Motto: Psa by ven nevyhnal…
Milešovka a Hazmburk 6.3. 2012 České středohoří Toto motto jsem si napsal 9. února, den před plánovaným výletem na Milešovku, kdy byla teplota mínus 18 ° C a ještě foukal silný vítr. Nevěřil jsem meteorologům, že budou opět třeskuté mrazy a znovu jsem se chtěl vydat do přírody, i když malé děti a staří lidé jako já mají být raději doma. Přidám k tomu citát od Karla Čapka, kterým se raději řídím: Království lži není tam, kde je vyslovována, ale tam, kde je lež přijímána. Jinak řečeno, nechť si své svérázné meteorologické služby říkají co chtějí, ale ostatní si to profiltrují a oddělí pravdu od nepravdy. Otázka je, zda z té pravdy něco zbude. Soudným lidem přeji, aby si zdroj informací vybrali vždycky správně. Kritické myšlení fakt nebolí .Tehdy ale zasáhl Honza Pták a já zvolil ráno přece jen jiný program, úsporný na
2
dlouhé cestování a to byla cest z Jaroměře do Hořic. Milešovka, nejvyšší vrch Českého středohoří, též zvána „Hora větrů a bouřek“, místo s nejdrsnějším podnebím v Čechách, byl můj malý dluh, který jsem
chtěl ještě splnit. Měl jsem k tomu tentokráte lepší výchozí pozici, neboť jsem vyjížděl místo z Jičína až z Prahy, kde jsem dělal „hlídacího dědečka“ svým vnoučatům. Z Prahy Hlavního nádraží, kam mě odvezl autem syn Pavel, jsem odjel rachlíkem v 6.50 hodin přes Lovosice do obce Bořislav, kde jsem vystoupil v 8.44 hodin. Jízdenku jsem měl koupenou jen do stanice Žim, ale průvodčí ve vlaku mě přesvědčil, že je lépe vystoupit o stanici dále a nemusím nic doplácet. Za cestu dlouhou 101 km jsem zaplatil 68 Kč.
3
Bořislav ČD (310) – Bořislav 0.5 km – Bílka 2 km – Milešovka rozcestí 4 km – Milešovka (837) 4.5 km – Milešov 8 km – Kocourov 10.5 km – Medvědice 12 km , přesun busem do Třebenic (228), dále pěšky Sedlec 17 km – rozcestí Hazmburk 19.5 km – Hazmburk (418) 20 km – Libochovice(166) 25.5 km – Libochovice, Hlav. nádraží 27 km – přesun v Litoměřicích z Horního nádraží na nádraží Město 28 km. Za příznivého počasí s teplotou kolem bodu mrazu jsem začal cestu kolem kostela sv. Kateřiny v obci Bořislav a dále pohodlnou cestou stále vzhůru 4.5 km bukovým porostem a smíšeným lesem skoro 1.5 hodiny na samotný vrchol Milešovky, jindy s překrásným výhledem, tentokráte s oparem
nad krajinou dole. Na návsi osady Bílka jsem fotil moderní kruhovou kapličku. Příjemně jsem se do kopce zahřál a letos na výletě poprvé chyběl
4
sníh na cestě. Nahoře je 19 m vysoká rozhledna a vedle meteorologická stanice. Nikdo na vrcholu nebyl a tak jsem si to užíval po svém, odpočíval a říkal si: „Až se oblaka inversí vyčistí, Český Říp zbledne závistí; kam oko dohlédne, všude kopečky malebné. Pro-
tože je ale mlhový opar a nevidím skoro nic, což se stává, tak si říkám: příště bude líp“. Napoprvé nemohu vidět všechno, ale vytrvalost se vyplácí. I tak byla Milešovka, královna Českého středohoří, dlužna své pověsti „Hromové hory“ nebo-li „Donnersberg“; foukal jen slabý vánek a slunce příjemně hřálo. Při sestupu do obce cilešov jsem potkal dva turisty stoupající nahoru s jediným dotazem, zda je otevřený bufet 5
nahoře; musel jsem je ale zklamat. Na skalnatém ostrohu nad obcí je barokní zámek a dnes
v něm domov důchodců; nějakou dobu bych zde také vydržel. Do Medvědic jsem šel po silnici, ale skoro bez provozu a kolem samé ovocné zahrady; nedivím se, neboť tato oblast poblíž Litoměřic bývá nazývána „Zahrada Čech“. Výhledy do okolí na četné čedičové kupy porostlé keři a hradní zříceniny, které tyto dominantní vrcholy korunují, byly i cřes slabý opar pro oko zajímavé, na focení nikoliv. V Medvědicích skoro půl hodinovou pauzu do odjezdu autobusu jsem využil k občerstvení na slunci před gotickým kostelem 6
sv. Kateřiny na upravené autobusové zastávce. Před 13. hodinou přijel prázdný mikrobus, který mě zavezl za 16 Kč do 10 km
vzdáleného městečka Třebenice. Po severní straně od Třebenic je vidět na čedičové skále zřícenina soukromého hradu Košťá-
lov (majitelé žijí v Kanadě), který krajině propůjčuje neobvyklý malebný půvab. Na náměstí je barokní sloup se sochou Jana Nepomuckého a sv. Antonína. Nedaleko odtud zase goticko-renesanční kostel Narození P.Marie a při opuštění města ještě bývalý evangelický kostel, kde je dnes muzeum českého granátu. 7
Po červené turistické značce většinou stále po polních cestách jsem pokračoval přes obec Sedlec s malým uprave-
ným kostelíkem na návsi k hradu Hazmburk. Kolem opět ovocné sady, kde stromky tvoří sestříhané stěny, převážně jabloní. Hrad je v březnu ještě uzavřen, ale nechtěl jsem si jeho prohlídku nechat ujít. Vylezl jsem přes 3 m vyso-
kou kamennou zeď na jeho nádvoří stejně jako čtyři mladší 8
cchlapci a kochal se dlouhou dobu po okolí a dopíjel poslední Červený tramín. Hazmburk, perla Českého středohoří, je nezalesněný čedičový vrch , na jehož vrcholu jsou zříceniny gotického hradu a typické dvě věže;
bílá hranolovitá na vrcholu a černá kulatá ve svahu. Pěkná je vyhlídka na čedičové suky kolem dokola.; na jeho západní straně jsou zajímavé čedičové sloupy. Byly už 4 hodiny odpoledne, ale nechtělo se mi odtud. S úctou a pokorou jsem pozoroval neopakovatelnou krásu středohorské krajiny s mnoha hrady; okouzlující pohled do krajiny. Snadný byl sestup dolů, kde jsem potkal 9
ještě dva starší turisty, do města Libochovice. Město leží na břehu řeky Ohře a první cesta vedla na náměstí, kde je morový sloup P.Marie se sv. Josefem, Annou a Ježíškem. Odtud k děkanskému barokním kostelu Všech svatých. Hned naproti je renesanční zámek s barokní podobou. Před odjezdem vlaku jsem ještě stačil nakoupil chuťovky na večeři a dobré víno a
10
pivo a pospíchal na druhé Hlavní nádraží ve městě, odkud jsem odjel v 17.27 hodin přes Litoměřice , Lysou nad Labem a Nymburk do Jičína s příjezdem ve 21.29 hodin. Za 161 km jsem zaplatil 111 Kč. Cesta byla trochu dobrodružná, neboť v Litoměřicích jsem musel z Horního nádraží přejít na nádraží Město, což bylo 1.5 km za tmy a měl jsem na to jen 21 minut. Při vstupu do nádražní haly vlak už byl připraven k odjezdu na druhém nástupišti a přijít o 5 vteřin déle, už bych viděl jen poslední odjíždějící vagon; veliké štěstí. Oslavil jsem to večeří a dobrým mokem a mělo to své pokračování. Zatím, co jsem v Lysé nad Labem nastupoval jako poslední do připraveného rychlíku směr Nymburk, neboť předchozí vlak měl 4 minuty zpoždění (na přestup zbývala necelá minuta), 11
v Nymburce jsem zase vystoupil jako poslední, kdy už se vlak dával do pohybu (víno mě trochu uspalo). Poslední vlakový spoj do Jičína byl bez problému, neboť známý průvodčí mě na konečné v Jičíně probudil, jak jsme se domluvili. Překrásný výlet do oblasti hradů úspěšně skončil. Tentokráte jsem nenavštívil žádné větší město, ale jen se kochal přírodou, její krásou v tomto neobvyklém návštěvním období. Malíř Emil Filla považoval České středohoří za „kolébku naší budoucí kultury“. A tak nelituji ani dlouhé cesty tam a zpět. V Jičíně 7.3.2012
Ivan
PS: tentokráte jsem poprosil o vložení několika fotek kamaráda Mirka Jirana, který je stejně zručný v tomto jako má Jitka, tč. v Indii.
12
