Průvodce "Krásný Buk"

Průvodce "Krásný Buk"

Luž Hora

GPS poloha: 50°50'57.70"N 14°38'54.53"E

Výrazná znělcová hora (793 m), ležící asi 1, 5 km severně od Horní Světlé, je nejvyšší horou Lužických hor. Poprvé je uváděna v roce 1538 jako Spitzberg (Špičák), místními lidmi z německé strany hor byla také nazývána Mittagsberg (Polední hora), protože ve Waltersdorfu stojí slunce nad vrcholem právě v poledne. Německé jméno Lausche je prý doloženo od roku 1631, český název Luž byl poprvé použit v Kafkově průvodci z roku 1909. Horským hřebenem přes vrchol Luže vedla odedávna zemská hranice mezi Čechami a Lužicí, o čemž svědčí i letopočty (např. 1521 a 1694) na dochovaných hraničních kamenech v okolí. Dnešní státní hranice s Německem prochází přes vrcholovou plošinu, která je dostupná návštěvníkům z obou států. Na území Německa je nepřístupná retranslační věž, na české straně je jen provizorní nízké závětří. Na místě staré chaty zůstaly pouze zbytky základů a schody. Na západní straně kopce je mělkým sedlem oddělený malý předvrchol s výhledem k západu, přístupný úzkou stezkou. Skromný dřevěný hostinec postavil na vrcholu hory již v roce 1823 waltersdorfský občan Karel Friedrich Mathäus. Zpočátku byli častými návštěvníky kromě turistů také pytláci a pašeráci, ale po roce 1848 již hostinec sloužil převážně rozmáhající se turistice. Majitel stavbu stále vylepšoval a v roce 1833 k ní přistavěl i malou rozhlednu. Odměnou mu byl neustále stoupající počet hostů, kteří přicházeli za jedinečným výhledem, srovnávaným často s výhledem ze Sněžky. Vysoká návštěvnost vrcholu si nakonec vyžádala stavbu prostornější chaty, která byla dokončena v roce 1882. Nová \\"Lausche Baude\\" byla postavena zásluhou spolků a obyvatel sousedního Saska a stala se kuriozitou v dalekém okolí. Výstavná horská chata stála na území obou států a hraniční čára ji rozdělovala na část německou a rakouskou (českou). Přímo uprostřed vyrůstala ze střechy budovy 10 m vysoká vyhlídková věž. Turisté si mohli vybrat místo libovolně v kterékoliv části chaty, vybavené dřevěnými stoly s lavicemi a velkými kachlovými kamny. Útulný ráz dodávaly místnostem dřevěné zdi ozdobené vycpanými ptáky. Podle dohody mohli návštěvníci v restauraci a na rozhledně platit oběma měnami, jen při posílání pohlednic si museli dát pozor, aby Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz

str. 1

Průvodce "Krásný Buk" použili správnou poštovní schránku. Chata na Luži byla hojně navštěvována i za první republiky. Poslední majitel pocházel z Varnsdorfu a i přes pohnutou dobu provozoval restauraci až do konce druhé světové války. Poté turistický ruch ustal, protože obě strany hranice oddělily ostnaté dráty a na počátku roku 1946 celá chata do základů vyhořela. Okolnosti požáru nejsou dodnes jasné. Většinou se uvádí, že chata vyhořela na Nový rok, někdy se udává až 8. leden. Německé noviny tvrdí, že příčina požáru nebyla dodnes vysvětlena, naproti tomu bývalí čeští vojáci tvrdili, že chatu zapálili Němci, aby se nedostala do českých rukou, a mělo se to stát prý až 3. července 1946. Na vrchol hory vedou dvě přístupové cesty. Původní strmá stezka, stoupající po východním úbočí přímo ze sedla, zřízená Mathäusem v roce 1823, byla roku 1892 nahrazena na severním svahu vybudovanou serpentinovou tzv. Lužickou cestou (Wendeweg). Z jihu vedoucí tzv. Česká cesta byla zbudována roku 1851 pro rakouského císaře Ferdinanda Dobrotivého, který za svého pobytu na zámku v Zákupech podnikal výlety do okolí. Dnes po ní vede značená výstupová odbočka, na jejímž počátku je v betonové skruži tzv. Lužická studna. Podle zápisů ve vrcholové knize se roční návštěvnost pohybuje kolem 10 tisíc osob, většinou z Německa. Dne 4. 9. 1826 navštívil Luž osmnáctiletý J. K. Tyl. Do pamětní knihy se podepsal jako Josef Tyl Kutnohorský a připojil: \\"Bratři Čechové, který z vás kdy na vrch tento nohu vstaví, jaký cit vás pojme? Širá, velká, krásná krajina toť...\\" Z dalších vzácných návštěv se roku 1850 na Luži objevil saský král Bedřich August. Z vrcholu Luže byl vždy nádherný kruhový rozhled od Krušných hor a Děčínského Sněžníku přes České středohoří, Vlhošť, Ralsko, Bezděz a Trosky až po Ještěd, Jizerské hory a vrcholky Krkonoš, na severu pak na města a kopce Šluknovského výběžku a Horní Lužice v Německu. Nyní je však výhled k východu omezen vzrostlými stromy. V dobách oblíbeného sázení \\"do lotynky\\" byla na Luži hlavní stanice optického telegrafu, kterým byla signalizována tažená čísla ze Žitavy přes Töpfer, Hvozd, Luž, Jezevčí vrch, Ralsko a Bezděz dál do Prahy. Za tuto nežádoucí aktivitu byl zdejší hostinský potrestán vězením. Sedlem východně od Luže vedla ve středověku tzv. Vetešnická cesta (Plunderstrasse) z Čech do Budyšína. Čeští panovníci, vládnoucí tehdy v Lužici, ji obchodníkům zakazovali, takže vozkové byli nuceni cestovat do Žitavy přes Oybin, ale v září 1611 musel této cesty použít sám císař Matyáš II., aby se vyhnul morem postižené Žitavě. Na jihovýchodním úpatí hory je osada Myslivny s lyžařským areálem. Vlek, slalomový svah a skokanský můstek jsou též na německé straně Luže u Waltersdorfu. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/luz

Tichá soutěska Řeka

GPS poloha: 50°52'17.30"N 14°15'24.95"E

Dříve nazývaná Edmundova nebo Dolní, skalnatý kaňon řeky Kamenice, poslední ze tří soutěsek na dolním toku řeky, VJV od Hřenska. Jeho stěny tvoří strmé, často kolmé skalní stěny, vystupující nad úroveň hladiny do výšky 50 až 150 metrů, s dobře patrným kvádrovým rozpadem pískovců, některé balvany se sesuly na dno kaňonu. Původně zcela nepřístupná, koncem 19. Stol. Začaly z příkazu knížete Edmunda Clary- Aldringena nákladné úpravy, na kterých se podílelo 200 dělníků pod vedením italských odborníků. Dne 4.5.1890 byla soutěska slavnostně otevřena. V úseku, kde skály spadají přímo do vody, nahrazuje cestu plavba na člunech. Přístup z horního okraje Hřenska od mostu pěšinou zprvu po levém, pak po pravém břehu Kamenice pod skalními převisy s třemi tunely ke splavu, nad nímž je dolní přístaviště člunů. Po vodě je možné urazit další úsek 960 m, na který navazuje pěší stezka po levém břehu k Meznímu můstku, odkud je možné pokračovat dál do Divoké soutěsky nebo vystoupit po schodech do Mezné. Nad soutěskou vystupuje řada skal se zajímavými útvary, např. Skalní rodina či Strážce. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/ticha-souteska

ZOO Děčín ZOO

GPS poloha: 50°46'46.56"N 14°11'49.99"E

Děčínská ZOO se nachází za Pastýřskou stěnou. Je mnoho druhů zvířat, nejen původních z Českého Švýcarska. Je zde hezké dětské hřiště. Otevírací doba: březen - duben 8.00 - 18.00 květen - srpen 8.00 - 19.00 září - říjen 8.00 - 18.00 Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz

str. 2

Průvodce "Krásný Buk" listopad - únor 8.00 - 16.00 Zoo je otevřena denně po celý rok! Do zoo není povolen vstup se psy. Vstupné: Hlavní sezóna (květen - srpen): • dospělí Kč 90,-• děti (3 - 15 let) Kč 50,-• důchodci (starobní), studenti (do 26 let) Kč 50,-Mimo sezónu (listopad - duben, září): • dospělí Kč 70,-• děti (3 – 15 let) Kč 40,-• důchodci (starobní), studenti (do 26 let) Kč 40,-Speciální sleva na vstupném (listopad): • dospělí Kč 50,-• děti (3 - 15 let) Kč 30,-• důchodci (starobní), studenti (do 26 let) Kč 30,-Parkovné

• jednotná cena Kč 20,--/auto/den (parkoviště je placené po celou otevírací dobu zoo, platí se na recepci zoo) Slevy

• držitelé průkazek ZTP 50 % • držitelé průkazek ZTP/P zdarma (vč. doprovodu) • skupinová sleva (min. 10 osob) 20 % • rodinné vstupné (min. 2 dospělí a 2 děti) 10 % • po předložení vstupenky z Rajských ostrovů se doplácí jen rozdíl v ceně. Pozor! Vstupenka platí pouze pro daný kalendářní rok! Zoologická zahrada Děčín - Pastýřská stěna, p.o.Žižkova 1286/ 15 405 02 Děčín 4 Česká republika Tel./fax: +420 412 531 164 E-mail: info(@)zoodecin.cz www.zoodecin.cz Expozice Rajské ostrovy Teplická 19 405 02 Děčín 4 Česká republika Tel.: +412 412 531 531 E-mail: [email protected] www.rajskeostrovy.cz O ZOO: Zoologická zahrada byla otevřena na jaře roku 1949. Založena však byla již o rok dříve. Vznikla z iniciativy skupiny milovníků zvířat, kterou kolem sebe soustředil podmokelský obchodník a zoolog Ludvík Grác. Vybralo se pro ni úžasné místo v překrásném prostředí lesoparku na Pastýřské stěně, kde v letech 1919 - 1925 provozovala podmokelská Pilzova divadelní společnost lesní divadlo, a kde v roce 1936 vystavěl Horský spolek pro České Švýcarsko mládežnickou ubytovnu. Ta se později stala sídlem správy zoo i několika teplomilných druhů zvířat. Zřízení zoo předcházelo podání návrhu na městský národní výbor. Návrh byl přijat a děčínští občané se s nadšením pustili do budování. Vše se stavělo převážně brigádnicky, mnohdy ale chyběly finanční prostředky a také zkušenosti. V době vzniku děčínské zoo totiž byly v Československu jen čtyři zoologické zahrady, pouze dvě z nich pak byly založeny už před válkou. Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz

str. 3

Průvodce "Krásný Buk" Prvními stavbami byly těsně vedle sebe umístěné volné voliéry s přední stěnou z pletiva určené pro drobné exotické ptactvo a naproti nim podobné pro dravce. Postavila se stáj pro koně a se zvyšujícím se počtem zvěře postupně vznikaly další klece, ohrady a rybník pro vodní ptactvo. Ve správní budově, která byla jedinou vytápěnou stavbou v zoo, vznikla terária a akvária a také prostory pro opice. I když byl rozvoj v prvních letech existence zoo poměrně rychlý, vždy vadil nedostatek budov a ubikací pro přezimování zvířat. Nově získaná zvířata byla velmi často umisťována pouze provizorně, což se projevovalo na úmrtnosti i nízkých odchovech. Pro zoo byla původně vyměřena plocha zhruba 8 ha, při vzniku ale byly využity jen 2 ha. V prvých letech existence zoo bylo chováno přibližně 50 druhů zvířat. Nejpočetněji bylo zastoupeno ptactvo a drobní savci převážně z fauny Československa. Postupně se ale skladba chovaných zvířat rozšiřovala. Z nejvýznamnějších zvířat v počátcích historie zoo můžeme jmenovat například medvědy malajské, v té době jediné v naší republice, opice rhesus, paviány, medvědy hnědé, karpatské vlky, kteří se pravidelně rozmnožovali, thajvanského jelena siku z přímého importu, muflony, daňky, supa bělohlavého, bažanty, čápy, volavky a další. Autor článku: Irena Hejlová Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/zoo-decin

Děčínská růžová zahrada Zahrada

GPS poloha: 50°46'45.26"N 14°12'39.49"E

Ozdobná zahrada z druhé poloviny 17. století byla zrekonstruována po odchodu sovětských vojáků z Děčínského zámku. Nachází se na severní terase, při okraji zámecké skály. Protáhlý prostor je vymezen zahradními stavbami sala terrenou na západě a glorietem na východě. Okrasnou zahradu založil ve stylu italského giardinetta barokní velmož Maxmilián Thun v rámci přeměny zámeckého areálu v reprezentační rodové sídlo. Více v odkazu na web. Autor článku: Milan Bárta Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/decinska-ruzova-zahrada

Sloup v Čechách - lesní divadlo Zajímavost

GPS poloha: 50°44'20.36"N 14°35'20.00"E

Lesní divadlo se nachází asi půl kilometru jižně od Sloupu. Divadlo bylo slavnostně otevčeno roku 1921 Hauptmannovou hrou Potopený zvon. V 60. letech 20. století divadlo začalo chátrat. V roce 2004 však bylo opraveno a v letních měsících se tu pravidelně konají divadelní představení. Kapacita diváků je okolo 250. Autor článku: Klára Nováková Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/sloup-v-cechach-lesni-divadlo

Křížový vrch Kaple

GPS poloha: 50°47'17.28"N 14°38'39.54"E

Křížový vrch (437 m), často také označovaný jako Kalvárie, je nevelké čedičové návrší, tvořící severozápadní výběžek Zeleného vrchu asi 1, 5 km severovýchodně od Cvikova. Zdejší čedič se vyznačoval zvláštním způsobem rozpadu na zaoblené kamenné koule a v jeho dutinách se hojně nacházely zeolity, zejména natrolit a chabasit. Ještě ve 30. letech 20. století se těžil jako silniční štěrk. Návrší se až do roku 1728 jmenovalo Lískový vrch (Nüssebergel). V červnu toho roku se zde usadil punčochář Johann Franz Richter, který získal povolení k výstavbě poustevny a spolu s Florianem Friedrichem začal budovat poutní místo. O velikonocích roku 1729 vztyčili na skalnatém vrcholku tři kříže, u nichž byly poprvé předváděny pašijové hry o utrpení Páně. Později se pašije hrály na náměstí ve Cvikově, odkud se na paměť ukřižování Ježíše Krista vynášely na vrchol kopce velké dřevěné kříže. V dubnu roku 1730 byla zahájena stavba kamenného Božího hrobu, nad nímž byla postavena dřevěná stříška s podloubím a dokončená kaple byla vysvěcena 24. července 1735. Cesta ke kapli postupně získala ráz Křížové cesty, protože několik dobrodinců u ní nechalo na své náklady postavit 8 zděných kapliček s nejdůležitějšími zastaveními Ježíšova utrpení vymalovanými na plátně. Kapličky se stavěly postupně shora dolů; první z nich, znázorňující Ukřižování, byla vysvěcena v květnu 1730 a dalších 5 zastavení přibylo do roku 1736. Zbývající dvě kapličky byly postaveny v letech 1741 a 1747, přitom poslední, znázorňující Ježíšovo odsouzení, byla vysvěcena až roku Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz

str. 4

Průvodce "Krásný Buk" 1751. O rok později byl na vrcholu postaven nový kříž, protože původní byl poražen větrem. V srpnu 1738 se také začala stavět poustevna, zasvěcená 24. ledna 1740, a jejím prvním obyvatelem se stal Josef Schür. V roce 1762 byla na poustevně postavena věžička, v níž byl umístěn zvon. Poustevníci zde žili až do roku 1782, kdy císař Josef II. c. k. dekretem všechny poustevny zrušil a poslední poustevník Reichelt se musel vrátit do světského stavu. Brzy poté začala kaple božího hrobu chátrat a církevní úřady prosazovaly zrušení pašijových her i zbourání kapliček Křížové cesty. Cvikovský děkan Ignaz Jaksch roku 1797 pašijová představení ve Cvikově zrušil, ale spolu s obyvateli města se postavil za zachování Kalvárie. Podle konečného rozhodnutí z roku 1805 se měla Křížová cesta nově zřídit ve cvikovském kostele, kapličky na Kalvárii měly být ponechány osudu a nesměly se opravovat. Dřevěná kaple Božího hrobu stála do roku 1845, kdy byla na jejím místě z dobročinných darů postavena nová kamenná kaple, vysvěcená 24. října 1847. Na jejím oltáři byl umístěn obraz Snímání z kříže, namalovaný podle Rubense. V roce 1883 byla kaple Kalváriovým spolkem renovována a v témže roce byla kolem cesty vysázena lipová alej. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/krizovy-vrch

Česká Lípa - Městské informační centrum Infocentrum

GPS poloha: 50°41'11.05"N 14°32'16.25"E

Aktualizace: 4/2010 Městské informační centrum se nachází uprostřed historického jádra města na hlavním náměstí TGM v přízemí objektu, který je součástí Městského úřadu. Kontakt: Městské infornační centrum, Nám. T. G. Masaryka 2, 470 01 Česká Lípa Telefon: 487 881 105-6 e-mail: [email protected] Služby • veřejný Internet • prodej upomínkových předmětů, map a publikací, turistických známek • rezervace a prodej vstupenek na různé kulturní akce • informace o možnostech ubytování, stravování: o ubytovacích a stravovacích službách v regionu Českolipska • turistické informace: - o městě a jeho okolí - o pamětihodnostech a atraktivitách regionu Českolipska - o kulturních, společenských a sportovních akcích • vyhledávání spojů • průvodcovská činnost po památkách města • kopírování Turistické mapy: KČT 1:50 000 č.15 Máchův kraj, GOL 1:25 000 Českolipsko Autor článku: Pavel Samuel Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/ceska-lipa-mestske-informacni-centrum

Sokolí hnízdo Ostatní

GPS poloha: 50°53'4.41"N 14°16'53.86"E

SOKOLÍ HNÍZDO A PRAVČICKÁ BRÁNA přírodní lokalita 5 km SV od Hřenska

Další zajímavosti v nejbližším okolí či vmístě Mapa 12 C3 Sokolí hnízdo (1833 - hostinec) Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz

str. 5

Průvodce "Krásný Buk" První zmínka o objektu Jiný název objektu Prebišská brána

Vlastní popis objektu ve stručné formě Národní přírodní památka. Skalní brána s rozměry 21 m na výšku a rozpětím 30 m se řadí na první místo v evropském měřítku. Vznikla erozivním postupem v pískovcovém masivu. Dnes je její vyhlídková plošina již nepřístupná. Blízká občerstvovna nazývaná Sokolí hnízdo vznikla prvně již v roce 1826 a později v roce 1881 byla přestavěna pro ubytovací účely. K lokalitě je nejlepší přístup po červené TZN z Hřenska, nebo Mezní Louky. Autor článku: Roman Lazák Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/sokoli-hnizdo

Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz

str. 6