Restaurování a konzervování

Projekt oblasti podpory OP VK „Další vzdělávání pracovníků kulturních institucí Královéhradeckého kraje“

Restaurování a konzervování sbírek muzejní povahy – textil Zuzana Červenková

metodika přednášky


Úvod

Rozdělení textilních vláken

Předměty zhotovené z textilií patří mezi nejcitlivější a tím nejchoulostivější sbírky, uložené ve fondech muzeí, galerií a samozřejmě i památkových objektů. Z tohoto důvodu je nutné k nim přistupovat velmi šetrně a promyšleně. Zvolení vhodného způsobu ošetření, uložení a případného vystavení textilního sbírkového předmětu je závislé na jeho základním materiálovém zhodnocení a určení.

A) přírodní, B) chemická, C) hutnická Přírodní vlákna jsou vlákna z přírodních organických látek rostlinného a živočišného původu, i látek anorganických, minerálních. Vlákna se získávají mechanicky. Chemická vlákna jsou vlákna vyrobená z přírodních a syntetických polymerů chemickou technologií.

rostlinná

Přírodní živočišná

ze semen

bavlna, kapok

ze stonků

len, konopí, juta, ramie

z listů

sisal, manilské konopí, novozélandský len

z plodů

kokos

vlna

ovčí, mohérová, kašmírová, velbloudí, alpaková

chlupy

zaječí, králičí, hovězí, kozí

žíně

koňské

přírodní hedvábí

pravé, plané, lasturové

minerální z přírodních polymerů

azbest celulosová

z regenerované celulosy (viskozová, měd'natá), z derivátů celulosy (acetátová), papír

z rostlinných bílkovin

arašídová, sojová

z živočišných bílkovin

kaseinová, keratinová, kolagenová, fibroinová polyamidová polyesterová polyvinylchloridová

Chemická ze syntetických polymerů

polyakrylonitrilová polypropylenová polyvinylalkoholová polyurethanová kopolymerní

Hutnická

z přírodních a syntetických latexů

pryžová

z kovů

hliníková, měděná, ocelová, zlatá, stříbrná, mosazná

z nekovů

skleněná, strusková, lávová, čedičová

Restaurování a konzervování sbírek muzejní povahy – textil

3


Z přírodních surovin se používá celulóza – dřevo, lintr – krátkovláknitá bavlna, u syntetických polymerů suroviny jako uhlí, nafta, dehet apod. Výroba chemických vláken je velmi rychle rozvíjející se obor, my se soustředíme na vlákna, která se vyráběla a používala přibližně do poloviny 20. století. Hutnická vlákna jsou vyrobena z nepolymerních vláken získávaných z taveniny základní suroviny. Dělíme je na vlákna kovová – vlákna z drahých kovů, mosazi, ocelová, příp. i z jiných kovů. A vlákna minerální – skleněná, keramická, čedičová apod.

Textilní materiály nejčastěji používané na sbírkových předmětech Přírodní, rostlinné, ze semen – bavlna Bavlna je doložena již 4000 – 3000 let př.n.l. v Indii, v 8. stol. př.n.l. v Mexiku a kolem počátku našeho letopočtu v Egyptě a Středomoří. V Evropě je její pěstování doloženo v 10. stol. ve Španělsku. V 18. stol. se začalo její zpracovávání rozšiřovat i v Evropě (v roce 1783 to bylo pouze 4,4 % a o 100 let později již 73 % z celkové spotřeby textilních vláken). Vlákno je získávané za semene. Je jednobuněčné o délce 25–60 mm a tloušťce 12–16 mikronů. Má ledvinovitý průřez s dutinou, stáčí se do tvaru stužky, obsahuje 94 % celulózy. Bavlna dobře přijímá vlhkost, je hořlavá, působením teplot nad 200 °C hnědne, není příliš odolná vůči chemikáliím. Přírodní, rostlinné, ze stonků – len Len je považován za nejstarší pěstovanou vláknitou rostlinu, zpracování lnu je doloženo již v mladší době kamenné.

Vlákno získáváme ze stonku lnu spřadného rosením nebo máčením, tím nastává hnilobný proces, při kterém dojde k uvolnění vláken od ostatních pletiv. Lámáním se rozdrtí dřevnaté jádro, potěráním se dřevnaté jádro odstraní a vochlováním se vlákno rozštěpí na jemnější vlákna a oddělí se krátká poškozená a pocuchaná vlákna (koudel). Délka vláken je 30–80 cm, tloušťka 30–65 mikronů. Příčný řez je pěti nebo šestiúhelník, na vlákně jsou charakteristická kolénka a příčné rýhy. Lněné vlákno obsahuje


4


70–88 % celulózy. Dobře přijímá vlhkost, je hořlavé, hnědne nad 220 °C, málo odolné vůči kyselinám.

Její vlákna jsou dlouhá 40–400 mm, tloušťka 10–70 mikronů. Vlákno se skládá z kutikuly, která tvoří šupinatý povrch vlákna, kortexu, tj. jádra vlákna a dřeně, uložené v centrální dutině. Podstatou vlákna je kreatin.Vlna je pevná, tažná, dobře přijímá vlhkost, má výborné tepelně izolační vlastnosti. Tvárnost při teplotě nad 100 °C je nejlepší ze všech textilních materiálů. Je velmi odolná vůči kyselinám, v louzích se narušuje, ve vodě nabobtnává. Křehne při 100 °C, hoří až při 205 °C.

Přírodní, živočišné, ze srstí obratlovců – vlna Vlna – do této skupiny patří celá řada různých druhů vln, které se liší svým charakterem, i když základní vlastnosti jsou velmi podobné. Ovčí vlna je z našeho pohledu nejvýznamnější, používala se jako textilní surovina již kolem roku 4000 př.n.l.


5


Přírodní, živočišné, ze sekretů hmyzu – pravé hedvábí Pravé hedvábí je původem z Číny, používáno bylo již 4000 let př.n.l. V Čechách byl doložen chov bource morušového od roku 1627 (zakladatelem byl Albrecht z Valdštejna). Je to nekonečné přírodní dvojvlákno získané z kokonů bource morušového. Může dosahovat délky až několika km, použitelné je ale jen 600–1200 m ze střední vrstvy. Tloušťka vlákna je 18–24 mikronů. Průřez je trojúhelníkový.Základními složkami je fibroin (73 %) a sericin (25 %), ten se rozpustí v alkáliích (mýdle) a dvojvlákno se rozdělí na dvě samostatná vlákna. Při tomto odkližování ztrácí vlákno na hmotnosti. Toto se vyrovnává zatěžováním hedvábí, které se provádí cíničitými solemi (od pol.19 stol.). Za vlhka se snižuje pevnost a pružnost vlákna. Křehne při 170 °C (nepoškozené vlákno).

Chemická vlákna Historie výroby chemických vláken se datuje do 19. století. První myšlenky a pokusy na vytvoření vláken, která by napodobila vlákna přírodní, vznikly již v 17. století. O průmyslové výrobě však můžeme hovořit až v 1 polovině 20. století.

Počátek výroby některých chemických vláken Chemická vlákna rostlinná, při jejich výrobě se používá celulóza 1892 – viskózová vlákna 1897 – měďnaté hedvábí (před polyamidem se používalo k výrobě punčoch) 1921 – acetátové hedvábí 1950 – triacetátové hedvábí Chemická vlákna ze syntetických polymerů 1931 – polyvinylchloridová vlákna (PVC) 1937 – polyamid 6.6 (NYLON) 1938 – polyamid 6 (PERLON) 1942 – polyakrylonitrilové vlákno 1948 – polyester (TERYLENE) 1959 – polypropylén


6


Tato data se týkají zavedení jednotlivých vláken do výroby a tím jejich rozšíření na trhu. Největší vývoj nastal až v 50 – 60 letech 20. století, kdy se rozšířila výroba dalších typů vláken. Chemická vlákna se vyrábějí vytlačováním roztoku polymeru nebo jeho taveniny přes trysku do prostředí (zvlákňovaní lázeň, horký vzduch apod.) ve kterém koagulují nebo tuhnou, poté dochází k dalšímu zpracování, při kterém dostává vlákno textilní vlastnosti. Chemická vlákna se obvykle vyrábějí ve dvou základních útvarech. Jako nekonečná vlákna nebo střiž (ta je vhodná pro směsování).

Vlákna hutnická Vlákna ze zlata, stříbra a mědi, která sloužila k ozdobným účelům, se vyráběla již ve starověku (Babylónie, Egypt, Čína). Významnými středisky výroby v Evropě byly v 15. a 16. století Itálie, Francie, Španělsko. Dracoun je nit ve zlaté nebo stříbrné barevnosti, která vzniká obtáčením tenkého kovového pásku (zlato, stříbro, slitiny kovů, ale nejčastěji jako pozlacená nebo postříbřená měď) kolem středové nitě (nejčastěji bavlna len). Leónské nitě jsou téměř shodné s dracounem, jen k obtočení středové nitě je použit drátek.


7


Základní vazby textilních materiálů

Keprová vazba tvoří na tkanině šikmé řádky, je o něco méně pevná, je měkčí a pružnější. Z bavlněných tkanin se s ní nejčastěji setkáme u barchetů, cajků, z hedvábných např. twill, u vlněných je to kašmír, loden. Velmi se používají také odvozené keprové vazby.

Pro správné zhodnocení textilního sbírkového předmětu je nutné určení alespoň základních vazeb tkanin. Každá tkanina vzniká provázáním dvou soustav nití, útkové a osnovní.Tkaniny se tkají základními, odvozenými a smíšenými vazbami. Všechny vazby tkanin vycházejí ze tří základních a tj. plátnové, keprové a atlasové. Vazba má velký vliv na vlastnosti tkaniny a to hlavně na tvar povrchu, pevnosti, hřejivosti a srážlivosti.

Plátnová vazba je nejjednodušší, osnova a útek se váží v každém bodě, má velkou pevnost, ale také mačkavost. Stkáme se s ní velmi často u bavlněných tkanin – organda, etamín, batist, flanel, popelín, ryps (odvozená plátnová vazba), také u hedvábných – mušelín, taft, šantung, krepžoržet, apod. Samozřejmě i u vlny a ostatních materiálů se s touto vazbou setkáme velice často.

Atlasová vazba vazní body jsou nepravidelně rozloženy a nesmějí se dotýkat, tkaniny mají hladký povrch, pevnost je menší, pružnost větší. Příklady bavlněných látek – klot, bavlněný satén, dyftýn, hedvábné látky – satén (atlas), krepsatén, brokát.


8


Pleteniny jsou samostatnou kapitolou, rozeznáváme pleteniny zátažné a osnovní – ta je tvořena proplétáním oček z osnovy, nejde téměř párat. Pleteniny se vyrábějí téměř ze všech druhů materiálů. Základními znalostmi o materiálu a vazbě se řídíme vždy při čištění textilního sbírkového předmětu, při jeho uložení nebo vystavení. Tyto znalosti jsou také základem při jeho určení a historickém zhodnocení.

Péče o textilní sbírky

Toto jsou jen základní vazby, které mají mnoho odvozených i kombinovaných vazeb, někdy je i pro odborníka problém jejich přesné určení. Každá vazba má jiné vlastnosti, v případě čištění a případném doplňování poškozených míst sbírkového předmětu je nutné tyto vlastnosti znát.

Jak jsme již říkali textilie patří k nejcitlivějším sbírkovým materiálům. Jsou velice citlivé na světlo, vyžadují přesně udržovanou relativní vlhkost a teplotu. Jsou náchylné k poškození špínou, hmyzem, plísněmi, chemickými látkami a oděrem. Nejčastější příčiny poškození textilních sbírek jsou nešetrné zacházení s exponáty, nevhodné metody jejich uložení a vystavení, chemické změny v materiálu samotném (zvlášť u zatěžovaného hedvábí) a chemické změny v materiálu v důsledku kontaktu s jinými materiály (prach, nevhodné kontaktní materiály při uložení i vystavení), poškození škůdci a plísněmi. Každý textilní (a nejen textilní) předmět před uložením v depozitářích i před vystavením musí být čistý. To je nej-


9


základnější pravidlo, které je nutné dodržet. Anorganické nečistoty usazené mezi vlákny poškozují při každém pohybu předmětu tato vlákna oděrem, organické nečistoty podporují vznik plísní a napadení škůdci. Hedvábné materiály, barvené vlny, předměty ze lnu a bavlny s barevnou výšivkou, krajkou nebo aplikacemi a předměty poškozené lze očistit pouze jemným štětcem nebo odsátím s malým výkonem přes síť napnutou v rámu. Složitější zásah musí provést odborný restaurátor textilu. Nepoškozenou nebarvenou bavlnu a len lze vyprat v roztoku destilované vody a anioaktivního tenzidu (např. Syntapon, Altapon, 1,5 g na 1l destil. vody, 30 °C,). Doporučuji také zvážit nutnost žehlení, neboť i to do určité míry poškozuje vlákno. Nutná je také pravidelná kontrola případného napadení uložených předmětů škůdci a plísněmi. Čistotou a pravidelným ošetřením ( např. plynováním depozitářů) je možné těmto jevům předejít. Poškozený textilní předmět patří do rukou odborného restaurátora textilu. Ten zhodnotí materiál, míru poškození a určí nejvhodnější způsob restaurátorského zásahu pro ten konkrétní předmět. Do té doby je vhodné předmět probalit do papíru (nejlépe odkyseleného) a zabalit do neběleného plátna.

Vybavení depozitářů Textilní předmět by měl být v kontaktu pouze s ,,bezpečnými materiály“, tj. s materiály chemicky pasivními. U textilu doporučuji odkyselený papír, nebělené bavlněné plátno. Nepřípustné, ale stále oblíbené jsou polyetylénové pytle – přitahují prach a zabraňují předmětu dýchat. Na výrobu úložného mobiliáře jsou nejvhodnější kovy povrstvené práškovými barvami. Neupravené dřevo (zvlášť dub, třešeň,jilm, kaštan, lípa, jedle), dřevotříska,

nebo překližka jsou považovány za nevhodné materiály pro uložení textilií.

Vhodné klimatické podmínky pro depozitáře Světlo je jedním z hlavních příčin poškození textilií. Pro depozitáře by mělo platit úplné zamezení přístupu světla, snížení prašnosti na minimum (pravidelný úklid bez použití chemických čistících prostředků), ideální teplota je 5–10 °C, doporučená teplota s ohledem na pracovníky je 15–20 °C bez prudkého kolísání. Doporučená relativní vlhkost vzduchu (RH) je 45–55%. Vyšší RH (nad 66%) způsobuje urychlení chemických reakcí a značně zvyšuje riziko biologického napadení. Nízká RH (pod 40%) způsobuje přeschnutí vláken, vlákna ztrácí pružnost a křehnou. Je samozřejmé, že během roku dochází ke změnám teploty a vlhkosti vlivem roční doby a počasí, tato kolísání by však neměla být prudká. Doporučuji stálé sledování těchto hodnot. Způsoby uložení v depozitáři Pokud není nutný restaurátorský zásah, je předmět připraven pro uložení v depozitáři. Evidenční štítek, ještě lépe nebělený tkaloun s číslem, přišijeme k předmětu co nejslabší jehlou nití (doporučuji nebělenou bavlněnou a měkkou stehovku). V žádném případě není možné použití špendlíků, samolepek apod. Samozřejmostí by měl být kvalitní evidenční popis a fotodokumentace – především díky ní není nutné předměty při práci vybalovat a manipulovat s nimi. Při každé manipulaci může dojít k dalšímu poškození. Uložení jednotlivých předmětů je opět závislé na jejich materiálovém zhodnocení a poškození, je nutné odstranit případné špendlíky, zbytky vlasců po neodborném a nevhodném vystavení. Předměty uložené naplocho (jen v malé vrstvě) proložíme odkyseleným papírem, zvlášť dbáme na případné ohyby, vše znovu překryjeme neběleným bavlněným plátnem. Toto uložení doporučuji také pro oděvní součástky


10


ze zatěžovaného hedvábí a poškozené předměty. Takto uložené předměty je nutné každé 2–3 roky překládat a měnit jejich přehyby. Rozměrnější prapory, stuhy a plošné textilie je možné navinout na roli, zabalenou v plátně nebo odkyseleném papíře. Při navíjení je předmět proložen odkys. papírem, po navinutí je vše zabaleno do neběl. plátna. Trojrozměrné předměty a oděvní součástky, které jsou v dobrém stavu, je možné zavěsit na vhodné ramínko (ne plastové). V tomto případě je nutné značné obalení ramínka a proložení předmětu odkys. papírem. Každý předmět musí mít svůj vhodný obal z neběl. plátna. Je nutné také připomenout negativní vliv sbírkových předmětů z vlny( vylučuje sloučeniny síry) na ostatní textilie, zvlášť hedvábné. Doporučuji neukládat těsně u sebe. Zcela nevhodné je také uložení předmětů z jiných materiálů v depozitářích textilu. Tyto materiály mohou také po chemické stránce negativně působit na textilie, či součásti textilií (kovové součástky,dracounové krajky apod.).

Způsoby vystavení Textilní objekty mohou být vystaveny těmito způsoby: ve vodorovné poloze (naplocho), zavěšením, nebo na trojrozměrných figurínách. Jaký způsob vystavení zvolit, závisí na stavu a typu předmětu, a platí pro něj stejné zásady jako pro uložení v depozitáři. U restaurovaných předmětů by měl, jak uložení tak vystavení, určovat restaurátor a toto by mělo být součástí restaurátorské zprávy. Cílem expozice i krátkodobé výstavy, samozřejmě je, co nejvíce zaujmout návštěvníka. To ale nemusí být vždy v souladu se zásadami vhodného zacházení s textilními sbírkovými předměty, rozhodujícím faktorem při vystavení je vždy ochrana předmětu. Při instalaci není možné, v žádném případě, použít špendlíky, vlasce, oboustrannou lepící pásku.

Vždy je možné vymyslet pro ten konkrétní předmět vhodné vystavení, v závislosti na mobiliáři i výtvarném záměru. Ploché textilie je možné vystavit rozložené ve vitrínách. Velké, např. prapory, na nakloněných rovinách, potažených vlasovou textilií, která zabrání pohybu předmětu. Trojrozměrné předměty je možné vystavit na různých podpůrných podstavcích, případně je možné tyto předměty vhodně ,,vycpat“ odkys. papírem. Oděvy novější (zhruba od 30. let 20. stol.) je možné vystavit na vhodných (výškově menších) figurínách. U starších oděvů toto není možné, jak z důvodu kontaktního materiálu, tak i z důvodu proporcionálních. Pro tyto případy doporučuji buď zhotovení textilní figuríny na míru předmětu, nebo tyče na podstavci, v horní části s ramínkem, a oděv na tomto podstavci ,, vycpat“ odkys. papírem. Tímto způsobem je možné docílit i vhodného dobového tvarování oděvu ( krinolíny, turnýry apod.). Textilní sbírkové předměty by měly být vystaveny vždy ve vitrínách. Textilní předměty, které jsou součástí interiérů památkových objektů a nelze je vystavit ve vitrínách (čalouny, závěsy, ubrusy apod.), je nutné chránit co nejvíc před světlem – UV fólie+zatemnění oken vhodnou textilií, ideální je dosažení 50lux.. Nutné je také časté odstranění prachu štětcem nebo odsátím vysavačem s malým výkonem přes síť nataženou v rámu. V tomto případě je však nutné počítat s tím, že se degradace textilního materiálu jen zpomalí. Je namístě připomenout, že pomalá manipulace je základem odborné práce a rukavice by měly být samozřejmostí.


11


Klimatické podmínky pro výstavy a expozice I pro výstavy a expozice je nutné dodržení vhodných klimatických podmínek. Ty jsou shodné s podmínkami v depozitáři textilu tj. 15–20 °C, 45–55 % RH, co nejnižší prašnost. Světelnost je nutné dodržet do 50 lux.

Závěr

Kolektiv autorů: Péče o textilní sbírky, STOP 2006 Depozitáře – Obecné zásady, Markéta Škrdlantová: Textilní materiály – příčiny poškození a vhodné podmínky pro uložení v depozitářích, STOP 2006 Textil v muzeu, identifikace historického oděvu a textilií, Petr Nesadil: Složení a vlastnosti textilních materiálů, Technické muzeum v Brně 2008 Kolektiv autorů: Textil v muzeu, soubor statí k problematice textil v depozitáři, Technické muzeum v Brně 2009 Kolektiv autorů: Textil v muzeu, soubor statí k problematice oděvní doplňky – péče – průzkum – prezentace, Technické muzeum v Brně 2010

Toto byl jen minimální základ informací, spojených s problematikou ochrany textilních sbírkových fondů. Jak bylo již několikrát zdůrazněno, textilní sbírkové předměty jsou velice citlivé na manipulaci, podmínky uložení i vystavení a každý prohřešek proti daným režimům je může nenávratně poškodit.

Literatura Miroslav Burian, Oldřich Myšinský: Oděvní materiál, SNTL 1973 Miroslav Burian, Jaroslav Matásek: Oděvní materiály, SNTL 1980 Základy muzejní konzervace, Anna Michálková: Konzervovanie textilních zbierkových predmetov, Moravské muzeum v Brně 1989 Kolektiv autorů: Restaurování textilií, co může chemik – technolog nabídnout textilním restaurátorům, STOP 2004 Dana Veselská: Krajky ze Židovského muzea v Praze, Židovské muzeum v Praze 2004 Kolektiv autorů: Restaurování textilních materiálů, historie a současnost, STOP 2005


12



13

Restaurování a konzervování sbírek muzejní povahy – textil metodika přednášky Zuzana Červenková restaurátorka textilu Restaurátorská Dílna Bakov 10, 547 01 Náchod e-mail: [email protected] www.restaurovani-cervenkova.cz

Muzeum východních Čech v Hradci Králové Eliščino nábřeží 465, 500 01 Hradec Králové 1 tel.: +420 495 512 391, +420 495 512 392 e-mail: [email protected] www.muzeumhk.cz

Restaurování a konzervování

Recommend Documents