VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ BRNO UNIVERSITY OF TECHNOLOGY
FAKULTA VÝTVARNÝCH UMĚNÍ FACULTY OF FINE ART ATELIÉR GRAFICKÝ DESIGN 1 STUDIO GRAPHIC DESIGN 1
REALIZACE SÉRIE PŘEDNÁŠEK, WORKSHOPŮ A TIŠTĚNÉHO SBORNÍKU REALIZATION OF SERIES OF LECTURES, WORKSHOPS AND PRINTED READER
DIPLOMOVÁ PRÁCE DIPLOMA THESIS
AUTOR PRÁCE
BcA. ALENA GRATIASOVÁ
AUTHOR
VEDOUCÍ PRÁCE
Mgr. Art. ŽANETA DRGOVÁ
SUPERVISOR
OPONENT PRÁCE OPPONENT BRNO 2015
Mgr. Ondřej Chrobák
DOKUMENTACE VŠKP OBSAH: OBRAZOVÁ ČÁST TEXTOVÁ ČÁST (PÍSEMNÁ OBHAJOBA)
s. 3 – 5 s. 6 – 9
OBRAZOVÁ ČÁST
K obhajobe bylo předlozeno nekolik vytisku autorske knihy s názvem Čtení, psaní, design v kompletni graficke uprave.
Čtení, psaní, design – knizni blok autorske knihy, digitálni tisk, formát 22 x 29 cm, 2015
TEXTOVÁ ČÁST (PÍSEMNÁ OBHAJOBA)
Publikace Čtení, psaní a design vznikla v reakci na absenci oborovych předmetu na Fakulte vytvarnych umeni VUT v Brne (dále jen FaVU) a je vysledkem stejnojmenneho projektu, ktery probehl v prubehu akademickeho roku 2014/2015 v Atelieru grafickeho designu 1 FaVU (dále jen AGD1). V prubehu dvou semestru do AGD1, na základe pozváni zavitala trojice odborniku zabyvajicich se ruznymi aspekty grafickeho designu. Hoste se ujali tematicky zameřenych workshopu a přednášek. Behem realizace projektu byly vysledky akci představovány formou vystav v brnenske Galerii TIC a na záver byly shrnuty v knizni publikaci. Projekt je motivován snahou upozornit na potřebu zavedeni odbornych předmetu do vyukoveho plánu a usnadnit studentum grafickeho designu snazši přistup k oborovym znalostem. Osobni motivaci bylo vyzkoušet si roli manazera, editora a designera v organizačne náročnem projektu, moznost spolupráce se zajimavymi osobnostmi z prostředi designerske komunity a v neposledni řade take osobni rozvoj spjaty s načerpánim velkeho mnozstvi znalosti z daneho oboru. Zadáni a ukoly, ktere studenti AGD1 řeši, často přesahuji bezny rámec školniho cvičeni. Od studentu je vyzadována dukladná analyza zadáni, zkoumáni adekvátni formy a vyuziti vhodnych medii, stejne jako definováni konceptu a hranic vlastni práce. Diskutován je předevšim samotny proces a kriticky pohled na zadáni a dbá se take na duslednou dokumentaci projektu. Timto přistupem je koncepce AGD1 srovnatelná s řadou zahraničnich designerskych škol. Současny trend ve vzdeláváni klade duraz předevšim na schopnost kriticke reflexe. Vzdeláváni v oborech design/umeni je v posledni dobe s pojmem kritická reflexe často spojováno. Tato vyuková metoda je odpovedi na stále se stirajici hranice mezi umenim a designem. Ideou metody „design thinking” (schopnosti kriticky reagovat na zadáni) je jeji přenositelnost napřič ruznymi obory. Designer by v tom připade mel byt schopny z pozice „univerzálniho myslitele“ vyhodnotit situaci a nabidnout adekvátni řešeni dane situace. Pokud vezmeme v uvahu vyše uvedene pozadavky kladene na studenta, jak by tedy mela vlastni vyuka vypadat? Umelec a designer Stuart Bailey, člen vytvarne skupiny Dexter Sinister, vymezuje v článku Towards a Critical Faculty publikovanem ve stejnojmennem sborniku z roku 2007 současny trend vzdeláváni vuči modernistickemu modelu školy Bauhaus. Bailey přitom vycházi ze tři základnich paradigmat vzdelávacich modelu umeleckych škol: ACADEMY, BAUHAUS a CONTEMPORARY, ktere definoval belgicky profesor teorie moderniho a současneho umeni Thierry de Duve. Model ACADEMY představuje obdobi předmoderni společnosti, tedy eru před prvni svetovou válkou. Metoda vyuky je zalozená na rozvoji osobniho talentu za vyuziti techniky nápodoby. Tuto metodu bychom mohli shrnout jako talent–technika–nápodoba. Model BAUHAUS zastupuje obdobi meziválečne moderny. Podle Duveho je metoda bauhausovske vyuky zalozena na rozvijeni kreativity napřič všemi disciplinami a klade duraz na zkoumáni formy, novátorstvi a jinakost. Přistup bychom mohli shrnout hesly kreativita–medium–invence. Nejzajimavejši je pro nás definice modelu CONTEMPORARY. Podle Duveho aktuálne převládajici model edukace CONTEMPORARY na rozdil od předchozich dvou dosud nedošel ke komplexnim zmenám v samotnem školstvi. Misto toho se snazi sve metody naroubovat na dnes nevyhovujici system, ktery přetrvává z modelu BAUHAUS. Dnes by mel ve škole student ziskat jeden rámcovy přistup (zpusob myšleni), ktery je mozne aplikovat na všechny discipliny. Tento zpusob myšleni se student uči vyuzivat prostřednictvim praxe, kde je rozebrán na konkretnich připadech. Pro model CONTEMPORARY jsou přiznačná substantiva přistup–praxe–dekonstrukce. Bailey dále docházi k záveru, ze pokud hranice mezi umelecko-designerskymi disciplinami jiz nebudou existovat (nebudou rozpoznatelne), a v připade, ze základnimi nástroji vyuky budou
přistup–praxe–dekonstrukce, je třeba přehodnotit povahu nástroju i dovednosti, kterym budou studenti vyučováni. Jakkoli triviálne to muze znit, myšleni je jak nástrojem, tak dovednosti. Vyhodami plynoucimi z modelu CONTEMPORARY tak nemusi byt pouze usnadneni přechodu a komunikace mezi prolinajicimi se disciplinami (jak fyzicke, tak byrokraticke povahy), ale take začleneni společenskych ved (filozofie, sociologie, kulturni studia) do vyuky. Co je potenciálnim přinosem metody zalozene na kriticke reflexi? Z textu Stuarta Baileyho vyplyvá následujici: „Rozvoj progresivní reflexivity – učení studentů sledovat praxi zevnitř i z vně – podporuje schopnost předvídat možné nástrahy a jejich důsledky. Proto při vstupu do profesní praxe, průmyslu, trhu, akademického nebo jakéhokoli jiného prostředí po studiu, by měli být studenti přinejmenším schopni ptát se zda: chtějí aby/by měli/by neměli přijímají/zpochybňují/odmítají zastávají oblast umění a designu/průmyslu/trhu/akademie.” Bailey apeluje na zavedeni předmetu společenskych ved a oborovych předmetu na počátku bakalářskeho programu, aby bylo studentum umozneno sofistikovanejši chápáni kultury a načerpane teoreticke znalosti meli šanci proniknout do prakticke činnosti. Podle Baileyho by tento model mohl byt realizován řadou zpusobu. Jako jednu z moznosti navrhuje např. zavest metodu kriticke reflexe jako hlavni obor, doplneny oborovymi předmety a praktickou vyukou. Dalši moznosti je vyučovat tento předmet paralelne jako protipól k prakticke vyuce, a nebo jej zavest v rámci celeho oddeleni a doplnit ho o volitelne předmety v podobe workshopu a prakticke vyuky. Na tyto závery jsem navázala vlastnim projektem, ktery jsem rozdelila do dvou části – vyzkumne a prakticke. Vyzkumná část se venovala vyhledáváni a vyhodnocováni učebnich plánu českych i zahraničnich škol, ktere se zabyvaji grafickym designem nebo přibuznymi obory (např. Ecal School Cantonal D'art De Lausanne, Koninklijke Academie van Beeldende Kunsten, Yale School of Art, Hochschule für Grafik und Buchkunst Leipzig, Ostravská univerzita v Ostrave, Vysoká škola umeleckoprumyslová v Praze). Zameřila jsem se přitom na dva kličove aspekty: jake druhy předmetu jsou na školách vyučovány (co je jejich náplni, jake jsou jejich cile, atd.) a jakym zpusobem jsou do vyuky zapojeny. Na základe vyzkumu jsem vydefinovala tři základni okruhy: Text (teorie, metodika), Obraz (studia vizuálni kultury), Písmo (typografie a jeji společensko-historicky kontext), ktere se staly hlavnimi kapitolami knihy. Tato temata jsem zmapovala prostřednictvim dostupne literatury. Zároveň jsem k projektu přizvala Kateřinu Přidalovou, editorku Designreaderu, webove databáze textu o designu, aby zhodnotila vyber temat a přinos rešerši z pohledu teoretika. S ohledem na zvolene tema jsem oslovila tři odborniky, aby na kapitolách participovali: Kateřinu Přidalovou (Text), vytvarneho umelce a grafickeho designera Jana Broze (Obraz) a kulturologa a typografa Jana Čumlivskeho (Typografie). Kazdeho z oslovenych jsem pozádala o nastudováni dostupnych tematickych materiálu, ktere pote zohlednili při psani odbornych eseji a při připrave zadáni workshopu. Cilem bylo uvest vše do kontextu a teoretickeho rámce. Takto zpracovane kapitoly – Text, Obraz, Písmo – spolu s předmluvou, uvodem a slovnikem pojmu tvoři obsahovou náplň publikace. Předmluva krátce shrnuje motivace projektu, vysvetluje strukturu knihy a představuje spoluautory kapitol. Jak jsem jiz zminila, kazdá z kapitol (Text, Obraz, Typografie) byla vybranymi autory (Kateřinou Přidalovou, Janem Brozem, Janem Čumlivskim) vypracována ve třech částech (Čtení, Psaní, Design). Tato metoda je inspirována knihou Design/writing/research designeru a teoretiku Ellen Lupton a Abotta Millera, jejichz vyzkum jsem prostřednictvim kapitol Text, Obraz a Písmo uvedla v praxi. Z tohoto duvodu jsem s laskavym svolenim Ellen Lupton jako uvodni text knihy pouzila jeji esej Visual Language, která je součásti publikace Design/writing/research.
Kapitola Text je venovaná ruznym metodám práce s informacemi, jejich třideni a vyhodnocováni. Kateřina Přidalová připravila pro studenty AGD1 workshop s názvem 26. Bienále grafického designu v textech. Zadáni vzniklo v reakci na vyrok autoru studie Off white paper, 2014: „Uvádíme však pouze data, nevysvětlujeme je. Je na čtenářích, co si z toho všeho vyvodí.” Úkolem studentu bylo zmapovat a přečist všechny dostupne materiály, ktere byly vydány v prubehu Bienále Brno 2014: „Vycházejte z toho, co jste viděli a z textů v novinách, katalogu, případně z dalších publikací např. z OFF programu nebo ze studie Off white paper (případně si doplňte či dohledejte cokoli dalšího). Přečtěte si doprovodné texty a snažte se najít problém, otázku, souvislost či disproporci. Konfrontujte poznatky z textů s tím, co jste na Bienále viděli, slyšeli, zažili. Co jste se dozvěděli o tématu? Věnujte pozornost nejen sdělení a významu textů, ale rovněž kontextu, ve kterém promlouvají – způsobu jak, jsou psané, pro koho jsou určené a jaký je celkový koncept publikací, včetně designu.” Tema, ktere studenta zaujalo, mel následne formulovat v uvaze a v posledni části workshopu jej převest do vizuálni formy: „Přeložte vaše slova, názory do vizuálního jazyka, informace zjednodušte, souvisle organizujte. Snažte se úvahy a poznatky vizualizovat, vytvořte jakousi mapu problematiky vzdělávání v grafickém designu, text strukturujte, doplňte ilustracemi, grafy, tabulkami nebo vytvořte informační brožuru, v podstatě cokoli, co uznáte za vhodné. Edukativně, formát volný.” Kapitola Obraz se zabyvá studii vizuálni kultury. Celodenni workshop s názvem Proporcionalita začal přednáškou Jana Broze. Tematem přednášky byly mezioborove přesahy grafickeho designu a umeni. Odprezentovánim připadove studie newyorskeho grafickeho studia PWR a praci vytvarneho umelce Bena Schumachera pusobiciho rovnez v New Yorku, představil Jan Broz ruzne přistupy k vizualizaci informaci. Na toto tema navázal zadánim workshopu, jez znelo: „Vyber si téma / příběh / problematiku, která/é tě upřímně zajímá. Téma nastuduj, zpracuj informace a vizualizuj je do podoby objektu z připraveného materiálu. V jednom odpoledni vytvoř z lepenkové plochy před sebou hodnotu.” Kapitola Písmo se zabyvá typografii jako zpusobem uvazováni. Workshop s názvem Tvar ideologie připravil kulturolog a typograf Jan Čumlivksi. V rozhovoru prubeh workshopu komentoval slovy: „Celodenní workshop začal testem válečného vybavení z doby II. světové války – dvě disciplíny: tanky, automatické palné zbraně. Úkolem účastníků bylo identifikovat jednotlivé zbraně (tanky a samopaly) a především poznat, kde byly vyrobeny (Velká Británie, Německo, Spojené státy americké, Itálie, Sovětský svaz a bonusové Finsko). To se nikomu se stoprocentní úspěšností nepodařilo. Cílem testu bylo představit výjevy a fakta, které kvůli nedostatku informací nedokážeme identifikovat a tuto skutečnost vztáhnout na situaci při zkoumání vztahu písma a identity. Následovala první část přednášky, která se věnovala školnímu písmu, psanému písmu a proměně písma v Českých zemích. Zadáním prvního úkolu bylo přesázet informační štítek o složení z jakékoli potraviny v libovolné fraktuře. Rozměry štítků byly zhruba 2 na 3 cm, a fraktury, kterými účastníci sázeli, nebyly – až na výjimky – lokalizované pro středoevropské jazyky. Cílem prvního úkolu bylo ukázat, že fraktura je písmo jako každé jiné a má svá slabá a silná místa. Při výrazném zmenšení v některých případech dokonce vynikla i její relativně dobrá čitelnost. Druhá část přednášky pojednávala o vizuální identitě nacistického Německa, fašistické Itálie a Sovětského svazu (v letech 1920–1945). Druhým úkolem bylo vytvořit nouzovou bankovku / platidlo – což byl častý jev po světové hospodářské krizi na konci 20. let, která je významně spojována s politickými a sociálními poryvy v Německu i v Itálii a koneckonců i v ČSR. Druhý úkol byl volnější a jeho výsledkem mělo být spíše uvažování o / v situaci, která stála před krizemi identit evropských národů před / po / za II. světové války. Jeho smyslem bylo ukázat, že kontext určuje význam a smysl písma, které je samo o sobě významově neutrální.”
Vyše vydefinovanou strukturu jsem zohlednila take v grafickem řešeni knihy. Knihu jsem zpracovala tak, aby byla co nejpřehlednejši a čtenář se v ni snadno orientoval i při dalši manipulaci. Předpokládám, ze bude dále slouzit jako studijni materiál a čtenář se k ni bude vracet spiše jako ke slovniku pojmu nebo ke zdroji odkazu k dalšim informacim. Formát jsem přizpusobila textovemu obsahu i druhu obrazove přilohy. Základni grid je slozen ze tři sloupcu, ktere variabilne vyuzivám. V části Čtení a Design jsem sazebni obrazec rozdelila na tři sloupce. V části Psaní jsem kladla duraz předevšim na čitelnost, proto jsem grid rozdelila na dva a jeden sloupec pro popisky. Popisky a obrázky jsem umistila tak, aby bylo čteni plynule a vše na sebe intuitivne navazovalo. Zvoleny formát mi umoznil pracovat s optimálni delkou textoveho řádku, ktery je pohodlny pro čteni. V sazbe jsem kladla duraz předevšim na čitelnost. Pouzila jsem vyrazne nadpisy ve vetšim stupni pisma. Zvolila jsem kombinaci pisem Akkurat (grotesk) a Stenley (antikva). Dynamická antikva Stenley s vyraznymi serify vyniká skvelou čitelnosti a ve vetšich velikostech nabizi take zajimave graficke momenty řešeni jednotlivych pismovych znaku. Z toho duvodu jsem pismo pouzila v základni sazbe a v předelovych listech, kde vynikne jeho kresba. Pro popisky, poznámkovy aparát a slovnik pojmu jsem zvolila bezserifove pismo Akkurat, ktere je dobře čitelne i v malem stupni a neutrálni kresbou liter nenarušuje sazbu. Vazba je šitá v mekkem obalu (V4). Kniha je přijemná na manipulaci, je mozne ji dobře rozevirat a zároveň je velmi odolná. Jemne zabarveny papir neunavuje oko při čteni. Diky vetšimu formátu jsem mohla zvolit i vyšši gramáz papiru, a to předevšim s ohledem na opacitu a tisk fotoreprodukci. Vzhledem k tomu, ze je kniha určená předevšim studentum, je s ohledem na ekonomickou stránku s vyjimkou obálky tištená černobile. Vysledná publikace muze byt v prvnim připade chápána jako propracovany studijni materiál, v druhem, jako sbornik „oveřenych” konceptu akci, ktere uz probehly a jsou zdokumentovány a opatřeny komentářem. V tomto připade muze byt kniha zajimavou vypovedi o současnem vzdeláváni v oblasti grafickeho designu. Kniha Čtení, psaní a design by mohla byt přinosná předevšim pro studenty oboru grafickeho designu a vizuálnich komunikaci. Kniha bude distribuována do knihoven vysokych vytvarnych škol, specializovanych knihkupectvi a galerijnich obchodu. Zdá se, ze diky převázne kladnym reakcim studentu AGD1 na realizovane workshopy, by vetšina studentu zavedeni oborovych předmetu na FaVU uvitala. Velkym překvapenim pro me, stejne jako pro lektory workshopu – a zdá se ze i pro studenty samotne – bylo, jak rychle se dokázali nadchnout, vzájemne se motivovat a obratem se dopracovat k zajimavym tvurčim vysledkum. Diky spolupráci s Kateřinou Přidalovou publikace ziskala teoreticky background. Bez jeji aktivni učasti by kniha obsahove zdaleka nedosáhla sve kvality. Me podekováni patři take vedoucim AGD1 Žanete Drgove a Lukáši Kijonkovi za to, ze mi umoznili projekt uskutečnit, Jane Kořinkove za motivaci a odborne konzultace, dále pak spoluautorum Kateřine Přidalove, Janu Čumlivskemu a Janu Brozovi a v neposledni řade take všem studentum AGD1 za pracovni nadšeni a skvelou atmosferu.
