RAKOUSKO Článek 70 – Zveřejňované informace Články 70 a 76 nařízení o vyživovacích povinnostech zní: Zveřejňované informace V rámci Evropské soudní sítě pro občanské a obchodní věci, vytvořené rozhodnutím 2001/470/ES, poskytují členské státy za účelem zveřejnění tyto informace: a) popis vnitrostátních právních předpisů a postupů týkajících se vyživovacích povinností; b) popis opatření přijatých s cílem splnit povinnosti podle článku 51; c) popis toho, jak je zajištěn účinný přístup ke spravedlnosti, požadovaný podle článku 44; d) popis vnitrostátních pravidel a postupů pro výkon, včetně informací o jakýchkoli omezeních výkonu, zejména pravidel na ochranu povinného a pravidel prekluze nebo promlčení. Členské státy tyto informace průběžně aktualizují. Článek 76 Vstup v platnost Tato nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie. Ustanovení čl. 2 odst. 2, čl. 47 odst. 3 a článků 71, 72 a 73 se použijí ode dne 18. září 2010.
Čl. 70 písm. a) – Vnitrostátní právní předpisy a postupy 1.
Právní předpisy upravující hmotné právo: a) Pohledávky výživného mezi manželi, registrovanými partnery a partnery z rozvedených / zrušených manželství / registrovaných partnerství
Během platného manželství / registrovaného partnerství (§ 94 občanského zákoníku „ABGB“): (1) Manželé společně přispívají podle svých možností a v souladu s podobou svého manželského soužití k pokrytí potřeb, které jsou přiměřené jejich životním poměrům. (2) Ten manžel, který pečuje o domácnost, přispívá tím podle odstavce 1; má nárok na výživné ze strany druhého partnera, přičemž je nutné náležitě zohlednit jeho vlastní příjmy. Ve prospěch oprávněného z výživného to platí i nadále po zrušení společné domácnosti, pokud by zpětné uplatnění pohledávky výživného, zejména z důvodů, které vedly ke zrušení společné domácnosti, nebylo zneužitím práva. Pohledávka výživného přísluší dotčenému manželovi i v případě, že nemůže přispívat podle odstavce 1. (3) Na žádost manžela oprávněného z výživného se výživné částečně nebo v plné výši vyplácí i v případě zachovalé společné domácnosti, pokud není taková žádost, zejména s ohledem na množství prostředků dostupných pro pokrytí potřeb, v rozporu se zásadou spravedlnosti. Vlastní pohledávky výživného není možné se předem zříci.
•
Po rozvodu manželství/ zrušení partnerství:
a) Vyživovací povinnost v případě rozvodu z důvodu zavinění Princip zavinění (§ 66 zákona o manželství „EheG“) Manžel, který sám nebo větší měrou zavinil rozvod, poskytuje druhému manželovi výživné přiměřené životním poměrům obou manželů, pokud jsou příjmy druhého manžela z majetku a výtěžky z výdělečné činnosti, kterou od něj lze podle okolností očekávat, nepostačující. Beneficium competentiae (§ 67 EheG) (1) Pokud by manžel, který sám nebo větší měrou zavinil rozvod, poskytoval výživné stanovené v § 66, které by při zohlednění jeho jiných závazků ohrozilo jeho vlastní přiměřenou výživu, poskytuje výživné pouze do takové výše, jaká je s ohledem na potřeby a majetkové a výdělkové poměry rozvedených manželů v souladu se zásadou spravedlnosti. Pokud povinný poskytuje výživné nezletilému svobodnému dítěti či novému manželovi či registrovanému partnerovi, zohlední se také potřeby a ekonomické poměry těchto osob. (2) Dotčený manžel je za podmínek stanovených v odstavci 1 od vyživovací povinnosti zcela osvobozen, jestliže druhý manžel může svou výživu pokrýt z majetkové podstaty bez výnosů. Spravedlivé výživné (§ 68 EheG) Pokud rozvod zavinili oba manželé, avšak ani jeden z nich nenese větší vinu, může být manželovi, který není schopen se sám živit, přiznán příspěvek k jeho výživnému, pokud a nakolik to s ohledem na potřeby a majetkové a výdělkové poměry druhého manžela odpovídá zásadě spravedlnosti. Povinnost přispívat k výživnému lze časově omezit. Ustanovení § 67 odst. 1 druhé věty se použije přiměřeně. Výživné v případě potřeby (§ 68 písm. a) EheG) (1) Pokud a dokud nelze po dotčeném rozvedeném manželovi spravedlivě požadovat, aby se z důvodu péče o společné dítě a jeho výchovy při zohlednění zájmu dítěte sám živil, poskytuje mu druhý manžel nezávisle na míře zavinění rozvodu výživné podle jeho životních potřeb. Předpokládá se, že po manželovi nelze spravedlivě požadovat, aby se sám živil, dokud dítě nedosáhne věku pěti let. Pokud pohledávku výživného stanoví soud, omezí se vždy časově tak, aby po dokončení pátého roku života nejmladšího dítěte byla vyplácena ještě nanejvýš tři roky. Pokud není vzhledem ke zvláštním okolnostem konkrétního případu, zejména pokud dítě potřebuje zvláštní péči, možné odhadnout, kdy se bude dotčený rozvedený manžel schopen sám živit, může soud od časového omezení upustit. (2) Pokud se jeden z manželů během manželství na základě společné dohody o podobě manželského soužití věnoval péči o domácnost, popřípadě péči o společné dítě a jeho výchově či opatrování rodinného příslušníka jednoho z manželů a pokud po něm nelze v důsledku souvisejícího nedostatku pracovních příležitostí (např. z důvodu nedostatečného vzdělání / zvyšování kvalifikace, doby trvání manželského soužití, z důvodu věku či ze zdravotních důvodů) spravedlivě požadovat, aby se sám částečně či zcela živil, poskytuje mu druhý z manželů nezávisle na míře zavinění rozvodu výživné podle jeho životních potřeb. Pokud pohledávku výživného stanoví soud, omezí ji na dobu nejdéle tří let v případě, že lze očekávat, že příslušný rozvedený manžel bude poté schopen se sám živit, zejména prostřednictvím výdělečné činnosti, kterou po něm lze spravedlivě požadovat.
(3) Výše pohledávky výživného podle odst. 1 nebo 2 se snižuje nebo se tato pohledávka výživného nepřiznává, pokud by poskytování výživného bylo v rozporu se zásadou spravedlnosti z důvodu, že se potřebný manžel v manželství jednostranně dopustil závažných pochybení či si svou potřebnost přivodil sám vlastním hrubým zaviněním či existuje nějaký stejně závažný důvod (v případě odstavce 2 také z důvodu krátkého trvání manželství). Čím závažnější jsou tyto důvody, tím spíše je nutné od potřebného manžela požadovat, aby svou výživu pokryl z výtěžků z jiné výdělečné činnosti než z činnosti, kterou lze od něj spravedlivě požadovat, či z majetkové podstaty bez výnosů. (4) Ustanovení § 67 odst. 1 se použije přiměřeně. b) Vyživovací povinnost v případě rozvodu z jiných důvodů (§ 69 EheG) (1) Pokud bylo manželství rozvedeno pouze z jednoho z důvodů uvedených v § 50 až § 53 a pokud je součástí rozsudku výrok o zavinění, použijí se přiměřeně ustanovení § 66 a § 67. (2) Pokud bylo manželství rozvedeno podle § 55 a součástí rozsudku je výrok podle § 61 odst. 3, uplatní se pro pohledávku výživného manžela odpůrce § 94 ABGB také po rozvodu. Pohledávka výživného v každém případě zahrnuje také náhradu příspěvků dobrovolného pojištění, které manžel odpůrce platil v rámci zákonného zdravotního pojištění. Při určení výše pohledávek výživného se nepřihlíží k vyživovací povinnosti povinné osoby vůči novému manželovi či registrovanému partnerovi, s výjimkou případu, kdy by to po zvážení všech okolností bylo v rozporu se zásadou spravedlnosti (zejména vzhledem k věku a zdravotnímu stavu dřívějšího a nového manžela či registrovaného partnera, vzhledem k délce trvání společné domácnosti s povinným a vzhledem k zájmu jejich dětí). (3) Pokud součástí rozsudku není výrok o zavinění, poskytuje manžel, který požadoval rozvod, druhému manželovi výživné, jestliže a pokud to odpovídá zásadě spravedlnosti (při zohlednění potřeb a majetkových a výdělkových poměrů rozvedených manželů a příbuzných oprávněného, kteří mají vyživovací povinnost podle § 71). Ustanovení § 67 odst. 1 druhé věty a odstavce 2 se použije přiměřeně. Dohody o výživném (§ 69a. EheG) (1) Výživné, které je povinné na základě dohody podle § 55a odst. 2, se považuje za rovnocenné s výživným stanoveným zákonem, pokud je přiměřené životním poměrům manželů. (2) Pokud neexistuje právně platná dohoda o vyživovacích povinnostech mezi manželi v případě rozvodu po vzájemné dohodě, poskytuje jeden manžel druhému manželovi výživné, pokud to odpovídá zásadě spravedlnosti (při zohlednění potřeb a majetkových a výdělkových poměrů rozvedených manželů a příbuzných oprávněného, kteří mají vyživovací povinnost podle § 71). Ustanovení § 67 odst. 1 druhé věty a odstavce 2 se použije přiměřeně. Použití zásady spravedlnosti (§ 69b. EheG) Příslušně se použije § 68a, pokud bylo manželství rozvedeno z jednoho z důvodů uvedených v § 50 až § 52 a § 55 nebo v případě rozvodu po vzájemné dohodě chybí platná dohoda o vyživovacích povinnostech mezi manželi.
c) Formy poskytování výživného (§ 70 EheG) (1) Výživné se poskytuje formou peněžité platby. Platba se hradí měsíčně předem. Povinný skládá jistotu, pokud existuje nebezpečí, že se bude snažit vyhnout se své vyživovací povinnosti. Forma jistoty se určuje podle okolností. (2) Namísto měsíčních plateb může oprávněný požadovat vyrovnání ve formě kapitálu, pokud je k tomu závažný důvod a související zatížení povinného nebude v rozporu se zásadou spravedlnosti. (3) Povinný je povinen platit měsíční platbu v plné výši i v případě, že oprávněný v průběhu příslušného měsíce zemře. Pořadí povinností (§ 71 EheG) (1) Vyživovací povinnost rozvedeného manžela předchází vyživovací povinnosti příbuzných oprávněného. Pokud by však povinný poskytováním výživného při zohlednění jeho jiných povinností ohrozil vlastní přiměřenou výživu, předchází vyživovací povinnost příbuzných vyživovací povinnosti rozvedeného manžela. Pokud nemá rozvedený manžel pohledávku výživného vůči druhému manželovi, poskytují výživné příbuzní oprávněného podle obecných právních předpisů upravujících vyživovací povinnost. (2) Příbuzní mají odpovědnost i v tom případě, že je vymáhání práva vůči výživou povinnému manželovi v Rakousku vyloučeno nebo výrazně ztíženo. V takovém případě přechází nárok na výživné vůči manželovi na toho příbuzného, který poskytoval výživné. Přechod nároku není možné uplatňovat na úkor oprávněného z výživného. Výživné za uplynulé období (§ 72 EheG) Za uplynulé období může oprávněný žádat splnění či náhradu škody pro nesplnění až od okamžiku, kdy byl výživou povinný v prodlení nebo kdy se pohledávka výživného stala předmětem soudního řízení. d) Omezení a zánik pohledávky výživného • Potřebnost vzniklá vlastním zaviněním (§ 73 EheG) (1) Oprávněný z výživného, který je potřebný v důsledku mravního zavinění, může požadovat pouze minimální výživné. (2) Zvýšená potřeba výživného, která je způsobena hrubým zaviněním oprávněného, není důvodem ke zvýšení výživného. • Ztráta nároku (§ 74 EheG) Oprávněný ztrácí právo na pohledávku výživného, pokud se po rozvodu vůči povinnému dopustí závažného pochybení či vede proti jeho vůli nečestný nebo nemravný život. • Oprávněný uzavře nový sňatek či nové registrované partnerství (§ 75 EheG) Vyživovací povinnost zaniká v okamžiku, kdy oprávněný uzavře nový sňatek či registrované partnerství. • Povinný uzavře nový sňatek (§ 76 EheG) Pokud povinný uzavře nový sňatek, uplatní se ustanovení § 1604 občanského zákoníku o vlivu uspořádání majetkových poměrů mezi manželi na vyživovací povinnost. • Smrt oprávněného (§ 77 EheG) (1) Pohledávka výživného zaniká smrtí oprávněného. Pohledávka výživného smrtí nezaniká, pokud se týká splnění či náhrady škody pro nesplnění za uplynulé období nebo se týká částek, které jsou splatné v okamžiku smrti oprávněného. (2) Povinný hradí náklady na pohřeb, pokud to odpovídá zásadě spravedlnosti a tyto náklady nelze získat od dědiců.
• Smrt povinného (§ 78 EheG) (1) Smrtí povinného přechází vyživovací povinnost na dědice jako pozůstalostní závazek. (2) Dědic má odpovědnost bez omezení podle ustanovení § 67. Oprávněný však akceptuje takové snížení plateb, které při zohlednění poměrů dědice a výnosnosti pozůstalosti odpovídá zásadě spravedlnosti. (3) Povinnost přispívat uložená jednomu z manželů podle § 68 zaniká smrtí povinného. e) Příspěvek na výživné dětí (§ 79 EheG) (1) Pokud poskytuje rozvedený manžel výživné společnému dítěti, přispívá druhý manžel k těmto nákladům na výživné přiměřenou částkou z příjmů ze svého majetku a výnosů z výdělečné činnosti, pokud tyto náklady nelze pokrýt využitím majetku dítěte. Tato pohledávka není přenosná. (2) Pokud je manžel, který má povinnost poskytnout tuto částku, odpovědný za péči o dané dítě, může si tuto částku ponechat a použít ji pro účely výživného dítěte. f) Smlouvy o výživném (§ 80 EheG) Manželé se mohou dohodnout o vyživovací povinnosti poskytované v době po rozvodu manželství. Pokud byla dohoda uzavřena ještě předtím, než rozsudek o rozvodu manželství nabyl právní moci, není neplatná již z toho důvodu, že usnadnila a umožnila rozvod. Je však neplatná, pokud manželé v souvislosti s dohodou uplatnili neexistující nebo již zaniklý důvod rozvodu nebo z obsahu dohody či jiných okolností případu jinak vyplývá, že dohoda je v rozporu s dobrými mravy. b)
Pohledávky výživného mezi rodiči (prarodiči) a dětmi (vnoučaty)
• Pohledávka výživného dítěte vůči rodičům (§ 140 ABGB) (1) Rodiče přispívají podle svých možností poměrně k pokrytí potřeb dítěte přiměřených životním poměrům rodičů, a to s ohledem na jeho vlohy, schopnosti, sklony a možnosti vývoje. (2) Ten z rodičů, který se stará o domácnost, ve které pečuje o dítě, tímto způsobem přispívá. Kromě toho přispívá tento rodič k výživnému dítěte, pokud druhý rodič není schopen plně pokrýt potřeby dítěte nebo by musel poskytovat více, než je přiměřené jeho životním poměrům. (3) Nárok na výživné se snižuje potud, nakolik má dítě vlastní příjmy nebo je s ohledem na jeho životní poměry schopné se samo živit. • Pohledávka výživného vnoučete vůči prarodičům (§ 141 ABGB) § 141. Pokud rodiče nejsou schopni poskytovat výživné podle svých možností, mají tuto povinnost prarodiče přiměřeně potřebám dítěte podle životních poměrů rodičů. Obdobně navíc platí § 140; pohledávka výživného vnoučete se však také snižuje potud, nakolik lze po něm spravedlivě požadovat, aby využilo své majetkové podstaty bez výnosů. Prarodič navíc poskytuje výživné pouze v případě, že tím s ohledem na svou jinou povinnost péče neohrožuje vlastní přiměřenou výživu. • Pohledávka výživného vůči dědicům výživou povinného (§ 142 ABGB) Povinnost jednoho z rodičů poskytovat výživné dítěti přechází na dědice rodiče, a to až do výše pozůstalosti. Do pohledávky dítěte se zahrnuje vše, co dítě obdrží podle zůstavitele prostřednictvím smlouvy nebo poslední vůle jako zákonný dědický podíl, jako povinný podíl nebo prostřednictvím veřejnoprávního nebo soukromoprávního plnění. Pokud výše pozůstalosti nestačí k tomu, aby dítěti zajistila povinné výživné až
do doby, kdy se předpokládá, že se bude schopno samo živit, pohledávka dítěte se příslušně sníží. • Pohledávka výživného rodičů a prarodičů vůči dítěti (§ 143 ABGB) (1) S ohledem na své životní poměry má dítě povinnost poskytovat svým rodičům a prarodičům výživné, pokud oprávněný z výživného není schopen se sám živit a pokud hrubě nezanedbával svou vyživovací povinnost k dítěti. (2) Vyživovací povinnosti ze strany dětí předchází vyživovací povinnost ze strany manžela, dřívějšího manžela, bližších předků a potomků v tomto pořadí. Více dětí poskytuje výživné poměrně podle svých možností. (3) Pohledávka výživného rodiče či prarodiče se snižuje do té míry, pokud lze po něm spravedlivě požadovat, aby využil své majetkové podstaty bez výnosů. Dítě navíc poskytuje výživné pouze do taková výše, aby tím s ohledem na jeho jinou povinnost péče neohrozilo svou vlastní přiměřenou výživu. 2.
Procesní právo: a) Pohledávky výživného mezi manželi, registrovanými partnery a partnery z rozvedených / zrušených manželství / registrovaných partnerství Uplatnění v rámci civilního řízení prostřednictvím žaloby předložené okresnímu soudu. Pokud hodnota předmětu sporu přesahuje 5 000 EUR (měsíčně 138,89 EUR) musí se strany nechat zastoupit advokátem. Žalobní návrh musí být buď od začátku vyčíslen, nebo mít formu dvoufázové žaloby, kdy se udává výše příjmů a na základě jejich posouzení soud určuje výši platby („Stufenklage“). Důkazy předkládané stranami se přijímají a projednávají v rámci ústního jednání. Třetí strany nemají žádnou zvláštní povinnost poskytovat informace. Soud rozhoduje formou rozsudku, proti němuž je přípustným opravným prostředkem odvolání („Berufung“). Odvolací lhůta činí čtyři týdny od doručení rozhodnutí. Druhá strana může během čtyř týdnů od doručení oznámení o odvolání podat odvolací odpověď. Zemský soud jako soud druhé instance rozhoduje buď po ústním odvolacím jednání, nebo v rámci neveřejného zasedání. Jeho rozhodnutí může napadený rozsudek potvrdit, změnit nebo zrušit a v případě, že jde o významnou právní otázku a výše platby překračuje 5 000 EUR (= 138,89 EUR měsíčně), může být toto rozhodnutí napadeno u nejvyššího soudu. b) Pohledávky výživného mezi rodiči (prarodiči) a dětmi (vnoučaty) Uplatnění v rámci řízení mimo spornou věc prostřednictvím návrhu předloženého okresnímu soudu. Oprávněný (popř. jeho zákonný zástupce) se v rámci řízení první instance v zásadě nemusí nechat zastoupit advokátem. Řízení se vede před vyšším soudním úředníkem, pokud dítě uplatňuje nárok vůči rodiči (a platí rakouské právo), v opačném případě před soudcem. Odpůrce musí poskytnout informace o svých příjmech a majetku. O informace může být požádána i třetí strana (především zaměstnavatel a subjekt sociálního pojištění). Zprvu stačí neurčitá žádost, jakmile je však zjištěn základ pro vyměření platby, musí být žádost vyčíslena. Zjišťování lze provádět také bez ústního jednání (které není nutně předepsané) nebo mimo něj, jeho výsledky musí být oznámeny stranám, aby se k nim mohly vyjádřit a podat další návrhy. Soud rozhoduje formou rozhodnutí, proti němuž je přípustným opravným prostředkem odvolání („Rekurs“). Lhůta k jeho podání činí čtyři týdny od doručení rozhodnutí. Druhá strana / druhé strany může / mohou během čtrnácti dnů od doručení oznámení o tomto opravném prostředku podat ohledně něho odpověď. Zemský soud jako druhá instance rozhoduje zpravidla v rámci neveřejných zasedání. Jeho usnesení
může napadené rozhodnutí potvrdit, změnit nebo zrušit a v případě, že jde o významnou právní otázku, může být rozhodnutí navíc napadeno u nejvyššího soudu. Čl. 70 písm. b) – Zvláštní činnosti ústředních orgánů Článek 51 Zvláštní činnosti ústředních orgánů (1) Ústřední orgány poskytují pomoc v souvislosti s návrhy podle článku 56, zejména a) předávají a přijímají tyto návrhy; b) zahajují nebo usnadňují zahájení řízení o těchto návrzích. (2) Pokud jde o návrhy, přijímají ústřední orgány všechna vhodná opatření, a) pokud to okolnosti vyžadují, pro poskytnutí nebo usnadnění poskytnutí právní pomoci; b) pro pomoc při zjišťování místa, kde se zdržuje povinný nebo oprávněný, zejména za použití článků 61, 62 a 63; c) pro pomoc při získávání relevantních informací o příjmech, a pokud je to nezbytné, o majetkových poměrech povinného nebo oprávněného, včetně umístění majetku, zejména za použití článků 61, 62 a 63; d) pro podporu smírného řešení s cílem dosáhnout dobrovolného placení výživného, případně zprostředkováním, uzavřením smíru nebo obdobnými prostředky; e) pro usnadnění průběžného výkonu rozhodnutí ve věci výživného včetně nedoplatků; f) pro usnadnění získávání a rychlého převodu plateb výživného; g) pro usnadnění získávání písemností nebo jiných důkazních prostředků, aniž je dotčeno nařízení (ES) č. 1206/2001; h) pro poskytování pomoci při určení rodičovství, je-li to nezbytné pro vymáhání výživného; i) pro zahájení nebo usnadnění zahájení řízení za účelem přijetí nezbytných předběžných opatření, jež mají územní povahu a jejichž účelem je zajistit účinek podaných návrhů ve věcech výživného; j) pro usnadnění doručování písemností, aniž je dotčeno nařízení (ES) č. 1393/2007. (3) Činnosti ústředního orgánu podle tohoto článku mohou v rozsahu povoleném právem daného členského státu vykonávat subjekty veřejné správy nebo jiné subjekty podléhající dohledu příslušných orgánů tohoto členského státu. Určení těchto subjektů veřejné správy nebo jiných subjektů, jejich kontaktní údaje a jejich působnost sdělí členský stát Komisi v souladu s článkem 71. (4) Tento článek ani článek 53 neukládá v žádném případě ústřednímu orgánu povinnost vykonávat pravomoci, které může podle práva dožádaného členského státu vykonávat pouze soud.
Pro předávání a přijímání návrhů (podle čl. 51 odst. 1) bude příslušné rakouské Spolkové ministerstvo spravedlnosti, oddělení I 10 (adresa: „Team Z“, e-mail:
[email protected]). Činnosti podle čl. 51 odst. 2 písm. b), c), g) a j) přitom vykonává ústřední orgán sám, činnosti podle čl. 51 odst. 2 písm. a) a d) příslušný okresní soud a činnosti podle čl. 51 odst. 2 písm. e), f), h) a i) právní zástupce, který poskytuje bezplatnou právní pomoc v řízení, nebo jiný právní zástupce – oba jmenuje okresní soud.
Poučení („Manuduktion“) prostřednictvím okresního soudu má historický základ, proto se zdá přiměřené, aby byl zachován také následující tradiční systém (zřízený již podle Newyorské úmluvy): a) Navrhovatel je schopen podat svůj návrh u okresního soudu v místě svého pobytu (písemně nebo prohlášením do zápisu). Okresní soud předá tento návrh Spolkovému ministerstvu spravedlnosti, jakožto ústřednímu orgánu. Případy, které se budou řešit v zahraničí, mohou být v zásadě dále řešeny podle příslušné úmluvy OSN. b) Pokud jde o případy, které se do Rakouska dostávají ze zahraničí, přikládá rakouský systém největší důležitost rovněž okresním soudům. Po předběžném přezkoumání úplnosti dokumentů, které mohou přispět k opravě návrhu, totiž ústřední orgán předá příslušný případ, který se do Rakouska dostal ze zahraničí, okresnímu soudu. Příslušný okresní soud rozhoduje o poskytnutí (bezplatné) právní pomoci (nákladů na zastupování). Čl. 70 písm. c) – Přístup ke spravedlnosti Z článku 44 vyplývá tento závazek Článek 44 Právo na právní pomoc (1) Strany sporu, na který se vztahuje toto nařízení, mají účinný přístup ke spravedlnosti v jiném členském státě, včetně vykonávacího řízení a řízení o opravných prostředcích, za podmínek stanovených v této kapitole. V případech, na které se vztahuje kapitola VII, zajišťuje tento účinný přístup dožádaný členský stát každému navrhovateli, který má místo pobytu v dožadujícím členském státě. (2) Za účelem poskytnutí účinného přístupu poskytují členské státy právní pomoc podle této kapitoly, pokud se nepoužije odstavec 3. (3) V případech, na které se vztahuje kapitola VII, není členský stát povinen poskytnout právní pomoc, pokud a nakolik řízení tohoto členského státu umožňují stranám, aby mohly hájit své zájmy v dané věci bez potřeby takové pomoci, a pokud ústřední orgán poskytuje nezbytné služby bezplatně. (4) Nárok na právní pomoc nesmí být menší než nárok v rovnocenných vnitrostátních případech. (5) Nelze požadovat složení jistoty, kauce či vkladu, ať už je jejich označení jakékoli, jako záruku uhrazení nákladů a výdajů řízení ve věcech vyživovacích povinností.
Právní pomoc v řízení se v Rakousku poskytuje stranám, které by bez této právní pomoci nebyly schopny vést řízení, aniž by to ohrozilo výživné, které potřebují ony samy a osoby, o které musí pečovat. Právní pomoc může mít formu osvobození od soudních poplatků a od výloh, ale také formu přidělení advokáta, za jehož služby strana nemusí platit honorář. Pro řízení ve věcech výživného, které mají přeshraniční dosah, to bude znamenat: • není nutné platit soudní poplatky, • není nutné složit jistotu jako záruku uhrazení nákladů řízení, • každé fyzické osobě se přiděluje advokát – pokud by nebylo možné uhradit náklady řízení, které má za cíl prosadit pohledávku výživného věřitele staršího 21 let také z příjmů a snadno zpeněžitelného majetku oprávněného (např. bankovní vklady atd.), nebo by vymáhání pohledávky, dosud nepodložené vykonatelným titulem, bylo svévolné nebo bez vyhlídky na úspěch, • zastoupení bude zajištěno také v případě subjektů veřejné správy.
Čl. 70 písm. d) – Vnitrostátní pravidla a postupy pro výkon Vykonávací řízení (exekuční řízení) se zahajuje pouze na návrh domáhajícího se věřitele (nikdy z moci úřední) povolovací fází, během které se zjišťuje, zda existuje vykonatelný titul. Pokud tomu tak je, přijímá soud usnesení o povolení exekuce, v opačném případě soud návrh odmítá. Proti tomuto usnesení lze podat opravný prostředek („Rekurs“) (ve lhůtě čtrnácti dnů od doručení usnesení). V případě titulů z jiných členských států se přednostně použijí právní předpisy Unie. Další průběh řízení se odvíjí od toho, co je předmětem exekuce. Nejdůležitější typy exekučních řízení, kterých se používá za účelem vymáhání běžného výživného, jsou: a) Exekuce pohledávek („Forderungsexekution“): Poddlužníkovi (dlužník povinného z výživného, např. jeho zaměstnavatel) se zakazuje platit povinnému jeho pohledávky, povinnému se zakazuje s těmito pohledávkami disponovat. Tento zákaz platí od doručení příslušných zákazů od následujícího výplatního období. Od tohoto okamžiku plní poddlužník svou povinnost tím, že pohledávku platí domáhajícímu se věřiteli, nikoli povinnému. I v případě, že poddlužník povinnému nic nedluží, musí to alespoň oznámit soudu. V případě exekuce pohledávky, kdy je povinný v pracovním poměru, nelze domáhajícímu se věřiteli samozřejmě nikdy poukázat veškerý pracovní příjem, protože povinný musí i nadále dostávat alespoň životní minimum. Výpočet příslušné částky je v první řadě povinností poddlužníka, soud však může poskytovat vysvětlení. Informace o životním minimu, jehož výše se každý rok mění, lze nalézt na internetových stránkách Spolkového ministerstva spravedlnosti (www.bmj.gv.at). b) Exekuce movitých věcí: Pro účely vymáhání pohledávky výživného může exekutor také zastavit a zpeněžit movité věci. Zpeněžení probíhá formou dražby (možné také on-line) nebo přímým prodejem z volné ruky. Výtěžek se rozděluje mezi věřiteli. Určité movité věci nesmějí být zastaveny (např. věci, které jsou nezbytné pro výkon zaměstnání, léčebné pomůcky, léky, protézy). Podle pravidel exekuce movitých věcí lze zastavit také peníze v hotovosti (zpeněžení samozřejmě není v tomto případě nutné). Také tehdy musí povinnému zůstat určitá částka (životní minimum na zbytek měsíce). c) Exekuce nemovitostí: Exekuce nemovitostí může probíhat – pouze k zajištění nároku při zachování pořadí – formou nuceného zřízení zástavního práva, zpeněžení výtěžku pocházejícího pouze z nucené správy nebo formou zpeněžení celkové hodnoty pocházející z nucené dražby. d) Jiná práva: V případě potřeby lze vést exekuci proti nájemnímu právu, patentovému a jinému zpeněžitelnému právu. e) Prostředky exekuce nejsou uvalení vazby na dlužníka ani odebrání oprávnění (např. řidičského oprávnění, živnostenského oprávnění, oprávnění k vykonávání zaměstnání, např. ius practicandi v případě lékařů). Zvláštními pravidly rovněž není upravena zástava bankovních účtů. Předpisy upravující exekuci pohledávky se použijí na pohledávku povinného vůči jeho bance na výplatu z bankovního účtu.
Možnosti vyhledání: V případě neznámého poddlužníka je možné podat návrh na exekuci a zároveň se dotázat národní federace orgánů sociálního zabezpečení („Hauptverband der Sozialversicherungsträger“). Pokud jde o exekuci movitých věcí, lze za účelem jejich vyhledání požádat exekutora (vymáhající věřitel tedy nemusí předem označit věci, které je třeba zastavit). Informace o nemovitostech povinného lze získat z veřejné pozemkové knihy. Omezení týkající se exekuce: Zde je možné jen krátce upozornit na to, že v případě exekucí pohledávek a peněz v hotovosti je nutné zohlednit omezení týkající se životního minima, tj. exekuce se nemůže vztahovat na některé („životně důležité“) movité věci, o víkendech a v noční době se zástavy mohou konat pouze ve výjimečných případech a v případě přírodní katastrofy může být nařízen zákaz exekucí. Další podrobnosti by byly nad rámec tohoto dokumentu. Mají pohledávky výživného prioritu? Pohledávky výživného mají před jinými pohledávkami prioritu pouze v omezené míře; obecnou prioritu nemají. S nedoplatky se vždy zachází jako s jinými pohledávkami. Potud tedy platí zásada priorit – pořadí, ve kterém se návrhy povolují, určuje pořadí, ve kterém se návrhy uspokojují. Výživné má prioritu pouze v případě exekuce pohledávek – v případě existence pohledávek běžného výživného se sníží výše životního minima. Tím, obrazně řečeno, vzniknou tři nádoby: (1) do dosažení výše životního minima bude vyhověno všem věřitelům (podle jejich pořadí), (2) částky, jejichž výše se pohybuje mezi obecným a vyživovacím životním minimem, jsou k dispozici pouze oprávněným z výživného pro účely uspokojení běžného výživného a (3) „snížené“ životní minimum musí zůstat samotnému dlužníkovi (i ve vztahu k oprávněným z výživného).
