První láska jakou jsi nikdy p?edtím nevid?l Published on World Challenge (https://worldchallenge.org)
První láska jakou jsi nikdy p?edtím nevid?l David Wilkerson February 1, 1986 Mnoho k?es?an? se vyhýbá knize Zjevení, protože se jim zdá tak záhadná. P?esto Jan píše: „Blaze tomu, kdo ?te, i t?m, kte?í slyší slova tohoto proroctví a zachovávají to, co je v n?m napsáno: nebo ?as je blízko“ (Zjevení 1:3). A?koli je napsané Janem, je to zjevení Ježíše Krista (Zjevení 1:1). Je to Boží srdce zjevené Kristu a sdílené Janem. Jan byl jeden ze t?í pilí?? církve v Jeruzalém?. Mnoho z toho, co o n?m víme, zaznamenal Ireneus, který to m?l z první ruky od Janova studenta Polykarpa. Víme, že Jan p?ežil Pavla, který byl umu?en Nerem n?kdy mezi rokem 64 a 69 n. l. Má se zato, že Pavel založil nejmén? dv? z p?ti církví v Asii a že po jeho smrti dožil Jan své dny v Efezu. Z jeho dopis? církvím v Asii je z?ejmé, že Jan dohlížel na zdejší církve. Nejpravd?podobn?ji byl poslán do vyhnanství na ostrov Patmos císa?em Dominciánem a po svém propušt?ní se vrátil do Efezu. ?ímské impérium bylo v dob? psaní Zjevení ve zmatku. Nero byl podez?elý, že zapálil ?ím proto, aby ho p?estav?l v královské nádhe?e a pojmenoval po sob?. Byl opovrženíhodný ve svém zacházení s k?es?any a v obvi?ování jich z ohnivého holocaustu. P?i jedné p?íležitosti pov?sil velké množství k?es?an? na k?lech ve své královské zahrad?, pot?el je mastným dehtem a zapálil je. Jeden historik tvrdí, že s divokou radostí projížd?l na koni skrze páchnoucí ho?ící t?la, což v noci vytvá?elo p?íšerné obrazy. Mnozí byli umu?eni pro svou neot?esitelnou víru v Ježíše Krista. Ve svém vyhnanství sdílel Jan utrpení Kristova t?la. Když z?stal sám s Bohem, p?išlo k n?mu mocné zjevení Ježíše Krista. Poselství sedmi církvím bylo adresováno „and?lu“ církví, tím jsou mín?ni pasto?i, vedoucí nebo „poslové“. Jan ?íká: „To, co s tebou sdílím, je, co každý služebník sboru musí v?d?t a kázat. To je Boží srdce odhalující h?ích a odpadlictví – postarej se, abys ta slova slyšel, v?noval jim pozornost a potom je kázal.“ Každé pravé zjevení za?íná pohledem na Kristovu d?sivou a majestátní svatost V Janovi 13:23 ?teme: „Jeden z Ježíšových u?edník?, ten, kterého Ježíš miloval, pak ležel u stolu v Ježíšov? náru?í.“ To byl ten stejný Jan, d?v?rn? kolébaný na klín? Božího Syna. Jan Ho znal v Jeho ?lov??enství jako n?kolik dalších. Ale na ostrov? Patmos vid?l Jan Krista v Jeho ohromující svatosti – „Jeho vlasy byly bílé jako bílá vlna… od?ný dlouhým rouchem… p?epásaný na prsou zlatým pásem… jeho o?i jako plamen ohn?… jeho nohy byly podobné bronzu rozžhavenému v peci… jeho hlas jako zvuk mnohých vod…“ (Zjevení 1:13–15). Jan nyní nepoložil svou hlavu Ježíši do klína. Te? to nebyl Ježíš ve svém ?lov??enství – toto byl Kristus v Jeho svatosti! Jan ?íká: „Když jsem ho spat?il, padl jsem k jeho nohám jako mrtvý“ (Zjevení 1:17). Daniel m?l stejnou vizi Kristovy d?sivé svatosti. Od?erpalo to z n?ho všechnu lidskou sílu a mrtvoln? zesinal. „Pozdvih o?í svých, vid?l jsem, a aj, muž jeden od?ný v roucho ln?né, a bedra jeho p?epásaná byla ryzím zlatem… o?i jeho podobné pochodním ho?ícím, a ramena jeho i nohy jeho na pohled?ní jako m?? vypulérovaná, a zvuk slov jeho podobný zvuku množství“ (Daniel 10:5–6). Daniel ?ekl, že „muži ti, kte?íž se mnou byli, nevid?li toho vid?ní, než hr?za veliká p?ipadla na n?, až i utekli, aby se skryli… z?stal jsem sám… nez?stalo i ve mn? síly… krása má zm?nila se a porušila se na m?… usnul jsem tvrd? na tvá?i své, na tvá?i své na zemi“ (Daniel 10:7–9). Žijeme v ?ase evangelické lehkomyslnosti a charismatické komedie. Boží slovo ?íká, že tam, kde není žádná vize, hyne lid. Myslím, že se tím míní vize Kristovy majestátní svatosti. Když Izaiáš vid?l Krista v Jeho svatosti, k?i?el v Page 1 of 5
První láska jakou jsi nikdy p?edtím nevid?l Published on World Challenge (https://worldchallenge.org) afektu: „B?da mn?, již? zahynu, proto že jsem ?lov?k poškvrn?né rty maje, k tomu uprost?ed lidu rty poškvrn?né majícího bydlím, a že krále Hospodina zástup? vid?ly o?i mé“ (Izaiáš 6:5). Kolik v této dob? existuje pastý??, kte?í p?ijdou ke kazateln? ve smrtelné sinalosti poté, co strávili mnoho hodin s obli?eji na zemi a letmo zahlédli hr?zu budící svatost Ježíše Krista? Ano, existuje krása v tomto d?sivém pohledu – ale ta v nás musí vyprodukovat to, co vyprodukovala v Janovi, v Danielovi, v Izaiášovi a v každém Božím služebníkovi, který kdy tuto vizi m?l. Musí to vyprodukovat pravou Boží báze?, strach brát Boží jméno na lehkou váhu, strach být povrchní a hrát komedii v Jeho svaté p?ítomnosti, strach, že nebude v lidských o?ích uctíván. To, co n?kte?í dnes nazývají d?v?rným p?átelstvím, já nazývám drzostí (nestydatostí). Jak drzí a nevychovaní se n?kte?í k?es?ané stávají v Boží p?ítomnosti. Jak drzí jsou te? n?kte?í kazatelé – ší?í dovedn? svou hloupost, své pošetilé bláhové sny, své svatokrádežné vtipy – ze svaté kazatelny. P?inesli jsme Krista dol? na svou nízkou úrove?, u?inili Ho jedním z nás. Co zoufale pot?ebujeme, je jeden pohled do Jeho planoucích o?í – jednu ohromující vizi Jeho stravující svatosti – a už nikdy víc nebudeme arogantní nebo blázniví v Jeho p?ítomnosti. Skute?né vid?ní Jeho svatosti zjevuje náš nedostatek lásky Ve svém dopise sedmi církvím jedná Jan ze všeho nejd?ív se stavem u Efezských: „And?lu církve v Efezu napiš: Toto praví ten, který drží ve své pravici t?ch sedm hv?zd, který se prochází uprost?ed t?ch sedmi zlatých svícn?: Znám tvé skutky a tvou práci, i tvou vytrvalost, a vím, že nem?žeš snést zlé lidi, a vyzkoušel jsi ty, kte?í si ?íkají apoštolové, ale nejsou, a shledal jsi, že jsou lhá?i… Ale máš to, že nenávidíš skutky Mikulášenc?, které nenávidím i já“ (Zjevení 2:1–2,6). Stav Efezských Pán ?áste?n? chválí. Zde je t?lo v??ících, kte?í se lopotí a jsou vytrvalí v evangeliu; netolerují špatnost; mají rozpoznání a nedají se svést falešnými proroky; trpí pro Jeho jméno; nezlenošili; a ze všeho nejlepší je, že o nich B?h mohl ?íci: „Nenávidíš skutky Mikulášenc?, které nenávidím i já.“ B?h p?ipomíná jejich nenávist ke skutk?m a doktrínám Mikulášenc?. Dvakrát v Janových dopisech církvím mluví Kristus o Boží nenávisti k u?ení t?chto odpadlík? (viz Zjevení 2:15). Mikuláš je prvn? p?edstaven ve Skutcích 6:5 jako jeden ze sedmi vybraných muž?, kte?í m?li denn? dohlížet na zaopat?ení vdov. „Dvanáct apoštol? tedy svolalo shromážd?ní u?edník? a ?eklo: ‚Nesluší se, abychom my opustili Boží slovo a sloužili u stol?. Proto ze sebe, brat?i, vyberte sedm muž? dobré pov?sti, plných Ducha svatého a moudrosti, kterým sv??íme tu práci. My se však budeme piln? v?novat modlitb? a služb? slova.‘ Ta ?e? se tedy zalíbila celému shromážd?ní a vybrali Št?pána, muže plného víry a Ducha svatého, a Filipa, Prochora, Nikanora, Timona, Parména a Mikuláše, proselytu z Antiochie. Ty postavili p?ed apoštoly, kte?í na n? po modlitb? vložili ruce“ (Skutky 6:2–6). Církev v nich vid?la duchovní muže, plné Ducha svatého a moudrosti. Apoštolové na n? vložili ruce. Co se stalo s Mikulášem a jeho p?ívrženci, že na své u?ení a zp?sob života p?ivolali Boží klatbu? Církev otc? m?la dv? hlavní pravidla pro v??ící – nejíst maso ob?tované modlám a vyvarovat se smilstva. Mikuláš je zjevn? otcem doktríny, která vedla k modlá?ství a smilstvu. Spole?nost t?ch dn? p?imhu?ovala oko nad sexuální promiskuitou. Mikuláš s jeho p?ívrženci vymysleli doktrínu falešné jistoty, která m?la za následek smíšení se sv?tem a ve svém u?ení tendenci smyslnosti. Klement z Alexandrie ?íká o Mikulášencích: „Oddali se radostem jako kozlové, životu nestydaté samoshovívavosti.“ Ztratili sv?j strach z Boha, odmítli se odd?lit od sv?ta, a pokrývali oltá? slzami zatímco páchali cizoložství a smilstvo! Mohli mluvit tak sladce o své lásce ke Kristu, zatímco celou dobu byly jejich ruce a srdce poskvrn?né h?íchem. Mikulášenský duch je s námi stále. Je to doktrína tzv. k?es?anských rocker? a punker?, kte?í vlá?ejí svaté jméno Ježíše Krista skrze špínu a bláto sv?tské hudby, kontrolovanou démony. Píši mi sladkými a zbožnými slovy, jak moc milují Krista, jak p?ijali Ježíše jako nikdo jiný. Ale jsou tak zaslepení pýchou, slávou a smyslností: bu? nev?dí, nebo odmítají p?ipustit, že Kristus s nimi nep?jde na místa, kde by sám sebe odsuzoval. Pouhá litera zabíjí – je to Boží duch, který dává život. Jestliže jdou na ?áblovo území, p?inášejí mrtvé slovo – slovo, které Duch svatý odmítá pomazat – potom slouží smrti. A jednoho dne musí stát všichni p?ed svatým Králem, jehož o?i planoucí jako ohe? budou probodávat jejich arogantní pýchu, a zodpovídat se, pro? používali Boží vlastní Slovo k zabíjení zástup? mrtvou literou. Page 2 of 5
První láska jakou jsi nikdy p?edtím nevid?l Published on World Challenge (https://worldchallenge.org)
Tito moderní Mikulášenci mají troufalost sugerovat, že hr?zu budící svatý Kristus požehná jejich ustrašené pop?vky, jejich zamaskovaná kázání?ka, jejich zbyte?ná, levná lákadla. Nikdy! Oni se stydí za mého Pána! Stydí se zpívat jasné, neklamné poselství o pokání a absolutní nadvlád? Krista. Oni plivou do tvá?e našeho milovaného Pána – oni jsou podvedeni a oklamávají celou generaci mladých v??ících. B?h ?íká: „Kdyby byli mými služebníky, ukázali by lidem jejich h?íchy.“ ?íkají mi, že jsou noví proroci tohoto v?ku. Ale Jeremiáš o nich ?ekl: „…nebo od prorok? Jeruzalémských vyšla poskvrna na všecku tuto zemi“ (Jeremiáš 23:15). D?sí m?, když zjiš?uji, že mnoho t?chto rocker? a punker? jsou ?lenové letni?ních církví a jsou povzbuzováni a žehnáni svými pastory. Oslepli naši pastý?i? – Mohou k?i?et Ezechielovo h?ímavé poselství služebník?m: „A lid m?j budou rozdílu u?iti mezi svatým a nesvatým, též mezi ne?istým a ?istým a? je u?í rozeznávati“ (Ezechiel 44:23)? Pasto?i, probu?te se! Svatí, probu?te se! To je Mikulášenská doktrína, kterou B?h nenávidí. My ji také musíme nenávid?t! Je možné ztratit první lásku – dokonce b?hem bojování s h?íchem a tvrdé práce na Božích v?cech Efezští hromovali proti h?íchu, zjevovali všechno, co bylo falešné, ani jednou se neobírali myšlenkou, že by opustili svou víru v Krista. Ale B?h proti nim n?co m?l: „Ale mám proti tob?, že jsi opustil tu svou první lásku“ (Zjevení 2:4). B?h bere tuto záležitost první lásky opravdu vážn?. On jim pohrozil, že od nich odebere své pomazání, pokud nebudou ?init pokání a nevrátí se zpátky. Toto je jedno z Písem, které je z celé Bible nejvíc špatn? chápáno. Chybujeme v pochopení, že Kristus mluví o své církvi. K?es?ané tráví sv?j život tím, že se pokouší zažít znovu své nejran?jší zážitky s Pánem. Omylem v??í, že vrátit se zpátky k první lásce je vrátit se zp?t k horlivosti, vážnosti a vzrušení, když byli spaseni. Truchlí, že ztratili své nadšení pro Pána z raného období. Je pravda, že mnoho k?es?an? ochladlo a vyschlo – ale vrátit se zpátky k nevinným ?as?m nesta?í a nevyjad?uje to hlubší pravdu tohoto textu. N?kte?í by se v?bec nem?li vracet k tomu, co bylo na za?átku. N?kte?í p?ijali spasení ze sobeckých zájm? – aby unikli Božímu hn?vu nebo aby p?ijali požehnání nebo uzdravení nebo jednoduše proto, že cht?li mít pokoj v mysli. Nechci se vrátit do svých raných dní. Moje láska byla nedosp?lá (nezralá), chyb?la jí moudrost a zkušenost, a moje horlivost zp?sobila mnoho bolesti. Bylo to víc emo?ní než zbožné. Necht?l bych se vrátit k ni?emu menšímu, než mám dnes Jeho milostí. Pro? se m?li Efezští vrátit tam, kde kdysi byli? Kristus ?íká, že se neunavili. Neztratili svou vytrvalost. Neztratili svou horlivost, úctu k Jeho jménu ani neochabovali ve své práci pro Pána. Je to církev, která ztratila svou apoštolskou lásku ke Kristu Kristus zde zjevuje své církvi, jak daleko se vzdálila od lásky, kterou m?la první apoštolská církev. ?íká: „Máte správné u?ení; závazn? ?iníte Mé dílo; jste upevn?ni ve Slov? a nedáte se oklamat nepravostí a falší; dodržujete všechna na?ízení; ?iníte chvályhodné, dobro?inné skutky – ale ztratili jste apoštolskou lásku ke mn?.“ P?ilnuli jsme ke každému dílu první církve, ale ztratili jsme horoucí lásku pro Krista, která je motivovala. Tamta první láska byla dokazována velice praktickými zp?soby. Láska první církve dokazovala sama sebe v touze po brzkém návratu Ježíše Krista. Oni dychtili po dokonalé jednot? s Ním v život? v??nosti a slávy. Byla to duchovní touha po jeho návratu, a ta jim p?inášela podobnost Jeho svatosti a dokonalé spole?enství v Jeho p?ítomnosti. Modlili se, aby byli „s Ním a spat?ili Jeho slávu!“ Te? vidíme postupnou zapomn?tlivost na Boží sliby o Jeho brzkém návratu a ztrátu víry v jejich napln?ní. Zapudili jsme Pánovo varování, abychom se nenechali chytit do pasti sv?tskosti, a zapomn?li jsme si dávat pozor a modlit se. Jak na tom jsme? „Stojíme pevn? s p?epásanými bedry a ho?ícími lampami jako služebníci o?ekávající svého Page 3 of 5
První láska jakou jsi nikdy p?edtím nevid?l Published on World Challenge (https://worldchallenge.org) pána?“ Ne – Jeho návrat již dlouho není naší hlavní touhou – jsme zcela pono?eni do našeho mo?e materialismu. Zapomn?li jsme na Jeho slovo, že zm?na p?ichází „v mihotání o?í“. Jsme unaveni nesením k?íže – netrp?liví stran Jeho návratu. Vypustili jsme Jeho návrat z mysli nebo ho nasm?rovali do budoucnosti, necítíme pot?ebu bd?losti, pozornosti. Tudíž všechny panny spí. Není divu, že vidíme tolik modlá?ství a bezstarostnosti mezi k?es?any? Nebudu se s nikým p?ít (debatovat) o doktrín? vytržení. Všechno, co vím, je, že se bojím, když Kristus nazývá zlým služebníkem toho, kdo ?íká: „M?j pán mešká se svým p?íchodem“ (Matouš 24:48). V??ím Mu, když ?íká, že p?ijde náhle jako zlod?j v noci. Vím, že koruna spravedlnosti ?eká na ty, kdo „si zamilovali jeho p?íchod“ (2. Timoteovi 4:8). V??ím, že Boží lid bude hodn? trp?t pro Krista; v??ím, že p?ichází velký zármutek a soužení a Boží lid pot?ebuje být varován a p?ipravený. Ale také v??ím v neo?ekávaný návrat Krista v oblaku slávy, který si p?ijde pro svou nev?stu. Církev ztratila pokoru první lásky, která ji p?im?la, aby v ní vybuchovalo volání: „Ano, p?ij? Pane Ježíši“ (Zjevení 22:20). První církev kázala: „Proto bd?te, nebo? nevíte, ve kterou hodinu p?ijde váš pán“ (Matouš 24:42). Nyní slyšíme poselství: „Pán mešká se svým p?íchodem. Nep?ijde v kteroukoliv hodinu, ne?ekan?.“ Ale ze rt? samotného Krista slyšíme: „Proto i vy bu?te p?ipraveni, nebo? Syn ?lov?ka p?ijde v hodinu, o které netušíte“ (Matouš 24:44). Kdo má uši k slyšení, a? slyší, co ?íká Duch – vra? se k apoštolské lásce ke Kristovu p?íchodu! Žij spravedliv?, napjat? o?ekávající, roztoužený, bd?lý – a a? už Boží lid p?jde nebo nep?jde skrze velké soužení, na tom nezáleží, protože ty budeš vždy p?ipravený na všechno. Nejdokonalejší zkoušku apoštolské lásky zadal Petrovi Pán sám: „A když posnídali, zeptal se Ježíš Šimona Petra: ‚Šimone Jonáš?v, miluješ m? více než tito?‘ On mu ?ekl: ‚Ano, Pane, ty víš, že t? mám rád.‘ ?ekl mu: ‚Krm mé beránky.‘ Zeptal se ho znovu, podruhé: ‚Šimone Jonáš?v, miluješ m??‘ ?ekl mu: ‚Ano, Pane, ty víš, že t? mám rád.‘ ?ekl mu: ‚Pas mé ovce.‘ Zeptal se ho pot?etí: ‚Šimone Jonáš?v, máš m? rád?‘ Tehdy se Petr zarmoutil, protože se ho pot?etí zeptal: ‚Máš m? rád?‘ a odpov?d?l mu: ‚Pane, ty víš všechno, ty víš, že t? mám rád.‘ Ježíš mu ?ekl: ‚Krm mé ovce.‘“ (Jan 21:15–17) Být horoucn? oddaný Kristu znamená krmit ovce Ježíš nemluví o vyu?ování a kázání ovcím. Myslím, že Ježíš ?íkal Petrovi: „To, žes m? zap?el, vzalo cosi tvým bratr?m. Ot?áslo jimi, když vid?li tv?j nedostatek oddanosti, tvou zbab?lost. A? je nyní tvá láska ke mn? taková, že je to nasytí. A? nasytí jejich nad?ji, jejich pot?eby.“ Církev pot?ebuje vid?t víc p?íklad? zcela oddaných milovník? Krista, aby se p?i nich nakrmila. Já se sytím na p?íkladu svatých muž? a žen Božích. Tento druh lásky je tak nádherný, že m? ovliv?uje; sytí to n?co velmi hluboko ve mn?; sytí to m?j hlad po Bohu. Jejich absolutní oddanost a láska ke Kristu ve mn? vyvolává nad?ji. Tím spíše, že dostávám víc duchovní potravy z jednoho, kdo žije svat? a oddan?, než ze všech kazatel? a u?itel?, kte?í káží jednu v?c a žijí druhou. N?kte?í k?es?ané m? zanechávají prázdného a vysušeného – jejich nedostatek lásky ke Kristu ve mn? vzbuzuje depresi. Jsou vlažní, p?sobí na mého ducha jako sklenice studené vody na m?j obli?ej v chladném dni. Jejich skleslý duch m? o n?co p?ipravuje. Nemají co dát – nikoho nenasytí. Ježíš Kristus je chléb života. Jestliže ho miluješ vším, co je v tob? – pak jsi ten, kdo krmí. Ten, kdo m? opravdu miluje jako bratra, je ten, kdo miluje Pána celým svým srdcem. Miluji ztracené tím, že Jeho miluji nejvíc. Jeho láska v nás se stane signálním sv?tlem – nad?jí – výzvou – p?íkladem, který dává život.
Download PDF [1] Links [1] http://sermons.worldchallenge.org/printpdf/4667/
Page 4 of 5
První láska jakou jsi nikdy p?edtím nevid?l Published on World Challenge (https://worldchallenge.org)
Page 5 of 5
