REUNION 18. – 25.7.2016
Naše cesta do St. Denis na Reunionu začala přepravou z letiště CDG v Paříži na letiště Orly. Na letišti CDG jsme bez problémů přešli z terminálu 2D do 1. patra terminálu 2F. Našli jsme zde přepážku Customer service ZONE4, ale pravděpodobně moc často lístky na "Le Bus Direct" nevydávají, protože úředník u přepážky se ptal kolegů nalevo i napravo, pak někam telefonoval a po 5 minutovém hovoru nám oznámil, že na přepravu zdarma nemáme nárok, protože jsme do Paříže neletěli s Air France, ale s ČSA. Nepomohla ani ukázka z textu na internetových stránkách Air France, kde se uvádí, že podmínkou pro udělení volné jízdenky je pouze, kam člověk letí, nikoli odkud. Takže údajně je nárok na volnou jízdenku pouze mezi dvěma lety Air France. Najít zastávku "Le Bus Direct" celkem nebyl problém, jen jsme se museli ptát, kde se kupují lístky. Ty prodává přímo řidič, cena 21 Euro na osobu, je možno platit i kartou. Zde nás potkala opět drobná nepříjemnost, namísto pro 3 lidi nám naúčtoval řidič lístky pro 6 lidí. Všimli jsme si toho až poté, co manželka potvrdila platbu kartou. Řidič nám po chvilce uvažování vrátil přeplatek v hotovosti, takže jsme nakonec využili neočekávané služby "cash back". Cesta pak trvala asi hodinu a na letišti Orly jsme měli 7 hodin času. Po příletu na Reunion jsme prohledali celou letištní halu, abychom našli stánek "Connection", ale hledali jsme marně. Když už se nás zmocňovala beznaděj, napadlo nás vyjít před letiště a s úlevou jsme našli stánek naproti letišti. Asi by bylo dobré pro další účastníky zdůraznit, že stánek je naproti letišti. Tam jsme si pěkně popovídali se zástupkyní místní cestovky, dostali jsme vše potřebné na cestu včetně mapy a voucherů na ubytování. Probrali jsme plánované výlety a vyrazili k půjčovně aut, kterou jsme již našli bez problémů. Zde opět probíhalo vše bez problémů, až do chvíle než jsme měli zaplatit kartou garanci 700 Euro. Měli jsme dvě karty od různých bank (Česká spořitelna a Mbank). Ani jednou kartou se nám nepodařilo garanci uhradit. Nakonec jsme se dohodli na složení garance ve výši 100 Euro v
hotovosti. Zaplacení 105 Euro (taxa za půjčení a pojištění) následně již proběhlo bez problému platební kartou. Při vrácení auta na konci pobytu byla u přepážky jiná pracovnice a garanci v hotovosti nám nevrátila, tvrdila že vrácení nastane automaticky, ale zatím jsme nic neobdrželi. Takže cca v 8 hodin ráno jsme naložili zavazadla do auta a vyrazili za dobrodružstvím. Vzali jsme si navigaci s mapami Evropy a překvapivě fungovala i pro Reunion. Předem jsem měl sepsané GPS souřadnice hotelů a zajímavých míst pro výlety, takže vyhledávání bylo bez problémů. Chtěli jsme začít návštěvou Cascade Niagara kousek od St. Denis, ale asi kilometr před koncem byla uzavřená silnice a nově ji betonovali. Takže jsme zaparkovali auto mezi vozidla stavby a vyrazili k vodopádu pěšky. Slunce a modrá obloha v kombinaci s vodopádem nám začalo vracet dobrou náladu, zážitek to byl úchvatný a umocněný ještě setkáním s chameleonem, zpět jsme vyrazili podél vody, cesta lemovaná obrovskými bambusy a barevnými květy byla úžasná. Auto nám naštěstí zatím nezabetonovali a tak vše bylo veselejší. Cestou do kráteru Salaze jsme si vytipovali podle Google mapy Carrefour, kde jsme plánovali nákup pití a potravin. Obrovské nákupní centrum, ale bylo z nám neznámých důvodů zavřeno. Začali jsme tedy stoupat do Salaze a cestou vyhlíželi obchod, ale viděli jsme kdeco, ale obchod žádný. Ale nakonec jsme se dočkali a přímo u silnice v jednom městečku jsme nakoupili nejnutnější, včetně nože, který jsme si zapomněli vzít.
Od této chvíle jsme již plně vychutnávali neuvěřitelné přírodní krásy ostrova, strmé zelené hory s vodopády, kaňony s proudící vodou a bez problémů jsme dojeli k prvnímu hotelu na cestě v Salazii. Na ubytování bylo ještě brzy, takže jsme se jen zastavili a vyrazili na první tůru k pitonu d´Anchaing. Před výletem jsme se posilnili, cestou jsme posbírali zralé mandarinky a zdolali prvním 700 výškových metrů na trase 5 km. Naskytly se nám nádherné výhledy do kráteru Salaze, jen nebe již nebylo blankytně modré, ale zahalené mraky na úrovni vrcholů hor. Ubytování super a uvítali jsme přímotopy pro dosušení oblečení a ohřátí pokoje. Večeře v hotelu s místními specialitami byla výborná. Již v noci jsme slyšeli bubnování deště na střeše a kapání vody v krbu a to nevěstilo nic dobrého. Nízké šedé mraky všude a stálý déšť nás provázeli při odjezdu ze Salaze. Když jsme dojeli k pobřeží déšť ustal, ale stoupání zpět do hor k vodopádům Takamaka nás vrátilo zpět do deště. Na vyhlídku jsme dojeli, ale mlha, silný déšť a vítr nám umožnili jen krátký pohled do údolí, kde jsme někde v mlze zahlédli vodopád. Takamaka podle prospektů …
… a při naší návštěvě
Usoudili jsme, že návštěva Grand Etang a pralesa Bélouve v tomto počasí nemá smysl a řešili jsme co dělat. Nálada pod bodem mrazu, tiše a později i hlasitě jsme proklínali neznámého autora cestopisu o Reunionu, který psal, že se jedná o ostrov plný slunce a jen občas zaprší a za chvíli se opět vyjasní. Navíc, že období našeho pobytu je období sucha, jak to asi vypadá v období dešťů? Nakonec jsme usoudili, že jediná možnost je pobřeží. Podle mapy jsme usoudili, že vyrazíme k pitonu St. Rouse a půjdeme podél pobřeží k Anse des Cascades. Lávové pobřeží s ocelovými mraky a obrovskými vlnami přineslo další zajímavé zážitky včetně setkání s mnoha kraby a tak jsme s několika přeháňkami dorazili až k vodopádu, kde se přihnala další přeháňka. Zpátky k autu jsme již šli po silnici a asi kilometr od auta nás dostihla přeháňka, naštěstí přímo u hospody, kde jsme si mohli aspoň dát pivo a džus. Ale přeháňka se nepřehnala a lilo stále stejně, takže jsme nakonec v dešti dorazili k autu zcela promočeni.
Hotel Ferme du Pommeau jsem našli bez problémů a po ubytování jsem zjistili, že kromě nás je tam snad jen jedna další rodina. U hotelu krásný bazén, ale déšť nepřestával a teplota moc nepřesahovala 10°C, takže na koupání jsme neměli ani pomyšlení, ale naštěstí v hotelu bylo tepelné čerpadlo, které nás zahřálo a mohli jsme usušit mokré věci. Večere opět s místními specialitami včetně rumu s nakládaným ovocem. To nám trochu zvedlo náladu, ale déšť stále neustával. Další den jsme měli v plánu vyrazit na vulkán a piton de la Furnaise. Celou noc pršelo a déšť nepřestával ani ráno. Vyrazili jsme k sopce s nadějí, že se v 2500 metrech dostaneme nad mraky a cestou se dokonce i na chvíli vyjasnilo, ale po příjezdu na parkoviště Pas de Bellecombe už zase lilo. Takže jsme se otočili, absolvovali 5 km neuvěřitelně rozbité cesty a podle předpovědi počasí vyrazili na jih k moři do St. Pierre. kde by mělo být podstatně lépe. A skutečně, od Le
Tampon již nepršelo a trochu se vyjasňovalo. Dojeli jsme do St. Pierre, teplota okolo 25°C a bez deště, prošli jsme přístav a městečko a začala se objevovat i modrá obloha. Dali jsme si zmrzlinu a po obědě vyrazili na pláž, kde již prosvítalo slunce. Nakonec jsme se i vykoupali a pro změnu mohli obdivovat pomocí brýlí a šnorchlů podvodní krásu ostrova. Další fantastický zážitek, desítky ryb a korálů mezi lávovými kameny v hloubce okolo 1 metru.
Večer jsme se vrátili do hotelu Les Geranium, kde už také přestalo pršet a obloha se vyjasnili a poprvé jsme mohli spatřit nejvyšší hory okolo kráteru Cilaos. Po ubytování jsme vyrazili na obhlídku městečka, objevili pizzerii a objednali si pizzu. Opět s místními specialitami.
Další den jsme opět vyrazili k vulkánu, dole již bylo slunečno a modré nebe, ale nad horami a sopkou byly mraky. Parkoviště u vulkánu již bylo zahaleno mlhou a celou cestu až k vrcholu piton
de la Furnaise bylo vidět maximálně na 100 metrů. Z okraje kráteru jsem viděli jen mlhu, ale sopka na sebe přesto upozornila alespoň akusticky a pozdravila nás. Cestou zpátky jsme již jeli do St. Pierre dle plánu, na pobřeží opět svítilo slunce a tak jsme se před výjezdem 400 zatáčkami do Cilaos opět vykoupali a rohlédli podmořské akvárium. Tepelnou pohodu na slunci tentokrát narušoval silný a poměrně studený vítr. Do hotelu Vieux Cep jsme dorazili po 18 hodině, takže krásný venkovní bazén jsme v 15°C nevyužili. Další den ráno nás přivítalo krásné počasí a tak jsme mohli užít nejnáročnější a nekrásnější tůru na nejvyšší horu piton des Neiges. Cestou jsme překonali téměř 2000 výškových metrů a postupně si užívali výhledů do Cilaos a na okolní horské hřebeny. Po 4 hodinách strmého stoupání jsme v poledne dorazili do vysněného cíle. Odměnou byly fantastické výhledy do kráteru Cilaos, jen kráter Salaze byl zahalen bílými mraky. Po tříhodinovém sestupu z výšky 3070 mnm
jsme dorazili k autu po 16 hodině, mraky se již rozptýlily i v Cilaos, a my jsme vydali přes St. Pierre do hotelu L´Orky Mel. Dorazili jsme za soumraku a překvapilo nás, že se jedná spíše penzion bez restaurace, ale pro změnu s mikrovlnou troubou, vařičem a pračkou. Vzhledem k tomu, že v tomto období je většina restaurací uzavřena, bylo by dobré o této skutečnosti informovat, abychom si případně nakoupili zásoby na večer. Majitelka hotelu nám pouze francouzsky popsala cestu do
hotelu s restaurací cca 3 km vzdálenou, kterou jsme potmě s trochou obtíží nakonec našli. V hotelu nebyl nikdo ubytovaný, přesto nám uvařili, i když jsme byli jediní návštěvníci. Další den jsme se paradoxně od moře vrátili zpět do hor a vyrazili na Belvedere de Bois Court a sestoupili ke Grand Bassin. Počasí nádherné, jen mraky opět na vrcholcích kopců.
Poměrně náročný sestup o 700 výškových metrů byl zpříjemněn krásnými výhledy na Grand Bassin a okolní hory a údolí. Po sestupu do vesničky jsme dorazili k řece, ale nenašli jsme vodopád,
na který jsme celou cestu koukali. Až cestou zpět jsme zjistili, že cesta k vodopádu pokračuje přes
řeku, ale na břehu jsme žádný ukazatel nenašli. Opět tradiční zástavka na cestě do L´Orky Mel na oblíbeném místě na pláži v St. Pierre.
Předposlední den jsme vyrazili nejprve autem na vyhlídku Le Maido do kráteru Mafate. Při stoupání do 2200 mnm jsme sledovali jak se vrchol hor zahaluje do mraků a rozhraní bylo přímo v místě kam jsme směřovali. A skutečně, když jsme dorazili na Le Maido směrem na východ byla
modrá obloha, ale na západ mraky. Stihli jsme to na poslední chvíli a po rozptýlení mlhy nám byl umožněn neopakovatelný pohled do zeleného kráteru Mafate s rozsetými vesničkami mezi skalními průrvami. Na kochání jsme měli asi pět minut, pak se zatáhla šedobílá opona a výhled se
ztratil. Cestou do hotelu Alamanda jsem se ještě zastavili u dvou jezer s vodopády Bassin
Cormoran. Další neuvěřitelné dílo nepřekonatelné přírody. Ještě jsme našli krásnou pláž u Saint Gilles, užili si asi tři hodiny slunečního svitu a mořských akvárií. U hotelu kousek od pláží jsme konečně navečer využili i bazén, stihli ještě západ slunce nad mořem a vychutnali poslední večeři na Reunionu.
Ráno jsme vyrazili k letišti, dost nás překvapila zácpa na dálnici asi 10 km přes St. Denis, kde jsem ztratili asi 20 minut, ale po příjezdu do města se doprava zrychlila, takže jsme stačili ještě dotankovat a včas vrátit auto v půjčovně. Zajímavá skutečnost je, že po celém ostrově u všech benzínových pump je stejná cena benzínu 1,31 Eura za litr. Vzhledem k velmi členitým silnicím a prudkým stoupáním se zatáčkami je potřeba u aut z půjčovny s obsahem do 1000 ccm se spotřebou okolo 8 litrů benzínu na 100 km.
Poslední zajímavý zážitek jsme měli při mezipřistání na Mauriciu. Měli jsme asi 7 hodin na přestup a šli jsme dle směrových tabulí na letišti k tranzitu. U přepážky pro tranzit nám úřednice nabídla jestli se nechceme podívat na ostrov. Souhlasili jsme, tak nás poslala k výstupu na letiště. Poté co jsme se dostali na řadu, nám jiná úřednice řekla, že když nemáme na Mauriciu ubytování v hotelu, musíme na tranzit. Když jsme se vrátili k původní přepážce pro tranzit, bylo nám jinou úředníci opět nabídnuto zda nechceme mimo letiště. Poté co jsme vylíčili, co jsme již absolvovali, tak někam zavolala, počkali jsme asi 10 minut, než pro nás přišel další úředník. Ten nás opět odvedl k přepážce pro výstup a zde jsme do pasu dostali vízum pro návštěvu ostrova. Tak jsme si
užili asi tří kilometrové procházky okolo letiště, při které jsme se přesvědčili, že se zde jezdí opravdu
vlevo a mají zde zajímavé ptáky budovatele a zbytek času jsme strávili na lavičkách před letištěm.
