REGIONÁLNÍ DĚJINY VE VÝUCE DĚJEPISU NA NIŽŠÍM GYMNÁZIU (ANEB CO JSME V DĚJEPISNÝCH UČEBNICÍCH NENAŠLI)

REGIONÁLNÍ DĚJINY VE VÝUCE DĚJEPISU NA NIŽŠÍM GYMNÁZIU (ANEB CO JSME V DĚJEPISNÝCH UČEBNICÍCH NENAŠLI) Mgr. Monika Mandelíčková Gymnázium Tišnov [email protected]

Abstract: This paper aims to present a year work of students at Gymnázium Tišnov in their optional subject – the history course, focused on regional history. In the same time it brings a general reflection of the role of regional history in school curriculum. However regional history is not a part of history textbooks, the author stresses the importance of involvement of regional subjects within educational process. Regional history (microhistory) helps to attract student´s attention to the „big“ subjects of history, it helps them with understanding their living place and their roots. Even if it always imposes higher demands on teachers (creating own educational materials, coordination of education etc.), it is pleasing to see that it has already found its place at schools and it has positive responses from students. Regional subjects also bring the opportunity to present interdiciplinary projects (in this concrete example with Czech language and literature, geography, art). Key words: regionální historie, mikrohistorie, interdisciplinární vzdělávání

1. ÚVOD

Záměrem tohoto příspěvku je prezentovat průběh a výsledky práce ţáků kvarty Gymnázia v Tišnově v rámci jejich volitelného předmětu dějepisný seminář, který byl zaměřený na regionální dějiny. Předkládaný příspěvek si rovněţ klade za cíl rozvinout stručnou úvahu nad úlohou regionálních dějin v rámci rámcového vzdělávacího programu. Zaměříme-li pozornost na metodologické výstupy ukazující, jak pracovat s regionálními dějinami zjistíme, ţe předmětem zájmu byly jiţ v období první republiky i později v éře komunismu (s nutným přídavkem marxisticko-leninské ideologie – Svoboda, L., 1986). V minulosti, stejně tak jako nyní však regionální dějiny představovaly poměrně okrajovou záleţitost, které nebyla věnována soustavná pozornost, přestoţe, jak uvádí Josef Bartoš ve skriptech k problematice regionálních dějin: regionální dějiny nejsou samotnou vědní

disciplínou, jsou nedílnou součástí celé historiografie, mají s ní v zásadě stejný objekt i předmět, metody i poslání (Bartoš, J., Schilz, J., Trapl, M.., 2004, s. 7). Poloţíme-li si otázku, co je důvodem okrajového zájmu o regionální dějiny, můţeme pojmenovat několik příčin. V prvé řadě je to fakt, ţe vzdělávací kurikulum prioritně toto téma nazahrnovalo a v dějepisných učebnicích mu dříve rovněţ nebyl ponecháván prostor. Dalším důvodem můţe být i fakt, ţe příprava témat s regionální tématikou představuje pro učitele sice zajímavou látku, nicméně klade zvýšené nároky na jejich přípravu, coţ se ne vţdy setkává s odezvou.Rovněţ samotná práce se studenty často znamená „práci navíc“. Přesto se domnívám, a první zkušenosti to jednoznačně potvrzují, ţe regionální dějiny a v širším kontextu zabývání se daným místem i z dalších hledisek (např. geografického, sociologického atd.), má důleţité místo ve výukovém kurikulu. Výuka regionálních dějin totiţ reflektuje absenci znalostí daného místa mezi studenty. Tento fakt pak můţe ovlivňovat i pochopení tzv. „velkých dějin“. V přístupu k regionálním tématům je tedy v prvé řadě nutná motivace, a to jak vyučujícího, tak studentů. Ve většině případů jde o motivaci osobní – tedy přítomnost v daném regionu, která formuje náš vztah k tomuto regionu. Jak uvádí Zdeněk Beneš 2007, s. 17) ve sborníku věnovanému regionálním dějinám: skutečné metodické zpracování

regionálních dějin vyžaduje nejen znalost pramenů a literatury, ale i tamějšího sociálního a kulturního prostředí. To totiž výrazně ovlivňuje jejich využití v dějepisné výuce.1 Tuto hypotézu potvrzuje i Bartoš, kdyţ uvádí: Regionální historiografie může navázat na úzký vztah lidí k prostředí, ve kterém žijí a pracují, na jejich zájem o okolí a jeho minulost, i na aktivitu, kterou projevují při jejich rozvoji ((Bartoš, J., Schilz, J., Trapl, M.., 2004, s. 17).

2. OBSAH REGIONÁLNÍCH DĚJIN A POMŮCKY Jak uţ bylo výše uvedeno příspěvek je podloţen příkladovou studií zaloţenou na práci se studenty kvarty Gymnázia v Tišnově v rámci předmětu dějepisný seminář. Protoţe tento předmět byl ve školním roce 2010/2011 realizován poprvé, nabízela se otázka, co bude jeho náplní. Vzhledem k příleţitosti pracovat se studenty nad rámec učiva daného ročníku byl proto zvolen koncept s pracovním názvem „Poznej svůj region“. Záměrem bylo přiblíţit studentům na několika příkladových studiích z jejich okolí historii regionu. Zároveň bylo účelem postihnout mnohavrstevnatost historie a seznámit studenty s aplikací metod historické

práce na konkrétních úkolech v rámci vymezené lokality (např. práce s písemnými prameny – okresní archiv Rajhrad, úvod do heraldiky – hrad Pernštejn). (viz. Příloha ŠVP předmětu Dějepisný seminář) Při koncipování obecných cílů byl kladen důraz na zásady platné jiţ od dob Jana Amose Komenského (Komenský, J.A. 1913): -

cestou k poznání je přímá zkušenost

-

ţák by měl být zároveň učitelem, který předává získané poznatky dále

-

zábavná výuka je klíčem k úspěchu.

Prvním bodem náplně tohoto předmětu byla nutnost vymezit předmět zájmu – tedy region (zkoumanou oblast). Jiţ tento úkol přináší mnoha momentů, se kterými se dá se studenty pracovat. Region lze totiţ vymezit v rámci geografických oblastí, či správních oblastí (zde se nabízí spolupráce s předmětem zeměpis). Je třeba zohlednit rovněţ hledisko etnografické, které v regionech se stabilní národnostní skladbou hraje rovněţ významnou roli. Přičemž je možné předpokládat, jak konstatuje Zdeněk Beneš (2007), že etnografické regiony vykazují větší sociální a kulturní sounáležitost než oblasti vykořeněné, s přerušenou či narušenou dějinnou kontinuitou. V neposlední řadě je nutné pracovat s historickým hlediskem. Analýza jednotlivých hledisek můţe přinést mnoho podkladů pro řešení (např. viz Bartoš, J., Schulz, J., Trapl, M., 2004, s. 21-31).

Nevýhodou, ale i výhodou při realizaci předmětu zaměřeného na regionální problematiku můţe být sloţitější přístup k metodologickým podkladům. Samozřejmě je moţné čerpat z obecných zásad regionální výuky, nicméně vzhledem k tomu, ţe obsah výuky regionálních dějin je vţdy specifický, vycházející z dané lokality, je nutné toto hledisko zohlednit. Výhodou pak můţe být to, ţe seznámení se s regionální literaturou ţáky i učitele přivádí do regionálních institucí jako např. knihoven, muzeí či k setkání s místním kronikářem a zároveň eliminuje jednostrannou práci ţáků s informacemi prostřednictvím internetu, která je v mnoha případech nedostatečná, někdy dokonce zavádějící. Práce s regionálními tématy rovněţ ţáky seznamuje (často poprvé) s písemnými prameny vztahujícími se k dané lokalitě. To je samozřejmě jednoznačně pozitivní moment, který ovšem nutí ţáky k mnohem odbornější práci, kritickému čtení a interpretaci pramenů. Učitel se za pomocí ţáků často sám stává autorem výukových podkladů, se kterými mohou studenti pracovat.

3. MEZIPŘEDMĚTOVÉ VZTAHY A PROJEKTOVÁ VÝUKA Jak vyplývá ze závěru jednání Evropské rady k výuce dějepisu (2001): výuka dějepisu by měla v každé době využívat vzdělávací potenciál mezipředmětového přístupu a vytvářet propojenost s dalšími předměty, a tak analyzovat historická fakta a jejich vliv na současnost v různých souvislostech – např. sociálních, geografických, ekologických, ekonomických. Po naší první zkušenosti s výukou regionálních dějin je moţné konstatovat, ţe spolupráce s dalšími předměty se velice osvědčila a pro samotné studenty byla nejen zábavná, ale i poučná. Například v návaznosti na projekt na hradě Pernštejn proběhla výtvarná dílna v rámci hodin výtvarné výchovy, kdy ţáci na základě předchozího studia erbů vytvářeli vlastní návrhy erbů. V rámci stejného projektu se v hodinách literatury věnovali připomenutí umělců spjatých se zkoumaným regionem (např. spisovatelé Josef Uher, Jan Skácel nebo výtvarník Emanuel Ranný). V rámci dalšího projektu, který měl mapovat partyzánské hnutí na Tišnovsku se výuka vhodně propojila se zeměpisem (orientace v mapách) a prostřednictvím učitele IVT také s praktickou ukázkou vyuţití GPS navigace v geocachingu. Jako vhodné doplnění při studiu regionálních dějin se rovněţ nabízí spolupráce s odbornými institucemi, které v daném regionu působí nebo pro něţ je region předmětem zájmu. V tomto konkrétním případě můţeme jmenovat okresní muzeum Brno-venkov v Předklášteří nebo okresní archiv Brno-venkov v Rajhradě. Ţáci měli moţnost nahlédnout do „zákulisí“ těchto institucí, dozvědět se o jejich funkci a významu pro daný region. Rovněţ si mohli vyzkoušet, jak jim tyto instituce mohou být, jako badatelům, nápomocny. V obou případech předcházela terénnímu vyučování teoretická příprava v hodinách a to na téma muzea, muzejní správa a funkce muzeí a archivní správa, či témata z pomocných věd historických jako např. úvod do paleografie. 4. VÝZNAM REGIONÁLNÍCH DĚJIN Realizace předmětu dějepisný seminář sledovala několik cílů, tak jak je stanovil S. Julínek: A. výchovný cíl – posiluje citový vztah ţáka k prostředí, rozvíjí zdravý patriotismus, ţádoucí etické kvality a historické vědomí B. didaktický cíl – učí ţáky pracovat od bliţšího k vzdálenějšímu, od části k celku, od jevu k podstatě, od citového k rozumovému, od neuvědomělého zájmu k vědomému učení C. badatelský cíl – učí ţáky prezentovat závěry bádání (Julínek, S. a kol., 2004)

5. PODNĚTY K ZAMYŠLENÍ Výuka zaměřená na regionální problematiku můţe přinést několik úskalí. Jak uţ bylo výše uvedeno, často jde o první kontakt studentů s tímto typem informací. Vyučující proto musí zajistit dostatečné mnoţství podkladů k danému tématu. Při studiu dané problematiky je nutné studenty upozornit na potřebu kritického přístupu k pramenným materiálům. Zároveň je třeba počítat s větší časovou náročností, která vyţaduje kumulování hodin a řešení v rámci projektového vyučování. Na druhou stranu se potvrdilo, ţe zabývání se regionálními tématy má ve výuce své místo a je ţádoucí hledat další moţné cesty jejího uplatnění. Moţným přesahem můţe být spolupráce s dalšími školami a moţnost sdílení výstupů. Vzájemná výměna informaci, moţnost vyuţití komparativních přístupů, či vytváření společných syntéz můţe regionální problematiku nejen obohatit, ale zároveň posunout do nové roviny. Tuto část je vhodné realizovat poté, co studenti získali základní vhled do problematiky. V následné fázi uţ je moţné aplikovat určitou míru abstrakce a pracovat s historickou pamětí či hledáním identity/identit v rámci daného regionu. Zatímco v první fázi práce s regionálními dějinami se studenti rovnou měrou stávají akceptanty a producenty informací, v této fázi jiţ mohou sami vytvářet obraz regionálních dějin na konkrétních příkladech. Poznání malých dějin nebo malého prostoru (Beneš, Z., 2007, s.9) můţe být cestou k chápání velkých dějin, či makrohistorie. Práce s historickou pamětí se pro studenty můţe stát napínavým příběhem, který je baví, ale i poučí. Paradoxně tedy širší rámec vyučovaných dějin můţe usnadnit cestu učitele dějepisu k ţákům, kteří doposud dějepis vnímali pouze jako nezáţivné biflování letopočtů a pojmů. Zahrnutí regionálních dějin do výuky na základních a středních školách se je nejen obohacujícím prvkem výuky, ale přispívá rovněţ k tomu, ţe se z regionálních dějin stávají dějiny ţivé, které ke studentům mohou promlouvat kaţdý den a doslova na kaţdém rohu. Bliţším poznáním svého regionu tak studenti mohou posilovat svoji identitu, spjatost s tímto regionem, coţ mohou v dospělosti zúročit aktivním podílem na fungování daného místa.

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY BARTOŠ, J.SCHILZ, J.TRAPL, M..: Regionální dějiny. Pojetí, poslání, metodika. Olomouc 2004, s. 7. BENEŠ, Z.: Regionální historiografie a školní dějepis. In Regionální dějiny ve výuce dějepisu, Ústí n. L. 2006 (vyšlo 2007), s. 9 – 30. ISBN 80-7044-843-1 JULÍNEK, S. a kol. Základy oborové didaktiky dějepisu. Brno, 2004, 104 s. KOMENSKÝ, J.A.: Veškeré spisy Jana Amosa Komenského. Sv. 4, Didaktika česká. Brno, 1913. KUTNAR, F. – MAREK, J.: Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví. Lidové noviny, 1997. Regionální dějiny v dějepisném vyučování na českých a slovenských školách: sborník z konference. Ústí nad Labem, 2006. SVOBODA, L.: Regionální dějiny ve vyučování dějepisu. Sborník pedagogické fakulty v Českých Budějovicích, České Budějovice,1986. EVROPSKÁ RADA. Doporučení Výboru ministrů členským státům o vyučování dějepisu v Evropě 21. Století. (Přijato výborem ministrů 31. Října 2001, na 771. Setkání zástupců ministrů)

Příloha č. 1

ŠVP pro předmět Dějepisný seminář pro žáky 4. ročníku osmiletého gymnázia Vyučovací předmět Dějepisný seminář přináší rozšíření základního učiva dějepisu v rámci ŠVP pro osmileté všeobecné studium. Stejně jako v předmětu dějepis je posláním kultivace historického vědomí jednotlivce, uvědomění si národní sounáleţitosti i globální odpovědnosti lidstva rozvíjením historické zkušenosti a výchovou k demokratickému naslouchání, multikulturní toleranci a ekologickému jednání. Záměrem výuky je podat ucelený obraz vývoje společnosti od jejího počátku aţ do současnosti, a to na příkladu dějin vztahujících se k danému regionu. Ţáci jsou soustavnou prací vedeni k uvědomování si historických dějů ve svém okolí, které mohou svým bádáním sami odkrývat a poznávat. Studiem tzv. mikrohistorie si tak nacházejí bliţší cestu k danému předmětu. Zároveň jsou seznamováni s metodami historické

práce,

které

jim

umoţní

řešit

konkrétní

úkoly

daného

předmětu.

Výstupy témata 4. ročník osmiletého gymnázia ţák uvede konkrétní příklady důleţitosti a potřebnosti dějepisných znalostí uvede příklady zdrojů informací o minulosti orientuje se na časové ose a v historické mapě seřadí historické epochy

ţák je seznámen s oborem regionální dějiny dokáţe zařadit místo bydliště v rámci regionálních dějin dokáţe pracovat s literaturou vztahující se k regionálním dějinám a vyhledat poţadované informace ţák pozná několik vybraných míst daného regionu a zařadí je do kontextu tzv. „velkých“ dějin dokáţe rozčlenit historické prameny na prameny hmotné kultury a písemné prameny objasní funkci a přínos muzeí, dokáţe vyjmenovat některá muzea ve svém regionu objasní funkci a přínos archivů, dokáţe vyjmenovat některé archivy ve svém regionu na konkrétním úkolu prokáţe schopnost orientace ve výše zmíněných institucích

UČIVO

Člověk v dějinách Význam zkoumání dějin pro současnost a budoucnost Vznik historie jako vědy Práce historika, historické prameny, pomocné vědy historické, význam muzeí, archivů, knihoven Periodizace dějin, práce s časovou osou, orientace v historickém čase a prostoru Regionální dějiny Definice Regionální literatura Mapování významných historických míst regionu

Úvod do archivnictví a muzejnictví Prameny – prameny hmotné kultury, písemné, jejich členění Muzea – jejich organizace, činnost, moţné vyuţití Archivy – jejich organizace, činnost, moţné vyuţití

Průřezová

OSV Rozvoj schopností poznávání

OSV Rozvoj schopností poznávání Kreativita Mezilidské vztahy Kooperace a kompetice

ţák je schopen vysvětlit, čím se paleografie zabývá a identifikovat různé druhy historického písma ţák je schopen vysvětlit, čím se genealogie zabývá a je schopen vytvořit jednoduchý rodokmen, seznámí se s funkcí matrik ţák je schopen vysvětlit, čím se heraldika zabývá, je schopen popsat erb, popřípadě znak

Pomocné vědy historické

pomocí příkladu dvou významných svátků se ţák seznámí s jejich původem, s lidovými zvyky a tradicemi, je schopen vhodným způsobem prezentovat výsledky svého poznání (výstavka, prezentace) seznámí se s oborem etnografie a jeho moţným vyuţitím

Etnografie Vánoce Velikonoce

OSV Komunikace

Paleografie – vývoj písma Genealogie – vytváření rodokmenu Heraldika - erby a znaky

MKV Lidské vztahy Kulturní diference MV Práce v realizačním týmu