Renesanční filosofie • „znovuzrození“ člověka, doba duchovních a sociálních proměn ve 14. až 16. století. Jejich výrazem jsou humanismus, reformace a renesanční filozofie. • Renesanci můžeme charakterizovat proměnami komunikace. Komunikuje se s minulostí (objev antiky), vesmírem (heliocentrismu), přírodou živou i neživou (krevní oběh, pitvy), Bohem (reformace). Komunikuje se s lidmi silou (střelný prach) i myšlenkami (knihtisk). To nové oproti středověku lze vystihnout pojmy: • naturalismus - vztah k přírodě, odmítání askeze • senzualismus - smyslovost, empirickou zkušenost • panteismus - spojení Boha a přírody • antropocentrismus - člověk je středobodem vesmíru • racionalismus - rozumové ovládnutí skutečnosti • spojení vědy s filozofií
Renesanční „přírodní“ filosofie Německý filosof Mikuláš Kusánský (1401- 1464) diplomat a teolog Obměňuje v nich otázku, kterou si položil již ve spise „ O učené nevědomosti“: co je Bůh a je možné ho pochopit? Vychází z pojmu nekonečnosti a vymezuje 3 základní jsoucna: • Bůh je absolutní nekonečno • Svět je odvozené nekonečno • Jednotlivé věci jsou konečné. Kusánský vytvořil hypotézu o pohybu Země. Universum a svět objevil jako objekt vědy, na který lze aplikovat matematiku. • „Bůh není ztotožňován s přírodou, ale příroda, svět je zahrnut v Bohu.“ • „Nikoliv Země, ale Bůh je centrem všech sfér.“ • „Svět je nejkrásnější boží výtvor.“ • „Bůh užil aritmetiky, geometrie a zároveň hudby a astronomie při stvoření světa.“ • „Bůh nestvořil svět bez plánů, nýbrž na základě matematických principů“
Kosmologie • Prvním zastáncem heliocentrismu byl Mikuláš Koperník (1473 –1543), významný polský astronom, který měl důvodné obavy z pronásledování ze strany církve, a proto dovolil zveřejnit své myšlenky teprve v r. 1543, kdy už umíral. Jeho kniha se jmenuje „O pohybech nebeských těles“. • „Země je součástí nebe, je také nebeské těleso.“ • „Země se pohybuje kolem své osy a jako ostatní planety se pohybuje kolem Slunce.“ • „Slunce je v klidu a je středem vesmíru.“ • geocentrismus x heliocentrismus
Giordano Bruno (1548 –1600).
• • • •
Dostal se do konfliktu s inkvizicí, protože vyjadřoval pochybnosti o dogmatu Trojice. Celý život byl pronásledován a po osmi letech vězení byl upálen. „Vynášíte nade mnou rozsudek s větším strachem, než s jakým já vás poslouchám“ Brunovo líčení vesmíru je víc básnické než vědecky doložené. „Slunce je středem jen naší sluneční soustavy.“ „Vesmír není stvořen, existuje věčně a nemůže zaniknout.“ (nezbývá v něm místo pro Boha) „Bod i atom je bůh“ (naturalistický panteismus, atomismus, materialismus) „Kde není těleso, tam není ani místo, ani prostor, ani prázdno.“ universalistické pojetí vesmíru, Boha a člověka
„Vše je nějak ve všem“
Johannes Kepler (1571 –1630) formuloval 3 zákony pohybu, čímž upřesnil heliocentristickou teorii: • Dráhy planet jsou elipsami, v jejichž společném ohnisku je Slunce • Plochy opsané průvodičem planety za stejnou dobu jsou sobě rovny. • Čtverce oběžných dob planet jsou přímo úměrné trojmocím poloos dráhy. • „Ubi materia, ibi geometria.“ = „Kde je látka, tam je i matematika.“ Galileo Galilei (1564 –1642) dovršil renesanční vědu. Byl nucen církví aby odvolal své „bludy“ – on sice odvolal, ale řekl, že z hlavy mu to nevyrvou. • naprosto odděluje náboženství od vědy (víru od rozumu) • snažil se člověka vzájemně propojovat s přírodou - Naturalismus • „Příroda je největší knihou, která je stále před našimi očima otevřená. Nepochopí ji ti, co se nenaučí její řeč. Je napsaná jazykem matematickým a jejími písmeny jsou geometrické obrazce. • Přírodní děje jsou měřitelné a přesně definovatelné. Proto přírodověda začne být považována za základ bezchybného poznání a zaujme vůdčí místo ve vědách.
Politicko-filosofické myšlení renesance Rozpad středověkých struktur (státu, rytířstva, církve) a vznik nových útvarů vyvolal zájem o sociální otázky.Teorie politiky a uspořádání státu byly silně polarizované, na jedné straně stál humanismem ovlivněný směr „utopického socialismu“ na straně druhé prakticko-racionální přístup k politice představovaný – machiavellismem.
Nicolo Machiavelli (1469 –1527) • říkalo se o něm, že je 1) cynik a 2) jeden z největších realistů doby, protože říkal a psal to, co si ostatní mysleli a za co se styděli. • V díle Vladař („Il principe“) dává radu jak získat, udržet a ochraňovat vládu • „Dějiny už nezávisí na Bohu, ale na lidech, národech, vladařích.“ • „Protože lidé prý neumí uplatňovat své zájmy a svou vůli, je nutný silný stát s obratným panovníkem v čele.“ • účel světí prostředky • úspěch mají jen silní, morálka je zbraní slabých • Cíl je obecný, státní prospěch, za jakoukoliv cenu • „Člověk, který chce být za všech okolností dobrý, zcela určitě pohoří mezi ostatními, kdo dobří nejsou.“ • „ V politice se neptejme, co je dobré či špatné, nýbrž co je prospěšné čí škodlivé.“
Machiavellismus: prosazování osobního, skupinového nebo národního zájmu lstivou, zrádnou, úskočnou a podvodnou taktikou. Termín vznikl jednostrannou interpretací učení N. Machiavelliho, který ve svých spisech analyzoval prostředky používané politickou mocí.
Thomas Morus – V jeho díle Utopia vypráví o ideální společnosti • Utopia je stát, založený na společném majetku, s povinností pracovat, skládá se z 5-ti měst, spravedlivé rozdělení všeho, neexistuje směna ani obchod, denně se pracuje 6 hodin, veškerá privilegia nejsou dědičná, válka se odsuzuje a jedinou věc, která se trestá je kriminalita. • „Všude tam, kde trvá soukromé vlastnictví a kde všichni všechno měří penězi, stěží může kdy nastat, aby byl stát zřízení spravedlivé a prospěšné.“ Tommas Campanella - „Sluneční stát“ - reálný politický program. • Jeho ideál společnosti má kasárensko - klášterní rysy. Hlavní příčinu útrap světa vidí v sociální nerovnosti.
