bez doskočiště? „Tam mám jen nějaké pahýly. Jsem už ale po těch letech dost zkušený pardál, takže mi stačí jezdit na techniku do Prahy, tam se na to pořádně soustředit a udělat kus práce. A doma už jen tak poběhat. Nejde

tady trénovat v tretrách a skákat, tak se tomu musím přizpůsobit.“ eCho: Regeneraci máte doma vyřešenou? „Nějaké věci doma mám, dokonce i saunu. V Kostelci je ale možnost regenerace, dokonce jsem si tam našla i zručnou masérku. Jediné mínus je, že veškeré služby, jako třeba posilovnu nebo masáž, si musím platit. Na Dukle bych to měla v rámci oddílu zadarmo.“ eCho: S manželem bydlíte v domečku. Pustili jste se do stavby nebo jste rekonstruovali? „Pořád rekonstruujem. Je to dům po Jirkově babičce z počátku minulého století, takže je na tom pořád dost práce.“ eCho: Z atletických kruhů jste se určitě s partnerem znali už dřív, kdy mezi vámi přeskočila ta pomyslná jiskra? „Přesně se to asi nedá říct, ale myslím, že tak od roku devětadevadesát jsme se začali navzájem vnímat vý-

... a manžel Jiří Ryba nemůže pochopitelně zůstat pozadu!

Staré jméno (Hamáčková) i s medailemi, které jsou u něho zapsané, ponechala historii a do tyčkařských soupeřek se pustila nanovo coby PAVLA RYBOVÁ. Ani letos ve Valencii není bez šance na úspěch, i když je sama realistka. Přestože atletice dává hodně, zadní vrátka do světa fyzioterapie už nechává pootevřené a má jasno i o tom, kde chce společně s manželem - bývalým desetibojařem Jiřím Rybou, žít. Žádné velkoměsto. Červený Kostelec ve východních Čechách.  Anna Hartmanová eCho: Limit na světový šampionát jste splnila za pět minut dvanáct. Nezmocňovaly se vás už trochu pochybnosti, jestli do Valencie pojedete? „Hlavně jsem byla ráda, že jsem ho nemusela skočit až při úplně poslední příležitosti, na mistrovství republiky. Ten tlak, že teď nebo nikdy, to fakt už mít nemusím. A pochybnosti? Takhle jsem si to nestavěla. S trenérem dobře víme, že grify z loňské zimy se mi ještě nepovedly úplně vrátit, zranění člověku taky nedodalo psychickou pohodu.“ eCho: V hale umíte zaskákat, vždyť máte ve sbírce titul mis-

taky vyrábět ortopedické vložky. Jestli chci ale ještě sportovat, je ten prostor pro profesi zatím malý. Navíc si ty dvě věci vlastně protiřečí. Když léčíte, tak energii dáváte a při sportu ji potřebujete vy sama.“ eCho: Mluvila jste o cestování. Jak často trasu Červený Kostelec - Praha absolvujete? „Zhruba dvakrát týdně. Naštěstí máme v Praze na Smíchově byt, takže není problém zůstat dva dny, když je to kvůli tréninku potřeba. Manžel zase dojíždí každý den 115 kilometrů do Mladé Boleslavi. Jsme zatím dost rozcestovalí.“ eCho: Jaká jste řidička? „Zdatná, ale velmi roztržitá. Takže výjimkou nejsou škody na vozovém parku, které se stávají terčem posměchu širokého okolí. Přiznávám, že ne vždycky se řízení věnuju tolik, co bych měla, třeba i vlivem únavy po tréninku. Myslím ale, že jezdím líp než leckteré dámy, jen to občas odnese nějaký ten škrábanec.“

„Na škodu to určitě není, je to prospěšné. Tím, že zranění prožívám na vlastní kůži a k tomu i léčím lidi, můžu jim víc pomoci. A možná, kdybych měla ty vědomosti, co mám dneska, před deseti lety, dokázala bych se vyvarovat mnoha chyb. Nemůžu sice pomoct sama sobě, ale ta prevence by bývala asi lepší.“ eCho: Mluvíte doktorům do jejich verdiktů? „Většinou už navštěvuju doktory, kteří mě znají. A když jdu k někomu novému, tak už dopředu hlásím, že jsem fyzioterapeutka. Samozřejmě se dívají divně, když řeknu, že mě to bolí v tom a tom konkrétním

kloubu třeba i latinsky. Tak je lepší, když vědí, že mluví s odborníkem. Pokoru k nim samozřejmě mám, spíš se snažím tím, že zranění specifikuju, aby byla léčba účinnější. Tím ale nechci říct, že to může vést k rychlejšímu uzdravení.“ eCho: Naznačila jste, že by mohla opakovaná zranění vést až ke konci kariéry. Myslela jste to vážně? „Musím na situaci reagovat aktuálně. Na patě a achilovce už mám chronické změny. Prodloužení závodní dráhy můžu pomoct delšími odpočinky, jako třeba teď směrem k olympiádě. A buď to vyjde, nebo ne.“ eCho: Nohy na lenošku byste potom asi nedala. „Věnovala bych se fyzioterapii, což už dělám vlastně teď. Léčím lidi, ale pořád je to díky neustálému dojíždění spíš pro zábavu a pod ruce se mi dostanou pacienti, kteří se vyskytnou náhodně. Zatím nejde o budování nějaké klientely. Snažím se

Jiří Ryba 33

HMS V ATLETICE

HMS V ATLETICE

razněji. Bylo to v době, kdy se snažil Jirka zapracovat víc na tyči a jezdil s námi na soustředění. A nakonec z toho bylo zalíbení životní.“ eCho: Jste oba hodně rozlítaní, jak často se doma sejdete? „Ono se to nezdá, ale docela často. Oba chceme trávit čas spolu, takže pro to děláme všechno. Proto se i já záchvatovitě vracím do Kostelce, manžel jede za mnou třeba do Prahy. Kromě času, kdy jsem na soustředění, to zase tak málo není.“ eCho: »Kecá« vám manžel do tréninku? „Já bych chtěla, aby kecal ještě víc. Když má dobrou náladu, tak mi umí dobře poradit, jak nejlíp skákat. A podržet mě dovede hlavně v krizových momentech, kdy se mi třeba tolik nedaří. Pomůže mi se zmátořit.“ eCho: Jak to vypadá konkrétně? „Třeba se jede podívat na moje závody, a i když mám pocit, že to kazím, jak se dá, tak mě uklidní. Tvrdí, že to není až tak špatné, jak to vidím já, že mi to k doskočišti běží dobře. Věřím jeho odhadu, když necítím formu, řekne, že musím udělat věci podle trenéra a bude to dobré. A málokdy se plete.“ 34

„Tak to vím naprosto jistě, že ne. Vůbec se nebudu zabývat kondiční přípravou lidí. Víc se chci zaměřit na rehabilitaci než na předávání atletických zkušeností. Je ale jasné, že čím je člověk starší, tím je pro mladé směšnější. Neubrání se totiž radám, jako když rodiče korigují své děti. Naštěstí ale ve sportu tyhle rady k něčemu jsou, v rodině to smysl moc nemá, každá ratolest si tím vším musí projít sama. Ve sportu se přece jen dá ta cestička nahoru usnadnit.“ eCho: Kdy dojde u Rybových na malé »rybičky«? „Taky na to přijde řada. Teď ale musím uzavřít tuhle svoji životní etapu, která je spjatá s atletikou. Rozhodně ale nejsme pár, který by říkal, že to musíme odkládat kvůli bydlení nebo penězům.“ eCho: Dovedete si představit, že díky dětem zůstanete třeba pár let jenom v Kostelci? „Já se na to těším. Užila jsem si ježdění po světě ažaž, mám za sebou i bydlení v hlavním městě. A jak tikají biologické hodiny, tak si Kostelec prohlížím i z tohodle pohledu. A zjišťuju, že pro malé děti je to tady naprosto ideální, že jim tady nic nechybí. Jinak je to samozřejmě z pohledu lukrativnosti nabídek, co se týká budování kariéry. Ale opakuju, těším se na to.“ 

Když Ryba miluje kachnu Desetibojařskou dráhu pověsil na hřebík, staromládenecká léta utnul oddacím listem. JIŘÍ RYBA dneska pomáhá mladoboleslavským fotbalistům, aby se na trávníku tolik nezadýchávali, s bratrem vlastní obchodní firmu, má realitní společnost, s kterou staví byty a kromě toho vzorně opečovává svou manželku Pavlu.  Anna Hartmanová

N

ěkteří lidi říkají, že je Pavla nepřístupná, ale já ten pocit rozhodně nemám. Je důležité si k ní najít cestu. Nevím, jak na naše začátky vzpomíná ona, ale podle mě mezi námi jiskry jiskřily už dlouhé roky. Byla jen otázka času, kdy se dáme dohromady. A teď si ji nemůžu jako manželku ani jako hospodyni vynachválit. Doma je pořád uklizeno, vařit umí skvěle. Upéct kachnu umí snad nejlíp na světě. Společně jsme se rozhodli žít v Kostelci a rozhodně nelitujeme. Vůbec nic nám tady nechybí, nikdy jsme nechtěli žít ve velkoměstě. Milujeme přírodu. Samozřejmě tady byla možnost stěhovat se za fotbalem, ale organizovat život pro tenhle sport, to by byl nesmysl. Znáte to, nedaří se jim, mění se celý kádr a vy jste bez práce. Doufám teda, že u Mladé Boleslavi tohle nehrozí, protože mě ta práce maximálně naplňuje. Dostal jsem se k tomu úplně náhodou, když mě oslovil tehdejší trenér Luděk Zajíc, že shání něko-

ho na kondici. Sedli jsme si a zjistili, že o tom máme stejné představy. Určitě tam využívám svoje atletické zkušenosti, ale musím brát zřetel na specifiku fotbalu. On třeba i takový běh je totiž trochu o něčem jiném. Fotbalisti toho sice na trávníku naběhají hodně, ale z deseti třeba jen jeden kilometr běhají v plné lokomoci. Doma se o tom s manželkou samozřejmě bavíme a já jsem jí hodně vděčný, že mi pomáhá svými znalostmi. Třeba když potřebuju cviky na spodní břicho nebo malou pánev, jsou její rady k nezaplacení. Já se jí na oplátku snažím pomoct se skákáním. Vánoce a Silvestra jsme strávili na Kanárských ostrovech. A zatímco její tréninková skupina se už vrátila do Prahy, my jsme tam pokračovali v soustředění. A jestli se z Pavly stala fotbalová fanynka? Považuju za velký úspěch, že přehodnotila svůj názor. Fotbal naprosto nenáviděla a teď na některá utkání dokonce chodí osobně.“ 

Radit bude Železný Jeden den jste zvaný host, ten druhý vám do elitní společnosti ani neotevřou dveře. Nepříjemné? DENISA ŠČERBOVÁ by o tom mohla vyprávět. Dostala pozvánku mezi osm nejlepších vícebojařek pro halový světový šampionát a stačilo čtyřiadvacet hodin a mohla ji pomyslně roztrhat. Ve Valencii tak nastoupí k překážkám, dálce a možná i štafetě.  Anna Hartmanová

Č

lověk se může splést a já pevně věřím, že v tom nebyl nějaký zlý úmysl,“ vrací se už vyrovnaně k chybě pořadatelů Ščerbová. V hlase jí ale trochu naštvání zůstává. „Nepovažuju to za nic moc spravedlivý systém. Holka, která udělá dobrý výkon venku, ještě nemusí být dobrá v hale. A pozvání přitom dostane. Já můžu jen doufat, že se už příště kvalifikuju na pětiboj normálně.“ Celý problém asi tkví v tom, že zatímco v ostatních disciplínách atleti musí splnit požadovaný limit, u vícebojů tomu tak není.

Nominace na štafety Na světový pětiboj tak může česká reprezentantka pro letošek zapomenout. A to i přesto, že se jí povedlo při mezinárodním čtyřutkání překonat výkonem 4632 bodů český rekord. Naštěstí má Ščerbová »v kapse« limity i na dálku a překážky. A k tomu byla nominovaná do štafety. Změní se tak pětiboj v trojboj? „To se teprve uvidí. Určitě půjdu překážky a dálku. Kdyby se stalo,

i když ví, že v pětiboji by to měla snazší. „Tam je v soutěži jen osm holek,

takže už na mistrovství vlastně člověk jede s tím, že nemůže skončit špatně.“ Pro úspěch ve zbylých disciplínách musí všechny závodnice projít sítem kvalifikací. A to bývá vždycky zrádné. Rozběhy čekají i čtvrtkařky, které poběží štafetu. „Naštěstí u dlouhé štafety nehrají předávky tak velkou roli, myslím, že bude úplně stačit, když si to zkusíme až

„Sedmiboj na jaře rozhodně zkusím.“ že v dálce nepostoupím do finále, pomůžu holkám i ve štafetě. V opačném případě se soustředím na finálový závod dálkařek,“ prozrazuje svoji strategii pro Valencii závodnice, která se vloni radovala při evrovském halovém šampionátu z bronzové medaile právě v této disciplíně. Sedmiboj pro Peking? Tam vidí Ščerbová šance na úspěch i letos,

přímo na místě,“ přemýšlí atletka, která má už štafetovou zkušenost v podobě dlouhé varianty za sebou z mládežnického šampionátu z finského Tampere. Halová sezona má před sebou vrchol, ale závodníci už přece jenom víc pokukují po té letní. Hlavním důvodem je olympiáda v Pekingu. „Rozhodně sedmiboj na jaře zkusím. Uvidí se, jak

mi to půjde,“ prozrazuje plány Ščerbová a vzápětí se ohrazuje proti slovům Barbory Špotákové. „Vím, že říkala, že mi v oštěpu nejde vlastně nic, ale taky tvrdila, že už mi radila. A to se zatím bohužel nestalo.“ Svoje velké rezervy si ale pohledná atletka uvědomuje a pro zlepšení technické disciplíny, která je nedílnou součástí letního víceboje,

 Před rokem si Denisa Ščerbová přivezla z Birminghamu bronzovou medaili. Kdyby letos z Valencie přivezla kov stejné hodnoty, asi by se nezlobila.

chce udělat naprosté maximum. „Už jsem se dohodla s Honzou Železným, že se mi pokusí trochu radit. Já doufám, že mě někam vytáhne.“  35

Foto: CPA

eCho: Co naopak? Pomáháte mu s tréninkem fotbalistů? „Občas něco konzultujeme, spíš se ale ta jejich příprava tvoří přímo na stadionu. Ale zrovna nedávno, když jeli na soustředění, tak jsme plán dělali doma společně. Diskutujeme, jestli jsou to či ono schopni udělat. Není na škodu, že zatímco Jirka je na tom běžecky přece jen líp než oni, já jsem zase asi o trochu horší. Takže je třeba najít něco mezi. Hlavně se ale snažím pomoct s nejrůznějšími kompenzačními cviky.“ eCho: Chodíte fandit mladoboleslavským fotbalistům? „Občas zajdu do VIP zóny. Ani ne tak kvůli tomu gulášku, jako spíš kvůli vypolstrovaným sedačkám. Přece jen je teď ještě docela zima a oni hrajou neskutečně dlouho. Kdyby bylo po mém, zkrátila bych jim hrací dobu utkání na dvakrát třicet minut.“ eCho: Čeho si při utkáních nejvíc všímáte? „Hlavně mě zajímá, kam se jednotliví hráči posunuli. Nepřímo jsem nucená do fotbalu proniknout, sledovat tenhle tým. Většinu z nich sice neznám osobně, ale díky Jirkovi vím, o koho jde a jaké má slabiny.“ eCho: Vy svého manžela v budoucnu napodobit nechcete? Třeba v roli kondičního trenéra fotbalistů Dukly?

BIATLON

Po lesích už nestřílejí Něžnému pohlaví se ale vzápětí dostává opory u Rybáře. „Holky jsou zase preciznější. Od přírody jsou míň závodivé než kluci a to je na střelnici dobře. Chlapi, ti už jsou myšlenkama zase někde na trati, zatímco ženská se na to střílení dokáže fakt soustředit,“ vysvětluje zkušený trenér, ale vzápětí dodává i zápornou stránku ženských vlastností. „Dívky jsou daleko vnímavější a pořád domýšlejí, jak by to či ono mohlo dopadnout. A to je zase spíš na škodu.“ Že jsou ženské orgány citlivější na to, když si v minus dvaceti lehnete na zem, o tom asi není sporu. Ondřej Rybář a jeho svěřenkyně.

Foto: archiv, archiv ČSB

R

ok co rok »vypustí« ze svých zbraní téměř deset tisíc nábojů, ale ochránci přírody si na nich už kapsy nenamastí. „Doba, kdy jsme si po lese upevňovali terče na stromy a lítali, kde se dalo, je pryč. Teď už by nás asi sankce neminuly,“ usmívá se reprezentační trenér mužů Vlastimil Vávra. Biatlonisté se tak se svými puškami, na které musí mít mimochodem každý z nich zbrojní pas, přesunuli výhradně na homologované střelnice. Právě na spojení co nejrychlejšího běhu a přesné střelby spatřují kouzlo svého sportu. „Duše pro biatlon hledáme ale výhradně mezi lyžaři. Ti mají přece jen větší šanci naučit se k tomu střílet, než kdybychom sáhli mezi střelce a snažili se je naučit lyžovat,“ tvrdí Vávra. Ona totiž ta střelba v rychlosti je hodně specifická. Možná i kvůli tomu nevyhledávají biatlonisté střelecké specialisty. „Svého času jsme jezdili do Plzně, kde jsme střelbu konzultovali s tamními trenéry. Teď jsme ale spíš došli k tomu, že se snažíme co nejvíc pochytit od odborníků přes biatlon. Sledujeme, jak trénují třeba Francouzi nebo Rusové,“ říká český trenér. 36

A právě od Rusů přebrali i poslední novinku – laserový trenažér, který dovede odhalit téměř všechno, co se u střelby děje. Stabilitu polohy, chyby v dýchání, jak rána vypadá. „Je to dost velký posun oproti tomu, když sportovce sledujeme dalekohledem a oni musejí zpětně vyhodnocovat svoje pocity. Tohle funguje jako rentgen,“ vysvětluje Vávra poslední zlepšovák přípravy. Tím se zatím naopak nestaly rady psychologů. „Vloni jsme nějakou spolupráci zkoušeli, ale moc přínosný to nebylo. Minulý týden se mi ozval pán, že má nějaký plán, jak na psychické stránce biatlonistů pracovat. Tak uvidíme, jestli z toho něco bude.“

Močové cesty trpí Zatímco Vávra může nástřely svých svěřenců před závodem i jejich rozježdění sledovat s příjemným pocitem a očekáváním, jak se jim tentokrát povede, jeho kolega od žen Ondřej Rybář musí z trenérských ambic dost slevit. „Horší výkonnost žen je dlouhodobější problém, trvá už takové tři roky,“ říká kouč českých biatlonistek a vyjmenovává i případné příčiny. „Chybí větší základna. Mladé

holky jsou přece jen přemýšlivější než kluci a rozmyslí si, jestli se upnou ke sportu, nebo vystudují a založí rodinu. Navíc se všechno v minulosti točilo kolem Katky Holubcové a nepracovalo se moc systematicky.“ Za pravdu mu dává i Vávra: „Biatlonistka vyzrává tak kolem osmadvaceti a to málokterá vydrží. Chlapi to mají jednodušší. Ožení se, mají děti a přitom můžou závodit dál. Manželka se doma o všechno postará.“ Navíc z pozice trenéra mužů tvrdí: „Tvrdě makat se moc ženským nechce.“

I to může mít vliv na přirozený úbytek biatlonistek. „Materiály jsou sice už dost vymakané, spodní prádlo chlad nepropustí. Ale třicet vteřin si tam každý minimálně poleží. A není třeba zastírat, že holčiny problémy s močovými cestami mají. A některé kvůli tomu končí,“ říká Rybář, který přesto věří, že se blýská na lepší časy. „Propadák pro český ženský biatlon byla olympiáda. Ale letos už holky zase dojíždějí kolem desátého místa ve svěťáku. Snad to jsou ty mravenčí krůčky, kterými se zase dostaneme nahoru.“ 

O LUXUSNÍ PRÁDLO BRUNO BANANI Magazín eCho Vám spolu s módní značkou Bruno Banani přináší další čtenářskou soutěž – tentokrát o balíček luxusního prádla téže značky. Stačí pouze správně odpovědět na soutěžní otázku: Značka Bruno Banani pochází: a) z Itálie b) z Německa c) z USA Odpovědi zasílejte do 17. 3. 2008 na adresu [email protected]. Jméno vylosovaného výherce zveřejníme v čísle 12.

SOUTĚŽ

Že vám na sportu, kdy běháte s lyžemi na nohách a s flintou na zádech, nepřijde nic přitažlivého? Biatlonisté mají jiný názor. A to, že si v mrazech lehnou na zem a snaží se trefit terč, jim připadá úplně normální.  Anna Hartmanová

AUTO – MOTO

AUTO – MOTO

Autosalon v Ženevě

Lancia Delta Velmi neotřelý vzhled bude mít tento zástupce nižší střední třídy. Lancia určitě bude chtít navázat na skoro až kultovní úspěch sportovní verze minulé delty – integrale. V interiéru budou použity na tuto kategorii aut velmi exkluzívní materiály. Zřejmě se již připravuje také verze 4x4.

Superb a ti další...

Morgan LifeCar Dvoumístný vůz bude vybavený vodíkovými články, přesto prý dosáhne rychlosti až 320 km/h. Podvozek vychází z modelu Aero Eight. Sedadla jsou zase tvořena kombinací pásků dřevěné dýhy a kůže.

S velkými ambicemi vyhlíží česká automobilka Škoda k nadcházejícímu světovému autosalonu v Ženevě (6. – 16. března). Představí tu dlouho očekávaný klenot – model Superb druhé generace. Kromě toho zde ukáže také vylepšený model Octavia RS s motorem 2,0 TDI (125 kW) a kompletní nabídku vozů fabia, roomster a octavia v provedení modelového roku 2008. Co všechno tedy bude v Ženevě také k vidění?  Karel Nový

Foto:archiv autora

Škoda Superb V prostorném interiéru naleznou cestující mnoho praktických řešení i objemný zavazadlový prostor (565 l/1670 l). Velkorysý vnitřní prostor předchozí generace byl ještě dále zvětšen, čímž se stal nový Superb jedním z nejprostornějších vozů své třídy. Nový standard bezpečnosti definuje až 9 airbagů, které jsou v případě nehody připraveny ochránit posádku na předních i zadních sedadlech. Součástí výbavy mohou být mimo jiné bi-xenonové světlomety s funkcí AFS, navigace s dotykovým dis38

plejem nebo parkovací asistent, který dokáže vůz samočinně zaparkovat do řady stojících automobilů. Půjde také o nejrychlejší škodovku všech dob. Šestiválcový benzinový motor 3,6 FSI ji totiž dokáže rozjet na 250 km/hod. Tvůrci vozu jsou pyšní zejména na unikátní patentovaný systém víka zavazadlového prostoru. Díky tomu lze používat auto jako reprezentativní sedan (otevírá se pouze plechová část víka) či praktický rodinný liftback s pohodlným přístupem do kufru o velikosti 565 litrů.

Peugeot 308 SW Auto podobné velikosti jako je Škoda Octavia combi nabídne až tři řady sedadel. Sedadla v druhé řadě budou všechny samostatně posouvatelná a vyjímatelná. Díky tomu bude možné dle potřeby měnit velikost zavazadlového prostoru.

Rolls Royce Phantom Coupe Tady se hodně myslelo na pohodlí řidiče, proto se třeba dveře otvírají proti směru jízdy. Vybaven je motorem o objemu 6,75 litru a výkonu 328 kW. Prodávat se začne již během letošního léta.

Alfa Rome 8C Competizione Nový sportovní cabriolet má zdvihnout zájem o koupi známého modelu 8C. A že to je pořádný drak: Pod kapotou tluče osmiválec o objemu 4,6 l s maximálním výkonem 330 kW...

39

AUTO – MOTO

Subaru Impreza

Rallye pro každého Model Impreza WRC japonské automobilky Subaru je spojený s tituly mistrů světa v rallye. I když se ostrá závodní verze Imprezy nejnovější generace teprve připravuje, běžní motoristé mohou přednosti civilní varianty této čtyřkolky využívat již nyní. Testovali jsme provedení Impreza 1,5 R Active.  Manfred Strnad

S

ubaru Impreza je v nižší střední třídě zcela ojedinělým vozem. Nejen tím, že nabízí stálý pohon 4x4, ale k němu navíc i redukční převodovku. V této kategorii se může jevit 40

jako nadbytečná, ale kdo občas potřebuje za svůj automobil zavěsit těžký přívěs, zcela jistě redukční převodovku ocení. Hodit se může také v horských oblastech zejména v zimních měsících. Do testu jsme

získali Imprezu v základní verzi Active s benzínovým motorem objemu 1,5 l o výkonu 79 kW/107 k, kterou lze pořídit v ceně do půl milionu korun.

Perfektní stabilita Patnáctistovka je v současnosti zřídka využívaným objemem válců pohonných jednotek, ale v testované Impreze se ukázal tento motor jako plně dostačující i pro svižnější pojetí jízdy. Agregátu vyhovují spíše vyšší otáčky, i když maximum točivého momentu 142 Nm vrcholí již při 3200 otáčkách za minutu. Rychlostní maximum

Imprezy 175 km/h doprovází silný akustický projev, ale do sto čtyřicítky lze v kabině nerušeně poslouchat i tlumenou hudbu. Jisté vedení stopy v ostrých zatáčkách je u Subaru samozřejmostí, pohon 4x4 je v tomto směru jen těžko nahraditelný. Stejně jako u jiných modelů japonské značky je stálý pohon všech kol doplněný třemi diferenciály. K perfektní stabilitě přispívá i víceprvkové zavěšení kol zadní nápravy. Design Subaru se nemusí líbit každému, model Impreza nové generace sklízí občas kritiku za změnu koncepce oproti své tradici. Celkovým prostorovým uspořádáním se Impreza přiblížila konkurenci. Pětidveřový hatchback je v nižší střední třídě již dlouho žádaná klasika a proto nepřekvapuje, že se i konzervativní japonská značka vydala tímto směrem. Přestože základní objem zavazadlového prostoru Imprezy je podprůměrný, získává body díky své šířce. Kufr vozidla limituje vysoká podlaha, avšak sklopením zadních dělených sedadel se Impreza promění ve velmi solidního přepravce i značně rozměrných předmětů. Například jízdních kol.

měrně vybavené vozidlo. V této kategorii ve »standardu« zpravidla nenajdeme automatickou klimatizaci, elektrické ovládání všech

oken a rádio s CD přehrávačem, jako je tomu u Imprezy. Potěší také pohled do specifikace bezpečnostních prvků. Brzdový systém ABS doprovází čelní a boční airbagy vpředu i hlavové ochranné nafukovací vaky na předních i zadních sedadlech. K plné spokojenosti chybí snad jen mlhovky, které jsou součástí až vyšší výbavy Comfort. I tak je Subaru Impreza Active plnohodnotné vozidlo, které není zapotřebí doplňovat příplatkovou výbavou za mnoho desítek tisíc korun jako u většiny základních verzí konkurenčních vozů nižší střední třídy. Subaru Impreza dává na výběr ze tří benzínových pohonných jednotek. Silnější verze 2,0 a 2,5 WRX pochopitelně nabízejí sportovněj-

Technické údaje ➤ ➤ ➤ ➤ ➤ ➤ ➤ ➤ ➤

Maximální rychlost: Zrychlení 0 – 100 km/h: Výkon: Točivý moment.max.: Spotřeba paliva: Délka/šířka/výška: Rozvor: Zavazadelník: Cena:

175 km/h 14,0 s 79 kW/107 k/6000 ot./min. 142 Nm/3200 ot./min. 7,5 l/100 km 4,415/1,74/1,475 m 2,62 m 301 – 1216 l 498 800 Kč

Foto: archiv

AUTO – MOTO

 Impreza je dokonalým spojením elegantního a sportovního pojetí vozu. Dravec s ladnými tvary nadchne každého...

ší zážitky než patnáctistovka, ale i ta nás v průběhu testu přesvědčila o svých dostatečných dynamických schopnostech. Všechny pohonné jednotky lze kombinovat s automatickou převodovkou kromě verze 2,5 WRX, která z klidu na sto zrychluje během 5,8 vteřiny.  inzerce

Nadprůměrná Interiéru dominuje přehledná a tvarově zajímavá přístrojová deska. Na kvalitě materiálů se nešetřilo, na pohled působí velmi hodnotně. Proto nás překvapilo občasné zavrzání plastů, které se naštěstí ozývalo pouze při přejíždění nerovností a na kostkách. Dostatečné dynamice již základní verze odpovídají sedadla s dobrým bočním vedením. V kabině se pohodlně usadí pětice cestujících, dostatečný komfort vpředu doprovází díky velkorysému rozvoru příznivé prostorové parametry i na zadních sedadlech. Subaru Impreza je už v základním provedení R Active nadprů41

O2 SNOWBOARD TOUR

Přípravy na Quiksilver Snowjam v plném proudu která už mnoho let propaguje snowboarding, ať už formou organizace závodů nebo natáčením snowboardových videí,“ říká Martin Černík. Z dalších už přislíbených jmen se mohou návštěvníci těšit na zázračné skateboardovo–snowboardové dítě z Norska Frederika Austbö, parťáka Martina Černíka z freeridového sjíždění Aljašky Emerica Fronta, švédského mága Jakoba Wilhemsona, Dariuse Heritshiana ze Švýcarska nebo nejlepšího slovenského freestyle snowboardistu Matůše Hubku. Všichni, kdo zažili Snowjam 2006, vědí, že se nejedná jen o závod, ale také o velkou párty a ani Quiksilver Snowjam 2008 nebude výjimkou. Už v pátek se mohou návštěvníci těšit na hip-hopovou párty v O2 Bubble stanu, kde vystoupí VEC, Zverina a další. Těsně po nedělním vyhlášení celkových vítězů, které je naplánováno na 22. hodinu večerní se návštěvníci mohou těšit na velkolepý mejdan v párty stanu, kde zahrají například kapely Airfare a Monkey Bussines a posléze DJ Ladida a DJ Robot. 

QUIKSILVER SNOWJAM 2008 Pec Pod Snezkou 14-16.3. Prize money: 12.000 eur

Nepředvídatelné povětrnostní a sněhové podmínky jsou opět noční můrou organizátorů závodu Quiksilver Snowjam, který byl loňskou zimu zrušen díky obdobným problémům. V letošní sezoně se proto na špatné počasí připravili opravdu kvalitně a s předstihem.  Dan Keriz

Foto: O2

T

echnický sníh byl nastříkán na sjezdovku Javor v Peci pod Sněžkou, kde Snowjam 14. až 16. března proběhne za účasti kamer České televize, už začátkem ledna a od té doby je střežen jako nejdražší poklad světa. Hromada sněhu je ohraničena plůtky a čeká na své využití až po příjezdu švýcarského shapera Nicolase Marduela, který bude jako již v minulých ročnících upravovat snowpark. Martin Černík byl ten, 42

kdo jako patron a jeden z hlavních pořadatelů tohoto závodu pozval osvědčeného profesionála do Čech, aby ukázal své umění v rámci největší tuzemské snowboardové série O2 Snowboard Tour. Stejně jako před dvěma lety se můžeme těšit na celou plejádu skvělých zahraničních riderů. Jednou z největších hvězd bude určitě vítěz Quiksilver Snowjamu 2006 Rudi Kröll. „Rudi je členem legendární rakouské party Ästhetikers,

PROGRAM Čtvtek 13.3.: Příjezd Pátek 14.3.: • 10.00 – 15.00 Trénink Slopestyle/ Photo & Film Session Sobota 15.3.: • 09.00 – 11.00 Trénink všech jezdců • 11.00 – 12.45 Kvalifikace QSJ Heat 1= O2 4x4 Finals • 13.00 – 15.00 Kvalifikace QSJ Heat 2= O2 4x4 Finals

(Snowpark) (Snowpark) (Snowpark) (Snowpark)

(Postupuje 8 nejlepších jezdců)

• 15.00 – 16.30 Trénink dívky Roxy Snowjam • 19.00 – 21.00 Noční photo & Film Session

(Snowpark) (Snowpark)

(10 pozvaných + 10 kvalifikovaných jezdců)

• 21.00 – 02.00 Snowjam Party - Hip Hop Night: Vec, Jazzy, Zverina (Party stan - volný vstup) Neděle 16.3.: • 09.00 – 10.30 Warm Up dívky Roxy Snowjam (Snowpark) • 10.45 – 11.45 Roxy Snowjam (Snowpark) • 12.00 – 13.00 Warm Up QSJ Semifinále – 20 jezdců (Snowpark) • 13.15 – 14.15 QSJ Semifinále Heat 1 (Snowpark) • 14.30 – 15.45 QSJ Semifinále Heat 2 (Snowpark) (nejlepší postupují do nočního finále)

• 19.00 – 19.45 • 20.00 – 20.15 • 20.15 – 21.00 • 21.15 • 21.30 – 05.00

Wohnout - Live Concert on Snow QSJ Finále QSJ Finále QSJ Udílení cen Snowjam Party:

(Snowpark Stage) (Snowpark) (Snowpark) (Snowpark Stage)

Monkey Business, Airfare, DJ Ladida, DJ Robot

(Party Tent-free entry)

FORMULE 1

O2 Snowboard Tour 07/08

Zájezd na:

Mistrovství ČR

GRAND PRIX MONACA MONTE CARLO

7. 3. 2008

Termín zájezdu: 23. 5. – 26. 5. 2008 Cena: 4 490 Kč

Špindlerův Mlýn − Svatý Petr

Základní cena zahrnuje: • autobusovou dopravu, transfery do Monte Carla • ubytování s polopenzí u Nice Fakultativní služby: • základní vstupenka sobota 2 138 Kč, neděle 3 090 Kč • možnost zakoupení vstupenek na všechny tribuny.

GRAND PRIX ITÁLIE MONZA Termín zájezdu: 11. 9. – 15. 9. 2008 Cena: 3 980 Kč Základní cena zahrnuje: • autobusovou dopravu, transfery do Monzy • 2 dny ubytování se snídání v Miláně Fakultativní služby: • základní vstupenka na tři dny 3 090 Kč • možnost zakoupení vstupenek na všechny tribuny. Partner zájezdu:

Rezervace: CK Prima Italia Pobřežní 16, 186 00 Praha 8, Tel. 234 134 279, e-mail: [email protected], www.primaitalia.cz

• • • •

komplexní cestovní pojištění 96 Kč/os odborný průvodce a delegát CK zákonné pojištění CK dle zákona č. 159/1999 Sb. storno pojištění zájezdu včetně vstupenky ve výši 2,75% z ceny zájezdu

inzerce

wd5—ˆ–Ž>ꘗŽ5‘Bêê “dB“•„™„ê‘„êl|yv k5‘–Ž’Àˆ–Ž5ꕈ“˜…ŒŽ„ ¢¦­ê£­ê¢ªª¨ oˆ•‘Œ‘Š±êk5‘–Ž’ jˆ‘„ê£ê¥©ªêr:Ꝅ‹•‘˜ˆê™–—˜“ˆ‘Ž˜ê ‡’ê–ˆŽ—’•˜ê‹’–—S±ê‡’“•„™˜ê—„ê„ꝓ?—ê ˜›˜–‘BêW˜—Uê„˜—’…˜–ˆ­

Zveme všechny snowboardisty na open Mistrovství ČR v U−rampě. www.czech-snowboarding.com Generální partner

Partneři

Mediální partneři

™’ˆ—ˆê¢¢¤ê©©©ê¦§¦ ‘„™O—Œ™—ˆêššš­†ˆ–—œ„–“’•—ˆ­† “ŒO—ˆê–“’•—Í–—˜‡ˆ‘—„Šˆ‘†œ­† zˆ™œ±ê„Ž:‘Bꆈ‘œ±ê‘’™Œ‘ŽœêÀêê „“’—ˆê–ˆê‡’ꈾ„ŒêŽ˜…˜ê ‘„êššš­†ˆ–—œ„–“’•—ˆ­†·

EXTRÉM

EXTRÉM

S DRAKEM NA KŘÍDLE Ještě jsme si ani pořádně nezvykli na jízdu za drakem po vodě a už je tady jiná šílenost. Tentokrát pěkně nafouknutý dráček tahá za sebou lyžaře či snowboardistu. Místo kitesurfingu jde o snowkiting. Obojí je však podobně inspirativní.  Dan Rychlík

46

47

EXTRÉM

P

okud někoho nebaví dlouhé fronty u vleku, má na výběr z několika možností: vyrazit na běžky, sednou si do útulné a vytopené restaurace, nebo vyrazit vzhůru po sjezdovce s lyžemi či prknem na zádech. Možná nejlepší alternativou je zkusit zájezd do Rakouska či Itálie, kde se jezdí bez front. Ovšem pro toho, kdo má rád adrenalin, je tady ještě další možnost. Osedlat draka! Najít si pěknou pláň, kde pořádně fu-

EXTRÉM Pokud si někdo myslí, že v naší republice není tento sport možné provádět, hluboce se mýlí. Z omylu vás mohou vyvést například na Lipně, kde existuje dokonce i škola, stejně tak lze proniknout do tohoto »umění« v ostravském Harakiri klubu.

Kitewing Kitewing je další kratochvíle, která se dá provádět v zimě na lyžích či prknu. Od snowkitingu se

Foto: airush, s Georg Oberlechner, Pasi Salminen/Redbull photofiles

Chce to jenom chytit správný vítr, nazout lyže a může se letět...

čí vítr, vytáhnout z batohu křídlo, které hodný větřík nafoukne. Pak začíná pořádný mazec. Drak vládne pořádnou silou, dokáže táhnout kdejakého tlouštíka, hubeňourům je doporučené nacpat do batohu cihlu. Aby neulítli. Tedy, pokud se po nich pak někdo bude shánět. „Měl jsem toho dost, když jsem poprvé vzal draka a vyjel si. Jde o pořádný záhul na svaly a záda, pokud člověk není zvyklý. Jenže co naplat, podobné sporty miluji a bylo mi hned jasné, že tohle je ono,“ vzpomněl jeden z nejlepších závodníků Max Taggart z Velké Británie. Má pravdu, není sice úplně nejsnadnější zvládnout šňůry, zkoordinovat pohyby, jenže výsledek stojí za to. 48

že křídlo má skvělé vlastnosti pro neuvěřitelné skoky a nejrůznější triky. Poté nastal boom dalšího extrémního sportu. V roce 1999 svět doslova šokoval další Fin – Patrik Blom. Ten si se svým křídlem jen tak skočil 170 metrů, což se všem zdálo neuvěřitelné. Postupem času se ukázalo, že tento výkon je hodný tak lyžaře prvního stupně základní školy. To si uvědomil i Blom a začal svůj rekord vylepšovat.

V roce 2004 ho obrovským způsobem trumfnul Andreas Laurent, jinak pilot vrtulníku. Ve vzduchu je jako doma a tak se mnozí ani nedivili, že se jeho výkon zastavil na 505. metru. Tak tomu už se nedá říkat skok, ale spíš jde o let. Během rekordních počinů létali sportovci vzduchem rychlostí okolo 75 kilometrů za hodinu, což je pořádný cvrkot. „Tohle je jen začátek. Ještě se budou dít věci,“ slíbil Blom příznivcům extrémního

sportu. „Chci svůj rekord zpět,“ prohlásil se smíchem. S Laurentem se dobře znají a soutěživost mezi nimi nezná hranic. Tak jako jejich výkony. Třetím do party je slovenský windsurfingový šampion Patrik Pollák. I ten dokáže pořádně svištět vzduchem. Stejně dobře, jako po hladině. I kitewing nabízí celou škálu disciplín. Takový rail jam či flatground skoky nadchnou i náhodné kolemjdoucí. Když se člověk na chvilku zastaví, očíhne triky, hned mu ruce a nohy začnou šít. Nejraději by si nějaký ten malý polet vyzkoušel na vlastní kůži. Není nic jednoduššího, než si zadat klíčová slova do internetového vyhledávače, který celkem snadno dovede k nejbližšímu klubu. Kdo by měl trochu štěstí a seznámil se s Patrikem Pollákem, dostane se mu školení od skutečného profíka. »Nečtu, žiju!« či »Žij předtím, než zemřeš.« Tak tohle se dočtete na Patrikových www stránkách. On je opravdový dobrodruh, který se za roky svého života skamarádil s větrem. „Kitewing je pro lidi, kteří se chtějí bavit. Pro mladé věkem, ale hlavně duchem. Může ho vyzkoušet kdokoliv. Vyváženost křídla a jeho konstrukce umožňuje kontrolovat sílu větru, cítit jeho změny a bezpečně je využít pro zábavu. Už po několika hodinách zvládnutí křídla se stává jedinou hranicí pouze lidská představivost,“ láká k vyzkoušení kitewingu Pollák, kterému prý kitewing pomáhá přežít zimu, čekání na chvíli, kdy zase bude moct vytáhnout windsurfing a klouzat se po větrem načechrané hladině. 

liší v jedné důležité věci, místo draka se používá křídlo. I tady se dají dělat skopičiny od freestylu přes dlouhé skoky až po lehounké ježdění. Kitewing je lehké křídlo zkonstruované pro zábavu. Dá se používat všude. Na souši, ledu i sněhu. Záleží jen na výběru jezdce. Stejně dobře se jezdí na kolečkových bruslích, skateboardu jako na lyžích, snowboardu i klasických bruslích. „Lze jezdit kdekoliv a kdykoliv,“ říká Patrik Pollák ze Slovenska, zkušený závodník. Křídlo je finský vynález, na svědomí ho mají Sami Tuurnom a Carl-Magnus Fogelholmom z Helsinek. Na světlo světa se dostalo na konci osmdesátých let. Vývojem a zkoušením se zjistilo, 49

V příštím čísle najdete SPECIÁL

PŘED STARTEM FORMULE1

ANGLIČAN MAREK MATĚJOVSKÝ Exboleslavský špílmachr Marek Matějovský se zabydluje v Readingu. Magazín eCho byl u toho.

Start dalšího ročníku mistrovství světa vozů formule1 se blíží, již 16. března se pojede úvodní Velká cena v australském Melbourne. Echo pro vás připravuje obsáhlý speciál, ve kterém představí jednotlivé týmy, okruhy a novinky ze světa F1. Nenechte si ho ujít!

V

P | RE ORY

str. 10

LO

2. –

– 12

ÁŽE

VÍC

NEŽ

ORT

08

26.

2.

8

200

Y HRŮZ

25 Kč

ROZ

/38 Sk

09 LO VOT – 10 . 4.3 2. – O ŽI str. 6ČÍS 27. JDE 8 200 KDYŽé příběhy

ŽIKY

OKAM

O sva

vn

O– M

HOV

KA

ŽD

ÍN

ST ŘE OU

RTO O OOR

OTO

ORY

UT | O

P | RE

D

ÁŽ ORT

AUT E |

ROZ

O– M

HOV

A AG ŘE DU Í M Í KA ŽD O U ST

str. 12

– 15

IVO

pí přile Mráz

SS

E STYL

FREE

OCRO

MOT

T PILÁ znám PETRh vždy po Průšvi

IČ ILEV DAN i kůži

– 32

str. 42

– 43

NÍ – 13 ŽOVÁ 49 str. 12 NÍ LY str. 46 – LOST rry RYCH ý Ha

ÉM EXTR Drsn

str. 6

–9

str. 30

P | RE

Ledo

DOO

ORT

Y – 47 ŘEB str. 46 T S H dráha ŽIVOvá plochá

ÉM EXTR

1. KUPON S OBJEDNÁVKOU odešlete na adresu: SEND Předplatné P.O.Box 141, 140 21 Praha 4

VYCHÁZÍ KAŽDOU STŘEDU

ČÍSLO 10

R

2008

O– M

UT | O OTO

DOO

R

ÁŽE

T | AU

TOMÁŠ VOKOUN Živý terč v brance

str. 16 – 17

2. JDE TO I BEZ KUPONU předplatné si můžete objednat na internetové stránce www.iecho.cz.

Roman Bednář

BOX

ARLETA KRAUSOVÁ Jsem bojovná holka str. 22 – 25

á Zlat a! élku ruk ro Ad no! ATLETIKA

str. 28

P

– 29

ROMAN ŠEBRLE

ch v še

Kolik vypil piv?

str. 28 – 30

z West Bromwiche str. 6 – 12

Objednejte si roční předplatné a získáte 12 ČÍSEL ZDARMA!

POZOR! AKCE PRO NOVÉ PŘEDPLATILETE! Všichni noví předplatitelé budou od nového roku dostávat k předplatnému poukazy do libereckého centra Babylon: 2X AQUAPARK = 2X 290 Kč, 2X IQPARK = 2X 100 Kč Celkem tedy bonus v hodnotě 780 Kč!!!

KUPON PRO PŘEDPLATITELE roční předplatné (40 čísel + 12 čísel ZDARMA ) v hodnotě 1000 Kč

půlroční předplatné (26 čísel) za 650 Kč

č.p.: .............................. PSČ: .............................. telefon: ...........................

Podpis: .................................................................. Adresa pro zasílání (jen pokud se liší od výše uvedené adresy): Titul: ....................................................................... Jméno a příjmení: ............................................... Organizace: ........................................................... Ulice: ................................................................... č.p.: .............................. Město: ................................................................... PSČ: ..............................

PLATBU PROVEDU Složenkou A (na základě údajů ze složenky A, kterou od nás obdržíte, lze platit převodem) Fakturou, v tom případě uveďte IČO ....................... DIČ .................................. . Prostřednictvím SIPO, v tom případě uveďte spojovací číslo .............................. . Objednávky přijímá jménem vydavatele firma SEND Předplatné, P.O.Box 141, 140 21 Praha 4, tel.: 225 985 225, fax: 225 341 425, SMS: 605 202 115, E-mail: [email protected], www.send.cz.

!

VYPLŇTE PROSÍM ČITELNĚ HŮLKOVÝM PÍSMEM!

OBJEDNÁVÁM PŘEDPLATNÉ ČASOPISU ECHO OD ČÍSLA ................ Titul: ....................................................................... Jméno a příjmení: ............................................... Organizace: ........................................................... Ulice: ................................................................... Město: ................................................................... e-mail: ...................................................................

VYDÁVÁ EK Publishing s. r. o. Tusarova 877/56, 170 00 Praha 7 – Holešovice

ADRESA REDAKCE eCho - víc než sportovní magazín Tusarova 877/56, 170 00 Praha 7 – Holešovice telefon/fax: + 420 225 000 223 e-mail: [email protected] www.iecho.cz

ŠÉFREDAKTOR Petr Kovář

REDAKCE Anna Hartmanová, Viktor Nosek, Lukáš Vrkoč

ROZHOVORY | REPORTÁŽE | AUTO–MOTO | OUTDOOR

NHL

BOMBARĎÁK

!

JAK NA TO?

VÍC NEŽ SPORTOVNÍ MAGAZÍN

5. 3. – 11. 3.

UT | O

V ATLETICE Ve Valencii se schází nejlepší atleti světa, aby poměřili své síly a aktuální formu pod střechou.

PRÁVĚ TEĎ

25Kč /38Sk

ÁZ

r Pet Čech

zí t sá e OpěPAenngízlijičuji na nepů BOBY

VY CH

Ě! ÍVN UZ KL X E

ORY

S

17 OKRO YBARstr. 16 – ĚK ŠTfesory AL SKI FOTB lil pro ZDEN vyško TOLE rti Jak GOCE a sm

CYKL

OTO

ZÍN

DU

VN

Jen

NSO ULE1 ALO str. 40 – 41 FORM DO Jsem

ÁZ Í

e Kob

balu O fot

AN y FERNzase zpátk

VY CH

NHL

NHL

Nená

Í

21 R JÁG . 18 – MÍRpaniku! str JARO ou žádn

Varo

ULA – 17 ŠKO str. 16 TIN ota MARpadná jist

T | AU

ZÍN GA MA

VNÍ

ZHO

R OSk /38

20.

R ŠLÉG ttovi JIŘÍ lech a Go

VN

MA

Z GA

»»

L

O

DU

ST ŘE OU

FO TBA L JA OVÝ RO S 20 PECIÁ

ZÍN

T | AU

ÁŽE

ČÍS

J

HOKE

ŽD

MA

ORT

25 Kč

8

200

KA ÁZ Í

ÍN

P VÍC oš EŽ S Bar VÍC N nta an e l l i a M šV ant Ale Bry

P | RE

8 ALBA 25 Kč ÉHO 07 ĚJŠÍ – 11 LO 2. DINN AVN 6ČÍS – 19. Z RO A SL hy str. 13. 2.

VY CH

AZ

RTO OOR PD O S OUT

RTO

ORY

Í

Ž| OTO ME –N

SPO

HOV

200

Souro

T OR

N OV

G MA

08

P Ž S

ÁZ

GA

2.

íbě NÍ SLAVzenecké př

VY CH

NEŽ

NEŽ VÍC

ROZ

06

– 12.

ÍN AZ AG ŘE DU Í M Í KA ŽD O U ST

VÍC

LO

6. 2.

SPO

RTO

VÍC

25 Kč ČÍS

NE

VNÍ

NEŽ

GA MA

SPO

ZÍN

RTO

VNÍ

VÍC

VN

VNÍ RTO SPO

MA

GA

ZÍN

VÍC

P Ž S NE

TO OR

VÍC NEŽ SPORTOVNÍ MAGAZÍN

PŘEDPLAŤTE SI ECHO

HALOVÉ MS

DRUHÝ ROČNÍK

ART DIRECTOR Lucie Malá

GRAFIK Adela Podkonická

FOTO Dan Černovský CPA Czech Photo Agency

PR COORDINATOR – INZERCE Eva Podkonická, Pavlína Dvornická

TISK Merkurtisk a. s.

DISTRIBUCE PNS a. s.

PŘEDPLATNÉ Objednávky přijímá jménem vydavatele firma SEND Předplatné, P.O.Box 141, 140 21 Praha 4, tel.: 225 985 225, fax: 225 341 425, SMS: 605 202 115, e-mail: [email protected] www.send.cz.

REGISTRACE MK ČR E 17443

ISSN - 1802 - 4173 Nevyžádané rukopisy se nevracejí. Přetiskování jakýchkoliv materiálů, článků, jakož i zveřejňování fotografií a kreseb pouze se souhlasem redakce.

VYCHÁZÍ KAŽDOU STŘEDU