Rok 2009 očima našich (zahraničních) zpravodajů:

Rok 2009 očima našich (zahraničních) zpravodajů: Patrik: Naše první bruslení bylo parádní trochu se mi to zdálo krátké, zbytečně jsem šetřil síly a ani moje bruslařská technika není moc dobrá. Nejlépe se v bruslení vedlo Markovi. To, že nás všechny porazil, stále předkládat a tvrdil, že to je nejlepší sport co zná. Moc se těšil na nedělní pokračování, ale schvátila ho viróza. Mě druhý závod mi vyšel lépe. Vylepšil jsem techniku, také délka trati mi více vyhovovala a také jsem se tolik nešetřil. Lada jela na jistotu oba závody na jistotu. Těšíme se všichni na další podobné akce. Pedro: Oddílová Výroční členská schůze proběhne v pondělí 26.1 (19. už bylo plno) od 20:00 ve SPORTbaru Lokomotivy Beroun. Do konce ledna je třeba zaplatit oddílové příspěvky a tady je dobrá možnost. Jako každé pondělí jsme od 18:00 v sauně, takže i toto lze před schůzí využít. Pedro: I když jsou různé zpestřující závody po Praze, na ledě či v noci v parku zajímavé, není nad pořádnou klasiku v pořádném lese. Sedmé kolo PZL postavil Tomáš ve Zdicích a v jejich okolí a byla to paráda! Hned na první kontrolu téměř dva kilometry a 150 metrů do výšky a to bylo ještě ztíženo tím, že kontrola byla na jiném vrcholu, než být podle mapy měla. Čelo pohledalo asi šest minut, a když jsme se sešli už všichni, odstartovalo se opět bez kontroly. Někomu to nedalo a tak jsme pročesali ještě bližší okolí a ejhle, kontrola se nakonec (sice na jiném vrcholu) našla :-). Dál se tlačilo hlavně do kopce a v botkách bez hřebů jsem dost podkluzoval, ale nebylo to nijak tragické a tak jsem čelo (kromě Voitoie, který za to vzal a trochu nám poodskočil) celkem v pohodě kontroloval. Občas nás jako tradičně vyučil Kožich, kterému jsme poodběhli, ale kontrolu razil s námi nebo dokonce před námi :-). Soupeři v dohledu se přelévali (bylo nás až pět), ale po seběhu do cíle první části jsem už zůstal jenom s Hynkem (Olda kousek před námi). Sice jsem byl na výměně ještě před ním, ale to byla už má labutí píseň. V městském sprintíku (naběhali jsme přes 5 kiláků se 140 metrovým převýšením) jsem začal tuhnout a ačkoliv byl Hynek zraněn (pěknej koňar na stehně) jasně určoval tempo. Při šplhu ze sedmdesátky, kdy boty bez hřebů prostě nezabíraly, jsem si pomáhal rukama a tak došlo k tradiční ztrátě legitky. Narazil jsem zbytek do mapy a legitku donesl do cíle přítel Chlebák, za což mu patří můj dík. Celková bilance: 2:32 hod, 21,28 km a 779 metrů. Chviličku za mnou doběhla i Pavlína (těsně před Magdou Horovou!), jenom Zuzka si les vychutnávala. Z kategorie BS doběhla nejlépe Lucka (v čase o kousek lepším než vítěz AS Voitoi), se mnou (a tedy v čase o pět minut lepším než já) dobíhal Vojta. Chvilku po něm i Kuba a poté Pavla. Katka šla jenom B, a kdy doběhla jsem nezaregistroval. Je škoda, že kvůli sněhu se zřejmě další hutná klasika, chystaná příští týden na Jezírko, nepoběží :-(. (Z WEBu závodu ale zní - 11.1.2009 - Podle důvěryhodných zdrojů chybí ve Studenci minimálně 10 cm sněhu, který do víkendu nejspíše nenasněží. Proto oznamujeme, že se na 90% poběží. Stránky závodu zde.) Honza: Letošní padesátka pro mě byl závod od začátku do konce Vloni jsem si „vyjel“ druhou vlnu, kterou jsem chtěl letos minimálně obhájit. Do Vánoc jsem se dostal na sníh třikrát a najel klasicky 80 km a skate 50 km. O Vánocích jsem byl sice na běžkařsky krásné Českomoravské vrchovině, ale nebyl zde sníh a tak mimo jednoho odskočení do Orlických hor jsem se do stopy dostal jen jeden den, kdy nás po Tour de Ski pustili do

2

stop uměle udělaného 3 km okruhu Novoměstských tratí. Tréninkovou bilanci jsem mimo běžného běhu vylepšoval jízdou na kolcích (cca 150 km). Mám sice jen kolce na bruslení (prioritní závod je pro mě letos 24 hod volně), ale když bylo poštěrkováno, tak mně nezbylo než jezdit soupaže. Pravidelně celý podzim jsem jednou za týden trénoval na veslařském trenažéru (což mně baví) a občas jsem se snažil tahat gumy (což mě naopak moc nebaví). V pátek jsem se před vyzvednutím čísel stavil v prodejně Nyč, nechat kamarádům proměřit komoru na jejich lyžích a poradit se s Danem Baranem na „máze“. Shodli jsme se na dvou vrstvách SWIX LF 4, pod ně Dan ještě radil SKI-GO grafit LF a navrch Ultima HF (-1až-10) - jedno ze dvou HF, které mám. Jinak na komoru zažehlit základ a zavolat v neděli po 8hod, kdy by měla být jasná další máza stoupacího pásma. Protože jsem měl již z domova udělané dvě vrstvy LF, váhal jsem, zda nevypustit ten grafit. Nakonec jsem si řekl, že mně Dan vždycky dobře poradil a tak jsem „otevřel“skluznici bronzem, dal tam ten grafit, vrstvu LF 4 a na to ještě HF. V neděli jsme na Danovo doporučení na základ zakorkovali vrstvu RODE Blue Super (-1 až-3), vrstvu RODE Viola Multigrade (0 až-2) a navrch dvě vrstvy RODE Blue Super Extra (-1až-5). Namazáno jsme měli 10 minut po osmé - v duchu si říkám – tak letos to bude bez nervů. Ale nebylo. První chyba - špatně odhadnutá fronta na záchod - podle obličeje se to špatně tipuje. Těsně než jsem měl nastoupit do kajuty já, tak si tam nějaký Němec pobyl snad čtvrt hodiny. Sehnat pak místo na převlek byl taky problém, protože přes výzvy pořadatelů seděli na lavicích jako na hřadě závodníci od šesté vlny výše a také nezávodní doprovody. Nakonec jsem „urval“ místo v zadní řadě, převlékl se, naházel věci do batohu, chvíli pohledal provaz, který jsem měl „perfektně“ připravený a „najisto“ jsem věděl, kde je ale nebyl. Už s motouzem v ruce vítězoslavně otvírám pytel a chci tam šoupnout batoh, když tu náhle Slovák sedící naproti prognózuje - to tam nevopcháš. Ale vopchám, říkám si v duchu - jen klid. Skutečně - ten loňský pytel byl větší - zatracené inovace. Venku hlásí asi 10 minut do startu. Nervy pracují - začíná mně být vedro - pryč je obava, že mně v koridoru bude zima. Vyhazuji kvapně věci z batohu. Do pytle hážu prázdný batoh a zbylý prostor vyplňuji věcmi. Pytel mně pomáhá držet děda vedle mě - docela mně věří. Vetrouku tam už nedáš - fíha, počkaj jak vrece praskne - nefandí mě katastrofista. Škarohlídovy zlomyslné prognózy se snažím nevnímat. Vytahuji okraje pytle jak žvýkačku a vybízím dědu, aby pevně utáhl uzel, který visí na krajíčku. Pět minut do startu. Uf - hotovo. Opatrně beru pytel podhmatem, aby se nerozvázal. Do druhé ruky lyže a hole.V půlce místnosti zvolňuji. Mám pocit, že mně něco chybí. Rukavice! Zůstaly na stole. Chci někam odložit pytel-nebudu se s ním přece probíjet zpátky.. Opírám ho o jiné pytle cizinců, tak aby stál a nevysypal se. Ti se tváří nechápavě. Není čas na tlumočení.. Opírám ho jednomu z nich o nohu a česky ho uklidňuji, že za chvilku jsem zpět. Rukavice zůstaly naštěstí na stole. Strkám je do kapsy dresu a pádím zpět pro pytel. Pak už jde vše jako po másle - odhazuji lyže a hole, expeduji batoh do šatny, beru nádobíčko a vbíhám do skoro zaplněného koridoru druhé vlny. Stihl jsem to - zrovna začíná mluvit předseda senátu. Jsem ovšem skoro zralý na to, jít si stoupnout do jiné fronty… Z trudomyslnosti mně vytrhuje Honza Němeček, kamarád z orienťáku a jeden ze soupeřů. Ptá se, kde je Pavel Procházka - třetí z nás, kteří máme podobnou výkonnost a spolu s Michalem Tupým jsme se minulý rok mezi sebou „honili“. Loni jsem klukům o dvě - tři minuty ujel. Pavla jsem „setřásl“ před Rozmezím a Michala ve vedení vystřídal v půlce Knížecí cesty. Pak už jsem je viděl až v cíli. Kluci si to pak rozdali mezi sebou. Přemýšlím jak to bude letos,

3

když Michal nejede a v tom…..START. S Pavlem jsme jeli chvíli souběžně k Buku. Na Kristiánově občerstvoval Pavel kratší dobu a šel přede mě. Já jsem se zdržel vyndáváním gelu – „karboše“ z kapsy cyklodresu. Musel jsem při tom sundat jednu hůl a rukavici – příště jsem už o vytažení gelu požádal. Taky jsem se asi přepil 2x ionty + 2x čaj bylo asi moc. S plným žaludkem jsem přesto Pavla ve stoupání na Rozmezí předjel. Zjistil jsem, že mě lyže ve sjezdu tak nejedou, protože mě na Kasárenské předjelo asi 16 závodníku. Jeden mě dokonce zatlačil do hůlek jako na svěťáku. Říkal jsem si, že na Knížecí rozbalím dlouhé skluzy a soupaže, ale předjelo mě dalších šest borců. Při sjezdu k bunkru mě předjel Pavel a začal výrazněji odjíždět. Na Jizerce jsem dal gel, ionty, čaj + banán. Na Promenádě jsem se pověsil na borce v norském dresu, který mě svou krásnou stylovou jízdou dovezl až skoro za Pavla. Hodně mě pomáhalo myslet na to „jet nohama“ a držet styl. Na občerstvovačce na Smědavě jsem dal opět gel, 2x iont + čaj. Ve stoupání jsem se dotáhl na Pavla, který mně řekl, že před Smědavou skoro dotáhl Honzu, ale po občerstvovačce mu začal znovu odjíždět. Chytil jsem se nějakého borce s číslem 667, který měl namakané soupaže a na začátku Štolpišské mně odjel. Honzu předjíždím nad Černým potokem a zdůvěřuji se, že mě ty soupaže už nebaví. Honza na to, že já mám alespoň průpravu z veslování. Na to reaguje chlapík, který nás předjíždí a říká: cože ? Já jsem veslař! A je to na jeho soupažích vidět ( ten snad ani nemusel mazat komoru). Před Máří jsem začal trochu vadnout a soupaže musel občas prostřídat „střídákem“.Ve sjezdu na Hřebínek mě předjeli Pavel s Honzou – takže jsem zase „poslední“. Na občerstvovačce jsem do sebe hodil vyfasovaný urychlovač SPEEDO + čaj a vyrazil pronásledovat své soupeře. Zvýšil jsem frekvenci a tím začal rezignovat na hlídání stylu. Honzu jsem předjel v půlce stoupání na Olivetskou horu a Pavla jsem dojel na vrcholu stoupání. Ve sjezdu z Olivetské mě oba znovu předjeli. S Pavlem jsme měli podobné glidery a stejné lyže, takže asi rozhodovala váha a to, že jsem si pro „tutový odraz“ prodloužil cca o 2 cm naměřenou komoru směrem ke špičkám a domazal až po značku u paty, i když jsem věděl, že se vosk ještě roztáhne. Navíc jsem dal tuhý vosk asi v moc tlustých vrstvách. Máza byla skvělá, realizace z mé strany horší – příště žádné mezery a vrstvy jen tence! Znovu jsem přidal na frekvenci střídáku a v půli kopce směrem k Vládní jsem předjel Honzu a na konci kopce i Pavla. Řekl jsem si, že nesmím tuto šanci pustit a celý kopeček na Vládní jsem vyjel na soupaže. Ještě frekvenční střídák k Buku, abych si získal co největší náskok před sjezdem. V protikopci na mě začaly zezadu dotírat nějaké Fischerky. Už jsem si myslel že je to Pavel – ale naštěstí nebyl. Při sjezdu na závěrečné kolečko u restaurace Dolina jsem těsně minul šutr ve stopě (to byl snad jediný šrám na jinak výborné organizaci – ten šutr se snad dal odstranit – škrábnul tam podle ohlasů každý třetí). Soupažema jsem to dorval až do cíle. Pavlovi jsem dal v celkovém čase dal jen 6 vteřin a Honzovi 40 vteřin. Slunečné počasí, výborná máza a dramatický finiš podtrhl pěkný zážitek ze závodu. V Berouně dne 12.1.2009 napsal Honza Marek Pavel: Připojuji také několik postřehů z letošní Jizerské 50. Přípravu na závod vlastně odstartoval Vodňanský kapr, před ním jsem sportovně trochu zahálel. V přípravě jsem hlavně běhal, doma jsem cvičil s činkami a tahal gumy, zařazoval jsem běhání s hůlkami do kopce, při kterém jde člověk rychle do vysokých hodnot tepů za minutu. Bylo nějaké to kolo a od prvního sněhu běžkování, které jediné si eviduji, naběhal (někdy ale spíš nachodil s dětmi) jsem 270 km převážně na Šumavě. V sobotu před závodem jsem omezil vyjížďku na asi 10 km a zkoušel mázu, místo odpoledne to ale chtělo jet ráno jako Honza, kdy byly srovnatelné teplotní podmínky se závodem a odpoledne jen odpočívat. Stoupací vosk jsem mazal takto: slabá vrst-

4

va základního vosku SWIX, vrstva modrého extra, dále vrstva RODE 0- -2,SWIX VR 50 a opět RODE. Bez toho VR 50 by to asi bylo optimální, takhle mi to trochu ve stínu drhlo a od Knajpy dolů mě předjelo asi 10 lidí. Za druhou občerstvovačkou jsem před sebou uviděl Honzu Němečka a jel za ním asi 20 km někdy dost těsně, zmizel mi v kopci za Smědavou (zrovna tak Honza Marek) a už jsem nevěřil, že je uvidím, když na 40. km na Hřebínku jsem je oba předjel. Bylo to mezi námi napínavé až do konce a výsledek už znáte. Závodění s kamarády ale není jen tak, člověk se nemůže za někoho jen tak pověsit a za každou cenu se ho držet, musí jet hlavně podle sebe. Celý závod jsem vlastně jel naplno, ale pořád trochu šetřil síly, několikrát mě začalo píchat v boku a to jsem hned ubral. Z té reportáže jsem pořád trochu v šoku ☺ Z letošní Jizerky mám radost, bylo krásně, zlepšil jsem se oproti minulému ročníku a dojel jsem s pocitem, že jsem si závod neprokaučoval, povedlo se i oblečení (dole jedna vrstva, nahoře tři slabé a čelenka) a stravování (možná to chtělo jeden gel s sebou). V přípravě asi chyběli alespoň dva souvislé delší tréninky (tak 30 km) na běžkách, takže snad příště. Dalšímu závodění ZDAR. Pavel Pedro: Drsná a ještě drsnější byla další Zimněligová klasika. Běželo se klasické OB-mapě Jezírko a měřítkem 1: 15 000. Startovalo se kousek nad Řevnicemi a Tomáš s Tondou si dali opravdu záležet :-). Poněvadž nečtu pozorně popisy, zalepil jsem průkazku kompletně a tak jsem těsně před startem musel improvizovat, neboť "ražení" se provádělo voskovkami. Z toho vyplynul první (drobný zádrhel) - nestačil jsem start. Podle času ovšem startuji později pouze o necelé dvě minutky (a se mnou Hynek :-)). Už cestou na jedničku zjišťuji, že celotýdenní nezvyklá únava nepolevila a u první kontroly mám dost. Je tedy fakt že to bylo jen 1,5 km, ale za šestnáct a půl minuty než jsme je zdolali jsme vylezli o 230 metrů výš (značnou část převýšení v zasněženém kamenném poli). Pak postupuji už osamocen, ale před trojkou dotahuji Hynka, s nímž pokračuji na čtyřku. Při postupu na pětku se rozdělujeme, neboť moje klouzavé botky mne nutí údolí oběhnout. Přes značnou prodlužku razím opět kus před Hynkem. Tady je čas 53 minut (naposled vidím některého z běžců na trati) a přichází královský postup na šestku. Přímo to bylo 4,8 km a můj původní plán asi nebyl až tak špatný, ale ta realizace... Tradiční zamyšlení mne stálo sice "jen" asi 500 metrů, ale i nejméně 50 metrů výškových, a když jsem v závěru postupu raději zvolil šílenou obíhačku, abych nemusel do kopce v měkkém sněhu, bylo po veškerém odhodlání závodit. Nakonec jsem dal 6,7 km - 270 m - 50:16 min - a poněvadž jsem docela vytuhlej a kdesi v polovině trati snažím se přežít ve zdraví a ještě zvolňuji. Cestou na osmičku vysupím poslední velký kopec a zbylých 9 kiláčků lehce vyklusám po měkkém v zasněžených cestách. Dost to klouže - je teplo a sněhu dost i pro dva párky běžkařů, které jsem potkal. Když po více než 200 minutách dobíhám, čeká už Pavla, která běžela Céčka víc než jeden a půl hodiny :-). I Bohouš (běžel Béčka) už dávno odjel domů. Dle výsledků se ale závod některým borcům líbil ještě víc než mně a vydrželi v lese ještě téměř o hodinu déle než já. Áčka dokončilo 10 běžců (vyhrál Bet), já na sedmém místě, v Béčku Bohouš dvaadvacátý, v Céčku Pavla devátá (ale oba tam měli mnohem více soupeřů). Skvělý long jsem nakonec dokončil s bilancí: 25,86 km (obíhačky a chyby daly šest kiláčků), 931 metrů a 3:22 hod. Honza: Moje nejtěžší 24 hodinovka V průběhu běžného roku jsem absolvoval už čtvrtou 24 hodinovku. V červnu společné Mistrovství ČR+Německa v Rogainingu v tříčlenném družstvu, v srpnu Berounskou 24 MTB v čtyřčlenném družstvu, v září MS v Rogainingu v Estonsku ve dvojici a 17-18.1.2009 v Hraběticích ve dvojici s Pavlem Procházkou Jizerských 24 hodin na lyžích.

5

Ta poslední z nich byla pro mě nejtěžší - vlastně nejtěžší ze všech co jsem kdy šel. Ve všech ostatních závodech se dalo „relativně“ odpočinout, zvolnit - upravit tempo, natáhnout se, ale tady ne - z několika důvodů . Prvním bylo prosté pravidlo závodu, kdy jeden z dvojice musí být vždy na trati - což v praxi znamená, že pokud partner usne, tak si ho druhý ze dvojice musí dát od někoho (třeba od doprovodu) vzbudit a nebo musí pokračovat v najíždění dalších kol. Přestože konkurence byla relativně malá (v kategorii muž-muž jsme byli jen dva páry), nechtěl nikdo ztratit soupeře z dohledu a dát mu tak šanci odjet a „nadělit mu kolo“. Nám s Pavlem se to povedlo až po pěti hodinách. Dalším důvodem bylo neztratit náskok, neztratit tempo a přečkat noc - což se nám povedlo díky střídání po jednom kole. Docela jsem někdy záviděl závodníkům z kategorie jednotlivců, kteří mohou podle pravidel udělat přestávku až v délce 3 hodin. Ti se živě bavili, pospávali, debužírovali, kdežto my jsme stále jen hlídali čas ke střídání. Vezmu to ale po pořádku. Základní chyba přípravy na závod byla ta, že jsme začali pozdě shánět servisáka na lyže a doprovod v jedné osobě. Toho jsme nesehnali (naštěstí to neovlivnilo výsledek závodu, ale mohlo!). Ve čtvrtek jsem Pavlovi navrhnul, že se tedy budeme dorozumívat tak, že si zprávy budeme nahrávat na diktafon. To nám pak fungovalo až do půlnoci. To už jsme na soupeře najeli dvě kola a pak dohody probíhaly při předávce. Máza byla celkem jasná – 2x SWIX LF4 + Ultima HF (-1až-10). Pavel místo toho dal LF 6. Před závodem jsme asi nejvíce řešili to - jak budeme střídat? Vytáhl jsem chronogramy z 24hod v Břízkách, kde vítězové střídali po 1,5 hod. Náš trenér OB Vláďa Mezník radil po 40 minutách - maximálně po hodině. Dan Baran, kterého jsme navštívili po cestě na lyžařské škole říkal „maximálně 3 kola, později budete třeba rádi, když budete střídat po jednom“. Měl pravdu, nakonec to tak dopadlo. Dan nám udělil ještě pár dobrých praktických rad zkušeného servisáka z takových závodů, které se týkaly mázy, tepovky, tempa apod. Další radu nám dal Petr Choc, který jel kategorii jednotlivců a podle své zkušenosti z 24 hod Le-Mans na kolečkových bruslích tvrdil, že při pauze delší než půl hodiny už „nejsi přímo v závodě“ – jsi trochu pasivní atd.. Poslední prostou radu nám dali pozdější vítězové kategorie jednotlivců – „hoši, jestli chcete vyhrát – jezděte dvě kola. Vyhrát jsme chtěli a tak jsme je jezdili až do půlnoci. Od půlnoci po jednom kole až na pár výjimek při servisních zásazích atd. Startovalo se v sobotu ve 12 hod od Růžodolské chaty. Trať byla pěkně upravená, tvrdá, vymrzlá a vedla po Hrabětické louce k lesu, kolem Tesanky zpět přes silnici, esíčka pod Rúžodolskou chatou a na konec 200 metrový výživný stoupák do cíle. Vedle pásu na bruslení byla jedna stopa na klasiku, kterou jsem využíval většinou při sjezdech. S přibývajícími okruhy jsem stále více ztrácel přehled o počasí. Vím, že z počátku bylo lehce pod nulou, odpoledne a téměř půl noci sněžilo. nejchladněji mně připadalo ráno kolem sedmé, kdy prý byla teplota kolem -4st. Ke konci závodu vylezla teplota snad až nad nulu. Lyže jsem měl dvoje skate, Pavel jedny skate a jedny „klásy“, které nepoužil. Lépe mně jely Fischer carbonlite – warm, než Madshus hypersonic – struktura snad mezi prašan a UNI. S mazáním nás zachránil Honza Havelka, který nám v době od 8 do půl desáté večer střídavě namazal všechny lyže (LF6 a na to LF7). Pavel pak jednou přimazával k ránu LF7. Oba jsme zkusili jednou tekutý skluzný vosk s fluorem SWIX řady Liquid Glide modrý. Pavel ho vyhodnotil jako dobrý, já jako nic moc. Mně ještě namazal ráno v 9 hod servisman vítězných jednotlivců Lukáš (směs LF7+LF8). Zajímavé bylo, že jsem po závodě neměl šedé skluznice, přestože lyže najely více km, než před týdnem na J50 a tam jsem je za patou šedé měl!? Stravování musím příště více vyladit. Kolem půlnoci jsem „chytil žaket“ a byl bez energie. Žaludek na vodě, nechutenství k jakýmkoliv dobrotám, lehký průjem. Protrápil jsem se asi 3 kola, než se to zlepšilo. Nejprve jsem dal dva „karboše“, navrch Milenu a nutelu, další kolo výborný místní vývar (byl po celou dobu závodu) + rohlík+ Birell – to mně nějak „srovnalo“.

6

Podobné problémy potkaly Pavla kolem čtvrté ráno. Podobně jako já je asi v průběhu tří okruhů zažehnal.

Fyzička souvisela s psychikou. Poslechl jsem sice doporučení Dana, nenechat se v úvodu „vybláznit“, ale i tak jsme 4,1 km okruh v úvodu najížděli za 14-15 min se snahou „odtrhnout soupeře“. Trochu jsme zvolnili, když jsme je neviděli stejně s námi střídat. Další uklidnění přineslo „nadělení“ jednoho kola. Pro mně byla asi nejhorší půlnoc – žaket a představa ještě jednou stejná porce! Do čtyř ráno mě to kupodivu uteklo. Vyluxovaný mozek bez myšlenky – opravdu čisto. Zajímavé je, že během závodu jsem si na trase našel úseky – libůstky na které jsem se těšil – ty mně kupodivu zůstaly až do konce. Nesnášel jsem jen jediný úsek. Táhlé nepříjemné stoupání od Tesanky k lesu, které měklo a v noci zde šlo špatně odhadnout „houpáky“ a tím střídání 2-1 a 1-1. Čas od pěti ráno do sedmi se mně zdál nekonečný – byla mně i trochu zima. Po sedmé se začalo ozývat levé rameno. A jéje – ještě pět hodin – no nevím. Namazal jsem Fastumgel, zintenzivnil jízdu nohama a některé úseky 1-1 nahradil 2-1. V 9 hod nás přišla povzbudit Zuzka Nosková a bylo zas o něco veseleji. V té době jsme nadělili soupeřům třetí kolo. Největší povzbuzení přišlo asi dvě hodiny před koncem, kdy mě povzbudily účastnice Danovy lyžařské školy. Zdeněk Krčmář mě dokonce pochválil, že i po těch kilometrech docela držím styl – to se mně to jelo. Zbytek závodu šlo už jen o to najezdit co nejvíce kilometrů nad hodnotu 300, abychom udělali radost Pavlově ženě, která jako zkušený ultramaratónec před odjezdem prohlásila „bez 300 km se nevracejte domů“. Cítil jsem se sice parádně, ale i tak jsem nejezdil rychleji, než 18 min na okruh. Je neuvěřitelné kolik má člověk sil ještě na konci závodu. V čase 35 minut do konce závodu jsme se pokusili najet ještě 2 okruhy. O 150 m to nevyšlo. Nevadí. I tak jsme byli spokojení. Nakonec jsme ujeli 336,2 km a na druhý pár v pořadí jsme najeli 24,6 km. Nakonec jsem si nechal velkou pochvalu za skvělou organizaci Václavu Scháferovi a jeho obětavým pomocníkům, kteří vytvořili tomuto závodu, krásnou, přirozenou a doslova rodinnou atmosféru.

7

Atmosféru, do které se budu vždy rád vracet. Třeba už příští rok, kdy bychom to s Pavlem chtěli zkusit každý sám. V Berouně dne 21.1.2009 Honza Marek

Pedro: Další kolo PZL se běželo z Velkých Popovic. Pořadatel (Chlebák) se pochlapil a organizoval závod ve velkolepém stylu, když občerstvení bylo rozsáhlejší (a určitě i chutnější) než na mnoha OblŽ. Závod měl dokonce svá trička a to hned v pěti barvách, tradiční sprcha a vyhlašování výsledků všech kategorií (mužů a žen). Běželo se na mapě Mokřanský potok (s měřítky 1 : 15 000 nebo 1 : 7 500) a my jsme se ještě podívali i na Kozla II. (s měřítkem 1 : 20 000 a ne moc čitelného). Opět jako loni se razila kontrola X, kterou je možno razit na kterém-

8

koli postupu. Kontrol bylo 22 plus X, které se mělo razit dle pokynů do okýnka 24. Vzhledem k tomu, že jsem si ji označil do třiadvacítky, konzultoval jsem ještě na startu tuto skutečnost s hlavní rozhodčím a to se později ukázalo jako zdroj potíží, neboť ta čtyřiadvacítka se mi nějak usadila v podvědomí a čekala na vhodnou asociaci a své vyvolání :-). Závod začal velmi ostře, ale ještě před pětkou jsem pohledem kontroloval čelo. Potom už jsem musel ubrat, ale první mapa (7 kontrol) proběhla celkem v pohodě. Cestou ze sedmičky (už úplně osamocen) zvažuji sebrat nejdříve iksko, ale na poslední chvíli to zavrhuji a tlačím k osmičce. Není jednoduché se k ní dostat (někteří borci ji vynechávají, i když jsou kousek od ní a vidí ji), ale i bez hřebů ji líznu. Potom se pouštím k devítce poměrně svižně, neboť je to téměř celé z kopce před kontrolou křižuji úplné čelo závodu, které má v té době ale už i kontrolu X, tj. asi pouhých patnáct minut k dobru. Iks plánuji sebrat až z devítky, jenže při odběhu kontroluji legitku a zjišťuji, že osmička v ní jaksi naražená není. Při bližším ohledání, ale vpichy najdu... Podvědomí se probudilo na osmičce (původně jsem chtěl dát X) a já ji orazil do pole 24. Chvíli váhám, ale vím, Chlebák je přísný rozhodčí a tak se vydávám zpátky na osmičku. To co se mi pěkně sbíhalo, teď musím vytlačit nahoru. Postup navíc není z nejkratších (přímé dva kilometry) a tak postupně potkávám ostatní borce až u osmičky se sbíhám s úplných chvostem :-). Nadšení a bojovnost s kopcem na osmičku uvadají, síly ubývají a tak lehce vadnu, ale jdu dál. Zatímco na začátku mi podkluzování ve sněhu ani nevadilo (nakonec jsem šel opět bez hřebů), teď mě začíná pěkně s..t... Místo běhu začínám chodit a začínám se těšit do cíle :-). Po jedenáctce se dostáváme opět na lepší mapu, ale i tady si lupnu hrubku, když čtrnáctku očekávám podle mapy lehce níž a začínám už pochybovat, že jsem ve správném lese :-). Právě když ji ťuknu, objevuje se za mnou i Pavel, který se po pátečním odběru krve nechal ukecat a z původního Béčka nakonec také zvolil tu nejdelší trať. Zbytek už je jenom rutina (je fakt, že kontroly 19 21, které byly mezi ploty a v humusu už být ani nemusely) a po drobném zaváhání ve vsi (cíl nebyl na mapě) doklusávám do cíle v době, kdy už je vyhlášeno a ti nejlepší už odjíždějí domů :-). Vzhledem k (hodně) volnějšímu tempu v druhé části v podstatě ani ne moc unaven :-). A jakže mi vyrostlo těch 14,5 kilometrů? Délka 20,9 km, převýšení - 745 m a čas - 2:45:09. Vzhledem k tomu, že původní parametry tolik nehrozily, vydalo se ovšem na Áčko poměrně dost borců a tak jich pár doběhlo ještě za mnou (Pavel těsně) a Bohouš si vychutnával terén notně, neboť při našem odjezdu ještě kdesi zápasil s nástrahami tratě. Pedro: Zatímco větší část našich borců LOBovala v Rakousku, já jsem se s Pavlou vydal na další závod Pražské zimní ligy. Běželo se tentokrát z Dobřichovického nádraží na téměř dvacet let staré mapě Červená hlína. Závod samotný byl nádherný. Po mé čtvrteční nevolnosti jsem si v pátek vyklusal, s Evou dal ještě veslárnu a v očekávání nejhoršího jsem si vzal konečně poprvé do lesa hřeby. Vzhledem k tomu, že ledu bylo zatím nejvíc a navíc byl ukryt často po sněhem, se to tentokrát dost vyplatilo. Sice jsem si urval kus paty, ale šetření sil při pevném odrazu mě drželo mezi mnohem lepšími běžci dost dlouho. Začínalo se na úrovni Berounky => do pěkného krpálu. Z dvojky opět seběh mezi ploty a i cestou na pětku se i díky slušnému propletení od čtyřky držím ve vedoucí skupině s níž dorážím až k šestce. Odtud následovala specialitka, neboť na sedmičku se šlo podle azimut (220°) a udané vzdálenosti (1 387 m). Většina lidí běžela s buzolou bez čísel. Já sice čísla měl, ale bublina sídlící v mé buzole od Vraní skály, stále střelku posílala do všech světových stran :-). Tady se naše skupina roztrhala na tři proudy. Přímo ke kontrole šel OK Tom, nejvíce zprava Kalimero, které se ale

9

rychle zorientovalo a dorazilo ke kontrole "Hrobka" (a byla v hustníku) kus před zbytkem, když jsem kousek nad kontrolou váhali (2´?), než Hynek našel křížek v hustníku. Potom vysupět kopec na osmičku a valit na devítku... Mapa měla formát A3, ale mapník pouze A4 a tak mapu v této chvíli musím vytáhnout, znovu složit a zasunout zpět. Než tak učiním ještě mi upadne mapník a tudíž když se vracím k mapování ztrácím jaksi kontakt s mapičkou a tak jen visím :-). Když dochází k lámání chleba zda za Oldou či Kalimerem, volím Kalimero a za chvíli jsme v pr....li... Mezitím se na nás dotáhl i Hynek a tak se ve trojici snažíme najít, kde to vlastně jsme. Nakonec se nacházíme až za polovinou postupu na desítky a tak se vracíme a devítka nás stojí kolem sedmi minut. U devítky potkáváme Árinku, která nás skoro dorazila a valíme zpátky na desítku. Cestou na jedenáctku nakrátko vybíháme (programově :-)) z mapy a postup delší než dva kilometry (přímo) urazíme díky tomu, že je až na komplikovaný závěr celý z kopce za necelých čtrnáct minut. Z jedenáctky volí Kali přímý postup, já obíhačku a tak mi mizí z očí. Dvanáctka (popis "Čert" - a byl tam) je už na pohodu a potom se už jenom sbíhá dolů do Dobřichovic. Cíl u Fantů na dvorku s luxusním servisem - dvojboj - rakvičky (se šlehačkou) a věnečky (pro ty co přežili), čaj, rum (a v cíli mnozí hlásili, že na kluzkých cestách dělali i bum). Než se vrátila z Áčka Pavla, tak jsem si ještě zopakoval výstup na čerta (dvanáctka) a když jsem sklusal dolů doběhla i Pavla s Milošem a mohli jsem vyrazit k domovu... Vojta: Ve Studenci a v Šumperku si nešplhnu, ale přesto si dovolím dopustit se následujícího výroku: vrcholem sezóny LOB 2009 v České republice byly závody pořádané KCK v rakouském Schonebenu. A to nejen proto, že místo má nejvyšší nadmořskou výšku. Sobotní krátká svou stavbou vyprovokovala k úsilí i chronického lenocha, z úsilí pak vznikaly mapové chyby. Nedělní klasika naopak seděla spíš vytrvalým rváčům, lenoch se kochal a kolikrát zapoměl, že vlastně přijel závodit. Vysokou úroveň měly i mimozávodní zážitky - ubytování ve škole Horní Planá, večerní kultura i netradiční trasa dopravy do centra zimním trajektem přes Lipenskou nádrž neměly chybu. Pan školník v Horní Plané i pan starosta nás pochválili a zvou všechny orienťáky a jejich příznivce k dalším návštěvám. Vojta Pavel: V pátek 30.1. jsme vyrazili na loby na Šumavu ve složení Honza,Alena, Eva, Kristýna,Vojta a Procházkovic Kačka, Zuzka, Pája a já . Do školy v Horní Plané jsme dojeli večer ,místní pan školník,nebo to byl ředitel,nás pěkně uvítal a hned nám doporučil zkrácení trasy do Schonebenu přes zamrzlé Lipno. Druhý den ráno posílil mou odvahu pohled na auto, které po vyježděné cestě přejíždí. Za asistence České televize obě auta přejíždíme (viz regionální zpravodajství druhý den - Honza:tak jsme v televizi, jak jedeme přes Lipno http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/209411000140202-udalosti-v-regionech-praha/ čas 12:03) údajně 30cm tlustý led. Závody se konaly v pěkném běžeckém středisku, jako zázemí nám sloužila perfektní prosklená hala s příslušenstvím. Sobotní krátká trať se běžela na mapě 1:10000 na formátu A3. Tratě byli dobře projeté skútrem, ale na loby to chce kratší lyže. Závod se, až na pár šrámů na lyžích, všem líbil. Zkoušíme ještě vyjížďku na Hochficht, ale jsme docela utahaní a tak cíle dosahují jen Honza s Alenou. Večer mažeme lyže a po dobré večeři a návštěvě nekuřácké restauračky se jde brzo spát. Tušíme také, že nám dá zítřejší klasika svojí délkou zabrat. Naše kategorie (H35) má 16,7 km a po 13 kontrolách výměnu mapy. Vyrážím svižně vpřed, ale na čtyřku se ve spleti cest trochu ztrácím. Drobné chybky ve volbě postupů

10

vrcholí přejetím silnice před třináctkou - alespoň 3 min. v háji. Po výměně mapy si po nějakém kilometru přestávám být jistý jestli jsem si orazil start druhé mapy a asi i únavou volím dost nešikovné postupy. Kontroly ale, až na č.87 ,které je jinde, nacházím. Ztráta koncentrace vrcholí oražením cíle bez sběrky, naštěstí mě na to v cíli čekající Vojta upozorňuje ( díky moc ) a tak se vracím a zachraňuji závod. V cíli si pak s Petrem Kozákem porovnávám postupy a časy. Petr to často šmiknul mimo cesty , volil lepší postupy a na mezičasech to bylo znát. Myslím , že se organizátorům závody dost povedly, hustá síť cest a rozestavení kontrol skýtaly různé možnosti postupů a tak se dalo hodně ušetřit a naopak. Za pomoci rakouských startovacích kabelů a Honzova českého auta se nám pak daří i nastartovat a odjet směr ČR. Tentokrát zazlobil alternátor ( na Hrobu to byla převodovka, tak to už by snad stačilo ) ☺ . Pedro: Na stránce Dědova HROBu je závěrečné zhodnocení závodu (Hynkova mapa stojí za pozornost!). Naši se drželi výborně - Pavel podal skvělý výkon a doběhl osmý, ale velmi dobře běžely i Zuzka s Pavlínou. V béčkách možná trochu překvapivě Bohouš rychlejší než Leoš. Pavla se nebojácně vydala na nejdelší trať (ukecala i Kubu, který ale po dlouhé sportovní pauze raději zabalil), ale její rozlet jsme po třech a půl hodinách raději zastavili, neboť tma se blížila :-), ale první okruh celkem v pohodě dala. Na nejkratší trati zaběhl výborně (letos neregistrující se) Kamil. A kdyby neběželi céčko Viktor s Honzou (trochu jiná liga) mohl urvat zlato. Pěkně zaběhla i Kristina, která doběhla hned za ním a dařilo se i Tomášovi, který provázel Honzu na jeho prvním závodě. Do cíle se ale nakonec s plným počtem "terčíků" dostali i Katka s Janičkou. Lenka z LOBů ve Studenci: Tak máme za sebou další "LOBy", pro mě tedy letos první a zároveň poslední. Tentokrát pořádá Studenec a s rozhodnutím o zrušení si na třetí pokus dává hodně na čas. Nakonec ale v prostoru závodu neprší a sníh docela drží, proto v pátek padá verdikt, že se pojede. Večer tedy připravíme lyže na nejhorší a sebe jakbysmet. V sobotu dorážíme na shromaždiště, kde se, zatím ještě na sněhu, usazuje jen tříčlenná skupinka závodníků, zbytek ještě nedorazil, nebo čeká v autech. Sníh vidíme na vlastní oči a proto začínáme věřit, že to snad tak strašné nebude. Jenže 10°C a sluníčko dává sněhu hodně zabrat a tak při závodě opravdu záleží na vylosování startu. Ti později startující nejenže v dosti měkkém sněhu brousí skluznice o krtince, ale na cestách potkávají potoky vody. "Občas by se spíše hodily lyže vodní", napadá mě. Lyže se do sněhu hodně zapichují a s každým takovým zapíchnutím následuje tvrdý pád na kolena, což dost bolí a teď mám jedno celkem kvalitně vybarvené. V závěrečném sjezdu na sběrku, při posledním pádu, padám tak nešikovně, že si hůlkou přilehávám palec, který začne okamžitě nesnesitelně bolet a po pár minutách i natékat, takže se při mém jediném letošním LOBu stihnu zmrzačit a v neděli už bohužel nenastupuju. Ale závod to byl parádní, sluníčko, tratě v rámci možností upraveny a namotány. Mně osobně se závod, až na tu tečku, líbil :-) V neděli, jak už je výše, jsem na start nenastoupila, jen jsem nafotila pár snímečků, ale zprávy z lesa mám. Na shromaždiště jsme přijeli mezi prvními a viděli, jak sníh od soboty doslova odtekl. Z centra se stala kvalitní švédská bažinka a na jižním svahu nebylo po sněhu ani památky. Pořadatelé jsou ale drsňáci a tak vše vyřešili se značnou noblesou! Start i cíl operativně přesunuli o pár metrů výš, tratě přes noc vymysleli na sobotní mapě, zkrátili a namotali, jak se dalo a ti nejodolnější mohli vyrazit. Startovalo se na krabičku, takže si každý jel kdy chtěl,

11

závod se nepočítal do žebříčku, takže to nikdo nehrotil a na startu panovala bezva nálada. Tratě byly opravdu namotány na kousku, kde ještě zbyl sníh a nejdelší kategorie s výměnou mapy některými místy za víkend projížděli snad už i poslepu, což ale nikomu neubralo na dobré náladě. Za tu dobu, co jsem čekala v cíli jsem neslyšela jediné negativum a je vidět, že všichni co v neděli dorazili, si to chtěli doopravdy užít :-) Michal: Ahoj, normálně bych s tím neobtěžoval, ale 7. Dědův HROB pro mě byl takovým zážitkem, že je možná škoda k tomu něco nenapsat. Úvodem musím říct, že nejsem OB běžcem, i když několik závodů už jsem absolvoval. Většinou to bylo v rámci survivalů - přírodních vícebojů - které jsou určitě po všech stránkách náročnější než tenhle závod. Ovšem když člověk udělá chybu, může být pak náročná i cesta domů z autobusu... :-) Pamatuji si, jak jsem před lety o takhle "kvalitním žaketu" četl - lyžařka, která nebyla schopná dostat se asi 2km na chatu; pomohl ji kolemjdoucí s tabulkou čokolády - co bych za ni v tom lese dal!!! "Den, respektive večer před závodem jsem byl na plese, spát jsem šel asi ve tři ráno, vstával jsem v 8,30. Na plese jsem se samozřejmě neflákal – hodně tance, asi tři piva a dva panáky zelené. Ráno mi ale bylo fajn, čekal jsem to horší. První "testovací" ranní fyzický výkon (vylézt z Berouna na Děd – cca 2,5 km/200m převýšení) byl úplně v pohodě. Závod samotný my taky zpočátku šel dobře, na čtvrtou kontrolu jsem se držel víceméně davu, pětku už jsem dohledával sám a na 6 volil vlastní postup s obíháním údolíčka. Na dohledávce jsem udělal chybu, takže jsem kontrolu musel asi 3min. hledat. Katastrofální zabloudění přišlo při mezi 7 a 8, kdy jsem minul jednu cestu (azimut dle hodinek je na tohle použití na nic) a vyběhl až na Veselé na bývalém vojenském cvičáku. Pak víceméně v pohodě až na Děd pro druhou mapu. Tady jsem ale udělal fatální chybu, vůbec jsem se neobčerstvil a běžel rovnou s mapou A2 dál. Mapu jsem si pořádně neprohlédl, čekal jsem kontroly v okolí rozhledny...a pak už se mi vracet nechtělo. Cestou na 15 jsem chytnul pořádný žaket, který nebylo možné nijak zažehnat, takže se mě držel celou další cestu a samozřejmě se stále prohluboval. Běžet mi šlo jen z kopce či chvíli po rovině, do kopce jsem stěží lezl. Postup na 16 bez většího bloudění, ale ne zrovna ideálně, stejně tak na 17. Na 18 přišla katastrofa, vyběhl jsem nedaleko kontroly 1...(klasická chyba-mapa úplně neseděla, ale říkal jsem si, že už je stará...no kravina, vrstevnice se nemění :-)) To už jsem toho měl opravdu „plný zuby“, bál jsem se i zastavit, abych se dokázal ještě zvednout, začala se mnou lomcovat zima. Naštěstí psychika ještě zvládala, takže jsem byl schopný se donutit v mapě najít a dokonce i ještě cestou do cíle vzít 18 a tak zdárně ukončit závod. Nesmírně zajímavá zkušenost, na kterou se nezapomíná...myslel jsem, že v tom lese zhynu. Fakt." Naběháno odhadem 21km při převýšení 968m. Mějte se a poučte se. Michal Honza: Krakonošův trek - krásný závod a nová dimenze (s batohem) Protože jsem nabyl dojmu, že mých individuálních lyžařských aktivit bylo letos již dost, poohlížel jsem se po akcích, do kterých bych mohl „zatáhnout“ i další členy rodiny. Jednou z takových akcí byl právě Krakonošův trek, který pořádají známí „rogainéři“ Klapkovi. Díky Aleninému počátečnímu váhání jsme se na závod dostali jako náhradníci, po odřeknutí jiné dvojice. Na dotaz ohledně volby typu lyží mně Milada sdělila, že volba bývá různorodá, ale všechny kontroly se nachází u tratí upravených na bruslení (dodatečně jsem si uvědomil, že v Krkonoších je úprava tratí prioritně na bruslení). K tomu ještě předpověď slibovala v sobotu na horách nadnulové teploty, kdežto v neděli sníh. Protože jsem nechtěl řešit překrývání klist-

12

rů tuhými atd.- zvolil jsem „brusle“, jejichž máza je jednodušší. Zpětně musím vyhodnotit, že bruslení bylo o něco výhodnější, ale klasici, kteří mohli lépe zkracovat byli zejména v sobotní etapě rovnocennými soupeři. Navíc jsem měl pocit, že kontroly stavitel umístil citlivě tak , aby bylo možné vyrovnávat obecný handicap mezi bruslaři a klasiky. Mazal jsem jako tradičně ve čtvrtek na teploty podle předpovědního modelu ALADIN. Na základ jsem dal SWIX LF8. Podle pátečního upřesnění jsem tam chtěl dát ještě SWIX LF 10, ale už jsem to časově nestíhal. „Neodjíždělo mně to“ jen chvíli v sobotu, když se protrhala oblačnost (tak mezi třetí - čtvrtou) – jinak to bylo dobré. V pátek jsme v Praze do auta přibrali zkušené Horovy (účastníky všech předešlých pěti ročníků), od niž jsme cestou do Vrchlabí získali cenné informace. Při presentaci jsme obdrželi mapy A4 (SHOCART, 1:60 000), do kterých jsme si sami obkreslili 30 kontrol. Přebalili si batohy s povinnou výbavou a ulehli v tělocvičně školy ke spánku. V sobotu nás odvezli autobusem do Horního Maršova. Při výstupu jsme dostali papírek s kontrolami na dnešní den a mohli jsme začít plánovat trasu (pořadí kontrol bylo pevné). Pro naší kategorii MIX 50 (50 km vzdušnou čarou za oba dny) to bylo 8 kontrol. Po krátkém přesunu provedl Michal hromadný start všech kategorií. Lyže bylo možné nazout asi po dvěstě metrech. Začátek byl hodně do kopce. Převýšení na první kontrolu - Modré kameny bylo asi 350 metrů. Horovy jsem viděl naposledy po 1.5 km na Pražačce, kde jsem musel počkat na Alenu. Krok s námi držel Šumák s partnerkou, kteří nazuli lyže až na Krausových boudách. Tady nás předjeli další adepti na medaile v naší kategorii Blanka Paulů + Farář. Po žluté se ve stejném okamžiku vydrápala také řada klasiků. Pro zrychlení tempa jsem na první kontrole Alenu odlehčil o její boty a „kilogramové“ přezůvky. Batůžek s povinnou výbavou a spoustou dalších zbytečností (příště toho tolik brát nebudu!!!) na zádech tlačil, házel se a jinak „otravoval“.Vysledoval jsem, že byl ale dobrý ke kontrole správné techniky jízdy. Pokud při 1-1 házel, bylo zřejmé, že nemám váhu úplně nad lyží. Srostl jsem s ním až v neděli před polednem. Cestou na Valšovky (další kontrola) jsme předjeli asi 3 dvojice klasiků. Před Thámovkama dáváme občerstvovací pauzu. Je potřeba. Cesta odsud pod Václavák je úmorná. Je to spíše pajdání než bruslení. Upravený manšestr totiž v měkkém sněhu doslova rozbila zásobovací rolba, která vyjela z Thámovek asi těsně před námi (těžko se smiřuji s tím, že se toto nedaří v Krkonoších zkoordinovat). Potěšen konečně nerozbitou tratí vyjíždím v rámci tréninku na K70 Václavák. U Černé boudy míjíme dvojici Matoušek - Křivinka kategorie MM 50 (dále jen Petr), která zde občerstvuje. Předesílám, že se s nimi budeme „honit“ až do nedělního poledne. Kontrola 20 vybízí ke „střihnutí“. Následujeme odvážné sjezdové stopy. Sníh je ale nenosný, zařezáváme se do něj po sundání lyží se propadáme až nad kolena. Čestný ústup. Tento pokus nás stál tak 20 minut. U odbočky na kontrolu 20 (na Zrcadlovky) potkáváme Blanku Paulů, která nám sděluje, že zkratka byla nesmyslná a nestála za to. Znovu se honíme s Petrem. Prudké kopce jdou klasikům lépe. Já klasiky sotva stíhám a Alena, která do prudkých kopců lyže většinou nosí – tak za nimi zaostává. Na chatě Na Lučinách se stavujeme napít a trochu pookřát (cca 15 min). Petra míjíme, když občerstvuje pod Lesní. Na vodovodu jsou rozhledy, ale zato to moc neklouže. Na předposlední kontrolu (konec vleku) pod Dvorskou boudou to bereme pěšky po zelené. V půli cesty od poslední kontroly směrem k cíli potkáváme znovu Petra. Do cíle v chatě Andula na Friesovkách dorážíme před pátou jako čtvrtí v MIX 50 a jako pátí v absolutním pořadí. Horovi jsou druzí o pět minut za „tahačem“ (Vondra+Merunková). Zpětně propočteno, že za 6h 57min jsme ujeli a ušli 39 km s převýšením 1615 metrů. Na chatě výborná polévka, večeře. Po ní kulturní program profesionální úrovně. V neděli vyráželi sobotní vítězové jednotlivých kategorií v 8 hod. Pět minut za nimi Horovi. Všichni ostatní mají více než půlhodinovou ztrátu na vítěze a vyráží společně s námi v 8:30. Je umrzlo, -2 stupně. Naštěstí začíná sněžit. Klasiky trochu lituji. Po rozdání čísel kontrol je zřejmé, že to nebude jen sjezd do Vrchlabí. Chybujeme s volbou trasy hned na první kontrolu

13

(Boží muka na Zadních Renerovkách). Blanka Paulů dokonce chybuje i ve směru a k údivu svého manžela místo stoupání sjíždí dolů k Lahrovým boudám. Ti, co vyšli sjezdovku jsou u křížku dříve - jako Petr (a určitě méně vyšťavení). Sjezd po rozrytém a ztuhlém Larbuschi je nebezpečný. Po loukách to také nejde, krusta se propadává. Většina zouvá lyže. Já vytrvávám a sjíždím k Penclovce po starých stopách od rolby. Úvoz v lese je už měkčí, takže se to ke kontrole č. 12 dá sjet. Pokračujeme dolů na Hříběcí a dále po zelené kolem lomu. Ve stoupání na rozcestí Nad Krásnou plání zouvají lyže i klasici. Společně s Petrem a dvojicí Šubrtová+Vaculík (Brňáci) razíme kontrolu č. 3 a vydáváme se zpět na sjezdovky. Nejprve sjíždíme po modré ke konečné lanovky na Hromovku. Potom chybně po červené. Je to dost střecha. Sesmýkávám se naplocho dolů a najednou – šup sníh pod lyží ujede a já po zádech svištím dolů. Nijak mně to nejde zastavit. Hlavou se mně prohánějí různé záchranářské poučky. Už to mám – obracím hole a rukojeti se snažím zabodnout do sněhu. Nakonec to pomohlo. Alena má sice sundané lyže, ale to jí nezabrání v tom, aby se také nechtě projela po zadku po sjezdovce. Řada dvojic jela zprava po modré a tvrdili, že to bylo lepší. Před odbočkou na Struhadla svačíme a dojíždí nás Petr. Další dvě kontroly razíme sami a začínáme se spouštět do Strážného. Zde se kvalita sněhu výrazně zhoršuje. V sedle pod Strážnou horou poprvé vytahuji buzolu. Je tady moc stop a navíc mlha. Se štěstím mně Alena hlásí, že vidí kapličku. Kus za ní je předposlední kontrola. Před sebou vidíme Brňáky odjíždět od kontroly. Po cestě a kolem ní jedeme až k rozcestí nad Lánovem. Odtud na azimut na lyžích po zbytcích sněhu až k poslední kontrole – barel na okraji letiště. Kontrolu razíme před Brňáky. Lyže sundáváme až u můstku za motorestem. Tady rovněž převlékáme boty. Cesta do cíle se docela vleče. Dorážíme sice 17 minut za Brňáky, kteří nás předešli během převleku – celkově zůstáváme čtvrtí v mixech a pátí v absolutním pořadí. Petr dochází za námi s 25 minutovou ztrátou. Jdeme na oběd, na výstavu vosků do muzea, loučíme se s organizátory a odjíždíme spokojení domů s tím , že bychom si tento krásný závod chtěli zopakovat. Zpětně propočteno, že za 5hod 37min jsme ujeli a ušli 30 km s převýšením 785 metrů. Závěr S batohem na zádech „natěžko“ jsme už také jeli např. přejezd Velké Fatry, ale to nebyl závod. Jet s batohem lyžařsko – orientační závod byla nová zkušenost. Napříště musíme zredukovat trochu váhu batohu a pořešit lépe a účelněji stravování. Závod, který byl bezvadně organizačně připraven a zajištěn doporučuji všem milovníkům lyžování a hledačům „nových dimenzí“. Napsal 9.2.2009 Honza Marek Pavla: ....POSÍLÁM TI JEDNU MUFÍNKOVOU, NEŽ BYLY NACPÁNY DO KRABIČEK A ODNESENY NA DĚD ....A TO ŽE JSEM SE TAK MOC KOCHALA ROMANTIKOU NAŠICH LESŮ (MLHA, OSTRUŽINY, ROKLINKY ATD.) A ŽE JSTE MĚ PAK NEPUSTILI DO DRUHÉHO KOLA MĚ FAKT MRZÍ, TUDÍŽ DO PŘÍŠTÍHO ROKU POTRÉNUJI BĚH (A ŽE MÁM NA ČEM PRACOVAT), ZAČNU VÍC KOUKAT DO MAPY (HLEDAT KONTROLU O 200 M VEDLE NIC MOC) A JDU DO TOHO ZNOVU HEZKÉ ODPOLEDNE, PAFKA

14

Pedro (Eva a Vojta) A ještě jednou velké blahopřání pro Evu a Vojtu.

15

Pedro: Zimní liga opět povylezla z lesa - další kolo se běželo ve Slaném. Centrum bylo v místním gymnáziu. Opět se ukázalo, že když jsou luxusní podmínky v centru, bývá trochu problém s terénem :-). Začínalo se (áčka) na mapě Královské město Slaný (což byl klasický plánek města s měřítkem 1 : 12 000 od Žaketu) a druhá a třetí část se běžela na mapce Háje (měřítko 1 : 5 000), kde také bylo lesa pomálu. Ale vůbec nebylo špatné změnit prostředí a zkusit to i ve městě. Celý závod probíhal ve velmi svižném tempu, a já jsem hned od začátku začal (pomalu, ale jistě) na mladé vlčáky ztrácet, neboť mapa sice byla dost nepřesná, ale postupy byly víceméně jasné. Se štěstím na osmičce, kterou jsem hned napoprvé (na rozdíl od mnohých) naběhl ze správné strany jsem se propracoval dost dopředu, ale vzápětí jsem špatně vyhodnotil postup na devítku a zhruba 90 sekund mě opět odsunulo vzad. Na desítce byla první výměna map a my šli poprvé na Háje. Vzhledem k tomu, že vzdálenosti byly dost malé, zabloudit se rozhodně nedalo a tak největší mapovou ztrátou bylo asi 45 sekund na dvanáctce, která byla za zarostlou pasekou na zemi a nebyla vidět ani z bezprostřední blízkosti. Rozhodující tak byl hlavně běh a ačkoliv jsem byl odpočatý (týden jsem pro zranění neběhal), na mladíky jsem nestačil ani náhodou. Naběháno 14,7 km za 76:48 s převýšením 290 metrů. Vyhrál opět Olda a výpis z GPS je tady (v závěru to rozpálil až na 43,1 km za hodinu :-) !) a provizorní obrázky tady a tady. Pohodový závod byl ukončen vyhlášením nejmenších a tombolou pro ostatní, kde poslední cena překvapivě zbyla na mne. Pedro: Čtyřhodinový "rogaining" - Skrýše s podtitulem Kompas kontra GPS - splňoval pro mne dva nejdůležitější aspekty, abych se jím mohl stoprocentně potěšit. Nebylo moc kopců a tak se dalo téměř pořád běžet (tedy pokud jsem nekufroval :-)) a běžel se scorelauf a tudíž jsem skoro pořád běžel sám svým tempem a tudíž jsem se neuvařil ve snaze uviset lepší běžce. Příprava na závod začala už v pátek odpoledne, kdy byly zveřejněny mapy a GPS souřadnice skrýší. Přesto, že nebyly zveřejněny body za jednotlivé skrýše, načrtnul jsem si trasu na sobotu hned v pátek večer. Měla se skládat ze dvou okruhů - začátek v západní části, která se jevila jako hustší a poté podle času východní s eventuelním zkrácením. Nakonec mi z toho vyšlo, že západní okruh jsem absolvoval přesně podle plánu a i s chybami o kterých ještě bude řeč zhruba ve stejné délce a v čase, které jsem si v pátek naplánoval. Východní okruh jsem běžel v protisměru (proti plánu), ale dal jsem všechny kontroly, které jsem si dopředu určil. Už v pátek jsem přemýšlel z které strany oběhnu rybník na první kontrolu (7). Zprava je to kratší, ale přes rákosí a bažiny, zleva delší, ale zase po cestě. Realita byla mnohem snazší - šlo se přes zamrzlý rybník. Památník Posledního zajíce (prý zde složil Karel Klotz svého posledního zajíce :-)) ťuknem (rozbíhám závod s Mojmírem) celkem snadno. Na další skrýš (12) lehce obíháme, ale i tu nacházíme v pohodě. První drobné potíže přicházejí kousek po odběhu, kdy systém světlin v terénu vypadá trochu jinak než na mapě. Nakonec ale dotlačíme k silnici v místě, kde jsme chtěli. Tady se ale rozcházíme. Jdu zleva delší postup, ale vyhýbám se vrstevnicím. Skrýš (13) s drobnými problémy na dohledávce dám a už sám pokračuji hlubokým sněhem k mlýnskému kamenu (26). Postup nebyl úplně ideální, ale pořád to bylo hodně pohodové. Postup na šestnáctku začal dobře, neboť se běželo po červené. Když ji opouštím vybíhám přesně pod rozhlednou, zkouším to podél ní, ale musím se vrátit a krosím opět lesem. Je to měkké, průběžné (i když samá díra). Na dohledávce drobné problémy, neboť dle popisu - mezi třemi kameny - skenuji prostor, ale kamenů a kupek pod sněhem je docela dost a tak není úplně jednoduché místo dohledat. Naštěstí v blízkosti kontroly je větvení pěšinek... Krátký postup na patnáctku mne ovšem vytrestal daleko víc. Snažím se jít zprava od louky a ve značně členitém terénu hodně tápu. Navíc jezírka jsou zamrzlá a pokryta sněhem, takže nelze poznat, co je jezírko a co obyčejnou ďoura. Z mapy to není při tomto zvětšení úplně

16

vidět, ale nakonec jsem správné jezírko našel, ovšem kontrolu jsem pod sebou neviděl a tak jsem pokračoval v česání členitého terénu až k silnici. Od ní se odrážím a po cestičkách znovu co nejpřesněji nabíhám k jezírku, a když doběhnu opět ke stejnému jezírku (poznám ho podle boudy na jeho břehu) jsem z toho hotov. Ale nejsem sám, i další borec hledá v témže jezírku kontrolu, přesvědčen, že tam určitě musí být. Vzápětí kontrolu na západním okraji jezírka vidím a na..ání střídá radost z úlovku. Přesto, že se mi zdálo, že jsem tam nechal alespoň čtvrthodinu, GPSka ukázala, že chyba mě stála "jen" deset minut. Jenže smůla (nebo lehká neschopnost :-)) pokračovaly i nadále. Sedmnáctku opět přebíhám rýhou a musím se k ní vrátit, ale tady mne to stálo asi tři minuty. Na osmnáctku to potřebuji zklidnit a tak jdu na silnici a po ní s několikavteřinovým zaváháním na dohledávce, skrýši lehce objevuji. Jenže, jenže... Naprosto jasná devatenáctka je mnou opět špatně rozklíčována a hledám ji kousek východněji než bylo třeba ve značně členitém terénu a než si svůj omyl uvědomím, nechávám v prostoru opět pět minut. Následoval pohodový přeběh na čtrnáctku s bezproblémovou dohledávkou. Po odběhu mám za sebou přesně polovinu limitu. Za deset minut skousnu i sedmadvacítku a když odbíhám, dostávám hlad (popíjím průběžně) a tak za běhu sundávám batůžek, vyndávám stravu a doplňuji energii. Jediná tyčinka mi dost pomohla a hlad už se do konce závodu neozval. Desítku trochu obíhám na jistotu a nedělá mi žádný problém. Cestou na devítku se stavím u Kolomazné (Dehtové) pece (prý nejzachovalejší v ČR) a zelená značka mne dovádí skoro až ke kontrole. Tam zastavuji a řeším co dál. Nakonec se rozhodnu, že budu pokračovat na dvaadvacítku, tj. že půjdu druhý okruh proti původně naplánovanému směru. Začíná se ozývat poprvé únava, ale nijak závratně, ale na druhou stranu mne opouští mapové potíže. Po dvaadvacítce následuje dvacítka, tam krátká úvaha, zda jít pro pětadvacítku. Vzhledem k tomu, že jsem tradičně proti finiši po delším výklusu, tuto variantu zavrhuji a cestou na trojku dokonce koketuji s myšlenkou, že vynechám i čtyřku a raději pošetřím síly. Nakonec si to rozmyslím a čtyřku (jeskyňku) dám. Vzhledem k tomu, že sem dobíhám až v čase 3 hodiny, je zde už vyšlapáno a tak ne příliš snadná dohledávka se mění v jednoduchou (tedy slézt k jeskyňce a vylézt od ní, zase až tak jednoduché nebylo). Potom už se začínám vracet - seberu pětku (na dohledávce váhám, ale nestojí mne to ani celou minutu). Cestou na další skrýši (23) se snažím ušetřit metry, ale zasekávám se v neskutečně zahumuseném kousku lesa, narážím na plot a humusem musím projít ještě kus podél něho. V té chvíli mám ale dost času a tak nikam nechvátám a po vymotání se z humusu v pohodě lehce vyklusávám a skrýši dohledávám. Na šestku obíhám po cestách a ani s osmičkou, kterou lehce po pěšince přebíhám, nemám žádný problém. V té chvíli je ještě asi 22 minut do skončení časového limitu a mne už podle plánu čeká jen jedenáctka, na kterou navíc běžím kolem cíle. Když sbíhám do prostoru jedenáctky vidím opět Mojmíra, dávám se s ním do řeči a odbočuji doprava. Nesměle se mne zeptá, jestli náhodou nechci na jedenáctku, která je ovšem na druhé straně :-). Jedenáct minut před limitem dorážím do cíle a únava z téměř čtyřhodinového běhu (tedy spíš výklusu) ve sněhu je až nečekaně malá. Po převlečení ještě následovalo hned vyhlášení - Kompas jasně porazil GPS. GPS kategorii vyhrál Hynek, který se jediný dostal přes sto bodů (110 ze 138 možných) a kategorii Kompas Pili (mladší) se 128 body. Já jsem si v kategorii Kompas vyběhnul šesté místo (dle mne (a i obrázek trati to potvrzuje) 110 bodů jako Hynek, při vyhlašování mi ale započetli jen 104 :-(, poněvadž asi nějakou šestibodovku přehlédli, či jsem ji špatně orazil), ale především jsem si to nádherně užil. Odkazy na provizorní mapy od Oldy (třetí Kompas) a mojí. Pedro: Lada s Patrikem jeli v neděli Sporten SKI Adventure. Obsadili výtečné 13. místo. A jak to viděli? Prý nám napíší... Pedro: V sobotu jeli Pavel, Láďa a Míla Šumavský Skimaraton. Výtečně především Pavel, který doběhl ve čtvrté desítce.

17

Láďa: Tak jsme se zase nechali vyhecovat. Na výroční schůzi oddílu se Pavel nenápadně zeptal, zda také nejedeme s Mílou Šumavský skimaraton. A když se přidal hecíř Honza, tak jsme s Mílou druhý den sedli k počítači a začali vymýšlet, jak zvládnout sobotní přesun rodin z jarních prázdnin v Krušných horách domů a ještě stihnout si vyzvednout startovní čísla v sobotu na Kvildě. Vše se podařilo (i ubytování Míla sehnal) a tak jsme šli do toho. V neděli ráno necháváme auto na Kvildě a autobusem organizátorů se přesouváme na Modravu. Tam jsme hned po vystoupení potkali nestora Pepu Bartoše z Hýskova („Hoši, já to jedu asi po čtrnáctý a říkám, že je Šumavák těžší než Jizerská 50“). Lepší zprávu po ránu jsme si nemohli přát. S pocitem úzkosti v oblasti žaludku jsme špiónili, co se dnes vlastně maže. Teplota těsně pod bodem mrazu, kluci ze Swixu mazali fialový V50 a na to fialku speciál V45. Vzhledem k tomu, že jiné vosky jsme stejně neměli, volba byla jasná. Našli jsme si vhodné zákoutí poblíž šatny a začali vrstvit stoupací vosky. Po vyzkoušení v jednom z vražedných stoupání kolem sjezdovky na Modravě to vypadalo celkem nadějně. Čas kvapil, tak jsme dali věci do pytle (s úlevou jsme zjistili, že je větší než na Jizerce) a poslali je na Kvildu. Nebylo cesty zpět a tak jsme šli ke startu. Na startu se vedle nás náhodně postavil i Pavel (asi si hledal vhodné soupeře, já však věděl, že je to poprvé a naposledy, co ho v tomto závodě uvidím). Vzhledem k tomu, že start závodu byl o 10 minut posunut (prý přijel pozdě jeden z autobusů), tak jsme čtvrt hodiny stáli na místě a šoupali nohama, neboť to začalo namrzat. Konečně strart. Celá masa (celkem cca 700 závodníků) se dala do pohybu a během 100 m se měla vejít na cestu, kde byly pouze dvě stopy. Masakr. Po přeletu pelotonu tam zbylo slušné oraniště. Ještě větší mela byla v prvním stoupání ke slati, kde nešlo jít jinak v měkkém sněhu než stromečkem. Pokud někdo roztáhl véčko jako Jakub Janda na můstku, měli ostatní malou šanci se posunout vpřed. Nouze o přišlápnutí hole či lyže nebo skřípění zubů zde tedy nebyla. Zlomená hůlka Leki na vrcholu stoupání jakoby připomínala dramatické chvilky úvodu závodu . I další stoupání směrem k Oblíku bylo spíše snahou o přežití, než o hlídání stylu a vlastního tempa. Před otočkou na Oblíku vidím asi 100 m přede mnou Mílu jak spěchá k první občerstvovačce (též to bylo naposled, co jsem ho viděl). Při sjezdu mi jedou nové lyže nádherně. Bohužel v tom největším sjezdu dojíždím závodníka přede mnou. Vystupuji ze stopy, v měkkém sněhu mimo stopu se mi zařízla levá lyže a už ležím. Kluk za mnou mi přejíždí hůlku (to by byl pech, hned v prvním závodě ji zlomit), naštěstí je vše OK a pokračuji dál směrem k Modravě. Tento úsek je skoro celý na soupaž a tak se začínají ozývat záda. Na Modravě hodím do sebe nějaký ionty, srovnám se a valíme směrem na Březník. Dojel jsem závodníka (typického tempaře) a tak se ho držím až na odbočku na Ptačí nádrž. Do kopce mi trochu ujíždí, ale z kopce ho znovu dorážím. A tak pořád až na Filipovu Huť. Tady jsem se asi více zdržel na občerstvení a tak poznávám další „účastníky zájezdu“. Je fakt , že zhruba od této chvíle je pole tak roztrhané, že každý jede za sebe. Přesto ve sjezdu na Horskou Kvildu v esíčku v lese se mi připlete jeden těsně před špičky a při výjezdu ze šikany už zase ležím. Zakleju, vstanu a jedu vstříc táhlému stoupání na Zhůří. Tady na Zhůří se za mne pověsí nějaký borec a visí celou cestu až ke sjezdu na Vydří most. Tam skočil do vedlejší stopy a byl pryč. Kamarád. Cestu z mostu na Kvildu si užívám, cestu znám, za chvilku jsem v cíli. Omyl. Organizátoři se vzhlédli asi v poslední etapě Tour de Ski a cca 1 km před cílem je neuvěřitelné stoupání. Přežívám i to , dokonce i náročný sjezd do cíle. Mám to za sebou. V cíli se dozvídám, že čas vítěze (Řezáč) byl o 20 minut horší než jeho čas na Jizerské 50. Asi něco bylo na slovech Pepy Bartoše o náročnosti Šumaváka. Můj čas je však oproti Jizerské 50 asi o 20 minut lepší. A tak jsem vcelku spokojen. Míla též dosáhl lepšího času než na Jizerce a navíc získal cenný skalp Pepy Bartoše. Slovo na závěr: Pěkný, náročný závod, počasí přijatelné, hromadný start tak velké tlupy už stojí za zvážení změny, poměrně mnoho „turistů“ na trase závodu (nejlépe v protisměru, mno-

18

zí bez ohledu na „borce“ s čísly). Jsem rád, že jsem se zúčastnil a těším se na čepičku, kterou organizátoři vinou Craftu budou zasílat až dorazí po cestě kolem světa. Míla: Díky Honzovi Markovi jsme se přihlásili s Láďou Lejblem na Šumavský skimaraton.Vybláznil nás na J50 natolik, že jsme si pořídili téměř kompletní nové vybavení. Závodu na šumavské Kvildě se ještě zúčastnili Zuzana a Pavel Procházkovi. Sobota byla trošičku hektická páč jsme se přesouvali z Krušných hor (jarní prázdniny). Kolem půl šesté večer jsme vyzvedávali st.čísla na Kvildě a jeli se ubytovat do Zdíkova. Cestou a v noci mírně nasněžilo. Teplota se pohybovala okolo -3 až -6 stupnů celsia. Ráno na Kvildě zjišťujeme u servisáků, co namazat. Jedna vrstva VR45 (zažehlit) a dvě vrstvy VR50 (rozkorkovat). My jsme měli již zažehlenou VG35 z domova jako podklad a zbytek podle servisáků. Přesun autobusem na Modravu byl v pohodě. Zde potkáváme Pavla a Zuzku, kteří dorazili až ráno. Jelikož u kadibudek je velká fronta, loučíme se a jdeme namazat. Při zkoušení mázy padám a ihned kontroluji své nové hůlky. Vydržely! Loket je na tom o trošičku hůře, ale co naplat. Před půl desátou přecházíme ze shromaždiště na start. V koridoru potkáváme opět Pavla. Tlacháme a předstartovní nervozita opadává. Pořadatel hlásí, že start se odkládá o 10 minut z důvodu opožděného mazání některých závodníků. Koho to zajímá!!! Konečně je odstartováno. Oproti Jizerské je to dost maso. Hromadný start, byť každý má svůj čip. Zhruba po kilometru přichází první větší stoupání a s ním zúžení na dvě stopy. Je to zatraceně málo. Jde se krokem. Už dávno jsem ztratil přehled o Pavlovi a nyní i o Láďovi. Na otočce na Oblíku jsem údajně nějakých 100m před Láďou. Pavel již je někde daleko před námi. Rychle občerstvit a hurá dolů. Lyže jedou skvěle, jsem spokojen. Jen se nikde nerostřelit. Na Modravě nás čeká druhá občerstvovačka a odklon směr Březník. Je to dlouhé údolí. Při odbočce na Ptačí nádrž se ptám, jak daleko na další svačinku? Tak deset minut zní mi v ústrety. Ha, ha směji se v křeči a kopu do sebe energeticky vydatný gel. Zde přichází asi největší krize. Na Filipově Huti se musím srovnat. Jonťák, pomeranč a polévka mě zachraňují. Jediná slušná občerstvovačka celého závodu. Hurá přes kopec na Horskou. Lyže mi trošičku ustřelují, ale kopec nepatří k nejhorším. Ze stromů padají přívaly sněhu a občas se jede naslepo. Ve sjezdu jsem nejrychlejší. Dost bylo obav a zpátečnictví. Na Horské se máza začíná chytat. Rychle vyběhnout kopeček a směr Zhůří. Tady už jede trošičku vůle. Na Zhůří jonťák a speed osmička. Začíná úsek, na který se nejvíc těším. Lyže jedou famózně. Jedinou radost mi kazí asi dvoumetrový hromotluk, který se na mne zavěsil. Né a né ho setřást. Za Ranklovskou rovinou ve sjezdu na Vydří most se odpoutávám. Na Vydřím mostě jěště jeden malý jonťák. Sychr je sychr. Co kdyby? Už se těším na Kvildu. Předčasně! Asi kilometr před cílem vybíháme (vycházíme) nepochopitelný kopec směr Filipova Huť. Na začátku lesa obrat vlevo a rychlý sjezd přes silnici do cíle. Ještě cílové foto a je posekáno. Bylo to vydatné, ale pěkné. Honem vyzvednout v Obecním sále věci a jít do suchého. Sotva se převléknu, doráží Láďa. Po krátkém odpočinku vyrážíme se stravenkou pro guláš. Vynikající chuť, jen trochu velké kusy masa. Žaludek se vzpouzí, ale i tento souboj vyhráváme. Pedro: Pražská zimní liga skončila 15. závodem - letos běželo se od nádraží v Kamenných Žehrovicích (Srbech) u Kladna. Závod s názvem Ad Fundamentum se vracel k závodu, který zde proběhl před pěti lety ve značných mrazech (při cestě na něj nám zamrzala nafta v Pažoutovi), na stejných tratích.Tentokrát bylo o více než dvacet stupňů více a ani po sněhu žádná známka a tudíž se očekávaly rychlejší časy. Tehdy nás běželo jedenáct (devět béčko a dvě céčko), ale letos zahajujeme v mírném útlumu - takže pouze čtyři. Třikrát áčko (Patrik, Lada a Pedro) a céčko si obešel se zlomenou rukou Marek. Běželo se na zeleňafce s měřítkem 1 : 25 000 a bylo slíbeno i slušné převýšení (450 m). Poněvadž se mi sešlo pár nepříznivých okolností (lehká nemohoucnost, trochu rozsáhlejší pracovní vytížení a pouštění žilou), bylo mi jasné, že budu muset absolvovat závod hodně volně, na pohodičku. Jenže... Jednička je od startu pouhých pět set metrů, a poněvadž startují všichni najednou, je lepší razit vepředu, než

19

se začnou tvořit fronty. Navíc se začíná po rovince a do jen mírného kopce, tak jsem se tedy rozběhl opět trochu rychleji, než jsem si plánoval. U první kontroly (po uběhnutí asi 3% trati) cítím, že jsem dost tuhej, ale pustit z dohledu čelo se mi nechce a tak pořád tlačím na pilu. Dvojka je poměrně snadná a do vrstevnic (nejdřív ale směrem dolů) se dostáváme až cestou na trojku. Tam mne předbíhá poprvé Hynek a já mu tentokrát nějak vůbec nestačím. Dohledávka kontroly v pěkném humusu není zadarmo a tak ji (náhodně) cvaknu opět před Hynkem. Na čtyřku se zdá postup jasný, jenom je v druhé části do hrozného krpálu a kus ještě prolézám trním. Postup byl jasný, ale Olda (pozdější vítěz) přibíhá zleva (takže volil jinak) a tam ho taky naposled u kontroly vidím. V té době mám na něj ztrátu necelou minutu, ale do cíle to naroste až na skoro pětadvacet. Na pětku opět delší postup. Vidím, že Olda s Nemšou obíhají zprava, ale já už vůbec nemůžu a tak se snažím o přímější postup. Cestou mne podruhé předbíhá Hynek a já opět nemám sílu se ho podržet. Když odbíhám od pětky (už notně znaven) vlévá mi sílu do žil pohled na Jáchyma (Drnka), který se k pětce teprve blíží :-). Sice mne za chvíli předbíhá, ale vizuální kontakt udržím až na šestku, což je dobře, neboť mne to pořád táhlo doleva. Důvěra v lepší mapaře se ovšem vyplatila a já bez ztráty na dohledávce šestku snadno dávám. Za šestkou, na nejdelším postupu, se ocitám sám a to je dobře. Většina borců si v cíli stěžovala, že při průběhu Libušínem měla problémy. Ne že bych šel nějak ideálně, ale celkem v pohodě probíhám vsí a opět vidím před sebou Nemšu. Za vsí mne na silnici opět (tentokrát již naposled) předbíhá Hynek, zamotavší se ve vsi. Asi je zbytečné podotýkat, že ani tentokrát ho nepodržím. Přesto jsou stále na dohled (i Ondra Vrabec) a tak jsem vzhledem ke své zchátralosti spokojen. Ale nechvalme dne před večerem. Cestou na osmičku ještě chvíli stínuji Hynka, ale potom mi definitivně mizí. Když překonám poslední vrstevnice a prodírám se ke kontrole potkám Ondru, jenž od ní odbíhá a jako totální pako změním i já směr a běžím do pryč. Naštěstí mne vrstevnice zastaví a já si svůj omyl uvědomuji poměrně brzy a tak se vracím. Když už se ke kontrole blížím, vidím, že mne právě opílil Petr Šemelík. Cestou na devítku se snažím držet cesty a nezabíhat do zarostlého lesa. Docela se daří, jen v rozhodující chvíli nad břehem nevím zda dál doleva nebo se vrátit doprava. Nakonec se nejistě rozhoduji pokračovat - prolézám pro jistotu křovím nad strání a nakonec se zadaří. Na desítku, která se stala osudnou některým běžcům, obíhám a přesto mám lehký problém najít obrovský průsek s vedením. Ve chvíli, kdy se mi to podaří, už je to jen rutina. Kontrola nemá klíšťky a tak je pohledám v okolí na zemi (bez úspěchu) a klušu dál. Únava se opět zvýšila a tak to zkouším trochu napřímit. Přesto, že vyběhnu z lesa na správném místě, nechce se mi věřit a lupu to ostružinami ještě skoro dvě stě metrů doleva, než pochopím, že je to blbost. Když se vracím vidím, že mne právě ojeli další dva mlaďasi. A aby ten závěr byl dokonalý, tak se i cestou do cíle natlačím tak doleva, že přibíhám ze zcela jiné strany (od východu), než jsem původně chtěl. Tedy závěr (už od osmičky) jako z partesu :-)). Kromě krásného závodu jsem si ale užil i cesty na (i z) závod s dvojčaty po boku a tak i když večer mi nebylo příliš volno, dneska se již (trochu s obtížemi :-) klusalo opět příjemně. Lada s Patrikem to vzali zodpovědně jako trénink na Brutus (brali si s sebou i jídlo a pití) a tak když jsme odjížděli (v čase asi 180) ještě si to vychutnávali. Čísla: 18,47 km, 479 m, 120:50 min. Poněvadž mne sledoval i Velký bratr, bude možná zítra i mapa, kde jsou ty boty pěkně vidět. Pedro: Zimní liga je krásná, ale když tam se nedá do ničeho pořádně píchnout (leda do prstu kleštěmi). Pořádná píchací sezóna začala dneska na Jarních skálách. Tradiční závod pořádal Turnov na mapě Kost jih 2009. Přesná mapa, pěkné tratě a když se i to počasí umoudřilo rozběhla se sezóna výtečně. Sbíraly se bodíky do Ranku a tak jsme si všichni (7 kusů) dali dospělácké trati. Áčka šli Lada, Patrik a Pedro, béčka Eva, Kristina a Vojta a déčka zlomený Marek. Mapa (i popisy) slibovala technické pasáže ve skalkách, ovšem s dopomocí poměrně husté sítě cest a slušné, i když nijak extrémní převýšení. Po dvou týdnech stále nedoléčené virózy nechci opakovat chybu z minulé soboty, kdy jsem se rychlým úvodem utavil a pak si večer doma lízal rány. Začal jsem volně a první tři kontroly jsem celkem v pohodě trefil. Na čtyřku

20

jdu mezi šutry, zvolňuji a navíc ji čekám trochu dříve a tak ztrácím více než by bylo zdrávo. Potom se rozhoduji ušetřit nějaké vrstevnice a obíhám velkým obloukem, což se ukázalo jako solidní pitomost. Po pětce následuje značně nejistá šestka a i nepříliš šťastný odběh na sedmičku. Osmičku nadbíhám, ale vteřinky (minutky?) mi ušetří Lada, která mne z kopce posílá dolů ke kontrole. I z postupu na devítku, je vidět, že situaci nehodnotím příliš šťastně. Druhý dlouhý postup a opět ztráta přes 50% na nejlepší. Tentokrát to jde na vrub nejistému začátku postupu a potom už jen volné výklusu i v místech, kde se za to dalo docela vzít. Tentokrát jsem se ale vycukat nenechal :-). Jedenáctka i s občerstvením (kokoska potěšila) celkem v pohodě. Na dvanáctku se mi nechce hned do kopce a tak sbíhám údolím. Dle mapy to možná nebylo až tak hloupé, ale kdo tam běžel, ví že to nebylo ani moc chytré. Všude samé popadané stromky a proto je při běhu z kopce na mapě červená čára. Když dobíhám ke kontrole vidím poprvé před sebou i Petra Kučeru, který běžel dvě minuty přede mnou. Vzhledem k tomu, že i když běžím mnohem usilovněji, tak mne předbíhá, musel určitě někde chybovat. Pak už se spolu potkáváme až do cíle. Třináctka je jenom pro chuť a na čtrnáctku opět volně obíhám a tudíž nabírám opět značnou ztrátu. Patnáctku jdu celkem přesně a i přes hodně volné tempo dobíhám Petra opět kousek před šestnáctkou. Kousek před další kontrolou vidím razit Patrika (startoval 40´ přede mnou) a tak jdeme poslední delší postup spolu. I tady volím obíhačku a Patrika ztrácím a to se mi vymstilo a to hned dvakrát. Nejdříve ve chvíli, když jsem seběhnul ze silnice do terénu (bažiny, podrost - prostě humus) ztrácím z boty měřič vzdálenosti (na což jsem samozřejmě přišel až u auta v cíli :-((). Kontrolu ale dám celkem jistě a jdu na osudovou devatenáctku. Kousek před ní vidím opět Ladu, ale přesto pokračuji ve svém směru a to jsem neměl. Kontrolu jsem o kousek minul (Petr mne opět doběhl a do kufru šel se mnou) a než jsem si uvědomil, že nesmím česat, ale musím naběhnout cestu jižně od kontroly, nechávám v lese téměř tři minuty. Pak cestovka na dvacítku, kde opět dobíhám Ladu, tentokrát i s Patrikem, který mne u devatenáctky vykousnul :-). Potom už jen dva krátké postupy v zeleném (dvaadvacítku na rozdíl od Petra obíhám, ale u kontroly jsme opět oba skoro stejně) a cíl. Přesto, že se to pod stovku dalo běžet celkem snadno, dal jsem 105:08, naběhal 14,3 km a s převýšením 488 metrů (na to jak jsem se snažil obíhat docela dost). Už visí výsledky a my jsme (a to celkem podle očekávání a zaslouženě :-)) okupovaly nižší špryclíky žebříčku. Úvod do sezóny se vydařil. Pedro: Dneska se konala valná hromada Lokotky a nedělo se nic převratného, Předtím ovšem proběhl první trénink po mém předchozím náboru žactva. Tady ovšem nastal trochu nepředvídaný problém. Na trénink (naštěstí poprvé to bylo pouze seznámení a teorie) se mi sešlo 26 (!) dětí a to se ještě 6 dalších předem omluvilo, že dorazí až další týden. Poněvadž samozřejmě očekáváme (značný) odpad, poté co budou všichni muset absolvovat za týden cestu na trénink do lesa (na Děd), tak se to snad nějak srovná. Na příští středu bych ovšem rád přijal vaši všemožnou pomoc - můžete trénink postavit (už v úterý), anebo pomoci při prvních krůčcích dětí s mapou v lese (to hlavně), Odchod od školy je ve 14.15, tj. předpokládám že na Václavák (kde bude start) dorazíme chvilku před třetí. Mapy a popisy připravím a vytisknu, jofky a fáborky (možná i kleště) dodám. Tréninky budou pokračovat každou středu až do Krajského přeboru škol v OB (22.4.) a potom se uvidí... Pedro: Meteorologové slibovali na Bru(tus)ální víkend hnusně, hnusně a hnusně a tudíž jsme byli připraveni na zážitky silné. Realita byla však zcela odlišná. V pátek dorážíme za tmy jedni z prvních do Pikovic a po odprezentování zaujímáme spací místa na pódiu. Poněvadž přespává pouze pár jednotlivců, stačíme si v pohodě zakreslit kontroly a přestože neznáme bodová ohodnocení, naplánovat sobotní i nedělní trasu .-). Letos jsme se s Evou dohodli, že to "seberem všechno" a tudíž body nás nijak při výběru trasy neovlivní. Sobotní trasa se zdála dost dlouhá a hned zpočátku bylo jasné, že limit bude asi nad naše síly, ale chtěli jsme okolí Pikovic poznat důkladně a tak jsme nijak netaktizovali. Ráno dorazili zbývající závodníci a v

21

deset se vyráželo na start. Už ze startu běžely páry různými směry a za mostem s námi odbočil doleva jediný - pozdější vítězové Luky s Natálkou. První kontrola (16) byla dost daleko a hned cestou na ni bylo zřejmé, že nám to nějak netáhne a mlaďasy jsme nestíhali ani náhodou. Před přeběhnutím Vltavy za soutokem se Sázavou míjíme v Davli závodníky chystající se běžet do "Kopce" na Novou Březovou. Ještě před šestnáctkou za sebou zahlédneme další favority - Horovi. Ti sebrali na úvod čtrnáctku a teď se na nás v pohodě dotahují. Šestnáctka je na kopci, jen je nutno se k ní probít křovíčkem a pokračujeme na jedenadvacítku. Jdeme přímo mezi ploty. Průchod najdeme a tak se obíhajícím Horům lehce vzdálíme. Na 13 jdeme zprava (Horovi zleva), ale stále se (?) držíme kousek před nimi. Potom následuje jednoduchý a trochu delší postup na 18. Až sem je to pohodička - sice moc netlačíme, ale nejsou žádné problémy. Potom přichází první oříšek - tedy spíš ořech. První dva páry si to na "Svojsíka" (23) namíří rovně s tím, že Kocábu podle potřeby přebrodí, ale my se rozhodujeme obíhat po modré. Kocábu přelézáme po můstku kousek po vběhnutí na asfaltku a pod dráty se hrabeme do šíleného kopce. Potom se vydáme po vrstevnici až na hřbet nad mohylou a nakonec k ní musíme alespoň šedesát výškových metrů opět seběhnout. U mohyly vidíme, že přes Kocábu je dole můstek :-). Smůla... Ale ta panoramata jsou nádherná :-)) Tady tudíž necháváme dobrých dvacet minut a navíc jsme už docela unaveni. Nejdříve musíme zase povylézt nahoru a potom se spouštíme do dalšího údolí (kde se chytáme do plotů a opět pár minutek ztratíme), abych mohli vylézt k nádrži přečerpávačky, u níž je dvojka. Pořád se nám nechce do prudkého kopce a tak jdeme dokola a trochu delší trasou ji kousnem. Je tam moc hezky, ale musíme pokračovat. Čtyřiadvacítka je bezproblémová a s dohledávkou čtyřky nám pomůžou i další dva páry, které tady potkáváme. Na sedmičku (málo bodovanou) už ale jdeme zase sami. Hodně (až nečekaně) klesáme, ale nakonec ji i s váháním odlovíme. Nechce se nám do kopce a tak si postupně sbíháme k Vltavě. Najednou je před námi plot a zdá se, že jsme v pytli. Naštěstí si všímáme, že má branku, kterou lze otevřít a tak vbíháme na jakousi naučnou stezku Svatojánské proudy. Po ní pokračujeme až ke Slapské přehradě. A opět je tu nádherně... Za přehradou potkáváme opět dva páry, které nás varují před pětkou, která je prý ve strašné strži. Nakonec to nebylo tak strašné a pokračujeme obíhačkou na Pexův luh. Tady potkáváme osamělého běžce, který tvrdí, že jeho partnerka je "blbá jak štoudev", neboť se mu ztratila :-). Pak po žluté až do Teletína. Nad Teletínem dáme nádherné jezírko (je lehce zamrzlé a poprášené sněhem), vracíme se a vbíháme na žlutou. Šumák už předem avizoval, že žlutá je v reálu jinde než na mapě a nám se to ukáže po pár minutách, když stále běžíme na severozápad, ale máme dle mapy běže na západ. Svůj směr korigujeme a přicházíme nad Vltavu, jenže nevíme přesně kam. Tady potkáváme turisty, kteří hledají stejnou vyhlídku (Máj) a mají s mapou také podobné těžkosti. Nakonec to nasměrujeme na nejvyšší místo a co myslíte "měl ho tam". V této chvíli je už jasné, že naším tempem limit nestihneme ani náhodou a tak ještě polevujeme. Navíc žlutá si opět dělá co chce a tak ji opouštíme a pohybujeme se po lese dost cik cak :-((. Nakonec se ocitáme v údolí kousek od kontroly (to si ale nejsme vůbec jistí) a zachytáváme se hráze chat. Místo abychom kousek seběhli, vydáváme se podél potoka doprava a na hřeben vylézáme až po dobrých třech stech metrech. Tam zjišťujeme, že jsme asi trochu jinde než jsme chtěli a pro ujasnění naší situace přijímáme verbální pomoc místní paní. Dáme si jedno údolíčko navíc (v té chvíli je už ale limit za námi) a nakonec další vyhlídku (22) dobudeme. Na poslední sobotní kontrolu (3) to už raději obíháme po silnici. Když se spouštíme opět do údolí nad Vltavou, zdá se, že to bude kousek. Bohužel je kontrola asi o něco níž, než vyplývá z mapy (ti co ji běželi zespoda také tvrdili, že ji měli nečekaně blízko) a tak následné stoupání ještě nohy potrápí. Potom už jen na sever a "domů". Dobíháme v čase 7:45:17, šest sekund za předposledními :-)). Bodů máme stejně jako Horovi (oni to však šli o dvě hodiny rychleji), ale více než 10 000 záporných bodů za překročení limitu nás odsunuje na smetiště dějin. Ovšem sobotní závod musím hodnotit jako vizuálně nejkrásnější za minulých mnoho let. Alespoň ty sprchy budou už prázdné - jenže voda neteče skoro vůbec a když cvrnkne, tak pouze ledová

22

:-). Večer nás alespoň rozehřál umělec z Prahy. Přijel Jarda Hutka a zahrál své staré pecky a i něco z nového repertoáru (na citlivé téma udavače z Těšína nedošlo). Nakoupili jsme nějakou muziku (měl i svá stará eLPíčka, která Patrik Markovi koupil) a šli nabírat síly na neděli. V neděli nám chybělo oběhnout Sázavu (mapa bohužel není, neboť ze soboty rozbitá GPSka byla asi jakýmsi mamlasem vypnuta omylem na zadku při postupu na desítku). Náš původní plán se opět shodoval se dvěma nejlepšími páry, ale poněvadž jsme si po sobotě nebyli jistí, zda nám naše nožičky dovolí jej uskutečnit, zvolili jsme variantu proti, která umožňovala v závěru zkrácení, i když bychom tak učinili velmi neradi, neboť by to znamenalo, že kontroly nedáme všechny :-). Tentokrát se rozbíháme s davem a jdeme na Medník (1). Velkej kopec = žádné problémy a jde se na devítku. Postup nevolíme úplně špatně, neboť stále křižujeme několik podstatně rychlejších párů. I cestou na desítku (následující kontrola) nás předbíhají mladší a rychlejší páry, které byly ještě nedávno před námi a ani tady nás nic netlačí. Dneska je to rovinatější (zase chybí ta panoramata), takže běžíme i my docela svižně (tedy na nás). Dál pokračujeme na most přes Sázavu v Kamenném Přívoze a podél řeky ke dvacítce. U viaduktu potkáváme ty nejlepší (Lukáš a Natálie) v protisměru (za devadesát minut zvládli to, co nás ještě čeká) a výš u odbočky na modrou i Magdu s Vláďou. Je nám teď jasné, že pokud neuděláme nějakou hodně hrubou chybu, dnešní trasu snadno v limitu zvládneme. Jenže první chyba přichází vzápětí. Cesta nás odvede moc na jih a tak se to snažíme kompenzovat a tlačíme k severu. Bohužel na plochém členitém vrcholu kontrolu nevidíme. Chvíli češeme, ale potom se vydáváme dál, abychom se někde chytli. Na louce u lesa se srovnáme podle silnice a vracíme se podle mapy v podstatě na stejné místo, které jsme před pár minutami opustili. Pořád nic, ale naštěstí jsme upozorněni, že kontrola je ještě o pár metrů dál. Původně jsme od ní prošli ve vzdálenosti tak 50-70 metrů a tak necháváme opět skoro dvacet minut. Následuje tradiční scénář. Seběh z kopce do údolí a výstup na další vrchol (19). Tentokrát se potíže (naštěstí) nedostavily. Následuje přímý postup přes louku na jedenáctku s drobnou kličkou na dohledávce a jde se na modrou. Po ní se běží krásně, ale zabíháme do prvního údolí, které bohužel nebylo tak velké, aby ho mapa zaznamenala a po jeho průchodu nahoru zjišťujeme, že bohužel... Pokračujeme po vrstevnici (tedy spíš mírně klesaje), až narazíme na to pravé (jak mne mohlo napadnout, že to úzké údolí, kterým lezeme je to správné?) velké a úplně jasné údolí. Cesta na patnáctku je příjemná - stále po modré podél Zahořanského potoka jenže kontrola je asi padesát metrů nad potokem na příkrém hřbetu. Časová rezerva je velká a tak pomalu vylézáme ke kontrole a poté po hřebínku směřujeme zpátky k Ďáblovi (12). Vrchol je jasný a nás více než hodinu před limitem čeká už jenom čtrnáctka, která je kousek od cíle. Rozvážně obíháme ploty asi zbytečně dlouhou cestou zprava a sbíháme k Sázavě. Rozhodujeme se pro přímou cestu lesem a i díky dalšímu páru, který nás upozorní na cestičku do údolí, ve vlažném tempu lehce kontrolu odhalujeme. V cíli jsme za 4:11:37 a únava není nijak velká. Nedělní počasí bylo pochmurnější a i ty výhledy nedosahovaly sobotních superkvalit, ale i tak jsme si to dost užívali. Plán byl splněn, ale díky naší sobotní "nemohoucnosti" s "mírným" zpožděním, tak v celkových výsledcích zaujímáme místo až za úspěšnějším párem - Patrik + Lada, kterým se tak určitě splnil jeden ze životních snů a my jim máme co oplácet :)). První příležitostí by mohl být už Hřebenáč. Přesto, že se nám "výsledkově" nezadařilo (nakonec Lada s Patrikem dvanáctí a já s Evou patnáctí), a že Brutus bývá vždy skvělý, ten letošní byl určitě nejlepší... Příští rok je 13. ročník a běží se v okolí Vizovic. Pedro: Dneska se v Praze běžel Půlmaraton. Zuzka (1:54:27) a Kuba (2:04:46 - 1:59:28) doběhli ve třetí tisícovce. Zuzka mezi ženami 214. Pedro: V neděli zahájily prvním kolem oblastní žebříčky. Pořádalo OKáčko na mapě Svatý Václav u Lysé nad Labem. Tato mapa je charakteristická téměř absolutní absencí vrstevnic (ekvidistance je 2 metry) a tak se dalo čekat, že to bude značně svižný rovinný dostih. Nejrychlejší borci zaběhli více než čtrnáct a půl kilometrovou trať s třiceti kontrolami za 68 mi-

23

nut. Když jsem ani já nenechal na tomto množství kontrol na mapě více než 2-3 minuty, je zřejmé, že to mapově příliš obtížné opravdu nebylo. Jediné, co komplikovalo trochu postupy, byly světle zelené hustníky, které ne všichni považovali za úplně přesně zakreslené. Vzhledem k tomu, že i počasí se v době závodu umoudřilo, bylo proběhnutí celkem příjemné. Medaile tentokrát posbírali - Vašek (2. v H18) a Zuzka (3. v D18). Do desítky se ještě natlačili - Janička (6. v D10 - poprvé sama bez fáborků), Bohouš (6. v H55), Jakub (7. v H14), Marek (7. v H16), Pavlína (9. v D35L), Pavel (9. v H35L), Pavla (10. v D21K) a Eva (10. v D35L). Pedro: Na dnešním tréninku běhalo 17 dětí (několik od minule odpadlo, jiní se přidali) a s pouze mírnou dopomocí čtyř dospělých se snažili pohybovat po lese s mapou (dvě z jedenácti variant mapy) sami. Někteří byli skvělí, jiní velmi dobří, ale našli se i tací, kterým se moc nedařilo. Nakonec se všechny kontroly podařilo v limitu sebrat pouze dvěma nejlepším. Někteří moc neposlouchali a tak se po oražení kontroly nevraceli a sbírali to (alespoň napoprvé) ve větších blocích. Po ukončení tréninku jsme bohužel zjistili, že se nám dvě dívenky zatoulali a až po drobné záchranné akci se děvčátka (po téměř 150 minutách) z lesa vrátila. Za týden opět přitlačíme - půjdou se okruhy... Pedro: Pavlína běžela v Brně (tentokrát už ne 48 hodin): BRNĚNSKÁ 12ti HODINOVKA 2009 Pavlína: Dneska jsem odevzdala všechna daňová přiznání a začínám se pomalu vracet do normálního života. Slíbila jsem Vláďovi, že napíšu několik slov o mém Brněnském trápení na 12-ti hodinovce. Nebudu moc unavovat popisem svých (již tradičních) potíží. Na tento závod jsem se dost připravovala a taky dost těšila. Zkrátka nastupovala jsem do něj s ambicemi na pěkný výsledek. A to mě zničilo. Myslím, že tentokrát to nezvládla hlavně hlava. Od začátku mi to neběželo dle mých představ a to se dá těžko vydržet 12 hodin. Atmosféra v hale byla báječná, na vnitřním 250ti metrovém okruhu kroužili běžci na 48 hodin, spousta známých bláznů … My jsme startovali ve 20.30 hodin v sobotu a běžet jsme měli do 8.30 hodin nedělního rána. Přes noc se tato akce běhá pro zpestření hlavního závodu a prý je to i dobrý trénink na 24hodinovku. Já se neskutečně trápila, tuhly mě nohy hned od začátku, po 2 hodinách se přidaly překvapivě ☺ zažívací potíže… Zkrátka po 8 hodinách jsem s ostudným výsledkem 68 km zalehla a odmítla vstát. A jak mi bylo dobře, že už nemusím běhat. Zato po probuzení asi po 2 hodinách přišly velké výčitky a psychička spadla pod bod mrazu. Tak se z toho snažím vylízat. A musím říct, že nejlepším lékem byl nedělní orienťák. Les, ptáci, mapa, známé tváře, žádný beton…., prostě balzám. Budu se muset vrátit ke svým kořenům. Pedro: Oblastní žebříčky pokračovaly druhým kolem v Mníšku. Pořádala VéeŠka a běželo se na mapě Jezírko - Z. Proti původnímu rozpisu to byla desítka (což já zaregistroval až po upozornění v cíli) a díky tomu byla ne úplně přesná mapa (a na ní ne vždy asi úplně přesně umístěné kontroly) alespoň dobře čitelná. Terén je určitě jeden z nejlepších (a nejtěžších) ve středních Čechách na klasickou trať a tudíž očekávání bylo velké. Přesto, že parametry byly celkem drsné (12,8 km a 410 metrů kopců) a trať vedla přes několik rozlehlých kamenných polí, kam si srabíci jako já (hlavně při sebězích) netroufli, zaběhl vítěz za 74 minut (je fakt, že ostatní už překročili osmdesátku). Ale klasika to byla krásná a mnozí užívali i přes sto :-). Když se přidalo i pěkné a celkem rozlehlé centrum s Toitoikami a nádherné počasí, zavládla naprostá spokojenost. Na medaili dosáhl pouze Vašek (3. v H18) a brambory brali Ivanka (HDR), Adam (H10L), Tomáš (H12) a Marek (H16). Pedro: Další díl oblastních závodů - přebor oblasti na KT se běžel ze Žiliny. Pod taktovkou DKL byla postavena krátká trať na patnáctce, což bylo vzhledem k sobotní klasice na desítce

24

trochu nezvyklé. Terén až tak moc nenabízel, ale stavitel se snažil a vzhledem k prostoru a měřítku mapy postavil velmi pěkný a velmi rychlý závod, v němž se každá chyba trestala výrazným posunem ke dnu výsledkové listiny. Mně se po svižném úvodu dvě takové hrubky povedly (9 a 11) a více než tři minuty z nich potom výrazně chyběly :-). Malé převýšení umožňovalo svižní běh i pro ze soboty unavené nohy a tak se průměry těch nejlepších pohybovaly i přes 26 kontrol kousek kolem pěti a půl minutami. Největší smůlu měl ovšem Marek, který je sice v rekonvalescenci, ale dneska podle svých slov cítil formu. Bohužel ho zastavila hned druhá kontrola, kterou měl v mapě zakreslenou úplně jinde než být měla. Sice s dopomocí odhalil i tu pravou, ale na slušné umístění to samozřejmě nestačilo. Přijal alespoň omluvu a průměr... V přeboru se nám podařilo vyběhnout dva tituly - podle očekávání Zuzka (D18) a překvapivě i Jakub (H14) - a jeden bronz (dle konečných výsledků je to ale brambora) - ve svém prvém závodě a po dvou tréninkách ho vyběhl Jirka (H14). Na třetím místě doběhl i Adam (H10L). Láďa poslal zprávu ze sobotní Dražovky. Já jen dodám, že běžela i Zuzka a byla třetí: S Ládíkem i mladším Kubíkem jsme se zúčastnili běhu Jarní Dražovkou v Hořovicích. Ládík v kategorii ročníků 2000 - 2001, Kuba v kategorii 2002 - 2003, já v kategorii nad 40 let (výsledky přikládám v příloze). V dětských kategoriích je tento běh součástí Krajského poháru přespolních běhů mládeže. Po dvou závodech poháru je Láďa (ale i Kuba) na prvním místě v příslušné kategorii (kompletní výsledky na www.kppmberoun.wgz.cz). Příštím závodem je Běh přes Městskou horu (25.4.) Už se těším do skal. Láďa PS: Ačkoliv jsme se s Ládíkem hlásili za Loko Beroun OB, tvůrci výsledků z atletického oddílu Loko toto opominuli. Že by jen nedopatření či nějaká řevnivost uvnitř Loko? Pedro: Na třetí jarní (lesní) trénink dorazilo opět méně dětí (12) a tak jsme se pohodlně (nadvakrát) dostali auty ke startu na pragovácké mapě Habrový potok. Zde se běžely okruhy. Někteří oběhli všechny, někteří méně a Dominik, který se nám ztratil tentokrát, necelý jeden. Po páté hodině jsme sebrali kontroly z lesa a před šestou dorazil i spokojený zbloudilec, kterému trvalo jeho snažení v lese 150 minut. Pedro: Pražské Velikonoce byly krásné, neboť závod měl tři základní atributy, potřebné pro úspěch. Hezké terény, nádherné počasí a teplá voda ve sprchách, Začínalo se v pátek ze Želíz na mapě Čertovy hlavy a bylo to dle očekávání hodně mezi skalkami a tak jsme jako tradičně hodně chybovali (ne všichni). Poté následoval přesun do Doks a u Oken se běžely (na bývalé mapě Enkláva) další dvě etapy. Terén byl rovinatější, plný skalek, klacků pod nohami a světle zelených borových hustníků. Dařilo se střídavě (někomu víc v sobotu, jinému zase v neděli) a obě etapy vyšly asi jenom Janičce (omylem ještě přihlášené do fáborků), a Zuzce (D18), které si vybojovaly druhá místa ve svých kategoriích. Sobotní odpoledne se trávilo na Bezdězu, v lese nebo koupačkou v Mácháči a večer se sbíraly síly v Jestřebské hospůdce (těstovin bylo ale ukrutně málo). Pár obrázků. Pedro: Víkend začal tentokrát už v pátek. Na Bouchalce se běžel oblastní přebor v NOB. Určujícím prvkem celého závodu bylo naprosto hnusné počasí, které mi společně s měřítkem mapy (1:15000) a nepříliš výraznou hnědou na mapě způsobily optické potíže. Zatímco někteří borci se do lesa ani nevydali, naši se do lesa vydali všichni (tedy kromě Hanky :-), která raději zůstala rovnou doma). Já jsem navázal na mizerné výkony z minulého týdne a kromě jedničky (a možná i sběrky) jsem hledal (a nějak nenalézal) všechny kontroly. Na startu jsem zjistil, že nemám mapník. Čtyři minuty mi ale stačily, abych si pro něj doběhnul a stihnul start. Totéž se nepodařilo Kristině, která vyběhla hrdinně bez mapníku a po čtyřech kontrolách musela závod zabalit, neboť mapy již nebylo. Naštěstí kontrol jsme měli jen patnáct, ale

25

můj výstup u osmičky byl totálně zoufalý a už to vypadalo i na ručník. Nakonec jsem se na trati dlouhé 7,7 km dostal jen těsně pod stovku :-( a vítěz Heňa mě skoro doběhnul o 40 minut. Výsledky ještě nevisí, ale medaile určitě vyběhli Zuzka (1. v D18) a Patrik (3. v H35). Kolem půlnoci dorazil i Bohouš a tak jsme si mohli dát i tu teplou sprchu a tudíž se dá říct při hodnocení minulotýdenními kritérii (terén - tak na půl, počasí - hnus, sprcha - ano), že závod se vydařil tak na půl :-). Pořadatelům nebylo rozhodně co závidět... Pedro: Oblastní žebříčky pokračovaly opět na Bouchalce čtvrtým kolem. Klasika se běžela na stejné mapě jako nočák a bylo to o poznání lepší. Bylo překrásné, když člověk viděl pořádně na mapu i do lesa. Tentokrát nepršelo, občas dokonce vysvitlo slunce, v hospodě prodávali čaj a hlavně skvělé koblihy, a proto vypadalo vše mnohem optimističtěji. Terén je takzvaně letecký, což znamená, že i tady běhají ti nejlepší těsně pod hranicí šesti minut na kilometr. Z "našich" tohle tempo běhá v lese ovšem (dnes už Jilemnický) pouze Pája, který přesto, že běhal v lese "intervaly", doběhl čtvrtý za 80. Z dalších se v plochém terénu dařilo medailistům Adamovi (stále ještě v H10L), Zuzce (D18) a Vaškovi (H18).Mně se po noční opět "zadařilo". Tentokrát jsem si zapomněl vzít popisy. Celkem se mi dařilo, když jsem ze šestadvaceti kontrol orazil správně dvacet pět :-)). Bohužel ve změti vodotečí jsem orazil místo 134 osmdesátku a skončilo to (celkem očekávanou) diskotékou. Copak se asi stane příští týden:-)? Na závodě se (po roce) objevil čerstvě zaregistrovaný Adam, Evě (i dalším) zapomněli (?) postavit první kontrolu a tak kvůli čekání na ni těsně prohrála s Ladou, Vojta porazil Sosnu (H21K), což ho nesmírně potěšilo a výtečně zaběhl Pavel (H35L), který skončil s bramborou. Pedro: Lucka si za celou zimu vyběhla asi pětkrát, ale troufla si hned na 10milu. Fyzicky svých 7,5 km podle očekávání moc nezvládla a tak její družstvo (Žabiny 2) skončilo na konci druhé stovky. Ztráta na Danu Brožkovou běžící stejný úsek byla skoro 25 minut. Pedro: Pavlína si potřetí zaběhla Brdskou stezku. Po předloňském stříbru a loňském nevydařeném osmém místě zaběhla skvěle a v čase 4:44:44 doběhla ve své kategorii opět druhá Pedro: Zuzka běžela na Kotlářce 3 kila a zaběhla průměrných 12:41 Pedro: Dneska se běžel Krajský přebor škol. Naši běželi za 1. (Kuba) a 2. (Tomáš a Michal) berounskou ZŠ. Nejlepší z nich byl Tomáš, ale po vynikajícím výkonu jednoho z nováčků jedničky, který si je všechny namazal si vyběhla jednička těsné vítězství v kategorii HIII a dvojka byla v této kategorii celkově třetí. Celkové výsledky družstev (počítají se trochu jinak a rozděluje se Praha a Středočeský kraj) spočteny ještě nebyly, ale šance jedničky na celkové vítězství v kategorii DHIII,IV je značná. Pedro: Přesto že se na stránce DDM Prahy 6 objevil text - Přebor škol v orientačním běhu Ve středu 22.4. 2009 proběhla krajská kola soutěže Přebor škol v orientačním běhu pro Prahu a Střední Čechy. Téměř 170 běžkyň a běžců ze základních a středních škol vyrazilo na 8 tratí postavených na nové mapě „Nad Motolem“. Kompletní výsledky pověsíme v sekci olympiády na www.ddmp6.cz. Nyní již můžeme prozradit, že postupujícími do celostátníhi finále v Olomouci se stali ZŠ TGM z Modřan (kategorie DIII+DIV+HIII+HIV), Gymnázium Jana Keplera (v kategorii DV+HV) a ZŠ Preislerova Beroun. Vítěze přišla osobně dekorovat reprezentantka a medailistka z MS v orientačním běhu Radka Brožková, která rozdala spoustu úsměvů i svých podpisů. - dle výsledků na téže stránce je zřejmé, že do celostátního kola nepostoupila ani jedna z berounských škol, neboť nejvíce bodů (17) sesbíralo Kostelečtí, druhá je jednička (16) a třetí dvojka (12). V kategorii DII a HII je pořadí přesně opačné (dle bodů) a tudíž tady je dvojka čtvrtá (jednička nestartovala). Pedro: Sezóna je v plném proudu a v sobotu se běžel první letošní mistrovský závod - dlouhá trať. Centrum závodu bylo ve Svratce a běželo se jižně od tohoto městečka. Připraveny byly

26

dvě mapy - Řasnička západ (pro většinu kategorií) a východ (pro ty nejdelší kategorie jako druhá a pro H35). Terén nebyl moc kopcovitý, ani špatně průběžný a poněvadž i podložka byla celkem ucházející, běhalo se poměrně rychle. Vítěz hlavní mužské kategorie měl běžet 5:45 na kilometr (při délce 25,8 km docela kalup) a Osin šel dokonce ještě o kousek rychleji. Nejrychlejší dámy šly svých téměř 17 kilometrů těsně nad sedm (dle plánu ale měly zvládnou šest a půl). Mapa přesná, ale v patnáctce při svižném běhu hůře čitelná. Trochu překvapilo, že veteránské tratě byly kratší než obvykle a mužští vítězové chodili hluboko pod 80 minut (v H40 dokonce pod 70). Obtížnější běžecké pasáže byly hlavně ve východní části prostoru (za silnicí a Svratkou) a tam se z nás dostal jenom Patrik, ale obtížné mapové pasáže byly na obou mapách a tudíž se dost chybovalo a po chybách se člověk měl dost často problém hned v mapě najít. Mistrovství ČR letos absolvovala pouze Zuzka (D18), která odběhla slušný závod, když jí běh komplikovala rozpadlá bota. Nakonec z toho bylo 23. místo (výsledky nezobrazují stejné pořadí u stejných časů) a příslib do dalších závodů letošní sezóny. Skvělý výkon podal i (jilemnický) Pája, čtvrtý mezi juniory. Dařilo se i rakváčům, kteří si vyběhali stříbro (Pedro v H45) a bronz (Eva v D55). V desítce ještě šestá Eva (D50) a desátí Lada (D35) a Vojta (H60). Nějaké obrázky a výsledky tipovačky. Láďa o Běhu přes Městskou horu. K tomu jenom, že běžel i Vašek a mezi muži byl na tříkilometrové trati osmý: Ahoj. Krátce ze sobotního běhu přes Městskou horu v Berouně: Ládík vyhrál kategorii r. 2000 - 2001 v novém traťovém rekordu. Mladší bratr Kuba po kolizi na startu (po pádu vybíhal se ztrátou 5 m na ostatní) zabojoval a doběhl na pěkném 5. místě v kategorii r. 2002 - 2003. Oba dva si upevnili vedoucí postavení v Krajském poháru přespolního běhu a zvýšili náskok před ostatními. Více na http://www.mestskahora.wgz.cz/vysledky a www.kppmberoun.wgz.cz/vysledky. PS: Pořadatelé z atletického oddílu tentokrát ctili ostatní oddíly Loko a i při vyhlašování uváděli přesný název oddílu v rámci Loko Beroun (plavání, orientační běh, atletika, apod.). To oceňuji. Pedro: Mloci pořádali MČR v NOB. Po vzoru Nové Paky zvolili pořadatelé z MLOKu za centrum zimní stadion, který byl i tentokrát cílem závodu. Závodníci byli předem upozorněni, že u ledu bude chladno a taky že bylo. Až do půlnoci bylo venku mírně tepleji než uvnitř, později se to vyrovnalo. K dispozici byly ovšem i šatny, kde bylo trochu tepleji a hlavně tam fungovaly po celou dobu teplé sprchy, které po doběhu mnohým zpříjemnily první chvíle. Terén na mapě Balbín byl typicky západočeský - náročná podložka (klacky, vody, bažinky) a v severní části (kam my jsme se naštěstí :-) nedostali) i se slušnými kopci, porostově značně rozmanitý - prostě tak, jak si to my z okolí Prahy rádi jezdíme na západ užívat. Stavba tratí se (i dle ohlasů) dost povedla a náročný terén byl patřičně využit a ani tytéž tratě ve dne by nebyly úplně zadarmo. Pokud ovšem srovnám závod na Bouchalce s tímto, bylo to pro nás nesrovnatelně jednodušší tentokrát, neboť odrazky jsou odrazky (a taky nelilo :-)). Mlha v lese, ale viditelnost snižovala a kontroly v zeleném také příliš daleko nesvítily :-). Vtipné bylo umístit start do podchodu, když postup na první kontrolu byl nejkratší po silnici nad hlavou. Než mi to došlo (ale nejen mně), tak už jsem běžel o 90° jinak, než jsem zamýšlel :-). To jsem zjistil záhy a tak volím obíhačku, která se nakonec neukázala nijak špatná. Humus před jedničkou proklestím, ale jak chvátám s odběhem nevšimnu si, že se dá oběhnout zprava a opět se do něj nořím. Když navíc dvojku těsně minu a na dohledávce nechávám skoro minutu, začínám mít pocit, že mne Jirka brzy doběhne. Krátký postup na trojku jdu opatrně a celkem přesně. Následuje náročnější postup v ostružinách a popadaných stromech se zachycením na louce. Potom se snažím držet vrstevnici, vteřinky ušetřím hlavně když vidím kousek od kontroly Libora. Na pětku se snažím naběhnout průsekem ke světlině a potom rovně. Ne zcela se to podaří, ale odrazky pomůžou... Cestou na šestku mám pouze problém s odhadem vzdálenosti, ale směr se celkem daří držet a ploty v hustníku (sedmička a osmička) mi dají i čas si

27

vydechnout. Devítka je úplně jednoduchá a ani desítku není nijak složité dohledat. Cesta na jedenáctku začíná dlouhým a krásně průběžným průsekem, pohlídám si i odbočky a když přebíhám cestu, zdá se, že nebude žádný problém. Ovšem porosty v noci nějak nemají ty tvary, které bych potřeboval a tak se trochu dostávám do problému.Lampou projíždím okolí a je tam... Razím, ovšem kontrola má číslo 122 a já jdu na 153. Smůla.. Naštěstí se ale dá z mapy vyčíst díky členitosti okolí, že jsem jen kousek jihozápadně od té svojí a tak ji na kraji hustníčku objevuji. V cíli se dost diskutovalo o kontrole 121 (naše dvanáctá), ale tady při mně stálo štěstí, neboť když jsem se k ní blížil po okraji zeleného, právě se jí podařilo najít asi osmičlenné skupině... Třináctka jasně ve směru, ale čtrnáctka se moc nepovedla. Začal jsem dost dobře a čtyři pětiny postupu jsem realizoval v ideálním směru. Potom ovšem vidím Martina a ten mne upozornil na kontrolu na vodoteči kus nad námi. Přesto, že si myslím, že je ještě brzo, nechci nic ponechat náhodě a odbočuji k ní. Bohužel.. Je ale jasné, že je to pramen (SZ od mého konce vodoteče). Letím tedy dolů a pic - kontrola 149 (kupa). Bohužel... Kousek od ní nasvítím další kontrolu - 150 (u plotu). Bohužel... Projedu opět mapu a po pár krocích kontrola 119. Konečně ta pravá. Nechávám tady ke dvěma minutám, ale dostávám jen 17 sekund, takže ani ostatní se problémům zcela nevyhnuli. Na sběrku už po silnici a do haly opatrně, abych se vytočil u vchodu. Nakonec v naší kategorii dobíhám z lesa první a tak už to (bohužel ve slabší konkurenci) i zůstalo. Mistrovský závod běžely Zuzka s Luckou (obě D18), Marek (H16) a Kristina (D21) (taky Pája a ten si poprvé s konkurenceschopným světlem vyběhl stříbro - 30 sekund od zlata). Dámy to mají v současnosti bohužel ostře oddělené - Zuzka mnohem lépe běhá a Lucka mnohem lépe mapuje. V noci to je hodně o mapě a tak výrazně lepší Lucka doběhla devátá (tím ovšem těsně přišla asi o jedinou možnost získat "Áčko" na příští rok), Zuzka, která se pořád s mapou pere až jedenadvacátá. Marek v lese dost pobyl, ale i tak si dvacátým místem zajistil pro příští rok "Béčko". Kristina tentokrát doběhla, ale vychutnávala přes sto a to stačilo jen na 14. místo. Veteránské kategorie byly obsazeny (na rozdíl od mistrovských) velmi málo, a tak se čekaly slušné výsledky. Medaile cinkla nakonec pouze jedna, ale čtvrtí doběhli Lada (D35) a Petr (H50) a šestý Bohouš (H55). V početně jasně nejsilnější veteránské kategorii doběhl Patrik šestnáctý. A poněvadž se mu les velmi líbil, odcházíme ze zimáku jako poslední až dlouho po vyhlášení výsledků. Sprchy ve škole jsou pořád teplé, ve tři se zhasíná... Pedro: V sobotu dopoledne ti živější absolvovali trail-o, který v parku pořádali MFP. Před polednem jsme vyrazili do jednoho z nejkrásnějších o-terénů (v tomto bodu se mnou někteří naši borci ne zcela souhlasí .)) v Česku. Mapa Lazy sice už není zcela přesná, neboť čas se na lese už trochu podepsal, ale pořád se na ní dá postavit krásná klasika. Já jsem se letos zbaběle ukryl do kategorie H45, když deset kilometrů v H21 by po nočním bylo asi nad moje síly. Původně jsem chtěl jít odpočinkově a na jistotu, ale když se mi povedl na druhé kontrole (postup cca 150 metrů) tři a půl minutový zásek, trochu jsem přitlačil. Tudíž následovala další dvouminutová bota. Potom jsem šel dva postupy na jistotu a ve zbytku nechal už jenom do dvou minut celkem (tedy kromě postupu na sběrku, kde jsem dvakrát změnil ideu a ve finále to oběhl přes cíl). Přesto, že se na rozdíl od většiny domnívám, že se dá v tomto terénu většinou celkem slušně běžet, musím smeknout před Sosákovým průměrem "šest a půl" na kilometr. Západočeši měli svůj přebor na klasice a tak se vyhlašoval a s ním i výsledky 1. etapy (dvouetapového Trojúhelníku). Mně nakonec i s chybami chybělo pouhých 39 sekund na prvního a Eva (která podle svých slov také dost chybovala) byla třetí. Druhá byla v minimální konkurenci i Lucka, která ale opět kvůli zdravotní indispozici celou trať pouze obešla. Odpoledne jsme se rozdělili a my jsme KPČ trávili v nádherném okolí Kynžvartského zámku. V neděli se běželo na stejné mapě jako v pátek (Balbín). V západní části byla postavena krátká trať. Tahle část mapy byla orientačně i fyzicky asi nejjednodušší, což bylo při neděli docela příjemné. Je fakt, že bažin bylo požehnaně (pro většinu hned na jedničku), ale v čistém lese se běželo docela svižně (jen ta 133 se mi zdála ten večer nějaká podivná) a tak byly časy (což

28

v Česku nebývá úplně obvyklé) opravdu middlové. Ze soustředění přijela i Zuzka a v mapově jednoduchém terénu Lucce nadělila sedm minut. Závěrečné hodnocení: Počasí - nádhera; terény a stavba tratí - skvělé; teplé sprchy - byly; medaile -> zlato - Pedro (H45) a Lucka (D18), bronz - Eva (D55) => kdo nejel, přišel o spoustu silných zážitků :-). Pavla z oblastního přeboru ve sprintu: Ahojky, alespoň krátce, abys nebyl úplně ochuzen ... Na prezentaci jsme dorazili sice trochu pozdě, ale bez problému odprezentovali, pražská doprava přes den jezdí přeci jenom pomaleji, než jsem očekávala. Jediný problém byl s Markem, který měl jít v 07 a nepodařilo se mi ho ani přes opakovanou snahu nikam přesunout a to jsem zkoušela i místo tebe do 21. Marek nakonec dorazil, ani on se na prezentaci nedomluvil, ale nějak to zkoulel na startu a něco odběhl. Co nevím. My ostatní odstartovali v pohodě. Na startu docela frišno, honil se vítr a vypadalo to na déšť. Po startu se člověk rychle zahřál. Mapa úplně nová, Židovské pece 1:4000, z mého pohledu jasná, rychlá, bez větších chyb. Běželo se převážně v parku a mezi paneláky, čerstvě střižený trávník, spousty psů, důchodců a dětí . Rozhodující faktor byla rychlost nohou. Dá se říct, že ta nám chyběla všem, jediný úlovek pobral Kuba, bronz ve středočeších, na ostatní nezbylo. Výsledky v cíli byly chaotické a neúplné, tak si musíme počkat do středy na oficiální. Čekání na vyhlášení jsme si zkrátili vloženým závodem Gigasportu, cena za absolvování byla lákavá, lipíčko a slevový kupon do Gigasportu. Tomáš s Michalem si to pro velký úspěch (to lipo za to stálo ) dali dvakrát. Návrat domů 21:15. Dobrou noc a pořádně se vylež PS: zítra jsem PPŽ odpískala, já musím zítra odevzdat nějakou práci tak budu mít docela na pilno a nebudu to stíhat. Domluvila jsem se s klukama, že to pásnem a pojedem až za týden na Džbán. Pedro: Začal Žebříček B. První dva závody pořádali klokani u Brzic. Běželo se v terénu, v němž byly v roce 2002 MČR štafet a družstev. Terén je poměrně zajímavý, střídají se prudší svahy s kameny s plošším terénem s hustníky a spoustou průseků. Právě se stavbou v těch plochých částech byli mnozí nespokojeni, ale já jsem se vzhledem ke své indispozici tomuto "vyhnul", takže mně se terén i stavba líbila. Přestože byly parametry většiny tratí poměrně úctyhodné, běhali ti nejlepší (i díky poměrně slušné průběžnosti terénu) velmi rychlé časy. Naše sestava byla pouze osmičlenná (včetně dvou indisponovaných) a tudíž se velké výsledky nečekaly. Do desítky se na klasice nakonec protlačila pouze osmá Eva. Odpoledne následovala exkurze po HK a jejích osvěžovnách. Nedělní krátká trať se běžela ve stejném prostoru s podstatnou částí v kamenném svahu a asi se dost líbila. Bylo to technické, ale nezáludné a pro úspěch bylo třeba běžet přesně i rychle. To ovšem z nás momentálně nikdo neumí a tak i tentokrát medaile visely hodně vysoko. Bez větších chyb zaběhly jen šestá Eva a sedmá Lucka (obě ztrácely v běhu). My ostatní jsme se dívali na ty nejrychlejší z uctivého odstupu i díky chybám, kterých jsme (někteří) dokázali vyrobit značné množství. Ve skvělých výkonech naopak pokračují naši ex-reprezentanti Lenka (nyní SJC) čtvrtá v hlavní dámské kategorii. Pedro: Už začátkem května reprezentovala Pavlína Českou republiku v Bergamu v severní Itálii poblíž Milána na mistrovství světa a Evropy jednotlivců a týmů v běhu na 24 hodin. Popsala nám svoje dojmy. Pavlína: MS a ME jednotlivců a týmů Bergamo 2009 Ve dne 2. - 3. května jsem se zúčastnila výše uvedeného klání a vyzbrojena teoretickými radami a zkušenostmi jsem doufala, že se mi vyhnou mé již tradiční žaludeční potíže. Vyráželi jsme ve složení čtyři běžci, tři běžkyně + doprovod z Brna ve čtvrtek večer. Jeli jsme celou noc a před polednem jsme se ocitli v Bergamu. Plánovala jsem, že si přes den trochu lehnu,

29

ale nebylo nám to dopřáno. Bydleli jsme v hostelu asi 7 kilometrů od centra běžeckého klání, tak jsme na registraci, zahajovací ceremoniál a pasta party dojížděli autem. Ráno po snídani jsme odjeli na místo činu. Připravili jsme si zázemí a proběhli si na seznámení okruh, který byl 1134,945 m dlouhý se čtyřmetrovým převýšením a musím říct, že se mi vůbec nelíbil. Rozbitý asfalt, celý městem a ve vedlejším pruhu popojíždějící auta, autobusy... No, desátá hodina se přiblížila, tak jsme Šli do toho. Zkraje jsem běhala s Martinou, která z nás zaběhla dle očekávání nejlépe (175,098 km), až do doby, kdy jsem musela odskočit do ještě čisté kadibudky. Pak už jsme si Šly každá po svých. První hodiny jsem se snažila jít opravdu pomaličku (10 km/hod) a stále to Šlo. Asi po pěti hodinách už bylo velké vedro, ulice se rozpálily a vzduch se jen tetelil. Spousta běžců začala mít problémy se zažíváním a přehřátím, takže již tak nehezká trať byla stále víc znečišťována. Mně se problémy celkem vyhýbaly, i když nevolnosti jsem již trpěla a musela jsem hodně zpomalit. Teď s odstupem času už vidím, že to nezvládám hodně psychicky. Prostě se začnu litovat a nezmáčknu se, takže jsem po 12ti hodinách měla jenom 95 km a šla si poprvé lehnout. Celkem za noc jsem proležela tři hodiny, tady mám rezervu ☺. Jídlo a pití jsem nemohla polknout již od odpoledních hodin, ale stále jsem se nutila alespoň pít vodu. Jenomže ta byla hodné teplá a tak došlo i na mé. Po občerstvovačce, běžíce po červeném koberci, jsem cítila, že už nedoběhnu. Tak jsem se jenom otočila k divákům zády a potupně vrhala (vodu), za což jsem poté sklidila nemalý potlesk. Čím vším se ti lidé nebaví… Můj výkon byl mizerný. Ráno okolo páté hodiny, mi Martina povídá: Pavli, začni zase běhat, jsme 11. A dotahují se na nás Kanaďanky. Já jsem si myslela, že se asi zbláznila. Jak můžu běhat, když je mi tak zle?! A v tu chvíli mi bylo opravdu jedno, jestli budeme jedenácté nebo dvacáté. V odpovědi jsem moc milá na ni nebyla, ale pořád mi to vrtalo hlavou, a tak jsem se pomaličku rozběhla. A ono to docela šlo! A tak jsem posledních asi pět hodin chodila méně a více běhala a to je pro mne povzbuzení pro příště. Prostě si musím přestat foukat bebíčka a trochu se zmáčknout! Nakonec jsme ještě udolaly Španělky a Američanky, takže jsme v družstvech skončily na 9. místě. Takže už se těším na příští 24H. Pavlína Pedro: V Krtech pořádali Jeseničtí první dvě kola žebříčku A (a další dvě kola Béčka). V

krásných terénech byly připomínky k přesnosti map, ale závody se asi dost líbily. Poněvadž jsem stále za lempla, tak jen výsledky - v sobotu se na klasice do desítky vešli jen Eva (5. v D55B), Adam (8. v H10C) a Kristina (9. v D21B); v neděli na middlu opět Eva (5. v D55B), Jana (5. D10C) a Adam (10. v H10C). V Áčkách na klasice jasně lepší Zuzka, na krátké zase Lucka. V ŽA je Lucka zatím jedenadvacátá a Zuzka třicátá. Kristina: Osiřelí bez trenéra jsme se vydali v počtu xy Berouňáků na velkolepou akci, kterou pořádala Jesenice. Lidí bylo mraky, a když jsme přijeli, nezbylo pro náš stan ani jedno místo. Štěstí, že jsme žádný stan neměli. Startovalo se od 12:30 do 4 odpoledne a každý běžec včetně veteránů dostal do ruky patnáctku. V sobotu byl lehký chládek a naopak v neděli solidní horko. Tak klasika se běžela na mapě Viklan a využila se celá mapa ( H21). Cestovalo se po rozhraních porostů a podobných porostových záležitostech. Pod 10 na kilák to výrazněji stlačila pouze Zuzka Procházková v D18A, jinak naše průměrné výkony dle očekávání. Vojta mě upozornil na ceduli, na které byly 2 ukázky jedné a té samé mapy, akorát jednu mapoval jakýsi mapař D.T. a druhou Milan Bílý. Ta první byla lehce zfušovaná, takže pořadatelé si to stejně museli přemapovat sami. Stejně jsem na mapu zaslechla nějakou tu kritiku od Borovičky. při odpolední KPČ jsme učinili objev roku, našli jsmejako 1. Berouňáci po kratším ohledání terénu slavný viklan. Good job. V neděli se šla krátká trať v severní kamenité části. Kamenů bylo rozeseto po lese dost, ale žádné kamenité pole nebránilo rychlejšímu běhu. U nás tedy to rychlejší tempo bylo kamenem úrazu Celkově závody pohoda, pivo vychlazené a pořadatelé na jedničku.

30

Pedro: Středa patřila třetímu kolu Žaket PPŽ. Pořádala Kotlářka a běželo se na sprintové mapě

Hůrka (měřítko 1 : 5 000). Po předchozích dvou Babách, to byl balzám na tělo i duši. Přesto, že došlo k drobným nesrovnalostem (záměna kódů či jedna chybějící kontrola na začátku závodu), všechna mládež se s tím vyrovnala se ctí. Dokonce vyběhali i velmi slušná umístění. Ládík předvedl svůj skvělý běh a už i solidní práci s mapou, když sice jedničku oběhl po fáborkách, ale další kontroly už mapoval, zkracoval a jasně vyhrál (snad naposledy v H10L). Slušně i po nemoci se rozbíhající Jakub (3. v H12) a výborně i Pajda s Michalem (5. a 8. místo v H12). Maskot (Dominik) se také neztratil, takže i díky krásnému počasí vládla spokojenost. Horší to bylo tradičně na delší tréninkové trati, kde se nás tentokrát sešlo značné množství, ale do pořadí v popředí jsme rozhodně nezasáhli :-)). No alespoň jsme si krásně potrénovali. Honza: Hřebenáč 09 (jen telegraficky - podrobnější dojmy slíbili dodat Katka+ Hynek) Spojení: výborné, vlak sice plný, ale kola se bez problémů vešly. Účastníci: všichni, co se zaregistrovali dorazili v dobré náladě (8 párů). Počasí: jako stvořené pro závod – sluníčko, teplota kolem 20 st . Bloudění: přestože všemi bylo značení vyhodnoceno jako lehce nadstandardní našly se páry, které běžely tak rychle, že nestíhaly „udržet značení“ (Pacnerovi a Lída+Hynek). Na stranu organizátora padly dvě doporučení k doplnění značení – toto do příště doplním. Trať: k inovované trati jsem nezaznamenal žádná negativa. Zranění: Bohudíky žádné. Výsledky: 1. Laďka+ Vláďa Pacnerovi 3:15:00 2. Alena+Honza Markovi 3:22:00 3. Mirka+Leoš Reitermanovi 3:25:30 4. Katka+Pavlína Procházkovy 3:30:20 5. Zuzana Setínková+ Venda Šimon 3:45:00 6. Lída Zlatníková+ Hynek Urban 3:47:40 7. Lenka Nováková+ Jindra Buk 4:06:30 8. Lucka Hammerová+ Karel Novotný 4:30:30 Ceny: dodal Hynek a vyšly krásně pro všechny-díky! Těšíme se na příští ročník. Pedro: Žebříček A pokračoval třetím kolem. V sprintu v Moravské Třebové běželi jen Zuzka a

Marek. Oba předvedli jen průměrné výkony a to stačilo Zuzce na solidní 25. místo a Markovi jen na chvost. Odpoledne se běžely štafety a tady Zuzka zaběhla skvěle na druhé úseku první štafety Kotlářky. Marek finišoval v kamenické štafetě, která však diskla hned první úsek a tak byl jeho neslavný výkon asi ovlivněn i tímto. Po třetím kole se v ŽA posunula Zuzka na 23. místo, Lucka naopak klesla na místo 26. Pedro: V nedělních štafetách Zuzka opět výborně a Markovi se znovu nedařilo.

Katka: HŘEBENÁČ Tak jako každý rok jsme se zase všichni zdrávi a šťastni setkali v Jinčích na nádraží a tím že vyjedeme na hřebeny Brd. Dohromady se setkalo 8 dvojic. V 11:15 jsme byli nastoupeni a připraveni vyjet. Pořadatel Honza začal odpočítávat, všem zapracovaly svaly a najednou to začalo. Tlačenice vpřed!!! Já a moje dvojka maminka jsme zkušeně byly až vzadu©. Já jsem si jen tak zpívala, ale pak začalo být těžko, prudké kopce, kde mi maminka vždy zmizela za zatáčkou a já měla co dělat abych jí dohnala, ale vždy se mi to povedlo (naštěstí☺)!!! Postupně jsme dojížděly ostatní, což se mi líbilo. Ale kopce, kořeny a kameny se začaly zvětšovat a to se mi moc nezdálo hlavně pro moje nohy, ruce a hlavně zadek, který' trpěl

31

nejvíce. A protože den před tím pršelo jako z konve tak všude byly kaluže a hlavně zablácené cesty. Takže když jsem projela několikrát bahnem, připadala jsem si spiše jako černoch než Češka!!! Ale co se dalo dělat, musela jsem to překousnout, poněvadž moje milá partnerka mi mizela v dálce, co bylo po psychické i fyzické stránce dosti obtížné. Po několika kilometrech začalo být sucho v krku a jazyk se lepil na patro a svaly odumíraly, ale s tím jsem nemohla nic udělat, (bohužel). Žízeň jsem zahnala pár doušky ionťáku, ale toho jsem po chvilce litovala. Začalo se to ve mně všechno míchat a mě začalo být dost špatně, ale nemohla jsem nic dělat ani zastavit, protože jako vždy moje maminka byla daleko přede mnou. Ale na štěstí se to po chvilce vylepšilo, na maminku přišla také únava a problémy žaludku☺! Tak jsme se zastavili a já svůj hlad zahnala tyčinkou a to se zlepšila i moje krize po tom „ úžasným " piti! Dál to jelo skoro samo, ale do kopců to jet nechtě/o tak jsem. pro svou smůlu, musela zapojit své unavené a namoženě svaly. Ke konci to bylo lepši, sice únava a bolest se zvětšovaly, ale maminka taky zpomalila tak už jsem si i odpočinula (časem). Pak přišel šťastný závěr. Když jsme dojely, cítila jsem, jak se mi všechny svaly povolily a začaly odpočívat jako já! Objednaly jsme si ledové půllitry kofoly. Ve mně byl hned, jen to zasyčelo☺, pak jsem spořádala ještě 0,4Htrů kofoly a pak jsem si objednala kuřecí soté s rýží a maminka zůstala u speciality, smažený sýr s hranolkama ☺!!! No po chvilce nad námi zvítězila únava, já jí naštěstí přemohla, ale maminka s ní nic neudělala a musela si lehnout. Po několika hodinách povídáni přišlo na vyhlašování☺, kde jsme zjistili, že jsme skončili na krásném čtvrtém místě v čase 3hodiny 30minut. Obdrželi jsme nějaké fotky jakoby tajenka:-D. No ale my na to stejně nepřijdeme, takže bych řekla smůla!'.'. Po několika strávených minutách ve skvělé partě jsme vyrazili ještě s několika závodníky na nádraží. Ve vlaku se nám podařilo usnout a to se nám málem nevyplatilo... Ale teď už si užíváme tepla domova a mažeme si (teda aspoň já) namoženě svaly!!! Celý závod zdá se bych hodnotila jako skvělý závod ale ničí svaly☺!!! No příští rok doufám, že se sejdem jako tento rok a povede se nám to jako tento!!!!!!!!! DĚKUJI VŠEM A PŘÍŠTÍ ROK AHOOOOOJ!!!!'. Pedro: Žaket PPŽ pokračoval čtvrtým kolem. V Krčáku pořádala Pragovka. Centrum v neob-

vyklé (východní) části mapy. Tradičně to trochu drhlo na začátku, ale postupně se všechno rozjelo a fungovalo tak jak mělo. Mapa byla sice revidovaná, ale ty porosty se tam mění až moc rychle. Bylo vyhrožováno velkými kopci, ale nakonec jsme vyšplhali (i přes exkurzi na Hrádku) pouhých 250 metrů, což u šesti kilometrů není tak hrozné (na víkend slibují Sparťané při stejné délce o 100 metrů víc). Mladíci běželi opět dost dobře (odjížděli jsme moc brzy, takže dost borců bylo ještě v lese) a ti starší jenom dost. Já jsem se opět projevil jako šikula a hned cestou na dvojku jsem vyhodil kopyta a značně si potrhal a zakrvácel mapu a i tu průkazku se mi opět (až u třináctky) podařilo potratit (naštěstí jsem ji dohledal a nestálo mě to možná ani víc než pět minut). Příjemné proběhnutí bylo podtrženo i nečekaně pěkným počasím a poněvadž maskot doléčuje zašitou nohu, byli jsme i doma celkem brzy. Pedro: V mapově náročné a běžecky těžkém terénu loňského MČR na krátké trati se běžely 6.

a 7. závod oblastních žebříčků. Sobotní krátkou trať (pořádala Sparta) na mapě Holý vrch jsme si vesměs užívali a směrným časům jsme se nepřibližovali ani náhodou. V centru nebylo (přes upozornění) nijak plno a tak jsme vzali za vděk střechou nad hlavou a navštívili jsme i sousední osvěžovnu. Osvěženi jsme se potom v lese trochu pomotávali, ale mladí to vesměs zvládali dobře a Vašek vyhrál (H18), Marek byl stříbrný (H16) a Ivanka třetí (D10L). Slušně i Jakub (4. v H14), Michal (6. v H12) a Tomáš (8. v H12). Z dospělých se do elitní desítky vešly jen Hanka a Eva (8.a 9. v D45L). Krásný a těžký terén, hezké a náročné tratě a hnusné a mokré počasí, které závod ještě lehce ztěžovalo - ještě, že jsme se jli usušit domů.

32

V neděli se běžela klasika ve stejném prostoru. Závod se běžel i jako přebor středočeské oblasti. Po sobotní krátké, kde jsme strávili někteří i přes hodinu se na dvojnásobných tratích čekaly ataky 150 minut a opět jsme očekávání (někteří) skoro naplnili. Mladí se znovu snažili a ve středočeském přeboru si Vašek vyběhl stříbro (H18) a Kuba (H14) a Marek (H16) bronz. Ivanka na fáborkách tentokrát bramboru. V hlavních kategoriích se Pavla pořád dost pere s mapou, Kristina toho moc nenaběhá, já jsem stále lazar a Kuba netrénuje a tudíž jsme se nikdo nedostali pod dvě hodinky. Přesto i tyto výsledky stačily při neexistenci konkurence na první místo pro mne a třetí pro Jakuba a Kristinu ve středočeském přeboru :-)). Důležité ale opět bylo, že se všichni naši vrátili v limitu (ne všichni borci se vešli). Pavla: ....pod čarou k času strávenému v lese ......dneska ráno cestou na start jsme s Kubou Č. na toto téma diskutovali a shodli jsme se, že bychom mohli zavést do tvé statistiky jakýsi požitkářský index, to jako kdo si to v lese nejlépe vychutná za zaplacený peníz, taková kč/min ....já jsem dnes na 53 haléřích /min .... Jakub se s ohledem na délku tratě dostal pod padesátník (ženy mají trochu handicap, přeci jenom mají tratě kratší ) Pedro: Ve středu pokračoval Žaket PPŽ na Hostivařské přehradě. Pořadatelům (Příro) se po-

dařilo připravit velmi pěkný závod ve všech směrech - terén (už trošku oběhaný), tratě (občas se muselo do kopřiv), centrum i občerstvení po závodě. Skvěle opět zaběhl Ládík, který prodloužil svou sérii vítězství (H10) na tři a tentokrát se dařilo i bráchovi (Jakubovi), který suverénně vyhrál kategorii HDR. Velmi dobře i Tomáš, který je ovšem smolařem a tak si opět vyběhl jen "bramboru" (na medaili mu scházelo 16 sekund). Pedro: Konečně zase do jiné části Česka nás zavlékla Kotlářka na další žebříčky A a B. A

nutno říci, že výběr lokality se dost povedl. Krásné centrum, nádherné terény, přesná mapa a velmi kvalitní tratě se zasloužily o hodnotnou víkendovou zábavu. Žebříčkové (áčkové) tratě měly víkend jako nominační, ale ty časy, kdy se nás to týkalo už dávno pominuly a tak jsme si mohli v klidu les užívat. V sobotu se běžela krátká trať a v áčkách zaběhla skvěle Zuzka, která s poměrně malým odstupem zatlačila na první desítku (nakonec jí těsně unikla). Běželo se hodně v kopcích, dost v kamenech a tak Lucka díky fyzické náročnosti trati hodně vzadu. Veteráni bojovali, seč jim síly stačily, ale do desítky se prosadili pouze šestá Eva v D55B (která ovšem díky zranění trať pouze odpajdala a v neděli už nenastoupila), devátý Pedro v H45B (pořád stejná larva) a desátý Patrik v H35B. Takže nakonec nejlepšího umístění dosáhla Ivanka v D10L, když doběhla pátá. V neděli se běžela jižně od centra klasika. Opět krásný a pestrý terén, kdy čistý les střídaly šutry, poté bažiny v tmavě zeleném, zarostlé paseky - prostě chuťovka. Velmi hezky postavené tratě byly (naštěstí) překvapivě dost krátké, takže jsme přežili celkem v pohodě a i ti vybíhali dost pozdě se vrátili ještě před setměním :-). Zuzce se tentokrát překvapivě nedařilo a po hrubkách se propadla až do čtvrté desítky, Lucka oběhla trať svým rozvážným tempem, což jí stačilo na sedmnáctou příčku. Z rakváčů tentokrát jasně nejlépe sedmý Vojta (H60B) a ještě desátí Eva v D35B a Pedro. Do desítky se tentokrát vešla i Katka (10. v D16B) a nejvýš opět Ivanka (a zase pátá). V červenci příštího roku zve Kotlářka na třídenní pobyt a to vypadá celkem lákavě. Pedro: Už ve středu se běžel předposlední ŽPPŽ na Ládví. Tomáš po dvou bramborách vyhrál

(H12), Kuba čtvrtý, Ládík pátý a Michal šestý. Pedro: Procházci v sobotu lovili lampiony v Martinicích na VČ žebříčku. Pedro: Jarní oblastní žebříček končil osmým a devátým závodem v Hůrkách u Rokycan. Stavaři pořádali v krásném areálu loňských Béček. Pěkný a těžký terén (hodně kamenů pod nohama otloukalo kotníky), slušné tratě, skvělé centrum a krásné počasí udělaly závod. Sobotní

33

krátká trať na mapě Trhovník s malým převýšením (sliby i skutečnost do sta metrů) zpočátku hodně v zeleném (i hodně světlá nebyla jednoduše průběžná), pak do šutrů, pár skalek a hajdy domů. Ti nejlepší to šli pod půlhodinku, my tradičně o dost víc :-). Mladí vybojovali kompletní sadu medailí - vyhrál Vašek (H18), druhá Ivanka (D10L) a třetí byl Jakub (H14). Slušně i pátý Majkl (H12), šestý Marek (H16) a sedmý Tomáš (H12). V neděli se ještě oteplilo a čekala nás klasika na mapě Trhoň (patnáctka). Relativně ani ne moc dlouhé tratě, ale naše dlouhé časy. Přesto, že mapa dost seděla (jenom pár nových pasek), nemohl jsem se do ní nějak dostat a po prvních dvou kontrolách jsem začal kazit až neuvěřitelně. V druhé polovině trati jsem už netrefil ani jednu kontrolu a celé to vyvrcholilo na patnáctce, kde jsem již na postupu potkal v hustníku vepříka a tak jsem raději ustoupil a celý obešel a poté jsem to na dohledávce úplně zazdil. Když mi navíc v závěru odmítly nohy, byly z toho skoro dvě hodiny (OK Tom to dal za 80). A to mi paní doktorka doporučila jen mírnou námahu :-). Mladí byli ovšem opět úspěšní - Vašek další zlato, Ivanka a Majkl bronz. Jakub tentokrát s časem přes 100 čtvrtý, Marek šestý a Tomáš sedmý. Mezi dospělými se blýskli šestí Pavla v D35L a Vojta v H21K. Pedro: Jarní oblastní žebříček skončil a naši borci byli nadmíru úspěšní, když všichni, kteří

pravidelně běhali, získali licenci B. Marek (H16) a Vašek (H18) za první, Majkl (H12) a Kuba (H14) za druhé a nakonec i Tomáš (H12) za čtvrté místo. Pedro: Lokomotiva Pardubice pořádala už v pátek mistrovství ČR ve sprintu a sobota a neděle patřila mistrovskému závodu na krátké trati (middle). Po loňském přímém televizním přenosu byla letos kvůli televizi omezená účast v elitních kategoriích na pouhou třicítku, ale byly rozšířeny možnosti závodit v dalších kategoriích a tak se na závod přihlásilo více než osm set běžců. V půl páté startovaly ženy a i my jsme měli tak trochu zastoupení. Lenka se v poslední době docela rozběhala (hlavně na kratších tratích) a tak se (asi jako poslední) nominovala do elity. Zaběhla standart, ale díky dvěma chybám se nevešla do první dvacítky a skončila na dvaadvacátém místě (proti loňsku se zlepšila o jedno místo). Poté startovali muži, ale tam se nás to (zatím?) vůbec netýká. Závod byl dramatický, ale Olaf vyhrál celkem jasně (o víc než 20 sekund). Tratě byly postaveny především pro běžce. Já osobně jsem takhle jednoduchý a nezáludný sprint snad ještě nešel (tedy šel jsem jich jenom pár). Ale právě tohle asi odpovídalo definici sprintu mnohem lépe než mnohdy pozašívané kontroly na náhodu. Obvykle i ve sprintu dokážu vyrobit kolem tří minut chyb, ale tentokrát to bylo celkem tak kolem minuty, ale antibiotika a infekce mi "trochu" bránily v běhu a tak jsem ztrácel především proto, že jsem se dost larvil. Nakonec ale i tohle stačilo do první desítky se ztrátou necelých dvou minut. V cíli to vypadalo dlouho na skvělý výsledek Lady (5. místo), ale brzy jsme byli (Ladou) vyvedeni z omylu, neboť to byl pouze error :-(. A tak nejlepšího výsledku (i bodově) dosáhl Vojta - osmý v H60. Výborný závod odběhla i Pavla (10. v D35). V mistrovských kategoriích jsme měli jen dvě zastoupení. Zuzka se rozbíhala velmi pomalu a po chybách na čtyřku a osmičku a volné závěru to stačilo jen na 25. místo se ztrátou téměř čtyř minut. Lucka mohla pouze do druhé kontroly (1:12 :-( ) a potom zcela odpadla a už se jenom propadala, až na ní nakonec zbyl černej Petr (jeden disk se nakonec ještě našel :-)) a ztráta více než šesti minut v takovémto sprintu je víc než propastná. Následoval přesun do Čáslavi a vášnivá noc. Ráno nás opustili Pavla s Jakubem (jeli na bajky do Bakova) a Zuzka (odjížděla přes Poděbrady do Belgie) a už tak skromnou výpravu začala nad ránem opouštět i Lucka, jejíž časté návštěvy na toaletě nevěstily nic dobrého. Vyblitá téměř z podoby na semifinálový závod rezignovala a tak nás běželo krátkou pouze pět. Mistrovství tak běžel pouze Marek v H16 a podle očekávání z jeho snažení bylo jenom céčko a pohled na jeho doběh s buzolou na krku už byl spíš smutný než legrační. Lada se nám zakulacuje, a tudíž se musí v lese šetřit, Patrik dost chyboval, Vojta dorazil na start o téměř osm minut později :-) a tak jsem si do áčka do-

34

běhl pouze já. Po tradiční chybě na jedničku, následovala chyba na dvojku (celkem tak dvě minuty), ale potom se to celkem hnulo a další větší bota následovala až na desítce (1,5´). Potom už jsem se větším botám vyhnul a nakonec z toho bylo překvapivé páté místo. Vzhledem k tomu, že jsem stále myslel na paní doktorku, která my doporučila jen mírnou námahu jsem to moc nečekal. Ale bylo zřejmé, že se asi i dost dalších běžců docela šetřilo. Tratě byly tentokrát náročnější (i když loňské náročnosti zdaleka nedosahovaly), terén byl dost často málo průhledný a tak byli běžci celkem spokojeni. Večer jsme se troch zrestaurovali, já dobral antibiotika a čekal, jak se zítra krásně proběhnu. Bohužel už večer dostávaly mé plány trhliny. V neděli se vstávalo brzy, neboť start byl už od 9:30. A Vojta začínal v 7. Moje vnitřnosti měly stále pohotovost, a tak jsem musel odložit snídani, neboť jsem se bál, že by mne záhy opustila. V centru se bouře uklidnila a tak jsem si dal dvě buchtičky a po půl jedenácté klusám na start. Není to nic moc, ale už jsem párkrát rozběhnul podobné stavy a tak jsem mírný optimista. I tentokrát je les rychlý (ještě rychlejší než v sobotu), tratě opět pěkné, terén obtížný tak akorát, jenže... Dvě stě metrů na mapový start rozbíhám svižně, ale už cítím, že i buchty se chtějí podívat do lesa. Ještě před jedničkou se stává situace kritickou a tak abych nebyl tolik na očích zabíhám do zelené trochu dříve než jsem původně chtěl a bojuji, ale první buchta mne opouští. Celou dobu ale prolézám hustníkem a tak, když se opět vracím do reálu jsem trochu mimo a než se opět seberu mám tam tři míny a je po závodě. Přesto to ještě zkouším, ale u trojky přichází i druhá část a já potupně odbíhám doprava, tentokrát se zastavuji a pouštím i druhou buchtu na svobodu. A opět jako přes kopírák - nějak se nemůžu najít a nabírám tak bůra. Takže asi všichni už jsou přede mnou a tak už jenom to přežít. Jdu dál dost volně, ale i tak (překvapivě) netrefuji skoro žádnou kontrolu a tudíž jsem docela rád, když jsem v cíli a můžu si vypláchnout krk :-). Nu což není každý den posvícení... Jsme mladí a máme ještě dost času na medaile :-)). Marek tentokrát celkem solidně na devátém místě (buzolu na krku jsem naštěstí neviděl), slušně i Vojta (celkem dvaadvacátý) a Lada. Peškem byl tentokrát Patrik, který vynechal jednu kontrolu a byl disk. Hodnocení mistrovského víkendu by bylo asi tradiční - velmi precizní pořadatelé připravili výtečné závody, ale naše výkony stály vesměs za prd ;-) Pavla: Již tradičně jsme v sobotu jeli Ruskou Ruletu pořádanou nadšenci z Bakova nad Jizerou, jelikož jsem jela s Kubou a cestou do Bakova jsme si ještě odskočili na páteční sprint do Kutné Hory, padl letos los na krátkou trať "Mrazík". Ráno v Čáslavi, když jsme opouštěli spící tělocvičnu (snad jsme moc lidí nevzbudili) jsem si říkala, že to moc dobrý nápad nebyl, čekal nás přesun do Mnichova Hradiště což vydalo na 1 3/4 hodiny jízdy. Na prazentaci jsme dorazili mezi posledními, na devátou, nenasnídaní, rozespalí a po obloze se honili mraky. Klábosení se známými tvářemi a příprava kol nám přeci jenom zvedli náladu. Před startem jsme proprali trasu (čekalo nás pouze 9 kontrol 31-39, pevné pořadí, letos poprvé na čipy), s Malčáky, kteří startovali 5 minut před námi jsme probrali strategie. Cíl jasný, jet na pohodu a dojet Malčáky . První kontrola pohoda, druhá naprosto jasná, leč na turistické 1:50000 zdaleka nejsou všechny cesty na mapě a naopak, tu jsme dali až na podruhé, neva jedem dál, mezi třetí a čtvrtou kontrolou se spouští přeprška, nu co jedem na lehko, bez pláštěnek, pokračujem, přes dioptrické brýle v dešti nic vidět není (Jarda Malec se přiznal, že svoje sluneční zahodil), naštěstí jedem chvíli s jinou dvojicí, kteří vidí a kontrolu trefují, přestává pršet, pátá kontrola a Malčáci stále nikde. Najednou koukám, Jarda Malec proti mě, jede teprv na 5, hurá, v našem týmu zavládá naprostá pohoda, cíl splněn, nakonec vykouklo i slunce a tak optimisticky naladěni pokračujem až do cíle. K našemu úžasu v cíli zjišťujeme, že čas dobrý a jediní kdo nás nakonec předjel jsou ostřílení hoši Hornychovi z Kladna. Pohodový závod a druhé místo, Malčáci nakovec šestí ...... dobře strávená sobota Pedro: Blíží se prázdniny a byly ukončeny další OB soutěže.

Už ve středu 17.6. skončil posledním závodem ŽPPŽ. V posledním závodě odčinil Ládík svůj

35

předchozí výpadek a opět jasně vyhrál. Vzhledem k tomu, vyhrál tři ze čtyř absolvovaných závodů, zvítězil o více než šedesát bodů i celkově. Licenci B potvrdil i pátým místem Tomáš, čtvrtý ještě Jakub a dvanáctý Michal. SmartMaps Cup po 9. kole - 1. Vašek (H18), 3. Zuzka (D18), 4. Jakub (H14), 5. Marek (H16), 8. Michal (H12), 9. Tomáš (H12). Ve veteránském žebříčku se do desítky nevešel nikdo :-( - Nejvýše Lada (D35) a Patrik (H35) dvanáctí. Pedro: Tradičním posledním jarním vrcholem sezóny bylo Mistrovství České republiky v rogainingu. Pořádal KRK pod vedením Honzy Tojnara. Běželo se opět v Krušných horách. Centrum bylo tentokrát v Česku, severovýchodně od toho loňského v Novém Městě. Sběratelé zážitků si opět přišli na své. Hnusné počasí (voda) bylo vylepšeno alespoň slušnou teplotou a tak moc strachu nenahánělo, velké kopce v jižní části mapy se daly vynechat a tak vadila jen trvalá mlha, která ukrutně snižovala viditelnost. Zde lze třeba dodat jedinou zásadní připomínku k pořadatelům: Na místech s krásnou vyhlídkou (Aussicht Punkt) jsme díky tomu, že pořadatelé mlhu řádně nerozehnali, viděli ho...no. Naše účast byla již tradičně hojná - běželi všichni zaregistrovaní členové plus ještě Petr Dudík and his company (celkem 7 kusů). Petr s dětmi a jejich přáteli běželi pouze "dvanáctku" (tři mixy) a urvali pro sebe jeden bronz (Tereza s Honzou), páté a desáté místo. Vzhledem k tomu, že jsme letos měli dost potíží a moc jsme se na rogáč nepřipravovali a tudíž jsme ani nepočítali s nějak oslnivými výsledky, dorazili jsme do centra až v sobotu po startu dvanáctek a tak jsme se s Petrem vůbec neviděli (ale třeba nám zase on nebo i další účastníci zájezdu něco o svém putování napíší). Jak bylo řečeno, dorazila většina čtyřiadvacítkového týmu (kromě Bohouše, Jany, Kristiny a Míly) až v sobotu. Hned jsem se odprezentovali a než jsme se očipovali, byly rozdány mapy a začalo se plánovat. Já obvykle dám na první dojem a tak mi plánování nikdy nezabere víc než dvacet minut. I tentokrát se to podařilo. Ve hře byla dvě omezení - nemůžeme moc do kopců, neboť já se teprve lehce probírám z téměř dvouměsíční infekce, doléčené antibiotiky teprve minulý týden a Eva toho taky nemá tradičně v závěru školního roku moc naběháno (to je důvod, proč okamžitě zavrhujeme jižní část mapy) a naše stará těla si prostě potřebují odpočinout v centru a dát si alespoň trochu normálního jídla, proto je nutno natočit dva okruhy. To je důvod, proč plánujeme trochu netradičně okruhy ve stejném prostoru - nejdříve vnější (50 km vzdušně) a poté vnitřní (28 km). Je fakt, že kontroly jsou zde řidší, ale jak se později ukázalo, bylo to asi nejlepší současné řešení pro naše už předem zmordovaná těla. Start v pravé poledne a my míříme na dvaatřicítku. Tam jde celkem houf, takže se vezeme ve skupince. Kontrolu razíme mezi prvními. Had se tady rozděluje na tři proudy a my se vydáváme na třiasedmdesátku. Po zaváhání u benzinky nás dotahují veteránky (Áda s Jitkou) a společně s nimi lehce dohledáváme. A dál (72) už pokračujeme sami. Lampion dáme snadno, ale odběh se moc nevyvedl (Eva mi říkala, že se máme dát jinudy :-)), ale zaváhání nás stálo necelých pět minut a my fičíme dál na první devadesátku. Vzhledem k tomu, že leží těsně u flájské obory je její dohledání snadné. Další tři kontroly (81, 47, 67) jdeme celkem svižně a ani dohledávky nemají chybu. Skálu u třiaosmdesátky najdeme lehce, ale kontrolu u ní nevidíme. Přesto, že odhadnu hned zpočátku, kde by kontrola měla být, svůj nápad zavrhnu a obcházíme celý skalní masív a až poté, co na něj vylezu, uvidím seshora kontrolu pod sebou. Horko těžko sešplháme a opípáme krabičku. Vzhledem k tomu, že ani tady neztrácíme moc přes pět minut nijak nás to nebolí. Už několikrát kolem nás přefrčely cyklisté jedoucí MTB maraton a my teď před tím než dáme další kontrolu (77) potkáváme jejich občerstvovačku, kde dostáváme napít jonťák a vodu (Eva jí už má v té době docela málo). V týmu vládne pohoda, zpomalujeme, kecáme a přecházíme odbočku k devětatřicítce. Naštěstí se probereme docela brzy, vrátíme se a už opět pozorní bezchybně dohledáme. Další postup je s jednou chybnou odbočkou (ukazuje to GPS, ale vůbec si na ni nepamatuju) a až na kontrolu 59 jdeme stále svižně a bez větších chyb. Máme za sebou šest a půl hodiny a urazili jsme akorát mara-

36

ton. Další postup vede vesničkou Hermsdorf, kde je díky mlze a dešti sice liduprázdno, ale téměř u každé chalupy sedí nějaké figuríny a tak se při pochodu dobře bavíme a než vylezeme ze vsi míjíme i diskotéku a stáváme se atrakcí pro místní. Čtyřicet devítku dáváme trochu nejistě a komplikovaně, ale následující (79) je jasná a rychlý postup z ní (na obrázku zelený) je způsoben tím, že jsem si u ní konečně sednul a vysypal kamínek z boty (ten byl nakonec důvodem jediného drobného otlaku na noze) a potom dobíhal Evu. Na další devadesátku (95) musíme do kopce. Když se k ní blížíme potkáváme mladý pár p kterém si myslíme, že nám může podat informaci o kontrole. Bohužel :-) se dozvídáme, že oni ji taky teprve hledají. Špatně si přečetli popis a hledali něco úplně jiného. Otočili a vyrazili společně s námi. Dohledávka nebyla obtížná a tak jsme se v šeru vydali dál. Před osmačtyřicítkou, ještě než jsme vlezli do lesa, jsme připravili a nasadili světla. Zatím nesvítíme a u osmačtyřicítky potkáváme Miladu se Zuzkou, což byl poslední sobotní kontakt se soupeři. Další běžce potkáváme až za více než čtyři hodiny. Světla rozsvěcujeme před ne úplně jednoduchou dohledávkou na 76. Pečlivě čteme mapu celkem v pohodě ji dáváme a stejně tak i mnohem jednodušší osmdesátku. Pokračujeme na další devadesátku (96), rozhlednu nad městem Altenberg. V té chvíli už jdeme velmi volně, ale stejně tu pravou odbočku (byla u ní tabule se směrovkou na Prahu) přecházíme. V zatáčce si to uvědomujeme a vracíme se, ale vymotat se z města není jednoduché. Navíc je tak hustá mlha, že svítilny jsou nám naprd, neboť stejně dál než na 10 metrů nevidíme a tak ani nepoznáme zda jsme v lese nebo na louce. Naštěstí zjišťujeme, že na vrchol k rozhledně vede modrá turistická značka a té se držíme. Na několika rozcestích je docela příjemné vědět, že jdeme správně. Při cestě dolů se v mlze na chvíli ztrácíme a zase až modré značky nás přivedou správně zpět do města. Pak následovaly dvě pohodové noční a po nich dlouhý přesun k jedenačtyřicítce. Cestou máme trochu problémy na rohu zakázaného prostoru (vleze dokonce někomu na zahradu :-), ale nakonec najdeme tu pravou cestu a vylezli na silnici. Pak následovala největší mapová chyba. Všechno promyšlené, nakrokované a přichází odbočka jako víno, ale zdá se mi, že je ještě brzy a tak zalezeme do houští až asi o 50 metrů dále. Prolézáme neskutečným humusem a naše úsilí je korunováno "úspěchem" - nacházíme nivelační (?) tyč. Podle mapy je skála (a u ní lampion) kousíček vedle. Skutečnost je ovšem zcela jiná. Leze v houští a nic. Když už se vracíme, vidíme dvě světla a dva borce, kteří kontrolu hledají ve stejném místě jako my. Chvíli češeme společně okolí, ale nakonec se vydáváme zpět k silnici. Oni, že to balí a jdou dál, my že se ještě pokusíme. Razíme opět do buše a zprava opět tatáž dvojice, které to nakonec taky nedalo a především objevili odbočku, po které jsme my také chtěli původně jít, ale zdála se nám moc brzy... No prostě byla tam... Celková doby hledání (od té doby co jsme poprvé slezly ze silnice) 24 minut. Povzbuzeni úspěchem jsme se rozhodli ještě sebrat pětatřicítku, což se nám nakonec málem nevyplatilo. Když začínáme sestupovat od silnice k železniční trati, začíná mne zlobit světlo, občas zhasíná a než lampion dohledáme, už nedokáže svítit víc než 10 sekund v kuse. Od kontroly vychytrale odcházíme více doprava, abychom se vyhnuly cestě po které jsme přišli a moc se nám nelíbila. Nakonec se ukázala samozřejmě jako delší a horší :-) a navíc mi lampa definitivně zhasíná. Poslední kontrolu prvního okruhu (21) ale dáme dobře a pak už je následuje 400 metrů prudkého sešupu v totální buší s jedinou lampičkou. První kolo končí po patnácti hodinách a 83 kilometrech. Hash house letos loňských kvalit sice nedosáhl, ale i studené těstoviny (hlavně že byly servírovány se vším až pod nos) hodně pomohly. Trochu zvláštní bylo, že čaj jsme si museli koupit, ale regenerace proběhla celkem v pořádku a my se mohli před pátou opět vydat na "výlet". Dříve jsme stejně nemohli, neboť světlo nesvítilo a vzhledem k tomu, že jsme se chystali na legendární padesátku, kde mnozí pohřbili svoje ambice, jsme na to potřebovali pořádně vidět. Poučeni soupeři jdeme velmi opatrně a snažíme se držet kontakt s mapou co nejblíže kontrole a nakonec se nám to i podaří. Poté ale následuje pochod totální buší, kdy 650 metrů urazíme za čtvrt hodiny. V té chvíli už mne zcela zradila kolena a začíná to dost bolet. Už volněji dáváme 57 a 74, vynecháváme 56 a jdeme rovnou na 84. Už ani neu-

37

važujeme o 58 a jdeme rovnou na 37 a po ní na nejvzdálenější 88. Tady už mě bolí kolena tak, že se jenom belhám, ale do cíle to odhadujeme na 8 kilometrů a máme na to více než tři hodiny a to musíme lehce dát i když už bez původně plánovaných 53 a 60. Hodinu a čtvrt se belháme ke čtyřiatřicítce, potom 33 a domů. Za 22:40 jsme urazili 114 kilometrů s celkovým převýšením 2405 metrů. Naběhali jsme toho relativně hodně, protože jsme se pohybovali v oblastech s menším počtem kontrol, ale zase jsme překonali asi o kilometr menší převýšení, než obvykle, což se nakonec ukázalo jako nejdůležitější. S mapou jsme se srovnali dost dobře, ale to asi většina týmů, neboť to byla asi úplně nejlepší mapa na které jsme rogaining běželi (dokonce o kousek lepší než ta výborná loňská), ale fyzicky to prostě letos nevyšlo. Potíže se ale nevyhnuly ani našim dalším týmům - Pavlína (s Pavlem) to s nohama plnými puchýřů musela zabalit už nad ránem (a díky tomu přišli těsně o medaili), Švirda si odrovnal koleno už po devíti hodinách a tak Jansovi hoši (Pája a Landi) museli zabalit, Eva zrušila kyčel a Bohouš holeň. I tak jsme v kategorii veteránských mixů obsadili druhé, čtvrté, páté a šesté místo. Mlaďoši byli druzí v juniorech a Kristina s Mílou třetí v ženách (o medaili je připravily veteránky). Přesto, že včera to vypadalo jako v polní lazaretu, dneska v sauně už jsme všichni poskakovali (skoro) jako za mlada a až na chybějící teplou polévku či guláš v centru všichni pěli na závod jen slova chvály. Petr: Posílám svoje zážitky z letošního rogáče. Jako každý rok jsem se přihlásil "jen" na 12 hodin, protože mi to stačí a nohy po něm bolí až hrůza. A to jen chodím a neběhám.Letos to požadatelé uspořádali jen přes den, což je škoda, ta noc se mi vždy moc zamlouvala. Ráno jsme měli mapu předem jen půl hodiny předem, ale už za 15 minut nás volali na start ke slovu pořadatele. Tak jsme toho moc nevymysleli a museli jse vyrazit s tím, že se pak uvidí co dál. Z našírodiny nás přijelo 7.My jsme byli 3 -já, dcera Kristýna a její hoch Alan. V dalším družstvu byla dcera Terezka a její hoch Honza a pak ještě poslední družstvo tvořil syn Jan se snoubenkou Aničkou. Takže jsme měli i rodinnou soutěž. Od startu jsem každý vyrazili jinam a to je pocta stavitelům, že nebylo jednoznačné řešení jak začít. Stačili jsme předem vyloučit jižní část s kopci a vyrazili na sever.Už první 31 nebyla úplně jednoduchá, těch cest tam byo nějak moc. Pak na 40 po cestě, lesem se to zdálo dost zabušené. Alan jako jediný z nás měl goretexové pohorky a chlubil se, že bude mít sucho v botách. Opravdu měl, ale na rozdíl od nás jen o hodinu déle.(to je 2 hodiny od startu). Dále jsem dali 60 po průseku a kousek azimutem přes kosodřevinu. Pak na 41 se mi vyplatilo, že často krokuji, bez problémů jsme po odměření vzdálenosti odbočlili do mlhy a našli na první pokus tu správnou skálu.Pak cestou na 75 jsme měli největší problémy za celou trať: po vyjití z lesa a přechodu přes golfové hřiště najednou vůbec nebyla v mapě nejen hranice ale ani řada domů a silniček mezi nimi.Jen busola nás v husté mlze dovedla správým směrem nad tunel přes silnici. (Doma z leteckého snímku jsem porovnal, že tam opravdu v mapě toho dost chybělo). Pak jsme přehlédli vrstevnice a na 75 šli spodem. Přes 60 jsme kráčeli na 96, kam nás dovedli směrovky s turistickou značkou. Nebýt jich a také názvu na mapě u kontroly, tak bychom si v husté mlze trochu pobloudili. Pak jsme šli po státní silnici na 80 (značnou část vedla podél silnice cyklostezka) Před 76 na silnici jsme zaváhali kudy na ni. jen azimutem jsem se bál a tak jsme našli ten můstek, co je v mapě, od silnice na něj totiž vedla stezka. A od můstku už to byl kousek ke kontrole. Na 46 vedla našim směrem cesta, ale ta se brzo ztraila my jsme si užili pochodu volným terénem. 95 byla jednoduchá po cestě, pak na 79 přes vesnici a na 88 zas po silničce. Tady už začala Kristýna naříkat na puchýře na šlapkách a my jsem zvolnili a několikrát čekali, až si zalepí puchýře a vezme suché ponožky. Chtěli jsme jít přes 37 na 58 a 84, ale vzhledem ke stavu Kritýniných noh jsme šli už jen přímo na 84. Cestou po silnici jsme objevili svatební alej, kde už asi 5 let vysazují svatební páry každý svůj stromek a dají si k němu cedulku se jmény a datem sňatku. Už tam bylo více jak 100 stromků. Šli jsme

38

už hodně pomalu, Kristýna statečně našlapovala v promáčených botách. Až před 84 jsem si všiml, že tam ze silnice od severozápadu není žádný most. Potok to byl hraniční a byl dost široký a žádná sloní stezka tam nikde nebyla. Ale zdolali jsme ho. V Moldavě nás překvapilo, že je to typicky pohraniční částečně vybydlená vesnice s českým nepořádkem. Rozdíl od těch upraených německých vesnic byl značný. 45 od spodu byla dost těžká, ale dali jsme ji hned na první pokus. Pak jsme ukecali kristýnu, že ještě musíme mít řes 1000 bodů a aby vydržela ještě tu 50 a 32. Dala se přesvědčit. Tak tu 50, která vypadala dost obtížně, jsme hledali od konce průseku, azimut se nedal použít, byl tam dost prales, ale od oka a s krokováním jsme ji hned našli. Azimut z 50 na 32 byl horor přes melioráky plné vody a bahna, bylo jich napříč aspoň dvacet. 32 jsme našli po sloní stezce a pak už byl jen cíl a to blaho se posadit a zout si promáchané boty. Kdyby nebylo hendikepu Kristýny, tak jsme chtěli ještě přidat 58 a 57 a74 a 73 ale ani to by nám na úspěšnější Terezku s Honzou, kteří náš rodinný přebor s přehledem vyhráli, nestačilo. Závěrečné hodnocení: mapově bez problémů, jen to mokro bylo dost nepříjemné a škoda, že jsme to nemohli jít celé naplno.A některé kontroly v noci by museli být hódně zajímavé. Snad příště se zadaří a my ten rodinný přebor zas vyhrajeme. Někde v hustníku jsem ztratil závodní plastové brýle na čtení mapy, ale asi je zázračně někdo našel a jsou prý v tašce s cenami a diplomem pro Terezku a Honzou. Takže i já jsem takto dostal cenu od pořadatelů. Zuzka: NONSTOP ŠTAFETOVÝ BĚH PODĚBRADY-BRUSEL 20.6-28.6. 2009 Začalo to na nádraží v Poděbradech, kde se sešli Hořovice a pokračovalo na placu u gymnázia Poděbrady kam dorazil celý náš nonstop tým (Gymnázium Hořovice, Sportovní gymnázium Kladno, Gymnázium Poděbrady a Hotelová škola Poděbrady). Než nám dovolili vyběhnout museli jsme ještě „zašaškoval" před Divákami a za potlesku obecenstva se vydala první pětice na Irasu dlouhou 1200km. A teď trochu k organizaci běhu, aby jste si mohli udělat obrázek, jak jsme to vlastně běželi. Bylo nás 25 běžců a 8 dozorců (profesoři), na začátku jsme se rozdělili do pěti skupin po pěti Členech, každá skupina za svůj úsek musela uběhnout přibližně 50km s dvěma profesory a tranzitem v zádech, zbylých 20 běžců přejelo autobusem na smluvené místo, kde počkali na tranzit s běžci, aby se pětice vyměnila za jinou čerstvou a odpočatou. Většinou jsme si čekání krátili hrou karet nebo častěji spánkem, spalo se bud v autobuse nebo venku pod širákem na karimatkách a ve spacácích. Jídlo jsme si vozili s sebou a na zastávkách kdy jsme čekali na tranzit nám profesoři vždycky něco dobrého ukuchtili. Na mojí skupinu většinou vyšli noční úseky, ale i ly měli svoje kouzlo v podobě východů slunce... Celkem se běželo 23 úseků. Trasa vedla v Čechách přes Šumavu (Klatovy), v Německu jsme probíhali Norinberkem, Mohuči a Wiesbadenem a v Belgií jsme skončili v Bruselu. V uvedených německých městech jsme museli, v rámci poselství Jiřího z Poděbrad, který jsme vezli, stavět, polřást pravicemi starostům a předat nějaké dárky, vždycky jsme dostali něco dobrého k jídlu a na oplátku taky nějakou maličkost. Ve Wiesbadenu jsme měli možnost proběhnout město v doprovodu policistů, úsek měřil asi 11 km zakončenou převozem přes řeku Rýn(ůčastnila se čtveřice z Hořovic, včetně mě☺). Závěrečný úsek uběhli dva studenti z Hořovic a dva studenti z Kladna maratón (asi toho měli málo). V Bruselu, kam jsme dorazili 25.června, nás přivítali a pozvali nás na Czech street party, která se konala v rámci ukončení předsednictví české republiky v čele EU. Taky jsme měli možnost prohlídnout si budovu evropského parlamentu zevnitř s krátkou přednáškou české pracovnice. Ubytování jsme měli zajištěné ve tříhvězdičkovém hotelu a další dva dny v Bruselu se nesly v duchu prohlídek. Navštívili jsme Atomium. výstavu MíniEurope... A jako třešnička na dort byla samozřejmě česká Street party, kde hrály kapely: Mig 21, Clou, Kryštof... 27.června večer jsme nasedli do autobusu, to už nás čekala jenom jedna zastávka (přece nemůžeme přijet domů s prázdnou) u obchodního centra, kde jsme nakoupili domu vyhlášený belgický pralinky, čokoládu a pivo. A pak už jen hurá domů. Autobus nás dovezl až „do postýlky" v Hořovi-

39

cích byl už v Šest ráno 28.června, pak stavěl ještě na Kladně a v Poděbradech. To už jsme si jenom zamávali a šli spát. Pedro: Čtyřčlenná skupina nás reprezentovala na Advanta cupu ve Zdoňově. Velký průlom do

výsledkových listin tentokrát v poměrně silné konkurenci neudělali, ani ve sprintu a překvapivě ani v noci. Pedro: Zároveň s mistrovstvím probíhalo i Dolomites 5 Days. Lucka se v poměrně silné kon-

kurenci (víc než 80 osmnáctek) protlačila z počáteční 35. až na celkovou 24. příčku. Pedro: Na H.S.H. Vysočina cup 2009 běhali výborně Vojta (6. v H60) a Eva (7. v D55). Bohouš na konci druhé desítky v nabité H55 a Kristina pátá na tréninkových tratích. Pedro: Po delší době (spadl mi po více než šesti letech provozu počítač) krátce k závodům.

Čtyři jsme běhali po slovenském krasu a ráji a byla to nádhera. Podrobněji snad příští týden po Bohemii (pokud si budu ještě něco pamatovat) i s obrázky. Zlato si po čtyřech etapách suverénně vyběhl Vašek v béčkových osmnáctkách a bronz Eva v D55. Pedro: Ve středu nad ránem (29.7.) vyrážíme ve čtyřech v narvané Fabii směr Východ - čekají nás čtyři etapy Grand Prix Slovakia a Slovak Kars Cup 2009 (dvě na Silické planině a dvě ve Slovenském ráji). Česká část cesty je po dálnicích a když se nám nakonec podaří s drobnými obtížemi projet matičku Prahu, pokračujeme celkem svižně na Moravu. Tam se probijeme po objížďce až pod slovenské hory (se zastávkou u Liptovské Mary) a před pátou dojíždíme do Dedinek. Krásná vesnička je umístěna u přehrady Palcmanská Maša, kde se dá určitě krásně plavat, ale to ještě netušíme, že si to vyzkouší pouze Eva a to jen jednou. Prezentace je úžasně vymakaná - postupuje se postupně k pěti stolům, kde vás odbavují. Stojím hned druhý, ale mám smůlu na jakéhosi Poláka, který mou prezentaci dokáže protáhnou na celkových 30 minut (zlatí Češi), když sám trávím u pěti stolů asi 3 minuty. Ubytováni jsme na místním fotbalovém stadiónu a tak odpadá tradiční hledání rovného placu. Ťukneme zhruba střed, abychom měli blízko ke všem strategickým bodům. Bohužel, jak později zjistíme, obestaví nás později ze dvou stan "chrápači" a ze třetí neuvěřitelně uřvaní "Uhři". Večer následuje krátký průzkum terénu a "tichá" noc. První etapa se běžela na Silické planině (kam jsme museli dojet 52 km) a čekaly nás tradiční závrty na mapě Torzo. Naštěstí to bylo celé v lese a nedošlo na "žlutozelené peklo". Poněvadž jsem lezl na mapu po delší odmlce, šel jsem to hodně opatrně (navíc jsem se teprve třetí týden rozbíhal) a to se docela vyplatilo, když jsem s jedinou větší chybou (2´) doběhl jako šestý. Na planině se překvapivě objevil i Vašek, který se přihlásil a běžel za SCM OB LK H18B. V etapě se mu dařilo a vyhrál. Odpoledne následovalo KPČ po planině. Zpočátku jsme šli hodně volně, ale když jsme ve třetině trasy (u Zajačiej brány) zjistili, že naším tempem nemusíme dojít domů za světla, tak jsme úsilí přes značné vedro zvýšili. Při svačině o piatej na vyhlídce (na Dievčenskej skale) jsme už ztrátu dohnali. Cestou zpět se nám ještě podařilo najít díru hlubokou 142 metrů (Malá Žomboj) a v Silické jeskyní vyfotit UFO. Kofolka (višňová) potom v hospůdce v Silici jen zasyčela... Návrat byl za tmy a tak koupání proběhlo jen ve sprše, kde ovšem tekla teplá (!) voda. Druhá etapa (opět na planině) měla (alespoň pro některé kategorie) zamířit částečně i do žlutozelené. Začíná se však opět v bílé, mezi vývrty a první tři skousnu v pohodě, ale potom ve snaze o obíhačku jsem moc rychlý a téměř vyběhnu z mapy. Než se najdu jsou čtyři minuty pryč. Potom následuje několik jednodušších kontrol a ze sedmičky na osmičku následuje otevřená planina. Když jsem tu běžel poprvé před pár lety, činil my tento terén značné potíže a tak do toho jdu velmi, velmi opatrně. Nabíhám co nejblíže po cestě a odrážím se do závrtu, který by měl být můj. Není... (podle špiona jsem se ale trefil, jenže neviděl :-))Pak následuje

40

česačka, odběh na cestu a opět netrefuji, pokračuji a až třetí pokus je úspěšný => 9 minut je v pytli. Devítku dám hned, ale na desítce opět víc než minuta. Pak už naštěstí přes zelenou opouštíme peklíčko a jde se opět do lesa. Tam už mi to ale stejně moc neběží a tak se ve výsledkové listině dost propadám. Odpolední KPČ je tentokrát nasměrováno do Ráje (Slovenského). Po závodu následoval asi osmdesátikilometrový přesun do Podlieska a odtud (po zaplacení vstupu) cesta podél Suché Belé. Cesta byla nádherná a dokonce jsme se v jednom z "jezírek" i vykoupali. Nahoře jsme opět o piatej a tak posvačíme. Po Glacké cestě scházíme opět k výchozímu bodu a poněvadž je ještě čas, vydáváme se k počátku Prielomu Hornádu. Ten jenom naťukneme a raději se vracíme k místnímu ranči, kde povečeříme. Mezitím padne tma a tak razíme k "domovu". Maďaři jsou dnes ve formě a tak nám toho dámy v noci moc nenaspí :-). V sobotu se mění centrum - jede se jen 20 km do Hnilčíku. Krátká trať se běží na mapě Kocurka 2009 s měřítkem 1 : 7 500. Terén je překrásný (velké kopce, šutry, klacky a borůvčí pod nohama), ale ještě než se dostanu do technických pasáží, dokážu vyrobit hrubku na dvojce a tu přede mnou razí Komanč, který vybíhal dvě minuty za mnou. Už na trojku ho opět předbíhám, ale na dohledávce opět chybuji a ztrácím :-). Na čtyřku se raději svezu, ale potom to už znovu zkouším a je to konečně lepší. Kousek před osmičkou mne dotahuje jeden ze Slováků, ťukneme spolu i devítku a potom už přichází jen jednodušší pasáže a tak s ním dobíhám do cíle. Seběhl mne o 6 minut a vyhrál. Přes šestiminutovou ztrátu a dvanácté místo, jsem postoupil na dohled od první desítky. Odpoledne následuje poslední výprava - s Vojtou se vydáváme Zejmarskou roklinou, zatímco dámy jedou lanovkou. Prvním cílem jsou Geravy, kde dáváme občerstvení a pokračujeme přes Malé Zajfy a potom zpět podél Hnilce k přehradě. Tentokrát to poprvé stíháme už za světla. Poslední etapa se běží hendikep (či handicap). Opět na Kocurce 2009, ale tentokrát s měřítkem 1 : 10 000. Začíná se v prudkém svahu a mezi spoustou kamenů a v zeleném. Ztrátu na desátého mám přes 3 minuty a náskok na dvanáctého necelou minutu. Přesto, že jdu celkem přesně jsem na dvojce dostižen a potom dále stínován. Na čtyřku sbíhám na silnici, což asi nebylo úplně nejlepší, ale aspoň se na chvíli dostanu ze svahu. Při odběhu od osmičky vidím, že proti mě jde (na ni) borec vybíhající tři míny přede mnou. U devítky nás dohání a tlačí se dopředu a tak poprvé nemusím táhnout. Rozhodnutí přichází u jedenáctky (světliny tam moc nesedí). Proběhneme těsně kolem ní, rozdělujeme se a hledáme každý na vlastní pěst. Zadaří se a potom už v pohodě (jenom s pár drobnými váháními) sbíhám k cíli a tak jsem se do desítky vešel. Pořadatelé reagovali svižně a vyhlašovali brzy po doběhu kategorií a tak jsme stihli i zatleskat vítěznému Vaškovi (vyhrál o více než 35 minut) a třetí Evě (D55). Vojta sedmý po třetí etapě vyrobil totální hrubku a vypadl z první desítky. Domů jsme to stihli kousek před půlnocí. Pedro: Po jediném dni odpočinku vyrážíme v úterý odpoledne na Nový Bor na další ročník

Bohemie. Centrum je po čtyřech letech opět na koupališti a poněvadž dorážíme dost pozdě, obsazujeme pozice na zadní louce, což mělo i výhodu v tom, že tam po nocích bylo celkem ticho. Frantíci byli mnohem ukázněnější než Maďaři :-). Tentokrát je nás více a tak stavíme i tunel, lehce se aklimatizujeme a poněvadž je tma jdeme spát. Před jedenáctou ještě doráží slánská divize. Na úvodní tři etapy zajíždíme do Trávníku a poněvadž tam bydlí jedna z našich bývalých běžkyň - Lída - parkujeme u ní před domem, což nám ušetří parkovné a čas na dobytí centra. První etapa se běžela na mapě Milštejn. Terén poměrně náročný - kopce, šutry, klacky pod nohama a občas neprůhledná zelená. Rozbíhám slušně a poté sice přichází trojice chyb (4, 5, 6), ale pak následuje slušná sedmička a osmička a pak - zatmění... Osmička má kód 102 a já si vsugeruji při postupu na devítku (136), že hledám stodvojku :-). Doběhnu ke 136 - nic, pod ní vidím další - bohužel je to 137. Přepínám - vždyť já hledám významný strom a ne srázek.

41

Běžím tedy k významnému stromu (to je ale moje patnáctka), dám ho, ale má kód 127. Jsem v pr..eli a tak to vzdávám a ptám se. Kontrola popisů a jsem doma... Vracím se po 11 minutách zpět pro 136. Potom už to vypouštím a nejdu vůbec přesně, ale při vědomí, že jedna etapa se letos nepočítá, za ni považuji tuhle... Ó jak se mýlím :-)) (a ne jen já). Nakonec je z toho těsně přes padesát bodů a mnozí našinci jsou na tom ještě hůř :-).Odpoledne následuje pochod z centra etapy do Boru dle zásady, že zkratka byla sice delší, ale zase více do kopce. Projdeme si Kalvárií nad Cvikovem, Údolím samoty, kolem Panenské skály, přes Maxov (kde jsme narazili na stezku Járy da Cimrmana) a Radvanec, kolem Sloupu zpátky. Druhá etapa na mapě Volská hlava hodně kopcovitá, ale kamenů je mnohem méně. Trojchybu tentokrát vyrobím o kontrolu dříve (3 (tady je to spíš délkou obíhačky), 4, 5), ale potom to docela běží a nebýt ještě závěrečné dvojchyby (13,14) mohlo to být dokonce výborné. I takhle se celkem zadařilo, když to i s pěticí chyb stačilo na desítku a přes 80 bodů. Odpoledne se necháváme popovézt do Cvikova a odtud opět po svých. Než opustíme město dáme koupačku ve Veseláku a potom krásný lesní pochod přes Půlnoční stráň k Boru. Cestou ještě potkáváme závodníky, běžící vložený závod - Free order (běželi i Vašek, Zuzka a Katka). Třetí etapa se běžela na mapě Jelení údolí (1 : 7 500), která byla vlastně výřezem mapy z první etapy a byla tím, co má vždycky úspěch. Krátká trať ve velmi členitém a kamenitém prostoru notně prověřila naše mapové (ne)schopnosti. Začátek vypadá slibně, ale poté začínám svoji tradiční trojchybu (na čtyřce hned téměř šest minut) a závod končí ještě před polovinou. Řada chyb pokračuje a tak jsem rád když po dalším (pětiminutovém) kufru dobíhám (!) na čtrnáctce Kožicha, který startoval šestnáct minut po mně. Ve zbytku trati již jenom kontroluji mapu a zírám jak jde Kožich (sice celkem volně) přesně. Jedinou chybičku vyrobí na předsběrce (hledá ji moc brzo) a tak ho přejedu a nakonec od něj dostávám "jen" 15:58 (a to byl Kožich až čtvrtý!). Body ani nestály za řeč a tak bylo zřejmé, že první etapa se počítat bude :). A to největší průser čekal až na sobotu... Domů přes Milštejn, krásné lesní koupaliště u Svoru a Klíč. Při návratu narážíme na další (tentokrát neoficiální) doprovodný závod - Pivní štafety. Startovala i Lucka (asi proto se v lese první tři etapy šetřila :-)) a údajně jen díky smůle (spadlá kontrola) nepostoupila její štafeta do třetího kola. Mnohem lépe si vedl Pája, jenž se probojoval až do finále. Tam ovšem jejich rozbíhač (rozpívač) double neupil a tak z toho byla mez mužskými týmy jen brambora. Ovšem Pája všechny překvapil svojí skvělou výkonností v obou částech štafety. Další dvě etapy měly centrum u Svoru. První den jsme se přesouvali na start více než dva kilometry, tratě byly nejdelší z celého týdne a terén byl podobný druhé etapě. Běželo se na mapě Rousínovský hrádek. První kontrola obvykle hned za startem a brzy potom dlouhý postup napříč mapou. Tentokrát jsem překvapivě jedničku ukočíroval (mapy se braly minutu předem!), ale rozhodující moment přišel kousek před dvojkou. Při seběhu v zeleném mi ulítla noha a já si sedám až na koleno. Bolí to jak sviňa a já už přemýšlím, kam až se budu muset doplazit Meresjevem. Chvilku kleju, poskakuju, ale nakonec to povolí a já zpočátku pomaloučku a za dvojkou už normálně běžím. Na trojku (nejdelší postup s volbou) je to asi jasně zprava, ale mně se víc líbí totální cestovka zleva (Kožich mi tady naděli minutu) a tak koleno rozběhnu. Běží se mi dobře až na devítku (tam je to dokonce ještě na medaili), desítka drobná chyba a bota přichází na jedenáctce. Už postup stojí za prd a při dohledávce najdu sice krásnou mýtinku, jenže kontrola je lehce severněji na mýtince o průměru snad 5 metrů. Závěr už je jednoduchý i pro mne a tak je z toho slušné sedmé místo.Bohužel to Jenda děsně utrhnul a tak jen 84 bodů. Po doběhu začíná koleno tuhnout a tak se rozhoduji ho trochu rozchodit. Nejdříve trochu "leduji" v nádherném lesním jezírku a potom následuje lesní pochod, ale očekávání to bohužel neplní. Noha bolí a vypadá to opět na diskotéku... Večer ještě Vašek se Zuzkou reprezentují ve Star Dance, ale do finále se těsně neprobojují. To se opět povedlo Pájovi, který po skvělém výkonu vytančil s Andy druhé místo. Body byly opět přepočteny na minuty a sekundy a v poslední etapě opět do handicapu. Mapa

42

Kamenný vrch - 1 : 10 000. Naději na medaili živili Jakub, Katka a především z třetího místa vybíhající Vašek. Katce se nedařilo, Kuba odběhl vysoce taktický závod, ale stačilo to jen na čtvrté místo. Vašek sice chyboval, ale přesto se po chybách jednoho ze soupeřů před sebou, dostal až na stříbrný stupínek. Já jsem už od rána věděl, že běžet nebudu moci, ale alespoň jsem se vydal pro mapu a s ní volně na trať. Byla o škoda, poněvadž jsem byl sice až čtrnáctý, ale jak se ukázalo první desítka byla hodně reálná :-((. Pomaloučku jsem obešel sedm kontrol (ze sedmnácti) a dobelhal se do cíle. Z áčkařů se nakonec dostala do desítky jen desátá Eva v D55. Poslední etapu si zaběhla i Pavlína, která o půlnoci ukončila (po dvanácti hodinách) MČR v běhu na 24 hodin (uběhla 84 km a byla třetí). Sama však vyhodnotila pátou etapu Bohemie jako mnohem lepší zábavu. Poněvadž Bohouš odjíždí v pondělí do Finska na ME v rogainingu, vyráželi jsme hned po jeho doběhu domů a tak jsme ani nestačili zatleskat stříbrnému Vaškovi (fotky má možná (?) Pavla). Pedro: Další víkend pokračoval tažením Evy a Vojty na OB vícedenních. V Koutech kde bylo vloni MČR na klasice, se běžel Magnus cup. Eva zaběhla výborně a bylo z toho druhé místo, Vojta byl šestý. Mne v kategorii H45L zastoupila výtečně v prvních dvou etapách Kristina (třetí diskla). Pedro: Mnohem dále (až ve Finsku) běžel Bohouš (s Janou) evropské mistrovství v rogainin-

gu. Celkové 158. místo stačilo na páté mezi superveteránskými mixy. Letos vyhráli Finové Janne Mononen a Eero Jäppinen. Našimi nejlepšími byli - letos poprvé - čtvrtí Brouci (Štěpán Skripnik a Tomáš Udržal), před osmým Prague rogaining teamem (Bořan se Sádlem). Jediné české medaile tak vybojovali nezdolní Horovi. Vláďa s Magdou byli stříbrní mezi veterány a jasně zlatí mezi superveterány. Rozsáhlejší zprávy jsou přislíbeny po návratu koncem srpna, či začátkem září. Kristina: Na Magnus cup jsme z Berouna cobydup, místo činu se jmenuje Kouty, hotel Luna. Přijet o půl minuty později, tak už se do miniaturního kempíčku nevcucnem. 1. etapa je krátká trať , začíná na hrázi rybníka, první vybíhá Vojta. Přibíhá ale nespokojen, je sedmý v H 60. Na start jdu coby Pedro Mezník, běžící H45L, jsem ale zaražena Aljošou (ten zná opravdu každého!!) se slovy: Takhle Pedro nevypadá, a dále musím pokračovat mimo soutěž. 1. etapa dopadla nejlépe ze všech, co se týče času i umístění, 14. místo z 20-ti v H45L je důvod ke spokojenosti. Jdeme si po závodě nasbírat večeři do lesa, Eva viděla mezi 1. a 2. kontrolou spoustu jednonohých lišek. Ve 22 hod začíná ohnivá šou dvou ohnivých mužíků, plivou oheň všude kolem a vůbec jsou nebezpeční. Sobotní den je nabitý od rána do večera, v 10 dopoledne se vše rozběhne na krátkou trať a v 10 večer se rozběhnou ti největší vychutnávači na noční závod. Mezitím si ještě Aljoša vymyslel super ultrasprintovou akci na mapě Lunapark. Na hřiště pořadatelé natahali sudy od piva(studna), větve(význačný strom), lavičky a prý i popelnice. jako divák zírám na to míhání jako jelen, že se těm běžcům nezamotá hlava. Vojta ke konci kráčí zamyšlen, aha, už má asi odběhnuto, na to začne zase sprintovat. Takže se na mapě 1:1000 ztratil. Nejlepší to jdou okolo 5 minut, vše záleží na bleskové orientaci. Odpoledne nám zpříjemňují 3 muži ve člunu, kteří se ne a ne potopit Věrni svému řemeslu jdou Vojta a máma na bod 1. řádu Melechov-rozhlednu. Takových je v ČR jen pár. Neděle se bojím nejvíce, je to klasika nejklasikovatější, dlouhé postupy jak prase, vedro jak prase, chutí běžet málo. Eva vybíhá z 2.místa a s náskokem 15-ti minut ho udrží. Vojta chce zaběhnout 4.7 km za 45 min a daří se mu to. Jen já se zaseknu na dvojce na kupce č. 50. Naběhnu jinou kupku, pak zmatkuji nebo čekám, až mi někdo pomůže- takhle to nejde, nemají na mě čas. Odbíhám do pryč ještě více a myslím na to, že závod zabalím. Už se těším do cíle, když v tom mi slečna poradí, dokonce správně, takže musím běžet dál. Trojku nabíhám dobře,

43

leč kontorola nikde. To už nevydržím a balím to. Někdo se může divit, proč vlastně ten orienťák běhám, když to chci zabalit, na to můžu říct, že v nejlepším se má přestat. Nebo takymusím vědět, kdy mám dost. A navíc bych nestihla limit. Takhle aspoň stihnu oběd a vyhlášení. Aljošovi a spol. vysekávám velkou poklonu za jeho snahu nám zpříjemnit 3 prázdninové dny. Dana Brožková rozšiřuje svůj mistrovský repetoár - v Maďarsku vyběhla titul mistryně světa v middlu!!! Pedro: Tradiční Pěkné prázdniny měly letos centrum v Rovensku pod Troskami. Stanovalo se na dvou ne zcela rovných loučkách u rekreačního zařízení Palda. Vzhledem k tomu, že jsme zvolili vnitřní loučku, užili jsme si konečně i nočního klidu :-). První sobotní etapa byla tentokrát netradičně klasika na mapě Skaláček (1 : 10 000), jižně od Hrubé Skály. Na etapu se povinně jelo autobusem. Terén i stavba tratí se hodně líbily, neboť výsledné časy mnohdy nedosahovaly ani časů z některých PPéčkových "sprintů". Se zraněným kolenem a v rekonvalescenci po prodělané viróze jsem šel dost pomalu a když jsem ještě nechal po hrubkách na dvojce, šestnáctce a sedmnáctce dobrou desítku, zařadil jsem se na začátek druhé poloviny startovního pole. Ani ostatní se chybám nevyhnuli a tak si to na medaili rozběhla pouze třetí Zuzka (D18). Po návratu se obědvalo a různě zevlovalo, abychom nabrali dostatek sil na odpolední "napalmový" sprint (Palda - 1 : 5 000). Na start se šlo tentokrát přímo z kempu a cíl jsme měli 50 metrů od stanů. Přesto, že terén neměl v kuloárech, co se týká průběžnosti, vůbec dobrou pověst a mapa byla dost šrafovaná, bylo to nakonec docela průběžné a zvláště ti, co běželi později pouze hlídali odbočky, neboť bylo dost vyšlapáno. Hodnocení závodníky bylo rozporné, ale u nás vládla celkem spokojenost, neboť v podobných terénech máme v Praze a okolí leccos naběháno. Přesto, že tratě byly opravdu sprintové, rozdíly v dosažených časech byly často propastné. Svoje naděje tady pohřbila Zuzka, která to šla sedmatřicet :-(. Smutným okamžikem a hodně nepříjemným zážitkem později startujících běžců byl kolaps Míly Cupáka na startu této etapy. Přes okamžitou odbornou pomoc z řad závodníků a následně rychlé záchranné služby se již nepodařilo jeho život zachránit. Večer se část výpravy vydala koupat na nedaleké koupaliště a potom následoval pochod do Rovenska do restaurace. Přesto, že v hospodě dle nápisu od tří hodin nevařili, dostali jsme polévky a kupu smažáků a tak jsme mohli přežít i PP Pařbu (pouze pasívně) do nedělního rána. V neděli se opět běželo ve skalách - mapa Bora - 1 : 5 000. Na start bylo 3,5 km a tak pořadatelé opět nabídli bus, alespoň na dvě třetiny trasy (do Rovenska pod náměstí). Poněvadž tratě měly být hodně krátké (kratší než ve sprintu) s velkým převýšením, bylo zřejmé, že toho moc nenaběháme a tak jsme se někteří vydali pěšmo z centra. Cestou jsme se zastavili opět na koupališti a před závodem se notně občerstvili. Poslední etapa byla opět úplně jiná a opět se hodně líbil terén i stavba tratí, jenom to mohlo být přece jenom o kapánek delší. Cestou do centra jsme dali další koupačku a pak už jen balení. Na vyhlášení jsme tentokrát tleskali jenom závodníkům jiných oddílů, neboť na nás medaile tentokrát nezbyly (zlato si vyběhla alespoň Lenka v D21A). Pedro: Letos opět pořádal Hradec a k vyhnánovským mapám přidali ještě klasiku na "žebříčkových" Barchovinách. Přestože opatrní pořadatelé předem avizovali málo místa v kempu se svažitou loučkou, bylo místa poměrně dost a navíc byla louka proti minulému týdnu rovná jak letiště. Centrum (opět jako předloni) posunuté kus od "ložnice" a značně komfortně vybavené nebylo v pátek večer slyšet téměř vůbec. V sobotu to sice mládež rozjela ve velkém, ale slíbený klid o půlnoci nastal. V pátek dojíždíme akorát tak, abychom v rychlosti postavili stany (trochu při tom sprchlo) a už běžím na start. Krátká trať na mapě Liščí hora je technicky poměrně náročná, samý kámen

44

(hlavně po startu je problém najít tu svoji kontrolu v kamenném poli, kde jich svítí dost a dost), přesně tak jak mi to nejde. Poněvadž se po virózce rozbíhám, jdu od začátku do kopce pomalu (fakt se snažím rychleji, ale vůbec to nejde :-() a asi i díky tomu moc nechybuji. Jenom ty kontroly moc nenaskakují a skoro každou si musím pracně dohledat. V součtu s jednou chybou (tak 80´´) se načítá půlminutka na každé kontrole a je z toho 13. místo s osmiminutovou ztrátou (což je na krátkou dost). Ale nejsem sám, kdo si stěžuje, že mu to moc neběží (Vašek), ani kdo má problémy s mapou (Eva). Už po první etapě to vypadá, že jediná medailová naděje je tentokrát čtvrtý Vojta (ztratil necelé dvě minuty). Do desítky se protlačili už jen osmá Lucka a desátá Eva. Po doběhu je ještě světlo a tak vyrážíme na výlet. Cestou potkáváme hospodu (nejdříve ji jen míjíme) a když už se pomalu chceme vrátit zaslechneme "štěkot kvikot" malého psíka. Mládež (Janička) se ho okamžitě rozhodne adoptovat, ale nejdříve se ho snažíme někde udat. V prvním stavení ho rezolutně odmítají, ale cestou zpět to zkoušíme u domu s dalšími hafany a tentokrát jsme (k Janiččině lítosti) úspěšní. Pán jen suše oznámí, že hafan je jeho a že už ho neviděli dva dny. Potom následuje restaurace těl v prvně míjené osvěžovně (skvělý mošt za dvacet třetinka a Krakonoš dvanáctka za patnáct půllitr). Druhý den se přejíždí povinně autobusy k centru druhé etapy. Běžela se klasika na mapě Barchoviny. Přestože jsem zaslechl nějakou kritiku (tradiční zaklínadlo - nebyly tam vůbec volby) se mně etapa líbila (a i jedna volba byla :-)). Bohužel mé tělo klasiku vůbec neuneslo a nohy nezvládaly. Když jsem přidal i hrubku na pětce (skoro čtyři minuty), opět nejisté dohledávky a naprosto vytuhlý konec (na doběhu mne předbíhal diváky vybičovaný hošík zřejmě z kategorie H10) byl výsledek zcela tristní - devatenáct minut na vítěze. Tentokrát se dařilo čtvrté Evě, Vojta stále šestým místem živil naději a slušně i sedmá Lucka a devátá Zuzka. Mému trápení ještě nebyl konec, neboť nás odpoledne čekal Orient´show. Na parkovištní louce, přejmenované při této příležitosti na Liščí noru (mapa s měřítkem 1 : 750) byla přichystána (premiérově v Česku) orientační taškařice a tak jsme samozřejmě nemohli chybět. Zde se v plné nahotě ukázalo, kdo to v hlavě má a kdo. Zatímco mládež běhala jak divá (Lucka byla hned za ségrou pátá a asi ještě o kus rychleji zaběhl Vašek), Vojta s Evou trať rozvážně prošli, já byl za debila... Nemohl jsem najít kontroly na mapě a potom ani reálu a tak jsem byl nakonec rád, když jsem dorazil do cíle a jen těsně uniknul diskvalifikaci :-). No údajně jsem alespoň pobavil svojí neschopností diváky .-). V podvečer ještě mošt a Krakonoš a poté mládež na pařbu a my do hajan. Třetí etapa opět v okolí centra na mapě Vyhnánov. Běžel se handicap a tradičně se na něj nadávalo (tedy ti co se v něm většinou propadají pořadím). Pro mne klidovka - devět minut ztráty a dvacet a čtyřicet sekund na zádech. Začíná se do kopce, ale dneska je to o kousek lepší a tak běžím až skoro k jedničce, přesto, že je to v zelené. Do pětky to jde, ale potom zase začínám tuhnout. Zvolňuji (minutka na sedmičce) a první hrubku (2,5´) vyrobím až na čtrnáctce. Potom už to docela jde, jen to tempo je volnější a přidat nějak nelze... Nakonec i tady dostanu skoro dvanáctku. Vojta nakonec svoje snažení k medaili nedotáhl, ale jeho šesté místo bylo nejlepším naším počinem. Poslední etapu zaběhla velmi dobře Zuzka, která se nakonec dostala kousek před cílem i před (v tu dobu v chybě běžící) Lucku (osmé a desáté místo) a desátá byla nakonec i Eva, která dokázala v poslední etapě vyrobit hrubku roku. Pedro: V osmém kole žebříčku A (sprint - Liberecký kalup) běžely Zuzka a Lucka. Zuzka

začala volně, ale postupně se zlepšovala a nakonec doběhl na velmi pěkném 13. místě. Lucka začala lépe a na sedmičce ještě měla se Zuzkou stejný čas. Následovala hrubka (2,5´) na osmičku a nakonec až 27. místo. Obě běžely i sobotní a nedělní Český pohár štafet. Žabiny (Lucka) čtvrté a páté místo, Kotlářka (Zuzka) čtrnácté a čtvrté. Štafety běžel i Marek (mixy). V žebříčku A je po osmi kolech Zuzka devatenáctá, Lucka sedmadvacátá.

45

Pedro: Včera běhalo na tréninku celkem 10 borců. Nejmladší se na krátké trati (1,4 km) dost potrápili (nebylo to úplně zadarmo :.-)). Mezi staršími všechny suverénně převálcoval Vašek, když jako poslední startující doběhl do cíle nejdřív :-).

Pedro: OK Lokomotiva Plzeň pořádala poslední dvojzávod béčkového žebříčku v Lomničce u Plas. Centrum na louce bylo sice celkem stísněné, ale všichni se vešli celkem v pohodě (startujících bylo asi méně než obvykle), všechny vyžadované náležitosti (potrava, nákupy a vyměšování) byly obslouženy na velmi slušné úrovni a když vyšlo skvěle i počasí vládla naprostá spokojenost. Po šutrech, které se běhaly v srpnu se zcela změnil terén. Běhalo se v nepříliš kopcovitém terénu se spoustou hlubokých rýh, které ovšem kopce nahradily. Terén i tratě se ovšem opět hodně líbily. V sobotu se běžela klasika na mapě Brtníček. Děti a geronti na desítce, to mezi na patnáctce. K mapě nebyly připomínky (snad k hodnocení průchodnosti porostů, ale to prostě asi každý vidí trochu jinak vždycky) a i díky tomu, že jsem se zařadil mezi ty starší se mi s desítkou běželo celkem slušně. Z devatenácti kontrol se mi podařilo vyrobit čtyři větší chybky (zvláště ta na předsběrce (2,5´) byla dost hloupá), což u mne není (bohužel) tak hrozné, ale vzhledem k tomu, že se pořád nějak nemůžu rozběhnout, dostal jsem na osmi kilometrech čtvrthoďku, což je teda docela parník :-). Tradičně jsem vytuhnul po čtvrthodince (na pětce jsem byl ještě druhý) a pak už jsem spíš jen klopýtal než běžel. V béčkových kategoriích se nakonec (podle očekávání) prosadil suverénním vítězstvím "skoronáš" Pája v H20, kde si třetí místo vybojoval i Adam. Do desítky se vešli i pátá Eva (D55B), sedmý Patrik (H35B), osmý Vojta (H60B), devátý Pedro (H45B) a desátý Vašek (H18B), ale i šestá Jana (H10C), pátá Ivanka na linii a desátý Kuba (H21C). Berounská část odjela kempovat domů, ale slánská si dala odpolední varhanní koncert a ještě večerního tradičního HP v kině. V neděli byla na programu krátká trať (middle). Tentokrát všichni běželi na desítce a šlo se hlavně v západní části mapy. Už od samého startu jsme se zanořovali do spousty hlubokých rýh, pak následoval smeťáček, přeběh a opět rýhy... Opět jsem se dvěma hrubkám (2 × 1,5´) nevyhnul a tak jsem opět dostal pořádný ranec. I dnes se terén a tratě vesměs líbily. Medaili tentokrát vyběhl opět třetí Adam (H20B) (a Ivanka na Linii). Čtvrtý Patrik (H35B), pátí Pavel (H35B), Vašek (H18B) a Eva (D55B) (výborně i pátá Jana v D10C) a sedmý Jakub (H14B). V celkových výsledcích žebříčku B se letos do desítky dostala pouze čtvrtá Eva (D55B). Pedro: Pavlína běžela v Holandsku stovku. Po osmi hodinách (a osmdesáti kilometrech) to ale zabalila... Pedro: V Adamově u Vrbna pod Pradědem se běžely 9. a 10. kolo žebříčku A. Starší doros-

tenky nám běhali (jako ostatní) na poměrně jednoduchých tratích ve velkých kopcích. Výborně zaběhla Zuzka která byla v sobotu jedenáctá a v neděli se dostala dokonce do elitní desítky, což jí posunulo v žebříčku na šestnácté místo. Lucka naopak tradičně běžecky zaostávala a tak jí výsledné body stačí před posledním kolem (MČR na klasice) jen na šestadvacátou příčku, což v podstatě znamená jistou ztrátu licence. Pedro: Výsledky dnešního tréninku. Příští týden pořádá Pavla na "Měndě", sraz je u medvědů

(u dětského hřiště) v 16.00. Zájemci (mimo těch, co byli tento týden - s těmi se počítá) se ozvou (kvůli mapám) na e-mail Pedro: Na klasiku do Blanska jsme proti původní domluvě vyrazili raději až v sobotu. Vzhledem k tomu, že Kristina s Luckou běžely mistrovství, vyrazili jsme už před sedmou. Stíhali jsme všechno podle předpokladu a tak se dámy i Marek mohli vydat na své mistrovské semifinálové tratě. Z lesa se vraceli borci dost rozrušeni a v hodnocení se dost kritizoval terén (spousta ostružin byla pro ty první (a nejen pro ně) dost krvavou zkušeností) a padaly slova o nevhodnosti terénu i pro "oblasťák". Mně se terén, zas až tak špatný nezdál, ale Zhusta zhusta

46

ve svých komentářích chladil vášně příslibem nedělního mnohem lepšího terénu. Naši mladí a perspektivní běžci si na terén moc nestěžovali, ale moc nadšeni se svými výkony nebyli. Nakonec se Lucka (i díky neúčasti několika lepších běžkyň) se štěstím dostala do áčka ze šestého místa. Na Kristinu a Markem ale zůstaly je céčka. Od stopadesáti se rozbíhali rakváči. Já jsem rozběhl svižně, ale pak jsem začal tradičně uvadat. První chybka přišla na šestku, když jsem jámu v ostružinách přeběhl a než jsem ji našel stálo mě to minutku. Rozhodující moment (což jsem ovšem až do cíle netušil) přišel cestou na devítku, kdy jsem se srazil se skupinou vetošů, co šli mým směrem. Zapojil jsem se a když jsme běželi nad skalkami a oni neodbočili, pohledem do mapy jsem odhadl, že to jsou asi ty východnější a valil za nimi. Seběh o dvě vrstevnice a je tam. Že tam nebyl skalní sráz, ale jenom pár šutrů u jámy mi nějak nedošlo. A že kód 52 je trochu jiný než 92 už vůbec ne. Vzápětí přišla i hrubka na desítku, když jsem v houfu přeběhnul i potok, přes který jsem neměl jít. Potom jsem teprve opět začal sám přemýšlet (už pozdě :-)) a vrátil se pokorně pro svoji desítku (tak akorát razil Sosna). Na jedenáctku následovala cestovka se zaváháním na dohledávce (hledal jsem s Pavlem Žemlíkem moc brzy) a potom už jen volně (docela mi došlo) závěrečný pytlík. Ani tady jsem se nevyhnul hrubce cestou na předsběrku jsem se na cestě polomem nějak zamotal a další téměř tři minutky byly na světě. Přesto jsem se domníval, že by to na hranici postupu mohlo být, ale ouha. Lísteček mne vyvedl z omylu a tak jsem se jediný z vetošů "probojoval" do céčka :-)). Evě ani Patrikovi se moc nedařilo a tak z toho bylo béčko a čest tentokrát zachraňoval výborným výkonem jenom Vojta, postoupivší do áčka. Odpoledne následovaly lázně (Eva a Kristina) a hospůdka U zámečku. Nedělní finále jsme čtyři zahajovali během dvou intervalů hned na začátku (11 a 12). Tentokrát jsem se chtěl vyhnout hrubkám a začal jsem trochu volněji. Ono se taky nějak motivovat ve finále C k svižnějšímu běhu není jednoduché :-). Až do sedmičky to celkem ubíhalo, ale už od pětky jsem plánoval postup přes celou mapu na osmičku. Nakonec jsem se rozběhl pro oběhnutí zleva. To se (samozřejmě) ukázalo jako pěkná pitomost a když jsem na postupu vůbec nedokázal zpočátku udržet směr a na jedné z cest jsem dokonce dokázal odběhnout přesně opačně, byl z toho minimálně šestiminutový (!) zásek. Další chybička na desítce, když jsem si kontroly za šutrem nevšimnul a přeběhl. Pak už to šlo, ale celkově dost bída :-). Eva s Vojtou si role vyměnili - Vojta chyboval a doběhl v áčku na patnáctém místě, Eva velmi dobře - třetí v béčku (dvanáctá celkem). Marek s Kristinou si odběhli to na co mají, Patrik začal s virózou a tu bohužel nepřemohla a tak nakonec skončil celkově jako já - na smetišti dějin (disk). Terén byl proti sobotě opravdu mnohem lepčejší, fyzicky značně náročný a lépe průběžný a i se stavbou tratí vládla (snad) všeobecná spokojenost. Fyzicky náročný terén ale nebyl samozřejmě nic pro Lucku (již tři týdny opět lehce trénující), která s poměrně značným odstupem doběhla po devadesáti minutách (!) na šestnáctém místě, což jí ale zajistilo i na příští rok "Áčko". Pedro: V konečném pořadí žebříčku A je Zuzka šestnáctá a Lucka o deset příček níž. Pedro: Skončil Český pohár veteránů. Nejlepšími našimi veterány se staly - Eva, Pavla a Lada a stali - Pedro, Vojta a Patrik.

Pedro: V krásných terénech v okolí Sklárny pořádala Pragovka první dva závody středočeského žebříčku a sprint. V sobotu dopoledne se začínalo na krátké trati. Po příjezdu jsme se stačili ubytovat a "luxus" ubytování na postelích se ukázal jako dobré řešení, neboť teplá sprcha po každém závodě, včetně neděle, potěšila. Krátká se běžela na mapce formátu (zmenšené) A5 - Sklárna - jih. Nádherný terén, velmi pěkně postavené tratě, krásné počasí, ale tradičně spousta našich chyb. Mně se dařilo jen do šestky a potom přišlo množství zcela stupidních hrubic a výkon za který bych se měl asi hodně stydět. Velmi slušně první etapu zaběhli naopak Marek (2. v H16) a Pajda (3. v H12). Následovalo leháro a vodorovná příprava na odpo-

47

lední sprint. Ten se běžel na zvětšené mapě Sklárna - sever (1 : 5 000) a opět to bylo v lese krásné a opět jsem dost chyboval. Tentokrát už jsem ale ani nemohl běžet. Opět se nám ale podařilo vybojovat "medaili". Po první zcela nevydařené etapě se předvedl Ládík - jasné první místo (H10) a dařilo se Kubovi, který s minimálním odstupem doběhl třetí (H14). Po lehkém odpočinku vyrážíme na třetí (večerní) etapu do pohostinství v Tisu. Cesta po červené byla tentokrát bez problémů. Po devadesáti minutách čekání jsme dostali i najíst a pak se (už za tmy) vydáváme domů. Zkoušíme to opět po červené. Lada má alespoň miniaturní baterku a tak se nám zpočátku docela daří. První rozcestník (500 m z dvoukilometrové trasy) lehce nacházíme, ale v té chvíli pozornost polevuje a my značku opouštíme (to samozřejmě netušíme). Přesto, že jsme opět v kufru na návrat nepomýšlíme a míříme vpřed. Po několika zaváháních dorážíme k silnici. Poněvadž můj instinkt velí vyrazit doprava a i Patrik radí jít na jih (vpravo) vyrážíme... vlevo :-). Po dvaceti minutách pochodu se opět ocitáme v Tisu :-))). Chvilku váháme, zda nebude lepší na jistotu dojít po silnici, ale brzy to zavrhujeme a dáváme si repete. U rozcestníku hledáme a nalézáme správnou (lehce skrytou) cestu. Poté ještě zachraňujeme Pavlu, Jardu a Oldu, kteří odbočili špatně na úplně stejném místě jako my poprvé. Druhý pokus už dotáhneme do úspěšného konce a tak před desátou ukončujeme nepříliš orientačně vydařený den. V neděli je na pořadu klasika. Různé kategorie měly různě pojmenované mapy i měřítka. My na mapě Tis u Blatna (1 : 15 000). A opět stejná písnička - krásné terény, počasí a slušně postavená trať, ale... Prostě to vůbec neběželo. Nohy bolely od začátku a první vytuhnutí přišlo už na pětce a konečný žakýtek na patnáctce. Mezitím nějaké chybičky, ale díky potácení mezi kontrolami vydávaném za běh jsem nabral závratnou ztrátu. Přesto tam nakonec byli někteří borci překvapivě ještě déle. Naopak v stále v mistrovské formě se představil Pája (ačkoliv tentokrát opět nebyl se svým výkonem moc spokojen :-)), který zaběhl výtečně a s minimální ztrátou vyběhl ve třetí etapě bronz.V celkovém součtu jsme se v prestižní mužské kategorii zařadili až na začátek třetí desítky, když mnozí borci, kteří startovali v sobotu a mohli být našimi soupeři, dali v neděli přednost kratším tratím (H21K). Třetí etapa opět vyšla Ládíkovi, ale ani těsné druhé místo ho na stupně vítězů nedostalo a díky nevydařené první etapě na něj zbyla jen brambora stejně jako pro Marka (ten totálně zvrtal třetí etapu). V desítce celkem i šestý Pajda (H12), devátí Michal (H12) a Patrik (H35L) a desátý Láďa (H35L). Pedro: Ve středu i ve čtvrtek se pobíhalo po Petříně.

Středa patřila běhu na Petřínskou rozhlednu, kde se nás sešlo pět. Poměrně obtížný závod vyšperkovaný závěrečným výstupem 299 schodů na vrchol rozhledny zaběhl nejlépe Vašek za devatenáct a půl minuty, já kolem dvaceti (a málem jsem tam umřel), Marek s Pajdou něco přes dvaadvacet a Dominik to pojal hodně turisticky. Výsledky by měly být do týdne. Ve čtvrtek pořádali Atleti v akci orienťáček tamtéž. Elitní běžci si dali americké štafety a loseři šli free order. Závod byl značně akční (tedy štafety) a poněvadž byly jednotlivé okruhy dost odlišné a tudíž to bylo hezky pestré, moc se to líbilo. Pořadatelé zvládli skvěle i načasování, když déšť přišel chvilku po vyhlášení. Z našich pěti štafetových borců byl vyhlášen jen Marek, běžící s Vojtou Kettnerem, na devátém místě. Míla s Láďou pak byli o úsek lepší než Pajda s Michalem. Pedro: O víkendu se běžel (jel a znovu běžel) Strojetický duatlon - zatím Honza dodal výsled-

ky (xls) a pár obrázků. Pedro: Poslední příprava před vrcholem podzimní sezóny (Vodňanský KAPR) proběhla na MČR štafet a družstev v Řáholci u Jičína

48

Pedro: Výlov byl značně úspěšný - 4 kapři - Eva (D55), Ládík (H10), Tomáš (H12) a Vojta (H60) - doplněni ještě pěti druhými - Katka (D16), Zuzka (D18), Michael (H12), Kuba (H14), Vašek (H18) - a dvěma třetími místy - Pavlína (D35), Jana (D10). Pedro: Dneska se běžel první závod Berounských dnů orientace v přírodě. Přes totální nepří-

zeň počasí po lese pobíhalo asi 150 dětí. Výsledky budou (snad) zítra. Láďa: Tak jsem se také zúčastnil Kapra, jak jsem pochopil z loňské ročenky - kultovní akce oddílu. A jsem tomu rád z několika důvodů. Měl jsem tak možnost osobně poznat většinu členů oddílu, ověřit si, že i v tomto individuálním sportu vládne v tomto oddíle týmový duch (viz společný výšlap na Šumavskou vyhlídku na vrchu Hrad, společná večeře, nedělní radost z každého dobrého umístění člena oddílu). Děkuji všem, kteří se podíleli na organizaci této akce od dopravy po ubytování. Mimochodem možnost teplé sprchy v kombinaci s vyspáním na posteli byla dobrá volba. Možná bychom jí ještě o to více ocenili, pokud by studená fronta s deštěm přišla o den dva dříve. A co se týče sportovní stránky, myslím, že oddíl byl značně úspěšný. Podle hodnocení zkušenějších členů byly trasy mapově jednodušší pro dobré běžce (když i já jsem moc nebloudil, tak asi na tom něco bude). Důvodem mohlo být i to, že závody připravoval nový tým poté, co dlouholetý organizátor a vůdčí duše Kapra zemřel. Na to, že šlo o nový tým, se mi jinak organizace závodů líbila a centrum bylo na počet závodníků slušně zajištěné (občerstvení, nabídka jídel, pití, toalety, parkování, školka pro děti, apod.). Takže závěrem. Díky Ládíkovi jsem měl v neděli večer o zábavu postaráno (vykuchání a porcování kapra - mimochodem snad největšího co byl v kádi - i z fotek je vidět, že ho Ládík neměl šanci zvednout z podběráku) a nemusím kapra shánět snad ani na vánoce, díky tipu na dobrý nákup jablek jsme dovezli dostatek vitamínů pro podzimní sychravé dny a díky perfektnímu zajištění akce jsem si užil víkendového proběhnutí za slušného podzimního počasí. Teď ještě něco udělat z mými výsledky (i když nedělní etapa nebyla až tak tragická) a spokojenost bude zase větší. Kuba: Ahoj, tak asi před hodinou jsme se vrátili z Kapra. Bylo to moc pěkné i počasí se myslím vydařilo.Pár z nás si dnes odnesli i žihadlo od sršně (...) Patrik: Marie Milada se narodila 12.10.v 22.58.40 vaha 3,78 kg, mira 54 cm. Marie Milada je pěknej macek a dostává registrační číslo LBE0950 - Gratulujeme!!! Patrik: Posílám pár prvních fotek. Na prvních mezičasech si vedou holky skvěle. Pat Pedro: I druhý Berounský den orientace v přírodě se přes nepřízeň počasí (i trocha sněhu po-

padala) povedl a tak děkuji všem, kteří se na přípravě logisticky náročných akcí podíleli. Kristina z Kašperek: Nasedla jsem do dobrého vozu, cestou Bohouš a Honza probrali celou vnitropolitickou situaci od A do Zet, ti dva se fakt našli. Samotný závod ušel, až na počasí, které se měnilo z deště na sněžení a zpět, zkrátka voda přicházela ze všech stran. Běhalo se část po loukách (těžká orientace), část pralesem a konec po chlévské mrvě. Krátká vyšla pouze Vojtovi (H 60) a Evě ( D55), oba 1. místo. Přesun do Kašperek a jaký to div! čekají na nás žíněnky, jednou za rok si to zasloužíme. Někdo jde spinkat, někdo zvolí teplou sprchu a my tři zamíříme do vlastivědného muzea na náměstí a krásně se vzděláme ve vlastivědě a přírodopisu. Občerstvení v milé restauraci Waikiki a už nás čeká noční. najít shromaždiště vyžaduje intuici, ale my to zvládáme, stejně jako cesta na start není zadarmo. V lese se brodíme ve sněhu, je to vydatný trénink na PZL, odhaduji tak 15 cm pokrývky. Díky Honzovi (který zvolil raději návštěvu u kamaráda) si s ním vyměním startovní čas a jdu v 18. Na 4kontrole dobíhám tátu startujícího v nula. Stojí 2metry od kontroly a nenapadne ho se podívat do jámy. Pak se vezeme za Sokolačkou, vláček asi 5 lidí, ve sněhu nám nikdo neutíká. Ale na louce se trháme

49

a dál už musím sama. Seběhnem se s tátou před osmičkou a ten po pádu ztrácí mapu, dle mého soudu mu stejně byla na dvě věci. závod nebyl orientačně jednoduchý a mlha a snežení k tomu taky nepřidaly. V cíli sladká tečka v podobě vítězství a teplého svařáku. čas byl sice příšerný, ale na to se mě už nikdo nebude ptát, že. Nedělní klasika se běžela za regulérního sněžení, či co to padalo a tak v závěru už přicházely křeče ze zimy. mě se líbil čistý uklizený les a rozsáhlé kamenné pole. Vašek šel jen na procházku a nadával na nechutné bažiny, kterých se tu pár taky našlo. jako by té vody nebylo dost, co?! Pak mi došlo, že se tu vlastně běžely áčka letos jak pořádala Kotlářka. Dnes se mi to zamlouvalo více a hlavně v porovnání s Kaprem to bylo nesrovnatelně orientačně kvalitnější. vyhráli Vojta s Evou a my ostatní jim mohli jen zatleskat při vtipně okomentovaném vyhlašování. Kristina Pavla z Kejkolu: Ahojky, naše sekce dnes pro změnu dala 3. oblastní žebříček pořádaný Slaňáky na mapě Kejkol, na shromaždiště jsme dorazili poměrně brzy, tudíž i luxusně zaparkovali hned vedle tělocvičny, horší ovšem bylo počasí, poměrně zima a hlavně déšť. Přeci jenom jsme se odhodlali se převléct a postupně odcházeli na start, kolem 11:30 se počasí naštěstí docela umoudřilo (po naléhání na Krakonoše, aby dal na chvíli pokoj) a když jsem šla na start já tak i vysvitlo slunko, les v první části docela čistý a průběžný, blížíce se k cíly sílila i těžba dřeva a ke a ke konci mi to připadalo, že hledám jen díry v humusu a humus v díře, já si to v lese moc užila, bot jsem udělala spoustu, kontrol jsem měla požehnaně a čas tomu pochopitelně odpovídající, nojo, časy se stále řídí počtem kontrol, nikoli délkou trati. U vyčítání byl pak trochu zmatek, ale vše jsme zvládli a brzy dojeli domů. Ostatní účastníci byli poměrně spokojeni, Míla měl radost, sedla mu mapa a porazil Láďu, Kuba si dal premiérově H16 a porazil Máru, na startu se zcela překvapivě objevila i Lada (coby závodník) s malou Maruškou ( ta zatím pouze v kočárku, zatím se rozkoukává, rozkošné mimi) a Patrikem (tuším, že ten si závod také nenechal ujít) PS: zítra po sauně se u nás prý pořádá kapří hostina, všichni jste zváni Kuba z Říčan: ... dnes jsme byli na oblastním žebříčku v Říčanech. Počasí docela ušlo, les byl mokrý a hustníky husté... Zároveň tam probíhal nějaký závod v přespolním běhu a tak jsme potkávali lidičky s čísly, kteří tedy běhali trochu rychleji, alespoň pokud to srovnám se sebou Ivanka šla zase jako na procházku a já jsem se snažil jako vždy a výsledek je jako vždy Těšíme se na zítra do skal, snad bude slušné počasí jako dnes. Pedro: Pája se nominoval na JEC a ve sprintu byl nejlepší z Čechů - osmý. Klasika už tolik nevyšla...

Pavlína: Protože mě Vláďa několikrát vyzýval, abych napsala kus povídání o běhání a já nic, tak se zpožděním a po posledním závodě píšu několik řádek. Rok 2009 si za rámeček nedám. Tři závody jsem vzdala:-(. Jenom nevím, jestli jsou v tom objektivně jenom ty moje zažívací potíže, nebo i nesplnitelná očekávání. Takže jsem pověsila na hřebík 12 hodinovku v Brně, 24 hod. v Kladně a 100 km v Holandsku. V letošním roce jsem trénovala jako dosud nikdy. Ale výsledek se nedostavil. Jediný osobák jsem si zaběhla v dubnu na 50 km V Mníšku pod Brdy. To mi to běželo samo, závod mě bavil a výsledek ze samých čtyřek mě potěšil (4:44,4 hod.). V květnu jsem se zúčastnila MS v běhu na 24 hodin. S tradičními obtížemi za velkého vedra jsem podcenila první půlden, kdy jsem se dost flinkala, chodila jsem a polehávala, během dalších 12 hodin jsem se potom nějak vzchopila. Výsledek ke chlubení není, ale potěšilo mě, že jsem dokázala překonat obtíže a zase začít běhat. Dokonce jsme se honily s Kanaďankami a i když už jsme nemohly a byly dost zdecimované, tak nás to bavilo (i protože jsme je nako-

50

nec uběhaly :-)). V červnu jsem běžela v Novohradských horách přeshraniční ultramaraton na asi 75 kilometrů a to byla NÁDHERA. Za 14 dní potom následovala noční „stovka“ v Belgii, a to byla KATASTROFA. Tam mi začalo být špatně už po 30 kilometrech a pěkně jsem si to užila až do konce. Navíc tam nebyly skoro žádné kadibudky, tak na tento závod dost nerada vzpomínám. Jinak jsem běžela 3 maratony (jenom). První až v červenci za velkého vedra v Plzni, kde jsem se moc nehonila, výsledek byl těsně pod 4 hodiny. Druhý a nejhezčí byl v Rychnově nad Kněžnou, kde se běží jeden velký okruh a je na co koukat. Tam mi kupodivu nebylo při běhu špatně, naopak jsem dostala velký hlaďák, takže jsem se došourala na klepajících nohou a se zatměním před očima. Potom jsem do sebe nacpala 7 kopečků zmrzliny (kterou jsme měli zadarmo) a pak mi konečně bylo špatně. Třetí maraton byl terénní v Plasích u Plzně. Ten byl taky užívací, protože terén, říčka Střela, kostelíky, domorodci atd. tvořili neopakovatelnou atmosféru. Běžela jsem týden po zpackané stovce (DNF na 80. Km) v Holandsku s výsledkem přes 4 hodiny. Včera jsem se vrátila z Německa, kde jsem běžela 50 km v Schwäbisch Gmünd(u). Dost jsem se tam těšila, ale myšlenkově jsem tento závod brutálně podcenila. Domnívala jsem se, že to bude něco jako v Mníšku, tedy pohodička. Závod je uváděn jako běh přes tři císařské kopce, takže jsme tušili, že nějaké převýšení tam bude. Ale realita nás zaskočila. Pozvolné výběhy byly střídány prudkými výšlapy a strmými seběhy. Nakonec ty seběhy jsou možná to nejhorší, nohy tam dostanou dost zabrat a těžko se z toho vzpamatovávají. Závod to byl velmi náročný hlavně na udržení běžeckého rytmu. Takže v cíli jsme byli řádně unavení a šťastní, že už to máme za sebou. Čas jsem měla přes 5 hodin, což si ve svém deníčku do rámečku nedám:-(. Tomu, kdo to dočetl až sem děkuji za zájem. Příští týden se snad objevím na HROBu s mojí ultrapřítelkyní Martinou a myslím, že si pořádně poběháme, protože nevím, kdo za nás bude mapovat:-). Kuba vzorně plní úlohu zpravodaje: ...tak jsme se před 20 minutami vrátili z Kokořínska. Ráno jsme vyjížděli z toho mlíka co bylo v Berouně poněkud rozpačití. Na Rudné krásně slunečno a tak se nálada zlepšovala. Bohužel u Labe to zase začalo a více či méně se to drželo až k Dubé. Shromaždiště pěkné, pokud by bylo teplo pak by to bylo úplně super. V lese podle očekávání náročné, hlavně pro nás úplné amatéry. Podařilo se mi pokořit hranici 150 minut, takže jsem si to za těch 60 Káčé startovného opravdu užil Dělal jsem hrozné chyby a navíc se mi nechtělo ani běžet a tak mne míjeli mí soupeři jeden za druhým, pokud jsem tedy zrovna nebyl o skalní průchod vedle a nehloubal nad mapou Vašek vyhrál, jako včera a jinak si myslím, že byla všeobecná spokojenost. Lada: Ahoj,Maruška spinká,prádlo složené....,tak píši jaké to bylo na závodech o víkendu.Sobota - moc krásný areál.Rozlosování startů-můj a Patrika bylo nereálné ohledně hlídání Marušky,ale babička nás zachránila!Běžela jsem krátkou,bylo to hezké a nenáročné.Tak si představte,že jsem skončila na bedně-třetí.Vím,že to není žádný zázrak,ale mě to moc potěšilo.Maruška vše prospala tak to bylo fajn,zato neděle! Daleko na start,velké převýšení-jinak terén nádherný.Opět babička hlídá,ale Marušce se to už moc nelíbí.Udělala jsem dvě chyby.Jednu pidi,ale předposlední kontrolu jsem hledala hrozně dlouho,proč?Pobíhala jsem ve vedlejším údolí.Takže nakonec to stačilo na páté místo.Díky moc holkám v cíli na občerstvení-poskytly nám auto kde Maruška dostala najíst tak jsme pak v klidu mohly čekat na tatínka,který si to pořádně užíval.Na hrobu vše budeme držet palce!!!!!!

51

Kuba: ... dnes jsme se zúčastnili posledního závodu podzimní sezóny. Centrum bylo v tělocvičně ZŠ ve Staré Huti u Dobříše. Hned po příjezdu nás přivítala pěkně dlouhá fronta u prezentace. Museli jsme si ji vystát, protože jsme měli nějaké změny, ale nakonec se zadařilo a tak jsme si mohli konečně vytáhnout svačiny a jít si na dvůr školy popovídat o posledních závodech a tak. Potom jsme se již začali postupně trousit na start, který byl asi kilometr daleko. Závod probíhal v poměrně rovinatém terénu, ale alespoň mne často něco tahalo za nohy. Buď ostružiník nebo malé plané keříky nějakých trnek či čeho. Udělal jsem zase nějaké chyby a tak jsem nebyl moc spokojený, ale to se mi v poslední době daří často Po mém doběhu jsme hned jeli do Berouna, někteří to vzali během ..... [Honza?] Ještě jednou díky za vzorné přihlášení na všechny poslednědobní závody, na kterých jsi bohužel nebyl. Všem jsi chyběl. Brzy se uzdrav. OB zdar! Kuba Pedro: Přesto, že ještě nedorazily oficiální výsledky z posledních dvou žebříčků, jsou tady

(předběžné) výsledky podzimního žebříčku a soutěže družstev. Nové "béčko" žádné, ale v Dšestnáctkách viselo pro Katku proklatě nízko :-(. Žáci nakonec klesli, dorostenci i dospělí zůstali druzí. Pedro: Je odeslán registrační soubor na LOBy 2010. Podařil se nám skvělý nákup a poprvé

bude v našich barvách běhat eliťák. Přihláška do žebříčků. Pedro: Už na přelomu října a listopadu se běželo dvoudenní MČR v horském OB. Nádherná

Šumava, skvělé počasí a pěkné tratě (teda ten free order mohl být lepší) = krásný závod. I přes moji nemohoucnost jsme s Honzou vyběhli bronz. Pedro: HULK je odběhnut a náš tým obsadil očekávané (skvělé!) šesté místo.

Láďa: Ahoj. Posílám info a komentář ke KPPM: Krajský pohár mládeže v přespolním běhu. V sobotu skončil Během podzimní Dražovkou další ročník krajského poháru v přespolním běhu mládeže (KPPM). Ládík se zúčastnil v kategorii 2000 - 2001 a bratr Kubík v kategorii 2002 - 2003. V celkovém pořadí poháru (6 závodů během roku) se Ládík umístil ve své kategorii na 1. místě, bratr Kubík obsadil ve své kategorii 2. místo (pouze jeden bod za vítězem kategorie). Celkové výsledky na http://kppmberoun.wgz.cz/celkovy-bodovy-stav. Pedro: Tak se mi konečně podařilo dát dohromady plán činnosti v zimě: Pondělí - 18.00 - 20.00 - sauna, relax Úterý - 18.00 - 19.00 - hala Lokomotivy (vše co se týká mapy + obratnost => pro mládež "povinné"!, začínáme 24.11. Středa - 15.30 - 17.30 - dráha u 2. ZŠ (kdo chce zpracovat hlavní část tréninků, musí si zaběhnout 3 nebo 5 kilometrů na čas a ten hlásit) 18.00 - 20.00 - trenažéry a posilovna (kasárna) - až budou klíče (momentálně ještě nejsou) Čtvrtek F1 - NOBy (pokud se dohodneme s pořadateli tréninků a na dopravě) Sobota či Neděle PZL či jiná taškařice (dlouho jsme nešli maratón, ani Everest... :-( ) Pedro: Už minulou středu jsem s Luckou absolvoval Adventure night 2009. Noční scorelauf

jsme obklusali celý, střelba nám moc nevyšla:-) a lana jsme dost ošulili (nechtělo se nám čekat ve frontě) a tak nám naše body stačili na (pouze) krásné desáté místo. Pedro: Dneska se běželo 16. MS ve SMIKu. Opět za naší hojné účasti. Zatímco někteří z nás absolvovali světové mistrovství už po třinácté, jiní to zkoušeli poprvé (i tentokrát ještě nepřihlášená Maruška). Běželo se na mapě Zvoles a byl to opět silný zážitek. Přesto, že to byla opět značná masovka (počet běžců se blížil třem stovkám) a jenom najít mapu bylo na začátku

52

dost obtížné, závod se velmi líbil. Zpočátku mapa zdánlivě nabízela několik variant, ale jak se ukázalo jedna z nich byla výrazně lepší (severozápadní). Fronty u kleští se příliš netvořily a tak jsem se docela proběhnul. Zatímco Lucka zvolila úplně špatně a čekala (prý) na jedné kontrole sedm minut, já si dal dvě pauzičky (30´´ a 1,5 min) a byl jsem za ně rád, neboť po objemech z uplynulých čtyř dní jsem měl nohy hóódně těžké. Můj cíl (už ho zkouším plnit několik let) - sebrat všechny trojky, se mi opět splnit podařilo (tedy alespoň si to myslím :-)), ale kvůli padesátce jsem musel dost bodů vynechat a v posledních devatenácti minutách kvůli ní přeběhnout dvakrát mapu na šířku. Dle předběžných výsledků vyhlášených na místě se mistry světa stali Radka Brožková (po loňském bronzu z Olomouce konečně světové zlato :-)) a Olda Janeček. Z nás nasbíral nejvíce bodů dle očekávání Vašek, kterému chyběly jen dvě "malé" kontroly. Vítězní vlčáci však opět sebrali všechno. Pedro: Za krásného "jarního" počasí začala Pražská zimní liga. Prvním závodem byl Klabav-

ský OBskoč - závod v němž na konec bylo přece jen několik různých okruhů a kde si každý mohl vynechat libovolné dvě kontroly. Dětskou trať běžely Ivanka s Janou, šestku (vyhrál) Kuba s Katkou, devítku dámy (Pavlína, Pavla a Lucka) a třináctku Honza, Vašek a já. Start byl hromadný a začalo se dost svižně. Běželo mi to (po pátečních těžkých nohách) celkem slušně a tak ještě u pětky jsem viděl kousek před sebou Honzu (s Kožichem a BigBetem), kteří ale vynechali čtyřku. Potom však přišla série tří chyb (6, 7 a 8), která dala v součtu alespoň čtyři minuty, a bylo vystaráno. Navíc jsem od této doby byl v lese většinou sám a tak jsem se jal atmosféru vychutnávat :-) a tudíž se moje rychlost značně snížila. Prvních patnáct kontrol jsem sebral celkem v pohodě a šestnáctku jsem OBskočil. Další problém mi udělala osmnáctka, před kterou jsem obtočil kopec příliš a dohledávka byla značně nejistá (další dvě minutky v háji). Potom přeběh na základovku a celkem jednoduché dohledání devatenáctky v humusu, dvacítka OBskočena a na sběrku do prudkého svahu (v pohodě), od ní ze svahu do ostružin (méně v pohodě). V cíli už skoro všichni, s kterými jsem závod na prvních kontrolách rozbíhal. Aleš opět nezklamal a připravil skvělý závod (mohl být možná o kousek delší, když jsem se i se spoustou chyb vešel pod stovku) s nadstandartní "PZL" mapou, v krásném terénu. Kristina: Tak jaké to bylo na PZL? No samozřejmě že pěkné, a to díky slunnému počasí, ke kterému se později přidal i mírný vítr, ale to už nám nevadilo, protože jsme jeli nečekaně brzy domů!! Nebyli jsme sice první v cíli, takoví borci nejsme, ale ti dva lišáci Katka s Kubou doběhli na krásném druhém a třetím místě v céčkách. Jejich taktika byla držet se Kristiny (což mě velmi potěšilo, neb jsem si připadala mapařsky na výši), což dodržovali do 4. kontroly. Na 3.kontrole jsme se dostali do čela a na tý pitomý rýze na čtyřce nás doběhl zbytek céčkařů a tam se to zlomilo. Konec znamenal vyšplhat menší Everest, no a za odměnu nám Eva Tloušťová připravila dobrůtky v cíli. Ještě jsme se báli, aby nás nepředběhla Janička, běžící s Tomem a Tomem Janovskýma. Céčko byl takový čajíček oproti B a A, ti měli větší sado maso z kopce do kopce a s drobným překvapením od pořadatelů, byla omylem zkrácená trať A o kilometr a naopak prodloužená trať B taktéž o kilometr. Když doběhly Pavla s Pavlínou po 130 minutách do cíle, měli jsme velkou radost a nakonec i ony samy, neboť za sebou nechali na trati ještě minimálně 6 vychutnávačů. Pedro: Proto, že zájem o Běh lyžařů nijak velký nebyl, vydali jsme se s Vaškem sami vyzkou-

šet ten opěvovaný kros. A pověsti rozhodně nelhaly - nádherná trať, na kros nezvykle velké množství závodníků a pořadatelé, kteří (což nebývá na těchto závodech úplně zvykem) vše s naprostým přehledem zvládali. Vyfasovali jsme čísla 107 a 108, což nás zařadilo na startu bok po boku. Start byl intervalový ve dvojicích a protože bylo závodníků více než se (zřejmě) čekalo, začalo se startovat později. My vyběhli až těsně před čtvrt na jednu. Vašek udával tempo při seběhu a na první kopec, ale pak se ukázalo, že včerejší PZL, která zatížila jeho, ale

53

ne moje nohy udělala své. Po prvním kilometru toho mám už docela dost a další dva se dotahuju na Simonku, která vybíhala těsně před námi. Po třech kilometrech jsem úplně vodvařenej, ale Simončina prdelka (celých zbývajících pět kilometrů těsně přede mnou) mě dotáhne až do cíle. Naštěstí to v závěru bylo dost z kopce a průměr posledních dvou kilometrů (3:50 na km) ukazuje, že byly (ty kilometry) asi i o kousek kratší. Vzhledem k mým cílům (pod 40 :-)) je výsledných necelých pětatřicet na mě slušný a cíl splnil i Vašek. 5.12. - Honza: Honza: S Pedrem a Vaškem Simonem jsem se účastnil "sezbírání kontrol" po NOB tréninku skupiny F1 v Roztokách, které zajistil dohodou se stavitelem tratí Fandou náš trenér. Díky za to. Moc jsem se na tom přiučil , protože kontroly byly "proklatě nízko". Skvělé bylo také to, že nás nikdo časově "netlačil", takže se dala dělat "mapařinka" i s opravami. Kdo má k NOB alespoň trochu vztah, neváhejte se účastnit dalších obdobných akcí. Je to opravdu skvělý trénink. Určitě doporučuji využít! Pedro: Další kros jsme absolvovali dneska v Praze. Běželo se Okolo hostivařské přehrady. Sedm kilometrů s malým převýšením (1%) vede ze tří čtvrtin po asfaltu, ale i tak je to poměrně pěkný závod. Já jsem podal tentokrát bezkrevný (doslova) výkon, když v druhé polovině jsem se už dost larvil, ale i tak jsem se vešel společně s Vaškem pod 30 minut. Tomáš s Michalem běželi velmi slušně a tak se taky moc přes třicítku nedostali. Pedro: V neděli další kros - Zbraslavský běh (na Keltském hradišti). Začíná se tradičně do

solidního kopce. Prvních pět a půl minuty jsem vystoupal o 115 metrů a byl totálně zatavenej, následovalo mírné stoupání na vydýchání. Potom se to (tradičně) trochu rozběhlo a další část je většinou z mírného kopce a s krásnými "kochačkami". Docela jsem si to užíval a tudíž čas nic moc. Mnohem lépe zaběhl Vašek, který si dokonce vybojoval stříbro mezi dorostenci. Velmi slušně mezi mnohem staršími mladšími dorostenci i Majkl. Pedro: Honzova agitace moc nezabrala a tudíž nás ve čtvrtek bylo ještě méně. Oba jsme šli s

Vaškem delší variantu. Já v protisměru a Vašek odrazky sbíral. Ze třiceti kontrol jsem nasvítil šestnáct a potom už jsem šel jenom na intuici. Snad jsem ale byl všude. Byli jsme krásně synchronizovaní, když jsme doběhli během dvou minut. Pedro: V sobotu se běžel kros v Plískově a ačkoliv je to v Senohrabech moc hezké, Plískovská

trať je ještě lepčejší. Hromadný start jde hned do trychtýře, ale díky nevelkému počtu běžců to nebyl problém. Z poslední řady jsem se pomalu trochu posouval dopředu při prvním stoupání a předběhl jsem i Vaška. Ten mě ovšem tentokrát nepustil, chvíli povisel a asi na třetím kilometru šel opět přede mě. Další asi tři kilometry se mi vzdaloval jen lehce (po prvním kole asi 15´´), ale potom já vytuhnul a Vašek přidal a tak mi v cíli nadělil víc než minutu. Chvilku po nás doběhl Láďa. Nejúspěšnější ale byla Pavlína, třetí mezi ženami a Pája (asi) sedmý mezi muži. Pedro: Konečně větší účast - 11 borců na Žalovské vrcholení. Velmi kvalitní terén a třicet let

stará mapa (1 : 20 000), byly hlavními "taháky" čtvrtého kola Pražské zimní ligy. Hromadný start po kategoriích nás hned po deváté vysílá do promrzlého (-3°C) lesa. Od začátku je to slušný kalup a až na sedmičku se s jazykem na vestě držím v jakési skupince, jejíž složení se ale občas přelévá. Při dlouhém postupu na osmičku vadnu :-) a navíc mám problémy i na dohledávce. Svoji nemohoucnost se snažím napravit co nejpřímějším odběhem od kontroly (ostatní se překvapivě vydávají jiným směrem). Když seběhnu z kopce a přede mnou není žádná louka, je mi to trochu divné, ale třicet let je třicet let... Chvíli pokračuji, ale louka pořád nikde a tehdy si uvědomuji, že neběžím z devítky, ale z osmičky a mám docela blbý směr :-)). Než se proberu, chytnu a najdu devítku, jsou všichni fuč. A jako vždy, když jdu sám, zvolňuji a mám problémy s dohledávkami. Před dvanáctkou se dokonce namotám do nabitého plotu a

54

dostávám hezkých pár za uši. Před třináctkou mne dobíhá Michal, ale teď už se poslední tři kontroly dohledávají celkem snadno a tak dobíhám jen kousek za ním. V cíli přesně po dvou hodinách, pak ještě výklus na trať D - celé po cestách (!) (cestou na dvojku jsme se ztratili bez buzoly prostě nemůžu :-)) a tak jen lehkých 45´ s návratem přes jedničku. Těsně po dvou hodinách doběhl Honza, potom dámy - Pavla a Pavlína (úspěšně stínující až téměř do konce Magdu :-)) a nakonec Vašek, který vyrobil megahrubku hned na trojce a potom už se nějak nemohl dostat do závodu. Pavel po operaci kotníku oběhl Béčko (víc než devět kilometrů) a je vidět, že Jirka Funda opět odvedl výtečnou práci. Béčkovali i Marek s Patrikem, céčko šli mladíci - Kuba, Tomáš a Dominik (!) a na déčku (jednoduché a po cestách - ha, ha) se potrápily Ivanka (s Kubou) a Janička. Svoji závodní premiéru (na SMIKu byla jenom jako doprovod) měla Maruška Uhlířová (LBE0950). Klasická klasika, tak jak to máme v zimě rádi! Pavla: ....jinak bych se ohradila, my daly i Honzu, tak o 2-3´ ... jo jo, dnes to bylo jasné, buď se udržíme Horů (čím dýl, tím líp) nebo se ztratíme ... to jsme si říkaly od kontroly ke kontrole až jsme se udržely až na patnáctku, do cíle už jsme to zvládly sami Pedro: Když se ke tmě přidá mínus sedm a sněžení, vypadá běhání po lese docela masochisticky, ale byla to naprostá idylka. Nočního tréninku se opět zúčastnila pouze trojice a slovy Honzy: (ostatní) "neví o co přicházejí!" Lehké sněžení, sedm stupňů pod nulou, malé převýšení, pěkná trať, slušná mapa, reflexy svítily tam kde měly a v cíli čekala velikonoční bonboniéra do Hynka (za což si zaslouží náš neskonalý dík :-)) => nádhera. Pokračování (snad) 6. ledna. Pedro: Další klasickou akcí konce roku byla Sparťanská klouzačka. Přes slušnou kosu (asi -11°C) se sešlo poměrně dost závodníků. Běželo se stejně jako předloni na mapě Nad Motolem a letos byla ještě přidána free order vložka na mapce Podbělohorská rokle. Nejdříve odstartovala prestižní kategorie A, kde nás zastupovali Pavla, Pavlína a Pavel. Závod absolvovali víceméně společně a výborný výkon je zařadil na 14.-16. místo. Skvělých výsledků jsme dosáhli ale především v dalších kategoriích, když Marek (B) a Janička (N) vybojovali stříbro. V nejprestižnější kategorii mixů, jsme postavili dokonce téměř čtvrtinu párů. Po startu vyrážíme na jedničku, kde se tradičně tvoří fronta. Aspiranti na vítězství se jí samozřejmě díky svižnému tempu vyhýbají, no a my ostatní se alespoň vydýcháme a pokecáme :-) Až na čtyřku jdeme dost vepředu a s námi i Kuba s Katkou, kteří ač rychlejší na nás vždy u kontroly počkají:-). Pak se my podaří "lehký" úlet, při kterém mne velmi potěší, že jsem za sebou strhnul spoustu další borců :-), ale u pětky se řadíme do dlouhé fronty (kleštičky byly zlomené), až téměř na konec závodního pole. Potom se až do jedenáctky lehce propracováváme kupředu a před výměnou mapy máme naplánovaný free order. Zbaběle nechávám Evě kontrol pět a sám jdu jenom tři. Jak se však ukázalo, když ne výkon, tak alespoň odhad zcela vyšel, když se při návratu na původní mapu sbíháme přesně na čas. Katka s Jakubem nás už nestínují a my v pohodě dobíháme na sběrku a tradičně po dvou dorážíme do cíle. Pěkný, pohodový závod, příjemní pořadatelé (v cíli jsme dostali Lentilky), tak se i letos předvedla Sparťanská klouzačka. Pedro: Už v neděli pokračovala PZL dalším (pátým) kolem. Tradiční předvánoční Fandův

Večerník se dle slov účastníků tradičně líbil i když si "v lese" hodně pobyli :-). Pedro: Posledním letošním OB závodem pokračovala Pražská zimní liga, tentokrát bez naší

účasti. Na konci roku má nejvíc bodů (po 6. závodech) Vašek (13. mezi muži) a dámy - Pavla a Pavlína, které ještě (ale už hóóódně těsně) vedou.

55

… a na závěr pár přehledů:

Oddílový Ranking k 31.12.2009: K 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30. 31. 32. 33. 34. 35.

56

Vladimír Mezník Zuzana Procházková Lucie Mezníková Eva Tvrdková Vojtěch Tvrdek Ladislav Lejbl Pavla Vildmonová Václav Šimon Jakub Veselý Eva Havelková Pavlína Procházková Kristina Hamáčková Kateřina Procházková Lada Kučerová Marek Uhlíř Patrik Uhlíř Bohuslav Hamáček Jan Marek Jakub Červenka Petr Dudík Jana Procházková Tomáš Goj Michael Kalista Hana Dudíková Ladislav Lejbl Miloslav Růžička Pavel Procházka Ivanka Červenková Adam Reiterman Leoš Reiterman Alena Marková Jakub Šimon Adam Štemberk Kamil Bureš Pavel Karmazín

H45 D18 D18 D55 H60 H10 D35 H18 H14 D50 D45 D21 D16 D35 H16 H35 H55 H45 H21 H50 D10 H12 H12 D50 H40 H45 H40 D10 H10 H35 D45 H21 H20 H21 H40

BZ 1254,60 1244,73 1199,14 1183,25 1174,48 1048,85 1031,34 1026,60 1021,94 975,86 961,25 922,52 920,97 903,61 899,39 898,24 871,83 857,58 843,79 841,70 826,59 809,95 762,63 712,67 686,47 681,02 643,01 589,80 517,57 490,13 203,36 145,00 96,75 58,22 0,00

BC bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů

5185,08 3258,86 2798,32 4165,12 5615,37 1171,49 3427,66 3115,76 3022,33 1016,42 1593,52 2265,08 2440,37 2855,41 4343,46 3307,22 2364,11 1079,29 1289,46 972,68 1614,72 1240,78 915,54 712,67 836,40 681,02 643,01 721,68 517,57 490,13 203,36 145,00 96,75 58,22 0,00

PZ ZZ NZ D bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů

63 46 34 53 64 12 48 45 45 12 24 37 34 48 71 55 37 16 19 16 29 19 15 9 15 10 11 17 7 7 3 3 3 1 0

52 31 26 42 59 12 42 35 38 11 18 29 31 41 59 46 32 13 17 12 23 17 13 9 13 10 8 14 7 7 3 2 1 1 0

7 15 7 11 4 0 5 10 6 1 6 5 3 6 10 6 4 3 0 3 5 2 2 0 0 0 2 3 0 0 0 0 2 0 0

4 0 1 0 1 0 1 0 1 0 0 3 0 1 2 3 1 0 2 1 1 0 0 0 2 0 1 0 0 0 0 1 0 0 0

Údaje jsou za posledních 12 měsíců (1.1.2009 - 31.12.2009) Průměrný počet bodů na 1 závod (ze všech absolvovaných): 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30. 31. 32. 33. 34. 35.

57

Zuzana Procházková Lucie Mezníková Eva Tvrdková Ladislav Lejbl Adam Štemberk Vojtěch Tvrdek Vladimír Mezník Eva Havelková Václav Šimon Pavlína Procházková Jan Marek Pavla Vildmonová Hana Dudíková Kateřina Procházková Jakub Veselý Petr Dudík Adam Reiterman Tomáš Goj Bohuslav Hamáček Pavel Procházka Marek Uhlíř Kristina Hamáčková Michael Kalista Leoš Reiterman Miloslav Růžička Lada Kučerová Jakub Červenka Alena Marková Patrik Uhlíř Jana Procházková Kamil Bureš Ladislav Lejbl Ivanka Červenková Jakub Šimon Pavel Karmazín

D18 D18 D55 H10 H20 H60 H45 D50 H18 D45 H45 D35 D50 D16 H14 H50 H10 H12 H55 H40 H16 D21 H12 H35 H45 D35 H21 D45 H35 D10 H21 H40 D10 H21 H40

105,12 103,64 99,17 97,62 96,75 93,59 92,59 92,40 89,02 88,53 83,02 79,71 79,19 78,72 77,50 74,82 73,94 72,99 71,64 71,45 71,20 70,78 70,43 70,02 68,10 67,99 67,87 67,79 67,49 67,28 58,22 55,76 51,55 48,33

bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů

Počet absolvovaných závodů za uplynulých 12 měsíců: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 6. 8. 9. 9. 11. 11. 13. 13. 15. 16. 17. 17. 19. 20. 20. 22. 22. 24. 24. 26. 27. 28. 29. 29. 31. 31. 31. 34.

Marek Uhlíř Vojtěch Tvrdek Vladimír Mezník Patrik Uhlíř Eva Tvrdková Lada Kučerová Pavla Vildmonová Zuzana Procházková Jakub Veselý Václav Šimon Kristina Hamáčková Bohuslav Hamáček Kateřina Procházková Lucie Mezníková Jana Procházková Pavlína Procházková Tomáš Goj Jakub Červenka Ivanka Červenková Jan Marek Petr Dudík Michael Kalista Ladislav Lejbl Eva Havelková Ladislav Lejbl Pavel Procházka Miloslav Růžička Hana Dudíková Adam Reiterman Leoš Reiterman Alena Marková Adam Štemberk Jakub Šimon Kamil Bureš Pavel Karmazín

Celkem

58

H16 H60 H45 H35 D55 D35 D35 D18 H14 H18 D21 H55 D16 D18 D10 D45 H12 H21 D10 H45 H50 H12 H40 D50 H10 H40 H45 D50 H10 H35 D45 H20 H21 H21 H40

71 64 63 55 53 48 48 46 45 45 37 37 34 34 29 24 19 19 17 16 16 15 15 12 12 11 10 9 7 7 3 3 3 1 0

závodů závodů závodů závodů závodů závodů závodů závodů závodů závodů závodů závodů závodů závodů závodů závody závodů závodů závodů závodů závodů závodů závodů závodů závodů závodů závodů závodů závodů závodů závody závody závody závod závodů

928 závodů

Počet bodů získaných ze všech absolvovaných závodů: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30. 31. 32. 33. 34. 35.

59

Vojtěch Tvrdek Vladimír Mezník Marek Uhlíř Eva Tvrdková Pavla Vildmonová Patrik Uhlíř Zuzana Procházková Václav Šimon Jakub Veselý Lada Kučerová Lucie Mezníková Kateřina Procházková Bohuslav Hamáček Kristina Hamáčková Jana Procházková Pavlína Procházková Jakub Červenka Tomáš Goj Ladislav Lejbl Jan Marek Eva Havelková Petr Dudík Michael Kalista Ladislav Lejbl Ivanka Červenková Hana Dudíková Miloslav Růžička Pavel Procházka Adam Reiterman Leoš Reiterman Alena Marková Jakub Šimon Adam Štemberk Kamil Bureš Pavel Karmazín

H60 H45 H16 D55 D35 H35 D18 H18 H14 D35 D18 D16 H55 D21 D10 D45 H21 H12 H10 H45 D50 H50 H12 H40 D10 D50 H45 H40 H10 H35 D45 H21 H20 H21 H40

5615,37 5185,08 4343,46 4165,12 3427,66 3307,22 3258,86 3115,76 3022,33 2855,41 2798,32 2440,37 2364,11 2265,08 1614,72 1593,52 1289,46 1240,78 1171,49 1079,29 1016,42 972,68 915,54 836,40 721,68 712,67 681,02 643,01 517,57 490,13 203,36 145,00 96,75 58,22 0,00

bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů

Počet "disklých" závodů: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 14. 16. 17. 17. 17. 17. 17. 17. 17. 17. 17. 17. 17. 17. 17. 17. 17. 17. 17. 17.

60

Jakub Šimon Ladislav Lejbl Jakub Červenka Pavel Procházka Kristina Hamáčková Vladimír Mezník Petr Dudík Patrik Uhlíř Jana Procházková Lucie Mezníková Marek Uhlíř Bohuslav Hamáček Jakub Veselý Lada Kučerová Pavla Vildmonová Vojtěch Tvrdek Ivanka Červenková Kateřina Procházková Zuzana Procházková Pavlína Procházková Eva Havelková Alena Marková Hana Dudíková Eva Tvrdková Ladislav Lejbl Adam Reiterman Tomáš Goj Michael Kalista Václav Šimon Adam Štemberk Kamil Bureš Leoš Reiterman Miloslav Růžička Jan Marek Pavel Karmazín

H21 H40 H21 H40 D21 H45 H50 H35 D10 D18 H16 H55 H14 D35 D35 H60 D10 D16 D18 D45 D50 D45 D50 D55 H10 H10 H12 H12 H18 H20 H21 H35 H45 H45 H40

1 2 2 1 3 4 1 3 1 1 2 1 1 1 1 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

33,33% 13,33% 10,53% 9,09% 8,11% 6,35% 6,25% 5,45% 3,45% 2,94% 2,82% 2,70% 2,22% 2,08% 2,08% 1,56% 0,00% 0,00% 0,00% 0,00% 0,00% 0,00% 0,00% 0,00% 0,00% 0,00% 0,00% 0,00% 0,00% 0,00% 0,00% 0,00% 0,00% 0,00%

26

2,80%

Family cup 2009 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12

Uhlířovi + Lada Tvrdkovi Procházkovi Mezníkovi Pavla + Jakub Hamáčkovi Šimonovi Červenkovi Lejblovi Dudíkovi Markovi Reitermanovi

10 9 9 7 6 4 3 2 2 1 1 1

506,09 780,49 550,48 983,40 449,99 629,19 260,76 011,14 007,89 685,35 282,65 007,70

bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů

Ranking 2009: D - 21 255. 343. 489. 770.

Hamáčková Kristina Vildmonová Pavla Tvrdková Eva Kučerová Lada

LBE8850 LBE7451 LBE5150 LBE7450

45088 30890 13603 1047

4422 3029 1334 103

LBE6400 LBE7600 LBE4900 LBE9100 LBE8904 LBE8801 LBE7000 LBE6500 LBE6100 LBE9400

52417 42672 17419 16460 10796 6094 4401 1802 1454 1061

5151 4193 1712 1617 1061 598 432 177 142 104

H - 21 381. 458. 697. 713. 810. 925. 983. 1110. 1119. 1134.

61

Mezník Vladimír Červenka Jakub Tvrdek Vojtěch Šimon Václav Štemberk Adam Šimon Jakub Uhlíř Patrik Procházka Pavel Marek Jan Uhlíř Marek

TOP 10 2009 Oddílový ranking: kolik 149,97 141,81 138,45 138,18 135,56 134,90 132,70 132,67 132,50 132,39

kdo Pedro Eva T Vojta Pedro Lucka Pedro Zuzka Eva H Lucka Zuzka

kdy 25.4. 25.4. 19.6. 19.6. 1.5. 20.6. 13.9. 25.4. 20.9. 19.6.

Ranking - ženy: kolik

Ranking - muži:

kdo

kdy

kolik

6630 Pavla 5962 Kristina 5706 Pavla 4896 Kristina 4846 Pavla 4497 Pavla 4486 Pavla 4324 Kristina 3950 Kristina 3919 Pavla

27.9. 16.5. 5.5. 17.5. 5.4. 29.3. 4.4. 10.4. 12.4. 26.9.

7007 6770 6314 5815 4944 4909 4845 4651 4575 4294

kdo Pedro Pedro Pedro Vašek Jakub Pedro Pedro Pedro Adam Jakub

Výsledky 2009: MČR:

9. 14. 16. 20. 21. 23. 25. 34. 43. 56. 75.

NOB NOB klasika NOB NOB DT sprint sprint KT klasika klasika

D18 D21 D18 H16 D18 D16 D18 D18 H16 H16 D21

Lucie Mezníková Kristina Hamáčková Lucie Mezníková Marek Uhlíř Zuzana Procházková Zuzana Procházková Zuzana Procházková Lucie Mezníková Marek Uhlíř Marek Uhlíř Kristina Hamáčková

2009 2009 2009 2009 2009 2009 2009 2009 2009 2009 2009

16. 26.

D18A D18A

Zuzana Procházková Lucie Mezníková

2009 2009

4. 13. 14.

D55B H45B H60B

Eva Hamáčková Vladimír Mezník Vojtěch Tvrdek

2009 2009 2006

Žebříček A:

Žebříček B:

62

kdy 4.4. 29.3. 5.4. 26.9. 26.9. 26.9. 14.3. 30.5. 12.9. 5.4.

Veteraniády:

1. 2. 3. 4. 4. 6. 6. 8. 9. 10. 10. 10. 12. 12. 15. 15. 16. 17. 20. 20. 22. 23.

Český pohár veteránů:

Vladimír Mezník Vladimír Mezník Eva Tvrdková Lada Kučerová Petr Dudík Eva Havelková Bohuslav Hamáček Vojtěch Tvrdek Vladimír Mezník Lada Kučerová Vojtěch Tvrdek Pavla Vildmonová Pavlína Procházková Eva Tvrdková Lada Kučerová Vojtěch Tvrdek Patrik Uhlíř Lada Kučerová Patrik Uhlíř Vladimír Mezník Vojtěch Tvrdek Patrik Uhlíř 64. 70. 84. 142. 145. 200. 212.

Vladimír Mezník Eva Tvrdková Vojtěch Tvrdek Pavla Vildmonová Lada Kučerová Patrik Uhlíř Eva Havelková

Licence pro rok 2010:

63

A

–

B

–

H45 H45 D55 D35 H50 D50 H55 H60 H45 D35 H60 D35 D45 D55 D35 H60 H35 D35 H35 H45 H60 H35

Zuzana Procházková – D18 Lucie Mezníková – D20 Václav Šimon – H20 Marek Uhlíř – H16 Jakub Veselý – H16 Tomáš Goj – H14 Michael Kalista – H14

NOB DT DT NOB NOB DT NOB Sprint Sprint DT DT Sprint DT Klasika Sprint Klasika NOB KT DT KT KT Sprint 142 125 129 58 57 72 41

2009 2009 2009 2009 2009 2009 2009 2009 2009 2009 2009 2009 2009 2009 2009 2009 2009 2009 2009 2009 2009 2009

bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů

2009 2009 2009 2009 2009 2009 2009

© Big Head 2009

64