Ústav hudební vědy, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, Arna Nováka 1, 602 00 Brno Obor: Sdružená uměnovědná studia
Autor práce: Ladislav Bílý DiS.
Record labely, netlabely a produkce zaměřená na elektronickou taneční hudbu (zamyšlení nad jejich funkcí, vztahy a významem)
Esej zadal: doc. PhDr. Mikuláš Bek, Ph.D. Datum vyhotovení práce: 29. prosince 2005
Již delší dobu se zajímám o elektronickou taneční hudbu, která u mne vyústila až
v příjemnou závislost. Mám zájem o to, aby se tato zjevně mladá, ale již přes deset let
pokročilá hudba neustále vyvíjela či byla představována veřejnosti v širším měřítku, než
doposud. Proto se aktivně věnuji psaní článků na hudební server futurebeat.cz a čerpám hudební novinky. Můj konkrétní záběr je už delší dobu hlavně na styl minimal, který mne
uchvátil a dává mi prostor k sebevyjádření – momentálně hraní hudby lidem, která mě
oslovuje. Proto v práci uvádím za různými příklady jména osob, které holdují hlavně tomuto stylu. Sice se hraní z vinylových desek věnuji teprve necelého čtvrt roku, ale elektronickou hudbu jsem poznal už kolem 17 let. Postupným procházením poslechu všemožných stylů, u
kterých nebudu zacházet do podrobností, ale shrnu pod základní pojmy techno a house hudby, které mají svůj vznik v USA (Detroit a Chicago), jsem se dostal právě k onomu kouzelnému
slůvku „minimal“ a nakonec tedy i poznání „vinylové desky“. Podrobnou a výtečnou charakteristiku
vývoje
elektronické
http://www.di.fm/edmguide/edmguide.html.
hudby
lze
nalézt
na
adrese
V tomto eseji se chci pokusit zamyslet nad současným trendem hraní elektronické
hudby z vinylových desek – čili hlavně jejich pořizováním na record labelech a na druhé
straně nezaostáváním digitálního vývoje a nabídky podobné hudby na netlabelech a distribučních místech k prodeji mp3 formátu nahrávek na internetu. Z tohoto se odvíjí
otázky typu: jaká je dostupnost nahrávek a zájem ze strany sociální skupiny, kterou analyzuji
a popíši i z vlastní zkušenosti. Dále jaký je mezi těmito dvěma druhy labelů rozdíl, jaké pro a
proti mají a jejich funkce. Další otázkou, která mě provokuje, je životnost record labelů do budoucnosti. Otázky položené v úvodu se pokusím osvětlit u jednotlivých pojmů, které jsem si vymezil.
Record label – označení vytvořené společnostmi, které se specializují ve tvorbě,
distribuci, propagaci a tak i následovně podpory audio a video nahrávek v rozličných formátech zahrnujících kompaktní disk - CD, vinyl – LP či EP, DVD nebo již méně využívané kazety. Tyto společnosti (v této práci zaměřeno na ty, které rozvíjí a sdružují producenty elektronické hudby) plní funkci nabídky hudby DJské komunitě, ale i skalním
fanouškům, kteří mají dále možnost ji šířit velkému okruhu posluchačů. K prodeji hudebního materiálu record labelů dochází často díky distribucím, které sdružují více těchto labelů – příkladem je Kompakt (www.kompakt-net.de). V české republice je mnohdy výhodné
nechávat si objednávat od velkých distribucí prostřednictvím malých record shopů (www.vinyl.cz, www.nula2.cz, www.dj33.cz, www.okmarkt.cz, www.umerkura.cz aj.)
Netlabel – také online label, web label nebo mp3 label, označuje bezplatnou distribuci
hudby v digitálním zvukovém formátu (převážně mp3 nebo ogg). Netlabely mají podobu
internetových stránek, které vznikají z podnětu sdružovat převážně mladé producenty elektronické hudby a vyjadřovat se tak pomocí několika vyhraněných stylů či podobnými zvuky, kterými je vždy daný netlabel charakteristický a odlišný od jiných. Výhodou je právě
internet, který nabízí možnost komunikace na dálku a spolupráce producentů z různých zemí. Ti se totiž mnohdy nemusí ani potkat, ale přesto tvoří a vydávají hudbu na netlabelu, který je
spojuje. Snahu o spojování hudebního smýšlení lidí z různých světových oblastí považuji za přívětivý krok k rozvoji nejen elektronické hudby.
Kromě netlabelů, jsou finančně podmíněnou, ale pohodlnou stranou internetového
šíření hudby distribuce digitálních nahrávek prostřednictvím placeného formátu mp3 v kvalitě 320 kbps. Toto je nový fenomén, kterým lze také obchodovat s hudbou. Zhruba
kolem roku 2003 se objevilo hned několik společností, které každému po zaplacení poplatku umožní legálně si stáhnout skladbu případně celé album z internetu. Až dosud ovšem chyběla
služba, která by byla zaměřena speciálně na DJe a na příznivce kvalitní elektronické hudby
(která vychází pod oficiálními record labely v podobě gramofonových desek). To se v průbehu roku 2004 změnilo, kdy odstartoval nový internetový projekt s názvem Beatport.
Šéf Beatportu Jonas Tempel projekt komentuje v článku časopisu Xmag takto: "Myslíme si, že
budoucnost propagace a distribuce skladeb je v internetu. Posílání vinylů poštou se už v
dohledné době stane minulostí. Všechno se prostřednictvím takovéto download služby velmi urychlí. Nějaká skladba bude uvolněna do prodeje a pár minut poté už jí bude moci DJ zahrát ve svém setu.." Vinylová kultura dle mého názoru nezanikne tak brzy – pořád má spousty
fanoušků (hraní z vinylů je kultem), ale jednou tomu tak bude. Hraní přes gramofony se digitalizuje a objevuje se například Final Scratch – kdy je možné pomocí tohoto přístroje propojit počítač s gramofony a na speciálních deskách s časovým kódem hrát, aniž by si dj
musel pracně shánět řadu klasických vinylů. Existuje řada dalších distribucí na internetu, ale jmenoval bych především Kompakt (www.kompakt-net.de). Tyto weby nabízí elegantní alternativu k ostatním druhům digitálního šíření hudby za celkem nízké a přijatelné ceny, než
klasické record labely. Jejich výhodou je mnohem větší dostupnost a cenová výhodnost nahrávek.
Pojem DJ, který jsem použil v předchozím odstavci, je určitě každému mladému
člověku známý. Tento člověk se snaží mixovat různé nahrávky do sebe na tzv. parties, open
airech či jiných akcích v klubech nebo otevřených prostranstvích, jehož výsledkem je tzv. set. Nebudu zabíhat do krajních podrobností a stylů, které jsou velmi rozmanité – každý dj si
vybírá a prezentuje hudbu podle svých chutí – některé sety mají obsahovat myšlenku, jiné
jsou bez nápadu a další zase mají pouze bavit a vytvořit zvukovou kulisu nějakého podniku. Vše záleží na šikovnosti a nápaditosti poskládat set z vybraných skladeb. A právě poslední
věta vybíhá vstříc record labelům, netlabelům a distribucím na internetu, kde se předkládájí skladby producentů z celého světa.
Do sociální skupiny příznivců elektronické hudby, kteří působí na posluchače, bych
mohl zařadit také producenty, ale i ty, kteří hrají živě tzv. live acts. Producenti používající
různé přístroje (samplery, syntezátory, efektory, klávesy, počítač) pomocí kterých buď
komponují elektronickou hudbu, a nebo ji živě podávají v klubech a různých hudebních událostech. Ty mohou být spojeny s vizuálním uměním – visual performance - další možnost představování elektronické hudby – spojení se zrakovým vjemem.
Tato sociální skupina (DJ’s, producenti či live-acts) je ovlivněna možnostmi, které
jsou jim nabízeny. V procesu sociální interakce působí na jedné straně producent a na druhé
ten, který si jeho hudbu koupí s cílem reprodukovat ji veřejnosti. Prostředníkem tohoto sociálního vztahu je právě distribuční síť, která uskutečňuje prodej hudby z record labelů (nebo online mp3 distribuce). Logické je, že pro přežití tohoto stavu je důležitá motivace do
budoucnosti, která je mnohdy finanční – producent dostane možnost vydat svoji hudbu buď na record labelu či distribuci přes internet a těží z prodeje vinylových desek nebo mp3
skladeb. Následovně investuje do další tvorby. Tento vztah může na jedné straně podporovat a rozvíjet myšlenky autora, ale také klamat a měnit vztah k elektronické hudbě tak, že dojde ke
ztrátě kvality další produkce a jedno slavné jméno vystřídá nové. Závislost na výdělku
z hudební tvorby může brzdit svobodu vyvíjení tvůrčí aktivity a tak kvalita upadá. Celé toto tvrzení je samozřejmě individuální a proměnlivé (přirozený osobní růst a výdrž) a netýká se jen této sociální skupiny kolem elektronické taneční hudby. Za dobu mého poznávání a
aktivního zájmu o elektronickou hudbu se mi ale potvrdila spousta výjimečných producentů, kteří ani po několika letech nepřestávají udivovat a nudit svojí hudební produkcí (známý kanaďan Richie Hawtin a majitel record labelu – www.m-nus.com).
Právě sociální fakt, že existuje stále spousta producentů, kteří nejsou závislí na
financích z prodaných vinylových desek a jejich hudební tvorba viditelně neupadá, mohu
odůvodnit tím, že mnoho z nich vydává své skladby i na výše zmiňovaných nevýdělečných netlabelech. Osobně to vnímám jako pozitivum a motivaci pro mladé začínající producenty.
Netlabel je také výhodnou a sledovanou pozicí majitelů různých klasických record labelů, kteří na nich hledají nové talenty.
Fenomén, který ospravedlňuje svobodu tvorby a tak trochu dává šanci začínajícím
skladatelům a zájemcům o elektronickou hudbu, je právě netlabel. Jak již bylo v úvodu řečeno, díky němu vzniká nová komunita sklaních fanoušků elektronické hudby, kteří například nemohou prezentovat své nápady a myšlenky tím, že založí record label, který by
byli nuceni finančně spravovat. Mnohdy netlabely nepostrádají snahu o zamyšlení nad ekologickými problémy světa nebo filozofickým rozjímáním a užívají hudbu jako jazyk
(netlabely jako www.stadtgruenlabel.net - zakladatel a producent Martin Donath, www.standard-music.net - Saša Vojvodič, www.2063music.de, aj.). Toto nezávislé
volnomyšlenkářství stojí na jedné straně komunikačního procesu, ve kterém si klade za cíl získat zpětnou vazbu od posluchače a ne jen pobavit hudbou při tanci či poslechu.
Pozici popisované sociální skupiny uvedené v textu práce mám tu čest poznávat
neustále (díky aktivnímu věnování se djingu a produkování viz úvodní odstavec) a tak si utvářet svůj vlastní názor. Elektronická scéna je již velice širokým pojmem, který by si
zasloužil větší prostor pro vyjádření, i když je to stále relativně undergroundová záležitost (vnímaje větší vliv komerce vůči veřejnosti). Pro mne osobně je už ale důležitý jediný článek, který jsem si z ní vybral a to styl zaobírající se minimalistickou taneční hudbou. Proto se můj
okruh vnímání elektronické hudby koncentruje pouze tímto směrem, ale to by bylo na
zamyšlení do jiné práce. Pokusil jsem se především o jakési zmapování a fungování vztahů v předávání elektronické hudby veřejnosti.
Závěrem bych si dovolil tvrdit, že je elektronická scéna plná nadšenců, což člověk
odhalí na samotných skladbách a vůbec touze vytvářet nějaké další hodnoty do budoucna.
