aneb
(Racionalizace územních systémů) Kolektivní drama ze zákulisí Ústavu pro projektování přírody Na motivy Karla Čapka Autoři: Mojmír Vlašín a Tomáš Havlíček
Režie: Mojmír Vlašín Odborní poradci: Aleš Máchal, Emil Chalupa, Ivo Dostál Jazyková korektura: Štěpán Vlašín Produkce: Hana Korvasová, Kateřina Havránková (Lipka)
Osoby a charakteristika Bára Bára Stáňová designérka
rozšafná (upřímně zvědavá, mírně drzá)
Domin
Karel Havlíček zvaný Domin šéfprojektant
strohý, tlustý, plešatý,krátkozraký (jde po kšeftu, svým způsobem vědoucí)
Markétka
sekretářka
upjatá
Jorik
Zástupce NGO Dětí Země
dětský (nevědomý)
Vypera
Béďa Vypera novinář
nabroušený na svět (ví proč)
Brzlík
František Brzlík seniorporadce
v důchodu, puntičkář,
Moran Králík vědec, genetik expertní inženýr přes instinkty
zmatený, roztržitý
Králík Puding
sarkastický, uštěpačný
bílý plašť
Scéna a rekvizity: projekční kancelář, telefon, dlouhý černý stůl, křeslo, židle (5ks), notebook, hrníčky na kafe, cukřenka Scénické poznámky jsou psány kurzívou Podtržená slova třeba číst výrazné a důrazně Postavy jsou psány tučně Zpětné lomítko znamená /verš u básně Lachpauza je značena (lachpauza) Pokud za „no“, v rozporu s pravopisem, není čárka, čte se to jedním dechem s textem následujícím. První obraz Scéna: Ústřední projekční kancelář Racional Universal Systems. Velký psací stůl, otáčecí křeslo. Na stole telefon, na stěně plakáty: „Nejlacinější příroda: Racionální Územní Systémy“. Na stole změť papírů a PET lahví, mapy, notebook, počítač, fixy. Domin (přemýšlí, diktuje): ...že neručíme za špatné provedení našich projektů. Upozornili jsme vašeho starostu hned při zadání, že katastr vaší obce je nezpůsobilý k vytváření tropických biocenter kvůli vysokému podílu permafrostu, takže zkáza nepadá na náš účet. Znamenáme se... Za Racionalizaci územních systémů... Hotovo? Markétka: Ano. Domin: Nový papír. Markétka (zmateně cpe do klávesnice notebooku nový papír) Domin: Ale né. Teď bude nový dopis, nový papír dáte až pak do tiskárny, samozřejmě. Tak: Rattshalle, Hamburk. Datum. Potvrzujeme objednávku... (zazvoní telefon, zvedne ho) Haló... Zde centrální... ano... Jasně. Ale ano, jako vždycky... Ovšem, mejlujte jim. Dobrá. (zavěsí telefon) Kde jsem přestal? Markétka: Potvrzujeme objednávku. Domin (zamyšleně): Potvrzujeme, hm, potvrzujeme… Markétka (vezme mobil, který vyzvání): Racionalizace územních systémů, dobrý den. Co pro vás mohu udělat? ... Ano... Pane řediteli, nějaká osoba prosí o přijetí. Domin: Kdo to zas je? Markétka: Nevím. (podává telefon) Prej Stáňa, nebo tak. Domin (vezme telefon a podívá se na displej). Prezident Stáňa..., že prosím. Markétka (otevře dveře): Prosím, paní. (vejde Bára Stáňová) Domin (vstane): Dobrý den.
Bára: Pan hlavní projektant? Domin: Jmenuji se Karel Havlíček Borovský. Přátelé mi ale říkají Domin. Bára: Prezident Korekční banky, Karel Stáňa,je můj otec. Jsem Stáňová, pane šéfprojektante! Domin: Pro vás Domin, slečno Stáňová, je pro nás neobyčejnou ctí, že..., že... Bára: ...že mě nemůžete vyhodit. Domin: Ne..., že smíme pozdravit dceru velkého prezidenta. Prosím, posaďte se. Markétko, můžete odejít. (Markétka odejde) Domin (fascinovaně na ni zírá a usedne): Hmm, co pro vás mohu udělat, slečno Stáňová? Bára: Já jsem přijela... Domin: ...podívat se na naši kancelář na projektování přírody. Jako všechny návštěvy. Prosím, beze všeho. Bára: Myslela jsem, že je zakázáno... Domin: ...vstoupit do projekce, ovšem. Ovšem, že je to zakázáno. Jenže každý sem přijde s něčí tlačenkou, slečno! Bára: A já nemám tlačenku, jsem vegetariánka. Vy ukážete každému...? Domin: Jen něco, slečno, jen něco, existuje firemní tajemství. Slečno, vy jste ale velmi krásná! Víte to? Bára: Ano. Je lepší být krásná než chytrá, protože průměrný muž lépe vidí než myslí… Chtěla jsem se jen zeptat... Domin: ...zda bych vám zcela výjimečně neukázal všechno. Ale zajisté, slečno! Bára: Jak víte, že jsem se na to chtěla ptát? Domin: Všichni se ptají stejně. Ostatně jak říkal sám velký polyhistor Václav Klaus: Neexistují hloupé odpovědi, pouze hloupé otázky (vstane). Tedy. Je lepší se zeptat a být hloupý pět minut, než se nezeptat vůbec a být hloupý celý život. Bára: Děkuji vám. Víte – narodíte se jen jednou, umřete taky jen jednou, ale žijete celý život. A nerada bych byla hloupá... Domin: ...celý život. Ostatně, slečno Stáňová, chci jen vaše dobro. Bára: Moje dobro? (pauza) Tak to nedám! (lachpauza) Markétka (vchází): Můžu podávat kávu? Bára: Moment, já bych raději viděla tu projekci..., můžu?
Domin: Ovšem! Pokud se zavážete, že nikomu neprozradíte ani to nejmenší! Bára (vstane a podává mu ruku): Mé čestné slovo. Jsem naprosto, naprosto spolehlivá a nikdy jsem nic neprozradila. Ani co jsem nevěděla. Domin: No, jak se tak na vás dívám, platí ono úsloví: lež má krásné nohy! (zírá ji na nohy) Markétko, doneste tu kávu a zavolejte mi sem edvajzra Brzlíka. Markétka (odchází a bokem říká): Blázen starej. Domin: Tak tedy úvod. (sedne si na psací stůl, pozoruje Báru a odříkává rychle) Bylo to roku 1988, kdy se Doubek, tedy inženýr Antonín Doubek, doktor věd, dnes veliký učenec, ale tehdy ještě mladý elév, odebral do Brna, aby studoval územní systémy. Bára: To umíte zpaměti? Domin: Ano, ekologie, slečno Stáňová, není mým řemeslem. Tak mám pokračovat dál? Bára: Třeba. (smete se stolu zmačkané papíry a PET lahve) Myslela jsem, že tady bude úzkostný pořádek a důsledná recyklace... Domin: Společnost, která si ze všeho nejvíc váží pořádku, není tvůrčí. Bez správné míry nepořádku se tvořivost začne ztrácet jako v nějaké černé díře. Bára: Mám..., teda můžu mluvit docela otevřeně? Domin: Ale ovšem. Když jste dcera pana prezidenta. Bára: Vidím, že ve vaší firmě schopnost lidí snášet nedostatky je větší než ochota tyto nedostatky odstraňovat. Domin: To by se mělo tesat! Ale u nás ctíme to, co řekl Diderot: „Nevěřte nikomu, kdo se rozhodl zavést pořádek. Nařizovat pořádek znamená povýšit se na pána druhých a omezovat je.“ Bára: A taky vidím, že umíte všechno okecat..., pardon, vysvětlit. No, ale ať nejsem ta hloupá krásná, kde jsme to přestali? Domin: Takže! Původní myšlenka byla, že biologická rozmanitost se v přírodě nevyskytuje souvisle, spojitě, ale podobně jako u lidské civilizace ve shlucích podobných vesnicím a městům propojených spojnicemi na způsob dálnic a cest. Tyto shluky byly nazvány biocentra, spojnice biokoridory. Dohromady tvoří systém ekologické stability. Bára: Prosím? Nemáte proto nějaké české slovo, třeba… Domin: Ale jistě, tak biocentru říkáme živostřed a biokoridoru živochodba. (lachpauza) Bára: Nádherné, zůstaňme u té latiny, nebo co to je! Domin: No, a systému ekologické stability říkáme pořádek přírodní pevnosti. Ostatně slyším přicházet našeho senior edvajzra Brzlíka. On vám to vysvětlí. Markétka (vejde s kávou)
Brzlík (vejde): Dobrý den. Á, návštěva. Brzlík, jméno mé. (podává ruku Báře) Bára: Těší mne, Stáňová! Domin: Tady slečna má dotaz, jak se začaly projektovat územní systémy ekologické stability. Brzlík: Územní systém ekologické stability (dále ÚSES) podle § 3 písmene a) zákona číslo sto čtrnáct o ochraně přírody a krajiny je vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Hlavním smyslem ÚSES je posílit ekologickou stabilitu krajiny zachováním nebo obnovením stabilních ekosystémů a jejich vzájemných vazeb. (rozhlédne se kolem, jak to na ostatní zapůsobilo) Tedy, ať to shrnu jednou krátkou větou: Cílem územních systémů ekologické stability je zejména: vytvoření sítě relativně ekologicky stabilních území ovlivňujících příznivě okolní, ekologicky méně stabilní krajinu, zachování či znovuobnovení přirozeného genofondu krajiny, zachování či podpoření rozmanitosti původních biologických druhů a jejich společenstev (biodiverzity). Bára: A domníváte se, že je to zajímavé? Myslíte, že to zajímá veřejnost? Brzlík: Jistě! Vytváření územního systému ekologické stability je podle § 4 veřejným zájmem, na kterém se podílejí vlastníci pozemků, obce i stát. Bára: Dobře, ale má to nějaký smysl? Domin: Jistě! Všechno má svůj smysl... Akorát teď nevím jaký. Bára: To je hrozné, člověk se úplně odcizil přírodě. Brzlík: Jak to myslíte? Bára: No třeba... Ryby se vytírají v určitém období, lidé podle potřeby... Vy tady projektujete přírodu a příroda vás nezajímá! No ale jak je to s tím stabilním katastrem územních systémů? Brzlík: Myslíte územní systém ekologické stability? Hned, hned vám to vysvětlím. Rozlišujeme následující úrovně: biosférický ÚSES – to jsou rozlehlé ekologicky významné krajinné oblasti, které reprezentují bohatství bioty v rámci biogeografických provincií a celé planety. Jádrová území s přírodním vývojem by u těchto segmentů měla mít plochu větší než 10 000 ha. Nadregionální ÚSES jsou rozlehlé ekologicky významné krajinné celky a oblasti s minimální plochou alespoň 1000 ha. Jejich síť by měla zajistit podmínky existence charakteristických společenstev s úplnou druhovou rozmanitostí bioty v rámci určitého biogeografického regionu. Regionální ÚSES jsou plošně rozlehlejší s minimální plochou podle typů společenstev od 10 do 50 ha. Jejich síť musí reprezentovat rozmanitost typů biochor v rámci určitého biogeografického regionu. Bára: Biochór. To zní jako óda na přírodu… Brzlík: No, vidím, že vás to zaujalo. Zbývají ještě lokální ÚSES. Ty jsou plošně méně rozlehlé, obvykle do 5 – 10 ha. Bára: Uf..., ale jaký to má smysl? Můžete mi to nějak přiblížit? Myslím laicky.
Brzlík: Ano, jistě! Jejich síť reprezentuje rozmanitost skupin typů geobiocénů v rámci určité biochory. Další úrovní ekologických sítí je pak European Ecological Network, jehož kostru tvoří vybrané skladebné části nadregionálního ÚSES. Bára: Ach tak, to jste měl říci hned. Domin: No vidíte! Zkoumáme-li všechny velké pravdy, zjistíme nakonec, že jsou jednoduché a snadno pochopitelné; pokud ne, nejde o velké pravdy. Bára: Ano! Na začátku bylo slovo. Hned po něm přišlo nedorozumění. Tady třeba čtu (bere ze stolu papír) ... prvky skladeb úžas… Brzlík: Myslíte skladebné prvky úses? Bára: No, vždyť vám to povídám..., skladebné todlectoto… Brzlík: Tak třeba biocentrum (hledá ve složce svých papírů) je biotop, nebo centrum biotopů v krajině, které svým stavem a velikostí umožňuje trvalou existenci přirozeného či pozměněného, avšak přírodě blízkého ekosystému. Biokoridor je zase území, které neumožňuje rozhodující části organismů trvalou dlouhodobou existenci, avšak umožňuje jejich migraci mezi biocentry, a tím vytváří z oddělených biocenter síť. Bára: No to jsem si oddechla. Ale to je jen jedna část. Co znamená racionalizace, co znamená projektování přírody, co znamenají genetické manipulace? Brzlík (skočí ji do řeči): To znamená, že již nejsme odkázáni jen na to, co bylo tvořeno slepou evolucí, ale že již můžeme popustit uzdu své fantazii. Domin (slavnostně): Ano. Územní systém ekologické stability je dobrá věc. Ale velmi závislá na vrtoších přírody, podnebí a tak. Prostě to chtělo racionalizaci. A tehdy, slečno Báro, starý Puma, tedy docent architekt George Puma napsal do své habilitační práce tohleto (vezme ze stolu papír): „Příroda našla jeden způsob, jak organizovat živou hmotu, jak všechno propojit a zesíťovat. Je však jiný způsob, jednodušší, tvárnější a rychlejší, na nějž příroda vůbec nenarazila. Tuto druhou cestu, po které se mohl brát vývoj života, jsem dnešního dne objevil." (papír zahodí za sebe) Představte si, slečno, že tahle veliká slova ho napadala, když se pokoušel napodobit přírodu, živou hmotu. Najednou náhodnou genetickou manipulací získal organismus, který se choval naprosto jako živá hmota, ale byl jiný! To bylo roku 1992, právě pět set let po objevení Ameriky! Bára: Tak dál! Domin: Představte si, že starý Puma myslí na to, jak z toho vyroste celý strom života, jak z něj budou vycházet všechna zvířata, počínaje třeba vířníkem a konče... konče třeba orlem. Zkrátka pomocí genových manipulací vytvořil jednotný organismus, který nahradí jak producenty, tak konzumenty i destruenty, ba představte si…, i docenty. Bára: Opravdu? A co to je? Domin (ukáže na Brzlíka): Brhlíku, máš slovo! Brzlík: Brzlík, pane šéf. Producenti jsou ti, co produkují, konzumenti jsou ti, co konzumují, a destruenti jsou ti, co destruují. A docenti, to jsou ti, co se na tom pak habilitují…
Bára: A to nesmím nikomu prozradit? Domin: Ne, nikdy! A nikomu na světě. Bára: Škoda, že už je to ve všech čítankách. Domin: Fakt? Tomu nevěřím! (vstane) V čítankách je placená reklama a ostatně je to nesmysl. Je tam například, že územní systémy vynalezl docent Doubek. Zatím on se spíš hodil na univerzitu, byl to teoretik, o praktickém projektování neměl ponětí. (pauza) Ale raději okamžitě zakážu svým dětem číst čítanky! Bára (překvapeně): Vy máte děti?! Domin: Ano. Víte slečno…, když má člověk všech pět pohromadě, tak si umí... Bára: Sněhurka měla taky všech pět pohromadě. Ale dva trpaslíci ji vždycky chyběli. Brzlík: No, už Baťa říkal, že každá lidská činnost se nakonec musí nějak projevit v číslech. Bára: Co jste to řek? Brzlík: Jak mám vědět, co jsem řekl, dokud jsem na to neslyšel odpověď? Bára: Vy jste se na něco ptal? Brzlík: Ne. Proč? Bára: Vy jste teda éro. Ale jo, lidé, kteří se něčím odlišovali, to v historii neměli nikdy snadné. Brzlík: Víte, nyní je odchylka od normy receptem na přežití... Domin: No, že se vám ještě míchám do zajímavé diskuse... Zkrátka,byl vyprojektován a uveden do života komplexní organismus, který nahrazuje diverzitu v přírodě. Je absolutně odolný. Brzlík: Ano, místo celé plejády organizmů byl vygenerován jeden univerzální. Puma převzal teorii územních systémů, ale biodiverzitu nahradil jedním multiorganizmem. Bára: Jak jste si mohli dovolit si hrát na Boha Otce, na Tvůrce všehomíra, na Matku přírodu, a jak jste si troufli nahrazovat přírodní procesy!? Domin: Víte slečno, to byl přírodní proces. To byl, řekněme, asistovaný přírodní výběr. Takový přírodní výběr císařským řezem. Bára: A co když se vám to vymkne. Co když se vymkne kontrole? Domin: No, na to tam máme samozřejmě pojistku, ale nemohu vám říci co to je. Brzlík: Nu a tak to je – bez nadsázky jsme geniálně zjednodušili přírodu – no a ono to funguje! Bára: No a to má být všechno? To je takto jednoduché?
Domin: Jednoduché neznamená prostoduché. Bára: No, to já vím, jednoduchost je obtížnější, než se obvykle zdá. No dobře, ale já jsem četla, že budování územních systémů je složité předivo ekologických vztahů a vazeb. Že pro vytváření těch, těch... (nahlíží do papírů) biocenter jsou důležité (nahlíží do papírů) klimatické podmínky. To píšou ve Veronice, že územní systémy ekologické stability vznikly spoluprací architekta Pumy a inženýra Doubka.! Domin: Ano, oni byli jako rodní bratři. Brzlík: Jo, já vím, Kain a Ábel. Domin: Co je v čítankách o spolupráci obou velikých otců zakladatelů, je povídačka. A začal to vyprávět sám architekt, starý George Puma. Jak stanovovali délku a šířku biocentra, tedy živostředu, jak rozplétali složité předivo krajinných vazeb a tak. To je celá historie a tak se tvoří dějiny. Brzlík: No například se tam píše, že Puma byl tak chudý, že nosil i boty z druhé ruky. (lachpauza) Bára: A co vy, pane šéfprojektante, teda Domine? Brzlík: Šéf, slečno, to je nový věk. Věk výroby po věku poznání. Když si Puma okoukl anatomii krajiny, viděl hned, že je to příliš složité, a že by to dobrý inženýr udělal jednodušeji. Začal tedy předělávat přírodu a zkoušel, co se dá vynechat nebo zjednodušit. No a tady šéf, Domin, to začal prodávat. No, a prostě začal ve velkém produkovat ramor. Bára: Co to je? Brzlík (hrdě): Ra – m – or . Racionální multiorganismus. Domin: Prostě jsem to zkusil rozjet ve velkém... Zkrátka, slečno, kdo nic nezkusí, je blbec! Bára: Ovšem iniciativní blbec je horší než třídní nepřítel, že?! Domin: Tady nešlo o iniciativu, tady šlo o vědu, víte? Ostatně, už Brecht řekl: „Cílem vědy není otvírat dveře nekonečné moudrosti, ale vytknout meze nekonečné blbosti.“ No a tehdy jsem si řekl, že příroda obsahuje spoustu věcí, které jsou vlastně..., vlastně zbytečné. Bára: Oho! To snad ne? Domin: Počkejte. Ano, které jsou zbytečné, když se mají třeba zajišťovat potraviny, energie, suroviny, anebo ekologická stabilita. Podívejte se například na páva, kolik je na něm zbytečností. No, a s krajinou je to podobné. Bára: Například? Domin: Například?! Krajinný ráz – pcha. Estetika. Přírodní scenérie. Přírodní krásy, malebná zákoutí. Blbost, blbost, blbost. Krajina je výrobní prostředek!
Bára: Říká se, že krajina je výtvor boží. Domin: Tím hůř. Bůh neměl ani ponětí o moderní projekci. (změna tónu) Právě po dokončení VUT, když jsem se sháněl po zaměstnání, mě potkalo štěstí, že jsem mohl... Puding (vběhne): A... promiňte, pane řediteli, já jsem nevěděl, že máte... Domin: Mám! Život je plný nástrah, ale pořád se dají přichystat ještě další. Co vás sem přináší? Puding: Protože..., poněvadž... (uchopí Báru za ruku) Představte mi dovolit se. Dovolte mi představit se, Mojžíš. (políbí jí ruku) Jsem expertní inženýr přes instinkty. Říkají mi Puding. Uchopení je pudové jednání. Domin: Když už jste tady, mohl byste tady slečně vysvětlit, jak vypadá organismus, který vytvořil starý Puma. Myslím ramor. Puding (stále ji drží za ruku): No, je to takový pakeř s drobnými pahýly, na kterých rostou drobné palisty. Ve spodní části má tento paorganismus panožky podobně jako pavouk. (lachpauza) Bára: Prosím? Puding: Pavouk Bára: Těší mne. Stáňová. Kdybyste mi pustil paruku. Puding (pustí): Prosím za prominutí. Protéze ruky se ale neříká paruka! Bára: No dovolte! Co si o mně myslíte? Domin: No, to stačí! Myslím, že je na čase pozvat našeho genového manipulátora, našeho vědce, docenta Králíka. (bere mobil a volá Králíka) Brzlík: No to si slečno užijete. Ten neumí mluvit o ničem jiném než o genech a rybonukleárních kyselinách. Když si s ním připíjíme, tak on neříká do dna ale do Dé En Á, víte?! Králík (přichází, trochu huhňá, ale odráží jednotlivá slova, takže je mu rozumět): Úkolem manažmentu je vyrušovat ostatní při práci, že. Zdravím, šéfe! A – vy tady máte schůzi, nebo nedejbože stávkujete, co? Domin: Ale ne, kolego, potřebovali bychom tady slečně vysvětlit, co jsou to genové manipulace. Bára (napřahuje k němu ruku): Stáňová, těší mne. Králík (aniž by si všiml její podávané ruky): No podívejte, slečno, příroda nemá žádnou, ale naprosto žádnou fantazii, je to vlastně takový nudný patron. Teprve my, biotechnologové, jsme vzali gen z mrkve a vložili ho do ryby, nebo jsme udělali to, o čem snil už Mičurin, vložili jsme gen blechy do brambor. Bára (vztekle): No, a k čemu je to dobré, co z toho máte?!
Brzlík: No to je jasné – brambory zkřížené s blechou se začnou samy škrábat, že! (lachpauza) Králík: Nedělejte si z vědy legraci, nebo si věda udělá legraci z vás. Brzlík: No, obávám se, že už se to stalo! Bára: Já mám takový pocit, že tady přede mnou usilovně něco skrýváte. Vy ale pocity nemáte že? Puding: Naopak, mám pocit, že velice, slečno, slečno Stáňová, velice… tohleto. Pocity jsou nakažlivé – ty pozitivní více než ty negativní. Bára: Ano. A... Proč? Puding: Instinktivně jsem vytušil, že..., no myslím, že… Bára: Vy i myslíte? Puding: Ano občas myslím. Ostatně, jsem za to placen. A řeknu to otevřeně: špatně placen. Bára: Správně! Mysl je jako padák. Funguje jenom, když je otevřená! Puding: No, ano, padák bychom potřebovali. Ostatně šéfe, průser. Domin: Aha!? Puding: Volali mi z farmy na ramory. Bára: Podle všeho bych měla jít pryč… Vypera (přichází): Neodcházejte. Jsem Béďa Vypera. Novinář. A mám noviny. Domin: Novinář a má noviny! (kroutí hlavou) Zvláštní. A kdo vás sem pustil? Vypera: On vás ten humor přejde.(obrací se k Báře) Býval jsem posel dobrých zpráv, ale co jsem se seznámil s panem Havlíčkem Borovským, přišel jsem o práci. Puding: Předpokládám, že máte tedy pro nás špatnou zprávu!? Vypera: To si pište! Domin (vztekle): To si pište sám, vy pisálku, vy požírači spařených kopřiv, vy slizký hade! Vypera: Jen si poslužte. Tak mám vám to povědět? Bára: Povězte mi to! Králík: To co řekne Vypera, nemá žádný význam. Není to k ničemu! Bára: Řekne mi už konečně někdo, o co tady jde??
Vypera: Ano, já vám to řeknu! Já vám to řeknu! Ten slavný, geneticky manipulovaný nový hybridní a komplexní superorganizmus, ten mramor, nebo jak se to jmenuje, se tadyhle inženýrům trochu vymknul kontrole. Domin: No, to jenom potvrzuje moje neblahé očekávání. Bára: Co to znamená? Brzlík (vezme mobil a telefonuje): Aha! (oznamuje, co slyší ve sluchátku) Tak představte si, že ta superkytka a pazvíře začalo žrát biodiverzitu. Prostě postupuje krajinou a sežere, na co přijde. Domin: A sakra, a proč jste mi... Brzlík (odkládá mobil): Jo, a žere aji lidi a zůstává za ním jenom spoušť a výkaly. Domin: No tak to spalte! (ukazuje na mobil) Vypera: Co? Spálit mobil?! Domin: Ale ne, myslím spálit ten superorganismus. Musíme ho zničit ohněm. Vypera: Nádhera, to bude repka! Udělám reportáž o posledních chvílích lidstva. Bude požár! Domin (bere telefon): Markétko, zavolejte hasiče, teda vlastně požárníky. (otočí se k ostatním) Spálíme to! Králík: No, to jaksi nejde. Byl tam totiž naroubován takzvaný hasičský gen, který způsobuje absolutní nehořlavost tohoto patvora. Tedy ramora. Brzlík: Chcete snad říci, že jste vyjmuli gen z nějakého požárníka...? Králík: Tedy, vyjmuli jsme gen z hasivky orličí, zkřížili jsme ho s DNA z hada vodnáře a vložili do superorganismu! Domin: Vy hovado! Králík: Co? Domin: Proč jste to dělal? Teď je ramor nesmrtelný. Brzlík: Proč jste nic neřekl? Králík: Ale to není pravda. Já že nic neřekl? Já jsem přece říkal... říkal jsem přece, že jsem provedl transmutaci mesenžr-er-en-á z Pterits aguilnea a Phyton aqaticus do genomu... Domin: Jen dál. Králík: No, já jsem se domníval, že je třeba udělat organismus odolný vůči stresu, vzhledem k tomu, že se jedná místo celé řady druhů, tvořících alfa-biodiverzitu biokoridorů, o druh pouze jeden, je třeba, aby všechno vydržel, jak jste chtěl. Bára: No, myslím, že za to pan docent ani nemůže...
Domin: Ale udělal to! Vypera: Aha! Hledá se viník. To je oblíbená česká útěcha při pohromách. Domin: To je průser, musíme se zdejchnout? Brzlík (vztyčí prst a říká jakoby něco strašné důležitého): Komu to pálí, ten včas upaluje! Králík: No tak já to taky zabalím. Puding: No, to je rozumné. Ale mne jako psychiatra vždycky mrzí, když zvítězí zdravý rozum. Bára (vyskočí): Nesmysl! V zájmu lidstva je… Domin: V zájmu lidstva je držet hubu... Teda pardon, slečno. Bára: To bych si vyprosila. Domin (zhrouceně): Konec dějin lidstva, konec civilizace — poradče, poraď mi (obrací se na Brzlíka), co teď? Brzlík: Dokud není všechno ztraceno, není nic ztraceno. Domin: No sláva, co budem dělat? Brzlík: Navrhuji, abychom si zoufali... Markétka (přichází): Šéfe, je tady zástupce Dětí Země. Domin: No to nám ještě chybělo. A co chce? Makétka: Má prý pro vás důležitý dopis od matky... Domin: Cože, od mojí mutr, no to snad ne?! Dyť už není deset let naživu! Makétka: Ale ne, je to dopis od Gaii, Matky Země. Domin: No, tak ho pozvěte dál. (dá si hlavu do dlaní) Markétka (jde pro Jorika) Jorik (přichází): Dobrý den, jsem z Dětí Země, mám tady dopis od Matky Země. Domin (přebírá dopis, otevře ho, zběžně na něj pohlédne a předá ho Brzlíkovi): Tu máte, čtěte! Brzlík (bere dopis a čte) „Vážený pane všeprojektante… (odmlčí se a zírá do dopisu) šéfprojektante. Již od samého počátku sleduji podnikání vaši firmy Racionalizace územních systémů. S obavami jsem sledovala počínání docenta Pumy, s mrazením monitorovala projekty inženýra Doubka. Ovšem vaše bezskrupulózní kupčení s geneticky manipulovanou chimérou již přesáhlo všechny limity mé ekologické trpělivosti. Zahrávaní si s dynamitem je dětská zábava proti tomu,
co jste dělal. Nyní se vám to vymklo z rukou. Je na čase, abyste nahlédl do hloubky svého omylu, abyste nazřel svoje pomýlení a reflektoval svoji chybu. Bez toho není naděje na záchranu. Vaše – kdysi milující – matka Gaia.“ Markétka (odchází) Domin: No a co my s tím? Bára: Pokořte se! Domin: Já? Já, Domin, se mám pokořit? Před vámi, nebo co? Jorik (přistoupí k Báře a šeptá jí do ucha) Bára: Ale ne, před Matkou Přírodou. Řekněte, že příroda je víc než R.Ú.S. Řekněte, že les roste i bez lesníka. Řekněte, že revitalizace je možná i bez projektu. Řekněte, že příroda je mocná čarodějka. Domin: Příroda je hrozná čarodějnice! Matka Příroda je naše macecha. Jinak by nebylo možné, aby stvořila ty zmije. A co muchomůrky hnusný, jedovatý, o komárech už vůbec nemluvě... Brzlík: Ne, ne, to chce pokoru! Domin: Jakou potvoru? Bára: Ne! Nedělejte si už legraci. Řekněte to, nebo bude zle. Domin: Báro, opravdu si myslíte, že se mám pokořit? Budete mne mít potom aspoň trochu ráda. Pokořeného? Bára: Ale ano, Domine,… ano, Karle, už od začátku jsi mi byl sympatický, jen trochu moc namyšlený... Brzlík: Pane šéf, my vás pokořeného neopustíme! Bára: Karle, každý jsme anděl s jedním křídlem. Abychom mohli vzlétnout, musíme se obejmout. (vstává, mává jednou rukou a obchází stůl dopředu) Domin (rozevře náruč a spěchá k Báře – obchází stůl z druhé strany): Báro! Báro! Báro! Bára: Stůj! Napřed pokořit! Domin: To ne! Bára: Karle, jestli to neuděláš, odejdu! Domin (zoufale): Pokořit! To ne, před komáry, ne! Bára: Ano! I před komáry! Domin (chvíli váhá, pak poklekne): Přírodo, přírodo, jsi mocná, zachraň planetu, život nezahyne! Zase se začne život z lásky, ujme se v pustině, a nebude mu k ničemu, co jsme dělali,
k ničemu města a továrny, k ničemu naše uměni, k ničemu naše myšlenky, a přece nezahyne! Rozvalí se domy a stroje, rozpadnou se systémy a jména velikých opadají jako listí; jen ty, lásko, vykveteš na rumišti a svěříš větrům semínko života! Puding: To jsem už někde čet. Že by Václav Klaus? Ne. To říkal Karel. To říkal Karel Čapek! Markétka (přichází): Máte telefon! (předá telefon a odchází) Domin (bere telefon): Cože? Že se žere?! Ano! Výborně! Uf… (položí telefon) Vážení! Tak ten organizmus začal konzumovat sám sebe! Králík: Moje biotechnologie že žere sama sebe? No to je … to je… v prdeli. (přitom odchází) Brzlík: Přestaňte zoufat, jsme zachráněni! (všichni kromě Brzlíka a Vypery jdou pryč) Vypera (rozhlídne se a zjistí, že jsou tam sami dva): Tak já tady mám materiál na reportáž o posledních chvílích lidstva, a teď to mám zahodit? Brzlík: Víte co, schovte si to, ještě se to bude hodit, použijete to později! (oba odchází a zůstává prázdná scéna)
KONEC
