Psychologické problémy odchodu ze zaměstnání

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FILOZOFICKÁ FAKULTA KATEDRA ANDRAGOGIKY A PERSONÁLNÍHO ŘÍZENÍ

bakalářské prezenční studium 2005-2008

Veronika Plecháčková

Psychologické problémy odchodu ze zaměstnání Psychological probléms related to leaving one’s job

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Praha 2008

Vedoucí bakalářské práce:

PhDr. Ivana Šnýdrová, CSc.

Prohlašuji,

že tuto předloženou bakalářskou práci jsem vypracovala zcela samostatně a uvádím v ní veškeré prameny, které jsem použila. 30.4.2008 Veronika Plecháčková

2

OBSAH 0

Úvod.................................................................................................7

1

Vymezení pojmů..............................................................................9 1.1

Práce.........................................................................................9

1.2

Nezaměstnanost.......................................................................11

1.2.1 Druhy nezaměstnanosti.......................................................13

2

3

1.3

Stres.........................................................................................14

1.4

Psychosomatické poruchy.......................................................18

Výzkumy psychologických dopadů ztráty zaměstnání..................19 2.1

Zwickerova studie...................................................................19

2.2

Marienthalská studie...............................................................20

2.3

Greenwichská studie...............................................................22

2.4

Leydenská studie.....................................................................23

2.5

B. Buchtová a její výzkumy....................................................25

Psychologické dopady ztráty zaměstnání.......................................27 3.1

Průběh reakce na ztrátu zaměstnání........................................27

3.2

Nezaměstnanost a zdraví.........................................................28

3.3

Rodina a nezaměstnanost........................................................34

3.3.1 Vliv nezaměstnanosti na rodinu..........................................35 3.3.2 Význam rodiny pro nezaměstnaného..................................37 3.4 4

Nezaměstnanost a změna vnímání času...................................39 Typy pomoci v nezaměstnanosti...................................................40

4.1

Úřad práce................................................................................40

4.1.1 Rekvalifikace.......................................................................42 4.1.2 Job kluby.............................................................................43 4.2 5

Outplacement...........................................................................43

Kazuistika......................................................................................49

3

6

Závěr..............................................................................................51

7

Soupis bibliografických citací........................................................53

8

Bibliografie....................................................................................59

9

Přílohy............................................................................................60

4

Resumé Bakalářská práce s názvem „ Psychologické problémy odchodu ze zaměstnání“ se zabývá negativními dopady spojenými se ztrátou práce, změnou statusu ze zaměstnaného na nezaměstnaného. Teoreticky shrnuje danou problematiku v pěti kapitolách. Definuje základní pojmy, uvádí zásadní výzkumy, které se zabývají vlivem nezaměstnanosti na jedince a rodinu.

Hlavní

části

práce

jsou

věnovány

psychologickým

a

psychosociálním dopadům nezaměstnanosti. Jejím vlivem na fyzické a psychické zdraví, jakož i na rodinu, která zároveň funguje jako výrazná sociální podpora pro postiženého. V poslední části jsou uvedeny základní služby, které může postižený jedinec využít, aby pro něj bylo snazší nastalou situaci řešit. V závěru je uvedena kazuistika vykreslující skutečný případ, kdy zaměstnání ztratili oba manželé.

5

Summary Bachelor thesis “Psychological problems related to leaving one’s job“ considers negative impacts related to leaving one’s job, job loss, change of job status, change of status from employed to unemployed. The thesis theoretically summarizes existing problems in five chapters. It defines basic facts, informs about basic researches of unemployment impact on individua and family. The main part of the thesis describes psychological and psycho-sociological impact of unemployment. Its impact on physical and psychical health, family as well, which works as an important social support. The last part considers basic services one can utilize to improve the current situation. At the end is stated a casuistry showing a real example of married couple, when both of them lost their jobs.

6

0 Úvod Život člověka je naplňován rozmanitými činnostmi - u dětí je to především hra, u dospělého pak učení, péče o druhé, různorodé volnočasové aktivity a podobně. Každá z těchto činností má podstatný význam pro osobní rozvoj jedince. Nejzávažnější místo však u dospělého člověka zaujímá činnost pracovní – tedy účast na společenském procesu práce, kterou se aktivně podílí na tvorbě společensky významných hodnot. Práce se pro člověka stala podstatou žití - přináší mu jak prostředky pro uspokojení potřeb (od těch nejzákladnějších po nejvyšší), tak seberealizaci. Práce tedy pro člověka není jen prostředkem pro získání peněz, ale také faktorem, který ho spojuje s realitou. „Člověk pracuje tedy nejen z existenčních důvodů, ale také aby dosahoval osobní a rodinné cíle, uspokojoval své různé potřeby, zejména potřeby bezpečí, sounáležitosti, uznání seberealizace. Všechny tyto motivy přispívají k udržení osobnostní integrity.“ (Šnýdrová, 1999, s. 197) To je důvodem, proč je ztráta placeného zaměstnání jednou z nejobávanějších událostí, ke které může v životě člověka v produktivním věku dojít. Člověk je bio-psycho-sociální jednotka. Pokud v jeho životě nastane jakákoliv změna, což odchod ze zaměstnání bezesporu je, odrazí se ve všech složkách osobnosti. Nezaměstnanost u nás vznikla v roce 1990 jako nevyhnutelný následek přechodu k tržnímu hospodářství. Ukázalo se, že není jen přechodným jevem, ale trvalým znakem moderních ekonomik. V pracovně orientované společnosti západního typu je být zaměstnán vnímáno jako jeden z osobních úspěchů, jako znak sociálního začlenění i existenční jistoty. Lidé při náhlém odchodu ze zaměstnání nabývají pocitu, že přicházejí o svou

7

kotvu, pevnou zem pod nohama. Pod tlakem společnosti se nezaměstnaný člověk může cítit méněcenný, je frustrován a po několika pokusech o nalezení nové práce se cítí bezcenný a je plný bezmoci. Cílem této práce je proto snaha popsat nezaměstnanost jako jev, který není jen ekonomickým problémem a zátěží pro stát (stát platí za nezaměstnaného zdravotní pojištění, vyplácí mu podporu, případně sociální dávky a zároveň státní rozpočet přichází o jeho daně z příjmu), ale hlavně zátěží pro samotného jedince, kterého se týká, a to nejen v rovině ekonomické, ale hlavně psychologické a sociální. Zabývat se tedy budeme tím, jak jedinec reaguje a jak se psychicky vyrovnává s touto základní a dramatickou změnou. Odchod ze zaměstnání chápu pro účely této práce jako nedobrovolný konec pracovního poměru u člověka v produktivním (ekonomicky aktivním) věku 1 . Vnímám ho jako situaci člověka schopného práce a ochotného pracovat.

Je

pro

mě

tedy

synonymem

ztráty

práce,

přechodu

k nezaměstnanosti. Závěrem bych ráda poděkovala vedoucí své práce PhDr. Ivaně Šnýdrové, CSc. za odborné vedení a čas strávený nad touto prací.

1

Pracovní poměr může skončit dohodou o rozvázání pracovního poměru, výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době, uplynutím sjednané doby pracovního poměru a také smrtí jedince. (Dvořáková, 2004, s. 111)

8

1 Vymezení pojmů Život člověka je naplňován rozmanitými činnostmi jako hra dětí, zábava ve volném čase dospělého, učení, péče o druhé a další. Každá z těchto činností má rozhodující význam pro osobní rozvoj jedince. Nejzávažnější místo zaujímá činnost pracovní - tedy účast na společenském procesu práce, kterou se aktivně podílí na tvorbě společensky významných hodnot. Práce se pro člověka stala podstatou žití - přináší mu jak prostředky pro uspokojení potřeb (nejzákladnějších i vyšších), tak i seberealizaci. Freud tvrdí, že práce je pouto vázající nás k realitě (Mareš, 2002, s. 68). Její ztrátou se člověk bezesporu dostává do svízelné situace, na kterou obvykle reaguje stresem. Vystavení stresu po delší dobu může vyústit v onemocnění organismu psychosomatickými nemocemi. V následující kapitole se budu snažit přiblížit základní pojmy vztahující se k psychologickým aspektům při odchodu ze zaměstnání.

1.1 Práce „Obecně je akceptováno, že práce je první a základní podmínkou lidské existence.“ (Boleloucký, in Buchtová, 2002, s. 129). V moderní společnosti má práce rozhodující význam v lidských životech. Formuje jejich identitu, zařazuje je do stratifikačního systému ovlivňováním jejich sociálních a ekonomických pozicí a ovlivňuje jejich fyzické a psychické blaho. (Borgatta, 1992, s. 2253). Z ekonomického pohledu je práce jedním z výrobních faktorů, který je předmětem koupě. Za trh práce je možné považovat takové místo, kde se střetává nabídka práce (lidé nabízejí svou práci, ucházejí se o ni) a poptávka

9

práce (firmy, vláda, domácnosti nabízejí zaměstnání). V ekonomickém pojetí by bylo hypoteticky hlavní a jedinou motivací jedince pro práci dosažení materiálního blaha, maximalizace zisku. To vyvrátili Morse a Weiss (Hayes, Nutman, 1981, s. 39), kteří se dotazovali čtyři sta žen a mužů, zda by dále pracovali, kdyby zdědili takovou částku peněz, která by jim zajišťovala pohodlné žití bez práce. Více jak devadesát procent dotázaných mezi 21 a 34 lety odpovědělo, že by v práci pokračovalo. Pod pojem práce se zahrnuje i práce v domácnosti a práce pro vlastní potěšení. Pro účely tohoto textu a v rámci problematiky nezaměstnanosti vůbec nás zajímá práce v zaměstnání, placená práce2. Giddens (1999, s. 308) shrnuje šest charakteristik klíčové práce, které mají pro člověka klíčový význam: ƒ Peníze – mzda a plat jsou hlavními zdroji uspokojování potřeb. Ovlivňují potřeby člověka. ƒ Míra aktivity – možnost osvojit si, používat a rozvíjet své znalosti a schopnosti. Práce přináší člověku strukturované prostředí, usměrňuje ho a odčerpává energii. ƒ Změna – poznávaní jiných prostředí než domácího ƒ Strukturovaný čas – denní řád díky přizpůsobování se rytmu práce. Pro člověka bez práce se často stává problémem nuda a celková apatie vůči plynutí času. ƒ Sociální kontakty – nalézání nových přátel a možnost podílet se na společenských aktivitách s ostatními lidmi ƒ Osobní identita – zaměstnání nabízí cenný pocit pevné sociální identity. Pro muže je většinou sebeúcta založena na jeho ekonomickém přínosu do rodiny. 2

work – práce obecně v anglické literatuře job – placená práce v anglické literatuře

10

Vágnerová (1999, s. 398) uvádí ještě seberealizaci - cílem je úspěch; snaha ukázat, že člověk něco umí, že je užitečný. Jahodová (In: Mareš, 2002, s. 70) uvádí pět základních potřeb, které uspokojuje placená práce ( zaměstnání): ƒ vytváří pro člověka reálnou strukturu času (dne, týdne, roku) ƒ je možností, jak sdílet sociální zkušenosti mimo rámec rodiny ƒ umožňuje jedinci podílet se na cílech, které ho přesahují ƒ vymezuje jeho osobní status a identitu ƒ je motivací pro celou řadu aktivit, k nimiž by se bez zaměstnání nedostal

1.2 Nezaměstnanost Určitá míra nezaměstnanosti je fenoménem tržní ekonomiky. Po roce 1989 je i v Česku přirozenou součástí společenské reality. V dnešní společnosti však zároveň představuje stigma zjevného životního selhání. Za nezaměstnané se v ekonomii považují osoby v produktivním věku, které nemají placené zaměstnání ani žádný jiný příjem ze sebezaměstnání, jsou dočasně uvolněny z práce, čekající na opětovné zaměstnání a zároveň ti, kteří aktivně práci hledají a jsou ochotni do práce nastoupit. Přímo dle zákona FS č 1/1991 Sb. o zaměstnanosti je nezaměstnaný ten, kdo se uchází o zaměstnání - je to občan, který: „ - není v pracovním nebo podobném vztahu, nevykonává samostatnou výdělečnou činnost, ani se nepřipravuje soustavně na povolání, - požádal osobně nebo písemně o zprostředkování vhodného zaměstnání u územního orgánu práce v místě svého trvalého bydliště.“ ( Knoll, 93, s. 7) Podobně zní obecně platná definice „…v zemích ES (Eurostat, 1992) jsou za nezaměstnané považovány osoby: 1. bez placeného zaměstnání

11

(v některých případech i pracující, ale jen malý počet hodin, pod stanoveným limitem), které jsou za 2. registrované na Úřadech práce… za 3. hledají práci a za 4. jsou schopny a ochotny do ní ihned nastoupit.“ (Mareš, 2002, s. 18) Z obou definic je zřejmé, že ke klasifikování nezaměstnanosti nestačí jen nebýt v pracovním poměru, ale zároveň práci aktivně hledat. „Podmínkou pro udržení statusu nezaměstnaného bývá pravidelná návštěva úřadu práce jako manifestace snahy o získání zaměstnání.“ (Mareš, 2002, s. 17) V průměru je míra nezaměstnanosti ve vyspělých evropských státech 89%.

Vyjadřuje se ukazatelem míry nezaměstnanosti - podílem počtu

nezaměstnaných

k

celkovému

počtu

ekonomicky

aktivních

(práceschopných). Nejnižší nezaměstnanost je ve státech jako Švýcarsko nebo Švédsko, kde se již dlouho rozvíjí plná demokracie a které v moderní době nepostihla válka. Naopak státy, které prošly více či méně totalitní minulostí

(Itálie,

Španělsko),

se

potýkají

s dvoucifernou

mírou

nezaměstnanosti. V České republice se po roce 1989 začal rychle rozvíjet trh práce. Už není samozřejmostí, že práci má každý, kdo o ni stojí. Za totalitního režimu byla totiž nezaměstnanost neslučitelná s vládnoucí ideologií, a byla proto postihována jako trestný čin tzv. příživnictví. Poměr nezaměstnaných mužů a žen je poměrně stabilní. Muži převažují v nekvalifikovaných anebo naopak vysoce kvalifikovaných oborech (Buchtová,

1999,

s.

11).

V loňském

roce

představovala

míra

nezaměstnanosti 5,3 % (zdroj: Český statistický úřad). Za posledních deset let činí průměrná míra nezaměstnanosti 7,6 %.

12

1.2.1 Druhy nezaměstnanosti Okolnosti vzniku nezaměstnanosti jsou různé. Proto se již v neoklasické ekonomické teorii rozlišily druhy nezaměstnanosti podle různých kritérií dle rozsahu, struktury a příčiny. ƒ Frikční (třecí) nezaměstnanost ƒ Strukturální nezaměstnanost ƒ Cyklická a sezónní nezaměstnanost (Jírová, 200; Knoll, 1993) Frikční nezaměstnanost vzniká jako důsledek neustálého pohybu lidí mezi místy či pracovními příležitostmi, kdy se zaměstnaná osoba dobrovolně vzdá svého místa za účelem hledání jiné, často lépe placené pracovní pozice. Trvá krátce - šest až dvanáct týdnů, tedy čas potřebný na nalezení uplatnění je poměrně krátký. Je to čas využitý na vyhledávání a změnu pracovního místa. Proto není tento druh nezaměstnanosti vnímán jako závažný problém. „…vzniká jako důsledek neustálého pohybu mezi oblastmi, pracovními místy a různými fázemi životního cyklu, v důsledku čehož se někdy nazývá fluktuační nezaměstnanost.“ (Knoll, 1993, s. 9) Tato fluktuace může být daná jak vlastními potřeby, tak potřebami ekonomického vývoje. Patří sem i osoby, které po škole hledají svou první práci. V anglické literatuře bychom se setkali s pojmem people between two jobs (lidé mezi dvěma zaměstnáními). Při změně struktury poptávky po práci, které se její nabídka jen těžko přizpůsobuje, vzniká závažnější porucha - strukturální nezaměstnanost. Jsou požadovány nové profese, dovednosti, kvalifikace. Je to situace, kdy na trhu je vysoký počet volných pracovních míst a vysoký počet nezaměstnaných. Týká se především starších osob, osob s nízkou kvalifikací, změněnou pracovní schopností a rodin s více dětmi. Může

13

postihnout i vysoce

kvalifikované jedince, kteří v důsledku změn výroby a technickým inovacím již nejsou potřební. „Je charakteristická právě pro vyspělé průmyslové země na jejich přechodu k postindustriální informační společnosti.“ (Mareš, 2002, s. 21) Spolu

s cyklickými

změnami

hospodářských

aktivit

(cyklickým

poklesem poptávky) se objevuje cyklická nezaměstnanost. Je to situace, kdy jsou nevyužity pracovní síly kvůli potížím s jejich odbytem. Postihuje určité skupiny se speciálními znaky. V případě pravidelnosti cyklické poptávky (a zároveň spojené s přírodním cyklem) se jedná o nezaměstnanost sezónní. Ta postihuje jen určité profese po určitou dobu (např. obsluha lyžařských vleků). Oba tyto druhy nezaměstnanosti, stejně jako nezaměstnanost frikční, nejsou závažným problémem.

1.3 Stres Ztráta zaměstnání je jednou z nejtěžších zátěžových situací přivozujících stres. Na škále známé jako Posuzovací škála sociálního přizpůsobení Holmese a Raheho3 (1938, in Křivohlavý, s. 23), která měří stres z hlediska životních změn, zaujímá osmé místo. Zvláště v důsledku reorganizace, prováděné zaměstnavatelem, se pracovník může dostat do situace, kdy „…nečekaně po dlouholetém zaměstnání, které mu poskytovalo uspokojení z práce, byl z organizace propuštěn v důsledku snižování pracovních sil…“ (Mayerová, Růžička, 1999, s. 27). Tato situace se více dotýká pracovníků ve vyšším produktivním věku, kteří nejsou tak flexibilní jako mladší ročníky. Navíc bývají omezeni rigidními návyky, často úzkou a mnohdy zastaralou

3

Holmes a Rahe vytvořili seznam 43 událostí na základě self-reportingu sledovaných osob.

14

specializací. Dá se tedy očekávat, že zaměstnavatel dá přednost mladšímu uchazeči o práci, který bude otevřený novým poznatkům a bude snáze rekvalifikovatelný. Stres (z angl. slova stress - zátěž) má mnoho definic. Dal by se vyjádřit jako souhrn fyzických a duševních reakcí na nepřiměřený poměr mezi skutečnými nebo představovanými osobními zkušenostmi a očekáváními. Je odpovědí organismu, která v sobě zahrnuje jak fyzické, tak i psychické složky.

Neboli stres je stav organismu, který je obecnou odezvou na

jakoukoliv výrazně působící zátěž - fyzickou nebo psychickou. Dle Atkinsonové považují lidé stres za situaci, v níž se „…setkají s událostmi, které

vnímají

jako

ohrožení

svého

tělesného

nebo

duševního

blaha“ (Atkinsonová, 1993, s. 587). Jako první formuloval stres americký psycholog Cannon jako reakci na agresi. Více rozvinul teorii stresu kanadský endokrinolog Hans Selye, který navazoval na Bernardovu - Cannonovu koncepci adaptace a homeostáze4. Selye „chápe stres jako stav organismu po selhání normálních mechanismů homeostáze“ (Čáp, 1968, s.19). Jakékoliv faktory, které narušují rovnováhu, se nazývají stresory. Mohou

být

původu

psychologického.

fyzikálního,

Rozlišujeme

tzv.

infekčního, mikro

-

chemického a

nebo

makrostresory.

U

mikrostresorů se negativní vliv sčítá. R. Lazarus rozlišuje ještě stresory působící dlouhodobě (např. nasazení vojáků ve válce, kosmické lety) a krátkodobě (bolest, vystavení chladu / horku).(Křivohlavý, 1994, s.13) Stres na člověka může působit kladně, a to v případě, že není tolik intenzivní, vede k adaptaci a nutí tělo k lepšímu výkonu - eustres. V reálném životě vnímáme stres spíše jako ten negativně působící, 4

homeostáze - obecná tendence organismu směřující k zachování rovnováhy , do fyziologie zaveden v roce 1926 W.B.Cannonem

15

spotřebující energii Kendall

říká:

- distres, což platí i v případě ztráty zaměstnání.

„Stres

je

typickým

jevem

v těžkých

životních

situacích“ (Křivohlavý, 1994, s.13). Působením stresu se spouští tzv. Obecný adaptační syndrom, který se dělí do následujících fází (Machač, Machačová, Hoskovec, 1985): 1. Poplachová reakce 2. Stadium rezistence 3. Stadium vyčerpání Poplachová reakce se vyznačuje mobilizací rezerv po náhlém narušení rovnováhy. V počáteční fázi mluvíme o šoku, kterou vzápětí střídá antišok, kdy se snižuje vysoká reakce. Aktivují se obranné mechanismy, nastupuje stadium rezistence, kdy si organismus pomalu zvyká na působení stresoru, adaptace je optimální. A v poslední fázi dochází k selhání regulační a přizpůsobivé funkci organismu - vyčerpání, které může způsobit až smrt. V emocionální rovině se reakce na stresor odlišuje podle toho, jak jsme úspěšní při snaze zvládnout danou situaci. Může vést od veselé nálady až po úzkost, vztek, agresi, apatii až depresi. Klasickými příznaky jsou dle Křivohlavého (1994) prudké a výrazné změny nálad, nadměrné trápení se věcmi, které zdaleka nejsou tak důležité, neschopnost projevit emocionální náklonnost, nadměrné starosti o vlastní zdravotní stav a fyzický vzhled, nadměrné pocity únavy, zvýšená popudlivost a další. Adaptivní chování při zvládání situace dlouhodobé ztráty práce se od běžného adaptivního chování liší. To, jak člověk v této situaci bude zvládat vzniklý stresový nápor, záleží na jeho životní energii, zdraví, motivech, společenské přizpůsobivosti, finančních zdrojích a hodnotách, které zastává. Payne a Hartley (1987, in Výrost, Slaměník, 2001, s. 93-94) předpokládají, že „…stresové působení prostředí je funkcí relativní vyváženosti mezi problémy, kterým čelí nezaměstnaný a stupněm opory nebo zábran, které

16

umožňují čelit těmto problémům.“ Vytvořili vlastní model postihující, jak se lidé vyrovnávají se stresem z nezaměstnanosti (obr. č.1). Skládá se ze čtyř proměnných: vnímání prostředí, osobní atributy, citové stavy a podmiňující proměnné jako společenská, finanční pozice, status, zdraví.

Obr.č.1 Model stresu psychologické zkušenosti z nezaměstnanosti(podle R.L. Payneho a J. Hartleyho, 1987 in Výrost, Slaměník, 2001, s. 94)

Dle názornosti šipek pozorujeme, že vnímání prostředí může ovlivnit citový stav a naopak (účinek může probíhat oběma směry). Naproti tomu například finanční starosti, které mohou ovlivňovat úzkost, mají jednostranný vliv.

17

Při snahách organismu neustále se přizpůsobovat trvalé přítomnosti stresoru je vydáváno tolik energie, že její zásoby se časem vyčerpají a člověk se stane méně odolným vůči nemoci. Odhaduje se, že více než polovinu zdravotních obtíží způsobuje právě stres.

1.4 Psychosomatické poruchy Z výkladu slova, které je odvozeno z řeckého psyché (mysl) a soma (tělo) vyplývá, že se jedná o tělesné poruchy, u kterých je zásadní úloha emocí. Psychosomatózy mají specifický vývin (genezi). „Funkce vnitřních orgánů jsou kontrolovány vegetativní nervovou soustavou. Vystavení stresu vede k aktivaci vegetativní nervové soustavy a k paralelní aktivitě žláz s vnitřní sekrecí.“ (Nakonečný, 1997, str. 278) „K nejčastějším psychosomatickým poruchám patří některé případy hypertonie,

dvanácterníkového

vředu,

migrény,

ulcerózní

kolitidy,

bronchiálního astmatu, poruch spánku, menstruace a některé gynekologické potíže, anorexie, nespavosti, poruch krevního oběhu, koronárních onemocnění, selhání v intimních stycích atp.“ (Geist, 2000, s. 240) V současné

době

se

psychosomatickými

onemocněními

zabývá

behaviorální medicína (dříve se používalo pojmu psychosomatická medicína). Tento interdisciplinární obor mezi medicínou a psychologií, který v roce 1943 pojmenoval J. Halliday (poprvé použil v roce 1818 J. Ch. A. Henriky), zdůrazňuje těsnou jednotu všech funkcí organismu a snaží se pochopit lidské prožívání skutečnosti, efektivitu a její roli při vzniku četných funkčních nebo organických poruch.

18

2 Výzkumy psychologických dopadů ztráty zaměstnání Výsledky studií ze států s rozvinutou tržní ekonomikou ukazují, že ztráta práce nebo jen obavy a strach z této ztráty jsou zdrojem frustrací s negativním dopadem na zdraví člověka (Buchtová, 2002, s. 76). Abychom porozuměli celkovým psychologickým důsledkům této ztráty, stále jsou pro nás aktuální výzkumy z třicátých let minulého století. „I když vznikaly v jiné době (světová hospodářská krize), některé z těchto studií dosáhly věhlasu

klasických

výzkumů,

které

dodnes

poskytují

důležitá

metodologická poučení a poznatky“ (Buchtová, 1994, s. 120). Jahodová (1982, s. 15) však upozorňuje na úskalí slepé aplikace těchto výzkumů do současnosti. Uvědomuje si změnu sociálního klimatu, která za více jak půl století nastala, jiné vnímání norem a hodnot. Zároveň poukazuje na validitu metod těchto šetření.

2.1 Zwickerova studie Stále inspirativní závěry přinesl výzkum z českého prostředí, který v třicátých letech odehrával na půdě Filosofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně v rámci Sociologického semináře. Výsledky publikoval Bruno Zwicker v Sociologické revue v letech 1934 a 1935 jako dvoudílnou stať K sociologii nezaměstnanosti. Tato studie podává celkový obraz o materiálních, psychologických a sociálních dopadech nezaměstnanosti ve Velkém Brně. Z výpovědí 200 případů nezaměstnaných se snažil „poznat situaci nezaměstnanosti v celé šíři její společenské podmíněnosti, vztažnosti a dosažnosti.“ (Buchtová in Výrost, Slaměník, 2001, s. 82)

19

Studie

přinesla

také

informace

o

způsobu

reakce

na

ztrátu

životní/sociální jistoty. Zwicker tvrdí (Buchtová, 1994, s. 120), že s nezaměstnaností se zcela mění společenská situace. Trvá-li déle, způsobuje hlubší, kvalitativní proměny v jeho jednání a celkovém chování. „Nezaměstnanost konstituuje novou hmotnou základnu, jež spolu s podstatně pozměněnou společenskou situací přetváří duševní a společenský život nezaměstnaného člověka a trvá-li déle, stupňuje své účinky tak, že navozuje i hlubší, kvalitativní proměny v jeho psychosociálním ustrojení, jednání a chování vůbec.“ ( Zwicker in Buchtová, 2002, s. 221) Ztrátou pracovní funkce se člověku mění jeho sociální habitus5. Dále Zwicker zdůrazňuje pojem „pracovní vůle“, přímo spojený s odvykáním si od práce a postupnou ztrátou kvalifikace. Se ztrátou práce se dalo pozorovat porušení vazeb ve společnosti. Tuto změnu vnímala intelektuálně vyspělejší vrstva nezaměstnaných jako vyřazení ze společnosti, sociální deklasifikaci a nejtěžší příkoří .“ (Buchtová, 2002, s. 77)

2.2 Marienthalská studie Tato studie z rakouské vesnice poblíž Vídně - Marienthal - je velmi přínosná

zvoleným výzkumným postupem a

snahou

zabývat

se

nezaměstnaností v celé její celistvosti. Sběr statistických údajů ze všech přítomných rodin (celkem 478), se kombinoval s detailním pozorováním života, což vyžadovalo od tvůrců studie – sociálních psychologů Paula Lazerfelda, Marie Jahodové a statistika Hanse Ziesela - nerušivé zapadnutí do daného společenství a navázání úzkého kontaktu spojeného s aktivním zapojením se do společenského života účastněním se obecně prospěšné

5

habitus – souhrn vlastností, které se pokládají za návyk

20

společenské činnosti. (Šlo o projekty jako dodávka bezplatného oblečení, rodičovské poradenství, kurz textilního návrhářství a gymnastiky pro dívky, bezplatná lékařská péče jednou týdně a snaha navázat politické kontakty s politicky aktivním obyvatelstvem). Marienthal

byla

obec

s maximální

možnou

nezaměstnaností,

způsobenou zavřením místní továrny na výrobu lnu. Data se sbírala rok poté, od podzimu 1931 do května 1932. Zdrojem informací byly “podrobné záznamy životních příběhů; způsob jakým lidé trávili volný čas; rodinné záznamy o jídle; záznamy o tom, co měly děti ve škole na svačinu před a po vyplacení peněz rodičům; informace o dárcích, které děti obdržely o svátcích; informace o výsledcích ve škole; školní eseje dětí na téma „Co chci nejvíce“, „Čím chci být“, „Co chci k vánocům“, „Jak vidím svoji budoucnost“; zprávy o lékařských prohlídkách; údaje o částkách peněz vynaložených na různé položky (řezník, holič, oděvník, hospoda); statistické údaje o účtech v místních obchodech; přehled výpůjček z místní knihovny; přehled o novinovém předplatném; záznam o členství v klubech; údaje o věkových kategoriích, údaje o narození, úmrtí, svatbách; číselné údaje o migraci a statistické údaje týkající se domácností.“ (Buchtová In Výrost, Slaměník, 2001, s.83) Podle reakce rodin na nezaměstnanost rozlišili výzkumníci rodiny nezlomené, rezignované, apatické, zoufalé a zlomené. Tomuto rozdělení se dále věnuji v kapitole 3.3. Nezaměstnanost změnila životní úroveň, složení jídelníčku a přinesla pocit obecné vyčerpanosti, absenci dlouhodobých plánů a ztrátu vnímání času, ztrátu určité stability a změny v osobních vztazích. Velký důraz se v rámci této studie kladl na s nezaměstnaností spojený vznik chudoby, která má i další příčiny, na které se často zapomíná. Dokazuje to dávný výzkum chudoby z roku 1899 v Yorku. Rowney zjistil,

21

že 52 % rodin na pokraji bídy mělo příjem ze zaměstnání s nedostatečným platem a jen 2 % chudých nemělo práci žádnou (Jahoda, 1982, s. 16). Chudoba má velký dopad hlavně na psychologické a zdravotní stránky člověka. Psychologický úpadek tedy

probíhá souběžně se slábnutím

ekonomických zdrojů. Tento poznatek je v moderních výzkumech nedoceněn. Moderní výzkumy spíše vidí vznik psychologických problémů spojených se ztrátou zaměstnání v úbytku latentních funkcí než v samozřejmé funkci zaměstnání – vydělat si na živobytí. Mezi nejzávažnější zjištění výzkumu obyvatel Marienthalu patřily nezájem až apatie, absence jakýkoliv plánu do budoucna, zároveň přetrvávala víra v zachování šancí pro nastupující generaci - děti. Dlouhodobá nezaměstnanost tedy bere naději a životní perspektivy. Dalším výzkumem, který stojí za zmínku, je studie

E.W.Bakkeho

z třicátých a čtyřicátých let.

2.3 Greenwichská studie Tato studie ze třicátých a čtyřicátých let minulého století zjistila, že příčinou postoje se sníženou odpovědností za svůj osud je opakovaný pocit nejistoty, provázený nedostatkem nebezpečí a obavou z vnější kontroly. Při ztrátě zaměstnání celkově dochází k omezování sociální aktivity v důsledku pocitu nejistoty a snížení sebedůvěry, kterou nezaměstnanost vyvolala. Bakke konstatoval rozdíl ve vnímání reakcí dle dosažené kvalifikace. Nekvalifikovaným dělníkům stačila k pocitu spokojenosti mzda, zatímco kvalifikovaní dělníci nacházeli uspokojení v oblastech, které s odměnou neměly nic společného. (Buchtová, 2002, s. 80-81)

22

Závěry ohledně sociální izolace, které tato studie přinesla, by mohly být dané zvoleným prostředím - na rozdíl od Marienthalu, kde byla téměř plná nezaměstnanost, v Greenwichi žili nezaměstnaní po boku ostatních, stále zaměstnaných. To mohlo mít větší psychologické dopady na jedince. Měli možnost přímo srovnávat stav jejich životní situace, s životem „normálním“, tedy zaměstnaným. „Význam izolovanosti, kde je téměř většina nezaměstnaných a všichni sousedé jsou na stejné lodi, může být vnímán méně bolestným, než tam kde nezaměstnaní lidé žijí mezi zaměstnanými, jako v případě greenwichské studie, kde jeden muž řekl: „Když jsi nezaměstnaný, nejsi člověk. Jsi mimo. Natolik se odlišuješ od ostatních lidí, že si myslí, že je s tebou něco v nepořádku.“ (Bakke, in Jahoda, 1982, s. 24, překlad Plecháčková). Novější studie se od předchozích - díky využívání nových poznatků z psychologie obecné, sociální a vývojové - liší. Problém nezaměstnanosti se více psychologizuje, výzkum je pojat interdisciplinárně, využívají se metody jako anketa, rozhovor, dotazník a různé stupnice měření.

2.4 Leydenská studie Data pro studii „Kultury nezaměstnanosti“, tzv. Leydenskou studii, se sbírala ve třech holandských městech v devadesátých letech 20. století. Autoři (G. Enbersen, G. Schuyt a K. Timmer) zde vymezili úplně nové modely chování a šest typů dlouhodobě nezaměstnaných lidí, opírajíce se o Mertonovu typologii přizpůsobení se anomální situaci 6 . Jsou to: lidé 6

Pojem anomie, který Merton odvodil od Durkheima, znamená diskontinuitu mezi kulturními cíli společnosti a prostředky potřebnými k dosažení těchto cílů. Individuální přizpůsobení se napětí, které vzniká při snaze dosáhnout kulturních cílů ve společnosti a mezi příležitostmi, jež měly či neměly k dispozici různé skupiny lidí, vyvolává různé druhy reakcí, které Merton popsal jako:

23

s konformní reakcí, rituální reakcí a únikovou reakcí, lidé vypočítaví, podnikaví a autonomní nezaměstnaní. -

Konformisté stále hledají zaměstnání a věří v jeho nalezení. Ve volném čase navštěvují vzdělávací kurzy a rekvalifikují se. Pravidelně navštěvují úřad práce.

-

Nezaměstnaní s ritualistickým typem reakce se vzdali nadějí na získání jakékoliv práce, stále dodržovali pravidla daná společností a základní konvence.

-

Únikový typ reakce – lidé se nesnaží získat práci, nevyužívají běžných prostředků k dosažení svých cílů (jako úřad práce, žádost o práci atd.). Na vzniklou situaci zcela rezignují, na trhu práce už nevidí žádnou budoucnost.

Žádná z těchto tří skupin nevyužívala nelegálních taktik k získání pracovní pozice a nezneužívala sociálního systému. -

Podnikaví nezaměstnaní využívají možností neformální ekonomiky ke zvýšení příjmů paralelně s dávkami. Jejich cílem je sehnat práci s vyšší pracovní pozicí než měli naposledy.

-

Vypočítaví nezaměstnaní jsou plně závislí na sociálních dávkách, o běžnou prácí se ani nepokoušejí. Snaží se maximálně vytěžit ze systému sociálních dávek, počítají si, kolik mohou vydělat, aby mohli dostat ty nejvyšší dávky. Není to zneužívání, ale maximální využívání sociálních dávek. Jejich měsíční příjem většinou převyšuje nezbytné minimum.

konformní (conformism), inovační (innovation), rituální (ritualism), únikovou (retreatism) a vzpurnou, rebelující (rebbellion). Aplikováno na Spojené Státy, kulturním cílem je dosažení peněžních úspěchů, avšak všichni nemají možnost tohoto cíle dosáhnout. To vyvolává nemalé množství deviací. (Borgatta, 1992,s. 95)

24

-

Posledním typem jsou nezaměstnaní autonomní, kteří přizpůsobují své potřeby omezeným možnostem a preferují život bez závislosti na zaměstnání.

Autoři vycházeli z předpokladu, že hlavními kulturními cíli v západní společnosti je práce a spotřeba. Výsledky ukázaly, že velkou roli v reakcích na nezaměstnanost hraje společenské a místní prostředí.

2.5 B. Buchtová a její výzkumy Psycholožka

Božena

Buchtová

se

ve

své

činnosti

zabývá

psychologickými aspekty ztráty práce v České republice, kde je nezaměstnanost

relativně

novým

fenoménem.

Působí

na

katedře

společenských věd na Ekonomicko- správní fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde zároveň pracuje na svých výzkumech. Ve svých výzkumech se zabývá psychosociálními dopady nezaměstnanosti, jejími dopady na zdraví a kvalitu života. Velký přínos jejích výzkumů je ve spatřování specificky českých rysů nezaměstnanosti. Buchtová se domnívá, že tyto ojedinělé rysy nezaměstnanosti jsou dány minulým vývojem naší společnosti. Zmiňuje se o sníženém pocitu občanské odpovědnosti, nedostatečné reflexi sebe sama, myšlenkové rigiditě a zároveň neprožité zkušenosti ze změny zaměstnání a ztráty práce. Běžné jsou různé varianty pocitu méněcennosti při ztrátě práce, chybějící odvaha a celková nechuť investovat do vlastního sebevzdělání, zlepšení kvalifikace. (Buchtová, dostupné na internetu: http://kariera.ihned.cz/c4-1011534020305490-q06000_d-psychicke-dusledky-dlouhodobe-nezamestnanosti) Na mezinárodní konferenci pod záštitou Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity s podtitulem „Nezaměstnanost - technologické a

25

sociální proměny práce“, která se konala 6. září loňského roku, představila B. Buchtová své dvě nové studie. První

výzkum se zabýval aktivitami nezaměstnaných v průběhu

jednotlivých fází dne. Dosažené výsledky byly více než alarmující. „Rozmělněnost dne bezcílovými aktivitami, malý zájem o další vzdělávání, „poflakování se“ po veřejných prostorách (podnicích), zvykání si žít ze sociálních dávek, přežívání ze dne na den, ztráta smyslu pro čas, který je často vyplňován pocitem nudy.“ (Odehnalová, dostupné na internetu: http://www.mpsv.cz/cs/4705). Vyzdvihována je především smysluplná osobní aktivita ve volném čase v době ztráty zaměstnání. Druhá studie se zabývala příčinami a společenskými a kulturními souvislostmi nezaměstnanosti. „Mezi příčiny chudoby patřil zejména v 90. letech nárůst nezaměstnanosti a nárůst málo placené práce. Dlouhodobá nezaměstnanost se pak stala hlavní příčinou sociálního vylučování jednotlivců proudu‘

a

celých

společnosti.“

skupin

obyvatelstva

(Odehnalová,

ze

dostupné

života

‚hlavního

na

internetu:

http://www.mpsv.cz/cs/4705) Jak vidíme, všechny zmíněné výzkumy ukazují na psychologické dopady ztráty zaměstnání - ať už studie z prvních výzkumů v období hospodářské krize, tak i ty nejsoučasnější. Každá z těchto studií potvrdila dopady nezaměstnanosti na rodinu, zdraví a změnu ve vnímání času, čemuž bych se na následujících stránkách ráda věnovala.

26

3 Psychologické dopady ztráty zaměstnání Pro mnoho lidí, vlastně většinu, je ztráta práce negativní zkušeností, snižující duševní pohodu a přispívající ke zhoršení psychického stavu. Na začátku této kapitoly je dobré si uvědomit, že způsob, jakým bude jedinec reagovat na ztrátu zaměstnání a jakým způsobem bude danou situaci zvládat, je velmi individuální. Závisí na mnoha faktorech, na nichž se různí odborníci v zásadě shodují. Většinou to jsou tyto proměnné: věk, pohlaví, rodinný stav, vzdělání (dosažená kvalifikace), délka nezaměstnanosti, finanční možnosti, celkové zkušenosti, předchozí profesní pružnost, sociální opora, osobní zranitelnost. (Buchtová, 2000a; Čížková, Vysloužil, 1994; Warr, Jacson, Banks, 1992; Kachlík, 2000) Čížková s Vysloužilem (1994, s. 38) ještě dodávají, že prožívání ztráty zaměstnání je vázáno především na určité osobností vlastnosti.

3.1 Průběh reakce na ztrátu zaměstnání Většina vědců, kteří se zabývají nezaměstnaností, popsala několik fází reakce na ztrátu zaměstnání, nejčastěji čtyři. Dobře je shrnul Voců který vycházel

z Harrisonových

„Sedmi

stádií

přechodu

k nezaměstnanosti“ (Hayes, Nutman, 1981). „Reakce vyvolaná nezaměstnaností se projevuje v následujících fázích: ƒ ŠOK. Počáteční reakce odmítnutí přijmout fakt nezaměstnanosti ƒ OPTIMISMUS. Usilovné hledání nového zaměstnáni, rušná aktivita, energie

věnovaná úpravě vlastního životního prostředí, víra

v budoucnost (do období 3 měsíců)

27

ƒ PESIMISMUS. Naděje se vytrácí, aktivita ustává, finanční situace se zhoršuje, ochabuje úsilí vynaložené na hledání volného místa (do období 6-ti měsíců)“ (Voců, 1996, s. 27) ƒ a FATALISMUS. Po období pesimismu se člověk začíná cítit bezmocně, bezradně, beznadějně, nezaměstnanost vnímá jedinec jako svůj osud. (Hayes, Nutman, 1981, s. 32)

3.2 Nezaměstnanost a zdraví Ve Velké Británii mnoho výzkumu o nezaměstnanosti použilo Dotazník obecného

zdraví

(General

Health

Questionnaire),

který

slouží

k zaznamenání nepsychotických psychiatrických obtíží (úzkost, nízká úroveň sebeúcty, aspekty deprese, různé formy psychické nepohody). Studie opakovaně potvrdily, že výsledky těchto dotazníků jsou úzce spjaty se zaměstnaností. Nezaměstnaní měli skóre téměř o 70 % vyšší než zaměstnaní. (Warr, Jackson, Banks, 1992, s. 112) Série dokumentů z období hospodářské krize shrnují, že u jedinců z nezaměstnaných rodin byla míra nemoci o 48 % vyšší než u jedinců z rodin s plným zaměstnáním. Byla u nich zaznamenána i vyšší úmrtnost (Jahoda, 1982, s.19). Brenner (Kaufman, 1982, s. 18-19) naznačuje, že nárůst nezaměstnanosti může mít všeobecný dopad na psychické a fyzické zdraví a že trvalá nezaměstnanost si může dále vybírat svou daň i po letech. Dokazuje to jeho výzkum z let 1967- 76, ve kterém zaznamenal, že počet pacientů v nemocnicích pro duševní choroby se zvyšuje v období ekonomické recese (jejímž průvodním jevem je nezaměstnanost) a zmenšuje, když ekonomika sílí. Když stoupla nezaměstnanost o jedno procento, počet pacientů stoupnul o více jak tři procenta. Závěrem výzkumů Warra, Jacksona a

28

Bankse (1992, s. 123) ve Velké Británii je, že “…Nezaměstnaní zakoušejí vyšší hladinu obecné psychické nepohody, deprese a úzkosti, spolu s nižší sebeúctou a sebedůvěrou.“ Zároveň, jak tvrdí Robertson (in Mareš, 2002, s. 68), pro nezaměstnaného je nejbolestivější ztráta vlastní ceny v očích okolí. Jak se ukazuje, je jasné, že stav nezaměstnanosti má na člověka své dopady. Z většiny negativního charakteru. Jen zřídka se prokázalo, že ztráta zaměstnaní ovlivnila zdraví v pozitivním směru. Bylo to v případech tzv. „nezdravých zaměstnání“ (práce v dolech, mlýnech atd.), tedy zlepšení projevů nemoci vyvolaných prací, jako například bronchitida, bolest páteře atd. V oblasti psychického zdraví je pozitivní odezva mnohem menší. Předpokládá se, že se objevuje u jedinců, kteří se stali nezaměstnanými teprve nedávno. ( Jahoda, 1982, s. 18; Warr, Jackson, Banks, 1992, s. 114) Jak je vidno, nezaměstnanost dopady na zdraví má. Mohli bychom je rozdělit na následky psychosomatické a psychické. Velkou měrou je na jejich vině stres, kterému musí nezaměstnaný čelit. Holmes ve svém průzkumu týkajícím se vlivu stresových událostí zjistil, že ztráta finanční, sociální a citové jistoty, i jen samotný strach z jejich případné ztráty, jsou zdrojem stresů s vážným dopadem pro lidské duševní i tělesné zdraví (Buchtová, 2000a, s. 5). V minulosti ale trpělo i fyzické zdraví nezaměstnaných - snížení finančních možností způsobovalo změnu jídelníčku, jehož nedostatečná nutriční skladba často vedla až k podvýživě. V období hospodářské krize bylo ve Vídni

zdokumentováno, že 57 % dětí bylo podvyživeno,

v Marienthalu to bylo dokonce 76 %. Zároveň bylo zjištěno, že míra nemoci na osobu byla o 48 % vyšší u nezaměstnaných než zaměstnaných. (Jahoda, 1982, s. 18-19). V posledních letech došlo k přesunu k výskytu nemocí spojených se stresem (průvodcem nezaměstnanosti), ke kterému se navíc přidávají další

29

doprovodné zesilující faktory, jako je kouření, požívání alkoholu, léků a drog. (Mareš, 2002, s. 84) Měli bychom si uvědomit, že stres nepřichází v okamžiku ztráty práce, ale je neustále přítomný. Jak již ze zmíněného neustálého strachu ze ztráty zaměstnání - zvláště v dnešní rychlé době, neustále požadující nové a nové přístupy, kvalifikace, schopnost držet krok s technologickým pokrokem a charakteristické častým zeštíhlováním firem - ale i z drobných denních situací, tzv.daily hassles, které nás potkávají. Dle Raheho a Holmese a jejich Posuzovací škály sociálního přizpůsobení 7 (zmiňované v první kapitole, viz příloha A) může člověka ohrozit součet 150 bodů, 300 bodů již velmi vážně. (Atkinson, 2003,s. 492) Ztráta zaměstnání dle nich zastává 47 bodů. Předpokládáme-li, že se ztrátou zaměstnání souvisí i negativní změna příjmů s 38 body, manželské spory vyvolané danou situací (36 bodů) a konflikt s představeným, který mohl ztrátu doprovázet (23 bodů) jsme dané hranici velmi blízko. Další ujištění, že ztráta zaměstnání je zdrojem silného prožívání stresu. Ten ve fyzické rovině způsobuje… „bolesti hlavy, dušnost, palpitace8, tachykardie9, bolesti na hrudi, závratě, pocit narušené stability, parestézie10, návaly horka a chladu, pocení, kolapsy, třes, napětí svalstva, zvracení, průjmy, psychogenní bolesti, tělesná nevýkonnost, výpadky senzorických funkcí atd.“ (Zvolský, 1997, s. 106-107) V duševním

zdraví

pak

nárůst

úzkosti,

deprese,

nespavosti,

podrážděnosti, ztrátu sebedůvěry, netečnost, obecnou nervozitu a zhoršení

7

využívám Posuzovací škály, i když si uvědomuji nedostatky, které jsou ji vytýkány. Např. Pollock ji kritizoval pro mechanistický přístup. Upozorňoval na to, že míra stresu může být u každého jednotlivce rozdílná, takže přiřazování bodů k určitým událostem může způsobit chyby. Navíc směšuje události jak s negativním, tak i s pozitivním dopadem. (Hladký, 1993, s. 29) 8 bušení srdce 9 vyšší tepová frekvence než 90-100 tepů za minutu 10 spontánní nebo vyvolané abnormální jevy (např. mravenčení, pálení, svědění)

30

psychosomatických obtíží (bolesti hlavy, vysoký krevní tlak, vředy, ekzémy a kožní záněty). (Warr, Jackson, Banks, 1992; Nakonečný, 1997). Nastává tzv. porucha přizpůsobení, projevující se depresivní náladou, úzkostnými stavy, obavami, pocity nevýkonnosti, poruchami spánku, pocitem, že jedinec není schopen se vypořádat se současnou situací. Tato reakce obvykle začíná do měsíce od ztráty zaměstnání a trvání příznaků trvá do 6 měsíců (překročení tohoto období je vzácné). Lze rozeznávat různé typy: porucha přizpůsobení s převládající poruchou jiných emocí symptomy obvykle zahrnují několik typů emočních příznaků, jako je úzkost, deprese, obavnost, tenze, zlost,atp. Porucha přizpůsobení s převládající poruchou chování - hlavní porucha se týká chování. (Zvolský, 1997, s. 113) Ve vztahu k depresivním stavům rozeznáváme podle délky trvání: krátkodobou depresivní reakci, přechodný depresivní stav, který netrvá déle než jeden měsíc; protahovanou depresivní reakci - mírný depresivní stav, který vzniká jako reakce na významnou životní změnu nebo dlouhodobou zátěžovou situaci, který netrvá déle než 2 roky. Kaufman (1982, s. 46-48) dělí následky spojené z nezaměstnaností na tři nezávislé faktory. Tyto faktory je možno považovat za syndromy, protože pod každý faktor spadají odpovědi (symptomy), které se vyskytují společně. Syndromy stresu v nezaměstnanosti nazval: - Obecný syndrom stresu v nezaměstnanosti - Psychopatologický syndrom v nezaměstnanosti - Syndrom zabráněné práce První faktor se nazývá obecným, protože se objevuje u více jak poloviny případů. Jeho nejvýraznější složkou je nedostatek životní spokojenosti. Zároveň se na něm značně podílí delší čas potřebný k návratu do normálu a uvědomování si vážnosti nezaměstnanosti jako takové. Ti, u nichž se projevuje tento syndrom, jsou zároveň více náchylní k rozmrzelosti,

31

zažívají oslabené dodržování morálních cílů a hodnot, pociťují nižší sebeúctu a limitovanou sociální podporu, ve svém odvětví mají tendenci „zastarávat“ více než ostatní. Jejich celkově slabší vnímání sebe sama ve vztazích k okolnímu světu je značné. Psychopatologický syndrom obsahuje specifičtější symptomy, než předchozí

syndrom

a

extrémnější

reakce,

které

jsou

spojovány

s psychopatologií. Lidé pociťující tento syndrom mají silnou potřebu vrátit se do práce kvůli existenčním důvodům, cítí extrémní břemeno zodpovědnosti. Kromě toho, že se projevují navenek agresivním chováním a vykazují vysoké hodnoty podrážděnosti, trápí je deprese, beznaděj, úzkost. Mají pocit, že ztrácejí osobní kontrolu. Zažívají celkové zhoršení psychického stavu zapříčiněné ztrátou zaměstnání. Třetí faktor je charakteristický pro pracovní motivaci. Proto název Syndrom zabráněné práce. Nezaměstnaní nejsou motivováni sníženou sebeúctou, nemotivuje je jejich osobní růst, vývoj. Snaha znovu pracovat je velmi slabá. Pro to, aby byli znovu zaměstnáni, mnoho nedělají. Je nutno dodat, že jedinec může zakusit jakýkoli z těchto syndromů, aniž by pocítil ostatní dva. V nezaměstnanosti se často setkáváme s projevy bezmoci. Přicházejí hlavně po opakovaných nepovedených snahách po získání nového zaměstnání, po absolvování řady neúspěšných pohovorů a konkurzů. Člověk pak ztrácí důvěru ve své vlastní schopnosti a přichází pocit, že situaci, ve které se ocitá, nemůže kontrolovat. Teorii bezmoci (helplessness), popisuje Selingman (in Bollová,2000, s. 26), který z pokusů na krysách vyvodil, že bezmocnosti se dá naučit. Tento stav ovlivňuje procesy učení a hlavně, což je pro nás v rámci problematiky nezaměstnanosti důležité,

motivaci, vůli a city. Poruchy motivace se

projevují pasivitou, u citů se projevují smutkem, který může přejít až v depresivní nálady. Beck (tamtéž, s. 7) charakterizuje bezmocnost jako

32

pocit trvalé nevýkonnosti vlastního jednání, který se mění v trvalý stav deprese. Abramson (Kaufman, 1982, s. 44). tvrdí, že ztráta sebeúcty je znatelnější u jednotlivců, kteří viní sami sebe, než u těch, kteří viní okolí. V závislosti na konkrétním stavu trhu práce se prokázalo, že čím je počet nezaměstnaných vyšší, tím vyšší bylo sebehodnocení nezaměstnaného. To potvrzuje Cohnovu hypotézu vlastní evaluace jedince, který ztratil zaměstnání, na základě okolního prostředí. Pokud je k dispozici externí příčina nezaměstnanosti, jako vysoká míra nezaměstnanosti v určité oblasti, nezaměstnaný není se sebou tolik nespokojený, jako kdyby vnější příčina nebyla. „Jedinec je citlivý na následky ve svém prostředí jen když věří, že sám mohl danou situaci ovlivnit“ (Seman in Hayes, Nutman, 1981, s.33). V otázce stresu tomu je naopak. Jak se dotyčný bude vyrovnávat s nastalou situací - ztrátou zaměstnání a s ním spojeným stresem, závisí na jeho „Locus of Control“ 11 . Koncepce, kterou formuloval a pojmenoval Rotter v roce 1966 tvrdí, že lidé přesvědčení, že mají zanedbatelný vliv na tom, co se stane a přisuzují následky externím sílám ( štěstí, osud) mají tzv. vnější bod kontroly. Naopak ti, kteří věří, že následky mohou ovlivnit vlastním chováním, jsou vnitřně kontrolováni. Je dokázáno, že, na rozdíl od lidí zaměstnaných, chronicky nezaměstnaní věří v kontrolu zvenčí. Dle dlouhodobých studií se zároveň ukázalo, že podnikatelé, kteří se cítí být kontrolováni venkovním prostředím, mají větší stresovou reakci než ti s vnitřním bodem kontroly. (Kaufman, 1982, s. 41-43). Přesto i ztráta zaměstnání se zřejmou venkovní příčinou na jedince dopadá sníženým sebevědomím a zklamáním ze sebe sama. Negativní dopady prožívání ztráty zaměstnání, které se projevují ve fyzickém i psychickém zdraví, má často na svědomí celková nepřipravenost

11

místo kontroly, zaměřenost

33

na tento fenomén - jak celospolečenská, regionální, tak i podniková. V rámci podniku je to často dané špatným sociálním klimatem a špatnou prací vedoucích pracovníků, hlavně jejich selhání v oblasti komunikace s podřízenými. (Buchtová, 2000b, s. 26) Nakonec bych ráda poznamenala, že zdraví může na člověka působit i v opačném směru. Pro jedince je zhoršené zdraví překážkou pro nalezení nové práce. Mareš, Vysloužil a Sirovátka (2002, s. 17) ve svém výzkumu zjistili, že osoby se změněnou pracovní schopností, nebo s částečným invalidním důchodem mají s opakovanou nezaměstnaností větší zkušenosti, než lidé deklarující dobrý zdravotní stav.

3.3 Rodina a nezaměstnanost Rodina je základní sociální institucí státu. Je založená na svazku muže a ženy, na pokrevním vztahu rodičů dětí nebo vztahu, který ho nahrazuje (adopce, osvojení.) V rámci rodiny se jedinec začleňuje do společnosti socializuje se - a zastává společensky určené a uznávané role vyplývající ze soužití. Mezi nezaměstnaností a rodinou lze spatřovat oboustranný vliv nezaměstnanost dopadá na funkce rodiny a přetváří v ní již zaběhlé vztahy, zároveň rodina ovlivňuje nezaměstnaného. Specifičtěji … „ negativní vliv nezaměstnanosti na rodinu jako sociální instituci, tak i co se týče pozitivního vlivu rodinné solidarity a podpory, které se nezaměstnaným dostává ze strany jejich rodin.“ (Mareš, 2002, s. 80). Lze říci, že důsledky ze ztráty zaměstnání nepociťují jen lidé, kterých se to bezprostředně týká.

34

3.3.1 Vliv nezaměstnanosti na rodinu Mezi negativní důsledky působící na rodinu, které se postupně prokazují, patří především vznik silně zátěžové situace. Více ohrožené jsou rodiny z měst a velkoměst a rodiny neúplné, nebo založené na nesezdaném soužití. Za hlavní změny u rodin s nezaměstnaným členem, které mají často negativní dopad, je možno považovat: -

změny ve vztazích mezi rodinnými příslušníky a v partnerských vztazích

-

změny v sociálním postavení v rámci rodiny (ztráta dosavadního statusu a autority)

-

změny v rozdělení domácích prací

-

změny v chování vůči dětem

-

změny ve stereotypu života ( narušení denních zvyklostí)

-

změny ve finanční situaci

(Mareš, 2002, s. 80; Šmolka, 1996, s. 61; Vágnerová, 1999, s.411) Před celkovým náhledem do této problematiky bych se ráda vrátila k rozdělení rodin dle reakce na ztrátu zaměstnání v Marienthálské studii. Jak již bylo uvedeno, dle reakce na ztrátu zaměstnání rozdělili autoři rodiny na nezlomené, rezignované, zoufalé a apatické. Každá ze skupin rodin je typická svým chováním, údržby sebe a okolního prostředí. Nejpozitivněji (a nejoptimističtěji) z výzkumu vycházejí rodiny nezlomené - i přes finanční nedostatky jsou stále činorodí a plní optimismu, energie. Své domácnosti mají pečlivě udržované a vzniklou situaci považují za snesitelnou. Největší podíl byl rodin rezignovaných, typických svým lhostejným postojem a přežíváním ze dne na den bez jakýkoliv nadějí do budoucna. Přes všechnu lhostejnost se však stále staraly o domácnost a děti. Zbývající dva typy jsou případy rodin zlomených. Zoufalé rodiny se nikterak neliší od dvou

35

předchozích ve vynaložené péči vůči dětem či domovu, ale jejich vnímání reality je odlišné. Namísto hledání nových aktivit srovnávají nastalou situaci s minulostí, což je naplňuje zoufalstvím a beznadějí, pocitem, že už nemá cenu se jakkoliv snažit. V apatických rodinách je úpadek všestranný. Domácnosti a děti jsou zanedbané. Převládá pasivita ke všem stránkám života, naprostá lhostejnost vůči všemu a všem. Rodina s touto reakcí je často v rozkladu, plná hádek. (Jahoda, Lazerfeld, Ziesel, 1974 in Buchtová, 2002, s. 187-194) Stres způsobený nezaměstnaností (z nedostatku financí, prostředků k životu) může velmi narušit i zcela rozbít vztahy v rámci rodiny. Spojitost mezi nezaměstnaností a rozvodovostí je ale sporná. Smith (1931, in Mareš, 2002, s. 80) uvádí, že rozvodovost je ve všech věkových kategoriích nezaměstnaných dvojnásobná ve srovnání s celostátním (Velká Británie) průměrem. Kaufman (1982, s. 35) tvrdí, že míra rozvodovosti nezaměstnaných je stejná jako u zaměstnaných. Mohlo by se zdát, že tento rozdíl v závěrech je daný

rozdílem padesáti let. Přikláním se ke

Kaufmanově verzi, podpíraná dlouhodobou studií S. J. Southa (mezi lety 1948-1979, což odpovídá době mezi zmiňovanými výzkumy) (in Warr, 1989, s. 206) , která neprokázala žádnou spojitost mezi danými proměnnými. Výrazná je změna role otců rodin. Jimi vnímaná zátěž ze ztráty zaměstnání je podstatně silnější než u žen, pro které rodina představuje alternativní pole pracovní působnosti poskytující seberealizaci a tlumící onu zátěž. Větší míra tlaku vyvíjeného na muže je pravděpodobně způsobena zažitou představou muže jako živitele rodiny. K rodině patří děti a právě na ně je dopad fenoménu nezaměstnaného otce patrný. Otec ztrátou zaměstnání ztrácí svou autoritu

hlavně u -

náctiletých. Starší děti vnímají změnu otcovy role jako velmi frustrující.

36

Děti pod dvanáct let mají často z otcovy přítomnosti radost, ale pravděpodobně má na ně jeho nezaměstnanost negativní dopady v jejich budoucím chování a vytváření osobnosti. Nesporné je působení dlouhodobé otcovy nezaměstnanosti (ne však matčiny) na dětskou sebeúctu. Vysoká sebeúcta se prokázala pouze u 7 procent dětí s touto zkušeností v porovnání se 44 procenty u dětí, jejichž otec byl bez práce jen zřídka. (Coopersmith 1967, in Kaufman, 1982, s. 48-49) Není pochyb, že ztráta zaměstnání jednoho z rodiny dopadá i na ostatní. Je dokázáno, ve studiích R. Cochrana a M. Stoppes Roa (1981, in Buchtová, 2002, s. 108), že ztráta práce manžela ovlivnila vyšší hladinu úzkosti a deprese u manželek. U dětí je tomu podobně. Děti ze středních vrstev ve Velké Británii reagovaly na danou situaci zlostí a zvýšenou popudlivostí u chlapců, zvětšenou úzkostí u dívek. A.D.Vinokur a kol. (in Vágnerová, 1999, s. 410) potvrdili, že zátěž nezaměstnanosti, spojená s finančními potížemi, působí veskrze negativně na oba partnery, a způsobuje narušení vztahů v celé rodině. Vztahové problémy vyplynuvší z finančních nesnází byly též zdůrazněny v několika studiích (např. Mc Kee a Bell 1985, in Warr, 1989, s. 206)

3.3.2 Význam rodiny pro nezaměstnaného Buchtová (2004, s. 58) ve svém výzkumu Kvalita života dlouhodobě nezaměstnaných zjistila, jaké má rodina pro nezaměstnaného významy: 1.

rodina jako symbol porozumění, spokojenosti a sounáležitosti

2.

rodina jako psychická opora ( symbol zázemí, bezpečí, jistoty)

37

3.

rodina jako nejdůležitější hodnota v životě (mít pro koho žít)

4.

rodina – zázemí pro výchovu dětí

5.

rodina jako prostředek seberealizace (smysl života)

Podporu může každý v jakékoliv situaci najít nejen u rodiny, ale také u svých kamarádů, spolupracovníků, známých atd. Avšak, jak Buchtová (2000a, s. 6) uvádí, rodina zaujímá v duševní podpoře první a nejdůležitější pozici (vnímá tak 48% dotazovaných z výzkumného souboru). Je tedy zřejmé, že rodina funguje jako emocionální podpora pro nezaměstnaného, jako jakýsi tlumič nárazu (tzv. buffering effect)12. Totéž uvádí Kaufman (1982, s. 66), podle něhož jen osmina ženatých dotazovaných pociťovala nedostatek podpory, zato u svobodných to pociťovala celá třetina. Fungující rodina představuje pro člověka v těžkých životních situacích (jíž status nezaměstnaného bezpochyby je) útočiště. Protože „Vědomí, že člověk je ostatními lidmi milován a akceptován takový, jaký je, a ne takový, jaký by mohl být, je podmínkou kvalitních emočních

vztahů,

může

být

základem

pro

společné

soužití

s ostatními.“ (Buchtová, 2002, s. 107). Většinou bývá silná podpora zprostředkována ze strany rodiny ženy (často osobně její matky). ( Mareš, 2002, s. 81) Snad jenom dodat, že příliš velké porozumění a podpora mají i svá rizika. Porozumění by totiž mohlo jedince utěšit natolik, že by začal špatně chápat svou nemilou situaci a mohl se začít cítit neoprávněně spokojený. Může také vzniknout závislost na osobě / osobách, které podporu poskytují, 12

Buffering effect – „ Efekt nárazníku“ popisuje schopnost využít kladný zážitek v rámci jedné role k zmírnění nebo ulehčení stresu vyvolaný negativní zkušeností rolí druhou. Například stresový faktor u mužů může být redukován kladnou zkušeností rolí v rodině. Pro ženu se jím může stát role matky – péče o děti (dostupné na internetu: http://vocationalpsychology.com)

38

s kterou současně vzniká naučená bezmocnost („learned helplessness“) – situace, kdy extrémně silná a dlouhodobě poskytovaná opora vytěsňuje samostatnost, iniciativu a sebedůvěru. (Buchtová, 2002; Kebza, Šolcová, 2000). „Ovšem i přes prokazatelný ochranný pozitivní dopad sociální opory se ukazuje, že daleko účinnější je ‚vnitřní opora‘, vnitřní zdroje člověka, jeho aktivní přístup k životním změnám.“ (Buchtová, 2000a, s. 7)

3.4 Nezaměstnanost a změna vnímání času Nezaměstnanost je neodmyslitelně spojena s psychicky stresujícími změnami ve vnímání času. V moderní společnosti je vnímání času formováno veřejnými institucemi. Už v dětství nám škola dává základní strukturu dne, snaží se nám vštípit dochvilnost a snaží se, abychom vyplnili den různými aktivitami. V dospělosti tuto úlohu přebírá zaměstnání. Práce určuje, v kolik vstaneme, jak dlouho budeme mimo domov a čím strávíme zbytek dne. Odlišuje víkendy od zbytku týdne. Dává nám vlastně fixní časovou strukturu. Není tedy překvapením, že ztrátou zaměstnání ztrácíme tuto strukturu a její nepřítomností vzniká zátěž. V Marienthalu (výzkumu Lazerfelda, Jahodové a Ziesela, v této práci již několikrát zmiňované), lidé ztratili veškerý smysl času a jakékoliv hospodaření s ním, i když jejich povinnosti (a taky právě proto) byly nulové. Například celé dopoledne zaplnila aktivita, která normálně nezabere více jak deset minut (donést dřevo z kůlny). Osmdesát ze sta strávených dopolední bylo prolelkováno doma, v nějakém klubu nebo čistě postáváním na ulici. K promyšlenějšímu využívání svého času ztratili nezaměstnaní obyvatelé jakékoliv pohnutky. Když byli tázáni na konci dne, co dělali, zdálo se, že to nejsou schopni popsat. Uvedli jen biologicky dané body jako vstávání, čas jídla a uléhání do postele, prožití zbytku dne bylo mlhavé a

39

nejasné. Víkendy a svátky ztratily na významu (knihovna registrovala zvětšenou výpůjčku knih o víkendech, po zavření továrny již ne). Jejich existence se pomalu stávala neuspořádanou a prázdnou. Čas přestával hrát důležitou roli a byl vyplňován pocitem nudy. Ženy byly celkově v tomto směru ovlivněny ztrátou práce jen málo - stále měly co dělat, což se dá přisuzovat vynakládání větší péče o dům a děti. (Hayes, Nutman, 1981; Jahoda, 1982; Jahoda in Buchtová, 2002) Dovoluji si zpochybnit názor Mareše (2002, s. 78) a Warra (1989, s. 214), že laxnost při využívání volného času je dána zhoršenou finanční situací nezaměstnaných (i když si uvědomuji, Marešem zmiňovanou, „komercializaci“ volného času). V marienthálské knihovně se totiž množství vypůjčených knih stále snižovalo, i když byly zrušeny poplatky za výpůjčku. (Jahoda in Buchtová, 2002, s.186) Proto si myslím, že i kdyby měl nezaměstnaný možnost trávit čas jakkoliv by si přál, dopad destrukturializace času a celkový nedostatek povinností nepovolí člověku se pro něco nadchnout, tedy něco dělat, prolomit jeho apatii, zvlášť po delším čase nezaměstnanosti, se kterým roste pasivita v chování. Je to začarovaný kruh. Mareš (2002, s. 77) tvrdí , že rozbití časové struktury dne a změny ve vnímání času jsou považovány za jeden z nejkřiklavějších důsledků nezaměstnanosti, s čímž nelze než souhlasit. Člověk, který chodí do zaměstnání, by více volného času přivítal. Mít možnost věnovat se svým koníčkům, přátelům, nebo čistě jen „nicnedělání“. Ale pro člověka, který je dlouhodobě nezaměstnaný, se volný čas stává břemenem. Protože „být nezaměstnán neznamená nezbytně mít více volného času, ale je to jen rozšíření času, v kterém nemáme povinnosti.“ (Mareš, 2002, s. 78). Zároveň potíže s naplněním času úzce souvisí s celkovou nepohodou jedince, ztrátou sebeúcty a depresemi. (Warr, 1989, s. 214).

40

4 Typy pomoci v nezaměstnanosti Aby byl pro jedince odchod ze zaměstnání snazší, může využít různých služeb a institucí, veřejných i soukromých. V této kapitole bych ráda zmínila Úřad práce, jako veřejnou instituci zabývající se nezaměstnanými. Větší část věnuji Outplacementu, službě, která v českých podmínkách ještě není tolik využívána, ale dle mého názoru je službou velmi cennou a užitečnou.

4.1 Úřad práce Úřady práce jsou správními úřady s územní působností, které jsou řízeny Ministerstvem práce a sociálních věcí. Do jejich evidence uchazečů o zaměstnání může být zařazen jen člověk, který není v pracovním vztahu nebo nevykonává samostatnou výdělečnou činnost a musí úřad navštívit osobně. Prvním kontaktem pro člověka, dezorientovaného po ztrátě zaměstnání, s úřadem práce, může být tzv. Call centrum služeb zaměstnanosti. Call centrum služeb zaměstnanosti je nezaměstnaným k dispozici v případě, kdy potřebují radu.

Základními činnostmi úřadu

práce jsou: -

poskytování informační služeb v oblasti pracovních příležitostí ( v rámci ČR a EU)

-

sledování situace na trhu práce v ČR

-

informace o možnostech dalšího vzdělávání

Přímo nezaměstnanému pak: -

poskytuje služby se zprostředkováním vhodného zaměstnání

-

vyplácí podporu v nezaměstnanosti

41

-

organizuje, zprostředkovává a zabezpečuje rekvalifikaci

-

může poskytnout překlenovací příspěvek při zahájení samostatné výdělečné činnosti

(dostupné na http://portal.mpsv.cz, Mišúr, Svoboda, 2007, s. 74) Prostředků pomoci úřadu práce je tedy celá řada. V rámci této práce se zmíníme o rekvalifikaci a job klubech.

4.1.1 Rekvalifikace Pomáhá lidem přizpůsobit se trhu práce

a začlenit znovu do

„produktivního“ života. Umožňuje mu zásadní anebo jen částečnou změnu kvalifikace nezbytnou pro jeho uplatnění na trhu práce. Rekvalifikační kurzy se doporučují především těm uchazečům o zaměstnání, kteří mají úzce specializované vzdělání (a poptávka po jejich odbornosti je v praxi mizivá) anebo setrvali na stejném pracovním místě dlouhou dobu. Úřady práce nabízejí možnost rekvalifikace těm jedincům, kteří pro svoji dosavadní kvalifikaci nenalézají na trhu zaměstnání. V tomto případě je rekvalifikační kurz úřadem práce hrazen, pokud je dostatek finančních prostředků, může přispět i na spojené výdaje (doprava, strava, ubytování). Kdyby chtěl dotyčný rekvalifikace zanechat, musí mít pro to vážné zdravotní, osobní či rodinné důvody, jinak úřad práce požaduje vrácení až poloviny vynaložených nákladů. (Pešoutová, 2004, s. 24-25)

42

4.1.2 Job kluby Job kluby jsou jednou ze služeb poradenství na úřadech práce. Jsou zaměřeny pro dlouhodoběji nezaměstnané uchazeče. Konají se většinou jedenkrát až dvakrát týdně, 6-9 týdnů. Jejich cílem je seznámit uchazeče o nová pracovní místa s trhem práce. Snaží se je naučit dovednostem, které jim pomůžou při hledání, získávání a udržení pracovního místa. Těmito dovednostmi se myslí umět si připravit osobní dokumentaci (životopis, žádost o zaměstnání atd.), správně se chovat při přijímacím pohovoru a připravit si odpovědi na otázky, komunikační dovednosti. To vše zároveň pomůže jedinci získat zpět sebevědomí. „JOB CLUB bych doporučoval dalším, otevřel mi oči a cestu k optimismu.“ (citace z http://portal.mpsv.cz) Kromě získání nových dovedností a znalostí jsou obě služby pro nezaměstnané přínosem sociálním. Setkají se s novými lidmi, navážou nové kontakty, odreagují se mimo svůj domov. Dle výzkumu Křivého a Křivé (2004, s. 50) hodnotí většina účastníků kurzů jejich absolvování kladně. Nejčastěji vidí jejich přínos v tom, že jim pomáhají při hledání zaměstnání a jeho nalezení, v získání nových vědomostí, zvýšení sebevědomí a sebeúcty a možnosti získání praxe (u absolventů).

4.2 Outplacement Outplacement je v poslední době důležitá a rychle se rozvíjející služba pracovníkům, kteří jsou z jakéhokoliv důvodu nuceni své místo opustit. Na přelomu třetího tisíciletí skoro nepostradatelná a stále více uplatňovaná - a to nejen ve Spojených Státech, které jsou jeho kolébkou ale po celém světě.

43

„Po skončení druhé světové války najalo Ministerstvo obrany USA konzultanty, aby pomáhali válečným veteránům při návratu do civilního života s hledáním nového uplatnění. Této speciální poradenské činnosti začali říkat outplacement.“ (Lucová, 2002, s.33) světovými

společnostmi,

které

propouštějí

Je neustále využíván

z různých

důvodů

své

zaměstnance. Outplacement nemá české synonymum - je dalším z řady termínů, které se již nepřekládají. Pokud bychom vyžadovali doslovný překlad, zněl by asi: aktivity spojené s propouštěním nebo s přemístěním zaměstnanců. Tedy převedení pracovníka nebo celého útvaru na jiné pracoviště a hlavně podporu a pomoc v situaci, ve které se nachází - v situaci ztráty zaměstnání. Tato pomoc představuje poskytnutí odborné pomoci při hledání nového pracovního zařazení, nového uplatnění. Jde o to, naučit klienta (nazývejme tak jedince, který ztratil zaměstnání a využívá těchto služeb) strategiím a metodám hledání nového uplatnění v podmínkách trhu práce a zároveň posílit jeho sebevědomí a důvěru ve své schopnosti. Psychická podpora je nejvýznamnější služba, kterou outplacement zahrnuje - a jak jsme v minulých kapitolách uvedli, ztráta zaměstnání je považována za velmi silný stresor. „Úkolem outplacementu je připravit všechny „postižené“ skupiny pracovníků na proces propouštění. V praxi to znamená poskytnout manažerům informace a dovednosti, které potřebují, aby odevzdali výpověď s citem a zároveň na profesionální úrovni.“ (Bartošová, 2004, s. 69) Outplacementu se používá jak při hromadných propouštěních, tak se dá tzv. ušít na míru i propouštěnému jednotlivci. Nejde zde o to, dát propuštěným pracovníkům množství nových pracovních nabídek, ale jde hlavně o to naučit je, jak si mají v dané situaci pomoci sami. Zajistit, aby

44

propouštěný zaměstnanec nespadl až na dno, a to zejména po psychické stránce. V současnosti existují dva způsoby, jak firmy řeší otázku outplacementu – externí a interní outplacement. Interního outplacementu je využíváno ve větších firmách, které mají dostatečné zdroje na zřízení center kariérového poradenství. Do tohoto procesu je zapojen jak propouštěný pracovník, tak jeho zaměstnavatel, který má zájem, aby jeho bývalý pracovník našel nové uplatnění. Při externím outplacementu se využívá specializovaných společností. Ty plní roli nezávislého konzultanta. Tato forma je z hlediska „poškozeného“ asi výhodnější, neboť propuštěním z práce osoba ztrácí důvěru k ostatním členům firmy. Zároveň externí společnost přináší odstup a nadhled spojený s objektivním posuzováním. (Lucová, 2002, s.36-37) Je celá řada firem zabývajících se poradenstvím, doporučuje se využívat služeb těch firem, které dodržují určitý kodex, např. kodex vypracovaný Institute of Personnel and Development nebo Career Development and Outplacement Association ve Velké Británii. Rozlišují se tyto základní formy outplacementu: 1)

pomoc při hledání nového zaměstnání

2)

finanční podpora

3)

odborné konzultace

4)

kombinace všech zmíněných forem

Dalším ukazatelem, podle kterého je možné program outplacementu dělit, je doba jeho trvání přepočtená na jednoho zaměstnance: 1)

dlouhodobé působení, 1 měsíc a déle

45

2)

střednědobé působení, 7 – 14 dní

3)

krátkodobé působení, do 1 dne

4)

individuální přístup

V dnešní době nejvíce využívanou formou outplacementu je kombinace forem uvedených v bodech 1 až 3. (Hampl, 2005, s. 46) Širší koncepce outplacementu řeší např.: -

identifikaci nadbytečných rezerv lidského kapitálu

-

návrh strategie uvolňování a přípravu komunikačního plánu

-

vyškolení interních zaměstnanců, kteří budou spolupracovat na programu outplacementu

-

jednání s úřadem práce, odbory a zaměstnavatelem

-

identifikace potřeb uchazečů zahrnutých do programu

-

sociálně-psychologickou podporu uvolňovaným pracovníkům

-

podporu při hledání nových příležitostí a sestavení programu rekvalifikačních kurzů

-

program cílené finanční podpory odcházejícím pracovníkům a jeho ekonomickou analýzu

-

program právní podpory

-

implementaci programu outplacementu

-

zpětnou vazbu úspěšnosti outplacementu (Bartošová, 2004, s. 70)

Tato

služba

má

své

výhody,

ale

i

nevýhody.

Za

jednu

z nejvýznamnějších nevýhod jsou považovány náklady, které se mohou pohybovat od 4 tisíc do 100 tisíc korun na propuštěného pracovníka. Také je zde nutnost zapojit kvalifikované odborníky; víceméně jsou to ale náklady, které v delším časovém horizontu přinášejí společnosti profit. (Háša, 2003, s. 33) Outplacement funguje jako nástroj spokojenosti

46

zaměstnanců, kteří získávají pocit, že pokud se z objektivních důvodů stanou nadbytečnými, mohou se spolehnout na jednu z forem podpory od svého zaměstnavatele. Tedy další výhodou je udržení kvalitních pracovníků, upevnění jejich pracovních jistot, což v konečném důsledku má i dopad na pozitivní pověst firmy na trhu práce. Je rovněž posilována celková pozitivní image firmy. V reálu poradenské společnosti často vstupují do firmy již v takzvané předpřípravné fázi, kdy se o propouštění teprve začíná uvažovat. Je důležité zajistit dobrou komunikaci, aby nevznikaly komunikační šumy, které přinášejí množství ztrát. Jako první o propuštění by měli být informováni propuštění zaměstnanci. První pohovor je zpravidla absolvován v den propuštění. Následující týden probíhají jedno- až dvoudenní tréninkový seminář věnovaný strategii hledání práce jednotlivých zaměstnaneckých pozic. Zároveň se udělají psychologické a standardní testy, aby se zjistilo, co má daná osoba ráda, k čemu se více hodí, do jaké firemní kultury by zapadla atd. A v neposlední řadě dostávají klienti pomoc při vypracování životopisů. Někdy poradenské společnosti spolupracují s klientem tak, že využívají jeho osobní sítě známostí a přátel. Více než 50 procent úspěšných nových umístění pochází z využití osobní sítě známých, příbuzných, přátel, bývalých kolegů, nadřízených, zákazníků apod. Statistiky tvrdí, že s využitím outplacementu si většina propuštěným najde práci do půl roku. Celkový počet firem, které ve světě či v České republice zajišťují propouštěným silám službu zvanou outplacement, není znám. Ale je jasné, že počet společností, které outplacement nabízejí v České republice stoupá. Odborný časopis HR Forum v září 2003 uvedl dvaadvacet poradenských společností. Odbornou pomoc propouštěným zaměstnancům nabízejí zatím především mezinárodní korporace. (Přikryl, Hospodářské noviny, s.1)

47

„Adecco například před několika roky zajišťovalo outplacement při rušení provozu společnosti Tabák v Novém Jičíně nebo spolupracovalo při řešení reorganizace společnosti GE Capital Leasing.“ (Lucová, 2002, s. 33) V zahraničí, a to především ve Spojených státech, je spolupráce konzultanta s propuštěným zaměstnancem zcela běžnou součástí odchodu ze zaměstnání. Je otázkou času, kdy to bude samozřejmostí i u nás.

48

5 Kazuistika Pan J., 58 let, manželka paní D., 55 let, dvě dnes již dospělé děti. Oba strávili celý svůj život v menším středočeském městě v okrese Kutná Hora. Vyučili se obuvníky v tehdy velmi dobře prosperujícím podniku Sázavan. Většina obyvatel volila stejnou možnost, protože továrna i učňovské středisko sídlilo přímo ve městě, kde v okolí nebyl žádný jiný průmysl, což jim zaručovalo jistotu budoucího pracovního místa v Sázavanu. Oba byli v podniku zaměstnáni téměř třicet let. Po roce 1989 byl národní podnik prodán soukromému majiteli, který výrobu obuvi velmi omezil, což mělo za následek první vlnu propouštění zaměstnanců. Přestože se jim tato propouštěcí vlna vyhnula, jejich úvazek byl z důvodů nedostatku zakázek zkrácen na poloviční. I když jejich finanční situace nebyla tíživá, snížením platu se změnil i navyklý standart rodiny. To přineslo pocit, že danou situaci nemůžou zvládnout. Navíc se stále obávali dalšího zeštíhlování výroby. Výroba, jak se předpokládalo, neustále klesala. Po 2 letech nový majitel pro nedostatek zakázek musel továrnu uzavřít, všichni zaměstnanci byli propuštěni, tedy i pan J. a paní D. Obdrželi čtyři následující měsíční platy, které jim mohly ulehčit nastalou situaci. Sami si uvědomovali, že vyhlídka na případné nové zaměstnání v této oblasti bude téměř mizivá. Vzhledem k tomu, že celý život nepracovali v jiném oboru než ve výrobě obuvi, a také vzhledem k neochotě změnit bydliště a k případnému dojíždění byla jejich situace beznadějná. Po roce a půl byla již situace v rodině finančně neúnosná. To se začalo projevovat i na jejím chodu. Atmosféra byla celkově napjatá. Pan J. ztratil zájem o svůj bývalý koníček (sbírání pohlednic) a začal trpět nespavostí, v důsledku čehož byl nevrlý a velmi výbušný. Paní D. snášela danou situaci

49

mnohem lépe, jen často reagovala přecitlivěle. Věnovala se novorozenému vnoučeti, pěstovala zeleninu na zahrádce své kamarádky, neměla tedy takový pocit nenaplněnosti. V té době paní D. dostala nabídku na práci pomocné vychovatelky v ústavu pro mentálně postižené ve vesnici vzdálené 30 km (hodina cesty vlakem), kterou přijala. Pro pana J. žádné „rozumné“ nabídky nebyly. Odmítal absolvovat rekvalifikační kurz na Úřadu práce v Kutné Hoře. V jeho věku mu přišlo zbytečné investovat na pár zbylých ekonomicky aktivních let tolik času. Navíc měl pocit, že by žádný kurz nezvládl. Ve svých 58 letech se rozhodl využít možnosti odejít do předčasného důchodu. Trávil hodně času s vnoučetem, vrátil se ke svému koníčku, začal aktivně rybařit. Z apatického nezaměstnaného se stal aktivním důchodcem a jeho trauma z nezaměstnanosti díky tomu pominulo. Zlepšení nastalo i v jeho vztahu s manželkou.

50

6 Závěr Ve své práci jsem se zabývala, jak název napovídá, psychologickými problémy odchodu ze zaměstnání. Přesněji řečeno, nedobrovolným odchodem ze zaměstnání a následným stavem nezaměstnanosti, jako zneklidňujícím jevem nejen v ekonomii, ale hlavně jevem dopadajícím na jedince v rovině psychické a sociální. Cílem této práce bylo shrnout základní poznatky, týkající se této problematiky, se zvláštním přihlédnutím právě k psychologickým následkům ztráty zaměstnání. Především

jsem

definovala

základní

pojmy,

které

se

k této

problematice váží. Význam práce jako nedílnou součást existence jedince, která má v jeho životě klíčový význam. Nezaměstnanost, fenomén tržní ekonomiky, v našich reáliích poměrně nový jev, a její druhy. Stres jako odpověď organismu na danou situaci, způsobující psychosomatické poruchy. Tělesné poruchy vznikající jako odezva emocí. Prožívání ztráty práce je u většiny lidí silnou emocionální zátěží, což dokazovaly již studie z třicátých let minulého století, ale i výzkumy současné. Když člověk ztratí práci, je psychicky traumatizován a může být narušena integrita jeho osobnosti. Odráží se v jeho psychice i fyzickém zdraví, jako následek stresu vyvolaného danou situací.

Nezaměstnaný

zakouší pocity nepotřebnosti, úzkosti, deprese. Propadá pocitům bezmoci a ztrácí sebeúctu, často v návaznosti na neúspěšné pokusy nalezení zaměstnání nového. Je netečný, podrážděný, trpí nespavostí a zažívá celkový útlum fyzické i psychické aktivity. Mění se vnímaní času a celá jeho struktura. Jedinec si již neužívá „volného času“, ale ten se paradoxně pro něj stává přítěží.

51

Nezaměstnanost se projevuje změnami i v rodině postiženého. Pozmění stávající zažitá pravidla a zvyky, mění se role (zvláště změna role otce je výrazná), se změněnou finanční situací se snižuje i hmotný standart rodiny, změna se odráží také na chování a psychice dětí. To vše může vztahy v rámci rodiny poznamenat. Rodina je zároveň určitou „kotvou“ pro nezaměstnaného, jeho sociální oporou, útočištěm. V závěru jsem se zmínila o základních typech pomoci při ztrátě zaměstnání. Především o úřadu práce jako veřejné státní instituci zprostředkovávající mimo jiné rekvalifikační kurzy a job kluby. Dále pak o strategií outplacementu, která se stává zejména u větších firem standardem a její potenciál do budoucnosti je značný. Záleží především na člověku samotném, aby nepropadal dané situaci. Aby nevnímal to, co se v jeho životě stalo, výhradně negativně, ale jako přirozenou součást dnešní doby. Aby se za nastalou situaci nestyděl, a dokonce ji dokázal chápat jako jakousi výzvu, šanci změnit svůj život a dosáhnout jeho uspokojivějšího naplnění. Státní i soukromý sektor by ale měl být připraven a nabídkou služeb v nezaměstnanosti tuto snahu o změnu podpořit a učinit ji reálnou.

52

7 Soupis bibliografických citací Atkinson a kol, R.L. 2003. Psychologie. 2. vyd. Praha: Portál, 2003. 751 s. ISBN 80-7178-640-3. Bartošová,V. 2004. Co řeší outplacement. Moderní řízení: měsíčník pro vrcholový a střední management, lektory, personalisty i podnikatele. Praha: Economia, 2004. roč. 39, č. 10, s. 69-70. ISSN 0026-8720. Borgatta, E.F. 1992. Encyclopedia of sociology. 1. vyd. New York: Macmillian Library reference USA, 1992. 2359 s. ISBN 0-02-897052-7 (002-897055-1). Buchtová, B., Psychické důsledky dlouhodobé nezaměstnanosti. [online]. 26.1. 2007. [cit. 11.4.2008]. Dostupné z URL: < http://kariera.ihned.cz/c410115340-20305490-q06000_d-psychicke-dusledky-dlouhodobenezamestnanosti>. Buchtová, B. 2004. Kvalita života dlouhodobě nezaměstnaných. In Psychologie a nezaměstnanost – zkušenosti a praxe.1 vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004. s. 56-76. ISBN 80-210-3457-2. Buchtová, B. a kol. 2002. Nezaměstnanost: Psychologický, ekonomický a sociální problém. 1.vyd. Praha: Grada, 2002, 236 s. ISBN 80-247-9006-8. Buchtová, B. 2000a. Nezaměstnanost a zdraví. In Psychologické a medicínské aspekty nezaměstnanosti. 1.vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2000, s. 4-12. ISBN 80-210-2425-9.

53

Buchtová, B. 2000b. Nezaměstnanost a zdraví. Psychologie dnes. Praha: Portál, 2000. roč. 6, č. 5, s. 24-26. ISSN 1211-5886. Buchtová, B. 1999. Nezaměstnanost je jako nevyléčitelná nemoc. Psychologie dnes. Praha: Portál, 1999. roč.5, č. 5, s. 8-11. ISSN 1211-5886. Buchtová, B. 1994. Vývoj a analýza psychologických výzkumů nezaměstnanosti. Československá psychologie : časopis pro psychologickou teorii a praxi . Praha: Academia, 1994. roč. 38, č. 2, s. 119-129. ISSN 0009062X.

Čáp, J., Dytrych, Z. 1968. Utváření osobnosti v náročných životních situacích. 1.vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1968. 118 s. Čížková, J., Vysloužil, R. 1994. Podíl v osobnostních proměnných v prožívání ztráty zaměstnání. In K současným problémům psychologie. 1.vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 1994. s. 31-51. ISBN 80-7067-272-2. Dvořáková, Z. a kol., Slovník pojmů k řízení lidských zdrojů. 1. vyd. Praha: C.H.BECK, 2004. 150 s. ISBN 80-7179-468-6. Geist, B. 2000. Psychologický slovník. 2.vyd. Praha: Vodnář, 2002. 425 s. ISBN 80-86226-07-7. Hayes, J., Nutman, P. 1981. Understanding the unemployed: The psychological effects of unemployment. 1st ed. London: Tavistock publications, 1981. 167 s. ISBN 0-422-77830-3.

54

Hampl, R. 2005. Možnosti zavedení metody HRM v resortu školství. 1. vyd.

Praha : České vysoké učení technické v Praze, Masarykův ústav

vyšších studií, 2005. 89 s. Hladký, A.a spol. 1993. Zdravotní aspekty zátěže a stresu. 1.vyd. Praha: Univerzita Karlova, 1993, s.173, ISBN 80-7066-784-2. Háša.S. 2003. Kolik stojí outplacement. Moderní řízení: měsíčník pro vrcholový a střední management, lektory, personalisty i podnikatele. Praha: Economia, 2003. roč. 38, č.12, S. 33-34. ISSN 0026-8720. Giddens, A. 1999. Sociologie. 1.vyd. Praha: Argo, 1999. 595 s. ISBN 807203-124-4. Integrovaný portál Ministerstva práce a sociálních věcí. [online]. Dostupné na URL: . Jahoda, M. 1982. Employment and unemployment : a social – psychological analysis. 1st ed. Cambridge : Cambridge University Press, 1982. 111 s. ISBN 0-521-28586-0. Jírová, H. 2000. Trh práce a politika zaměstnanosti. 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická, Národohospodářská fakulta, 2000. 95 s. ISBN 80-7079635-9. Kachlík, P. 2000. Nezaměstnanost, návykové látky a zdraví. In Psychologické a medicínské aspekty nezaměstnanosti. 1.vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2000, s. 39-63. ISBN 80-210-2425-9.

55

Kaufman, H.G. 1982. Professionals in search of work: coping with the stress of job los and underemployment.1st ed. New York : J. Wiley & Sons, 1982. 359 s. ISBN 0-471-46069-9. Kebza, V. Šolcová, I. 2000. Psychologické a zdravotní aspekty nezaměstnanosti: vliv sociální podpory. In Psychologické a medicínské aspekty nezaměstnanosti. 1.vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2000, s. 13-14. ISBN 80-210-2425-9. Knoll, Oto. 1993. Druhy nezaměstnanosti a příčiny jejich vzniku. Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, 1993. 17 s. Kovařík, J. Šmolka, P. 1996. Současná rodina. Praha: PRINT Production s.r.o., 1996. 71 s. Křivohlavý, J. 1994. Jak zvládat stres. Praha: Grada , 1994. 190 s. ISBN 807169-121-6. Lucová, M. 2002. Jak říci sbohem propuštěným. Ekonom: Týdeník Hospodářských novin. Praha: Economia, 2002. roč. 46, č. 11, s. 33-37. ISSN 1210-0714. Machač, M., Machačová, H., Hoskovec, J. 1985. Emoce a výkonnost. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1985, s. 285. Mayerová,M., Růžička, J. 1999. Psychologie v ekonomické praxi. 3.vyd. Plzeň: Západočeská univerzita, 1999. 190 s. ISBN 80 – 7082 – 538 – 3.

56

Mareš, P. 2002. Nezaměstnanost jako sociální problém. 3.vyd.

Praha:

Sociologické nakladatelství, 2002. 151 s. ISBN 80-901424-9-4. Mareš, P. Vyhlídal, J., Sirovátka, T. 2002. Ztráta zaměstnání: reakce, plány a flexibilita nezaměstnaných (1. vlna panelového šetření). [online]. www.vupsv.cz/Mares_ztrata_zamestnani.pdf, 2002, 53 s. Mišúr, P., Svoboda, Z. 2007. Instituce státní moci v ČR. Praha: ,2007. 247 s. ISBN 978-80-86131-74-0. Nakonečný, M. 1997. Encyklopedie obecné psychologie. 2.vyd. Praha: Academia, 1997, 437 s. ISBN 80-200-0625-7. Odehnalová, P. 2007. Nezaměstnanost – technologické a sociální proměny práce. [online]. 16.10.2007. [cit. 12.4.2008]. Dostupné na URL: . Peniška, P. 2001. Outplacementové poradenství. Moderní řízení: měsíčník pro vrcholový a střední management, lektory, personalisty i podnikatele. Praha: Economia, 2001. roč. 36, č. 7, s. 47-49. ISSN 0026-8720. Pešoutová, M. 2004. Úřady práce. In Studijní materiály dvoustupňového vzdělávacího programu pro terénní sociální pracovníky. Stupeň 1 ; 1. díl. Brno: Drom, 2004. s. 15-31. ISBN 80-903472-0-7. Přikryl, J. 2003. Dobrá firma myslí nejen na image, ale i na pracovníky: outplacement: Služby nabízené těm,kteří z firmy odcházejí bez vlastního přičinění. Hospodářské noviny: Business & Kariéra. Praha: Economia, 2003. roč. 47, č. 190, s. 1. ISSN 0862-9587.

57

Šnýdrová, I. 1999. Psychologické aspekty ztráty zaměstnání. Psychologie v ekonomické praxi: : Určeno pro psychologii práce a její aplikace. Praha: Karolinum, 1999, roč. 34, č. 3-4, s. 197-198. ISSN 0033-300X. Vágnerová, M. 1999. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál, 1999. 444 s. ISBN 80-7178-678-0. Vocationalpsychology.com.

[online].

Dostupné

na

URL:

. Voců, J. 1996. Skupinové poradenství pro nezaměstnané. 1.vyd. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věci ČR, 1996. 74 s. Výrost, J., Slaměník, I. (Eds.) 2001. Aplikovaní sociální psychologie II. 1. vyd. Praha: Grada, 2001. 260 s. ISBN 80-247-0042-5. Warr, P. B. 1987.

Work, unemployment and Mental Health. 2nd ed.

Oxford: Clarendon Press, 1989. 361 s. ISBN 0-86187-749-7. Warr, P., Jackson, P., Banks, M. 1992. Nezaměstnanost a duševní zdraví v britských výzkumech. Psychologie v ekonomické praxi: Určeno pro psychologii práce a její aplikace. Praha: Karolinum, 1992. roč. 32, č. 3, s. 109-127. ISSN 0033-300X. Zvolský, P. 1996. Speciální psychiatrie. 1.vyd. Praha : Karolinum, 1996. 205 s. ISBN 80-7184-203-6.

58

8 Bibliografie Beneš, F., Jouza, L. 1991. Co když ztratím práci? A co dál…1.vyd. Praha: Direkta, 1991. 60 s. ISBN 80-900272-0-2. Boleloucký. 2000. Psychologické a medicínské aspekty nezaměstnanosti. In Psychologické a medicínské aspekty nezaměstnanosti. 1.vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2000, s. 31-38. ISBN 80-210-2425-9. Bollová, J. 2000. Nezaměstnanost – psychické následky. In Psychologické a medicínské aspekty nezaměstnanosti. 1.vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2000, s. 24-30. ISBN 80-210-2425-9. Mareš, P., Možný, I. 1991. Nezaměstnanost – nizozemská zkušenost a československá realita. 1.vyd. Brno: MU Brno, 1991. 151 s. ISBN 80-2100334-0.

59

9 Přílohy Seznam příloh Příloha A Posuzovací škály sociálního přizpůsobení / žebříček stresorů

60

Příloha A

Posuzovací škály sociálního přizpůsobení / žebříček stresorů STRESORY

BODY

smrt manžela či manželky

100

rozvod

73

rozpad manželství

65

věznění

63

smrt blízkého člena rodiny

63

lehčí nehoda nebo choroba

53

sňatek

50

ztráta zaměstnání

47

odchod do důchodu

45

choroba blízké osoby

44

těhotenství

40

narození dítěte

39

negativní změna příjmů

38

smrt přítele

37

změna zaměstnání

36

manželský spor

36

odchod dítěte z domova

29

konflikt s tchyní

29

nástup do nového zaměstnání

28

konflikt s představeným

23

změna bydliště

20

změna rytmu spánku a bdění

15

(Holmes, Rahe, 1938, in Křivohlavý, 1994, s. 23)

61

Evidenční list knihovny Bakalářské práce se půjčují jen prezenčně!!! UŽIVATEL potvrzuje svým podpisem, že pokud tuto bakalářskou práci Plecháčková, V.: Psychologické problémy odchodu ze zaměstnání využije ve svém textu, uvede ji v seznamu literatury a bude ji řádně citovat jako jakýkoli jiný pramen. Jméno uživatele,

Katedra

bydliště

(pracoviště)

Název textu, v němž bude práce použita

62

Datum, podpis

Jméno uživatele,

Katedra

Název textu,

Datum,

bydliště

(pracoviště)

v němž bude

podpis

práce použita

63

Jméno uživatele,

Katedra

Název textu,

Datum,

bydliště

(pracoviště)

v němž bude

podpis

práce použita

64

Jméno uživatele,

Katedra

Název textu,

Datum,

bydliště

(pracoviště)

v němž bude

podpis

práce použita

65

66