Obsah Úvodem: název země 8 Přepis thajských termínů a jmen 9 Thajsko od nejstarších dob po vznik říše Ajuthaja (1351) 10 Nejstarší osídlení 10 Prehistorie 10 Říše Fu‑nan a malajské státy na jihu Thajska 10 Monské státy Dváravatí a Haripuňdžaja 11 Vláda Khmerů 13 Rané dějiny Thajců 13 Původ a migrace tajských kmenů 13 Mocenský vzestup Thajců ve 13. století: státy Sukhóthaj a Lanna 14 Říše Ajuthaja (1351–1767) 18 Vznik a vzestup říše ve 14.–16. století 18 Války s Barmou v 16. století 19 Naresuan – obnovitel nezávislosti Ajuthaji (1590–1605) 20 Ajuthaja a okolní svět 21 Vláda krále Naráje (1656–1688) – Zlatý věk Siamu 22 Constance Phaulkon – řecký dobrodruh na siamském dvoře 23 Správa ajuthajské říše 25 Siamská společnost v ajuthajském období 26 Nové války s Barmou a pád Ajuthaji v roce 1767 27 Taksin – král Thonburí (1767–1782) 29 Stažení barmské armády 29 Taksinova válečná tažení 29 Převrat v Thonburí 30 Počátky bangkockého období (1782–1851) 32 Dynastie Čakrí 32 Phra Phuthá Jód Fá Čulalók/Ráma I. (1782–1809) 32 Phra Phuthé Let Lá Naphálaj/Ráma II. (1809–1824) 35 Phra Nang Klao/Ráma III. (1824–1851) 37 Siamská společnost v první polovině 19. století 39
Zápas o nezávislost země a její modernizaci (1851–1910) 41 Vláda krále Mongkuta/Rámy IV. (1851–1868) 41 Mongkutův Siam se otevírá Západu 42 Král Mongkut a Anna Leonowensová 45 Čulálongkorn/Ráma V. – král reformátor (1868–1910) 47 Konflikt s Francií (1893) 51 Čulángkornova cesta do Evropy (1897) 53 Místo krále Čulálongkorna v dějinách Siamu 54 Cesta ke konstituční monarchii 56 Král Vačiravut/Ráma VI. (1910–1925) a siamský nacionalismus 56 Pračádipok/Ráma VII. (1925–1935) – poslední absolutistický král Siamu 59 Vývoj v Siamu letech 1932–1945 62 Státní převrat v červnu 1932 62 Polarizace politické scény a růst moci armády po pádu absolutismu (1932–1938) 63 Phibunsongkhrámův režim a orientace na militaristické Japonsko 67 Thajsko za 2. světové války 69 Thajsko po 2. světové válce 73 Civilní vlády (1945–1947) 73 Návrat Phibunsongkhráma k moci (1948–1957) 76 Vojenský režim Sarita Thanarata a Thanóma Kittikačorna (1957–1973) 80 Demokratická revoluce (1973–1976) 84 Na cestě k autoritativním vládám (1976–1980) 88 Politická stabilizace a hospodářský vzestup za vlády generála Prema Tinsulánona (1980–1988) 89 Volby roku 1988 a vláda premiéra Čatičáje Čunhavana (1988–1991) 93 Politická krize 1991–1992 94 Éra demokracie 97 Proces demokratizace v 90. letech 20. století 97 Hospodářská krize 1997 99 Ústava z roku 1997 100 Druhá vláda Čuana Líkphaje (1997–2001) 102 Thaksin Šinavatra – nový fenomén thajské politiky 103 První vláda Thaksina Šinavatry (2001–2005) 104
Druhá Thaksinova vláda a vnitropolitická krize v letech 2005–2006 106 Vojenský převrat a prozatímní vláda Surajuta Čulanona (2006–2007) 108 Politické nepokoje za vlády Samaka Suntharaveče (2008) 110 Vláda Aphisita Véčáčívy (od 2008) 112 Česko‑siamské/thajské vztahy 116 Poznávání Siamu a první kontakty (do roku 1918) 116 Siam a Československá republika (1918–1938) 117 Thajsko a Československo po 2. světové válce (1945–1992) 118 Česká republika a Thajsko (od 1993) 118 Encyklopedické heslo 122 Důležité informace pro cesty do Thajska 137 Víza, poplatky, specifické podmínky cestování 137 Zdravotní péče a podmínky jejího využití občany ČR 138 Peníze a platby, pracovní a prodejní doba 138 Zastupitelské úřady 139 Důležitá telefonní čísla 140 Internetové adresy 140 Jazyková první pomoc 141 Tabulky 144 Představitelé státu 144 Králové 144 Ministerští předsedové (1932–2009) 145 Literatura 147 Výkladový slovníček 150 Seznam zkratek 152 Abstract 155
Úvodem: název země Mnozí turisté, kteří dnes cestují do Thajska, často ani netuší, že země, kam míří za odpočinkem, poznáváním přírodních krás či historických památek, nesla po dlouhá staletí jméno Siam. Tento název se v různých podobách (Sajám, Sjám, Siamci/Syamci) objevil již v 11. století v čamských nápisech na území dnešního Vietnamu nebo v polovině 13. století na basreliéfech kambodžského Angkoru. Označoval zřejmě válečné zajatce nebo žoldnéře sloužící v místních armádách. Čínské letopisy 13. století nazývají tuto zemi Sien. O rozšíření názvu Sajám (v anglické a dodnes běžně užívané podobě Siam) se však nejvíce zasloužili Evropané, kteří tuto zemi postupně objevovali od 16. století a Siamem nazývali tehdejší mocné království Ajuthaja. Jako oficiální název země se ale slovo Siam začalo užívat až za panování krále Mongkuta z dynastie Čakrí (1851–68). Obyvatelé Siamu sami o sobě vždy mluvili jako o Thajcích, případně odvozovali své označení od státu, k němuž náleželi, či od jeho hlavního města: Ajuthaja, Sukhóthaj či Bang kok. Roku 1939 se nacionalisticky orientovaná vláda Phibunsongkhráma rozhodla přejmenovat zemi na Thajsko, neboli Prathét Thaj – Země Thajců či Země Svobodných, jak se slovo Thaj někdy překládá. Jedním z důvodů byla patrně snaha těsněji integrovat do thajské společnosti obyvatele severních a severovýchodních okrajových oblastí, kteří sice hovořili thajsky či příbuznými dialekty, avšak necítili historickou příslušnost k centrálním královstvím Siamu. Název Siam se nakrátko vrátil po 2. světové válce, ale když se znovu chopil moci Phibunsongkhrám, začal se opět užívat název Thajsko, který již zemi zůstal.
Přepis thajských termínů a jmen Čeština dosud nemá zaveden závazný přepis thajštiny – jazyka, který užívá vlastního písma – do latinky. Proto zde používáme fonemický přepis, který vychází z thajského písma a zároveň usiluje o co nejpřesnější vystižení skutečné výslovnosti thajských slov. Thajština je tónový jazyk a jednotlivé tóny jsou v thajském textu graficky vyznačeny. Ale protože čeština tóny nezná, při přepisování jsme je nezohlednili. Na druhé straně jsme se však důsledně snažili zachovat prolongaci samohlásek tam, kde ji thajské písmo graficky vyznačuje. Výjimku tvoří pouze koncové dlouhé á ve slovech, která se v textu skloňují (město Ajuthaja místo Ajuthajá nebo řeka Čao Phraja místo Čao Phrajá apod.), kde jsme zvolili krátkou verzi v návaznosti na již zažitý přepis z indických jazyků (mj. nikoli Indirá ale Indira apod.). Ve slovech, kde alternuje thajské písmeno dž a č, jsme se přidrželi výslovnosti a také již u nás zdomácnělé verze; píšeme tedy například král Čulálongkorn a nikoli Džulálongkorn. Užívání osobních jmen se v Thajsku liší od systému obvyklého u nás. Až do roku 1913 v Thajsku až na výjimky (rodiny vysoké aristokracie) neexistovala příjmení. Lidé užívali pouze osobních jmen, často ve zkrácené ( jednoslabičné) podobě. Tato praxe přetrvala a dnešní Thajci dávají přednost osobním jménům před příjmením. Proto i v tisku a odborné literatuře se například premiér Prídí Phanomjong objevuje častěji pouze jako Prídí. Jako příklad užívání zkrácené formy jména lze uvést jméno premiéra Phibunsongkráma, které se často vyskytuje jako Phibun. Za přepis a kontrolu thajských výrazů děkujeme PhDr. Janu Bečkovi ml.
Od nejstarších dob po vznik říše Ajuthaja
Thajsko od nejstarších dob po vznik říše Ajuthaja (1351) Nejstarší osídlení Prehistorie Území dnešního Thajska bylo osídleno již ve starší době kamenné, zhruba před 600 000 lety. Kamenné nástroje z této doby se považují za výtvory člověka vzpřímeného (Homo erectus), jehož lebka byla nalezena u města Lampangu na severu země a který se zřejmě vyskytoval na celém území pevninské jihovýchodní Asie. Během následujících období obývali zemi lovci a sběrači plodů, jejichž pozůstatky se nalezly v jeskyních v horských oblastech na severu země a později i v údolích řek. Ve střední době kamenné (asi 4 000 let před n. l.) se zřejmě již na území Thajska pěstovala rýže. V mladší době kamenné (asi 2 500–2 000 let před n. l) se stálá sídla, jejichž obyvatelé se zabývali zemědělstvím a chovatelstvím, objevují častěji. Doba bronzová se v Thajsku datuje zhruba do druhého tisíciletí před n. l. Nejznámější archeologická lokalita Thajska Bán Číjang vyniká bohatstvím artefaktů (hroty šípů, sekery, teslice, výrobky z bronzu, ozdoby, šperky a keramika) z různých období prehistorické civilizace na území Thajska. Výrazný pokrok přinesla doba železná (asi od 500 let před n. l.), kdy značně přibylo stálých sídlišť zejména v údolí řeky Čao Phraji a na náhorní plošině Khorat. Z této doby pocházejí i skalní a jeskynní malby znázorňující rybáře, lovce a tanečníky, objevené v okolí Číjang Ngámu severně od Bangkoku. Podle kosterních pozůstatků odhalených na thajském území soudíme, že tehdejší populace náležela antropologicky k protomalajskému typu. Říše Fu‑nan a malajské státy na jihu Thajska V prvních staletích našeho letopočtu se na území pevninské jihovýchodní Asie rozkládala říše známá pod čínským názvem Fu‑nan, jejímž centrem byl dolní tok a delta řeky Mekong (na území dnešní Kambodže a jižního Vietnamu). V době největšího rozkvětu Fu‑nan ovládal též dolní tok řeky Čao Phraji a náhorní
n Ency k lo p e dick é h esl o 1 36
duben – mahásongkrán (Nový rok): třídenní oslavy spojené s očistnými rituály, během nichž jsou slavnostně omývány Buddhovy sochy. Jde o veselé svátky, při nichž se lidé v ulicích navzájem polévají vodou. Roku 2010 spadal mahásongkrán na 13.–15. dubna; květen – vaišákhapúdža: oslava Buddhova narození, osvícení a vstupu do nirvány. Oslavy probíhají formou veřejných buddhistických kázání ve dne, v noci se pak konají procesí se zapálenými svíčkami (6. úplněk lunárního roku, zhruba polovina května); obřad královské orby: bráhmanský obřad indického původu, symbolické zahájení polních prací, kdy kněz (zastupující panovníka) vyorá se spřežením bílých volů „první brázdu“. Obřad se koná v Bangkoku a jeho přesné datum určují astrologové královského dvora; červenec – ásanha búča: výročí prvního kázání, které Buddha pronesl poté, co dosáhl osvícení (8. úplněk lunárního roku); khao phansá: počátek tříměsíčního období půstu, kdy se buddhističtí mniši i novici musí zdržovat uvnitř klášterů. Přenocovat jinde smějí jen výjimečně a pobyt mimo klášter nesmí přesáhnout 7 nocí. Je to doba modliteb a rozjímání. Tyto tři měsíce tráví v klášterech i laici, kteří zde přijmou dočasné sliby a věnují se studiu náboženství (první den po 8. úplňku lunárního roku); říjen – ók phansá: konec buddhistického půstu provázený veselými oslavami. Rodiny vítají zpět syny, kteří úspěšně završili tříměsíční studium v klášteře (11. úplněk lunárního roku); listopad – lój krathong: slavnost plovoucích světel (loi = plavat, krathong = lodička zhotovená z banánových listů, ozdobená květy, svíčkami a vonnými tyčinkami). Slavnost se nápadně podobá indickému festivalu díválí a je patrně bráhmanského (indického) původu, v Thajsku si ji však osvojili buddhisté. Světlo svíčky odplouvající po vodě symbolizuje očištění člověka od všech starostí, hněvu a hříchů uplynulého období. Lidé věří, že vypouštění osvětlených kratongů přináší štěstí a je vyjádřením úcty předbuddhistické bohyni vod (12. úplněk lunárního roku); leden–únor – mahápúdža (Velký obřad): oslava výročí dne, kdy se přišlo spontánně bez předchozí domluvy Buddhovi poklonit 1 250 žáků, kteří dosáhli osvícení (3. úplněk lunárního roku, obvykle únor).
Důležité informace pro cesty do Thajska Víza, poplatky, specifické podmínky cestování K cestě do Thajského království potřebují občané ČR platné vízum, které obdrží na thajském ZÚ či na letišti v Bangkoku. Thajský zastupitelský úřad v Praze vydává turistická víza s dobou pobytu na 60 dnů, tuto dobu lze během pobytu v zemi prodloužit za poplatek. Víza udělovaná až při příletu (On Ar‑ rival) stojí 1 000 THB, povolují 14denní pobyt a prodloužit je lze jen v případě nouze (mj. nezbytná hospitalizace). Žádost o toto vízum se podává na detašovaném pracovišti pasového úřadu v tranzitním prostoru bangkockého letiště a je vyřízeno na počkání. K získání víza je nutné mít cestovní pas s platností delší než 6 měsíců, k vyplněnému formuláři je třeba přiložit 2 fotografie pasového formátu. (Víza za účelem podnikání v Thajsku lze získat pouze na thajském ZÚ.) Překročení povolené doby pobytu se trestá pokutou ve výši 500 THB za každý den (avšak do maximální výše 20 000 THB), při delším překročení pobytu může následovat zadržovací vazba a následné vyhoštění (po zaplacení pokuty a zakoupení letenky z prostředků zadrženého). Roku 2009 thajská vláda, aby podpořila turismus, zrušila až na další poplatek za udělení vstupních turistických víz, povinnost mít platné vízum nicméně trvá. Na většině území Thajska vládne tropické podnebí a vysoké teploty (v horkých letních měsících až 38 °C) se značnou vlhkostí. Nejvhodnější dobou pro návštěvu jsou tzv. suché měsíce (část listopadu až asi půlka března), kdy denní teploty obvykle nepřesáhnou 32 °C. Pokud jde o cestovní omezení vyvolaná bezpečnostní situací v zemi (nepokoje na jihu), doporučuje se sledovat aktuální stav, který je zveřejňován na webových stránkách českého ZÚ v Bangkoku (www.mzv.cz/bangkok). Návštěvník Thajského království by se měl vyvarovat chování, které by se mohlo pokládat za urážku buddhismu či krá‑
