ROD ZMRZLÍKŮ ZE SVOJŠÍNA V OBDOBÍ POZDNÍHO STŘEDOVĚKU THE FAMILY OF ZMRZLÍK OF SVOJŠÍN IN THE LATE MIDDLE AGES

Technická univerzita v Liberci FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ historie

Katedra:

Studijní program: učitelství pro 2. stupeň ZŠ český jazyk - dějepis

Studijní obor

ROD ZMRZLÍKŮ ZE SVOJŠÍNA V OBDOBÍ POZDNÍHO STŘEDOVĚKU THE FAMILY OF ZMRZLÍK OF SVOJŠÍN IN THE LATE MIDDLE AGES Diplomová práce: 2011 – FP – KHI – 211 Autor:

Podpis:

Pavla MATĚJKOVÁ

Vedoucí práce: doc. PhDr. Tomáš Velímský, CSc. Konzultant: Počet stran

grafů

obrázků

tabulek

pramenů

příloh

124

0

6

0

21

16 + 1 CD

CD obsahuje celé znění diplomové práce. V Liberci dne: 26. 4. 2011

Čestné prohlášení Název práce:

Rod Zmrzlíků ze Svojšína v období pozdního středověku

Jméno a příjmení autora:

Pavla Matějková

Osobní číslo:

P05000427

Byl/a jsem seznámen/a s tím, ţe na mou diplomovou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zejména § 60 – školní dílo. Prohlašuji, ţe má diplomová práce je ve smyslu autorského zákona výhradně mým autorským dílem. Beru na vědomí, ţe Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv uţitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL. Uţiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu vyuţití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne poţadovat úhradu nákladů, které vynaloţila na vytvoření díla, aţ do jejich skutečné výše. Diplomovou práci jsem vypracoval/a samostatně s pouţitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím diplomové práce a konzultantem.

Prohlašuji, ţe jsem do informačního systému STAG vloţil/a elektronickou verzi mé diplomové práce, která je identická s tištěnou verzí předkládanou k obhajobě a uvedl/a jsem všechny systémem poţadované informace pravdivě.

V Liberci dne: 26. 4. 2011 Pavla Matějková

Poděkování

Na tomto místě bych ráda poděkovala především doc. PhDr. Tomáši Velímskému, CSc., vedoucímu mé diplomové práce, za jeho cenné rady, odbornou pomoc, ochotu a strávený čas, které věnoval této práci. Ráda bych také poděkovala celé mé nejbliţší rodině za všestrannou pomoc, podporu a pochopení během mého vysokoškolského studia.

Anotace Diplomová práce popisuje na pozadí politických a náboţenských souvislostí historii šlechtického rodu Zmrzlíků ze Svojšína v období 15. století. Zabývá

se stavovským

původem

rodu, jeho

společenským

vzestupem

a vztahem k původním drţitelům predikátu ze Svojšína, jimţ je věnována poměrně značná část textu. Dále se text věnuje jednotlivým příslušníkům rodu, a to především se zaměřením na výraznou postavu nejvyššího mincmistra Petra Zmrzlíka. Ve svém závěru práce seznamuje s majetkovou drţbou rodu a obsahuje také výčet dochovaných pečetí pro sledované období. Klíčová slova: ze Svojšína, Zmrzlík ze Svojšína, 15. století, pozdní středověk, Mistr Jan Hus, husitství, husitské války, niţší šlechta, mincmistr, České země

Anotacion The thesis describes a history of noble stock Zmrzlík of Svojšín in 15. century, it´s on background of politics and religious connections. The thesis deals with corporative origin of a stock, its social upward movement and relation to original holders of a predicate from Svojšín, to which is devoted quite a sizable part of text. The text below applies to particular members of stock, especially with a sight on an expressive person the highest mint master Petr Zmrzlík. In a finish of the work is introduced a property possession of the stock and it concludes also a compendium of preserved seals for an observed period. Key words: from Svojšín, Zmrzlík of Svojšín, 15. century, late Middle Ages, Mistr Jan Hus, Hussitism, Hussite wars, gentry, mint master, Czech land

Obsah

SEZNAM ZKRATEK ...................................................................................... 10 ÚVOD ............................................................................................................... 11 POČÁTKY RODU ........................................................................................... 15 NÁSLEDOVNÍCI ............................................................................................. 24 NOVÉ ZAČÁTKY ........................................................................................... 35 ZLATÁ ÉRA .................................................................................................... 41 Původ Petra Zmrzlíka ................................................................................... 46 Petr Zmrzlík na scéně ................................................................................... 51 Petr Zmrzlík a církev .................................................................................... 62 Petr Zmrzlík a literatura ................................................................................ 66 Smrt Petra Zmrzlíka ...................................................................................... 67 POTOMCI SLAVNÉHO MUŢE.................................................................... 70 DALŠÍ GENERACE ....................................................................................... 88 ŠLECHTICKÝ ERB ........................................................................................ 98 MAJETKOVÁ DRŢBA ZMRZLÍKŮ ZE SVOJŠÍNA .................................. 102 Dominium Lnáře ......................................................................................... 103 Dominium Kasejovice ................................................................................ 104 Dominium Nečtiny (Preitenstein) ............................................................... 104 Dominium Ţleby ......................................................................................... 105 Dominium Orlík nad Vltavou ..................................................................... 105 Dominia Chotěboř, Oheb a Vildštejn ......................................................... 106 Dominium Kašperk ..................................................................................... 107

Dominium Březnice .................................................................................... 107 Statek Kocelovice ....................................................................................... 108 Statek Tochovice......................................................................................... 108 Dominium Roţmitál pod Třemšínem ......................................................... 109 Statek Kostelec nad Vltavou ....................................................................... 109 ZÁVĚR ........................................................................................................... 111 VLADYKOVÉ ZE SVOJŠÍNA VE 12. - 15. STOLETÍ ................................ 113 ZMRZLÍKOVÉ ZE SVOJŠÍNA VE 14. - 16. STOLETÍ ............................... 114 SEZNAM POUŢITÝCH ZDROJŮ ................................................................ 115 SEZNAM VYOBRAZENÍ ............................................................................. 121 SEZNAM PŘÍLOH......................................................................................... 122

SEZNAM ZKRATEK AČ

Archiv český

AH

Archeologia Historica

AJ

Acta iudiciaria - Soudní akta konzistoře praţské

AKČ

Archiv Koruny české

CDB

Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae

CDM

Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae

CIM

Codex municipalit regni Bohemiae

ČČH

Český časopis historický

DD

Desky dvorské království českého

LC

Libri confirmationum ad beneficia ecclesiastica Pragensem per archidioecesim

LKMP

Listář a listinář královského města Plzně

LL

Listář a listinář Oldřicha z Roţmberka

MHB

Monumenta historica Boemicae

RBM

Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae at Moraviae

RBV

Regesta Bohemiae et Moraviae aetatis Venceslai IV.

RT

Reliquiae tabularum terrae regni Bohemiae a. MDXLI igne consumptarum – Pozůstatky desk zemských království Českého roku 1541 pohořelých

SČPLL

Soupis česky psaných listů a listin

VDZKČ

Velké dějiny zemí Koruny české

ZRKŘČ

Zbytky register králů římských a českých

ÚVOD Tato diplomová práce popisuje na pozadí českých politických a náboţenských souvislostí 15. století historii šlechtického rodu Zmrzlíků ze Svojšína. Věnuje se především osobnosti Petra Zmrzlíka ze Svojšína, nejvýznamnějšího člena rodu, který se stal nejvyšším mincmistrem a členem královské rady, byl osobním přítelem krále Václava IV., ale také Mistra Jana Husa, Jana Ţiţky a dalších výrazných osobností té doby. V druhé polovině 12. století se objevují první známí členové starého vladyckého rodu ze Svojšína. Význam tohoto rodu nebyl zanedbatelný, jeho nejstarší příslušníci si mohli dovolit výstavbu kamenného tribunového kostela v blízkosti svého sídla a pohybovali se i v okolí kníţete. Majetek rodu byl přesto spíše skromný. Postupem doby vladykové ze Svojšína ještě více chudnou a rod ztrácí na svém původním významu. Mohli snad oni být předky slavného Petra Zmrzlíka ze Svojšína, o jehoţ přímých předcích neexistují ţádné dochované zprávy a o němţ samotném před koncem 14. století takřka neslyšíme? Odkud vůbec pocházel a jak mohl dosáhnout tak významných postů v rámci království? Jakým způsobem se dostal do blízkosti samotného krále Václava IV. a jaký byl jejich vztah? Hledáním odpovědí na tyto základní otázky končí v mé práci krátká exkurze jak do stručné historie vladyků ze Svojšína, tak do dění v Čechách druhé poloviny 12. aţ první poloviny 14. století a otevírá se nový úsek českých dějin, plný politických i náboţenských zvratů, myšlenkových zápasů a válečných bojů, v nichţ hrál často nemalou úlohu rod Zmrzlíků ze Svojšína. S osobou Petra Zmrzlíka se poprvé setkáváme před koncem 14. století. Během svého ţivota Petr nevykonával pouze výše zmíněné úřady a s nimi spojenou agendu, ale účastnil se řady dalších jednání jak na poli politickém, tak náboţenském, byl vojevůdcem, správcem, hospodářem a obohatil i tehdejší českou literaturu. Rozsah jeho aktivit je obrovský. Jeho ţivot se uzavřel na počátku husitských válek roku 1421 a lze jen spekulovat, jakých významných

11

činů by byl ještě účasten, kdyby jeho výrazný kariérní postup nezastavila nákaza morem. O jeho přínosu tehdejší době není pochyb, o to horší je skutečnost, jak bylo v nedávné historii naloţeno s jeho ostatky. I této problematice se ve své práci věnuji. Petrovi potomci nikdy nedosáhli takového významu jako jejich předek, byť se také účastnili významných politických rozhodnutí, válečných výprav a šarvátek. České země zkrátka procházely revolučními změnami a jen máloco zůstalo jako dřív. Výklad o rodu jsem ukončila krátce před závěrem 15. století, kdy umírají Petrovi vnukové. Dějiny rodu sice pokračují aţ do poloviny 16. století, jimi se ale ve své práci jiţ nezabývám. V předposlední kapitole jsem připojila informace o rodovém erbu a drobný výčet pečetí a dalších artefaktů, na kterých se můţeme s jeho vyobrazením setkat. Poslední kapitolu tvoří seznam majetkové drţby rodu od konce 14. století do závěru 15. století. Za samotný závěr práce jsem pak připojila grafické zpracování genealogie vladyckého rodu ze Svojšína a rodu Zmrzlíků ze Svojšína. Patnácté století, protknuté husitskou revolucí, bylo dobou krize, která zasáhla všechny oblasti ţivota. Přineslo změnu v rozloţení mocenských sil uvnitř českého království, v němţ došlo k výraznému oslabení panovnické moci i vlivu papeţství a naopak k posílení moci šlechty. České země se v husitském období staly zeměmi se stavovským zřízením, dvojím konfesním vyznáním a musely se vypořádat s obrovskými přesuny v drţbě pozemkového majetku. Na pozadí takto výrazných přeměn nebyla rekonstrukce rodových dějin snadná. Na toto téma doposud nebyla vydána ţádná syntetická monografie, o to byla práce těţší, protoţe jsem byla odkázána především na práci s prameny a další doplňkovou literaturou. Dodnes totiţ z novější tvorby existují pouze článkové studie v periodikách a drobné záznamy v nejrůznějších monografiích, které sledují pouze určitý historický jev či osobu, a to si tak výjimečné téma rozhodně nezaslouţí. I to byl jeden z důvodů, proč jsem se rozhodla tématem blíţe zabývat.

12

Jak jsem jiţ výše zmínila, při psaní této diplomové práce jsem pro sledované období 12. aţ 15. století vycházela ze studia vydaných edic historických pramenů převáţně diplomatické povahy, z nichţ jsem nejvíce pouţívala Archiv český,1 v němţ nalezneme různé druhy listin pro rozsáhlé časové období, Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae,2 obsahující listiny převáţně z českého prostředí, Listář a listinář Oldřicha z Roţmberka,3 který obsahuje diplomatiku šlechtické povahy, a Libri confirmacionum,4 jeţ zpracovávají církevní diplomatiku. Dále jsem vycházela ze studia dobové kroniky Vavřince z Březové,5 který svému dílu, jako jediný z husitských kronikářů, udrţel vyšší úroveň, a z dalších kronikářských záznamů, v neposlední ředě pak také z ostatní literatury. Ze starší literatury bych vyzvedla především velmi významnou práci Václava Vladivoje Tomka pod názvem Dějepis města Prahy, 6 v níţ podrobně

1

Archiv český čili staré písemné památky české i moravské, díl I, ed. František Palacký, Praha 1840; díl II, ed. F. Palacký, Praha 1842; díl III, ed. F. Palacký, Praha 1844; díl IV, ed. F. Palacký, Praha 1846; díl V, ed. F. Palacký, Praha 1862; díl VI, ed. F. Palacký, Praha 1872; díl VII, ed. Josef Kalousek, Praha 1887; díl VIII, ed. J. Kalousek, Praha 1888; díl IX, ed. J. Kalousek, Praha 1889; díl X, ed. J. Kalousek, Praha 1890; díl XIV, ed. J. Kalousek, Praha 1896; díl XV, ed. J. Kalousek, Praha 1896; díl XVIII, ed. J. Kalousek, Praha 1900; díl XIX, ed. J. Kalousek, Praha 1901; díl XXI, ed. J. Kalousek, Praha 1903; díl XXVIII, ed. Gustav Friedrich, Praha 1912; díl XXXVII/1, ed. G. Friedrich, Praha 1941; díl XXXVII/2, ed. G. Friedrich, Praha 1941 2 Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae, T. I, ed. Gustav Friedrich, Pragae 1904 – 1907; T. II, ed. G. Friedrich, Pragae 1912; T. III.1, ed. G. Friedrich, Pragae 1943; T. III.2, ed. G. Friedrich – Zdeněk Kristen, Pragae 1962; T. III.3, ed. G. Friedrich – Z. Kristen – J. Bistřický, Olomucii 2000; T. IV.1, ed. Jindřich Šebánek – Saša Dušková, Pragae 1962; T. IV.2, ed. J. Šebánek – S. Dušková, Pragae 1965. 3 Listář a listinář Oldřicha z Roţmberka 1418 – 1462, sv. I, ed. Blaţena Rynešová, Praha 1929; sv. II, ed. B. Rynešová, Praha 1932; sv. III, ed. B. Rynešová, Praha 1937; sv. IV, edd. B. Rynešová – Josef Pelikán, Praha 1954 4 Libri confirmationum ad beneficia ecclesiastica Pragensem per archidioecesim, T. I.1, ed. František Antonín Tingl, Praha 1867; T. I.2, ed. J. Emler, Praha 1874; T. II, ed. F. A. Tingl, Praha 1868; T. III-IV, ed. J. Emler, Praha 1879; T. V, ed. F. A. Tingl 1865; T. VI, ed. J. Emler, Praha 1883; T. VII, ed. J. Emler, Praha 1886; T. VIII-X, ed. J. Emler, Praha 1889. 5 Vavřínec Z BŘEZOVÉ, Husitská kronika: Píseň o vítězství u Domaţlic, Praha 1979 6 Václav Vladivoj TOMEK, Dějepis města Prahy, díl II, Praha 1871; díl III, Praha 1875; díl IV, Praha 1879; díl V, Praha 1881; díl VI, Praha 1885; díl VII, Praha 1886; díl VIII, Praha 1891.

13

zpracovává nejen dějiny Prahy, ale celé země, a dále pak rozsáhlý soubor Augusta Sedláčka Hrady, zámky a tvrze království Českého.7 Pro uvedení do dobového dění v tehdejším království Koruny české mi hodně pomohla edice Velkých dějin zemí Koruny české,8 práce Františka Šmahela Husitská revoluce9 a Husitské Čechy,10 dále práce Jana Klápštěho11 a práce Josefa Ţemličky.12

7

August SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl II, Praha 1883; díl VI, Praha 1889; díl XI, Praha 1897; díl XII, Praha 1900; díl XIII, Praha 1905; díl XV, Praha 1927. 8 Vratislav VANÍČEK, Velké dějiny zemí Koruny české, díl II, Praha – Litomyšl 2000; V. VANÍČEK, Velké dějiny zemí Koruny české, díl III, Praha – Litomyšl 2002; Lenka BOBKOVÁ, Velké dějiny zemí Koruny české, díl IV.a, Praha – Litomyšl 2003; M. BOBKOVÁ – Milena BARTLOVÁ, Velké dějiny zemí Koruny české, díl IV.b, Praha – Litomyšl 2003; Petr ČORNEJ, Velké dějiny zemí Koruny české, díl V, Praha – Litomyšl 2000; P. ČORNEJ – M. BARTLOVÁ, Velké dějiny zemí Koruny české, díl VI, Praha – Litomyšl 2007. 9 František ŠMAHEL, Husitské Čechy, Praha 2001. 10 F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl I, Praha 1995; díl II, Praha 1993; díl III, Praha 1996; díl IV, Praha 1996. 11 Jan KLÁPŠTĚ, Proměna českých zemí ve středověku, Praha 2005 12 Josef ŢEMLIČKA, Čechy v době kníţecí (1034 – 1198), Praha 2007

14

POČÁTKY RODU Rod vladyků ze Svojšína se objevuje v druhé polovině 12. století, v období vlády Přemyslovských kníţat, v období vzdáleném od dnešních dnů něco málo přes osm set let… Během této doby byla řada původních pramenů poztrácena, znehodnocena časem nebo zcela zničena. Proto je poměrně dost obtíţné podrobněji zaznamenat počátky a vzestup tohoto rodu, blíţe specifikovat příbuzenské vztahy mezi jeho členy a jejich úlohu v kníţectví. I přes tyto nesnáze se o to alespoň náčrtem pokusím. První zmínka o vsi Svojšín, vzdálené asi šest aţ sedm kilometrů severozápadně od města Stříbra na Plzeňsku,13

se spolu s jejími drţiteli,

kterými byli „Odalrico et Benada de Suaysin“, objevuje na listině, kterou kníţe Soběslav II., panující v Čechách v letech 1173 aţ 1178, daruje pozemky kladrubskému klášteru při potocích Suchá a Trnová a při řece Mţi. Listina pochází z roku 1176 nebo 1177. Oldřich a Beneda ze Svojšína jsou v této listině uváděni jako jedni ze svědecké řady.14 Svojšín ale jistě vznikl jiţ mnohem dříve, lze tak usuzovat nejen podle doby pravděpodobného vystavění místního tribunového kostela, ale i na základě domněnky, ţe ves musela existovat ještě před jeho výstavbou. Teorií vzniku kostela je hned několik. Jedna z nich se odvolává na svědecké vystoupení bratrů ze Svojšína, tedy do 70. let 12. století,15 další klade vznik kostela do první čtvrtiny 13. století.16 Obě dvě teorie jsou ale málo pravděpodobné, a to především z toho důvodu, ţe ani jedna z nich není podloţena konkrétními důkazy.17 Dosavadní diskuzi o počátcích stavby kostela 13

Miloslav BĚLOHLÁVEK a kol., Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy, Praha 1985, s. 328. 14 CDB I, č. 279, s. 244-246. 15 Václav MENCL – Klára BENEŠOVÁ – Helena SOUKUPOVÁ, Předrománská a románská architektura v západních Čechách, Plzeň 1978, s. 46, 49; Aneţka MERHAUTOVÁ, Raně středověká architektura v Čechách, Praha 1971, s. 101, 332. 16 Tomáš DITTRICH, Románské stavby z okruhu kladrubského kláštera, in: Umění 28, Praha 1980, s. 132. 17 J. KLÁPŠTĚ, Proměna českých zemí ve středověku, s. 92.

15

rozhodlo získání spolehlivého dendrochronologického data ze zbylého kusu kulatiny, které odhalilo, ţe dřevo pouţité na lešení bylo káceno na přelomu let 1159 a 1160.18 Lze tak předpokládat, ţe stavba byla započata v roce 1160 nebo někdy okolo tohoto roku, jak dlouho ale trvala, se můţeme jen dohadovat. Podstatné je, ţe stavba kostela dokazuje existenci vsi alespoň o dvě desetiletí dříve neţ je prvně zmiňována. Stavba vesnických tribunových kostelů ve druhé polovině 12. století jiţ nebyla ničím neobvyklým.19 Prozrazuje navíc, ţe v místě, kde byla takováto stavba postavena, sídlil šlechtický rod dost bohatý a vlivný na to, aby se mohl stát jejím fundátorem. Investice to nebyla jen tak ledajaká, nejen ţe kostely bývaly zpravidla jedinou kamennou stavbou ve vsi, ale navíc u nich stávalo feudální sídlo, se kterým mohly být někdy dokonce přímo propojeny dřevěným mostkem.20 Umoţňovaly tak nejen účast na mši, aniţ by šlechta opustila prostory sídla, ale bývaly i důmyslnou skrýší či posledním „záchytným bodem“ při obléhání. Nemalou úlohu hrálo i to, ţe uţíváním kostelních tribun při mších šlechta zvýrazňovala své nadřazené postavení tím, ţe se vyčleňovala do zvláštního, soukromého prostoru mimo ostatní neurozené obyvatelstvo21. Svojšínský kostel, zasvěcený svatému Petru a Pavlovi, je tedy původně románskou stavbou. Jedná se o jednolodní podélný tribunový kostel se čtyřpatrovou věţí,22 vysokou osmnáct metrů, přiléhající k severozápadnímu nároţí lodi. Jedná se tedy o věţ koutovou, jeţ má čtvercový půdorys a v její horní části se na všech stranách nachází čtyři sdruţená okna ve dvou řadách nad sebou.23 První patro věţe, zaklenuté kříţovou klenbou, slouţilo jako

18

Milan ČECHURA, Archeologický výzkum kostelů v západních Čechách, AH 30, 2005, s. 370. 19 J. KLÁPŠTĚ, Proměna českých zemí ve středověku, s. 93. 20 Nemusela to ale být jediná moţnost komunikace ze sídla na tribunu kostela. J. ŢEMLIČKA, Čechy v době kníţecí, s. 288. 21 J. KLÁPŠTĚ, Proměna českých zemí ve středověku, s. 93, 97. 22 M. BĚLOHLÁVEK a kol., Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy, s. 328. 23 J. KLÁPŠTĚ, Proměna českých zemí ve středověku, s. 92; Eduard POCHE a kol., Umělecké památky Čech III, Praha1980, s. 491.

16

tribuna, která byla do lodi otevřena plochým obloukem.24 Portál na jiţní straně tribuny ji mohl propojovat dřevěným můstkem s pravděpodobným dřevěným šlechtickým obydlím, ale stejně tak mohl vést na dřevěné schodiště, které mohlo být umístěno z vnější strany věţe.25 Bohuţel doposud nejsou ţádné doklady, především archeologického rázu, které by doloţily jak existenci raně feudálního sídla, tak moţný způsob přístupu na kostelní tribunu. Portál v severní straně tribuny vedl na schodiště, které bylo vystavěno v síle zdiva a vedlo do druhého patra.26 Toto druhé patro mělo nejspíš obranný charakter.27 Tomu nasvědčují i úzké střílny ve zdech tohoto patra.28 V přízemí věţe se nachází románský sloup, ke kterému jsou svedeny čtyři pasy kříţové klenby. Zdi jsou zde široké přes sto třicet centimetrů, v nichţ nacházíme dvě podélná dovnitř se rozšiřující okna.29 Věţ se jako jediná spolu se severní stranou kostela zachovala v původní románské podobě, zbytek stavby prošel v 17. století barokní úpravou, během níţ byla zvětšena loď kostela, která byla původně niţší a z kaţdé strany asi jen o jeden metr širší neţ věţ.30 Část střechy z barokní přístavby tak dnes zasahuje do věţe a zakrývá jednu ze dvou řad sdruţených oken na její jiţní straně. Tribunový kostel ve Svojšíně je i přes to velmi cennou stavbu, a to především z historického a architektonického hlediska. Jak vypadalo raně feudální šlechtické sídlo, ke kterému náleţel ještě popluţní dvůr, lze jen odhadovat.31 Nepochybně zde však stálo. Dosvědčuje to jak tribunový kostel, tak i skutečnost, ţe rod drţitelů Svojšína působil

24

T. DITTRICH, Románské stavby z okruhu kladrubského kláštera, s. 130. J. ŢEMLIČKA, Čechy v době kníţecí, s. 286-287, 288. 26 T. DITTRICH, Románské stavby z okruhu kladrubského kláštera, s. 130. 27 J. KLÁPŠTĚ, Proměna českých zemí ve středověku, s. 98; M. BĚLOHLÁVEK a kol., Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy, s. 328. 28 T. DITTRICH, Románské stavby z okruhu kladrubského kláštera, s. 130. 29 E. POCHE a kol., Umělecké památky Čech III, s. 491; T. DITTRICH, Románské stavby z okruhu kladrubského kláštera, s. 130. 30 T. DITTRICH, Románské stavby z okruhu kladrubského kláštera, s. 130; Dále Viz. http://www.svojsin.cz/, staţeno 8. 10. 2010. 31 J. ŢEMLIČKA, Čechy v době kníţecí, s. 286-287. 25

17

jednoznačně v blízkém okolí kníţete, moţná i přímo v jeho sluţbách.32 Jak jinak by totiţ získal pozemky do své drţby a moţnost vystavět takovýto kostel, který byl rozhodně prestiţní záleţitostí? V raném středověku získávali členové kníţecí druţiny pozemky ve formě beneficií výměnou za své věrné sluţby. Tyto sluţby měly zprvu charakter vojenský, teprve později přecházely také do sféry úřednické či jinak pomocné. Druţiníci obdrţeli beneficium, tedy úřad buď hradského, nebo dvorského charakteru a s ním i danou oblast, kterou měli spravovat a která jim měla zajišťovat obţivu i určitou míru moci. Tímto způsobem si kníţe své druţiníky zavazoval.33 Další území získávali nejspíš v rámci procesu kolonizace neobydlených oblastí. Platí tedy, ţe čím více úřadů zastávali nebo čím větší území spravovali, tím lepší měli post v rámci kníţectví.34 Doposud se totiţ prestiţ velmoţů opírala především o pozice, které zastávali ve sluţbě kníţeti. Z toho důvodu i majetky, které spravovali, náleţely především kníţeti, nebyly tedy jejich striktním vlastnictvím. Jej velmoţi nabývali aţ s postupným rozkladem kníţecího majetku. Majetkové vlastnictví velmoţů ale zprvu nebylo nijak rozsáhlé.35 Podobným způsobem si kníţe zavazoval i řadové vojáky své druţiny či některé sedláky, kteří díky těmto výhodám získávali vyšší společenské postavení.36 Jejich majetková drţba bývala minimální.37 Ocitáme se tak na samém počátku utváření feudální světské šlechty, která vznikala z původní vojenské kníţecí druţiny.38 32

M. BĚLOHLÁVEK a kol., Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy, s. 328. 33 Tomáš VELÍMSKÝ, Hrabišici páni z Rýzmburka, Praha 2002, s. 22; J. ŢEMLIČKA, Čechy v době kníţecí, s. 284. 34 J. ŢEMLIČKA, Čechy v době kníţecí, s. 284, 286; Týţ, O „svobodné soukromosti“ pozemkového vlastnictví, ČČH 107, 2009, s. 281. 35 Týţ, O „svobodné soukromosti“ pozemkového vlastnictví, s. 271, 276, 279, 282. 36 Týţ, Čechy v době kníţecí, s. 50-51. 37 Týţ, O „svobodné soukromosti“ pozemkového vlastnictví, s. 279. 38 J. KLÁPŠTĚ, Proměna českých zemí ve středověku, s. 403; T. VELÍMSKÝ, Hrabišici páni z Rýzmburka, s. 143; J. ŢEMLIČKA, O „svobodné soukromosti“ pozemkového vlastnictví, s. 284.

18

Teprve později postupně přecházelo dočasné drţení pozemků v drţení dědičné.39 Přibliţně v letech 1172 aţ 1197, v dobách vnitřního rozkolu kníţectví, si rodící se šlechta začala nárokovat jak půdu, kterou spravovala, tak lid, který na ní ţil a pracoval.40 Chtěla si zkrátka nadále udrţet výhody, které nabyla spolu s výkonem úřadu, jenţ mnozí jedinci zastávali třeba i několik desítek let, a existenčně tak zajistit především svůj rod.41 Tento proces byl však nastartován jiţ mnohem dříve, pravděpodobně v době vlády Vladislava II., tedy okolo let 1140 aţ 1172,42 kdy trvale rostla snaha přiřadit zisky a výhody ke konkrétním beneficiím.43 Tento proces nazýváme „privatizací kníţecího majetku“.44 Je tak více neţ pravděpodobné, ţe v době, kdy jsou zmiňováni Oldřich s Benedou na darovací listině pro kladrubský klášter, jiţ i oni drţeli Svojšín dědičně. Nabízí se hned několik moţností, jak mohli tehdejší osadu a přilehlé okolí získat. Jednou z nich je předpoklad, ţe velmoţi ze Svojšína ji získali od kníţete pro vykonávání úřadu místní správy či jiné sluţby v této oblasti. Mohli ji také získat v rámci výsluh, tedy jako odměnu za dříve vykonávané sluţby vojenského charakteru a nabízí se ještě moţnost, ţe hypoteticky ne zcela zabydlenou kopcovitou oblast v lesích kolem řeky Mţe si v rámci kolonizačního procesu zkrátka uzurpátorsky přivlastnili na úkor kníţectví45 a ves Svojšín si stanovili za své sídlo. Spravované území jim pak později bylo jen oficiálně přiznáno. Této teorii by se ale dalo odporovat tvrzením, ţe za podmínek, v nichţ by velmoţové ze Svojšína získali půdu jinou cestou neţ v rámci beneficia uděleného kníţetem, by asi jen stěţí v tak brzké době získali jak predikát, který je k místu vázal, tak moţnost výstavby impozantního tribunového kostela. Vezmeme-li totiţ v úvahu skutečnost, ţe středověká 39

J. ŢEMLIČKA, Čechy v době kníţecí, s. 284. Tamtéţ, s. 285; Týţ, O „svobodné soukromosti“ pozemkového vlastnictví, s. 282. 41 Týţ, O „svobodné soukromosti“ pozemkového vlastnictví, s. 284. 42 T. VELÍMSKÝ, Hrabišici páni z Rýzmburka, s. 22. 43 J. ŢEMLIČKA, Čechy v době kníţecí, s. 285. 44 Týţ, O „svobodné soukromosti“ pozemkového vlastnictví, s. 271. 45 Tamtéţ, s. 282-283; Týţ, Čechy v době kníţecí, s. 284. 40

19

kolonizace neosídlených oblastí probíhala především ve 12. a 13. století, pak by museli vladykové ze Svojšína získat predikát vzápětí po obsazení oblasti, a to se mi zdá krajně nepravděpodobné. Řešení by nabízela moţnost, ţe oblast osídlili jiţ mnohem dříve a jejich působení zde bylo uţ ve 12. století jaksi „zaţité“. Tuto teorii ale raději opustíme. Jako pravděpodobnější se jeví první dvě teorie, z nichţ se osobně nejvíce přikláním k variantě druhé, kterou podporují i výklady uznávaných historiků Macka a Ţemličky. Tato varianta předpokládá, ţe velmoţi se Svojšína náleţeli buď k vojenské druţině kníţete a Svojšín jim byl propůjčen k uţívání jako odměna za dlouhodobě poskytované sluţby, nebo patřili k vlivným svobodným sedlákům,46 kteří z místa přímo pocházeli, vydobyli si moc a uznání a následně odtud pomáhali kníţeti spravovat přilehlé oblasti, odměnou za přidělenou půdu.47 Jedna z těchto moţností by vysvětlovala i následnou příslušnost rodu k niţší šlechtě.48 Avšak všechny nabízené varianty bohuţel opět nelze podepřít konkrétními fakty. Samotný Josef Ţemlička konstatuje situaci takto: „Po dvou aţ třech generacích se pestrý původ velmoţských majetků stíral.“49 To znamená, ţe uţ tehdy, po uplynutí několika málo desetiletí od okamţiku, kdy byl majetek získán, se zcela přesně nevědělo jakým způsobem nebo za jakých okolností byl vlastně nabyt. A tyto nezodpovězené otázky zpravidla přetrvávají aţ do dnešních dnů, kdy je uţ prakticky nemoţné najít k nim odpovědi. Bratři ze Svojšína byli prvně zmiňováni jiţ v roce 1175, v tomto roce jsou však psáni pouze jako synové Ctibora, vůbec prvního nám známého člena rodu. Všichni jsou uváděni bez predikátu.50 Uţ Ctibor, otec zmíněných bratrů, tedy musel být důleţitou osobou, jinak by ani nebyl zmiňován.51 I přes tuto 46

J. ŢEMLIČKA, Čechy v době kníţecí, s. 157. Tamtéţ, s. 50-51. 48 Tamtéţ, s. 50-51; Josef MACEK, Česká středověká šlechta, Praha 1996, s. 68-69. 49 J. ŢEMLIČKA, Čechy v době kníţecí, s. 286. 50 Listina kníţete Soběslava II. pro klášter v Plasech. CDB I, č. 278, s. 243-244; Dále také J. KLÁPŠTĚ, Proměna českých zemí ve středověku, s. 91. 51 J. ŢEMLIČKA, Čechy v době kníţecí, s. 286. 47

20

skutečnost je docela dost moţné, ţe predikát získali aţ v následujících letech 1176 či 1177. V té době museli drţet Svojšín patrně jiţ po několikátou generaci. Koncem 12. století se upevňovalo dědičné vlastnictví pozemků, jeţ získal některý významný člen šlechtické rodiny.52 Dědické vlastnictví se začalo prosazovat jako jeden z hlavních rysů nově se ustavující společenské vrstvy, kterou se stala šlechta.53 Toto označení budu nadále ve své práci uţívat ve smyslu „významu 2“, jak blíţe charakterizuje Josef Macek: „Slovo šlechta je tu kolektivním pojmenováním lidí, kteří nad ostatní vynikají rodovou urozeností, zděděnými vlastnostmi a schopnostmi, mocí a majetkem.“ 54 Šlechta se navíc od poloviny 12. století začala diferencovat na šlechtu beneficiární a pozemkovou. Beneficiární šlechta trvala na zachování starých poměrů, souvisejících s přímou sluţbou panovníkovi, která jim zajišťovala příjmy z podílů na státních daních a důchodech a také prestiţ.55 Šlechta pozemková naopak prosazovala soukromou drţbu majetku, na němţ by měla rozhodující moc a který by byl zajištěním i pro následující generace. Postupem času docházelo k přesile pozemkové šlechty a tímto procesem byl nastartován rozpad původní hradské soustavy.56 Podle toho, na co jsem upozornila v průběhu této kapitoly lze odhadovat, ţe vladykové ze Svojšína patřili nejprve ke šlechtě beneficiární a někdy v druhé polovině 12. století začali přecházet ke šlechtě pozemkové. Ať jiţ byla skutečnost jakákoli, jednoznačně jasné a podstatné je to, ţe vladykové ze Svojšína se řadí od 70. let svojí příslušností ke vsi Svojšín, kde bylo jejich počáteční rodové sídlo, odkud vzešli a ke kterému je vázal predikát i po další generace.57 52

J. MACEK, Česká středověká šlechta, s. 10. Tamtéţ, s. 10. 54 Tamtéţ, s. 11. 55 J. ŢEMLIČKA, Čechy v době kníţecí, s. 152, 153, 289. 56 Tamtéţ, s. 290. 57 J. KLÁPŠTĚ, Proměna českých zemí ve středověku, s. 125-126; V. VANÍČEK, VDZKČ, díl II, s. 202. 53

21

Další zmínka o členech rodu pochází z konce 12. století. Rozrod vladyků ze Svojšína se začíná komplikovat, pro lepší přehled budu proto příslušníky rodu číslovat římskými číslicemi. Pro Ctibora, prvního známého člena rodu, pouţiji označení Ctibor (I.), pro jeho syny, zmiňované poprvé v roce 1175 Oldřich (I.) a Beneda (I.). Roku 1178 a 1183 je na listinách kníţete Bedřicha zmiňován pouze samotný Beneda (I.) ze Svojšína, jako člen svědecké řady. První listinou daruje kníţe pozemky kladrubskému klášteru, druhou listinou potvrzuje majetky řádu johanitů v Čechách a na Moravě.58 Společně jsou bratři opět zmíněni na listině z roku 1196. Lze tak usuzovat i přes to, ţe Oldřich (I.) není vyjádřen jménem a Beneda (I.) je zde uváděn jako „Beneda Ctibořic“, tj. syn Ctiborův.59 Jsou totiţ jedinou bratrskou dvojicí vladyků ze Svojšína, která je z tohoto období známa. Na listině je vedle Benedy uváděn ještě Ctibor (II.), „syn jeho bratra“.60 Další zajímavostí je, ţe jsou zde všichni uváděni bez příslušnosti ke Svojšínu, kterou však jinde nacházíme. Vyvstává tak otázka, proč jsou v některých pramenech uváděni s predikátem a v jiných nikoli. Touto skutečností se zabýval i Jan Klápště, který si taktéţ všiml nejednotného uţívání predikátů. O tomto jevu píše: „Důraz na příbuzenství a na spojitost s rodovým sídlem se u jejich rodu střídaly do poloviny 30. let 13. století, i kdyţ identifikační vztah ke Svojšínu uţ od konce 20. let převládal.“61 Ctibor (II.) je znovu, tentokrát i s predikátem, uváděn hned roku 1197 na listině kníţete Vladislava II. ve svědecké řadě mezi „nobilium virorum“.62 Toto označení lze přeloţit jako vznešení muţi. V tomto případě prozatím nelze pouţít označení šlechta, ve významu jak jej zpravidla chápeme dnes, a to jako

58

CDB I, č. 402, s. 417-421; CDB I, č. 409, s. 442-443. Zde jsou uváděny jako falsum. CDB I, č. 355, s. 319-320. 60 „Beneda Stiboric et Stibor filius fratris eius“, CDB I, č. 355, s. 319-320. 61 J. KLÁPŠTĚ, Proměna českých zemí ve středověku, s. 91. 62 CDB I, č. 363, s. 330-331. 59

22

nadřazenou společenskou vrstvu, kterou charakterizuje rodová urozenost, moc a majetek, a to z toho důvodu, ţe se teprve ve 12. století konstituovala.63 Koncem 12. století, po nečekané smrti kníţete Konráda Oty, 64 propukl v Čechách boj o moc, kterou nakonec získal Přemysl Otakar I. Vládl však krátce. Vzápětí po svém nástupu byl totiţ sesazen a nahrazen Jindřichem Břetislavem,65 který byl následován Přemyslovým bratrem Vladislavem Jindřichem.66

63

J. MACEK, Česká středověká šlechta, s. 10, 11, 17. Během taţení po Itálii zemřel na mor. T. VELÍMSKÝ, Hrabišici páni z Rýzmburka, s. 28. 65 V. VANÍČEK, VDZKČ, díl II, s. 75. 66 Tamtéţ, s. 77. 64

23

NÁSLEDOVNÍCI S Oldřichovými pokračovateli se tak dostáváme jiţ do 13. století. Do doby, kdy na panovnický stolec opět usedl Přemysl Otakar, syn Vladislava II. Poprvé získal moc v letech 1192 aţ 1193. Kníţecí stolec opustil po konfliktu s praţským biskupem, svým bratrancem, Jindřichem Břetislavem, který se vzápětí sám stal za pomoci císaře Jindřicha VI. na několik let kníţetem.67 Přemysl se tedy znovu dostal na kníţecí stolec roku 1198, kdy mu jej uvolnil mladší bratr Vladislav Jindřich. Ten byl za kníţete vybrán českými předáky po smrti Jindřicha Břetislava, který zemřel roku 1197 v Chebu.68 Přemysl byl ještě roku 1198 prohlášen Filipem Švábským z rodu Štaufů za českého krále a téhoţ roku korunován.69 Královskou dědičnou hodnost mu další korunovací potvrdil roku 1203 Oto IV. Brunšvický z rodu Welfů,70 který se s Filipem přetahoval o moc ve Svaté říši římské, a to aţ do roku 1208, kdy byl Filip Švábský zavraţděn.71 Povýšení Přemysla na krále s dědičným titulem a Čech na království nakonec o rok později po Otovi IV. přijal i papeţ Inocenc III.72 Svrchovanost českého království pak uţ jen potvrdila Zlatá bula sicilská, vydaná císařem Fridrichem II. v Basileji roku 1212.73 Bula obsahuje privilegia, která poskytli Přemyslu Otakaru I. hned tři panovníci Svaté říše římské. Byli jimi Filip Švábský, jehoţ privilegia z roku 1198 Přemysl obdrţel při korunovaci v Boppardu.74 Tato privilegia potvrzovala dědičné drţení královského titulu i království, osvobozovala České země od placení některých říšských poplatků, povolovala právo na jmenování biskupů

67

V. VANÍČEK, VDZKČ, díl II, s. 75. Tamtéţ, s. 75, 77. 69 Tamtéţ, s. 86. 70 Tamtéţ, s. 95; J. ŢEMLIČKA, Čechy v době kníţecí, s. 393. 71 V. VANÍČEK, VDZKČ, díl II, s. 85, 92-93, 99-100. 72 Tamtéţ, s. 97; J. ŢEMLIČKA, Čechy v době kníţecí, s. 393. 73 Jako sicilská je označována z toho důvodu, ţe císař Fridrich II. byl v úřadu pouze krátce, neměl tedy svoji vlastní pečeť. Proto byl nucen pouţít pečeť sicilského krále. J. ŢEMLIČKA, Čechy v době kníţecí, s. 393-394. 74 V. VANÍČEK, VDZKČ, díl II, s. 86-87, 106. 68

24

a dále slibovala, ţe Říše vţdy uzná panovníka, který bude v Čechách zvolen. Tímto gestem v podstatě dokládala svrchované postavení Čech v rámci Svaté říše římské.75 Tento základ Zlaté buly byl na počátku 13. století doplněn privilegii Oty IV. a nakonec ještě Fridricha II., krále Svaté říše římské, jenţ se roku 1211 stal jejím císařem.76 Období druhé vlády Přemysla Otakara je obdobím velkých přeměn, kdy se upevňuje postavení Čech v rámci Evropy a transformují se i jejich vnitřní poměry. Hradská soustava přestává postupně existovat, mizí beneficiární šlechta, která je nahrazována šlechtou pozemkovou, jenţ stále více posiluje svoji moc v zemi.77 Pozemková šlechta se opírala především o svůj majetek, který jí zajišťoval obţivu i moc. Navíc tak přispívala k „dotváření majetkové mapy Čech“.78 Pozemková šlechta se neustále snaţila o zvětšení svého majetku zakládáním vsí či měst a osidlováním dosud neobydlených oblastí, které byly tvořeny především lesy. Tento proces lze nazvat jako teritorializace šlechty. 79 Jak poznamenává Jan Klápště, šlechta nejenom majetek získávala, ale také ho vydávala, a to ve prospěch církevních institucí. Přesto i nadále určitá její část hledala přízeň panovníka, který by šlechtice přijal do své královské druţiny a obdařil je výnosnými úřady.80 Postupně se šlechta také začíná diferencovat na šlechtu vyšší, označovanou jako panstvo a na šlechtu niţší, jejíţ příslušníci byli označováni jako rytíři, vladykové či zemané.81 Příslušníci niţší šlechty se na základě lenních svazků připoutávali buď přímo ke králi, nebo k příslušníkům vyšší

75

J. ŢEMLIČKA, Čechy v době kníţecí, s. 392. Tamtéţ, s. 394; V. VANÍČEK, VDZKČ, díl II, s. 106. 77 J. ŢEMLIČKA, Čechy v době kníţecí, s. 364. 78 J. KLÁPŠTĚ, Proměna českých zemí ve středověku, s. 403. 79 V. VANÍČEK, VDZKČ, díl II, s. 156; Týţ, VDZKČ, díl III, s. 582. 80 J. KLÁPŠTĚ, Proměna českých zemí ve středověku, s. 142, 201, 402. 81 T. VELÍMSKÝ, Hrabišici páni z Rýzmburka, s. 31; J. MACEK, Česká středověká šlechta, s. 35. 76

25

šlechty. Tato klientská závislost na mocnějších vrstvách přemyslovského státu se objevuje přibliţně v polovině 13. století.82 Jak jsem jiţ nastínila výše, důleţitým procesem se stala kolonizace. Kolonizaci můţeme rozdělit podle dvou hledisek na vnitřní a vnější a na vesnickou, městskou a důlní.83 První hledisko označuje, kým byla kolonizace prováděna, zda obyvateli domácími nebo příslušníky vedlejších zemí, především Němci, druhé hledisko prozrazuje, kde či za jakým účelem byla prováděna. V rámci kolonizace šlo především o posílení moci šlechty i církve, která kolonizaci, tedy rozšiřování a zušlechťování krajiny obydlené lidmi, podporovala. Jejím výsledkem totiţ bylo ovládnutí nových území, tedy získání nového pozemkového vlastnictví a s tím i rozšíření moci působení. Panovník tento proces také podporoval, protoţe se jednalo o proces, jenţ napomáhal utváření státního celku.84 Na počátku 13. století se pomalu objevuje nová společenská vrstva, kterou byli měšťané.85 Za jejím vznikem stál rozvoj měst, který paralelně souvisel s kolonizací neosídlených oblastí, s dělbou práce, výrobní specializací a s rozvojem obchodu. Města vznikala buď přeměnou starších osad, nebo byla lokátory vytvářena města zcela nová.86 Města, především jejich trhy, měla čím dál větší význam pro fungování země a s tím samozřejmě souvisí i růst moci měst v rámci státu. Proces urbanizace vyvrcholil za husitských válek.87 Změnami

procházel

i

venkov,

kde

docházelo

k zintenzivnění

zemědělství, a to především díky zdokonalení pracovních nástrojů a postupů. Zároveň se měnila i jeho právní struktura, která upravovala práva a povinnosti vesničanů vůči svému pánu a měnila se i struktura organizační a hmotná. 88 Za 82

V. VANÍČEK, VDZKČ, díl II, s. 155; T. VELÍMSKÝ, Hrabišici páni z Rýzmburka, s. 237. J. KLÁPŠTĚ, Proměna českých zemí ve středověku, s. 170. 84 Tamtéţ, s. 175, 201. 85 T. VELÍMSKÝ, Hrabišici páni z Rýzmburka, s. 30. 86 Lokátoři zakládali i vesnice a jak z měst, tak z vesnic dostávali určité podíly, jako odměnu za jejich sluţby. J. KLÁPŠTĚ, Proměna českých zemí ve středověku, s. 205. 87 J. ŢEMLIČKA, Čechy v době kníţecí, s. 395; J. KLÁPŠTĚ, Proměna českých zemí ve středověku, s. 296. 88 J. KLÁPŠTĚ, Proměna českých zemí ve středověku, s. 195-196, 403. 83

26

rozvojem venkova stála především šlechta a církev. Vesnice byly velmi důleţité především pro města, jejichţ trhy zásobovaly svými produkty. Vztah mezi vesnicí a městem byl ale oboustranný, protoţe města zase umoţňovala obyvatelům vesnic směnu zboţí za peníze či naopak.89 Nyní, po letmém exkurzu do českého a částečně i evropského dění, se vraťme zpět k vladykům ze Svojšína, které jsme opustili. Podle mých závěrů byl Ctibor (II.), zmiňovaný v letech 1196 a 1197, jediným synem Oldřicha (I.) ze Svojšína, tedy přesněji jediným synem, který je znám a doloţen.90 Toto mé tvrzení je zaloţeno na faktu, ţe v pramenech, se kterými jsem pracovala, se ani jednou neobjevila zmínka o tom, ţe by měl Ctibor bratra, či Oldřich dalšího syna. Nesouhlasím proto s názorem, který přisuzuje Oldřichovi ještě syna Benedu,91 a to jednak z toho důvodu, ţe jsem pro toto tvrzení nenašla ţádnou spolehlivou informaci v původních pramenech, a také proto, ţe logická úvaha nad daty, které by Benedovi z tohoto období připadaly, to ani nepřipouští. Z 20. let 13. století totiţ můţeme poměrně často nalézt spojení Ctibora a Benedy jako otce a syna,92 avšak o něco málo později také jako bratrů. Jenţe léta, do nichţ se listiny se zmíněným sourozeneckým vztahem hlásí, naznačují, ţe se jedná uţ o Ctiborovy syny,93 kteří v rámci rodové tradice nesli oblíbená jména, s nimiţ se opakovaně setkáváme. Tento výklad zastává i Vratislav Vaníček.94

89

J. KLÁPŠTĚ, Proměna českých zemí ve středověku, s. 397-398, 405; Dále V. VANÍČEK, VDZKČ, díl II, s. 231-232; T. VELÍMSKÝ, Hrabišici páni z Rýzmburka, s. 30. 90 CDB I, č. 355, s. 319-320. 91 V publikacích M. BĚLOHLÁVEK a kol., Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy, s. 328 a dále heslo Zmrzlík ze Svojšína, in: Ottův slovník naučný, sv. XXVII, Praha 1901, s. 653 jsou uváděni Ctibor s Benedou jako synové Oldřicha. 92 Listina Přemysla Otakara I. z 21. 1. 1224. CDB II, č. 258, s. 247-248; Listina Přemysla Otakara I. z roku 1226. CDB II, č. 286, s. 280-286. 93 Listina Přemysla, moravského markraběte, z 22. 10. 1234. CDB III, č. 87, s. 94-96; Další listina téhoţ z 11. 11. 1234. CDM II, č. 248, s. 271-273; Listina kladrubského opata z roku 1237. CDB III, č. 172, s. 212-213. 94 V. VANÍČEK, VDZKČ, díl II, s. 202.

27

Ctibor (II.) ze Svojšína tedy zajistil pokračování rodu nejen výše zmiňovanými syny Benedou (II.) a Ctiborem (III.), ale i dalšími dvěma syny, Oldřichem (II.) a ještě jedním synem, jehoţ jméno, jak se domnívám, je Vecemil.95 O tomto synu Ctibora (II.) se tvrdilo, ţe není znám.96 Na základě listiny krále Václava I. z roku 1232 si dovoluji toto tvrzení popřít a vyvrátit. Na této listině jsou totiţ zmíněni všichni bratři, o kterých s jistotou víme, ţe mezi nimi sourozenecký vztah byl. Přibliţně uprostřed jejich výčtu se nachází jakýsi Vecemil a právě z tohoto umístění na listině usuzuji, ţe se musí s největší pravděpodobností jednat o dalšího z bratří. Domnívám se totiţ, ţe pokud by k nim byl v jiném neţ sourozeneckém vztahu, byl by jmenován samostatně vedle tohoto výčtu nebo by byl zmíněn označením jeho vztahu k nim.97 Tento můj předpoklad bohuţel není doloţen dalšími důkazy. Bratři, tentokrát uţ bez Vecemila, jsou společně doloţeni ještě na listině o pět let později.98 Beneda (II.) je mimo jiné uváděn jako jeden ze svědků na listině Přemysla Otakara I. z 6. prosince roku 1219. Touto listinou král potvrzuje darování majetku klášteru v Plasech.99 Dále svědčí na listině z roku 1228, kterou král Přemysl spolu se synem Václavem vyzývá arcibiskupa praţského, olomouckého a mohučského k vysvěcení kláštera v Teplé.100 Klášter byl nakonec vysvěcen roku 1232 arcibiskupem praţským.101 Zmiňován je i v následujících letech 1235, spolu s bratrem Oldřichem (II.),102 a roku 1237103 a 1238.104

95

Listina Václava I. pro klášter v Teplé z 28. 6. 1232. CDB III, č. 21, s. 19-20. M. BĚLOHLÁVEK a kol., Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy, s. 328; Dále heslo Zmrzlík ze Svojšína, in: Ottův slovník naučný, sv. XXVII, s. 653. 97 Listina Václava I. klášteru v Teplé z roku 1232. CDB III, č. 21, s. 19-20. 98 Listina klášteru v Teplé z roku 1237. CDB III. č. 158, s. 192-193. 99 CDB II, č. 187, s. 172-174. 100 CDB II, č. 310, s. 307-308. 101 Viz. http://www.klastertepla.cz/cz_index.html, citováno 11. 10. 2010 102 Listina krále Václava I. pro chotěšovský klášter. CDB III, č. 104, s. 123-124. 103 Svědčí s bratrem Ctiborem na listině kladrubského opata. CDB III, č. 172, s. 212-213. 104 Listina krále Václava I. klášteru v Plasech z 19. 4. 1238. CDB III, č. 183, s. 228-230. 96

28

Ze všech tří bratrů je Beneda (II.) na listinách zmiňován nejčastěji, a to především jako svědek. To poukazuje na moţnost, ţe by právě on mohl být Ctiborovým prvorozeným synem, který po otcově smrti získal nejvýznamnější postavení v rámci celé rodiny. Z února roku 1251 jsou na listině pro kladrubský klášter zmiňováni ve svědecké řadě „Cztybor cum filio suo Beneda de Zueysin“.105 Toto označení má ale dva moţné způsoby výkladu. První výklad by podkládal za otce Ctibora (II.) a za syna Benedu (II.), v tom případě by ale Ctibor musel být zmíněn jako uţ poměrně dost starý muţ, přibliţně ve věku přes šedesát či více let. Tato moţnost je ale málo pravděpodobná vezmeme-li v úvahu skutečnost, ţe tehdy se jen výjimečně mohl i urozený člověk doţít tak vysokého věku. Jak uvádí Josef Ţemlička, člověk prostého původu se tehdy doţíval v průměru mezi čtyřiceti aţ padesáti lety. Vyhlídky šlechtice byli sice podstatně lepší, avšak věku k sedmdesáti letům se i v řadách šlechty doţil málokdo.106 Výše uvedený výklad vyvrací i otázka, proč by byl Ctibor (II.) zmíněn naposledy roku 1197 a pak aţ roku 1251. Existuje sice ještě varianta, ţe mohl být zmíněn k roku 1232, kdy jsou na listině pro tepelský klášter jmenováni „Cstibor de Zweisin, Vlricus filius Cstibor“, jenţe i v tomto případě je reálnější výklad, ţe se jedná o bratry, z nichţ jeden je uveden s predikátem a druhý jako syn svého otce, neţ výklad, který by Oldřicha prezentoval jako syna Ctibora, uvedeného na listině před ním.107 Můj závěr, zaloţený především na časových rozestupech v pramenných zápisech a na logické úvaze, je ten, ţe jak roku 1232, tak roku 1251 je uváděn Ctibor (III.), syn Ctibora (II.) a bratr Benedy (II.), Oldřicha (II.) a Vecemila. Zároveň tak Benedu z roku 1251 můţeme označit jako Benedu (III.), syna Ctibora (III.) a dalšího člena rodu, který doposud nebyl zmíněn.

105

CDB IV, č. 204, s. 366-368. J. ŢEMLIČKA, Čechy v době kníţecí, s. 15. 107 Listina z 8. 6. 1232. CDB III, č. 20, s. 18-19. 106

29

Jan Klápště tvrdí, ţe svojšínský predikát naposledy zazněl právě v tomto roce a následně se objevuje zmínka aţ z roku 1316, kdy je ale uváděn Beneda z Volfštejna, člen vedlejší rodové větve.108 Jeho tvrzení však není správné. Je sice pravdou, ţe roku 1251 jsou vladykové ze Svojšína zmiňováni naposledy, to ale pouze na několik let. Znovu se v pramenech objevují kolem počátku 90. let 13. století, kdy je uváděn Beneda (IV.) ze Svojšína. V listinách, na nichţ vystupuje jako svědek, je uváděn společně se členy vedlejších rodových větví. A tak nacházíme spolu s Benedou (IV.) na listině z roku 1289 ještě Oldřicha z Třebele109 a o dva roky později na jiné listině Protivu z Třebele a Alberta z Výškova.110 Jak podle autorů knihy Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, tak i podle Jana Klápštěho Ctiborovi výše zmiňovaní synové během 13. století postupně opouštějí rodné sídlo a usazují se v jeho okolí.111 Pokládají tak základy pro vytvoření vedlejších rodových větví vladyků s predikáty „z Volfštejna“ a „z Třebele“. O příbuznosti s vladyky se Svojšína svědčí jak uţívání oblíbených jmen, jakými byly především Ctibor, Beneda a Oldřich, tak především stejný erb, o kterém pohovořím dále. U Benedy (II.) ţádný důkaz o tom, ţe by právě on byl zakladatelem některé z vedlejších rodových větví, nemáme. Naproti tomu u jeho bratra Ctibora (III.), uváděného na listině z roku 1237 společně s bratrem Benedou (II.),112 existuje předpoklad, ţe byl zakladatelem větve volfštejnské. S největší pravděpodobností totiţ právě on zaloţil koncem 13. století nedaleko Svojšína hrad Volfštejn, podle nějţ se nová větev nazývala.113 Oldřich (II.),

108

J. KLÁPŠTĚ, Proměna českých zemí ve středověku, s. 125. RBM II, č. 1468, s. 633-634. 110 RBM II, č. 2739, s. 1197-1198. 111 M. BĚLOHLÁVEK a kol., Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy, s. 328; J. KLÁPŠTĚ, Proměna českých zemí ve středověku, s. 125-126. 112 CDB III. č. 158, s. 192-193. 113 V. VANÍČEK, VDZKČ, díl II, s. 202. 109

30

označovaný také někdy jako Oldřich Ctibořic,114 který je ještě roku 1239 uváděn s predikátem „ze Svojšína“,115 se o dvanáct let později píše jiţ s predikátem „z Třebele“. Na této listině z února 1251 pro kladrubský klášter jsou také zmíněni Ctibor (III.) a jeho syn Beneda (III.),116 s největší pravděpodobností tedy bratr a synovec, o kterých jsem jiţ pojednávala. Otázkou ale zůstává, jak vyjádřil uţ August Sedláček, zda se v Oldřichově případě skutečně jedná o jednu a tutéţ osobu.117 Důkazy pro odhalení této nejasnosti scházejí. Logickou úvahou lze tedy dospět k závěru, ţe nejspíš Beneda (II.) a jeho pokračovatelé si podrţeli predikát „ze Svojšína“, se kterým se ještě několikrát setkáme. Vedle větví volfštejnské a třebelské existovaly ještě větve výškovská a šontálská. Mimo této skromné zmínky se jejich bliţšímu rozboru a charakteristice věnovat nebudu, a to především z toho důvodu, ţe nejsou předmětem této práce. Koncem 13. století tedy nacházíme na listinách dalšího Benedu (IV.),118 který by mohl být synem Benedy (II.) či Benedy (III.). Tento příbuzenský vztah není nikde přesně specifikován, a proto lze jen usuzovat na základě letopočtů a moţné teorii dědičnosti jména po otci. Vyvstává však ještě otázka, zda by nemohl být synem Vecemila, syna Ctibora (II.). Tato moţnost je ale velmi málo pravděpodobná, a tak ji raději opusťme. Navíc existuje moţnost, ţe tento Vecemil se stal duchovním otcem v tepelském klášteře, jak by tomu

114

Tj. syn Ctiborův. A. SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze království českého, díl XIII, s. 131; M. BĚLOHLÁVEK a kol., Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy, s. 360. 115 CDB III, č. 211, s. 275-276. 116 CDB IV, č. 204, s. 366-368. 117 A. SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze království českého, díl XIII, s. 131, 136; M. BĚLOHLÁVEK a kol., Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy, s. 360. 118 Zmiňován v letech 1289 aţ 1291. RBM II, č. 1468, s. 633-634; č. 1499, s. 644-645; č. 2739, s. 1198.

31

mohla nasvědčovat listina z roku 1242.119 Vzhledem k této skutečnosti by pak bylo opravdu krajně nepravděpodobné, ţe by mohl mít Vecemil nějaké potomky. V případě, ţe by byl Beneda (IV.) potomkem Benedy (II.), musel by být zmiňován jiţ ve velmi pozdním věku. Vezmeme-li totiţ v úvahu, ţe Beneda (II.) měl v letech, kdy je na listinách uváděn, něco kolem třiceti let, pak by Beneda (IV.) musel být zmiňován přibliţně ve svých šedesáti letech. Teorie je to velmi málo pravděpodobná, avšak nikoli nemoţná. Pokud bychom připustili moţnost, ţe se Beneda (IV.) narodil někdy k posledním letům, kdy je zmiňován Beneda (II.), tedy kolem let 1237 či 1238, pak by mu bylo něco kolem třiapadesáti a to uţ je bilance vcelku ucházející. Proč ale není zmíněn uţ dříve? To je otázka, na kterou se jen stěţí hledá odpověď. Druhou moţností je, jak jsem jiţ uvedla, ţe by byl synem Benedy (III.), který je zmiňován k roku 1251. Zde je věkový rozdíl poněkud příznivější. Benedovi (IV.) by v tomto případě bylo něco kolem čtyřiceti, moţná i třiceti let. Celkem jednoznačně bychom ho tedy mohli určit jako syna Benedy (III.), to ale není tak jednoduché. Velikou komplikací je, ţe pokud by byl Beneda (IV.) synem Benedy (III.) a měl syna Jindřicha, o čemţ se zmiňuje několik zdrojů,120 nemohl by být Beneda (III.) synem Ctibora (III.), který se stal zakladatelem volfštejnské větve, v níţ ţádného Jindřicha nenacházíme.121 Popřeli bychom tak všechny předešlé hypotézy, a proto se raději přidrţme varianty, která předpokládá, ţe Beneda (IV.) se synem Jindřichem, byli potomky Benedy (II.). Příbuznost právě s ním by potvrzoval i uţitý predikát ze Svojšína. Tento předpoklad je mimojiné podloţen několika zdroji, v nichţ je

119

CDB IV, č. 16, s. 78-79. M. BĚLOHLÁVEK a kol., Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy, s. 328; A. SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze království českého, díl XIII, s. 136. 121 Tuto skutečnost dokládají jak prameny, tak A. SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze království českého, díl XIII, s. 130. 120

32

Beneda (IV.) jednoznačně povaţován za syna Benedy (II.), stejně jako je v nich Jindřich povaţován za syna Benedy (IV.).122 Jenţe jak naloţit s poměrně velkým časovým rozestupem mezi oběma Benedy? Buď můţeme přijmout moţnost, nastíněnou výše, tedy ţe se Beneda (IV.) narodil aţ v pozdějším věku Benedy (II.) nebo můţeme přijmout ještě řešení, které by nabízela moţnost, ţe se mezi nimi nacházel alespoň jeden člen, který zkrátka nebyl vůbec zmíněn prameny. Beneda (IV.) by se tak rázem stal vnukem Benedy (II.) a časový rozestup by byl optimální. Zůstáváme ale jen u spekulací, protoţe nelze utvořit ţádný uspokojivý závěr, pokud neexistují důkazy, které nám ostatně schází ve většině případů týkajících se příslušníků tohoto rodu. Tím však v odkrývání rodových nejasností zdaleka nekončíme… Poslední léta, v nichţ jsme se pohybovali, jsou jiţ ve znamení vlády několika významných králů. Předně Václava I., syna Přemyslova, který se ujal vlády po otcově smrti v prosinci roku 1230. Během jeho panovnických let se jen upevňovalo to, co započalo za dob jeho otce. Václavova vláda skončila roku 1253, kdy zemřel. Na jeho místo nastoupil mladičký Přemysl Otakar II. Vláda krále „ţelezného a zlatého“ přinesla Českému království prestiţ v rámci Evropy i stabilitu uvnitř státu, avšak nesla i výrazné autokratické rysy, které nejspíš také měly svůj podíl na Přemyslově pádu.123 Přemysl dosáhl řady územních zisků (Rakousko, Štýrsko, Korutany a Kraňsko) a málem se stal i římským králem. O tento post ho však připravila německá kníţata, která se obávala jeho rostoucího vlivu, a tak raději zvolila doposud nevýrazného Rudolfa Habsburského.124 Po čase vzestupu Českého království nastalo období jeho rozkladu. Přemysl se dostal do vleklého sporu s Rudolfem, který vyvrcholil Rudolfovým útokem na české drţavy v Rakousku. Navíc se proti němu vzbouřilo Štýrsko 122

M. BĚLOHLÁVEK a kol., Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy, s. 328; A. SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze království českého, díl XIII, s. 136. 123 T. VELÍMSKÝ, Hrabišici páni z Rýzmburka, s. 85. 124 V. VANÍČEK, VDZKČ, díl III, s. 133, 142.

33

a Korutany, a aby toho nebylo málo, tak v letech 1276 aţ 1277 i část domácí šlechty v čele s Vítkovci.125 Přemysl tak byl donucen k jednání s římským králem Rudolfem, během něhoţ ztratil své zahraniční drţavy. Spor vyvrcholil osudovou bitvou na Moravském poli, na den sv. Rufa (26. Srpna) 1278, během níţ Přemysl padl.126 České království se tak muselo potýkat s další krizí. Přemyslovým nástupcem byl ještě nezletilý Václav II., a tak jeho matka Kunhuta poţádala Václavova bratrance Otu V. Braniborského o pomoc proti Rudolfovi Habsburskému, který opanoval Moravu a jako správce dosadil olomouckého biskupa Bruna.127 Neklidu v zemi vyuţilo několik šlechticů, kteří zaútočili na královské majetky se snahou si je přivlastnit. Situace se začala postupně uklidňovat o pět let později, po nástupu dvanáctiletého Václava II. na trůn.128 Václav II. roku 1305, v pouhých čtyřiatřiceti letech, s podlomeným zdravím zemřel.129 Na jeho místo nastoupil syn Václav III., který byl ale následující rok v Olomouci zavraţděn. Jím vymřel po meči rod českých králů. V českých zemích vzápětí propukaly další nepokoje, které se po nástupu nové královské dynastie na prázdný český trůn postupně uklidnily.

125

Tamtéţ, s. 183-184; T. VELÍMSKÝ, Hrabišici páni z Rýzmburka, s. 80. V. VANÍČEK, VDZKČ, díl III, s. 189, 193; T. VELÍMSKÝ, Hrabišici páni z Rýzmburka, s. 79, 81-82. 127 V. VANÍČEK, VDZKČ, díl III, s. 362, 364. 128 Tamtéţ, s. 367. 129 Tamtéţ, s. 474. 126

34

NOVÉ ZAČÁTKY Po Přemyslovcích se českého královského trůnu v roce 1310 ujali Lucemburkové, konkrétně Jan Lucemburský. Syn římskoněmeckého krále Jindřicha VII. se stal manţelem Elišky, dcery Václava II. a sestry zemřelého Václava III. Tímto sňatkem byla částečně zachována následnická kontinuita na českém trůnu.130 Jan však nebyl českou šlechtou oblíben, povaţovala jej za „cizáka“,131 a to nejen pro jeho původ, ale také kvůli jeho častým pobytům v zahraničí, kde trávil více času neţ v Čechách. Tento způsob vlády ale není ničím zavrţeníhodným, protoţe Jan tak jednal v zájmu svých panovnických povinností.132 Během jeho vlády došlo mezi ním a českou šlechtou několikrát ke vzájemnému střetu. Česká šlechta totiţ během vlády Janova předchůdce Jindřicha Korutanského upevnila své mocenské i hospodářské postavení a bránila se návratu poměrů, které panovaly za posledních Přemyslovců.133 Jan byl sice silným vládcem, na tomto poli ale šlechta nakonec zvítězila, své postavení si udrţela a to především proto, ţe král byl u nich zadluţen. Šlechta díky tomu drţela v zástavě většinu královského majetku, do královské pokladny tak odcházelo minimum příjmů.134 Navíc král pronajímal vládu i správu nad Čechami a Moravou jednotlivým členům šlechtické obce a sám pobýval po dlouhá období za hranicemi.135 Skutečnou vládu nad královstvím tak měla v rukou česká a moravská šlechta. Jan Lucemburský zemřel v bitvě u Kresčaku roku 1346,136 českým králem se stal Karel IV., který uţ od roku 1341 byl Janovým spoluvládcem

130

V. VANÍČEK, VDZKČ, díl III, s. 503, 508-510, 514; L. BOBKOVÁ, VDZKČ, díl IV.a, s. 22-23. 131 L. BOBKOVÁ, VDZKČ, díl IV.a, s. 59, 210. 132 Tamtéţ, s. 65, 129, 130, 210. 133 Tamtéţ, s. 26-27, 29, 56. 134 Tamtéţ, s. 26-27, 35. 135 V. VANÍČEK, VDZKČ, díl III, s. 587; L. BOBKOVÁ, VDZKČ, díl IV.a, s. 26, 29. 136 L. BOBKOVÁ, VDZKČ, díl IV.a, s. 208.

35

a o tři roky později byl jmenován moravským markrabětem.137 Karel byl téhoţ roku 1346 zvolen římským králem, a to i díky iniciativě svého otce, který sám o titul usiloval, ale získat se mu jej nepodařilo. Císařem Svaté říše římské byl jmenován 5. dubna 1355 v italské Lucce.138 Panování Karla IV. bylo pro české země, ale i pro celou střední Evropu velmi významné. Karel stál za vznikem státního útvaru, nazývaného země Koruny české, při zaloţení praţského arcibiskupství, jehoţ prvním arcibiskupem se stal Arnošt z Pardubic, a u zaloţení univerzity, která byla první univerzitou ve střední Evropě.139 Velkou roli hrály i další Karlovy stavební podniky, mezi nimiţ jmenujme např. započetí přestavby původního kamenného mostu roku 1357.140 Významná a jistě i poměrně úspěšná byla Karlova politika domácí i zahraniční. Karel usiloval o posílení pozice krále vůči šlechtě uvnitř České koruny, o vymezení postavení českých drţav v rámci Svaté říše i o jejich rozšíření.141 Drţavy České koruny rozšiřoval především za pomoci úspěšné sňatkové politiky, v níţ následoval vzoru svého otce a která se netýkala pouze jeho osoby, ale i jeho sourozenců, zejména sester, a jeho potomků.142 I přes Karlovu úspěšnou vládu, na níţ mělo podíl i vývojové opoţdění Českých zemí za zbytkem západní Evropy a které tudíţ krize teprve čekala, je 14. století obdobím hospodářské a celospolečenské krize, doprovázené morovými ranami, které suţovaly evropský kontinent po několik desetiletí. Během této doby zdecimovaly velkou část evropské populace. Ti, kdo přeţili, si s sebou nesli otisk hrůzných let, se kterými se vypořádávali různým způsobem.143 Otřesy konce 14. století narušily dosavadní středověké principy společnosti, došlo k narušení autority vládců, které ohroţovala sílící moc 137

L. BOBKOVÁ, VDZKČ, díl IV.a, s. 143, 163, 213. Tamtéţ, s. 74, 200, 301. 139 Tamtéţ, s. 191-192, 235, 464, 482. 140 Zdeněk FIALA, Předhusitské Čechy, Praha1978, s. 204. 141 L. BOBKOVÁ, VDZKČ, díl IV.a, s. 230; Z. FIALA, Předhusitské Čechy, s. 199. 142 L. BOBKOVÁ, VDZKČ, díl IV.a, s. 278-279. 143 Tamtéţ, s. 11, 12, 254-256, 261. 138

36

šlechty, i církve, za jejímţ oslabením a sníţením jejího vlivu stálo především papeţské schizma, které propuklo v roce 1378. Vedle sebe tak stanuli dva papeţové, na jedné straně římský papeţ Urban VI. a na straně druhé avignonský papeţ Kliment VII.144 Karel IV., bezesporu velký panovník své doby, který svoji vládu stavěl na odkazu posledních Přemyslovců, zemřel 29. listopadu 1378 na zápal plic, který se dostavil po těţkém úrazu.145 Na pozadí těchto celostátních i celoevropských událostí jsme si alespoň částečně přiblíţili politické dění ve 14. století, z něhoţ máme řadu zpráv i o příslušnících rodu ze Svojšína. Nejprve je v listinách uváděn roku 1312 Beneda ze Svojšína, patrně se jedná ještě o Benedu (IV.).146 O jeho osobu se patrně jedná i na listinách z roku 1315, 1320 a 1323. Beneda (IV.) je uváděn v případě listiny z roku 1315 pro klášter v Plasech jako člen svědecké řady,147 roku 1320 je uváděn v kvaternu trhových desek zemských148 a listinou z roku 1323 postupuje klášteru v Plasech ves Ţiţelice za padesát kop grošů.149 Je ale otázkou, proč se od dob, kdy byl prvně na listinách uváděn, na více jak dvacet let zcela odmlčel. Jindřich, syn Benedy (IV.), se kterým jsme se jiţ seznámili v předchozí kapitole, je zmiňovaný v letech 1329 a 1353.150 Kromě těchto dvou záznamů o něm patrně neexistují další zprávy. Jen o dva roky později je uváděn opět jakýsi Beneda, 151 uţ stěţí se můţe jednat o Benedu (IV.), a tak jej označme jako Benedu (V.). Tento Beneda

144

L. BOBKOVÁ – M. BARTLOVÁ, VDZKČ, díl IV.b, s. 275; Z. FIALA, Předhusitské Čechy, s. 296. 145 L. BOBKOVÁ, VDZKČ, díl IV.a, s. 456, 462. 146 Uváděn jako „urozený muţ“ na listině kladrubskému klášteru z 9. listopadu 1312. RBM IV, č. 1980, s. 777-778. 147 RBM III, č. 280, s. 113. 148 RT I, s. 399. 149 RBM III, č. 878, s. 347. 150 Listina tepelskému klášteru z 28. května 1329. RBM III, č. 1566, s. 615-616; A. SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze království českého, díl XIII, s. 136. 151 LC I/1, s. 38.

37

je zmiňován na listinách ještě roku 1358,152 1362153 a společně s bratrem Oldřichem, kterého označíme jako Oldřicha (III.), roku 1380. Na této listině jsou ale uváděni jako „ze Stanu jinak ze Svojšína“.154 Z této skutečnosti vyplývá, ţe rod vladyků ze Svojšína získal nejspíš nový majetek právě ve vsi Stan, kam se přestěhoval a podle níţ se začal označovat také jako ze Stanu. Na druhou stranu této domněnce odporuje fakt, ţe další osoby, jmenované později, se s tímto označením neuvádějí. Muselo by se tak jednat buď o krátkodobé vlastnictví, drţené pouze těmito bratry, nebo by se nabízela ještě moţnost, ţe Beneda (V.) a Oldřich (III.) byli příslušníky vedlejší rodové větve, která se utvořila někdy na přelomu 13. a 14. století, anebo byli sami dokonce zakladateli této zcela nové větve. Jenţe o tom, ţe by vůbec nějaká nová rodová větev vznikla, neexistují ţádné zprávy. Lze se tedy domnívat, ţe bratři vlastnili Stan jako další sídlo, kde pobývali pravděpodobně častěji neţ na původním Svojšíně, a proto je uváděn jako součást jejich predikátu. Avšak v následujících letech 1383 a 1385 je Oldřich (III.) na listinách týkajících se svojšínského kostela uváděn pouze jako Oldřich ze Stanu.155 Tato skutečnost by mohla poukazovat na to, ţe se Oldřich (III.) přeci jen mohl stát zakladatelem nové větve, která by nadále nosila predikát „ze Stanu“. Byli by to pak potomci Benedy (V.), kdo by nadále nesl predikát „ze Svojšína“. Beneda (V.) a Oldřich (III.) mohli být nejspíš syny Jindřicha, syna Benedy (IV.) a vnuka Benedy (II.). Ke komu jinému je také koneckonců přiřadit? Vţdyť jedinou větví, která stále ještě nesla poměrně slavný predikát, byli právě potomci Benedy (II.). Avšak i tato teorie je napadnutelná, a to především proto, ţe pokrevní vztahy nejsou doloţeny ani malými důkazy v pramenech. Jedná se tedy pouze o mnou stanovenou hypotézu.

152

LC I/1, s. 50. LC I/1, s. 174-175, 178. 154 „Benede et Ulrici fratrum de Stan alias de Sweyssin“. AJ II, č. 278, s. 50. 155 Listina ze 7. dubna 1383. LC III. – IV., s. 149; Listina z 11. října 1385. LC III. – IV., s. 170. 153

38

Zajímavé je povšimnutí, ţe členové rodu ze Svojšína se na listinách objevují poměrně nesouvisle, často s velkými časovými rozestupy a povětšinou pouze jako svědci. Někteří členové jsou zmíněni třeba jen jednou a poté je na listinách jiţ nenacházíme, jiní jsou uváděni častěji, přesto poměrně skromně. Je proto velmi komplikované pokusit se o rekonstrukci rodových dějin, protoţe v případě jako je tento, se v podstatě nedá čeho zachytit. Naštěstí díky zmnoţení úřadů a úředních listin je na tom nadcházející 15. a především 16. století o poznání lépe. Především přelom 14. a 15. století je obdobím, které je asi nejvíce opředeno spekulacemi, jeţ se týkají rodu a jeho moţných pokračovatelů. Tyto nesporně silné spekulace vyvolává nově se objevující rod s příjmením Zmrzlík a predikátem „ze Svojšína“. Úplně první zmínka o prvním příslušníku tohoto rodu pochází z 5. ledna roku 1392, kdy se objevuje Petr ze Svojšína na listině Jana, markraběte Braniborského, arcibiskupa Volframa a nejvyššího sudího Hynka z Hohenštejna, kteří vypovídají mezi Jindřichem z Roţmberka a Budějovskými. V tomto případě se však jedná o falsum, listina totiţ obsahuje řadu věcných nepřesností.156 První skutečná zmínka bude tedy pravděpodobně pocházet z let 1394, kdy je v listinách zmíněn znovu Petr Zmrzlík ze Svojšína.157 Přibliţně ve stejné době je uváděn ještě Beneda (VI.) ze Svojšína.158 Beneda (VI.) byl pravděpodobně buď synem Benedy (V.) nebo Oldřicha (III.), kde se ale vzal Petr se stejným predikátem k němuţ navíc přibylo příjmení Zmrzlík, lze těţko tušit. Byl snad jeho pokrevním příbuzným? Na příbuznost s vladyky ze Svojšína by poukazoval jak predikát, tak stříbrný erb se třemi červenými pruhy. Avšak zakládat příbuznost rodů na těchto skutečnostech by mohlo být ošidné, pokud bychom nemohli pevně doloţit pokrevní příbuzenství. 156

LL I, č. 363, s. 253-255. RT I, s. 555, 556. 158 LC V, s. 256. 157

39

Zajímavé je také to, ţe zmíněné příjmení s predikátem nejsou uţívány pravidelně a jednotně. Členy tohoto rodu tak můţeme nalézt s označením Zmrzlík ze Svojšína, ze Svojšína či pouze s příjmením Zmrzlík. Vraťme se ale k původu jména. Zůstávají nám totiţ nezodpovězeny dvě základní otázky. Tou první je, kde Petr získal predikát ze Svojšína a zda mohl být v nějakém příbuzenském vztahu s vladyky ze Svojšína. Druhá, neméně závaţná otázka, se ptá po tom, jakým způsobem a odkud získal své příjmení Zmrzlík. Tuto problematiku se pokusím odhalit v následující kapitole.

40

ZLATÁ ÉRA Václav IV. byl korunován českým králem ve svých dvou letech, stejně tak ještě za otcova ţivota a hlavně díky jeho intervenci získal korunu římského krále.159 Václav doopravdy samostatně vládl aţ ve svých sedmnácti letech, po smrti svého otce.160 Václavova vláda jiţ zdaleka nebyla tak úspěšná, jako vláda Karlova. Celospolečenská krize je charakteristická pro celou dobu jeho vlády, přetrvává však i po ní. Nejedná se o jev pouze český, ale o jev celoevropský, který byl následkem řady různých okolností. Mezi ně patřila jak krize hospodářská a obchodní, tak krize populační, související s morovou epidemií, která naštěstí nepostihla Českou korunu takovou silou jako zbytek Evropy (především západní) a krize uvnitř církve, prezentovaná papeţským schizmatem či později vypuknutím tzv. stoleté války.161 Tyto nepříznivé poměry se odráţely i na stavu českých zemí, kde byly doplněny ještě vleklými spory mezi příslušníky lucemburské dynastie a častými konflikty krále s praţským arcibiskupem. Není proto divu, ţe v zemi řádily lapkovské tlupy, často slouţící předním šlechticům, kterým jiţ nestačila běţně vybíraná renta, a v ilegalitě působily heretické sekty odsuzující poměry v církvi. Proti poměrům v církvi bojovali i husité, seskupivší se po smrti svého ideového otce Mistra Jana Husa, který byl upálen v Kostnici 6. července 1415 jako kacíř.162 Z okolí nového krále se začali postupně vytrácet zkušení rádci, jejichţ místa Václav nahrazoval svými oblíbenci především z řad niţší šlechty či méně známých rodů, kteří pravděpodobně působili jiţ za Václavových kralevických let v jeho blízkosti. Důvěře u krále se těšili i tzv. milci, kteří povětšinou náleţeli také do řad niţší šlechty či dokonce měšťanů a které si oblíbil taktéţ za 159

L. BOBKOVÁ, VDZKČ, díl IV.a, s. 430-431; L. BOBKOVÁ – M. BARTLOVÁ, VDZKČ, díl IV.b, s. 281. 160 L. BOBKOVÁ, VDZKČ, díl IV.a, s. 358. 161 P. ČORNEJ, VDZKČ, díl V, s. 11, 14, 20-22, 24; F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl II, s. 22. 162 P. ČORNEJ, VDZKČ, díl V, s. 11, 15, 18, 22; F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl II, s. 66.

41

svých mladých let. Skutečnost, ţe se král obklopoval těmito niţšími šlechtici, se stala příčinou pozdějšího vystoupení vyšší šlechty, která se spojovala s jinými členy lucemburské dynastie proti králi.163 Během Václavovy vlády se pánům znovu podařilo omezit královskou moc ve svůj prospěch. Nátlakem na nerozhodného krále si chtěli vydobýt podíl na moci prostřednictvím „konkrétních institucí a pravidel jejich obsazování“.164 Je naprosto zřejmé, ţe se panstvo snaţilo z královy blízkosti odstranit příslušníky niţší šlechty a jejich posty, často velmi významné, sami obsadit. Poţadavky vyšší šlechty byly tedy rozsáhlé, týkaly se jak záleţitostí celozemských, tak především jejich vlastních. Spory došly dokonce tak daleko, ţe byl král dvakrát zajat panstvem, které zjara roku 1394 vytvořilo tzv. panskou jednotu,165 a drţen v internaci. Poprvé byl zajat roku 1393 za pomoci uherského krále Zikmunda a moravského markraběte Jošta, tedy svého bratra a bratrance.166 Václav IV. byl nakonec okolnostmi donucen přijmout poţadavky panstva, jeţ zahrnovaly především omezení udělování úředních postů královým oblíbencům. Došlo tak alespoň k částečnému smíru, který ale netrval dlouho, protoţe Václav začal znovu do úřadů přibírat své oblíbence.167 Podruhé byl Václav zajat roku 1403, opět za účasti bratra Zikmunda.168 Zajetí předcházelo Václavovo sesazení z trůnu římského krále roku 1400,169 uzavření smlouvy se Zikmundem roku 1402, v níţ mu Václav přenechával vládu nad vedlejšími zeměmi Českého království a stanovil ho svým nástupcem na českém trůně. Na oplátku měl 163

L. BOBKOVÁ – M. BARTLOVÁ, VDZKČ, díl IV.b, s. 315-318; T. VELÍMSKÝ, Hrabišici páni z Rýzmburka, s. 196; F. ŠMAHEL, Husitské Čechy, s. 24; Z. FIALA, Předhusitské Čechy, s. 305-306. 164 L. BOBKOVÁ – M. BARTLOVÁ, VDZKČ, díl IV.b, s. 348. 165 Tamtéţ, s. 352. 166 Ze starých letopisů českých, edd. Jaroslav KAŠPAR – Jaroslav PORÁK, Praha 1980, s. 26; F. ŠMAHEL, Husitské Čechy, s. 24. 167 L. BOBKOVÁ – M. BARTLOVÁ, VDZKČ, díl IV.b, s. 318, 348-349. 168 Ze starých letopisů českých, edd. J. KAŠPAR – J. PORÁK, s. 27; F. ŠMAHEL, Husitské Čechy, s. 25. 169 Toto sesazení ale ještě nebylo oficiální. L. BOBKOVÁ – M. BARTLOVÁ, VDZKČ, díl IV.b, s. 386-387.

42

Zikmund bratrovi dopomoci k uskutečnění korunovační jízdy do Říma, kterou by upevnil svoji pozici v Říši. Avšak Zikmund svůj slib nedodrţel, Václav se pokusil na nastalou situaci reagovat, ale neţ se na cokoli zmohl, jiţ znovu seděl v zajetí, tentokrát aţ v daleké Vídni.170 Příslušníci panské jednoty chtěli z nastalé situace vytěţit maximum, a tak se spojili s markrabětem Joštem a dopomohli roku 1403 Václavovi k útěku. Za své počínání samozřejmě očekávali tučnou odměnu. I přes to, ţe si Václav opět volil své úředníky podle vlastní volby, byl načas utlumen neklid v zemi a panovník urovnal i vztahy s panskou jednotou, která nakonec roku 1404 přestala existovat.171 Ve 13. a 14. století se završoval proces utváření šlechty.172 Teprve od počátku 15. století se začalo uţívat označení „šlechtic“ pro všechny osoby „mocné, urozené a na zemi usedlé“, jak je charakterizuje Josef Macek. 173 Tito šlechtici se však uţ od konce 14. století diferencovali jak sociálně na šlechtu vyšší a niţší, tak v jejím rámci podle urozenosti a velikosti majetku. Na základě této diferenciace se poté odvozoval jejich podíl na moci, rozsah práv, ale i povinností, či hospodářské postavení apod.174 Páni, reprezentanti vyšší šlechty, měli v rámci šlechty nejvyšší postavení, protoţe se vykazovali jak velkou mírou urozenosti, tak i rozsáhlým pozemkovým vlastnictvím. Panstvo se postupem času začalo výrazně vymezovat vůči ostatní šlechtě a vytvořilo uzavřenou skupinu, jeţ mezi sebe pustila jen málokoho a která plnila rozhodující úlohu v politice státu.175 Oproti tomu příslušníci niţší šlechty, kteří se podle výše zmíněných kritérií dále dělili na vladyky, rytíře, panoše, zemany, svobodníky a nápravníky, měli postavení niţší a tím pádem i menší moc zasahovat do

170

Ze starých letopisů českých, edd. J. KAŠPAR – J. PORÁK, s. 27. P. ČORNEJ, VDZKČ, díl V, s. 77-78. 172 J. ŢEMLIČKA, Čechy v době kníţecí, s. 402. 173 J. MACEK, Česká středověká šlechta, s. 18. 174 L. BOBKOVÁ – M. BARTLOVÁ, VDZKČ, díl IV.b, s. 58; J. MACEK, Česká středověká šlechta, s. 37, 39, 69-71. 175 Ze starých letopisů českých, edd. J. KAŠPAR – J. PORÁK, s. 5-7; Josef PETRÁŇ a kol., Dějiny hmotné kultury I, díl 1, Praha 1985, s. 267, 270. 171

43

politických rozhodnutí. Nevlastnili ani tak rozsáhlá panství, jejich majetek se skládal zpravidla z jedné vsi a někdy jen z části vsi či dvora a několika usedlostí.176 Doposud jsme měli na mysli drţitele svobodných statků, vedle nich však existovali ještě lenní vlastníci, kteří byli vazaly buď samotného krále, některého z vlivných šlechticů nebo církve. Často se jimi stávali právě příslušníci chudnoucí niţší šlechty, kteří byli nuceni své ţivobytí zajistit podřízeným, pevným vztahem se svým mocnějším sousedem a v rámci tohoto lenního závazku vykonávat nějakou sluţbu či úřad. Tito manové za své sluţby buď obdrţeli zboţí do svého drţení, ač jeho vrchním vlastníkem byl někdo jiný, nebo se stávali purkrabími na hradech svých pánů. Tak jako tak tímto způsobem dosahovali společenského vzestupu.177 Pro 14. století byl charakteristický proces přeměny mezi sloţkami šlechty. Tento proces byl v jednotlivých oblastech Koruny české dost odlišný. Například niţší šlechta v jiţních Čechách výrazně chudla, zejména kvůli rozpínavosti Roţmberků, často se dostávala aţ na úroveň postavení bohatých sedláků, od nichţ se odlišovala jen svobodou.178 V jiných regionech se naopak postavení niţší šlechty zlepšovalo, byť na úkor chudnoucí části jejích příslušníků.179 Bohatla zprvu také města, která ale postupně svoji ekonomickou sílu a moc taktéţ ztrácela. 180 Města se jiţ dříve začala podílet také na politice státu, avšak teprve během husitských válek se stávala tzv. třetím stavem.181 Významný byl především městský patriciát, coţ byla vrstva bohatších měšťanů, kteří se snaţili prosazovat samostatnou politiku měst vůči vyšší

176

J. PETRÁŇ a kol., Dějiny hmotné kultury I, díl 1, s. 270-271; F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl I, s. 282. 177 F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl I, s. 277; Týţ, Husitské Čechy, s. 28; P. ČORNEJ, VDZKČ, díl V, s. 54-55; T. VELÍMSKÝ, Hrabišici páni z Rýzmburka, s. 231; František KAVKA, Poslední Lucemburk na českém trůně, Praha 2002, s. 15. 178 J. PETRÁŇ a kol., Dějiny hmotné kultury I, díl 1, s. 271; F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl I, s. 149, 280; Týţ, Husitské Čechy, s. 28. 179 F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl I, s. 226, 281. 180 Ze starých letopisů českých, edd. J. KAŠPAR – J. PORÁK, s. 5-6. 181 F. ŠMAHEL, Husitské Čechy, s. 147.

44

šlechtě i panovníkovi. Jak uvádí Petr Čornej, skutečný městský patriciát najdeme pouze v některých městech, jimi bylo Staré Město praţské, Kutná Hora, Jihlava, Brno, Olomouc a Cheb.182 Ne náhodou se jedná o místa významná svým charakterem pro dění v Čechách a na Moravě. Z tohoto procesu jasně vyplývá, ţe ještě ve 14. století byly moţné posuny mezi jednotlivými vrstvami společnosti. Bohatý měšťan se mohl stát niţším šlechticem, stejně jako pán mohl klesnout do stavu niţší šlechty či dokonce mezi měšťany. S nástupem nového století jiţ takovéto posuny byly velmi obtíţné.183 Je proto pravděpodobné, ţe příslušníci rodu vladyků ze Svojšína museli někdy během 14. století výrazně zchudnout a ztratit tak své dosavadní mocenské postavení. Jak jinak vysvětlit sociální posun, kdy se z doposud „vznešených muţů“ stali pouzí panoši? Jak ostatně dokazují titulatury na listinách. Zatímco Jindřich ze Svojšína je uváděn na listinách ještě mezi urozenými muţi,184 Protiva (I.), snad syn Benedy (VI.), tedy Jindřichův pravnuk náleţí do řad panošů, stejně jako uţ Jindřichovi synové Beneda (V.) a Oldřich (III.).185 S tímto označením se Protiva (I.) objevuje na listinách z let 1422 a 1434.186 Dále je zmiňován na listinách týkajících se dosazování farářů v rámci svojšínské farnosti z počátku 15. století a okolo 20. let téhoţ století.187 S jeho osobou se ale ještě setkáme i dále, a to v letech 1424, 1427 a 1428.188

182

Ze starých letopisů českých, edd. J. KAŠPAR – J. PORÁK, s. 5-6; P. ČORNEJ, VDZKČ, díl V, s. 48-49. 183 L. BOBKOVÁ – M. BARTLOVÁ, VDZKČ, díl IV.b, s. 28; F. KAVKA, Poslední Lucemburk na českém trůně, s. 11; F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl I, s. 280. 184 RBM III, č. 1566, s. 615-616; P. ČORNEJ, VDZKČ, díl V, s. 51. 185 „Benede clientis in Sweyssing“. LC I/1, s. 175; „Vlrici de Stan clientis“, LC III – IV, s. 149. 186 „Famosi Protywe armigeri de Sweyssin“, 1422. LC VIII – X, s. 25; „Famosi Protywa de Sweyssin armigeri“, 1434. LC VIII – X, s. 230. 187 Listina z 23. listopadu 1407. LC VI, s. 231; Listina z 29. března 1419. LC VII, s. 287; Listina z roku 1422. LC VIII – X, s. 25. 188 Svědčí na listině Bohuslava a Hynka Krušiny ze Švamberka. LKMP I, č. 277, s. 308-309; Listina mezi kališníky a katolíky ze září 1427. AČ III, č. 39, s. 264-267; F. KAVKA, Poslední Lucemburk na českém trůně, s. 113.

45

Protiva vlastnil od roku 1407 část vsi Svojšín, kterou před ním vlastnila jeho matka Johana, vdova po Benedovi (VI.). Roku 1434 bojoval na katolické straně v bitvě u Lipan.189 Zatímco zpráv o příslušnících rodu Zmrzlíků ze Svojšína od počátku 15. století kvantitativně přibývá, u příslušníků rodu vladyků ze Svojšína je tomu právě naopak. Naposledy se s nimi setkáváme roku 1454, kdy Protiva ze Svojšína vystupuje jako rukojmí na listině Maršíka, Jana a Habarta z Hrádku.190 Nevíme, zda se v tomto případě jedná o jednu a tutéţ osobu, nebo uţ o dalšího Protivu. Osobně se přikláním k teorii, ţe Protivové byli dva, patrně otec a syn, a to především z toho důvodu, ţe si jinak dvacetileté mlčení pramenů mezi lety 1434 a 1454 nedovedu vysvětlit.

Původ Petra Zmrzlíka Jak jsem jiţ uvedla v úvodu této kapitoly, souběţně s Benedou (VI.) a Protivou (I.) se objevuje Petr Zmrzlík ze Svojšína, nejznámější a dovoluji si tvrdit, ţe snad i nevýznamnější člen rodu Zmrzlíků. Komplikovaný a těţko stanovitelný je nejenom jeho vztah ke členům rodu ze Svojšína, ale jeho existence obecně. Odkud, z jakých poměrů, se nám vůbec zjevuje, z jaké části Čech pochází a proč neexistují zmínky o jeho předcích? Petr (I.) je prvním, kdo je s tímto jménem na listinách uváděn, přesto ho od počátku nacházíme v samé blízkosti krále. Jak je to ale moţné? Vcelku jasné odpovědi bychom mohli nalézt v hypotéze, která předpokládá Petrův původ v měšťanské vrstvě. Snaha měšťanů dostat se mezi šlechtu je zřejmá. Má hypotéza zakládající se na předpokladu, ţe Petr Zmrzlík, pravděpodobně jako movitý měšťan Starého Města praţského, si zakoupil či jiným způsobem získal od původního rodu vladyků ze Svojšína jejich erb a s ním i predikát, nachází oporu v Tomkově Dějepisu města Prahy, kde 189 190

A. SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze království českého, díl XIII, s. 136. RT II, s. 262.

46

nacházíme domněnku o měšťanském původu Petra Zmrzlíka, který následně povýšil do řad niţší šlechty, a také v historické skutečnosti, ţe tento proces získání titulu byl moţný.191 Je také pravděpodobné, ţe existovala listina stvrzující způsob jeho nabytí. Vzhledem k tomu, ţe ţádný takový dokument ale neexistuje, byl nejspíš zničen při rozsáhlém poţáru roku 1713, během kterého ve Svojšíně shořely veškeré archiválie.192 Tomek dále ve svém díle Dějepis města Prahy uvádí, ţe v urbáři ve vsi jménem Bříza, která se nachází na území Roudnického panství, navíc nedaleko Straškova, se ke konci 14. století objevují mezi nápravníky „sirotci Zmrzlíkovi“. Nápravníci byli zvláštním typem arcibiskupových sluţebníků, kteří měli povinnost vojenské sluţby, za kterou dostávali půdu k doţivotnímu uţívání.193 K roku 1420 nacházíme v opět v Tomkově Dějepisu zmínku, ţe jakýsi Zmrzlík byl tzv. polovičním prebendentem při metropolitním kostele na Praţském hradě, kde byly tyto poloviční prebendy dvě. Jedna se nacházela v Bykoši jiţně od Berouna a druhá právě v jiţ zmíněném Straškově na Roudnickém panství. Poloviční prebendenti museli bydlet a vykonávat duchovní správu při svém kostele, neplatila pro ně tedy dispenze, jeţ byla ostatním kanovníkům metropolitní kapituly s duchovní správou často udělována (mohli se tedy v duchovní správě farnosti nechat zastupovat jiným klerikem, tzv. střídníkem). Příjmy těchto kanovníků s poloviční prebendou plynuly především ze správy zemských statků, byly tedy ceněny méně neţ prebendy celé, navíc děkan mohl všechen jejich důchod zastavit pro potřeby děkanátu. Jelikoţ se jednalo o církevní úřad s duchovní správou, který vyţadoval kněţské svěcení, je zřejmé, ţe musel tudíţ existovat vedle Petra Zmrzlíka mincmistra a vedle Jana Zmrzlíka, praţského obchodníka a rytíře, jeţ

191

Ivan HLAVÁČEK – Jaroslav KAŠPAR – Rostislav NOVÝ, Vademecum pomocných věd historických, Jinočany 2002, s. 343. 192 Viz. http://www.svojsin.cz/, citováno 19. 12. 2010. 193 V. V. TOMEK, Dějepis města Prahy, díl III, s. 43-44.

47

měl na Starém Městě kramářský obchod,

194

ještě další Zmrzlík – kněz

a kanovník. Mohli být tedy oba nově uvádění Zmrzlíci Petrovými příbuznými, snad bratry? A jak naloţit se zprávou o sirotcích? Existuje několik moţností výkladu. Dejme tomu, ţe se skutečně mohlo jednat o bratry a ţe jejich otec byl nápravníkem. Spravoval úřad doţivotně, stejně tak dlouho uţíval darovanou půdu, která ale regulérně náleţela praţské kapitule. Po jeho smrti zůstali tři synové, kteří se museli nějakým způsobem zaopatřit. Petr s Janem odešli obchodovat do Prahy, jenţe obchod by nejspíš třetího bratra uţ neuţivil, a tak se dal do sluţeb církve. Moţná tak ale učinil jen kvůli dobové zvyklosti nejmladšího „obětovat se“ duchovní dráze. Kaţdopádně by tímto způsobem získali všichni bratři obţivu. V závěru lze jen dodat, ţe poměrně dost prestiţní členství v praţské kapitule, které zajišťovalo dobré hmotné zajištění klerika, mohl získat, někdy před rokem 1420 nebo přímo během něj,195 intervencí Petra mincmistra, který během let získal výsostné postavení na královském dvoře. Jenţe jak by potom Petr s Janem přišli k drţení domu v prestiţní části Starého Města? Nabízí se tudíţ moţnost, ţe buď do Prahy přešel jiţ dávno některý jejich předek, zatímco předkové Zmrzlíka duchovního po několik generací vykonávali pro arcibiskupa nápravnictví a díky tomu se tento Zmrzlík, snad jeden ze zmíněných sirotků, mohl dostat, moţná i díky intervenci blízkého příbuzného Petra, aţ na postavení polovičního prebendáře, které vykonával nejspíš ve Straškově, zatímco zbylý sirotek či sirotkové, ač nevykonávali sluţbu, spravovali nadále dva a půl lánu nápravnictví po otci. Další moţností je, ţe předkové zmíněných muţů pocházeli ze Starého Města a z nichţ jeden dostal moţnost vykonávat 194

Týţ, Dějepis města Prahy, díl III, s. 934, 49, 52, 54, 160-161; díl IV, s. 241; díl VIII, s. 74, 233. 195 V. V. TOMEK, Dějepis města Prahy, díl V, s. 134; Týţ, Dějepis města Prahy, díl III, s. 160, 162-163; Jaroslav ERŠIL, Správní a finanční vztahy avignonského papeţství k českým zemím ve třetí čtvrtině 14. století, Rozpravy ČSAV 69, seš. 10, 1959, s. 79; Dominik BUDSKÝ, Metropolitní kapitula praţská, in: Dvory a rezidence ve středověku, Praha 2006, s. 54.

48

nápravnictví na Roudnickém panství. Právě on mohl po sobě zanechat potomky, o kterých se zmiňuje Tomek.196 Existovali by tak opět dvě linie Zmrzlíků. Poslední moţnost je ta, ţe tito tři Zmrzlíkové nebyli nijak příbuzensky spjati a jde o pouhou shodu jmen. Ke které z teorií se přiklonit lze jen stěţí určit. Podle mého úsudku se jako nejlepší jeví varianta, ţe rod pocházel ze Starého Města, kde jedna jeho část zůstala a druhá se přesunula do Roudnického panství, kde nadále působila v roli nápravníků a z jejíchţ členů později vyšel Zmrzlík duchovní, jak jsme si jej označili, aţ na post kanovníka v praţské kapitule. Na rozdíl od Zmrzlíka duchovního, o kterém nevíme nic bliţšího, u Jana Zmrzlíka jsme na tom o něco lépe. Jan Zmrzlík, jenţ byl povýšen mezi rytíře snad na počátku roku 1422 za pomoc při dobytí Německého Brodu nebo jiţ o něco dříve, od 5. února do 10. března 1422 zastával úřad konšela Starého Města praţského,197 kde vlastnil ještě zmíněný kramářský obchod, který vedl spolu se svojí ţenou Magdalénou. Obchod se nacházel přibliţně v místech dnešního nároţí ulic Štupartská a Malá Štupartská za Týnským chrámem.198 Lze předpokládat, ţe vyšší patra domu obývali. V roce 1421 získal Jan od praţské obce popluţní dvůr v Motole, který předtím částečně patřil johanitům a částečně jeptiškám od sv. Jiří. V drţení Janově a jeho dědiců zůstal jen do roku 1430.199 Jan byl spolu s dalšími čtyřmi konšely sťat 11. března 1422, během bouří, které se rozpoutaly po popravě Jana Ţelivského o dva dny dříve.200 Během bouří byl vyrabován i kramářský obchod Zmrzlíků a snad i vykradeny cennosti z jejich domácnosti. Celková škoda činila prý více jak tři sta kop grošů,201 coţ rozhodně nebyla zanedbatelná částka. 196

V. V. TOMEK, Dějepis města Prahy, díl III, s. 44. Týţ, Dějepis města Prahy, díl V, s. 69, 241. 198 Týţ, Dějepis města Prahy, díl VIII, s. 74. 199 AČ XXVIII, s. 672; V. V. TOMEK, Dějepis města Prahy, díl VIII, s. 233. 200 Ze starých letopisů českých, edd. J. KAŠPAR – J. PORÁK, s. 82; V. V. TOMEK, Dějepis města Prahy, díl IV, s. 241; díl VIII, s. 74. 201 V. V. TOMEK, Dějepis města Prahy, díl IV, s. 242. 197

49

Po Janově smrti se Magdaléna, zvaná Manda, znovu provdala za konšela a staroměstského polního hejtmana Zikmunda z Kotenčic, který se do nároţního domu přistěhoval.202 Za předpokladu, ţe by byl Jan Zmrzlík Petrovým příbuzným, lze usuzovat, ţe Petr Zmrzlík mohl pocházet přímo z uvedeného domu za Týnským chrámem. Vlastnictví nemovitého majetku právě v této lokalitě by mohlo poukazovat na to, ţe se jednalo o poměrně dost bohaté měšťany s určitým mnoţstvím vlivu v dané části města.203 A právě jako vlivný a bohatý měšťan mohl dosáhnout jak zmíněného titulu ze Svojšína, tak přízně Václava IV. Odtud by byl jen malý krůček k získání dalších významných postů, jeţ zajistily Petrovi nejen získání prestiţe a majetku, ale i styk s významnými osobnostmi tehdejší doby a vytvoření si přátelství s některými z nich. Ač se tato teorie jeví jako velmi pravděpodobná a oprávněná, není doloţena konkrétními důkazy, které by potvrdily její platnost. Sám Petr Zmrzlík vlastnil na Starém Městě dokonce dva domy. První z nich získal ale aţ kolem roku 1410 darem od krále, druhý zakoupil roku 1411. Oba domy spojil v jeden, který byl poté nazýván jako dům pana Zmrzlíka či Zmrzlíkův dům. Oba domy se nacházely na nároţí dnešních ulic Templová, Jakubská a Rybná za kostelem sv. Jakuba. Dům patřil rodu aţ do roku 1525.204 Petr Zmrzlík získal počátkem dubna 1416 za své sluţby, jeţ městu a jeho obyvatelům prokazoval, od staroměstských úředníků výjimku, a to aby městské obci po zbytek svého ţivota neplatil z prvního domu za sv. Jakubem více neţ tři kopy grošů ročně a aby se na něj nevztahovaly ostatní berně a poplatky.205

202

V. V. TOMEK, Dějepis města Prahy, díl VIII, s. 74. F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl I, s. 370, 373. 204 V. V. TOMEK, Dějepis města Prahy, díl II, s. 150-151; díl III, s. 554; díl IV, s. 124; díl VIII, s. 80. 205 AČ I, č. 13, s. 198; V. V. TOMEK, Dějepis města Prahy, díl II, s. 356-357. 203

50

Petr Zmrzlík na scéně Jak jsme si jiţ uvedli na konci předchozí kapitoly, první skutečná zmínka o Petru (I.) Zmrzlíkovi pochází z listopadu 1394. Znovu je zmiňován hned vzápětí roku 1395. Obě tyto listiny se zmiňují i o Petrově manţelce Anně z Frymburka, které těmito listinami Petr zapisuje věno na městečku Kasejovice a vsi Střešovice.206 Pravděpodobně tedy v roce 1394 anebo krátce před ním, muselo dojít ke sňatku mezi Petrem a Annou. Určit přesný původ Anny z Frymburka je další komplikací. Na území Čech se totiţ vyskytují dvě sídla s týmţ názvem Frymburk. Jedno z nich se nachází ve východních Čechách nedaleko Nového Města nad Metují. Tento hrad patřil asi od druhé poloviny 14. století pánům z Opočna, kteří byli potomky starého rodu Drslaviců. Jan z Opočna, který hrad zdědil patrně roku 1376, se později v pramenech často uvádí jako Jan z Frymburka.207 Druhé sídlo,

v tomto

případě

pouhá

tvrz,

stojí

nedaleko

Horaţďovic

v západních Čechách a sídlil na ní od počátku 14. století rod vladyků z Frymburka, kteří měli v erbu oslí hlavu na zlatém štítě. Tento rod uţ od druhé poloviny 13. století vlastnil také nedaleké Kasejovice. V blízkosti těchto sídel se nacházely ještě Lnáře, které drţeli od 14. století jiní příslušníci rodu.208 Ač se nabízí velmi lákavá moţnost, ţe Anna mohla být dcerou Jana z Frymburka, osobně s touto variantou nesouhlasím a přikláním se k variantě druhé, tedy ţe pocházela z málo významného rodu vladyků z Frymburka. K tomuto závěru mě vede především fakt, ţe Anna z Frymburka je uváděna ve vztahu ke Kasejovicím a Lnářím, které na ni dědičně přešly a které přinesla do manţelství s Petrem Zmrzlíkem ze Svojšína.209 K těmto sídlům neměli majitelé východočeského Frymburka vůbec ţádný vlastnický vztah. 206

RT I, s. 555-556. Jan HALADA, Lexikon české šlechty, díl I, Praha 1992, s. 59; A. SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze království českého, díl II, s. 43, 45-46, 63. 208 A. SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze království českého, díl XI, s. 100, 251; Milan MYSLIVEČEK, Velký erbovník, sv. 1, Plzeň 2005, s. 201. 209 A. SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze království českého, díl XI, s. 252, 260. 207

51

Roku 1396 byl Petrovi propůjčen a zapsán Václavem IV. královský hrad Nečtiny, jinak také nazývaný Preitenstein, i s městečkem a vesnicemi.210 Tento akt jen dokazuje, ţe Petr Zmrzlík působil v blízkosti krále jiţ dlouho před svým jmenováním do úřadu královského mincmistra. Petr Zmrzlík drţel další královské hrady, jako Kašperk, Orlík nad Vltavou či Ţleby, jeţ postupně získával jako dlouhodobá léna. Drţba těchto hradů a jejich dominií uţ sama o sobě znamenala, ţe Petr Zmrzlík disponoval značným majetkem, vedle toho ale vlastnil i poměrně rozsáhlý majetek nekrálovský. Vedle jiţ zmíněných honosných domů na Starém Městě a vyţeněných Lnářů a Kasejovic, vlastnil ještě hrady Oheb, Vildštejn, městečko s tvrzí Březnice, městečko Chotěboř a k nim náleţející panství. Petrovy příjmy plynuly nejen z výkonu mincmistrovského úřadu, ale také z půjček, kterými zakládal krále, jak nám ostatně dokládá řada listin.211 Zadluţený král mu poté místo vyplacení peněz zastavoval královské hrady a statky, a tak Petr Zmrzlík značně rozšířil svůj nemovitý majetek, který mu následně přinášel další příjmy.212 Zřetelně tak vidíme úţasný Zmrzlíkův postup z řad bohatých měšťanů do řad niţší šlechty, v níţ zaujal postavení vlivného a značně zaopatřeného jedince. Toto zařazení lze ale chápat pouze jako formální, protoţe Petr Zmrzlík se svým postavením i majetkem řadil spíše mezi šlechtu vyšší. Roku 1402, v době Václavova druhého zajetí, vedl Petr Zmrzlík ze Svojšína útok královského vojska na hrad Skálu nedaleko Klatov, sídlo předního člena panské jednoty Břeňka ze Skály. Obléhání hradu, jehoţ se

210

Listina z roku 1396. ZRKŘČ, č. 165, s. 37. Listina Václava IV. z roku 1407. AČ II, č. 327, s. 186; Listina Václava IV. z roku 1412. AČ II, č. 325, s. 186; Další listina krále Václava z roku 1413. AČ II, č. 332, s. 187; Listina z roku 1419. AČ II, č. 326, s. 186. 212 Martin ŠANDERA, Osudy kutnohorských mincmistrů, Kutnohorský deník 10, 2001, s. 19; F. KAVKA, Poslední Lucemburk na českém trůně, s. 15. 211

52

chtěla strana stojící za králem Václavem zmocnit, ostatně jako dalších hradů králových nepřátel, však nebylo úspěšné.213 V letech 1405 aţ 1419 zastával Petr (I.) Zmrzlík ze Svojšína úřad nejvyššího mincmistra v Kutné Hoře. Různí historikové však nejednotně zasazují počátek výkonu úřadu do rozmezí let 1404 aţ 1407, z toho důvodu se přikláním k závěrům Emanuela Lemingera, jako k nejvěrihodnějším.214 V kutnohorské pokladnici pobýval mincmistr ve Vlašském dvoře, který dal zaloţit Václav II. Vlašský dvůr získal své jméno podle italských mistrů, kteří dali mincovnímu dvoru jeho první podobu.215 Velmi pravděpodobně byla jeho výstavba nejvýznamnějším průmyslovým podnikem své doby, jak tvrdí Vratislav Vaníček.216 Na základě mincovní reformy Václava II., který dal načas zrušit všechny ostatní mincovny v Čechách i na Moravě, slouţil Vlašský dvůr od počátku 14. století jako hlavní mincovna království.217 Stavba slouţila ale také jako obydlí pro úředníky mince i jako obydlí pro krále, kdyţ do Kutné Hory zavítal. Václav IV., který zde pobýval poměrně často, nechal Vlašský dvůr ke konci 14. století přestavět tak, aby vyhovoval jeho potřebám. Dal zde dokonce zaloţit i kapli.218 Úřad mincmistra existoval asi uţ od počátku 13. století. Teprve od poloviny 14. století, kdy byl úřad mincmistra znovuobnoven, spadal mezi centrální královské úřady. I přes svůj význam tedy nebyl úřadem zemským. Mistr mincovního regálu českého, „magister monete regalis Bohemie“, jak 213

Jiří SPĚVÁČEK, Václav IV. 1361 – 1419, Praha 1986, s. 341; M. BĚLOHLÁVEK a kol., Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy, s. 303; P. ČORNEJ, VDZKČ, díl V, s. 76. 214 Tomek zasazuje do let 1406 či 1407. V. V. TOMEK, Dějepis města Prahy, díl III, s. 9; Tamtéţ, díl V, s. 45; Sedláček do let 1404 aţ 1407. A. SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl XI, s. 60, 167; díl XII, s. 258; Kalista do roku 1404. Zdeněk KALISTA, Cesta po českých hradech a zámcích, Praha – Litomyšl 2003, s. 358; Emanuel LEMINGER, Královská mincovna v Kutné Hoře, Kutná Hora 2003, s. 99, 177. 215 J. SPĚVÁČEK, Václav IV. 1361 – 1419, s. 742; A. SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl XI, s. 60, 167; díl XII, s. 257. 216 V. VANÍČEK, VDZKČ, díl III, s. 541. 217 Václav RAMEŠ, Slovník pro historiky a návštěvníky archivů, Praha 2005, s. 158. 218 A. SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl XII, s. 257; V. VANÍČEK, VDZKČ, díl III, s. 541.

53

znělo oficiální označení tohoto úředníka od roku 1407, měl v rukou celou mincovní správu, veškeré horní podnikání a dohled nad kutnohorskou mincovnou. Od roku 1392 převzal do svých kompetencí i horní soud.219 Mimo jiné mincmistr dohlíţel také na dodrţování horních zákonů, na výběr horního desátku, vykupoval pro centrální mincovnu drahý kov z horních měst i ze soukromých hor, na coţ měl jako nejvyšší mincmistr království přednostní právo. Ověřoval pravost a hodnotu drahého kovu, sledoval oběh neraţeného kovu, dohlíţel na raţbu mince, či sledoval pravost státní mince a stíhal

padělatele.220

V neposlední

řadě

také

dosazoval

kutnohorské

konšely.221 Jeho úloha pro království tak rozhodně nebyla malá. Úřad mincmistra měl nesmírný význam pro celé království, protoţe právě mincovní regál a důchody z urbury přinášely království největší výnosy, a ty spravoval právě mincmistr.222 Získání jedné z hospodářsky nejdůleţitějších funkcí v zemi muselo mít pro Petra (I.) nesmírný význam, uţ jen s ohledem na jeho původ. Navíc mu ale udělením tohoto úřadu byla králem prokázána nemalá důvěra a patrně i dík za věrnost v nelehkých dobách králova útisku panskou jednotou.223 Úřad mincmistra byl významný také v tom, ţe spolu s dalšími dvorskými úřady tvořili jejich drţitelé jádro královské dvorní rady.224 V úřadu působil Petr Zmrzlík aţ do května 1419, kdy z něj byl jako příznivec husitské strany Zikmundem odvolán a nahrazen katolíkem Mikulášem Divůčkem z Jemniště.225

219

V. RAMEŠ, Slovník pro historiky a návštěvníky archivů, s. 157-159. Tamtéţ, s. 157-159. 221 V. V. TOMEK, Dějepis města Prahy, díl IV, s. 176. 222 Z. FIALA, Předhusitské Čechy, s. 190; F. KAVKA, Poslední Lucemburk na českém trůně, s. 14; V. V. TOMEK, Dějepis města Prahy, díl III, s. 9. 223 P. ČORNEJ, VDZKČ, díl V, s. 76; Z. KALISTA, Cesta po českých hradech a zámcích, s. 358. 224 F. KAVKA, Poslední Lucemburk na českém trůně, s. 15. 225 V. z BŘEZOVÉ, Husitská kronika, s. 358; V. V. TOMEK, Dějepis města Prahy, díl IV, s. 25; E. LEMINGER, Královská mincovna v Kutné Hoře, s. 99, 169; P. ČORNEJ, VDZKČ, díl V, s. 226. 220

54

Za úřadování Petra Zmrzlíka byla roku 1407 provedena mincovní reforma, která se snaţila zachovat jakost groše i drobných mincí. Tato reforma se plně nezdařila, protoţe hodnota groše se ještě sníţila. Tento stav ale není jevem ryze českým, souvisel s celoevropskou měnovou krizí.226 Navíc zdatný finančník Zmrzlík se pokoušel tento jev zastavit, to se mu však nepodařilo. Stále klesající hodnotu peněz tak alespoň dočasně zbrzdil.227 Petr Zmrzlík ze Svojšína jako člen korunní rady se také účastnil spolu s Janem Husem, Jeronýmem Praţským a dalšími vydání tzv. Dekretu kutnohorského, který vydal Václav IV. 18. ledna 1409 v Kutné Hoře.228 Vydání dekretu souviselo s konáním nadcházejícího koncilu v Pise, na který byl pozván římský král Václav. Koncil sliboval, vedle řešení papeţského schizmatu, odvolání několika aktů, které měly Václava připravit o římský trůn. Sám Václav se však koncilu zúčastnit nehodlal, ač jeho svolání podpořil. Musel proto vyslat poselstvo, jehoţ nejvhodnějším reprezentantem byla právě praţská univerzita. Mistři tří univerzitních národů s pořádáním pisánského koncilu nesouhlasili a odmítli se zřeknout papeţe Řehoře XII. Naopak čeští reformní mistři vyjádřili chystanému koncilu podporu, na oplátku ale poţadovali na králi změnu univerzitních hlasů ve svůj prospěch. Hlavním důvodem jejich počínání byl dlouhotrvající spor mezi univerzitními národy o Viklefovo učení a další konfesijní otázky, které zahraniční mistři nehodlali akceptovat. Změnou počtu univerzitních hlasů se tak nabízela moţnost, aby reformní mistři své postoje uhájili a dokonce více prosadili. Václav, s vidinou, ţe by mohl zase uhájit svůj titul římského krále, dal s jejich návrhem souhlas. S nečekanou a obtíţnou situací, v níţ ztratili své dosavadní úřady a dominantní postavení, se zahraniční učenci vyrovnávali nejrůznějšími výpady proti Čechům a ti jim zase začali vyčítat mnohaleté utiskování. A tak zprvu náboţenský a filozofický konflikt přerostl do konfliktu nacionálního. V nastalé 226

P. ČORNEJ, VDZKČ, díl V, s. 43-44. M. ŠANDERA, Osudy kutnohorských mincmistrů, s. 19. 228 A. SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl XII, s. 257. 227

55

situaci, která se během krátké doby stala takřka neudrţitelnou, začali zahraniční mistři z univerzity houfně odcházet.229 Jak uvádí Pavel Kocman, byl Petr Zmrzlík jmenován někdy kolem roku 1410 do královské rady, snad prý za ochotu poskytovat králi půjčky. 230 Podle mého názoru ale k tomuto jmenování muselo dojít mnohem dříve, protoţe Petr Zmrzlík jako člen korunní rady vystupuje uţ při disputacích týkajících se Dekretu kutnohorského. Petr jako člen rady vystupuje dále roku 1411 při jednání mezi arcibiskupem Zbyňkem Zajícem, Husem a jejich přívrţenci a Václavem IV., jeţ se uskutečnilo v klášteře při kostele sv. Jakuba na Starém Městě. Dle výsledků tohoto jednání se měl arcibiskup podvolit vůli krále, urovnat spory s Janem Husem a ujistit papeţe o tom, ţe se ţádné bludy v Českém království nehlásají. Katolická strana však úmluvu z většiny nedodrţela a nakonec se postavila proti rozhodnutí královské rady.231 O šest let později se královská rada zaslouţila o urovnání konfliktu mezi panovníkem a Erhartem z Kunšťátu.232 Jistě to ale nebyl jediný spor, který musela řešit. Petr (I.) se tedy jako člen rady a jako dvorský úředník částečně podílel na panovníkových úkonech. Členství v radě Václava IV. nebylo předem nijak dáno, souviselo pouze s vůlí krále. Výhodu měl ten, koho si oblíbil. Nepravidelně se scházející rada nebyla nijak pevně organizovaná, tvořil ji rozdílný počet osob, které byly různého společenského původu. Členové rady bývali mimo jiné pověřeni dohledem nad vyhotovováním listin. Z let 1411 aţ 1419 nacházíme Petrovo jméno v pozici relátora celkem na třinácti listinách.233

229

Martin NODL, Dekret kutnohorský, Praha 2010, s. 185-186, 223-225, 239, 327-329; P. ČORNEJ, VDZKČ, díl V, s. 117, 120-122; F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl II, s. 234-236; Týţ, Husitské Čechy, s. 145. 230 Pavel KOCMAN, Mincmistr Petr Zmrzlík a Tišnov, Jiţní Morava 31, sv. 34, 1995, s. 232. 231 V. V. TOMEK, Dějepis města Prahy, díl III, s. 493-495; J. SPĚVÁČEK, Václav IV. 1361- 1419, s. 440; F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl II, s. 249-250. 232 F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl II, s. 308. 233 P. KOCMAN, Mincmistr Petr Zmrzlík a Tišnov, s. 232; F. KAVKA, Poslední Lucemburk na českém trůně, s. 15; E. LEMINGER, Královská mincovna v Kutné Hoře, s. 169.

56

Jako svědka jej můţeme nalézt na královských listinách z 2. července 234

1407,

12. června 1408,235 29. listopadu 1409,236 13. listopadu 1410,237

13. dubna 1412,238 z prosince 1412,239 z 27. února 1413,240 25. září 1413,241 27. října 1413,242 18. ledna 1415243 a 20. srpna 1417.244 Dále Petr Zmrzlík vystupuje jako svědek na listině kutnohorských horníků z 28. února 1410,245 na listině bratří ze Švamberka ze 17. června 1414246 a na listině Procka z Habrovan ze 4. července 1416.247 Jako rukojmího, zaručujícího dodrţení smlouvy, nacházíme Petra (I.) na listině Hynka Krušiny z Lichtenburku a Bočka z Poděbrad.248 Na dokumentu ze srpna 1411 jej najdeme jako původce listiny, která je určena Jindřichovi z Roţmberka.249 Listinou z roku 1417 mu Václav z Ledec zapisuje dluh na tvrzi v Ledci.250 Petra, tentokrát jako patrona, nacházíme na církevních listinách z let 1405, 1409, 1410, 1415 aţ 1417, týkajících se obsazování far na panstvích, která spravoval.251 Významnou roli nejen pro dějiny českého husitství mají všechna hádání, která se uskutečnila v Petrově domě na Starém Městě. První se odehrálo koncem srpna 1414 „v hořejší síni obytného domu“, jak uvádí

234

RBV III, č. 560, s. 223-224. AKČ V, č. 211, s. 131. 236 RBV III, č. 603, s. 240. 237 LKMP I, č. 226, s. 249-252; CIM II, č. 842, s. 1131-1133. 238 CIM II, č. 851, s. 1141-1148. 239 RT II, s. 95. 240 RBV III, č. 703, s. 279. 241 AČ XIV, č. 12, s. 400-402. 242 CIM I, č. 131, s. 208-212. 243 AČ XV, č. 74, s. 172-174. 244 RBV III, č. 786, s. 309-310. 245 CIM II, č. 840, s. 1119-1130. 246 AČ VI, č. 24, s. 31. 247 AČ VI, č. 28, s. 35. 248 AČ XIV, č. 72, s. 560. 249 AČ XXI, č. 5, s. 278. 250 A. SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze království českého, díl XV, s. 55. 251 ZRKŘČ, č. 165, s. 37; LC VI, s. 257; LC VI, s. 274; LC VII, s. 3; LC VII, s. 41; LC VII, s. 127; LC VII, s. 143; LC VII, s. 147; LC VII, s. 154; LC VII, s. 217-218; E. LEMINGER, Královská mincovna v Kutné Hoře, s. 99. 235

57

soudobý kronikář Petr z Mladoňovic.252 Hádání se vedle Petra Zmrzlíka a Petra z Mladoňovic zúčastnili ještě právník Jan z Jesenice, který zastupoval Jana Husa pobývajícího tou dobou na hradě Krakovci u Rakovníka,253 praţský biskup Mikuláš z Prachatic, jeho syn Michal z Prachatic jako notář a několik dalších šlechticů a církevních hodnostářů, kteří jsou uvedeni ve svědecké řadě.254 Tématem jednání bylo obvinění Jana Husa a jeho stoupenců z kacířství, jeţ ale biskup a inkvizitor Mikuláš z Prachatic odmítl jako neoprávněné. Jesenius nakonec zveřejnil Husovo prohlášení, vyvěšené po Praze jiţ před několika dny, v němţ mistr Jan vyjádřil ochotu hájit svoji pravdu jak před praţským arcibiskupstvím, tak před koncilem v Kostnici,255 který se mu později stal osudným. Pár měsíců po ukončení kostnického koncilu se Petr Zmrzlík, spolu s dalšími předáky husitské strany, účastnil sjezdu s císařem Zikmundem v Pasově. Vyjednávání týkající se českých kacířů a kalicha nejspíš dopadlo chladně, protoţe se o něm kronikář zachycující toto setkání dál nezmiňuje.256 Petr Zmrzlík jako člen korunní rady opětovně umoţnil ve svém rozlehlém domě setkání zástupců katolické i kališnické náboţenské strany a zástupců tří Praţských měst. Svoláno bylo králem Václavem na 25. února 1419, na schůzce se řešily náboţenské spory mezi znepřátelenými stranami, především správa praţských církevních institucí, jichţ se kališníci zmocnili a nejasnosti týkající se míst, kde mohou být prováděny kališnické bohosluţby, dále se řešilo i přislíbené odvolání interdiktu nad Prahou, který byl téhoţ dne arcibiskupem Konrádem z Vechty skutečně odvolán. I přes královy ústupky Praze však byla situace ve městě stále napjatá.257

252

Konkrétně 30. srpna 1414. Ze zpráv a kronik doby husitské, ed. Ivan HLAVÁČEK, Praha 1981, s. 69. 253 F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl II, s. 271. 254 Ze zpráv a kronik doby husitské, ed. I. HLAVÁČEK, s. 69-71. 255 Tamtéţ, s. 69-71; Dále také V. V. TOMEK, Dějepis města Prahy, díl III, s. 552, 554; F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl II, s. 272-273. 256 F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl II, s. 309. 257 Tamtéţ, s. 310-312; P. ČORNEJ, VDZKČ, díl V, s. 203.

58

Poslední z disputací proběhla 10. prosince 1420. Původně se měla týkat pouze problematiky ornátů, nakonec se však řešily především zásadní problémy věroučné povahy. Názorový střet mezi představiteli táborských a praţských kněţí si dalo hádání za cíl urovnat, to se ale nepodařilo. Oba proudy husitského hnutí spolu v podstatě neustále soupeřily aţ do bitvy u Lipan. Přesto rozdílná pojetí husitské věrouky zůstala nevyřešena, i přes další snahy dojít ke kompromisu, a to aţ do roku 1452.258 Původně se měla schůzka odehrát v Karlově koleji, tam ale táborští kněţí odmítli přijít, a tak se disputace, zaštítěné patronátem Oldřicha Vaváka z Hradce, nakonec odehrály za přítomnosti kněţí obou stran a řady významných osobností v domě Petra Zmrzlíka, pravděpodobně opět v hořejší velké síni.259 V lednu roku 1421 se Petr Zmrzlík ze Svojšína spolu se svými vojenskými oddíly účastnil akcí v západních Čechách, kam jej povolal sám Jan Ţiţka. Táborská jízda vedená Ţiţkou a posílená sbory Petra Zmrzlíka a také Chvala z Machovic dobyla a následně obsadila klášter premonstrátek v Chotěšově a klášter benediktinů v Kladrubech. Ţiţka svěřil správu husitských

nových

mocensko-správních

center

Petrovi

ze

Svojšína.

Tak velikou oblast ale nebyl Petr s to ubránit, a tak jej vystřídal ještě v lednu 1421 Chval z Machovic, který dosavadní posádku posílil ještě o své muţe.260 Záhy byl Petr Zmrzlík povolán k hradu Krasíkovu, kde momentálně přebýval vůdce plzeňského landfrýdu Bohuslav ze Švamberka. Ţiţka sice hrad obléhal, nakonec ale Bohuslav sám kapituloval a nabídl, ţe se vzdá bez boje, avšak pouze za předpokladu, ţe hrad bude moci postoupit bývalému královskému mincmistru. Velkorysý Ţiţka mu vyhověl. Pan Bohuslav navíc za Zmrzlíkovy pomoci na táborech vymohl, aby byl jeho posádce umoţněn pokojný odchod. Sám byl uvězněn na Krasíkově a poté na Příběnicích. 258

P. ČORNEJ, VDZKČ, díl V, s. 280-282, 391, 394; F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl II, s. 123, 130; díl III, s. 64-65; Týţ, Husitské Čechy, s. 146-147. 259 V. z BŘEZOVÉ, Husitská kronika, s. 181-189; Ze zpráv a kronik doby husitské, ed. I. HLAVÁČEK, s. 302-303, 449; V. V. TOMEK, Dějepis města Prahy, díl IV, s. 124-125; P. ČORNEJ, VDZKČ, díl V, s. 280-282; F. ŠMAHEL, Husitská revoluce díl II, s. 123, 130. 260 F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl III, s. 68-69; díl IV, s. 58; TÝŢ, Husitské Čechy, s. 178.

59

Nakonec se přidal k táborské straně a stal se jedním z jejích čelných vojevůdců.261 V dubnu roku 1421 vytáhl Petr Zmrzlík se svojí praţskou hotovostí k Českému Brodu. Během jara získali Praţané řadu měst ve východních Čechách, některá dobyla, jiná se jim sama vzdala. Při tomto vojenském taţení byly v květnu dobyty i hrady Lichtenburk a Ţleby. Ţlebský hrad dostal do správy Petr Zmrzlík. Toho času si také porobení Kutnohorští na Praţanech vyprosili, aby se někdejší královský mincmistr znovu ujal úřadu.262 Ten získal ještě v dubnu, pár měsíců před svojí smrtí v roce 1421, kdyţ si jej obyvatelé Kutné Hory znovu vyprosili za mincmistra.263 Jeho znovuobsazení patrně souviselo s tím, ţe nedlouho předtím byla Kutná Hora kališníky dobyta a svěřena do správy jednomu z orebských hejtmanů, Petru Zmrzlíkovi. A snad i právě díky němu byla Hora ušetřena husitského plundrování.264 O pár dní později se Petr Zmrzlík ze Svojšína účastnil zemského sněmu svolaného vítězícími husity a jejich šlechtickými spojenci na 1. června do Čáslavi. Sněmu, který začal s dvoudenním zpoţděním a skončil 7. června, se účastnili Zikmundovi stoupenci a příslušníci katolické šlechty, kteří byli ochotni povolit na svých statcích čtyři artikuly praţské, husitská šlechta, hejtmané táborských a orebských obcí a svaz městských obcí prezentovaný 261

V. z BŘEZOVÉ, Husitská kronika, s. 208-209; V. V. TOMEK, Dějepis města Prahy, díl IV, s. 130-131; A. SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze království českého, díl XIII, s. 44; F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl III, s. 68-69; P. ČORNEJ, VDZKČ, díl V, s. 283; F. KAVKA, Poslední Lucemburk na českém trůně, s. 86; M. BĚLOHLÁVEK a kol., Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy, s. 162. 262 AČ I, č. 14, s. 198-200; č. 15, s. 201; V. z BŘEZOVÉ, Husitská kronika, s. 220-222; F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl III, s. 76, 80-81; V. V. TOMEK, Dějepis města Prahy, díl IV, s. 157. 263 Heslo Zmrzlík ze Svojšína, in: Ottův slovník naučný, sv. XXVII, s. 653; F. KAVKA, Poslední Lucemburk na českém trůně, s. 89; 221-222, 358; V. V. TOMEK, Dějepis města Prahy, díl IV, s. 149, 176; Tamtéţ, díl V, s. 45; E. LEMINGER, Královská mincovna v Kutné Hoře, s. 99; P. ČORNEJ, VDZKČ, díl V, s. 287. 264 A. SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl XI, s. 60; Z. KALISTA, Cesta po českých hradech a zámcích, s. 359; F. KAVKA, Poslední Lucemburk na českém trůně, s. 89; V. V. TOMEK, Dějepis města Prahy, díl IV, s. 156-157, 176; V. z BŘEZOVÉ, Husitská kronika, s. 220-221.

60

Prahou. Na sněmu byl císař Zikmund oficiálně zbaven nároku na český trůn, čtyři artikule praţské byly vyhlášeny za zemský zákon a byla stanovena dvacetičlenná zemská vláda, tvořená zástupci vyšší i niţší šlechty, měšťany a příslušníky husitské strany. Tato vláda byla pouze prozatímní a měla zemi spravovat do 28. září 1421.265 Král Václav IV. zemřel 16. srpna 1419, pár dní poté, co se dozvěděl o staroměstské defenestraci iniciované 30. července Janem Ţelivským a jeho stoupenci. Nedlouho po Václavově smrti propukly v plné síle husitské války, které budou s přestávkami trvat téměř po celé 15. století.266 Nově nastupujícím králem měl být podle dědičného práva Václavův bratr Zikmund. Jeho přijetí však bylo podmíněno dílčími ústupky šlechtě, a to i šlechtě husitské. Budoucí král se snaţil získat především přízeň české a moravské vysoké šlechty. I přes to, ţe uţ roku 1419 slíbila moravská šlechta a vedlejší korunní země Zikmundovi věrnost, se nakonec pro odmítnutí všech náboţenských poţadavků a vyhlášení kříţové výpravy proti husitům jeho přijetí zkomplikovalo.267 Zikmundova korunovace proběhla 28. června 1420 ve Svatovítské katedrále na Praţském hradě. Korunovaci však husitští představitelé šlechty a měst neuznali.268 Místo odmítnutého Lucemburka měl obsadit buď polský král Vladislav Jagiello, nebo litevský velkokníţe Vitold. Petr Zmrzlík měl na těchto jednáních nemalý podíl. Poté, co českou korunu Vladislav odmítl, dokonce Petr zorganizoval další setkání Praţanů a husitské šlechty v Kutné Hoře, kde mělo být zvoleno poselstvo, jeţ bude s nabídkou českého trůnu vysláno

265

AČ III, č. 24, s. 226-230; F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl III, s. 83, 320; Týţ, Husitské Čechy, s. 12, 86, 293, 438; P. ČORNEJ, VDZKČ, díl V, s. 296-299. 266 P. ČORNEJ, VDZKČ, díl V, s. 17, 213; F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl II, s. 316-318; Týţ, Husitské Čechy, s. 370. 267 P. ČORNEJ, VDZKČ, díl V, s. 216, 226, 263, 266, 364-366; F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl II, s. 97; Týţ, Husitské Čechy, s. 294, 475. 268 P. ČORNEJ, VDZKČ, díl V, s. 264, 268, 286, 365; F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl III, s. 49.

61

k velkokníţeti Vitoldovi. Ten nad nabídkou váhal a nakonec navrhl Zikmunda Korybuta, svého synovce a zároveň téţ synovce polského krále, jako vhodného kandidáta pro české záleţitosti.269 Korybut se v květnu 1422 představil jako vyslanec litevského kníţete a byl husitskými představiteli uznán za správce Českého království a kandidáta na trůn. Ještě v prosinci téhoţ roku byl však ze svého postu Vitoldem odvolán a následující rok opustil Čechy. 270

Petr Zmrzlík a církev Nelehká byla především situace v západoevropské církvi, od roku 1378 probíhalo v Evropě papeţské schizma. Toto schizma bylo od předešlých odlišné především v tom, ţe za něj mohli sami nejvyšší představitelé církve, kteří spolu soupeřili o moc. Nejprve panovalo pouze dvojpapeţství, jeden papeţ pobýval v Římě, druhý ve francouzském Avignonu.271 Tato situace nebyla lehká, avšak byla stále jednodušší neţ nadešlá doba trojpapeţství, které se ustavilo jmenováním Alexandra V. na neúspěšném Pisánském koncilu roku 1409, jehoţ hlavním úkolem bylo dvojpapeţství odstranit.272 Výsledkem byl efekt opačný. Po jmenování Alexandra V. měli totiţ předchozí dva papeţové Řehoř XII. a Benedikt VIII., odstoupit, ti se ale svého úřadu pevně drţeli a o odstoupení ani trochu neuvaţovali.273 Alexandr V. však zanedlouho zemřel. Logicky by se situace měla navrátit ke stavu dvojpapeţství, ale to se nestalo, vzápětí byl totiţ jmenován jeho nástupce, kterým se stal Jan XXIII. 274 Schizma ale neovlivňovalo jen dění v církvi, mělo vliv i na politiku světských vládců v jednotlivých zemích a dokonce i na politiku Svaté říše 269

P. KOCMAN, Mincmistr Petr Zmrzlík a Tišnov, Jiţní Morava 31, sv. 34, 1995, s. 232; V. V. TOMEK, Dějepis města Prahy, díl IV, s. 199; P. ČORNEJ, VDZKČ, díl V, s. 268. 270 F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl III, s. 120, 124, 125, 131; Týţ, Husitské Čechy, s. 180; P. ČORNEJ, VDZKČ, díl V, s. 316, 317, 320. 271 P. ČORNEJ, VDZKČ, díl V, s. 20, 127. 272 Tamtéţ, s. 127, 151; Z. FIALA, Předhusitské Čechy, s. 351, 357. 273 P. ČORNEJ, VDZKČ, díl V, s. 151. 274 Tamtéţ, s. 127, 151.

62

římské. Situace v církvi vyuţilo i české poselstvo z praţské univerzity, které na koncilu vymohlo pro Václava IV. uznání titulu římského krále, navzdory tomu, ţe jej chtěl z tohoto postu původně sesadit.275 Schizma samozřejmě vedlo také k oslabení vlivu církve. Jak uvádí Petr Čornej „Z historického nadhledu lze říci, ţe pozdně středověké soupeření světské a duchovní moci zákonitě vyústilo v 16. století ve velké evropské reformace, jejichţ předstupněm bylo české husitství.“276 Rozkol v církvi s sebou přinášel snahu ji napravit. Církev, kritizovaná především pro její bohatství, byla viněna ze všech nepříznivých událostí, které Evropu postihly. Snaha reformovat církev se objevovala po celém kontinentu, avšak pouze v Českých zemích měla masový charakter.277 Nositelem reformačních snah v Českých zemích byl zejména Jan Hus, obdivovatel Wyclifova učení. Mistr Jan Hus, učenec, náboţenský myslitel a kněz, začal kázat v Betlémské kapli jiţ roku 1402.278 Husova kázání postupem času oslovovala stále větší mnoţství posluchačů. Husovi se tak dostalo podpory nejen prostých obyvatel Prahy, jejích významnějších měšťanů a části šlechty, ale obdivovali jej i osobnosti v králově blízkém okolí, včetně samotného panovníka a jeho manţelky.279 Mezi Husovy obdivovatele a obránce náleţel i Petr Zmrzlík ze Svojšína s manţelkou Annou z Frymburka.280 Petr jako staroměstský měšťan jistě jeho kázání u sv. Michala nebo později v Betlémské kapli navštěvoval a pro jeho slova se brzy nadchl. Pravděpodobně právě v jednom z kostelů se s Husem sblíţil natolik, ţe se stal jeho osobním přítelem. Jím zůstal i poté, co se od něj po roce 1410 řada jiných odvrátila.

275

Z. FIALA, Předhusitské Čechy, s. 349-351. P. ČORNEJ, VDZKČ, díl V, s. 21. 277 Tamtéţ, s. 63, 108. 278 Ze starých letopisů českých, edd. J. KAŠPAR – J. PORÁK, s. 27. 279 P. ČORNEJ, VDZKČ, díl V, s. 104, 106-107; F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl II, s. 65. 280 P. ČORNEJ, VDZKČ, díl V, s. 105. 276

63

Reformního mistra opustila i přízeň samotného krále, s nímţ se rozešel především kvůli problematice papeţských odpustků, které Hus odsuzoval a jejichţ vybírání kališnicky orientovaný panovník i přesto povolil.281 Jan Hus byl roku 1409 praţským arcibiskupem Zbyňkem Zajícem z Házmburka pro svá kázání obviněn z kacířství, načeţ papeţ Alexandr V. svojí bulou stanovil postup proti všem Viklefovým stoupencům. Zbýval jiţ jen krok k vynesení klatby nad Husem a započetí rázného postupu oficiální církve proti němu.282 Reformní kazatel musel nakonec v roce 1412 opustit nejen kapli, v které se proslavil, ale dokonce samotnou Prahu.283 Církevní rozkol a problematiku českého reformního hnutí, jeţ se rozšiřovalo i mimo Prahu a nabývalo tak jiţ zmíněného masového rázu, měl vyřešit další koncil, svolaný roku 1413 římským králem Zikmundem do Kostnice.284 Následujícího roku obdrţel pozvání na koncil Mistr Jan. Měl zde údajně obhajovat své učení, avšak všem bylo jasné, jak slyšení dopadne. Jan Hus byl jako kacíř obţalován, uvězněn a nakonec 6. července 1415 upálen.285 Samotný koncil, který v podstatě opět nic zásadního nevyřešil, byl ukončen aţ zjara roku 1418.286 I přes to, ţe se část české šlechty snaţila Mistra hájit a dokonce protestovala proti jeho upálení, nezmohla nic.287 Jeho smrt vyvolala v Čechách vlnu nevole a odporu. Česká a moravská šlechta vyjádřila svůj nesouhlas

281

F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl II, s. 66, 252; Týţ, Husitské Čechy, s. 260, 268. Z. FIALA, Předhusitské Čechy, s. 354-355; F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl II, s. 259. 283 Nad Prahou, ale i jinými místy, kde by Hus pobýval, byl vyhlášen interdikt, a tak se Hus stáhl raději do ústraní. Ze starých letopisů českých, edd. J. KAŠPAR – J. PORÁK, s. 36; Z. FIALA, Předhusitské Čechy, s. 357-360; P. ČORNEJ, VDZKČ, díl V, s. 139; F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl II, s. 260. 284 Tento post zastával od roku 1411 po jiţ oficiálně sesazeném Václavovi. L. BOBKOVÁ – M. BARTLOVÁ, VDZKČ, díl IV.b, s. 402; Z. FIALA, Předhusitské Čechy, s. 362; Ze starých letopisů českých, edd. J. KAŠPAR – J. PORÁK, s. 38; F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl II, s. 232. 285 Ze starých letopisů českých, edd. J. KAŠPAR – J. PORÁK, s. 41, 48; F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl II, s. 66; Týţ, Husitské Čechy, s. 269. 286 Z. FIALA, Předhusitské Čechy, s. 379-380. 287 Tamtéţ, s. 366-367. 282

64

listinou vydanou v září 1415, ke které bylo přivěšeno přes 450 pečetí.288 Zmrzlíkovu pečeť zde ale nenacházíme. Ještě před svou popravou napsal Hus z vězení několik listů, které byly adresovány jeho blízkým přátelům. Mezi nimi byl i Petr Zmrzlík ze Svojšína s manţelkou Annou.289 Mistr Jan Hus jim v listu, údajně z 5. července, píše:290 „Bůh s vámi! A rač vám dáti věčnou odplatu za to, ţe jste pro mne učinili mnoho dobrého. Také pro mne, aţ snad budu jiţ mrtev, nedejte utrpěti škody panu Janovi, věrnému a statečnému rytíři a mému vznešenému dobrodinci, prosím pro Pána Boha, milý pane Petře mincmistře a paní Anno. Také prosím, abyste byli řádně ţivi a poslouchali Boha tak, jako jste mu naslouchali dosud. Královně, mé milostivé paní, poděkujte za mne za vše dobré, co pro mne učinila. Pozdravte své blízké i jiné věrné přátele, jichţ není moţno vypsat. Prosím také všechny, aby za mne prosili Pána Boha, u jehoţ Svaté Milosti se s jeho svatou pomocí brzy shledáme, amen. Psán jest list v ţaláři v očekávání odsouzení na smrt, v okovech, coţ, jak věřím, snáším pro zákon boţí. Pro Pána Boha, nedejte utiskovati dobrých kněţí! Mistr Jan Hus v naději sluha boţí.“

Jan, uvedený v listině, je Jan z Chlumu, který pobýval s Husem v Kostnici a pravděpodobně snad hradil jeho pobyt zde i jiné jeho potřeby. Jelikoţ byl sám pouze rytíř, navíc asi ne příliš bohatý, toto dobrodiní jej finančně vyčerpalo, proto Hus prosí Petra Zmrzlíka, který byl naopak movitý poměrně dost, o pomoc. Tomek dokonce uvádí, ţe se k tomuto aktu snad jiţ dříve zavázal.291

288

P. ČORNEJ, VDZKČ, díl V, s. 182; F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl II, s. 284. V. V. TOMEK, Dějepis města Prahy, díl III, s. 583-584; F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl II, s. 281. 290 Ze zpráv a kronik doby husitské, ed. I. Hlaváček, s. 192; Oproti tomu Tomek uvádí, ţe list pochází uţ z 29. června. V. V. TOMEK, Dějepis města Prahy, díl III, s. 583. 291 V. V. TOMEK, Dějepis města Prahy, díl III, s. 583. 289

65

Zvláštností také je, ţe Annu uvádí překladatel Husových listů Bohumil Ryba s predikátem z Mochova,292 kde a jak k tomuto závěru došel, nevíme. Jisté a všeobecně známé však je, ţe Petrovou manţelkou byla Anna z Frymburka, kdeţto Anna z Mochova, taktéţ Husova obdivovatelka, byla ţenou Jana z Ústí a z Kamenice.293 Rybův závěr je tedy mylný. Vedle Zmrzlíkovy manţelky ve svých listech vzpomněl i na manţelky jiných šlechticů a také po Petrovi a jeho ţeně nechal pozdravovat královnu Ţofii, která byla taktéţ jeho příznivkyní.294 Anna z Frymburka byla podle všeho vzdělaná a zboţná ţena, zajímající se o literaturu, politiku i rodinné hospodaření a snad prý i král Václav naslouchal některým jejím radám.295 Po Petrově smrti se účastnila řady jednání, a to většinou spolu s některým ze svých synů, byla téţ sympatizantkou Jana Ţiţky.296

Petr Zmrzlík a literatura Za Václavovy doby stoupal počet česky psané literatury.

Vzniklo

i několik česky psaných Biblí, z nichţ asi nejznámější je Litoměřickotřeboňská bible, jinak také nazývaná Bible Zmrzlíkovská, která vznikala někdy v letech 1410 či 1411 aţ 1414. Na zakázku ji nechal u praţského písaře Matěje Jakuba zhotovit Petr (I). Zmrzlík ze Svojšína.297 Tento nejstarší zcela zachovaný český opis bible má tři svazky, z nichţ dva jsou uchovány ve Státním archivu v Litoměřicích a jeden ve Státním archivu v Třeboni, proto je také nazývána biblí Litoměřicko – třeboňskou.298 Bible je bohatě a skvostně iluminovaná, coţ dokládá Petrovu blízkost 292

Ze zpráv a kronik doby husitské, ed. I. Hlaváček, s. 192, 440. F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl II, s. 271. 294 V. V. TOMEK, Dějepis města Prahy, díl III, s. 583-584; F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl II, s. 39-40. 295 A. SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl XI, s. 260-261. 296 Tamtéţ, s. 260-261; P. ČORNEJ, VDZKČ, díl V, s. 334. 297 P. ČORNEJ, VDZKČ, díl V, s. 143-144. 298 Tamtéţ, s. 143-144; J. SPĚVÁČEK, Václav IV. 1361 – 1419, s. 492. 293

66

královskému dvoru. Zde měl totiţ moţnost setkat se s podobnými díly, která vlastnil král Václav, milovník bohatě iluminovaných knih. Tato společná vášeň jistě krále a jeho milce ještě více sblíţila.299 Vedle tohoto významného kulturního počinu se Petr Zmrzlík zaslouţil roku 1411 také o překlad Trojánské kroniky do češtiny.300 Tyto Petrovi počiny v oblasti literatury nám opět dosvědčují, ţe se jednalo o muţe vzdělaného a finančně dobře zajištěného, jen málokdo si totiţ mohl dovolit financovat vznik podobných děl.

Smrt Petra Zmrzlíka V době, kdy Petr Zmrzlík znovu pobýval v Kutné Hoře jako mincmistr, řádil v tomto městě dýmějový mor, který v letech 1419 aţ 1420 poměrně silně zasáhl české území.301 Petr se obával nákazy, a tak odjel do svého praţského domu. Po příjezdu do Prahy se u něj ale nakonec stejně objevily symptomy nákazy a po několika dnech strávených na lůţku 16. srpna 1421 zemřel.302 Mincmistr, hejtman husitských vojsk, válečník a vzdělanec po sobě zanechal manţelku Annu a tři syny. Úřad mincmistra po něm převzal Oldřich Vavák z Hradce, jak rozhodl sněm Praţanů a husitů, který svolal do Kutné Hory ještě Petr Zmrzlík. Ve volbě mincmistra se tak jednalo v podstatě o důleţitou změnu, protoţe doposud volila mincmistra pouze praţská obec.303

299

P. ČORNEJ, VDZKČ, díl V, s. 143-144; Z. FIALA, Předhusitské Čechy, s. 327-329. Z. KALISTA, Cesta po českých hradech a zámcích, s. 358; Heslo Zmrzlík ze Svojšína, in: Ottův slovník naučný, sv. XXVII, s. 653; Všeobecná encyklopedie, sv. VIII, Praha 2002, s. 456. 301 F. ŠMAHEL, Husitské Čechy, s. 37. 302 V. Z BŘEZOVÉ, Husitská kronika, s. 222; V. V. TOMEK, Dějepis města Prahy, díl IV, s. 197; P. ČORNEJ, VDZKČ, díl V, s. 300; A. SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl XI, s. 60; F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl III, s. 80. 303 V. V. TOMEK, Dějepis města Prahy, díl IV, s. 199-200; M. ŠANDERA, Osudy kutnohorských mincmistrů, s. 19; F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl III, s. 98. 300

67

Petr Zmrzlík ze Svojšína byl pohřben v kostele sv. Michala na Starém Městě, jehoţ farářem byl tou dobou Petrův přítel Křišťan z Prachatic.304 Tento kostel, v němţ se začalo podávat podobojí ještě dříve neţ v Betlémské kapli,305 byl spjat také s husitským hnutím a s osobností Jana Husa, který zde začal kázat po svém vysvěcení na kněze roku 1400. Obrovský význam kostela tkví jednak v tom, ţe kostel je významným místem pro naši historii, ale také z hlediska architektonického. Ve stavbě byla odhalena část románské baziliky, která na tomto místě původně stála, řada gotických stavebních prvků a mnoho hrobů významných osobností Prahy.306 Současný osud této sakrální stavby, jejíţ počátky jsou datovány aţ do konce 12. století či do první poloviny 13. století a která měla pro Staré Město obrovský význam, lze jen stěţí pochopit.307 Roku 1786 byl kostel sekularizován a přestal slouţit původním účelům. Objekt byl všemoţně vyuţíván a nakonec roku 1982 Ministerstvem kultury věnován Státní knihovně, která ale objekt neměla jak vyuţít, a tak jej roku 1993 nejprve pronajala soukromé organizaci, která převedla všechna práva, týkající se objektu, na dceřinou společnost. Té roku 2005 knihovna objekt prodala. Nový vlastník zde vytvořil prostory pro zábavné komerční vyuţití. Můţe se zdát, ţe tyto historické události s tématem této práce nesouvisí, ale není tomu tak. Při tzv. rekonstrukci, kterou prováděl soukromí vlastník, byly vedle necitelných architektonických zásahů také zdevastovány hroby zde pohřbených osobností. Kosterní ostatky byly vyjmuty z hrobů a naházeny do pytlů a krabic. Následně byla pouze malá část různorodých a často poškozených ostatků, s nimiţ se nezacházelo zrovna s náleţitou pietou,

304

V. V. TOMEK, Dějepis města Prahy, díl IV, s. 197; A. SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl XI, s. 60; J. SPĚVÁČEK, Václav IV. 1361 – 1419, s. 530. 305 Ze starých letopisů českých, edd. J. KAŠPAR – J. PORÁK, s. 43; F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl II, s. 275. 306 P. ČORNEJ, VDZKČ, díl V, s. 87; Dále viz. www.blisty.cz/art/9887.html, staţeno 21. 11. 2010; J. SPĚVÁČEK, Václav IV. 1361 – 1419, s. 416. 307 Viz. http://urfaust.bloguje.cz/355183-sv-michal-v-praze.php, staţeno 18. 12. 2010; Viz. http://www.svatymichael.cz/historie.php, staţeno dne 18. 12. 2010.

68

pohřbena zpět do krypty. Většina ostatků byla ponechána v pytlích a krabicích a umístěna ve sklepě vedlejšího domu, tedy mimo sakrální prostory. Avšak bohuţel i určitá část ostatků byla spolu se sutí odvezena na skládku. 308 Těţko soudit v jaké „várce“ skončily ostatky slovutného a váţeného Petra Zmrzlíka, jenţ si místo svého odpočinku v tomto kostele předplatil a jistě i zaslouţil.

308

Viz. http://www.svatymichael.cz/historie.php, staţeno dne 18. 12. 2010; Viz. http://www.blisty.cz/art/9886.html, staţeno 18. 12. 2010; Viz. http://www.blisty.cz/art/ 9887.html, staţeno 18. 12. 2010.

69

POTOMCI SLAVNÉHO MUŢE Roku 1423 Zikmund Korybut opustil Čechy, avšak uţ roku 1424 se znovu jednalo o jeho návrat. Druhý pobyt Korybuta v Čechách neskončil šťastně, lavíroval totiţ mezi kališníky a katolíky a právě kontakt s druhou skupinou byl roku 1427 důvodem dalšího převratu v Praze, během kterého byl kníţe kališníky zatčen a uvězněn.309 Smutný konec Korybutovy éry měl za následek odvrat od polské kandidatury, tedy alespoň na několik let a znovunavázání styků mezi husity a Zikmundem Lucemburským, který zůstal jediným uchazečem o trůn.310 Zikmund však nadále odmítal přijmout čtyři artikuly, a tak jej aţ do roku 1436 uznávalo pouze katolické obyvatelstvo, coţ pro to, aby se stal oficiálně králem, rozhodně nestačilo.311 V souvislosti s dějinnými událostmi začali někteří šlechtičtí stoupenci kalicha postupně hledat cestu k tomuto katolickému císaři a nakonec se mnozí přičinili i o jeho prosazení na český trůn počátkem druhé poloviny 30. let.312 Jen pár let dříve papeţ konečně Zikmunda uznal císařem Svaté říše římské a 31. května 1433 jej slavnostně korunoval v Římě.313 Na počátku 20. let 15. století po sobě Petr Zmrzlík zanechal manţelku Annu z Frymburka a syny Petra (II.), Jana (I.) a Václava (I.). Petrovi synové byli v době jeho úmrtí jiţ dospělí, snad aţ na nejmladšího Václava, a tak se mohli plně zapojit do dějinných událostí. Bratři zdědili otcův majetek, který si postupně rozdělili. Jejich matka sídlila aţ do konce ţivota na Kasejovicích nebo v Českých Budějovicích.314

309

P. ČORNEJ, VDZKČ, díl V, s. 337, 359; F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl III, s. 188-189, 322. 310 P. ČORNEJ, VDZKČ, díl V, s. 365, 509; F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl III, s. 189. 311 P. ČORNEJ, VDZKČ, díl V, s. 366. 312 F. ŠMAHEL, Husitské Čechy, s. 188. 313 P. ČORNEJ, VDZKČ, díl V, s. 584. 314 Heslo Zmrzlík ze Svojšína, in: Ottův slovník naučný, sv. XXVII, s. 653; A. SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl XI, s. 261.

70

S Annou se setkáváme ještě v letech 1424,315 1431,316 1439 a účastnila se i dalších jednání.317 Všichni bratři stáli na straně kališníků, stejně jako jejich otec a matka. Přátelili se i s Janem Ţiţkou, který v září 1422 pobýval nějaký čas u nich na Orlíku a napsal odtud svoji výzvu Domaţlickým, aby se postavili křiţáckým vojskům a domácím nepřátelům.318 Ještě roku 1427 jsou Petr a Jan uváděni na straně Táborů.319 Setkáváme se s nimi v četných bojích a půtkách a také mezi předními nepřáteli Oldřicha z Roţmberka. V letech 1426 aţ 1429 je nacházíme na řadě mírových dohod mezi kališníky a katolíky. Ač Sedláček uvádí, ţe se na separátních příměřích podílel i nejmladší Václav, na listinách jej nenacházíme. Z toho důvodu lze souhlasit s tvrzením Františka Šmahela, ţe tou dobou zřejmě musel být ještě nezletilý, a proto se těchto jednání neúčastnil.320 Přesto, ţe bratři začali spolupracovat s katolíky a císařem Zikmundem a Petr dokonce v bitvě u Lipan stanul proti táborsko-sirotčímu vojsku, všichni zůstali věrni kališnickému vyznání i nadále.321 Jan Zmrzlík měl tou dobou pod ochranou město Příbram, které mu svěřil do správy arcibiskup Konrád z Vechty a které třikrát dobýval Hanuš z Kolovrat, ale nedobyl ho. V září téhoţ roku 1422 bojoval Jan s příbramskými v bitvě u Hluboše, kde jej Hanuš z Kolovrat tentokrát uţ přemohl. Některé bojovníky zajal, ostatní utekli do lesů, takto se patrně zachránil i Zmrzlík.

315

AČ III, č. 32, s. 245-248. Listina o příměří s Horšovským Týnem z 23. dubna. AČ IV, č. 4, s. 238-239. 317 Heslo Zmrzlík ze Svojšína, in: Ottův slovník naučný, sv. XXVII, s. 653; A. SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl XI, s. 260-261. 318 K tomuto datu jsou zmiňováni všichni tři bratři. V. V. TOMEK, Dějepis města Prahy, díl IV, s. 269. 319 V. V. TOMEK, Dějepis města Prahy, díl IV, s. 269, 370-371; Karel TŘÍSKA a kol., Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl. V. Jiţní Čechy, Praha 1986, s. 146; F. ŠMAHEL, Husitské Čechy, s. 232; F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl III, s. 126. 320 A. SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl XI, s. 60; F. ŠMAHEL, Husitské Čechy, s. 232. 321 Ze zpráv a kronik doby husitské, ed. I. HLAVÁČEK, s. 269-270; Z. KALISTA, Cesta po českých hradech a zámcích, s. 359; P. ČORNEJ, VDZKČ, díl V, s. 605, 609. 316

71

A snad právě Janova prohra přivedla v září roku 1422 Jana Ţiţku na Orlík, aby odsud posléze zaslal jiţ zmíněnou výzvu pro Domaţlice.322 Roku 1422 podepsal Petr (II.) listinu o příměří mezi husity a hejtmanem plzeňského landfrýdu Haškem z Valdštejna.323 Znovu se objevil spolu s bratrem Janem na smírčí listině mezi táborským svazem a plzeňským landfrýdem z 10. února 1424.324 Nacházíme ho také na další smírčí listině mezi táborskými a Oldřichem z Roţmberka z 10. září 1424. Na této listině je na straně táborů vedle Petra uvedena také jeho matka Anna.325 Necelý měsíc poté se konala mezi kališnickou a katolickou stranou jednání o mírové úmluvy ve Zdicích. Během nich bylo sjednáno svolání obecního sněmu na příští rok v únoru do Kouřimi. Návrhy dohodnutých usnesení však nikdy nevstoupily v platnost.326 Realizace Zdických dohod byla překaţena Ţiţkovou smrtí 11. října a následnými událostmi, které ohroţovaly jak uzavřený mír, tak naděje na svolání kouřimského sněmu.327 Bratři Petr a Jan společně s Bohuslavem ze Švamberka a Buzkem ze Smolotel, bývalým purkrabím jejich otce na Lnářích, zasahovali při obléhání tvrze Obořiště v červnu 1425. Přesto, ţe se posádka tvrze nakonec vzdala, bylo s ní naloţeno více neţ tvrdě. Drţitel tvrze Jindřich Kolman z Dorštejnu

322

MHB I. s. 216-217; Ze zpráv a kronik doby husitské, ed. I. HLAVÁČEK, s. 285. Je otázkou, proč Petr z Mladoňovic zmiňuje bitvu aţ k roku 1424, kdyţ jinde se shodně setkáváme s rokem 1422. Viz. A. SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl VI., s. 123; M. BĚLOHLÁVEK a kol., Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy, s. 80; V. V. TOMEK, Dějepis města Prahy, díl IV, s. 255; F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl III, s. 126. 323 F. ŠMAHEL, Husitské Čechy, s. 185; Týţ, Husitská revoluce, díl III, s. 114. 324 Týţ, Husitská revoluce, díl III, s. 147-148. 325 AČ III, č. 32, s. 245-248; F. ŠMAHEL, Husitské Čechy, s. 185, 232; Týţ, Husitská revoluce, díl III, s. 151. 326 F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl III, s. 156; Týţ, Husitské Čechy, s. 186-187; P. ČORNEJ, VDZKČ, díl V, s. 340. 327 F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl III, s. 157, 160, 164; P. ČORNEJ, VDZKČ, díl V, s. 341.

72

a z Křikavy a několik dalších členů posádky bylo upáleno na hranici, ostatní skončili v zajetí a tvrz byla vypálena.328 Téhoţ roku Petr zaujal místo zemřelého Heřmana z Landštejna, který spolu se Smilem Holickým ze Šternberka byl, jak uvádí F. Šmahel, „pověřen zvláštními úkoly v souvislosti se smírčími úmluvami“ mezi tábory a sirotky ze 17. října 1425.329 O jaké zvláštní úkoly přesně se jednalo, nevíme. Na počátku února 1426 se konal táborský obecní sjezd v Písku pod vedením Chvala z Michalovic, jehoţ se zúčastnili i Petr a Jan Zmrzlíkové. Na sjezdu byl vedle dalších všeobecných záleţitostí nepřímo ustanoven regionální spolek měst Písku, Prachatic, Klatov, Sušic a Domaţlic, ke kterým se řadilo několik šlechticů. Mezi nimi nacházíme i bratry Zmrzlíky.330 Díky volné organizační struktuře uvnitř husitského uskupení, byl uţ od počátků revoluce moţný vznik různých dočasných, ale i dlouhotrvajících spolků, které často jednaly podle vlastních zájmů. A jedním z nich byl i tento západočeský svaz.331 28. září 1426 dobyli Táboři pod vedením Přibíka z Klenové město Stříbro, v bitvě byli přítomni i lidé pánů Zmrzlíků.332 V červenci následujícího roku museli dobyté město bránit před obléháním německých vojsk, která vtrhla do Čech v rámci třetí kříţové výpravy proti husitům. Obrany města se zúčastnil opět i Petr (II.) Zmrzlík ze Svojšína, stejně jako bitvy u Tachova a Ţlutic.333 Nedlouho poté uzavřel Oldřich z Roţmberka nové příměří s Tábory a městem Písek. K této smlouvě přistoupili 25. listopadu 1426 také páni 328

Ze zpráv a kronik doby husitské, ed. I. HLAVÁČEK, s. 234-236; A. SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl VI, s. 119; V. V. TOMEK, Dějepis města Prahy, díl IV, s. 325; F. ŠMAHEL, Husitské Čechy, s. 190; Týţ, Husitská revoluce, díl III, s. 165-166. 329 F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl III, s. 170-171. 330 AČ III, č. 36, s. 256-259; V. V. TOMEK, Dějepis města Prahy, díl IV, s. 344; F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl III, s. 175-176. 331 F. ŠMAHEL, Husitské Čechy, s. 80, 233. 332 V. V. TOMEK, Dějepis města Prahy, díl IV, s. 357, 370; F. ŠMAHEL, Husitské Čechy, s. 214. 333 Ze starých letopisů českých, edd. J. KAŠPAR – J. PORÁK, s. 104-105; Ze zpráv a kronik doby husitské, ed. I. HLAVÁČEK, s. 238; V. V. TOMEK, Dějepis města Prahy, díl IV, s. 388-389; F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl III, s. 191, 196-197; P. ČORNEJ, VDZKČ, díl V, s. 487-489.

73

Zmrzlíci.334 V létě 1427 se bratři účastnili bojů u Plzně a v září téhoţ roku se „Petr a Jan bratří ze Svojšína seděním na Orlíku“ objevují na smírčí listině mezi kališníky a katolíky.335 Zajímavostí je, ţe mezi katolíky nacházíme Protivu ze Svojšína, majitele pouhé poloviny původního sídla Svojšín. Ač všichni tři muţi uţívali stejný predikát, víme, ţe se nejedná o příslušníky téhoţ rodu. Částečně nám v jejich rozlišení napomáhá připsání sídelního místa a především fakt, ţe potomci Petra (I.) Zmrzlíka ze Svojšína stáli na straně kališníků.

Oba zmíněné bratry znovu nacházíme na smírčích listinách

s Oldřichem z Roţmberka z ledna 1429.336 Ještě někdy v roce 1427 rozesílal braniborský kurfiřt Fridrich Hohenzollerský listiny jednotlivým husitským šlechticům, mezi něţ můţeme zařadit i Petra Zmrzlíka. Šlo o taktický manévr, který měl za cíl přetáhnout některé výrazné osobnosti na katolickou stranu, vrazit tak mezi husity klín a rozdělit je. U Petra Zmrzlíka se mu to nepovedlo.337 V září roku 1429 vyvrcholily spory mezi Starým a Novým Městem praţským přepadením Starého Města, které ţádalo o pomoc dokonce u západočeských hejtmanů a samotného Prokopa Holého. List z 19. září s prosbou o poskytnutí pomoci dorazil i ke Zmrzlíkům na Orlík. Válčení trvalo několik dní a následně bylo mezi městy uzavřeno příměří.338 V prosinci roku 1429 se pak husitská armáda vydala do Saska, přesněji k Míšni. V hlavním vojsku nechyběl ani Jan Zmrzlík ze Svojšína, jehoţ přítomnost se vyplatila především při přechodu řeky Muldy. Husitská vojska byla nejzranitelnější v době, kdy se s těţkou vozovou hradbou musela přebrodit přes řeku. Právě v tomto okamţiku se k husitům donesla zpráva o blíţícím se 334

Pouze Petr a Jan. AČ III, č. 242, s. 497-498; V. V. TOMEK, Dějepis města Prahy, díl IV, s. 358. 335 AČ III, č. 39, s. 264-267; Heslo Zmrzlík ze Svojšína, in: Ottův slovník naučný, sv. XXVII, s. 653. 336 1. ledna 1429, AČ III, č. 258, 259, s. 500-501; 9. ledna 1429, LL I, č. 156, s. 107. 337 P. ČORNEJ, VDZKČ, díl V, s. 486; V. V. TOMEK, Dějepis města Prahy, díl IV, s. 383-384; F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl III, s. 193. 338 V. V. TOMEK, Dějepis města Prahy, díl IV, s. 438-439; P. ČORNEJ, VDZKČ, díl V, s. 517-519; F. ŠMAHEL, Husitské Čechy, s. 97.

74

vojsku dolnoluţického fojta Hanuše z Polenska, Jan Zmrzlík pohotově zareagoval, sešikoval bojovníky a nepřítele zahnal na útěk. Stalo se tak patrně počátkem roku 1430 a podle mnoţství padlých a zajatců se rozhodně nejednalo o malou šarvátku. Kdyby nebylo Zmrzlíkovy duchapřítomnosti, mohla výprava do německých oblastí dopadnout neslavně.339 Necelé dva měsíce po návratu do Čech vyrazil v dubnu 1430 Jan Zmrzlík s husitským vojskem na další taţení, tentokrát do slovenské části Uher. Výprava však nebyla zdaleka tak úspěšná jako ta předchozí.340 Husitská taţení do sousedních zemí byla součástí nové taktiky uplatňované především od roku 1427 a právě ona byla příčinou následných snah zbytku Evropy se s husity dohodnout.341 Všichni tři bratři jsou společně zmiňováni na listině Dětřicha z Újezdce z 22. března 1430, na níţ rozsuzuje spor mezi velkopřevorem Václavem z Michalovic a Zmrzlíky.342 V červenci 1430 se Jan účastnil ještě obléhání tvrze v Hořovicích, jeţ patřila Zikmundovi, synu Ondřeje Hulera. Tvrz byla dobyta a se vším zboţím svěřena do správy právě hejtmanu Janovi.343 Dalšího obléhání se Jan účastnil koncem října 1432 u hradu Lopata spolu s Přibíkem z Klenové, Svojšem ze Zahrádky, Menhartem z Hradce a dalšími husitskými předáky. Hrad obléhání odolával aţ do února příštího

339

Ze starých letopisů českých, edd. J. KAŠPAR – J. PORÁK, s. 110; V. V. TOMEK, Dějepis města Prahy, díl IV, s. 447-450; A. SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl XI, s. 60; P. ČORNEJ, VDZKČ, díl V, s. 519-521; F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl III, s. 218-219. 340 Ze zpráv a kronik doby husitské, ed. I. HLAVÁČEK, s. 248; P. ČORNEJ, VDZKČ, díl V, s. 510-511; F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl III, s. 228; V. V. TOMEK, Dějepis města Prahy, díl IV, s. 462-463. 341 P. ČORNEJ, VDZKČ, díl V, s. 498, 542-543. 342 SČPLL I, č. 639, s. 165. 343 Ze zpráv a kronik doby husitské, ed. I. HLAVÁČEK, s. 248; V. V. TOMEK, Dějepis města Prahy, díl IV, s. 468; A. SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl VI, s. 184; F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl III, s. 229.

75

roku, kdy se jeho posádka v čele s Habartem z Hrádku vzdala. Hrad byl následně strţen a rozbořen.344 Petr se roku 1433 zúčastnil tzv. svatomartinského sněmu v praţské Karlově koleji. Mezi účastníky byli vedle některých členů husitských svazů a polních obcí také hejtmané kališnických měst a šlechtičtí stoupenci kalicha jak z Čech, tak z Moravy. Sněm projednával několik zásadních témat, a to prvotní návrhy kompaktátních smluv s basilejským koncilem, uspořádání náboţenských poměrů v Čechách a na Moravě, nepříznivou hospodářskou a politickou situaci v zemi a v neposlední řadě se také zabýval otázkou další existence polních obcí. Na sněmu byla zvolena zemská vláda sloţená ze správce, kterým se stal Aleš Vřešťovský z Rýzmburka, a dvanáctičlenné rady.345 Na konci května roku 1434 proběhla u vsi jménem Lipany, mezi městy Český Brod a Kouřim, významná bitva mezi táborsko-sirotčími vojsky a tzv. panskou jednotou. Bitva díky lsti skončila vítězstvím jednoty, v jejíchţ řadách nacházíme Petra Zmrzlíka ze Svojšína, který se jako stoupenec umírněného husitského křídla přidal k odpůrcům husitských polních vojsk někdy v průběhu května, stejně jako příslušníka katolické strany Protivu ze Svojšína.346 Označení panská jednota není zcela přesné, protoţe v ní nenacházíme pouze pány, ale i niţší šlechtice a dokonce měšťany. V podstatě šlo o spojení katolické strany, ustavené 1. října 1415,347 a umírněných husitů s husity středního křídla, kteří se začali orientovat na vzájemnou spolupráci s katolíky a Zikmundem Lucemburským. Po bitvě u Lipan postupně zanikly husitské

344

Ze zpráv a kronik doby husitské, ed. I. HLAVÁČEK, s. 260; Ze starých letopisů českých, edd. J. KAŠPAR – J. PORÁK, s. 114; V. V. TOMEK, Dějepis města Prahy, díl IV, s. 542; F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl III, s. 259; P. ČORNEJ, VDZKČ, díl V, s. 584. 345 AČ III, č. 6, s. 415-417; P. ČORNEJ, VDZKČ, díl V, s. 600-601, 605; F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl III, s. 278-279, 323. 346 Ze zpráv a kronik doby husitské, ed. I. HLAVÁČEK, s. 269-270; V. V. TOMEK, Dějepis města Prahy, díl IV, s. 642-644; F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl III, s. 279, 293-295; P. ČORNEJ, VDZKČ, díl V, s. 62, 614-617. 347 P. ČORNEJ, VDZKČ, díl V, s. 182; F. ŠMAHEL, Husitské Čechy, s. 145.

76

polní obce a rozpadla se také „panská“ jednota, jejíţ další existence neměla smysl. Vrcholná fáze revoluce se tak uzavřela.348 Následujícího roku v červnu se Petr (II.) Zmrzlík účastnil brněnského sněmu svolaného zemským správcem Alešem z Rýzmburka. Na tzv. svatojánském sněmu byl přítomen také Albrecht Habsburský a řada dalších šlechticů obojího vyznání. Zikmund se k rokování přidal aţ po 1. červenci.349 Sněm rozhodl pokračovat v jednání se Zikmundem a basilejským koncilem a představitelé Táborů a Sirotků se na něm konečně podvolili zemskému správci.350 Náboţenské

úmluvy

mezi

českým

královstvím,

moravským

markrabstvím a basilejským koncilem, který zasedal v rozmezí let 1431 aţ 1449, byly písemně stvrzeny a slavnostně vyhlášeny ve čtvrtek 5. července 1436 na jihlavském náměstí. Zikmund přistoupil na řadu dalších náboţenských ústupků husitům, které vydal uţ v lednu 1436 a jeţ jsou nazývány císařská kompaktáta.351 Samotnému vyhlášení kompaktát předcházela řada sněmů v Kutné Hoře, Chebu, Brně a Praze v rozmezí let 1431 aţ 1435.352 Hlavní roli ve všech jednáních hrály čtyři artikuly, jejichţ uznání se v polovině 30. let stalo nejvýznamnějším cílem husitství jak v rámci Čech, tak vůči stoupencům římskokatolické církve. Vyhlášením basilejských kompaktát ale boj o artikuly zdaleka nekončil, bylo totiţ třeba, aby je uznal i papeţ.353 Několik dní po přijetí kompaktát byl Zikmund konečně zvolen českým králem. Slavnostní akt se odehrál taktéţ na náměstí v Jihlavě 14. srpna 1436.

348

F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl III, s. 294, 296, 323; Týţ, Husitské Čechy, s. 13, 483; P. ČORNEJ, VDZKČ, díl V, s. 609-611, 614, 620. 349 V. V. TOMEK, Dějepis města Prahy, díl IV, s. 676-678; P. ČORNEJ, VDZKČ, díl V, s. 619, 625. 350 F. ŠMAHEL, Husitské Čechy, s. 483; P. ČORNEJ, VDZKČ, díl V, s. 619 351 P. ČORNEJ, VDZKČ, díl V, s. 631-632, 635; F. ŠMAHEL, Husitské Čechy, s. 292, 452; Týţ, Husitská revoluce, díl III, s. 312; P. ČORNEJ – M. BARTLOVÁ, VDZKČ, díl VI, s. 12, 16, 101-102. 352 F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl III, s. 249, 251-253, 271, 273, 303, 323; P. ČORNEJ, VDZKČ, díl V, s. 581, 623-625, 630. 353 F. ŠMAHEL, Husitské Čechy, s. 293, 308; P. ČORNEJ, VDZKČ, díl V, s. 636.

77

Zikmund však nepanoval dlouho, zemřel náhle 9. prosince 1437 ve Znojmě na své cestě do Uher.354 Vzápětí po sloţení slibů věrnosti českou a moravskou šlechtou novému králi se konal tzv. svatováclavský sněm, který měl dořešit konec válečného stavu, jeho důsledků a návrat k běţnému ţivotu. Ještě v září začal Zikmund vydávat kališníkům zápisy na majetek. Jedněm se chtěl odvděčit za to, ţe podpořili jeho přijetí na český trůn, jiné chtěl zase odškodnit za to, ţe bojovali na straně koalice u Lipan. Mezi osobami na seznamu nacházíme Jana a Václava Zmrzlíky ze Svojšína, kteří podpořili Zikmundovo přijetí.355 V této souvislosti nacházíme bratry na císařových listinách z let 1436 a 1437 a na listinách Oldřicha z Roţmberka.356 Z roku 1437 také pochází zpráva o Zbyňkovi Zmrzlíkovi, s nímţ se setkáváme ještě jednou v následujícím roce. Zbyněk se vynořuje zcela najednou, pouze v těchto letech, bez jakýchkoli dřívějších či pozdějších zpráv a bez odkazu na příbuzné.357 Osobně se domnívám, ţe mohl být synem některého z bratrů, patrně Jana, protoţe víme, ţe Petr měl pouze tři syny, z nichţ se ţádný nejmenoval Zbyněk a ţe Václav zemřel bezdětný. Této teorii by nasvědčovalo i to, ţe Zbyněk měl neshody s Oldřichem Roţmberským, který byl sousedem Zmrzlíků na Orlíku. Hrad tou dobou drţel právě Jan spolu s Václavem. Na druhou stranu této domněnce odporuje fakt, ţe po Janově smrti přechází jeho majetek na bratry, nikoli na potomky. Z toho lze usuzovat, ţe Jan 354

F. ŠMAHEL, Husitské Čechy, s. 452-453; Týţ, Husitská revoluce, díl III, s. 313, 319; P. ČORNEJ, VDZKČ, díl V, s. 638, 652; P. ČORNEJ – M. BARTLOVÁ, VDZKČ, díl VI, s. 36. 355 F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl III, s. 314; díl IV, s. 64; Týţ, Husitské Čechy, s. 65-66; F. KAVKA, Poslední Lucemburk na českém trůně, s. 214-215, 234; P. ČORNEJ, VDZKČ, díl V, s. 641, 644. 356 Zápis Tochovského, Roţmitálského a Kosteleckého zboţí z 21. září 1436 za dva tisíce kop grošů. AČ II, č. 330, s. 187; ZRKŘČ, č. 1335, s. 184; V. V. TOMEK, Dějepis města Prahy, díl VI, s. 9; Listina pro Oldřicha z Roţmberka z 22. října 1436. AČ I, č. 54, s. 44-45; Stíţnost Oldřicha z Roţmberka královně Barboře na Zikmundovy zápisy Zmrzlíkům z přelomu října a listopadu 1436. AČ XXI, č. 18, s. 285-286; Zápis Kosteleckého zboţí z dubna 1437. ZRKŘČ, č. 1574, s. 214; Listina pro Oldřicha z Roţmberka o zápisu zboţí bratřím Zmrzlíkům z 19. dubna a ze 4. května 1437. AČ I, č. 59, s. 48. 357 AČ III, č. 14, s. 12-13; č. 15, s. 13; LL I, č. 332, s. 223-224.

78

měl buď pouze jednoho potomka, syna Zbyňka, který zemřel ještě před ním, anebo musel být Zbyněk synem někoho jiného, ale koho? Vzhledem k chybějícím zprávám nezbývá neţ zůstat u spekulací. Po náhlé smrti císaře Zikmunda se na prosincovém sněmu všichni bratři přiklonili k volbě polského krále Kazimíra na český trůn. Odmítli tak přijetí Albrechta Habsburského, který uplatňoval na trůn dědické právo358 a kterému uţ 1. října 1423 předal Zikmund Moravu jako léno. Za markraběte byl však Albrecht uznán aţ v září 1434, kdy vznikl moravský landfrýd a byly oficiálně ukončeny

husitské

války

na

moravském

území,

s čímţ

souviselo

i znovuobnovení zemského práva a chod moravských desk zemských.359 Zikmund po třech letech vydal 26. ledna 1437 výnos týkající se obnovy zemského práva také pro Čechy, který určoval příslušníkům niţší šlechty osm míst u zemského soudu, který od roku 1420 nefungoval a nyní byl obnoven. Avšak výnos znevýhodňoval prohusitsky orientované šlechtice a ti se jím pochopitelně cítili být poškozováni. Místa na sněmu měla totiţ být obsazena šlechtici, kteří, jak udává František Šmahel, „nedrţeli zcizené církevní či světské statky“.

360

Mezi nespokojenci byl i Jan Zmrzlík, který se roku 1437

navíc objevuje na listině, kterou si část stavů stěţuje na jednání císaře Zikmunda. Ten podle nich nedodrţoval své sliby dané kompaktáty. V sedmnáctém bodě, jenţ se věnuje nápravě chybných soudních rozhodnutí, je zmíněn Jan Zmrzlík, který byl nespravedlivě odsouzen, aniţ by se mohl hájit. Čeho se soud se Zmrzlíkem týkal, jiţ prameny nezmiňují.361 Jan Zmrzlík ze Svojšína se tak přidal k sílící opozici, která bojovala proti císaři a jejíţ existence prodluţovala dozvuky husitských válek aţ do náboţenského smíru v roce 1485 a poté ještě hlouběji do 16. století.362 358

Ze starých letopisů českých, edd. J. KAŠPAR – J. PORÁK, s. 132; F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl IV, s. 74, 76-77. 359 F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl III, s. 142-143; P. ČORNEJ, VDZKČ, díl V, s. 620-621, 626; P. ČORNEJ – M. BARTLOVÁ, VDZKČ, díl VI, s. 18. 360 P. ČORNEJ, VDZKČ, díl V, s. 373, 645. 361 AČ III, č. 28, s. 456-458; F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl III, s. 318. 362 F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl III, s. 318-319; Týţ, Husitské Čechy, s. 453.

79

Po Zikmundově smrti se českého trůnu nakonec přece jen ujal jeho zeť Albrecht Habsburský. Ten ale uţ koncem října 1439 také zemřel, a tak nastalo třináctileté období dalšího bezkráloví, protoţe Albrechtův potomek nebyl v okamţiku otcovy smrti ještě ani narozen.363 Jan, snad prostřední z bratrů, je dále zmíněn na listinách z let 1429364 a 1432.365 Naposledy se s Janem setkáváme v listopadu 1438 a v srpnu 1439, kdy je uváděn i s oběma bratry v souvislosti se spory s Oldřichem z Roţmberka.

366

Ve 40. letech se s ním jiţ nesetkáváme, protoţe zemřel uţ

okolo roku 1440.367 Nevíme přesně, zda byl vůbec ţenatý a zda po sobě zanechal nějaké potomky, ale jak jsem jiţ naznačila výše, obě tyto varianty jsou dost dobře moţné, především proto, ţe tajemný Zbyněk Zmrzlík mohl být právě jeho synem. Naopak Václav Zmrzlík se oproti tomu od 40. let objevuje poměrně často. Nacházíme ho hned v lednu 1440 na listinách ze dvou praţských sněmů, na nichţ bylo rozhodnuto o volbě nového krále, jeho řádném přijetí a korunovaci, dále byla dohodnuta kompromisní usnesení mezi stavy Českého království a opět pozastaveno fungování zemského a dvorského soudu do doby, neţ bude přijat nový panovník.368 V dubnu téhoţ roku Václava nacházíme na listině Menharta z Hradce369 a poté v květnu a červnu na valném sněmu v novoměstské radnici. Na sněmu se příslušníci české a moravské šlechty dohodli na volbě nového krále, kterým se měl stát Albrecht III. Bavorský a na ustanovení volebního výboru. Další jednání s Albrechtem se 363

P. ČORNEJ, VDZKČ, díl V, s. 654, 656, 663-664; F. ŠMAHEL, Husitské Čechy, s. 453; Týţ, Husitská revoluce, díl IV, s. 77; P. ČORNEJ – M. BARTLOVÁ, VDZKČ, díl VI, s. 40-42, 44, 50, 56. 364 LC VIII – X, s. 150. 365 Svědčí společně s Petrem na listině Viléma z Popovic. AČ III, č. 282, s. 504-505. 366 Ze starých letopisů českých, edd. J. KAŠPAR – J. PORÁK, s. 136; AČ VI, č. 2, s. 439; č. 4, s. 440. 367 Heslo Zmrzlík ze Svojšína, in: Ottův slovník naučný, sv. XXVII, s. 653; K. TŘÍSKA a kol., Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl V. Jiţní Čechy, s. 146. 368 Listiny z 15. ledna 1440. AČ I, č. 4, s. 263-264; č. 5, s. 264-265; Listina z 29. ledna 1440. AČ I, č. 1, s. 245-249; P. ČORNEJ – M. BARTLOVÁ, VDZKČ, díl VI, s. 58; F. ŠMAHEL, Husitské Čechy, s. 454, 489; Týţ, Husitská revoluce, díl IV, s. 77. 369 AČ III, č. 414, s. 524.

80

mělo odehrát v bavorském městě Koubě (dnes Cham), kam se mělo dostavit i zvolené poselstvo. V něm zaujal místo i Václav Zmrzlík. Jednání bylo ale neúspěšné, Albrecht nabídku českého trůnu odmítl, a to především na základě varování Fridricha III., od února 1440 nového římského krále, který byl poručníkem nezletilého Ladislava Pohrobka, syna Albrechta Habsburského, a hájil jeho právo na trůn.370 Český trůn zůstal neobsazen třináct let, během této doby se čeští šlechtici pokusili obsadit trůn ještě několikrát, oslovili například i samotného Fridricha III., ale ani v tomto případě neuspěli. Fridrich stále hájil český trůn pro Ladislava.371 Nakonec bylo rozhodnuto o zvolení prozatímního zemského správce, jímţ se stal v dubnu 1452 Jiří z Poděbrad, hejtman východočeského landfrýdu.372 Jeho funkci koncem roku 1451 potvrdil i Fridrich III. s tím, ţe bude spravovat zemi pouze dočasně a s dosaţením Ladislavovy plnoletosti mu ji předá. Ladislav byl koncem září v Jihlavě přijat a 28. října 1453 korunován českým králem. Tím skončila doba bezvládí, avšak královská vláda byla pouze formální, protoţe Ladislav stále nedosáhl plnoletosti. Jiří měl zemi spravovat ještě dalších šest let, ale vzhledem k nenadálé smrti Ladislava Pohrobka, který zemřel na tehdy neznámou leukémii v listopadu 1457, se tato doba protáhla o dalších několik let, v jejímţ závěru byl Jiří zvolen a nakonec 7. května 1458 korunován českým králem.373 Tímto velice zestručněným přehledem ale předbíháme události, a proto se vraťme zpět k bratrům Zmrzlíkům ze Svojšína.

370

AČ I, č. 6, s. 265; Ze starých letopisů českých, edd. J. KAŠPAR – J. PORÁK, s. 140-141; V. V. TOMEK, Dějepis města Prahy, díl VI, s. 85; P. ČORNEJ – M. BARTLOVÁ, VDZKČ, díl VI, s. 64, 67-70; F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl IV, s. 81. 371 Ze starých letopisů českých, edd. J. KAŠPAR – J. PORÁK, s. 150, 156-158; P. ČORNEJ – M. BARTLOVÁ, VDZKČ, díl VI, s. 88; F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl IV, s. 84. 372 Ze starých letopisů českých, edd. J. KAŠPAR – J. PORÁK, s. 173; F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl IV, s. 83-84; Týţ, Husitské Čechy, s. 391, 455; P. ČORNEJ – M. BARTLOVÁ, VDZKČ, díl VI, s. 90-91, 109. 373 Ze starých letopisů českých, edd. J. KAŠPAR – J. PORÁK, s. 176, 181; F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl IV, s. 85-86, 88; Týţ, Husitské Čechy, s. 397, 455-456, 491; P. ČORNEJ – M. BARTLOVÁ, VDZKČ, díl VI, s. 109, 112, 115, 128.

81

V polovině února 1441 se Petr Zmrzlík vydal spolu s Přibíkem z Klenové, Jankem Sedleckým z Prachatic a klatovskými měšťany k hradu Hus, odkud byly pořádány Habartem z Hrádku loupeţivé nájezdy do okolí, s nimiţ se rozhodli skoncovat. Obléhání trvalo aţ do září, kdy se posádka hradu vzdala. Nakonec byl hrad vypálen a pobořen.374 Téhoţ roku se oba bratři účastnili jednání plzeňského landfrýdu. Na sjezdu se jednalo o loupeţích a „velkých zlořádech“ v zemi, jejichţ původci byli i bratři Zmrzlíci. Byla s nimi uzavřena dohoda a oba byli zahrnuti do landfrýdu. Smyslem landfrýdů, jeţ byly v českém prostředí zaloţeny na krajském zřízení, bylo udrţovat pořádek, bezpečnost, zabránit soukromým válkám a dohlíţet na dodrţování zemského práva.375 V jiţních Čechách docházelo k častým nepokojům a záštím mezi největším drţitelem zdejších statků Oldřichem z Roţmberka a okolní husitskou šlechtou, která spolupracovala s nedalekým Táborem.376 K letům 1443 aţ 1444 se často setkáváme se jmény Petra a Václava Zmrzlíků, kteří na Roţmberkových statcích také plenili.377 Spory mezi Oldřichem a Petrem byly ukončeny následujícího roku,378 ale spory mezi Roţmberkem a Václavem, patrně přes čas krátkého příměří, dále pokračují roku 1446 a také po píseckém sjezdu v druhé polovině roku 1447, během nějţ ještě stihli rokovat o příměří. K jeho uzavření došlo nakonec zjara 1448.379 Příměří ale Václav Zmrzlík hned dalšího roku opět porušil.380 374

Ze starých letopisů českých, edd. J. KAŠPAR – J. PORÁK, s. 143; A. SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl XI, s. 157; K. TŘÍSKA a kol., Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl V. Jiţní Čechy, s. 81. 375 Ze starých letopisů českých, edd. J. KAŠPAR – J. PORÁK, s. 146; P. ČORNEJ – M. BARTLOVÁ, VDZKČ, díl VI, s. 60. 376 V. V. TOMEK, Dějepis města Prahy, díl IV, s. 308. 377 LL II, č. 245, s. 226-227; č. 286, s. 254-255; č. 288, s. 255-256; č. 291, s. 257-258; č. 302, s. 263; č. 305, s. 265; č. 307, s. 266-267; č. 310, s. 269; č. 317, s. 274; č. 331, s. 286; č. 334, s. 288-289; č. 374, s. 331; č. 379, s. 334-335; č. 380, s. 335; č. 381, s. 336; č. 382, s. 336; č. 435, s. 377; č. 452, s. 390-391; č. 453, s. 391; AČ III, č. 34, s. 24; A. SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl XI, s. 61-62. 378 LL III, č. 53, s. 41 č. 66, s. 49; AČ III, č. 472, s. 533. 379 AČ I, č. 44, s. 389-390; AČ IV, č. 18, s. 11; AČ III, č. 62, s. 41; č. 62, s. 42; č. 65, s. 43-44; č. 12, s. 374; č. 13, s. 374-375; č. 509, s. 538; AČ V, č. 4, s. 270-271; AČ XIV, č. 1544, s. 35;

82

Na jaře 1446 si na Václava Zmrzlíka stěţují také účastníci znojemskému sjezdu. Václav prý škodil jihlavským měšťanům, a tak zástupci moravské šlechty účastnící se sněmu prosili Oldřicha z Roţmberka, aby se přičinil o nápravu.381 Výbojům se věnoval nadále také Petr Zmrzlík. Roku 1445 dokonce vyjíţděl z hradu Kašperka do sousedních Bavor, kde plenil podobně, jako předtím v jiţních Čechách, a to i přes to, ţe zjara 1445 byl v Domaţlicích uzavřen s Albrechtem Bavorským mír. Byl tedy pouze dočasný. Kvůli výbojným akcím se dostal i do sporu s pasovským biskupem.382 Roku 1450 si Bavorští na Petra opět stěţují a stíţnosti se objevují i v následujících letech 1452 a 1453. V té věci jednali v letech 1451 a 1453 Jiří z Poděbrad a Zdeněk ze Šternberka s Albrechtem III. Jednání nejspíš vedla ke smíru mezi Bavory a Zmrzlíkem, protoţe po roce 1453, jak tvrdí Sedláček, nepokoje ustaly.383 Roku 1447 měl Petr spory také s Rackem z Rýzmberka384 a roku 1451 a 1454 s Eliškou z Veselé a z Vartemberka.385 Další významnou událostí, které se zúčastnil příslušník rodu Zmrzlíků, zde konkrétně Václav, byla návštěva u římského krále Fridricha III. a následníka českého trůnu Ladislava v květnu 1446. Po návratu z návštěvy

LL III, č. 132, s. 93; č. 134, s. 94; č. 135, s. 94-95; č. 137, s. 96; č. 209, s. 149-150; č. 343, s. 240-241; č. 347, s. 244-245; č. 362, s. 255-256; č. 364, s. 257; č. 365, s. 258; č. 369, s. 260; č. 371, s. 261; č. 375, s. 265; č. 379, s. 268; č. 381, s. 270; č. 383, s. 271; č. 385, s. 272; č. 396, s. 278; č. 436, s. 306; č. 439, s. 308; č. 442, s. 310; č. 444, s. 311; č. 445, s. 312; č. 450, s. 315-316; č. 456, s. 319-320; č. 464, s 324. 380 V. V. TOMEK, Dějepis města Prahy, díl VI, s. 187; AČ IV, č. 43, s. 24-25; č. 50, s. 29; AČ XIV, č. 1564, s. 43; LL IV, č. 59, s. 52; č. 68, s. 58; č. 152, s. 125-126; č. 175, s. 140. 381 AČ III, č. 52, s. 34-35; LL III, č. 115, s. 78-79. 382 LL II, č. 406, s. 355; LL III, č. 47, s. 35-36; A. SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl XI, s. 167, 252; P. ČORNEJ – M. BARTLOVÁ, VDZKČ, díl VI, s. 80. 383 AČ I, č. 4, s. 322-323; č. 5, s. 323; č. 6, s. 324; č. 7, s. 324; LL IV, č. 433, s. 303-304; A. SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl XI, s. 167, 252. 384 Listina Oldřicha z Roţmberka Václavovi z Michalovic z 27. dubna. LL III, č. 300, s. 214-215; Václav z Michalovic listinou z 16. května prosí Oldřicha z Roţmberka o radu, co má dělat ve sporu Petra Zmrzlíka a Racka z Rýzmberka. LL III, č. 318, s. 224; Listina téhoţ z 23. Května o plánovaném rozsousení Petra a Racka. AČ III, č. 61, s. 41-42; Listina Oldřicha z Roţmberka z o sporu mezi Petrem Zmrzlíkem a Rackem z Janovic a z Rýzmberka. LL III, č. 424, s. 296. 385 RT I, č. 34, s. 120; A. SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl XI, s. 254.

83

u římského krále se konal sněm v Pelhřimově, na kterém se čeští šlechtici obou stran dohodli na přijetí Ladislava za českého krále. Toto rozhodnutí potvrdil i svatomartinský sněm

v Praze. Vzhledem

k Ladislavově neplnoletosti

a odmítnutí Fridricha III. jej vydat ze svého opatrovnictví, se však čeští páni rozhodli na přijetí prozatímního zemského správce, protoţe si nepřáli zemi bez panovníka.386 Zemský správce, kterým se stal Jiří z Poděbrad, jak jsme si jiţ uvedli výše, a jeho dvanáctičlenná rada byli zvoleni 27. dubna 1453. Na sněmu byl přítomen opět Václav Zmrzlík ze Svojšína.387 Dále se s bratry, jako se svědky, setkáváme na listině Viléma z Popovic z února 1454, kde svědčí ve věci zápisu věna jeho manţelce Ester z Čečelic.388 Dále pak v červenci 1449 na listině Oldřicha z Roţmberka, kterou jim dává glejt k obecnému sněmu do Jihlavy, kde mělo být uzavřeno příměří mezi Poděbradskou a Strakonickou stranou.389 Strakonická jednota byla ustavena 8. února 1449 a v jejím čele stál Oldřich z Roţmberka.390 Z června dalšího roku pochází listina se seznamem stoupenců strany Strakonické a strany Poděbradské. Mezi členy druhé strany, která byla zaloţena jiţ v červnu 1448, nacházíme mezi výčtem spřízněných měst a šlechticů také oba bratry Zmrzlíky ze Svojšína.391 Jak ale vyplývá ze soudobých listin, jihlavské příměří bylo porušeno a boje mezi stranami začaly nanovo. Ještě koncem roku 1449 a zjara roku následujícího se opět objevují neshody mezi stoupencem Poděbradské strany Václavem Zmrzlíkem ze Svojšína a stoupenci protivné strany Oldřichem z Hradce a Oldřichem z Roţmberka. Ti se dohodli na pořádání sjezdu v Plzni, kde mělo dojít k příměří,392 avšak vzhledem k tomu, ţe na Zmrzlíka začali 386

Ze starých letopisů českých, edd. J. KAŠPAR – J. PORÁK, s. 156-158; F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl IV, s. 84. 387 AČ II, č. 56, s. 309-310; AČ IV, č. 359, s. 546; Heslo Zmrzlík ze Svojšína, in: Ottův slovník naučný, sv. XXVII, s. 653; F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl IV, s. 84-85. 388 RT II, s. 237. 389 AČ III, č. 532, s. 541; Ze starých letopisů českých, edd. J. KAŠPAR – J. PORÁK, s. 172. 390 F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl IV, s. 84. 391 AČ II, č. 45, s. 282-284; P. ČORNEJ – M. BARTLOVÁ, VDZKČ, díl VI, s. 96. 392 LL IV, č. 217, s. 164; č. 224, s. 168; č. 228, s. 170.

84

počátkem května chystat vojsko a vyjeli do boje, pravděpodobně ke sjezdu nedošlo. Se svými vojsky se přesunuli na Zmrzlíkovo tochovské panství a plenili zde. Boje se během krátkého času rozšířily po celém kraji a účastnila se jich řada dalších šlechticů obou stran.393 Válčení však k ničemu nevedlo, a tak se příslušníci protivných stran přeci jen dohodli na smíru. Sešli se 11. června 1450 na hradě Vildštejně, kde mezi sebou podepsali smírčí úmluvu o nových podmínkách příměří a dohodli se na dalším jednání v Pelhřimově, které bylo naplánováno na 13. července, kde měly být spory s konečnou platností vyřešeny. Vedle obou bratrů Zmrzlíků na smlouvě nacházíme i dosud ţijící Annu z Frymburka, jejich matku,394 která tou dobou snad mohla být jiţ ve věku kolem sedmdesáti let. Ostatně, Anna je uváděna ještě k roku 1452 a naposledy k 29. lednu 1464. Sedláček uvádí, ţe tou dobou jí bylo asi kolem šestaosmdesáti let, tedy za předpokladu, ţe v době sňatku s Petrem Zmrzlíkem jí bylo asi šestnáct let. Snad prý ţila ještě roku 1465.395 K trvalému usmíření mezi znesvářenými stranami pak došlo na tzv. svatokateřinském sněmu na přelomu let 1450 aţ 1451. Na tomto sněmu byl určen způsob jakým ukončit neshody a boje. Klid v zemi byl totiţ podmínkou pro další jednání o obsazení trůnu. Na ten měl oficiálně usednout nezletilý Ladislav, jenţ se měl opírat o zemského správce Jiřího z Poděbrad.396 Po nástupu Ladislava na trůn probíhalo v letech 1453 a 1454 rozsáhlé zmapování majetků v království. Drţitelé zboţí se měli prokázat zápisy, jeţ jim byly na majetek uděleny. Zboţí, ke kterému zápisy neměli, museli odevzdat zpět králi. Jak uvádí P. Čornej, tyto revizitace uzavřely husitskou revoluci

393

LL IV, č. 258, s. 192-193; č. 262, s. 195; č. 317, s. 221-222; č. 332, s. 228-230; AČ II, č. 40, s. 41-42; AČ IV, č. 52, s. 30; V. V. TOMEK, Dějepis města Prahy, díl VI, s. 200-202; A. SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl XI, s. 61-62. 394 AČ II, č. 41, s. 274-279; č. 42, s. 279-280; č. 43, s. 280-281; č. 45, s. 282-284; č. 46, s. 284-286; AČ III, č. 558, s. 545-546; LL IV, č. 345, s. 238-242; A. SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl XI, s. 61-62, 260-261; P. ČORNEJ – M. BARTLOVÁ, VDZKČ, díl VI, s. 106. 395 A. SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl XI, s. 61-62, 261; Heslo Zmrzlík ze Svojšína, in: Ottův slovník naučný, sv. XXVII, Praha 1901, s. 653. 396 AČ II, č. 48, s. 287-294; P. ČORNEJ – M. BARTLOVÁ, VDZKČ, díl VI, s. 107.

85

z majetkoprávního hlediska, protoţe legalizovaly obrovské majetkové změny provedené během jejího průběhu.397 Z tohoto období se tak setkáváme s řadou starších listin, které dokládají Zmrzlíkům právo na jejich nemovité statky.398 Na závěr této kapitoly ještě dodám, ţe Petra (II.) Zmrzlíka ze Svojšína nacházíme na dalších listinách z let 1422, 1426, 1427, 1432, 1433, 1437, 1443, 1449, 1454, 1456.399 Václava pak na listinách z let 1443, 1444, 1445, 1447.400 Václav zemřel bezdětný nejspíš roku 1457, a tak byly jeho statky Orlík a Březnice v březnu téhoţ převedeny na Petrovi syny. 401 Zapsáno jim bylo také věno Anny z Frymburka.402 397

P. ČORNEJ – M. BARTLOVÁ, VDZKČ, díl VI, s. 117-119; F. ŠMAHEL, Husitské Čechy, s. 66. 398 Listina k hradu Kašperk, původně z roku 1366. AČ II, č. 482, s. 444; Listina ke Kašperku z roku 1411. AČ II, č. 310, s. 183; č 311, s. 183; Listina o prodeji Kašperka Zdeňkovi ze Šternberka. ZRKŘČ, č. 1657, s. 225; Listina k hradu Orlík z roku 1400. AČ II, č. 435, s. 203; Listina k Orlíku z roku 1408. AČ II, č. 329, s. 187; Listina k Březnici z roku 1415. AČ II, č. 437, s. 203; Listina k Tochovskému a Ostrovskému zboţí z roku 1436. AČ II, č. 330, s. 187; Listina ke vsi Myštice. AČ II, č. 331, s. 187; Listina k Vrančicím a Ostrovu AČ II, č. 604, s. 467; 399 Listina Petra Zmrzlíka ze 14. září 1422. AČ XXVIII, s. 650, 651; Smírčí smlouva mezi Přibíkem z Klenové a Oldřichem z Roţmberka z 8. prosince 1426. AČ III, č. 243, s. 498; Listina Starého Města praţského ze 17. října 1427. AČ XXVIII, s. 653-654; Listina staroměstského měšťana Mikuláše z Milena z března 1432. AČ XXVIII, s. 60-61; Svědčí spolu s bratrem Václavem na listině Viléma z Popovic ze 17. července 1432. AČ III, č. 282, s. 504-505; Listina mezi Petrem Zmrzlíkem, Janem Mládencem z Milíčína a Oldřichem z Domaslav z 25. července 1433 o prodeji vsi Kocelovic. AČ III, č. 298, s. 507; Listina z 8. března 1437 o sporu s Hanušem z Kolovrat. AČ II, č. 170, s. 388; Dále listina z 3. června 1437 o sporu s Petrem Drahobuzským. RT II, s. 168-169; Spolu s Václavem Zmrzlíkem na listině Oldřicha z Roţmberka z 5. června 1443. LL II, č. 269, s. 241-242; Petr Zmrzlík ze Svojšína posílá své zástupce k vyjednávání s Oldřichem z Roţmberka. Listina z 15. dubna 1449. AČ XIV, č. 1562, s. 42; Listina Hynka Krušiny ze Švamberka z 10. září 1449. LL IV, č. 121, s. 99-100; Listina Mikuláše z Lobkovic z 2. listopadu 1449, kterou si stěţuje na Petra Zmrzlíka. AČ IV, č. 11, s. 404-405; Petr Zmrzlík si stěţuje na Alberta z Krakovce, listina z 12. června 1454. DD VIII, č. 616, s. 408; Listina, kterou Vilém z Talmberka zve Petra Zmrzlíka k soudu. AČ IV, č. 406, s. 559-560. 400 Objevuje se spolu s Petrem na listině Oldřicha z Roţmberka z 5. června 1443. LL II, č. 269, s. 241-242; Listina Budějovických Oldřichu z Roţmberka z 2. května 1444. LL II, č. 388, s. 342; Listina Lipolta ze Rzavého Oldřichu z Roţmberka z 23. března 1445. AČ XIV, č. 1501, s. 13; Listina Oldřicha z Roţmberka Janovi z Hradce ze 17. června. AČ XIV, č. 1540, s. 31. 401 AČ XXXVII/2, č. 40, s. 1176. 402 AČ III, č. 707, s. 565; A. SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl XI, s. 222; Heslo Zmrzlík ze Svojšína, in: Ottův slovník naučný, sv. XXVII, Praha 1901, s. 653.

86

Petr (II.) byl ze synů Petra (I.) zřejmě nejstarší. Nejspíš roku 1432 se oţenil s Annou ze Šternberka a z Veselí,403 s níţ měl tři syny, Jana, Václava a Jaroslava. Známé jsou také jejich dcery Kateřina a Aneţka. Sedláček uvádí, ţe zemřel někdy během roku 1457,404 to je ale nepravděpodobné, protoţe ještě v letech 1457 aţ 1461 se s ním setkáváme u dvorského soudu, kvůli sporu o Kocelovice. Snad naposledy se s ním setkáváme roku 1463.405 Vzhledem k tomu, ţe se na konci záznamu setkáváme také s Jaroslavem, Petrovým synem, musel Petr zemřít někdy během tohoto roku. Avšak s jakýmsi Petrem Zmrzlíkem ze Svojšína se setkáváme ještě v letech 1465 a 1477.406 Pokud budeme vycházet z listiny z roku 1477, zjistíme, ţe je zde zmíněn ještě s jakýmsi bratrem, jehoţ jméno však není uvedeno. Díky této drobné poznámce, můţeme téměř s jistotou stanovit, ţe se nemůţe jednat uţ o Petra (II.) Zmrzlíka, protoţe tou dobou jiţ ani jeden z jeho bratrů neţil. Domnívám se tedy, ţe by se mohlo jednat o potomka jednoho z jeho synů, a to buď Václava, nebo Jana Zmrzlíka.

403

Listina Aleše Holického ze Šternberka o zápisu Anina věna bratrům Zmrzlíkům ze 14. května 1432. AČ I, č. 20, s. 157-158. 404 A. SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl XI, s. 167. 405 AČ XXXVII/1, č. 14, s. 830-831; AČ XXXVII/2, č. 24, s. 1152-1155; č. 40, s. 1175-1176. 406 AČ XXXVII/2, č. 61, s. 1196; č. 63, s. 1199, 1202; AČ VI, č. 31, s. 149-150.

87

DALŠÍ GENERACE Na zemském sněmu 27. února 1458 se rozhodlo o přijetí Jiřího z Poděbrad za českého krále. Jeho zvolení usnadnilo dění v Uhrách, kde byl za vládce země také přijat muţ bez dědického nároku na trůn a příslušného stupně urozenosti, Matyáš Hunyady, syn zemského hejtnama Jánose Hunyadyho. O dva měsíce později byl Jiří přijat za Moravského markraběte. Korunován byl na počátku května 1458 a dalšího roku v červenci jej uznal českým králem i římský císař Fridrich III.407 Prvních několik let Poděbradovy vlády bylo, oproti předchozím letům, vcelku klidných, a to i díky jeho snahám udrţet v Českém království rovnováhu jak mezi vyšší a niţší šlechtou, tak mezi kališníky a katolíky. 408 I přes to se však dění uvnitř země stále více vyhrocovalo a nad obzorem se vznášel nový konflikt. Ke konci roku 1465 se začala formovat nová katolická liga, která se nazývala Zelenohorská jednota, podle místa, kde oficiálně vznikla. U jejího zrodu stál nejvyšší purkrabí Zdeněk Konopišťský ze Šternberka, který se stal i jejím nejvyšším hejtmanem. Příslušníci jednoty, kteří se stali opozicí nového krále, usilovali o navrácení předrevolučních výsad panstvu a udrţení výsad nových, dosaţených během revoluce. Kališnicky orientovaná šlechta spolu s loajálními katolíky a většinou královských měst zůstali věrni Jiřímu z Poděbrad.409 Ještě během následujícího roku byl v zemi poměrně klid, to se však mělo změnit v následujících letech, které jsou oprávněně nazývány jako druhá husitská revoluce. Během roku 1466 se Zelenohorská jednota obrátila k papeţi s prosbou o pomoc proti kališnickému králi, čehoţ kurie, s vidinou změny náboţenských poměrů v Čechách, ihned vyuţila. Papeţ Pius II. měl neshody s Jiřím 407

Ze starých letopisů českých, edd. J. KAŠPAR – J. PORÁK, s. 182; P. ČORNEJ – M. BARTLOVÁ, VDZKČ, díl VI, s. 152-156, 160, 162, 172; F. ŠMAHEL, Husitské Čechy, s. 393. 408 P. ČORNEJ – M. BARTLOVÁ, VDZKČ, díl VI, s. 216-217, 223. 409 Tamtéţ, s. 227, 230, 233, 236-237.

88

z Poděbrad uţ dlouho předtím. Spor se vyostřil roku 1462, kdy papeţ zrušil tzv. kompaktáta a odmítl Jiřího uznat českým králem. Jiří tehdy na zemském sněmu prohlásil papeţův výrok týkající se kompaktát za provokaci a trval na platnosti úmluv.410 Jednota měla s králem prozatím uzavřené příměří aţ do 23. dubna 1467, avšak uţ koncem roku se Jiří rozhodl proti jednotě zasáhnout. Učinil tak pět dní po vypršení příměří, v zemi vypukla válka. Opět přestal fungovat zemský i dvorský soud a došlo ke změnám v příslušných úřadech. Dále fungovaly pouze komorní soud a veřejné sněmy a sjezdy, ţádný z nich ale neměl celostátní charakter. Na válku se připravoval také papeţ, který začal chystat další kříţovou výpravu proti Čechám, jenţe zbytku Evropy se do bojů s českými kacíři zrovna nechtělo, jediný kdo na papeţovu výzvu kývl, byl Matyáš Korvín. Obě znesvářené strany uvnitř země nakonec uzavřely příměří, které mělo trvat do konce května příštího roku, ale uţ v lednu vyhlásil Poděbradův syn Viktorin válku Fridrichu III., který o pomoc poţádal Matyáše Korvína a ten následně vyhlásil Viktorinovi válku.411 Boje mezi Poděbradem, jeho syny Viktorinem a Jindřichem a Matýášem Korvínem se odehrávaly na moravsko-rakouském pomezí mezi městy Lavou, Znojmem a Třebíčí od jara 1468. Bojů se účastnil také Václav (II.) Zmrzlík ze Svojšína. Matyášovi se podařilo ovládnout Třebíč a tak i strategické místo na komunikaci mezi Brnem a Jihlavou, ovládnutí zbytku Moravy tak bylo jen otázkou času.412 Matyášova vojska dále plenila Moravu a vydala se i do Čech. Jiřímu z Poděbrad se podařilo u Vilémova Matyáše zaskočit a obklíčit, strategické výhody vyuţil k jednání. Oba panovníci se v únoru ve Vilémově nakonec dohodli na uzavření příměří, které mělo trvat do 11. května 1469, a na dalším jednání v březnu v Olomouci. Jednání však 410

P. ČORNEJ – M. BARTLOVÁ, VDZKČ, díl VI, s. 202-203, 236; F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl IV, s. 67, 90, 92; Týţ, Husitské Čechy, s. 394, 400, 491. 411 P. ČORNEJ – M. BARTLOVÁ, VDZKČ, díl VI, s. 237, 240-242, 244, 249-251, 262. 412 Ze starých letopisů českých, edd. J. KAŠPAR – J. PORÁK, s. 195-199; V. V. TOMEK, Dějepis města Prahy, díl VII, s. 203-206; P. ČORNEJ – M. BARTLOVÁ, VDZKČ, díl VI, s. 253; F. ŠMAHEL, Husitské Čechy, s. 401, 463.

89

započalo aţ v dubnu, a to kvůli tajným dohodám Matyáše s papeţskou kurií, která zásadně odmítala poskytnout Poděbradovi jakékoli ústupky. Podmínky, které Matyáš Jiřímu předloţil, byly nepřijatelné, a tak k dohodě dojít nemohlo. Prodlouţili tedy alespoň uzavřené příměří. Svoji zradu dokonal Matyáš tím, ţe se nechal 3. května 1469 korunovat v Olomouci českým králem. České země se tak ocitly pod vládou dvou oficiálně přijatých panovníků, z nichţ ani jeden nebyl přijat naprosto celým královstvím. Matyáš měl vliv především na Moravě, ve Slezsku a v malé části Čech.413 Korvínova počínání se hrozil i polský král Kazimír IV., který s nelibostí sledoval jeho akce ve Slezsku a Luţici. Obával se ohroţení svých politických záměrů, proto se stále více klonil ke spolupráci s Poděbradem, jejichţ společný postup by zamezil Korvínovým dalším akcím. V červnu 1469 byl přijat zemským sněmem Jiřího návrh, aby v případě jeho smrti nastoupil na český trůn polský princ Vladislav. Pro polskou stranu byl návrh prozatím nepřijatelný.414 Boje, odehrávající se snad ve všech oblastech země, však stále neutichaly, ani jedna ze stran nedokázala tak rozsáhlé území ovládnout. Situace o dva roky později uţ byla jiná. Uţ na přelomu let 1470 a 1471 započalo jednání mezi znesvářenými panovníky. Jenţe neţ mohlo být cokoli ujednáno Jiří, 22. března 1471, zemřel.415 Hrozba toho, ţe by mohl Matyáš dosednout na český trůn, pohnula polského krále Kazimíra IV. konečně k činu a pokusil se pro svého syna získat českou korunu. To se mu nakonec podařilo a Vladislav Jagellonský byl 27. května dosazen na český trůn, byť proti vůli katolických pánů, kteří podporovali uherského protikrále. Korunován byl

413

P. ČORNEJ – M. BARTLOVÁ, VDZKČ, díl VI, s. 257-260; F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl IV, s. 93; Týţ, Husitské Čechy, s. 402, 492. 414 P. ČORNEJ – M. BARTLOVÁ, VDZKČ, díl VI, s. 263-264; F. ŠMAHEL, Husitské Čechy, s. 403 415 P. ČORNEJ – M. BARTLOVÁ, VDZKČ, díl VI, s. 270, 272; F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl IV, s. 93.

90

22. srpna 1471 v praţské katedrále sv. Víta.416 Spor o země Koruny české ale nadále pokračoval. Ani tentokrát ani jedna ze stran neměla dostatek sil a prostředků pro ovládnutí tak rozsáhlého území. Konflikt, který přerušovala četná příměří, se vlekl aţ do roku 1478, během nějţ probíhala jednání mezi oběma králi, kteří se snaţili dohodnout na kompromisu, který by vyhovoval oběma stranám. Smír byl formálně stvrzen 21. července 1479 v Olomouci.417 Vladislav během svého panování postupně nahrazoval kališnické úředníky na radnicích svými stoupenci. Rekatolizační počínání krále a znovu se zostřující náboţenské problémy vyvrcholily v září roku 1483 mohutným povstáním

kališníků

v Praze,

jehoţ

výsledkem

bylo

znovuobnovení

kališnického náboţenského programu a uznání dvojvěří v rozsahu, který mu dávala kompaktáta.418 Výsledkem nepokojů bylo vyhlášení tzv. kutnohorského náboţenského smíru v březnu 1485 na sněmu v Kutné Hoře. Tato smlouva měla zajišťovat svobodu vyznání a s konečnou platností, jak uvádí Šmahel, uzavřela třídní i stavovský vývoj husitské epochy. Na sněmu bylo také přijato rozhodnutí o obnově zemského soudu, který nefungoval jiţ dvacet let.419 Dobu dvojvládí uzavřela aţ smrt Matyáše Korvína 6. dubna 1490. Podle vzájemné dohody z Olomouce se Vladislav Jagellonský stal králem ve všech zemích Koruny české a navíc byl přijat za krále ještě v Uhrách, které se dokonce staly sídlem nového panovníka.420

416

P. ČORNEJ – M. BARTLOVÁ, VDZKČ, díl VI, s. 403-404, 407, 409; F. ŠMAHEL, Husitské Čechy, s. 99-100, 403, 492. 417 P. ČORNEJ – M. BARTLOVÁ, VDZKČ, díl VI, s. 410, 435-437; F. ŠMAHEL, Husitské Čechy, s. 103, 405-406, 463. 418 P. ČORNEJ – M. BARTLOVÁ, VDZKČ, díl VI, s. 438-439; F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl IV, s. 94; Týţ, Husitské Čechy, s. 62, 90, 100, 409. 419 P. ČORNEJ – M. BARTLOVÁ, VDZKČ, díl VI, s. 454, 457; F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl IV, s. 94; Týţ, Husitské Čechy, s. 62-63, 465-466. 420 P. ČORNEJ – M. BARTLOVÁ, VDZKČ, díl VI, s. 462, 474, 476, 483; F. ŠMAHEL, Husitské Čechy, s. 413.

91

Vraťme se ale ke Zmrzlíkům, se kterými se znovu potkáváme uţ od počátku 60. let 15. století, pokud tedy nepočítáme zmínku o bratřích z roku 1457, kdy jim byla učiněna řada zápisů na majetek. Mnoţství zpráv ale oproti předchozím letům klesá. Z roku 1461 pochází záznam dvorských desek o předání tvrze v Kocelovicích Záviši z Valdštejna.421 Roku 1463 se objevují bratři společně opět v zápisu dvorských desk, jenţ se týká převzetí hradu Orlíka a městečka Březnice.422 O tři roky později se setkáváme také s Janem (II.) a Jaroslavem (I.), kteří jsou zmiňováni v souvislosti s navrácením panství Roţmitál, Kostelec a Tochovice, jeţ získali po svých strýcích, králi. Na oplátku za to, ţe bratři tato zboţí vrátili, bylo Jaroslavovi znovu zapsáno zboţí Kostelecké s vesnicí Chlum a dáno v léno panství Orlické, které měl rod doposud pouze v zástavě. Jaroslav pak orlické panství zapsal roku 1473 bratru Janovi.423 Jaroslav se objevuje ještě v září roku 1466, kdy si na jeho počínání stěţuje purkrabí na roţmberském Zvíkově424 a téhoţ roku je zmiňován také Václav v souvislosti s dědictvím na Lnářích.425 Podle všeho, jak se zdá, si tedy bratři rozdělili majetek tak, ţe Jan zdědil Březnici, Václav získal Lnáře a Kasejovice a Jaroslav podědil Orlík s Kostelcem.426 Roku 1465 zemřela vdova po Petrovi (II.) Anna ze Šternberka a také obě její dcery Kateřina a Aneţka. Anna s Aneţkou toho roku společně vyjely za nemocnou Kateřinou, řečenou Smiřická (provdala se totiţ za Václava ze Smiřic) na hrad Jestřebí. Jenţe Anna s Aneţkou zde také onemocněly

421

AČ XXXVII/2, č. 24, s. 1155. AČ XXXVII/1, č. 14, s. 830-831. 423 ZRKŘČ, č. 1335, s. 184-185; č. 11, s. 270; č. 12, s. 270; AČ XXXVII/1, č. 14, s. 830-831; Heslo Zmrzlík ze Svojšína, in: Ottův slovník naučný, sv. XXVII, Praha 1901, s. 653. 424 AČ XIV, č. 1831, s. 152. 425 AČ XXXVII/2, č. 61, s. 1196-1197. 426 AČ XXXVII/1, č. 14, s. 830-831; AČ XXXVII/2, č. 61, s. 1196-1197; č. 63, s. 1199-1204; ZRKŘČ, č. 1335, s. 184-185; č. 11, s. 270; č. 12, s. 270; A. SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl XI, s. 222, 252; Heslo Zmrzlík ze Svojšína, in: Ottův slovník naučný, sv. XXVII, Praha 1901, s. 653. 422

92

a nakonec všechny tři zemřely. O jakou nemoc se jednalo, nevíme. Anna ze Šternberka ţila po Petrově smrti na Březnici, kde jí synové zakoupili dům u kostela a společně ji ţivili.427 Od konce 60. let měli Jaroslav a patrně i Jan neshody s Janem z Roţmberka. Jaroslav se objevuje roku 1469 při nepokojích v jiţních a západních Čechách. Účastnil se bojů proti Janu z Roţmberka a hradu Zelená Hora, který měl v drţení Zdeněk ze Šternberka (na něm byla ustavena jiţ zmíněná Zelenohorská jednota).428 Téhoţ roku měl neshody také s purkrabím Jana z Roţmberka na Zvíkově Buškem z Buzic a s přívrţencem Roţmberků Janem Štěpánovcem z Vrtby. Spor následně řešil zvíkovský hejtman Smil z Hodějova, který jistě dopomohl ke sjednání příměří mezi znesvářenými stranami.429 S Janem Štěpánovcem měl snad uţ od stejného roku dlouhotrvající neshody i Jan Zmrzlík. Byly přerušeny krátkým příměřím, které museli dodrţovat poté, co Jan Zmrzlík v červnu 1470 podepsal příměří s králem Matyášem a tudíţ formálně přestal být jejich protivníkem. Po jeho uplynutí ale nejspíš neshody propukly znovu a vyvrcholily dobytím Štěpánovcovy tvrze Staré Sedlo roku 1472. Poté se konala řada jednání, která měla spory soudně vyřešit. Nejspíš se to povedlo, protoţe dále se o sporu prameny nezmiňují.430 Jan je také zmíněn na další listině z roku 1470, ve které jakási Hynková Zubová sděluje třeboňskému hejtmanu Zdeboru z Kozího, ţe Předbor ze Ţelče svolil k poskytnutí částky sto zlatých Zmrzlíkovi. 431 V říjnu 1469 dva Jaroslavovi sluţebníci prosí Smila z Hodějova, který se někdy během července stal na Zvíkově purkrabím, zda by mohli k němu do

427

AČ XIX, č. 2466, s. 238-240; AČ XXXVII/2, č. 63, s. 1203-1204; A. SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl XI., s. 252. 428 V. V. TOMEK, Dějepis města Prahy, díl VII, s. 266. 429 AČ XIV, č. 1878, s. 170-171; č. 1879, s. 171; č. 1880, s. 171; č. 1881, s. 171-172; č. 1896, s. 178; č. 1898, s. 178-179; AČ I, č. 10, s. 232. 430 AČ IV, č. 11, s. 269; AČ VII, č. 127, s. 458-459; AČ XIV, č. 1936, s. 194; K. TŘÍSKA a kol., Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl V. Jiţní Čechy, s. 177. 431 Listina z 18. října 1470. AČ XIV, č. 1944, s. 196-197.

93

sluţby. Ale co se mezi Zmrzlíkem a jeho sluţebníky Amchou a Wydunou stalo, ţe u něj chtěli přestat slouţit a přejít do sluţby k muţi, s nímţ měl Jaroslav celý rok neshody? 432 Důvody jejich činu a výsledky rozhodnutí Jana z Roţmberka se mi však nepodařilo dohledat. I přes to, ţe Zmrzlíci měli často neshody se svými sousedy, pomalu se přikláněli k dobovému trendu, kterým bylo podnikání šlechty, a tak se z bojovníků stávali spíše hospodáři. Víme, ţe Jaroslav se věnoval rybníkářství, coţ nám dosvědčuje listina z roku 1471.433 Jakému druhu podnikání se mohli věnovat zbylí bratři, nevíme, ale vzhledem k tomu, ţe rybníkářství se dařilo také na Lnářsku, lze předpokládat, ţe stejnému oboru se věnoval i Václav. K tomuto místu máme doloţeny zprávy o jakémsi Václavovi Zmrzlíkovi ze Svojšína ale aţ v první polovině 16. století.434 Jednalo se nejspíš o syna Jana, Václava či Jaroslava a nebo mohlo jít dokonce o syna některého z jejich potomků. Některý z bratrů se objevuje na listině určené Janu z Roţmberka, ale vzhledem k tomu, ţe zde není konkrétně jmenován, nemůţeme jej přesně stanovit.435 Zato Zmrzlíka na listině z roku 1472 určit lze, je na ní zmiňován Orlík, který tou dobou drţel Jaroslav, předpokládám tedy, ţe se s největší pravděpodobností se jednalo právě o něj.436 Václav se dále připomíná k letům 1472 a 1473, kdy od krále získal část majetků po matce Anně ze Šternberka, které byly prohlášeny v roce 1465 za odúmrť a odhadnuty na 700 kop grošů. Král Jiří z Poděbrad z těchto peněz zapsal po sto kopách grošů Jiříkovi Fictumovi, Janovi z Břeště a Janovi z Chcebuzi, 400 kop grošů královskému prokurátorovi Čeňkovi z Klinštejna. Václav toto rozhodnutí u dvorského soudu napadl. V roce 1472 získal na základě rozhodnutí soudu Václav zpět oněch 400 kop grošů, kterých se zřekl 432

AČ I, č. 16, s. 235-236 AČ XXI, č. 23, s. 195. 434 Viz. http://www.lnare-obec.cz/rybniky-obziva-i-zkaza/d-1304/p1=1313, staţeno 23. 3. 2011. 435 Listina z 6. listopadu 1471. AČ VIII, č. 503, s. 64. 436 Listina z 31. května 1472. AČ VIII, č. 556, s. 87-88. 433

94

Čeněk z Klinštejna, coţ potvrdil také král Vladislav Jagellonský. Poté Václav získal také příslušné sumy od Jiříka Fictuma (1472) a Jana z Chcebuzi (1473). Spor o sto kop grošů, které získal Jan z Břeště, trval aţ do roku 1475, kdy tuto částku získal Jaroslav Zmrzlík ze Svojšína (nejspíš tedy jiţ po Václavově smrti). Majetek po Anně ze Šternberka byl projednáván také v dalším soudním sporu z roku 1466, kde bylo její vdovské věno odhadnuto na 1 000 kop grošů a opět připadlo králi Jiřímu. Ten z něj zapsal 300 kop Janu z Chrástu a Divišovi z Bučevsi a Cholynic. Proti tomu opět vystoupil Václav Zmrzlík ze Svojšína. V tomto případě se spor vlekl mnohem déle, roku 1475 se o oněch 300 kop grošů hlásil opět Jaroslav Zmrzlík ze Svojšína, přičemţ znovu komorní soud o celé záleţitosti jednal v letech 1488 aţ 1490.437 Jaroslav doloţil výpověďmi svědků, kteří vypověděli, jak bratři zacházeli s matkou, poté co ovdověla, aţ do její smrti. Tyto svědecké výpovědi dopomohly Jaroslavovi, právě ve zmíněném roce 1490, k získání zbytku věna po matce, kdyţ dvorský soud definitivně rozhodl v jeho prospěch.438 Jaroslav se ale objevuje v pramenech ještě k letům 1476 a 1478 ve sporu se zvíkovským hejtmanem Janem z Trnové.439 Spolu s bratrem Janem je uváděn roku 1480 ve sporu s Půtou Švihovským z Rýzmberka a Janem Burianem.440 K 8. dubnu 1486 je datován spor Jaroslava s Jiříkem Koldou o padesát zlatých, které měl Jaroslav Jiříkovi zaplatit441 a k osmnáctému dni téhoţ měsíce roku 1488 spor Jaroslava s Janem z Běšin.442 437

AČ XXXVII/2, č. 61, s. 1196-1197; č. 63, s. 1200-1202; A. SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl XI., s. 252. 438 AČ XIX, č. 2466, s. 238-240; AČ XXXVII/2, č. 63, s. 1200-1201, 1203-1204; A. SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl XI., s. 252. 439 Listina Jana z Trnové Bohuslavu ze Švamberka z 23. března 1476. AČ XV, č. 20, s. 10; Listina o sporu mezi Jaroslavem Zmrzlíkem a zvíkovským hejtmanem z 14. listopadu 1476. AČ I, č. 30, s. 242; AČ XV, č. 29, s. 15; Listina o pokračování sporu vydaná někdy během listopadu téhoţ roku. AČ XV, č. 30, s. 15-17; Listina z 24. května 1478. AČ XV, č. 63, s. 27-28. 440 Listina z 6. června 1480. AČ VII, č. 330, s. 537-538. 441 AČ VIII, č. 455, s. 432-433. 442 AČ X, č. 977, s. 543.

95

K roku 1480 se připomíná naposledy Jan Zmrzlík. Zemřel o tři roky později a byl pohřben v kostele v Bubovicích, kde se zachoval náhrobek s rodovým erbem.443 Březnice, kde sídlil, přešla na bratry a poté snad na jeho potomky. Přesně nevíme, zda vůbec nějaké měl, ale lze to předpokládat uţ jenom proto, ţe jakýsi Zdeněk, uváděný v letech 1488 a 1496, kdy zemřel, byl pohřben na stejném místě, mohl tedy být jeho synem.444 Navíc bývá uváděn s predikátem ze Svojšína a z Březnice, coţ by mohlo ukazovat na místo původu či současného pobývání. Se stejným predikátem nacházíme i jakéhosi Jana, který je připomínán k letům 1475 (v souvislosti se zasnoubením s Annou z Rakové, která se stala později skutečně jeho ţenou) a 1495 a který by tak mohl být dalším Janovým synem.445 Nejvíce nejasností nacházíme u Václava, snad prostředního z bratrů. Od roku 1473 o něm nemáme další zprávy, nevíme ani nic bliţšího o tom, zda měl nějaké potomky, kdy zemřel, případně kde by mohl být pohřben. Pouze Ottův slovník uvádí, ţe zemřel na konci 15. století,446 coţ je ale dost široký pojem, navíc nepodloţený konkrétními prameny. Jak jsem se jiţ zmínila na konci předchozí kapitoly, existoval v té době ještě jakýsi Petr Zmrzlík. Vzhledem k tomu, ţe se nemohlo jednat o Petra (II.) a nejspíš ani o potomka ţádného z jeho bratrů, muselo se jednat o jeho vnuka. Petr (III.) byl pravděpodobně synem Jana nebo Václava Zmrzlíka. Pokud by byl synem Jana, lze ho celkem snadno zařadit mezi Janovy předpokládané syny Jana a Zdeňka Zmrzlíky ze Svojšína a z Březnice jako jejich bratra. Tudíţ by byl listinou z roku 1477 myšlen jeden z nich. Pokud by však byl Václavovým synem, znamenalo by to, ţe Václav by musel mít alespoň dva potomky. Mohl by snad být jeho dalším synem, Petrovým bratrem, 443

Heslo Zmrzlík ze Svojšína, in: Ottův slovník naučný, sv. XXVII, Praha 1901, s. 653. AČ XIX, č. 2466, s. 238-240; A. SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl XI., s. 222; A. SEDLÁČEK, Atlasy erbů a pečetí české a moravské středověké šlechty, sv. III, s. 109-110; E. POCHE, Umělecké památky Čech I, Praha 1977, s. 142. 445 Miroslav PLAČEK – Peter FUTÁK, Páni z Kunštátu, Praha 2006, s. 467; A. SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl XI., s. 222. 446 Heslo Zmrzlík ze Svojšína, in: Ottův slovník naučný, sv. XXVII, s. 653. 444

96

jistý Václav Zmrzlík ze Svojšína a ze Lnář, se kterým je Petr často uváděn v pramenech?447 Ani s jednou z hypotéz nelze bezpečně souhlasit. Jaroslav ţil ze všech synů Petra (II.) patrně nejdéle. Prameny je zmíněn ještě 1. března 1491 ve svědectví svého poplatníka Havleče, které učinil Kozlovi z Kladrub.448 Jelikoţ je Jaroslav na listině pouze zmíněn, nelze ani určit, zda tou dobou ještě ţil či nikoli. Nenapoví nám ani poslední listiny, na kterých se objevuje, protoţe je na nich uveden uţ posmrtně a nelze stanovit, jak dlouho po jeho smrti byly vydány. Obě listiny se týkají poručnictví nad sirotky, které po sobě Jaroslav zanechal. První z listin se neurčitě hlásí do roku 1496,449 druhá, obsahově zcela totoţná, do roku 1504.450 Vzhledem k tomu, ţe druhá z listin se k uvedenému roku hlásí s jistotou, budeme ji brát jako výchozí. Z tohoto závěru by vyplývalo, ţe Jaroslav Zmrzlík musel zemřít někdy mezi léty 1488 a 1504, kdy je králem jako poručník devíti sirotků jmenován Hroznata z Vrtby.451 Jméno Jaroslavovy manţelky zůstává bohuţel neodhaleno. Co se nakonec se sirotky stalo a jak skončily jejich osudy nelze určit. Stejně tak je komplikované stanovit, od kterého z potomků Petra (II.) pokračoval rod aţ do roku 1568, kdy nějakým dalším Václavem Zmrzlíkem vymřel po meči.452 Určitý závěr by se za pomoci pramenů nechal poměrně dobře rekonstruovat, byť by byl nejspíš opět plný domněnek a spekulací, to ale uţ není záleţitostí této práce.

447

AČ IX, č. 461, s. 22-25; AČ X, č. 650, s. 157-163. AČ XIX, č. 2485, s. 254-255. 449 AČ X, č. 1088, s. 75. 450 AČ XIV, č. 2136, s. 281-282. 451 Tamtéţ. 452 A. SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl XI., s. 253. 448

97

ŠLECHTICKÝ ERB „Znak čili erb byl původně barevným znamením na zbroji, nejčastěji na štítě, které charakterizovalo určitou osobu a jí podřízenou druţinu.“453 Drţení erbu zprvu nebylo nijak omezeno, později se však toto právo začalo udělovat pouze tam, kde mohl mít znak nějaký význam, a tak ho získávali především ty osoby, které plnili úřední či vojenské funkce. Právo vlastnit znak zajišťovalo jeho dědičnost z generace na generaci, moţnost jeho propůjčení či prodeje.454 Erb, jako znamení urozenosti a určité míry moci, byl nejvýraznějším znakem šlechty.455 Vedle osob fyzických získávaly erby i osoby právnické, jimi byly stát, státní útvary, části státu, dále také církevní instituce, města, části měst a v neposlední řadě také cechy.456 Zpočátku měly erby jednoduchou podobu, která sestávala pouze ze štítu, nesoucího erbovní znamení. Postupně se znaky stávaly sloţitějšími, docházelo k tzv. polepšování znaku, a to v souvislosti s nejrůznějšími zásluhami především vojenského či hospodářského charakteru. V rámci tohoto procesu erby získávaly další atributy ke štítu (helm, klenot, přikryvadla, stráţce, drţitele štítu, pláště, stany apod.), mohla být také vyměněna barva za kov či naopak.457 Rozmach šlechtických erbů nastává ve 13. století.458 Erby se objevují na pečetích, korouhvích, na klenebních svornících, také jako plastická výzdoba staveb nebo na nástěnných malbách, na obrazech či kniţních iluminacích.

453

I. HLAVÁČEK – J. KAŠPAR – R. NOVÝ, Vademecum pomocných věd historických, s. 343. 454 Tamtéţ, s. 347. 455 L. BOBKOVÁ – M. BARTLOVÁ, VDZKČ, díl IV.b, s. 44. 456 I. HLAVÁČEK – J. KAŠPAR – R. NOVÝ, Vademecum pomocných věd historických, s. 348. 457 I. HLAVÁČEK – J. KAŠPAR – R. NOVÝ, Vademecum pomocných věd historických, s. 354-355. 458 J. ŢEMLIČKA, Čechy v době kníţecí, s. 360.

98

Nacházíme je také v erbovnících, v nichţ jsou vyobrazeny soubory erbů a k nim naznačeny rodové vazby.459 Dost často bývalo znamení na erbu doprovázeno erbovní pověstí, která vysvětlovala získání konkrétního rodového znamení. Erbovní pověsti zpravidla líčily nějakou významnou událost, která by představila rod jako starobylý, slavný a rodového předka jako velkého hrdinu.460 S erbovní pověstí se setkáváme i u vladyků ze Svojšína, ve které je představen předek Jiří. Tuto pověst najdeme ve vyprávění Bartoloměje Paprockého z Hlohol, který uvádí, ţe předek rodu, zvaný Jiřík, syn Stanův či Stankův, který bojoval s kníţetem proti uherským bojovníkům, se vyznamenal svojí statečností, kdyţ utíkající české vojsko obrátil do útoku proti Uhrům a boj vyhrál, byť sám nakonec poloţil ţivot. Kníţe mu na znamení jeho statečnosti udělal přes jeho stříbrný štít tři rudé čáry tak, ţe namočil své prsty do krve, která prýštila z Jiříkových ran. Zmíněná událost se stala roku 1116 a zmiňují ji ve svých kronikách Kosmas i Dalimil.461 Pověst je to sice hezká, avšak přímou souvislost s vladyky ze Svojšína doloţit nelze, první pramenně doloţitelný člen rodu pochází aţ z doby asi o šedesát let pozdější, avšak bez jakékoli souvislosti na zmíněného Jiříka. Z roku 1323 pochází první dochovaná zpráva o erbu vladyků ze Svojšína. Tento erb získává Beneda (IV.) ze Svojšína 18. června 1323. Podle Sedláčkova záznamu se jedná o prostý stříbrný štít, na kterém jsou tři břevna nachové barvy. Stejný erb se objevuje i na pečeti dalšího Benedy (V.) z roku 1361.462 Jiného Pečeť Benedy ze Svojšína z 24. 6. 1361, Sedláčkova rekonstrukce 459

L. BOBKOVÁ – M. BARTLOVÁ, VDZKČ, díl IV.b, s. 44-45; I. HLAVÁČEK – J. KAŠPAR – R. NOVÝ, Vademecum pomocných věd historických, s. 343. 460 L. BOBKOVÁ – M. BARTLOVÁ, VDZKČ, díl IV.b, s. 45. 461 Miroslav PAVLÁK, Ratolesti vladyků ze Svojšína, České památky VIII, 1997, s. 4-5. 462 A. SEDLÁČEK, Atlasy erbů a pečetí české a moravské středověké šlechty, sv. III, Praha 2002, s. 111; I. HLAVÁČEK – J. KAŠPAR – R. NOVÝ, Vademecum pomocných věd historických, s. 357-358.

99

člena tohoto rozrodu Sedláček s erbem neuvádí. Zmiňuje se aţ o Zmrzlících ze Svojšína. K letům 1406 aţ 1418 uvádí totoţný znak, tedy tři nachové pruhy na stříbrném štítu,463 u Petra ze Svojšína a následně i u jeho potomků.464 Erb se objevuje samozřejmě i na Petrových pečetích,465 které se objevují u listin z let 1406,466 1410,467 1412,468 1414,469 1416470 a 1418471 a také jej nechal vypodobnit, ve své bohatě iluminované bibli.472 Svojšínský erb se objevuje i na pečetích Petrových synů, Petra (II.), Václava a Jana. Sedláček uvádí pečetě Petra (II.) k roku 1424,473 společně pak s pečetěmi

bratra

Jana

ještě

k letům

1429474

a 1430.475 K listině z roku 1430 se váţe i Václavova Pečeť Jana Zmrzlíka ze Svojšína z 1. 1. 1429, Sedláčkova rekonstrukce

pečeť, kterou nacházíme ještě roku 1440.476 Václav dosáhl polepšení erbu o klenot v podobě dvou orlích

463

Viz. Příloha 1 A. SEDLÁČEK, Atlasy erbů a pečetí české a moravské středověké šlechty, sv. III, s. 113. 465 A. SEDLÁČEK, Atlasy erbů a pečetí české a moravské středověké šlechty, sv. I., Praha 2001, s. 58; sv. III, s. 113. 466 K listině Hanuše z Lipé z 28. května 1406 přitištěna kulatá pečeť Petra Zmrzlíka (ze Svojšína), mincmistra na Horách Kutných. AKČ V, č. 201, s. 125. 467 K listině krále Václava IV. z 13. listopadu 1410 přivěšena miskovitá pečeť Petra ze Svojšína. LKMP I, č. 226, s. 249-252. 468 Listina Petra Zmrzlíka z 30. září 1412. Viz. http://database.aipberoun.cz/pecete/engine/ pecete.cg2, staţeno 11. 3. 2011. 469 K listině Bohuslava, Hynka Krušiny a Jana ze Švamberka ze 17. června 1414 a z 12. září 1414 přitištěna pečeť Petra (Zmrzlíka) ze Svojšína ze zeleného vosku. AKČ V, č. 259, s. 160-161; č. 260, s. 161. 470 K listině Procka z Habrovan ze 4. července 1416 přitištěna kulatá pečeť ze zeleného vosku Petra (Zmrzlíka) ze Svojšína. AKČ V, č. 263, s. 163. 471 Listina Petra Zmrzlíka a Oneše z Měchovic z 15. září 1418. Viz. http://www.mom-ca.unikoeln.de/MOM-CA/show_charterDetail_Action.do?id=248612&block_id, staţeno 11. 3. 2011. 472 Viz. Příloha 5. Josef KRÁSA, České iluminované rukopisy 13./16. století, Praha 1990, s. 300. 473 Listina o příměří mezi táborskou stranou a Oldřichem z Roţmberka z 10. září 1424. AČ III, č. 32, s. 245-248. 474 Listina o příměří mezi bratry Zmrzlíky a Oldřichem z Roţmberka z 9. ledna 1429. AČ III, č. 258, s. 500. 475 Listina o rozsouzení sporu mezi Zmrzlíky a Václavem z Michalovic z 22. března 1430. SČPLL I/1, č. 639, s. 165. 476 Listina obsahující zápis ze sněmu o zachování kompaktát z 29. ledna 1440. AČ I, č. 1, s. 245-249. 464

100

křídel, na nichţ se opakuje motiv ze štítu.477 Pečeť Petra (II.) Zmrzlíka nacházíme ještě na listině z roku 1449.478 Další vyobrazení rodových erbů můţeme nalézt v Bubovicích asi dva kilometry od Březnice. Zde byl Pečeť Václava Zmrzlíka ze Svojšína z 29. 1. 1440, Sedláčkova rekonstrukce

roku 1483 v místním kostele sv. Václava pohřben Jan (II.) ze Svojšína a o třináct let později Zdeněk ze Svojšína. Jejich náhrobky jsou údajně v kostele nejstarší.479

Náhrobek Jana Zmrzlíka ze Svojšína z roku 1483 v kostele sv. Václava v Bubovicích (část obce Volenice, okr. Příbram)

Náhrobek Zdeňka Zmrzlíka ze Svojšína z roku 1496 v kostele sv. Václava v Bubovicích (část obce Volenice, okr. Příbram)

477

A. SEDLÁČEK, Atlasy erbů a pečetí české a moravské středověké šlechty, sv. III, s. 113. Listina Petra Zmrzlíka ze svojina z 15. dubna 1449. Viz. http://database.aipberoun.cz/ pecete/engine/pecete.cg2. Staţeno 11. 3. 2011. 479 A. SEDLÁČEK, Atlasy erbů a pečetí české a moravské středověké šlechty, sv. III, Praha 2002, s. 109-110; Týţ, Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl XI., s. 222; E. POCHE, Umělecké památky Čech I, Praha 1977, s. 142; Heslo Zmrzlík ze Svojšína, in: Ottův slovník naučný, sv. XXVII, s. 653; Viz. www.volenice.cz/cs/o-obci/prislusne-osady-a-lokality/ bubovice.html, staţeno 9. 11. 2010. 478

101

MAJETKOVÁ DRŢBA ZMRZLÍKŮ ZE SVOJŠÍNA První budování opevněných šlechtických sídel spadá do 13. století, především do jeho druhé poloviny a do století čtrnáctého. V následujícím století pak dochází k velkému rozkvětu těchto stavebních akcí, jimiţ se v podstatě uzavíral proces utváření šlechty. Zpočátku si totiţ výstavbu hradů mohl dovolit jen panovník, který měl prostředky, ale především regál na jejich výstavbu. K jeho prolomení došlo teprve za Václava I. a teprve tehdy se objevily první šlechtické hrady.480 Jednalo se o sídla umístěná „daleko a vysoko“, jak uvádí Jan Klápště,481 která dotvářela obraz tehdejší krajiny. Plnily funkci obytnou, obranou, hospodářskou i správní.482 Panství bývalo pojmenováno zpravidla podle hradu, jenţ fungoval jako jeho centrum a skládalo se z přilehlých měst, městeček, vsí a dalších pozemků.483 Vlastnictví hradu bylo prestiţní záleţitostí kaţdého šlechtice, vyjádřením jeho sociálního zařazení, předpokladem k tomu, aby mohl být počítán mezi šlechtu vyšší. Stejně jako panovník nemuseli příslušníci panstva hrad spravovat osobně, ale vyuţívali sluţeb purkrabích.484 Čím více hradů šlechtic měl, tím větší měl šanci vybudovat si politickou kariéru a naopak získání úřadu bylo předpokladem k nabytí dalších sídel. Přesto nebyl rozsah panství ve starší době nijak veliký.485 Majetky

niţší

šlechty

rozhodně

nelze

srovnávat

s panstvími

aristokracie. Příslušníci niţší šlechty vlastnili zpravidla pouze jednu ves a někdy ani to ne. Tento stav souvisí především s drobením majetku v závislosti na rozrůstání rodin, jejichţ příslušníci neměli šanci získat nový 480

Z. FIALA, Předhusitské Čechy, s. 268 – 269. J. KLÁPŠTĚ, Proměna českých zemí ve středověku, s. 148-149. 481 J. KLÁPŠTĚ, Proměna českých zemí ve středověku, s. 122, 131. 482 Tamtéţ, s. 148-149. 483 L. BOBKOVÁ – M. BARTLOVÁ, VDZKČ, díl IV.b, s. 55. 484 J. PETRÁŇ a kol., Dějiny hmotné kultury I, díl 1, s. 270. 485 Tamtéţ, s. 270.

102

majetek, jako v dobách kolonizace, protoţe veškerá půda jiţ byla prakticky rozdělena.486 Nesmíme však zapomenout, ţe i opačný stav byl běţný. V souvislosti s husitskou revolucí, která umoţnila vzestup řady niţších šlechticů, se i z nich stávali drţitelé poměrně velkého majetku.487 Ještě před polovinou 15. století se pozemkové vlastnictví začalo koncentrovat v rukou několika hospodářsky i mocensky nejsilnějších starých rodů a příslušníků nové válečnické aristokracie. Nově vzniklá panství často převyšovala předhusitské drţavy vyšší šlechty. Přesto velikost majetku neumoţňovala vstup mezi vyšší šlechtu, která se začala organizovat v uzavřený stav.488 Nyní se pokusme na základě písemných zpráv starších i mladších rekonstruovat majetkovou drţbu Zmrzlíků ze Svojšína, která se rozprostírala především na Prácheňsku. Některé majetky drţel rod dlouhodobě po několik generací, jako např. Orlík, Lnáře či Březnice, jiná krátkodobě, pouze na několik let, např. Ţleby, Oheb či Chotěboř. Do krátkodobého drţení spadala především také původně církevní panství, která rod získal během husitských válek (panství Roţmitálské, Tochovské a Kostelecké). Základní přehled zmrzlíkovské drţby je řazen chronologicky, tedy podle roku, v němţ majetek získali do svého drţení. Ještě neţ se seznámíme s jednotlivými sídly, ráda bych zde připomněla, ţe vedle feudálních sídel vlastnil rod také honosný dům na Starém Městě praţském, o němţ jsme se mohli více dočíst v podkapitole o původu Petra Zmrzlíka.

Dominium Lnáře Ves Lnáře se připomíná poprvé roku 1313. Vlastnili je vladykové ze Lnář, kteří byli příbuznými s vladyky z Frymburka, ze Střely a z Kasejovic. 486

J. PETRÁŇ a kol., Dějiny hmotné kultury I, díl 1, s. 269-270. F. ŠMAHEL, Husitské Čechy, s. 71, 488. 488 F. ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl IV, s. 72; F. ŠMAHEL, Husitské Čechy, s. 69-70. 487

103

Tento majetek přinesla roku 1394 do manţelství s Petrem (I.) Zmrzlíkem Anna z Frymburka.489 Nejstarší dochovaná zpráva o samotné tvrzi je z roku 1465, tou dobou ji měl v drţení Petr (II.) Zmrzlík ze Svojšína, který zapsal své manţelce Anně ze Šternberka sedm set kop věna na lnářském panství, které bylo poměrně rozsáhlé. Po Petrově smrti měl Lnáře v drţení jeho syn Václav (II.) a poté Václavův bratr Jaroslav. Rod Zmrzlíků ze Svojšína vlastnil ves s tvrzí do roku 1564, kdy je spolu s pivovarem a městečkem Kasejovice prodal Zdeňku ze Šternberka a na Blatné. 490 Dominium Kasejovice První písemná zpráva o vsi pochází z roku 1264. Byla v drţení vladyků z Kasejovic. Spolu s Lnáři je přinesla Anna z Frymburka roku 1394 do manţelství s Petrem (I.) Zmrzlíkem, který se v letech 1412 aţ 1415 připomíná jako patron místního kostela. Na tomto panství zapsal Petr Anně věno na ves Újezdec ve výši dvaceti kop grošů.491 Poté co Anna ovdověla, vybrala si Kasejovice jako své vdovské sídlo a ţila zde aţ do své smrti roku 1465. Následně přestaly Kasejovice slouţit jako šlechtické sídlo, zpustly a byly připojeny ke Lnářům.492 Dominium Nečtiny (Preitenstein) Dnes jiţ zaniklý hrad se připomíná od roku 1169. Hrad Nečtiny, který byl od 14. století královským majetkem, byl roku 1396 zapsán králem Václavem IV. Petru (I.) Zmrzlíkovi ze Svojšína i s městečkem a přilehlými

489

A. SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl XI, s. 251 AČ XXXVII/2, č. 61, s. 1196; A. SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl XI, s. 252; K. TŘÍSKA a kol., Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl V. Jiţní Čechy, s. 123. 491 RT I, s. 556. 492 A. SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl XI, s. 260-261; K. TŘÍSKA a kol., Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl V. Jiţní Čechy, s. 103; Heslo Zmrzlík ze Svojšína, in: Ottův slovník naučný, sv. XXVII, Praha 1901, s. 653. 490

104

vesnicemi. K roku 1405 je Petr uváděn jako patron zdejšího kostela, avšak uţ roku 1407 jej vyměnil s Oldřichem Hulerem za hrad Orlík.493 Dominium Ţleby Hrad pravděpodobně vznikl ve 13. století. Byl zaloţen pány z Lichtenburka. Roku 1356 byl hrad prodán Karlu IV. Ţleby se tak staly hradem královským, jejţ král často zastavoval.494 Roku 1406 z rukou zástavního drţitele Oldřicha z Hradce jej za 2800 kop grošů odkoupil Petr (I.) Zmrzlík ze Svojšína495 a o dva roky později mu král Václav IV. dal hrad do zástavy.496 Ţleby byly později z Petrova drţení vykoupeny Václavem IV. zpět a svěřeny do správy purkrabímu na hradě Lichnici. Hrad zůstal bez zástavy do roku 1421, kdy byl na jaře dobyt táborským vojskem, předán Praţanům a jimi svěřen do správy Petru Zmrzlíkovi. Ten jej ale spravuje jen do své smrti 16. srpna 1421. Poté je postoupen Haškovi z Valdštejna a z Dětenic.497 Dominium Orlík nad Vltavou Hrad byl zaloţen králem Přemyslem Otakarem II. a slouţil k ochraně cesty od Milevska na Mirovice a k výběru cla na Vltavě.498 Roku 1407 zakoupil hrad s přívozem, clem, vesnicemi Hlinice a Zaluţany a vším příslušenstvím od Ondřeje Hulera Petr (I.) Zmrzlík ze

493

ZRKŘČ, č. 165, s. 37; Tomáš DURDÍK, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Praha 2009, s. 374; M. BĚLOHLÁVEK a kol., Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy, s. 224. 494 T. DURDÍK, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, s. 646. A. SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl XII, s. 78. 495 AKČ V, č. 198, s. 123. 496 ZRKŘČ, č. 761, s. 110. 497 A. SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl XII, s. 79; V. V. TOMEK, Dějepis města Prahy, díl IV, 1879, s. 159; V. Z BŘEZOVÉ, Husitská kronika, 1979, s. 221, 225. 498 T. DURDÍK, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, s. 403 – 404; K. TŘÍSKA a kol., Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl V. Jiţní Čechy, s. 146.

105

Svojšína. Král mu jej zapsal roku 1408.499 Tento rod hrad vlastnil do počátků 16. století. Ještě roku 1408 zahájil Petr Zmrzlík přestavbu hradu, kterou měl na starosti Mikuláš Plik, praţský stavebník, snad z huti Petra Parléře.500 Díky tomu, ţe příslušníci rodu Zmrzlíků ze Svojšína na hradě přímo bydleli, byl soustavně udrţován a přizpůsobován dobovému standardu bydlení.501 Během husitských válek stál Petr na straně kališníků, díky tomu se hrad nemusel potýkat s jejich obléháním a stal se dokonce kališnickou oporou proti sousednímu katolickému Zvíkovu.502 Na Orlíce se konaly důleţité porady mezi husitskými stranami a Jan Ţiţka, během své návštěvy roku 1422, odtud psal svoji výzvu Domaţlickým.503 Po Petrově smrti roku 1421 získali Orlík jeho synové Petr (II.), Václav (I.) a Jan (I.). Jan umírá jiţ okolo roku 1440, a tak se zbylí bratři o rodový majetek rozdělili. Orlík si ponechal v drţení Václav ještě spolu s Březnicí a Petr měl v drţení Kašperk. Roku 1457 zdědil Orlík po bezdětném strýci Jaroslav (I.), který jej dostal roku 1466 od krále v dědičné uţívání. Za jeho drţení se podoba hrdu nijak výrazně nezměnila, pouze k severozápadní hradbě byly přistavěny hospodářské budovy.504 Roku 1473 zapsal Orlík bratru Janovi.505 Dominia Chotěboř, Oheb a Vildštejn Věnné městečko Chotěboř, které vzniklo patrně ve 12. století, bylo roku 1408 zastaveno Petru (I.) Zmrzlíkovi ze Svojšína, který jej vlastnil aţ do roku 499

ZRKŘČ, č. 761, s. 110. T. DURDÍK, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, s. 404. V. V. TOMEK, Dějepis města Prahy, díl II, s. 378, 488; díl III, s. 9. 500 V. V. TOMEK, Dějepis města Prahy, díl II, s. 378. 501 K. TŘÍSKA a kol., Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl V. Jiţní Čechy, s. 146. 502 T. DURDÍK, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, s. 404. 503 K. TŘÍSKA a kol., Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl V. Jiţní Čechy, s. 146. Z. KALISTA, Cesta po českých hradech a zámcích, 2003, s. 358 – 359. 504 T. DURDÍK, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, s. 404; A. SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl XI, s. 60 – 61. 505 Heslo Zmrzlík ze Svojšína, in: Ottův slovník naučný, sv. XXVII, Praha 1901, s. 653.

106

1417, kdy ho vrátil zpět králi. K 27. srpnu 1409 je Petr zmiňován jako patron místního kostela.506 Snad společně se zápisem Chotěboře získal Petr také zápisy na hrady Oheb a Vildštejn, nedaleko Chotěboře. Oheb drţel Petr nejprve společně s Mikulášem Bohatým z Prahy, později sám, a to aţ do roku 1421. Jak dlouho měl v drţení Vildštejn, nevíme.507 Dominium Kašperk Hrad byl zaloţen králem Karlem IV. v roce 1356. Patřil mezi královské hrady a byl často zastavován, roku 1411 se stal jeho druhým drţitelem, po praţském arcibiskupovi Janu Očku z Vlašimi, Petr (I.) Zmrzlík ze Svojšína.508 Ač měl Kašperk ochraňovat zemskou hranici proti Bavorům, nakonec se ve 40. a 50. letech 15. století museli bránit oni proti výpadům stejnojmenného Petrova syna, který dostal po otcově smrti hrad do svého drţení. Hrad měl vedle ochrany zemské hranice ochraňovat také kupce a pocestné na tzv. Zlaté stezce, vedoucí z Pasova do Čech a dále se z něj mělo dohlíţet na těţbu zlata v Kašperských horách. Petr (II.) spravoval hrad do roku 1454, kdy jej prodal Zdeňkovi ze Šternberka.509 Dominium Březnice Březnice byla zaloţena snad uţ ve 13. století členy rodu Buziců. Vystřídalo se na ní několik majitelů aţ roku 1410 král Václav IV. odkoupil její jednu část od Půty ze Skály a zbylou část získal jako odúmrť po Ondřeji 506

Karel KUČA, Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl II, Praha 1997, s. 448;LC VI, s. 274; A. SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl XII, s. 292. 507 ZRKŘČ, č. 763, s. 111; Viz. http://www.hrady.cz/index.php?OID=231, staţeno 31. 3. 2011. 508 ZRKŘČ, č. 619, s. 88; AČ II, č. 310-311, s. 183; CIM II, č. 561, s. 724-725; A. SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl XI, s. 166; K. TŘÍSKA a kol., Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl V. Jiţní Čechy, s. 103; T. DURDÍK, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, s. 250. 509 ZRKŘČ, č. 1657, s. 225; K. TŘÍSKA a kol., Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl V. Jiţní Čechy, s. 103; A. SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl XI, s. 61, 167; Viz. http://www.kasperk.cz/kasperk-historie-hradu-kasperk, staţeno 31. 3 2011.

107

Hulerovi. O tři roky později ji zapsal mincmistru Petru (I.) ze Svojšína, kterému ji v roce 1415 dal k dědičnému uţívání a ten ji připojil ke svému orlickému panství.510 Po Petrovi drţel Březnici jeho syn Václav (I.). Během husitských válek byla roku 1422 tvrz vypálena a zůstala dlouho neobydlena. Po Václavovi ji získal jeho synovec Jan (II.), který nechal zdejší tvrz opravit a goticky přestavět na hrad. Jan zde spolu se svými bratry zakoupil dům pro svoji matku Annu ze Šternberka, která zde ţila do své smrti. Na Březnici se pak koncem 15. století připomínají snad Janovi synové Jan (III.) a Zdeněk (I.). Rod Zmrzlíků vlastnil hrad s tvrzí aţ do roku 1506, kdy jej prodali Zdeňku Malovcovi z Chýnova a na Vimperce.511 Statek Kocelovice Tvrz v Kocelovicích prodal roku 1433 Jan Mládenec z Újezda Petru (II.) Zmrzlíkovi ze Svojšína za třináct set kop grošů. Následně byly Kocelovice připojeny ke lnářskému panství.512 Statek Tochovice Městečko Tochovice patřilo k majetku Ostrovského kláštera. Roku 1436 zapsal král Zikmund toto panství Janovi (I.) a Václavovi (I.) Zmrzlíkům ze Svojšína, kteří jej měli ve svém drţení nejspíš uţ od roku 1420, protoţe roku 1421 nechal Václav Zmrzlík zapsat dvě vsi, Vrančice a Ostrov, z tohoto panství praţskému špitálu. Tyto vsi roku 1454 koupil zpět.513

510

ZRKŘČ, č. 678, s. 96; AČ II, č. 437, s. 203; A. SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl XI, s. 221-222; T. DURDÍK, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, s. 87. 511 A. SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl XI, s. 222; T. DURDÍK, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, s. 87-88; K. TŘÍSKA a kol., Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl V. Jiţní Čechy, s. 30. 512 AČ XXXVII/2, č. 24, s. 1155; A. SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl XI, s. 262. 513 AČ II, č. 330, s. 187; č. 604, s. 467; ZRKŘČ č. 1335, s. 184-185; F. KAVKA, Poslední Lucemburk na českém trůně, s. 214; K. TŘÍSKA a kol., Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na

108

Tochovice byly Zmrzlíky se Svojšína připojeny k Orlickému panství. Po Janově smrti přešel majetek na Václava a po něm na jeho synovce Jana (II.) a Jaroslava (I.). Ti v 60. letech navrátili zápis na tento majetek zpět králi Jiřímu.514 Dominium Roţmitál pod Třemšínem Roţmitál byl zaloţen někdy v polovině 13. století pány z Březnice, kteří část roţmitálského panství v polovině 14. století darovali praţskému arcibiskupství. Arcibiskupskou část zapsal roku 1436 král Zikmund Janovi (I.) a Václavovi (I.) Zmrzlíkům. Jejich synovci Jan (II.) a Jaroslav (I.) zápis na polovinu zdejšího zboţí, spolu se zápisem na zboţí tochovické, vrátili králi Jiřímu zpět.515 Statek Kostelec nad Vltavou Kostelec náleţel k majetku břevnovského kláštera a od roku 1406 spadal pod Orlík, ale během husitských válek jej Oldřich z Roţmberka připojil ke Zvíkovu. Ves se vrátila znovu pod Orlík roku 1436, kdy byla králem zastavena Janovi (I.) a Václavovi (I.) Zmrzlíkům ze Svojšína.516 I na toto zboţí bratři zápis vrátili, ale Kostelecké zboţí bylo Jaroslavovi zapsáno znovu, pravděpodobně jako dík za navrácené statky.517

Moravě a ve Slezsku, díl V. Jiţní Čechy, s. 195; Heslo Zmrzlík ze Svojšína, in: Ottův slovník naučný, sv. XXVII, Praha 1901, s. 653. 514 ZRKŘČ, č. 11, s. 276; č. 1335, s. 184-185; A. SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl XI, s. 66. 515 AČ II, č. 330, s. 187; ZRKŘČ, č. 11, s. 276; č. 1335, s. 184-185; A. SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl XI, s. 194; K. TŘÍSKA a kol., Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl V. Jiţní Čechy, s. 168; F. KAVKA, Poslední Lucemburk na českém trůně, s. 214. 516 AČ I, č. 59, s. 48; AČ II, č. 330, s. 187; ZRKŘČ, č. 1335, s. 184-185; č. 1574, s. 214; F. KAVKA, Poslední Lucemburk na českém trůně, s. 214; K. TŘÍSKA a kol., Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl V. Jiţní Čechy, s. 146; Viz. http://www.kostelec nadvltavou.cz/obec/historie-obce/, staţeno 31. 3. 2011. 517 ZRKŘČ, č. 11, s. 276; č. 12, s. 270

109

Sídla v drţení rodu Zmrzlíků ze Svojšína na mapě Čech, rozdělené podle krajů (15. století)

110

ZÁVĚR Ve své diplomové práci jsem poodhalila problematiku příbuznosti rodu vladyků ze Svojšína a Zmrzlíků ze Svojšína. Studium ukázalo, ţe ač oba rody měly stejný predikát, nebyly patrně nijak příbuzensky spjaty a ţe rod Zmrzlíků ze

Svojšína

pocházel

s největší

pravděpodobností

z řad

bohatých

staroměstských měšťanů a šlechtický titul i s erbem si zakoupil od chudnoucího vladyckého rodu, jehoţ příslušníci nadále pouţívali totoţný erb a predikát. Zmrzlíkům k postupu do vyšší vrstvy společnosti napomohla nestabilní a nejistá situace uvnitř Českého království, do které se promítalo i dění v Evropě na přelomu 14. a 15. století. Byla to především osobnost Petra Zmrzlíka, která přinesla rodu nejen povýšení do šlechtického stavu, ale i prestiţ, majetek a moc, byť také jí největší sláva rodu končí. Jeho potomci uţ nikdy nedosáhli tolika důvěry, ocenění a vlivu jako on. Avšak ani oni nestáli zcela stranou od dobového dění. Petrovi synové byli především válečníky a bojovníky, účastnili se mnoha velkých bitev, ale i místních šarvátek a záští. Coţ u tehdejší šlechty nebylo nic neobvyklého. Tímto způsobem se běţně řešila řada neshod mezi jejími příslušníky. Petrovi potomci byli činní i politicky, avšak pouze příleţitostně a nikdy nedosáhli významnějšího úřadu. Z Petrových vnuků se postupně stávali také podnikatelé, jak bylo koncem 15. století stále více běţné. Všichni členové rodu Zmrzlíků ze Svojšína se klonili ke kališnickému vyznání a stáli na straně husitů. Přikláněli se k umírněnému křídlu a načas se dokonce spojili i s katolíky, ale svému vyznání zůstali nadále věrni. Vzhledem k tomu, ţe téma zabývající se tímto rodem nebylo doposud synteticky zpracováno, orientovala jsem se především na práci s prameny, z nichţ jsem se pokusila historii tohoto zajímavého rodu zpracovat

111

a z existujících zpráv sestavit smysluplný celek. V této činnosti spatřuji největší přínos mé práce. Na řadu otázek se mi podařilo najít uspokojivé odpovědi, řada z nich však zůstává nadále nezodpovězena. To je jeden z důvodů, proč si téma zasluhuje další pozornost. Té by se mu mělo dostat i proto, ţe jsem rodovou historii zpracovala pouze do konce 15. století a tudíţ osudy Zmrzlíků v 16. století zůstávají nadále neprobádány. Jak to tak u historie bývá, obzvlášť u té starší, nic nelze tvrdit s jistotou a v konečné platnosti. Z toho důvodu se domnívám, ţe i mnou zpracované období by mělo být nadále podrobeno zkoumání a kritice. Jsem si jista, ţe by se objevilo mnoţství dalších informací, které by moje tvrzení buď podpořilo, nebo vyvrátilo. Nemenší pozornost by dle mého názoru měla být věnována také původnímu rodu vladyků ze Svojšína, jehoţ osudy jsem pouze stručně nastínila a na nějţ se doposud v historickém bádání taktéţ pozapomínalo. Tato diplomová práce by mohla poslouţit jako podklad pro další zkoumání, které by dovedlo rodovou historii Zmrzlíků ze Svojšína do 16. století a ponořilo se do hlubších detailů. Pak by si jistě taková práce zaslouţila i kniţního vydání.

112

VLADYKOVÉ ZE SVOJŠÍNA VE 12. - 15. STOLETÍ

Ctibor (I.)

Oldřich (I.)

Beneda (I.)

1175 - 1177

1175 - 1177, 1183, 1196

Ctibor (II.) 1196, 1197

Beneda (II.)

Ctibor (III.)

Oldřich (II.)

Vecemil

1219, 1224, 1226, 1228, 1234, 1235, 1237, 1238

1232, 1234, 1237, 1251

1232, 1234, 1235, 1237, 1239, 1251

1232

Pravděpodobný zakladatel volfštejnské větve.

Pravděpodobný pokračovatel původní větve.

Pravděpodobný zakladatel třebelské větve.

Beneda (III.)

Ještě 1 člen?

1251

Beneda (IV.) 1289 - 1291, 1312, 1315, 1320, 1323

Jindřich 1329, 1353

Beneda (V.)

Oldřich (III.)

1355, 1358, 1362, 1380

1380, 1383, 1385

Beneda (VI.) 1396

Protiva (I.) 1407, 1419, 1422, 1424, 1427, 1434

Protiva (II.) 1454

113

Genealogické vztahy: jisté hypotetické

ZMRZLÍKOVÉ ZE SVOJŠÍNA VE 14. - 16. STOLETÍ ?

?

?

Jan Zmrzlík

Petr (I.)

? Zmrzlík

1420 - 1422

1405 - 1419 mincmistr

duchovní

† 1421

1420

∞

1394 - 1396, 1402, 1405 - 1421

Magdaléna "Manda"

∞ Anna z Frymburka † 1465 1394, 1395, 1415, 1424, 1431, 1439, 1450, 1452, 1464

Petr (II.)

Jan (I.)

Václav (I.)

† asi 1463

† okolo 1440

† 1457 (bezdětný)

1422, 1424 - 1427, 1429, 1430, 1432 1435, 1437, 1441, 1443 - 1445, 1447 1454, 1456, 1457, 1461, 1463

1422, 1424 - 1427, 1429, 1430, 1432, 1433, 1436 1439

1421, 1422, 1430, 1436, 1437, 1440, 1441, 1443 - 1450, 1453, 1454

∞ Anna ze Šternberka a z Veselí † 1465

Zbyněk

1432

1437, 1438

Jan (II.)

Václav (II.)

Jaroslav (I.)

Kateřina

Aneţka

† 1483

koncem 15. stol.

† 14??

† 1465

† 1465

1457, 1461, 1463, 1468, 1469, 1472, 1473

1457, 1463, 1466, 1469, 1471 - 1473, 1475, 1476, 1478, 1480, 1486, 1488, 1490, 1491, 1496

1457, 1463, 1466, 1470, 1472, 1473, 1480,

∞ Václav ze Smiřic devět sirotků

Jan (III.)

Zdeněk

1475, 1495

† 1496

Petr (III.)

1488

1465, 1477

Václav (III.)

Genealogické vztahy: jisté hypotetické

114

SEZNAM POUŢITÝCH ZDROJŮ Prameny a edice pramenů AJ: Soudní akta konzistoře praţské, část II, ed. Ferdinand Tadra Praha 1983 AČ: Archiv český čili staré písemné památky české i moravské, díl I, ed. František Palacký, Praha 1840; díl II, ed. F. Palacký, Praha 1842; díl III, ed. F. Palacký, Praha 1844; díl IV, ed. F. Palacký, Praha 1846; díl V, ed. F. Palacký, Praha 1862; díl VI, ed. F. Palacký, Praha 1872; díl VII, ed. Josef Kalousek, Praha 1887; díl VIII, ed. J. Kalousek, Praha 1888; díl IX, ed. J. Kalousek, Praha 1889; díl X, ed. J. Kalousek, Praha 1890; díl XIV, ed. J. Kalousek, Praha 1896; díl XV, ed. J. Kalousek, Praha 1896; díl XVIII, ed. J. Kalousek, Praha 1900; díl XIX, ed. J. Kalousek, Praha 1901; díl XXI, ed. J. Kalousek, Praha 1903; díl XXVIII, ed. Gustav Friedrich, Praha 1912; díl XXXVII/1, ed. G. Friedrich, Praha 1941; díl XXXVII/2, ed. G. Friedrich, Praha 1941 AKČ: Archiv Koruny české, část V, ed. Antonín Haas, Praha 1947 z BŘEZOVÉ, Vavřinec, Husitská kronika: Píseň o vítězství u Domaţlic, Praha 1979 CDB: Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae, T. I, ed. G. Friedrich, Pragae 1904 – 1907; T. II, ed. G. Friedrich, Pragae 1912; T. III.1, ed. G. Friedrich, Pragae 1943; T. III.2, edd. G. Friedrich – Zdeněk Kristen, Pragae 1962; T. III.3, edd. G. Friedrich – Z. Kristen – Jan Bistřický, Olomucii 2000; T. III.4, ed. J. Bistřický, Olomouc 2002; T. IV.1, edd. Jindřich Šebánek – Saša Dušková, Pragae 1962; T. IV.2, edd. J. Šebánek – S. Dušková, Pragae 1965 CDM: Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae, T. I, ed. Antonín Boček, Olomucii 1836; T. II, ed. A. Boček, Olomucii 1839 CIM: Codex municipalit regni Bohemiae, T. I, ed. Jaromír Čelakovský, Praha 1886; T. II, ed. J. Čelakovský, Praha 1895 DD: Desky dvorské království českého, díl VIII, ed. G. Friedrich, Praha 1944

115

FRB: Fontes rerum Bohemicarum, T. VIII, ed. Václav Novotný, Praha 1932 LC: Libri confirmationum ad beneficia ecclesiastica Pragensem per archidioecesim, T. I.1, ed. František Antonín Tingl, Praha 1867; T. I.2, ed. Jaroslav Emler, Praha 1874; T. II, ed. F. A. Tingl, Praha 1868; T. III-IV, ed. J. Emler, Praha 1879; T. V, ed. F. A. Tingl 1865; T. VI, ed. J. Emler, Praha 1883; T. VII, ed. J. Emler, Praha 1886; T. VIII-X, ed. J. Emler, Praha 1889 LKMP: Listář královského města Plzně a druhdy poddaných osad, část I, ed. Josef Strnad, Plzeň 1891; část II, ed. J. Strnad, Plzeň 1905 LL: Listář a listinář Oldřicha z Roţmberka 1418 – 1462, sv. I, ed. Blaţena Rynešová, Praha 1929; sv. II, ed. B. Rynešová, Praha 1932; sv. III, ed. B. Rynešová, Praha 1937; sv. IV, edd. B. Rynešová – Josef Pelikán, Praha 1954 MHB: Monumenta historica Boemiae, T. I, ed. Gelasius Dobner, Praha 1764 RBM: Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae at Moraviae, Pars I, ed. Karel Jaromír Erben, Praha 1855; Pars II, ed. J. Emler, Praha 1882; Pars III, ed. J. Emler, Praha 1890; Pars IV, ed. J. Emler, Praha 1892 RBV: Regesta Bohemiae et Moraviae aetatis Venceslai IV. (1378 dec. – 1419 aug. 16.), T. III, ed. Boţena Kopičková, Praha 1977; T. IV, ed. B. Kopičková, Praha 1989 RT: Reliquiae tabularum terrae regni Bohemiae. MDXLI igne consumptarum – Pozůstatky desk zemských království Českého r. 1541 pohořelých, ed. J. Emler, T. I, Pragae 1870; T. II, ed. J. Emler, Pragae 1872 SČPLL: Soupis česky psaných listů a listin do roku 1526, díl I, sv. 1/1, edd. František Beneš – Karel Beránek, Praha 1974 sv. 1/2, edd.

F. Beneš –

K. Beránek, Praha 1974 Sedláček, August, Atlasy erbů a pečetí české a moravské středověké šlechty, ed. Vladimír Růţek, sv. I, Praha 2001; sv. III, Praha 2002; sv. V, Praha 2003 Ze starých letopisů českých, edd. Jaroslav KAŠPAR – Jaroslav PORÁK, Praha 1980

116

Ze zpráv a kronik doby husitské, ed. Ivan HLAVÁČEK, Praha 1981ZRKŘČ: ZRKŘČ: Zbytky register králů římských a českých 1361 – 1480, ed. A. Sedláček, Praha 1914

Literatura BĚLOHLÁVEK, Miloslav a kol., Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy, Praha 1985 BOBKOVÁ, Lenka, Velké dějiny zemí Koruny české, díl IV.a 1310 – 1402, Praha – Litomyšl 2003 BOBKOVÁ, Lenka – BARTLOVÁ, Milena, Velké dějiny zemí Koruny české, díl IV.b 1310 – 1402, Praha – Litomyšl 2003 BUDSKÝ, Dominik, Metropolitní kapitula praţská, in: Dvory a rezidence ve středověku, Praha 2006 ČECHURA, Martin, Archeologický výzkum kostelů v západních Čechách, Archeologia historica 30, 2005, s. 359 – 376 ČORNEJ, Petr, Velké dějiny zemí Koruny české, díl V. 1402 – 1437, Praha – Litomyšl 2000 ČORNEJ, Petr – BARTLOVÁ, Milena, Velké dějiny zemí Koruny české, díl VI. 1437 – 1526, Praha – Litomyšl 2007 DITTRICH, Tomáš, Románské stavby z okruhu kladrubského kláštera, in: Umění 28, Praha 1980, s. 129 – 139 DURDÍK, Tomáš, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Praha 2009 ERŠIL, Jaroslav, Správní a finanční vztahy avignonského papeţství k českým zemím ve třetí čtvrtině 14. století, Rozpravy ČSAV 69, seš. 10, 1959 FIALA, Zdeněk, Předhusitské Čechy: Český stát pod vládou Lucemburků 1310 – 1419, Praha 1978 HALADA, Jan, Lexikon české šlechty, díl I, Praha 1992 HLAVÁČEK, Ivan – KAŠPAR, Jaroslav – NOVÝ, Rostislav, Vademecum pomocných věd historických, Jinočany 2002

117

HLEDÍKOVÁ, Zdeňka, Struktura duchovenstva ve středověkých Čechách, in. Struktura feudální společnosti na území Československa a Polska do přelomu 15. a 16. století, Praha 1984, s. 343 - 392 KALISTA, Zdeněk, Cesta po českých hradech a zámcích aneb Mezi tím co je, a tím, co není, Praha – Litomyšl 2003, s. 355 - 365 KAVKA, František, Poslední Lucemburk na českém trůně: Králem uprostřed revoluce, Praha 1998 KLÁPŠTĚ, Jan, Proměna českých zemí ve středověku, Praha 2005 KOCMAN, Pavel, Mincmistr Petr Zmrzlík a Tišnov (Privilegium Václava IV. pro Tišnov z roku 1416), Jiţní Morava 31, sv. 34, 1995, s. 231 – 234 KOLÁŘ, Martin – SEDLÁČEK, August, Českomoravská heraldika I, Praha 1902, reprint Praha 1996 KRÁSA, Josef, České iluminované rukopisy 13. – 16. století, Praha 1990 KUČA, Karel, Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl II, Praha 1997 LÍBAL, Dobroslav, Recenze knihy Aneţky Merhautové, Raně středověká architektura v Čechách, in: Umění 22, 1974, s. 160 – 175 LEMINGER, Emanuel, Královská mincovna v Kutné Hoře, Kutná Hora 2003 MACEK, Josef, Česká středověká šlechta, Praha 1996 Masarykův slovník naučný: Lidová encyklopedie všeobecných vědomostí, díl I A – Č, Praha 1925, s. 459 MENCL, Václav – BENEŠOVÁ, Klára – SOUKUPOVÁ, Helena, Předrománská a románská architektura v západních Čechách, Plzeň 1978 MERHAUTOVÁ, Aneţka, Raně středověká architektura v Čechách, Praha 1971 MYSLIVEČEK, Milan, Velký erbovník: Encyklopedie rodů a erbů v zemích Koruny české, sv. 1, Plzeň 2005 NODL, Martin, Dekret kutnohorský, Praha 2010

118

Ottův slovník naučný: Ilustrovaná encyklopedie obecných vědomostí, díl XXIV. Staroţenské-Šyl, Praha 1906, s. 456; díl XXVII. Vůz-Ţiţkowski, Praha 1908, s. 653 PLAČEK, Miroslav – FUTÁK, Peter, Páni z Kunštátu: Rod erbu vrchních pruhů na cestě k trůnu, Praha 2006 PAVLÁK, Miroslav, Ratolesti vladyků ze Svojšína, České památky 8, č. 1, 1997, s. 4 – 9 PETRÁŇ, Josef a kol., Dějiny hmotné kultury I, díl 1, Praha 1985 POCHE Eduard a kol., Umělecké památky Čech, díl I A/J, Praha 1977; díl III P/Š, Praha 1980 RAMEŠ, Václav, Slovník pro historiky a návštěvníky archivů, Praha 2005 SEDLÁČEK, August, Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl II, Praha 1883; díl VI, Praha 1889; díl XI, Praha 1897; díl XII, Praha 1900; díl XIII, Praha 1905; díl XV, Praha 1927 SPĚVÁČEK, Jiří, Václav IV. 1361 – 1419: K předpokladům husitské revoluce, Praha 1986 ŠANDERA, Martin, Osudy kutnohorských mincmistrů – Petr Zmrzlík ze Svojšína, Kutnohorský deník 10, č. 162, 2001, s. 19 ŠMAHEL, František, Husitské Čechy: Struktury, procesy, ideje, Praha 2001 ŠMAHEL, František, Husitská revoluce, díl I: Doba vymknutá z kloubů, Praha 1995; díl II: Kořeny české reformace, Praha 1993; díl III: Kronika válečných let, Praha 1996; díl IV: Epilog bouřlivého věku, Praha 1996 TOMEK, Václav Vladivoj, Dějepis města Prahy, díl II, Praha 1871; díl III, Praha 1875; díl IV, Praha 1879; díl V, Praha 1881; díl VI, Praha 1885; díl VII, Praha 1886; díl VIII, Praha 1891 TŘÍSKA, Karel a kol., Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl V. Jiţní Čechy, Praha 1986 URBAN, Jan, Lichtenburkové: Vzestupy a pády jednoho panského rodu, Praha 2003

119

VANÍČEK, Vratislav, Velké dějiny zemí Koruny české, díl II. 1197 - 1250, Praha – Litomyšl 2000 VANÍČEK, Vratislav, Velké dějiny zemí Koruny české, díl III. 1250 – 1310, Praha – Litomyšl 2002 VELÍMSKÝ, Tomáš, Hrabišici páni z Rýzmburka, Praha 2002 Všeobecná encyklopedie, sv. VIII, Praha 2002, s. 456 ŢEMLIČKA, Josef, Čechy v době kníţecí (1034 – 1198), Praha 2007 ŢEMLIČKA, Josef, O „svobodné soukromosti“ pozemkového vlastnictví, ČČH 107, č. 2, 2009, s. 269 – 308

Internetové zdroje http://cms.flu.cas.cz/redaction.php?action=showRedaction&id_categoryNode= 1113 http://www.mom-ca.uni-koeln.de/MOMCA/show_browse_Action.do?state=Česká republika (CZ) http://www.svojsin.cz http://www.lnare.cz/zamek/historie http://www.mavlast.cz http://www.romarch.cz/cz/01_katalog/texty/01_katalog_hl_str_cechy.htm# svojsin http://www.atlasceska.cz/plzensky-kraj/kostel-sv-petra-a-pavla-svojsin/ galerie/21714/2/ http://www.klastertepla.cz/cz_index.html http://urfaust.bloguje.cz/355183-sv-michal-v-praze.php http://www.svatymichael.cz/historie.php http://www.svatymichael.cz/mm99.php http://www.blisty.cz/art/9886.html http://www.blisty.cz/art/9887.htm http://www.kostelec nadvltavou.cz/obec/historie-obce

120

SEZNAM VYOBRAZENÍ Pečeť Benedy ze Svojšína (1. 1. 1429) (SEDLÁČEK, August, Atlas erbů a pečetí české a moravské středověké šlechty, 5. sv., Praha 2001, s. 364) Pečeť Jana Zmrzlíka ze Svojšína (1. 1. 1429) (SEDLÁČEK, August, Atlas erbů a pečetí české a moravské středověké šlechty, 5. sv., Praha 2001, s. 211) Pečeť Václava Zmrzlíka ze Svojšína (29. 1. 1440) (SEDLÁČEK, August, Atlas erbů a pečetí české a moravské středověké šlechty, 5. sv., Praha 2001, s. 167) Náhrobek Zmrzlíka ze Svojšína z roku 1483 v kostele sv. Václava v Bubovicích (část obce Volenice, okr. Příbram) (SEDLÁČEK, August, Atlas erbů a pečetí české a moravské středověké šlechty, 3. sv., Praha 2001, s. 109) Náhrobek Zmrzlíka ze Svojšína z roku 1496 v kostele sv. Václava v Bubovicích (část obce Volenice, okr. Příbram) (SEDLÁČEK, August, Atlas erbů a pečetí české a moravské středověké šlechty, 3. sv., Praha 2001, s. 110) Sídla v držení rodu Zmrzlíků ze Svojšína na mapě Čech, rozdělené podle krajů (15. století) (vlastní kresba)

121

SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1

Erb vladyků ze Svojšína a Zmrzlíků ze Svojšína (SEDLÁČEK, August, Hrady, zámky a tvrze království českého, díl XIII, Praha 1905, obr. příloha;

Viz.

http://www.prostor-ad.cz/pruvodce/okolobrd

/lnare

/majitele.htm, staţeno 25. 10. 2010; Viz. www.lnare.cz/zamek/historie, staţeno 25. 10. 2010)

Příloha 2

Kostel sv. Petra a Pavla ve Svojšíně 

Průčelí kostela (Viz. www. mavlast.cz, staţeno 25. 10. 2010)



Románský

sloup

a klenba

v přízemí

věţe

(Viz.

www.romarch.cz/cz/01_katalog/texty/01_katalog_hl_str_cechy. htm #svojsin, staţeno 25. 10. 2010)



Sdruţená

okna v románské věţi (Viz. www.atlasceska.cz/

plzensky-kraj/kostel-sv-petra-a-pavla-svojsin/galerie/21714/2/, staţeno 25. 10. 2010)



Severní

strana kostela (Viz. www.atlasceska.cz/plzensky-kraj/

kostel-sv-petra-a-pavla-svojsin/galerie/ 21714/2/, staţeno 25. 10. 2010)



Průřez kostelní věţí s panskou tribunou a severní zeď (Viz. http://hamelika.wz.cz/h00-10.htm, staţeno 25. 10. 2010)



Půdorys kostela ve Svojšíně (POCHE, Eduard a kol., Umělecké památky Čech III, Praha 1980, s. 490.)

Příloha 3

Listina kníţete Soběslava II. z roku 1175, kterou daruje klášteru v Plasech dva újezdy a směňuje některé statky. (Viz. http:// www. mom-ca.uni-koeln.de/MOM-CA/show_charterDetail_Action.do?id=280380 &block_id=1&signatory=575, staţeno 11. 3. 2011)

Příloha 4

Listina Soběslava II. z roku 1177, kterou daruje kladrubskému klášteru újezd při řece Mţi a pozemky při potocích Suchá a Trnová. (Viz. http://www.mom-ca.uni-koeln.de/MOM-CA/show_charter Detail_Action.do?id=280606&block_id=1&signatury=494, staţeno 11. 3. 2011)

122

Příloha 5

Pečeť s rodovým erbem. Poprvé se s ní setkáváme na listině z června 1323, kterou Beneda ze Svojšína vrací ves Ţichlovice plaskému klášteru. (Viz. http://www.mom-ca.uni-koeln.de/MOM-CA/ show_charterDetail_Action.do?id=280267&block_id=7&signatory=649, staţeno 11. 3. 2011)

Příloha 6

Člen královské rady Petr Zmrzlík ze Svojšína vystupuje mezi svědky na listině Václava IV. z června 1408. (Viz. http://www.momca.uni-koeln.de/MOM-CA/show_charterDetail_Action.do?id=246307& block_id=142& signatory=1413, staţeno 11. 3. 2011)

Příloha 7

Listina z července 1414, na které vystupuje Petr Zmrzlík ze Svojšína jako člen královské rady. (Viz. http://www.mom-ca.unikoeln.de/MOM-CA/show_charterDetail_Action.do?id=246370&block_id= 145&signatory=1457, staţeno 11. 3. 2011)

Příloha 8

Tzv. Dekret kutnohorský. Úřední opis listiny pořízený pro Jana Husa 18. září 1414 a opatřený pečetí rektora praţské univerzity a notářskými znameními. (ČORENJ, Petr, VZDKČ, díl V., Praha – Litomyšl 2000, obr. příloha)

Příloha 9

Litoměřicko – třeboňská bible, jinak také Zmrzlíkovská z let 1411 –1414 (KRÁSA, Josef, České iluminované rukopisy 13./16. století, Praha 1990, s. 300, 302, 303)

Příloha 10



Titulní list s výjevy Geneze a rodovými znaky.



Král David s ţaltářem



Prorok Joel

Listina

ze září 1418, na které Petr

z Měkovic rozsuzují

spor

o městečko

Zmrzlík a Oneš

Smrdov. (Viz. http://

www.Mom-ca.uni-koeln.de/MOM-CA/show_charterDetail_Action. do?id=248612 &block_id=22&signatory=219, staţeno 11. 3. 2011)

Příloha 11

Osudová místa mincmistra Petra Zmrzlíka ze Svojšína na Starém Městě praţském

123



Tzv. Zmrzlíkův dům za kostelem sv. Jakuba (vlastní obrázek podle obrazového průvodce Panoramatické plány měst ČR: Praha Staré Město, Mariánské Lázně 1998)



Gotický vzhled kostela sv. Michaela Archanděla (ČORENJ, Petr, VZDKČ, díl V., Praha – Litomyšl 2000, s. 648)

Příloha 12

Listina z 25. listopadu 1426, kterou Petr a Jan Zmrzlíkové ze Svojšína uzavírají příměří s Oldřichem z Roţmberka (Viz. http:// www.mom-ca.uni-koeln.de/MOM-CA/show_charterDetail_Action.do?id= 636423 &block_id=10&signatory=348, staţeno 11. 3. 2011)

Příloha 13

Petr a Jan Zmrzlíkové ze Svojšína uzavírají příměří s Oldřichem z Roţmberka do dvou neděl, listina z 1. ledna 1429 (Viz. http:// www.mom-ca.uni-koeln.de/MOM-CA/show_charterDetail_Action.do? id=636432&block_id=10&signatory=359, staţeno 11. 3. 2011)

Příloha 14

Listina z 22. března 1430, na které Dětřich z Újezdce rozsuzuje spor mezi bratry Zmrzlíky ze Svojšína a Václavem z Michalovic. U listiny se zachovaly pečetě všch tří bratrů. ( Viz. http://www. mom-ca.uni-koeln.de/MOM-CA/show_charterDetail_Action.do?id=224564 &block_id=157&signatory=2470, staţeno 11. 3. 2011)

Příloha 15

Listina z 24. července 1450, kterou se Václav Zmrzlík ze Svojšína zavazuje dodrţovat příměří a smlouvu uzavřenou na Vildštejně (Viz. http://www.mom-ca.uni-koeln.de/MOM-CA/show_charter Detail_Action.do?id=636523&block_id=19&signatory=1898, staţeno 11. 3. 2011)

Příloha 16

Petr Zmrzlík ze Svojšína se svojí matkou Annou ze Šternberka se zavazují dodrţovat příměří a valdštejnskou smlouvu. Listina z 1. července 1450. (Viz. http://www.mom-ca.uni-koeln.de/MOM-CA/ show_charterDetail_Action.do?id=636532&block_id=22&signatory=1901, staţeno 11. 3. 2011)

124

Příloha 1

Erb vladyků ze Svojšína a Zmrzlíků ze Svojšína

Příloha 2

Kostel sv. Petra a Pavla ve Svojšíně

Průčelí kostela

Severní strana kostela

Sdruţená okna v románské věţi

Románský sloup a klenba v přízemí věţe

Průřez kostelní věţí s panskou tribunou a severní zeď

Půdorys kostela

Příloha 3

Listina kníţete Soběslava II. z roku 1175, kterou daruje klášteru v Plasech dva újezdy a směňuje některé statky

Příloha 4

Listina Soběslava II. z roku 1177, kterou daruje kladrubskému klášteru újezd při řece Mţi a pozemky při potocích Suchá a Trnová

Příloha 5

Pečeť s rodovým erbem. Poprvé se s ní setkáváme na listině z června 1323, kterou Beneda ze Svojšína vrací ves Ţichlovice plaskému klášteru

Příloha 6

Člen královské rady Petr Zmrzlík ze Svojšína vystupuje mezi svědky na listině Václava IV. z června 1408

Příloha 7

Listina z července 1414, na které vystupuje Petr Zmrzlík ze Svojšína jako člen královské rady

Příloha 8

Tzv. Dekret kutnohorský. Úřední opis listiny pořízený pro Jana Husa 18. září 1414 a opatřený pečetí rektora praţské univerzity a notářskými znameními

Příloha 9

Ukázky z Litoměřicko – třeboňské bible, jinak také Zmrzlíkovská z let 1411 –1414

Titulní list s výjevy Geneze a rodovými znaky

Král David s ţaltářem

Prorok Joel

Příloha 10

Listina ze září 1418, na které Petr Zmrzlík a Oneš z Měkovic rozsuzují spor o městečko Smrdov

Příloha 11

Osudová místa mincmistra Petra Zmrzlíka ze Svojšína na Starém Městě praţském

Tzv. Zmrzlíkův dům za kostelem sv. Jakuba

Gotický vzhled kostela sv. Michaela Archanděla

Příloha 12

Listina z 25. listopadu 1426, kterou Petr a Jan Zmrzlíkové ze Svojšína uzavírají příměří s Oldřichem z Roţmberka

Příloha 13

Petr a Jan Zmrzlíkové ze Svojšína uzavírají příměří s Oldřichem z Roţmberka do dvou neděl, z 1. ledna 1429

listina

Příloha 14

Listina z 22. března 1430, na které Dětřich z Újezdce rozsuzuje spor mezi bratry Zmrzlíky ze Svojšína a Václavem z Michalovic. U listiny se zachovaly pečetě všch tří bratrů.

Příloha 15

Listina z 24. července 1450, kterou se Václav Zmrzlík ze Svojšína

zavazuje

dodrţovat

uzavřenou na Vildštejně

příměří

a

smlouvu

Příloha 16

Petr Zmrzlík ze Svojšína se svojí matkou Annou ze Šternberka

se

zavazují

dodrţovat

příměří

a valdštejnskou smlouvu. Listina z 1. července 1450.