Bohemia centralis, Praha, 30: 109–113, 2010
Reliktní malakocenózy Jarvové louky u Sedlčánek a PR Slatinné louky u Liblic Relict malacocoenoses of Jarvová louka at Sedlčánky and Nature Reserve Slatinná louka near Liblice (Central Bohemia) Vojen Ložek Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Středisko Praha, U Šalamounky 41, CZ-158 00 Praha 5 Geologický ústav AV CR, Rozvojová 135, CZ-165 02 Praha 6
▒ Abstract. The molluscan communities in question are confined to intermittently wet basiphilous meadows in the mid-Bohemian Labe Lowland. They include a number of relict and endangered snail species, such as Cochlicopa nitens, Perpolita petronella, Vallonia enniensis as well as high amounts of Vertigo angustior protected by NATURA 2000. The differences in species composition of the investigated snail communities (cp. Tables in the Czech text) are due to their geological substrate and geomorphological position: the Sedlčánky site is situated in a former meander within the Labe River floodplain on fluvisols affected by temporal floods, whereas the meadow at Liblice lies on Cretaceous marls capped by a calcareous fen soil out of local floodplains. Such habitats with similar malacocoenoses were widespread throughout the Labe Lowland during the Early Holocene, but at present, their relics are progressively disturbed by human activities and the above mentioned snail species are declining. ▒ Key words: Labe Lowland, intermittently wet meadows, relict malacofauna, Central Bohemia
109
BOHEMIA CENTRALIS 30
Úvod Dosavadní malakozoologický výzkum polabské nížiny se převážně soustředil na vodní a později též lužní stanoviště v nivě Labe, popřípadě na území v úrovni nízké (údolní) terasy. Louky zůstávaly stranou pozornosti, i když – jak se v poslední době ukázalo – nabízely možnost studia celé řady typů svébytných malakocenóz s řadou reliktních nebo během posledního století rychle mizících druhů. Příkladem je PR Slatinná louka u Liblic a Jarvová louka (pracovní název) u Sedlčánek, na niž mne upozornil J. Sádlo, jemuž zde vyslovuji srdečný dík. Cílem této črty je rozbor malakocenóz obou lokalit na základě kvantitativně zpracovaných hrabankových vzorků ve vzájemném srovnání, neboť každá z nich představuje určitý vyhraněný typ společenstva, jaká se v našich nížinách zachovala již jen v posledních zbytcích. Zvláštní pozornost se zaměřuje na zmíněné ohrožené druhy a perspektivy jejich dalšího přežití na našem území. Jarvová louka u Sedlčánek Nachází se na západním okraji luhu Netušil východně od říčky Výmoly na jihovýchod od obce Sedlčánky (asi 1,5 km východně od okraje Čelákovic). Představuje dílčí složku tak zvaných polabin, tj. ekosystému nivy středočeského Malého Labe, který je trvale ovlivňován dynamikou labského toku ležícího dnes ovšem více než 750 m dále k severu. Důležitá je současná poloha louky na samém okraji nivy, což je v morfologii terénu velmi dobře patrné zřetelným stupněm, který lemuje louku na západním okraji. Z obloukovitého průběhu stupně lze odvodit, že louka leží v dávno zazemněném labském korytu, čemuž odpovídá i její střídavé zamokření, přesněji střídání vlhčích i sušších úseků, které do sebe plynule přecházejí a podstatně zvyšují druhovou diverzitu vegetace i drobné fauny. Biotop dodnes není významněji narušen antropickými vlivy, které jinak postihly většinu plochy labské nivy. Označení Jarvová louka je pracovní název podle hojného výskytu rostliny jarvy žilnaté (Cnidium dubium), který by měl být nahrazen původním místním jménem, pokud se ho podaří zjistit. Z hlediska výskytu měkkýšů, přesněji plžů, je podstatné, že povrchová půda nemá karbonátový charakter, takže rozptyl jedinců je poměrně velký, což stěžuje přímý sběr. Proto byly odebrány dva větší, zhruba sedmilitrové vzorky – jednak z pásu vlhčin při okraji (vzorek A), jednak ze sušší střední části (B). Výsledky rozboru zachycuje přehledná tabulka druhů. Z tabulky je jasně patrný rozdíl odebraných ploch ve vlhkosti. Zatímco plochu A charakterizuje vysoký podíl druhu V. angustior nebo výskyt indikátorů vlhkosti (V. antivertigo, C. minimum) a zároveň nižší zastoupení prvků, kterým delší zamokření vadí (P. hammonis), na ploše B některé významné mokřadní 110
Vojen Ložek: Reliktní malakocenózy Jarvové louky u Sedlčánek a PR Slatinné louky u Liblic
druhy nebyly zjištěny (C. minimum, V. antivertigo) nebo vykazují nízký stav (V. angustior), zato podíl mezických prvků je v některých případech nápadně vyšší (P. hammonis). Jinak však je malakofauna louky značně vyrovnaná. Druh Carychium minimum Succinea putris Cochlicopa lubrica Cochlicopa nitens Vertigo pygmaea Vertigo antivertigo Vertigo angustior Vallonia pulchella Punctum pygmaeum Eucobresia diaphana Perpolita hammonis Perpolita petronella Zonitoides nitidus Fruticicola fruticum Pseudotrichia rubiginosa Arianta arbustorum Monachoides incarnatus
Plocha A B 1 6 1 22 18 3 1 3 3 5 70 8 11 6 8 3 5 2 1 37 1 1 15 16 1 4 2 1 1 2 1
Významný je nedostatek vodních druhů, které dnes v prostoru louky zřejmě již nežijí, ale jejichž ulity sem ani nejsou přinášeny povodňovými náplavy, což znamená, že prostředí lokality je z hlediska dynamiky vodních poměrů nivy až překvapivě klidné. Z hlediska zachovalosti přírodního prostředí má ovšem největší význam nález dvou vzácných ohrožených druhů. Jsou to: Cochlicopa nitens – druh bazických mokřadů, který má v českých zemích i na Slovensku jen několik daleko roztroušených výskytů – v Polabí např. v bažinách na březích Žehuňského rybníka, přičemž nejbohatší a nejvitálnější populace se dnes nacházejí v mokřadech říčky Liběchovky v CHKO Kokořínsko. Perpolita petronella je v nížinách rovněž převážně vázaná na bazičtější mokřady, na nichž se běžně vyskytovala v silných populacích na samém počátku holocénu před 10–11 tisíciletími, kdy podobná stanoviště byla mnohem hojnější než dnes. Dnes žije velmi roztroušeně v horských oblastech, především v Doupovských horách, zatímco se v nižších polohách objevuje jako relikt především v bazických mokřadech v oblasti vápnitých hornin české křídy – mimo jiné rovněž v údolí Liběchovky na Kokořínsku. Výskyt obou ohrožených druhů i celkový ráz měkkýšího společenstva dokládá, že Jarvová louka je v rámci současného Polabí mimořádně zachovalým charakteristickým biotopem, který by zasloužil přísné ochrany. 111
BOHEMIA CENTRALIS 30
PR Slatinná louka u Liblic Jde o luční enklávu uvnitř zámeckého parku (Obory) v Liblicích, jejíž ochrana je poměrně dobře zajištěna polohou uvnitř lesa, který má lužní ráz, i když se nachází mimo prostor skutečné nivy (Ložek 1989). Leží totiž při okraji Mělnického úvalu poblíž západního okraje vyústění Košáteckého potoka, nicméně její podklad netvoří nivní sedimenty, nýbrž křídové slíny, na nichž se vyvinula dnes již silně rozložená (saprická) organozem charakteru vápnité náslati. Obdobný podklad má i okolní lužní les. Nepatrně zvlněná louka má střídavě vlhký ráz. Převahu mají porosty s bezkolencem modrým a řadou květnatých druhů, které místy, zejména na okrajích, přecházejí do sušších úseků s válečkou prapořitou, ale též s ledencem. Podstatné je, že není v dosahu povodňových vod a že v sousedství jsou zřejmé úpravy terénu v podobě plochých hrází, mezi nimiž patrně kdysi byly mělké rybníky. Na to ukazují i nálezy subfosilních ulit některých vodních plžů (Valvata cristata, Galba truncatula). Výskyt měkkýšů příznivě ovlivňuje obsah karbonátového vápna v povrchovém půdním horizontu. Výsledky kvantitativního rozboru souborného hrabankového vzorku zachycuje přehledná tabulka: Carychium minimum Carychium tridentatum Succinella oblonga Cochlicopa lubrica Vertigo angustior Vertigo pygmaea Vertigo antivertigo Pupilla muscorum Vallonia costata Vallonia pulchella Vallonia enniensis Punctum pygmaeum Aegopinella pura Perpolita hammonis Perpolita petronella Euconulus fulvus Fruticicola fruticum Monachoides incarnatus
89 35 10 12 l04 9 3 2 90 11 6 37 2 1 19 1 5 1
Zjištěná malakofauna představuje druhově bohaté společenstvo střídavě zamokřené louky na nepropustném karbonátovém podkladě. Zahrnuje i některé druhy význačné především pro sušší trávníky jako je Vallonia costata nebo Pupilla muscorum. Na druhé straně však i obyvatelé trvale vlhkých luk jako je Vertigo angustior, popřípadě i vyložených mokřadů jako V. antivertigo. Z reliktních, dnes silně ohrožených druhů zaslouží zmínky poměrně silná 112
Vojen Ložek: Reliktní malakocenózy Jarvové louky u Sedlčánek a PR Slatinné louky u Liblic
a vitální populace Perpolita petronella a slabší populace Vallonia enniensis, která se však zdá být na ústupu. V každém případě je však naděje, že při stávajícím managementu a vcelku dobře chráněné poloze této louky má zjištěná malakocenóza celkem příznivý výhled do budoucna. Závěr V obou případech jde o druhově bohaté luční malakocenózy na úživných bazických substrátech, které vykazují jak řadu společných rysů, např. výskyt reliktní Perpolita petronella a silných populací druhu, chráněného systémem NATURA 2000, Vertigo angustior, tak rozdílů podmíněných jednak geologickým podkladem, jednak geomorfologickou polohou. Louka u Sedlčánek je méně vápnitá a stále je částí labské nivy – stream corridoru ovlivňovaného občasnými povodněmi, což se jeví výskytem lužních prvků Eucobresia diaphana a Pseudotrichia rubiginosa, ale i absencí Vallonia enniensis nebo i V. costata. Oběma těmto druhům naopak vyhovuje podklad louky u Liblic, svrchnokřídový slín s mírně slatinnou půdou v klidné poloze nerušené dynamikou říčního toku. V každém případě však jde o cenná dnes rychle mizející společenstva zasluhující plně aktivní ochrany, která by měla být poskytnuta i zatím nechráněné Jarvové louce. Literatura Ložek V. (1989): Měkkýši Obory v Liblicích. – Bohemia centralis, Praha, 18: 195–200.
Recenzovali: RNDr. Luboš Beran, Ph.D. RNDr. Lucie Juřičková, Ph.D.
113
