REFLEXE ANTIKY V ZÁMECKÝCH ZAHRADÁCH NA MORAVĚ

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI FILOZOFICKÁ FAKULTA KATEDRA HISTORIE

REFLEXE ANTIKY V ZÁMECKÝCH ZAHRADÁCH NA MORAVĚ

Magisterská diplomová práce

Autor práce: Bc. Zuzana Antlová, DiS.

Vedoucí práce: PhDr. Ivana Koucká

Nezamyslice – Olomouc 2012

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem magisterskou diplomovou práci vypracovala samostatně a uvedla v ní veškeré prameny, literaturu i ostatní zdroje, které jsem použila.

V Olomouci dne 1. 8. 2012 ……………………………………

Poděkování

Na začátku své magisterské diplomové práce bych ráda zmínila několik poděkování. V první řadě paní PhDr. Ivaně Koucké za odborné vedení, konzultace, užitečné rady a pomoc při psaní této práce. Další poděkování tímto směřuji paní knihovnici Mgr. Martě Hoffmanové z Kabinetu pro klasická studia při Filozofickém Ústavu Akademie věd ČR v Praze za ochotu a čas, který vynaložila při hledání odborných článků a publikací vztahujících se k tématu mé diplomové práce. V neposlední řadě děkuji všem mým blízkým, kteří mi s tvorbou magisterské diplomové práce přímo či nepřímo pomáhali. Ať už se jedná o technickou stránku práce nebo poskytování psychické podpory.

Obsah Úvod ....................................................................................................................................1 1.

2.

Zahradní umění ve starověku........................................................................................6 1.1.

Egypt ....................................................................................................................7

1.2.

Babylonie, Asýrie, Persie .....................................................................................10

1.3.

Antické zahrady a parky ......................................................................................12

1.3.1.

Řecko ..........................................................................................................13

1.3.2.

Řím .............................................................................................................14

Vývoj zahrad od středověku do současné doby...........................................................20 2.1.

3.

4.

Středověk ...........................................................................................................23

2.1.1.

Kulturní oblast východní Evropy ..................................................................23

2.1.2.

Kulturní oblast západní Evropy ....................................................................24

2.2.

Renesance ..........................................................................................................30

2.3.

Baroko ................................................................................................................35

2.4.

Klasicismus, romantismus ...................................................................................39

2.5.

Historický eklekticismus, secese..........................................................................41

2.6.

Zahrady a parky 20. století ..................................................................................42

Zahrady v českých zemích...........................................................................................45 3.1.

Středověk ...........................................................................................................46

3.2.

Renesance ..........................................................................................................47

3.3.

Baroko ................................................................................................................50

3.4.

Klasicismus, romantismus ...................................................................................52

3.5.

Rekonstrukce historických zahrad .......................................................................54

Zámecké zahrady na Moravě ......................................................................................56 4.1.

Brodek u Prostějova............................................................................................57

4.2.

Bučovice .............................................................................................................59

4.3.

Doloplazy u Prostějova........................................................................................62

4.4.

Holešov...............................................................................................................64

4.5.

Kroměříž .............................................................................................................66

4.6.

Lednicko – valtický areál .....................................................................................75

4.7.

Loučná nad Desnou.............................................................................................82

4.8.

Lysice..................................................................................................................84

4.9.

Slavkov u Brna ....................................................................................................87

Závěr..................................................................................................................................92 Anotace .............................................................................................................................94 Summary ...........................................................................................................................95 Seznam použitých pramenů, literatury a internetových stran .............................................96 Seznam obrázkové přílohy................................................................................................ 111 Obrázková příloha ............................................................................................................ 114

Úvod Téma své diplomové práce Reflexe antiky v zámeckých zahradách na Moravě jsem si vybrala nejen na základě zájmu o starověké dějiny, ale také z důvodu jisté návaznosti na bakalářskou práci 1, která se zabývala charakteristikou zahrad a parků ve starověké Itálii. Při volbě tématu hrála rovněž podstatnou roli záliba v poznávání moravských zámků a jejich zahrad. Hlavním cílem předkládané diplomové práce je podat netradiční náhled na vybrané zámecké zahrady na Moravě a prostřednictvím historického vývoje poukázat na působení antické kultury v nich. Valná většina odborné literatury o zámecké architektuře a zahradách nezpracovává téma reflexe antiky, a pokud ano, spíše ve vztahu k českému prostoru, proto práce může alespoň zčásti zaplnit bílé místo v bádání o moravských zámcích z tohoto ojedinělého pohledu. Prostřednictvím studia pramenů a odborné literatury jsem získala potřebné informace o vývoji zahradního umění, které jsem využila při zpracovávání charakteristiky jednotlivých zámeckých zahrad. Jedním z cílů je podat ucelené shrnutí

zahradního

umění

ve

starověku

s důrazem

na

antické

zahrady

a parky. Dále pak popis zahrad dalších dějinných epoch ve vztahu k antice pro pochopení celkového vývoje a vzájemných souvislostí. Práce může posloužit zájemcům o antickou kulturu, zahradní umění a fenomén historických zahrad, jež představují osobité umělecké dílo vyznačující se jedinečnou kulturněhistorickou hodnotou. Tímto bych ráda přispěla k hlubšímu pochopení zahradního umění v jednotlivých fázích vývoje a alespoň trochu pomohla k oživení zájmu o antickou kulturu s poukázáním na historickou a kulturní jedinečnost moravských zámků a jejich zahrad.

Práci rozčleňuji do čtyř obsáhlejších kapitol. V první řadě se věnuji zahradnímu umění ve starověku, kde se snažím podtrhnout význam antických zahrad, které se staly bohatým zdrojem inspirace pro tvůrce zahrad v následujících historických epochách. Druhá kapitola s názvem Vývoj zahrad od středověku do

Fojtíková, Z.: Zahrady a parky jako součást obytného a veřejného prostoru ve starověké Itálii. Bakalářská diplomová práce. Nezamyslice 2010.

1

1

současné doby podává komplexní pohled na zahradní prostor v jednotlivých slohových obdobích, především však z hlediska formování a uspořádání zahrad. Zabývám se zde evropským prostorem s výjimkou českého, kterému se věnuje následující kapitola. Mimo jiné poukazuji na jistá úskalí ve zkoumání vývoje zahrad a nejednotnost v odborné literatuře, jež se věnuje této tematice. V posledních třech podkapitolách, které se zabývají obdobím klasicismu, romantismu, historického eklekticismu, secese a 20. stoletím, se bohužel negativně promítla absence pramenů, kterými bych bezezbytku doložila svá tvrzení. Ve třetí kapitole, nazvané Zahrady v českých zemích, se zabývám popisem zahrad v našich zemích, jejichž historický vývoj se však nijak zvlášť nelišil od většiny měst a šlechtických sídel střední Evropy. Kapitolu proto pojímám souhrnněji než v předcházejícím případě. Zaměřuji se na konkrétní lokality a snažím se postihnout nejdůležitější aspekty, které se významně podílely na utváření zahradního prostoru v našich zemích. Účelem kapitoly je také upozornit na fenomén obnovy historických zahrad, které hrají v současné době jednu z klíčových úloh pro poznání vývoje českých zahrad. Poslední oddíl Zámecké zahrady na Moravě je věnován vybraným zámkům a jejich zahradám. Zde se snažím na příkladech jednotlivých zámeckých zahrad uvést nejen jejich celkový vývoj, ale především reflektovat antické prvky, které se v prostoru zahrad vyskytovaly nebo jsou stále jejich součástí. Výběr zámků byl do značné míry ovlivněn dostupností materiálů k jednotlivým lokalitám s důrazem na jejich zahradní prostor. Další důvod volby spočíval rovněž v mém osobním zaujetí, jelikož jsem některé lokality sama navštívila (Doloplazy u Prostějova, Lysice, Bučovice). V obecném povědomí jsou na Moravě nejvíce zdůrazňovány kroměřížské zahrady, jakožto vrcholná forma zahradního umění s odkazem na antickou kulturu, a Lednicko – valtický areál. Je však nutné upozornit na další významné lokality, které podávají důkazy o působení antické kultury, ať už přímým či nepřímým způsobem. Mezi takové patří zámky Holešov, Bučovice, dále méně probádaný Brodek u Prostějova, Doloplazy u Prostějova, Loučná nad Desnou a další. Na základě vlastního studia pramenů a literatury se pokouším podepřít význam antické kultury, která hrála značnou roli při utváření vybraných zámků a jejich zahrad. Některé mé otázky mi ochotně zodpověděli významní pracovníci zámků, jindy bylo nutné pídit se po informacích v obrazových materiálech – fotky, mapy a podobně. Jisté zámky, které bych do textu mohla zařadit (např. Milotice, Jaroměřice nad Rokytnou…) neuvádím, jelikož se

2

antika v jejich zahradách odrazila daleko méně než v mnou uvedených příkladech nebo by jejich zmínka působila torzovitě. V práci užívám pojmu zahrada pro všechna umělecká díla, která formují otevřený prostor s použitím architektonických i vegetačních prvků v souladu s estetickými názory, životním stylem i filozofickými postoji své doby. Zahradou v tomto slova smyslu je tedy i krajinářský park.

Při zpracovávání jsem čerpala z dostupných pramenů. V souvislosti s první kapitolou jsem využila základní prameny v podobě díla antických autorů, zejména pro okruh antických zahrad, přičemž výchozím pramenem se stalo dílo Naturalis Historia Plinia Staršího. 2 Ve druhé kapitole vycházím z mnoha pramenů, typických pro jednotlivá slohová období. Pro středověké zahradní umění bych zmínila například dílo Dekameron G. Boccaccia, ve kterém se objevují informace o uzavřené zahradě hortus conclusus. Neméně zajímavá pro mě byla díla De vegetabilibus, které sestavil dominikánský mnich a filosof Albertus Magnus a Ruralia commoda Piera de´Crescenzi. Obě díla mi poskytla užitečné poznatky vztahující se ke středověkému zahradnímu umění. Pro popis renesančních zahrad jsem využila dílo L. B. Albertiho s názvem De re aedificatoria X (Deset knih o stavitelství). Pramen mi umožnil hlubší náhled do problematiky utváření renesančních zahrad a stal se výbornou oporou při psaní části o renesančním zahradním umění. Kompozice barokních zahrad přináší nové náhledy na zahradní umění a tím také nová pojednání z pera tehdejších autorů. V tomto případě jsem prostudovala práci Observations on Modern Gardening Ilustrated by Description, jejímž autorem je Thomas Whately. Jedná se o dílo, které pokládá základy stylu anglických zahrad. Pramen byl dostupný na internetových stranách. Co se týče francouzských zahrad, adekvátní pramen v angličtině se mi nepodařilo najít, v podkapitole ovšem uvádím možná díla, která lze k tomuto tématu využít.

Úplné bibliografické záznamy všech pramenů a literatury, zmíněných ve vlastním textu práce, jsou uvedeny v Seznamu použitých pramenů, literatury a internetových stran. 2

3

S nástupem klasicismu, romantismu a neoslohů přichází naprosto odlišné úpravy zahrad. Zde jsem se potýkala jednak s problémy charakterizovat daná období, jelikož se jednotlivé vývojové etapy prolínají, jednak s nedostatkem pramenů. Myslím si však, že se na základě odborné literatury podařilo alespoň částečně postihnout jednotlivé fáze zahrad a poukázat na jejich specifika. V případě poslední kapitoly, věnující se zámeckým zahradám na Moravě, jsem využila prameny v podobě zahradních spisů, zámeckých inventářů, návrhů, plánů a map. Pracovala jsem s tematickým rejstříkem Zámecké zahrady a parky, který jsem měla možnost prostudovat v Moravském zemském archivu v Brně. Zachycuje archivní materiály o zámeckých zahradách a parcích. Informativní přehled zámeckých objektů byl pořízen na základě Hosákova Historického místopisu země Moravskoslezské z roku 1938. Poté byl proveden průzkum celozemských katastrálních fondů – indikačních skic a map stabilního katastru, které zahrnují léta 1824 – 1931. Pro období dřívější byla prozkoumána ještě Sbírka map a plánů. Takto získaný přehled byl doplněn údaji, získanými z písemné produkce velkostatků, rodinných archivů a některých církevních fondů. 3 Pro potřeby své diplomové práce jsem využila prameny z následujících fondů – Lichtenštejnský stavební úřad Lednice, Velkostatek Brodek u Prostějova, Velkostatek Bučovice, Velkostatek Doloplazy, Velkostatek Holešov, Velkostatek Lysice, Velkostatek Slavkov u Brna, dále pak Rodinný archiv Stommů a Rodinný archiv Kouniců. Sekundární literatura byla rovněž nepostradatelnou složkou při mém studiu. Nyní uvedu pouze ty publikace, které byly pro mé zpracování nejpodnětnější a staly se hlavním zdrojem informací. Dvoudílná monografie M. L. Gothein History Of Garden Art byla psána čtivou formou a podávala obecné údaje z oblasti dějin zahradního umění. Spolu s knihou M. Kalusok Zahradní architektura mi pomohla v orientaci ve vývoji zahradních slohů. Z novějších prací bych zdůraznila dílo T. Turnera Garden History. Philosophy and Design 2000 BC – 2000 AD, vydané v roce 2005. Najdeme zde

Úvod k tematickému rejstříku napsala PhDr. Mikovcová Alena, s. 1 – 5.

3

4

zajímavé chronologické členění historického vývoje zahrad od starověku do současnosti. Užitečným pomocníkem se stalo kompendium Zahrady a parky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od B. Pacákové – Hošťálkové a kolektivu. Jedná se o encyklopedii komplexně zpracovávající zejména zámecké a palácové zahrady a parky v našich zemích, jejich dobové proměny a přírodní bohatství. Oba dva díly knihy Umělecké památky Moravy a Slezska z pera B. Samka se staly cenným vodítkem při ověřování některých topografických údajů a historických událostí v souvislosti s moravskými zámky. Za znamenitý počin považuji Mezinárodní sympózium Historické zahrady v současnosti z roku 1977, při jehož příležitosti vyšla celá řada příruček o jednotlivých zámcích a jejich zahradách. I když se ve všech případech jedná o stručný popis zámeckých lokalit, přece publikace přispívají k povědomí o historických zámeckých zahradách. Při utváření představ o tehdejších zahradách mi rovněž pomohly plány a vyobrazení, jež byly součástí odborných publikací. Dále jsem využila množství zajímavých článků z různorodých sborníků a časopisů, zabývajících se historickými zahradami, jejich uspořádáním, vegetativní složkou a stavebními a uměleckými objekty v nich. Důležitým doplňkem při psaní práce se staly internetové strany. Za všechny bych zmínila zejména stranu http://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/Roman/Texts/, poskytující některá řecká či latinská díla v anglickém jazyce a strany jednotlivých moravských zámků a jejich zahrad, které uvádím v závěru práce.

5

1.

Zahradní umění ve starověku Od nepaměti se lidé zabývali otázkou člověka a prostorem, ve kterém žil nebo

který jej obklopoval. Soubor jednotlivých idejí utvářel jedincovu totožnost, jejíž podoby se měnily v závislosti na změnách ve společnosti a myšlení. Za důležitý prvek z hlediska utváření společnosti, rovněž jako součást kulturní úrovně dané doby, můžeme považovat dějiny zahradního umění, jež sahají k samým počátkům civilizace. Lidé už od pradávna vyznávali kult přírody, postupně zlepšovali okolí svého obydlí a veřejná prostranství – vysazovali dřeviny, užitkové a okrasné rostliny apod. Se vzrůstající kulturní úrovní začali jednotlivé zahradní prvky kombinovat podle určitých hledisek. Výsadby doplňovali drobnými stavbami, sochami, vázami a jinými artefakty. Zahradní tvorba se vyvíjela současně se stavební architekturou a dalšími obory výtvarného umění. 4 Zahrada bývá téměř na celém světě vnímána jako symbol pozemského a nebeského ráje. Ostatně samotné slovo označující ráj je v mnoha jazycích odvozeno od staroperského výrazu pairidaeza (řecky paradeisos) s významem zahrada. 5 „Ve starověku /lidé/ věřili, že ten, kdo sází stromy, prodlužuje si život a sledovali tajemství klíčení, růstu i uvadání a zániku, ale také pozorovali vytvoření plodů, semen a pokračování života v novém zrození a růstu“. (…) Člověk zakládající zahradu vyjadřuje svůj vztah k přírodě, vyslovuje sebe sama, směřuje k základům zákonitostí přírody, orientuje se mezi zemí a nebem … Budování zahrady je vlastně hledáním ztraceného ráje“. 6 Už ve starověku dosáhla zahradní kultura vysokého stupně rozvoje a stala se bohatým zdrojem inspirace pro tvůrce zahrad v následujících staletích. Na většinu z nich dnes pohlížíme s úžasem. I když jsou mnohé starověké zahrady opředeny legendami, zmiňuje se o nich téměř každá monografie zpracovávající téma zahrad. O významu tehdejší zeleně svědčí nejen různé typy zahrad 7, ale také celá řada soch, fontán, altánků a jiných zahradních dekorací. Kromě soukromých zahrad byla upravována veřejná prostranství, byly zakládány posvátné háje a první obory.

Hurych, V. a kolektiv: Tvorba zeleně. Sadovnictví – krajinářství. Mělník 2011, s. 21. McIntosh, Ch.: Gardens of the Gods. Myth, Magic and Meaning. London 2005, s. 36. 6 Pacáková – Hošťálková, B., Petrů, J., Riedl, D., Svoboda, A., M.: Zahrady a parky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha 1999, s. 11. 7 Např. zahrady užitkové, okrasné, pohřební atd. 4 5

6

Starověké kultury Předního Východu a antického světa mají velký historický význam a jsou důležitým dokladem kontinuity uměleckého vývoje v dalších dějinných epochách. Na následujících řádcích se věnuji vývoji zahrad v oblasti Blízkého Východu na příkladu Egypta, Babylonie, Asýrie a Persie. Dalším okruhem je popis řeckých a římských zahrad. Snažím se uvést jejich nejcharakterističtější rysy, stejně jako zvláštnosti, které pro ně byly typické. Větší důraz kladu na popis zahrad antického Říma. Nejenže byl jejich sloh silně inspirován zahradami řeckými, ale postupně nabýval na velkoleposti a jedinečnosti v rámci celé antické kultury. Na jedné straně bylo využití zahrady jako součásti obydlí ještě používanější než u Řeků, na straně druhé se římské zahrady staly vrcholnými zahradnickými díly své doby a v mnohém překonaly svého předchůdce. Ačkoliv jsem se římským zahradám a různým termínům s nimi souvisejícím věnovala detailně ve své bakalářské práci, pokládám za důležité je zmínit i zde. Pro pochopení dané problematiky a využití možnosti další práce s nimi je zde ve stručné, ovšem dostatečné míře, uvádím. Na základě studia pramenů a literatury se pokouším o celkovou charakteristiku zahrad starověkého světa.

1.1.

Egypt V povodí řeky Nil se vyvinula vysoce vyspělá civilizace, zajímavá

množstvím kulturních památek, které se dochovaly do dnešních dnů, stejně jako bohatstvím pramenů různých podob. Zbytky pyramid, chrámových komplexů či hrobek máme možnost navštívit, ovšem tehdejší zahradní kulturu si dnes můžeme jen představit, a to prostřednictvím vykopávek, nápisů, vyobrazení a jiných dostupných pramenů. V zemi, která sestávala převážně ze suchých území, byly jedinými úrodnými oblastmi Delta a břehy Nilu, kde mohly vzkvétat pole a zahrady. Nil byl velkou životodárnou tepnou Egypta a zavlažování polí a úrodné bahno z něj přinášelo bohaté zemědělské výnosy. Zatímco obilná pole byla zaplavována jen jednou za rok proražením hrází, zeleninové a ovocné zahrady musely být zavlažovány trvale. 8 Zahrada ve starověkém Egyptě nebyla jen důležitou součástí zemědělství, kdy „Není divu, že v této zemi tak chudé na déšť a závislé na přívalových vodách Nilu sloužila vodní nádrž jak v užitkových, tak v okrasných zahradách jako zásobárna vody, tvořila centrum a hlavní část zahrady a kolem ní byly seskupeny ostatní zahradní plochy“. (Kalusok,M.: Zahradní architektura. Brno 2004, s. 10). 8

7

zásobovala obyvatelstvo množstvím nezbytných produktů, ale byla také spojována s přepychem, odpočinkem,

stejně jako s božím požehnáním. Egypťané

si

představovali bohy obývající zahrady a háje svých chrámů, zatímco samotný faraon, „bůh na zemi“, se mohl doslova těšit rozsáhlým zahradám kolem svých paláců. 9 Výzkum historie egyptského zahradního umění odhalil různé druhy zahrad tohoto národa – královské zahrady, posvátné háje v areálu paláců, bohaté zahrady v rezidencích vysoce postavených úředníků, vinice, zelinářské zahrady připojené na soukromé domy nebo relaxační zahrady pro volný čas a zábavu. Jak už jsem výše uvedla, prostřednictvím vykopávek získáváme přesný obraz staroegyptské zahradní kultury. Jedním z nejlepších archeologických nálezů jsou bezesporu nástěnné malby v hrobkách. Michaela Kalusok ve své knize uvádí: „Obraz zahrady a jejího obdělávání neodmyslitelně patřil k výbavě hrobu, stejně jako předměty denní potřeby. Ať už se jednalo o jakoukoliv věc v hrobce, vždy měla symbolizovat blahobyt zemřelého na onom světě. Nejinak tomu bylo i v případě znázornění rostlin a zahrad, které byly symbolem znovuzrození mrtvých“.10 Ačkoliv se zahradní motivy na malbách hrobů vyskytovaly poměrně často, nemůžeme s jistotou tvrdit, že byly základem každého vyobrazení. V knize A History of Garden Art11 jsem se setkala s poměrně bohatou škálou různých vyobrazení zahrad v některých egyptských hrobech. Symbolika zahrad, která doprovázela každou malbu, mě skutečně uchvátila (např. hrob Osirida, který byl uctíván jako bůh zemřelých, ale také jako bůh plodnosti a vegetace, byl vytvořen jako zahradní mohyla a ležel uprostřed háje). Ať už malbám či jejich symbolice přikládáme větší či menší význam, nepochybně jsou dobrým zdrojem informací o různých typech zahrad, jejich členění a dokonce mohou být i jistým svědectvím kladného vztahu Egypťanů k přírodě. Stejně jako hroby byly i soukromé obytné domy vybaveny bohatými nástěnnými malbami. Nejčastěji byl zobrazován rostlinný ornament, a to nejen na zdech, ale i na podlahách. Mezi nejvíce znázorňované rostliny patřily palmy, lotos a papyrus. Z hlediska dispozice zahrady se jednalo o geometricky pravidelnou

9

Maureen, C.: Earthly Paradises. London 2003, s. 8. Kalusok, M., op. cit., s. 11. 11 Gothein, M., L.: A History Of Garden Art I. New York 1966, s. 20 – 23. 10

8

formální zahradu 12, souměrně rozdělenou přímými alejemi keřů a stromů kolem centrální dvorní nádrže s lekníny a lotosy. 13 Zahrada byla bezprostředně napojená na dům, s nímž tvořila nedílný celek, stejně jako tomu bylo později u zahrad Římanů. Celkový vztah Egypťanů k přírodě byl nesmírně důležitý. Egypťané si stromů a rostlin skutečně vážili a jejich vysazování, úpravě a ochraně věnovali velkou péči. Stromy byly dokonce opředeny lidovou vírou, že v nich sídlí nadpřirozené bytosti nebo oblíbení bozi. Často se stromům přisuzovali různé vlastnosti. Odpověď na otázku, proč tomu tak bylo, je prostá. Jelikož byl Egypt zemí na stromy relativně chudou, nelze se divit, že požívaly zvláštní ochrany – posvátný strom nebylo dovoleno porazit vůbec a před likvidací jiného stromu bylo nutné požádat o povolení přímo vezíra. 14 V odborné literatuře se můžeme rovněž setkat s termínem „symbolika starověkých egyptských zahrad“. Pod tímto slovním spojením se nám otevírá poměrně široká škála výkladů. Především bych zmínila náboženskou symboliku a s ní spojenou orientaci zahrad a rostlin na konkrétní božstva. Z rostlin jsou pro Egypt nejvíce typické papyrus a lotos, které vytvářely souvislé husté porosty v bažinách a močálech. A právě tyto rostliny představují spoustu symbolických významů. „Papyrus rostl především v Deltě, takže se stal heraldickou rostlinou Dolního Egypta, lotos byl rozšířen v celém údolí Nilu a symbolizoval Horní Egypt.… Papyrová houští (…) vyrůstala ve spleti nilských ramen z drobných ostrůvků bahna, které často měnily tvar nebo vznikaly na nových místech. Tím se stal papyrus v mytologických představách symbolem světa vznikajícího z praoceánu. Ze vznikání lze odvodit i význam papyru jako symbolu mládí a radosti“. 15 Za zmínku stojí rovněž symbolický význam lotosu v egyptském náboženství. Bílý lotos (Nymphea lotus), případně jeho modrá forma (Nymphea caerulea) totiž představuje sám život. V jednom z mýtů o stvoření světa se bůh Re objevuje jako dítě vznášející se na

Zahrady formální (pravidelné) jsou architektonizovány malířským způsobem a komponovány při vysoké variabilitě svého půdorysu i metodou kontrastu s cílem konečné harmonie; proto působí emotivně, živým, dynamickým dojmem, přirozeně a uklidňujícím způsobem. Jinými slovy, formální zahrady vycházejí z kombinace souměrnosti a geometrie. 13 Pacáková – Hošťálková, B., Petrů, J., Riedl, D., Svoboda, A., M., op. cit., s. 12; Kalusok, M., op. cit., s. 14 – 15; Dokoupil, Z.: Zahrada a park v historickém vývoji. Praha 1957, s. 7 – 8; Gothein, M., L., op. cit., s. 3 – 25; Maureen, C., op. cit., s. 24. 14 Strouhal, E.: Život starých Egypťanů. Praha1989, s. 127. 15 Ibidem, s. 131. 12

9

hladině vodstva právě v lotosovém květu modrého lotosu, z něhož vyšlo slunce. Proto i lotos symbolizoval počátek světa. 16 Spolu s náboženskou symbolikou zahrady poskytovaly jídlo, topivo nebo parfémy z květů k pomazání soch. Zahrady byly důležitou součástí chrámových komplexů. Ať už se jednalo o zahrady kultovní, pohřební nebo okrasné, pokaždé svého návštěvníka něčím okouzlily. Za všechny bych zmínila zahrady královny Hatšepsut v Dér el-Bahri. Chrám, který zde nechala vybudovat k poctě boha Amona, vynikal nejen svým rozsahem, ale, na svou dobu, pravděpodobně i okázalostí zahradního umění. Poprvé v historii zde můžeme spatřit stavbu tvořenou ze tří obrovských stupňovitých teras, které jsou ohraničené sloupovím. Archeologické výzkumy ukázaly, že se na terasách nacházely stromy. Jednalo se zřejmě o vzácné kadidlové a myrhové stromy, které královna získala z výpravy do země Punt (zřejmě dnešní Somálsko). 17 Bádání v této oblasti potvrdilo rovněž nález bazénů v jednom z pater chrámu. Tuto podkapitolu bych zakončila slovy Evžena Strouhala: „Snad právě proto, že si staří Egypťané uvědomovali stálou hrozbu smrti a po celý život se připravovali na řádné zajištění svého věčného příbytku, vážili si života na této zemi i všech radostí, které přináší (…).“ 18 Troufám si tvrdit, že mezi každodenní potěšení patřilo zakládání či úprava zahrad, stejně jako posezení ve stínu stromů, jakožto oblíbený způsob tělesného i psychického odpočinku. Egyptská civilizace proslula především díky svým velkolepým stavbám – pyramidám, chrámům a hrobkám. Jejich součástí byly zahrady, které tehdejším lidem přinášely požitek a relaxaci.

1.2.

Babylonie, Asýrie, Persie V souvislosti s oblastí Předního Východu můžeme hovořit o dvou rovinách

zahradní kultury. Jednak odtud pocházejí první konkrétní zmínky o okrasných zahradách, jednak zde vzniká mýtus zahrady jako symbolu ztraceného pozemského ráje. 19

16

Tyldesley, J.: Záhady starého Egypta. In:http://www.micanova.net/download/zahadystareho egypta.pdf. /cit. 2012-02-26/. 17 Gothein, M., L., op. cit. , s. 15 – 17. Obr. 1 18 Strouhal, E., op. cit., s. 313. 19 Zahrady jsou v mnoha duchovních tradicích posvátnými symboly. Zahrady Edenu v židovsko – křesťanské tradici jsou dokonalým nebem na zemi, které Bůh stvořil pro muže a ženu. Eden je

10

Zahrady v Babylonii a Asýrii byly rovněž zahradami formálními. Na rozdíl od egyptských zahrad se nacházely většinou na návrších, často uměle vybudovaných (např. terasovité zahrady). O jejich charakteru se dozvídáme z kamenných reliéfů či tabulek klínového písma. Asyrští

králové

byli

vyhlášenými

milovníky

zahrad

a

parků.

Z archeologických nálezů víme, že paláce většinou obklopovala pravidelná stromořadí (platany, cedry, topoly) a byly vysazovány cizokrajné druhy rostlin (jasmíny, kosatce, tulipány, růže). Zvláštním druhem zahrad se staly lovecké obory. Stejně mimořádnou roli hrály i chrámky či pavilony na umělých pahorcích. 20 V celém starověkém světě prosluly „visuté zahrady“ na stupňovitých terasách, připisované královně Semiramis. Jak napsal Hérodotos: „Babylon je tak nádherný, že se mu nemůže rovnat žádné jiné město na zemi“. 21 Tomuto tvrzení lze jistě dát za pravdu, vždyť hradby Babylonu a slavné visuté zahrady patřily mezi sedm divů starověkého světa a město se stalo symbolem dokonalosti a výjimečnosti. Zahrady byly dokonce zachyceny v řecké cestopisné literatuře, a to u Strabóna a Diodóra Sicilského. 22 Společným znakem těchto zahrad byla pravidelnost a důmyslná síť zavlažovacích kanálů. Terasy měly takovou nosnost, že na ně mohla být navezena vrstva půdy, ve které se dala pěstovat zeleň. V antice byly obdivovány nejen pro svou krásu, ale také pro systém zavodňování teras (voda se musela vytahovat nahoru pomocí speciálních zařízení). „I když dnes o existenci těchto terasovitých zahrad není pochyb, jejich skutečná poloha dosud při vykopávkách v okolí babylonského paláce nebyla přesvědčivě lokalizována“.23 Co se týče perských zahrad, ty vynikaly pestrou škálou rostlin a stromů a těšily se velké úctě. Pravidelné geometrické rozvržení zahrad je patrné i zde, ovšem vázalo se pravděpodobně vždy na zahrady paláců a chrámů. Vedle jejich okrasné funkce sloužily lovecké zálibě panovníků. Setkat se můžeme i s označením oázy inspirace pro poezii, hudbu a výtvarné umění.

ztělesněním prvopočátečního stavu nevinnosti, kdy lidé žili v souladu s Bohem, přírodou a sebou navzájem. (O´Connell, M., Airey, R.: Znaky a symboly. Ilustrovaná encyklopedie. Praha 2008, s. 90). 20 Dokoupil, Z., op. cit., s. 8 – 9; Kalusok, M., op. cit., s. 15 – 17. 21 Hérodotos, Histories apodeixis, I, 178 (Úplné bibliografické údaje všech pramenů, zmíněných ve vlastním textu práce, jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů, literatury a internetových zdrojů). 22 Strabón, Geographica, XVI, In: (http://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/Roman/Texts/ Strabo/16A*.html /cit. 2011-12-12/; Diodóros Sicilský, Bibliothéké historiké, II, 10 – 1. In: http://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/Roman/Texts/Diodorus_Siculus/2A*.html /cit. 2011-12-12/. 23 Kalusok, M., op. cit., s. 18. Zamarovský, V.: Za sedmi divy světa. Praha 1963, s. 69 – 110. Obr. 2

11

Mimořádné postavení v perské zahradě mělo rostlinstvo. Různé druhy stromů, keřů a květin dodávaly zahradě celkovou tvář. Vysazovaly se topoly, cypřiše, jilmy, vrby, dále pak borovice či citrusy. Zahrady tedy poskytovaly nejenom barevný kontrast, ale i stravu. Mezi nejčastěji vysazované květiny patřily růže, jasmíny, hyacinty, tulipány, narcisy, fialky a další. Je zajímavé, že perské zahradnictví se nesnaží květiny od sebe oddělit. Naopak jsou květiny s citem míchány dohromady k vytvoření barevné škály lahodící oku. Odtud vychází pojem „perská zahrada“ pro vyjádření pestré barevnosti. 24 Mnoho informací o vzhledu a jednotlivých prvcích zahrad získáváme z perských koberců, které se samotným zahradám velmi podobají. Tkalci často vytvářeli vzory květinových záhonů, stromů, vodních kanálů či ptáků. Tímto způsobem nepřímo přispěli k zachycení atmosféry tehdejších perských zahrad. „Co je dokonalé ve staré Persii tak jako v antice je ta skutečnost, že v souladu s technikou se vše řídí přísným plánem a přesným geometrickým rozvržením. Perští zahradníci byli architekty, tak jako byli mnohem později Francouzi a ostatní evropští stavitelé v klasickém období“.25

1.3.

Antické zahrady a parky Často se můžeme setkat s velmi krásnou metaforou, která hovoří o antické

kultuře jako o kolébce naší civilizace. Podle mého názoru zmíněné přirovnání nejen poeticky vyjadřuje význam antiky 26, ale můžeme je chápat jako poměrně zažitý pojem. Obvykle posuzujeme antiku podle toho, co dala evropské kultuře. I když přínos antiky není ve všech oblastech kultury stejný, nacházíme ve vědě, v umění, filozofii a jiných oborech lidské činnosti znamenité výsledky. Vysokou úroveň vykazovala rovněž zahradní kultura, která se stala nevyčerpatelným zdrojem inspirace pro tvůrce zahrad v dalších staletích. Řekové i Římané měli k přírodě nesmírně kladný vztah. S oblibou zušlechťovali půdu, která je obklopovala, osazovali ji nejrůznějšími rostlinami a dřevinami a dbali o její úrodnost. Jejich postoje však nebyly jen užitkového

24

McIntosh, Ch., op. cit., s. 43 – 45; http://www.pardis.cz/zahrada1.pdf /cit. 2011-03-07/. http://www.pardis.cz/zahrada2.pdf /cit. 2011-03-07/. 26 Antikou rozumíme období dějin starověkého Řecka a Říma. 25

12

charakteru, se stejným zaujetím zdokonalovali okolí svých příbytků, přičemž velká pozornost směřovala právě k zahradám. 27

1.3.1. Řecko Na základě archeologických vykopávek lze usuzovat zakládání řeckých zahrad již v období mykénské kultury. Informace o nejstarších zahradách nám podává Homér ve svém slavném eposu Odyssea. 28 Zmiňuje se o užitkových zahradách s ovocnými stromy a vinnou révou jako o nejjednodušší formě zahrady a o posvátných hájích s posvátnými stromy. 29 Významnou roli hrály rovněž opakované Adonisovy slavnosti, uctívající kult jeho zahrad. Přinesly zvyk dávat květiny do květináče a pozorovat jejich rozkvět a pozvolný zmar. 30 „Již v 5. století před n. l. jsou zakládány pro veřejné účely zahrady, a to hlavně u gymnasií, kde se vysazovaly okrasné stromy, které tvořily osu rozsáhlých zahrad doplněných závodními drahami, chrámky bohů, bazény apod. Řečtí filosofové v zahradách nejen přednášeli a diskutovali se svými žáky, ale využívali jich i pro zábavu a sportovní hry. Spojení budov gymnasia se zahradami v jeden celek můžeme pokládat za předchůdce našich parků kultury a oddechu“.31 Po ovládnutí Řecka Filipem Makedonským a po úspěšných výbojích Alexandra Makedonského dosahuje kultura 32, a tím i zahradní umění, vysoké úrovně. Zahradní kultura se inspiruje perským vzorem, šíří se kult květin z Egypta a jsou zakládány rozsáhlé a nákladné zahrady s fontánami, ozdobené uměleckými díly po vzoru orientálních zahrad. 33

27

Hughes, D., J.: Ecology in Ancient Civilizations. University of New Mexico Press 1975, s. 56 – 67, s. 87 – 98. 28 Homér, Odysseia, VII, 78 – 132. 29 Zahrada mohla splývat s posvátným hájem nějakého božstva. Někde vysazení posvátného stromu předcházelo i stavbě chrámu (např. Athénina oliva na Akropoli). 30 Farrar, L.: Ancient Roman gardens. Stroud 1998, s. 5 – 7; Pacáková – Hošťálková, B., Petrů, J., Riedl, D., Svoboda, A., M., op. cit.,, s. 11. 31 Koukal, V.: Zahrady a parky Čech a Moravy. Průvodce expozicí. Lednice 1971, s. 4. 32 helénistická – pocházející z epochy helénismu - období od výbojů A. Makedonského (334 – 324) až do r. 30 př. n. l., kdy ztratil svou samostatnost poslední helénistický stát, ptolemaiovský Egypt. 33 Tomančáková, P.: Zámecké zahrady a parky střední a jižní Moravy v období baroka a jejich percepce v dobovém umění a literatuře. MU Brno 2009. Magisterská diplomová práce, s. 20. (http://is.muni.cz/th/10494/fss_m_a3/Barokni_zamecke_zahrady_2009.pdf /cit. 2011-13-12/.

13

Jistou zajímavostí je fakt, že zahrady 34 antických Řeků nebyly budovány ve městech, ale na jejich okraji – předměstí. Jak uvádí Carroll Maureen, domov řeckých občanů se nacházel uvnitř městských hradeb, v prostoru přeplněném domy a posvátnými či veřejnými budovami. Zahrady a zemědělské usedlosti se nalézaly vně města uspořádané okolo hradeb a vzhledem k příznivým podmínkám zde vzkvétaly. Městští obyvatelé přicházeli do styku s přírodou jen tehdy, když opustili obezděné město. 35 Michaela Kalusok potvrzuje tento fakt a píše: „ (…) neexistuje žádný doklad o existenci osázených zahradních dvorů, jaké později prokazatelně existovaly u římských domů“.36 Rovněž Dana Wilhelmová uvádí: „… na rozdíl od řeckých vzorů byl římský peristyl od počátku osázený rostlinami – byl zahradou“. 37 Pro upřesnění bych dodala, že řecké domy měly dvůr obklopený sloupořadím (peristyl), ovšem nemohl být osázen květinami, jelikož byl celý vydlážděn. To co bylo možné v zahradách zámožných obyvatel, bylo na dlouhou dobu mimo možnosti skromných obydlí soukromých občanů. 38 Lidé, kterým chyběly zahrady u domů, mohli využívat veřejné zahrady poblíž tzv. gymnázií, kde se nacházely parky, kolonády, promenády a aleje. Pro sportoviště typické kolonády, které přetrvaly ve formě peristylů, trvale ovlivnily podobu zahrad římských městských domů. 39

1.3.2. Řím Římské zahrady, stejně jako řecké, patří do skupiny formálních zahrad se svým pravidelným rozvržením půdorysu a symetrickou kázní. Starořímské zahrady navázaly, tak jako celá římská kultura, na zkušenosti Řeků. V pojetí původních římských zahrad se však projevoval i po Etruscích zděděný vztah k zemědělství a zahradnictví. Pro Římany byla zahrada nejen součástí obytného prostoru, ale také samozřejmostí, bez které si nedokázali představit své bytí. Spousta obyvatel se mohla

Řecký výraz pro zahradu – képos – vyjadřuje více významů. Může se jednat o zeleninovou či květinovou zahradu, sad, vinici, posvátný háj, park nebo pohřební zahradu. 35 Maureen, C.: The Gardens of Greece from Homeric to Roman Times. Journal of Garden History. 1992, Sv. 12, č. 2, s. 96 – 98. Obr. 3 36 Kalusok, M., op. cit., s. 23. 37 Wilhelmová, D.: Příspěvky k teorii a vývoji zahradního umění. Brno 2005, s. 38. 38 Gothein, M., L., op. cit. , s. 74. 39 Kalusok, op. cit., s. 24. 34

14

pyšnit vlastní zahradou, ty se však lišily svou velikostí, počtem rostlin, keřů a stromů, ale i množstvím ozdobných prvků. Na rozdíl od Řeků se však Římané nespokojili s možností mít zahradu na předměstí, čili daleko od jejich domova. Ať už se jednalo o užitkové či okrasné zahrady, vždy byly nedílnou složkou soukromých domů ve městech i na venkově. 40 V antických pramenech 41 se můžeme často setkat s latinským výrazem hortus pro pojmenování zahrady. Všudypřítomnost tohoto pojmu představuje značný problém překladu a určení přesného významu. Římané měli ve zvyku označovat tímto termínem různé pastviny, zelinářské zahrady a dokonce i parky. 42 Literatura obvykle hortus slučuje s užitkovou (kuchyňskou) zahradou, která se nacházela za domem, anebo v podobě zahradního dvoru, který byl jako okrasná zahrada (viridarium) bezprostředně spojen s obytnými místnostmi. Význam peristylu 43 jako zahrady je často zdůrazňován. Základem peristylové zahrady byly rostliny, okrasné a ovocné stromy, ale také vodotrysky nebo sousoší. Je zajímavé, že některé dříve zažité koncepce můžeme spatřit i v současné době. Základem moderní zahrady jsou také květinové záhony, okrasné stromy, stejně jako množství vodních prvků či soch. I v dnešní době, stejně jako ve starověké Itálii, je oblíbeným materiálem mramor a kámen. Lze tedy s jistotou říci, že tehdejší zahradní architektura svědčí o jedinečnosti a nadčasovosti Římanů. 44 Pro peristylové zahrady je charakteristické úzké umělecké spojení s architekturou domů. Toto spojení je typickým znakem římského zahradního umění, které bylo později vzkříšeno v italských renesančních zahradách a mělo rozhodující vliv na evropské zahradní umění novověku. 45 Valná většina zahrad se nacházela v zadních částech domu, jsou však případy, kdy je najdeme v bezprostřední blízkosti obytných prostor. Některé luxusní domy se mohly pyšnit více zahradami. Tato pestrá škála možností, kterou zde uvádím, je typická především pro kampánská města Pompeje a Herkulaneum. 46 40

Maureen, C., op. cit., s. 98. Např. Plinius, Gaius, Secundus, Naturalis Historia, XIX, 50. (Naturalis Historia - dále jen NH); Cicero, M., T., Cato Maior de Senectute, XV, 54. 42 Stackelberg, T., K.: The Roman garden: space, sense and society. New York 2009, s. 9. 43 Sloupový ochoz či dvůr obklopený sloupovím. Obr. 4 44 Fojtíková, Z.: Zahrady a parky jako součást obytného a veřejného prostoru ve starověké Itálii. Nezamyslice 2010, Bakalářská diplomová práce, s. 18. 45 Kalusok, M., op. cit., s. 26 – 27. 46 Obr. 5 41

15

Mezi nejběžnější druhy dřevin v zahradách patřily cypřiše, oleandry, borovice, pínie, duby, topoly, platany, rovněž i ovocné stromy jako jabloně, třešně, hrušky, fíkovníky, švestky, broskvoně nebo granátovníky. Zprávy o tom, jaké stromy byly v oblibě, máme z Pliniova díla Naturalis Historia 47 a Vergiliova díla Bucolica 48. V zahradách měly své místo užitkové rostliny 49, okrasné květiny a dokonce i léčivé byliny. Květiny, které zde rostly (růže, lilie, jasmín nebo levandule), byly ceněny hlavně pro svou příjemnou vůni. Nejširší zastoupení v oblasti tehdejší flory měly květiny a keře určené pro okrasné zahrady. Lišily se velikostí, vůněmi a barvami. Keře byly udržovány a obvykle ostřihovány do určitého tvaru (ars topiaria). Pestrý římský svět zahrad tvořila rovněž umělecká díla: místo květin vnášely do zahrad barvu mozaikové podlahy a zdi peristylu byly pomalovány rostlinami, aby tak simulovaly zahradní krajinu. Římané mimo jiné do zahrad s oblibou přidávali klece s ptáky. Římské zahradní prostory si nelze představit bez kašen a vodotrysků. Voda byla neodmyslitelnou složkou každé zahrady, vždy se stávala výrazným a dynamickým prvkem. „Spojení vody a zeleně bylo pro antického člověka jednou z nejkrásnějších věcí v přírodě. Voda představovala nejen praktickou záležitost, ale přinášela také estetické hodnoty“.50 Úchvatný zdroj vody ztělesňuje například Hadriánova vila v Tivoli. Peristylové a rozsáhlé zahrady tohoto komplexu byly ozdobeny množstvím fontán, bazénů a nádrží. Poutavým prvkem této velkolepé císařské rezidence bylo nymfaion, 51 jež se později znovu objevilo v zahradách renesance a baroka. Oblíbenou součástí římských zahrad se staly sochy antických bohů, zvířat, dětí a rostlinných motivů. Tyto zahradní skulptury byly zhotovovány z kamene – především z mramoru, bronzu nebo terakoty. Sochy měly rozmanitý ráz a ve většině případů se nacházely poblíž zahradních cestiček a vodních zdrojů. Sochařská díla spolu s vodními prvky, tvořila jedinečný celek zapadající do zahradního prostoru. 47

Plinius, NH, XII; XV; XVIII, 1 (zde zmínky o okrasných rostlinách). Vergilius, Bucolica, VII, 65; 49 O těch se nejvíce zmiňuje Cato ve svém díle De Agri cultura, CLVII; CLXI. 50 Sergejenková, M., J.: Pompeje. Moskva 1949, s. 132. Obr. 6 51 Přírodní nebo uměle upravená jeskyně s pramenem nebo s fontánou, zasvěcená nymfám; mohlo se rovněž jednat o monumentálně zbudovanou kašnu nebo fontánu napájenou z vodovodu chrliči. 48

16

Představovala neobyčejně zajímavý komplex vzájemných vazeb mezi různými částmi zahrady. Volba sochařských témat do jisté míry následovala řecké tradice. Velmi oblíbenou postavou byl Herkules kradoucí zlatá jablka z legendární zahrady Hesperidek. Populárním byl rovněž Bakchus jako pán nespoutaného veselí hýřivé přírody. Mezi antické oblíbence patřili satyrové, fauni, vodní a lesní nymfy, zvířata, busty či sochy řeckých filosofů a podobně. Zámožní Římané vlastnili vedle jednoho luxusního městského domu (domus) i jeden nebo více venkovských domů (villae). Pro Římany byla villa nejen stavbou určenou k bydlení, ale vyjadřovala také jistý způsob života. 52 Jedná se však o velice široký a mnohdy nejasný pojem, který se nyní pokusím objasnit. V pramenech se můžeme nejčastěji setkat s označením „selská usedlost“ 53, v některých případech s termínem „venkovský dvorec“. 54 Jisté však je, že se v obou případech jedná o hospodářskou a obytnou stavbu. Samotná villa se skládala z „…ager – pozemků, které byly většinou tvořeny užitkovou a zeleninovou zahradou, vinicemi, ovocnými sady a poli, a z villy“. 55 Postupem času dochází k oddělení villy urbana od hospodářské části, tj. villy rustica. Villa urbana byla pravděpodobně obytným domem vlastníka, villa rustica se skládala z ložnic pro otroky, ze stájí a chlévů. 56 Zaujalo mě, jak římskou villu líčí Annette Lucia Giesecke. 57 Jedinečnost římské villy vidí v propojení městské (pars urbana) a venkovské části (pars rustica), stejně jako ve spojení přírody s uměním. Autorka se v této souvislosti zmiňuje o villa urbana, které byly v rámci Říma nazývána horti (zahrady). 58 Právě na tomto místě se potvrzuje mnohoznačnost latinského slova hortus. Na základě těchto informací se domnívám, že v samotném Římě a jeho okolí byla villa chápána jako komplexní stavba se zahradním prostorem, určeným k relaxaci

a

rozjímání. Nedocházelo ke

52

striktnímu

oddělení „městského“

Wilhelmová, D., op. cit., s. 42. Cato, M., P., De agricultura, I. 54 Vitruvius, M., P., De architectura libri X., VI, 6, 1. 55 Wilhelmová, D., op. cit., s. 42. 56 Ackerman,S.,J.: The Villa. Form and Ideology of County Houses. Washington, DC 1990, s. 42; V literatuře se můžeme dále setkat s pojmem villa suburbana. Jednalo se o villu položenou blíže k městu, nevyužívanou zemědělsky. 57 Giesecke, L., A.: The Epic City. Urbanism, Utopia, and the Garden in Ancient Greece and Rome. Cambridge, Massachusetts, and London, England 2007, s. 110 – 111. 58 Tuto informaci, jak sama přiznává, čerpá z díla Plinia Staršího (Naturalis Historia). 53

17

a „venkovského“ prvku. Zahradní prostor byl nedílnou součástí villy, jakožto usedlosti příslušníků vyšší společenské třídy. 59 Villy nabízely svým majitelům možnost uchýlit se na venkov a trávit tam volný čas. Zakládaly se u nich rozlehlé libosady 60 se zahradními altány, lázněmi a okrasnými bazény. Mohla se zde vyskytovat ještě další samostatná část, tzv. paradisus, udržovaný jako divoký park s volně pobíhající zvěří. Byl obehnán velkou zdí a sloužil jako lovčí obora. Je ovšem nutné zdůraznit, že paradisus se objevovaly pouze u sídel významných osobností a zbohatlíků. 61 Luxusní villy byly kompletně začleněny do krajiny a lidé mohli plně využívat jejich polohy, která jim umožňovala nejen krásný výhled na hory a moře (např. Villa Mystérií v Pompejích), ale také pocit určité nedotknutelnosti (Villa Hadriana). Jen ve villách můžeme nalézt intimní zahrady, nádherné formální parky a velkolepou přírodu zároveň. 62 Co se týče výše uvedených možností staveb, rozhodujícím faktorem není rozsáhlost a počet stromů, keřů a květin, ale kreativita a způsob, jakým zahrada vznikala a jak byla udržována. Některé starší domy měly zahradu jen v zadní části pozemku, novější se již mohly pyšnit peristylovou zahradou. Luxusnější domy mohly mít dokonce více takových zahrad. Vedle soukromých zahrad se v římských městech zakládaly také veřejné parky a promenády osázené platany, piniemi a cypřiši. Nejčastějším typem zahrad, které sloužily veřejnosti, byly portikové zahrady. 63 Ve skutečnosti byly chápány jako chráněné (uzavřené) parky a velmi brzy se staly oblíbeným místem mnoha Římanů. Ať už se jedná o zahrady, parky nebo ostatní veřejná prostranství 64, jež sloužila lidem, vždy byla plocha zeleně, ať už jako přímá či nepřímá součást objektů, významným prvkem. Staří Římané měli nezměrnou potřebu obklopit se přírodou. Snaha, se kterou budovali a šlechtili své zahrady, je udivující. Jistě nás nepřekvapí fakt, že se

59

Fojtíková, Z., op. cit., s. 19 – 20. Libosad je označení pro zahradu povětšinou soukromého charakteru, v níž významná osobnost chce nalézt své zalíbení, kratochvíli, odpočinek. 61 Kalusok, M., op. cit., s. 29; Pacáková – Hošťálková, B., Petrů, J., Riedl, D., Svoboda, A., M., op. cit., s. 19 – 21; Kamm, A.: The Romans. London and New York 1995, s. 133. 62 Obr. 7 63 Od latinského porticus – sloupořadí. Obr. 8. 64 Fora, ulice, lázně. 60

18

v zahradách dokonce i spávalo. Smysl pro přírodu a radost z pobytu v ní Římanům nechyběl. 65

65

Fojtíková, Z., op. cit., s. 30.

19

2.

Vývoj zahrad od středověku do současné doby Chceme-li popisovat vývoj zahradního umění od středověku do současnosti

a posléze reflektovat antické rysy v jednotlivých epochách, musíme se zamyslet nad celkovým systémem zahrad starověkých civilizací. Ať už se jedná o oblast Předního Východu, Egypt či antické Řecko a Řím, zjistíme, že tyto kultury mají určité společné rysy. Především je to kladný vztah k přírodě, jež má takřka podobu posvátnosti a uctivého přístupu k ní. Samotná podoba zahrad a jejich členění ovšem odpovídá charakteru dané kultury a možnostem dané lokality. Například Egypťané mohli své zahrady situovat pouze do těch míst, které byly příhodné pro jejich utváření a stabilitu. Rovněž v „zemi mezi dvěma řekami“, čili v meziříčí Eufratu a Tigridu, byla situace pro zakládání zahrad obtížná. Přes ztížené klimatické podmínky obou zemí však nalézáme první konkrétní zmínky o užitkových a okrasných zahradách. Přestože se zahradnictví ve zmíněných oblastech dalo provozovat jen s vynaložením obrovského úsilí, právě zde vyrůstají kořeny zahradního umění, jehož principy byly uplatňovány v dalších dějinných epochách a na mnohem příhodnějších místech. Od počátků zahradní tvorby docházelo k vzájemnému propojení zahradní a stavební složky. Platí to zejména pro velké historické etapy slohů v zahradách nazývaných formální, neboli pravidelné. 66 Právě tento typ se mimo jiné prosadil v Egyptě a Mezopotámii. B. Pacáková – Hošťálková uvádí: „Pokud se zahradní slohy uplatnily pouze v rámci jednotlivých oblastí, podržely si poměrnou jednotnost při přejímání jednotlivými národy, ale obvykle vykazují specifické odlišnosti, dané právě sklony národní povahy (…) a geografickým umístěním“. 67 Jiným způsobem řečeno, skladebné systémy formálních zahrad jsou společné, například zmíněná provázanost s architekturou stejně jako využití osových linií, ale každá zahrada je jedinečná a má svou zvláštní osobitost (sochařská výzdoba, symbolika a podobně). V období dějin starověkého Řecka a Říma je kompozice formálních zahrad dovedena do okázalejších podob. Obchodní styky s Egyptem a s nimi spojená kulturní výměna jsou významným mezníkem, neboť vzájemná inspirace z hlediska

66

Drhovský, K.: Zdroje a principy formální zahrady – od renesance k baroku. In: Historická zeleň regionu Střední Čechy. Mělník: Vyšší odborná škola zahradnická a Střední zahradnická škola 2010, s. 1. 67 Pacáková – Hošťálková, B., Petrů, J., Riedl, D., Svoboda, A., M., op. cit., s. 12.

20

zahradního umění je neoddiskutovatelná. Principy, které Egypťané ve svých zahradách užívali, rozvinuli Řekové a ještě více Římané. Vrchol zahradního umění v rámci starověkých civilizací představují právě římské zahrady. Na jejich pravidelný architektonický styl výrazně odkazují zahrady a zahradní slohy v celé Evropě. Zahradní kultura starověké Itálie se stala nevyčerpatelným zdrojem inspirace pro tvůrce zahrad v dalších stoletích a významně přispěla k dalšímu rozvoji tohoto umění. Charakteristické rysy římských zahrad (vodní prvky, ostřihování keřů do určitých tvarů apod.) byly uplatněny v hojné míře nejen ve středověku, ale také v období renesance, baroka a klasicismu. Podobně jako ve starověku, i ve středověku se hojně pěstovaly léčivé byliny a okrasné květiny; své zastoupení ve středověkých zahradách měly rovněž vodní prvky. Období renesance přineslo výraznou změnu životního stylu obyvatelstva, což se promítlo i do zřizování okrasných zahrad, které byly ovlivněny antickými vzory. V zahradách se nacházely kopie antických soch, v některých případech dokonce i jejich vzácné originály. Na přelomu 18. a 19. století bylo s oblibou napodobováno orientální umění, nicméně v zahradách byly zakomponovány i římské prvky (např. lázně). Nadčasovost římského zahradního umění je nepochybná a dokonce i v současné době s chutí využíváme antických prvků ke zkrášlení zahrad a parků. 68 Zahradní kultura jednotlivých starověkých civilizací byla předstupněm dalšího vývoje. Ačkoliv se nejvíce opěvuje období antické kultury, nesmíme zapomínat na to, že i ta do jisté míry čerpala z předchozích epoch a za mnohé vděčila daleko starším vzorům. Stejně tak další období zahradního umění vyrůstají z kořenů bývalých civilizací.

Tato kapitola se bude věnovat vývoji zahrad v následujících dějinných epochách, a to od středověku do současnosti. Pokládám za důležité zmínit se o jednotlivých slohových obdobích, jak z hlediska formování a kompozice zahrad, tak z hlediska svébytného vztahu k přírodě, který se v některých případech mohl podobat antickým ideálům, jindy se však diametrálně odlišoval. Protože zahrady všech historických epoch byly vždy zrcadlem společnosti a odrazem jejich názorů, pokusím se co nejvýstižněji vystihnout jejich podobu a charakter. V rámci této 68

Fojtíková, Z., op. cit., s. 48

21

kapitoly budu popisovat zahrady v evropském prostoru, tudíž zde nebudou zahrnuty čínské a japonské zahrady, které představují samostatný okruh z hlediska utváření zahradní kultury.

Po prostudování pramenů a odborné literatury mohu konstatovat, že členění zahradní tvorby představuje jistá úskalí, která bychom měli vnímat a pracovat s nimi. Složitost klasifikace zahrad reprezentuje již samotný okruh s názvem středověk. Toto dlouhé období lidských dějin zahrnuje velké množství uměleckých slohů, přičemž některé z nich lze řadit do více dějinných epoch nebo je chápat jako vlastní okruh. Zmíněné tvrzení se shoduje především s obdobím renesance, jež časově spadá do středověku, ovšem lze je pojímat jako samostatnou etapu z hlediska utváření zahradního umění. Například v souvislosti s obdobím středověku jsem využila jako pramen Dekameron Giovanniho Boccaccia, který je však možné uplatnit i pro renesanční dobu. Problematika členění se týká také byzantských zahrad, které spadají do období středověku, ovšem vykazují spoustu specifických odlišností, proto je nutné řadit je do samostatné podkapitoly. Množství problémů s sebou přináší rovněž období baroka, klasicismu a romantismu. Odborná literatura k dějinám zahradní architektury nejčastěji člení zahrady na naturalistický, klasicistní a romantický typ. Zavedenou klasifikaci však nemůžeme chápat chronologicky. Vývojové fáze se často prolínají, tudíž bychom měli jednotlivé etapy zahradního umění vnímat komplexně. Z výše uvedeného je patrné, že není jednoduché podat spolehlivou charakteristiku vývoje zahrad. Neexistuje univerzální způsob, kterým by se v této oblasti dalo ubírat. Důležitým kritériem pro tvorbu této kapitoly pro mě byla přehlednost. Snažím se jednotlivé fáze členit podle všeobecně uznávaného trendu v odborné literatuře, zároveň však upozorňuji na nebezpečí, jež s sebou jednotlivé vývojové fáze zahrad přinášejí.

22

2.1. Středověk 2.1.1. Kulturní oblast východní Evropy Byzantská zahrada navazuje na předchozí typ formální zahrady řecké, respektive

helénistické, kterou

obohacuje

o

orientální

prvky. Je

rovněž

pokračovatelkou římských tradic tak, jako se stali byzantští císaři nástupníky římských císařů po smrti Theodosia I. roku 395 n. l. Největší rozkvět východoevropské oblasti nastává od 5. do 12. století. Ve význačných východoevropských centrech 69 se stavěly okázalé paláce vybavené přepychovým zařízením. Jejich součástí byly zahrady, intenzivně využívány svými majiteli. Vzhledem k horkému podnebí se do nich instalovaly různé vodní prvky – kanály, kašny 70, vodotrysky a podobně. Vegetace vynikala svým bohatstvím, vedle domácích dřevin a květin se zde hojně pěstovaly i cizokrajné druhy. Zahrady byly pravděpodobně zakládány nejen u císařských rezidencí, ale rovněž u klášterů a soukromých domů. Ačkoliv nemáme dostatek spolehlivých zpráv o veřejných zahradách, zeleň zřejmě doprovázela i náměstí, ulice a akvadukty. 71 Co se týče pramenů, máme k dispozici především mozaikové obrazy a ikony, jež jsou typickým prvkem byzantského umění. Přesvědčivým pramenem pro byzantské zahrady mohou být také vyobrazení v dobových miniaturách, stejně jako ornamentálně zdobené koberce. 72 Součástí byzantských zahrad byly některé prvky známé ze zahrad antických. V římském období se hojně využívaly různé plastiky, znázorňující zvířata, které se objevují rovněž v zahradách byzantských. Se zahradami a jejich fontánami jsou spojovány mimo jiné plastiky hus a kachen. 73 Z konce antického období pochází bronzová socha husy, která byla nalezena v hippodromu v Konstantinopoli. Podle

69

Především v Konstantinopoli. Někdy ze zdrojů kašen tryskalo i víno. 71 Dokoupil, Z., op. cit., s. 23; Pacáková – Hošťálková, B., Petrů, J., Riedl, D., Svoboda, A., M., op. cit., s. 21 – 22; Pijoan, J.: Dejiny umenia /3. Bratislava 1988, s. 71 – 99; Krátoška, M.: Architektura altánů. Závěrečná ročníková práce. Technické lyceum. Tábor 2005. In: http://www.kpsoft.eu/_techinfo/00040/Altany.pdf /cit. 2012-04-22/. 72 Pacáková – Hošťálková, B., Petrů, J., Riedl, D., Svoboda, A., M., op. cit., s. 21 – 22. 73 Pár bronzových plastik (mezi nimi motiv kachny) zdobilo například peristyl Domu Vettiů v Pompejích. 70

23

otvorů na zobáku a pod ocasem lze usuzovat, že byla tato socha použita jako součást fontány. 74 Mezi nejhodnotnější objekty, reprezentující byzantské zahrady patří chrám sv. Sofie v Konstantinopoli, známý jako Hagia Sofia, který měl peristylový dvůr se zahradou. Úsilí o rekonstrukci některých z hlavních rysů této lokality však neodpovídá úplné obnově dvorů, fontán, chodeb či klenutých komnat. 75 Co se týče ostatních byzantských zahrad, je velmi obtížné interpretovat, jakou měly podobu. Zdá se, že cesty se střídaly s linkami vegetace a vody. Mezi oblíbené květiny patřily růže, fialky, lilie, kosatce a narcisy, stejně jako stálezelené rostliny – břečťan, buxus, myrta či ovocné stromy - jabloně, hrušně, pomerančovníky, fíkovníky, citronovníky. Stromy poskytující příjemný stín – pinie, palmy, duby, jilmy, jasany – zřejmě představovaly další důležitou součástí zahrad. Stejně jako v Pompejích, i zde si lidé cenili zvuku ptáků, fontán a šumění listí. 76 Ve středověku docházelo postupem času k expanzi byzantského umění a kultury, nejprve do Středomoří, potom na Balkánský poloostrov, což bylo nejjasnějším důkazem jeho životaschopnosti. 77

2.1.2. Kulturní oblast západní Evropy Ačkoliv byl středověk dynamickým obdobím evropských dějin, v zahradním umění nepřináší po stránce formální nikterak převratné změny. Zahradní tvorba ve středověku bývá v některých případech dokonce označována za „sestru svých starověkých předloh“. 78 Přesto i v této dlouhé dějinné etapě dochází k obrovským proměnám, které souvisí především s křesťanstvím, přinášejícím nové hodnoty a ideje. Pro poznání středověkých zahrad máme k dispozici řadu pramenů. Patří mezi ně miniatury, iluminované rukopisy, kancionály, obrazy, spisy, plány či básně. Na

74

Maguire, H.: Gardens and Parks in Constantinopole. Dumbarton Oaks Papers. Washington 2000, č. 54, s. 257. In: http://www.doaks.org/publications/doaks_online_publications/dop54/dp54ch14.pdf /cit. 2012-04-22/. 75 Turner, T.: Garden History. Philosophy and Design 2000 BC – 2000 AD. London and New York 2005, s. 70. 76 Ibidem. 77 Pijoan, J., op. cit., s. 131. 78 Drhovský, K., op. cit., s. 2.

24

základě jejich rozboru rozeznáváme jednotlivé typy zahrad, které byly pro tehdejší dobu typické. Motiv zahrady ve středověku se objevuje jako křesťanský a světský symbol. Od tohoto konstatování se odvíjí celá typologie středověkých zahrad. První skupinu zahrad, kterou charakterizuje duchovní a filozofický rozměr, představují klášterní zahrady. 79 Zahrada v podobě miniaturního ráje měla zastoupení nejen v písemných a obrazových alegoriích, ale rovněž v architektonickém prostoru. 80 Tímto prostorem jsou myšleny kláštery. Rozmach církevní moci ve středověku se velmi výrazně odrazil právě v jejich rozvoji. Práce na zahradě, obdělávání půdy a pěstování léčivých rostlin 81 představovaly velmi významnou činnost některých řádů. 82 Klášterní zahrady byly uspořádány do několika celků podle jejich funkčnosti, a to na zahrady zelinářské (hortus), bylinářské a lékárenské (herbularius), ovocné (pomarius) a na tzv. „rajský dvůr“. 83 Právě poslední typ zahrady souvisí s křesťanskou symbolikou a jako takový je spojen s duchovní podstatou zahrady. Rajský dvůr obepínala křížová chodba a střed zahrady tvořila téměř vždy studna nebo kašna. 84 Co se týče architektonického ztvárnění dvora, zůstala v něm zachována tradice antických peristylových zahrad. Klášterní zahrady byly pokračováním římské zahradní kultury. 85 Nelze tedy souhlasit s výrokem Zdeňka Dokoupila, který tvrdí, že „středověk přerušuje úplně tradici antické kultury a umění“.86 Neodlučitelnou součástí klášterních zahrad je jejich ohrazení a s tím spojená uzavřenost. Samo české slovo „zahrada“ je odvozeno od slovesa zahradit – tedy oddělit hradbou nebo ohradou. A právě „oddělení“ je základním atributem zahrady jak z hlediska praktického, tak alegorického. Zahrada uzavřená, hortus conclusus, je

79

Klášter byl přirovnáván ke kousku ráje na zemi (paradisus claustri, hortus Christi). McIntosh, Ch., op. cit., s. 47. 81 Abatyše Hildegarda von Bingen (1198 – 1179) je autorkou spisu o léčivých rostlinách Physica. O léčivém účinku rostlin pojednává rovněž veršovaná báseň De cultura Hortorum, jejímž autorem je básník Walahfrid Strabo, pozdější opat kláštera Reichenau. 82 Především benediktínů, františkánů a kartuziánů. 83 Nejvýznamnější svědectví o klášterním zahradním umění pochází z opatství St. Gallen v Reichenau. Jedná se o ideální plán kláštera z doby kolem r. 820 (Codex Sangallensis). Vedle uspořádání různých budov zde můžeme nalézt uvedené detailní rozdělení klášterních zahrad. Obr. 9 84 Kašna ve středověku symbolizovala pramen mládí, jehož voda zaručovala věčnou mladost a dávala mýtickou symbolickou sílu. Tvořila plastickou výzdobu zahrady. Obr. 10 85 Kalusok, M., op. cit., s. 42 – 53; Mareček, D.: Zahrada. Praha 1992, s. 15; Drhovský, K., op. cit., s. 2; Koukal, V., op. cit., s. 5.; Pijoan, J.: Dejiny umenia /3. Bratislava 1988, s. 212 – 215. 86 Dokoupil, Z., op. cit., s. 27. 80

25

pojem, který nejčastěji spojujeme se středověkými zahradami. 87 Někteří autoři toto označení používají jako synonymum k zahradě šlechtických sídel 88, jiní v něm vidí hlubší pochopení. Posun do duchovní roviny podává Michaela Kalusok, která popisuje typ uzavřené zahrady ve výtvarném umění: „ (…) obraz uzavřené zahrady, hortus conclusus, který je metaforou Mariina panenství, byl ve výtvarném umění od 14. století vyhrazen pro mariánská vyobrazení. Obrazový typ hortus conclusus (…) je také nazýván rajská zahrádka…“. 89 Fenomén „uzavření“ jak jazykově, tak symbolicky souvisí s představou biblického ráje, který se podle středověkých učenců nacházel přirozeně na Zemi. Pozemský ráj plný neobvyklé flóry a fauny musel však být jako teritorium míru a štěstí oddělen od zbytku ubohého a hříšného světa. 90 Uzavřená zahrada má také svou světskou podobu v zahradách lásky a oddechu. Hortus deliciarum, zahrada rozkoše, může být chápána jako zahrada světská, na druhé straně pojem reprezentuje i duchovní rozkoše. Představy o zahradě jako místu krásy a radosti se promítaly do literatury a výtvarného umění; nejprve v Itálii, ale téměř současně i v ostatní Evropě. Mísily se v nich znalosti antiky s prožíváním biblického textu. 91 Tento typ zahrad se nacházel nejen v klášterech, ale i poblíž hradů a opevněných měst. Tímto se dostáváme k dalším typům středověkých zahrad, k zahradám hradním a městským. Hradní a městské zahrady jsou známy z iluminovaných rukopisů a miniatur, ale i z tehdejší literatury, poezie či z písní minnesängrů. Hrady i města ve středověku byly obehnány hradbami a stejně obranyschopné měly být i zahrady. Jak už bylo výše uvedeno, ve středověké křesťanské symbolice se zahrada obehnaná zdí stává domovem duše a bezpečným útočištěm před problémy pozemského života. Pro typ hradních a městských zahrad je rovněž možné nalézt synonymum ve zmíněné hortus conclusus.92 Ve středověké veršované básni Guillauma de Lorris Roman de la Rose (Román o růži) je zahrada ukrytá za vysokou zdí s věžemi a cimbuřím a připomíná 87

Dobalová, S.: Zahrady Rudolfa II. Jejich vznik a vývoj. Praha 2009, s. 24 – 25. Například Zdeněk Dokoupil. 89 Kalusok, M., op. cit., s. 52. 90 Dobalová, S., op. cit., s. 26. 91 Skalický, A., st.: Zahrady a vily manýrismu v souvislostech. Praha: Jalna 2009, s. 28; Dobalová, S., op. cit., s. 25. 92 Obr. 11 88

26

pevnost; zahradní místo je tedy bezpečně chráněno. Tento zajímavý pramen nám podává nejen informace o zahradě evokující Ráj, ale dozvídáme se z něj rovněž o cizokrajných stromech, květinách a vodním prvku. 93 Úryvek z Boccacciova Dekameronu potvrzuje typ středověké hortus conclusus a poskytuje užitečné informace o detailnější podobě zahrad: „(…) poté si nechali /královna a doprovod/ otevřít zahradu ležící u paláce a obehnanou zdí a vešli do ní. (…) Všude bylo plno květů, zahradou se nesla veliká vůně. (…). Cesty po stranách uzavíraly keře bílých a červených růží a jasmínu. (…) Trvalo by příliš dlouho, kdybych měl vypravovat, kolik tu bylo květin, jaké byly a jak byly uspořádané. Nebyla tu však ani jedna, která by si nebyla zasloužila chvály. (…) Uprostřed zahrady, což si zasluhuje nemenší chvály než ostatní věci, jež tam byly, ba ještě víc, byl trávník s nizoučkou trávou a tak zelený, že vypadal skoro jako černý, a zpestřovalo jej snad na tisíc různých květů… Uprostřed trávníků pak byla nádržka z bílého mramoru a s obdivuhodnými řezbami. Nevím, zda to bylo nějaké umělé nebo přírodní zřídlo, ale ze sochy, jež stála na sloupu uprostřed této nádhery, tryskal vzhůru k obloze veliký proud vody, jež (…) padal zpět do průzračné nádržky. (…) Podívaná na tuto zahradu, na její pěkné uspořádání, na rostliny, na fontánu a na potůčky z ní vytékající se všem /…/ zalíbila do té míry, že všichni začali tvrdit, že kdyby bylo možné udělat ráj na zemi, nedovedli by si jej představit jinak než v podobě této zahrady a že by tu nedokázali přidělat ani přimyslit ještě nějakou krásu, kterou by bylo možno ke kráse této zahrady přidat (…)“. 94 Na hradních sídlech měly zahrady komorní rozměry, což souvisí s architekturou hradů stěsnanou na malém prostoru. Po zhlédnutí jednotlivých obrazových pramenů lze konstatovat, že se zahrady nejčastěji nacházely pod okny při hradním příkopu nebo mezi zdmi. Dále můžeme zjistit informace o rostlinné a živočišné složce či událostech, jež se v zahradách konaly.

95

Jiří Mareček hradní

zahrady definuje jako „prosté pěstitelské plochy“,96 domnívám se však, že je toto tvrzení mylné. Právě na základě studia dostupných obrazových pramenů mohu prohlásit, že hradní zahrady vykazovaly nejen užitkovou, ale i květinovou podobu. 93

Jennings, A.: Medieval Gardens. London 2004, s. 14 – 16; Kubová, V.: Motivy dvorské lásky v dílech Cligés a Román o růži. Bakalářská diplomová práce. MU Brno 2010, s. 43. In: http://is.muni.cz/th/262087/ff_b/BAKALARKA_O_kopie.txt. /cit. 2012-05-01/. 94 Boccaccio, G.: Dekameron, s. 112 – 113. In: http://uloz.to/xiozA7K/boccaccio-dekameron-pdf /cit. 2012-04-01/. 95 Obr. 12 96 Mareček, J., op. cit., s. 15.

27

Dalším typem zahrad ve středověku jsou městské zahrady. Středověká městečka a města se lišily tvarem, velikostí a možnostmi jednotlivých obyvatel. K poznání městských zahrad nemáme mnoho důkazů. Zdá se však, že zahrady bohatých měšťanů poblíž městských center byly využívány jako hradní zahrady, zatímco chudší obyvatelstvo měst se muselo spokojit s tím, co jim dala sama půda – kuchyňské a léčivé rostliny, z nichž některé mohly mít i dekorativní funkci. Zahrady středních vrstev zřejmě pokrývaly oba uvedené příklady. 97 Přestože se v literatuře objevují pokusy zahrnout mezi tehdejší typy zahrad i zahrady okrasné, myslím si, že má toto tvrzení jistá úskalí. Alfou a omegou středověkého člověka byla víra v Boha a tento fakt je nutné brát v potaz i v tomto případě. Jak píše Petr Hora – Hořejš v úvodu své knihy: „Člověk se po věky zdráhal znesvěcovat dílo Páně, raději do

něho

zasahoval jen

opatrně, s úctou

a bázní. Plně si uvědomoval krásu stromů, obdivoval rozmanitost rostlin, nadšeně sál vůni květů, ale upřímná horlivá víra ho nutila ke zdrženlivosti a šetrnosti. (…) Příliš světskou příchylností k pozemskému ráji nemínil ohrozit spásu své duše“. 98 Krása přírody byla pojímána především jako dílo Boží a byla tudíž v rukou Boha – Stvořitele. „Právě krása, pokud není užívána ve shodě s Boží vůlí, tedy je-li oddělena od dobra, může být příčinou pádu“.99 A vlastní pád středověký člověk nemohl dopustit. Naopak se snažil za každých okolností souznít s Bohem. Proto i výsadba rostlin, které neměly užitkový charakter, nýbrž byly vysazovány z estetických důvodů, měla co do činění s náboženskou symbolikou. 100 Na základě výše uvedených informací se domnívám, že okrasné zahrady splývaly s „rajským dvorem“, tudíž jejich funkce neměla jen okrasný, ale i duchovní význam. Člověka

97

Turner, T., op. cit., s. 134. Ptáček, J., Hora, Hořejš, P. a kol.: Toulky zámeckými parky Čech a Moravy, Knihcentrum, 1997, s. 6. 99 Štěpánová, P.: Antické a biblické pojetí krásna jako základ evropské kultury. Brno 2009, s. 49. 100 Z okrasných květin se vysazovaly fialky, orlíčky, růže a lilie, jež všechny představovaly křesťanský symbol. Fialka byla ve středověku symbolem skromně vystupujících ctností a pokory. Rovněž i mariánským symbolem a kvůli barvě také znamením Kristova utrpení. Orlíček a jeho Tři květy symbolizují sv. Trojici, někdy je rostlina symbolem Krista nebo Marie. Další z květin, růže, měla mnoho náboženských významů. V raném křesťanství byla mnohdy spojována s křížem. Vedle toho jí křesťanská symbolika přidělila ještě další četné významy - růže například upozorňuje na prolitou krev a Kristovy rány, dále byla ve středověku atributem panen, čili symbolem Marie. Stejný význam má bílá lilie, odkazující na neposkvrněnost Panny Marie. (Götzová, I.: Umění a symbolika rostlin. In: Sborník příspěvků k teorii, vývoji a tvorbě v krajinářské architektuře a zahradním umění. MZLU Brno 2005, s. 33 - 38; Jennings, A., op. cit., s. 49 – 51; Kupka, J.: Zeleň v historii města. ČVUT Praha 2006, s. 16). 98

28

lze v tomto slova smyslu chápat jako povolaného umělce, který s Boží moudrostí koná určené dílo. Ráda bych se ještě pozdržela u problematiky okrasných zahrad. Ačkoliv s jistotou nelze tvrdit, zda byl tento termín znám v současném slova smyslu, „bohatství forem okrasné zahrady, která se vědomě vzdává jakéhokoli užitku, /bylo/ uspořádáno v traktátu o rostlinách (De vegetabilibus), který sestavil dominikánský mnich a filozof Albertus Magnus 101 (1193/1207 – 1280) ve své obsáhlé Historii Naturalis. (…) Stanovil /tam/ způsob uspořádání a osázení zahrady, která má být založena jen pro potěšení (…), jak autor doslova zdůrazňuje“. 102 Pro popis geometricky rozvržené zahrady, v níž se v jednotlivých záhonech pěstují byliny a trávník, a kde jsou pečlivě rozmístěny stromy, použil termín viridarium. 103 Tímto pojmem se v antice označovala okrasná zahrada v podobě zahradního dvoru. Při výčtu pramenů nelze opomenout dílo bolognského občana Piera de´Crescenzi (1233 – 1321) s názvem Ruralia commoda. Jedná se o spis encyklopedického rázu, který popisuje všechny oblasti středověkého zemědělství. Ačkoliv Crescenzi postupuje při vykazování příslušných pramenů v různých částech díla nejednotně, s jistotou lze říci, že nejvíce inspirace bral od antických autorů. 104 Ze spisů středověkých učenců používal zřejmě nejčastěji traktát De vegetabilibus svého staršího současníka Alberta Velikého. Ruralia commoda je významným pramenem z oblasti středověkého zahradního umění, který vypovídá o tom, jak člověk ve středověku utvářel svou zahradu. V tomto případě zahradu pro radost a potěšení. „Toto potěšení se týká samotné radosti z bytí, které se odehrává v ohraničeném vesmírném prostoru – v zahradě, která má být rajský locus amoenus /líbezné místo/“. 105 Nejdůležitější je pro nás osmá kapitola De viridariis, kde jsou obsaženy praktické dovednosti o hospodaření, hospodářských stavbách i pěstování nejrůznějších plodin. Dozvídáme se odtud o různých typech zahrad, okrasných zahradách, malých zahradách z bylin, velkých a středních zahradách osob středního stavu a zahradách králů a jiných vznešených a zámožných pánů. Crescenzi tedy dělí 101

Jinak také Albert Veliký. Kalusok, M., op. cit., s. 44 – 45. 103 Magnus, A.: Ex ordine praedicatorum de vegetabilibus libri VII: historiae naturalis pars XVIII. Překlad Carl Jessen – Ernst Meyer. Berlin 1867, VII, XIV. Pramen dostupný in: http://www.botanicus.org/title/b12075516 /cit. 2012-05-01/. 104 Například Cato (De agricultura), Vergilius (Georgica) nebo Columella (De re rustica). 105 Šimek, J.: Zahradní umění Piera De´Crescenzi. Osmá kniha zemědělské encyklopedie Ruralia commoda z let 1304 – 1309. Uherský Brod 2007, slovo nakladatele v závěru knihy. 102

29

zahrady nejen podle funkčnosti, ale rovněž podle společenského postavení majitelů. 106 Jsou zde popisovány různé typy trávníků a udáván přesný detailní popis pěstování stromů v řadách. 107 Jak Albertus Magnus, tak Crescenzi uvádějí vedle geometricky organizované zahrady také obory s nejrůznějšími zvířaty, která mají být vidět z oken paláce. Crescenzi pak zmiňuje ještě zahradní letohrádky a loubí. 108 V dějinách zahradního umění hraje středověk, jako dějinná epocha, významnou roli. Středověká zahrada, stejně jako egyptská, římská a perská, se vyznačuje pravidelností zahradního prostoru, přesto však přináší i zcela výjimečné prvky. Mezi ně patří již zmíněný duchovní rozměr zahrad a jejich symbolika. Právě díky svým náboženským podobenstvím, a v mnoha případech také symbolické podstatě, se středověká zahrada stává neobyčejnou v rámci celé historie zahradní kultury.

2.2.

Renesance Kořeny renesančních zahrad i evropského zahradního umění novověku leží

v Itálii, kde již ve 14. století došlo k oživení antických ideálů. Renesanční pojetí zahrady vznikalo postupně a podíleli se na něm básníci, humanističtí vzdělanci, umělci i architekti. 109 V průběhu 15. století se v Itálii vyvinula kultura vill a venkovského života (tzv. villegiatura), která měla po antickém vzoru sloužit k odpočinku i ke studiu. 110 Fenomén antické villy byl v Itálii známý z latinské literatury už od dob Petrarcy a Boccaccia. Italští humanisté se z Cicerona mohli poučit o tom, že smyslem villy je vytvořit ideální prostředí pro duchovní činnost. V Horatiovi našli důvody, proč se uchýlit do venkovského ústraní, pryč od rušného města, a konečně z Vergilia převzali idealizaci přírody a života na venkově. 111

106

Ibid., s. 53, 57, 59. Šimek, J., op. cit., s. 79. 108 Dobalová, S., op. cit., s. 27. 109 F. Petrarca, G. Boccaccio, M. Ficino, L. B. Alberti, A. Palladio, D. Bramante a další. 110 Centrem raně renesančního zahradního umění byla Florencie Medicejských. 111 Bažant, J.: Pražský Belvedér a severská renesance. Praha 2006, s. 87. 107

30

Florentský architekt a humanista Leon Battista Alberti (1404 – 72) vypracoval pravidla pro zahrady podle antického vzoru, a to ve svém díle De re aedificatoria libri X (Deset knih o stavitelství). Dle jeho názoru „ze všeho, co se buduje pro pohodlný způsob používání, je nejpřednější a nejzdravější věcí zahrada (…)“. 112 Zahrada tvoří velmi podstatnou součást obydlí a zároveň zůstává „nedotčena nečistotou vzduchu“. Alberti věnoval velkou pozornost struktuře villy a jejímu zahradnímu uspořádání. Inspiroval se dopisy Plinia Mladšího a stejně jako on vyžaduje jisté zásady pro umístění vily: „(…) aby vilový dvorec byl poněkud vyvýšený (…), aby cesta k tomuto místu se zvedala po mírném svahu (…). Pro požitek stejně tak jako pro potřebu zde nemají chyběti kol dokola rozlehlé kvetoucí luhy, krásně slunná rovina, chladivé stinné lesy, nejprůzračnější prameny a potůčky (…)“. 113 V tomto případě je možná souvislost s antickým locus amoenus, které sloužilo nejčastěji jako jeviště pastýřské idyly a představovalo protipól života ve městě s jeho strastmi. 114 Alberti chápal architekturu jako živý organismus a snažil se naslouchat dobrým pokynům přírody. 115 Architekt má usilovat o to, aby do jeho děl přešlo něco z řádu a metody, jež nacházíme v přírodě. „Všechno totiž, co příroda ze sebe vydává, je ovládáno zákonem souladnosti. A příroda nemá žádné jiné větší snahy, než aby to, co zplodila, bylo naprosto dokonalé“. 116 Nejen jemu, ale i ostatním umělcům a architektům rané a vrcholné renesance šlo o zákony vše pronikající harmonie. Vzájemná shoda člověka a přírody byla jistým ideálem. Teoretikové věřili, že „člověkem vytvořená harmonie je viditelnou ozvěnou harmonie nebeské a tudíž univerzálně platné (…)“. 117 Co se týče struktury zahrad, mají být propojeny s domem v jeden celek. Mezi nové ozdobné prvky, které se ve středověku nepoužívaly, jmenuje Alberti především pergoly na mramorových sloupech porostlé vinnou révou a uměle vytvořené

112

Alberti, L., B., IX, 3. Ibidem. 114 Šimek, J., op. cit., s. 6; Kalusok, M., op. cit., s. 54. Původ lat. locus amoenus (líbezné místo) je odvozen od Vergilia. Ačkoliv tato „líbezná místa“ nelze ztotožňovat se zahradami, každá zahrada měla být locus amoenus, avšak ne každý locus amoenus je nutně uměle vytvořenou zahradou. 115 Alberti, L., B., V, 18. 116 Ibidem, IX, 5. 117 Krčálová, J.: Centrální stavby české renesance. Praha 1974, s. 7. 113

31

grotty 118, které byly velmi ceněny v renesančním zahradním umění, a to nejen v Itálii. Živé vegetační kompozice se plně podřizovaly celkové architektuře zahrad, která vycházela z vyváženosti, symetrie a celkové pravidelnosti. Sítě pravoúhlých cest, lemovaných stříhanými plůtky a stěnami ze stálezelených rostlin, tvořily nejzákladnější prvek zahradní renesanční architektury. Zastřihováním vavřínů, zimostrázů, citroníků, jalovců a dalších stromků vznikají nejrůznější vytvarované objekty, které čerpají z antických vzorů ars topiaria. 119 Zahrada je nadále vymezena a oddělena od svého okolí plotem či vysokou zdí. Postupem času se však upouští od tohoto konceptu uzavřenosti a izolovanosti zahrad

a

roste

význam

situování

do

krajinného

kontextu. 120

Jedním

z nejcharakterističtějších prvků renesančních zahrad jsou terasy, altány, sloupové galerie, stejně jako zajímavě řešené průhledy, které poskytovaly vzdušnost a otevřenost zahradního prostoru. Tyto a mnohé další prvky se objevují nejen v raně renesančních zahradách, ale rovněž v zahradách vrcholné a pozdní renesance, kde nabývají vskutku kolosálních rozměrů. Rozdílná sociální a politická struktura měst a městských států v Itálii podnítila vytváření rozdílných typů vill a zahrad. V zásadě se opakovaly tři typy antické villy – villa urbana, villa suburbana a villa rustica.121 Všechny lze nalézt ve Florencii a jejím okolí, kde byly rovněž vymezeny klasické principy symetrické zahrady, ovládané ideálem krásy, které se rychle rozšiřovaly do celé Itálie. 122 Většina italských zahrad vznikla na svažitém terénu hornaté krajiny. Při stavbě vill na svazích a výšinách bylo třeba překonávat překážky nejrůznějšími stavebními úpravami. Nejčastěji se terén vyrovnával soustavou rozsáhlých a plochých teras a jednoduchých schodišť. 123

118

Imitace přírodní jeskyně, v níž byl použit přírodní materiál (tuf, láva, škeble, mušle, mramor). S grottou souvisela mnohdy jeskyně nymf – nymfaion; Alberti, L., B., IX, 4. 119 Okrasné ostřihování a udržování zeleně nebo také umělecké zahradnictví. 120 Na jedné straně máme v renesanci koncept středověké hortus conclusus, na straně druhé můžeme spatřit snahy o situování zahrady do krajiny. (Delumeau, J.: Dějiny ráje. Zahrada rozkoše. Praha 2003, s. 135 – 142.). 121 O villách se zmiňuji v 1. kapitole diplomové práce. 122 Petrů, J.: Plastika a užité umění renesančních zahrad. In: Kompozice zahrad v dějinách umění. Tábor 1987, s. 46. 123 Například zahrady Boboli ve Florencii nebo Villa D´Este v Tivoli poblíž Říma.

32

Významné postavení zaujímaly zahrady a villy v Římě a blízkém okolí. Vystupňovala se v nich jedna italská zvláštnost – dramatické využití vodního živlu. Voda představovala neodmyslitelnou součást zahrad již v dobách antického Říma a nejinak tomu bylo i nyní. Nejlepším příkladem za všechny je Villa D´Este v Tivoli, jejíž zahrady vynikaly obrovským počtem vodních vyústění, vodotrysků a kašen. 124 Prameny

a

různé

vodní

hříčky v italských

zahradách

poskytovaly

návštěvníkům osvěžující místo k pobytu. Lidé měli „potěšení z tryskající vody z kašen“, navíc „vzhled i vzduch (…) se stal daleko jasnějším a pročištěnějším. (…) Bylo možno slyšeti hudbu vodních varhan a harmonické, nadmíru zvučné a lahodné zvuky, vyvozované pohybem vody“.

125

Pestrost vodních složek nám dává tušit, že

měli tvůrci zahrad na paměti úsloví „voda vnáší do zahrady život“. Obdiv k vodě, převzatý z antiky, se z Itálie šířil do celé Evropy. Dekorativní a prostorovou funkci plnily rovněž nejrůznější druhy rostlin a květin. Objevením nových zemí a kontinentů se do Evropy dostalo tolik nových květin jako za předchozích dva tisíce let. Renesanční zahradníci tedy měli k dispozici mnohem širší škálu rostlin než jejich starověcí předchůdci. 126 Pěstování exotických rostlin si vynutilo speciální stavby, které chránily vzácné rostliny před různými nepříznivými vlivy. Za všechny bych zmínila skleníky, oranžerie, fíkovny nebo ananasovny. 127 V souvislosti s pěstováním exotických druhů rostlin se začíná rodit nový typ zahrady, zahrada botanická. Italské renesanční zahrady se staly vzorem pro zahradní umění v Evropě 16. a počátku 17. století. Obchodní a politické svazky a zájem umělců přispěly k tomu, že se umění italské renesance rychle rozšířilo i severně od Alp. Jistým prostředníkem pro rozšíření renesance z Itálie do ostatní Evropy byla Francie. Francouzské renesanční zahrady byly odlišné 128, přesto se pro zahrady četných francouzských zámků stala italská villová tvorba předlohou. 129

124

Antická villa císaře Hadriana v sousedství sloužila jako předloha, stejně jako kamenolom a naleziště antických soch, které byly v zahradě postaveny. 125 Alberti, L., B., X, 6, 7. 126 McIntosh, Ch., op. cit., s. 56; Mezi přivezené rostliny z cizích zemí patřily: hyacint, sasanka, pryskyřník, tulipán a další. Zdomácnělé rostliny, majoránka, tymián, levandule, lilie, růže nebo karafiát, byly taktéž hojně vysazovány a tvořily důležitý rostlinný materiál. 127 Bašeová, O.: Ornament a zahrada. In: Kompozice zahrad v dějinách umění. Tábor 1987, s. 23. 128 Terén kolem významných sídel byl většinou rovinný. Co se týče struktury, byly spolu jednotlivé části francouzské renesanční zahrady méně propojeny než italské. Rozlehlost, volnost a neobvyklé

33

Ostatní evropské země sledují italské a francouzské vzory, ale například Španělsko, Anglie a Holandsko přináší svá dílčí specifika. Ve španělských zahradách se mísí maurská a islámská zahradní kultura, nicméně přinášející nové rysy právě pod vlivem renesance. Holandská zahrada má sklon ke všemu zdrobnělému a stříhanému. Na někoho může působit vyumělkovaným dojmem. V anglických zahradách lze mimo jiné nalézt rostlinné kompozice v podobě uzlů či různá heraldická ztvárnění zvířat na tyčích. 130

V celých kulturních dějinách je renesance nejčastěji propírané téma. Veškerá odborná literatura o umění nezapomíná zmínit tuto jedinečnou epochu, jejíž principy pronikaly do všech oblastí tehdejší umělecké činnosti. V kontextu evropských dějin umění je toto dějinné údobí výjimečné tím, že s sebou přináší tradici a tvůrčí zpracování antických podnětů. Umění bylo chápáno jako zdroj potěšení a možnost silněji vnímat život a jeho krásy. Nový životní styl se projevil ve zřizování zahrad, které tvořily podstatnou součást obytného prostoru. Stavitelská díla nemají jen užitkový účel, ale měla by „vyvolávat určitý dojem, citová hnutí, určité představy, myšlenky“.131 Zahrady, jakožto nedílná součást staveb a v mnoha případech také samotné „stavitelské dílo“, tento účel splňovaly. Zájem o antiku a zaměření se na reality života přešel postupně k obratu do vlastního světa vnitřního duchovního prožívání života a vlastních pocitů a představ. Dostáváme se do období pozdní renesance, které je v odborné literatuře označované termínem manýrismus. Je velmi obtížné definovat a přesně časově ohraničit zmíněné období. Nejčastěji je tento termín posuzován ve smyslu intelektuálního chápání umění a kultury. V obecném povědomí panují názory, že manýrismus je určitým předstupněm baroka. Ztotožňuji se ovšem s názorem B. Pacákové – Hošťálkové, která uvádí: „manýristické období není nějakým předstupněm baroka, jehož zásady jdou naopak proti manýrismu. Manýrismus se připojuje k pojmu renesance jako její pozdní subjektivistické stadium a jde o jeho celé panorama (…)“. 132 Celkově pojem manýrismu ve vztahu k renesančním zahradám splývá. V odborné literatuře dimense odlišovaly francouzskou zahradu velice výrazně od svahovité a často stěsnané terasovité zahrady italské. 129 Zde již můžeme hovořit o zámeckých zahradách. 130 Turner, T., op. cit., s. 145 – 148. 131 Syrový, B.: Architektura. Svědectví dob. Praha 1987, s. 9. 132 Pacáková – Hošťálková, B., Petrů, J., Riedl, D., Svoboda, A., M., op. cit., s. 27.

34

o zahradách autorům často uniká vysvětlení obsahu pojmu a ve většině případů se odkazují pouze na některé příklady, z nichž si sám čtenář musí vyložit nejcharakterističtější prvky manýristických zahrad.

133

Pokud bychom přece jen

chtěli charakterizovat manýristickou zahradu, příznačnými rysy jsou: hravost, překvapení, grotesknost. 134 S termínem manýrismus, ve smyslu historie zahrad, je nutné pracovat opatrně a kriticky zhodnotit dostupné informace.

2.3.

Baroko Podobu barokních zahrad můžeme poznat z tehdejších spisů, traktátů nebo

učebnic, jejichž valná většina se týká zřizování šlechtických zahrad. Své vlastní zámky a zahrady nechávali zejména francouzští panovníci zobrazit na mědirytech, čímž napomáhali šíření nového francouzského stylu. Dnes tato názorná díla představují pro historiky zahradní architektury cenné prameny informací. Na ilustracích jsou totiž zahrady a zámky v jejich původním, dávno neexistujícím stavu. Významným dílem je teoretická práce Clauda Molleta Théâtre des Plans et Jardinages (1652), rovněž jako jeden ze základních spisů zahradní architektury 18. století, obsahující návody k úpravě zahrad, s názvem La Théorie et la Pratique du Jardinage (1709) od Antoina Josepha Dézallier d´Argenville. Důležité práce pro tvorbu zahrad vznikaly rovněž v anglickém prostředí. Za zmínku stojí teoretické dílo Observations on Modern Gardening Ilustrated by Description (1770), jehož autorem je Thomas Whately. Také práce H.Reptona a J. C. Loudona rozhodujícím způsobem ovlivnily tvorbu krajinářských zahrad. 135

Architektura barokních zahrad přinesla do vývoje zahradní tvorby řadu nových názorů, které zásadně ovlivnily její utváření a přispěly k vytvoření nového zahradního typu. Jejich postupný vývoj byl doprovázen nejrůznějšími protiklady, což mohlo souviset s tehdejším obdobím velkých kontrastů a změn. Nejtypičtějším protikladem byla proti sobě stojící geometrie a příroda, čili na jedné straně umělý, na druhé straně přírodní prvek. „Zahrada /byla/ definována jako geometrický útvar

133

Např. M. Kalusok. Tyto znaky lze nalézt v Sacro Bosco v Bomarzu, Itálie. 135 Kupka, J., op. cit., s. 53 – 89. 134

35

a současně jako ohraničená oblast organicky rostoucí přírody“.136 Výsledkem tohoto pojetí jsou dva typy zahrad – tektonizovaná zahrada, která dosáhla nejvyššího stupně vývoje ve Francii, a zahrada krajinná, přírodní prosazovaná v Anglii. Ať už se jednalo o geometrické ztvárnění nebo svobodně řízený systém uspořádání, každá z těchto zahradních koncepcí měla návštěvníkovi co nabídnout. Charakteristickými znaky francouzské zahrady jsou geometricky řešené symetrické kompozice s přísně formovanou vegetací. Vrcholem zahradního umění francouzského typu je rozsáhlý komplex staveb a zahrad ve Versailles, jehož tvůrcem byl architekt André Le Nôtre. 137 Perspektivní osový systém cest, průseků a kanálů, rafinované využití vodních prvků, několikakilometrové aleje, barevně upravené záhony symetricky rozdělené cestičkami 138, jejichž komplikované vzory dokázaly okouzlit nejednoho návštěvníka, to všechno a daleko více dosahovalo velkolepých forem, které byly mnohokrát napodobovány. Nejinak tomu bylo u sochařské výzdoby 139, která byla v dalších zahradách Evropy kopírována. Mnohé motivy francouzských zahrad jsou odvozeny z italské renesanční zahrady 140, kterou ovšem barokní zahrada předstihla bohatstvím technických a uměleckých nápadů a rozmanitostí. Co se týče Anglie, vzniká zde naprosto odlišný model zahrad, později označovaný jako přírodně krajinářský park. 141 Ačkoliv se anglické krajinářské zahrady v počátečním vývoji 142 vyznačovaly specifickým chápáním francouzské osové dispozice, postupně začaly reagovat na přirozený terén. Filozofové 143, spisovatelé, publicisté a básníci propagovali nový cit pro přírodu a novou přírodní 136

Toman, R. a kol.: Baroko. Architektura, sochařství, malířství. Praha 2007, s. 152. Tento obrovský zahradní projekt vybudovaný pro Ludvíka XIV. se realizoval půl století. Kalusok, M., op. cit., s. 76 – 82; Turner, T., op. cit., s. 162 – 171. Obr. 13 138 Broderie (fr. „výšivka“), umělecky upravená, ornamentální forma záhonu připomínající výšivku. 139 Nejčastěji byla ztvárňovaná témata z antické mytologie. 140 V baroku hovoříme o tzv. italské barokní zahradě, komponované na svazích zejména formou systému teras, opěrných zdí, schodišť, doplněné galeriemi, kolonádami, vodními bazény apod. 141 Jelikož kolébkou přírodně – krajinářských parků byla Anglie, pro tento typ zahrad se vžilo pojmenování anglická zahrada. Kořeny těchto zahrad leží v 17. století, ovšem největší „boom“ prodělaly ve století následujícím. 142 2. polovina 17. století. 143 Velmi zajímavým dílem je Descartův Discourse on Method. V páté části díla hovoří o tzv. přírodních zákonech („laws of nature“), aniž by svou argumentaci založil na jakýchkoli zásadách, opírá se o nekonečnou dokonalost boží. (Descartes, R.: Discourse on Method. Indiana 1988, s. 23, V, 43). Lze tomu rozumět tak, že dává do souvislosti nedotčenou přírodu a Boha a staví tím přírodní charakter zahrad proti geometricky upravovaným formálním zahradám. 137

36

estetiku, která byla protikladem ke geometricky formovaným francouzským zahradám. 144 Přírodně krajinářský park by neměl ztratit svůj přírodní charakter, musí záměrně vytvářet malebné přírodní scenérie, které zapůsobí na návštěvníka uklidňujícím dojmem. 145 Nepřetvořená zahrada byla považována za pokrokovou a jako taková je povýšena na symbol svobody a nezávislosti. „Kouzlo bujné přírody převládlo nad strojeností a vyumělkovaností francouzských zahrad“.146 Příroda vlastnila mnoho tváří, stejně jako zahrada měla mnoho podob. Krajinářská zahrada přináší nový obraz rozmanitosti krajiny, protože nedisponuje záhony a stěnami, typickými pro svázaný zahradní prostor předcházejících epoch. 147 Zajímavým pramenem pro poznání tohoto typu zahrad je výše uvedené dílo Observations on Modern Gardening Ilustrated by Description. Thomas Whately se zde zabývá tehdejším charakterem anglických zahrad a s tím související nezbytností provést změnu. Konkrétně uvádí, že mnoho zahrad neznamená nic víc než jen „procházku kolem polí“, s tím, že se někde nachází dokonce ohrady pro pastviny. Navrhuje stanovit změnu – vytvořit takovou zahradu, která by poskytovala návštěvníkovi potěšení a vyznačovala se jistou elegancí. 148 Přirozený vzhled přírody je nutné chápat v širším slova smyslu. Anglická krajinářská zahrada 149 neoslavuje jen samu přírodu, ale znovu navrhuje ideální obraz přírody. Harmonická složka se neukazuje v uměle vytvořené zahradě, ale v samotné přírodní krajině, jejíž přirozený vzhled musí být zdůrazněn, a pokud je to nutné vylepšen. 150

144

Otruba, I.: Krásy anglických zahrad. Brno 2005, s. 13. Koukal, V., op. cit., s. 15. 146 Toman, R. a kol., op. cit., s. 152. 147 Mukerji, Ch.: Territorial ambitions and the gardens of Versailles. Cambridge University Press 1997, s. 26 – 27. 148 Whately, T.: Observations on Modern Gardening Ilustrated by Description. London 1770, s. 206 – 208. In: http://books.google.cz/books?id=HooCAAAAYAAJ&pg=PA206&hl=cs&source=gbs_toc_r&cad=4# v=onepage&q&f=false /cit. 2012-08-09/. 149 Za první krajinářskou zahradu byla považována zahrada básníka Alexandra Popeho. Rozprostírala se u Temže ve Twickenhamu a stala se vzorem pro vzhled a vybavení zahrad tohoto typu. 150 Kalusok, M., op. cit., s. 97. 145

37

V odborné literatuře věnující se historii zahrad panuje jistá nejednotnost. Někteří autoři chápou francouzské zahrady jako podskupinu barokních zahrad 151, jiní jako oddělenou kategorii v rámci historie zahradní kultury. Francouzskou zahradu tudíž neřadí do kategorie zahrad barokních, ale do zahrad klasicizujících. 152 Ještě spornější je to u zahrad anglických. Názory historiků se velmi různí. Dle mého mínění, problematiku anglických zahrad nejvýstižněji vystihuje Tom Turner. Uvádí možné závěry pro oblast anglického přírodně krajinářského parku. 153 Umělecké kategorie 18. století – neoklasicismus, rokoko a romantismus – umožňují nejvhodnější označení pro nový směr zahradní úpravy. Každý ze slohů jistým způsobem vyjadřuje podstatu anglické zahrady. Možná právě proto je tak obtížné zorientovat se v různých názorových proudech. Jisté však je, že se všechny zahradní slohy prolínají. Vývojové fáze zahrad se často překrývají, proto některé odlišné slohové formy v jednom objektu vznikají současně a měli bychom mít tento fakt na paměti.

Na závěr této kapitoly bych ráda shrnula, co nového přinesl barokní sloh v oblasti zahradní architektury. V první řadě je důležité podotknout, že baroko vyrůstalo z renesance a manýrismu, odkud převzalo řadu principů a koncepcí, které pak originálním způsobem rozvinulo. S určitou dávkou zjednodušení a zobecnění lze barokní zahrady charakterizovat několika znaky. V první řadě je to symetrie a osovost, dále monumentalita a prostornost – především však u francouzských zahrad. Někteří autoři ovšem považují za nejvýraznější rys barokní zahrady její teatrálnost, kdy se „zahrada stává jevištěm, scénou, kde se hercem stává každý návštěvník a zapojuje se tak do divadelní hry života“.

154

Z výše uvedeného je patrné, že barokní zahrady

byly budovány na obdiv a moment překvapení v nich hrál významnou roli. Promyšlený celek, logika a řád, zde měl rovněž klíčovou roli, stejně jako jistá dávka bizarnosti a grotesknosti. Zvětšuje se množství plastik, jejichž výrazové gesto a

Např. M. Kalusok, J. Mareček. Např. Wágner, B.: Kompozice zahrad v dějinách umění – klasicismus – zahrada. Tábor 1987, s. 83 – 92. 153 Turner, T., op. cit., s. 186 – 224. 154 Kulhánková, Z.: Odraz italské zahrady v zahradním umění v Čechách a na Moravě. Dizertační práce. Zahradnická fakulta v Lednici na Moravě. Brno 2004, s. 60. 151

152

38

drama pohybu naplňuje atmosféru překypující vzruchem. 155 Záliba v dekorativismu ve smyslu využití veškerých krás vodních prvků a vegetace znamenala jednu z nejpestřejších podob barokní zahrady. Fenoménem období baroka jsou zámecké zahrady, které představují zvláštní formu zahradní architektury a zároveň jsou považovány za jednu z nejvýznamnějších památek tzv. historické zeleně.

2.4.

Klasicismus, romantismus V souvislosti se zahradami a parky 156 přelomu 18. a 19. století zmiňuje Jana

Bělohlávková několik výrazů - přírodně krajinářský nebo anglický park, klasicistní, sentimentální 157 či romantický. Některá slohová označení pro zahrady jsou převzatá z dějin umění a obecné historie, jiná představují termín zahradní teorie, označující způsob založení (přírodně krajinářský park). Nejproblematičtější je výklad posledních dvou pojmů, neboť ty se obracejí ke smyslu a náplni zahrady. 158 Park doby klasicismu představuje zpravidla celistvé umělecké dílo, na jehož podobě se podílí nejen vlastní zakladatel a zahradník, ale i architektura, sochařství, malířství, literatura a filozofie. 159 Toto konstatování bychom mohli bez výjimky použít i při charakteristice antických zahrad, které byly rovněž chápány jako jednotné umělecké dílo. Vývojová etapa klasicismu, v zahradní tvorbě provázená stavbami antických ruin, chrámků božstev, obelisků a dalších dospívá na konci 18. století a v počátku 19. století až k samostatnému vývojovému stupni – k empiru. Po monumentálnosti a složitosti barokní epochy, směřují umělecké a filozofické snahy ke zjednodušení a opět se vracejí k racionálnosti klasické antiky. Objevují se nové prvky a inspirační zdroje, jimiž je právě antická architektura. Empir 160 byl ve střední Evropě opřen o rozsáhlou činnost Johanna Joachima Winckelmanna, „který jako znalec antické 155

Kupka, J., op. cit., s. 63 – 67. Slovo park na místo dosavadní zahrady se začíná užívat stále častěji, poněvadž se všechny zmíněné proudy mísily a přírodní element, který preferoval volnou krajinu, přestoupil hranice zahrady do prostoru parku. 157 Sentimentální zahrada je postavena na kontrastech, které mají v člověku vyvolávat určité pocity. 158 Bělohlávková, J.: Příspěvek k zahradnímu umění přelomu 18. a 19. století. In: Člověk a příroda v novodobé české kultuře. Praha 1989, s. 219. 159 Ibidem. 160 V zahradách u empírových staveb byly uplatňovány prvky předchozích slohů (zejména renesance). Empírová úprava v zahradě se soustřeďovala většinou pouze na detaily parteru, který obvykle navazoval na přírodní park. 156

39

kultury, spolupracovník na italských vykopávkách, praktický zakladatel dějin umění a v neposlední řadě jako průvodce nejvznešenějších a nejvlivnějších návštěvníků Itálie povýšil antickou normu krásy jako smyslové záření ideje za cíl formulovanému klasicismu“. 161 Dalším okruhem zahradní tvorby tohoto období je krajinářský sloh. 162 Nové myšlenkové proudy, proklamující návrat k nespoutané přírodě, jsou předzvěstí nových směrů nejen v chápání zahrad, ale i v pojetí přírodního prostředí v životním stylu člověka vůbec. 163 Neobyčejně silný vliv mělo na podobu anglického parku poznání zahrad Dálného východu. Nastala invaze čínských prvků do zahrad. Do obecného povědomí se tento trend dostal rozšířením spisu Sira Wiliama Chamberse, který v roce 1772 uveřejnil Dissertation on Oriental Gardening. 164 Postupem času se zahradní tvůrci začali pod vlivem romantického cítění orientovat na vytváření scenérií takovým způsobem, aby vyvolaly u návštěvníků různé nálady, čímž se zahradní tvorba přesouvala k sentimentálnímu výrazu. V parcích této vývojové fáze můžeme najít například různé romantické stavby pousteven, umělých zřícenin, věží, náhrobků, egyptských pyramid, tajemných jeskyní – to vše umisťované ve vybraných romantických zákoutích zahrad a parků. Dále antikizující chrámky, sochy, brány i prvky napodobující východní umění – pavilony, minarety a podobně. 165 Z uvedeného lze vypozorovat, že souběžně s nástupem romantismu a neoslohů přichází tato móda i do zahrad, které byly doplňovány umělými přírodními útvary či stavbami, připomínajícími slohová období předcházejících etap. Co se týče úpravy vegetace, byla zdůrazněna nepravidelnost, působivé kombinace různě komponovaných skupin stromů a keřů, velké trávníkové plochy a zajímavě vedené parkové cesty. 166

161

Pacáková – Hošťálková, B., Petrů, J., Riedl, D., Svoboda, A., M., op. cit., s. 32. Ačkoliv je kolébkou krajinářského slohu Anglie, jeho projevy lze spatřit také v ostatních zemích Evropy (např. ve Francii a Německu). 163 Mareček, J., op. cit., s. 17. 164 Gothein, M., L.: A History of Garden Art II. New York 1966, s. 293. 165 Krátoška, M., op. cit., s. 78 – 79; Mareček, J., op. cit., s. 17. 166 Kyselka, I.: Architektura krajiny a rekreace. Architektura a urbanismus krajiny a zeleně. Ostrava 2007, s. 45. 162

40

Na závěr bych upozornila na stanovisko, které zaujali odborníci již kolem roku 1920. Podle nich nelze zavedenou klasifikaci zahrad na přírodní, klasicistní a romantický typ chápat chronologicky. Ale musíme jednotlivé fáze zahrad vnímat současně. 167 Jak už jsem uvedla v předcházející kapitole, vývojové fáze zahrad se překrývaly a často vznikaly některé stylové formy v rámci jednoho zahradního objektu současně. Neméně důležité je vnímat také specifické geografické a kulturně historické podmínky té které země.

2.5.

Historický eklekticismus, secese Každá zahrada, která navazuje na některý ze slohů bývalých, již přeživších

epoch, se nazývá zahradou historizující. Ovšem i historizující pojetí může být pozoruhodně tvůrčí a vytvořit zcela výjimečnou slohovou etapu vývoje. Eklekticismus 168, který charakterizuje umění devatenáctého století, se pokusil najít místo také v zahradách. Umělci se obraceli k eklektickému prolínání různých slohů a vlivů, ale prosazovali rovněž svébytné přístupy doby. Čerpání z různých stylů antiky, středověku, italské renesance nebo rokoka se dotýkalo vybavení zahrad, kdy mohly být vedle sebe libovolně kombinovány nejrůznější scenérie. 169 Je důležité upozornit na to, že návrat ke starým zahradním stylům znamenal odklon od čistě krajinářských zahrad, který začal v Anglii. 170 Někteří zahradní experti 171 upozorňovali na monotónnost krajinářské úpravy a pokoušeli se prostřednictvím historizujících prvků prosadit intimnější a pestřejší rozčlenění zahrad na menší části. Opět se vrací obliba květinové výzdoby, které se anglická zahrada úplně vzdala. 172 Koncepce krajinářského parku však nezanikly a nestaly se pouhou

167

Dvořáková, V.: Romantické umění a zahrada: In. Kompozice zahrad v dějinách umění. Tábor 1987, s. 93. 168 Pochází z řeckého eklektein, což znamená vybrat nebo zvolit si. Eklektikové byli filozofové ve starověkém Řecku, kteří z nejrůznějších zdrojů vybírali a kombinovali ty nejlepší myšlenky. 169 Gothein, M., L., op. cit., s. 332 – 333; Turner, T., op. cit., s. 225 – 254; Mosser, M., Teyssot, G.: The History of Garden Design. London 1991, s. 359. 170 Tento zahradní sloh byl populární nejen v Anglii, ale například i v Německu. Nejpůsobivějším příkladem eklektizující zahrady v Německu je zahrada zámku Linderhof, kde lze nalézt mimo jiné množství antických prvků. Pro Anglii bych jako příklad uvedla Biddulph Grange v hrabství Staffordshire. 171 Např. Humprey Repton. 172 Koncem 19. století dochází k vyhrocení sporů mezi přívrženci krajinářské zahrady a zastánci pravidelných zahradních úprav. Reformu zahrad zahrnuje hnutí Arts & Crafts.

41

historickou kategorií. Jedná se o stále živý zahradně architektonický směr, který má co říci i naší současnosti.

Rozmanitost stylů formovala zahradní umění až do nástupu stylu secese, který si nárokoval být konečně samostatným a moderním směrem končícího 19. století. Charakteristickým rysem secesní, zahradně architektonické tvorby byly formální zahrady, s výraznou stylizací přírody, jejíž tvary byly rozmanitě geometrizovány. Typická lineárnost byla uplatňována zejména vedením cest, tvarováním záhonů a travnatých ploch. Dalšími prvky byly trávníkové plochy a prostorově nerušené vodní hladiny. Co se týče asymetrie, dosahovalo se jí prostřednictvím rozmístění základních prvků v zahradním prostoru – staveb, stromů apod. V popředí nového geometrického uspořádání zahrad nyní však nebyl návrat k historickým stylům, jako antika nebo renesance, ale sociální úvahy, podle kterých jednoduchost a čistota zahradní formy umožňuje multifunkční užití prostoru. 173 Kromě půdorysného uspořádání se geometrická tendence projevila i ve výběru rostlin. Jedná se o určitý návrat k ornamentálním záhonům, ale jinak řešeným. Použití různých druhů rostlin s exotickými tvary a barvami přispívalo k rozvíjení charakteristické a požadované výrazové rozmanitosti. 174 Revoluční byl v zahradní tvorbě zvláště nástup slitin kovů, které byly využity například při konstrukcích pavilonů, u zábradlí či u parkových svítidel. 175

2.6.

Zahrady a parky 20. století Dvacáté století přineslo ve všech oblastech lidského života obrovskou změnu

a nejinak tomu bylo i v zahradním umění. Pro dvacáté století je typický odstup od všeho více či méně formálního. Stylově je nejčastěji zahrada řešena v duchu přírodně krajinářského stylu. Jsou používány různé geometrické tvary a abstrakce, celkově převládá prvek asymetrie. O nějakém duchovním rozměru zahrad lze pochybovat, Mareček, J., op. cit., s. 21; Kalusok, M., op. cit., s. 144. Vlasák, M.: Ornament bez funkce, funkce bez ornamentu: In: Historická zeleň regionu Střední Čechy. op. cit., s. 139. 175 Krátoška, M., op. cit., s. 82. 173 174

42

člověk je v první řadě tvůrce a uživatel. Pomalu, ale jistě se vše stává ryze racionální a funkční. Pro tuto dobu je typické především hledání nových směrů, kombinací, někdy až honba za originalitou. 176 Důležitou roli hrají veřejné prostory, jež patří k základním skladebním prvkům měst. Jejich kvalitu ovlivňují mimo jiné přírodní prvky. Přítomnost zeleně v místech, která jsou denně užívaná, je víceméně nutná. Estetické kvality dřevin a květin byly využívány v průběhu celého lidského vývoje ke tvorbě prvků, které umocňovaly krásu přírody a přibližovaly ji člověku, k zakládání zahrad a parků.177 S rozvíjejícím se průmyslem začal rychle stoupat počet obyvatel ve městech. Potřeba veřejných zahrad a parků 178, které by co nejširším vrstvám obyvatelstva poskytly možnost oddechu a osvěžení, narůstala na intenzitě. Vždyť sama kritika rozvoje měst ve smyslu potřeby zlepšit zde životní podmínky, v nichž zeleň a zahrady hrály důležitou úlohu, má velmi staré kořeny. Prvním krokem na cestě k veřejnému parku je již od poloviny 18. století zpřístupňování císařských, královských a šlechtických zahrad a parků. Dalším důležitým počinem je nejen zveřejňování stávajících zahrad a parků, ale také zakládání soukromých zahrad a parků určených pro veřejnost. O vzniku veřejné městské zeleně můžeme hovořit v souvislosti s 19. stoletím. Postupně se novým tvorebným prvkem rozvoje města stává právě veřejný městský park, sad, zahrada. Tato doba se pochopitelně neomezuje jen na veřejné zahrady a parky. Lidé rovněž zakládají zahrady poblíž svých domů. Dvacáté století s sebou přináší zcela jiné hodnoty a ideje. Ve velkém měřítku dochází k výstavbě nových obytných oblastí a plánování zeleně se často omezuje na skromné návrhy. Při stavbě různých architektonických komplexů se nejprve budují komunikace, infrastruktura a poté jsou zřizovány veřejné parky a ostatní zeleň. V tomto ohledu nelze nevzpomenout na obyvatele Pompejí, pro něž byl zahradní prostor jedním z nejdůležitějších částí domu vůbec. Toto tvrzení dokládá skutečnost, kdy po ničivém zemětřesení „v roce 62 n. l. byly v některých pompejských domech

Mareček, J., op. cit., s. 21 – 29; http://www.zahrady-rostliny.cz/historie.html /cit. 2012-05-06/. Fojtíková, Z., op. cit., s. 31. 178 S veřejnými zahradami a parky se můžeme setkat i v předcházejících dobách (např. už v antice), nedosahují však takových rozměrů jako v novodobé zahradní kultuře. 176 177

43

nejprve

obnoveny

zelené

peristyly, zatímco

obytné

prostory

ještě

ležely

v sutinách“.179

Příroda je jedním z fenoménů lidské společnosti, bez kterého si většina z nás nedokáže představit život. Dnešní doba však vztah člověka a přírody v mnoha věcech pozměnila. Neustálé rozšiřování obytné plochy a nadměrné využívání naturálních zdrojů vylučuje původní myšlenku o nedotknutelnosti přírody, kterou zastávali staří Římané. 180

179 180

Wilhelmová, D., op. cit., s. 40. Fojtíková, Z., op. cit., s. 12.

44

3.

Zahrady v českých zemích Předcházející kapitola pojednávala o vývoji zahradního umění v evropském

prostoru, nyní se budu věnovat formování a kompozici zahrad v českých zemích. Historický vývoj našich zahrad a parků se nijak zvlášť nelišil od většiny měst a šlechtických sídel ve střední Evropě. Pokud k proměnám přece jen došlo, byly způsobeny především danými místními podmínkami. Při hledání materiálů ke zpracování této kapitoly jsem se bohužel potýkala s naprostým nedostatkem odborné literatury mapující dějiny českých zahrad. Moje pozornost de facto směřovala ke dvěma základním publikacím, které mi pomohly alespoň částečně se zorientovat ve vývoji zahradního umění v našich zemích. Jedná se o knihu Zdeňka Dokoupila a kol. Historické zahrady v Čechách a na Moravě z roku 1957 a práci Krajina, zeleň a voda v práci architekta od Jaroslava Horkého, vydanou v roce 1984, která však nepřináší klíčové informace pro zpracování kapitoly. V neposlední řadě bych zmínila vybrané časopisecké články, které považuji za nepostradatelný doplněk při studiu o české zahradní kultuře.

Co se týče zahradní historie našich zemí ve středověku, a ještě více ve starověku, je nesnadné podat její charakteristiku, jelikož je k dispozici pouze malá část historických pramenů. V prvním tisíciletí našeho letopočtu není u nás tento vývoj téměř vůbec zachycen. Zprávy se množí s přibývajícími staletími druhého tisíciletí. Při popisech, v zakládacích listinách apod. se vyskytují zmínky například o zahradách a zahradnících, z nichž lze usuzovat uplatnění přírodních prvků v místech, kde pobýval tehdejší člověk. 181 Na následujících řádcích se pokusím vystihnout hlavní podstatu vývoje českých zahrad v jednotlivých dějinných epochách, přičemž jejich slohové rozdělení a samotný popis bude mít skromnější podobu než v předcházející kapitole. Pokud některá specifika, typická pro danou epochu zahradního umění (například tzv. rajský dvůr ve středověké zahradě), blíže nerozvádím, věnovala jsem se jim detailněji v předcházejícím oddíle. V závěru kapitoly se rovněž nezabývám zahradami a parky 20. století, jak jsem učinila v případě předešlého oddílu, spíše se snažím postihnout

181

Horký, J.: Krajina, zeleň a voda v práci architekta. Praha 1984, s. 13 – 14.

45

význam rekonstrukcí historických zahrad, které hrají podstatnou roli při poznávání vývoje zahradního umění v českých zemích. Protože bude následující kapitola pojednávat o zámeckých zahradách, pokládám za důležité zabývat se nejen zahradami, ale i zámky, jakožto jedním z druhů panského sídla vyššího typu. Níže nastiňuji mimo jiné problematiku vývoje zámecké architektury, čili kdy a jakým způsobem zámky vznikaly a co bylo jejich součástí. Jsou zde prezentovány výsledky bádání našich historiků na poli architektonickém a uměleckém. Zahradní prostor byl pochopitelně nedílnou součástí zámků, proto obecné informace o podobě či obnově zámeckých zahrad nemohou v kapitole scházet.

3.1.

Středověk S postupným vývojem osídlení a utváření krajiny v našich zemích docházelo

k rozkvětu zahradního umění. Počátky záměrného formování zahrad můžeme klást do 12. a 13. století, čili do období vrcholného středověku. 182 Informace o podobě tehdejších zahrad získáváme z pramenů nejrůznějšího charakteru, především však z miniatur a iluminovaných rukopisů. Božena Pacáková – Hošťálková uvádí, „středověká zobrazení zahrad jsou spíše symboly183 než obrazy, ale dokonale vystihují smysl zahrady jako chráněného místa. Zvláštní symbolika je spojena s uzavřenou zahradou (…)“, 184 která je jedním z nejtypičtějších příkladů zahrad ve středověku. V období vrcholného středověku se rozvíjela síť cest, vznikaly obchodní stezky, zahušťovala se sídelní struktura, stavěly se hrady, zakládala se města a kláštery. Především rozvoj klášterů měl pro kultivaci středověkých zahrad mimořádný význam. Klášterní zahrady byly umístěné uvnitř klášterního komplexu, nejčastěji přímo v tzv. rajském dvoře, obklopeném křížovou chodbou. 185 Přehledné

Pacáková – Hošťálková, B.: Vývoj formálních zahrad ve společenských i slohových souvislostech. In: 2. ročník projektu Historická zeleň regionu Střední Čechy. Sborník přednášek. Vyšší odborná škola zahradnická a Střední zahradnická škola. Mělník 2010, s. 11. 183 Představu o symbolice středověkých zobrazení, včetně prvních zobrazení měst, podává Bible Václava IV., která je uložena v Rakouské národní knihovně. 184 Pacáková – Hošťálková, B., op. cit., s. 11. 185 Dokoupil, Z. a kol.: Historické zahrady v Čechách a na Moravě. Praha 1957, s. 11. 182

46

měřické či rastrové členění vyhovovalo principu uzavřenosti a bylo základem výrazové střídmosti, dodržované i v následujících slohových obdobích. 186 Rozsah a členění středověkých klášterních zahrad lze studovat v řadě dochovaných klášterních komplexů středověkého původu. Blízký původnímu založení je například rozsah zahrad cisterciáckého kláštera ve Vyšším Brodě, který byl založen v roce 1259. Z hlediska vývojových peripetií jsou zajímavé zahrady kláštera premonstrátů na Strahově v Praze a z hlediska obnovného pojetí například Františkánská zahrada v Praze. 187 Zahrady jednoduchých rozměrů začaly vznikat i u panských sídel. Hrady té doby byly velmi stísněné, čemuž odpovídala i malá rozloha zahrady, pokud pro ni bylo místo. Podoba zahrad odpovídala drobnému, článkovanému útvaru s dělením na pravidelné záhony s převážně užitkovým zaměřením. Kromě užitkových záhonů se zde nacházely rovněž ozdobné prvky – například okrasný záhon s nízkým plůtkem, drnová sedátka, kašny s vodou a podobně. 188 „Gotické pojetí architektonického prostoru a odvrat od smyslové skutečnosti nebyly příliš příznivé rozvoji zahradního umění. Pokud se vyskytovaly náznaky hlubšího výtvarného úsilí, byly to snad odlesky antického zahradního umění, vyrostlého z orientálních kořenů, které přetrvaly jako stálý spodní proud v kultuře středověké Evropy (…). Zahradní skladba byla zaměřena spíše na vytvoření prostředí pro duchovní prožitky a na využití drobných přírodních detailů – barevného účinu, podrobností okrasných rostlin, především květin – zatím co měřické rozvržení sadového prostoru bylo spíše dokladem racionálnosti středověké organisace“.189

3.2.

Renesance České země reagují na zakládání renesančních zahrad poněkud opožděněji.

Ze severní Itálie k nám až v polovině 16. století proniká rozsáhlejší zahradní typ spolu s architektonickým renesančním systémem. Právě v této době se začíná rozvíjet také zámecká architektura, které bych se nyní chtěla věnovat podrobněji. 186

Pacáková – Hošťálková, B., op. cit. 12. Pavlátová, M.: Zahrady a parky jižních Čech. Praha 2004, s. 134 – 137; Pacáková – Hošťálková, B., op. cit. 12. 188 Horký, J., op. cit., s. 15. 189 Dokoupil, Z., op. cit., s. 12. 187

47

Dosavadní výsledky badatelských snah historiků, uměnovědců a archeologů poukazují na proměny hradu v zámek a s tím související otázku, jakým způsobem a kdy k tomuto jevu došlo. Jedno z respektovaných hledisek při sledování uvedené proměny přinesl Josef Pekař, když spojil hrady s dobou gotickou a zámek přičlenil k „době renaissanční“.190 Sestup z kopců a hor do roviny vyznačuje podle něj cestu od hradu k zámku. 191 Josef Šusta potvrzuje uvedené konstatování a soudí, že „v době 16. věku opouští vyšší vládnoucí společnost strmé hrady středověké a zaměňuje je za zámky nížinné“.192 Otakar Odložilík spojoval vystřídání hradu zámkem s vítězstvím renesančního slohu, tedy opět s 16. stoletím. 193 Modernější historiografie již přichází s konkrétnějším vymezením pojmu zámek. Například Tomáš Knoz podává následující definici: „Termín zámek dnes bývá používán v poměrně ustálené podobě, popisuje konkrétní typ architektury, definované svojí funkcí (šlechtické sídlo), architektonickou

a

uměleckou

podobou

(obvykle

jedno

nebo

vícekřídlá

reprezentativní budova) i časovým vymezením jejich budování (16. – 19. století)“. 194 Čili opět můžeme spatřit počátky zámecké architektury v renesanci. Až do počátku 16. století představovaly u nás hrady jediný druh panského sídla vyššího typu. Opoždění v uplatnění pohodlnějšího zámku zapříčinily politické a válečné události 15. století. Nástup nového typu sídla – zámku, souvisel nejen se ztrátou vojenské hodnoty hradů, ale i se zvýšenými nároky na pohodlí. Ze starých hradů byly přestavěny a upraveny jen ty, které zůstaly středisky panství a byly pohodlně přístupné. Při přestavbě se přihlíželo k velikosti a poloze hradů. Nevyhovovaly malé hrady s omezenou možností rozšíření, příhodné byly naopak pravidelné dispozice, neboť nastupující renesance pravidelnost vyžadovala. 195 Při situování nově postavených zámků se využívá ploch s výhledem do krajiny v dominantní poloze. Symbolizuje se tak výsostné postavení majitele. 196 Kompletní začlenění stavby do krajiny můžeme pozorovat již v antice v souvislosti s villami. Stále rostoucí rozhled společenské elity v období renesance vedl nakonec k návratu do objetí přírody. Touto „přírodou“ není myšlena pouze okolní krajina Pekař, J.: O periodizaci českých dějin. In: Z duchovních dějin českých. Praha 1941, s. 358. Macek, J.: Česká středověká šlechta. Praha 1997, s. 91. 192 Šusta, J.: Dějiny lidstva od pravěku k dnešku. Díl pátý. V branách nového věku (1450 – 1650). Praha 1938, s. XII. 193 Odložilík, O.: Nástin československých dějin. Praha 1937, s. 32. 194 Knoz, T.: Renesanční zámky na Moravě. In: Knot, T.: Morava v době renesance a reformace. Brno 2011, s. 46. 195 Plaček, M.: Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku. Praha 2001, s. 49 - 51. 196 Ibidem, s. 51. 190 191

48

zámků, ale také zahrady, jakožto nedílná součást celkové kulturní podoby zámecké architektury. Za první renesanční zahradu, jež vznikla v českých zemích, je považována Královská zahrada u Pražského hradu, která byla založena ve třicátých letech 16. století. Poprvé je to zahrada jako nezbytná součást sídla. 197 Je upravena v duchu rané italské renesance v provozním, nikoli komposičním dosahu obytného paláce, spojena lávkou a

mostem, celá vybavena

geometrickým rozvrhem a

stavebními

nezbytnostmi. Osově navazovala na nově postavený Letohrádek královny Anny, který byl do zahrady otevřen arkádou. 198 Co se týče uspořádání zahrady, jednalo se o pravidelné členění ploch, doplněné drobnou architekturou fontán, balustrád, altánků a soch, umístěných v ohniscích prostorového členění zahrady. Rostlinná výtvarná složka zahrady využívala květinových prvků a dřevin nejčastěji v podobě tvarovaných keřů a živých plotů 199, oblíbených již v antice. Celá zahrada měla důsledné ohrazení. Jak už jsem výše uvedla, lepší prostorové podmínky pro založení zahrady byly nepochybně při výstavbě zámeckých šlechtických sídel, která nebyla limitována starším základem respektive jeho opevněním. Italský zahradní typ se snadno přizpůsoboval domácím poměrům jak klimatickým, tak vegetačním, takže drobné dispozice v Telči, Třeboni, Jindřichově Hradci, Litomyšli, v Pardubicích nebo Kaceřově jsou již příkladem slohového přizpůsobení. Za pozornost stojí rovněž zámecké zahrady v Nelahozevsi, Opočně a vodní zámeček Kratochvíle u Netolic. 200 Mezi moravskými renesančními zahradami je pravděpodobně nejzajímavější ta okolo zámku v Bučovicích, které se podrobně věnuji v následující kapitole. Renesanční zahrady dosáhly jasného, čistého výtvarného výrazu a připravily půdu vrcholnému období zahradní tvorby v baroku. Ačkoliv na jejich vývoj a utváření působilo mnoho cizích různorodých vlivů, měly ve své době význam

197

Florentský architekt Leon Battista Alberti, který vypracoval pravidla pro zahrady dle antického vzoru, doporučoval, aby zahrady s obydlím tvořily jeden celek. (více ve 2. kapitole v části zvané Renesance). 198 Obr. 14 199 Drhovský, K.: Andrea Palladio a jeho vliv na českou renesanci. In: Historická zeleň regionu Střední Čechy. Sborník přednášek. Vyšší odborná škola zahradnická a Střední zahradnická škola. Mělník 2010, s. 40; Dokoupil, Z., op. cit., s. 14 – 15. 200 Dokoupil, Z., op. cit., s. 13 – 18; Tomančáková, P.: Zámecké zahrady a parky střední a jižní Moravy v období baroka. Diplomová práce. MU Brno 2009, s. 25. In: http://is.muni.cz/th/10494/fss_m_a3/Barokni_zamecke_zahrady_2009.pdf /cit. 2012-08-06/.

49

společenského prostředí a svou výtvarnou hodnotou byly důležitou součástí českého kulturního pokladu. 201

3.3.

Baroko Barokní zahradní typ roste z geometrie renesanční terasové zahrady, zvětšuje

měřítko a výraznost stavebních složek. V barokní zahradě, která často spojuje italskou tradici s francouzskou, se zvětšuje množství plastik, jejichž výrazové gesto a drama pohybu naplňuje atmosféru překypujícím vzruchem. Nastupuje bizarnost ornamentiky květinové výzdoby v broderiích a v pitoreskním formování stříhané vegetace. 202 Oproti vymezené renesanční zahradě, která byla skládána z jednotlivých pravidelných částí, barokní zahrada spojila své části v jednotný dynamický celek odvíjející se od hlavní osy, zpravidla směřované na střed zahradního průčelí zámku. Základem kompozice se stala architektonická vazba stavby a zahrady, rovněž zahrada byla koncipována jako architektonický prostor. 203 První barokní zahradu v českých zemích zakládá ve dvacátých letech 17. století císařský generál Albrecht z Valdštejna. Jeho palác na Malé Straně byl vybudován na místě starého městiště, které vykoupil a proměnil v honosné sídlo se zahradou. 204 Nový styl přináší dokonalejší vzájemnou vazbu architektury se zahradou a ve velkorysé umělecké formě uplatňuje nové zahradní prvky. Zahradu tvoří dva samostatné celky, vycházející ze zalomeného tvaru parcel. 205 Část vycházející z osy saly terreny je členěná do čtvercového rastru s centrální fontánou, stejně jako část navazující na jízdárny s plochou rybníka, na jehož ostrůvku stála socha Herkula od holandského sochaře Adriena de Vries. Výrazným prvkem byla grotta bohatě zdobená krápníky. 206 Valdštejnův příklad brzy našel své následovníky z řad bohaté šlechty a vysokých církevních hodnostářů. Postupně jsou barokní zahrady budovány 201

Dokoupil, Z., op. cit., s. 18 Kurial, A.: Poznámky k původu a proměnám historických zahrad. In: Památky a příroda 38/39 1978, s. 152 – 157. 203 Mertenová, K.: Pronikání anglického parku do francouzské zahrady v českých zemích. Disertační práce. ČVUT, Fakulta architektury. Praha 2011, s. 7. In: www.fa.cvut.cz/.../facvut_dizertace2011_katerina%20mertenova.pdf /cit. 2012-08-07/. 204 Stavební vášeň Albrechta z Valdštejna se neomezila jen na jeho pražské sídlo, neméně velkoryse se rozvinula i v jeho venkovské rezidenci v Jičíně. 205 Obr. 15 206 Kulhánková, Z., op. cit., s. 83; Horký, J., op. cit., s. 20. 202

50

například v Lednici, v Kroměříži, v Praze Tróji, v Českém Krumlově, v Jaroměřicích, Schönbornská a Lobkovická zahrada v Praze, ve Slavkově u Brna, Vrtbovská zahrada a Černínská zahrada Praze, v Židlochovicích, v Miloticích, ve Velkých Losinách, v Holešově a dalších městech. 207 Více než stoletému baroknímu vlivu podléhají nejen nově zakládané zahrady tohoto období, ale i dřívější zahrady renesanční, které se postupně barokizují. Neodolávají mu ani některé zahrady klášterní, držené do té doby v prosté, jednoduché, pravidelné i zpravidla užitkové úpravě. Jako příklad lze uvést klášterní zahrady v Rajhradě, Břevnově, Oseku a jiné. 208

Zámecké zahrady v baroku byly zakládány jako součást šlechtických sídel situovaných uvnitř panství. Jak už bylo zmíněno, vytváření prostorových předpokladů pro založení zahrady mělo přímou souvislost s dlouhodobým přerodem, při kterém zanikala obranná funkce hradu a naopak stoupaly požadavky na obytné a reprezentační kvality panského sídla. U nově stavěných zámků, budovaných nezřídka i v nižších polohách či rovinách, patřily zahrady a parky k nezbytnému příslušenství. Zámecké zahrady a parky tvoří na našem území nejčetnější druhovou skupinu památek zahradního umění. Vzhled mnohých barokních zámeckých zahrad se později změnil pod vlivem nových stylových forem představovaných romantismem, anglickým krajinářským slohem i jejich pozdějšími novoromantickými či novokrajinářskými aplikacemi. V lepších případech zůstala starší zahrada nebo její část zachována a nový, často rozlehlý krajinářský park na ni navázal. Uvedené změny se začaly projevovat již v druhé polovině 18. století, zejména však v průběhu 19. století. Předpoklady pro zakládání zámeckých zahrad se odvíjely od konkrétních vlastnických poměrů, které měly úzkou souvislost se společenskými podmínkami v širším kontextu. 209

207

Horký, J., op. cit., s. 22. Ibid., s. 24. 209 Pacáková – Hošťálková, B.: Mysterium a realita barokních zahrad pražských a jiných. In: 1. ročník projektu Historická zeleň regionu Střední Čechy. Sborník přednášek. Vyšší odborná škola zahradnická a Střední zahradnická škola. Mělník 2010, s. 12 – 13. 208

51

3.4.

Klasicismus, romantismus Klasicismus a romantismus jsou slohová údobí výrazově velmi odlišná

a přesto bytostně provázaná. Jejich průmět do utváření zahrad či parků se často zjednodušeně interpretuje v rovině pravidelnosti a nepravidelnosti. Porozumění kompozici však nezbytně vyžaduje poznání, na jakém principu byla zahradní díla prostorově organizována. Oba slohové projevy jsou sice označovány za protichůdné, v uspořádání zahrad či parků lze však mezi nimi zaznamenat úzkou souvislost, která se projevuje dvojím způsobem. V prvém případě klasicismus prostor organizuje a romantismus vyplňuje. Ve druhém případě prostor organizuje i vyplňuje romantismus s tím, že jako dominanty, pohledová zakončení, akcenty používá rozličné klasicistní a jiné stavby a doplňky. 210 Na základě uvedeného konstatování lze obecně říci, že se uvedené zahradní slohy prolínají. V některých případech můžeme v jednom zahradním objektu nalézt více slohových forem. „Na území českého historického státu, který ve sledovaném období existoval jako součást habsburského soustátí, se klasicismus a romantismus rozvíjel nejen v atmosféře inspiračních vlivů přicházejících ze světa, ale též domácího, umělecky velmi silného prostředí. To bylo oproti jiným diametrálně odlišné, jelikož se v něm akumulovala bohatá barokní architektonická kultura. Ve své podstatě protichůdné výrazové proměny se díky tomu v našem zahradním umění poslední třetiny 18. a první poloviny 19. století propojily v pozoruhodné symbiose“.211

Ke konci 18. století dochází ke změnám v architektonické formě barokní zahrady. Po celém evropském kontinentě se začal rozšiřovat nový typ zahradní módy z Anglie, krajinářský park. 212 Nové krajinářské úpravy probíhaly dvěma různými způsoby. Nejčastěji docházelo k radikální změně předchozí, většinou formální Pacáková – Hošťálková, B.: Klasicismus a romantismus v zahradním umění poslední třetiny 18. a první poloviny 19. století. In: 2. ročník projektu Historická zeleň regionu Střední Čechy. Sborník přednášek. Vyšší odborná škola zahradnická a Střední zahradnická škola. Mělník 2010, s. 125. 211 Ibid, s. 128. 212 Jiné možné pojmenování je anglická zahrada. S tvorbou krajinářských parků souvisel způsob života české aristokracie. Podstatný vliv měly zkušenosti z cest průmyslově vyspělé Anglie, kde byla příležitost seznámit se s tvorbou významných architektů a krajinářů. Stejně jako majitelé panství měli praktické zkušenosti i zahradní tvůrci a realizátoři úprav, kteří byli vysíláni do Anglie i ostatních evropských států. Častá byla i spolupráce s odborníky z ciziny. Neméně důležitou roli sehrála odborná literatura anglických, německých i francouzských autorů, hojně zastoupená v zámeckých knihovnách, která umožnila aktivní účast majitelů při úpravách sídel. 210

52

kompozice, další způsob vycházel z romantické a kultivované přírody v okolí šlechtických sídel. 213 Podoba anglických zahrad byla naprosto odlišná od předcházejících epoch. Nové cesty probíhají v nepravidelných, jakoby přirozených křivkách, určených především vybranými romantickými zákoutími či vyhlídkami na zajímavé přírodní útvary nebo i stavby. Ani z anglického parku totiž nevymizely půvabné pavilóny, dostaly jen silně antikizující nebo romantickou podobu. 214 Příkladem takové zahrady je například Podzámecká zahrada v Kroměříži. Znaky klasicismu, antické ruiny, chrámky, sloupy či vázy jsou stále více nahrazovány upomínkami, památníky rodině, přátelům či významným osobnostem a stavby dosud klasicizující mění svůj slohový výraz i své zaměření. Antický chrámek nahrazuje gloriet přátelství, antickou ruinu nahrazuje hradní zřícenina a tak dále. 215 „Je zajímavé, jak dobové stavbičky sentimentální /či romantické/ zahrady, začleňované ještě do formálních úprav barokní zahrady, se uvolnily z pevných prostorových vazeb a rozptýlily do prostoru přírodního parku jako motivy jeho intimních scenerií“. 216 Vlna anglického parku zasahuje v prvních desetiletích 19. století většinu našich zahrad a snaží se přetvořit jejich formální, převážně barokní charakter ve volný přírodní vzhled krajiny. Proud anglického krajinného parku u nás zanechal významná díla, z nichž největší je bezpochyby na liechtensteinském panství v Lednici a ve Valticích. Koncem 19. století a na prahu století následujícího se objevil nový zahradní styl, který však nemá onu vyhraněnost předchozích typů. V souladu s tehdejší zámeckou architekturou ho lze označit za novoromantický. Kupříkladu slavný park v Průhonicích je jakýmsi přechodným typem mezi přírodně krajinářským a novoromantickým parkem. 217

Pavlátová, M.: Nový styl v zahradní tvorbě. In: 1. ročník projektu Historická zeleň regionu Střední Čechy. Sborník přednášek. Vyšší odborná škola zahradnická a Střední zahradnická škola. Mělník 2010, s. 4. 214 Vlček, P.: Encyklopedie českých zámků. Praha 2006, s. 114 – 115. 215 Dokoupil, Z., op. cit., s. 36. 216 Ibid., s. 37. 217 Vlček, P., op. cit., s. 116 – 117. 213

53

3.5.

Rekonstrukce historických zahrad Pojem historická zahrada se objevuje jako protiklad k pojetí zahrady moderní.

Samotné adjektivum historická naznačuje určité umělecké dílo či znak prostředí, jenž má historický, ale i architektonický a vědecký význam. Jedná se o kulturní památku rovnocennou historickým budovám. Péče o ni má svá pravidla a metody. Historická zahrada je rovněž specifickým uměleckým dílem, které je jako jediné umělecké dílo vytvořeno z živých organismů, zejména rostlin, jež jsou mechanicky nebo šlechtěním upraveny do podoby žádoucí pro umělecké působení díla. 218 Při obnově historické zahrady je nutné respektovat dochované články historického stavu a obnovit plně hodnotné působení historického slohového výrazu. Ne vždy a ne všechno je ovšem dochováno nebo aspoň historicky známo. Dnešní architekt tedy musí dotvářet slohový výraz minulosti s vědomím současnosti, rekonstruovat slohovou ideu novými prostředky. Zároveň nesmí přestat respektovat historické prostorové vztahy (osové soustavy – průhledy, vodní plochy apod.) a hmotový výraz (výšky rostlin, linie výsadeb apod.). Obnova historických zahrad představuje plánovitý záměr zhodnotit a vyzvednout jejich kulturněhistorický význam, obnovit jejich biologickou a estetickou hodnotu a zároveň vyhovět současným společenským nárokům. 219 Hlavním pramenem poznání historických zahrad je analýza terénu, která dovoluje odkrýt zbytky jejího někdejšího stavu. Jedná se o více či méně zachované stavby, cesty, zařízení, jejichž prostřednictvím lze zjistit například znaky dřívějších tvarových úprav zahrady. Druhým velmi významným pramenem poznání jsou plány a zobrazení. Plány samy jsou dvojího druhu, buď jde o projekty, o plány, které byly vytvořeny před oním stavem zahrady, pro nějž jsou dokladem, nebo se jedná o plány, které vznikly nejčastěji z fiskálních a katastrálních důvodů dodatečně jako zachycení stavu, který v době pořizování plánu odpovídal skutečnosti. Plány tedy neposkytují jistotu, že zahrada byla zařízena opravdu tak, jak plán předvídá. 220 S tímto typem pramenů je proto nutné pracovat velmi obezřetně.

Memorandum Mezinárodní konference Historické zahrady Kroměříž 2008. „Co ohrožuje historické zahrady“. In: http://www.unesco-kromeriz.cz/konference08/memorandum.pdf /cit. 201204-29/. 219 Riedl, D.: O obnově historických zahrad. Zámecká zahrada v Miloticích. NPÚ Brno 2008, s. 6. 220 Dokoupil, Z., op. cit., s. 43 – 45. 218

54

Do pramenné základny můžeme rovněž zahrnout malířské nebo kresebné a grafické zobrazení zahrad, často vytvořené k tomu, aby vyobrazovaly zahradu jako prostorovou a architektonickou vedutu. V neposlední řadě lze využít prameny písemné, popisy, účty, listiny a jiné archivní a literární doklady. Pro historické zahrady v našich zemích máme poměrně bohaté prameny všech uvedených druhů v archivech a zámeckých obrazárnách. Historické zahrady a parky jsou neoddělitelnou součástí areálů památkově chráněných objektů, přičemž většina z nich zaznamenala během staletí své existence složitý vývoj. V našich zemích dnes můžeme navštívit stovky historických zahrad, přinášejících dědictví minulosti na základě různorodých vlivů proudících z mnoha koutů Evropy. Následující kapitola, pojednávající o zámeckých zahradách na Moravě, se snaží postihnout hodnotné historické zahrady a parky, jež jsou prohlášeny za kulturní památku, stejně jako ty, které teprve čekají na důkladný stavebně - historický průzkum a následnou památkovou obnovu. Dosavadní průběh zahradních archeologických výzkumů v naší zemi doprovázelo kromě úspěchů v získávání informací o historických zahradách a parcích také několik problémů, na což poukazují i jednotlivé archeologické akce. Zásadním problémem dosavadního zahradního archeologického výzkumu je nedostatek specializovaných zahradních archeologů, schopných ve spolupráci se zahradními architekty a zahradníky provádět zahradní archeologický výzkum srovnatelný s výzkumy probíhajícími v zemích západní Evropy a Ameriky, tedy v zemích s delší tradicí zahradní archeologie a hlubšími zkušenostmi. Další negativum lze spatřit v neuspokojivé teoretické přípravě před zahájením zahradního archeologického bádání, stejně jako v absenci publikovaných nálezových zpráv v případě, že je zahradní archeologický výzkum realizován. Bohužel se potýkáme s nedostatkem v českém jazyce psané odborné literatury, věnované teorii či realizaci zahradního archeologického výzkumu. 221 V budoucnu se snad dočkáme dalších odpovědí, jež nám pomohou zorientovat se nejen v oblasti zahradní archeologie a obnovy historických zahrad, nýbrž i v celkovém vývoji českého zahradního umění. Jančo, M.: Historické zahrady a parky a jejich obnova z pohledu zahradního archeologického výzkumu. In: Zprávy památkové péče 2009, Roč. 69, č. 5, s. 358 – 370.

221

55

4.

Zámecké zahrady na Moravě Doposud jsem se zabývala charakteristikou zahrad jednak v celoevropském

prostoru, jednak v českém prostředí. První dvě kapitoly pojednávaly o vývoji zahradního umění od starověku až po současnost. Oddíl třetí se věnoval české zahradní kultuře, popisované v obecnější rovině a zároveň předznamenávající poslední kapitolu diplomové práce, týkající se zámeckých zahrad na Moravě. Cílem podrobnější charakteristiky vybraných zámeckých zahrad je poukázat na jednotlivých příkladech na osobité rysy zahradní kultury v moravském prostoru a zároveň seznámit čtenáře s antickými prvky, které se v prostoru zahrad objevují či objevovaly. Jelikož je historie zámeckých sídel nezbytnou součástí komplexní charakteristiky moravských zámeckých zahrad a často s nimi úzce souvisí, ve stručnosti ji zde zmiňuji. Při psaní kapitoly jsem využívala nejen odbornou literaturu k jednotlivým zámkům, nýbrž i množství pramenů v podobě zahradních spisů, inventářů, plánů, návrhů a map. V určitých případech se opírám o vlastní zkušenost z návštěvy některých zámků a jejich zahrad. Uvádím zde nejen méně známé zámecké zahrady, o kterých se odborná literatura často nezmiňuje (např. Brodek u Prostějova, Doloplazy u Prostějova), ale i zahrady, které jsou velmi dobře probádané a všeobecně známé. Mezi ty patří jednoznačně kroměřížské zahrady. Ačkoliv vyšla celá řada publikací mapující historii, strukturu a antické prvky tohoto jedinečného zahradního komplexu, považuji za důležité uvést je i v rámci této práce. Jelikož se předkládaný oddíl zabývá reflexí antiky v zámeckých zahradách na Moravě, nesmí zde kroměřížské zahrady chybět.

S postupem vývoje moderního společenského vědění jsou dnes hodnoty zahrad ceněny zejména ve dvou pohledech. Jako významný prvek našeho současného životního prostředí i jako neoddělitelná součást naší historie, kulturní dědictví. Tato dvě základní hlediska se stala východiskem pro obnovu historických zahrad. 222

222

Riedl, D.: O obnově historických zahrad. Zámecká zahrada v Miloticích. NPÚ Brno 2008, s. 4.

56

Ačkoliv bylo v naší zemi uskutečněno množství pozoruhodných rekonstrukcí zahrad, zdaleka ne všechny se dočkaly obnovy a ne ve všech lze zmapovat historický vývoj. U historických objektů je příznačné, že se jejich funkce často měnila. Totéž můžeme vidět právě u historických zahrad. Předkládaná kapitola si neklade za cíl vyčerpávající pojednání o moravských zámeckých zahradách, spíše chce prostřednictvím historického vývoje poukázat na působení antické kultury v nich. Velmi zřídka bychom hledali v pramenech k jednotlivým zámkům přímý vliv antiky na zahradní kulturu. Na základě vlastního studia pramenů a odborné literatury se však pokouším podepřít význam antické kultury pro vývoj vybraných moravských zámků a jejich zahrad.

4.1.

Brodek u Prostějova Na kraji obce Brodek u Prostějova se nachází klasicistní zámek, původně

postavený v barokním slohu. Tento rozlehlý a členitý zámek pochází z konce 17. století. Projekt zpracoval špičkový architekt J. B. Fischer z Erlachu pro Pavla Karla z Kleinburku. Z původní architektury zůstala dispozice, dva portálky a v zahradě dekorační vázy. 223 Podle inventáře ze 17. století se u zámku nacházely dva sady, obydlí zahradníka a hospodářské příslušenství. 224 V místopisné literatuře 19. a 20. století 225 nebyla stavebním dějinám zámku věnována pozornost. Řehoř Volný v roce 1839 pouze uvedl, že zámek byl vystavěn „v novější době“ a je obklopen anglickým parkem a francouzskou zahradou. U zámku se nacházela úřednická budova a hospodářský dvůr. 226 Sady za zámkem tedy nahradil anglický park s letohrádkem. 227 Je zajímavé, že zámecká zahrada zahrnovala jak přírodně krajinářskou zahradu, tak zahradu francouzskou, čili jisté „zahradní protipóly“. 228 Co se týče francouzské zahrady, byla pravidelně členěná systémem podélných a příčných os.

Plaček, M., op. cit., s. 97; Samek, B.: Umělecké památky Moravy a Slezska I. Praha 1994, s. 254. Moravský zemský Archiv (dále jen MZA) Brno, fond Tribunál – pozůstalosti, roky 1636 – 1783, C 2, sign. S 32. Jedná se o inventář sepsaný úředníky zemského tribunálu dne 19. 2. 1691. 225 Od roku 1827 do roku 1945 byl zámek v držbě rodu Kálnokyů. 226 Volný, Ř.: Die Markgrafschaft Mähren topographisch, statistech und historiích. V. Olmützer Kreis 1839, s. 639. 227 Borský, P.: Zámek v Brodku u Prostějova. Stavebněhistorický průzkum. Brno 2003, s. 31. 228 MZA Brno, fond Velkostatek Brodek u Prostějova, F 42, kart. 67, sign. Ja – c, plán 239. Zřízení vodovodního potrubí na zámku. Obr. 16 223 224

57

Tyto osy byly lemovány stromořadími. Hlavní osová alej ústila na zvýšenou terasu zámeckého čestného dvora s dekorativním bazénem uprostřed. 229 Po stranách této hlavní aleje byla zahrada ještě roku 1833 členěna na pravidelné boskety se stříhanými stěnami, plastikami a fontánou. Hlavní alej oživovaly kamenné vázy. Během 19. století byly stříhané stěny zrušeny a ponechána jen ovocná zahrada. Bažantnice za zámkem (připomínaná již r. 1766) byla asi v roce 1837 při přestavbě zámku přeměněna na menší přírodně krajinářský park s jedním ústředním paloukem. Podle projektu vodovodu od Vincenze Venclíka z října 1890 lze soudit, že uvedené schéma zahrad platilo nepochybně do konce 19. století. 230 Po roce 1950 přestala být zámecká zahrada udržována a postupně chátrala. Do 90. let se dochovala v torzu původní krásy. Současný park má rozlohu 4, 2 ha, neboť ve východní části došlo k zástavbě určité plochy. 231

Ačkoliv nemáme dostatek informací k zahradní dispozici brodeckého zámku, přece jen lze v této lokalitě reflektovat antické rysy. Když se podíváme na výše uvedený plán zámku a zahrad z roku 1890,232 vidíme především obrovskou plochu geometricky řešené pravidelné zahrady. Osový systém cest by zde nebyl ničím zajímavým, ovšem při detailnějším pohledu lze spatřit jeden pozoruhodný asymetrický znak. Nalevo na konci hlavní aleje, vedoucí od zámku, se, ve formě členěné cesty, nachází motiv Poseidonova žezla. Poseidon 233 byl zuřivý a bouřlivý bůh, který vzbuzoval nevýslovný strach a za pomoci svého trojzubce dokázal vyvolávat burácející hromy a blesky. 234 Je možné, že motiv symbolizoval ochranu zámku před zlou silou zvenčí. Přece jen byl symbol trojzubce umístěn před vchodem do zámeckého areálu. Ačkoliv byla zámecká zahrada oplocena a opatřena bránou, jejím hlavním účelem byla ochrana proti „frekventované veřejné cestě“, 235 nikoliv MZA Brno, fond Velkostatek Brodek u Prostějova, F 42, kart. 67, plán 239. Obr. 17; Hieke, K., op. cit., s. 27; Žondrová, K.: Brodecký zámek a hrabata Kálnoky. Prostějov 2004. Středoškolská odborná činnost, obor historie, s. 20. Rukopis se nachází ve Státním okresním archivu (SOkA) v Prostějově, sign. 301864. 230 MZA Brno, ibidem; Venclík současně projektoval i bazén na čestném dvoře. 231 Žondrová, K., ibid.; Hieke, K., ibid. 232 MZA Brno, ibidem. 233 Vládce vod a zemětřesení. V novověku se stal Poseidon, obvykle označovaný pod svým latinským jménem Neptun, oblíbenou ozdobou fontán. 234 O´Connell, M., Airey, R., op. cit., s. 196, s. 249; Zamarovský, V.: Bohovia a hrdinovia antických bájí. Bratislava 1980, s. 387 – 390. 235 MZA Brno, fond Velkostatek Brodek u Prostějova, F 42, kart. 66, plán 1071; dále pak dopis z brodského panství, určený zámečnickému mistrovi do Ivanovic (kart. 92), datován 3. května 1891. 229

58

proti cizím příchozím či nepřátelským silám zvenčí. Domnívám se, že symbol Poseidonova žezla měl hlubší význam. Na zvýšené terase zámeckého čestného dvora se nacházel dekorativní bazén s pravidelně členěnou zelení kolem něj, rozdělenou cestičkami do čtyř částí. V současnosti má čestný dvůr rovněž dekorativní podobu, ovšem bez členění na jednotlivé části. Zámecká budova je na straně čestného dvora opatřena pilířovým portikem,236 s výhledem do přední části zámecké zahrady. V antice byly portiky (pochopitelně větších rozměrů než v tomto případě) vyhledávanými místy, v nichž se bylo možné procházet a z povzdálí sledovat nádheru zahrady. Ve druhé polovině 20. století došlo k zanedbání celého zámeckého areálu, jeho poškození celou řadou nevhodných stavebních úprav a naprosto nedostatečnou údržbou. Zahrady byly volně přístupné, ale bez náležité péče. Došlo k nenávratným ztrátám uměleckého zařízení zámeckých interiérů a trvalým škodám v zahradách. Roku 1992 byl zámek vrácen v restituci JUDr. Richardu Belcredimu, který zde provádí náročné rekonstrukční práce. 237

4.2.

Bučovice Zámek Bučovice 238 se nachází ve stejnojmenném městě asi 34 km od Brna.

Leží při frekventované komunikaci směřující z Brna k východu. V jeho okolí vyniká zejména Slavkov s velmi hodnotným zámkem a světoznámým bojištěm. V době svého vzniku byl zámek svázán s moravským šlechticem Janem Šemberou Černohorským z Boskovic. Započetí stavby se zpravidla klade do roku 1567. Za projektanta si Jan Šembera vybral Jacopa Strada, 239 vzdělaného znalce umění, historika a architekta. Provedení stavby bylo svěřeno brněnskému staviteli Petru Gabrimu. Mezi roky 1575 – 1585 vznikla hlavní čtyřkřídlá budova výstavného renesančního zámku, jehož umělecká hodnota, stupeň zachování původního vzhledu

Od latinského porticus – sloupořadí. Žondrová, K., op. cit., s. 17. 238 Obr. 18 239 Ve starších publikacích je mylně uváděn italský architekt, malíř a sochař Pietro Ferrabosco. 236 237

59

a architektonické výpravy ho řadí mezi renesanční památky středoevropského významu. 240 Bučovický zámecký komplex byl rozvržen do půdorysu velkého obdélníka, vymezeného zdí s bastiony na rozích a obklopeného vodním příkopem. V rámci opevnění byla na západě pravidelná renesanční zahrada s broderiemi, na východě hospodářské předzámčí. 241 Janem Šemberou vymřel v roce 1597 boskovický rod po meči a od té doby až do roku 1945 vlastnil zámek a panství mocný rod Lichtenštejnů. 242 Okolo roku 1635 dokončil Pietro Materna ryze manýristickou fontánu, která obohatila vnitřní dvůr zámku. Kromě výzdoby arkádového nádvoří zmíněnou kašnou 243 znamenalo lichtenštejnské období pro bučovický zámek po stránce výtvarné vesměs ztráty. 244 Po příchodu do zámku, který zprvu působí velice stroze, je návštěvníkovi nabídnut pohled na elegantní třípatrový arkádový dvůr. Sloupy půlkruhem zaklenutých arkád okouzlovaly příchozí jistě i v tehdejších dobách. O tom, že Lichtenštejnové nezasahovali do architektury zámku, svědčí řada plánů a map. 245 Výzdoba interiérů rovněž dokáže oslnit pozoruhodnými sochařskými, ale i malířskými dekoracemi. Nejčastěji jsou ztvárněny antické náměty. Primát mezi bučovickými malbami patří výtvorům, které souvisejí co nejtěsněji s architekturou a nemají vyprávěcí funkci. Jsou to dokonalé, slohově čisté a virtuózně provedené italské grotesky, kompozice přetvořené do ornamentu a nazvané tak podle „grott“, polosesutých sklepení z doby antického Říma, v nichž je lidé 16. století objevili pro svůj umělecký projev. 246 Samozřejmým doplňkem šlechtických sídel byla v renesanční době také zahrada. Podobně jako starověký Řím inspiroval architekturu renesanční Itálie, byly antikou zřetelně ovlivněny i renesanční zahrady. Bučovické panské sídlo mělo

Kříž, Z., Riedl, D., Sedlák, J. a kol.: Významné parky jihomoravského kraje. Brno 1977, s. 471; Samek, B.: Zámek Bučovice. Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště Brno 2003, s. 9 – 10, s. 21 – 25; Plaček, M., op. cit., s. 104. 241 Plaček, M., op. cit., s. 105. 242 Od roku 1722 byl zámek sídlem správy lichtenštejnských statků. 243 Obr. 19 244 Samek, B., op. cit., s. 16; Mezinárodní sympózium Historické zahrady v současnosti. Státní zámek Bučovice. Brno 1977. 245 MZA Brno, fond Velkostatek Bučovice, F 44, Plány bučovického zámku, mapy 789, 793, 802. 246 Samek, B., op. cit., s. 31. 240

60

v době svého vzniku krásnou zahradu, budovanou

současně se zámkem

a dokončenou patrně v 80. letech 16. století. 247 Na okrasnou zahradu obvykle navazovaly zahrady užitkové, tedy ovocný sad nazývaný v českých zemích štěpnice, dále vinohrad, chmelnice a kuchyňská zahrada, zásobující panskou domácnost zeleninou, kořením a léčivými rostlinami. Součástí byla rovněž obora, jízdárna, bažantnice a podobně. V 16. století se do zaalpské oblasti šířil již ustálený typ zahrady, bezprostředně svázané se zámkem. 248 Stejnou provázanost zahradních a obytných prostor lze spatřit v antice a nejinak tomu bylo na zámku v Bučovicích. K západní straně byla připojena rozměrná plochá zahrada s pravoúhlou dispozicí, která byla obehnána zdí s cimbuřím a baštami na bastionech v rozích. To je právě typický příklad renesančního spojení zahrady s bytovým komfortem. 249 Pravidelné útvary a osovost, čili znak formálních zahrad, byly jedním z příznačných znaků antických zahrad. Východní nádvoří v předzámčí s kašnou uprostřed mělo patrně výlučně užitkový charakter. Mohlo být i záměrně „pusté“, aby tak vytvořilo kontrast k ostatním zahradním plochám. 250 Křehkou architekturu, obklopující vnitřní dvůr, doplňovala i svěží zeleň. Portálem v ose severního křídla zámku se vcházelo do nevelké květnice a odtud cesta pokračovala do vlastní zahrady. 251 Architektonický koncept původní zahrady byl značně narušen již v období baroka na počátku 18. století. Poté, co byla do zámku umístěna lichtenštejnská účtárna, ztratila zahrada, stejně jako zámek, svou reprezentační a okrasnou funkci. Posléze byla rozparcelována na užitkové záhony panských úředníků. Snad jen hlavní cesty respektovaly původní renesanční schéma. 252 Skupina zahrad se nacházela nejen v západní polovině areálu, ale také v jižní přilehlé části. Nevíme však, zdali měly okrasnou funkci nebo sloužily jako užitkové záhony. Jisté však je, že byly symetricky uspořádané. 253

Kříž, Z., Riedl, D., Sedlák, J. a kol., op. cit., s. 471. Samek, B., op. cit., s. 32. 249 Hieke, K.: Moravské zámecké parky a jejich dřeviny. Praha 1985, s. 32. 250 I v současné době působí východní nádvoří pustým dojmem. 251 Samek, B., op. cit., s. 33. 252 Mezinárodní sympózium Historické zahrady v současnosti. Státní zámek Bučovice. Brno 1977; Samek, B., op. cit., s. 34. 253 MZA Brno, fond Velkostatek Bučovice, F 44, Plány bučovického zámku, mapa 789. Obr. 20. 247 248

61

V souvislosti s památkovou obnovou zámku byla v letech 1961 – 1962 upravena i zahrada do nové podoby. Pro naprostý nedostatek starých plánových i obrazových podkladů nebylo možné vrátit ji do konkrétního, místně jedinečného stavu. Dnešní podoba vznikla volnou rekonstrukcí, na níž se podíleli architekti Dobroslava Menclová, Jiří Grabmüller, Bohdan Wagner a realizátor obnovy Zdeněk Horsák. 254 Charakteristickým rysem zahrady je pravidelná osnova vypískovaných cest, které člení její plochu na pravoúhlé zatravněné obrazce s ornamentální výsadbou zimostrázů, habrů a meruzalky alpské. Zastřihováním těchto keřů vznikají různě tvarované objekty, které čerpají z antických vzorů ars topiaria. 255 Ovocné stromy při ohradní zdi na obou bočních stranách parteru připomínají štěpnici, která bývala součástí renesančních zahrad. Barevnost i textura vysázených stálezelených a opadavých dřevin, měnící se s rytmem ročních dob, tvoří harmonický celek. 256 V zahradě rovněž nechybí vodní prvek. Kruhový prostor uprostřed zahrady tvoří kašna, v každém rohu zahrady v bočních menších kruzích se nachází studny. 257 Ačkoliv toto zahradnické dílo disponuje zjednodušenými ornamenty a skromnou výsadbou květin, přesto jej lze řadit mezi významné památky historické zeleně. Prostřednictvím vhodně upraveného zahradního prostoru máme možnost poznat základní principy tvorby renesančních zahrad, jejichž kořeny sahají do dob antiky.

4.3.

Doloplazy u Prostějova V Doloplazích na Prostějovsku se nachází soubor zámku s parkem, 258 který

dominuje obci. Původně se jednalo o renesanční zámek, přestavěný v první čtvrtině 18. století do barokní podoby. Ve druhé polovině 18. století k zámku mimo jiné patřila ozdobná a zeleninová zahrada. Jan Karel Stomm roku 1823 zámek zvětšil a založil při něm nový anglický park v dobovém romantickém slohu s ovocnou

254

Obr. 21 Obr. 22 256 Dvořáček, P.: Historické zahrady. Praha 2007, s. 11; Hieke, K., op. cit., s. 33 – 34; Samek, B., op. cit., s. 34; Mezinárodní sympózium Historické zahrady v současnosti. Státní zámek Bučovice. Brno 1977. 257 Obr. 23 258 Obr. 24 255

62

zahradou. 259 Na vytvoření zahrady se podílel zahradník Maxmilián Erras. Ve zprávě, kterou v březnu roku 1823 přiložil jako přílohu k projektu, se zdůrazňuje, „aby se zelené trávníky oživené květinami střídaly se stinnými háji, aby vlnitě se vinoucí cesta vedla k jedlovému háji s Ariadniným chrámem, jenž je projektován v korintském řádu s deseti sloupy (…)“. 260 Přestože nemáme bližší zprávy o tom, jak chrámek vypadal, lze nalézt velmi spolehlivou analogii ve fondu Rodinný archiv Stommů Doloplazy, uloženém v Moravském zemském archivu v Brně, který mimo jiné obsahuje plány a mapy velkostatku Liptál. 261 Na podobě zámecké zahrady v Liptále se podílel opět Jan Karel Stomm s Maxmiliánem Errasem. V roce 1823 pro tuto zahradu Erras vytvořil návrh antického chrámku, opět v korintském řádu. 262 Velmi podobně tedy mohl vypadat Ariadnin chrámek v Doloplazích. Je zajímavé, že rok se zcela shoduje s výše uvedenou zprávou k projektu zahrady v Doloplazích. Ačkoliv je antický chrámek v uvedeném návrhu opatřen čtyřmi sloupy, musíme brát v potaz, že je zobrazen en face, čili pravděpodobně měl sloupů více, minimálně osm. Je však rovněž možné, že mohl mít po stranách ještě další dva sloupy (dohromady tedy sloupů deset). Tím pádem se může jednat o naprosto totožný objekt jak pro zámeckou zahradu v Doloplazích, tak v Liptále. Z uvedených variant se mi jako nejpravděpodobnější jeví ta poslední. Čili domnívám se, že jde v obou případech o tentýž objekt.

Nyní k zámku přiléhá středně velký, volně řešený park, který je na svou rozlohu dendrologicky poměrně bohatý. Vznikl v roce 1885 podle návrhů zahradníka K. Schwehra jako kombinace francouzského a anglického slohu. 263 V roce 1904 zámek vyhořel a o rok později byla započata stavba nového zámku v historizujícím slohu německé vily. Přilehlé zámecké budovy, střecha zámku Z roku 1822 pochází plán na rozdělení nové zámecké zahrady u Doloplaz, MZA, fond Rodinný archiv Stommů (dále jen RA Stommů), G 200, mapy a plány, i. č. 347. Z návrhu je patrné, že šlo o naprosto symetrickou zahradu, členěnou na pravidelné geometrické části. Nevíme však, zdali zahrada měla tehdy takovou podobu nebo se jednalo o návrh, podle kterého měla být upravena. Následující rok však Jan Karel Stomm zakládá anglický park, který v žádném případě není založen na pravidelných strukturách. Ve druhé polovině 19. století se však vedle anglického pojetí zahrady uplatňuje francouzský sloh, založený na symetričnosti a tedy i antickém pravidelném uspořádání zahrady. 260 Pacáková – Hošťálková, B., Petrů, J., Riedl, D., Svoboda, A., M., op. cit., s. 111. 261 Obec v okrese Vsetín, kde se nachází zámek. 262 MZA Brno, fond RA Stommů, G 200, mapy a plány, i. č. 353. Obr. 25 263 Hieke, K., op. cit., s. 52. 259

63

i nádvoří byly v nedávných letech zrekonstruovány. V letech 2001 - 2003 byla provedena regenerace zámeckého parku. 264 V současné době je zámek sídlem Obecního úřadu, obvodního lékaře a lékárny. Přesto je okolí kolem něj velmi pěkně upraveno. Po příchodu od brány k hlavnímu průčelí zámeckého areálu se před námi rozprostírá zelená plocha tvarovaná do seříznutého trojúhelníku a osázená rostlinami. 265 Za zámkem se nachází volně řešený park s okrasnými jehličnany a dvěma altánky. V nejvzdálenější části zahrady jsou vysázeny jabloně. Tato užitková plocha může být kontrastem k okrasným dřevinám. Čili jistá snaha o navrácení k původnímu stavu zahrad, které by měly jak okrasnou, tak užitkovou podobu, tady je.

4.4.

Holešov Vysoce hodnotný soubor raně barokního zámku, zahrad a parku leží na okraji

města. Zámek byl patrně vybudován po roce 1650 podle návrhu Filiberta Luccheseho pro hraběte Jana Rottala. K východní straně zámku přiléhá rozsáhlá zámecká zahrada, která vznikla etapovitým budováním od poloviny 17. století. Čtyřkřídlá dvoupatrová budova zámku má na nároží šestiboké věže a je obehnána vodním příkopem, dnes ovšem suchým. 266 Zámecká zahrada, která podle dochované historické dokumentace prošla několika přeměnami, staví přímo na zásadách Le Nôtreových. 267 Rozsáhlým využitím vodního prvku, svou velkolepostí v tvarech i prostoru je holešovská zahrada monumentální zahradní útvar. Hlavní osa je dána kanálem, na který se napojují dvě vedlejší ramena procházející podél parteru. Střední kanál ústí do vodní nádrže ve středu parteru. Vodní systém má tedy pravidelný půdorys připomínající

Historie. In: http://www.obecdoloplazy.cz/ /cit. 2012-05-08 /. Informace je rovněž uvedena na kameni v zámecké zahradě. 265 V antickém Řecku byl trojúhelník symbolem čtyř živlů. Obr. 26 266 Plaček, M., op. cit., s. 160 – 161; Pacáková – Hošťálková, B., Petrů, J., Riedl, D., Svoboda, A., M., op. cit., s. 119 – 121; Mezinárodní sympózium Historické zahrady v současnosti. Státní zámek Holešov. Kroměříž 1977; Historie zámku. In: http://www.zamekholesov.cz/o-zamku/historie /cit. 2012-05-11/. 267 André Le Nôtre byl francouzský zahradní architekt. Podílel se na zahradách zámku ve Versailles. 264

64

symbolicky Neptunův trojzubec. 268 Takto velkorysá aplikace principů francouzské barokní zahrady je u nás zcela ojedinělá. 269 V první polovině 18. století byl parter zdoben stříhanou broderií, po jeho obvodu sítí tvarovaných stěn a loubí, lemujících kanály a protkávající i přilehlé užitkové zahrady a štěpnice. Parter byl v čele zámku doplněn galerií soch. Na něj na jedné straně navazovala růžová zahrada s kruhovým pavilonem, na druhé straně ovocné zahrady. 270 Na konci zahrady byla umístěna obora pro daňky. Celá kompozice byla opticky „ukončena“ až na obzoru dominantou Hostýna, který vytváří výraznou kopcovitou kulisu. 271 Významnou součástí zámků bývá sala terrena272 a nejinak je tomu i v případě Holešova. Barokní sala terrena byla velice bohatě zdobena převážně uvolňujícími, většinou antickými motivy. S takovým zpracováním se můžeme setkat právě v holešovském zámku. 273 Jednotlivé fresky sala terreny vynikajícím způsobem člení strop a společně působí jako kompaktní celek. Jejich tématem jsou mytologické příběhy – malované výjevy z Ovidiových Proměn, postavy bohyň a múz s individualizovanými rysy. Ústřední kompozice představuje oslavu řeckého boha Dia. 274 Řecká mytologie byla bohatým zdrojem námětů pro všechny umělce antiky. Bohové a bájní hrdinové se prolínají s bytostmi reálnými a tvoří tak jeden svět, kde je obyčejnému smrtelníkovi umožněno setkat se s bohy nebo se stát hříčkou jejich

268

Obr. 27 Dvořáček, P., op. cit., s. 36. 270 Ovocné zahrady se v zámeckém areálu nacházely rovněž na konci 19. století. Tyto informace lze nalézt ve skice v inventáři zámecké zahrady z let 1891 – 1893. MZA Brno, fond Velkostatek Holešov, F 154, kart. 11, in. č. 239. 271 Machálek, O.: Thesaurus Hollesoviensis a První a poslední holešovský Lichtenburk – 6. díl. In: Holešovsko. Regionální čtrnáctideník města Holešova. 21/2011, s. 20. In: http://dokumenty.holesov.cz/sk/holesovsko/2011/Holesovsko_21_2011.pdf /cit. 2012-05-11/; Dvořáček, P., op. cit., s. 36 – 37; Pacáková – Hošťálková, B., Petrů, J., Riedl, D., Svoboda, A., M., op. cit., s. 119 – 121; Mezinárodní sympózium Historické zahrady v současnosti. Státní zámek Holešov. Kroměříž 1977. Obr. 28. 272 Místnost obvykle v přízemí budovy, přístupná nebo otevřená přímo do zahrady. Vnitřní výzdoba sala terreny navazuje na slohový výraz domu i zahrady a je výtvarným i funkčním spojem mezi oběma. 273 Audyová, I.: Italští freskaři na Moravě ve 2. polovině 17. a 1. polovině 18. století - Slavkov u Brna, Holešov, Valtice. MU Brno 2005, s. 54 – 76. Magisterská diplomová práce. In: http://is.muni.cz/th/53236/ff_m/text.txt /cit. 2012-05-12/. 274 Samek, B.: Umělecké památky Moravy a Slezska 1. Praha 1994, s. 504; Audyová, I., op. cit., s. 15 – 26; http://www.zamekholesov.cz/o-zamku/historie /cit. 2012-05-12/. 269

65

vrtochů. 275 Přízemní klenutá místnost s malbami byla známa už v antickém Římě. Šlo nepochybně o počátek později tak oblíbené sala terreny. 276

Velkorysé zahradní uspořádání holešovského zámku, které se v hlavních rysech dochovalo, bylo obnoveno v první etapě podle návrhu Otakara Kuči a za účasti Františka Košiny v letech 1956 – 1960. Ve druhé etapě v letech 1964 – 1974 za vedení Zdeňka Horsáka podle návrhu Dušana Riedla z roku 1962. 277

4.5.

Kroměříž Arcibiskupský zámek v Kroměříži patří mezi přední kulturně historické

památky na Moravě, byl majetkem olomouckých biskupů a od roku 1777 arcibiskupů, kterým sloužil jako reprezentační sídlo. Dodnes je dominantou jednoho z nejatraktivnějších moravských měst a hlavním magnetem návštěvníků historického komplexu, v rámci něhož byl spolu se svými zahradami zapsán v roce 1998 na seznam Světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. 278 Ačkoliv historie velkých kroměřížských zahrad začíná již počátkem 16. století, největšího rozkvětu se Kroměříž dočkala až za biskupa Karla Lichtensteina – Castelcorna v druhé polovině 17. století. S velkým nasazením se pustil do obnovy města i ostatních biskupských statků zpustošených válkou. Podle dochovaného ikonografického materiálu víme, že v úpravách nezůstaly pozadu ani zahrady, jednak Květná zahrada, která již v druhé polovině 17. století představovala reprezentativní typ zahrady, jednak zahrada Podzámecké, jež byla zpočátku upravena jen jednoduše, pravděpodobně jen zčásti, protože se na její ploše skladoval stavební materiál. Za autora prvotních úprav zahrad je možné považovat architekta Filiberta Lucheseho, který na podobném úkolu pracoval již dříve v nedalekém Holešově. 279 V Kroměříži se do dnešních dnů zachovaly dvě vrcholné zahradní formy – formální barokní Libosad reprezentovaný Květnou zahradou a Podzámecká zahrada 275

Kulhánková, Z., op. cit., s. 21. Pacáková – Hošťálková, B., Petrů, J., Riedl, D., Svoboda, A., M., op. cit., s. 21. 277 Ibid.., s. 121. 278 http://www.zamek-kromeriz.cz/zamek/o-zamku/ /cit. 2012-07-23/; Mezinárodní sympózium Historické zahrady v současnosti. Květná zahrada v Kroměříži. Kroměříž/Praha 1977. 279 Křesadlová, L., Zatloukal, O.: Podzámecká zahrada. In: Arcibiskupský zámek & zahrady v Kroměříži. NPÚ, územní odborné pracoviště v Kroměříži. Kroměříž, 2009, s. 102. 276

66

jako bohatý, přírodně krajinářský park 19. století. Níže se věnuji oběma formám s důrazem na reflexi antiky v každé z nich. Libosad (Květná zahrada) 280 začal vznikat na místě staré štěpnice u předměstské osady Štěchovic, západně od městských hradeb. Ondřej Zatloukal uvádí, že místo pro okrasnou zahradu bylo jistě vybráno podle renesančního modelu villy suburbany, příměstské vily, která stála za městem ve volném zdravém ovzduší. 281 Vilová renesanční architektura čerpala inspiraci v antice a nejinak tomu bylo i nyní. Co se týče villy suburbany, přiklonila bych se k definici Lindy Farrar, která ji charakterizuje jako luxusní dům s velmi rozsáhlými pozemky ve městě nebo v jeho okolí, 282 jak by se z větší části dala charakterizovat i kroměřížská rezidence. Biskupova představa monumentálního prostoru, členěného podle italského vzoru, se zde mohla plně rozvinout. Intenzivní budování základní kompoziční sítě Libosadu, již vytvářely dlouhé stříhané stěny z habrů, bílých buků či kdoulí, se rozběhlo od roku 1667.283 V průběhu druhé poloviny 17. století do Kroměříže směřovalo množství odborné literatury o špičkových příkladech evropské zahradní kultury. Jejich inspirační působení se pak pochopitelně výrazně promítlo jak do celkové koncepce, tak do detailního řešení zdejšího zahradního komplexu. Libosad vykazuje určité osobité rysy, které nejsou typické ani pro čisté trendy italských zahrad doby baroka, ani pro zahrady holandské či francouzské přesto, že všechny tyto proudy do sebe pojímá a vychází z nich. 284 Půdorysné rozvržení zahrady se však nakonec přiklonilo ke specifickému záalpskému

typu,

zrajícímu

postupně

v průběhu

17.

století

v německém

a holandském prostředí. Co se týče členění kroměřížského Libosadu, byl koncipován jako symetrická zahrada na půdorysu obdélníka a tvořily ho dvě hlavní části – květnice a štěpnice. Pro květnici byl příznačný čtvercový půdorys s jednou hlavní a jednou příčnou osou, které doplňovaly paprsčitě uspořádané osy boční. Geometrická osnova

280

Myšlenka na zbudování nové reprezentativní zahrady Libosadu začala dozrávat v roce 1665. Zatloukal, O.: Et in Arcadia Ego. Historické zahrady Kroměříže. Olomouc 2004, s. 20. (dále jen Et in Arcadia Ego). 282 Farrar, L., op. cit., s. 21. 283 Původní projekt F. Lucchese převzal po jeho smrti Giovanni Pietro Tencalla. 284 Krejčiřík, P.: Květná zahrada v Kroměříži. In: Historické zahrady Kroměříž 2004. Vývoj zahradní kultury. Kroměříž 2004, s. 22. 281

67

květnice byla vytvářena vysokými stěnami stříhaných stromů s vnitřními broderiemi, ve kterých byly ukryty další výzdobné složky. 285 Hlavní vstup do zahrady rámovala impozantní arkádová lodžie (někdy zvaná kolonáda) s galerií soch, 286 coby svědectvím antické kultury, jež byla dokončena v roce 1671. Její vnitřní stěna byla pojednána jako galerie mytologických a historických postav dávnověku. Konzoly ve cviklech arkád zahradní fasády zdobila poprsí antických osobností, vnitřní boční stěny byly věnovány Neptunově a Venušině fontáně. 287 Květnici dominovala nejen arkádová chodba, ale i stavba rotundy (Lusthaus) s grottami a vodními zařízeními. Hlavní pohledová osa květnice končila v prostoru kuželny za pavilonem – rotundou. Mezi další významné objekty patří dva labyrinty (čtvercový a kruhový), umístěné po stranách hlavní osy. Divákům měly údajně asociovat antický pohanský mýtus spolu s křesťanskou symbolikou mystéria lidského poznání – nalezení pravé cesty. Labyrint je symbolem života a interpretuje se různými způsoby jako znázornění ústředních duchovních a psychologických postojů každé kultury, která ho jako symbol používá. 288 Než se dostanu k charakteristice užitkové části zahrady – štěpnici, podrobněji bych se věnovala popisu kolonády, jež tvoří dominantní objekt raně barokního komplexu parku. Motiv sochařských galerií s plastikami rozmístěnými v parteru býval součástí výzdobných programů celé řady helénistických a římských antických vill (Hadriánova villa v Tivoli). V průběhu 16. století se k němu řada architektů opět vrací, inspirována požadavky bohatých mecenášů instalovat umělecká díla z antických vykopávek v zahradách. 289 Arkádovitá galerie je 244 metrů dlouhá a skrývá 44 soch, v pravidelném střídání muž, žena. Jedná se nejen o postavy z římské mytologie, ale rovněž o historické osobnosti a zástupce některého ze společenských stavů a vrstev Římské říše. 46 bust v průčelí kolonády nemá historické vyjádření, spíše se jedná o podtržení významu soch kolonády.

Křesadlová, L., Pavlíček, M., Togner, M., Zatloukal, O.: Květná zahrada. In: Arcibiskupský zámek & zahrady v Kroměříži. NPÚ, územní odborné pracoviště v Kroměříži. Kroměříž, 2009, s. 125. 286 Obr. 29 287 Krejčiřík, P., op. cit., s. 22; Křesadlová, L., Pavlíček, M., Togner, M., Zatloukal, O., op. cit., s. 125 – 126. 288 O´Connell, M., Airey, R., op. cit., s. 148 – 149; Krejčiřík, P., op. cit., s. 22; Křesadlová, L., Pavlíček, M., Togner, M., Zatloukal, O., ibidem. 289 Zatloukal, O., Et in Arcadia Ego, s. 32 – 34; Zatloukal, O.: Kroměříž Květná zahrada 1691. NPÚ Kroměříž 2008, s. 30. 285

68

Návrhářem sochařské výzdoby byl patrně olomoucký malíř Antonín Martin Lublinský. Vlastní sochy jsou připisovány gdaňskému mistru Michalu Mandíkovi a skupině kameníků, včetně Italů. Nyní bych zmínila jednotlivé sochy v kolonádě - bohyně IVNO, bůh ACTAEON, bohyně CERES, historická osobnost IVLI CAESAR, historická osobnost IVLIA AVGVSTA, satyr MARSYAS, věštkyně SIBYLLA, bůh HERMAPHRODITVS, víla přírodních sil NYMPHA, makedonský král ALEXANDER LVDens, bohyně FLORA, zástupce vrstvy senátorů SENATOR ROM, bohyně ATALANTA, bůh – trubač MISENVS, múza hudby EVTERPE, zástupce stavu římských otroků MANCIPIVM Rom, múza milostné poezie a milostných písní ERATO, bůh MERCVRIVS, historická osobnost VETVRIA, zástupce stavu kněží SACRIFICVLVS, múza hvězdářství VRANIA, bůh AESCVLAPIVS, bohyně MINERVA, římský státník AVGVSTVS, bohyně DIANA, římský občan CIVIS ROM TRIVMPH, historická osobnost LIVIA, historická osobnost SENECA MORIENS, historická osobnost SABINA, zástupce římského stavu jezdců EQVES ROM TRIVMPH, bohyně CASSANDRA, bůh BACCHVS, bohyně VENVS, kněz FLAMEN, múza zpěvu a divadla MELPOMENE, bůh FAVNVS, historická osobnost AGRIPPINA, historická osobnost POPA, bohyně MEDVLLINA, bůh APPOLÓ, bohyně NIOBE, bůh ARVNGVS, bohyně MVLAEGIPTIA, bůh HERCVLES. 290 Ideové poslání kolonády můžeme vysvětlit jako obdobu obsahové náplně římských

zahradních

vil, které

plnily

funkci jakýchsi

rodových

galerií,

soustřeďujících mimo jiná výtvarná díla pro Řím tak příznačné památky antické skulptury. „Móda antiky, tak charakteristická i pro světské prostředí papežského dvora, se jen přelila přes Alpy a nalezla zde svou epigonskou redakci. I kroměřížská kolonáda byla tady jakýmsi muzeem antiky (…).“ 291 Od kolonády směřovala hlavní osa k osmibokému pavilonu - rotundě přes dvě symetricky umístěné Mandíkovy kašny. Po levé straně

kolonády stála Lví

fontána292, po pravé kašna Tritonů. 293 Od roku 1669 se biskup a architekt Tencalla Vaněk, P.: Galerie antiky: kolonáda Květná zahrada Kroměříž. Kroměříž 2010, nestránkováno. Detailnější popis významu jednotlivých soch lze nalézt právě v této příručce. 291 Jůza, V.: K otázce ideového konceptu Květné zahrady v Kroměříži a k časné tvorbě Michala Zürna na Moravě. In: Památky a příroda 15, 1990, č. 8, s. 458 – 465. 292 V 19. století byla Lví fontána přenesena do Podzámecké zahrady, kde se stala součástí nově vybudované Maxmiliánovy (Pompejské) kolonády. 293 U Lví fontány nesla čtveřice lvů plochou dekorovanou nádrž s postavou muže, který seděl na dvojici delfínů. V rukou zvednutých nad hlavou držel zdobenou vázu. Váza a tlamy lvů zároveň 290

69

soustředili na vnitřní výzdobu stavby pavilonu. Nakonec se biskup přiklonil k sice náročnému, o to však důmyslnějšímu způsobu výzdoby, jehož vyvrcholením se měl stát soubor 16 soch faunů, fontány pro grotty a alegorická skupina čtvera ročních dob umístěných v nikách hlavního sálu. 294 Nejvíce zachována zůstala malířská výzdoba kopule rotundy, která v osmi štukových zrcadlech obsahuje výjevy, které vycházejí z jednotlivých částí Ovidiových Proměn. 295 Na výzdobný program květnice plynule navazovala užitková část zahrady – štěpnice. Hlavní pohledová osa podobně jako v předchozím případě dělila její plochu na dvě symetrické části. Obě byly osázeny četnými vzácnými odrůdami ovocných stromů. Těžištěm obou sadů byly pstruží nádrže s fontánami Nymfy a Tritona, ty se však do dnešních dnů nedochovaly. Pohledové osy fontán a nádrží ukončily dva uměle navršené jahodové kopečky 296 s dřevěnými gloriety, které byly vlastně drobnými kopiemi ústředního pavilonu. „Oba kuželovité vršky připomínaly dávnou historii motivu – babylonskou a antickou, aktualizovanou přitažlivými příklady dobových římských či nizozemských zahrad. K dominantní pohanské symbolice Apollónova Parnasu (a Dionýsova Helikónu) se připojovalo téma křesťanské, interpretující pahorek jako Rajskou zahradu a jahodu jako symbol Panny Marie a Nejsvětější Trojice.“ 297 Součástí zahrady byly další dekorativní a užitkové prostory, dnes již zaniklé. Vznikaly postupně v průběhu dalších staletí. Z východní strany od města se jednalo o následující objekty: oranžerie, Holandská zahrádka, jejíž součástí byla i Neptunova fontána, hospodářský dvůr se skleníky, bažantnice, zaječí kopeček, na jehož vrcholu stála socha bohyně Diany, a voliéra. Libosad má nejen po stránce symbolické a alegorické, ale i umělecké a vizuální nesmírný význam. Zahrada představovala vyvrcholení evropských styků svého mecenáše a završení záliby v zahradním umění. Areál Květné zahrady má svou unikátní a nevyčíslitelnou uměleckou hodnotu a dokonce i dnes dokáže okouzlit každého návštěvníka. sloužily jako vodotrysky. Protější kašnu, mělkou nádrž s propletenými postavami Tritonů, nesla na vzepjatých rukou skupinka satyrů. Obr. 30 294 Zatloukal, O., Et in Arcadia Ego, s. 34. 295 Janiš, D., Janišová, J., Vrla, R.: Rotunda v Květné zahradě v Kroměříži. Dílčí, stavebněhistorický průzkum objektu. 2011. In: http://www.nczk.cz/public/userfiles/file/SHP_Rotunda_text.pdf /cit. 2012-07-23/. 296 Obr. 31 297 Křesadlová, L., Zatloukal, O., op. cit., s. 126.

70

Podzámecká

zahrada

tvoří

další

jedinečný

objekt

zahradní

tvorby

kroměřížského arcibiskupského zámku. Původně byla jen zelinářskou a květinovou zahradou pod hradem na prostorách k řece Moravě. Od 15. století se měnilo její poslání i vzhled a v 17. století byla přebudována na barokní zahradu jako pokračování zámku až ke schodišti u řeky. 298 Pokud návštěvník vstoupil do zahrady, musel nejprve překonat hradbu opevnění a lávku přes vodní příkop, poté vstoupil na plochu dekorovanou broderiovým parterem. Prostoru

dominovala

mohutná

pyramidální

fontána

obklopená sochami, obelisky a rostlinami v nádobách. Návštěvník mohl překročit další vodní kanál a vstoupit do stinné štěpnice nebo se vrátit do nitra zámku, do prostoru saly terreny, která byla umístěna do suterénu zámku a skládala se ze tří klenutých místností, z obou stran ukončených grottou. 299 Kroměřížská sala terrena s grottami zprostředkovávala prolnutí zahrady a rezidence, propojovala složku přírodní s umělou – architektonizovanou. 300 Svým zakotvením i stavitelskou podobou přináležela budově, „symbolickými náměty své výzdoby však zároveň zvala do světa Přírody – lůna tajemství a podstaty stvořeného. Starověká – především antická – tradice vědění byla zhmotněna v Apollónově (severní) grottě, v místě, kde od starověku docházelo ke spojení s božstvy, mystickému vytržení a proroctvím. Protilehlá (východní) grotta s potemnělou atmosférou rudného dolu zosobňovala naopak touhu po proniknutí do nitra země a rozluštění jejich tajemství.“ 301 V první polovině 18. století došlo ke zrušení příkopu vodního fortifikačního systému a zahrada se mohla přiblížit až k budově zámku. Ústřední parter byl pozměněn a zvětšen až ke kanálu ramene Moravy. Areál byl vyzdoben sochami, velkou ústřední fontánou a bohatými broderiemi. Bezprostřední spojení zámku se

Podzámecká zahrada. In: http://www.zamek-kromeriz.cz/zahrady/podzamecka-zahrada/ /cit. 2012-07-25/. První vyobrazení Podzámecké zahrady pocházejí z 90. let 16. století. Dva dochované grafické listy shodně zobrazují zahradu obdélného půdorysu ohrazenou dřevěným plotem a rozdělenou na tři části. Obr. 32 299 Křesadlová, L., Zatloukal, O., op. cit., s. 102; Juřicová, V.: Výzdoba saly terreny zámku v Kroměříži. Bakalářská diplomová práce. MU Brno 2007, IV. Kapitola. In: http://is.muni.cz/th/64982/ff_b/Vyzdoba_saly_terreny_zamku_v_Kromerizi.txt /cit. 2012-07-24/. 300 Jedním z prvních teoretiků, který uvedl grottu do prostředí italských zahrad, byl Leon Battista Alberti (1404 – 1472). Nabádal k následování antických příkladů, které využívaly nejen přírodní, ale i umělé materiály. 301 Křesadlová, L., Zatloukal, O., op. cit., s. 103. 298

71

zahradou obstarávala již výše popsaná sala terrena.302 Zásadní změna přišla koncem 18. století v souvislosti s povýšením biskupství na arcibiskupství. Prvním arcibiskupem byl zvolen Antonín Theodor Colloredo – Waldsee, který se do kroměřížského prostředí zapsal především originální proměnou Podzámecké zahrady z let 1791 – 1800.303 Významným pramenem, který přibližuje podobu a popis nově upravené zahrady, je album devatenácti kolorovaných mědirytin, dvou plánů zahrady před a po úpravě a textová část, podepsaných vídeňským malířem a rytcem Josefem Fischerem, který je vydal v olomoucké tiskárně Alexandra Skarnitzla roku 1802.304 Arcibiskup Colloredo – Waldsee se rozhodl vtisknout Podzámecké zahradě novou tvář v době, kdy pod vlivem osvícenství vrcholily snahy o hledání nového vztahu člověka k přírodě. Příroda přestávala být vnímána jako nepoddajná a nepřátelská divočina, naopak jí byla projevována úcta jako zdroji našeho poznání. Z původní zahrady u kroměřížského zámku začal vyrůstat v 18. století park na základě rousseauovských a romantických představ o návratu k přírodě. 305 Přechod mezi formální zahradou a nově upravovaným přírodním parkem vymezil obdélný bazén, v jehož pravém rohu byl v rámci jednoho z vodních meandrů ostrůvek s antickým Chrámkem přátelství v iónském slohu. 306 Zdejší varianta snad nejrozšířenějšího motivu se v rozličné formě vyskytovala v každém z významných parků 18. století. Ideový princip pramenil v dlouhé tradici napodobování antických kruhových chrámků, z nichž nejobdivovanějším býval již od renesance Sibyllin chrám v Tivoli. Kruhová forma malebného místa však nebyla oblíbená pouze v 18. století, byla živá i ve středověkých a především antických zahradách. 307 Nedaleko sv pravém nároží bazénu se nacházelo přístaviště s benátskými gondolami. Plocha zahrady byla rozčleněna pravidelným systémem alejí, pronikajících do volné krajiny, na menší zahradní úseky, které byly doplňovány o drobná architektonická díla. 308

Sala terrena dodnes zprostředkovává jedinečné propojení rezidence s Podzámeckou zahradou, sestává z trojice sálů a 2 grott. 303 Hieke, K., op. cit., s. 100; Zatloukal, O., Et in Arcadia Ego, s. 62. 304 Vacková, J.: Pohledy Josefa Fischera z Kroměřížské podzámecké zahrady. Zprávy památkové péče XVII 1957, s. 32 – 38. V kroměřížské grafické sbírce je dochován pouze doprovodný text a soubor 18 přípravných kreseb (bez obou plánů) k zmíněným grafickým listům. 305 Křesadlová, L., Zatloukal, O., op. cit., s. 107; ; Mezinárodní sympózium Historické zahrady v současnosti. Květná zahrada v Kroměříži. Kroměžíž 1977. 306 Obr. 33 307 Zatloukal, O., Et in Arcadia Ego, s. 76 – 78. 308 Ibidem, s. 62. V posledním desetiletí 18. století ještě nebyl pod kroměřížským zámkem vytvořen krajinářský park v pravém slova smyslu, ale sentimentální zahrada, oscilující svou formou na rozhraní mezi starším formálním uspořádáním a touhou po volnosti a souznění s přírodou osvícenského věku. 302

72

Významnou stavbou Podzámecké zahrady byla Colloredova kolonáda, ze které bylo možné vstoupit do malé pravidelně řešené soukromé zahrady (giardino segreto), nacházející se na místě zasypaného příkopu. 309 Vně tohoto zahradního areálu vzniká řada idealizovaných krajinářských scenérií s dalšími figurálními i architektonickými romantickými rekvizitami - antické 310 a gotické ruiny, dřevěná poustevna, čínský pavilon, Rybářský pavilon, Tahitský chrámek a další. Sentimentální charakter Colloredovy Podzámecké zahrady přetrval v téměř nezměněné podobě až do počátku 30. let 19. století. Iniciátorem nových změn se stal nově zvolený olomoucký arcibiskup Ferdinand Maria Chotek, který hned po svém nástupu projevil zájem o novou úpravu Podzámecké zahrady. Jejího sjednocení v klasicistně vytříbeném krajinářském stylu se ujal architekt Antonín Arche. Tehdy zmizel barokní parter a pravoúhlé vodní plochy se s výjimkou Dlouhého rybníka změnily v nepravidelná „přírodní jezera“. Zmizel ostrůvek s Chrámkem přátelství, 311 mlýnské rameno bylo ve své zadní části při soutoku s řekou Moravou napřímeno, čímž byla získána plocha pro zvětšení areálu, v této části byly na místě stržených staveb Colloredova parku navrženy nové, romantické objekty – Rondel, Dórský sloup a Gotický templ. Některé však nakonec nebyly provedeny a dnes je v zahradě nenajdeme. Původní sochařský inventář formální zahrady zčásti odkoupilo město, zčásti byl ale záměrně osekán a jako soubor dekorativních torz umístěn do prostoru ruin. Nově byly rovněž instalovány dvě kašny – Fontána amorků 312 a Římská fontána,313 podle návrhů A. Archeho.

314

„Ještě v roce 1836 zakoupil

arcibiskup pastviny a louky nazývané Hořenuše s vizí na další rozšíření Podzámecké zahrady. Toho se však již nedožil, neboť smrt vyrazila mu z rukou plány, které zůstaly jeho nástupci.“ 315 V roce 1837 byl zvolen nový arcibiskup Maxmilián Josef Sommerau – Beeckh, který plynule navázal na dílo svého předchůdce. Zámecké zahradní průčelí získalo ihned v témže roce monumentální dórský portikus. Mezi mnoha Archeho počiny Dvořáček, P., op. cit., s. 69. Obr. 34 311 Chrámek se nyní nachází na travnatém palouku obklopeném skupinou topolů. 312 Fontána amorků stojí v zahradě dodnes, kousek od domu zahradníka. 313 Římská fontána byla sestavena z několika prvků na motivy antikizujícího sloupu. Horní část byla řešena jako nádrž ve tvaru lastury s klasicizujícím vázovým motivem, z něhož tryskala voda. Dodnes je možné ji spatřit v areálu Podzámecké zahrady. 314 Dvořáček, P., op. cit., s. 71; Zatloukal, O., Et in Arcadia Ego, s. 88 – 90; Křesadlová, L., Zatloukal, O., op. cit., s. 112. 315 Peřinka, F., V.: Dějiny města Kroměříže III. Kroměříž 1940, s. 125. 309

310

73

v Podzámecké zahradě vyniká dotvoření centrální části Maxmiliánova parku316, soustředěné kolem mírného pahorku, kam architekt v letech 1845 – 1846 zasadil Maxmiliánovu kolonádu.317 V současnosti je tato kolonáda známá pod názvem Pompejánská kolonáda. Byla osazena sedmi bustami, z nichž ve dvou případech šlo o antické originály. Místem jejich původu je nepochybně Itálie. Busta oděné ženy není portrétem, ale ideálním typem nejspíše bohyně nebo alegorie, již z pokročilé římské doby, pravděpodobně z 3. století n. l. Byla údajně zakoupena arcibiskupem při aukci v Pompejích. Druhou ukázkou je portrét neznámého muže rovněž z 3. stol. n. l. Obě antická díla byla součástí výzdoby kolonády až do 70. let 20. století. 318 Dnes se Pompejánská kolonáda, připomínající chrám Tří Grácií v Lednici, nachází v poměrně špatném stavu. Třicátá a čtyřicátá léta 19. století představovala v historii Podzámecké zahrady vrcholnou éru i přesto, že téměř vymazala všechny předchozí historické etapy. Ještě v 50. letech 19. století se můžeme setkat s některými stavebními úpravami. Z dalších dosud nezmíněných staveb bylo možné obdivovat například Americký strážní domek, Turecký a Cikánský stan, Mandarínský domek, Chrámek přátelství byl nově přejmenován na Apollónův chrám. V porostech bylo rozmístěno několik soch antických božstev (Flóry, Jupitera, Venuše, Neptuna a Fauna), dvě sousoší zápasníků a další. V roce 1867 byly zazděny otvory Maxmiliánovy kolonády a přetvořeny v niky pro zakoupené polychromované busty z pompejských vykopávek. Kolonáda se v mírně pozměněné podobě dochovala do dnešních dnů. Archeho dórský portikus před zahradním průčelím zámku byl na počátku 70. let stržen a nahrazen novým. 319 „Přes veškerou vynakládanou snahu však Podzámecká zahrada začínala ztrácet svůj okouzlující osobitý romantický charakter. Po několika devastujících zásazích provedených ve 20. století tak dnes připomíná spíše stín zacházející slávy než dávné ztělesnění snu po vytváření chrámu přírody.“320

Zavlhčená plocha Hořenuše – nově Maxmiliánův park. Zatloukal, O., Et in Arcadia Ego, s. 90. Obr. 35. 318 Poté, co byla restaurována a prezentována na výstavě Antické umění v československých sbírkách (Praha 1978, Brno a Bratislava 1979), byla uložena v galerii zámku v Kroměříži a v zahradě je nahradily kopie, které byly však krátce nato poničeny vandaly. Nakonec skončily v prostorách zámku. Dufková, M., Ondřejová, I.: Historie sběratelství antických památek v českých zemích. Praha UK 2006, s. 84. 319 Křesadlová, L., Zatloukal, O., op. cit., s. 111 – 117. 320 Zatloukal, O., Et in Arcadia Ego, s. 114. 316 317

74

Na přelomu druhého tisíciletí zasáhly zahradu dvě přírodní katastrofy – v roce 1997 rozsáhlé povodně a roku 2001 větrná smršť, v průběhu kterých padlo mimo jiné na několik set vzrostlých dřevin. I to bylo jedním z impulsů k současné přípravě projektu komplexní obnovy Podzámecké zahrady s cílem zachovat významnou památku zahradní kultury příštím generacím.

4.6.

Lednicko – valtický areál Tento nesmírně významný komplex 321 se nachází v jednom z krajinářsky

nejpoutavějších koutů jižní Moravy, na území poznamenaném staletými dějinnými událostmi a snahou člověka o kultivaci přírody. Když se počátkem 17. století usazují Liechtensteinové 322 natrvalo v sousedních Valticích, proměňují Lednici ve své reprezentační letní sídlo a krajinu mezi Lednicí a Valticemi v rozsáhlý park s množstvím historizujících staveb. Takto komponované území je doposud uměleckým klenotem a pro svou hodnotu bylo v roce 1996 zapsáno na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. 323 Vývoj zahrady souvisel vždy se stavebními úpravami zámku. První zmínky o zahradě na lednickém panství pocházejí z poloviny 16. století. Původní gotická tvrz byla přestavěna na renesanční zámek, před jehož severním průčelím vznikla renesanční zahrada. 324 Byla upravena do velkých čtverců s terasami a vodotrysky a ohraničena řekou Dyjí. Na jihu před lednickým tržištěm ležela zahrada květinářská, v níž se pěstovala i zelenina o ovocné stromy. U zámku se rozkládala štěpnice, chmelnice a louka. 325 Skutečný zájem Liechtensteinů o park však začíná až ve třicátých letech 17. století. Pod dohledem knížete Karla Eusebia byla před zámkem vybudovaná zahrada se stříhanými partery, „rozprostřená podle vzoru proslulé florentské zahrady Boboli na několika terasách, lemovaných otevřenými letohrádky“.326 Jaké výdaje 321

Obr. 36 Soubor lednicko – valtických panství patřil Liechtensteinům již od středověku. 323 Stehlík, M.: Lednice. Brno. Památkový ústav 2002, úvodní strana. 324 Říkalo se jí park (Lustgarten) a zahrada paní. 325 Rigasová, M a kol.: Krajinou luhů a stepí. Břeclavsko. Břeclav 2002, s. 111; Charvátová, E.: Lednice. Státní zámek. Brno 1963, s. 4; Ondrašíková, J.: Zahrady lednického zámku. In: Malovaný kraj. Vlastivědný časopis Slovácka a Záhorí. Vydává Okresní kulturní středisko v Břeclavi 1978. Roč. XIV., květen – červen 1978, č. 3, s. 15. 326 Konečný, M.: Lednicko – valtický areál. Unikátní encyklopedie na pokračování. Památky. Plzeň 2005, část věnovaná historii. 322

75

a kolik drobné prováděcí práce liechtensteinských placených sil tu bylo zapotřebí, ukazuje alespoň zčásti mědirytina Jana Adama Delsenbacha. 327 Chloubou zahrady byla nejstarší známá oranžerie. V roce 1642 ji nechal postavit Karel Eusebius, nadšenec pěstování subtropického ovoce. V roce 1715 nahradil oranžerii nový skleník s dřevěnou konstrukcí. Jeho vstupní prostor tvořil Chrám múz, jehož sochařská výzdoba je dnes součástí Apollónova chrámu. 328 S osobou Karla Eusebia je spjato rovněž budování valtického sídla. Umělci, vybíraní s největší pečlivostí, pracovali na stavbách ve Valticích a v sousední Lednici obvykle současně. Blízkost a stejnoměrný růst obou sídel činil z nich již v této době části jednoho celku. Obě residence byly v roce 1715 spojeny dodnes existující lednicko – valtickou alejí.

329

Druhá polovina 18. století přináší nejrůznější zvraty. Do zásadní proměny lednické zámecké zahrady se pustil Alois Joseph I. Někdejší barokní parter, položený mezi zámkem a řekou Dyjí, byl mnohonásobně zvětšen. Vedle geometricky řešených francouzských částí se uplatnila rovněž anglická partie. Devadesátá léta 18. století jsou spojena s výstavbou Slunečního chrámku, navrženého Josefem Hardtmuthem. 330 Oktogon 331 s kupolí nesenou osmi dórskými sloupy byl vyzdoben plastikami, z nichž například reliéf Apollónova průvodu můžeme spatřit na Apollónově chrámu, kam byl kolem roku 1818 přemístěn. 332 Dispozice parku je od konce 18. století doplňována nejrůznějšími stavbami podle projektů dvorního liechtensteinského architekta Josefa Hardtmutha. Vznikly stavby jako již zmíněný klasicistní Sluneční chrámek, umělá zřícenina portálu, gotický letohrádek, čínský pavilon, empirový chrámek Mus, divadlo a holandský rybářský dům, stavby dnes zmizelé, dále polozřícený římský akvadukt s jeskyní a doposud dobře zachovaný minaret a maurská vodárna. Nejzásadnější proměnou však prostor mezi Lednicí a Valticemi prošel v letech 1805 – 1811. Nejdříve došlo ke zrušení barokní zahrady a přeložení řečiště Dyje. V místech starého meandru byl mezi minaretem a zámeckou budovou založen

327

Obr. 37 Rigasová a kol., op. cit. 329 Stehlík, M.: Zámek Valtice. Brno 1994, s. 2; Charvátová, E., op. cit., s. 7 – 10. 330 Byl zcela zrušen v roce 1838. 331 Stavba na půdorysu osmiúhelníka. 332 Zatloukal, P.: Apollonův chrám v Lednici. Teze přednášky ke jmenování profesorem v oboru Architektura. Brno 2003, s. 9. 328

76

Zámecký rybník. Z vyváženého bahna bylo navršeno šestnáct ostrovů, 333 z nichž většina byla propojena mosty. Rybník s ostrovy se stal centrálním motivem, od něhož se odvíjela celková kompozice anglického parku. 334 Navzdory tomu, že byla rozsáhlá stavební činnost obohacující park o nádherné neopalladiánské 335 stavby zakončena přibližně v polovině 19. století, prošel park ještě jednou důležitou etapou. V bezprostředním okolí lednického zámku byla v roce 1884 podle představ knížete Johanna II. zřízena krásná neobarokní zahrada doplněná starými barokními sochami a fontánami z časů knížete Karla Eusebia. 336 Přísnou symetrii stříhaných keřů a květinové koberce ještě umocňuje velké množství palem, které dodává této části lednického parku středomořské kouzlo barokních zahrad u vil v blízkém okolí Říma. 337 Jak už bylo výše uvedeno, lednické a valtické sídlo bylo spojeno roku 1715. Na začátku 19. století bylo jejich široké okolí jednotně krajinářsky upraveno v pevném kompozičním řádu. Většina nových architektonických bodů v parku má klasicistní podobu, nebo vyplývá z živé obnovy antických tvarů, která je vlastní empíru, jejich umístění v krajině je však výrazem romantických tendencí. Nyní bych se chtěla věnovat především těm stavbám a prvkům v zámeckém areálu Lednice a Valtic, které

mají

co

dočinění

s antikou.

Jednotlivé

objekty

nebudu

popisovat

chronologicky, čili v jakém pořadí byly vystavěny (nehledě na to, že jsou v některých případech sporná data výstavby), ale začnu stavbami poblíž valtického sídla a postupovat budu směrem k lednickému zámku a jeho okolí. „Kolem roku 1800 vrcholí dlouhý evropský zápas o to, kdo je vlastně dědicem velkého antického odkazu a kdo tedy bude moci z této pozice, především jako nástupce římské říše, legitimizovat svoje mocenské nároky i v současném světě. Tím, kdo dokázal obdiv k antice, pěstovaný již po několik generací, ideologicky využít V některých publikacích se uvádí ostrovů patnáct (např. Charvátová, E., op. cit., s. 14). Rigasová a kol., op. cit. 335 Od poloviny 17. století se stalo pravidlem, že kavalírská cesta každého aristokrata vedla do Itálie. Mladí šlechtici si odtud přiváželi poznatky o architektuře. Nejvíce byly obdivovány stavby architekta Andrei Palladia (1508 – 1580). Ten ve svém díle, jehož principy popsal v proslulém traktátu „Čtyři knihy o architektuře“, harmonicky spojil tradici antického stavitelství s požadavky moderního života a stal se jednou provždy symbolem ušlechtilé a dokonale vyvážené architektury. Počátkem 18. století se tak v Británii objevují první stavby v palladiánských formách. Záliba britské aristokracie v neopalladianismu se brzy rozšířila po celé Evropě a kolem roku 1800 se stala také hlavním inspiračním zdrojem liechtensteinského dvorního architekta Josefa Hardtmutha, který toto antické oživení využil v Lednicko – valtickém areálu. 336 Konečný, M., op. cit., část věnovaná historii. 337 Ibid., část věnovaná zajímavostem. 333 334

77

k výmluvné podpoře svého práva zasednout na stolec římských cézarů, byl Napoleon I. Aby o tom nebylo pochyb, začal vzápětí budovat i síť atributů, které to měly ozřejmovat. A protože byl především vojevůdce, patřily k nim na předním místě slavobrány, kterými se měl v čele svých vojsk vracet z vítězných tažení – triumfální oblouky“.338 Triumfální napoleonskou symboliku si osvojují i Napoleonovi soupeři. Patřil k nim také někdejší vojevůdce kníže Johann I. Joseph von Liechtenstein. Ten nechal mezi léty 1810 – 1812 postavit lovecký zámeček Dianin chrám (Rendez – vous) 339, koncipovaný jako triumfální oblouk v korintském řádu. Impozantní stavbu zdobí krásná sochařská výzdoba Josefa Kliebera. Antikizující reliéfní zdobení představuje výjevy z Dianiných 340 lovů (Faun, Bakchus, Endymion, Akteon, Bakchantka). 341 Mezi další triumfální objekt patří jednoznačně kolonáda na Reistně 342, která byla vsazena do parkově upraveného hřebene nejvyššího pahorku nad Valticemi a poskytovala daleké výhledy na Moravu, Rakousko i Uhry. Vyhlídkovou terasu zpřístupňují dvoje schodiště, na průčelích je kromě 24 korintských sloupů i bohatá figurální sochařská výzdoba, které se budu věnovat níže. Stavba vznikla opět podle plánů Josefa Hardmutha, který se zde zřejmě inspiroval schönbrunnskou kolonádou. Podle předního moravského historika architektury prof. Pavla Zatloukala se autor plánů Kolonády mohl inspirovat především návrhem neuskutečněného pařížského paláce Condé. 343 Kolonáda, stejně jako Dianin chrám, pochází z doby vlády Johanna I. z Liechtensteinu, který ji nechal postavit na památku otce a bratrů. Knížata jsou zobrazena čtyřmi portrétními figurami, oděnými v antických tunikách a hledícími na své sídlo ve Valticích. Návštěvník Kolonády objeví na jejích stěnách řadu obdélníkově zarámovaných reliéfů, které čerpají z antiky a z barokní symboliky, jež měla být památníkem předků stavitele nadaných ctnostmi. Kromě již zmíněných postav knížat a čtyř 338

Zatloukal, P., op .cit., s. 13. Stavbu vystavil Josef Hardtmuth. Obr. 38 340 Bylo celkem logické, že hlavní lovecký zámeček byl zasvěcen bohyni Dianě, kterou starověcí Římané ztotožňovali s Apollonovou sestrou, řeckou Artemis – bohyní lovu. Vznosná stavba uprostřed lesa však mohla stejně tak odkazovat i k jednomu ze sedmi divů starověkého světa – k Artemidinu chrámu v Efesu. 341 Zatloukal, P., op. cit.; Konečný, M., část věnovaná architektuře. 342 Postavená v letech 1810 – 1817. Obr. 39 343 Zatloukal, P., op. cit., s. 15. 339

78

antických váz na opačné straně jsou v zapuštěných rámech následující příběhy nebo náměty, počínaje zprava při pohledu od rakouské hranice: žena, dívající se do zrcadla s rukou ovinutou hadem, představuje Obezřetnost, 344 jednu ze čtyř základních lidských ctností. Další reliéf ženy, ovíjející ruku kolem olivovníku a sedící u pilíře se třemi Gráciemi, symbolizuje samotnou Pallas Athénu. Ta při soutěži s Poseidonem způsobila, že ze země vyrašil olivový strom, který se stal jejím symbolem a je i atributem personifikované Moudrosti. Jiný reliéf zobrazuje Gramatiku,345 jež bývala řazena mezi sedmero svobodných umění. Krajní reliéf na průčelní jižní stěně kolonády znázorňuje sedící ženu s kyjem, mečem a ležícím lvem u nohou. Výjev lze považovat za personifikaci další z vlastností liechtensteinského rodu – Statečnosti. 346 Na západní boční stěně je sedící muž, který má kolem sebe atributy úrody – mísu s ovocem, konev na zalévání a hrábě, roh hojnosti ležící u jeho nohou a za ním rostoucí obilí. To vše naznačuje, že se jedná o symboly Zemědělství, které bylo v antice považováno za technické či mechanické umění a mělo zde vyjadřovat péči Liechtensteinů o obdělávání půdy. 347 Na severní straně pokračuje cyklus scénou s některým z antických hrdinů, jenž má v přilbici sovu, charakteristický znak bohyně války Athény. Dále se zde nachází postava ženy držící sklopenou pochodeň, která bývá interpretována jako symbol smrti. 348 Na následujícím reliéfu je jinoch obklopený atributy malířství a sochařství, držící v ruce plastiku Artemidy z Efesu. Další reliéf znázorňuje Astronomii, jedno ze sedmera antických umění. Poslední z reliéfů severní řady zachycuje sedící bohyni Pallas Athénu v plné zbroji se svými typickými znaky. 349 Na východní čelní stěně je poslední z řady vnějších reliéfů. Sedí na něm římský bůh lásky Kuppido, třímající obrácenou a zhasínající pochodeň. 350 V průhledech Kolonády nalezneme ještě další čtyři reliéfy. Z jihu zprava je to okřídlená sedící žena, která přidržuje vysypávající se roh hojnosti a spolu s dítětem drží měšec. Námět by mohl být interpretován jako Hojnost, jedna ze ctností. Na 344

Obr. 40 Obr. 41 346 Obr. 42 347 Kordiovský, E.: Antické motivy na valtické Kolonádě. In: Malovaný kraj. Vlastivědný časopis Slovácka a Záhorí. Vydává Okresní kulturní středisko v Břeclavi 2006. Roč. 42., č. 1, s. 24 – 25. 348 Není vyloučeno, že se může jednat o epizodu z trójské války, v níž truchlí hrdina Achilles se svojí patronkou a ochránkyní bohyní Athénou nad smrtí svého přítele Patrokla, jehož zbroj mu leží u nohou. 349 Přilbicí, zdobenou sedící sovou (symbol moudrosti), kopím a štítem. 350 Kordiovský, E., op. cit., s. 25. 345

79

protější stěně můžeme spatřit čtoucího mládence. Smysl tohoto výjevu je nejasný, zřejmě však symbolizuje Vzdělanost. Třetí reliéf pravděpodobně zachycuje antického matematika Eukleida, který s perem v jedné a s odpichovátkem v druhé ruce symbolizuje svobodné umění Geometrii. Posledním reliéfem se dostáváme k jedné z antických múz Erató. U nohou má opřenou tamburínu, triangl a dvojitou píšťalu zvanou diaulos a lyru zdobenou vavřínovým věncem. Emil Kordiovský zmiňuje, že by mohl být námět interpretován také jako zobrazení bohyně Minervy – Athény, patronky věd a umění. 351 Obecně je ovšem múza Erató chápána jako múza milostné poezie. 352 Stavba na půdorysu obdélníku se třemi průhledy, z nichž prostřední tvoří díky převýšené atice útvar „triumfálního oblouku“, má ve cviklech 353 vedle oblouků umístěny okřídlené postavy vznášející se v prostoru a držící vavřínové věnce, palmovou ratolest či ovocné plody. Tyto okřídlené postavy bývají někdy označovány jako symboly hojnosti, slávy a vítězství, reprezentované okřídlenou bohyní Niké (nebo latinky Viktorií). 354 Kolonáda na Reistně neplní jen funkci vyhlídky, ale také památníku zemřelým členům rodiny, na které upomínají sochy v nikách. Všechny náměty reliéfní výzdoby měly symbolizovat liechtensteinský rod. „Autor Josef Klieber zde spojil symboliku mytologie řecké i římské, které doplnil bohatou barokní symbolikou, a skrytým významem scén naznačil vlastnosti rodu, z něhož pocházel objednavatel stavby.“ 355 V první čtvrtině 19. století vznikly po obvodu Hlohoveckého, Prostředního a Mlýnského rybníka letohrádky Apollónův, Tří Grácií, Hraniční a Rybniční. Apollónův chrám 356 postavený vídeňským architektem Josefem Kornhäuselem, nástupcem Hardtmuthovým, je tvořen antikizujícím prostylem s dórským portikem, osovou exedrou a střešní terasou, na niž byly druhotně umístěny sochy ze zbořeného chrámu Múz v lednickém zámeckém parku. 357 V horní části průčelní zdi jsou 351

Kordiovský, E., op. cit., s. 25. Zamarovský, V., op. cit., s. 306. 353 Cvikl – u arkád, portálů nebo půlkruhově zakončených oken trojstranná plocha mezi obloukem nebo dvěma sousedními oblouky a vodorovným a svislým orámováním. 354 Kolonáda na Rajstně (Památník otci a bratřím) In: http://www.zamek-valtice.cz/historie1/kolonada-na-rajstne/ /cit. 2012-07-18/; Kordiovský, E., op. cit., s. 25; http://www.pametihodnosti.cz/slovnik/251/cvikl.html /cit. 2012-07-18/. 355 Kordiovský, E., op. cit., s. 25. 356 Obr. 43 357 Štorm, B.: Stavby přírodního parku v Lednici. In: Charvátová, E.: Lednice. Státní zámek. Brno 1963, s. 32 – 35; Zatloukal, P., op. cit., s. 17. 352

80

lunetové 358 reliéfy zobrazující vrcholnou scénu apollonského mýtu – průvod vodních bohyň provázejících slunečního boha na jeho každodenní nebeské pouti ve voze taženém čtyřspřežím. „Antickými personifikacemi tohoto principu byli bohové Apollon a jeho sestra, měsíční bohyně Artemis – římská Diana. Bůh světla, jasu, slunce, života i věštby, personifikace hudby, byl opakem Bakcha a ztělesňoval tedy klasického řeckého ducha, stejně jako racionální a civilizované lidské stránky. Později, když se jeho kult rozšířil v římské říši, byl ztotožňován se slunečním bohem (Héliem). Byl také nejvyšším bohem na dvoře ve Versailles, kde se s ním identifikoval Ludvík XIV. – král slunce. Jeho socha, objevená v 15. století v Římě, ovlivnila generace pozdějších umělců. Od té doby byl zpodobován nesčetněkrát a mnoha různými způsoby.“ 359 Jak je patrné z předchozího textu, římská bohyně Diana 360 byla velmi oblíbeným námětem staveb lednicko – valtického panství. Nejen, že můžeme spatřovat souvislost s proslulými knížecími hony v Lednici a tedy i Dianou, jakožto bohyní lovu, ale jistou analogii lze vidět i v kultu moci. Z bohyně vyzařuje všechna síla a krása přírodního světa, stejně tak i velkolepá krajina lednického a valtického panství vyniká svou mocí a nádherou. Jestliže přidáme kult boha Apollóna, který měl celou řadu funkcí, 361 jistě nás v první řadě napadne touha Liechtensteinů po moci a slávě. Apollón byl přece bohem slunce a světla, bez kterých by nebyl na světě život, a původcem harmonie a krásy, bez kterých by naopak život nestál za mnoho. Pavel Zatloukal uvádí, že „Liechtensteinové budovali pohanský panteon, zasvěcený na jedné straně antickým božstvům (Rendez vous, Apollónův chrám), (…) na druhé straně zbožštění vlastního rodu (kolonáda na Reistně).“

362

Myslím si však, že oba

aspekty splývají a v obou případech šlo o to, poukázat na oslavující moc a vznešenost rodu za pomoci nesmrtelných antických symbolů. Nad jižní břeh Prostředního rybníka byl situován další z významných objektů, Chrám Tří Grácií 363 od vídeňského architekta Franze Josefa Engela. „Je vesměs považován za zdejší nejcharakterističtější ohlas anglického palladianismu (…).“ 364 Luneta – půlkruhová plocha stěny. Zatloukal, P., op. cit., s. 17. 360 Řec. Artemis. 361 Původně byl bohem zdraví a ochránce lidí, později i jejich příbytků a stád, brzy se stal bohem světla a slunce (jeho sestra Artemis bohyní lovu, přírody a měsíce) a přijal celou řadu dalších funkcí. 362 Zatloukal, P., op .cit., s. 23. 363 Obr. 44 364 Ibid., s. 20. 358 359

81

Jedná se o iónské půlkruhové sloupořadí, jehož nosná zeď je v jednotlivých mezisloupích ozdobena sochami Múz a ztělesněním svobodných umění. Na volném prostranství, které je obestavěno sloupořadím stojí sousoší tří antických bohyní Athény, Afrodíty a Artemidy. Je velmi obtížné určit autora, jelikož odborná literatura se v tomto ohledu rozchází. Nejčastěji bývá uváděn vídeňský umělec a sochař Leopold Kiesling, stejně jako Johann Fischer. Nelze tedy s jistotou říci, který ze sochařů vytvořil zmíněné sousoší. Při pohledu na půdorys chrámu 365 si lze všimnout zezadu přistavěného sálu s toskánskou lodžií. Na západní břeh Hlohoveckého rybníka umístili tvůrci Hraniční zámeček. Jeho název připomíná, že historická hranice mezi Moravou a Dolními Rakousky vedla právě tudy. V zahradě na západní straně zámečku je fontána, v níž se nachází ležící nymfa s džbánem. Proud vytékající z vázy protékal dvoranou ve středu zámečku a ústil do Hlohoveckého rybníka. Všechny zmíněné stavby, zámečky a kolonády a mnohé další, harmonicky členěné stavební objekty zapadají do okolní krajiny naprosto přirozeně. „Jejich nádherná a bohatá sochařská výzdoba patří k tomu nejlepšímu, co bylo v tomto směru na území Břeclavska vytvořeno a co jen umocňuje celkovou nevšední estetickou působivost samotných staveb i okolní přírody. Životní krédo Karla Eusebia Liechtensteina o smyslu uměleckých děl jako věčných pomníků a ozdobě rodového jména bylo bezezbytku naplněno.“ 366

4.7.

Loučná nad Desnou Stavbu loučenského zámku 367 zahájil moravský rod pánů ze Žerotína někdy

na začátku 17. století. Jedná se o patrovou čtyřkřídlou budovu, kolem níž se rozprostírá obdélníkové nádvoří. Na příkladu zámeckého parku můžeme sledovat proměnu nenáročné barokní okrasné zahrady, pocházející zřejmě již z poslední třetiny 17. století, ve velkoryse řešený romantický přírodně krajinářský park. 368

MZA Brno, fond Lichtenštejnský stavební úřad Lednice, F 115, mapy a plány, mapa 7951, půdorys chrámu Tří Grácií z 1. poloviny 20. století. Obr. 45 366 Rigasová, M a kol., op. cit., s. 120. 367 Tehdy Vízmberk. 368 Fifková, R.: Zelené perly. Historické zahrady a parky Olomouckého kraje. Olomouc 2008, s. 9; Zámek Loučná nad Desnou. In: http://www.loucna-nad-desnou.cz/o/zamek-loucna-nad-desnou / cit. 2012-07-31/. Obr. 46 365

82

První etapa budování parku spadá do 30. let 19. století, kdy vízmberské panství koupil hrabě Antonín Bedřich Mitrovský z Nemyšle. 369 Bývalá barokní zahrada byla proměněna v anglický park s rozlehlými palouky, 370 na nichž byly působivě rozmístěny zajímavé solitéry či skupiny keřů. Květiny a květinové partie byly rovněž součástí parku, jehož dominantou se stal nově vybudovaný rybník s ostrůvkem, vodotryskem a molem. Naproti rybníku vyrostla ve svahu kamenná grotta s vodopádem. 371 Motiv grotty má v evropské kultuře hluboké kořeny a hrál důležitou roli i v mytologii a filozofii. Ve starověku i daleko hlouběji v dávnověku byly jeskynní útvary součástí kultů a mystérií. Téma umělé jeskyně se později objevilo v kontextu se znovuobjevením antiky v rané renesanci 372 jako doprovodná součást umělé výzdoby zahrad. 373 Za posledních šlechtických majitelů Kleinů z Wiesenberga, kteří objekt vlastnili v letech 1844 – 1945, zámecký park proslul nejen promyšlenou kompozicí jednotlivých

částí,

bohatým

sortimentem

domácích

i

exotických

dřevin

a skleníkových rostlin, ale získal také zcela specifický ráz. Byl vybaven užitnými i okrasnými předměty z umělecké litiny. Jednalo se především o litinové figurální plastiky antických božstev 374 a středověkých světců, litinovou verandu před hlavním zámeckým průčelím, oplocení parku či zahradní nábytek a podobně. V zámeckém parku se rovněž nacházely plastiky z kamene a terakoty s originálními skleněnými doplňky, které se ve většině případů nedochovaly. 375 Nejreprezentativnější část parku, tzv. horní park, přiléhá k jižnímu průčelí zámku a je tvořen soustavou palouků. Dominantní průhled, jenž lze sledovat i za současného stavu, je veden mezi hlavním zámeckým průčelím a zámeckým

Jeho otec Jan Křtitel Mitrovský z Nemyšle se intenzivně zajímal o botaniku a entomologii a zřídil v Brně na sklonku 18. století první veřejně přístupnou botanickou zahradu. Antonín Bedřich po otci zdědil zájem o přírodní vědy, k němuž se připojila záliba ve studiu moravských dějin. 370 Park byl rozšířen až do údolí Desné. 371 Fifková, R., op. cit., s. 11. 372 O tom pojednávám ve 2. kapitole diplomové práce v části zvané Renesance. 373 Křesadlová, L., Zatloukal, O.: Podzámecká zahrada. In: Arcibiskupský zámek & zahrady v Kroměříži. NPÚ, územní odborné pracoviště v Kroměříži. Kroměříž, 2009, s. 102. 374 Například socha Amfitríté z litinové zahradní fontány. Obr. 47 375 Fifková, R., op. cit., s. 9 – 10. 369

83

rybníkem s umělým ostrůvkem a vodotryskem se sochou Neptuna. 376 Ostatní palouky jsou rozvinuty jižně od této vodní plochy. 377 Grotta s vodopádem a kruhovou nádrží zůstala v této etapě vývoje zachována, což dokazuje fotografie z 30. let 20. století z Vlastivědného muzea v Šumperku. 378 Zajímavým artefaktem v parku byla rovněž socha, postava z antické mytologie, Atlanta držícího na ramenou skleněnou zeměkouli, kterou zachycuje fotografie z 90. let 19. století. 379 Po roce 1945 přešel zámek do vlastnictví státu a do té doby vzorně udržovaný areál ztratil mnoho na své přitažlivosti. Od 90. let 20. století dochází k postupnému obnovování zámeckého parku. V roce 2009 došlo k návratu sochy Neptuna na umělý ostrůvek v jezírku, kde téměř stejná plastika ještě před půlstoletím stávala. „Socha Neptuna byla součástí osové kompozice parku s kašnou u jižního průčelí zámku na jedné straně a brankou v rohu parku na straně druhé. Po válce, s postupující devastací památky, o jejíž údržbu se nikdo nestaral, došlo brzy i na Neptuna. Plastika se v 50. letech zřítila do vody, kde se postupně rozpadla.“380 Při čištění jezírka byly objeveny její úlomky, hlava Neptuna se však nenašla. O její repliku se postaral sochař a restaurátor Jaroslav Jelínek, který pracoval podle nepříliš kvalitní fotografie ze třicátých let. Došlo i k obnově umělé jeskyně grotty. 381 „Zámecký park v Loučné nad Desnou se v posledních letech stal místem pro relaxaci a načerpání nových sil v nádherném prostředí brány Jeseníků. Lidé z celého okolí obdivují krásu tohoto komplexu a nechávají na sebe dýchat bohatou historii spjatou s tímto místem.“ 382

4.8.

Lysice „Zámecký areál v Lysicích patří k těm vzácným památkám, ve kterých se

snoubí kouzlo rodinné intimity s jedinečností řady interiérů a neopakovatelnou

376

Obr. 48 Fifková, R., op. cit., s. 11. 378 Obr. 49 379 Obr. 50 380 Zrcadlo památek. Výběr článků z tisku. „Po padesáti letech vládne v Loučné opět Neptun“, s. 7 In: http://www.npu.cz/download/1251702834/Zrcadlo+pam%C3%A1tek+07-2009.pdf / cit. 2012-0731/. 381 Obr. 51 382 Sedm divů Olomouckého kraje. Speciální příloha Olomouckého kraje. 2012/7, s. 2. 377

84

atmosférou zahrady. To vše je výsledkem spojení tvůrčích forem několika staletí v jeden harmonický celek, který je důležitým dokladem života našich předků a nedílnou součástí nejen regionální, ale i národní historie“. 383 Původně renesanční zámek prodělal několik úprav a dnešní podobu získal zčásti ve 30. letech 18. století za hrabat Serényiů, později za panství rodu Piati (po roce 1745) a konečně za Dubských z Třebomyslic (asi od roku 1820).384 Zámecká zahrada je pozoruhodná tím, jak tvůrčím způsobem spojila formy 17., 18. a 19. století, a přitom je zachovala do dnešní doby. Renesanční zahrada vznikla za Jiřího Březnického z Náchoda před rokem 1634. Silně svažitý terén byl upraven typicky italským terasovým způsobem. 385 Zahrada na východní boční straně zámku byla rozdělena do tří teras. Hlavní a unikátní objekt zahrady představovala prostřední terasa v podobě hřiště, které sloužilo k míčovým hrám, štvanicím a sportům, nezbytným pro život renesančního šlechtického kavalíra. Bylo obehnáno vysokou kamennou zdí, která byla v polovině 19. století nahrazena elegantním portikem s dórskými sloupy a krytým ochozem. 386 Pokud se zamyslíme nad uvedeným tvrzením, jistě nás napadne úzké spojení tehdejší zahradní architektury s antikou. Jak renesanční, tak klasicistní architektura byla vyvolána dobovým okouzlením antikou a nejinak tomu bylo i v tomto případě. V antickém Řecku a Římě byly velmi oblíbené sporty, často probíhající v prostoru palaester.387 Toto otevřené prostranství čtvercového nebo obdélníkového půdorysu bylo ve starší době pouze vysypáno pískem a stíněno stromy, později bylo opatřeno kolem dokola sloupovím. 388 Při troše představivosti můžeme spatřit jistou analogii prostřední terasy (představující hřiště) s palaestrou. Plocha původního hřiště, určeného pro sport, však byla v devatenáctém století upravena na buxusový parter se středovým barokním bazénem. Z ochozu jsou nejen působivé nadhledy nad parterem a celou zahradou, ale i výhledy do okolní krajiny. Pohled na klasicistní sloupový

383

Rudolfová, Medková, M.: Lysice. NPÚ Brno 2003, s. 1. Hieke, K., op. cit., s. 151. 385 Kořeny terasovitého uspořádání zahrad lze najít už v antice. 386 Autorem sloupového portiku byl František Vašíček; Cenným obrazovým pramenem, znázorňujícím podobu tehdejší zahrady, je monumentální obraz lysického zámku s parkem, oborou i městečkem, který se nachází ve druhém patře v horní hale. Na tomto obrazu je místo Vašíčkova sloupového ochozu ještě původní renesanční zeď s ochozem. Jedná se o obrazovou kopii nedochovaného originálu z roku 1779. Paukert, J.: Státní zámek Lysice. Brno 1981, část věnovaná zámecké zahradě; Hieke, K., op. cit., s. 154. Obr. 52 387 Řecky palaistra. 388 Fojtíková, Z., op. cit., s. 31. 384

85

portikus mi okamžitě asociuje antický peristyl, osázený květinovými záhony, ovšem v daleko rozsáhlejší podobě než v antice. V obou případech lze tedy zpozorovat antické prvky. K renesančnímu jádru byla v polovině 18. století připojena plocha vysušeného zámeckého rybníka 389 na jižní straně (spodní terasa zámecké zahrady) a několik menších teras, zbudovaných z bývalé štěpnice, na straně východní. 390 Terénní rozdíl mezi prostřední a horní terasou je překlenut dvouramenným schodištěm, kterým vstupujeme na tzv. kapucínku s květinovými ornamenty, která si dodnes

zachovala

komorní

atmosféru

typickou

pro

renesanční

giardino

secreto,391 přestože ji barokní schodiště dodatečně napojilo na velké terasy. 392 Na horní terase byl od vzniku renesanční zahrady až do konce 18. století pěstován holandský parter, založený na principu lemovaných záhonů, rozdělovaných nízkými plůtky ze zimostrázu (buxusu) a osázených trávníkem s cibulovitými a oddenkovými rostlinami importovanými z Holandska. 393 V zámecké zahradě se dnes nachází spousta soch z různých období, které však většinou nejsou umístěny na původním místě. Ve výklencích poslední terasové zdi se nacházejí fragmenty renesančních skulptur a 12 trpaslíků alegorizujících měsíce. Uprostřed severní zdi je vyhloubena grotta 394 s cínovou sochou Flóry. 395 Do souboru soch patří rovněž tři sochy stojící u bazénu na spodní terase, které znázorňují jednotlivé kontinenty. 396 Pocházejí zřejmě z první poloviny 18. století. Další dvě skulptury mají podobu vodotryskových soch v bazénech uprostřed portiku a části ležící pod ním. 397

Místo něj byla vybudována pravidelná zelinářská zahrada. Ta byla postupně změněna do nynější romantické podoby. Dnes se zde nachází okrasný bazén. 390 Lysická zámecká zahrada. In: http://www.zameklysice.cz/zahrada.html /cit. 2012-05-12/; Rudolfová, Medková, M., op. cit., část pojednávající o zámecké zahradě. 391 Malá soukromá, pravidelně řešená zahrádka. 392 Dvořáček, P., op. cit., s. 95. 393 Paukert, J., op. cit., část věnovaná zámecké zahradě. 394 Umělá jeskyně v zámeckých zahradách. Jedná se o velmi oblíbený prvek renesančních zahrad, který mohl souviset s antickým nymfaiem neboli jeskyní nymf. Obr. 53 395 Římská bohyně květin a zahrad. 396 Sochy: král – Evropa, indián – Amerika a zvíře – Asie. Informace jsou získány od paní Mgr. Elišky Vavříčkové, která dělá průvodkyni v zámecké zahradě v Lysicích. Rozhovor proběhl dne 14. 7. 2012. 397 Paukert, J., op. cit. 389

86

Přechod ze zámku do květinového parteru nejvyšší terasy obstarala samostatně stojící sala terrena. Zajímavým dokladem někdejších malířských nástěnných dekorací jsou ornamentální a zoomorfní motivy na stropě sálu. 398 Zpřístupněné zámecké zahradnictví je raritou na našich památkových objektech. Ve skleníku a oranžérii se nachází rozsáhlý sortiment rostlin a pravidelně se zde konají tematické výstavy. V letech 1968 – 1970 byla zahrada zámku v Lysicích rekonstruována v půdorysném řešení. Další rekonstrukce proběhly ke konci dvacátého století. Dnes mohou návštěvníci obdivovat nejen prohlídkové okruhy interiérů, ale rovněž zámeckou zahradu, kolonádu a jediné zpřístupněné zámecké zahradnictví v naší zemi.

4.9.

Slavkov u Brna Stavbu reprezentativního barokního sídla zahájil na přelomu 17. a 18. století

významný diplomat hrabě Dominik Ondřej z Kounic podle projektu architekta Domenica Martinelliho, dokončil ji však až Maxmilián Oldřich z Kounic. Za monumentalitou a výstavností zámku nezůstala pozadu ani zahrada. Slavkovské sídlo nemělo v renesanci velký společenský a politický význam, z čehož pramení i situace v zahradě. Neopakovala se zde situace jako například v Bučovicích či v Kroměříži, kde byla tak jako v jiných centrech již v renesanci rozvinutá zahradní kultura. Kompoziční rozvrh – návaznost okrasné a užitkové zahrady je možné ověřit až na stavu zahrad na počátku 18. století. 399 Bohužel až do přelomu 17. a 18. století nemáme žádné archivní materiály týkající se slavkovské zahrady. Cílem Dominika Ondřeje Kounice bylo vytvořit rezidenci, která by odpovídala společenskému postavení. Proces plánování a realizování projektů budov, ale i zahrady probíhal téměř celé století, aby vyvrcholil okouzlující barokní realizací, spojením architektury, zahrady, krajiny a městského sídla v jeden celek.

Dvořáček, P., op. cit., s. 95; Rudolfová, Medková, M., op. cit. Fišerová, L.: Proměny zahrady ve Slavkově. In: Kulhánková, Z. – Fišerová, L.: Sborník příspěvků k teorii, vývoji a tvorbě v krajinářské architektuře a zahradním umění: příspěvků Ústavu zahradní a krajinářské architektury. MZLU Brno 2005, s. 21.

398 399

87

Slavkovská zahrada vykazovala v 18. století celkem dvě výrazné zjistitelné fáze. První podoba z počátku 18. století měla na horním parteru dva podélné bazény, ležící vedle sebe. Parter byl přístupný ze zámku mostem přes příkop, v šířce zámeckého průčelí byl lemován alejemi a po obou stranách hlavní osy měl dva velké podélné bazény. 400 Co se týče ikonografické náplně zahrady, ta se začíná rodit již v této fázi vývoje. Jistě nás nepřekvapí, že ústředním motivem byla antická mytologie, neboť antické náměty se prolínají téměř většinou barokních zahrad. Sochařské práce, představující nejčastěji antické hrdiny a bohy, pochází převážně z dílny Giovanni Giulianiho. Ikonografický program sochařské výzdoby zřejmě souvisel s malbami v budově kasina. 401 Námět maleb v kasinu se týkal výjevů ze života Psýché, stejně tak můžeme sledovat námět Amora a Psýché v Guilianiho sousoších. 402 Další sochy znázorňují jiné postavy z antické mytologie nebo alegorie. Jistou souvislost zahradní výzdoby s ikonografickým programem interiéru zámku nalezneme na freskách od Andrei Lanzaniho, které rovněž zpracovávají antickou mytologii. 403 Dominik Ondřej vedl počátkem 18. století korespondenci s nizozemským zahradníkem Jeanem Gilbertem. List z roku 1702 nás informuje o nákupu velkého množství květin, keřů a stromků, který byl uskutečněn Jeanem Gilbertem v květnu 1702. Pro zahradu se zakoupily četné druhy květin – tulipány, narcisy, hyacinty, krokusy, kosatce, pryskyřníky a další. Dále byly pořízeny vavříny, kaliny, azalky, citrusy, myrty, jasmíny a cypřišky. Všechny uvedené rostliny byly pořízeny v Bruselu. 404 Značný počet objednaných květin a keřů svědčí o velkých plánech, vedoucích k uskutečnění opravdu skvostného zahradního díla. Od počátku pořizování parteru v kombinaci s bazénem a fontánou se počítalo se sochařskou složkou. „Sochařské práce svým námětem nemají zahradu pouze Kříž, Z., Riedl, D., Sedlák, J. a kol., op. cit., s. 482; Pacáková – Hošťálková, B., Petrů, J., Riedl, D., Svoboda, A., M., op. cit., s. 377 – 378; Váchová, B.: Zámecké zahrady venkovských barokních sídel (2) Slavkov u Brna. Časopis Zahrada – Park – Krajina, č. 3, 2011. In: http://www.zahrada-parkkrajina.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=336:zamecke-zahrady-venkovskychbaroknich-sidel-2-slavkov-u-brna-boena-vichova&catid=74:032011&Itemid=148 /cit. 2012-07-21/. 401 Stavba kasina (z konce 18. století) stála ve středu zadní části zahrady – na ploše dnešního zvýšeného parteru. V literatuře se u některých autorů objevují zmínky o oranžérii (Hieke, K., Dokoupil, Z.) na místo kasina. Dle novějších poznatků (Fišerová, L.) byl interiér kasina vyzdoben freskami, které by nemohly být v oranžérii aplikovány. 402 Obr. 54 403 Éós a Seléné, Apollón, Olympští bohové, Čtyři světadíly, Hádka Héry, Athény a Afrodíty (Fišerová, L., op. cit., s. 22 – 32). 404 MZA Brno, fond Rodinný archiv Kouniců (dále jen RA Kouniců), G 436, kart. 335, inv. č. 3069, nákup květin z ciziny a zřízení vodotrysku ve slavkovské zámecké zahradě, rok 1702. 400

88

doplňovat, ale mají spoluvytvářet ikonografický program zahrady. Socha v tomto případě nefunguje jako umělecké dílo v zahradě, tak jak si ho můžeme představit v současnosti, ale jako plnohodnotná složka, která vytváří zahradu. Není doplňkem, který

se

zde

objevuje

z dekoračního

důvodu.

Zahrada

funguje

jako

„Gesamtkunstwerk“, je prostředkem ke kooperaci různých výtvarných odvětví – architektury, sochařství, malířství, literatury, ale i hudby. Zahrada má být prostorem, kde se snoubí duchovní podtext s perfektně kompozičně vyváženou architektonickou dispozicí.“ 405 Jednotlivé sochy ve slavkovské zahradě působí vyrovnaně a jejich pravidelné rozmístění na parteru evokuje jasně vyprávěné příběhy z antické mytologie. Pokud bychom se detailněji zabývali cyklem slavkovských soch, zjistíme, že figury jsou komponovány na výšku, většinou provedeny v aktu, prohnuté v ladných křivkách a stojící v ležérních postojích. Dvě sousoší Amor a Psýché a Amor s Jupiterem, jsou co do kvality zřejmě nepropracovanějšími díly a jsou umístěny na příčné ose, která probíhá parterem. Největší část cyklu tvoří stojící figury, například Herkules a Flóra, které člení v pravidelném rastru parter. 406 Dále se setkáváme s dětskými figurami a dvojicí ženských figur. 407 Ve druhé stavební etapě, jež je zakreslena v roce 1732 V. Petruzzim, na zvýšený parter navázala dolní zahrada. Plán rozsáhlé barokní zahrady francouzského typu, komponující hlavní parter v přísné osové symetrii a uplatňující velké vodní hladiny bazénů s fontánami, byl pravděpodobně ovlivněn sídlem ve Versailles 408 a jeho zahradami. 409 Následujícím plánem, na kterém můžeme sledovat vývoj zahrady směrem k čistě klasicistnímu uspořádání, je projekt z roku 1774.410 V současnosti se nachází

405

Fišerová, L., op. cit., s. 23. V 19. století přeneseny částečně na nádvoří, jedná se o tyto sochy – Adonis, Theseus, Terpsychora, Pomona, Mater nutrix, Apollo, Božstvo vod, Merkur, Hygiena, Abundatia, Bakchus, Atalante, Faunus, Meleagros, Aeskulap, Aurora, Flora, Musica, Velus, Herkules. 407 Fišerová, L., op. cit., s. 23 – 24. 408 Výsledná kompozice slavkovského parku mohla být ovlivněna návštěvou Dominika Ondřeje Kounice na Versailleském dvoře Ludvíka XIV. roku 1692. Sláva tohoto dvora se rychle roznesla po Evropě a šlechta toužila po lesku a životě, který se odehrával ve Francii. Díky této módě nového přístupu ke dvorskému životu se začíná přizpůsobovat i tvorba architektů. 409 Mezinárodní sympózium Historické zahrady v současnosti. Státní zámek Slavkov. Kroměříž/Praha 1977; Fišerová, L., op. cit., s. 22; Hálová – Jahodová, C.: Galerie moravských Kouniců. Časopis matice moravské. Roč. LXII/LXIV, 1940, s. 83 – 108. 410 Obr. 55 406

89

v MZA v rodinném archivu Kouniců. 411 Touto stavební fází je završena existence formální zahrady ve Slavkově. Velkolepá zahrada pravidelně členěná alejemi a

stříhanými

stěnami,

s velkolepými

vodními

plochami

a

jednoduchými

trávníkovými partery, je ukázkou reprezentativní zahrady, jež se stala součástí zámeckého komplexu, který ukazuje vkus a módní trendy 18. století. Role jednotlivých veličin v zahradě – terénu, vody, zeleně a sochy zůstala ve své podstatě od realizace z doby působení V. A. Petruzziho nezměněna. Spolu s vývojem umění směrem ke klasicismu byly rovněž zjednodušeny a očištěny architektonické formy v zahradě. Celek vytváří jasnou strukturovaný materiál, jehož ideu můžeme spatřit v odraze osvícenské filosofie. Za vzor dokonalosti byla považována antika – její uměřenost, vyváženost, harmonie, řád. 412 Klasicistní zahrada se postupně v souladu s další módní vlnou změnila počátkem 19. století v anglickou romantickou zahradu. Bazény s vodotrysky sice zůstaly, měnila se však výsadba bosketů na dolním parteru. Další podstatná změna souvisí s 20. léty 19. století. Byly zrušeny bazény a skulpturální výzdoba na podstavcích byla přemístěna do nádvoří zámku. Namísto středového bazénu byl na horním parteru zahrady vybudován malý bazén a okolní plocha byla zčásti osázena květinovými vzorci. Před bazénem stála socha bohyně Venuše. Z výše uvedeného lze prokázat několik různých podob zahrady, všechny úzce souvisely s módními vlnami, které se tu projevily ve formování zahrad – od baroka přes klasicismus po romantismus. 413

V 70. letech 20. století byla provedena restituce parteru pod vedením Zdeňka Horsáka podle studie Dušana Riedla z roku 1968 a návrhu Zdeny Zábrodské z roku 1972, který respektoval archeologické nálezy zahradních fragmentů, a vycházel ze stavu návrhu z roku 1774. Ústředním motivem architektonické kompozice jsou dva zahradní bazény instalované na osu západního vstupu s párem vodních nádrží umístěných symetricky mimo osu. Prostranství dotváří volně situované barokní

MZA Brno, fond RA Kouniců, G 436, kart. 24, inv. č. 464, Plány Slavkovského zámku, 1766, 1774. 412 Fišerová, L., op. cit., s. 26 – 29; www.sps-ko.cz/documents/CJL_Skrivankova/Klasicismus,%20osvicenství,%20preromantismus.pdf /cit. 2012-07-23/. 413 Váchová, B., op. cit. 411

90

plastiky s mytologickou tematikou, přemístěné z nádvoří zpět do zámeckého parku. 414 Obnovné zásahy, které byly projekčně připraveny v roce 2003, probíhaly o rok později. Týkaly se především obnovy formální struktury zámeckého parku. Jak již bylo řečeno, formální struktura parku vznikla již v době jeho založení v období konce 17. a počátku 18. století a v torzech a obnovovaných segmentech se zachovala dodnes. „Je kompoziční matricí, která určuje jedinečný charakter tohoto objektu.“ 415

Pacáková – Hošťálková, B., Petrů, J., Riedl, D., Svoboda, A., M., op. cit., s. 378; http://www.zamek-slavkov.cz/cz/park/ /cit. 2012-07-23/. Obnovený zámecký park byl otevřen u příležitosti konání sympozia UNESCO o barokních zahradách, jež se konalo v září 1977. 415 Krejčiříková, K.: Slavkov – znovuobjevení a obnova částí staré barokní struktury parku. In: Historické zahrady Kroměříž 2004. Vývoj zahradní kultury. Kroměříž 2004, s. 53. 414

91

Závěr „Můžeme prohlásit, že krása je jakousi vnitřní shodou a sjednoceností částí v tom, čeho právě součástkami jsou. Co do určitého číselného poměru, rozměrové souvztažnosti a lokalisace, jak toho vyžaduje souladnost, t. j. absolutní a základní řád přírody.“416

Historie zahradní kultury patří mezi nesmírně zajímavá témata, proto myšlenka zpracovat práci, která by se zabývala nejen samotnou historií zahrad, ale také konkrétními slohovými (v tomto případě antickými) prvky v lokalitách moravských zámků, byla významným impulsem při tvorbě předkládaného textu. Dalším z důvodů proč zpracovat tohle pozoruhodné téma byl fakt, že je zahradní umění v našich zemích stále opomíjeným a přehlíženým tématem, ačkoliv naše území disponuje desítkami pozoruhodných zahrad a parků s nevyčíslitelnou uměleckou a historickou hodnotou. Otázka vztahu člověka k přírodě a životnímu prostředí, které jej obklopuje, byla a je velmi aktuální. Lidé od nepaměti upravovali prostředí, ve kterém pobývali, kombinovali jednotlivé přírodní prvky nejen pro užitek, ale rovněž z estetických hledisek. „Zahrada je snad největším ze všech lidských výtvorů (…). Příroda a člověk zde nestojí proti sobě, nýbrž v harmonickém spojení směřují k ideálu. Právě zahrada je pokusem o rekonstrukci ztraceného ráje, na který vzpomínají mýty celého světa. Civilizační tlak činí ze zahrad osamělé ostrůvky harmonie, kterou často už nedokážeme vnímat, po níž však podvědomě stále toužíme.“417

Velikost a originalita středoevropského prostoru v uměleckých otázkách byla odjakživa spojena se schopností reakce a transformace na různorodé vlivy proudící často z mnoha koutů Evropy. Díky tomu jsme dnes schopni představit poměrně složité a různorodé téma zahradní kultury v celé šíři s ohledem na evropský vývoj zahradní kultury od renesance k přírodně krajinářskému parku 19. století.

416 417

Alberti, L., B., op. cit., s. 312. Dvořáček, P., op. cit., s. 8.

92

Cílem mé práce bylo přinést co možná nejpřehlednější informace o vývoji zahradního umění a poukázat na svébytné utváření zahradního prostoru v jednotlivých dějinných epochách ve vztahu k antické kultuře. Tyto cíle měly pomoci splnit hlavní cíl a to podání svědectví o působení antiky ve vybraných zámeckých zahradách na Moravě. Ačkoliv se v odborné literatuře, věnující se historickým zahradám, objevuje převážné množství českých lokalit, troufám si tvrdit, že moravský prostor je v tomto ohledu naprosto rovnocenným partnerem a může směle konkurovat těm nejlepším zahradním skvostům v oblasti Čech. Vysokou míru umělecké kvality a jedinečnosti vykazuje nejen Lednicko – valtický areál a kroměřížské zahrady, které byly zařazeny na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO, ale také další zámecké zahrady, které uvádím v textu práce, stejně jako ty, které čekají na důkladné zmapování historického vývoje a obnovu.

Snažila jsem se přinést příspěvek k nepochybně významnému okruhu kulturních dějin s důrazem na zahradní umění, impuls pro další bádání a odkrývání minulosti. Ráda bych svou prací oslovila nejenom zájemce o antiku a kulturní dějiny, ale i ty, kteří mají kladný vztah k historii zámků. Historický vývoj zahrad dosud patří k neprávem opomíjeným tématům v české odborné literatuře, proto jsem se rozhodla věnovat tomuto tématu ve své diplomové práci a přispět tak k lepšímu poznání historických zahrad na Moravě.

93

Anotace Jméno a příjmení autora: Bc. Zuzana Antlová, DiS. Název katedry a fakulty: Katedra historie, Filozofická fakulta Název magisterské diplomové práce: Reflexe antiky v zámeckých zahradách na Moravě. Název magisterské diplomové práce v cizím jazyce: Reflection of the antiquity in manor gardens in Moravia. Vedoucí magisterské diplomové práce: PhDr. Ivana Koucká Počet znaků bez mezer: 222 272 Počet příloh: 55 Počet titulů použitých pramenů, literatury a internetových stran: 29, 179 a 27 (dohromady 234) Klíčová slova: zahrada, antika, peristyl, villa, ars topiaria, Plinius Starší, zahradní sloh, formální zahrada, hortus conclusus, Leon Battista Alberti, francouzská zahrada, přírodně krajinářský park, zámecká zahrada, česká zahrada, veřejný park, pramen, Bučovice, Kroměříž, Lednice, Holešov, Brodek u Prostějova, Lysice, Slavkov, Loučná nad Desnou, Doloplazy u Prostějova, plány, mapy, historické zahrady. Charakteristika magisterské diplomové práce: Magisterská diplomová práce se zabývá reflexí antiky v zámeckých zahradách na Moravě. Představuje méně známé zámecké zahrady, o kterých se odborná literatura často nezmiňuje (např. Brodek u Prostějova, Doloplazy u Prostějova, Holešov, Loučná nad Desnou), ale i ty, které jsou

všeobecně

známé

(např.

kroměřížské

zahrady).

Cílem

podrobnější

charakteristiky vybraných zámeckých zahrad je poukázat na jednotlivých příkladech na osobité rysy zahradní kultury v moravském prostoru a zároveň seznámit čtenáře s antickými prvky, které se v prostoru zahrad objevují či objevovaly.

94

Summary The master´s thesis deals with the reflection of the antiquity in manor gardens in Moravia, introducing not well – known manor gardens, which are often not mentioned in the literature (for example: Brodek u Prostějova, Doloplazy u Prostějova, Holešov, Loučná nad Desnou), but also those that are well known (for example: gardens in Kroměříž). The goal of detailed characteristics of selected manor gardens is to show individual examples of the distinctive features of garden culture in the Moravian garden region. Reader is also familiarized with antique elements that occur in gardens now or were occuring in the past.

95

Seznam použitých pramenů, literatury a internetových stran

I. Prameny a) Archivní prameny Moravský zemský archiv v Brně fond Tribunál – pozůstalosti, C 2 -

Inventář sepsaný úředníky zemského tribunálu dne 19. 2. 1691, kart. 67, sign. S 32

fond Velkostatek Brodek u Prostějova, F 42 -

Záležitosti zámecké zahrady, kart.92, rok 1884-1940

-

Skica brány vedoucí do zámecké zahrady, kart. 66, plán 1071

-

Zřízení vodovodního potrubí na zámku, kart. 67, sign. J a – c, plán 239

-

Záležitosti zámecké zahrady v Brodku u Prostějova, dopis z brodského panství, určený zámečnickému mistrovi do Ivanovic, kart. 92

fond Velkostatek Bučovice, F 44 -

Plány bučovického zámku, mapy 789, 793, 802

fond Velkostatek Doloplazy, F 151 -

Popis

nové

zahrady

u

zámku,

klasifikace

ovocných stromů- kn.2 -

Plánky zámku a zahrady, rok konec 16 st. – 19. st. - plány č. 332345

96

fond Rodinný archiv Stommů Doloplazy, G 200 -

Návrh na rozdělení nové zámecké zahrady u Doloplaz, mapy a plány, i. č. 347, i. č. 353, rok 1822

fond Velkostatek Holešov, F 154 -

Inventář zámecké zahrady z let 1891 – 1893, kart. 11, i. č. 239

fond Lichtenštejnský stavební úřad Lednice, F 115 -

Půdorys chrámu Tří Grácií, mapy a plány, mapa 7951

-

Pohled na Apollonův chrám, mapy a plány, mapa 7953

fond Rodinný archiv Kouniců, G 436 -

Nákup květin z ciziny a zžízení vodotrysku ve slavkovské zámecké zahradě, kart. 335, i. č. 3069, rok 1702

-

Plány Slavkovského zámku, kart. 24, i. č. 464, roky 1766, 1774

Zemský archiv v Opavě, pobočka Olomouc fond Rodinný archiv Kleinů z Wiesenberga -

Soubor fotografií zámeckých interiérů a parku v Loučné nad Desnou, kart. 13, i. č. 590, rok cca 1890

b) Tištěné prameny Alberti, L., B.: Deset knih o stavitelství. Praha 1956. Cato, M., P.: O zemědělství, přel. V. Zamarovský, Praha 1959. Cicero, M., T.: Cato Maior de senectute, přel. V. Bahník, Praha 1976. Descartes, R.: Discourse on Method. Indiana 1988. Hérodotos: Dějiny, přel. Šonka, J., Borecký, B., Praha 2004. Homér: Odysseia, přel. Mertlík, R., Praha 1984. 97

Plinius, C. Secundus Starší: Naturalis Historia, přel. F. Němeček, Praha 1973. Šimek, J.: Zahradní umění Piera de´Crescenzi. Osmá kniha zemědělské encyklopedie Ruralia commoda z let 1304 – 1309. Uherský Brod 2007. Vergilius, M., P.: Zpěvy rolnické a pastýřské, přel. O. Vaňorný, Praha 1937. Vitruvius, M., P.: Deset knih o architektuře, přel. A. Otoupalík, Praha 1979. Volný, Ř.: Die Markgrafschaft Mähren topographisch, statistech und historiích. V. Olmützer Kreis 1839.

c) archivní pomůcky Mikovcová, A.: Zámecké zahrady a parky – tematický rejstřík pro období 1656 – 1948. Státní oblastní archiv v Brně 1983.

d) Osobní rozhovory Eliška

Vavříčková,

průvodkyně

v

zámecké

zahradě

v Lysicích

(rozhovor ze dne 14. 7. 2012) Hana Oulehlová, místostarostka městyse Brodek u Prostějova (elektronická korespondence ze dne 9. 5. 2012)

II. Literatura a) encyklopedie, slovníky, příručky, vysokoškolské učebnice Bělohlávek, Miroslav a kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku- Západní Čechy. Svoboda 1985. Der Neue Pauly. Enyclopäedie der Antike, verlag J. B. Metzler, Stuttgart, 2003. Encyklopedie antiky. Praha 1974. Kalusok, M.: Zahradní architektura. Malá encyklopedie. Brno 2004. Martin, R.: Slovník řecko – římské mytologie a kultury. Praha 1993. Neškudla, B.: Encyklopedie bohů a mýtů starověkého Říma a Apeninského poloostrova. Praha 2004. 98

O´Connell, M., Airey, R.: Znaky a symboly. Ilustrovaná encyklopedie. Praha 2008. Otruba, I.: Zahradní architektura pro střední a vysoké školy, ERA 2002. Pacáková – Hošťálková, B., Petrů, J., Riedl, D., Svoboda, A., M.: Zahrady a parky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha 1999. Pavlátová, M.: Zahrady a parky jižních Čech. Praha 2004. Ptáček, J., Hora, Hořejš, P. a kol.: Toulky zámeckými parky Čech a Moravy, Knihcentrum, 1997. Vlček, P.: Dějiny architektury pravěku a starověku. ČVUT, Praha 2005. Vlček, P.: Encyklopedie českých zámků. Praha 1994. Vlček, P.: Encyklopedie českých zámků. Praha 2006. Shoemaker, C., A.: Encyclopedia of gardens: history and design. Chicago 2001. Syrový, B.: Architektura. Praha 1972. Syrový, B.: Architektura. Svědectví dob. Praha 1987. Wagner, B.: Sadovnická tvorba I. Praha 1989. Zamarovský, V.: Bohovia a hrdinovia antických bájí. Bratislava 1980.

b) články z časopisů, sborníky, přednášky Fifková, R.: Zámecký park v Loučné nad Desnou. Zprávy památkové péče, 60, 2000, č. 3, s. 78 – 83. Fišerová, L.: Proměny zahrady ve Slavkově. In: Kulhánková, Z. - Fišerová, L.: Sborník příspěvků k teorii, vývoji a tvorbě v krajinářské architektuře a zahradním umění: příspěvků Ústavu zahradní a krajinářské architektury. MZLU Brno 2005, s. 21 – 34. Freimanová, M. (ed.): Člověk a příroda v novodobé české kultuře. Sborník sympózia. Praha 1989. Hálová – Jahodová, C.: Galerie moravských Kouniců. Časopis matice moravské. Roč. LXII/LXIV, 1940, s. 83 – 108.

99

Historická zeleň regionu Střední Čechy. Sborník přednášek. Vyšší odborná škola zahradnická a Střední zahradnická škola. Mělník 2010. Historické parky a zahrady – současné a budoucí využití. Sborníky konferencí. Ostrava 1989. Jančo, M.: Historické zahrady a parky a jejich obnova z pohledu zahradního archeologického výzkumu. In: Zprávy památkové péče 2009, Roč. 69, č. 5, s. 358 – 370.

Jiroutek, J.: Historická architektura: věda, výzkum, praxe. Sborník k poctě M. Pavlíka. Praha: Jalna 1995. Jůza, V.: K otázce ideového konceptu Květné zahrady v Kroměříži a k časné tvorbě Michala Zürna na Moravě. In: Památky a příroda 15, 1990, č. 8, s. 458 – 465. Kompozice zahrad v dějinách umění. České Budějovice 1987. Kolektiv autorů: Kompozice zahrad v dějinách umění. Tábor 1987. Koukal, V.: Zahrady a parky Čech a Moravy. Průvodce expozicí. Lednice 1971. Kordiovský, E.: Antické motivy na valtické Kolonádě. In: Malovaný kraj. Vlastivědný časopis Slovácka a Záhorí. Vydává Okresní kulturní středisko v Břeclavi 2006. Roč. 42., č. 1, s. 24 – 25. Krejčiříková, K.: Slavkov – znovuobjevení a obnova částí staré barokní struktury parku. In: Historické zahrady Kroměříž 2004. Vývoj zahradní kultury. Kroměříž 2004, s. 51 – 57. Kuča, O.: Zahrady a parky v českých zemích. Architektura ČSSR XXV, 9/10, 1966, s. 633 – 635. Maureen, C.: The Gardens of Greece from Homeric to Roman Times. Journal of Garden History. 1992 12/2, s. 84 – 101. Ondrašíková, J.: Zahrady lednického zámku. In: Malovaný kraj. Vlastivědný časopis Slovácka a Záhorí. Vydává Okresní kulturní středisko v Břeclavi 1978. Roč. XIV., květen – červen 1978, č. 3, s. 15 – 16. Petrů, J.: Nejkrásnější zahrady. Památky a příroda I, 1976, s. 263 – 270. Vacková, J.: Ikonografie Kroměříže od konce 16. století do poloviny 19. století. Zprávy památkové péče XIX, 1959, s. 81 – 88.

100

Vacková, J.: Pohledy Josefa Fischera z Kroměřížské podzámecké zahrady. Zprávy památkové péče XVII 1957, s. 32 – 38. Vilímková, M.: Kroměříž. Historický průzkum a nástin vývoje zahrad Květné a Podzámecké. Praha 1960, s. 18 – 18. Archiv NPÚ ÚOP v Kroměříži. Wilhelmová, D.: Příspěvky k teorii a vývoji zahradního umění. Brno 2005. Zatloukal, P.: Apollonův chrám v Lednici: teze přednášky ke jmenování profesorem v oboru Architektura. Brno 2003. Žondrová, K.: Hrabata Kálnokyové a zámek Brodek u Prostějova. In: Prostějovský týden, roč. 13, č. 66 – 73, 2003.

c) literatura k jednotlivým zámkům Borský, P.: Zámek v Brodku u Prostějova. Stavebně - historický průzkum. Brno 2003. Buk, R.: Lednicko – valtický areál. Krajinou Lichtenštejnů. Český Těšín 2010. Daniel, L., Perůtka, M., Togner, M.: Arcibiskupský zámek a zahrady v Kroměříži. Kroměříž 2009. Fifková, R.: Zelené perly. Historické zahrady a parky Olomouckého kraje. Olomouc 2008. Charvátová, E.: Lednice. Státní zámek. Brno 1963. Jůza, V., Krsek, I., Petrů, J., Richter, V.: Kroměříž. Praha 1963. Komínek, M.: Zpráva o stavu Podzámecké zahrady: památky UNESCO. Kroměříž 2007. Konečný, M.: Lednicko – valtický areál. Unikátní encyklopedie na pokračování. Památky. Plzeň 2005. Mezinárodní sympózium Historické zahrady v současnosti. Státní zámek Bučovice. Brno 1977. Mezinárodní sympózium Historické zahrady v současnosti. Státní zámek Holešov. Kroměříž 1977.

101

Mezinárodní sympózium Historické zahrady v současnosti. Květná zahrada v Kroměříži. Kroměříž / Praha 1977. Mezinárodní sympózium Historické zahrady v současnosti. Státní zámek Lednice. Kroměříž / Praha 1977. Mezinárodní sympózium Historické zahrady v současnosti. Státní zámek Slavkov. Kroměříž / Praha 1977. Paukert, J.: Státní zámek Lednice. Brno 1970. Paukert, J.: Státní zámek Lysice. Brno 1981. Petrů, J.: Podzámecká zahrada v Kroměříži. Praha 1975. Petrů, J.: Květná zahrada. Brno 1975. Tomášek, V.: Kroměříž. Květná zahrada. Praha 1963. Tomášek, V.: Kroměříž. Podzámecká zahrada. Praha 1963. Riedl, D.: O obnově historických zahrad. Zámecká zahrada v Miloticích. NPÚ Brno 2008. Rudolfová, Medková, M.: Lysice. NPÚ Brno 2003. Samek, B.: Zámek Bučovice. Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště Brno 2003. Stehlík, M.: Zámek Lednice. Brno 1994. Stehlík, M.:Zámek Valtice. Brno 1994. Vaněk, P.: Galerie antiky. Kolonáda Květná zahrada Kroměříž. Kroměříž 2010. Zatloukal, O.: Et in Arcadia ego. Historické zahrady Kroměříže. Olomouc 2004. Zora, P.: Historické zahrady v Kroměříži. Soubor pohlednic. Praha 1994. Žondrová, K.: Brodecký zámek a hrabata Kálnoky. Prostějov 2004. Středoškolská odborná činnost, obor historie.

d) bakalářské, diplomové a disertační práce Fojtíková, Z.: Zahrady a parky jako součást obytného a veřejného prostoru ve starověké Itálii. Bakalářská diplomová práce. Olomouc 2010. 102

Kepka, L.: Vývoj zahradních stylů na panstvích Colloredo – Mansfeldů. Bakalářská práce. MU Brno 2008. Křesadlová, L.: Použití rostlin v renesančních zahradách na Moravě a ve Slezsku. Diplomová práce. MZLU Lednice 2002. Kulhánková, Z.: Odraz italské zahrady v zahradním umění v Čechách a na Moravě. Disertační práce. Zahradnická fakulta v Lednici na Moravě. Brno 2004. Mertenová, K.: Pronikání anglického parku do francouzské zahrady v českých zemích. Disertační práce. ČVUT Praha 2011. Tomančáková, P.: Zámecké zahrady a parky střední a jižní Moravy v období baroka. Diplomová práce. MU Brno 2009. Štěpánová, P.: Antické a biblické pojetí krásna jako základ evropské kultury. Diplomová práce. Brno 2010.

e) ostatní literatura Ackerman, J., S.: The villa. Form and Ideology of Country Houses. London 1990. Bažant, J.: Pražský Belvedér a severská renesance. Praha 2006. Boardman, J., Griffin, J., Murray, O.: The Roman World. Oxford University Press 1986. Ciarallo, A.: Gardens of Pompeii. Los Angeles 2001. Comito, T.: The Idea of the Garden in the Renaissance. New Jersey 1978. Cooper, D., E.: A Philosophy of gardens. Oxford 2006. Cosgrove, D.: The Palladian Landscape. London 1993. Delumeau, J.: Dějiny ráje. Zahrada rozkoše. Praha 2003. Dobalová, S.: Zahrady Rudolfa II. Jejich vznik a vývoj. Praha 2009. Dokoupil, Z.: Zahrada a park v historickém vývoji. Praha 1957. Dokoupil, Z., Neumann, P., Riedl, D., Veselý, I.: Historické zahrady v Čechách a na Moravě. Praha 1957.

103

Dufková, M., Ondřejová, I., Bernhard – Walcher, A.: Historie sběratelství antických památek v českých zemích. Praha: UK: Národní muzeum 2006. Dvořáček, P.: Historické zahrady. Praha 2007. Dvořáček, P.: Naše nejkrásnější historické zahrady. Olomouc 2008. Elders, L.: Filosofie přírody u sv. Tomáše Akvinského. Přirozenost, vesmír, člověk. Praha 2003. Enge, T., Schroer, C.: Garden Architecture in Europe 1450-1800. Kolín 1990. Farrar, L.: Ancient Roman gardens. Stroud 1998. Frejková, O.: Palladianismus v české renesanci. Praha 1941. Giesecke, L., A.: The Epic City. Urbanism, Utopia, and the Garden in Ancient Greece and Rome. Cambridge, Massachusetts, and London, England 2007. Gothein, M., L.: Geschichte der Gartenkunst. Jena 1926. Goode, P., Lancaster, M. (ed.): The Oxford Companion to Gardens. Oxford 1986. Gympel, J.: Dějiny architektury: od antiky po současnost. Praha 2008. Haas, F.: Vývoj architektury a umění ve starověku. Brno 1987. Halamíčková, A.: Chráněné historické parky a zahrady Severomoravského kraje. Ostrava 1988. Hartswick, K., J.: The Gardens of Sallust. A Changing Landscape. University of Texas Press 2004. Hausmann, W.: Gartenkunst der Renaissance und des Barock. Köln 1983. Hendrych, J.: Tvorba krajiny a zahrad: historické zahrady, parky a krajina jako významné prvky kulturní krajiny: jejich proměny, hodnoty, význam a ochrana. Praha 2005. Hendrych, J.: Tvorba krajiny a zahrad III.: historické zahrady, parky a krajina, jejich proměny, kulturně historické hodnoty, význam a ochrana. Praha 2000. Hieke, K.: České zámecké parky a jejich dřeviny. Praha 1984. Hlobil, Ivo a Eduard Petrů. Humanism and the early Renaissance in Moravia. Olomouc 1999. 104

Holmesová, C. (ed.): Umění zahrad. Nejkrásnější zahrady světa. Praha 2002. Horký, J.: Krajina, zeleň a voda v práci architekta. Praha 1984. Hubala, E.: Burgen und Schlösser in Mähren: Nach alten Vorlagen. Frankfurt 1965. Hughes, D., J.: Ecology in Ancient Civilizations. University of New Mexico Press 1975 Jellicoe, G.: The Oxford Companion to gardens. Oxford University Press 1991. Jennings, A.: Medieval Gardens. London 2004. Johnson, P.: Civilizace starého Egypta. Praha 2002. Kamm, A.: The Romans. London and New York 1995. Kenneth. C.: Landscape into Art. Edinburg 1956. Khonsari, Mehdi, Moghtader, M. Reza, Yavari, Minouch: The Persian Garden. Echoes of Paradise. Mage Publishers 1998. Knoz, T.: Morava v době renesance a reformace. Moravské Zemské Muzeum Brno 2001. Koukal, V.: Vývoj zahrad a parků. Hradec Králové 1971. Kluckert, E.: Gartenkunst in Europa. Von der Antike bis zus Gegenwart. Köln 2002. Kolektiv autorů: Antické tradice v českém umění. Praha 1982. Kolektiv autorů: Baroko. Architektura, sochařství, malířství. Praha 2007. Kratochvílová, G.: Historické zahrady a parky. Brno 2006. Krčálová, J.: Centrální stavby české renesance. Praha 1974. Krčálová, J.: Renesanční stavby Baldasara Maggiho v Čechách a na Moravě. Praha 1986. Kříž, Z.: Historické zahrady okresu Kroměříž. Praha 1984. Kříž, Z., Riedl, D., Sedlák, J. a kol.: Významné parky jihomoravského kraje. Brno 1977. Kuča, O.: The Gardens and Castle Kroměříž -the Comparative Study. Unesco 1995. Kupka, J.: Zeleň v historii města. Praha 2006.

105

Kuriál, Antonín: Poznámky k původu a proměnám historických zahrad. In: Památky a příroda 38 (1978). Kuthan, J.: Aristokratická sídla období romantismu a historismu. Praha 2001. Kuthan, J.: Aristokratická sídla období klasicismu. Praha 1999. Kyselka, I.: Architektura krajiny a rekreace. Architektura a urbanismus krajiny a zeleně. Ostrava 2007. Lexa, F.: Veřejný život ve starověkém Egyptě, I. Praha 1955. Macek, J.: Česká středověká šlechta. Praha 1997. Mareček, J.: Zahrada. Praha 1992. Martindale, A.: Člověk a renesance. Praha 1971. Maureen, C.: Earthly paradises. London 2003. McIntosh, Ch.: Gardens of the Gods. Myth, Magic and Meaning. London 2005. Mosser, M., Teyssot, G.: The History of Garden Design. The Western Tradition from the Renaissance to the Present Day. London 1991. Mukerji, Ch.: Territorial ambitions and the gardens of Versailles. Cambridge University Press 1997. Odložilík, O.: Nástin československých dějin. Praha 1937. Otruba, I.: Krásy italských zahrad. Brno 2003. Otruba, I.: Krásy anglických zahrad. Brno 2005. Páleníček, L.: Za pochodní krásy. Výtvarný místopis Kroměřížska a Zdounecka. Kroměříž 1948. Pekař, J.: O periodizaci českých dějin. In: Z duchovních dějin českých. Praha 1941. Peřinka, F., V.: Dějiny Kroměříže 1 – 3. Kroměříž 1913 – 1948. Petrů, J.: The Gardens and Castle at kroměříž Cultural Property of the Czech Republic nominated for Inclusion in the World Heritahe List. UNESCO 1997. Petrů, J., Gribovský, A.: Krajinou Hané. Praha 1976. Peřinka, F., V.: Dějiny města Kroměříže III. Kroměříž 1940. Pijoan, J.: Dejiny umenia. Bratislava 1987. 106

Plaček, M.: Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku. Praha 2001. Taine, H.: Studie o dějinách umění. Praha 1978. Taylor, P.: The Oxford Companion to garden. Oxford University Press 2006. Thacker, Ch.: The history of Gardens. California 1979. Toman, R. a kol.: Baroko. Architektura, sochařství, malířství. Praha 2007. Toynbee, J., M., C.: Animals in Roman Life and Art. Thames and Hudson 1973. Trigger, B., G.: Starověký Egypt: dějiny společnosti. Praha 2005. Turner, T.: Garden history: philosophy and design. London 2005. Reš, B.: Obnova historických zahrad a parků. Praha 2009. Rigasová, M. a kol.: Krajinou luhů a stepí. Břeclavsko. Břeclav 2002. Samek, B.: Umělecké památky Moravy a Slezska. Díl I. Praha 1994. Samek, B.: Umělecké památky Moravy a Slezska. Díl II. Praha 1999. Skalický, A.: Zahrady a vily manýrismu v souvislostech. Praha: Jalna 2009. Stackelberg, T., K.: The Roman garden: space, sense and society. New York 2009. Strouhal, E.: Život starých Egypťanů. Praha 1989. Svoboda, K.: Antika a dnešek. Praha 1940. Šamánková, E.: Architektura české renesance. Praha 1961. Ševčík, O.: Architektura – historie – umění: kulturně civilizační vývoj v Evropě od antiky do počátku 19. století. Praha 2007. Šusta, J.: Dějiny lidstva od pravěku k dnešku. Díl pátý. V branách nového věku (1450 – 1650). Praha 1938. Válka, J.: Morava reformace, renesance a baroka. Brno 1996. Vávrová, V., Drbalová, M., Assman, J.: Zahrady Pražského hradu a zámecké zahrady v Čechách a na Moravě. Praha 1996. Vidman, L.: Od Olympu k Pantheonu. Praha 1986. Zamarovský, V.: Za sedmi divy světa. Praha 1967. Zatloukal, P.: 10 století architektury. Architektura 19. Století. Praha 2001. 107

Zatloukal, P.: Historismus. Architektura 2. Poloviny 19. Století na Moravě a ve Slezsku. Olomouc 1986. Zatloukal, P.: Příběhy z dlouhého století: architektura let 1750 – 1918 na Moravě a ve Slezsku. Olomouc, Brno 2002. Žaláková, L. – Běhalová, M. (eds.): Historické parky a kulturní krajina. Olomouc 1999.

III. Internetové strany Audyová, I.: Italští freskaři na Moravě ve 2. polovině 17. a 1. polovině 18. století Slavkov u Brna, Holešov, Valtice. MU Brno 2005, s. 54 – 76. Magisterská diplomová práce. In: http://is.muni.cz/th/53236/ff_m/text.txt /cit. 2012-05-12/. Databáze historických zahrad, parků a krajiny, její vznik a parametry. In: http://knihovna.nkp.cz/knihovnaplus81/santruc.htm. /cit. 2012-08-01/. Štětina, J., Janiš, D.: Stavebně – historický průzkum zahradníkova domu čp. 1477 v Podzámecké

zahradě

v Kroměříži.

Kroměříž

2010.

In:

http://www.nczk.cz/public/userfiles/file/1_Krom%C4%9B%C5%99%C3%AD%C5 %BE,%20%C4%8Cp_%201477%20SHP%20text.pdf. /cit. 2012-07-15/. Daines, A.: Egyptian Gardens. Studia Antiqua. A Student Journal for the Study of the Ancient World. /cit. 2012-02-27/. Tyldesley,

J.:

Záhady

starého

Egypta.

In:http://www.micanova.net/download/zahadystarehoegypta.pdf. /cit. 2012-02-26/. http://www.starovekyegypt.net/architektura/novarise/derelbahri.php (obrázek, chrám Hatšesput, Deir el Baheri). /cit. 2012-02-26/. http://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/Roman/Texts/Strabo/16A*.html/2011-12-12/. Janiš, D., Janišová, J., Vrla, R.: Rotunda v Květné zahradě v Kroměříži. Dílčí, stavebněhistorický

průzkum

objektu.

2011.

http://www.nczk.cz/public/userfiles/file/SHP_Rotunda_text.pdf /cit. 2012-07-23/.

108

In:

Kupka,

J.:

Prameny

poznání

středověkých

zahrad.

In:

http://departments.fsv.cvut.cz/k127/HTM/PREDMETY/AU/9DEA4/DEA4_cv_01.p df /cit. 2012-03-15/. http://www.zahrada-park krajina.cz/index.php?option=com_content&view=category&id=62&Itemid=125 /cit. 2012-08-01/. „Co ohrožuje historické zahrady“. Memorandum mezinárodní konference Historické zahrady

Kroměříž

2008.

In:

http://www.unesco-

kromeriz.cz/konference08/memorandum.pdf. /cit. 2012-07-21/. Kubová, V.: Motivy dvorské lásky v dílech Cligés a Román o růži. Bakalářská diplomová

práce.

MU

Brno

2010,

s.

43.

In:

http://is.muni.cz/th/262087/ff_b/BAKALARKA_O_kopie.txt. /cit. 2012-05-01/. Boccaccio, G.: Dekameron, s. 112 – 113. In: http://uloz.to/xiozA7K/boccacciodekameron-pdf /cit. 2012-04-01/. Magnus, A.: Ex ordine praedicatorum de vegetabilibus libri VII: historiae naturalis pars XVIII. Překlad Carl Jessen – Ernst Meyer. Berlin 1867, VII, XIV. Pramen dostupný in: http://www.botanicus.org/title/b12075516 /cit. 2012-05-01/. Mirchi, R.: Perská zahrada. In: http://www.pardis.cz/zahrada2.pdf /cit. 2011-03-07/. Historie. In: http://www.obecdoloplazy.cz/ /cit. 2012-05-08 /. Historie zámku. In: http://www.zamekholesov.cz/o-zamku/historie /cit. 2012-05-11/. Machálek, O.: Thesaurus Hollesoviensis a První a poslední holešovský Lichtenburk – 6. díl. In: Holešovsko. Regionální čtrnáctideník města Holešova. 21/2011, s. 20. In: http://dokumenty.holesov.cz/sk/holesovsko/2011/Holesovsko_21_2011.pdf

/cit.

2012-05-11/. O zámku v Kroměříži. In: http://www.zamek-kromeriz.cz/zamek/o-zamku/ /cit. 2012-07-23/. Juřicová, V.: Výzdoba saly terreny zámku v Kroměříži. Bakalářská diplomová práce. MU

Brno

2007,

IV. 109

Kapitola.

In:

http://is.muni.cz/th/64982/ff_b/Vyzdoba_saly_terreny_zamku_v_Kromerizi.txt

/cit.

2012-07-24/. Kolonáda

na

Rajstně

(Památník

otci

a

bratřím)

In:

http://www.zamek-

valtice.cz/historie-1/kolonada-na-rajstne/ /cit. 2012-07-18/. Zámek Loučná nad Desnou. In: http://www.loucna-nad-desnou.cz/o/zamek-loucnanad-desnou / cit. 2012-07-31/. Zrcadlo památek. Výběr článků z tisku. „Po padesáti letech vládne v Loučné opět Neptun“,

s.

7

In:

http://www.npu.cz/download/1251702834/Zrcadlo+pam%C3%A1tek+07-2009.pdf / cit. 2012-07-31/. Lysická zámecká zahrada. In: http://www.zameklysice.cz/zahrada.html /cit. 2012-0512/. www.spsko.cz/documents/CJL_Skrivankova/Klasicismus,%20osvicenství,%20prero mantismus.pdf /cit. 2012-07-23/. http://www.zamek-slavkov.cz/cz/park/ /cit. 2012-07-23/.

110

Seznam obrázkové přílohy Obr. 1 Muži přinášející kadidlonosný strom z výpravy do země Punt [Strouhal, E.: Život starých Egypťanů. Praha 1989, obrázková příloha uprostřed knihy.] ................................. 114 Obr. 2 Semiramidiny zahrady [Zamarovský, V.: Za sedmi divy světa. Praha 1963, s. 105]. 114 Obr. 3 Plán Alexandrie a zahrad nacházejících se za městskou zdí [http://templelandscape.typepad.com/files/gardens-of-greece-from-homeric-to-romantimes.pdf/cit. 2012-08-08/] .............................................................................................. 115 Obr. 4 Peristyl v Diomedově ville, Pompeje [Fojtíková Z.: Zahrady a parky jako součást obytného a veřejného prostoru ve starověké Itálii. Nezamyslice 2010, s. 65].................... 115 Obr. 5 Dům mozaikového atria, Herkulaneum [Fojtíková Z.: Zahrady a parky jako součást obytného a veřejného prostoru ve starověké Itálii. Nezamyslice 2010, s. 66].................... 116 Obr. 6 Vodní prvky v domě Vettiů, Pompeje [Fojtíková Z.: Zahrady a parky jako součást obytného a veřejného prostoru ve starověké Itálii. Nezamyslice 2010, s. 62].................... 116 Obr. 7 Kanopus, Hadriánova villa, Poikilé, Hadriánova villa [Fojtíková Z.: Zahrady a parky jako součást obytného a veřejného prostoru ve starověké Itálii. Nezamyslice 2010, s. 70] 116 Obr. 8 rekonstrukce Porticu Pompeiana, Řím [Fojtíková Z.: Zahrady a parky jako součást obytného a veřejného prostoru ve starověké Itálii. Nezamyslice 2010, s. 69].................... 117 Obr. 9 Plán kláštera St. Gallen v Reichenau [Pijoan, J.: Dejiny umenia 3. Bratislava 1988, s. 215] ................................................................................................................................. 118 Obr. 10 Křížová chodba katedrály v Gerone s kašnou, Španělsko [Pijoan, J.: Dejiny umenia 3. Bratislava 1988, s. 277] .................................................................................................... 119 Obr. 11 Typ středověké zahrady hortus conclusus [Horký, J.: Krajina, zeleň a voda v práci architekta. Praha 1984, s. 15] ........................................................................................... 119 Obr. 12 Středověká hradní zahrada (Mareček, J.: Zahrada. Praha 1992, s. 5) .................... 120 Obr. 13 Část zahrad ve Versailles, současnost (http://vanessachantalparadis.blog.cz/1204/vanessa-se-zucastni-chanel-fashion-show-veversailles /cit. 2012 - 08 - 08/ ........................................................................................... 120 Obr. 14 Letohrádek královny Anny (http://www.cestovatel.cz/clanky/prazske-zahradyzastaveni-sedme-prstenec-zahrad-kolem-prazskeho-hradu-kralovska-zahrada/galerie/cestkralovska-z-015-letohradek-kralovny-anny / cit. 2012-08-09/........................................... 121 Obr. 15 Půdorys Valdštejnské zahrady v Praze z 1. poloviny 18. století (Dokoupil, Z.: Historické zahrady v Čechách a na Moravě. Praha 1957, s. 21. ......................................... 121 Obr. 16 Zřízení vodovodního potrubí na zámku (MZA Brno, fond Velkostatek Brodek u Prostějova, F 42, kart. 67, sign. Ja – c, plán 239. ............................................................... 122 Obr. 17 vlevo Dekorativní bazén uprostřed zámeckého čestného dvora, 19. století (MZA Brno, fond Velkostatek Brodek u Prostějova, F 42, kart. 67, plán 239); vpravo Pohled na čestný dvůr a na park z přelomu 19. a 20. století (Žondrová, K.: Brodecký zámek a hrabata Kálnoky. Prostějov 2004. Středoškolská odborná činnost, obor historie, obrázková příloha) ........................................................................................................................................ 122 Obr. 18 Zámek Bučovice z východní strany (Vlastní archiv autorky, květen 2012).............. 123 Obr. 19 Vnitřní dvůr zámku Bučovice s kašnou v popředí (Samek, B.: Zámek Bučovice. Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště Brno 2003, úvodní strana) ........... 123 Obr. 20 Plán zámku Bučovice z konce 18. století (MZA Brno, fond Velkostatek Bučovice, F 44, Plány bučovického zámku, mapa 789) ........................................................................ 124 111

Obr. 21 Předpokládaná renesanční podoba zámku, včetně předzámčí, zahrady a vodního příkopu od D. Menclové a kol. (Samek, B.: Zámek Bučovice. Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště Brno 2003, s. 20)................................................................... 124 Obr. 22 Keře různorodých tvarů, zámek Bučovice (Vlastní archiv autorky, květen 2012).... 125 Obr. 23 Studna v kruhovém prostoru, zámek Bučovice (Vlastní archiv autorky, květen 2012) ........................................................................................................................................ 125 Obr. 24 Letecký pohled na zámek a zahradu v Doloplazích u Prostějova (http://kucajirka.rajce.idnes.cz/Jedovnice_letecky_2010/ /cit. 2012-08-09/..................... 126 Obr. 25 Antický chrámek v korintském řádu (MZA Brno, fond Rodinný archiv Stommů, G 200, detail zámecké zahrady – antický chrámek, mapy a plány, i. č. 353) .......................... 126 Obr. 26 Hlavní průčelí zámeckého areálu v Doloplazích u Prostějova (Vlastní archiv autorky, duben 2012) .................................................................................................................... 127 Obr. 27 Vodní systém na zámku v Holešově – půdorys Neptunova trojzubce (Hieke, K.: České zámecké parky a jejich dřeviny. Praha 1984, s. 61) ........................................................... 127 Obr. 28 Holešovská zahrada s dominantou Hostýna na obzoru (Hieke, K.: České zámecké parky a jejich dřeviny. Praha 1984, s. 59).......................................................................... 128 Obr. 29 Kolonáda v Kroměříži, Libosad (http://www.kromeriz.eu/gallery/smallphoto/134Kvetna-zahrada.html / cit. 2012-08-09/............................................................................ 128 Obr. 30 Kašna Tritónů v Libosadu, 1691 (Zatloukal, P.: Et in Arcadia Ego. Historické zahrady Kroměříže. Olomouc 2004, s. 32)...................................................................................... 129 Obr. 31 Pstruží nádrž a jahodový kopeček v Libosadu, 1691 (Zatloukal, P.: Et in Arcadia Ego. Historické zahrady Kroměříže. Olomouc 2004, s. 38) ........................................................ 129 Obr. 32 Veduta Kroměříže s parterem před zámkem, 1691 (Zatloukal, P.: Et in Arcadia Ego. Historické zahrady Kroměříže. Olomouc 2004, s. 44) ........................................................ 130 Obr. 33 Chrámek přátelství v Podzámecké zahradě, 1791 – 1800 (Zatloukal, P.: Et in Arcadia Ego. Historické zahrady Kroměříže. Olomouc 2004, s. 75)................................................. 130 Obr. 34 Antické ruiny v Podzámecké zahradě, 1791 – 1800 (Zatloukal, P.: Et in Arcadia Ego. Historické zahrady Kroměříže. Olomouc 2004, s. 80) ........................................................ 131 Obr. 35 Pompejánská kolonáda v Podzámecké zahradě (Kuthan, J.: Aristokratická sídla období klasicismu. Praha 1999, s. 128) ............................................................................. 131 Obr. 36 Lednicko – valtický areál, plánek (Konečný, M.: Lednicko – valtický areál. Unikátní encyklopedie na pokračování. Památky. Plzeň 2005, příloha uprostřed) ........................... 132 Obr. 37 Mědirytina lednického zámku od J. A. Delsenbacha (Charvátová, E.: Lednice. Státní zámek. Brno 1963, s. 20 – 21)........................................................................................... 132 Obr. 38 Dianin chrám (Rendez – vous) (Buk, R.: Lednicko – valtický areál. Krajinou Lichtenštejnů. Český Těšín 2010, nestránkováno) ............................................................. 133 Obr. 39 Kolonáda na Reistně (Kuthan, J.: Aristokratická sídla období klasicismu. Praha 1999, s. 137) .............................................................................................................................. 133 Obr. 40 Obezřetnost (Kordiovský, E.: Antické motivy na valtické Kolonádě. In: Malovaný kraj. Vlastivědný časopis Slovácka a Záhorí. Vydává Okresní kulturní středisko v Břeclavi 2006. Roč. 42., č. 1, s. 24 – 25) ................................................................................................... 134 Obr. 41 Gramatika (Kordiovský, E.: Antické motivy na valtické Kolonádě. In: Malovaný kraj. Vlastivědný časopis Slovácka a Záhorí. Vydává Okresní kulturní středisko v Břeclavi 2006. Roč. 42., č. 1, s. 24 – 25) ................................................................................................... 134

112

Obr. 42 Statečnost (Kordiovský, E.: Antické motivy na valtické Kolonádě. In: Malovaný kraj. Vlastivědný časopis Slovácka a Záhorí. Vydává Okresní kulturní středisko v Břeclavi 2006. Roč. 42., č. 1, s. 24 – 25) ................................................................................................... 135 Obr. 43 Apollonův chrám (http://www.lednicko-valticky-areal.cz/apollonuv-chram.php / cit. 2012-08-09/ ..................................................................................................................... 135 Obr. 44 Chrám Tří Grácií (Buk, R.: Lednicko – valtický areál. Krajinou Lichtenštejnů. Český Těšín 2010, nestránkováno) ............................................................................................. 136 Obr. 45 Půdorys Chrámu Tří Grácií (MZA Brno, fond Lichtenštejnský stavební úřad Lednice, F 115, mapy a plány, mapa 7951, půdorys chrámu Tří Grácií z 1. poloviny 20. století)....... 137 Obr. 46 Současný stav zámeckého parku v Loučné nad Desnou (http://www.loucna-naddesnou.cz/o/zamecky-park-loucna-nad-desnou / cit. 2012-08-09/) .................................. 138 Obr. 47 Socha Amfitríté (Fifková, R.: Zelené perly. Historické zahrady a parky Olomouckého kraje. Olomouc 2008, s. 12).............................................................................................. 138 Obr. 48 Pohled na zámek a část parku s horním rybníkem a sochou Neptuna, akvarel z roku 1930 (Fifková, R.: Zelené perly. Historické zahrady a parky Olomouckého kraje. Olomouc 2008, s. 14) ...................................................................................................................... 139 Obr. 49 Grotta v zámeckém parku z poloviny 19. století na fotografii z 30. let 20. století (Fifková, R.: Zelené perly. Historické zahrady a parky Olomouckého kraje. Olomouc 2008, s. 13) ................................................................................................................................... 139 Obr. 50 Socha Atlanta se skleněnou zeměkoulí (Fifková, R.: Zelené perly. Historické zahrady a parky Olomouckého kraje. Olomouc 2008, s. 14) ........................................................... 140 Obr. 51 Obnova umělé jeskyně grotty (http://www.loucna-nad-desnou.cz/fotogalerie/1rocnik-parkoveho-behu-2011 / cit. 2012-08-09/).............................................................. 140 Obr. 52 Portikus s dórskými sloupy a krytým ochozem, zámek Lysice (Vlastní archiv autorky, červenec 2012) ................................................................................................................ 141 Obr. 53 Grotta, zámek Lysice (Vlastní archiv autorky, červenec 2012); Socha bohyně Flóry uvnitř grotty, zámek Lysice (Vlastní archiv autorky, červenec 2012).................................. 141 Obr. 54 Sousoší Amora a Psýché (Fišerová, L.: Proměny zahrady ve Slavkově. In: Kulhánková, Z. - Fišerová, L.: Sborník příspěvků k teorii, vývoji a tvorbě v krajinářské architektuře a zahradním umění: příspěvků Ústavu zahradní a krajinářské architektury. MZLU Brno 2005, s. 23)................................................................................................................................ 142 Obr. 55 Návrh slavkovské zahrady z roku 1774 (Pacáková – Hošťálková, B., Petrů, J., Riedl, D., Svoboda, A., M.: Zahrady a parky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha 1999, s. 378) ........................................................................................................................................ 143

113

Obrázková příloha

Obr. 1 Muži přinášející kadidlonosný strom z výpravy do země Punt [Strouhal, E.: Život starých Egypťanů. Praha 1989, obrázková příloha uprostřed knihy.]

Obr. 2 Semiramidiny zahrady [Zamarovský, V.: Za sedmi divy světa. Praha 1963, s. 105]

114

Obr. 3 Plán Alexandrie a zahrad nacházejících se za městskou zdí [http://templelandscape.typepad.com/files/gardens-of-greece-from-homeric-toroman-times.pdf/cit. 2012-08-08/]

Obr. 4 Peristyl v Diomedově ville, Pompeje [Fojtíková Z.: Zahrady a parky jako součást obytného a veřejného prostoru ve starověké Itálii. Nezamyslice 2010, s. 65]

115

Obr. 5 Dům mozaikového atria, Herkulaneum [Fojtíková Z.: Zahrady a parky jako součást obytného a veřejného prostoru ve starověké Itálii. Nezamyslice 2010, s. 66]

Obr. 6 Vodní prvky v domě Vettiů, Pompeje [Fojtíková Z.: Zahrady a parky jako součást obytného a veřejného prostoru ve starověké Itálii. Nezamyslice 2010, s. 62]

Obr. 7 Kanopus, Hadriánova villa, Poikilé, Hadriánova villa [Fojtíková Z.: Zahrady a parky jako součást obytného a veřejného prostoru ve starověké Itálii. Nezamyslice 2010, s. 70] 116

Obr. 8 rekonstrukce Porticu Pompeiana, Řím [Fojtíková Z.: Zahrady a parky jako součást obytného a veřejného prostoru ve starověké Itálii. Nezamyslice 2010, s. 69]

117

Obr. 9 Plán kláštera St. Gallen v Reichenau [Pijoan, J.: Dejiny umenia 3. Bratislava 1988, s. 215]

118

Obr. 10 Křížová chodba katedrály v Gerone s kašnou, Španělsko [Pijoan, J.: Dejiny umenia 3. Bratislava 1988, s. 277]

Obr. 11 Typ středověké zahrady hortus conclusus [Horký, J.: Krajina, zeleň a voda v práci architekta. Praha 1984, s. 15]

119

Obr. 12 Středověká hradní zahrada (Mareček, J.: Zahrada. Praha 1992, s. 5)

Obr. 13 Část zahrad ve Versailles, současnost (http://vanessachantalparadis.blog.cz/1204/vanessa-se-zucastni-chanel-fashion-show-veversailles /cit. 2012 - 08 - 08/

120

Obr. 14 Letohrádek královny Anny (http://www.cestovatel.cz/clanky/prazske-zahradyzastaveni-sedme-prstenec-zahrad-kolem-prazskeho-hradu-kralovska-zahrada/galerie/cestkralovska-z-015-letohradek-kralovny-anny / cit. 2012-08-09/

Obr. 15 Půdorys Valdštejnské zahrady v Praze z 1. poloviny 18. století (Dokoupil, Z.: Historické zahrady v Čechách a na Moravě. Praha 1957, s. 21. 121

Obr. 16 Zřízení vodovodního potrubí na zámku (MZA Brno, fond Velkostatek Brodek u Prostějova, F 42, kart. 67, sign. Ja – c, plán 239.

Obr. 17 vlevo Dekorativní bazén uprostřed zámeckého čestného dvora, 19. století (MZA Brno, fond Velkostatek Brodek u Prostějova, F 42, kart. 67, plán 239); vpravo Pohled na čestný dvůr a na park z přelomu 19. a 20. století (Žondrová, K.: Brodecký zámek

a hrabata Kálnoky. Prostějov 2004. Středoškolská odborná činnost, obor historie, obrázková příloha)

122

Obr. 18 Zámek Bučovice z východní strany (Vlastní archiv autorky, květen 2012)

Obr. 19 Vnitřní dvůr zámku Bučovice s kašnou v popředí (Samek, B.: Zámek Bučovice. Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště Brno 2003, úvodní strana) 123

Obr. 20 Plán zámku Bučovice z konce 18. století (MZA Brno, fond Velkostatek Bučovice, F 44, Plány bučovického zámku, mapa 789)

Obr. 21 Předpokládaná renesanční podoba zámku, včetně předzámčí, zahrady a vodního příkopu od D. Menclové a kol. (Samek, B.: Zámek Bučovice. Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště Brno 2003, s. 20)

124

Obr. 22 Keře různorodých tvarů, zámek Bučovice (Vlastní archiv autorky, květen 2012)

Obr. 23 Studna v kruhovém prostoru, zámek Bučovice (Vlastní archiv autorky, květen 2012) 125

Obr. 24 Letecký pohled na zámek a zahradu v Doloplazích u Prostějova (http://kucajirka.rajce.idnes.cz/Jedovnice_letecky_2010/ /cit. 2012-08-09/

Obr. 25 Antický chrámek v korintském řádu (MZA Brno, fond Rodinný archiv Stommů, G 200, detail zámecké zahrady – antický chrámek, mapy a plány, i. č. 353) 126

Obr. 26 Hlavní průčelí zámeckého areálu v Doloplazích u Prostějova (Vlastní archiv autorky, duben 2012)

Obr. 27 Vodní systém na zámku v Holešově – půdorys Neptunova trojzubce (Hieke, K.: České zámecké parky a jejich dřeviny. Praha 1984, s. 61) 127

Obr. 28 Holešovská zahrada s dominantou Hostýna na obzoru (Hieke, K.: České zámecké parky a jejich dřeviny. Praha 1984, s. 59)

Obr. 29 Kolonáda v Kroměříži, Libosad (http://www.kromeriz.eu/gallery/smallphoto/134Kvetna-zahrada.html / cit. 2012-08-09/

128

Obr. 30 Kašna Tritónů v Libosadu, 1691 (Zatloukal, P.: Et in Arcadia Ego. Historické zahrady Kroměříže. Olomouc 2004, s. 32)

Obr. 31 Pstruží nádrž a jahodový kopeček v Libosadu, 1691 (Zatloukal, P.: Et in Arcadia Ego. Historické zahrady Kroměříže. Olomouc 2004, s. 38)

129

Obr. 32 Veduta Kroměříže s parterem před zámkem, 1691 (Zatloukal, P.: Et in Arcadia Ego. Historické zahrady Kroměříže. Olomouc 2004, s. 44)

Obr. 33 Chrámek přátelství v Podzámecké zahradě, 1791 – 1800 (Zatloukal, P.: Et in Arcadia Ego. Historické zahrady Kroměříže. Olomouc 2004, s. 75) 130

Obr. 34 Antické ruiny v Podzámecké zahradě, 1791 – 1800 (Zatloukal, P.: Et in Arcadia Ego. Historické zahrady Kroměříže. Olomouc 2004, s. 80)

Obr. 35 Pompejánská kolonáda v Podzámecké zahradě (Kuthan, J.: Aristokratická sídla období klasicismu. Praha 1999, s. 128) 131

Obr. 36 Lednicko – valtický areál, plánek (Konečný, M.: Lednicko – valtický areál. Unikátní encyklopedie na pokračování. Památky. Plzeň 2005, příloha uprostřed)

Obr. 37 Mědirytina lednického zámku od J. A. Delsenbacha (Charvátová, E.: Lednice. Státní zámek. Brno 1963, s. 20 – 21) 132

Obr. 38 Dianin chrám (Rendez – vous) (Buk, R.: Lednicko – valtický areál. Krajinou Lichtenštejnů. Český Těšín 2010, nestránkováno)

Obr. 39 Kolonáda na Reistně (Kuthan, J.: Aristokratická sídla období klasicismu. Praha 1999, s. 137) 133

Obr. 40 Obezřetnost (Kordiovský, E.: Antické motivy na valtické Kolonádě. In: Malovaný kraj. Vlastivědný časopis Slovácka a Záhorí. Vydává Okresní kulturní středisko v Břeclavi 2006. Roč. 42., č. 1, s. 24 – 25)

Obr. 41 Gramatika (Kordiovský, E.: Antické motivy na valtické Kolonádě. In: Malovaný kraj. Vlastivědný časopis Slovácka a Záhorí. Vydává Okresní kulturní středisko v Břeclavi 2006. Roč. 42., č. 1, s. 24 – 25) 134

Obr. 42 Statečnost (Kordiovský, E.: Antické motivy na valtické Kolonádě. In: Malovaný kraj. Vlastivědný časopis Slovácka a Záhorí. Vydává Okresní kulturní středisko v Břeclavi 2006. Roč. 42., č. 1, s. 24 – 25)

Obr. 43 Apollonův chrám (http://www.lednicko-valticky-areal.cz/apollonuv-chram.php / cit. 2012-08-09/

135

Tři Grácie

Obr. 44 Chrám Tří Grácií (Buk, R.: Lednicko – valtický areál. Krajinou Lichtenštejnů. Český Těšín 2010, nestránkováno)

136

Obr. 45 Půdorys Chrámu Tří Grácií (MZA Brno, fond Lichtenštejnský stavební úřad Lednice, F 115, mapy a plány, mapa 7951, půdorys chrámu Tří Grácií z 1. poloviny 20. století)

137

Obr. 46 Současný stav zámeckého parku v Loučné nad Desnou (http://www.loucna-naddesnou.cz/o/zamecky-park-loucna-nad-desnou / cit. 2012-08-09/)

Obr. 47 Socha Amfitríté (Fifková, R.: Zelené perly. Historické zahrady a parky Olomouckého kraje. Olomouc 2008, s. 12)

138

Obr. 48 Pohled na zámek a část parku s horním rybníkem a sochou Neptuna, akvarel z roku 1930 (Fifková, R.: Zelené perly. Historické zahrady a parky Olomouckého kraje. Olomouc 2008, s. 14)

Obr. 49 Grotta v zámeckém parku z poloviny 19. století na fotografii z 30. let 20. století (Fifková, R.: Zelené perly. Historické zahrady a parky Olomouckého kraje. Olomouc 2008, s. 13) 139

Obr. 50 Socha Atlanta se skleněnou zeměkoulí (Fifková, R.: Zelené perly. Historické zahrady a parky Olomouckého kraje. Olomouc 2008, s. 14)

Obr. 51 Obnova umělé jeskyně grotty (http://www.loucna-nad-desnou.cz/fotogalerie/1rocnik-parkoveho-behu-2011 / cit. 2012-08-09/) 140

Obr. 52 Portikus s dórskými sloupy a krytým ochozem, zámek Lysice (Vlastní archiv autorky, červenec 2012)

Obr. 53 Grotta, zámek Lysice (Vlastní archiv autorky, červenec 2012); Socha bohyně Flóry uvnitř grotty, zámek Lysice (Vlastní archiv autorky, červenec 2012)

141

Obr. 54 Sousoší Amora a Psýché (Fišerová, L.: Proměny zahrady ve Slavkově. In: Kulhánková, Z. - Fišerová, L.: Sborník příspěvků k teorii, vývoji a tvorbě v krajinářské architektuře a zahradním umění: příspěvků Ústavu zahradní a krajinářské architektury. MZLU Brno 2005, s. 23)

142

Obr. 55 Návrh slavkovské zahrady z roku 1774 (Pacáková – Hošťálková, B., Petrů, J., Riedl, D., Svoboda, A., M.: Zahrady a parky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha 1999, s. 378)

143