PRVNÍ KAPITOLA Šejku AI Abdare, mohl byste nám prozradit, jestli je tato vaše nenadálá návštěva Texasu obchodní nebo soukromá záležitost?

PRVNÍ KAPITOLA „Šejku AI Abdare, mohl byste nám prozradit, jestli je tato vaše nenadálá návštěva Texasu obchodní nebo soukromá záležitost?" Šejk Omar AI Abdar obdařil reportérku, jejíž pronikavý hlas přehlušil všechny ostatní novinářské kolegy, poněkud chladným úsměvem. Teprve před chvílí vystoupil ze soukromého letadla, které ho dopravilo z Gasparu, malé země na Středním východě, na soukromé letiště nedaleko městečka Mission Creek v Texasu. Rozhodně neměl náladu věnovat se teď tisku a televizi. „Netušil jsem, že se média dozvěděla o mém příletu do Texasu," odpověděl. „To víte, když k nám zavítá jeden z nejžádanějších svobodných mládenců na světě, celý Texas to zaznamená a je hned na nohou," odpověděla mladá reportérka a oslnivě se na něj usmála. Omar si jí už ale nevšímal. Soustředil se v duchu na účel své návštěvy. Co když odpoví ne? Ta otázka se mu vynořila v hlavě, nezvaná a ne6 CARLA CASSIDYOVÁ I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

7 žádaná, a on ji okamžitě zahnal, nechtělo se mu o této možnosti vůbec uvažovat. Rašad Aziz zvedl ruce, aby zarazil další proud otázek. „Prosím, prosím, pochopte, že Jeho Veličenstvo má dnes za sebou velice dlouhou cestu. Šejk by se teď rád odebral na místo svého ubytování. Nebude zatím odpovídat na žádné otázky." A jako by to ta slova znamenala nějakou nevyslovenou narážku, několik šejkových osobních strážců se okamžitě přesunulo tak, že ho oddělili od skupinky dotěrných reportérů a vytvořili mu volný průchod až k čekajícímu automobilu.

„Děkuji ti, Rašade," usmál se Omar na svého osobního asistenta, když už všichni seděli bezpečně v autě a hlouček reportérů nechali v dálce za sebou. „Vypadá to, že si majitel letiště informaci o našem příletu nenechal pro sebe." Rašad Aziz byl útlý mužík po padesátce s pletí barvy skořápek kokosových ořechů. Byl obdařen cynismem, který Omarovi dost často připadal velice zábavný. Rašad se ušklíbl. „Určitě si za to nechal od těch supů dobře zaplatit." Pak vylovil z náprsní kapsy malý zápisník a zalistoval v něm. „Máme pro vás zařízeno ubytování v hotelu Brighton v Mission Creeku. Apartmá Ashbury vám bude k dispozici, jak dlouho budete chtít. Osobně jsem mluvil s majitelem hotelu. Ujistil mě, že všechen personál s radostí vyplní každé vaše přání." „Jsem si jistý, že všechno bude v nejlepším pořádku," řekl Omar nepřítomně. „A teď laskavě řek ni řidiči, že si nejprve uděláme zastávku na Carsonově ranči a teprve pak se ubytujeme v hotelu." Rašad ani nemrkl okem, i když původně bylo naplánováno, že Omar odjede okamžitě do hotelu. Šejkův asistent se přesunul na sedadlo přímo za šoférem limuzíny a rychle mu vyložil změnu plánu. Zůstal tam sedět i pak, jako by vycítil, že si šejk právě teď přeje chvilku zůstat sám jen se svými myšlenkami. Omar se díval z okénka na krajinu, ubíhající pomalu kolem. Rozčililo ho, že se tisk o jeho příjezdu dozvěděl. Doufal, že si zaletí do Mission Creeku, zařídí tu, co má v plánu, a vrátí se do Gasparu, aniž by ho doprovázel nepříjemný zájem médií. Nechtěl, aby tisk strkal nos do jeho osobních záležitostí, a tato cesta do Texasu byla nanejvýš osobní záležitost. Teprve když uspěje, milerád se s celým světem podělí o to, co zde zařizoval. Co když odpoví ne? Nepříjemná otázka se zničehonic vynořila znovu, aby ho potrápila tou znepokojivou mož-

ností. Sáhl si do náprsní kapsy a vylovil odtamtud fotografii. Byl to obrázek pohledné mladé ženy v třpytivých stříbřitých plesových šatech. Trojúhelníkový obličej jí rámovaly vlnité tmavě hnědé vlasy a zvýrazňovaly jemnou broskvovou pleť. Pamatoval si, ze má oči jako smaragdy, lemované hustými dlouhými rasami, hravé a koketní. Znamínko krásy u koutku úst přitahovalo pozornost k plným rtům, jako stvořeným k líbání. Elizabeth Fiona Carsonová. V době, kdy byla 8 CARLA CASSIDYOVÁ

tato fotografie pořízena, měla jednadvacet let. Bylo to na plese debutantek, mladých dívek poprvé vstupujících do společnosti, kterého se Omar právě v tomto městečku zúčastnil. Od té doby uplynulo dlouhých šest let - a on se teď vrátil, aby ji požádal o ruku. Co když odpoví ne? Zastrčil si fotografii zpátky do kapsy a napřímil se na sedadle. Jistěže neodpoví ne. On je přece šejk Omar AI Abdar, panovník Gasparu. Každá žena by mohla být pyšná na to, kdyby si ji vybral za manželku. Řidič zabočil na pozemky rodiny Carsonů a Omar se znovu soustředil na krajinu, ubíhající za okénkem. Carsonův ranč byl po celém Texasu proslaven kvalitou svého dobytka. Omara ale více zajímalo to, že je to Elizabethin domov, místo, kde se narodila a vyrostla. V dopisech, které si vyměňovali v posledních několika letech, mu o ranči i o svých rodičích psala vždy s velkou náklonností. Hlavní budova byla rozhodně impozantní, i když ani zdaleka nedosahovala velikosti Omarova paláce doma v Gasparu. Po celé přední části rozlehlého domu se táhla veranda a řada velkých oken.

Pozemky svědčily o pečlivé a perfektní péči, prostranství mezi budovami zdobila spousta vkusně uspořádaných květinových záhonů a množství stromů. Auto jelo po točité cestě vedoucí k domu a Omar se naklonil dopředu k řidiči. „Ne," řekl. „K hlavní budově ne. Někde tady v areálu by měl I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT 9 být správcovský domek." Ukázal na odbočku, vedoucí kolem garáže pro čtyři auta. „Tamhle. Jeď tamtudy." Šofér uposlechl jeho příkaz, minul garáže a další přístavky. Omar v dálce zahlédl malé stavení. Okamžitě vytušil, že právě tam žije Elizabeth. Věděl to nejen z dopisů, které mu psala, poznal to okamžitě i podle truhlíků, které visely z verandy a překypovaly pestrobarevnými květinami. Psala mu přece, že květiny tuze miluje. Když auto zastavovalo před domkem, ucítil Omar, jak se mu podivně houpe žaludek. To přece nemohou být nervy, pomyslel si. Je přece šejk, vládce celé země. On rozechvělý nebývá, to jiní bývají rozechvělí před ním. Nejspíš má jenom obyčejný hlad. To bude ten důvod, proč se mu svírá žaludek. Cestovali do Texasu celý den a poslední jídlo měl už dávno. Rašad otevřel dveře a přidržel je, aby mohl šejk vystoupit. Omar, hlavu plnou myšlenek na ženu, která žije v domku, si nepřítomně přejel rukou po obleku od Armaniho. Doufal, že nevypadá po cestě moc pomačkaný. Kráčel k předním dveřím domku. Jeho dva osobní strážci mezitím zaujali stanoviště na obou stranách verandy a Rašad se vrátil k limuzíně. Omar se zhluboka nadechl. Věděl, že nadcházející chvíle bude patřit k rozhodujícím v jeho živote- V osmatřiceti letech už měl dávno věk na to, aby požádal nějakou ženu o ruku, a i když Elizabeth Fionu Carsonovou neviděl už šest let, právě J1S1 vyvolil za manželku.

10 CARLA CASSIDYOVÁ

Zaklepal na dveře a přitom zaznamenal sladkou vůni, linoucí se z truhlíků s květinami kolem. V duchu si umínil, že musí zařídit, aby ve svých pokojích v paláci měla vždycky dostatek čerstvých květin. Dveře se otevřely a objevila se v nich půvabná mladá žena. Omar stanul tváří v tvář své budoucí manželce. „Elizabeth," vydechl. Kochal se pohledem na ni, potěšen, že vypadá přesně tak, jak si ji pamatoval. „Omare!" Jiskřivé zelené oči se rozšířily úžasem a ruce jí vylétly nejprve k vlasům, potom k šatům, které si nevědomky uhladila. I když měla tmavé vlnité vlasy malinko rozcuchané a džínsové šaty dost všední, vypadala nádherně. Touha, kterou k ní pocítil té dávné noci, se probudila, jako by těch šest let nic neznamenalo. „Co - co tady děláš? Nevěděla jsem, že se chystáš do Texasu. Páni, to jsem ráda, že tě vidím. Zrovna dneska jsem dostala tvůj poslední dopis. Nezmínil ses ani slovem, že se chystáš do Ameriky." Kousla se do spodního rtu, jako by si uvědomila, že mluví páté přeš deváté. Omarovi se to ale líbilo. Usmál se na ni. Najednou si byl více než kdy předtím jistý tím, co se chystá udělat. „Nedal jsem ti vědět, že se chystám do Texasu, protože jsem tě chtěl překvapit." „To se ti teda opravdu povedlo," odpověděla. Pak si uvědomila, že s tak vzácnou návštěvou stojí pořád na prahu. „Promiň, půjdeš dál?" „Nebyl bych tak netaktní, abych se objevil u tvých dveří neohlášený a pak čekal, že se mi budeš věnovat," odpověděl. „Musím se ještě ubytoI ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT 11 vat v hotelu, ale chtěl jsem se zastavit nejprve tady a položit ti jednu moc důležitou otázku." „Otázku?" Pořád vypadala, že je jeho příjezdem nesmírně ohromená. Znovu si projela rukou

vlasy a Omar si všiml, že se jí trochu třese. „Jakou otázku?" Vzal tu třesoucí se ruku do své a její zelené oči se znovu rozšířily. Cítil jemnou ženskou vůni, květinovou vůni, která mu okamžitě připomenula tu noc na plese. Tehdy ho okouzlila. Bezostyšně flirtovala, sváděla všechny přítomné muže a ani Omar nebyl výjimkou. Ale tenkrát ještě nebyl připraven k sňatku, stejně jako pro něj nebyla zralá ona. „Elizabeth, přijel jsem za tebou, abych ti řekl, jak moc se mi poslední rok líbilo si s tebou dopisovat. Z těch dopisů jsem získal pocit, jako bych konečně pochopil celou tvoji duši i srdce." Zdálo se, že se jí oči ještě zvětšily. Sevřel jí ruku a zhluboka se nadechl. „Elizabeth Fiono Carsonová, přijel jsem do Texasu, abych tě požádal o ruku. Staneš se mojí ženou?" Elizabeth Cara Carsonová se dívala na hezkého muže, který před ní stál a čekal na odpověď. Snažila se udusit v sobě paniku, která jí velela vytrhnout mu ruku, obrátit se a utéci do domku. To nemůže být pravda, pomyslela si horečně. "Omare... já... já... je to tak najednou," podařilo se Ji konečně ze sebe vypravit a vyvlékla mu ruku ze sevření. Popravdě řečeno nešlo o to, že se obje" tak najednou. Byla to pro ni hotová katastrofa! 12 CARLA CASSIDYOVÁ

„Překvapil jsem tě, já to chápu," vyslovil nahlas tu zřejmou věc. „To je ještě slabé slovo," odpověděla tiše. Trochu se jí točila hlava a připadalo jí, že se jí to všechno musí jenom zdát. Podle fotografií, na nichž ho vídala od jejich prvního a posledního setkání před šesti lety, věděla, že se z něj stal nesmírně hezký muž. Žádný z těch snímků ji však nepřipravil na tu vroucnost jeho exotických tmavých očí ani na široká a rozložitá ramena. Žádné fotografie ji ne-

připravily na pevné, mužné rysy jeho tváře, zjemněné dlouhými jako uhel tmavými řasami a měkkým úsměvem. Omar přikývl. „Teď tě nechám o samotě, abys mohla o tom mém návrhu přemýšlet. Setkáme se třeba zítra, jestli ti to bude vyhovovat. Udělala bys mi tu čest a poobědvala se mnou? Mohli bychom zároveň probrat naši budoucnost. Budu bydlet ve městě v hotelu Brighton." „Poobědvala s tebou?" opakovala po něm. „Pošlu pro tebe v poledne vůz. Hodí se ti to?" Jeho tmavé oči byly jako bezedné tůně, sváděly ji, aby se v nich utopila. Ale přinutila se odvrátit od nich pohled, nechtěla se ztratit v těch lákavých hloubkách. Byla v maléru - ve velkém maléru - ale možná, že do zítřejšího poledne přijde na to, jak to všechno se ctí vyřešit. „Vyhovuje," souhlasila. „Zítřejší oběd. V poledne budu připravená." „Dobře. Těším se." Pozdravil ji mírnou úklonou I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

13 hlavy, pak se obrátil na patě a zamířil zpátky do auta, které na něj čekalo. Naši budoucnost. Ta slova zněla Caře stále hlavou, když sledovala, jak dlouhá limuzína mizí v dálce. V okamžiku, kdy jí zmizela z dohledu, vběhla do domku a popadla telefonní sluchátko. Fiona. Musí se spojit s Fionou. Rychle vymačkala číslo do Fionina bytu v hlavní budově ranče. „Samozřejmě s vámi chci mluvit," ozval se ze sluchátka příjemný Fionin hlas. „Bohužel tady právě nejsem, ale nechte mi prosím vzkaz -" Cara zavěsila. Najednou si vzpomněla, jak si ráno sestra stěžovala na to, že je sobota a ona nemá na večer smluvenou žádnou schůzku. Fiona se tedy rozhodla, že stráví večer netradičně v Body Perfect, v dámských lázních v Klubu Osamělé hvězdy.

Cara popadla klíče od auta a vyšla z domku. Musí si s Fionou okamžitě promluvit. Musí jí říct, že šejk Omar je tady, v Texasu, a zrovna ji požádal o ruku - problém je jenom v tom, že ji považuje za Fionu. Všechno se to najednou pořádně zamotalo. Caře trvalo jenom pár minut, než dojela do Klubu Osamělé hvězdy. Když zastavila před působivou čtyřpatrovou budovou, vystavěnou z růžové Žuli , jako obvykle pocítila nával hrdosti. Rekreační středisko a golfový klub byly součástí Dědictví po předcích. V roce 1923 je založil Její pradědeček společně se sousedem J. P. w ainwrightem. V letech, které následovaly, se 14 CARLA CASSIDYOVÁ

klub proslavil po celém světě svým luxusem, pohodlím a prvotřídním personálem. Nával pýchy na předky však trval jenom chvilku, okamžitě ho zase vystřídal pocit naléhavé potřeby promluvit si se sestrou. Zaparkovala auto pod krytým sloupořadím a vyskočila. „Ahoj, Lany," zavolala na sluhu, který čekal před klubem. „Rád vás zase vidím, slečno Carsonová," řekl, když si od ní přebíral klíče. „Nebudu tu dlouho," dodala a vběhla do dveří, vedoucích do rozlehlého vestibulu. Pospíchala k výtahům a přitom kývala kolem sebe na pozdrav a vysílala úsměvy k lidem, které znala. Body Perfect, luxusní lázně a salón krásy, byly ve druhém patře. Recepční ji překvapeně pozdravila. „Caro, vítám vás!" Zamračila se a podívala se na monitor počítače před sebou. „Nevěděla jsem, že máte na dnešek večer domluvenou návštěvu." „To taky nemám. Jenom si potřebuju promluvit se sestrou," odpověděla Cara. „Můžete mi říct, kde je?" „Za čtvrt hodiny je objednaná na masáž u Heidi," přečetla recepční údaj z rozvrhu. „Myslím, že si předtím chtěla ještě zajít do sauny."

„Díky," řekla Cara a pospíchala do šatny před saunou. Zatímco se svlékala a brala si jednu z měkkých bílých klubových osušek, myslela na ten okamžik, kdy otevřela dveře a uviděla na verandě stát šejka Omara. Nemohla by být víc překvapená, ani kdyby na I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

15 verandě stál v celé své kráse velikonoční zajíček a stříhal ušima. Omar ji požádal o ruku. Caře se sevřel žaludek. Najednou se ten neškodný podvůdek, kterého se s Fionou dopouštěly minulý rok, nezdál vůbec neškodný. Fiona už bude vědět, co dčlat. Fiona je mistr v tom, jak se dostat z ošemetných situací. Cara otevřela dveře a vstoupila do páry v sauně. Okamžitě sestru zahlédla. Ležela na břiše na jedné lavici, na tváři ručník. Cara byla ráda, že v tu chvíli není v sauně nikdo jiný. „Fiono," řekla Cara a šťouchla sestru do boku. Fiona sebou trhla a stáhla si ručník z hlavy. „Caro, co tady děláš?" zeptala se překvapeně. Posadila se a podívala se na sestru. Obě ženy byly jednovaječná dvojčata. Podobaly se sobě jako vejce vejci, jediný rozdíl mezi nimi tvořilo umístění znamínka krásy. To Cařino bylo na levé straně hned nad ústy a Fionino hned nad ústy na pravé straně. Jedna byla zrcadlová podoba té druhé. „Jsme v loji," řekla Cara bez úvodu. Těžce se posadila na lavici vedle sestry. „Hádej, kdo se mi Před deseti minutami objevil přede dveřmi?" „To netuším." Fiona si projela prsty vlhké vlasy. šejk Omar AI Abdar." Cara se dívala, jak se sestřiny zelené oči rozšířily ohromením. „Požádal mě, abych si ho vzala, Fiono." Fiona na ni chvíli zírala, pak zaklonila hlavu a rozesmála se. „No to je teda paráda!"

Cara spolkla podrážděný povzdech. Fiona ni16 CARLA CASSIDVOVÁ

kdy nebrala nic vážně. „Fiono, ten chlap požádal o ruku mě, ale myslí si, že jsi to ty." Fiona si zvědavě sestru prohlížela. „Cos mu to sakra v těch dopisech psala, že jsi ho tak nalákala?" Cara pokrčila rameny. „Nic zvláštního," odpověděla. Byly to jen její sny, naděje, nejdůvěrnější myšlenky - o tom všem psala šejku Omarovi, a na konci každého dopisu napsala sestřino jméno. Fiona přezíravě mávla rukou. „No, já si rozhodně žádného šejka vzít nechci," prohlásila. „Kromě toho, jestli si dobře pamatuju, je Omar pěkně starý" „Není starý," zaprotestovala okamžitě Cara a znovu si vybavila obrázek muže, se kterým se rozloučila sotva před několika minutami. „Je mu teprve osmatřicet." A vypadá tak ve formě a mužný jako kterýkoli dvacetiletý, dodala v duchu. „Je moc hezký a chce se mnou zítra poobědvat a probrat naši společnou budoucnost." „No tak s ním poobědvej a mlč jako ryba." Cara i přes páru v saupě viděla, jak sestře září oči. „Bože, Caro, nedělej si z toho těžkou hlavu!" „To nedokážu," řekla Cara měkce, i když Fionina slova nesla nádech provokace. „Měl by se dozvědět pravdu." „A proč? Nač potřebuje vědět, že už mě přestalo bavit psát mu dopisy a že jsi tu korespondenci převzala ty?" zeptala se udiveně Fiona. Popadla Caru za ruku. „Podívej se, ty máš takový nudný život. Neříkám, že si máš Omara vážné vzít, ale je ti sedmadvacet a nikdy jsi nezažila nic I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

17 vzrušujícího - až na tu příšernou příhodu loni ve škole. Copak bys nechtěla mít taky nějaký velký příběh, abys jednou měla co vyprávět vnoučatům?"

„Příšerná příhoda" byla to, co Caru přimělo neobnovit na letošní rok pracovní smlouvu učitelky angličtiny na střední škole. „Vzhledem k tomu, jak probíhá můj milostný život, zřejmě nikdy vnoučata mít nebudu," odpověděla tiše. „Jistěže budeš," prohlásila Fiona. „Ty jsi ten typ, co se nakonec bláznivě zamiluje a usadí se u rodinného krbu s houfem dětí a se psem." Cara se ušklíbla. „Ty to říkáš, jako by to byl osud horší než smrt." „Jiným ženským to vyhovuje." Fiona pokrčila rameny. „Já mám zkrátka jenom vyšší cíle." Zatvářila se vážně a znovu vzala Caru za ruce. „Pusť se do toho, Caro. Kolikrát v životě budeš mít příležitost svádět šejka?" Cara na to neřekla nic. Na chvíli si vzpomněla na to nádherné teplo, které vyzařovalo z jeho ruky, když ji držel, na tu sladkou žádostivost, která se mu zrcadlila hluboko v očích. Bylo by opravdu tak hrozné na pár dní předstírat, že je Elizabeth Fiona Carsonová místo Elizabeth Cary Carsonové? Samozřejmě by velice přivítala možnost konečné si osobně povídat s mužem, jehož upřímné dosy ji tak moc chytily za srdce. Moc ráda by pro něj alespoň na čas byla někým zvláštním. ,Pusť se do toho, sestřičko. Víš co, já ti to dokonce ještě usnadním," řekla Fiona rázně a vytrhla tak Caru z jejích myšlenek. 18 CARLA CASSIDYOVÁ

„Co tím myslíš?" Fiona vzala malý ručník a osušila si jím čelo. „Posledních pár týdnů se tak strašně nudím, že jsem si hrála s myšlenkou udělat si trochu prázdniny. Hned zítra ráno skočím do letadla a zaletím si na jeden dva týdny do Paříže. Tím pádem budu z města pryč a Omar tak ani nemůže přijít na to, že nejsi já." Cara chvíli mlčela, přemýšlela o všech důvodech, pro které si takový uskok nemůže dopřát.

Nedokázala ale potlačit to sladké očekávání, které jí projelo, když si uvědomila, že to chce udělat. „A - Caro?" řekla ještě Fiona jaksi naléhavě. Tázavě se na ni podívala. „Jestli budeš já, tak mi prosím tě neudělej ostudu," uzavřela to Fiona stručně a rozesmála se. Pak si položila ručník na tvář a natáhla se zase na lavici. Bude to jenom na pár dní, říkala si Cara později, když se sprchovala a oblékala. Jenom pár dní bude předstírat, že je ta žena, která Omara tolik uchvátila na plese debutantek, žena, jejíž podpis stál na konci tolika dopisů, které mu poslala. Jenom pár dní chtěla moci zářit v něčích očích. V Omarových očích. Nakonec mu řekne, že si ho vzít nemůže, vymluví se třeba na to, že by nedokázala opustit svou zemi. Šejk se vrátí do Gasparu a nebude nic tušit. Nakonec to ani nevypadalo na moc bláznivý plán. Cara ale měla stejně pocit, že za blázna v tom všem by nakonec mohla být jedině ona, a to proto, že se do takového dobrodružství vůbec pouští. I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT 19 V té době, kdy Cara Carsonová odjížděla z Klubu Osamělé hvězdy, daly si dvě servírky z klubové restaurace Yellow Rose společně přestávku v práci. „Tak co, Daisy, máš nějaké velké plány na zbytek víkendu?" zeptala se Ginger Waltonová, když se obě ženy usadily ke stolku v odpočíváme. Haley Mercadová, která posledních šest měsíců předstírala, že je Daisy Parkerová, se na Ginger usmála. Ta dívka s kaštanovými vlasy a modrýma očima se za posledních pár měsíců stala její dobrou přítelkyní. „Jo, dneska večer pracuju a zítra taky." Ginger se zasmála. „Já taky. No, když jsme v práci, aspoň se nenamočíme do nějakého maléru, co?" „Jasně," odpověděla Haley, i když v jejím případě nic nemohlo být dál od pravdy. Ona se tady v klubu nacházela v samém centru malérů.

Haley, která tajně pracovala pro FBI, nejenom předstírala, že je někdo jiný. Navíc byla také citově a příbuzensky svázána s jednou z nejmocnějších rodin texaské mafie. A to byl teprve začátek jejích nesnází. „Jenom si to představ," pokračovala Ginger a otevřela sáček bramborových lupínků. „Jednoho dne tady budeme obsluhovat s bolavými zády a nohama a najednou vpluje dovnitř náš princ a vezme nás odtud pryč." Haley si odfrkla, jako by to udělala servírka Daisy. „Jo, holka, já už jsem si dávno přestala malovat svého prince," prohlásila se silným přízvukem, který si osvojila společně s novou identitou. 20 CARLA CASSIDYOVÁ 1 ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

21 „Já ne," odpověděla Ginger se zasněným výrazem v očích. „Já nehledám chlapa, který by se o mě staral nebo tak," dodala rychle. „Já už se dlouho o sebe starám sama. Ale bylo by fajn mít někoho, s kým bych žila, kdo by mě měl rád a já zase jeho." Slova Ginger v Haley vyvolala vzpomínku, pečlivě chráněnou vzpomínku, které zřídkakdy dovolovala vyplout na povrch. Vzpomínku na jedinou vášnivou noc, kterou strávila v náruči muže, jehož milovala celé roky. Srdce ji zabolelo, když pomyslela na následky té noci. Zahnala to pomyšlení, věděla, že utápět se v myšlenkách na minulost a na toho muže by jí teď jenom komplikovalo život. Život, který byl už tak dost komplikovaný. „Kam tě vlastně Harvey zítra večer poslal?" zeptala se Ginger. „Do Men 's Gríll," odpověděla Haley. „To máš teda kliku, tam dávají dobré spropitné," odpověděla Ginger. Jo, to mám kliku, pomyslela si Ginger. Už nahlásila svým kontaktům v FBI, že má následujícího večera službu v této restauraci. Znamenalo to,

že až zítra nastoupí do práce, bude napojena na odposlech a jejím úkolem bude zaznamenat jakýkoli rozhovor, který povedou hosté restaurace a který by mohl vést ke zničení mafie. Prozatímně vybudovaná restaurace Men's Gríll byla místem, odkud se vládlo, kde se uzavíraly dohody a výhodné obchody. V zakouřených privátních prostorách baru a restaurace se setkávala „rodina", aby vedla svoje záležitosti. „Rodina" zahrnovala i členy její skutečné rodiny Mercadů. Součástí její dohody s FBI bylo to, že pomůže mafii zlikvidovat. Za to bude mít zajištěnu beztrestnost pro svého otce Johnnyho a bratra Rickyho. Jednoho muže ale Haley toužila dostat na kolena. Byl to Frank Del Brio. Stačilo jen vyslovit jeho jméno a už jí začal běhat mráz po zádech. A ten strach obvykle doprovázel vztek. Od smrti Carminea Mercada, hlavy „rodiny", se šeptalo, že logickým nástupcem na jeho místo by byl její bratr. Haley ale také zaslechla, že se Frank Del Brio chová, jako by už byl novým donem on. Ale to nebyl ten pravý důvod, proč by ho Haley nejraději viděla ve vězení, bezpečně zavřeného pod zámkem po zbytek života. Frank Del Brio byl krátce jejím snoubencem. To kvůli němu musela předstírat vlastní smrt a teď pracovat pro FBI. On mohl za to, že se odcizila vlastní rodině, za plastickou operaci, kterou podstoupila, aby změnila vizáž. A především - mohl za vraždu její matky. „Hej, platím vás za to, abyste tu vysedávaly celý večer?" Do dveří odpočívárny nakoukl Harvey Small, manažer Klubu Osamělé hvězdy. „Přestávka skončila, dámy. Potřebuju vás na pláce." „Zpátky do uranových dolů," řekla Ginger. Zmačkala prázdný pytlík od brambůrků, hodila ho do nejbližšího koše na odpadky a vstala.

„No jo, s ubožáky nemá nikdo slitování," souhlasila Haley a taky se zvedla. Možná, že už zítra večer získá informaci, kterou 22 CARLA CASSIDYOVÁ

FBI potřebuje, a celou tu bandu zavřou. Frank půjde do basy a Haley se bude moci vrátit ke svému původnímu životu. Bude se moci shledat se všemi lidmi, které miluje. Ale taky je možné, že ji zítra Frank Del Brio i přes její utajení pozná a všechno bude rázem ztraceno. Zahnala to pomyšlení jako dotěrný hmyz a pospíchala s Ginger zpátky do práce. DRUHÁ KAPITOLA Snila o něm celou noc. Snila o šejkovi Omaru AI Abdarovi a krásné cizí zemi jménem Gaspar, kterou jí v jednom ze svých dopisů s láskou popisoval jako drahý kámen, pohozený uprostřed moře. V těch snech se na ni Omar díval svýma krásnýma očima, něžně ji hladil, říkal jí, že ji miluje nadevšechno na světě, a oslovoval ji Caro, ne Fiono. Vzbudila se s pocitem naléhavé touhy, s přáním, aby se ten sen stal skutečností. Chvilku před polednem stála Cara v koupelně a kontrolovala svůj odraz v zrcadle, aby se ujistila, že na obědě s šejkem bude vypadat dobře. Sny uplynulé noci v ní probudily tesknou touhu, přání vidět zemi, kterou jí Omar tak výmluvně popisoval, na vlastní oči, touhu být s mužem, který Psal ta nádherná slova. Zena, která se na ni dívala ze zrcadla, se maličko mračila. Kdyby tak jen mohla být s čistým svědomím sama sebou! Když se chystala na schůzku, Prohledala celou svoji skříň, snažila se najít něco n a oblečení, co by si byla vybrala Fiona. Ale Fiona a Cara měly v oblékání naprosto rozdílný vkus. 24 CARLA CASSIDYOVÁ

Fiona byla jako zářivá květina, měla v oblibě jasné barvy a vyzývavý styl. Cara byla mnohem

konzervativnější, trochu mdlá a poněkud nudná. Zamračila se ještě víc, pak si to uvědomila a přinutila se rozjasnit tvář a usmát se na svůj odraz v zrcadle. Vzadu ve skříni nakonec objevila šaty v jadeitové zeleni. Nikdy je neměla na sobě, měly dokonce ještě cedulku z obchodu. Koupila je jednou v okamžitém rozmaru, i když nezapadaly do jejího obvyklého konvenčního stylu. Velký výstřih jí připadal trochu nebezpečný a koketní sukně byla mnohem kratší než ty, v nichž se cítila dobře. Ty šaty by si oblékla spíše Fiona, a právě proto si je dneska Cara vybrala. Pocítila nával viny a obrátila se od zrcadla. Bylo to poprvé za celé roky, kdy se vědomě chystala vydávat se za svou sestru. Když byly ještě holčičky, samozřejmě občas šidily lidi kolem sebe a předstíraly jedna druhou. Byly to ale nevinné dětské hry bez následků. Ale teď už s Fionou děti nejsou a to, že se vydávala za Fionu, ponouklo toho významného muže, panovníka země, aby urazil celé tisíce kilometrů a požádal ji o ruku. Je to jenom na pár dní, říkala si. Jistě se nic nestane, když bude předstírat ještě pár dní. Jaké vzpomínky jí ale ty dny. přinesou pro budoucnost! Srdce jí vyskočilo až do krku, když se ozvalo zaklepání na dveře. Rychle se podívala na hodinky a zjistila, že je čas, kdy ji má Omar vyzvednout. Jenom doufala, že v této zkoušce uspěje. PopadI ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

25 la z pohovky kabelku a otevřela dveře. K jejímu překvapení tam nestál Omar, ale poněkud menší a hubenější muž. „Dobré odpoledne, slečno Carsonová. Jmenuji se Rašad Aziz. Jsem osobní asistent šejka AI Abdara. Očekává vaši společnost při obědě." Cara si uhladila sukni šatů a přikývla. „Jsem připravena, můžeme jet," odpověděla.

Malý muž se potěšené usmál. „Ale, ale, vzácný typ ženy - je připravena včas." Doprovodil ji k čekající limuzíně. Když byla bezpečně usazena vzadu, zavřel dveře a posadil se na sedadlo vedle řidiče. Byla by raději, kdyby si Rašad sedl k ní dozadu. Možná by si s ní povídal a ona by třeba nemyslela na to, jak velkou chybu právě dělá. Když limuzína opustila Carsonovy pozemky a zamířila do města, opakovala si Cara znovu, že za pár dní bude všechno zase v pořádku. Byla přesvědčena, že šejk nezůstane ve městě dlouho. Jistě se bude muset brzy vrátit do vlasti, má přece své vladařské povinnosti. Do té doby si užije několik schůzek s ním a nakonec jeho nabídku k sňatku odmítne. Omar si uchová příjemné vzpomínky na Fionu a Caře zase zůstane nádherný pocit při pomyšlení na schůzky s pohledným šejkem, který jí v dopisech už dávno odhalil svou vlídnou, laskavou povahu. Scházet se s někým pro ni vždycky znamenalo veliký problém. I když v Mission Creeku bylo víc než dost pohledných a žádoucích svobodných múzu, většina z nich někdy dřív chodila s Fionou. Cara se už dávno zařekla, že nikdy nebude mít 26 CARLA CASSIDYOVÁ

nic společného s žádným mužem, který se scházel s jejím dvojčetem. Nechtěla se trápit tím, že by pro někoho byla jen druhou šancí, slabou náhražkou toho, co by dotyčný chtěl, ale nemohl mít. Nechtěla si lámat hlavu nad tím, jestli s ní ten dotyčný náhodou nechodí jen proto, že je přesnou kopií své sestry. Fionin přelétavý styl života tak Caře vlastně znemožňoval objevit muže, se kterým její sestra nechodila. Šejk Omar s Fionou nechodil. Znal ji jenom z dopisů. Z dopisů, které psala Cara. Jistě, strávil s Fionou několik hodin před šesti lety na plese debutantek, ale to nebylo žádné chození.

Ten večer hrála Fiona roli největší krasavice celého plesu, poletovala od jednoho muže ke druhému jako pravá Scarlett 0'Harová. Cara jako obyčejně zapadla do pozadí, byla raději, když jen přihlížela všeobecné zábavě, než by se jí aktivně účastnila. Ten večer byla Omarovi samozřejmě také představena, ale věděla, že si na ni zřejmě vůbec nevzpomíná. Měla tehdy na sobě šaty bledě růžové barvy, byla nevýrazná jako obvykle a nijak se nepokoušela se sestrou soupeřit o pozornost mužů v sále. Pozorovala ho ten večer - pozorovala ho, jak pozoruje Fionu - a pomyslela si o něm, že je to jeden z nejpěknějších mužů, jaké kdy viděla. Srdce jí začalo tlouci rychleji, když limuzína vjela do městečka Mission Creek. Vpředu už viděla hotel Brighton a věděla, že právě k této osmipatI ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

27 rové luxusní budově jejich vůz směřuje. Pětihvězdičkový hotel byl nejen nehorázně drahý, ale zároveň i jediný v celém městě, pokud se nepočítalo ubytování v Klubu Osamělé hvězdy. Limuzína se zastavila před zlatem zdobenými prosklenými dveřmi a hned se k ní vrhl livrejovaný sluha. Rašad vyskočil z auta a naznačil mu, ať ustoupí. Sám jí úslužně otevřel dveře a odhalil v úsměvu sněhobílé zuby. „Doprovodím vás na místo, kde na vás čeká šejk AI Abdar." Vedl ji předními dveřmi a dál do přepychově zařízeného hotelového vestibulu. Nábytek byl vyveden v burgundské červené a ve zlatě a celý ten luxus oživovaly bujné zelené rostliny. Cara dosud hotel moc neznala, a tak se teď kolem sebe rozhlížela se zájmem. Když její rodina pořádala nějakou slavnostní večeři nebo setkání, vždy se konaly v Klubu Osamělé hvězdy.

Prošli halou dozadu a Rašad ji vedl ke dveřím, vedoucím do restaurace Gold Room. V tlumeně osvětleném prostředí tam u stolů sedělo jen několik lidí. Cara se rozhlédla kolem, ale Omara mezi nimi neviděla. Teprve když dorazili k dalším dveřím v zadní části restaurace, uvědomila si Cara, že Omar zřejmě rezervoval soukromý salonek. Po stranách dveří stáli dva muži. Podle jejich mohutných zátylků a nekompromisního chování Cara uhodla, že to jsou šejkovi tělesní strážci. Rašad ukázal směrem ke dveřím a znovu se usmál. „Šejk AI Abdar vás očekává," řekl. 28 CARLA CASSIDYOVÁ

Pomyslela si, že večeře se šejkem bude relativně bezpečná. Koneckonců, bylo by dost obtížné vést příliš důvěrný rozhovor za cinkání skla a stříbra a hovoru ostatních stolovníků kolem. Pak se ale podívala na dveře před sebou a projela jí úzkost. Soukromý salonek znamená... no, zkrátka soukromí. Bude mít co dělat, aby ho přesvědčila, že je táž žena, se kterou se setkal ten večer na plese. Zhluboka se nadechla a zaklepala. Omar otevřel dveře, krásná tvář mu zářila úsměvem, který ji okamžitě zahřál u srdce. „Elizabeth," vydechl, vzal ji za ruku a vedl dál. „Vypadáš prostě nádherně." Zavřel za ní dveře. „Děkuji," zamumlala a vyjekla úžasem, sotva se rozhlédla po malém salonku. Byl plný čerstvých květin, naplňovaly celou místnost svěží sladkou vůní. Přistoupila k různobarevným růžím, naaranžovaným ve váze na mramorovém podstavci, a zhluboka se nadechla. „Bože, Omare, ty jsou ale nádherné." Usmál se. „Pamatuju si, že máš ráda květiny. Doufal jsem, že tě to potěší." „Potěší? Jak by mě to mohlo nepotěšit?"

Zasáhlo ji to víc, než by čekala. Zaprvé proto, že si pamatoval, jak se v jednom dopise zmínila, o tom, jak moc květiny miluje. Zadruhé proto, že se postaral a nechal salonek kvůli ní takhle upravit. „Posaď se, prosím." Ukázal na malý stůl uprostřed místnosti. Stály na něm dvě rozsvícené svicI ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

29 ky a jejich měkké světlo klouzalo po naleštěných křišťálových sklenicích a pozlaceném nádobí. Cara se posadila na židli a překvapeně zalapala po dechu, když Omar zhasl stropní světlo a místnost bez oken se ponořila do intimního světla svící. Zaznamenala tichou hudbu v pozadí a uvědomila si, jak romantické prostředí tady rázem vzniklo. Srdce se jí rozbušilo a nervozita stoupla. Omar se posadil naproti ní. Ze dveří vzadu, kterých si předtím nevšimla, se okamžitě vynořil číšník. Měl v rukou láhev vína a na tváři uctivý úsměv. „Dovolil jsem si vybrat víno podle svého," řekl Omar. „Doufám, že ti to nebude vadit." „Vůbec ne," ujistila ho, zatímco jim číšník plnil skleničky. Když byl se svým úkolem hotov, hned zase jako duch zmizel ve dveřích. Omar se chopil své sklenky a pozvedl ji. „Na budoucnost. Kéž s sebou přinese spoustu štěstí." To byl přípitek, který mohla Cara absolvovat bez výčitek svědomí. Koneckonců, neřekl „nám". V tom případě by pro ni bylo obtížné připíjet, jelikož dobře věděla, že žádné „my" nebude. Omar se napil vína, pak se opřel v křesle a prohlížel si ji s nesmírným uspokojením. „Jsi stejně krásná, jak si tě pamatuju," řekl a znělo to, jako by ji těmi slovy laskal. „Vlastně by se dalo říct, že jsi za těch šest let ještě zkrásněla." Cara cítila, jak jí do tváří zrádně stoupá červeň. ,na rozdíl od své sestry na takové lichotky nebyla zyklá, „A ty vypadáš stejně dobře, jak si tě pamatuju,"

odpověděla po pravdě. 30 CARLA CASSIDYOVÁ I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

31 Dnes byl zase oblečen podle západní módy. Černý oblek mu perfektně padl a rukávy bílé košile zdobily jeho monogramy. Ale nebyly to zrovna šaty, kvůli čemu se jí tajil dech. Jeho ramena vypadala pod sakem široká a mohutná. Kalhoty předváděly jeho dlouhé nohy a bílá košile zdůrazňovala atraktivní olivový odstín pleti. Ebenově černé oči pod tmavým hustým obočím ji polaskaly pohledem, když se usmál, jasně bílé zuby zazářily. „Jak to tak vidím, bude z nás moc pěkný manželský pár." Zřejmě poznal, že se chystá protestovat, a rychle zvedl ruku, aby ji zadržel. „Ale nejdřív si promluvíme o jiných věcech." Cara se trochu uvolnila. Nechtěla teď myslet na tu nabídku k sňatku, kterou jí udělal předcházejícího dne. Chtěla si zkrátka jen užívat toho, že je tady s ním. „Doufám, že jsi měl příjemnou cestu do Států," řekla, aby nadnesla nějaké bezpečnější téma. „Moc příjemnou," odpověděl a zase se napil vína. Všimla si, že má ha ruce prsten, mohutný smaragd obklopený diamanty. Byl to velký šperk, ale nijak nezastiňoval jeho ruce. Zauvažovala, jaké by to asi bylo, kdyby ji ty velké ruce pomalu hladily po těle. Rychle se napila vína, aby zaplašila žár, který v ní ta myšlenka vyvolala. „Tak povídej, Elizabeth, jak si užíváš volno ze školy?" zeptal se se zájmem. „Užívám a neužívám," odpověděla. Odložila skleničku a urovnala si ubrousek na klíně. „Zpočátku se mi to líbilo, ale musím přiznat, že se trochu nudím, když mám moc volného času."

„Dost mě překvapilo, když jsem zjistil, že jsi učitelka. Když jsem se s tebou tehdy seznámil na tom plese, nikdy bych do tebe neřekl, že si vybereš takovou profesi. V té době jsi mi připadala dost podnikavá na tak konzervativní zaměstnání." „To bylo před šesti lety, Omare. Šest let je dlouhá doba. Lidé se mění. I já jsem se změnila." Možná se jí podaří přesvědčit ho, že Fiona s uplynulými roky zvážněla a zklidnila se. „Ano, a já jsem ty změny v tobě pozoroval v dopisech. Zpočátku byly takové lehkomyslné a veselé, moc jsem se při nich bavil. Ale potom, jak ta naše korespondence pokračovala, pozoroval jsem, jak zraješ - a pořád se mi ty tvoje dopisy líbily." Změna, kterou v dopisech vypozoroval, se udála ve chvíli, kdy Fionu unavilo mu psát, a korespondenci od ní převzala Cara. Znovu se usmál a spiklenecky se k ní naklonil. V hloubkách jeho očí viděla plamínky vroucího citu. „Já ale vím, že pod tou tvou vyzrálostí a citlivostí je pořád schovaná ta vzrušující a dobrodružná žena. Stala se z tebe perfektní kombinace °dvážnč, smělé a zároveň i bystré a přemýšlivé osobnosti." Odvážné a směle'? Možná v nějakém dalším životě, ale v tomto rozině ne. „Omare," začala. Uvědomila si, že mu Právě teď musí říct pravdu. AJe než jí mohla ze rtů sklouznout další slova, 32 CARLA CASSIDYOVÁ

objevil se u jejich stolu znovu číšník s jídelními lístky. Po večeři mu to řeknu, pomyslela si, když si brala velikou složku s jídelníčkem. Po večeři mu řeknu pravdu - že nejsem ta odvážná a smělá Fiona, která dospěla, ale jen a pouze prostá a trochu nudná stará dobrá Cara. Omar ještě nikdy předtím nebyl tolik přesvědčen, že udělal moc dobře, když ji požádal o ruku. Každá chvilka strávená v její přítomnosti ho víc

a víc ubezpečovala, že rozhodnutí vzít si ji za ženu bylo správné. V jeho zemi se sice jistě najdou lidé, kteří budou rozčilení, že si zvolil za ženu Američanku. Na druhé straně ale věděl, že v zásadě budou jeho poddaní rádi, že se konečně ožení a začne pracovat na zplození dědiců. A Elizabeth zvítězí nad všemi kritiky svou krásou, vřelostí a šarmem. Když si objednali jídlo a číšník odešel, zaměřil se Omar znovu na Elizabeth. Připadalo mu, že jí uplynulá léta jen přidala na kráse. Díky šatům odstínu jadeitu, které měla na sobě, se její oči zdály nesmírně zelené. Pokaždé, když se naklonila dopředu, naskytl se mu svůdný pohled do jejího výstřihu. Než se posadila, stačil si ještě všimnout, že krátká sukně odhaluje dlouhé a štíhlé nohy. Taková žena má úroveň, která může pro jeho roli šejka znamenat jen přínos. A je to žena natolik pěkná, natolik přitažlivá a svůdná, že bude přínosem i pro něj jako pro muže. „Rodiče jsou v pořádku?" zeptal se. I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

33 „Ano." Znovu se chopila skleničky a napila se. „A co sestra?" „Má se dobře. Je zrovna na návštěvě u přátel v Paříži." Zaznamenal, že se jí trochu chvěje ruka, když stavěla skleničku zpátky na stůl. Je nervózní. Překvapilo ho, když si to uvědomil. Ale když o tom uvažoval, napadlo ho, že by ho to nemělo překvapovat. I když si často psali, sdíleli spolu v těch listech důvěrné myšlenky a sny, papírový vztah je přece jen něco úplně jiného než ten skutečný. Popravdě řečeno, byl sám dost nervózní. Jednou se rozhodl, že tohle je žena pro něho. Už ho unavoval staromládenecký život a byl připraven na to patřit jediné ženě. Ale nebyl si jistý, jestli jeho nabídku

k sňatku přijme. Jenom pomyšlení na to, že by ho mohla odmítnout, bylo pro něj prostě nepřijatelné. Věděl však, že to nejhorší, co by teď mohl udělat, by bylo naléhat na ni. Ženy jsou od přírody zvláštní stvoření, ovládané city. I přes to, jak byl netrpělivý, jak toužil, aby se už všechno vyřešilo, věděl, že musí postupovat pomalu. „Překvapilo mě, když jsem viděl, kolik se toho tady v Mission Creeku od mé poslední návštěvy změnilo," nadnesl další téma. Zasmála se a jemu se při tom melodickém zvuku až zatajil dech. „Místní lidé si pořád stýskají, že Se tady nic nemění." „Možná, že ty změny probíhají tak pomalu, že si ich nikdo ani nevšimne. Na rozdíl od těch, které se dějí u nás v Gasparu." 34 CARLA CASSIDYOVÁ

Naklonila hlavu ke straně, oči plné zvědavosti. „Co se děje v Gasparu?" „Po objevu řady naftových ložisek jsme se stali nesmírně bohatou zemí. A bohatství s sebou obvykle nese pokrok," řekl. „Copak pokrok není dobrá věc?" Jak to světlo svíček lichotí jejím rysům, pomyslel si. Měkká zář propůjčovala jejím smaragdovým očím třpyt, zvýrazňovala hladkou krémovou pleť, korunovanou tím kouzelným znamínkem krásy u plných rtů. Její krása ho naprosto uchvátila už tu noc, kdy se setkali poprvé. Byl by už tenkrát na ni uplatnil nárok, ale v jednadvaceti letech byla ještě příliš mladá na to, aby na sebe vzala odpovědnost, kterou s sebou nese postavení jeho manželky. A popravdě řečeno, v té době ještě sám nebyl připraven na to, aby se usadil. „Omare?" Škubl sebou, uvědomil si, že na ni jen tak hleděl a neodpověděl jí na otázku. „Pokrok je jistě dobrá věc, pokud je vyvážen jistými starými tradicemi

a zvyšuje význam země. Mezi lidem Gasparu ale panuje jisté napětí - jedni se chtějí přidržet výhradně starých způsobů a ti druzí zase chtějí přijímat jenom to nové. Já ale doufám, že v nastávajících měsících a letech nás čeká nová éra - zdravá kombinace obojího." „V jednom dopise ses zmínil, že doufáš, že žádné dítě v Gasparu nebude nikdy muset jít spát o hladu," řekla Cara vážně. Dojalo ho, že si pamatuje, co jí napsal v jednotu I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

35 ze svých prvních dopisů. „Ano, sociální programy u nás běží velmi dobře. Většině lidí v Gasparu se daří, ale myslím, že v každé zemi se najdou nějací chudáci." Chystal-li se říci ještě něco dalšího, přerušilo ho servírování večeře. Dalších pár minut mluvili o svých oblíbených jídlech a různých městech, kde si pochutnali na nějaké specialitě. Přirozeně pak sklouzli na téma míst, která ve světě navštívili. Omar se však přiznal, že nijak zvlášť rád necestuje, raději zůstává v Gasparu. „1 tato cesta bude vlastně muset být relativně krátká, protože mám před sebou jednání s několika zeměmi ohledně prodeje naší nafty," řekl, když jim odnesli talíře a podali kávu. „Ale už dost o tom. Chtěl bych teď slyšet něco o tobě." „Mám obavy, že jestli budeme mluvit o mém životě, začne tě to brzy strašlivě nudit," řekla. To její podceňování sebe sama mu připadalo kouzelné. Tak temperamentní, tak smělá žena, jakou si pamatoval, by nikdy nemohla být nudná. „Přesně naopak," řekl. „Všechno na tobě mě nesmírně fascinuje." Překvapilo ho a potěšilo, když viděl, jak se začervenala. »A mně zase připadáš hrozně moc okouzlující ty" zašeptala upřímně.

Zasmál se, naklonil se k ní a soustředěně se na ni díval. „Výborně. Já tě totiž chci okouzlit, po-

Plést a svést, abys souhlasila s tím, že se staneš moji zenou." Malinko se zamračila. 36 CARLA CASSIDYOVÁ I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

37 „V Gasparu je jistě spousta žen, které se touží za tebe vdát." Přikývl a zašklebil se. „Stovky." Zvážněl a pak řekl přemýšlivě: „Ale žádné z nich se nepodařilo získat si moje srdce tak jako tobě." V zelených očích to škádlivě zajiskřilo. „Obyčejně tě líčí jako přísného, ale moudrého panovníka a tvrdého, přelétavého mužského." „Aha, vidím, že čteš noviny. To nevíš, že nemáš věřit všemu, co tam napíšou?" Natáhl se přes stůl a vzal její ruku do svých. Měla malé něžné ruce s nehty nalakovanými jemně růžovým lakem. Prsty měla studené, ale při tom dotyku se rychle zahřály. „Elizabeth, přiznávám, že jsem býval trochu na ženy. Hledal jsem dokonalou partnerku - natolik inteligentní, aby mohla stát po mém boku a pomáhat mi pracovat pro mou zemi, ženu natolik citlivou, aby chápala potřeby mého lidu. A ženu natolik vášnivou, aby vyhovovala mému vášnivému založení. A věřím, že jsem tu ženu našel v tobě." „Omare, to nemůžeš vědět jistě. Přece se sotva známe," zaprotestovala. Pokusila se vyvléknout ruku, ale držel ji pevně. „Z těch dopisů, které jsme si posílali, vím o tvé inteligenci a citlivosti. A že máš vášnivou povahu, to vidím hned, když se ti prostě podívám do očí." Volnou rukou zalovil v náprsní kapse a vytáhl odtamtud krabičku s prstenem. Když to viděla, vykulila oči, ale neřekla nic.

„Elizabeth, tys mě zaujala už před těmi šesti lety, když jsem se s tebou seznámil, a nikdy jsem tě nepustil z hlavy. A za poslední rok, kdy jsme si dopisovali, jsem se jenom ujistil o tom, že zrovna ty jsi ta žena, se kterou chci žít." Pustil jí ruku a otevřel krabičku. Zalapala po dechu, když uviděla, co se v ní skrývá. Byla to kopie jeho vlastního prstenu, jen v malém. Velký bezvadný smaragd obklopený brilianty. „Nechal jsem to vyrobit zvlášť pro tebe. Nejdřív jsem dlouho uvažoval, jaký drahý kámen by se pro tebe hodil. Nakonec jsem vybral smaragd, protože mi připomíná, jak zářily a jiskřily tvoje oči ten večer tehdy na plese." „Je úžasný," řekla měkce. Vzal její ruku zase do svých. „Ne, bude úžasný teprve tehdy, až ho budeš nosit." Navlékl jí prsten na prst. Potěšilo ho, že jí perfektně padl. „Omare... já vážně nevím..." Zvedl ruku, aby ji zarazil. Nechtěl slyšet, co se mu chystala říci. „Prosím, Elizabeth, nos ten prsten. Nepřipravuj mě o to potěšení vidět ho na tvojí ruce. Naši budoucnost můžeme probrat až někdy jindy. Ale zatím ten prsten nos, prosím." Viděl, jak váhá. Zamračila se a chvíli se mlčky dívala dolů na svoji ruku. Konečně k němu zase zvedla oči. „No tak dobře," řekla. „Zatím ho teda budu nosit, ale nic neslibuju. Potřebuju na to trochu času. Bylo to pro mě obrovské překvapení." V té chvíli vstoupil do místnosti Rašad. „Je mi hto, že vás musím vyrušit," řekl omluvně. Obrátil Se k Omarovi. „Máte tady telefonický hovor. Vaše Veličenstvo. Týká se to těch jednání s Kyprem." 38 CARLA CASSIDYOVÁ

Omar se zamračil. Věděl dobře, že jednání o prodeji ropy jsou natolik závažná, že je nemůže odložit. Rašad zase zmizel a Omar se zvedl. „Obávám se, že si musím ten hovor vzít, a netuším, jak

dlouho to může trvat. Prosím, v klidu si dopij kávu nebo si objednej nějaký zákusek. Řidič tě pak odveze domů." „Ne, jsem už hotová, můžu jet hned," řekla. Otřela si ústa do ubrousku, pak se zvedla od stolu a společně došli ke dveřím. Začal je otevírat, ale pak si to rozmyslel a obrátil se zase k ní. „Je tu ještě jedna věc, kterou bych chtěl udělat, než odjedeš," řekl. „Copak?" Nedal jí žádnou příležitost, aby uhodla, co se chystá udělat. Bleskurychle ji sevřel do náruče a zabral si její měkké rty. Na chviličku ztuhla překvapením, pak se ale uvolnila, odevzdala se jeho polibku s takovým citem, až ho to uchvátilo. Ten polibek trval jen pár chvil, ale jemu stačil, aby poznal žár jejích sladkých rtů a vášeň, kterou v sobě skrývá. Poznal, že po téhle ženě touží víc, než už dlouho po nějaké toužil. Když ji pustil, vypadala trochu jako omráčená. Přejel jí palcem po hladké tváři. „Chci tě za ženu, Elizabeth, a já jsem muž, který je zvyklý vždycky dostat, co chce. A teď tě Rašad odveze domů." Nečekal na její odpověď, obrátil se, otevřel dveře salonku a vyšel ven. TŘETÍ KAPITOLA „Povídej mi o tom," loudila Fiona. Bylo něco málo po deváté hodině a Cara seděla u svého kuchyňského stolu se šálkem čaje, když se to ráno už podruhé ozval telefon. Tentokrát to byla sestra. „Povídej o čem?" pozlobila ji. „Ty víš, o čem mluvím," prohlásila Fiona. Bylo znát, jak je netrpělivá, dokonce i na tu dálku z Paříže. „Arabské noci... kouzelné koberce. Zvlášť mě zajímá, jestli jsi třela jeho Aladinovu lampu?" „Elizabeth Fiono!" vykřikla pohoršené Cara, pak se ale zasmála, když na druhém konci drátu

uslyšela sestřino rozpustilé zahihňání. „A na tu tvoji absurdní otázku odpovídám samozřejmě ne." „No, tak to je špatné. Ale teď vážně, bavila ses s ním dobře?" Cara shlédla na šperk na svojí ruce, zaznamenáte,jak ranní slunce, pronikající dovnitř okny, skotačí na diamantech a jak velký smaragd září, jako by to byla zelená vánoční žárovička. „Měla jsem se úžasně," odpověděla. „Kam tě vzal na oběd?" 40 CARLA CASSIDYOVÁ „Do soukromého salonku v Brightonu. A nechal ho celý vyzdobit květinami. Pamatoval si, jak jsem mu psala, že je miluju." „Hm, to ale je škoda, že jsi mu nenapsala, že miluješ diamanty." Cara se znovu podívala na prsten, na ten prsten, který nosila pod falešnou záminkou, že je někdo jiný. Nejenže není žena, za kterou ji Omar považuje, ale navíc nemá ani v úmyslu se za něj provdat. „Takže jsi mu řekla pravdu? Přiznala ses mu, kdo jsi?" vyzvídala dál Fiona. „Zatím ne, ale mám to v plánu udělat, až se s ním dneska uvidím." „Takže ty se s ním dneska znovu sejdeš?" Cara se zvedla od stolu a položila čajovou konvici na sporák, aby si uvařila další šálek čaje. „Ano. Hned ráno mi zavolal a řekl mi, že by byl moc rád, kdybych ho vzala na prohlídku města." „Na prohlídku Mission Creeku? Co se tu dá prohlížet kromě dobytka?" „Přesně to chce Omar vidět," vysvětlovala Cara. „Chce, abych ho provedla po ranči." „To zní pěkně nudně," odpověděla Fiona. „Nebude to nudné. S Omarem ne." Následovala dlouhá odmlka. „Mně se zdá, že ho máš doopravdy ráda, Caro. Víš to jistě, že mu chceš už dneska říct pravdu?"

Cara si těžce povzdechla. „Ne, nechci mu dneska říct pravdu. A ano, mám ho ráda." Vzpomněla si na ten polibek... nádherný polibek, který jí otřásl až do hloubi duše. „Mám ho moc ráda." I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

41 „No, tak to potom nepospíchej říct mu pravdu. Neprovádíš přece nic nezákonného, Caro. Užívej si to a trochu se s ním pobav. Můžeš si ode mě klidně půjčit nějaké šaty, jestli si chceš hrát na mě až do té doby, než šejk odjede zas do té své tramtárie." „Díky. Budu o tom uvažovat," odpověděla Cara, i když neměla v plánu v předstírání pokračovat. „No, sestřičko, musím běžet. Za chvilku mám sraz se známými. Ozvu se ti, abych měla přehled, jak se to tvoje drama vyvíjí." Sestry se rozloučily a Cara zavěsila. Musí říct Omarovi pravdu. Bylo nádherné trávit s ním včera čas. Byl tak zdvořilý, tak pozorný. A ten polibek.. . bože, ten polibek. I když byl nesmírně krátký. Caru nikdo nikdy tak důkladně nelíbal. Ještě teď, když myslela na to, jaké bylo cítit jeho rty na svých, když si vybavovala umění těch důazných, ale něžných úst, se v ní rozlévalo horko, až se jí málem začala točit hlava. Z příjemných myšlenek ji vytrhlo pronikavé hvízdání. Rychle odsunula pískající konvici ze sporáku a nalila horkou vodu do šálku. Musí mu říct pravdu. Není správné ho takhle obelhávat. Odnesla si hrnek ke stolu a znovu se posadila. Ale stalo by se něco hrozného, kdyby ještě den nebo dva s přiznáním počkala? Koneckonců, včera se hned několikrát zmínil o něčem z jejích dopisů. Řekl jí, že z těch psaných stránek poznal, jak je inteligentní a citlivá. A ty doPisy, o kterých mluvil, přece psala ona, ne Fiona. Co by se stalo, kdyby počkala ještě pár dní, trávila s ním nějaký čas a třeba ho přiměla, aby 42 CARLA CASSIDYOVÁ

si uvědomil, že ona - Elizabeth Cara Carsonová - je ta žena, kterou potřebuje, žena, kterou chce za manželku? Zamračila se a napila se čaje. O čem to uvažuje? Nechce si přece Omara doopravdy vzít. Chce být jenom ta žena, kterou si chce vzít on. Dopila čaj a rozhodla se, že využije Fioniny velkorysé nabídky, aby si vypůjčila něco z jejího šatníku. Najednou zatoužila být jaksi pestřejší, modernější, přitažlivější pro Omara a ve své skříni nic vhodného pro tento účel najít nemohla. Opláchla hrnek a uložila ho do myčky, pak vyšla z domku a zamířila k hlavní budově. Byl krásný listopadový den. Slunce jasně zářilo a teplota se pohybovala kolem příjemných dvaceti stupňů. Počasí, listí kolem a zvířata na farmě byly Caře tak důvěrně známé jako tlukot vlastního srdce. Narodila se tady na Carsonově ranči, vychovávali ji rodiče Grace a Ford. Celých sedmadvacet let svého života tady byla naprosto šťastná. Byla obklopená nejen láskou své rodiny, ale i nádhernou krajinou, v níž se dařilo rostlinám i zvířectvu a díky níž ranč prosperoval. Ale v posledním roce začala cítit, jako by v ní rostl jakýsi nejasný pocit nespokojenosti. Ta nespokojenost pak byla korunována naprostým neštěstím, jež se přihodilo tři dny předtím, než skončil minulý školní rok. Toužila po něčem novém... něčem jiném. Najednou si připadala, jako by už byla unavena Texasem a předvídatelným životem, který si vybudovala. I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

43 Vešla do domu a byla moc ráda, že po cestě nahoru po schodech a po chodbě směrem k Fioniným pokojům nikoho nepotkala. Bylo vidět, že Fiona na svůj improvizovaný výlet do Paříže balila ve spěchu. Šaty byly rozházeny po neustlané posteli, jiné bez ladu a skladu le-

žely přes židli. Cara věděla, že nebude trvat dlouho a přijde některá se služebných, aby uklidila ten nepořádek, který po sobě lehkomyslná sestra zanechala. Zamířila přímo k velké vestavěné skříni a prohlížela, co by si z vybrala. Nebylo pochyb, Fiona byla velká milovnice módy. Visely tu několikerý velké společenské šaty, koktejlky, jezdecké kostýmy, sportovní oblečení - měla tu něco pro každou myslitelnou příležitost. Caře trvalo jen pár minut vybrat si několik neformálních kusů oblečení a dvoje slavnostnější šaty. S plnou náručí zamířila ven z ložnice. „Fiono?" Známý matčin hlas zarazil Caru na místě. Obráse a matka se na ni usmála. „A, Caro, to jsi ty. Chvilku jsem si myslela, že si ivoje sestra ten výlet zkrátila." „Ne, jenom jsem se rozhodla, že si od ní vypůjčím něco na oblečení. Dneska ráno mi zavolala a říkala, že ty věci klidně můžu nosit." Grace Carsonová vypadala dost mladě na matku sedmadvacetiletých dvojčat. Navíc měla ještě dva urostlé syny, kteří už oslavili třicítku, Cařiny br atry Matta a Flynta. Zvědavě si dceru měřila. 44 CARLA CASSIDYOVÁ

„To jsem netušila, že by sis ráda vypůjčila něco od sestry," poznamenala. „Jenom jsem najednou dostala náladu vzít si na sebe něco jiného... něco trochu pestřejšího, modernějšího, než nosím obyčejně." Grace se dívala Caře upřeně do očí a založila si ruce na plné hrudi. „Má to něco společného s nějakým mužským? Když si ženská pořídí nový účes nebo si koupí nové šaty, obyčejně to znamená, že se jí v životě objevil taky nějaký nový chlap." Cara zaváhala. „Máš pravdu," řekla pak. „Je to šejk Omar AI Abdar," vyhrkla a na tvářích se jí

objevila červeň. „Ještě jsem se ti s tím nesvěřila, ale poslední rok jsme si dopisovali. Včera přiletěl sem do města, aby se se mnou setkal." Grace se usmála a v očích se jí zablesklo. „To je báječné, drahoušku. Tolik času jsi trávila zašitá v tom svém domku. Určitě ho vezmi k nám, abychom se s ním s tatínkem mohli setkat. Předvedeme mu něco z té naší pověstné texaské pohostinnosti." „Mami..." začala Cara. „Ten šejk... je dost formální. Říká mi Elizabeth a já bych byla moc ráda, kdybyste mi v jeho přítomnosti říkali taky tak." Na buclaté příjemné tváři Grace se objevil mrak. Znovu si Caru pozorně změřila. „Já se tě nechci nijak vyptávat, Caro. Jsi dospělá a já vím, že máš vlastní rozum a dobrý úsudek, ale..." Ona to ví. Cařina matka nějak ví, že něco není úplně v pořádku. „Všechno je fajn, mami," ujistila ji Cara. „Já vím, co dělám." I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

45 Samozřejmě, ve skutečnosti vůbec nevím, co dělám, pomyslela si Cara o chvíli později, když vyšla z domu a zamířila zpět k sobě. Věděla jenom to, že už se stalo a ona se rozhodla, že si poskytne ještě nějaký čas... Jenom trochu času. Potom poví Omarovi pravdu. Omar si svlékl sako, podal ho Rašadovi a chystal se s Elizabeth vypravit na krátkou procházku po Carsonově ranči. Bylo nedlouho po poledni. Slunce jim jasně zářilo nad hlavami a pálilo ho do širokých ramen, ale Omar si všímal jen toho, jak si pohrává v Cařiných vlasech a rozpustile barví jejich tmavě hnědé pramínky do zlatého a červeného odstínu. „Rašad zatím počká tady u auta a u telefonu," ekl jí a pak se omluvně zamračil. „Bohužel se moje jednání právě nacházejí v kritické fázi a já nemůžu být dlouho mimo spojení."

Elizabeth přikývla a přívětivě se usmála na Omarova spolupracovníka. „Rašade, kdybyste vy nebo ostatní dostali žízeň nebo něco takového, je:m si klidně zajděte do domku a poslužte si." Ti ostatní" byli řidič vozu a dva osobní strážci. Rašad se uctivě uklonil. „Vaše pohostinnost je Imi příjemná, ale mně bude tady venku dobře." „Můžeme jít?" zeptal se Omar a vzal ji za ruku. smál se na ni. „I když by se mi zrovna tak líbilo "nom tu tak stát a dívat se na tebe. Klidně bych to držel celý den. Vypadáš jako sluníčko." Vysloužil za to si jeden z jejích krásných úsměi- „Děkuju ti," odpověděla. 46 CARLA CASSIDYOVÁ

Byla to pravda. Opravdu jí to velice slušelo. Ve žlutých kalhotách a blůze, která s nimi barevně ladila, vypadala, jako by byla nabitá energií. Jasné barvy zvýraznily bohaté, husté tmavé vlasy a střih oblečení lichotil její pěkné postavě. „Žlutou nenosím moc často," vysvětlovala, když se vydali směrem od jejího domku. „To bys měla. Moc ti sluší. Postarám se, abys měla spoustu šatů této barvy, až se vezmeme." Vypadalo to, že s ním její oči koketují, když mu věnovala postranní pohled. „Jsi dost sebejistý, když vezmeme v úvahu, že jsem ještě neřekla ano." „To jistě, ale ty samozřejmě ano řekneš." Lehce jí stiskl ruku. „Já už to zařídím, abys mě považovala za naprosto neodolatelného. Abys věděla, některé ženy v Gasparu si to o mně myslí." Znovu si ho změřila a v očích jí blýsklo. „Možná mají nižší nároky než já." Zasmál se, potěšen tím, že nejenom přijímá jeho humor, ale dokáže mu i čelit. „Takže to znamená, že se prostě ve tvém případě musím víc snažit." Jak kráčeli směrem k hospodářským budovám v dálce, podívala se Elizabeth rychle přes rameno. „Oni s tebou chodí všude?" zeptala se.

Věděl, že má na mysli osobní strážce, kteří je v diskrétní vzdálenosti následovali. Pokrčil rameny. „Zbavím se jich jedině tehdy, když jsem ve svých pokojích v paláci v Gasparu. To je jedna z věcí, na které si budeš muset jako moje žena zvyknout - na to, že tě bude neustále někdo hlídat." Zamyšleně přikývla. „Jsem přesvědčená, že žiI ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

47 vot v Gasparu by byl úplně jiný než tady u nás v Texasu." Vyvlékla ruku z jeho sevření, aby mohla otevřít branku, která vedla na pastviny. Kráčeli svěží zelenou trávou posetou lučním kvítím a Cara vyprávěla Omarovi o historii ranče. Poslouchal se zájmem, když mu líčila příběh o Velkém Billu Carsonovi a J. P. Wainwrightovi, kteří se setkali v roce 1898 při nákupu dobytka a stali se dobrými přáteli. V roce 1923 jejich rodiny na svých pozemcích dohromady založily Klub Osamělé hvězdy. Zanedlouho se jim naskytl výhled na početné stádo dobytka a Omara překvapilo, jak zběhlá je ve vědomostech, týkajících se jeho chovu, prodeje a nákupu. Rozhovor mu připadal velmi příjemný, ale ještě mnohem víc ho fascinoval výraz na její krásné tváři, když mluvila. Měla obličej jako stvořený pro vyprávění příběhů, výmluvný a živý. Bylo snadné představit si, jak baví jejich budoucí děti povídáním historek o svém bývalém životě ve vzdáleném Texasu. „Vsadím se, že jsi byla vynikající učitelka," řekl a na chvíli se zastavil, aby si na pár minut odpočinuli ve stínu několika stromů. „Proč myslíš?" Opřela se zády o kmen stromu. Omar stál přímo před ní a rukou se opíral o strom hned u její hlavy. „Úplně se ti rozzáří obličej, když mluvíš o věcech, na kterých ti záleží. Jistě jsi dokázala svoje studenty nadchnout."

„No, to nevím, ale učila jsem moc ráda." Zář v jejích očích na chvilku pohasla. 48 CARLA CASSIDYOVÁ

Snažil se potlačit nutkání natáhnout se a přejet rukou po dlouhých lesklých vlasech. Zvědavě si ji změřil. „Nikdy ses mi vlastně nesvěřila, proč ses rozhodla zatím nechat práce ve škole." Na hladkém čele se najednou objevily vrásky, zadívala se někam do dálky. Když se konečně vrátila pohledem zase k němu, stíny v jejích očích byly ještě o něco hlubší a temnější. „Stalo se to tři dny před koncem školního roku," řekla konečně. „Zrovna zvonilo, byl konec poslední učební hodiny a všichni studenti už odcházeli z budovy. Sbírala jsem si věci a už jsem se taky chystala, že zamířím domů, ale vtom najednou do místnosti vtrhl Donny Albright." Odmlčela se a znovu se zahleděla do dálky. „A kdo byl Donny Albright?" zeptal se Omar. Povzdechla si. Byl to hluboký a roztřesený povzdech a Omarovi se okamžitě zachtělo sevřít ji v náruči a přitisknout ji k sobě. V té chvíli vypadala až bolestně zranitelná. „Byl to maturant, nešťastný mladý muž. Ale až do toho dne si nikdo z nás neuvědomil, jak moc je nešťastný." Zvedla ruku a zastrčila si pramínek vlasů za ucho. „Když přišel za mnou do té místnosti, byl rozrušený, brečel a křičel, že jsem vůbec nebyla schopná porozumět, co se stalo. Nakonec se mi podařilo z něho dostat, že propadá z matematiky a že ho nepustí k maturitě." Odlepila se od stromu a naznačila Omarovi, že se chce dál procházet. Popadl ji za ruku. Překvapilo ho, jak je ledová a že se chvěje. „Co se stalo pak?" I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

49 „Donny po mně chtěl, ať si promluvím s panem McNairem, jeho učitelem matematiky. Chtěl, abych ho přiměla změnit mu známku. Řekla jsem

Donnymu, že to udělat nemůžu, a on na mě vytáhl zbraň." Cara se odmlčela, ale pak odhodlaně pokračovala dál. „Držel mě na mušce tři hodiny. Pak jsem ho konečně přemluvila, aby se vzdal policii, která už v té době obklíčila budovu." Omarem projela hrůza, zastavil se na místě, přitáhl si ji k sobě a objal ji. Nedokázal si ani představit ten děs, který jistě zažívala. Přivinula se k němu, jako by z jeho paží chtěla načerpat sílu. Smysly mu ovládla svěží vůně jejích vlasů. Pokoušel se nevnímat vzrušující pocit z toho, jak se mu její horká ňadra tiskla na hruď. „Musela jsi být úplně vyděšená," zašeptal a hladil ji po štíhlých zádech. Ještě jednou si povzdechla, ustoupila od něj a znovu vykročili dál. „Zajímavé je, že jsem se vlastně vůbec nebála, dokud nebylo po všem. Nevěřila jsem, že by na mě Donny doopravdy vystřelil. Bála jsem se spíš toho, aby Donnymu neublížila policie." Ten fakt, že jí při tom všem šlo o chlapce, na Omara udělal velký dojem. „Kdyby se ti něco takového přihodilo u nás v Gasparu, dal bych toho kluka bez milosti uvrhnout do podzemní kobky." „Vy máte v Gasparu podzemní kobky?" zeptala se. „Ne, ale nechal bych ji zvlášť postavit pro ty, kteří ohrožují bezpečnost toho, co je mé. Pro lidi, kteří by se ti pokusili ublížit." 50 CARLA CASSIDYOVÁ

Oči se jí rozjasnily, usmála se na něj. „I když to zrovna neschvaluju, oceňuju tvoji citlivost." Zvážněla. „Kromě toho, Dwnny nepotřeboval žádný žalář. Potřeboval spíš pomoc. Později jsme se dozvěděli, že oba jeho rodiče byli těžcí alkoholici a že Donny už dva roky vychovával svoje tři mladší sestry. Zoufale potřeboval dostudovat, protože věděl, že bez toho nesežene dobrou práci. Snažil

se našetřit si peníze na to, aby mohl vzít sestry a odstěhovat se s nimi od rodičů." „Smutný příběh," odpověděl. „Ale teď už chápu, že se ti nechtělo vrátit se do školy." „Popravdě řečeno jsem se tam vrátila hned druhý den, normálně jsem dokončila školní rok a myslela jsem si, že jsem v pořádku." V očích se jí znovu objevily ty známé stíny. „Ale nebyla jsi." Zavrtěla hlavou a tmavé pramínky vlasů se jí roztančily kolem pěkně tvarovaného obličeje. „Myslím, že jsem pár dní byla prostě v šoku. Teprve potom jsem začala mít noční můry o tom všem. Teď už mě nepřepadají tak často, přicházejí jenom čas od času. Ale rozhodla jsem se, že se pro letošek do školy nevrátím." „To se ti nedivím. Určitě pro tebe musí být hrozné jenom to pomyšlení, že zase vejdeš do té budovy." „To ale nebyl ten důvod, proč jsem se rozhodla se nevrátit," řekla. Zůstal na ni překvapeně hledět. „Proč tedy?" Počkala, dokud nevyšli z pastviny a pečlivě za nimi nezavřela branku. Teprve pak odpověděla. „Myslím, že jsem si díky tomu incidentu s DonI ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

51 nym uvědomila, jak je život krátký a že o něj můžeš přijít lehce, jako když se luskne prstem. A tak mě napadlo, že si chci vzít volno a užívat si trochu života." „Takže ty si chceš trochu užívat," konstatoval. „Ano, něco takového," souhlasila. Škádlivě se na ni zašklebil. „Říká se, že nejlíp se užívá života milováním." Tváře se jí rozhořely. „O tom zatím nic nevím," přiznala se tiše. Překvapeně se na ni podíval. „Ty ses ještě s nikým nemilovala?" zeptal se nevěřícně. Zvedla hrdě bradu.

„No, rozhodně to nebylo z nedostatku příležitosti," prohlásila na svou obranu. „Ani by mě něco takového nenapadlo," odpověděl pobaveně. „Jenom jsem předpokládal, že v dnešní době a ve svém věku jsi už měla nějaký důvěrný vztah." Byli už téměř zpátky u domku, před nímž byl zaparkován Omarův vůz. „Asi jsem staromódnější, než vypadám. Kromě toho jsem zatím zkrátka nepotkala toho pravého muže," řekla. Omar ji vzal znovu do náruče a bavil se tím, jak jí překvapeně zaplálo v očích. „Teď už jsi ho potkala, Elizabeth. Já budu ten muž, který tě zasvětí do potěšení z milování." „Omare..." Ať už se chystala říct cokoli, přerušil ji Rašad, který na Omara zavolal a zvedl telefon. Omar se zamračil, rozpolcený mezi touhou strávit ještě tro52 CARLA CASSIDYOVÁ

chu času s Elizabeth a povinností, která se znovu tvrdošíjně snažila zabrat si ho pro sebe. „Musím si to vzít," řekl. „Rašad by mě nevolal, kdyby to nebyl důležitý hovor." Přikývla a Omar pospíchal k Rašadovi vzít si mobilní telefon. Hovor si vyžádal, aby se vrátil do svého hotelového pokoje, kde měl písemnosti, potřebné k vyřešení problému. Domluvil a vrátil se k Elizabeth, která na něj čekala. „Je mi to moc líto," řekl. „Ale bohužel se musím vrátit do hotelu a věnovat se zase trochu práci." „Jistě, to chápu," řekla, ale pomyslel si, že jí v očích zahlédl záblesk zklamání. Sklonil se k ní a přitiskl jí rty na čelo. „Povečeříš se mnou dneska?" „To bych moc ráda," odpověděla. „Výborně, kolem sedmé pro tebe pošlu auto." „Budu čekat." Jak jen se mu chtělo vzít ji znovu do náruče a ochutnat její sladké poddajné rty, zabořit jí ruku

do vlasů a přitisknout ji k sobě tak blízko, až by cítil, jak jí buší srdce... Ale věděl, že teď na to není pravé místo ani čas. „Je úžasná," řekl o chvíli později Rašadovi, když už ujížděli zpátky do hotelu. „Je to úžasná žena, přesně taková, jak jsem čekal. Věděl jsem, že taková bude. Vybral jsem si dobře a moudře." Díval se z okénka, přemýšlel o té milé ženě, kterou právě opustil, a pak se obrátil zpátky k Rašadovi. „Je inteligentní a citlivá a má v sobě soucit, pro který bude nedocenitelná nejen pro mě jako pro muže, ale i pro mou zemi, až bude panovnicí." I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

53 „A vůbec neškodí, že se na ni dá koukat," řekl s uličnickým úsměvem Rašad. Omar se na svého asistenta a přítele zašklebil. „Ne, to rozhodně neškodí." Znovu se obrátil k oknu s hlavou plnou myšlenek na Elizabeth. Líbila se mu dokonce ještě víc, než předpokládal. Z jejích dopisů věděl, že je toho mnoho, co na ní může obdivovat, ale nečekal, že mu bude v její společnosti tak dobře. Samozřejmě, jeho city k ní se nikdy neprohloubí v něco, co by alespoň vzdáleně připomínalo lásku. Jeho otec, šejk Abdul AI Abdar, ho odmalička před láskou varoval. Ten cit bere vladaři sílu a dělá ho v očích jeho krajanů závislým a slabým. Láska je mimo veškerou diskusi - ale touha rozhodně ne. S dychtivým očekáváním pomyslel na to, že Elizabeth ještě nikdy nebyla s žádným mužem. Kdyby se mu ji tak dneska večer podařilo svést! Měl tušení, že by pak lehce podlehla jeho přání, aby si ho vzala. Opřel se v sedadle, zavřel oči a začal plánovat, jak svede nádhernou Elizabeth Fionu Carsonovou. V džungli dešťového pralesa středoamerické země Mezcaya zaklonil Luke Callaghan hlavu a opřel ji o kmen stromu. Zavřel oči a dopřál si chvíli snění. Představil si, že je zase doma v Texasu.

Při pomyšlení na domov jako by se někam vytratil i zvuk vzdálené střelby, bzučení příšerných komárů a vyčerpávající vlhkost. Luke vyrostl v usedlosti dvacet mil severně od utěstečka Mission Creek. V sedmi letech osiřel 54 CARLA CASSIDYOVÁ

a zdědil nesmírné množství peněz, což z něj udělalo několikanásobného milionáře. Jemu ale o peníze nikdy nešlo. Armáda byla pro Lukea jako rodina, po které vždycky tolik toužil, a teď ve věku čtyřiatřiceti let svou touhu naplnil. Byl dvojitým agentem, pracoval pro armádu na tak tajném postu, že o tom vůbec nic netušili ani jeho nejlepší kamarádi. Hořce se usmál a přejel si rukou po tváři. Myslel na přátele tam daleko doma. Všichni si zřejmě myslí, že je zase na nějakém výletě, hostí a svádí ženy po celém světě. Nikdo z nich by neuvěřil, že se právě teď nachází v zapáchající džungli a bojuje s teroristy. Seběhly se mu sliny, když pomyslel na mísu voňavých opečených žebírek zalitých omáčkou barbecue. Žebírka a studené pivo - to bude první věc, kterou si objedná, až se vrátí do Texasu. Jestli ovšem vyvázne z téhle pekelné džungle živý. ČTVRTÁ KAPITOLA Cara se poprvé v životě cítila trochu jako Fiona, když se dívala na svůj odraz do zrcadla. Oblékla si dnes červené hedvábné šaty, které si vypůjčila z Fionina dobře zásobeného šatníku. Padly jí jako ulité a propůjčovaly jí pocit, že je pěkná, svůdná a žádoucí. Nebo to byl Omar, díky komu si tak připadala? Celé odpoledne po jeho odjezdu si v duchu přehrávala celou tu dobu, kterou s ním strávila. Pokaždé, když se na ni podíval těma svýma nádhernýma temnýma očima, cítila, jak se chvěje

vzrušením. Bylo to tím, že v jeho očích jasně viděla touhu. Když mu pověděla o té hrozné události, kterou zažila ve škole, a on ji sevřel do náruče, chtělo se jí tak zůstat navždycky. Silné mužské paže, které ji objímaly, jí dávaly pocit bezpečí, jaké předtím nepoznala. Na chvíli si dokonce pomyslela, že slyší, jak mu tluče srdce, tak divoce a důrazně, tak blízko jejímu vlastnímu. 2 myšlenek ji probralo zaklepání na dveře. Obrátila se od zrcadla v ložnici a pospíchala ke dve56 CARLA CASSIDYOVÁ

řím. Cítila radostné vzrušení, věděla, že to musí být vůz, který ji má zavézt k Omarovi. Otevřela dveře a překvapeně zamrkala. Na prahu nestál Rašad, ale otec. „Tati!" zavolala překvapeně. „Nazdar, holčičko. Teda, jestli ty nejsi dneska jako obrázek!" „Děkuju," odpověděla Cara potěšené a usmála se láskyplně na otce. Ford Carson byl statný muž se širokými rameny, břichem, které vždy mírně přetékalo přes mohutné přezky na opascích, které tak rád nosil, a s vlasy, jež mu za posledních několik let zbělely jako sníh. Od té doby před dvěma lety, kdy se Cara přestěhovala do vlastního malého domku, se u ní často bez ohlášení zastavil, čistě proto, aby se na ni podíval. Vešel dál do obývacího pokoje, ale zůstal stát. „Jsi asi právě na odchodu, viď," řekl. „Máma mi prozradila, že je ve městě šejk AI Abdar a že se s ním scházíš. Doufám, že to není moc vážné." Cara na něj zůstala překvapeně hledět. „Tati, ty máš něco proti Omarovi?" „Sakra, to víš, že nemám, ale nerad bych viděl, jak si moji holčičku odváží někam do tramtárie, i když ta tramtárie má se Státy dobré vztahy."

Cara se zasmála. „Tati, já už nejsem malá holčička. A i kdyby si mě odvezl, určitě bych mohla přijet domů na návštěvu, kdyby se mi zachtělo." Ford se zamračil, mohutné huňaté černé obočí se mu spojilo na čele. „Takže to je vážné, jak vidím." I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

57 „Bože, já ještě nevím. Ale mám ho moc ráda," odpověděla upřímně. Ford si vzdychl. „Vždycky jsem si myslel, že to bude tvoje sestra, kdo z téhle rodiny nakonec odjede někam do ciziny. Připadalo mi, že není tady v Mission Creeku spokojená. Ale ty... Prostě jsem si vždycky myslel, že tě budu mít pořád kolem sebe." Cara se pousmála a ovinula mu paže kolem krku. „Ještě nikam nejedu," řekla. „Zatím si jenom užívám Omarovu společnost. Tak se kvůli tomu tak netrap." Ford ji s mlasknutím políbil na tvář. „Vždycky se trápím, když se jedná o moji rodinku." Cara se od něj odlepila. „No, víš přece, že o mě se bát nemusíš. Já se nechystám udělat nic bláznivého ani impulzivního." „To já vím, broučku. Přišel jsem ti vlastně říct, že na zítřek odpoledne plánujeme piknik s opékáním masa. Budou tu tvoji bráchové se ženami, tak jsem si myslel, že bys možná toho svého šejka Omara taky ráda pozvala. Jíst se bude asi ve tři." „Teď ti to nemůžu ještě říct jistě. Musím teprve 'istit, jaké má plány," kličkovala Cara, když spou vycházeli zase ven na verandu. Poslední věc, po které by toužila, bylo to, aby Omar trávil čas s její rodinou a aby se přitom někdo náhodou podřekl a oslovil ji Caro. Dokud mu nepoví pravdu sama, bude nejlepší držet ho od rodiny dál. Je to složitý propletenec, pomyslela si a zatoužila, kéž by se nebyla nikdy pustila do toho uskoku.


„No, myslím, že bych se měl vrátit domů. Máma si ještě bude myslet, že jsem si šel zakouřit. Ale při té příšerné dietě, kterou mi nasadila, bych si radši tajně zakousl pořádný šťavnatý steak nebo mísu žebírek." Cara se rozesmála. „To víš, máma pro tebe chce jenom to nejlepší." „Já vím, ale když přede mě postaví další fazole nebo neslaná kuřecí prsíčka, pokouší se o mě ten infarkt, kterého se všichni tak bojí." Znovu letmo políbil Caru na tvář, zamával jí a zamířil zpátky k domu. Cara se za ním dívala, dokud jí nezmizel z dohledu. Srdce jí přetékalo láskou k muži, který tolik ovlivnil její život. Fiona byla jeho papoušek, bystrý a živý pestrý ptáček. Ale Cara byla jeho vrabeček a vždycky se k ní choval nesmírně něžně a láskyplně. Všechny nervy se jí v těle napjaly, když uslyšela zvuk přibližujícího se auta a v dálce uviděla známou limuzínu, jak směřuje k domku. Obrátila se, pospíchala dovnitř, popadla miniaturní korálky zdobenou kabelku a rychle se vrátila zase ven. „Dobrý večer, slečno Carsonová," pozdravil ji Rašad se zářivým úsměvem a otevřel jí dveře, aby mohla nastoupit do luxusního vozu. „Dobrý večer, Rašade," odpověděla. Usadila se na zadní sedadlo a pak se naklonila kupředu. „Kdyby vám to nevadilo, byla bych moc ráda, kdybyste mi po cestě do města dělal tady vzadu společnost." Temné oči se překvapeně rozzářily. „Děkuji, buI ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

59 de mi potěšením sedět s vámi." Nastoupil k ní dozadu a posadil se naproti ní zády k řidiči. Zaklepal na okno, které ho od nich oddělovalo, a limuzína se rozjela.

„Jak se vám líbí tady v Mission Creeku, Rašade?" zeptala se se zájmem. Přikývl. „Je to tu moc zajímavé. Texas na mě působí, jako by byl rozmanitější nežli sám život." Cara se pousmála nad tím trefným přirovnáním, potom zvážněla. „Pracujete už pro Omara dlouho?" „Už mnoho let a předtím pro jeho otce." „Vyprávějte mi o něm," požádala ho. Chtěla se dozvědět o Omarovi a jeho rodině úplně všechno. „Šejk Abdul AI Abdar byl dobrý a moudrý panovník a jeho lid ho velice miloval. Když Omar dovršil třicet let a otec mu předával vládu, existovaly jisté obavy." „Obavy? Ohledně čeho?" Rašad ji obdařil rozpustilým úsměvem. „Šejk Omar měl tak trochu reputaci playboye. Byli tací, kteří si mysleli, že ještě není připraven, že není dost muž na to, aby zaujal otcovo místo. Ale on dokázal, že se ti kritikové mýlí. Stal se v Gasparu stejně milovaným panovníkem jako před ním jeho otec." Se šibalským úsměvem se na ni podíval. „A ta, kterou si jednoho dne vezme za manželku, bude celou zemí stejně milovaná jako on." „Vy mi ho dohazujete, Rašade?" popíchla ho. „No jistě." Široce se usmál. „Já dobře vím, jak moc šejka Omara těšilo si s vámi dopisovat celý 60 CARLA CASSIDYOVÁ

minulý rok. Vždycky jsem uhodl, když mu od vás došel dopis. V ty dny se mnohem víc smál." Rašadova slova Caru rozrušila. Účinkovalo na ni stejně, když dostala dopis od Omara. Vždycky se jí celý den rozjasnil a zahřálo ji u srdce. To byla moje slova, pomyslela si v duchu. To byla moje slova, která četl, moje slova ho obšťastňovala. Ne Fionina. Když si to uvědomila, nějak jí zosobnění vlastního dvojčete už nepřipadalo tak nepoctivé.

Ještě pořád v sobě cítila tu radost, když limuzína zastavila před hotelem Brighton. Rašad ji vyprovodil z auta, ale tentokrát ji nevedl do restaurace, kde večeřeli minule, ale k výtahu. „Šejk Omar zařídil na dnešní večer večeři ve svém apartmá," vysvětlil jí, když vstoupili do připraveného výtahu. Jeho apartmá. Naprosté soukromí. Cara cítila, jak se chvěje nedočkavostí. To bude perfektní příležitost svěřit se mu se svým tajemstvím. Shlédla na prsten, který jí zářil ruce. I když bude správné mu to říct, měla tušení, že to bude znamenat konec jejich vztahu. Bůh jí pomáhej, nato připravena nebyla. Dojeli do osmého poschodí, vystoupili z výtahu a kráčeli halou k dalšímu výtahu. Rašad použil zvláštní klíč a dveře se otevřely. „Teď vás opustím," řekl s mírnou úklonou. „Tento výtah vás zaveze přímo do apartmá šejka Omara." „Děkuji vám, Rašade." Vstoupila do výtahu a dveře se za ní zavřely. Uhladila si šaty a najednou začala mít strach, že I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT 61 to s tím koketním sexy červeným úborem trochu přehnala. Měla se obléci do klasické černé barvy. Najednou jí připadalo, že by pro ni bylo jednodušší přiznat se mu k pravdě, kdyby byla oblečena podle vlastního stylu, ne podle toho, jak se strojí sestra. Výtah se zastavil, dveře se otevřely a Omar stál před ní. Kdepak, ty červené šaty byly přece jen dobrá volba, pomyslela si okamžitě, když viděla, jak se mu v očích objevily zářivé plamínky. „Elizabeth, ty mi bereš dech, jak jsi krásná," řekl, vzal ji za ruku a vyvedl z výtahu. „To ty mi bereš dech," opáčila. Nikdy předtím ho ještě neviděla v tradičním oděvu Středního východu. Měl na sobě elegantní hedvábný bílý háv, až po zem dlouhý, který zdůrazňoval olivový nádech je-

ho kůže. Turban ozdobený brilianty sice skrýval vlasy, ale přitahoval pozornost k výrazným a příjemným rysům tváře. Vypadal cizokrajně a tajemně - dokud se neusmal, pak už zase vypadal prostě jako Omar, muž, který byl nebezpečně blízko tomu ukrást jí srdce. „Pojď dál, prosím." Ukázal k mohutné bílé pohovce. „Večeři nám přinesou až za chvíli. Dala by sis zatím skleničku vína?" „Děkuji, ráda," odpověděla, posadila se na pohovku a se zájmem se rozhlížela po pokoji. Byla to veliká místnost, celá zařízená starožitným nábytkem v bílých a zlatých barvách. Malý výklenek poskytoval intimní prostředí pro večeři. Stůl byl prostřen bílým čínským porcelá62 CARLA CASSIDYOVÁ

nem a třpytícím se křišťálem, uprostřed stálo několik svíček. Z místa, kde seděla, viděla otevřené dveře do ložnice a za nimi luxusní obrovskou postel. Celá ta místnost byla tlumeně osvětlená a Cara si všimla, že lůžko je rozesílané. Působilo dojmem, jako by čekalo, že někdo brzo vklouzne pod jeho pokrývky. Na chvíli jí představivost vymalovala obrázek jí a Omara pod těmi sněhobílými přikrývkami, jeho velké ruce, jak jí kloužou po těle, a rty, rozhřívající její ústa. Srdce se jí okamžitě divoce rozbušilo, a tak radši rychle tu vizi zahnala. V pokoji tiše hrála exotická hudba - orchestr složený z louten, trianglů, činelů a dalších nástrojů, které ani neznala. Věděla, že to bude hudba pocházející z jeho země. Připadalo jí, jako by se ji Omar pokoušel svést za pomoci celého Gasparu. Podal jí skleničku vína a jeho prsty se na chvilku zdržely na jejích. Cítila, jak jí ten dotek vysílá elektrické signály do celé paže. „Děkuju," zašeptala tiše, celá bez dechu. „Není zač." Posadil se vedle ní na pohovku a nespouštěl z ní pohled temných očí. Cítila jeho vůni,

vůni záhadných koření a mužnosti, a ta vůně jí burcovala všechny smysly. „Vypadáš ještě nádherněji než před těmi šesti lety na plese," řekl procítěně. Natáhl se a pohladil pramínek jejích vlasů, jako by se nemohl ubránit a musel se jí nějakým způsobem dotknout. „A ty vypadáš úplně majestátně," odpověděla. Napila se vína, aby zahnala rozpaky. „Nikdy jsem tě ještě neviděla oblečeného jako šejka." I ŠKJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

Zasmál se. „A jak se podle tebe oblékají šejkové?" „No přece do dlouhých hedvábných rób a nazdobených turbanů," odpověděla. Nechal ruku klesnout a opřel se o opěradlo pohovky. Tmavé oči se na ni usmívaly stejně jako ústa. „Dneska se už vlastně jenom pár šejků drží tradičního kroje. Většina jich nosí obleky na míru a košile a jsou plně adaptovaní na moderní svět." „Takže ty tedy nejsi moderní šejk?" zeptala se ho. „No, vlastně ne," pousmál se Omar. „Sice jsem poznal svět - otec mě poslal do soukromé střední školy v Anglii, pak na univerzitu v Paříži a nakonec na obchodní školu do New Yorku. Chtěl, abych získal zkušenosti s jinou kulturou, naučil se moderním způsobům a přivezl je s sebou zpátky, využil je tak, aby Gaspar mohl dále prosperovat. Ale učil mě taky tomu, jak důležité jsou tradice. Kromě toho," řekl a jeho úsměv se ještě rozšířil, „tradiční oděv je nesmírně pohodlný." „A velice atraktivní," dodala upřímně a pak se zase rychle napila vína. Byla trochu vyvedena z míry, nejen tím romantickým prostředím, ale i Omarovou temnou krásou a žárem, který vyzařoval z jeho nádherných očí, kdykoli se na ni podíval. Myslela si, že jsou to ty půjčené šaty, díky nimž si připadá sexy a žádoucí, ale teď si uvědomila, že se mýlila. Je to díky němu. Pod jeho pohledem si pokaždé připadala nepředstavitelně krásná. Byl to

nádherný, opojný pocit, jaký ještě nikdy předtím nezažila. 64 CARLA CASSIDYOVÁ

„Moc se mi dneska odpoledne líbilo u vás na ranči. Je to úchvatný statek." „Nádherně se tam vyrůstalo," odpověděla. Změna tématu jí vyhovovala a jak se rozhovor stočil k jejímu rodišti, malinko se uvolnila. „Vždycky tam bylo plno lidí. Nejenom pracovní síly a domácí, ale vždycky jsme měli plný dům hostů. Můj táta nic nemiluje tak jako opéct si hromadu žebírek a udělat pořádný piknik." Pomyslela na to opékání, o kterém předtím mluvil otec. Měla za úkol Omara pozvat, ale váhala. Věděla, že není možné, aby strávil odpoledne s jejími dvěma bratry a jejich manželkami a neodhalil, že je ve skutečnosti Cara. Ale možná by bylo nejlepší ho přesto pozvat a nechat, ať se děje vůle boží. „Vidíš, skoro bych zapomněla. Chvilku předtím, než pro mě přijelo tvoje auto, se u mě v domku zastavil táta a zmínil se, že zrovna na zítřek odpoledne plánuje takové malé posezení. Pověřil mě, abych tě tam taky pozvala." „Kdy to bude?" zeptal se Omar. „Kolem třetí." Hladké čelo se zkrabatilo vráskami. „Bohužel, bojím se, že to budeme muset nechat na jindy. Zítra mám celé odpoledne vyhrazeno na konferenční telefonické hovory." Pořádně se jí ulevilo, ale jakmile si to uvědomila, projel jí pocit viny. „Jak pokračuje to tvoje jednání?" Zamračil se ještě víc. „Ne tak dobře, jak jsem doufal." Malinko se mu rozšířily nosní dírky a na I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

65 chvíli vypadal až nelítostně. „Ti lidé, se kterými jednáme, mě zřejmě mají za blázna. Chtějí, abych se vzdal naší nafty jen tak, ale brzo přijdou na to,

že já nedělám žádné kompromisy." Zhluboka se nadechl a přestal se mračit. „Ale dneska se o tom nebudeme bavit." Vzal z malého stolku láhev vína a nabídl jí, že jí dolije. Nastavila mu skleničku a uvažovala o tom, že právě na okamžik zahlédla skutečného šejka Omara, prudkého, hrdého a neschopného kompromisů, co se týče víry nebo blaha jeho lidu. Dolil víno i sobě a znovu se usadil na pohovce. „Zmínila ses o bratrech. Řekni mi o nich něco." „No, Flynt se zrovna v červnu oženil." Cara se usmála, když si vzpomněla, jaké štěstí bratr našel se svou ženou Josie. „Máme z toho doma velikou radost, byly doby, kdy jsme o něj měli strach. Asi před třemi roky přišel o ženu a nenarozené dítě, zemřely při autonehodě. Občas jsme se báli, jestli tu tragédii vůbec dokáže přežít, jestli se s ní vyrovná. Teprve Josie a jedno moc roztomilé dítě, Lena, ho z toho smutku dostaly." „Lena? To je jeho dítě?" „Ne, je to holčička, kterou někdo opustil na golfovém hřišti Klubu Osamělé hvězdy. Je to dost bizarní historie. Nikdo dodnes neví, komu to děcko patří. Flynt byl toho dne s několika kamarády zrovna na golfu a když ho našli, prostě najednou věděl, že si ho musí vzít domů. Změnilo mu celý život." „To je ohromné. A už se aspoň tuší, komu to dítě patří?" zeptal se se zájmem Omar. 66 CARLA CASSIDYOVÁ

Zavrtěla hlavou. „Ne, ale Flynt a Josie se o ně dobře postarali." Znovu se usmála při pomyšlení na tmavovlasou modrookou holčičku. „Je to takové sladké dítě. Nedokážu si představit, co může matku přimět k tomu, aby nechala vlastní dítě na golfovém hřišti. Nebo kdekoli jinde." „Kdo ví, co lidi přiměje, aby dělali, co dělají." Naklonil se k ní blíž a jeho vůně jí opět ovládla všechny smysly.

„Vsadím se, že z tebe bude úžasná matka." „To doufám," odpověděla. „Rozhodně jsem měla doma dobrý vzor." „Jsi si s maminkou blízká?" Přikývla. „Moc blízká a s tátou taky. Byli to vynikající rodiče, všechny nás moc podporovali a milovali." Natáhl se a přejel jí prsty po předloktí. Tím dotykem jí rozechvěl všechny nervy. „A takoví rodiče budeme i my, oddaní a milující, všem těm dětem, které budeme mít." Rozechvěle se zasmála. Připadalo jí čím dál tím těžší soustředit se na rozhovor, když jí tak láskyplně laskal paži. „Všem dětem, které budeme mít? A kolik dětí máš přesně na mysli?" „Tolik, kolik mi jich dáš," odpověděl měkce. Odložil skleničku na stolek. S upřeným pohledem jí vzal z rukou i tu její a také ji odložil. Srdce se jí rozbušilo, když ji vzal do náruče. „Moc rád bych s tebou ty děti dělal, Elizabeth." Natáhl se a pročísl jí rukou vlasy. Silné prsty se sevřely, chytily jejich pramínky. Jemně jí zaklonil hlavu, jako by si chtěl získat přístup k jejím rtům. I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

67 Chviličku se díval do očí, pak se pohnul, aby se zmocnil jejích rtů. Zprvu byl polibek nesmírně něžný a Cařino srdce přetékalo citem. Ty řeči o dětech, o vybudování rodiny ji sváděly téměř tak účinně jako hudba a světlo svíček. Ale nic ji nesvádělo víc než něžný dotek jeho rtů na jejích. A když pak polibek nabral na důrazu, když si nejprve jazykem pohrával s jejími rty a pak proklouzl do úst, cítila, jak v ní roste touha odhodit všechny zábrany a milovat se s Omarem. Nejprve měla dojem, že se jí stahuje žaludek, pak v ní propukl žár, který vysílal horko do celého těla. Prsa se jí napnula, bradavky tvrdě tlačily na

hedvábí podprsenky. Ohromilo ji, jak bouřlivě její tělo reaguje na prostý polibek Ozval se malý bzučák. Omar neochotně odtrhl ústa od jejích, zrovna ve chvíli, kdy se otevřely dveře výtahu. Objevil se v nich číšník, který před sebou tlačil velký servírovací stolek. Omar vstal, aby ho uvítal, ale Elizabeth zůstala sedět, instinktivně věděla, že kdyby se pokusila vstát, pravděpodobně by se pod ní podlomily nohy. Srdce jí pořád divoce bušilo, krev v žilách tepala v nepřirozeném rytmu a kůže sálala, jako by měla horečku. Vzala si skleničku s vínem a pořádně se napila. Doufala, že chladné bílé víno pomůže uhasit oheň, který v ní Omar rozpoutal. Když bylo jídlo naservírováno na stole a číšník odešel, cítila se Cara už jistější sama sebou. Posadila se na židli, kterou jí Omar přidržel, a lehce se 68 CARLA CASSIDYOVÁ

rozechvěla, když se jeho ruce na okamžik zdržely na jejích ramenou. „Doufám, že to jídlo bude aspoň dobré," řekl, když se usazoval vedle ní, „když už dorazilo v naprosto nevhodnou chvíli." Usmála se, vzala ze stolu plátěný ubrousek a položila si ho na klín. „Mohlo to dopadnout ještě hůř. Mohlo dorazit o čtvrt hodiny později - a to by pak třeba bylo ještě trapnější." Oči mu zahořely hladem, který neměl nic společného s jídlem před nimi. „Možná, že už ani nebudeme chtít objednávat zákusek." „Uvidíme," odpověděla a pousmála se. „I když by to muselo být něco opravdu velkolepého, abych kvůli tomu zapomněla na čokoládu." Škádlila ho, flirtovala s ním a velice ji to bavilo. Málokdy měla tolik sebejistoty, aby v této oblasti žertovala s nějakým mužem.

Tmavé obočí se zvedlo a oči se rozzářily. „Můžu ti slíbit, že to, co mám v úmyslu, je mnohem příjemnější než nějaká čokoláda." To mu Cara věřila a znovu pocítila rozechvělé očekávání. Najednou byla čokoláda to poslední, nač by pomyslela. Hned ve chvíli, kdy vystoupila z výtahu, se Omarovi chtělo sevřít ji do náruče, odvést si ji do ložnice a strhat s ní ty krásně svůdné červené šaty. I když jí nesmírně lichotily. Upnutý pás ji dělal ještě štíhlejší, ale zdůrazňoval křivku ňader. Krátká nabíraná sukně přitahovala pozornost k dlouhým a pěkně tvarovaným nohám a Omar toužil I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

69 jen po tom moci po nich lehce přejet prsty. Měl tušení, že má hedvábně jemnou, sladce voňavou pleť. Když teď jedli jehněčí kýtu a nové brambory s petrželkou, dychtivě si ji prohlížel. Každý pohyb jejích úst, jak jedla, prohluboval divokou touhu, která v něm zuřila. „Myslím, že jsme odbočili, když jsme mluvili o tvých bratrech," řekl. Pokoušel se nemyslet na to, jak moc by se s ní chtěl pomilovat, jak moc by chtěl být tím mužem, který ji zasvětí do potěšení fyzického sblížení. „Vyprávěla jsi mi o Flyntovi, ale zmínila ses ještě o dalším bratrovi." „Ano, o Mattovi." Otřela si plné rty do ubrousku a odmlčela se, aby se mohla napít vody. „V červenci šokoval celou rodinu. Oženil se s Rose Wainwrightovou." „Co je na tom šokujícího?" zeptal se zvědavě. „Protože mezi Wainwrightovou a Carsonovou rodinou bylo dlouhá léta nesmiřitelné nepřátelství." Omar znal rodinu Wainwrightů. Stejně jako Carsonovi patřili k nejvlivnějším rodinám v celém Texasu. Také věděl, že právě Wainwrightovi a Car-

sonovi společně kdysi založili luxusní golfový klub Osamělé hvězdy. „Doufám, že to není příběh Romea a Julie." Zasmála se. „Vůbec ne. Jsou spolu moc šťastní, jejich manželství ale bohužel naše rodiny moc nesblížilo. Je to spíše dočasné příměří." fe„To je zlé - ale tobě je rodina blízká." Bylo to spíš konstatování než otázka. 70 CARLA CASSIDYOVÁ

„To ano." Znovu se napila vody a roztomilým růžovým jazýčkem si pak olízla horní ret. „Já jsem vždycky byla se svojí rodinou úzce spjatá." Potutelně se usmál. „Vidíš - tak teď by ses měla zachovat podle toho a stejně jako ti tvoji bratři skočit do manželství." Usmála se na něj a nijak to nekomentovala. Než skončili s jídlem, připadalo Omarovi, jako by se dvě hodiny dusil a teď už byl na samém pokraji varu. Nedokázal si vzpomenout, kdy naposled zažil tak intenzivní touhu po ženě. Nevěděl ani, že by mu kdy tolik záleželo na tom, aby ji dokázal svést. Viděl jí v očích příslib ohně, ale uvědomoval si, že zůstala panna takhle dlouho jedině díky tomu, že si nikdy nedovolila vzplát. Po jídle se vrátili na pohovku a Omar na závěr večeře nalil kávový likér. „Hm, to je výborné," řekla a olízla si kapku nápoje z koutku úst. „Co v tom je?" „Kakaový prášek, brandy, kahlúa, káva a šlehaná smetana. Chutná ti to?" „Je to pěkně dekadentní." Dala si další doušek a šlehaná smetana jí znovu ulpěla na horním rtu. Než ji stačila slíznout, natáhl se a setřel jí ji ukazováčkem. Srdce mu pod žebry divoce tlouklo, když ho chytila za zápěstí a s pohledem upřeným do jeho očí si vložila jeho prst do úst. Vytáhl ho a rychle jí přikryl rty svými ústy. Krev se mu vařila v žilách.

Její ústa chutnala jako káva a kahlúa, ta hořkoI ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

71 sladká kombinace ho málem připravovala o rozum. Nejasně si uvědomoval, jak se natáhla, aby postavila skleničku na stolek, a přerušil polibek jen na tak dlouho, aby jí to umožnil. Hned se po ní zase natáhl, přitiskl si ji k sobě a zabral si její ústa, chtěl ji celou vlastnit, její tělo i duši. Odpověděla mu s touhou, která ho překvapila. Ovinula mu paže kolem krku a přitiskla se mu na prsa. Opřel se dozadu a stáhl si ji s sebou, takže byla na něm. Rukama jí klouzal po zádech, kochal se horkem, které z ní vyzařovalo přes hedvábné šaty. Když se jeho ruce přestěhovaly o něco níž, na kříž, hned nad obliny zadečku, prudce vzdychla. Ten vzdech v něm roznítil touhu, touhu dále zkoumat tajná zákoutí jejího těla. Zpočátku večera chtěl postupovat podle vykalkulovaného plánu, jak ji svést, aby souhlasila se svatbou, ale teď rychle ztrácel sebeovládání. Jeho ruce se přesunuly z jejích zad dopředu, zdržely se na boku, kde začínaly obliny jejích ňader. Jejich ústa se stále navzájem lačně zkoumala. Když jí položil ruce na prsa, uniklo jí tiché a potěšené zasténání, které ho celého elektrizovalo. Odtrhl od ní ústa a podíval se na ni. Všiml si, že má temně, velice temně zelené oči, zatemněné sexuálním vzrušením. „Chci tě, Elizabeth. Chci si tě vzít do postele a pomilovat se s tebou." „Já tě taky chci," odpověděla a rty se jí lehce třásly. Odtáhla se od něj a posadila se rovně. „Ale nechci se s tebou milovat dřív než o svatební noci." 72 CARLA CASSIDYOVÁ

Omar se také napřímil a pocítil triumf. „Takže si mě vezmeš?" Znovu se jí zachvěly rty, než odpověděla. Pak řekla tiše: „Ano."

Vydechl radostným překvapením. Popadl ji za ruku a zvedl si ji ke rtům. „Udělala jsi ze mě šťastného chlapa," řekl a políbil ji na hřbet ruky. „Zítra si obstaráme povolení a vezmeme se, jak to nejdřív půjde." „Ne jak to nejdřív půjde," zaprotestovala. „Budu potřebovat trochu času..." Omar se zamračil. „Času na co?" Prohrábla si vlasy. „Já nevím, ještě jsem se nikdy nevdávala. Chtěla bych trochu času, aby se mohlo všechno připravit, naplánovat hostina, pozvat přátele, vybrat perfektní svatební šaty. Bude to moje první a jediná svatba a já chci, aby bylo na co vzpomínat." Její sentimentalita ho jen ubezpečila o tom, že si vybral správně. „Co takhle měsíc, stačilo by ti to?" 1 když by měl nejraději svatbu co nejdříve, nemůže ji připravit o to potěšení být alespoň měsíc nastávající nevěstou. A on udělá všechno, co bude třeba, aby mohl příštích třicet dnů zůstat ve Státech. „Dobře." Věnovala mu blažený úsměv. „Takže myslím, že bychom se mohli vzít někdy hned po Díkůvzdání." Znovu ji sevřel silnými pažemi. „A já pak budu po celý zbytek života vzdávat díky za to, že mi tě osud přivedl do cesty." Začal ji zase líbat, ale zarazila ho, položila mu I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

73 prst na rty. „Omare, nemyslím si, že bychom se měli dneska večer ještě líbat. Vlastně si myslím, že bych měla jet domů." Bez pohnutí čelila jeho temnému pohledu. „Zrovna teď cítím, že bych ti možná nedokázala odolat, a přitom vážně chci, aby naše svatební noc byla něco zvláštního." Její upřímnost ho okouzlila a i když by si ji nejraději vzal hned na místě, vyhověl jejímu přání a zvedl se. „Zavolám Rašada, aby přijel s autem."

Bral si telefon a díval se, jak vstává a upravuje si šaty. Rty měla trochu napuchlé od polibků, které si dopřáli, a pleť jí zářila okouzlujícím jasem. Vzpomněl si na ten dávný večer, kdy se konal ples debutantek. Stejně jako všichni ostatní muži v sále tehdy zatoužil po oslnivé, krásné, koketní Elizabeth. Nemohl si pomoci, teď byl pyšný jako páv, že právě jemu se podařilo si ji získat. Cara seděla na zadním sedadle limuzíny, která ji odvážela z hotelu zpátky do domku. Ještě pořád nebyla schopna uvěřit, že právě řekla Omarovi ano. Neměla vůbec v plánu přijmout jeho návrh k sňatku, ale jeho rty byly na jejích tak horké... Jeho ruce byly tak velitelské, když jí přejížděly po těle... Racionální myšlení ustoupilo pod náporem citu a ona se poddala sladkým slibům, které četla v jeho očích. I když neměla v úmyslu jeho návrh přijmout, nemohla si pomoci a nedokázala potlačit nával štěstí, který ji zaplavil. Je teď oficiálně zasnoubená 74 CARLA CASSIDYOVÁ

s pohledným šejkem, mužem, díky kterému se jí zrychloval tep a srdce se rozehřívalo. Nechtělo se jí přemýšlet o všech těch pádných důvodech, pro které se s ním neměla zasnoubit. Když limuzína zastavila před jejím domkem, byla už rozhodnutá, že pro dnešek se ještě nechá prostě unášet štěstím a starat se bude zítra... až zítra. „U sedmého stolu sedí chlap, který štípá do zadku," soptila Haley před Ginger, když se ty dvě potkaly v kuchyni, aby předaly objednávky hostů. Obě toho večera obsluhovaly v restauraci Men's Gríll a večer pro Haley nezačal zrovna šťastně. Jako vždycky byla odposlouchávána FBI, která doufala, že něco vyslechne, cokoli, co by jí posloužilo ve vyšetřování případu mafie.

Vždycky byla . nervózní, když pracovala v Men's Gríllu. Uvědomovala si, že je napojena na odposlech a hraje nebezpečnou hru. Dneska se zdálo, že jí nervy pracují ještě více než obvykle. Na prvního člověka, kterého obsluhovala, vylila sklenici, další objednávku popletla. Teď, když inkasovala už trojí štípanec od chlápka u stolu číslo sedm, byla celá žhavá utéci. „To je to nejhorší, co může být," řekla Ginger soucitně a pak se zašklebila. „Leda tak ještě chlap, co se ti otírá o prsa." I přes své podráždění se Haley musela zasmát, zatímco si nakládala tácek. „No jo, to jsou ty nevýhody, když člověk dělá servírku." „Daisy." I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

75 Haley se obrátila a uviděla, jak k ní spěchá Harvey Small. Na čele nad nepříjemnýma slídivýma očkama se mu rýsovala ustaraná vráska. „Copak je?" zeptala se. „Položte ten tácek. Vaše stoly si teď převezme Meagan. Potřebuju od vás, abyste šla obsluhovat společnost v Modrém salonku." „Hned?" zeptala se. Soukromé salonky bývaly obvykle zamluveny dlouho dopředu a ona neslyšela nic o tom, že by si na dnešek něco rezervovala uzavřená společnost. „Jo, teď hned. Někdo nám před pár minutami zavolal a řekl, že tady budou za patnáct minut. Nevím ani, jestli je v salonku zásobený bar, tak tam radši pospíchejte a připravte to všechno." „Dobře." Položila tác, zamávala Ginger, vyrazila z kuchyně a zamířila do místnosti, kterou personál nazýval Modrý salonek. Soukromý salonek byl malý a zařízený v námořnické modré barvě. Jediný stůl byl určen pro osm lidí, ale mohl hostit i dvanáct. U jedné stěny stál vestavěný bar. Haley zamířila přímo k němu,

aby se přesvědčila, že je v něm všechno, co by mohla potřebovat při přípravě nápojů. Práce v soukromém salonku jí nevadila. Nejenže bylo spropitné pro barmana už automaticky součástí zákazníkova účtu, ale uzavřená společnost bývala navíc obvykle velmi štědrá. A ona peníze potřebovala. Byla to ironie - vyrostla obklopena bohatstvím, nikdy nepocítila nedostatek a pokud věděla, pořád někde existovalo bankovní konto vedené na 76 CARLA CASSIDYOVÁ

její jméno. Ale mrtví nemají ke svým účtům přístup. A jak všichni věděli, Haley Mercadová se před lety utopila v jezeře. Přežila jenom Daisy Parkerová, pomyslela si hořce. Zatímco čekala, až hosté dorazí, otevřela sklenici s olivami a plechovku třešní, nakrájela na plátky několik limetek a citronů, aby byla připravena na jakýkoli nápoj, jaký by si mohli objednat. Slyšela je, ještě než vešli, chraplavé mužské hlaholení a pisklavý Harveyův hlas, když je přede dveřmi vítal. A potom vešli první z té společnosti a jí se bolestivě stáhlo hrdlo. Byl to její otec a bratr. Strach z toho, že ji poznají, na chvíli přehlušila divoká touha rozběhnout se k nim, padnout jim do náruče a rozplakat se. Právě po tom toužila a současně se toho obávala. Toužila zase vidět svoji rodinu, ale věděla, že kdyby ji poznali, kdyby přišli na to, že je naživu a v pořádku, zkazilo by se všechno, na čem pracovala, a ona sama by se mohla ocitnout v nebezpečí. Několikrát se zhluboka nadechla, aby se uklidnila, a dívala se, jak otec a bratr usedají ke stolu. Mohla jenom doufat, že s blond vlasy a plastickou

operací, kterou podstoupila před několika lety, ji nikdo nepozná. Pořád se nemohla nabažit pohledu na otce. Neviděla ho od té doby, kdy zemřela matka, a trochu ji překvapilo, jak moc za ten čas zestárl. Kdysi I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

77 tmavé lesklé vlasy byly téměř úplně šedé a v oříškově hnědých očích byl smutek, který Haley bral za srdce. Ricky byl hezký jako vždycky a Haley si ze všeho nejvíc přála, aby mohla bratra, ke kterému v dospívání vzhlížela, obejmout. Obrátila se ke zdi s lahvemi, potřebovala nějak ovládnout svoje city. V očích ji pálily slzy a v krku ji tížil knedlík. Ještě nikdy v životě se necítila být tak zoufale sama. Pamatovala si, že si podobně připadala jen jednou, a to tehdy, když se přestrojila za zdravotní sestru, aby se dostala do nemocnice. Chtěla se podívat na matku, která tam ležela po útoku nějakých gaunerů. Měla podezření, že si je najal jeden člen „rodiny". Tu noc, poté, co v slzách odhalila umírající matce svoji totožnost, šla do baru Saddlebag. A tam se dopustila chyby, která spustila řetězec dalších událostí. Ty ji dovedly až sem, do Klubu Osamělé hvězdy, kde musela pracovat v přestrojení a odposlouchávat hosty pro FBI. K otcově a bratrově hlasu se přidaly další. Obrátila se a viděla přicházet další členy „rodiny". Mezi nimi byl muž, při pohledu na nějž jí ztuhla krev v žilách - Frank Del Brio. Byla přesvědčena, že to právě on najal muže, kteří zabili její matku. Vysoký svalnatý krátkovlasý muž vplul do místnosti sebejistě, jako by už byl hlavou „rodiny". Kdysi byla s Frankem zasnoubená. I to ji přimělo k tomu, aby předstírala vlastní smrt. A k tomu fakt, že se chtěla vymanit z mafiánské „rodiny". 78 CARLA CASSIDYOVÁ

Krátká doba, kdy byli spolu zasnoubeni, stačila na to, aby vycítila jeho bezcitnou povahu, aby ji znechutila jeho zaslepená ctižádostivost a aby poznala jeho výbušnost. K její úlevě to byl bratr, kdo se vydal k baru. Obdařil ji úsměvem a zaletěl pohledem k cedulce se jménem. „Nazdar, Daisy. Co kdybyste nám dala dvakrát skotskou se sodou a s ledem, dvakrát džin a tonik?" „Hned to bude," odpověděla záměrně s těžkým texaským přízvukem. Za pár minut jim nápoje naservírovala a trochu se uvolnila. Nikdo z mužů si jí nijak zvlášť nevšímal. Zdá se, že její přeměna byla dokonalá. Teď se může jenom modlit, aby ti muži na schůzce probírali takové věci, aby to FBI stačilo k jejich uvěznění. Pak se bude moci Haley znovu přihlásit o svůj život. PÁTÁ KAPITOLA „Měsíc?" Grace Carsonová nevěřícně zírala na dceru. „To přece nemyslíš vážně! Nemůžeš se přece vdát za měsíc! Mně bude jenom tak dlouho trvat, než dám dohromady seznam hostů!" Ženy spolu seděly v proskleném slunečném pokoji za kuchyní. Tam Cara před chvílí matku objevila, jak si vychutnává dopolední ranní šálek kávy, a svěřila se jí s tím, co má v plánu. „My ale nechceme velkou svatbu, mami," zaprotestovala honem Cara. Ráno, když s Omarem jeli na radnici pro povolení k sňatku, se zoufale pokoušela najít nějakou cestu, jak se mu konečně přiznat, že je Elizabeth Cara, ne Elizabeth Fiona. Ale většinu času měl k uchu přilepeno sluchátko telefonu a v těch několika minutách, které měli sami pro sebe, se jí neodařilo objevit vhodná slova, kterými by mu to právně vysvětlila.

Říkala si, že ještě před svatbou se jistě vyskytne příhodnější čas a místo. Potom mu poví pravdu. Koneckonců, má na to celý měsíc. Ale pokaždé, 80 CARLA CASSIDYOVÁ

když pomyslela na to, že by se mu měla svěřit, se jí srdce vzepřelo a postavilo se na odpor. „I malá svatba chce čas a plánování," prohlásila Grace a vytrhla tak Caru z jejích myšlenek. „Obřad se samozřejmě bude konat v klubu a hostina taky. Ramon se nám postará o květiny. Je na to mistr. Už jsi přemýšlela o barvě šatů, Caro? Kolik družiček bys chtěla? Bože, a co dort? U koho máme objednat dort?" „Mami, prosím tě, uklidni se," řekla Cara. Hlava se jí už točila ze všech těch detailů, kterými ji matka tak najednou zavalila. Grace se odmlčela a pak se zasmála. „Máš pravdu, asi bych se vážně měla uklidnit, co?" Naklonila se v křesle dopředu a položila ruce na Cařiny. Ve tváři měla najednou nesmírně vážný výraz. „Jsi si tím vším jistá? Opravdu ho miluješ, holčičko?" „Ano," odpověděla tiše. A právě v tom byl problém. Zamilovala se. Zpočátku do muže, který jí psal ty nádherné dopisy. Schovávala si je, převazovala růžovou stužkou a uchovávala vedle postele. V posledních několika dnech, kdy s Omarem trávila čas, její láska k němu ještě vzrostla. Byl něžný, ale vášnivý, inteligentní a zároveň i citlivý. Uchvátil ji nejen po fyzické stránce, ale i citově. Díky němu se cítila zvláštní a vzrušující a žádoucí. Moc se bála, že by o to všechno mohla zase přijít, že by mohla přijít o něj. „Víš, je to velká výzva, co máš před sebou," řekla měkce Grace, zase se pohodlně opřela v křesle a sevřela v baculatých, jenom mírně se nervozitou třesoucích prstech hrnek horké, černé kávy. I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

81 „Co tím myslíš?" zeptala se Cara zvědavě.

„Chystáš se žít v úplně cizí zemi, mezi jinými lidmi a s jinými zvyky. Přijedeš tam jako manželka muže, se kterým jsi zatím nestrávila moc času," řekla naléhavě Grace a dívala se pátravě na dceru. „Víš opravdu jistě, že to vážně chceš, holčičko?" Cara neříkala nic, napila se kávy a pak se na matku usmála. „Připadám si, jako by všechny ty roky zatím byly jenom trénink na opravdový život. A teď najednou začínám poprvé doopravdy žít." Grace se na ni podívala s pochopením. „Já vím, mluvíš o Fioně. Vydržet s takovým dvojčetem, jako máš ty, je dost těžké, viď?" Cara se rozesmála. „To je ještě mírně řečeno." Když nával smíchu odezněl, přemýšlivě zkrabatila čelo. „Ty víš, že mám Fionu moc ráda, ale Mission Creek nebyl nikdy tak velký, aby nám umožnil prosadit se oběma. A teď mám něco, co bych nechtěla ztratit. Když se na mě Omar podívá, připadám si, jako bych byla jedinečná, nejvýjimečnější ženská na celém světě. Chci si s ním vybudovat život v Gasparu. Chci to nejvíc ze všeho," vydechla. Grace se znovu natáhla a vzala Cařiny ruce do svých. Pohladila je a usmála se. „Ty víš, že s tatínkem chceme jedině to, abys byla šťastná. A jestli na tebe to štěstí čeká v Gasparu s Omarem, no, pak víš, že máš naše požehnání." Cara vstala a políbila matku na tvář. „Já vím a děkuju vám za to. A teď se půjdu převléct a připravit se na to opékání." 82 CARLA CASSIDYOVÁ

Piknik se to odpoledne změnil v jakousi Cařinu zásnubní oslavu. Obě švagrové Josie a Rose sténaly a omdlévaly nadšením nad jejím prstenem a popichovaly ji řečmi o pohledném šejkovi, který si ji odveze, aby s ním žila v paláci někde v poušti. Už se skoro šeřilo a piknik se chýlil ke konci, když Cara odnesla svoji skleničku do kuchyně. Objevila tam Josii, jak sedí u stolu s velkou skle-

nicí mléka. Malá Lena byla uložena v sedačce vedle ní a tvrdě spala. Cara položila skleničku do myčky a pak si přisedla k Josii. „Jak se cítíš?" zeptala se jí. Josie se usmála a pohladila si těhotné bříško. „Vede se nám dobře." „To musí být tak vzrušující, když víš, že se ti za pár měsíců narodí dítě," řekla Cara. Srdce jí přetékalo při pomyšlení na to, že by v sobě nosila Omarovo dítě. Jaký by to byl úžasný zázrak! „To teda je," souhlasila Josie, pak shlédla na spící Lenu. „Miluj u to dítě v sobě a vůbec nechápu, co mohlo její mámu přimět, aby ji opustila." Podívala se znovu na Caru a usmála se. „Ale ty mi povídej o tom, co je vzrušující! Pořád nemůžu uvěřit tomu, že si budeš brát šejka AI Abdara a odjedeš žít do Gasparu." „On si myslí, že jsem Fiona." Ta slova z Cary vypadla, aniž si stačila uvědomit, že se chystá Josii svěřit se svým tajemstvím. „Cože?" Josie se naklonila dopředu a překvapeně si ji měřila. Caře se najednou zachtělo někomu o tom všem říci, potřebovala se vypovídat. Rychle Josii vy1 ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT 83 světlila, jak to Omara k Fioně přitahovalo na plese před lety, a jak Fioně neustále psal dopisy. Vypověděla své půvabné plavovlasé švagrové všechno o tom, jak Fionu to dopisování brzy přestalo bavit a jak to ona po ní převzala, jak na jeho dopisy odpovídala, jako by byla vlastní sestra. „Musím říct, že mě úplně ohromilo, když se mi objevil na prahu a požádal mě o ruku," řekla. „Takže on si ještě pořád myslí, že jsi Fiona?" zeptala se Josie. „Jak je to možné? Říká ti Fiono?" Cara zavrtěla hlavou. „Podepisovala jsem ty dopisy Elizabeth a tak mi taky říká. A já se teď bojím, co se stane, když mu řeknu pravdu."

„Proč? Je přece jasné, že ho chytily ty dopisy. Ty už musely stát za to, když se takhle na dálku rozhodl, že tě požádá o ruku." Cara si povzdechla. „Taky ho ovlivnila ta vzpomínka na Fionu tenkrát na tom plese. Já ani nevím jistě, koho vlastně miluje - tu ženu, která tam s každým mužem v sále flirtovala a tančila, nebo ženu, která mu psala dopisy. Já ho miluju, Josie, a hrozně se bojím, že o něj přijdu, jestli mu řeknu pravdu." „Takže co uděláš?" Kousla se do rtu. „Mám celý měsíc do svatby, do té doby mám čas, abych mu to řekla. Myslím si, že čím víc času spolu strávíme, tím lip to přijme, až se mu konečně svěřím. Doufám, že díky mně zapomene na tu ženskou z plesu a že si uvědomí, že miluje mě - Caru." Josie se natáhla, chytila Caru za ruku a stiskla ji. „Doufám, že to všechno dopadne tak, jak by sis Přála, Caro. Musím upřímně říct, že jsem tě ještě ni84 CARLA CASSIDYOVÁ

kdy neviděla tak šťastnou. A jestli budeš mít s tím svým šejkem aspoň z půlky takové manželství jako já s Flyntem, tak budeš celý život šťastná." Cara jí stisk oplatila a pustila jí ruku. „Víš, mě připadá, že tentokrát poprvé žiju svůj vlastní život. Tolikrát se stalo, že se ke mně mužští snažili dostat, ale jenom proto, aby byli blízko Fioně. Nebo mě nějaký muž začal zajímat, jenže pak jsem přišla na to, že už chodil s mojí sestrou a pořád se pro ni ještě trápí. Bojím se, že kdybych řekla Omarovi pravdu moc rychle, třeba by odešel a ani se za mnou neohlédl." Josii se v očích zablesklo. „Pokoušíš se přesvědčit mě, nebo sebe?" Cara se žalostně usmála. „To nevím jistě," připustila. „Možná to i to." „No, to tvoje tajemství je u mě jako v hrobě," zvedla Josie dva prsty k přísaze, „ale asi bys neměla dlouho čekat, než mu to řekneš. Dřív nebo později tě někdo ve městě nebo tady osloví Caro."

Toho se Cara bála nejvíc ze všeho. Poslední tři dny naštěstí strávila s Omarem většinu času v jeho apartmá v hotelu, s výjimkou jednoho večera, kdy povečeřeli na ranči s jejími rodiči. Ford i Grace vyhověli jejímu přání a po celý večer se na ni obraceli jako na Elizabeth. Zdálo se, že si s šejkem padli do oka. Ford dal ovšem Omarovi jasně na srozuměnou, že vyžaduje, aby si jeho „holčička" mohla zaletět domů na návštěvu, kdykoli se jí zachce. Omar patriarchu Carsonovy rodiny ujistil, že jí nikdy nebude bránit ve styku s rodinou, kterou Elizabeth tak zjevně miluje. I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

85 A v těch třech dnech se Cara znovu a znovu pokoušela najít slova, kterými by řekla Omarovi pravdu. Ale pokaždé, když sebrala odvahu se mu přiznat, zasáhlo něco neočekávaného, co ji přimělo zůstat zticha. Zazvonil telefon nebo se objevil číšník a Cara spolkla, co měla na jazyku a jen si přísahala, že najde ještě lepší místo a lepší dobu. Teď seděla na zadním sedadle limuzíny, která ji vezla z domku do Omarova hotelu na oběd. Překvapilo ji, když místo Rašada přišel k jejím dveřím řidič. Za minulý týden si toho drobného mužíka se šibalským smyslem pro humor a nakažlivým úsměvem velice oblíbila. Cesty do hotelu a z hotelu byly v Rašadově přítomnosti mnohem příjemnější. A v posledních třech dnech její láska k Omarovi ještě zesílila. Byl zosobněním všeho, o čem kdy u muže snila. Pokaždé, když ji začal líbat, bylo těžší a těžší vytrvat u původního odhodlání, že si s milováním počkají až na svatební noc. Zvlášť když nevěděla jistě, jestli nějaká svatební noc vůbec bude. Když dojeli do hotelu, čekal na ni Rašad v hale. „Je mi líto, že jsem vás dnes nemohl doprovázet," řekl, když s ní kráčel k výtahu.

„Je všechno v pořádku?" zeptala se a pocítila neurčité obavy. Všimla si vrásek napětí, které zpřísňovaly jeho ostře řezané rysy. „Prima, prima," odpověděl, ale jeho napjatý úsměv jí prozradil, že tomu tak není. Podal jí klíč, který umožňoval přístup do podkrovního apartmá. Jela ve výtahu sama a když se dveře otevřely, 86 CARLA CASSIDYOVÁ

s překvapením zaznamenala, že tam na ni Omar nečeká. Slyšela, jak mluví v ložnici. Bylo zřejmé, že hovoří do telefonu a že ten rozhovor není příjemný. „Řekněte jim, že jsme malá země, ale nejsme hloupá země." V jeho hlase se ozvala síla a autorita, kterou tam nikdy dřív neslyšela. „Oni nejednají, oni si s námi jenom hrají, a dokud nám nedají rozumnou nabídku, nebudu s nimi o ničem mluvit." Cara stála před obývacím pokojem. Nevěděla, co má dělat, a necítila se dobře z toho, že Omar neví o její přítomnosti. Slyšela, jak vztekle práskl sluchátkem, ale okamžitě ho zase zvedl. „Rašade," řekl. „Vezmi kopie všech našich obchodních smluv, zvlášť těch, které se vztahují ke Kyrii, a okamžitě mi je dones." Znovu slyšela, jak prásklo sluchátko do vidlice, a pak Omar vyšel z ložnice. Ústa měl stažená do úzké přísné čárky a oči temnější, než kdy dřív viděla. Chřípí měl rozšířené vztekem a kolem něj jako by to pulsovalo energií. V tom okamžiku Cara věděla, že má před sebou šejka Omara. Sálala z něho síla, mocná arogance muže zvyklého jít svou cestou, vybaveného velitelskou sebedůvěrou, muže, který ví, co chce a jak toho dosáhnout. Ve chvíli, kdy ji spatřil, se viditelně uvolnil. „Moje drahá," řekl, přešel k ní přes pokoj a vzal ji za ruce. „Omlouvám se. Neslyšel jsem tě vejít." „Nechtěla jsem tě vyrušovat," odpověděla.

„Ty pro mě můžeš být jedině příjemné vyrušení." Odvedl ji k pohovce. Posadila se na ni, zatímco on zůstal stát. „Dneska ti to zase moc sluší." I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

87 „Děkuju, ale připadá mi, že máš dnes spoustu důležitějších věcí na práci než obědvat se mnou." V očích mu zářila známá něha, když se na ni podíval. „A co by mohlo být důležitější než oběd s mojí snoubenkou?" „Jednání o ropě, která ovlivní budoucnost celé tvojí země," odpověděla. „Můžeme spolu poobědvat zítra, jestli se ti to dneska nehodí, Omare." Usmál se a naklonil se k ní, aby jí mohl přejet prstem po tváři. „Každý den, kdy jsme spolu, uděláš něco, co mě přesvědčí, jak je dobře, že jsem si tě vybral za manželku," řekl měkce. „Dneska jsi to udělala právě teď." Výraz jeho očí, svůdný tón hlasu a vřelá něha způsobily, že si Cara připadala, jako by se celá roztěkala. „Já to myslím vážně, Omare. Jestli se ti to dneska nehodí, můžeme se domluvit na něčem později." „Bohužel žádné později být nemusí," odpověděl jí s vážným výrazem. V té chvíli se ozvalo tiché zaznění zvonku, oznámilo příjezd výtahu. Dveře se otevřely a objevil se v nich Rašad se složkou papírů v ruce. Omar si od něho listiny převzal a poplácal mužíka po zádech. „Děkuju ti, Rašade. Omlouvám se, jestli jsem byl dneska ráno na tebe přísný." Rašad se mírně uklonil a v očích mu blýskal uličnický humor. „Jsem vám k dispozici, šejku AI Abdare, i když máte zrovna náladu jako rozmrzelý velbloud." Omar se rozesmál a ten hluboký, sytý zvuk naplnil Cařino srdce až po okraj. „Měl bych ti nechat setnout hlavu pro drzost," řekl přátelsky Omar. 88 CARLA CASSIDYOVÁ

„Ano, ale pak by vám ta moje drzost chyběla," odpověděl Rašad a zazubil se. Uklonil se, obrátil a zmizel zase ve výtahu. „Mám ho ráda," řekla Cara. Omar si k ní přisedl na pohovku a položil papíry na stolek před sebou. „Je drzý a otevřený a troufalý a dovede sekýrovat hůř než stará ženská, ale nevím, co bych si bez něj počal." „Zmínil se mi, že před tebou už pracoval pro tvého otce," prohodila Cara. Omar přikývl. „Rašad je uznávaným členem AI Abdarovy rodiny, co pamatuju. Ale už dost o něm. Je spousta naléhavějších záležitostí, které musíme probrat." Odkašlal si. „Obávám se, že naše jednání o prodeji ropy totálně selhala a já se musím vrátit do Gasparu." Zalila ji vlna nesmírného zklamání. „Kdy?" zeptala se smutně. „Měl bych odjet hned, ale počkám do zítřka, jestli pak pojedeš se mnou coby moje žena." Natáhl se a sevřel její ruce do svých. „Vezmi si mě, Elizabeth. Vezmi si mě ještě dneska odpoledne, hned teď, a zítra se mnou odjed ke mně domů. Nechci přijet do Gasparu bez tebe po boku." Stiskl jí ruce a uhrančivýma očima ji ponoukal, aby se podvolila jeho přání. Caře tlouklo srdce jako splašené a cítila, jak se propadá do těch nádherných hloubek jeho pohledu. Řekni mu to, zašeptal jí jakýsi tichý hlásek v duchu. Řekni mu to teď. Musíš to udělat. „Můžeme se vzít hned, strávit svatební noc tady v hotelu a hned ráno odletět do Gasparu jako man1 ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

89 želé," řekl. Vzal ji do náruče, sevřel ji tak pevně, až byla jeho ústa jenom kousek od jejích. „Řekni ano, Elizabeth. Nenech mě už čekat, než budeš moje." „Ano." Ta slova jí splynula ze rtů jako povzdech a než si mohla sama plně uvědomit, k čemu právě svolila,

byly jeho rty na jejích, smetly veškeré pochybnosti a váhání mistrovstvím a silou toho polibku. Když byl u konce, nevěděla jistě, jestli právě podnikla první krok k uskutečnění svého snu, nebo jestli se dopustila největší chyby ve svém životě. Následující hodina uplynula jako ve snu. Jednu chvíli ji Omar líbal ve svém podkrovním apartmá a druhou už stáli v malé hale a čekali na oddávajícího, který je měl prohlásit za muže a ženu. Všechno se to událo rychle, velice rychle, a Cara nevěděla, jak běh věcí zpomalit. Její pohledný šejk jí zamotal hlavu a ona mu to dovolila. „Omare, než to uděláme, vážně ti musím něco říct," pokusila se zoufale. V tu chvíli vrazil dovnitř Rašad s plnou náručí nádherné kytice. „Uf, Rašade, měl jsem strach, že to nestihneš," řekl Omar, když z asistentových rukou přebíral květiny. Podal tu nádhernou kytici Caře. „Nemůžu přece dopustit, aby si mě moje nevěsta brala a neměla ani pořádnou svatební kytici." Vřelým hlubokým hlasem vysvětloval: „Ty fialky znamenají důvěru, sedmikrásky nevinnost, lilie čistotu a růže samozřejmě lásku." 90 CARLA CASSIDYOVÁ

Cara se na něj dívala, celá vedle z té pozornosti, které se jí dostalo. V očích ji pálily slzy dojetí a lítosti nad tím činem, kterého se dopustila. Teď nebo nikdy, pomyslela si. „Omare, já se obávám," vyhrkla, „že nejsem ta žena, za kterou mě pokládáš." Pohled, který jí věnoval, patřil k nejněžnějším. Natáhl se a pohladil ji po tváři gestem, které se jí už stávalo bolavě důvěrným. „Jsi přesně ta žena, za kterou tě pokládám," řekl procítěně. „A každá chvilka, kterou s tebou strávím, mě jenom víc a víc ubezpečuje o tom, že jsi ta žena, kterou chci mít po boku."

V tu chvíli je soudce Jerrold Walker pozval do své pracovny. V Caře se vzedmula vlna paniky. Věděla, že by to měla všechno zarazit. Ale pak ji Omar vzal za ruku. V jeho tmavých krásných očích viděla příslib nádherné budoucnosti, o které vždycky snila. A i když věděla, že by mu měla říct pravdu, neudělala to. Nemohla. Bylo to špatné, ale doufala a modlila se, aby všechno nakonec dopadlo dobře. . Je to všechno špatně, pomyslel si Omar, když byli s Čarou prohlášeni za manžele. Vzal ji do náruče, aby ji políbil, a viděl, jak se jí v očích lesknou slzy. „Vezmeme se znovu v Gasparu," slíbil. Byl přesvědčen, že právě tenhle rychlý obřad je důvod jejích slz. „A pozveme tam tvoje rodiče a sestru a bratry. Bude to svatba tvých snů, svatba, na kterou jsme dneska neměli čas." Nedal jí žádnou šanI ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

91 ci odpovědět, místo toho si znovu majetnicky přivlastnil její ústa. „To není třeba," zaprotestovala, rozpačitě se zasmála a otřela si slzy. Teď byla jeho, spojená s ním právem i zvyklostmi. Žena, která ho tak dávno okouzlila, je teď jeho manželka, a myšlenka na to, že je už celá jeho, ho naplnila návalem sladkého očekávání. Vyšli ze soudcova úřadu a zamířili zpátky do hotelu. Ale když před ním limuzína zastavila, obrátila se Cara k Omarovi. „Omare, potřebovala bych si zajet domů a promluvit si s rodiči. A musím si zabalit věci a připravit se na cestu do Gasparu." Zdálo se, že je celá ochromená. Prohrábla si tmavě hnědé vlnité vlasy a Omar si všiml, že se jí trochu třese ruka. „Nedělej si starosti a nebal si toho s sebou moc," řekl jí a usmál se. „Brzo přijdeš na to, že jsem velkorysý, shovívavý manžel a že okamžitě dostaneš všechno, co budeš potřebovat nebo chtít."

„Stejně si potřebuju promluvit s rodiči," řekla. „Musím jim přece říct, co jsme udělali, než se to dozví od někoho jiného." Přikývl. „Samozřejmě. Pojedeme přímo na ranč." „Omare -" řekla jaksi váhavě. „Ano?" „Já vím, že to zní hloupě, ale ráda bych si s nimi popovídala sama." Nepodívala se mu úplně zpříma do očí. „Ráda bych měla trochu času na to, abych se s nimi rozloučila." Uvědomil si, jak těžké to pro ni musí být. „Víš 92 CARLA CASSIDYOVÁ

jistě, že jsi v pořádku?" zeptal se jí laskavě a Cara přikývla. „Tak tě tam nechám odvézt a řidič počká, až budeš připravena se sem vrátit." Vzal její malou ručku do svých. „Ale nebuď tam moc dlouho, lásko moje." Zvedl si její ruku ke rtům, ucítila horký žár, který z něj sálal. „Protože se už nemůžu dočkat, až se s tebou pomiluju." Zasmála se roztřeseným, zadýchaným smíchem, který ho dojal. „Jestli mi nepřestaneš líbat ruku, ještě by to mohlo dopadnout tak, že se budeme milovat přímo tady na zadním sedadle - a to není zrovna místo, kde bych chtěla přijít ke své první milostné zkušenosti." Tváře jí při tom prohlášení zrůžověly. Narážka na její nevinnost v něm znovu rozpoutala touhu. Bude jí výborným milencem, něžným a trpělivým a bude držet svou vášeň na uzdě, dokud nebude připravena být mu na tomto poli rovnocenným partnerem. O chvíli později, když se limuzína odlepila od obrubníku a Omar s Rašadem se vrátili do apartmá, začal se Rašad potýkat s nelehkým úkolem příprav na cestu. Omar stál u okna, vyhlížel ven a myslel na ženu, z níž právě udělal svoji manželku. „Vypadáte trochu ustaraně, Vaše Veličenstvo," všiml si Rašad.

Omar přikývl. „Mám starosti kolem těch zatracených jednání a už se moc chci vrátit do Gasparu." Usmál se na Rašada. „A myslím, že se mi stýská po domově. Rád bych se už o všem poradil s otcem a byl zase tam, kam patřím." I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

93 „Váš otec bude šťastný, že se vracíte jako ženatý muž. Myslím, že vám Elizabeth schválí." Omarův úsměv se rozšířil. „Otci bude jedno, koho jsem si vzal, hlavně že jsem se konečně oženil." „A bude považovat za prémii, že jste si navíc vzal velice krásnou, inteligentní a citlivou ženu," dodal s citem drobný mužík. Omar zvedl obočí. „To vypadá, jako by se tady někdo do mé ženy úplně zamiloval." K jeho překvapení se Rašad začervenal. „Je to moc pěkná žena," odpověděl. „Ano, to je." Omar se obrátil zpátky k oknu a rty se mu prohnuly v úsměvu, když pomyslel na Elizabeth. Byla jiná, než si ji pamatoval. Zena, se kterou se seznámil před těmi lety na plese, působila kurážně, naprosto nebojácně a trochu rozmazleně. Byl moc rád, že vyspěla v přemýšlivou, starostlivou ženu, na kterou může být hrdý. Doufal jen, že v ní zůstal aspoň kousek té nebojácné, dobrodružné ženské. Krev mu začala v žilách tepat rychleji, když si vzpomenul na nadcházející svatební noc. Ozval se telefon a přerušil příjemné myšlenky na to, co je čeká. Následující dvě hodiny byl šejk plně zaměstnán záležitostmi Gasparu a vyřizováním telefonátů. „A už žádné telefony," řekl Rašadovi, když konečně zavěsil. Bylo ještě pár věcí, které chtěl zařídit, připravit apartmá na dnešní večer, aby se to Elizabeth líbilo. Ale než stačil zavolat pokojovou službu a objednat si, co chtěl, telefon zazvonil znovu.


„Řekl jsem žádné další hovory," řekl, když mu Rašad podával sluchátko. „Odpusťte, Vaše Veličenstvo, ale myslím, že tenhle si budete chtít vzít," řekl Rašad. „To je vaše žena." Omar si rychle vzal telefon. „Elizabeth, kde jsi, drahoušku?" „Před chvílí jsem odjela z ranče. Moji rodiče si nedali vymluvit, že pro nás něco zvláštního zařídí. Doufám, že ti nebude vadit, Omare... Zajistili nám na dnešní noc novomanželské apartmá v Klubu Osamělé hvězdy. Teď jsem tady a vůz jsem poslala pro tebe. Nevěděla jsem, co jim mám říct, Omare," řekla a bylo znát, že má strach, jak na to bude reagovat. „Doufám, že jsi jim za nás za oba pořádně poděkovala," odpověděl. „To ano. A Omare, objednala jsem šampaňské... a budu na tebe čekat v horké lázni." Usmál se a krev se mu zase v žilách začala vařit. Jak ho vůbec mohlo napadnout, že tahle žena bude bázlivá a málo podnikavá? „Už jedu." ŠESTÁ KAPITOLA Novomanželské apartmá v Klubu Osamělé hvězdy bylo opravdu přepychové. V obývacím pokoji stálo elegantní bílé sofa protkávané zlatými nitkami. Na malém kávovém stolku se skleněnou deskou byla naaranžovaná veliká kytice čerstvých květin, jejichž vůně sladce prostupovala vzduch v celé místnosti. V jednom rohu rozlehlého pokoje byl plně vybavený bar a v protějším rohu veliká zapuštěná vana, plná horké vody, z níž stoupala horká pára. Cařini rodiče byli zpočátku pořádně vyvedeni z míry, že s Omarem tak narychlo předstoupili před soudce a nechali se oddat. Ale brzy se danou situací smířili a nabídli jim svoji lásku a podporu.

Cara dobře věděla, že to tak dopadne. Otec se pak hned pustil do organizování a bleskurychle zařídil všechno, aby jim pro svatební noc zajistil luxusní apartmá v klubu. Protože netušila, jaké má Omar plány ohledně zítřejšího návratu do Gasparu, v slzách se rozloučila s rodiči a slíbila jim, že bude často psát a že se za šest týdnů vrátí domů na Vánoce. 96 CARLA CASSIDYOVÁ

Když si balila pár kufříků, přišla za ní do domku matka. Posadila se na kraj postele a začala si s ní povídat o manželství a odpovědnosti manželky. „Nebudeš tady ani na Díkůvzdání," prohlásila Grace a v očích jí stály slzy. Cara si sedla na postel vedle matky. „Mami, buď ráda, že strávím Díkůvzdání v novém domově s manželem," odpověděla. „Buď ráda, že jsem našla muže, se kterým chci strávit zbytek života." „Já jsem moc ráda, Caro." Matka se natáhla, vzala Cařinu ruku do svých a pevně ji stiskla. „Jenom doufám, že tě k té svatbě nevedly nějaké nesprávné důvody." Cara se na matku zvědavě podívala. „Co tím myslíš?" Grace se na ni usmála s tak bezvýhradnou láskou, že Cara až cítila, jak ji ten cit zahřál. „Na konci loňského školního roku jsi s tím studentem utrpěla takové trauma. Doufám, že to neovlivnilo tvůj úsudek." „To ne," odpověděla Cara rychle, nechtěla na ty hrozné hodiny ani myslet. „Něčím takovým se nedá projít, aby to člověka nezměnilo," konstatovala Grace. „To já dobře vím, mami. Ale přesto mě to nepřinutilo skočit rovnýma nohama do manželství s Omarem," prohlásila Cara pevně.

„Pak doufám, že sis ho nevzala proto, abys utekla na jiné místo, mezi jiné lidi a aby ses dostala co nejdál od sestry." I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT 97 Cara začala okamžitě protestovat a Grace zvedla ruku, aby ji zarazila. „Já vím, ty sis vždycky myslela, že žiješ ve stínu Fiony," povzdychla si. „Ono je to ale jinak, Caro, jediný rozdíl mezi tebou a tvojí sestrou je ten, že z nějakého důvodu nemáš její sebedůvěru. Jsi úplně stejně bystrá, krásná a okouzlující jako ona, ale nikdy jsi o tom nebyla přesvědčena." Cara zahnala vzpomínky na rozhovor s matkou a vešla do ložnice apartmá. Při pohledu na velikou postel ji rozechvěly obavy. Dneska večer, už možná za pár chvil, se bude s Omarem milovat. Všechny nervy, co jich v těle měla, se jí při tom pomyšlení rozbrněly. Omar už tady brzo bude a ona mu řekla, že na něj bude čekat v horké lázni. Když si vytahovala z kufříku plavky, prsty se jí třásly. Kdyby byla trochu víc jako vlastní sestra, čekala by na něj v té vaně nahá, ale k tomu se prostě zatím nedokázala přimět. Najednou se ozvalo zaklepání na dveře. Cara leknutím málem vyskočila z kůže. To přece nemůže být už Omar! Volala mu přece teprve před chvílí, aby mu řekla, že je tady v klubu. Pospíchala ke dveřím, otevřela je - a zůstala ohromeně zírat na svoji sestru. „Fiono!" vykřikla a rychle vtáhla sestru dovnitř. „Co tady děláš?" Fiona si sundala veliké sluneční brýle. „Nemohla jsem tě přece nechat, abys zítra odletěla a ani se se mnou nerozloučila." Objala Caru a pevně ji 98 CARLA CASSIDYOVÁ I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

99

stiskla. „Vrátila jsem se domů o trochu dřív - a jak je vidět, právě včas. Máma a táta mi řekli, co se děje - že jsi tady a že zítra odlítáš do Gasparu." Caře vstoupily do očí radostné slzy. „Jsem moc ráda, že jsi tady. Nechtěla jsem odjet a nerozloučit se s tebou," prohlásila. „Pořád nemůžu uvěřit, že sis ho vzala, Caro!" Fiona sestru pustila, ustoupila o krůček a pátravě si ji prohlížela. „Říkala jsem ti, abys to nebrala vážně, aby sis prostě užívala, že jsi zasnoubená se šejkem. Ale to jsem fakt nečekala, že si ho nakonec vezmeš." „Ani já jsem to nečekala," připustila Cara. „Ale já ho miluju, Fiono, a vím jistě, že i on miluje mě." „Takže jak to přijal, když jsi mu vyklopila, že jsi ty dopisy psala místo mě?" chtěla vědět Fiona. Cara uhnula pohledem. „Bože můj, Caro, tys mu to neřekla?" zeptala se Fiona nevěřícně. „Pokoušela jsem se," prohlásila Cara důrazně. „Pokoušela jsem se několikrát, ale nikdy nebyla správná doba, nebo se něco stalo a já jsem ztratila kuráž." Fioně pobaveně zazářily oči. „Moje prohnaná sestřička. To bych do tebe nikdy neřekla." Pak jí světlo v očích pohaslo. „Bože, Caro, budeš mi tak hrozně chybět." Tentokrát to byla Cara, kdo se po sestře natáhl, a znovu se pevně objaly. „Ty mi taky budeš chybět," povzdechla si Cara. „Ale já ho moc miluju, Fiono, a chci s ním strávit celý život." „Ukaž mi ten prsten." Fiona popadla Caru za levou ruku a vyjekla nadšením, když uviděla nádherný smaragd. „No, možná jsem udělala velikou chybu, když jsem si s ním přestala psát," řekla žertem. „A teď myslím, že bych měla zmizet, než se tvůj manžílek objeví." Odstoupila od Cary. „Budeš mi často volat?"

„Víš přece, že budu," odpověděla Cara a srdce ji zabolelo, když si uvědomila, že cesta, kterou si vybrala, ji navždycky odvede daleko od milované rodiny a od všeho dosud důvěrně známého. Fiona otevřela dveře, pak se ale ještě ke Caře s úsměvem obrátila. „Jestli ho vážně miluješ a on miluje tebe, tak ti závidím, Caro. Vždycky jsem ti záviděla, ale tentokrát ještě víc než dřív." Naklonila se a políbila Caru na tvář. „Hodně štěstí," řekla ještě a než mohla Cara odpovědět, obrátila se a pospíchala halou pryč. Cara zavřela dveře a v očích ji zase pálily slzy. Sestra jí bude zoufale scházet. Věděla, že jí budou scházet i rodiče, její malý domek a bratři a jejich ženy. Věděla, že jí to bude scházet všechno, ale nastal čas hodit minulost za hlavu a přijmout budoucnost. Budoucnost s Omarem. Vrátila se do koupelny a znovu sebrala plavky. Převlékala se do cudného jednodílného koupacího úboru a přitom ji pronásledovala matčina slova. Nevzala si Omara z nesprávných důvodů? Nebyla to náhodou kombinace toho, že chtěla utéct Před Fioniným leskem, a k tomu jistá opožděná 100 CARLA CASSIDYOVÁ I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

101 reakce na to, jak ji držel na mušce pološílený student? A co tím Fiona myslela, když říkala, že jí vždycky záviděla? Proč by jí proboha Fiona měla něco závidět? Vypudila tu myšlenku hned z hlavy. Pak si vzpomněla, jak jí Fiona řekla, že je prohnaná. Není prohnaná. Neměla v plánu Omara podvést. Jenom se jí to nějak vymklo z rukou. Když skončil ten krátký svatební obřad, zatajila dech. Soudce předal Omarovi oddací list. K její nevýslovné úlevě podal Omar ten dokument hned Rašadovi a ani se na něj nepodíval.

Omar si možná myslí, že si vzal za ženu Elizabeth Fionu Carsonovou, ale ona se tam podepsala jako Elizabeth C. Carsonová, vzpomínala, když si spínala dlouhé vlasy nahoře v týle. Dívala se na svůj odraz v zrcadle. Vzala si Omara pod falešnou záminkou a upřímně řečeno, nevěděla, jestli to doopravdy nebylo z nesprávných důvodů. Věděla jenom, že s ním chce zůstat navždycky, a k tomu ji vedly jen ty nejlepší důvody. Vyšla z koupelny a přešla zpátky do pokoje. Šampaňské se chladilo a tác s čerstvým ovocem, sýrem a krekry čekal, až z něho budou uždibovat. Zauvažovala, že si nalije sklenku, aby trochu zmírnila to napětí, které v sobě cítila, ale pak si to rozmyslela a místo toho hned vklouzla do horké lázně. Voda jí okamžitě uvolnila napjaté svaly, objala ji jako konejšivá masáž. Zaklonila hlavu a zavřela oči. Myslela na Omara. Slzy, které jí vhrkly do očí po svatebním obřadu, si vyložil špatně. Myslel si, že je jí líto slavnostní svatby, o kterou přišla. Sliboval, že dohlédne na to, aby se dočkala své vysněné svatby hned, až se v Gasparu trochu usadí. To jen prohloubilo špatný pocit z podvodu, kterého se na něm dopustila. Jedna věc je ale jistá. Přísahala, že mu bude ženou, jakou si zaslouží. Nic na světě by nechtěla míň, než aby měl důvod si myslet, že se oženil s tou nesprávnou sestrou. Otevřela oči. Napětí v ní dostoupilo vrcholu, když zaslechla v zámku dveří šramotit klíč. Omar vešel dovnitř, zavřel za sebou dveře a zůstal stát. Tmavé oči se mu rozhořely vášní. „Na tebe je ale krásný pohled," prohlásil nízkým chraplavým hlasem. Ten hlas ji zaplavil se stejnou smyslností jako voda, kterou měla kolem sebe. „Co kdybys nám nalil šampaňské a šel za mnou?" Byla to ta nejtroufalejší věc, kterou kdy muži řekla, ale připomenula si, že to není jen tak

ledajaký muž. Je to její manžel, muž, se kterým chce strávit zbytek života. Položil na zem malou tašku s věcmi na noc, kterou si přinesl s sebou. „To je bezvadný nápad. Hned jsem u tebe, lásko." Sundal si sako a položil ho na opěradlo pohovky. S pohledem stále pevně upřeným na ni si pak začal pomalu rozepínat knoflíčky košile. Caře se zachvělo srdce potěšením, když se pod látkou objevila široká svalnatá hruď. Během posledního týdne si mnohokrát dopřávali vášnivé polibky, o samotě si spolu dlouze po102 CARLA CASSIDYOVÁ

vídali a vychutnávali jídlo, ale zatím ho ještě neviděla, aniž by byl bezvadně a vhodně oblečen. Košile spadla na podlahu. V ústech jí vyschlo, když odkopl boty a pak rozepnul kalhoty. Voda kolem nijako by byla náhle teplejší, když mu kalhoty po štíhlých bocích sklouzly na zem a zanechaly ho oděného jen do ponožek a černých hedvábných trenýrek. Byl nesmírně pěkný. Sehnul se, aby si mohl stáhnout ponožky, a ona se mezitím s potěšením kochala jeho fyzickým zjevem. Měl nejenom svalnatý hrudník, ale i dokonalé ploché břicho bez jediného kousku tuku. Boky měl štíhlé, ale nohy dobře stavěné. Omar by díky svému zjevu mohl pózovat pro plakáty a Cara stále nemohla pochopit, že je teď vážně její manžel. Nechtělo se jí ani věřit tomu, že za pár minut mu bude doopravdy patřit. I přesto, že ji oblévala horká voda, se zachvěla. Po několika dnech nebo týdnech manželství, když už budou mít za sebou řádku milování, teprve pak mu poví pravdu o tom, kdo vlastně je. V té době už mu to jistě nebude vadit. Bude si už moc dobře vědom toho, že právě ona je ta žena, kterou miluje.

„Tady je sýr a krekry a ovoce, jestli máš chuť," řekla a dívala se, jak do dvou broušených skleniček nalévá šampaňské. „Ještě jsem neobjednala večeři. Nevěděla jsem, na co bys měl chuť." „Můžeme se najíst později," řekl a blížil se k horké lázni. Podal jí jednu skleničku a pak sklouzl do vody a posadil se vedle ní. I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT 103 Ramenem se k ní tiskl, stejně tak bokem a stehnem a zatímco si dal první doušek šampaňského, objal ji rukou a přivinul ji k sobě ještě blíž. Napjala se, nevěděla, co může čekat, vzrušovalo ji, co má zákonitě přijít, ale zároveň se toho bála. Prsty jí laskal paži. Cara se zhluboka napila chlazeného šampaňského. „Uvolni se, drahoušku," řekl jí měkce. „Slibuju, že se tě zatím ještě nezmocním." Vzhlédla k němu a usmála se. „Musím připustit, že jsem dost nervózní." „Nemusíš být vůbec nervózní." Něžně se na ni díval. „Slibuju, že udělám, co budu moci, abych z dnešní noci udělal tu nejkrásnější, jakou jsi kdy zažila." Tím sladkým žárem, který mu sálal z očí, a slibem, který právě pronesl, se její napětí začalo pomalu vytrácet. Není důvod být nervózní, říkala si. Tento muž je její manžel a ona ho miluje. Milování s ním jenom dovrší ten svazek, který začal ve chvíli, kdy si vyměnili manželský slib. „Je to moc příjemné," řekl a usmál se na ni. „Perfektní způsob, jak se uvolnit po tak náročném dni. Zlobili se na nás tvoji rodiče moc?" „Nezlobili se, jenom byli úplně překvapení. Vysvětlila jsem jim, že se to všechno odehrálo moc rychle, že se musíš ráno vrátit do Gasparu a já chci jet s tebou jako tvoje žena. Taky jsem jim připomenula, jak jsi říkal, že můžu často jezdit domů na návštěvu." Přikývl. „Tak často, jak budeš chtít. Nikdy tě nebudu nijak oddělovat od tvojí rodiny." Napil se

104 CARLA CASSIDYOVÁ I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT 105 šampaňského a položil skleničku na vykachlíkovaný okraj vany. Ponořil se hlouběji do vody, nohou se o ni smyslně otřel, pak se natáhl a vzal jí z ruky skleničku. Caře jako by na okamžik přestalo tlouci srdce. Položil její skleničku vedle svojí a stáhl si ji do náruče. Voda ji nadnášela a Cara lehce vplula mezi jeho natažené nohy. Přitiskl ji k sobě ještě pevněji a ona ucítila fyzický důkaz jeho vzrušení. Srdce jí v hrudi zase začalo tlouci jako splašené. „Vypadáš moc pěkně s těmi vlasy takhle nahoru," řekl a jeho ústa byla jen kousek od jejích. Rukama jí přejížděl nahoru a dolů po zádech a skrz tenkou látku plavek v ní probouzel nesmírné napětí. „Připadám si, jako bych na tuhle noc, na tebe, čekal už hrozně moc dlouho." Caru napadlo, jestli má na mysli tu mladou ženu, se kterou flirtoval kdysi na plese, nebo ženu, jejíž dopisy jím tak pohnuly. Brzy už na tom ale nezáleželo, protože ve chvíli, kdy se jeho rty setkaly s jejími, všechno bylo zatlačeno do pozadí tím, jak chutnal, jeho zkušenými polibky a citlivýma rukama, které ji hladily po zádech. Jeho ústa jí přiváděla do extáze, jeho jazyk tančil s jejím v erotické hře. Pocity, jež jí přitom projížděly, byly nesmírně opojné. Horká voda, která je obklopovala a laskala, jeho mohutné vzrušení, které tak nepopiratelně cítila, zázraky, které dělaly jeho ústa s jejími - to všechno dohromady v ní vzbudilo touhu, kterou nikdy předtím nezažila. Když se jeho ústa odlepila od jejích, vydaly se horkou stopou po straně jejího krku dolů, lehce ochutnaly lalůček ucha, pak zamířily ke klíční kosti.

Cara mu sevřela ramena a s každým dotekem jeho rtů sténala potěšením. „Jsi tak krásná," šeptal jí zblízka do ucha. Chytil ji jednou rukou pod nohama a druhou kolem zad a jediným plynulým pohybem se s ní v náruči postavil. „Myslím, že je čas přesunout se už z té vody ven," navrhl. „Co myslíš?" Přikývla. Postavil ji na nohy na okraj vany a vzal jeden z huňatých bílých ručníků, které čekaly opodál. Začal ji osušovat, rázně třít ručníkem ramena. Když se s ním přesunul níž, třel ji už méně energicky, pomaleji, citlivěji, až jí připadalo, že není utírána, ale spíš laskána. Zdržel se u jejích ňader, upřeně se jí díval do očí a ručníkem ji dál jemně hladil. Nohy se jí podlamovaly, když jí utíral bříško, pak přejížděl ručníkem po jedné a po druhé noze. Když s tím byl hotov, odhodil ručník a chystal se ji zase zvednout do náruče. „Počkej, ne tak rychle," zašeptala a natáhla se pro nový ručník. Přesunula se za něj a začala mu jím třít široká svalnatá záda. Viděla, jak se mu ty svaly napjaly, cítila energii, která z něj vyzařovala, a těšilo ji, že to byl její dotyk, který ho tak vzrušil. Když mu přejela přes pevný zadek, napjal se ještě víc, dech se mu zrychlil stejně jako jí. Ještě nikdy se muže tak důvěrně nedotýkala. Zjistila, že je 106 CARLA CASSIDYOVÁ I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

107 to nesmírně příjemný zážitek. Netušila, že její dotek má takovou moc muže vzrušit, ale bylo jí jasné, že právě to se teď děje s Omarem. Přesunula se před něj a přejela mu ručníkem přes širokou hruď. Pak se k němu naklonila a přitiskla ústa na místo, pod nímž mu tlouklo srdce. Věděla, že bije stejně divoce jako to její.

Potěšené zasténal, vzal jí ručník z ruky a odhodil ho na zem. „Myslím, že bychom se měli převléci do něčeho suchého a najíst se." Řekl to téměř hrdelním hlasem a oči mu přitom planuly vášní, která jí téměř brala dech. Usmál se a dotkl se špičkou prstu jejích rtů. „Jestli to bude pokračovat takhle dál, budeme hotovi ještě dřív, než jsme pořádně začali. Nechci, aby naše první milování proběhlo rychle a divoce." Odtáhl prst od jejích rtů. „Co kdyby sis vzala na sebe něco suchého a já se mezitím taky převleču." Přikývla, stále ještě trochu opojená touhou, která v ní vřela. Obrátila se a zamířila do ložnice. Na kraji postele tam ležela její otevřená taška. Vytáhla z ní krajkové kalhotky a krabici, která ležela vedle tašky, a odešla do koupelny. V krabici bylo nádherné bílé negližé. Dorazilo pět minut poté, co se ubytovala - dárek od matky. Prsty se jí třásly, když se svlékala z mokrých plavek a oblékala si krajkami lemovanou hedvábnou noční košili a stejný župánek. Dívala se na sebe do zrcadla a najednou ji zarazilo, jak rychle se to všechno přihodilo. Zná Omara teprve necelý týden a už je za něj vdaná. Chystá se odletět do země, v níž nikdy nebyla, s mužem, kterého sotva zná, a zůstat tam s ním po zbytek života jako jeho manželka. A všechno je to založeno na lži. Omar se převlékl z trenýrek do hedvábného pyžama a odnesl tác s jídlem a šampaňské do ložnice. V pokoji bylo tma, zbytkům denního světla bránily v přístupu těžké závěsy. Rozsvítil lampičku u postele a po pokoji se rozlilo měkké zlatavé světlo. Nedokázal si vzpomenout, kdy naposledy ho nějaká žena tak uchvátila. Uvědomoval si, že velkou část Elizabethiny přitažlivosti tvoří okouzlující kombinace její nevinnosti a přirozené svůdnosti.

Odtáhl přehoz z postele a pokrývky a přitom si blahopřál k tomu, jakou ženu si vybral. Otec bude mít velikou radost. Elizabeth je krásná a inteligentní a bude mu oporou v jeho vladařských povinnostech. Má dobré rodinné zázemí a bude jistě okouzlující hostitelkou všem návštěvám, které do Gasparu zavítají. • Dospěl k rozhodnutí vzít si ji za ženu, aniž by byl veden žárem vášně, pouze na základě jediné vzpomínky na setkání s ní a dopisů, které si vyměnili. To, že po ní teď toužil, byla vlastně prémie navíc. Budou mít výborné manželství a ona se třeba ani nikdy nedozví, že to nemá nic společného s láskou. Omar se od nejmoudřejšího muže, kterého z nal, naučil, že láska muže oslabuje, že srdce panovníka patří pouze jeho zemi, nikoli ženě. Ten 108 CARLA CASSIDYOVÁ

muž byl Omarův otec a Omar si ho vážil víc než kohokoli jiného na světě. Všechny myšlenky na otce se ale rozplynuly, když se otevřely dveře koupelny a Elizabeth se v nich na chvíli zastavila. V bílé noční košili a župánku jí to slušelo, až to bralo dech. Vlasy měla ještě stále sepnuty nahoře, ze sponek se jen uvolnilo pár pramenů, které teď lemovaly její překrásnou tvář. „Pojď za mnou," řekl a plácl na postel vedle sebe. Poznal, jak je nervózní, vycítil to podle toho, jak napjatě přešla pokoj a jak se jí malinko třásl spodní ret, když se váhavě natáhla na postel vedle něho. Posadil se a nalil oběma novou sklenku šampaňského. Zvedl ji k přípitku. „Na nás dva," řekl. „Ať spolu zestárneme a vychováme naše děti tak, aby byly silné a dobré." Usmál se. „A ať naše vzájemná touha s každým uplynulým rokem jenom a jenom sílí."

Ťukl svou skleničkou o její a oba se napili chlazených bublin. „Vypadáš, jako by ses chystala na popravu," poznamenal. Zasmála se a přitáhla tím jeho pozornost ke znamínku krásy hned nad levým koutkem úst. „Nemůžu si pomoct, jsem nervózní. Jestli to nevíš, ještě nikdy jsem neměla žádnou svatební noc," pokrčila rameny Cara. „Já taky ne," odpověděl. Dívala se na něj zelenýma očima s dlouhými řasy. „A nikdy jsem se ještě nemilovala s žádným mužem." I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

109 „Já taky ne." Zasmála se a jím při tom melodickém zvuku projela sladká vřelá vlna. „Ty víš, co myslím," řekla rozvážněji. „To tys měl určitě spoustu milenek." „Měl jsem milenky," připustil. „Je mi osmatřicet let, Elizabeth. Pravda, nežil jsem zrovna jako mnich." Natáhl se a přejel prsty po jemné křivce jejího krku. „Ale to už je všechno minulost. Teď už je v mém životě jenom jedna žena - a to jsi ty." Tváře se jí zbarvily do půvabného růžového odstínu. „A v mém životě je jenom jeden muž, a to jsi ty," řekla. Omarovi se najednou už nechtělo dál čekat. Původně měl v úmyslu nejprve něco sníst, vypít trochu šampaňského a beze spěchu si povídat, dokud se Elizabeth úplně neuvolní. Ale teď už neměl chuť na ovoce ani na sýr. Měl chuť jedině na svou manželku. Díval se, jak upíjí šampaňské, jeho touha rostla, když pozoroval, jak si růžovým jazykem přejela po spodním rtu. Jedním rychlým douškem dopil svoji skleničku, vzal jí tu její z ruky a položil ji na noční stolek.

Obrátil se zase k Elizabeth a vzal ji do náruče. Nechala se ochotně obejmout, jako by se nemohla dočkat lekce v milování. Když ji políbil, její ústa se pod jeho rty dychtivě otevřela a on cítil, jak pozbývá sebekontrolu. Nadechl se její vůně, sladkého závanu jarních květin. Vnímal žár, který vyzařoval z každičkého póru jejího těla. Moc se mu chtělo ten žár prozkoumat. 110 CARLA CASSIDYOVÁ I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

111 Přejel jí rukama po zádech v hedvábí a stále ji přitom líbal, až byla téměř bez dechu a on také. Přesunul se rukama dopředu, kde byl župánek zapnutý na několik drobných knoflíčků. Prsty s nimi těžce zápolily, neobratné očekáváním. Konečně se mu podařilo župan rozepnout. Elizabeth se posadila, aby mu pomohla ten lehounký kus látky stáhnout. Bílá hedvábná noční košile pod župánkem ponechávala jen málo místa představivosti. Pásky na ramenou odhalovaly krémovou pleť a hluboký výstřih vystavoval lačnému pohledu bujné křivky ňader. „Jsi tak krásná," řekl a cítil, jak se celý rozpouští tou intenzivní touhou po ní. Odsunul jedno ramínko a přitiskl rty na hladkou saténovou pokožku. Kůži měla horkou, jako by ji zevnitř rozehříval nějaký plamen. Laskal jí rameno ústy a jazykem. Tiše zasténala potěšením. Pohnulo jím to až do hloubky duše. Přejel rukou jemně po boku, po žebrech a po bocích a pak zase nahoru. Ústa zase vyhledala její rty a dlaň sevřela ňadro. Přes tenké hedvábí cítil zřetelně se rýsující bradavku. Zhluboka se nadechla, když přes ni přejel palcem, škádlil ji a pohrával si s ní. Chtělo se mu hladit její hladkou kůži, až ztratí hlavu, chtěl ji líbat,

až jí v hlavě nezbude nic jiného než myšlenky na něj a tělo ji bude bolet touhou po naplnění. I když byl vyhladovělý touhou po své krásné mladé ženě, nechtěl nijak pospíchat. Přál si vy chutnat každičkou chvíli, každý pocit. Věděl, že by se dnešní .noc měla navždycky zapsat do jeho vzpomínek, hlavně ale do její paměti jako něco naprosto výjimečného. Do milování bude zasvěcena jen jednou jedenkrát a on chtěl, aby nikdy nelitovala, že si vybrala právě jeho, aby s ní tuto zkušenost sdílel. Zajel rukou pod hedvábí, vyhledal ňadro a lačně ho sevřel v dlani. Ústa se odlepila od jejích rtů a následovala ruku. Najednou mu začala překážka v podobě noční košile nesmírně vadit. Zvedl hlavu a podíval se na ni. S uspokojením pozoroval, že má oči přivřené a zamlžené touhou. „Chci tě mít nahou," zašeptal. Jednou rukou jí vyhrnul košili do půlky stehen. Zvedla boky a dovolila mu vytáhnout látku výš a odhalit miniaturní krajkové kalhotky. Stáhl jí košili přes hlavu a odhodil na zem, pak si sundal župan a zůstal před ní nahý, plně vzrušený. Vzal ji zase do náruče a přitiskl se k ní celým tělem. „Není nic lepšího, než cítit kůži na kůži," zašeptal. „Je to úžasné, kolik erotogenních míst se najde na lidském těle." Jeho rty šplhaly po štíhlé šíji a chvilku se zdržely na místečku za uchem. „Třeba zrovna tady..." Pak se přesunul rty dolů do prohloubeniny pod krkem. „A tady." Zachvěla se a chytila ho za ramena. Když se jeho ústa vydala k prsům a sevřela jednu bradavku, zaryla mu prsty do ramen. Myslel si, že bude svědomitý učitel a pomalu ji bude vzdělávat v rozmanitých způsobech vzrušo112 CARLA CASSIDYOVÁ

vání, ale když se k němu ochotně vypnula a důvěrně se přitiskla k jeho roztouženému tělu, cítil,

jak se přestává ovládat, jako by ho zaplavila mocná přílivová vlna, které není možno vzdorovat. SEDMÁ KAPITOLA Cara si ještě nikdy nepřipadala tak neuvěřitelně vláčná, jako by jí v žilách nekolovala krev, ale horký med. S každým Omarovým polibkem v ní rostla vášeň, která jí v hloubi těla způsobovala až bolest. Mazlil se s její kůží, líbal a laskal každičký její kousek. Tiskl se k ní horkým tělem, tak rozpáleným a pevným, a jak ji zkoumal, dělala ona totéž s ním, přejížděla rukama po jeho svalnatých širokých zádech, hladila ho po hrudi, laskala mu stehna. Vychutnávala si jeho odezvu, líbily se jí jeho hluboké hrdelní vzdechy a napětí, o kterém cítila, že se ho zmocňuje při jejím pouhém doteku. Nikdy předtím si ještě nepřipadala tak nádherně žensky, jako by byla stvořena jen proto, aby mohla přijímat a opětovat lásku muže. A Omar byl ten muž, který jí koloval žilami, ozýval se v jejím srdci, rozněcoval jí bouřlivý požár v celém těle. Stáhl jí kalhotky a ona byla na tu důvěrnost plně připravena, ztracena v návalu citu, který už vyžadoval něco víc, než co měla dosud. 114 CARLA CASSIDYOVÁ I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT 115 Jeho prsty ji lehce laskaly tam, kde se jí ještě nedotýkal žádný muž, a bolestné svírání v nitru se zintenzívnilo až k nevydržení. Lekalo ji to a zároveň to bylo více než příjemné. Začal se jí dotýkat důrazněji a ona cítila, jak stoupá k výšinám potěšení, které dosud nepoznala. K hrůzu nahánějícím, úžasným výšinám. Věděla, že by zemřela, kdyby se jí přestal dotýkat, ale bála se, že zemře, bude-li pokračovat. Najednou se rozechvěla, když se přes ni přelila vlna za vlnou nejintenzivnějšího potěšení, jaké kdy poznala, a zanechala ji ochablou a vyčerpanou.

Nedal jí možnost vzpamatovat se z těch nádherných pocitů, které se jí zmocnily. Přesunul se mezi její stehna a vstoupil do ní. Ponořil se do ní, ale zarazil se, jakmile ucítil, že ztuhla v očekávání bolesti. „Jsi v pořádku?" zeptal se hlasem hlubokým napětím, ale zároveň plným vřelého citu a znepokojení. Přikývla a dychtivě si ho přitáhla do sebe hlouběji. Chvilku to bylo nepříjemné, ale bolestný pocit rychle ustoupil rozkoši. Stále se ještě nehýbal, zabořený v ní. Cítila, jak mu srdce tluče v divokém rytmu, stejně jako to její. Tmavé oči se do ní vpíjely, tiše vyjadřovaly svou bezmeznou touhu. Cítila, jak se v těch krásných očích utápí, jak ji spaluje oheň, který v nich běsní. Celé tělo se jí chvělo, třáslo se sladkým vzrušením. Byla to ona, kdo se pohnul jako první, vypnula se k němu pánví, pak se instinktivně stáhla zpátky. Přivřel oči a ze rtů mu splynul povzdech. Pak se začal hýbat, zabořil se do ní a zároveň se zmocnil jejích úst. Připadala si, jako by jí srdce mělo vybuchnout v hrudi, tak naprosto přemožena byla tím dosud nepoznaným fyzickým a citovým vjemem. Pohybovali se spolu rychleji a rychleji a v ní se znovu vzedmulo divoké všeobjímající napětí. Věděla, že ho dokáže uvolnit pouze on. Potěšené a zároveň naléhavě vykřikla. Zrychlil už tak horečné tempo spojení, zoufale přitom lapal po dechu stejně jako ona. Vykřikla jeho jméno. Připadala si, jako by se měla rozpadnout na kusy. Přimkla se k němu, když ztuhl a svaly na krku se mu napjaly. Volal její jméno znovu a znovu, hlubokým a chraplavým hlasem, a o chvíli později se uvolnil a svalil se vedle ní. Několik minut se v pokoji ozývalo jen jejich společné lapání po dechu. Když Caře konečně při-

padalo, že se zase začíná ovládat, natáhla se po pokrývce, aby se přikryla, ale Omar ji zarazil. „Neschovávej se ještě," řekl. Opřel se na lokti a usmál se na ni. „K radosti z milování patří i to, že se můžu dívat, jak jsi krásná." Pomalu po ní bloudil očima, nejprve se zastavil na jejích ňadrech, pak pomalu putoval dolů. Cítila na sobě ten pohled, byl tak horký, tak intimní, jako by ji hladil rukama. „Jsi tak krásná," zašeptal. Znovu se jí upřeně zadíval do očí. Tentokrát hořely starostlivostí. Jemně jí odsunul zpocený pramínek vlasů z tváře. „Neublížil jsem ti?" 116 CARLA CASSIDYOVÁ I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT 117 „Vůbec ne."- Cítila, jak jí planou tváře. „Naopak to bylo příjemné." Jedno tmavé obočí vyletělo vzhůru a v očích mu zazářilo škádlivé světýlko. „Jenom příjemné? Ne úžasné? Ne neuvěřitelné? Ne ohromné?" Předstíral, že se na ni mračí. „To se teda budu muset příště víc snažit." Zasmála se, ale tep se jí zrychlil při pomyšlení, že bude nějaké příště. Omar ji vzal do náruče. Poddala se příjemnému pocitu dvou nahých těl, přitisknutých pevně k sobě. „Víš, měl jsem v plánu postupovat pomalu, chtěl jsem tě důkladně zasvětit do potěšení z milování, ale ty jsi mi to překazila," řekl s úsměvem. Přejel jí rukou po stehnu a jí připadalo, že v ní tím prostým dotekem roznítil elektrické výboje. „Jsi vášnivější, vnímavější a ještě víc vzrušující, než jsem si dokázal představit." Sklonil se a dotkl se jejích rtů měkkým, sladkým polibkem, při kterém ji zahřálo u srdce. „Nemáš hlad? Ani jsme se nedostali k večeři." „Ne." Přitulila se k němu blíž a zhluboka se nadechla. Zbožňovala jeho vůni, čistou mužskou vůni se stopami kořeněného parfému.

Jak se o ni pomalu pokoušel spánek, poslední uvědomělá myšlenka byla ta, že se na ni Omar jistě nebude zlobit, až zjistí pravdu o její totožnosti. Nedokáže se na ni zlobit - po tom, co spolu právě zažili. Až přijde čas, jistě jí dokáže ten podvod odpustit. Luke Callaghan si klestil cestu hustou spletí popínavých rostlin a proklínal jméno El Jefe. El Jefe byla teroristická skupina, která Lukea přivedla do této bohem zapomenuté džungle. Zastavil se, aby si hřbetem ruky otřel pot z očí. Všude kolem se činili další muži, razili si cestu pletencem jako lidská ruka silných větví, které jim bránily v postupu vpřed. Byl to ďábelský úkol v tom příšerném vedru, které z nich vysávalo veškerou energii. Luke ani jeho druhové neměli daleko k vyčerpání. Přesto se neúnavně drali dál a dál kupředu, poštípaní hmyzem, mučení všudypřítomnou vlhkostí, ale stále pevně odhodlaní splnit své poslání v boji za svobodu. Ozvalo se zarachocení kulometu a Luke a jeho muži se okamžitě vrhli na mokrou bažinatou zem. Sakra. Podle zpráv výzvědné služby měli být povstalci ještě několik mil před nimi. Mezi stromy se rozprskla další dávka střel. Jeden z Lukeových mužů zasténal a chytil se za stehno. Kalhoty a ruka se mu rychle barvily krví. „Pane, ta střelba zřejmě přichází odtamtud." Jeden z mužů ukázal na malý pahorek, vypínající se po jejich pravé straně. „Myslím, že je můžeme zlikvidovat, jestli je pár našich mužů obklíčí a dostane se za ně." „Vem si tři muže a jdi na to," řekl Luke a připlazil se ke zraněnému muži. „Stevensi, jsi v pořádku?" Voják přikývl, i když měl mladý obličej bílý jako stěna a na čele mu vystoupil pot. Luke mu odsunul ruku ze stehna a zkušeným pohledem pro118 CARLA CASSIDYOVÁ

I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT 119 zkoumal jeho zranění. „Vypadá to, že to nezasáhlo tepnu, ale musíme tě rychle dostat odtud a dozadu ke zdravotníkům." V té chvíli se ozvala další střelba. Zasáhla kůru stromu a zabubnovala do země nedaleko nich. Luke se podíval znovu na Stevense. „Teď ale nikam nemůžeme." Stevens přikývl. Věděl dobře, že jsou nepřátelskou palbou přišpendleni na místě. Luke přejel pohledem kolem sebe, aby se ujistil, že nebyl zraněn ani zabit nikdo z dalších mužů. Během této mise už viděl smrti až moc. Čas se pomalu vlekl. Najednou vzduch proťala exploze. Přicházela ze směru, odkud se původně ozývala střelba. Luke se v duchu modlil, aby ten výbuch znamenal úspěšný zásah jeho mužů a likvidaci teroristické bandy. Jisté to ale nebylo. Měl z celé téhle mise špatný pocit. Nic nešlo hladce a on se bál, že se všechno ještě mnohem zhorší. Vydechl úlevou, když došla zpráva, že mohou bezpečně pokračovat dál. Zdravotníci vyrazili, aby se postarali o raněného, a Luke se odlepil od země. Napadlo ho, jestli se už jejich štěstí tímto nevyčerpalo. Špatné tušení ho neopouštělo. Naopak zesílilo. Ze zbraně, kterou svíral Donny Albright, vyšly výstřely a Cara cítila, jak jí kulky pronikají do těla. Vykřikla hrůzou a bolestí, pokoušela se utíkat, snažila se uniknout útočníkovi. „Pssst, to byl jenom sen." Do hrozné vidiny se zamíchal hluboký mužský hlas, začal ji konejšit a zároveň se kolem ní ovinuly silné paže. „Jsi v bezpečí, drahoušku. Jsi tady, v bezpečí se mnou." Cara se probrala natolik, aby si stačila uvědomit, že to byla jen noční můra. Omar si ji přitáhl blíž ke svému příjemně rozpálenému tělu a šeptal jí konejšivá slůvka. Uvolnila se a ponořila se zpátky do spánku, tentokrát klidného a beze snů.

Když se zase probudila, byla v pokoji stále ještě tma, ale v posteli už ležela sama. Slyšela, jak v koupelně teče voda, a uvědomila si, že musí být brzo ráno a Omar je zřejmě ve sprše. Její manžel Omar. Její milenec Omar. Malátně se protáhla a položila ruku na polštář, na kterém ještě zůstával důlek po jeho hlavě. A jaký to je milenec! Projel jí moc příjemný pocit, když pomyslela na jejich milování. Už dřív tušila, že milování může být nádherné a zvláštní, ale zdaleka nebyla připravena na ten naprostý zázrak. Omar byl tak něžný a přitom tak dovedný. Udělal z její premiéry ve světě fyzického potěšení opravdu kouzelný zážitek. A když si vzpomněla, jak něžně ji utěšoval po té noční můře, srdce jí začalo přetékat láskou k muži, za kterého se včera provdala. Posadila se a podívala se na hodiny na nočním stolku. Bylo nedlouho po šesté. Vyklouzla z postele, sebrala ze země župan a oblékla si ho, pak se v ydala k oknu a roztáhla závěsy. Ranní slunce právě vyhlíželo přes horizont, zářivý úsvit nastupoval v jasných rudých a oranžo120 CARLA CASSIDYOVÁ

I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

121 vých odstínech. Srdce se jí při pohledu na tu krásu sevřelo. Připadalo jí, jako by to svítání bylo připraveno jen pro ni jako příslib společné budoucnosti s Omarem. Zrovna se chystala obrátit se od okna, když ji zezadu popadly silné mužské ruce. „Dobré ráno," zašeptal jí jeho hluboký hlas do ucha. Zaklonila se a přitiskla se k němu, líbilo se jí cítit to pevné a překvapivě známé tělo. Jeho čerstvá čistá vůně po koupeli jí naplnila všechny smysly. „Dobré ráno," odpověděla. „Zrovna jsem tady obdivovala to nádherné svítání."

„To jsem rád, že se ti líbí. Objednal jsem ho zvlášť pro tebe," řekl. „Páni, ty jsi ale milý a pozorný manžel," řekla a obrátila se k němu. Usmál se a přejel jí rukama po zádech. „Musím říct, že já se mnohem raději kochám pohledem na tebe než na nějaké svítání." „Vzala jsem si nejenom výborného milence, ale i okouzlujícího mluvku." Zasmál se a lehce se ukazováčkem dotkl špičky jejího nosu. „Co kdyby sis taky dala sprchu a já zatím objednám kávu. Řekl jsem Rašadovi, že se s ním setkáme na letišti kolem sedmé hodiny." „Tak to bych se vážně měla jít osprchovat a obléknout," řekla. Omar zvedl sluchátko, aby objednal kávu, a Cara si vzala z tašky šaty a šla do koupelny. Téměř se jí nechtělo se sprchovat, na kůži jí pořád ulpívala jeho vůně. Ale připomenula si, že to, co s ním zažila v noci, je jen začátek. Bude ještě mnoho, mnoho nocí, kdy se s ní Omar bude milovat. O chvilku později už stála pod horkým proudem vody a myslela na to, co ji dnes čeká. Začínalo v ní růst rozčilení, když si uvědomila, že za chvíli odcestuje přes půl zeměkoule do Gasparu. Její nová země. Její nový domov. Omar jí tu malou zemi popisoval barvitě a živě a ona byla už teď do nové domoviny napůl zamilovaná. Překvapením zalapala po dechu, když se najednou otevřela skleněná přepážka sprchy a dovnitř vklouzl nádherně nahý Omar. „Napadlo mě, že jsem v noci nedokončil tvoje vzdělávání v oblasti erotogenních zón," řekl a sebral jí z ruky mýdlo. „A co ta káva?" zeptala se a srdce se jí rozbušilo, když jí přejel mýdlem po ramenou. „Tu si můžeme dát v letadle," řekl se žhavým a hladovým pohledem, který v ní probudil touhu.

„Ale nebude na nás muset Rašad čekat?" zasténala potěšené, když jí začal mydlit prsa a pak sjel jednou rukou po bříšku dolů. „Rašadovi nebude vadit, když počká. A důvod našeho zdržení by jistě schválil," zašeptal a jeho rty, putující po straně jejího krku, byly žhavé jako oheň. Zatáhl ji pod horkou vodu, jeho ruce a rty dělaly kouzla a Cara okamžitě zapomněla na kávu, Rašada i letadlo, které na ně čekalo. Omarovo soukromé letadlo disponovalo veškerým komfortem špičkového hotelu a on byl plný Pýchy, když vedl svoji novomanželku na palubu. 122 CARLA CASSIDYOVÁ

Představil ji pilotovi a posádce a pak ji odvedl do předního oddělení, které sloužilo jako kancelář. Na překrásném stole z týkového dřeva se nacházela veškerá nejmodernější technologie, kterou by Omar mohl potřebovat, aby mohl ze vzduchu řídit svoji zemi. Byl tu také malý konferenční stolek s několika křesílky, potaženými jemnou bezovou kůží. Omar vedl svoji manželku do dalšího oddílu, který byl zařízen jako obývací pokoj a vybaven v oficiálních barvách Gasparu, bílé, tmavě purpurové a zlaté. „Omare, to je krása," prohlásila, když se posadila na bílou pohovku a přejela rukou po hromadě purpurových polštářů se zlatým lemováním. „Nerad trávím moc času ve vzduchu, ale když už musím, mám rád pohodlí," řekl a sedl si vedle ní. „Tady za těmi dveřmi je kompletně zařízená koupelna." Ukázal na dveře. „A tam je kuchyně a šéfkuchař, který se postará o naše potěšení z jídla." „Velice působivé," řekla. „Já ti řeknu, co připadá velice působivé mně," odpověděl. „Ty." Krev se mu začala vařit, když si vzpomenul na jejich milování ani ne před hodi-

nou. „Musíme si navyknout sprchovat se spolu tak často, jak jenom to půjde." Usmála se a okouzlujícím způsobem se začervenala. „Musím říct, že ještě nikdy jsem neměla tak důkladně vydrhnutá záda," odpověděla. Vzal její ruku do své a přitáhl si ji ke rtům. „A já jsem ještě nikdy nikomu záda nedrhl tak rád." Pustil jí ruku a zvážněl. „Musím se ti teď omluvit, I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT 123 do Gasparu se letí dlouho a já mám bohužel během letu na vyřizování nějaké záležitosti." „Nestarej se o mě," řekla rychle. „Tady mi nic chybět nebude." „Je tady výběr čtení, nebo si klidně pusť nějaký film," řekl. „Budu v kanceláři hned vedle, kdybys něco potřebovala." „Nic potřebovat nebudu, vážně," ujistila ho. O pár minut později, když se spustily tryskové motory a letadlo se chystalo ke startu, usadil se do křesla za stolem a znovu ho napadlo, jak dobře udělal, že si vybral za ženu právě Elizabeth. Byl jí vděčný, že chápala nároky, kladené na jeho čas. Vypadalo to, že není žena, která by žárlila na nekonečné hodiny, po které bude potřebovat pracovat na řízení svojí země. Připadalo mu zvláštní, že když je s ní, nějak se jí vždycky podaří přimět ho zapomenout, že je šejk. Jedná s ním jako s mužem, dívá se na něj jako na muže. To je osvěžující rozdíl oproti tomu, jak se s ním nakládalo po celý dosavadní život. Těšil se, až ji přiveze do Gasparu a podělí se s ní o krásu a zázrak své země. Měla v sobě cosi dětského, nevinnost, která mu připadala moc roztomilá. Když jí bude ukazovat kouzla Gasparu, možná přitom jejíma očima objeví svou zemi nanovo. Do kanceláře vstoupil Rašad, drobné rysy mu oživoval úsměv. „Bude dobře být zase doma," řekl a posadil se do jednoho z křesel u konferenčního stolku. „Ano," souhlasil upřímně Omar. „Rád jezdím


do Států, ale teď už se zase moc rád vracím domů, zpátky k záležitostem Gasparu." Následující dvě hodiny se věnoval právě tomu záležitostem své země. Oznámil svým klíčovým poradcům přibližnou dobu svého návratu. Seznámil se s nejnovějšími informacemi z vyjednávání o prodeji ropy, o dalších obchodních smlouvách a o domácích záležitostech, které si vyžadovaly jeho pozornost. Do oddílu k Elizabeth se vrátil, až když byl čas na oběd. Našel ji, jak si listuje nějakým časopisem. Když vešel, rozzářily se jí oči radostí. „Myslel jsem si, že bys už třeba mohla mít hlad," řekl a posadil se vedle ní do křesla. „Neměla jsem, dokud jsem neucítila, jak to z kuchyně nádherně voní." Omar se zasmál. „Šéfkuchař mi právě vzkázal, že je oběd hotový." Ukázal na stůl na druhé straně místnosti. „Poobědváte se mnou, moje paní?" Roztomile se usmála. „Bude mi potěšením." Přesunuli se ke stolu a během několika minut dostali naservírováno lahodné jídlo, kuřecí cordon bleu a čerstvou dušenou zeleninu. „Až přistaneme, bude v Gasparu po půlnoci. Řekl jsem svým lidem, že v noci už nebudeme nic potřebovat. Zítra ráno posnídáme s mým otcem v jeho komnatách." Pozoroval, jak se jí v očích objevil stín nervozity, a usmál se. „A můj táta zjistí, že jsi okouzlující, krásná a perfektní, stejně jako jsem to zjistil já." Zasmála se. „Myslím, že jsem si vzala pěkného I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

125 lichotníka," řekla a zelené oči jí zářily laškovnými světýlky, které mu připadaly tak nakažlivé. „Mám v plánu ti lichotit každý den tvého života," řekl vřele.

Pohled jí na chvilku zvážněl, soustředěně se na něj dívala. „To doufám," řekla s takovým přesvědčením, až ho to překvapilo. Napadlo ho, že o tom možná pochybuje. „Elizabeth, já vím, že jsi opustila všechno, co jsi znala a měla ráda, aby ses mohla stát mou ženou. Slibuju ti, že tě budu každý den svého života přesvědčovat, že nemusíš litovat toho, co sis vybrala," řekl. K jeho překvapení se jí oči zalily slzami. „A já doufám, Omare, že nikdy, nikdy nebudeš litovat, že sis vzal právě mě," odpověděla. „Nedokážu si ani představit, že by se to mohlo někdy stát," řekl s citem, natáhl se přes stůl a vzal její ruku něžně do svých. Dojala ho její zjevná sentimentalita. Tu by vážně nečekal od ženy, za jakou ji dřív pokládal. „A teď si promluvme o povinnostech, které budeš mít coby moje manželka," řekl. Chtěl nějak zahnat ty slzy, které jí stály v očích. Vysvětlil jí, že hlavní povinností manželky panovníka bude vystupovat na veřejnosti důstojně a s grácií a v mnoha případech být hostitelkou a manželovou pomocnicí. „Ale tvojí prvořadou Prioritou je samozřejmě dělat mě šťastným," řekl s úsměvem. Zvedla obočí. „To zní trošku šovinistický." Zasmál se. „Bylo by to šovinistické, kdybych zá126 CARLA CASSIDYOVÁ

roven já nepovažoval za svoji prioritu obšťastňovat zase tebe," odpověděl zlehka. Usmála se a oči jí už zase zářily. „Jsem já to ale šťastná ženská." „Doufám, že něco podobného budeš moci říkat i ode dneška za rok." Znovu se podívala tak vážně, až se to vzhledem k tématu rozhovoru zdálo být nepatřičné. „A já doufám, že se mnou budeš šťastný i ode dneška za rok."

Po obědě, když se Omar znovu usadil v pracovně za stůl, přemýšlel o Elizabethině nezvyklé vážnosti. Znovu ho překvapilo, jak emocionální dokážou ženy být. Mnohem víc než muži se strachují o lásku a věčnost a podobné nesmysly. Nebyli ještě manželé ani čtyřiadvacet hodin a už to vypadalo, že se Elizabeth strachuje o budoucnost jejich vztahu. Samozřejmě, že jejich svazek bude fungovat. Rozhodl se přece, že se s Elizabeth ožení, po důkladné rozvaze. Jejich manželství bude fungovat, protože slovo neúspěch do Omarova slovníku prostě nepatří. Zbytek letu proběhl bez zvláštních událostí. Omar dělil čas spravedlivě mezi dvě oddělení letadla, chvíli pracoval, pak navštívil svou ženu. Společně povečeřeli a pak se Omar vrátil do kanceláře, aby dokončil práci, kterou mohl vykonat za letu. Bylo krátce po půlnoci místního času, když leI ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT 127 tadlo přistálo na letišti na palácových pozemcích. Čekal tam na ně oficiální vůz a chvilku poté, co dosedli na zem, je už odvážel do paláce. Zřetelně slyšel, jak Elizabeth zalapala po dechu, když se jí poprvé naskytl výhled na jeho domov. Pocítil obrovskou pýchu. Říci, že palác v Gasparu je velmi impozantní, by bylo podcenění. I když oficiálně tvořil palácový komplex více než tucet budov, nejpůsobivější byla hlavní stavba. Tyčila se do výše, postavená z růžového mramoru a žuly, korunovaná obrovskou kupolí, která jako by se snažila dosáhnout až na měsíc. Kolem této hlavní kupole bylo roztroušeno několik menších, celá stavba tak působila dojmem Tádž Mahalu. I když to byl na první pohled úchvatný palác, Omar ho bral prostě jako domov. Srdce se mu plnilo sladkým pocitem, když se vracel na místo, kde

se narodil, na místo, kde se jednou narodí i jeho děti. Když se blížili k paláci, viděl v Elizabethině tváři posvátnou úctu. „Páni, Omare, to je krása," prohlásila a natáhla se po jeho ruce. Stiskl ji. „Vítej do svého nového domova." OSMÁ KAPITOLA Cara spatřila svůj nový domov a poprvé od chvíle, kdy řekla Omarovi „ano", ji zarazila váha toho, že je teď šejkovou manželkou. Polekala se, když palác zahlédla, a posvátné úcty se nezbavila, ani když spolu s Omarem vcházela do mohutných dveří, vedoucích do haly. Byla velká zhruba jako celý Cařin domek v Texasu. Strop byl pokrytý mozaikou dekorativních keramických kachlíků a vykládaný opálem, jadeitem a ametysty. Mramorové stěny pokrývala státní vlajka Gasparu a hedvábné tapisérie v královských barvách. Zem pod jejich nohama kryly luxusní orientální koberce. „Ráno tě tady všude provedu," řekl Omar, když ji vedl k velkému schodišti. „Dneska večer prostě půjdeme hned do mých pokojů." Přikývla, ještě stále příliš ohromena na to, aby mohla odpovědět. Palác byl prostorný, plný chodeb a koridorů, vedoucích všemi směry. „Budu za sebou muset drobit chleba, abych našla cestu zpátky," zašeptala. I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT 129 Omar se zasmál a stiskl jí ruku, zatímco spolu stoupali po schodech. „Nebude ti to trvat dlouho, brzo se naučíš, kudy chodit. Jenom si pamatuj, že až vyjdeš nahoru na avní schodiště, musíš do našich soukromých amnat zahnout doprava. V levém křídle žije otec." Vystoupali nahoru a prošli další chodbou, pak se přiblížili k velkým dvojitým dveřím s uniformovaným sloužícím po každé straně.

„Dobrý večer, pane," pozdravil jeden z nich. „A vítejte doma." „Děkuji ti, Abbo. Je prima být zase mezi svými," odpověděl mu přátelsky Omar. „A tady ti představuji svoji manželku Elizabeth." Oba sloužící se Caře uklonili, pak Abba otevřel dveře. Cara se lekla, když ji Omar náhle popadl a zvedl si ji do náruče. „Na Západě mají spoustu pěkných tradic, a jedna z nich je přenášet novomanželku přes práh," řekl a vešel s ní do svých soukromých pokojů. Než se stačila rozhlédnout, jak to kolem vypadá, něžně ji políbil na rty. „Jsem moc šťastný, že jsi tady se mnou, má paní." „Já jsem taky šťastná," odpověděla a vzdychla, když ji postavil na zem a zavřel za nimi dveře. „Je to tady všechno tak krásné," poznamenala. Stáli ve velkém obývacím pokoji, z něhož vyzařovalo teplo a pohodlí. Naproti sobě tam stály dvě béžové pohovky, na obou se vršily hromady barevných polštářů. Celou jednu stěnu tvořil patrně nejmodernější systém domácího kina s obrovskou 130 CARLA CASSIDYOVÁ

I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

131

obrazovkou a stereo systémem. Ta důmyslná aparatura působila dojmem, že dokáže úplně všechno, snad až na úklid domácnosti. „Tohle je místo, kde můžu odložit svoje povinnosti a starosti vůdce země a užívat si klidu jako obyčejný člověk," řekl. Ukázala na domácí kino. „Tohle teda nevypadá, že si s tím užiješ moc klidu," poškádlila ho. „Musím se přiznat, že jsem fanda dobrých filmů." Temné oči mu jasně zářily a probouzely v ní sladký žár. „Ale myslím, že budu mít teď po večerech lepší zábavu." V jeho slovech, v jeho planoucích očích se skrýval příslib. Caře přejelo po páteři mrazení z očekávání.

Vedl ji z obývacího pokoje dál do slavnostní jídelny, vybraně vyzdobené a velké tak, aby se v ní mohlo usadit dvanáct až patnáct lidí. Za ní byl ještě malý jídelní koutek s výhledem, nad nímž se tajil dech. Směřoval do zahrad, za nimiž jiskřilo modravé moře. Za pár minut té krátké prohlídky se jí až točila hlava. Kromě knihovny, pracovny a proskleného slunečného pokoje tu bylo ještě šest krásně zařízených pokojů pro hosty se samostatnými koupelnami. Vedl ji z pokoje do pokoje a vysvětloval jí záležitosti tykající se denního chodu paláce, služebných, sekretářek, kuchařů a dalších zaměstnanců, se kterými se seznámí hned ráno. Nic, co až dosud viděla, ji však nepřipravilo na ohromující nádheru a velkolepost hlavní ložnice. Vypadala jako vystřižená z Pohádek tisíce a jedné noci. Tak velikou postel, jaká v ní stála, ještě v životě neviděla. Byla pokryta luxusním přehozem tmavě purpurové barvy. Ze stropu spadalo kolem postele v kaskádách lesknoucí se hedvábí v purpurové, rudé a tyrkysové barvě. Dosahovalo až na zem a vytvářelo tak na lůžku vzdušné romantické soukromí. Po místnosti byly rozmístěny veliké polštáře, které poskytovaly perfektní útočiště, kam se člověk mohl uchýlit s knihou, nebo se jen tak stočit a zdřímnout si. Okna od stropu až po zem a francouzské okno na jedné straně nabízely výhled na moře, před kterým se táhly soukromé zahrady, jak řekl Omar. Koupelna byla stejně impozantní. Hostila zapuštěnou vanu, dost velkou na to, aby se v ní dalo plavat, sprchu a saunu. Na dlaždicích kolem vany stály ozdobné sklenice s koupelovou solí a vonnými oleji. Domov. Toto je tedy její nový domov. Cařin rozum se marně snažil strávit velikost všeho, co tady viděla. Vyrostla sice v bohaté rodině

a byla zvyklá na jistý luxus, ale rozhodně ne na neomezenou hojnost, která ji tady na každém kroku obklopovala. „Jsem úplně unesená," obrátila se k němu. „Je to ještě krásnější, než jsi mi líčil." „Už se nemůžu dočkat, až ti ještě předvedu svoji zemi a představím lid," odpověděl a vzal ji něžně do náruče. „Doufám, že ho budeš milovat stejně, jako si on jistě oblíbí tebe." Rozechvěle se usmála. 132 CARLA CASSIDYOVÁ

„Nedokážu si vzpomenout, kdy jsem byla v životě naposled takhle šťastná." Sklonil se a dotkl se v sladkém něžném polibku jejích rtů. „A já si přeju, abys tady byla vždycky jenom šťastná. Řekni, nemáš hlad? Seženu někoho, aby nám připravil něco malého k snědku." Zavrtěla hlavou. „Ne. To, co nám tvůj kuchař připravil na večeři v letadle, bylo vynikající, a já jsem ještě pořád docela plná." „Tak navrhuju jít spát. Snídani budeme mít připravenou ráno v sedm. Dovolil jsem si koupit ti negližé. Věděl jsem, že dneska dorazíme pozdě a možná se nám už nebude chtít vybalovat. V koupelně ve skříni vlevo najdeš nějaké věci pro sebe." Omar je muž neustálých překvapení, pomyslela si Cara, když se šla podívat do koupelny a do určené skříňky. Našla tam viset překrásnou hedvábnou červenou noční košili. Nebyla to však pozornost, s jakou jí přichystal negližé, co ji dojalo nejvíc. Vedle toho úboru na poličce stála váza a v ní jediná nádherná rudá růže. Byl k ní připevněn lísteček a na něm stálo: Jak příšerný by byl svět bez květin! Byl by jako srdce bez duše. Ta slova dobře znala. Sama mu je napsala v jednom ze svých dopisů, když se mu svěřovala se svou velkou láskou ke květinám.

Fakt, že si zapamatoval její slova a věnoval jí je zpět s tou nádhernou růží, jí vehnal slzy do očí I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

133 a naplnil srdce až po okraj neustále narůstající láskou k muži, za nějž se provdala. Převlékla se do noční košile. Elegantní hedvábí jí příjemně laskalo kůži. I když se s ní Omar naposledy miloval ráno ve sprše, zatoužila teď náhle po jeho doteku, jako by od té doby, kdy spolu naposledy sdíleli intimní chvíle, uplynuly celé měsíce a roky. S rudou růží v ruce vstoupila zpátky do ložnice. Tlumeným světlem tu zářily svíčky, tiše hrála hudba a ve vzduchu se vznášela vůně kadidla. Za jemnými závoji, které obklopovaly postel, spatřila svého manžela. Srdce se jí rozběhlo jako zběsilé, když uviděla jeho nahé snědé tělo, roztažené na sněhobílých prostěradlech. „Jsi úžasný," řekla, roztáhla závoje kolem lůžka a vklouzla k němu. Přidržela mu růži u nosu, aby se mohl nadechnout její svůdné vůně. „Jak to, že sis pamatoval, co jsem ti napsala?" Usmál se. „Pamatuju si toho spoustu, cos mi napsala." Prohrábl jí rukou vlasy, laskal jejich pramínky, jako by to bylo nejjemnější hedvábí. „Tys vždycky psala tak nádherné věci." „Často jsem používala krásné citáty, abych dokázala vyjádřit, co mám na srdci," pokrčila rameny skromně. „Spousta lidí v minulosti dokázala výmluvně popsat krásu, sny a lásku." Najednou si uvědomila, že s ní ještě nikdy nemluvil o lásce, ani jedinkrát. Nezmínil se o ní ve dnech, které spolu strávili v Texasu, ani tehdy, kdy ji požádal o ruku, ani po obřadu, který z nich udělal muže a ženu. 134 CARLA CASSIDYOVÁ

Samozřejmě, ona mu taky neřekla, že ho miluje. Její láska k němu byla ještě příliš nová na to, aby

o ní dokázala mluvit, neustále se prohlubující cit ji neustále vyváděl z míry. Hluboko uvnitř ale dobře věděla, jaký je skutečný důvod, proč mu ještě nevyznala lásku. Nepřipadalo jí správné říkat Omarovi, že ho miluje, dokud se mu nepřizná, kdo je ve skutečnosti. Měla bys mu říct pravdu hned teď, zašeptal jí jakýsi hlásek, ale v tu chvíli jeho rty vyhledaly její ústa s takovou vášní, s takovou touhou, že to okamžitě překonalo veškerou potřebu se mu přiznat. Když o něco později pomalu upadala do spánku uprostřed exotických vůní a zvuků svého nového domova, říkala si, že řekne Omarovi pravdu druhý den. Všechno se rázem vyřeší. Nejenže jí odpustí, ale vezme ji do náruče a řekne jí, že nezáleží na tom, jak se ve skutečnosti jmenuje, že miluje ji a jenom ji. Ráno vešlo do jejího podvědomí spolu s ptáky, prozpěvujícími své sladké písničky, a s lehkým vánkem, který laskal její nahé tělo a pohrával si v tenkých závěsech obklopujících lůžko. Otevřela oči a uviděla Omara. Byl už oblečený a stál u francouzského okna, které vedlo do jejich soukromých zahrad. Využila příležitosti moci chvíli nerušeně studovat pohledem muže, kterého si vzala. Kochala se jeho širokými rameny pod bílým sakem, štíhlými boky a svalnatýma nohama v bílých kalhotách. Tmavé vlasy se mu leskly v paprscích slunečního I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

135 světla, které pronikaly ze zahrady na místo, kde stál. Vzpomněla si, jak mu uplynulou noc, kdy se milovali, ty vlasy laskala, svírala ramena a tiskla se k němu. Znovu ji překvapil zpěv desítek ptáků, jejichž sbor roztodivných písní naplňoval ranní ovzduší radostnou náladou. „To je ale krásné probuzení," řekla. Omar se obrátil ode dveří a přešel k posteli. Odtáhl jeden ze závěsů a usmál se na ni. „Ano," sou-

hlasil. „Není nic lepšího než se probudit a mít v posteli překrásnou nahou ženu." Potlačila nutkání přetáhnout si přes sebe pokrývky. Když viděla potěšení v jeho očích, pocítila dřív nepoznanou sebedůvěru. „Ale jdi, já jsem přece mluvila o tom ptačím zpěvu," odpověděla. „Aha, ti ptáci. Tady v zahradě je voliéra, kterou nechal postavit můj otec, když byl ještě šejk. On je velký milovník ptactva." „Tak to se nemůžu dočkat, až se s ním seznámím," usmála se Cara. „Dočkáš se za půl hodiny," odpověděl Omar. „Půl hodiny!" vykřikla Cara a vyskočila z postele. „Proč jsi mi neřekl, že už je tak pozdě?" prohlásila a upalovala do koupelny. S překvapením zjistila, že šaty, které si s sebou přivezla z Texasu, visí úhledně ve skříni. Spodní prádlo leželo na poličce a toaletní potřeby spočívaly na desce vedle jednoho ze dvou umyvadel. Dala si rychlou sprchu a oblékla se do lehkých bezových šatů s dlouhými rukávy. Když se mírně hcila, s překvapením si uvědomila, že je ze setkání s Omarovým otcem pořádně nervózní. 136 CARLA CASSIDYOVÁ

Z Omarových dopisů a rozhovorů s ním věděla, že její muž otce nesmírně miluje a uznává. Proto jí velice záleželo na tom, aby ji šejk Abdul přijal do rodiny. Když se konečně vynořila z koupelny, zazářily Omarovi při pohledu na ni oči. Hned věděla, že výběr konzervativnějších šatů byl na místě. „Teda, Elizabeth, ty vypadáš překrásně. Získáš si tátovo srdce stejně rychle jako to moje," řekl vroucně a usmál se na ni. Jeho slova ji trochu uklidnila. Ještě vděčnější mu byla, když vzal její ruku do své, zatímco vycházeli ze soukromých pokojů. „Rašad bydlí tady v paláci?" zeptala se. Kráčeli dlouhou chodbou, která vedla do protějšího kříd-

la, sídla Omarova otce. Neviděla toho kouzelného malého mužíka od chvíle, kdy přistáli na letišti. „Rašad má luxusní byt v jedné z budov paláce. Myslím si ale, že ho potkáme u snídaně. Je jako člen vládnoucí rodiny a obvykle se účastní všech setkání." Stráže stály i po obou stran dveří, které vedly do pokojů šejka Abdula AI Abdara. Muži se Omarovi i Caře uctivě uklonili a pak jim otevřeli dveře a ustoupili, aby mohli vejít. S Rašadem se setkali hned za dveřmi. Tvář mu zdobil obvyklý široký úsměv, když se s nimi zdravil. „Dobré ráno novomanželům," prohlásil vřele. „Oběma vám to dneska moc sluší." „Děkujeme, Rašade," odpověděla Cara a jako vždycky v jeho přítomnosti zjistila, že se usmívá. I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

137 „Rodina vás očekává v jídelně," řekl Omarovi. Cara se zvědavě podívala na Omara. Jeho rodina"} To slovo napovídalo, že tam bude více lidí než jen otec. Netušila, že Omar má ještě další příbuzné. Najednou si uvědomila, že o osobním životě šejka Abdula ví jen velmi málo. Věděla, že jeho manželka zemřela během porodu. Možná, že má Omar nějaké strýce a tety, kteří posnídají s nimi. Pokoje šejka Abdula byly zařízeny podobně jako Omarovy, byly jen o něco menší a méně impozantní. Když procházeli obývacím pokojem, stiskl jí Omar konejšivě ruku, jako by vytušil, že už má nervy napjaté jako provazy. Vyslala k němu vděčný úsměv. Vešli do jídelny, rozlehlé, i když ne tak veliké, jako byla ta v Omarově křídle. U stolu tam seděl muž a tři ženy a když vstoupili, všichni se zvedli. I kdyby šejk Abdul stál v řadě mezi stovkou jiných mužů, Cara by v něm lehce poznala Omarova otce. Měli stejnou stavbu těla - byli vysocí se širokými rameny a svalnatými pažemi.

Omar zdědil od otce nejen postavu, ale i ostře řezané rysy tváře a nápadnou pohlednost. „Synku." Šejk Abdul Omara láskyplně objal, pak se obrátil k Caře. V očích měl vřelý výraz. „A moje nová dcera. Vítej u nás," prohlásil a sevřel v náruči i ji. „Pojď a posaď se." Pustil Caru a ukázal ke stolu. „Dáme se do jídla, už mám hrozný hlad." Omar se zasmál. „Některé věci se nezmění nikdy. Tati, ty máš vždycky hrozný hlad." Vzal Caru za loket a zavedl ji ke třem ženám, které stály za stolem a netrpělivě si je oba prohlížely. 138 CARLA CASSIDYOVÁ „Elizabeth, rád bych ti představil Hayfu, Jaharu a Maliku, otcovy manželky." Kdyby Omar býval měl ještě nějaké pochybnosti o tom, jestli si vybral manželku správně, musely se během snídaně rozplynout. S uspokojením a hrdostí přihlížel, jak Elizabeth otce okamžitě okouzlila svou inteligencí, půvabem a vřelostí. Rozhovor byl příjemný a rozmanitý stejně jako podávané jídlo. Věděl také, že si Elizabeth získala i Jaharu a Malíku, mladší z otcových manželek. Seděly bok po boku a rozšířenýma očima hleděly na Elizabeth, jako by byla nějaký úžasný exotický tvor. Ale často se na ni usmívaly, což slibovalo přátelství. S Hayfou to bylo něco jiného. Starší žena seděla po otcově pravé ruce a podezíravě si Omarovu nevěstu měřila. Jako jediná z žen měla tvář napolo zahalenou závojem a pokrytou hlavu. Právě Hayfa Omara vychovala. Byla nesmírně mateřská, velice milující, zvláštní směsice ženy, bojovníka a dívky. I když měla v oblibě mnoho věcí pocházejících ze Spojených států, včetně filmů s Tomem Cruisem a hudby Elvise Presleyho, vždycky usilovala o to, aby se Omar jednou oženil s nějakou dívkou z Gasparu. Omar zachytil její pohled a zamrkal na ni, pak se usmál, když k němu vyslala kousavý pohled. Elizabeth se bude muset zřejmě ještě moc snažit,

aby si získala Hayfinu lásku a uznání, ale nepochyboval, že to jeho manželka nakonec dokáže. „Myslím, že by to chtělo slavnost, abychom naI ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

139 ši nevěstu oficiálně uvítali do rodiny," řekl šejk Abdul, když seděli nad kávou. Mladší ženy hned ožily. „S tancem!" chytila se jeho slov Malika a oči jí zazářily vzrušením. „Můžeme to uspořádat v pátek večer ve velkém plesovém sále." „Pátek večer je moc brzy," krotila její nadšení uvážlivější Hayfa. „Bude trvat nejmíň týden, než se dá něco pořádného dohromady." „Ach, ano, Omare, prosím, řekni ano," podívala se Jahara toužebně na Omara. Vyhledal pohledem Elizabeth a usmál se na ni. „Myslím, že to není špatný nápad. Naplánujeme tedy něco od soboty za týden. Pojmeme to jako oslavu na počest mojí manželky." „Prosím, to není nutné -" začala Elizabeth protestovat, ale Omar zvedl ruku, aby ji zarazil. „Už jsem se rozhodl, a tak se taky stane," řekl rezolutně. „Kromě toho jsem ještě se svojí ženou nikdy netančil a moc se na to těším." Usmál se na Jaharu a Maliku a zamrkal na ně. „A jsem si jistý, že velevážené ženy mého otce se moc rády postarají o to, aby moje manželka měla pro tu slavnostní příležitost odpovídající šaty." „Já nechci nikomu přidělávat starosti," zaprotestovala zase Elizabeth. „Starosti?" rozesmál se šejk Abdul. „Moje ženy žijí nakupováním. Věř mi, pro ně nebude žádná starost vzít tě do svých oblíbených obchodů." „Co takhle podniknout to hned zítra?" zeptala se hned Malika. „Můžeme se naobědvat někde venku a věnovat tomu celý den." 140 CARLA CASSIDYOVÁ I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

141

Elizabeth se podívala na Omara a bylo na ní vidět, že je trochu zaražená. Usmál se na své nevlastní matky. „Ještě vám dneska dáme vědět, jestli ten zítřek platí. A teď, i když se nám tu s vámi pěkně sedí, bych rád vzal Elizabeth na prohlídku paláce a okolí. Včera jsme přijeli moc pozdě na to, aby vůbec něco viděla." Rozloučili se s rodinou a odešli z jídelny. „Můj otec byl z tebe celý unesený," řekl Omar, sotva vyšli z jeho komnat. „Zdá se, že je to úžasný muž," odpověděla. „Je to jeden z nejlepších lidí na celém světě. Laskavý a přitom moudrý. Nebyl to jenom výborný vládce Gasparu, ale i úžasný táta." Kůži na čele jí zkrabatila drobná vráska, když ji vedl dolů po velkém schodišti. „Myslím, že mě tvoje nevlastní matka nenávidí." Omar se zasmál a vzal ji za ruku. „O Hayfě se nedá říct, že by někoho nenáviděla. Jenom ráda pouští hrůzu. Je nejstarší z tátových manželek a byla první, se kterou se oženil. Právě ona mě vychovala a možná je trochu úzkostlivá, co se mě týče." Když sešli se schodů, zavedl ji Omar do velkého recepčního sálu. „Tomuhle říkáme trůnní sál," vysvětlil jí. Na druhém konci místnosti stál skutečně trůn, obklopený vlajkami. Většinu zbylého prostoru zabíraly židle, obrácené k prostoru s trůnem. „Tady se setkávám s lidmi, abych s nimi probral problémy a záležitosti, které se jich týkají." „Kdy si tvůj otec vzal Maliku a Jaharu?" zeptala se, když odešli z trůnního sálu. „Táta si vzal všechny tři ženy v jednom roce po smrti mojí mámy a po mém narození." Omar si uvědomil, že se Cara pořád snaží pochopit místní zvyk mnohoženství. „Jednou mi řekl, že si Hayfu vzal, protože potřeboval mámu pro syna. Byla to mámina kamarádka a on věděl, že má mateřské sklony a bude mě mít ráda jako svého vlastního."

Vešli do rozlehlého plesového sálu s propracovanými křišťálovými lustry a stěnami pokrytými krásně vyšívaným hedvábím. „Tady bude v sobotu večer ta oslava," vysvětlil jí a pak se vrátil k původnímu tématu. „Táta si vzal Maliku pár měsíců po Hayfě. Přitahovala ho její bystrost a vtip a pronikavá inteligence. Věděl, že je to žena, se kterou může mluvit o čemkoli." „A co Jahara?" „Jahara se stala jeho třetí ženou měsíc po Malice. Vzal si ji, protože ho vždycky dokázala rozesmát. Je plná života a elánu a má nádherný smysl pro humor." Podle jejího výrazu poznal, že ji ta slova nějak rozrušila, a tak si ji stáhl do náruče. „Já mám ale mnohem větší štěstí než otec. Já jsem našel jedinou ženu, která má všechny tyto vlastnosti najednou." „Ale co láska? Jak může tvůj táta milovat tři ženy?" zeptala se a zvědavě si ho měřila zelenýma očima. Uvolnil sevření, v němž ji držel. „Elizabeth, pojetí lásky u šejka je jiné než u obyčejného člověka." „Tomu nerozumím. Co to znamená?" zeptala se. „Znamená to, že bys měla být dobrou svědomí142 CARLA CASSIDYOVÁ

tou manželkou, abych nikdy necítil potřebu oženit se s nějakou další ženou," poškádlil ji. „Vaše Veličenstvo?" Ve dveřích sálu se náhle jako duch zjevil Rašad. „Nerad vás ruším, ale na drátě je Mohammad Dubar a říká, že má nejnovější informace o ropných jednáních." Omar se obrátil k Elizabeth s omluvným úsměvem. „Bohužel, musím si to jít vzít. Rašade, nevadilo by ti, kdybys za mě provedl Elizabeth po palácových zahradách?" Rašad se na ni usmál. „Samozřejmě, pane, bude mi velkým potěšením."

„Dobře." Omar ji políbil na čelo. „Přidám se k tobě hned potom." Omar se vzdaloval od Rašada a Elizabeth a byl trochu vděčný za to vyrušení. Doufal, že už nebudou následovat žádné další hovory o lásce. Bedlivě na dálku sledoval chování Elizabeth, než se rozhodl požádat ji o ruku. Věděl, že má pověst mírného snoba. Když zjistil, že je dosud panna, pořádně ho to zaskočilo a překvapilo. Byl ale přesvědčený, že jeho žena jednou pochopí, že si ji vzal z mnoha důvodů, láska však mezi ně nepatří. DEVÁTÁ KAPITOLA Cara byla trochu v šoku od chvíle, kdy ji Omar představil otcovým třem manželkám. Celou dobu, kdy snila o životě v Gasparu, přes všechny dopisy, které jí Omar napsal, by jí ani ve snu nenapadlo, že je v této zemi ještě běžná polygamie. Bála se, že se na ni bude zlobit, až mu řekne pravdu o své totožnosti, ale teď měla ještě další starost. Jestli Omara nějak rozčilí nebo rozzlobí, může prostě jít a vzít si nějakou jinou ženu. Neměla nakonec máma pravdu? Neskočila rovnýma nohama do tohoto vztahu, do této země, aniž by věděla, do čeho jde, aniž by pomyslela na všechny ty změny, které se odehrají v jejím životě? Nevzala si nakonec Omara opravdu z nesprávných důvodů? Srdce jí na tu otázku odpovědělo samo. Rozhodně ne. Ona Omara miluje, upřímně a z celého srdce. Každou chvíli každého dne, který s ním strávila, se její láska jen a jen prohlubovala. Ale právě proto, že ho tolik milovala, si nedokázala představit, že by se o něj dělila s jinou ženou. Už jen to pomyšlení jí bylo cizí. 144 CARLA CASSIDYOVÁ

„Vy máte nějaké starosti," pronikl do jejích myšlenek Rašadův hlas. Drobný mužík ji vedl jedněmi dveřmi za druhými. Rozhlédl se, jako by se chtěl ubezpečit, jestli není někdo nablízku, pak se na ni usmál. „Nenechte

se tou Hayfinou zamlklostí a mrzutostí vylekat. Štěká jako pes, ale nekouše." Cara si nemohla pomoci, musela se tomu popisu staré ženy zasmát. „No, musím se vážně přiznat, že mě trochu deprimuje." „Ráda vzbuzuje takový pocit." Rašad otevřel další dveře a společně vyšli do jasného dopoledního slunce. „Ale srdce má dobré." Vzduch byl obtížen vůní tisíců květin a Caře se až zatajil dech při pohledu na tu krásu, která se před ní objevila. Kam dohlédla, bylo plno rostlin a stromů, táhly se koberce květin a keřů. „Šejk Abdul vybudoval ty zahrady jako svatební dar pro svou ženu, Omarovu matku," řekl Rašad, když se vydali po cestičce středem zahrady. Obklopovaly je ty nejbujnější, nejbarevněji kvetoucí rostliny, jaké kdy viděla. „Znal jste ji?" zeptala se. Rašad přikývl. „Ano, pracoval jsem pro šejka Abdula, když se s ní seznámil." „Povídejte mi o ní," poprosila. Uvítala tu změnu tématu. Aspoň ji přiměje zapomenout na tu depresivní skutečnost, že se její muž může kdykoli rozhodnout vzít si nějakou další ženu. „Jmenovala se Antonia." „Antonia? Takže nepocházela z Gasparu?" zamrkala Cara překvapením. I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT 145 „Ne. Šejk Abdul se s ní seznámil při cestě do Řecka. Byla to dcera velvyslance a jedna z nejkrásnějších žen, jaké jsem kdy v životě viděl. Měla nádherné tmavé vlasy a černé oči, velice citlivé a vřelé. Šejk Abdul se do ní zbláznil ve chvíli, kdy ji uviděl, a zdálo se, že s ní to bylo zrovna tak." „A tak se vzali," konstatovala Cara a na okamžik se zastavila, aby si přivoněla k jasně purpurové květině, kterou neznala. „Ano, svatba panovníka se slavila tři dny po celém Gasparu. Lidé naší země milují romantické příběhy a zvlášť pak vítají jakýkoli důvod k oslavám."

Rašad se vydal ke kamenné lavičce, která stála před půvabnou fontánou. „Nechtěla byste si tady na pár minut sednout?" navrhl jí. Přikývla. Sedli si vedle sebe a spokojeně si vychutnávali pár chvil ticha, přerušovaného jen melodickým zurčením vody ve fontáně. „Tohle bylo jedno z jejích oblíbených míst," přerušil nakonec Rašad mlčení. „Chodila sem skoro každý den, seděla a užívala si klid zahrady. Říkala, že kdykoli sem přijde, cítí se celá obklopená láskou šejka Abdula." „To je pěkné. Jak dlouho byli s šejkem svoji, než zemřela?" zajímalo Caru. „Strávili spolu dva roky. Byly to nádherné roky jak pro šejka, tak pro celou zemi." „A zemřela při porodu?" Rašad se smutným výrazem ve tváři přikývl. „Nikomu neřekla, že má slabé srdce a že ji doktoři před těhotenstvím varovali. Umínila si dát šej146 CARLA CASSIDYOVÁ

kovi Abdulovi syna, po kterém toužil, a taky se jí to nakonec podařilo, ale za tu nejvyšší cenu." Znovu se ponořili do mlčení a Cara se přistihla, že uvažuje o ženě, která byla Omarovou mámou. O ženě, která synovi obětovala život. Miloval ji šejk Abdul celým srdcem, celou duší, nebo byla jeho láska nějak omezena tím, že byl panovník? Myslela na to, co jí řekl Omar - u šejků je to s láskou jinak než u ostatních lidí. Co tím vlastně myslel? A co z toho vyplývá pro ni? „Vy jste ji měl rád," poznamenala Cara, celá zneklidněná svými myšlenkami. „Moc," odpověděl Rašad. „Myslím, že ji měli rádi všichni. Byla nejenom laskavá, ale vnesla navíc do paláce život a smích a jisté kouzlo, které pak zemřelo s ní." „A co šejk AbduiZ'1

„Na dva týdny se stáhl do soukromí a nikdy už o ní nepromluvil. Za měsíc se oženil s Hayfou, která se starala o Omara od té doby, co se narodil. A zbytek toho příběhu už znáte." „A co vy, Rašade? Byl jste někdy zamilovaný?" zeptala se. Zajímal ji jeho život mimo pozici osobního Omarova asistenta. „Jednou... to už je dávno." Tmavé oči mu jaksi zjihly a ústa se prohnula v mírném úsměvu. „Byl jsem velice mladý a ona byla moc roztomilá. Nakonec si vzala nějakého bohatého obchodníka ze Spojených států a teď si spokojeně žije v Kalifornii." Cara mu položila ruku na paži. „To je mi moc líto," řekla upřímně. I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

147 „Ano, ale už je to dávno a kromě toho se teď trochu dvořím jedné ženě, která pracuje v paláci jako služka." K jejímu překvapení mu trochu potemněly tváře. „Ale postupuje to dost pomalu. Každé ráno pijeme společně kávu, ale obvykle u toho bývají i jiní." „Pozval jste ji už na schůzku?" zeptala se Cara. Zavrtěl hlavou. „Nevím jistě, co by mi na takovou žádost řekla." „Líná huba, holé neštěstí," odpověděla. „Jak se ta žena jmenuje?" „Jane." Usmál se na ni, když viděl, jak ji to překvapilo. „Ona taky pochází ze Spojených států. Před mnoha lety si vzala muže z Gasparu a přestěhovala se sem. Její muž před deseti lety zahynul při automobilové nehodě, ale ona už zůstala tady, nevrátila se do Montany, kde se narodila." Odkašlal si. „Ale o mně už to stačilo. Můžeme jít zase dál? Je tady ještě spousta dalších zahrad, které stojí za vidění." Přikývla, oba se zvedli a vydali se na další procházku. Po cestě jí ukazoval různé druhy rostlin. Každý záhon květin, který míjeli, byl pečlivě na-

vržen a ošetřován tak, aby mohl projevit svou zářivost a barvy. Ale i přes krásu, která ji obklopovala, přes Rašadův zajímavý výklad o zahradách a různých květinách, si Cara nedokázala pomoci a pořád si lámala hlavu nad tím, že Omarův otec má tři ženy. Přijde snad doba, kdy se jí Omar nabaží a najde si nové rozptýlení, novou manželku? Co když dojde k tomu, že až konečně sebere odvahu a řekne 148 CARLA CASSIDYOVÁ

mu o sobě pravdu, se Omar rozzlobí a najde si novou ženu? I když ho milovala čím dál víc, nemyslela si, že by se dokázala smířit s tím, že je jen jednou z několika jeho žen. Chtěla a potřebovala od něj lásku, jakou cítí normální člověk, lásku, která je oddaností mezi dvěma lidmi, slib věrnosti a respektu. „Nechci se nijak vnucovat, ale vypadáte, že vás pořád něco trápí. Nemohl bych vám nějak pomoci?" zeptal se Rašad a pronikavě si ji měřil, jak tak bok po boku dále kráčeli zahradami. „Pořád se snažím strávit tu vaši zásadu, že má muž tři manželky najednou," řekla po pravdě. „Omar se v žádném dopise ani při řeči nezmínil o tom, že má jeho otec několik žen." „Takže pro vás Hayfa, Jahara a Malika musely být velkým překvapením," poznamenal jaksi pobaveně. „To jste uhodl," řekla suše. „Teď musím pořád uvažovat nad tím, jestli a kdy se Omar rozhodne, že bude otce následovat a vezme si další ženu." „To není pravděpodobné," řekl Rašad s úsměvem. „Proč ne?" měřila si ho zvědavě Cara. „Zaprvé a hlavně z očividných důvodů," zářily Rašadovi vesele tmavé oči. „Nikdy by už nedokázal najít další tak krásnou, tak okouzlující a tak perfektní ženu, jako jste vy." Cara se zasmála. „Vy ale dokážete namluvit nesmyslů, Rašade."

1 on se zasmál. „No dobře, tak vám povím ještě jeden důvod, proč si asi další ženu už nevezme. Zhruba před dvaceti lety se změnily právní normy I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

149 a polygamie je nadále v Gasparu postavena mimo zákon." Caru až překvapilo, jaká úleva se jí zmocnila. Tu úlevu doprovázelo jisté rozčilení z toho, proč se jí o tom Omar nezmínil sám. Až ho uvidí, předvede mu, jak dobrá a svědoitá žena umí být. Omar byl zrovna na cestě do palácových zahrad za svou ženou, když v jedné z chodeb narazil na Hayfu. „Matko," pozdravil uctivě a naklonil se k ní, aby ji políbil na čelo. Tvář už neměla zakrytou a když ji pustil, potěšené se usmála. „Synku, je moc dobře mít tě zase tady doma, kam patříš. Moc mi scházíš, když jsi někde pryč a já tě nevídám." „Já ti scházím jedině proto, že nemáš na koho křičet, když jsem pryč," poškádlil ji. „To není pravda. Dost se přece nakřičím na Maliku a Jaharu. Často zapomínají, kolik je jim let, a chovají se jako rozverná děvčata." Omar se zasmál, nabídl jí rámě a spolu kráčeli chodbou. „Tak mi řekni, matko, co si myslíš o mojí nevěstě?" nakousl téma, které mu leželo na srdci. Hayfa chvilku zaváhala, než odpověděla, jako by si potřebovala utřídit myšlenky. „Je moc krásná. Není těžké pochopit, proč tě nadchla." Pronesla to jaksi tiše, až mohl vycítit její lehký nesouhlas. „Nevychovala jsi mě, abych byl tak povrchní, že 150 CARLA CASSIDYOVÁ

bych si vzal ženu jen kvůli tomu, jak vypadá," popíchl ji. „Ona má dobré srdce, Hayfo. Kdybys jí jen dala šanci, zjistíš, že je bystrá, zábavná a odvážná."

„Ano, já dobře vím o té její odvážné povaze. Ve společenských rubrikách se občas píše o těch jejích energických kouscích." Proti tomu Omar bohužel neměl žádný argument. Byla doba, kdy se sám musel vyrovnat s charakteristikou Elizabeth Fiony, podávanou v bulvárních časopisech, a naproti tomu s naprosto odlišnou Elizabeth Fionou, kterou poznal z dopisů a ze společně stráveného času. „Dalo by se říct, že já jsem právě tak odvážný," odpověděl konečně. „Myslím, že o mně několikrát psali v úplně stejných společenských rubrikách." „U muže je to jiné," odpověděla upjatě. Zasmál se a krátce ji stiskl. „A ty jsi někdy pěkně staromódní bručoun." Pustil ji a zvážněl. „Buď na ni hodná, Hayfo. Opustila svoji rodinu, zemi a všechno, co znala, aby se stala mojí ženou. Tvoje přátelství a sympatie by jí to tady mohly všechno ulehčit." Natáhla se a položila mu ruku na tvář. Oči měla vřelé láskou. „Omare, já nechci nic jiného než tě vidět šťastného a jestli tě ona udělá šťastným, tak to budu ochotně respektovat." „Ona mě dělá šťastným." Hayfa přikývla. „Pak k ní budu laskavá." Omar ji znovu políbil, rozloučil se s ní a vydal se hledat svoji ženu. Našel ji s Rašadem v zahradách. Uviděl je dřív, než oni uviděli jeho. Omar se zastavil, aby se poI ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT 151 kochal pohledem na ženu, která bude od nynějška po jeho boku na konci každého dne, na ženu, která snad bude nosit jeho děti a zestárne spolu s ním. Zrovna se smála něčemu, co Rašad řekl. Omar na chvíli zalitoval, že s sebou nemá fotoaparát, aby navždycky zachytil to čiré nadšení, které prozařovalo její krásné rysy.

Tmavé hnědé vlasy se jí leskly ve slunečním jasu, jiskřily červenými záblesky a on si dokázal představit, jak jí teď asi září zelené oči. Touha ho zasáhla jako blesk z čistého nebe. Nebyla to jen touha vzít si ji do postele, strhat z ní šaty a ponořit se do ní. Byla to i touha vidět ji častěji rozesmátou, nezavdat jí nikdy příčinu k pláči. Pak to chvilkové omámení pominulo a najednou se mu zachtělo přidat se k jejich rozhovoru, dostat se k ní blíž, aby viděl, jak se jí třpytí oči. Pospíchal k nim. Když se přiblížil, Elizabeth se mu k jeho nesmírnému překvapení hluboce poklonila. „Vaše Veličenstvo," zašeptala se skloněnou hlavou. „Jak laskavé, že se k nám chcete připojit." Krátce k němu vzhlédla, jen natolik, že si stačil všimnout jejího škádlivého, koketního pohledu. „Mohla bych snad něco udělat, abych vás potěšila? Poníženě očekávám vaše nejjasnější rozkazy." Omar vyslal nechápavý pohled k Rašadovi, který stejně nechápavě pokrčil rameny. „Elizabeth, co to prosím tě provádíš?" Znovu uviděl, jak jí zajiskřilo ve smaragdových očích, pak sklopila pohled zase k zemi. „Snažím se 152 CARLA CASSIDYOVÁ I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

153 být dobrá a svědomitá manželka, abyste necítil potřebu vzít si po mně ještě nějakou další ženu." Rašad bleskurychle zaznamenal, že už ho nepotřebují, krátce pokývl Omarovi na pozdrav a rychle zmizel někam pryč. Omar se vrátil pobaveným pohledem k manželce. „No, to mi dává nesmírné možnosti. Třeba bychom se mohli vrátit do našich komnat a tam mi můžeš předvést, jak dobrá a svědomitá manželka dokážeš být." Zvedla ruku a lehce ho plácla po hrudi. Oči jí zasvítily pobouřením. „Jsi hrozný chlap. Vůbec

jsi mi neřekl, že tady v Gasparu už polygamie není povolena." Chystala se ho znovu plácnout, ale chytil ji za zápěstí a se smíchem si ji přitáhl k sobě. „Myslel jsem si, že to už víš." „Nevěděla jsem to, dokud mi to teď před chvílí Rašad neřekl. To od tebe bylo hnusné, nechat mě, abych se třeba jenom chvilku strachovala, že se o tebe budu muset dělit s nějakou jinou ženskou." „A to by ti tolik vadilo?" zeptal se jí. Oči jí temně zasvítily. „Nechci se o tebe dělit," řekla velice důrazně a ovinula mu ruce kolem krku. „To je dobře, protože ani já se dělit nechci," odpověděl, unesen jejím dravým tónem a sladkým tlakem jejího těla na svém. Uvolnila paže a odstoupila od něj. „Dobře, takže teď, když jsme si to konečně vyjasnili, mi třeba můžeš ukázat zbytek zahrad." „Bude mi potěšením." Zavěsil se do ní a pomalu kráčeli dál nádhernými zahradami. „Přemýšle la jsi o svých plánech na zítřek? Rozhodla ses, že půjdeš nakupovat s tátovými manželkami?" „Nechtěla jsem si nic naplánovat, dokud si s tebou nepromluvím. Ještě jsme si pořádně nepromluvili o tom, jaký bude náš denní rozvrh, jaké budou moje povinnosti a odpovědnost coby tvojí ženy, kromě toho, že budu hostitelkou v paláci. A jistě tu musí pro mě být ještě něco na práci," zaprotestovala. „Nechci být jenom ozdoba po tvém boku, Omare." „Můžeš třeba spolu s kuchařem plánovat jídelníček našich večeří a dohlížet na služebnictvo v domácnosti," navrhl jí v dobré víře. Překvapilo ho, když viděl, jak se zamračila. „O něčem takovém nemluvím," odpověděla. „To sice dělat můžu, ale chci být užitečná trochu víc. Ráda bych se zapojila do nějaké charitativní práce. Třeba v nějakém existujícím programu nebo vytvoříme nový, podle toho, co by lidé Gasparu potřebovali."

Neustále ho překvapovala. Jak mohl vůbec uvažovat o možnosti, že by mohla být povrchní nebo frivolní? Zesílil sevření na její paži a pocítil potěšení, když si uvědomil, že je vážně odhodlaná být součástí jeho života, částí Gasparu. „Jestli máš zájem o charitativní práci, pak si musíš promluvit s Hayfou. Ona už řadu let koordinuje několik charitativních akcí. A když mluvíme o Hayfě, jestli budeš chtít jít zítra nakupovat, mně se to hodí. Bohužel budu mít celý den zabraný schůzemi." „Pak teda půjdu nakupovat," odpověděla. Znovu se zamračila. „Omare -" 154 CARLA CASSIDYOVÁ

„Šejku Omare," zavolal v té chvíli z dálky Rašad a přerušil tak, co se Elizabeth chystala právě říct. Omar se podíval se smutným výrazem na Elizabeth. „Doufal jsem, že ti to tady budu moci dneska všechno ukázat, ale protože je to dnes první den, kdy jsem zase zpátky v zemi, mám samozřejmě na vyřizování spoustu věcí. Omlouvám se ti," povzdechl si. „Neomlouvej se," odpověděla a usmála se tím roztomilým úsměvem, který v něm vždycky zažehl oheň. „Já vím, do čeho jsem šla, když jsem si tě brala, Omare. Já počítám s tím, že budou veliké požadavky na tvůj čas a pozornost, a jsem s tím smířená." „Mám s tebou veliké štěstí, drahá," řekl a políbil ji na spánek. „Choď si prosím zatím po paláci, kam budeš chtít, a možná, že pozítří se budeme moci spolu vydat na výlet po zemi." Omar ji zanechal samotnou uprostřed kvetoucích květin a poprvé v životě téměř litoval, že je šejk. Na chvíli zatoužil po tom, aby byl jen prostým člověkem, který je pánem svého času a může strávit celý den ve společnosti své milované ženy. DESÁTÁ KAPITOLA

Cara stála před zrcadlem v luxusní koupelně a naposledy rychle kontrolovala, jak vypadá. Cekala na tři Omarovy nevlastní matky, které si ji měly vyzvednout a vydat se s ní na nákupy. Byla sice z toho dne, který měla před sebou, pořádně nervózní, ale nic nedokázalo zmenšit štěstí, které pociťovala. Po krátké procházce v palácových zahradách předchozího dne, kdy ji Omar opustil, se vrátila sem do jejich soukromých prostor. Seznámila se se. šejkovým služebnictvem, které jí připadalo uctivé, ale přátelské. Po setkání s personálem putovala z pokoje do pokoje, prohlížela si byt a pokoušela se docílit toho, aby se v jeho rozlehlých prostorách cítila jako doma. Připadala si ale jako doma, teprve když se konečně vrátil Omar a společně v malé jídelně snědli prostou večeři. Potom se posadili do soukromé malé zahrady a ona poslouchala jeho vyprávění o tom, co celý den dělal. Znovu a znovu si připomínala, že mu musí povědět pravdu, že každý uplynulý den její lež jenom 156 CARLA CASSIDYOVÁ

zhoršuje. Předchozí noc se pokoušela přimět se všechno mu prozradit. Několikrát už sebrala odvahu, ale když viděla láskyplnou něhu v jeho očích a laskavý úsměv na jeho rtech, slova se prostě odmítala dostavit. Odvrátila se od svého obrazu v zrcadle, v očích ji neočekávaně začaly pálit slzy. Celý vztah s Omarem začal trochu jako žert, ale teď na ni ten její podvod doléhal s čím dál tím tíživější silou. Štěstí, které nalezla s Omarem, jí připadalo nesmírně křehké. Bála se, že kdyby mu řekla pravdu, bylo by to štěstí ohroženo a třeba už by to nikdy nebylo tak nádherné jako dřív. Vyšla z koupelny a zaslechla klepání na dveře. „Já tam jdu," řekla služebné. Dívka přikývla a vrátila se k utírání prachu.

Otevřela dveře a ke svému překvapení tam uviděla stát Rašada. „Rašade! Čekala jsem, že to budou Omarovy nevlastní matky." „Čekají na vás ve voze," vysvětlil jí. „A já vás mám dneska na té nákupní výpravě doprovázet." - „To jsem moc ráda," odpověděla. „Přinejmenším mám tedy jistou jednu přátelskou tvář." „Přece nebudete nervózní," prohlásil. „Jste přece manželka našeho šejka. To ony by měly být nervózní ze setkání s vámi." Cara ho popadla za tenkou paži a vděčně mu ji stiskla, když spolu vycházeli z pokojů. „Rašade, co já bych si jenom bez vás počala?" „Já myslím, že byste si zkrátka už nějak poradila," odpověděl. „Mám pocit, že jste silná a rozI ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

157 . dná žena. Budete přínosem nejenom pro šejka Omara, ale i pro celou naši zemi." Přikývla, i když se vůbec necítila silná. Připadala si slabá a sentimentální a plná výčitek svědomí. Zoufale si přála, aby se mohla nějak vrátit v čase, zpátky do té chvíle, když se Omar objevil na prahu jejího domku - okamžitě by mu přiznala pravdu. Připustila, aby její touha převážila nad vším ostatním. Víc než čehokoli jiného se teď bála toho, že cena, kterou za to nakonec bude muset zaplatit, bude obrovská a ona ji nedokáže unést. Auto, které je mělo dopravit do města, byla velká limuzína a jak se k ní s Rašadem blížila, viděla, jak Hayfa, Jahara a Malika už sedí uvnitř. „Posadím se dopředu k řidiči," řekl. „A vy to zvládnete, jen se nebojte." Otevřel jí dveře, aby mohla nastoupit dozadu k ostatním ženám. „Prosím, Elizabeth, sedni si sem," řekla Jahara a poplácala na sedadlo vedle sebe. Elizabeth vklouzla na sedadlo, obrácené čelem k Hayfě a Malice.

„Dobré ráno vám všem," řekla a všimla si, že Hayfa tentokrát nemá zahalenou tvář. „Dobré ráno i tobě," odpověděla Malika a usmála se. „Pěkně si to dneska užijeme. Vezmeme tě do našeho oblíbeného obchodu se šaty a pak se zastavíme do jedné dobré restaurace na oběd." „Kde se určitě zase pořádně přecpeš a pak si budeš celé odpoledne stěžovat," řekla jí Hayfa. Malika nevypadala na to, že by se urazila. Zasmála se a mrkla krásným temným okem na Caru. 158 CARLA CASSIDYOVÁ

„Ona na mě jenom žárlí, protože se mi to, co sním, neukládá okamžitě na zadku." Hayfa si jen opovržlivě odfrkla a začala se uraženě dívat z okénka vozu ven. Jahara se dotkla Cařiny ruky a usmála se. „Povídej nám o Texasu," poprosila. „Slyšela jsem, že je to stát plný silných a krásných kovbojů." Cara se zasmála. „No, ne každý, kdo žije v Texasu, je kovboj," vysvětlovala. Po zbytek cesty jim vyprávěla o své rodné zemi. Popsala jim ranč, kde se narodila a vyrůstala, a v duchu přitom uvažovala, jestli se tam náhodou ještě nevrátí... rozvedená a zavržená za lež, kterou se na svém muži provinila. Když se auto konečně zastavilo, připadala si přece jen trochu volněji. Dokonce se jí podařilo vyloudit z Hayfy nepatrný úsměv. Nic nedá ženy tolik dohromady jako společné nakupování, pomyslela si, když všechny čtyři vystoupily z auta a vešly do krámku prostě označeného jako Fadoulův. Ukázalo se, že jsou jediné zákaznice. Teprve když si všimla stráží, stojících po obou stranách dveří, uvědomila si, že tu ani jiné zákaznice být nemohou, dokud bude uvnitř šejkova žena. Pozdravil je vysoký štíhlý muž s plnovousem a uklonil se jim tak hluboce, až se Cara bála, že křísne špičatým nosem o zem.

„Je to pro mě veliká čest přivítat vás ve svém prostém podniku," řekl. „Je to pro mě nejvyšší čest být k službám novomanželce šejka Abdara. Prosím, řekněte, jestli vám mohu být v něčem nápomocen -" 1 ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT 159 „Dost, Fadoule," zarazila ho Hayfa netrpělivě. „Přišly jsme nakupovat a ne poslouchat to tvoje řečnění." Cara se málem nahlas rozesmála, když viděla šok na Fadoulově tváři. Hayfa pokračovala: „Moje nová snacha chce šaty na oslavu, která se bude konat příští sobotu večer. Doufám, že tu máš něco, co by se jí hodilo." Fadoul se znovu uklonil. „Předám vás do péče své ženy, která vám všem posloužila už tolikrát." Zmizel za závěsem vzadu v obchodě a za chviličku už se k ním blížila atraktivní žena. „Hayfo, ráda tě zase vidím," řekla. „A Jahara a Malika - vítám vás, je mi vždycky potěšením vám posloužit." Obrátila se k Caře a usmála se. „Já jsem Safia a moc ráda vás poznávám. Můj muž říkal, že oblékat manželku šejka Omara bude snadné, a já už vidím, co tím myslel. Jste nesmírně krásná." „Děkuji," zašeptala Cara. Představování bylo u konce a ženy začaly prozkoumávat šaty, které visely na ramínkách a ve výlohách v obchodě. Většina z nich byla v místním stylu, i když tu bylo i oblečení podle západní módy. Cara se rozhodla, že bude nejlépe, když si v sobotu večer oblékne něco v duchu tradic Gasparu. Hayfa jí vysvětlila, že tradiční úbor Gasparu se nazývá džalabíja a je to roucho až po zem, s dlouhými rukávy, pod kterým se nosí harémové kalhoty. Safia své vážené zákaznici předvedla ukázky šatů. Jak se jimi Cara probírala, zjistila, že se jí líbí 160 CARLA CASSIDYOVÁ

jejich prostý, ale důmyslně propracovaný vzhled. Byl tu veliký výběr barev i zdobení, hlavně drahokamy a výšivkami. „Zrovna jsem pracovala na džalabíji, mám to vzadu," řekla Safia. „Možná byste se chtěla podívat." „Dobře," souhlasila. Ostatní ženy si vybraly šaty, které si chtěly vyzkoušet, a zmizely s nimi do kabinek. Cara šla se Safií dozadu. Okamžitě spatřila džalabíju a hned věděla, že je to přesně to, co chce mít na oslavu. Šaty byly šity z temně purpurového hedvábí a kolem krku byly posázeny drobnými perličkami. „Páni, Safio, ty jsou vážně nádherné," prohlásila bez rozmýšlení. „A dokážete je dokončit do té oslavy od soboty za týden?" „Když si je hned vyzkoušíte, můžu je upravit a zaručit vám, že je budete mít připraveny včas." Cara sotva vklouzla do šatů, když se ve dveřích objevila Hayfa. „Dobrá volba," řekla s uznáním. „Tím tradičním rouchem potěšíš nejenom ženy Gasparu, ale všechen náš lid. To díky tomu, že sis vybrala královské barvy." Cara se na ženu usmála. „Pokud se budou líbit Omarovi, tak budu spokojená." Safia na chvíli odešla z místnosti a Cara si uvědomovala, jak se na ni Hayfa zamyšleně dívá. „Ty vážně miluješ mého syna?" Cara se jí upřeně dívala do očí. „Víc než všechno, co jsem kdy v životě milovala." „Čtu společenské rubriky a viděla jsem tam zprávy o tvém milostném životě a temperamentní povaze. Šejk potřebuje ženu, která není soustem I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

161 pro bulvární tisk, ženu, která má rozum a bude ho podporovat v dobrém i ve zlém," řekla naléhavě Omarova nevlastní matka. Cara věděla, že ty klepy, které Hayfa četla, byly o Fioně, ne o ní. Život tiché, nenápadné učitelky sotva stojí za zmínku v časopisech. Ale jak

to má vysvětlit Hayfě, když to ještě ani neřekla Omarovi? „Hayfo, já nejsem ta žena, o které jsi četla. Stává se... že se lidé mění. A já teď chci především vybudovat si s Omarem společnou budoucnost." V tu chvíli vešly do zadní místnosti Malika a Jahara, s nadšením žasly nad Cařinými šaty a začaly jí ukazovat, co si vybraly. Nákupy zakončily výběrem vhodných bot a doplňků a dopoledne jim tak rychle uplynulo. Caře netrvalo dlouho, než vycítila povahu kažJ é z žen. Jahara byla jako sluneční paprsek, bystrá energická a podle toho, co o ní říkaly druhé vě, taky zkušená břišní tanečnice. Malika byla o něco vážnější, ale o nic méně přátelská. A Hayfa, ta se k mladším ženám chovala s jistou pobavenou shovívavostí. Vztah, který mezi sebou měly ty tři ženy, byl očividně pevný, založený na vzájemné lásce, důvěře a přátelství. Cara se přistihla při úvahách, proč si tyto tři půvabné, chytré a velmi schopné ženy dobrovolně vybraly, že se budou o lásku dělit. U oběda se jich zeptala, jaké to je, být vdané za jednoho muže. 162 CARLA CASSIDYOVÁ I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

163 „Odpusťte mi, jestli vám připadám moc zvědavá, ale nikdy jsem se ještě nesetkala s nikým, kdo by žil v polygamii," řekla omluvně. „Musíš pochopit, že to byla jiná doba, jiná generace, když jsme si vzaly šejka Abdula," vysvětlovala Malika. „Než se šejk Abdul chopil vlády, byl Gaspar velice chudá země. Seděli jsme tady na největších ropných polích na celém Středním východě, ale nedělali jsme nic, abychom to bohatství zužitkovali." „A jsme země, kde je mnohem víc žen než mužů. Když se žena nevdá, mohla by trpět nouzí," po-

kračovala Hayfa. „Takže si tady muž vždycky bral tolik žen, kolik si mohl dovolit uživit." Celé to pojetí bylo Caře cizí, ale chápala, že šlo o jinou dobu a kulturu. „Přesto ale pro vás musí být dost těžké žít s tím, že se dělíte o šejkovu lásku." Hayfa se smutně usmála. „Vy ze Západu dáte moc na city a na tu vaši lásku. Když jsem si brala šejka Abdula, věděla jsem, že mi nic takového nenabízí. Potřeboval mámu pro Omara a věděl, že jsem neplodná a nikdy nebudu moci mít vlastní děti." „Šejkové se odmalička učí řídit se hlavou, ne srdcem," pokračovala ve vysvětlování Malika. „Láska je cit, který muže oslabuje, a šejkové si nemohou dovolit být slabí. Jejich manželky jsou respektovány, váženy a obletovány - a to nám stačí." Cara přikývla, ale nesouhlasila. Ty tři ženy nepochopily, že respekt, úcta a touha by jí nikdy nestačily. Nezbývalo jí než věřit, že Omar AI Abdar je šejk, který má alespoň trochu srdce, a že ji to srdce miluje. „Už jsem ti řekl, jak ti to dneska večer sluší?" zeptal se Omar své ženy, když ji bral do náruče, aby si s ní zatancoval. „Několikrát, ale klidně mi to řekni znova." Krásné zelené oči jí jasně zářily, když k němu vzhlédla. Cítil, jak mu její štěstí koluje žilami a rozehřívá ho od hlavy až po paty. Byl to už důvěrně známý pocit, doprovázel ho celé uplynulé dva týdny, kdykoli se ocitl v její společnosti. „Vypadáš absolutně ohromně," řekl. A byla to pravda. Tmavě purpurová džalabíja jí perfektně seděla, zdůrazňovala křivky, které už tak dobře znal, a zvýrazňovala barvu jejích smaragdových očí. „Děkuju," odpověděla. Přitiskl si ji k sobě blíž a její vůně mu zasáhla všechny smysly, jak spolu lehce kroužili po taneč-

ním parketu. Držel ji pevně v náruči a s uspokojením a pýchou se rozhlížel kolem sebe. Oslava při příležitosti představení Elizabeth jako jeho manželky měla naprostý úspěch, i když už teď s pokročilým večerem začínala zvolna dohasínat. Menu bylo mezinárodní, servírovaly se pokrmy francouzské kuchyně stejně jako řecké pečivo. I seznam hostů sahal za hranice, vedle místních hodnostářů se oslavy účastnili i velvyslanci z různých zemí. 164 CARLA CASSIDYOVÁ

Ano, byl to veliký úspěch, z velké části díky Elizabethinu přirozenému šarmu a grácii - vlastnostem, které si v ní lid Gasparu už stačil zamilovat. Během čtrnácti dnů udělala, co se dalo, aby se zviditelnila a stala se pro lid přijatelnou. Navštěvovala nemocné v místní nemocnici, předčítala starým v pečovatelském domě a dokonce se jí konečně podařilo získat si na svou stranu Hayfu. „Jste nějak zamlklý, Vaše Veličenstvo," podotkla a znovu se na něj podívala těma okouzlujícíma očima. „Jenom jsem přemýšlel nad tím, jak jsem úžasně chytrý," odpověděl. „Opravdu? A co tě přivedlo k tak překvapivému závěru?" zeptala se. „Ty," řekl. „Jsem moc a moc chytrý, že jsem si tě vzal za ženu." Její oči, tak výmluvné, se lehce zamlžily. „Myslíš to vážně, Omare?" zeptala se tiše, ale měkkost a něha těch slov byla v rozporu se žhavým, rozpáleným pohledem. „Jsi se mnou šťastný? Vzal by sis mě znovu?" Jako obvykle ho zvláštně dojal ten záblesk nejistoty, jaký čas od času projevovala. „Jak může tak krásná, tak milá a tak zvláštní žena jako ty vůbec pochybovat, že bych si ji znovu vzal, to prostě nepochopím," odpověděl. „Byl bych blázen, kdy-

bych si tě znovu nevzal, a věř mi, lásko moje, já rozhodně blázen nejsem." Znovu si mu položila hlavu na hruď a Omar se zhluboka nadechl známé vůně jejích vlasů. Za uplynulé dva týdny manželství se setkal s tolika I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT 165 příjemnými překvapeními, s tolika věcmi, s nimiž ani nepočítal. Kromě toho, že měl každou noc v posteli vřelou a ochotnou ženu, začal si užívat jejich ranní rozhovory nad šálkem kávy. Líbilo se mu, že v jeho komnatách se teď v každé místnosti udržuje její vůně, že její smích mu tak často naplňuje srdce radostí. Když dříve uvažoval o manželství, nikdy ho nenapadlo, jak moc rád se bude dělit o svůj život, své myšlenky a sny s jinou osobou. „Teď, když už nejsou na pořadu jednání o prodeji ropy, doufám, že s tebou budu moci trávit více času," řekl s nadějí. Jednání skončila předchozího dne podepsáním nových smluv, zaručujících další prosperitu celé země a lidu Gasparu. „To by bylo moc prima," odpověděla a znovu k němu vzhlédla. „Nechci si stěžovat, ale musím říct, že jsem tě vážně moc nevídala." Znovu ji sevřel pevněji. „Bohužel bylo poslední dobou moc povinností a málo zábavy, ale doufejme, že se teď všechno zklidní a já budu mít víc volného času." Usmál se, když viděl, jak potlačuje zívnutí. „A teď myslím, že nastal čas, aby se šejk a jeho žena odporoučeli. Byl to dlouhý den a jak si vzpomínám, měla jsi včera v noci zas tu svoji nočí můru." Tváře jí trochu zrudly. „A je mi líto, že jsem tě vzbudila," odpověděla. „Mně to není líto," řekl. „Jsem moc rád, že jsem u toho a můžu tě držet a utěšovat, když to přijde." 166 CARLA CASSIDYOVÁ

Znovu jí zvlhly oči a on si pomyslel, že je to možná tou velkou oslavou a nedostatkem spánku. „Řeknu Rašadovi, aby tě doprovodil do našich komnat, a já tam přijdu hned za tebou. Je tady pár lidí, se kterými se musím rozloučit." Máchl na svého asistenta, který stál nedaleko. Rašad byl okamžitě u nich. „Rašade, doprovodíš Elizabeth do našich pokojů?" „Bude mi potěšením," odpověděl Rašad. Omar se díval, jak se Rašad a Elizabeth spolu prodírají ke dveřím sálu. Trvalo jim několik minut, než se k nim dostali, protože se znovu a znovu zastavovala, aby si promluvila s nějakými účastníky oslavy, potřásla si s nimi rukou a usmála se na ně. „Je rozkošná." Omar se obrátil a spatřil vedle sebe otce. „Ano, to teda je." „Přinese do paláce dobré věci, jako například smích a radost." Omar se usmál. „Mně už to přinesla." Šejk Abdul přikývl a pak najednou dodal: „Připomíná mi tvoji matku." Omar se na otce překvapeně podíval. Bylo to poprvé, co si vzpomínal, kdy se otec o matce vůbec zmínil. Ale než mohl nějak zareagovat nebo se na něco zeptat, šejk Abdul už zmizel. O něco později seděl Omar u svého pracovního stolu v kanceláři a prověřoval, jestli se nevynořilo něco, co by musel vyřídit, než se konečně vydá za Elizabeth do soukromých komnat. I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

167

Opřel se v křesle a myslel na matku, kterou nikdy nepoznal. To málo, co o ní věděl, zjistil během let od Hayfy a Rašada, ne od otce. Ještě podivnější bylo, že když se dnes otec o matce zmínil, měl pocit, že v jeho hlase slyší jakousi nostalgii. „To se mi asi jenom zdálo," řekl si nahlas a podíval se na hodinky. Byly téměř dvě a on byl vyčerpaný. Ale samozřejmě ne natolik vyčerpaný,

aby ještě nedokázal vzít manželku do náruče, vnímat ji všemi smysly a něžně a vášnivě se s ní pomilovat. Z náhlého impulzu otevřel zásuvku stolu a vytáhl fotografii Elizabeth. Byl to snímek, pořízený před mnoha lety na plese, kdy na něj poprvé tak zapůsobila. Než odjel do Texasu, aby ji požádal o ruku, považoval tu fotografii za výbornou. Snímek ale v žádném případě nemohl zachytit, jak zvláštně jí jiskří v krásných očích, její vřelý široký úsměv ani rozpustile poskakující znamínko krásy hned nad svůdnými rty. Náhle se zamračil a zahleděl se na fotografii zblízka. Znamínko krásy. Na snímku ho měla nad pravým koutkem úst. Ale to neodpovídalo skutečnosti. Omar to znamínko za minulých čtrnáct dní líbal snad stokrát - a bylo na pravé straně. Pokud nepodstoupila plastickou operaci a nenechala si znamínko přesunout z jedné strany na druhou, což mu připadalo jako vysoce nepravděpodobné, pak ta žena, se kterou se oženil, nemůže být Elizabeth Fiona Carsonová. Vzal fotografii ze stolu a rychle vyťukal na tele168 CÁKLA CASSIDYOVÁ fonu číslo svého asistenta. „Rašade, jsem v kanceláři. Přines mi moji manželskou smlouvu." Haley Mercadová stála v kanceláři Harveye Smalla a mluvila po telefonu se svým kontaktem uFBI. „Musím jít," řekla ve spěchu, když uslyšela hned před kanceláří nějaké kroky. Sotva stačila zavěsit sluchátko a dovnitř vrazil její šéf Harvey. „Co tady děláte?" zeptal se jí podmračeně. „Připadá mi, že ať sem poslední dobou přijdu, kdy chci, jste tu a visíte mi na telefonu." Haley se zhluboka nadechla a pokoušela se trochu uklidnit. Opřela si ruce v bok, aby co nejlépe sehrála své druhé já, Daisy. „Možná, že kdybych

tady pro vás nemakala od rána do večera, tak bych mohla vést společenský život ve volném čase." To byla poslední věc, kterou by potřebovala, přitáhnout k sobě pozornost Harveye nebo kohokoli jiného. Kdyby její krytí vybouchlo, nevsadila by na svůj život ani zlámanou grešli. Nebyl to ale jen vlastní život, o který se strachovala. Srdce se jí stáhlo bolestí. Pokusila se to zaplašit. „Mně je ukradené, jestli vám kazím společenský život. Tahle kancelář je pro vás odteď zakázaná." „Žádný problém," řekla Haley prostořece, když vycházela z kanceláře. Ve skutečnosti to pro ni problém byl, i když ne nepřekonatelný. Tento telefon pro ni sice představoval v posledních několika měsících spojení s FBI, ale věděla, že tam brzy vymyslí nějaký jiný způsob, jak se s ní zkontaktovat. I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT 169 Přesto jí vhrkly do očí slzy, jakmile se dostala z dohledu Harveye. Všechen stres posledních měsíců jí najednou připadal nesnesitelný, nedokázala zadržet slzy, kutálely se jí dolů po tvářích. Srdce jí přetékalo všemi těmi ztrátami, které už v životě stačila utrpět. Bolest z matčiny smrti a odcizení vlastní rodiny měla pochovány hluboko v sobě. Vodopád slz teď spustila vzpomínka na jedinou vášnivou noc s mužem, o kterého vždycky stála, a na následek té noci. Pospíchala do místnosti pro zaměstnance. Potřebovala se trochu ovládnout, než se pustí zase do práce. Byla ráda, že tam zrovna nikdo nebyl, složila se na židli u jednoho stolu a snažila se dát dohromady. Ale nedařilo se jí to. Uvědomila si, že ten proud slz, které nedokáže zastavit, v ní narůstal už dlouho. Vzlykala a přitom se snažila najít v kabelce kapesníček. Náruč ji bolela prázdnotou a srdce jako by se jí rozpadalo na kusy. Slzy se valily víc a víc.

„Čau, holka," řekla Ginger, která najednou vešla do místnosti. „Jak je?" Zastavila se a překvapeně se podívala na Haley, pak si sedla ke stolu naproti ní a vzala ji za ruku. „Daisy? Co se ti proboha stalo?" Haley nemohla ani promluvit. Ginger jí sevřela prsty a z jejího mladého obličeje vyzařovala u Pnmná starost o přítelkyni. Haley se zhluboka nadechla, vzlyky začínaly polevovat. Cítila, jak moc se potřebuje vypovídat 170 CARLA CASS1DYOVÁ 1 ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT 171 alespoň z části své bolesti, a věděla, že jestli může někomu věřit, je to právě tato mladá žena. „Ginger, jestli ti něco povím, musíš mi přísahat, že to nikomu neprozradíš." Ginger upírala světle modré oči nehnuté na Haley. „Víš přece, že mi můžeš vždycky věřit, Daisy," odpověděla naléhavě. Haley zavřela oči, vzpomněla si na sladkou vůni dětského zásypu, něžného tepla, které dřív mívala v náruči - ta vůně i to teplo teď byly tytam. Otevřela oči. Potřebovala se o to zoufalství s někým podělit, promluvit si o bolesti, která ji provázela už moc dlouho, aby ji dokázala dál vydržet. „Víš o té holčičce, kterou před šesti měsíci našli opuštěnou na golfovém hřišti?" Ginger se nechápavě zamračila. „Jistě. Všichni o tom mluvili, když se to stalo. Co jsem slyšela, ještě pořád se neví, kdo je její máma." „Já," řekla tiše Haley a znovu ji zaplavila nesnesitelná bolest. „Jmenuje se Lena a já jsem její máma." Viděla, jak Ginger potemněly oči ohromením, cítila to i z toho, jak jí sevřela prsty. „Cože?" Haley vyvlékla ruku a otřela si tváře. „Je to moje holčička. Zařídila jsem, aby ji našli na tom hřišti."

Pomyslela na ten den, kdy se domluvila s Carlem Bridgesem, soudcem a dobrým přítelem, že dítě takhle předá, zatímco sama bude pod jiným jménem pracovat v klubu. V době, kdy FBI zařídil, aby pro ně pracovala, se soužila obavami o dí tě. Nechat ji v kočárku na golfovém hřišti, kam měl její otec zrovna přijít si zahrát, jí zpočátku připadalo jako dobrý plán. Naneštěstí Lenin otec toho dne na golf vůbec nedorazil. Nikdo vlastně netušil, kde Luke Callaghan vlastně je. A tak Lena skončila v péči Flynta Carsona. „Ale proč jsi to proboha udělala?" zeptala se Ginger nevěřícně a zavrtěla hlavou. „Proč jsi nechala svoje dítě na golfovém hřišti?" Haley se moc chtělo svěřit se kamarádce Ginger se vším, povědět jí, kdo doopravdy je, že tajně pracuje pro FBI, pomáhá jí zachytit tajné rozhovory. Ale věděla, že tyhle věci Ginger povídat rozhodně nemůže. Mohlo by to přítelkyni ohrozit. A tak jí místo toho zajíkavým hlasem vypověděla o nesmírné bolesti z toho, že nemá dítě u sebe, o bolesti z vědomí, kolik z Lenina mladého života ztrácí s každým uplynulým dnem. „Vzdala jsem se jí kvůli její bezpečnosti," zakončila své vyprávění. Ginger se znovu natáhla po její ruce a pevně ji stiskla. „Daisy, co se děje? V jakém jsi maléru?" Haley zavrtěla hlavou. „Já už ti nic víc nemůžu říct, Ginger. Já vím, že to zní moc dramaticky a nemáš jediný důvod mi věřit, ale kdybych ti prozradila ještě něco víc, mohla bys být v nebezpečí." „Jistěže ti věřím," odpověděla Ginger. „A vím jedno, Daisy - vím, jaká jsi láskyplná a že tě k tomu fakt mohla přimět jenom hrozba něčeho strašného." Právě tohle Haley potřebovala slyšet, zoufale 172 CARLA CASSIDYOVÁ

potřebovala slyšet ujištění, že udělala dobře, když zajistila Leně bezpečnost. „Daisy, můžu pro tebe něco udělat? Můžu ti nějak pomoct?" zeptala se Ginger. „Modli se, Ginger," odpověděla Haley tiše, téměř neslyšně. „Modli se, prosím, abych mohla být brzy zase se svým děťátkem." JEDENÁCTÁ KAPITOLA To byl kouzelný večer, pomyslela si Cara, když se chystala do postele, aby tam čekala na svého muže. Připadala si jako nějaká princezna z pohádky a Omar byl její rytíř v zářivé zbroji. Nic na té velkolepé slavnosti nemělo chybičku, jídlo bylo výborné, kapela hrála všechno od tradiční hudby Gasparu po latinskoamerickou nimbu a starý dobrý rokenrol. Ano, byl to kouzelný večer, ale ona věděla, že skutečné kouzlo teprve přijde. Dva týdny. Dva úžasné týdny je Omarovou ženou a každý den žila jako ve snu. I když byl ve dne plně zaměstnán záležitostmi kolem řízení země, brzká rána a večery patřily jenom jí. Povídali si o budoucnosti, malovali si růžové P'ány, škádlili se na téma dětí, které budou mít, a jejich výchovy. Společně se toulali po palácových zahradách, poslouchali muziku, dívali se na filmy, stočení na veliké čalouněné pohovce. Cara se malátně protáhla na posteli a s potěšenrf n pomyslela na nadcházející noc, na noc, která slibovala další Omarovu vášeň. 174 CARLA CASSIDYOVÁ

Tělem jí projela vlna nadšení, když si vzpomněla na to, jak ji jeho temné oči po celý večer laskaly pohledem. Často se jí také během celé oslavy dotýkal, zlehka jí držel ruku na zádech, hladil ji po paži, po tváři, jako by se tomu důvěrnému kontaktu nedokázal ubránit, a ona si každý ten dotek nesmírně vychutnávala. A co teprve, až budou spolu o samotě...

Srdce se jí rozbušilo očekáváním, když zaslechla, jak se dveře do ložnice otevřely a pak se zase zavřely. Zatajila dech. Konečně je Omar u ní. Malá lampička vysílala po pokoji zlatavé romantické světlo. Skrz tenké závěsy kolem postele viděla, jak se k ní její muž blíží. Odhrnul je stranou. Cara se okamžitě polekaně posadila, když viděla, jaký výraz nese jeho pohledná tvář. To nebyly rysy jejího milovaného a tolik něžného manžela. Byla to tvář nelítostného pouštního válečníka. „Vstaň," poručil jí přísně a oči mu temně plály, až se začala bát. „Proč? Co se stalo?" Zvedla se, ale Omar poodešel od postele a nechal závěs spadnout zpátky na místo. Ve spěchu vstala a oblékla si župan, přitom si ho stále měřila. Stál u dveří, které vedly ven do zahrady, obrácený k ní zády. Přistoupila k němu a položila mu ruku na záda. „Omare?" Při tom doteku ztuhl a když se k ní otočil, instinktivně před ním o krok couvla. Někdy od té doby, kdy se s ním na slavnosti rozloučila, si sundal turban. Černé vlasy měl rozcuI ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

175 chané. Obvykle mu to propůjčovalo kouzelný chlapecký vzhled, ale teď na něm nebylo chlapeckého vůbec nic. Nejenom že měl v očích vztek, ale celé tělo jako by mu vřelo. Ústa měl stažená do tenké čárky z potlačovaného hněvu. „Ty se mě ptáš, co se stalo? Proč neřekneš ty mně, co se stalo, Caro?" Vyštěkl to jméno, jako by to byla nějaká sprostá nadávka. On to ví. Uvědomila si, že její manžel zná pravdu. Připadalo jí, jako by jí unikla všechna krev z žil a místo ní v nich začal kolovat mrazivý chlad. Ach bože, takhle se to nemělo stát, pomyslela si horečně.

Chtěla si sama zvolit čas a místo, aby mu to mohla všechno vysvětlit. Zhluboka se nadechla, aby nabyla ztracenou rozvahu. „Omare, já jsem ti to chtěla říct... pokoušela jsem se ti to říct..." Vztáhla k němu znovu ruku, potřebovala se ho dotknout, proniknout tím jeho prázdným, téměř bezduchým pohledem. Rychle před ní couvl, jako by mu bylo nepříjemné už jen pomyšlení na to, že na něj sáhne. „Udělala jsi ze mě naprostého blázna, zneuctila jsi mě i moje postavení," vyrazil ze sebe vztekle. „Tak to nebylo..." pokusila se o chabou obranu. „Je to výsměch nejenom mně, ale celé instituci manželství. Všechno, co jsme spolu sdíleli, bylo založeno na lži," přerušil ji hořce. „To není pravda," zaprotestovala. Snažila se zahnat slzy, které ji hrozily zaplavit. Zoufale doufaly že to bude ona, kdo mu jednou řekne pravdu, 176 CARLA CASSIDYOVÁ kdo mu to bude moci rozumně vysvětlit a všechno urovnat. „Všechno, co jsme spolu sdíleli, bylo založeno na lásce." „Na lásce?" Ironicky se zasmál. „Kde by se tu vzala láska? Nelichoť si, Caro. Já lháře nemiluju a ty jsi lhářka, žena beze cti." Každé z těch slov bylo jako kulka, která se jí zavrtávala přímo do srdce, vyvolávala bolestné a lítostivé slzy. „Omare, já vím, že jsem ti měla říct pravdu před svatbou. A chtěla jsem se ti přiznat od té doby každý den, ale bála jsem se." Podle nesmiřitelného výrazu v jeho tváři soudila, že nemůže říct nic, co by zmírnilo jeho hněv. Byl do něj naprosto pohroužený, měl ho kolem sebe obtočený jako nějaký neviditelný plášť. Rychle si hřbetem ruky otřela slzy, které se jí začaly kutálet z očí. „Je mi to moc líto, Omare. Odpusť mi to, prosím tě. Já dobře vím, že to bylo špatné, co jsem udělala, ale chtěla jsem se stát tvojí ženou, chtěla jsem s tebou žít."

„Tý a tvoje sestra jste si zahrály s mou ctí, s mou budoucností. Možná vám to celé připadalo zábavné, taková dětinská hra se záměnou dvojčat, ale mně na tom naprosto nic zábavného nepřipadá." „Ne, tak to nebylo," prohlásila. Zhluboka se nadechl, ve tváři měl nesmírně povýšený výraz, na jaký u něj nebyla zvyklá. „Na tom už teď nezáleží. Už se stalo, je to hotovo a nedá se nic dělat. Viděl jsem manželskou smlouvu, jsi teď legálně moje žena." Pohled měl chladný a odtažitý. „Ale neboj se, Caro, já se s tebou nerozvedu." Hlas mu zněl neI ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT 177 smírně znechuceně. „Budeme tedy dále plnit tvoje přání být mojí ženou. Na veřejnosti budeš pořád moje milující a podporující manželka. Před lidem Gasparu zůstaneme spojeni." Cara si se špetkou úlevy oddechla. Možná to nakonec všechno dopadne dobře, říkala si. Teď má vztek, ale aspoň po ní nechce, aby si okamžitě zabalila věci a vrátila se do Mission Creeku. „A teď si můžeš vybrat, do kterého z pokojů pro hosty se chceš nastěhovat," pokračoval velitelským hlasem. „Dám ti vždycky vědět, když si budu přát, abys sem za mnou přišla, ale bez výslovného pozvání v mých soukromých komnatách nebudeš vítána." Zůstala na něj v hrůze hledět. On ji vyhání, vyhání ji ze své ložnice, ze všech koutů svého srdce, v nichž se už stačila usadit. „Omare, prosím tě. Nedělej to. Pojďme si o tom promluvit." V těch temných chladných očích, kterými se na ni díval, nebylo žádné slitování. „Chtěla jsi být za mě vdaná, a tak jsme tedy svoji. Ale podmínky našeho manželství se změnily. To ty jsi všechno změnila svou lží a manipulací. A teď běž do postele, Caro. Ráno nařídím sluhům, aby odsud vystěhovali tvoje osobní věci." Odvrátil se od ní, jako by už dál nesnesl se na ni dívat. Srdce se jí rozpadalo na kousky zoufalstvím.

Chtěla prosit, žebrat u něj, pokusit se mu vysvětit, co ji vedlo k tomu, že udělala takovou věc. Copak nemluví za všechno už jen to, že hrála vlastní sestru, protože se do něj zamilovala? Přesto jaksi tušila, že teď není právě vhodná do178 CARLA CASSIDYOVÁ

ba na to, aby se mu to pokoušela vysvětlit. Byl nesmírně rozzlobený a ona věděla, že dokud ho ten hněv aspoň trochu nepřejde, padlo by všechno, co by mu řekla, na naprosto neúrodnou půdu. Ráno, po noci strávené o samotě jistě zjihne. Ráno jí jistě odpustí a pak si budou moci dál budovat společný život, život založený na lásce. S očima pořád plnýma slz došla ke dveřím ložnice, tam se obrátila a podívala se na něj. Zase stál u dveří, vedoucích do zahrad, viděla jen jeho široká záda. Nadechla se a ještě jednou se mu pokusila všechno vysvětlit. „Omare, já vím, že to bylo špatné, co jsem udělala, ale bála jsem se ti říct pravdu. Bála jsem se, že tě ztratím." Otočil se k ní a jeho tvář byla jako tvrdá, nelítostná žulová maska. „Potom se tedy tvoje obavy vyplnily, protože jsi ztratila můj respekt a obdiv." Znovu se k ní obrátil zády. Strach, kterému Cara čelila tehdy ve škole, když Donny Olbright vytáhl zbraň a namířil ji na ni, byl stejného druhu, jaký pociťovala právě teď. Byl to zoufalý strach o život. Dívala se na Omarova široká záda a viděla zničenou budoucnost, kterou si s ním chtěla vybudovat, konec všech snů, které s ním chtěla sdílet. Projela jí děsivá hrůza z toho, že o něj přijde. Vyběhla z pokoje, potřebovala být od něj co nejdál, potlačovala přitom vzlyky, které se v ní hromadily a chtěly propuknout. Nevybírala mezi volnými pokoji, prostě vběhla do místnosti, která byla nejblíže pánovu apartmá. I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT 179

Byl to prostorný pokoj, zařízený v tyrkysové a broskvové barvě. Přiléhala k němu luxusní koupelna, ale Cara si jejího zařízení ani nevšimla, vrazila do ní, popadla ze skříně žínku a zabořila tvář do měkké bavlny. Věděla, že se Omar rozčilí, až se dozví pravdu, ale nečekala takové lhostejné pohrdání, nečekala, že ji tak chladně zavrhne. Jak jen si přála, aby se mohla vrátit v čase, zpátky do té chvíle, kdy se poprvé objevil u jejích dveří. Tehdy byl pravý čas, aby se mu ke všemu přiznala, tehdy mu měla říct, že to byla ona, ne Fiona, kdo mu psal, ona, ne Fiona, kdo se zamiloval do těch krásných slov a do muže, který jí je posílal. Ale nic se už nedalo vrátit zpátky. Nevěděla, jak dlouho seděla nešťastně v koupelně, žínku přitisknutou k tváři, aby zadržovala proud slz, který jako by neměl konce. Po nějaké době, když už byla duševně i fyzicky úplně vyčerpaná, se vrátila do ložnice, stáhla z postele přehoz a zalezla si pod chladné přikrývky. V této posteli se nedržela žádná Omarova vůně, nevyzařovalo žádné laskavé teplo z jeho těla. Srdce ji bolelo z toho chladu a cizosti napůl prázdného lůžka. Ráno se mu srdce jistě obměkčí, říkala si. Navzdory tomu, co jí všichni říkali o šejcích, kteří neumějí milovat, Cara cítila, že Omar k ní cítí lásku. Tušila to z jeho pohledu, z jeho polibků a z jeho milování. Cítila to, když spolu mluvili o společné budoucnosti, o dětech, které budou mít, a o životě* který povedou. 180 CARLA CASSIDYOVÁ

Nebo to byla jenom bláznivá naděje, která ji přesvědčila, že ji Omar miluje? Usnula a žádnou odpověď v srdci necítila, jen hlubokou bolest z lítosti a hrozné výčitky svědomí. Tentokrát ji nevzbudil žádný známý zpěv ptáků, žádná milá malátná silná mužská paže si ji na

úvod nového dne k sobě nepřitáhla. Nikdy se ještě necítila tak sama jako ve chvíli, kdy se druhý den probudila. V duchu se jí promítly události předchozího večera. Okamžitě se začala hlásit záplava slz, o kterých si myslela, že už všechny vyplakala. Ale teď neměla na slzy čas. Musí zachránit manželství. Bylo nedlouho po půl sedmé, kdy vyšla ze sprchy a rychle se oblékla. Omar obvykle pil svou ranní kávu mezi půl sedmou a sedmou a ona chtěla být u toho. Musela se přesvědčit, jestli ho náhodou hrozný hněv předchozího večera už trochu neopustil. Vyšla z pokoje pro hosty a pospíchala do jídelního koutku. Srdce se jí bláznivě rozbušilo v hrudi, když viděla, že už tam sedí. Vždycky předtím byly tyto brzké ranní chvilky milou příležitostí k tomu, aby se sobě navzájem ještě víc přiblížili, aby si promluvili o svých plánech na nadcházející den. Ale podle novin, které měl rozevřeny před sebou, bylo zjevné, že toto ráno bude jiné. „Dobrý den," řekla tiše, aby zkusila půdu. „Dobrý den," odpověděl. Řekl to chladným hlasem a ani nevzhlédl od novin. I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT 181 Nalila si ze stříbrné karafy, která stála na stole, šálek kávy a zamračeně sledovala jeho hezké rysy. Napila se kávy a přitom si uvědomovala napětí, které viselo ve vzduchu. Zoufale ho toužila prolomit. „Omare, mohli bychom si o tom všem promluvit?" zeptala se nakonec. Jeho oči, tak chladné, tak temné, se zvedly od novin a podívaly se na ni. „Nemám s tebou o čem mluvit. Všechno, co bylo třeba, jsem ti řekl včera večer." „Nevím, jakou roli mám podle tebe hrát ve tvém životě," řekla tiše.

Rty se mu prohnuly v úsměvu. Nebyl to ale radostný úsměv. „Tvoje role je být mi dobrou a svědomitou manželkou, starat se o moje potřeby a o moje potěšení." „A co budu mít za to, že budu dobrou a svědomitou manželkou?" zeptala se. „Obdiv mého lidu a veškeré bohatství, které mi patří." „Já kašlu na obdiv a bohatství," vyhrkla vášnivě. Položila mu ruku na paži, po noci v odloučení a zoufalství najednou potřebovala fyzický kontakt. V okamžiku, kdy se její prsty dotkly jeho holé ruky, viděla, jak se mu v očích zablesklo, jak se v nich zažehla jakási vroucí jiskra. Trvalo to jen chvilku, pak to pominulo, odsunul ruku a vstal. „Nařídil jsem dvěma služkám, aby odstěhovaly tvoje věci z naší ložnice. Mám dnes celý den jednaní a vrátím se nejdřív po sedmé." 182 CARLA CASSIDYOVÁ I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

183 Nečekal na odpověď, obrátil se a odešel z jídelny. Odnesl si s sebou pořádný kus jejího srdce. Omar ještě nikdy v životě nezažil tak hluboký vztek, jaký jím teď lomcoval, ale byl to vztek spojený s bolestným zklamáním. Předchozí noc trvalo celé hodiny, než se mu konečně podařilo usnout. Házel sebou a převracel se, procházel v duchu každou chvíli každého dne, který s ní strávil, uvažoval, které z dvojčat s ním kdy bylo. Kdo psal ty dopisy, které mu tak učarovaly? V uplynulých třech týdnech jí citoval slova, která mu napsala... ale byla to ona, kdo mu je psal, nebo to byla její sestra? Nakonec si řekl, že nezáleží na tom, kdo to udělal - rozhodující bylo přece to, že ho společně ošidily, lstí přiměly k tomu, aby si vzal ženu, kterou si vůbec vzít nehodlal.

Jejich manželství bylo legální a bylo konzumováno a on v žádném případě nebude uvažovat o rozvodu. Rozvod by znamenal přiznání chyby a podkopal by jeho postavení před lidem Gasparu. Každopádně je teď ženatý s Elizabeth Čarou Carsonovou, se ženou, kterou si tenkrát z toho dávného plesu ani nepamatuje. Jakmile vyšel ze svých komnat, narazil na Rašada. Mužík, který tam na něj čekal, ho pozdravil poníženou úklonou a Omar si okamžitě uvědomil, že Rašad jistě musel vědět, co se děje. „Tys věděl, jak to je?" zeptal se ho, když spolu sestupovali po hlavním schodišti. „Ano," odpověděl Rašad. Ani se nesnažil předstírat, že netuší, o čem Omar mluví. „Jak dlouho jsi to věděl?" „Od svatby," odpověděl Rašad. , Omara se zmocnil záchvat vzteku. „A neuznal jsi za vhodné mi to říct?" „Připadalo mi, že mi to nepřísluší. Připadal jste mi šťastný." Omarovi se chtělo rozkřičet se na toho muže, který byl spíš než osobní asistent jeho přítel, ale nakonec to v sobě potlačil. „Mám veliký vztek, Rašade," řekl jen. „Jistě, Vaše Veličenstvo." Pár minut kráčeli mlčky. Konečně Rašad nepříjemné ticho prolomil. „Budete mít ten veliký vztek dlouho?" Omar se zamračil. Připadalo mu, jako by se rozplynul základ všeho, co znal, jako by někdo té ženě, kterou si vzal, náhle strhl masku a pod ní se objevila cizinka, lživá a potměšilá neznámá osoba. „Ano, Rašade," odpověděl konečně. „Myslím, že budu mít veliký vztek hodně dlouho." DVANÁCTÁ KAPITOLA Bylo nedlouho po sedmé hodině večer, když Cara uslyšela Omara, jak konečně vchází do jejich komnat. Celý den strávila horečným přemýšlením,

pokoušela se přijít na to, jak napravit, co pokazila, jak zmírnit nesmírný Omarův vztek. Kdyby byla nezahlédla tu jiskřičku citu ráno u stolu, když se ho dotkla, byla by prožila celý den v naprostém zoufalství. Ale ten krátký záblesk v jeho očích jí dal nečekaný kousíček naděje. Nakonec dospěla k názoru, že nasadí typicky ženské zbraně. Na večer se pečlivě oblékla, vybrala si dlouhé, pohodlné mechově zelené šaty, o nichž věděla, že jí jdou k očím a pěkně jí zdůrazňují postavu. Výstřih byl hluboký právě tak, že odhaloval rýhu mezi ňadry. Vzala si ty šaty s úmyslem Omara svést. Nechtělo se jí věřit, že by Omarova touha po ní odumřela, když se dozvěděl pravdu. Nechtělo se jí věřit, že by jeho touha nebyla založena na lásce k ní. Musí mu to jenom těmito prostředky připomenout. Setkala se s ním v obývacím pokoji. I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

185 „Vítejte domů, Vaše Veličenstvo," řekla cudně. „Dovolila jsem si připravit vám horkou koupel, abyste se mohl uvolnit před večeří." Překvapeně se na ni podíval. „Proč jsi to udělala?" Dívala se pokorně na zem u jeho nohou. „Snažím se jenom být dobrou a svědomitou manželkou a předvídat každou vaši potřebu." Zadržela dech, uvažovala, jestli tím, co naplánovala, v něm jenom nevyburcuje hněv. Jistě brzy zjistí, jak je jí to všechno líto, jak moc ho miluje, jestliže bude hrát roli, kterou po ní vyžaduje. „Dobře, koupel není špatný nápad," řekl odměřeně, už se na ni znovu nepodíval a rychlým krokem zmizel ve svých pokojích. Uvolnila dech, který v sobě zadržovala. Tak moc toužila vidět, jak roztál, nějaký záblesk starostlivosti v jeho očích, náznak touhy. Ale nebylo

tam nic kromě chladné temnoty, která se v nich poprvé objevila předcházejícího večera. Několik minut počkala a pak vešla do koupelny. Byl už ve vaně. Celá místnost byla prostoupena voňavými oleji, které přidala do vody. „Co chceš?" zeptal se strohým hlasem. „Otázka zní, co chceš ty," opáčila hladce. Vzala ze skříně houbu a přistoupila k okraji zapuštěné v any. „Možná by můj manžel chtěl, abych mu umyla záda?" Neodpověděl jí slovy, ale naklonil se kupředu a odhalil jí svoje široká krásná záda. Bylo zvláštní, jak nervózní se cítila, když se sklonila k okraji vany a namočila žínku do vody. 186 CARLA CASSIDYOVÁ V uplynulých týdnech mu záda myla mnohokrát, ale najednou jí připadalo, jako by to mělo být poprvé, kdy se dotkne jeho hladkého svalnatého těla. Bolest, která se jí předešlého večera usadila v hrudi, ještě zesílila, když mu přejela žínkou přes ramena. Byl napjatý, svaly se mu rýsovaly pod kůží. Masírovala mu je žínkou ve snaze ho uvolnit. Zhluboka vydechl, jako by mu to, co dělá, připadalo nesmírně příjemné. Co se jí chtělo ze všeho nejvíc, bylo přitisknout rty na jeho mokrou kůži. Co se jí chtělo nejvíc, bylo shodit ze sebe šaty a vklouznout k němu do veliké vany, vidět, jak mu v očích září plamínky, cítit, jak se kolem ní ovíjejí jeho ruce. Ale nic z toho neudělala. Bála se, jak by reagoval, hrozila se toho, že by ji odmítl. Její srdce by takovou ránu nepřežilo. Jak mu dál myla tu nádhernou kůži, pohybovala mu s žínkou po zádech pomaleji, spíše ho laskala než myla. Znovu vzdychl a ten vzdech svědčil o jeho nesmírném potěšení. To ji povzbudilo. Přesunula se s žínkou o kousek níž. Překvapeně zala-

pala po dechu, když se najednou otočil a vzal jí žínku z ruky. „To by stačilo. Děkuju ti, ale radši už se dál budu koupat sám." Byl vzrušený. Odhadovala to podle jeho zrychleného dechu a když se narovnal, zpozorovala v čisté vodě fyzický důkaz. I jí projela ostrá vlna vzrušení. I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

187 Byla to touha nejen se s ním pomilovat, ale nechat se jím držet tak blízko, aby cítila uklidňující tlukot jeho srdce, vidět ho, jak se na ni směje s tou sladkou něhou v očích. Byla to touha, aby se všechno vrátilo k tomu, jak to mezi nimi bylo předtím, nic než smích, důvěrnosti, láska a společné štěstí. „Víš jistě, že už pro tebe nic víc nemůžu udělat?" zeptala se měkce. „Tvoje přítomnost tady už není zapotřebí," odpověděl strohým hlasem. Jeho odmítnutí ji zabolelo, ale uvědomovala si, že nemůže udělat nic víc. Otočila se, odcházela z koupelny a slzy ji bolestně tlačily v očích. Opakovala si, že snad čekala příliš mnoho a příliš brzy. Zjistil tu pravdu o její identitě teprve před necelými čtyřiadvaceti hodinami. Jakmile uplyne nějaký čas, jeho vztek na ni jistě opadne a on si uvědomí, že to ona byla celou dobu ta žena, do které se zamiloval, žena, kterou chtěl za manželku. Ale ani během příštích tří dnů se Omar nestal nijak přístupnějším. Každé ráno zahájili společnou snídaní. Četl si noviny a vypadalo to, že mu je její přítomnost naprosto lhostejná. Když spolu jako vladařský pár absolvovali nějakou schůzku nebo slavnostní večeři, choval se k ní s respektem, ale zároveň i s bolestným odstupem. A v noci odcházel do svých komnat sám. Ona spala v pokoji pro hosty, převalovala se na lůžku, tou-

žila po jeho blízkosti a lámala si hlavu nad tím, Jestli tohle má být její budoucnost s manželem, bu188 CARLA CASSIDYOVÁ

doucnost v izolaci a osamění, budoucnost postrádající jakoukoli lásku. V době, kterou spolu trávili o samotě, dál hrála roli obětavé a poslušné ženušky, připravovala mu vonné lázně, zařizovala, aby mu servírovali jeho oblíbená jídla, a dělala, co se dalo, aby ho potěšila. Masírovala mu nohy, myla záda, stlala mu postel a pokoušela se předvídat, co by ho nejvíce potěšilo. Brala to jako jisté pokání za svoji vinu. Ale ať dělala, co dělala, nic zřejmě nedokázalo proniknout skořápkou lhostejnosti, kterou vůči ní projevoval. Když se stala jeho manželkou, zjistila, že Omar je muž s náruživým sexuálním apetitem, milovali se každou noc od svatby až do dne, kdy objevil pravdu. Dělalo jí starosti, že uplynuly už čtyři noci a on se jí ani nedotkl. Dělalo jí starosti, že mu zřejmě vůbec nevadí se s ní nemilovat, že po fyzickém kontaktu netouží stejně jako ona. Ve středu časně ráno odešla ze svého pokoje a zamířila na druhou stranu paláce, aby si o tom všem promluvila s jeho nejstarší nevlastní matkou. Potřebovala radu nějaké jiné ženy, radu někoho, kdo Omara dobře zná. Doufala, že jí Hayfa nějak pomůže. Zaklepala na dveře, které vedly do komnat šejka Abdula. Přišla jí otevřít služebná, jejíž fyzický zjev Caře napověděl, že se nenarodila v Gasparu. Byla to roztomilá malá žena, asi padesátiletá, se světle hnědými vlasy a očima barvy nebe bez mráčku. „Přišla jsem navštívit Hayfu," řekla Cara té ženě. „Jistě. Račte za mnou." I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

189 „Počkejte." Cara se na ženu usmála. „Nejste vy náhodou Jane, že ne?"

„Ano, to jsem." Ženiny bledě modré oči se rozšířily zjevným úžasem. „Pocházíte z Montany?" Zamračila se. „Jak to víte?" Cara ji obdařila uklidňujícím úsměvem. „Rašad se mi o vás zmínil." Při zmínce o Rašadovi Jane lehce zčervenaly tváře. „Nedokážu si představit, proč by vás ten muž měl nudit povídáním o mně." Cara tušila, že i navzdory těm slovům ženu potěšilo, že o ní Rašad mluvil. „Má vás velice rád," ujistila služebnou s úsměvem. „A myslím, že kdybyste ho trochu povzbudila, měl by vás ještě raději." Jane se na ni zadívala překvapeně a Cara pozorovala, jak jí v očích klíčí zárodek románku. Tím víc ji rozbolelo srdce nad vlastní situací. „Hayfa, Jahara a Malika jsou všechny v zahradách," řekla Jane, když vedla Caru obytnou částí směrem k několika proskleným dveřím. „Nemusíte mě ohlašovat," řekla Cara, když Jane otevřela dveře. „Najdu si je sama." Zahrady byly malé, ale krásně uspořádané. Rozkládaly se kolem mramorové fontány, v níž se koupali ptáci. Tři ženy seděly nedaleko u stolku v patiu a jejich radostné štěbetání se na dálku neslo ranním vzduchem. „Elizabeth, vítej u nás," zavolala Malika se zřejmým potěšením, když ji uviděla. Hayfa a Jahara ji také pozdravily s úsměvem. 190 CARLA CASSIDYOVÁ

„To je pěkné, že jsi přišla na návštěvu," řekla Hayfa. „Zrovna jsme se chystaly dát si nějaké občerstvení. Vezmeš si s námi?" „Ano, děkuji." Cara vklouzla do čtvrtého křesla u stolu a uvažovala, jak má proboha začít mluvit o tom, co má na srdci. Počkala, až jim sloužící donesou osvěžující ovocné nápoje a pečivo, a mezitím si s ženami vy-

měnila několik přátelských vět. Pak se zhluboka nadechla a pustila se do toho, proč za nimi přišla. Vypověděla jim všechno od samého začátku. Řekla jim, jak Fionu přestalo bavit dopisovat si se vzdáleným Omarem a jak se toho ona chopila a podepisovala pak dopisy sestřiným jménem. Řekla jim o svém podvodu, když Omar přijel za ní do domku. Vysvětlila jim, že měla v plánu strávit s ním jenom trochu času a pak všechno skončit. Nakonec jim vylíčila, jak všechny pokusy povědět Omarovi pravdu zmařila její rostoucí láska k němu a bleskurychlá svatba. „Tak jak potom zjistil pravdu?" zeptala se Hayfa a její hluboké tmavé oči neprozrazovaly ani v nejmenším, co si myslí. „To já nevím," odpověděla Cara nešťastně. „Vím jenom, že od té doby, co to zjistil, má veliký vztek a nevypadá to, že ho to přejde." „Omar je velice hrdý muž," odpověděla Hayfa zamyšleně. „Dokážu si představit, co teď cítí. Připadá si, jako bys z něho udělala blázna, podvodem ho přiměla k něčemu, co neměl v úmyslu." Upila ze své skleničky. „Ale musím přiznat, že mě potěšilo, když teď vím, že nejsi Fiona Carsonová. TvoI ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT 191 je sestra je zřejmě mnohem... mnohem temperamentnější než ty." I přes své zoufalství se Cara zasmála. „To ano, ale zároveň je to láskyplná a nádherná osobnost." „A tvoje oddanost k ní je velice chvályhodná," odpověděla Hayfa. „Ale nepřišla jsi sem, abychom si povídaly o vlastnostech tvojí sestry." Cara přikývla. „Ne, to jsem nepřišla. Přišla jsem za vámi třemi pro radu." Odmlčela se, pokoušela se uspořádat si myšlenky. „Minulé čtyři dny jsem nedělala nic jiného, než že jsem se pokoušela Omara nějak potěšit. Snažila jsem se být dokonalou manželkou, ale on je ke mně najednou úplně nepřístupný."

Zadívala se dolů na desku stolu. „Dokonce se mnou ani nespí," přiznala se tiše. „No, to rozhodně není nic dobrého," prohlásila Jahara. „Fyzická touha je jako lepidlo, které drží každý vztah dohromady." „Ale rozhodně to není to jediné," prohlásila Hayfa. „Jsou taky věci jako vzájemný respekt a společné zájmy a přátelství." „To všechno je moc důležité," souhlasila Malika a pak se usmála. „Ale touha je stejně důležitá, zvlášť na začátku vztahu." „Ale já jsem zřejmě ztratila všechno - jeho reekt a přátelství i tu touhu," řekla bolestně Cara. „První a nejlehčí, co se dá od mužského získat zpátky, je touha." Jahara se naklonila kupředu dotkla se Cařiny ruky. „To zvládneš, jen se neboj, á tě naučím, jak Omarovi zatancovat." „Zatancovat mu?" 192 CARLA CASSIDYOVÁ „Břišní tanec." Postavila se. Její překrásné rysy sálaly dívčím vzrušením. „Pojď se mnou do mého pokoje a já tě naučím tanec svádění, který jistě znovu oživí Omarovu touhu." „No, já nevím, jestli je to dobrý nápad," zaprotestovala Cara. „Jednou jsem ti řekla, že šejk miluje jinak než jiní muži," řekla Hayfa. „Miluje hlavou, ne srdcem. Ale všichni muži jsou otroci své touhy a já jsem viděla, jak se na tebe Omar díval, než zjistil pravdu. Jeho touha k tobě je veliká a získat ji zpátky by mohl být první krok v návratu vašeho vztahu na dobrou půdu." „Dobře," nechala se přesvědčit Cara. Stejně nebude mít klid, dokud nevyzkouší všechno, co je v jejích silách, aby přiměla Omara k odpuštění. Když nic jiného, to odpoledne se všechny čtyři ženy alespoň dost nasmály, jak se pokoušely naučit Caru umění břišního tance. Cara si o sobě vždycky myslela, že se dokáže docela ladně pohybovat, ale její pokusy napodobit

Jahařiny smyslné pohyby boků a břicha končily znovu a znovu záchvaty smíchu jejích tří tchyní. Vzhledem k tomu, že toho dne neměla nic jiného na programu, zůstala s nimi až do pozdního odpoledne a neustále zkoušela pohyby, které vypadaly tak jednoduché a sexy, ale bylo nesmírně těžké si je osvojit. Když nastal čas, aby se vrátila do své části paláce, vynutily si od ní slib, že si druhý den přijde pro další lekci. Souhlasila, ale moc se jí to nelíbilo. NeI ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT 193 chtěla Omara svádět, aby se s ní pomiloval. Chtěla ho svést, aby ji začal znovu milovat. Ale tu noc, když ležela opuštěně ve své posteli, uvažovala, jestli vůbec je v jejích silách vrátit vztah k tomu, co spolu sdíleli první dva týdny po sňatku. Co by za těchto okolností dělala Fiona? ptala se sama sebe. Měla pocit, že ta by to všechno skončila a utekla. Nezůstávala by někde, kde by si nepřipadala vítána, nikdy by nelpěla na takovém manželství, jaké se teď stalo z Cařina svazku. Ještě před měsícem by se Cara možná zachovala stejně. Utekla by, utekla by zpátky domů v ostudě a zoufalství, utekla by s pocitem, že si nezasloužila to štěstí, které se jí nakrátko naskytlo. Ale někdy v průběhu uplynulého měsíce se z ní stala úplně jiná žena. Nechtěla už víc být jako svo'e hrdá sestra a zároveň nebyla spokojená s tím, že e nenápadná Cara. Stala se z ní Elizabeth AI Abdarová a právě tou chtěla být. Umínila si bojovat za svoje manželství jakýmikoli prostředky, které budou k dispozici. A jestli to znamená i hrát ženu z harému a svádět Omara, pak to tedy bude dělat. V pátek odpoledne seděla v obývacím pokoji o samotě. Dopoledne zase strávila s Hayfou, Jaharou a Malikou a cvičila se v tanci, který jí, jak doufala, nakonec vrátí Omara. Ozvalo se zaklepání na dveře. Vyskočila a šla otevřít. Dala služebným volno, chtěla mít příležitost být s Omarem úplně sama. Nevěděla, jestli mu

chce zatancovat nebo se s ním pořádně pohádat. Rostla v ní podivná směsice zoufalství a vzteku. 194 CARLA CASSIDYOVÁ

Otevřela dveře a uviděla za nimi Rašada. Vřele ho uvítala. Neviděla ho vlastně od toho večera, kdy se pořádala oslava na její počest. „Pojďte dál," pozvala ho, vděčná za to, že zase vidí jeho přátelský úsměv. Podal jí rozměrnou krabici na šaty. „Toto vám mám předat. Je to od vašich vážených tchyní." Vzala si od něj krabici. Byla moc zvědavá, co je uvnitř, ale soustředila se na Rašada. „Můžete se u mě na pár minut posadit?" Podíval se na hodinky a pak přikývl. „Šejk Omar je na soukromé schůzce a ta ještě nějakou chvíli neskončí. Na minutku dvě si mohu sednout." Posadil se spolu s ní na pohovku. „Jak jste se pořád měl? Neviděla jsem vás skoro týden," řekla Cara. „Měl jsem se dobře." Oči mu jasně zářily. „A tento týden jsem měl večer schůzku." „S Jane?" Když přikývl, spráskla Cara ruce neskrývaným nadšením. „Rašade, to mám velkou radost." „Myslím, že bych vám měl poděkovat," usmál se na mi malý muž. „Věřte mi, neudělala jsem nic jiného, než jí zasadila do hlavy takové nenápadné semínko o vás," odpověděla lehce Cara. „A jak se máte vy, Elizabeth?" Jeho oči se na dívaly s něhou, která jí prozradila, že ví, jak složité teď všechno pro ni je. „Takže vy víte pravdu, že?" odpověděla otázkou. „Vím ji ode dne vaší svatby." Podívala se na něj překvapeně, pak si těžce poI ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

195 vzdechla. „Pak asi taky víte, že se na mě Omar moc zlobí."

„Šejk Omar dokáže být velmi umíněný muž," pokýval Rašad hlavou. „Říkali mi, že šejkové nedokážou milovat jako obyčejní lidé. Já vám ale přísahám, Rašade, že kdybych si nemyslela, že mě Omar miluje, už bych tady nebyla." „Kdo vám řekl, že šejkové nedokážou milovat jako jiní?" zeptal se. „Hayfa... a Omar sám." Rašad se zamračil. „Myslím si, že si šejk Abdul vzal tři manželky proto, aby navždycky rozdělil svoje sympatie. Je to ochrana, kterou si vybudoval, aby se už nikdy, nikdy nezamiloval tak hluboce a vážně, jako když miloval Omarovu matku. Miloval ji nesmírně hluboce a její ztráta ho velice zasáhla," vzdychl Rašad při té vzpomínce. „Myslím, že vychovával Omara ve víře, že láska není třeba, že láska dělá muže zranitelným. Řekl bych, že se asi pokoušel ochránit svého syna před tou téměř smrtelnou ranou, kterou mu láska zasadila." „Ale já vím, že Omar je schopný lásky." Rašad se usmál. „Jednou jsem vám řekl, že ve vás cítím velikou sílu. Možná ji budete muset vynaložit všechnu, abyste překonala umíněnost a vztek, které váš muž právě teď cítí." Zvedl se. „A teď už musím jít." Cara ho doprovodila ke dveřím. Tam se Rašad brátil a znovu se na ni usmál tím rošťáckým směvem, který na něm tak milovala. „Kdybych byl sázkař, Elizabeth Caro AI Abda196 CARLA CASSIDYOVÁ

rová, vsadil bych své peníze na vás." S těmi slovy odešel. Cara za ním zavřela dveře a vrátila se na pohovku, kde na ni čekala velká krabice na šaty. Co jí to proboha ty ženy poslaly? Odklopila víko krabice a když uviděla, co se skrývá uvnitř, překvapením zalapala po dechu.

Byly to kostýmy na břišní tanec. Ležely tam tři - jeden ve zlaté, druhý ve stříbrné a třetí v tmavě purpurové barvě. Všechny harémové kalhoty byly ušity z průsvitného jemného sifonu a vršky nebyly o moc víc než bohatě zdobené podprsenky. Srdce se jí rozšířilo láskou, když pomyslela na ty tři ženy, které se pro ni brzy staly nejen rodinou, ale i přítelkyněmi. Odnesla si krabici do ložnice a položila ji na postel. Vytáhla zlatý kostým, podržela ho před sebou a srdce se jí rozbušilo očekáváním. Opravdu to dokáže? Dokáže si na sebe vzít tenhle choulostivý úbor a zatancovat Omarovi, aby ho svedla? TŘINÁCTÁ KAPITOLA Omar byl k smrti unavený, když se vracel z trůnního sálu do svých komnat. Nebyla to jen vyčerpanost až do morku kostí, ale i duševní únava. Věděl, že ji z velké části může přičíst velikému úsilí, s nímž se snaží ovládnout svůj vztek na Elizabeth. Už jenom to její jméno v něm podnítilo další záchvat vzteku. Není to žádná Elizabeth, připomenul si hořce. Elizabeth Fiona je ta žena, o níž si původně myslel, že se s ní oženil, žena, s níž se chtěl oženit. Teď má za manželku Caru. Cara je ta žena, která bývala učitelkou, žena, která mu dobrovolně odevzdala své panenství. Cara mu vyprávěla o své touze po dětech, o touze založit rodinu. Cara, která trpěla nočními můrami a která od minulého týdne nemá nikoho, kdo by ji držel v náruči, když se v noci probouzí ve strachu a v pláči. Okamžitě takové myšlenky potlačil. Zneklidňující bolest, kterou vyvolaly v jeho srdci, ho ještě víc podráždila. Pokývl strážím, které stály po stranách dveří, a vešel do obývacího pokoje. Všechny smysly se mu okamžitě probudily do 198 CARLA CASSIDYOVÁ

střehu, vzrušeny pohledem a vůněmi, které se mu tam naskytly. Světla byla ztlumena a pokoj napl-

ňovala jen matná záře svíček. Ve vzduchu se vznášela vůně kadidla a tichá zvonivá orientální hudba. Uprostřed pokoje na podlaze bylo navršeno několik velkých polštářů. Vytvářely místečko, které přímo zvalo ke spočinutí. Hodil kufřík na pohovku a napjal se. Co to má znamenat? A kde je služebnictvo? Všechny myšlenky se mu ale vykouřily z hlavy, když se ve dveřích, vedoucích ze soukromých pokojů, náhle objevila Elizabeth. Prohlédl si ji od hlavy až k patě a projel jím elektrický impulz. Vlasy měla vyčesány vysoko nahoru a staženy zlatou stužkou. Oči jí zářily jako jasné smaragdy, tváře měla zrůžovělé, i když nedokázal odhadnout, jestli je to ruměnec nebo kosmetika. Její krása ho ohromila - navíc byla dovedena k dokonalosti tím sporým úborem, který na sobě měla. Zdobená zlatá podprsenka jako by byla speciálně vyrobena tak, aby přitahovala pohled ke krémovým ňadrům, které bujně překypovaly přes zlaté košíčky. Měla na sobě harémové kalhoty, usazené nízko na bocích, průsvitný sifon odhaloval její pěkně tvarované nohy od kotníků až po boky. Jediný ústupek cudnosti představoval neprůhledný trojúhelník látky, umístěný strategicky v přední části kalhot. „Omare, neslyšela jsem tě, jak přicházíš," řekla lehce a prošla po pokoji tak smyslně, jak to u ní nikdy předtím neviděl. I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

199 „Vítej doma, můj muži," řekla. „Připravila jsem ti lázeň a až budeš hotov, podám ti jídlo." „Kde je služebnictvo?" zeptal se. Pokoušel se soustředit na něco jiného než na touhu, která se ho zmocňovala, jakmile se na ni podíval. „Dala jsem mu volno," odpověděla. „A teď musím jít zkontrolovat tvou večeři."

Zamířila do kuchyně a Omar vešel do koupelny. Lámal si hlavu nad tím, co má v plánu. Jestli si myslí, že když mu uvaří jídlo a oblékne si vyzývavé minišatečky, zmírní to nějak jeho zklamání a vztek, který k ní cítí, tak to se velice mýlí. Přesto když o chvíli později odpočíval ve voňavé teplé vodě, myslel na to, jak úžasně jí to slušelo. Byla tak štíhlá, tak svůdná, tak lákavá... Nemohl si pomoci, cítil v sobě fyzickou odezvu. Ten pocit ale neměl v žádném případě v úmyslu naplnit. Muž, který trestá ženu, se s ní nemůže milovat, připomínal si. A on rozhodně nechtěl Caru přestat trestat za její podvod. To odhodlání je přece silnější než nějaká momentální touha, kterou k ní cítí. Dokončil lázeň, osušil se a oblékl si hedvábné kalhoty od pyžama a župan. Odešel do obývacího pokoje a znovu si podezíravě změřil hromadu polštářů, kterou pro něj zřejmě schválně nachystala. Uvažoval, že si natruc sedne na pohovku, ale pak se rozhodl hrát s ní tu její zvláštní hru a zjistit, kam celý večer povede. Natáhl se pohodlně na polštáře, na chvilku zavřel oči a myslel na uplynulý týden. Uvědomoval si, že byl na služebnictvo vzteklý jako mrzutý vel200 CARLA CASSIDYOVÁ

bloud, a věděl, že to bude časem muset nějak napravit. „Sklenku vína?" Otevřel oči a uviděl, jak stojí u něj, v jedné ruce broušenou sklenici a talíř ve druhé. „Děkuji ti." Vzal si od ní sklenici a snažil se ignorovat intenzivní žár, který jím projel, když se letmo dotkli špičkami prstů. Posadila se k němu a on měl na okamžik plnou hlavu její sladké, bolestně známé vůně. Rychle se napil vína, jako by ten pocit dokázal spláchnout. „Na začátek jsem ti připravila pár plněných vinných listů," řekla a ukázala mu jednu z pikantních

rolek, nakrájených na jednotlivá sousta. Otevřel ústa, aby přijal nabízené jídlo. Snažil se přitom nevnímat teplo, které sálalo z její blízkosti. „Je to dobré?" zeptala se měkce. Posadila se k němu tak blízko, že mu její žár ovanul tvář. „Dostala jsem recept od našeho šéfkuchaře. Řekl mi, že je to jedna z jeho specialit." „Je to dobré," řekl krátce, ale když mu nabídla další sousto, vzal jí ho z prstů, místo aby jí dovolil vložit mu ho zase do pusy. Nechtěl připustit, aby bezděčně ochutnal její prst, nechtěl myslet na to, že už je to celý nekonečně dlouhý týden, kdy ji naposled držel v náruči, líbal její sladké rty a miloval se s ní. „Ty nebudeš jíst?" zeptal se. Zavrtěla hlavou. Oči měla krásné, ale zasmušilé. „Najedla jsem se, než jsi přišel, abych ti mohla být večer k ruce." Zvedla se ze země. „Za chvilku jsem tady zpátky s hlavním chodem." I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

201 Díval se za ní, jak odchází z pokoje. Boky se jí vyzývavě houpaly v rytmu, který kdesi hluboko v něm rozezvučel jakousi strunu, a najednou zauvažoval, kdo je vlastně tím přísně odtažitým přístupen potrestán víc - jestli on nebo ona. Hlavní chod bylo dušené hovězí s opékanými brambory. Zatímco Omar jedl, Cara seděla u něj jako pozorný sluha a dívala se na něj zelenýma očima, jako by čekala, co bude chtít nebo potřebovat. Co opravdu potřeboval, bylo vzít ji do ložnice a uvolnit to fyzické napětí, které v něm rostlo celý týden. Ale nechtěl být otrokem vlastní smyslné touhy. Jedl mlčky. Přistihl se, že v duchu uvažuje, jak Cara asi tráví čas, když není s ním. Byla ty dlouhé hodiny o samotě? Možná, že seděla v zahradě, obklopená květinami, které tolik miluje. Není to žena, která je stvořená k tomu trávit čas sama. Během toho měsíce, kdy se začali poznávat,

zjistil, že miluje chození mezi lidi, společnost, smích. Ten její smích mu teď moc chyběl. Když dojedl, odnesla talíře a vrátila se k němu. „Nechtěl bys, abych ti namasírovala záda? Nebo chodidla?" V očích jí zářila vyzývavá světýlka. „Nebo bys radši chtěl, abych tě rozptýlila tancem?" Tancem? Krev se mu začala vařit v žilách. I když věděl, že by jí měl říct, že nechce, aby ho rozptylovala, přistihl se, jak přikyvuje. „Ano, zatancuj mi." Vypadala sebevědomě, když vstala a vzdálila se od něj. Záře mnoha svíček, které je obklopovaly, propůjčovala její pleti zlatý jas. Vypadala tak, že až bolestně toužil se jí dotknout. 202 CARLA CASSIDYOVÁ Já se jí ale dotýkat nechci, řekl si pevně. A pak začala tančit. Pomalu, smyslně se pohybovala v rytmu hudby, paže ladně nataženy kupředu, svůdné boky se divoce kroutily v milostném rytmu. Horní část těla se pohybovala také a vypadalo to, jako by mu přímo nabízela svou štíhlou šíji, jemnou křivku klíčních kostí, svůdná oblá ňadra. Pozoroval, jak se jí na pěkně tvarovaných nohou napínají svaly, a představil si ty nohy, omotané kolem svých boků. Rozhořel se v něm žár a zaplavil mu celé tělo, jak si ji tak měřil přimhouřenýma očima. Kdo ji naučil se takhle hýbat? Omar už viděl dost břišních tanečnic a věděl, že i když jsou její pohyby začátečnické a prosté, jsou to pohyby skutečné břišní tanečnice. Byl přesvědčen, že se takový tanec nikde v Mission Creeku v Texasu neučí. Její něžné nahé nožky ji přinesly blíž k němu a on opět ucítil její vůni - zatočila se mu z ní hlava, téměř přestal být schopen uvažovat. Krev se mu vařila v žilách a přes své pevné odhodlání po ní toužil. Oči jí jasně zářily, jako by poznala, že se mu dostává na kobylku.

Nepřál si ji chtít, ale v této chvíli si najednou nedokázal vzpomenout, proč vlastně upírá potěšení z milování nejen jí, ale i sobě. Snažil se nalézt znovu svůj hněv, ale zdálo se, že kapituloval před mnohem silnější emocí, touhou. Když se k němu naklonila ještě blíž, postavil se a popadl ji kolem pasu. Zalapala po dechu, ale stála bez hnutí, hruď se jí vzdouvala, jak oddechovala. I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT 203 „Co to děláš, Caro?" zeptal se jí měkce. Přejela si špičkou jazyka rty a pevně se mu podívala do očí. „Tancuju ti," odpověděla a hlas měla mnohem hlubší a chraplavější než obvykle. „Když mi nedovolíš sdílet s tebou život jako tvoje manželka, možná mi dovolíš sdílet s tebou aspoň postel jako milenka." Zakončila to prohlášení tím, že mu rozvázala župan, přitáhla si ho k sobě a nechala svoje ňadra otřít se mu o hruď. Ta slova a dotek jejího těla otřásly posledními zbytky sebeovládání, k nimž se tak zoufale upínal. Přitiskl si ji k sobě a začal plenit její ústa, vychutnával si její plné rty, její známou sladkou vůni. Uvítala jeho polibek, pootevřela ústa a ovinula mu paže kolem krku. Vyvlékl se z jejího sevření, přerušil kontakt rtů a o krůček od ní poodstoupil. „Takže ty bys byla ráda mojí milenkou, mojí harémovou ženou, mojí milostnou otrokyní?" „Pro dnešek večer by mi to stačilo," odpověděla tiše a vřele. Přistoupila znovu k němu, přitiskla se k němu boky a začala tancovat. Jak se o něj tak třela, rozpálilo ho to jako ještě nic předtím a on věděl, že si je vědoma jeho nesmírného vzrušení, poznal to podle šibalského lesku v jejích krásných očích. Pár mučivě dlouhých minut se o něj otírala boky, pak zvedla ruce, natáhla se za krk a rozepnula háček podprsenky. Zachytila ten lesklý kousek látky dřív, než mohl spadnout na zem, přidržela si ho na prsou a stále se mu upřeně dívala do očí.

„Jestli chceš, abych byla tvojí milostnou otroky204 CARLA CASSIDYOVÁ

ní, Omare, pak jí budu." Klesla rukama k bokům a nechala podprsenku spadnout. Omar netušil, že touha může fyzicky bolet, ale on bolest pociťoval, hořel touhou a věděl, že jenom ona dokáže ukojit hlad, který ho ovládl. Zabořil se do polštářů a stáhl si ji s sebou, znovu přitom vyhledal její ústa. Současně sevřel v dlani její prs a cítil, jak jí hluboko pod horkou hedvábnou kůží divoce tluče srdce. „Elizabeth... Elizabeth," zasténal, utopený v přílivových vlnách vášně, která ho zaplavovala, která jím projížděla. „Tak hrozně moc mi chyběla tvoje chuť, ten pocit mít tě v náruči." „A ty jsi chyběl mně," vydechla a její ruce přitom pracovaly na tom, aby mu stáhly župan z ramen. Vyvlékl se z něj a nechal ho ze sebe spadnout. Chtěl jí říct, že se tím nic nemění, že se na ni pořád ještě zlobí, pořád se cítí zrazený a zmanipulovaný, ale nedokázal objevit ta správná slova, zvlášť když se její ústa odlepila od jeho rtů a vydala se dolů po hrudi. Zasténal, když její prsty zatáhly za pásek hedvábných pyžamových kalhot, a zvedl boky, aby jí pomohl mu je stáhnout. Když byl nahý, vztyčila se a sundala si harémové kalhoty, které ji dosud halily, pak k němu přilehla na hromadu polštářů. Natáhl se po ní, ale zarazila ho. „Jen tak lež na zádech a uvolni se," zašeptala. „A nech mě, abych ti sama připravila potěšení." Její ruce se mu rozběhly po hrudi, roztáhla prsty, jako by se ho chtěla dotýkat co možná nejvíc. I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

205 Ruce měla horké a v očích horečnaté světlo, když ho lehce laskala po prsou. Usmála se na něj. „Máš tak jemnou kůži. Moc ráda se jí dotýkám."

Když se prsty přestěhovaly k břichu, zprudka se nadechl a překvapeně shledal, že se chvěje touhou. K jejím prstům se připojila ústa, horce líbala a laskala jeho tělo, s promyšleným záměrem se stěhovala níž a níž. Jak ta ústa a ruce postupovaly dolů a dolů, zabořil jí prsty do vlasů, bojoval o sebekontrolu, zatímco jeho tělem lomcovala rozkoš. Když sevřela prsty kolem jeho báječně připraveného přirození, zhluboka se nadechl. Věděl, že jestli udělá cokoli víc, bude po všem. A on ještě nebyl připraven to skončit. Cara překvapeně vzdychla, když ji převrátil na záda. Vztyčil se nad ní, tmavé oči mu plály ohněm, který byl schopen ji zničit, jak dobře věděla. A ona moc toužila po tom být zničena. Jeho ústa se zmocnila jejích, dlaně se sevřely na oblých ňadrech a prsty přejížděly po bradavkách, ztvrdlých na kámen. Ten dotek na jejích prsou v ní zažehl vzrušení, začalo v ní růst známé sladké napětí. I když ji téměř úplně přemáhala fyzická stránka toho, co spolu dělali, byly to city, co jí vehnalo slzy do očí. Tohle jistě zacelí ta zranění, která mu způsobila svým podvodem. Tohle ho jistě přiměje k tomu, aby si uvědomil, že si nakonec vzal tu pravou ženu, a vztek z něj konečně a navždycky vyprchá. Líbal ji s takovou dravostí, že to probudilo stej206 CARLA CASSIDYOVÁ

nou dravost i v ní. Zabořila mu ruce do vlasů a dál se s ním náruživě líbala. Jeho ruce opustily ňadra a jely níž, po žebrech dolů na boky. Sevřel jí je, odlepil se od jejích rtů a zadíval se jí zase do očí. „Kdybych si měl vybrat ženu, kterou by mi měla dělat milostnou otrokyni, zvolil bych si tebe." S těmito slovy jí vklouzl rukou mezi stehna a začal se jí důvěrně dotýkat. Vykřikla, nebyla si jista, co jí přináší větší potěšení, jestli ta slova nebo jeho doteky. Věděla jen,

že ji celé tělo bolí touhou po něm, libovala si v jeho vůni a byla naprosto překonána tím, že na sobě konečně znovu cítí jeho ruce. Zavřela oči a odevzdala se mu, jak ji jeho zkušené doteky přiváděly k dalším a dalším výšinám. Když cítila, že napětí v ní vyrostlo až k nesnesení, pevně se k němu přimkla a rozechvěla se. Okamžitě do ní vstoupil, naplnil ji svým žárem. Chraplavě, hluboce zasténal, zabral si její ústa a rozpohyboval boky v divokém rytmu. Nepřipadalo jí, jako by se jen milovali. Spíše se cítila, jako by oživovali manželský slib, který si dali. Připadala si, jako by zdolávali tu nesmírnou propast, která je celý minulý týden rozdělovala. „Jsi moc svůdná milostná otrokyně," zašeptal jí, když opustil její rty a přesunul se lačnými ústy na štíhlý bělostný krk. Zrychlil pohyby boků a ona se k němu vzpínala ve stejném rytmu, jak se v ní probudila nová touha. Sevřela mu záda a jeho opustilo veškeré sebeovládání, které mu ještě zbylo. Zasténal, zběsile zrychlil pohyby, byly kratší a rychlejší. I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

207 Zmocnila se jí rozkoš, vlna za vlnou. Pokoušela se vykřiknout jeho jméno, ale vzrušení bylo příliš silné na to, aby jí dovolovalo promluvit. Zašeptal její jméno a ztuhl v ní. Cítila, jak do ní proudí jeho horké semeno, a doufala, že právě teď, v této chvíli, počali dítě. Když bylo po všem, převalil se z ní, ležel na zádech a jeho dech se pomalu vracel k normálu. Nedíval se na ni, hleděl ke stropu. Projela jí nová vlna bolesti, když si uvědomila ten citový odstup. Jak je vidět, tentokrát nebude žádné objímání a líbání, šeptání a mazlení, které si vždycky s požitkem dopřávali. Zvedla se na lokti a dívala se na jeho hezkou, ale přísnou tvář. Jak nesmírně si přála, aby na ní dokázala vykouzlit úsměv, toužila vidět, jak se mu

pohled prohloubí něhou, jak se mu celá tvář rozsvítí láskou. Ale ten nesmírně tvrdý výraz ji přiměl udržovat odstup. „Je ještě něco, co by můj manžel chtěl od své milostné otrokyně?" zeptala se nucené lehkým tónem. Obrátil se k ní a chvíli se na ni jen tak díval. Pokoušela se v hlubinách jeho nesmírně temných očí nalézt nějaký záblesk citu. Ale nebylo v nich nic vřelého, nic něžného, nic vstřícného. „Dnes večer už od tebe nic nepotřebuju," řekl, posadil se a natáhl se po županu. „Byl to dlouhý den a já si už půjdu lehnout." Vstal. „Uvidíme se ráno." Odešel z obývacího pokoje a zmizel ve svých 208 CARLA CASSIDYOVÁ

komnatách. Cara přemýšlela, jestli si vůbec uvědomuje, jak se jí to bezohledné odmítnutí zařízlo do duše. Zvedla se, připadala si teď zranitelná a hloupě obnažená. Rychle sáhla po svém tanečním úboru. Rozhodně posloužil svému účelu, dokázal svést Omara, aby se s ní konečně zase pomiloval. Ale ona chtěla mnohem víc. Chtěla, aby ho jejich milování přimělo k odpuštění. Chtěla, aby mu připomenulo, co všechno mu může a chce dát jako jeho žena. Uložila polštáře zpátky na jejich místa, odnesla talíře do kuchyně a přemýšlela, jak dlouho bude muset hrát roli milostné otrokyně. Kdy se Omar konečně rozhodne, že už vykonala dost pokání? Co když jí neopustí nikdyl Co když má v úmyslu nechat ji hrát tuhle roli po celý zbytek jejich manželství? Dokázala by to? Dokázala by ho nechat brát si od ní fyzické potěšení a nenabízet jí nic jiného? Mohlo by jí to kdy stačit?

Kde je tvoje hrdost? zašeptal jí jakýsi hlásek. Poznala ho. Nebyl to její hlas, ale Fionin. Cara věděla, že sestra by nikdy žádnému muži nedovolila, aby s ní jednal tak jako Omar v minulém týdnu. Ale Fiona mu nelhala... a Fiona Omara nemiluje. Miluje ona, Cara, Omara natolik, aby se spokojila jen s manželovou fyzickou touhou po ní a s ničím víc? „Pane, zrovna jsme dostali zprávu, že korvetní kapitán Westin byl zajat nepřítelem a je držen přiI ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

209 bližně dvacet pět mil odsud." Voják stál v přísném pozoru před Lukem, který seděl za stolem. Při té zprávě Luke otřeseně vyskočil. „Víme o tom něco víc?" zeptal se stručně. Mladý voják zavrtěl hlavou. „To je všechno, co je zatím známo." „Děkuji vám, to stačí." Luke nechal vojáka odejít, potřeboval čas, aby tu informaci strávil, aby si vše promyslel. Spolu se skupinou svých vojáků strávil v džungli celé týdny, bojoval s teroristy, pokoušeli se získat území. Po těch týdnech se vyčerpaní a špinaví vrátili na vojenskou základnu, kde teď byli už dva dny. Luke se opřel na židli. Při pomyšlení na to, že se Phillip Westin dostal do rukou nepříteli, se zamračil. Phillip Westin pro něj byl nejen voják, ale i přítel, muž, který mu jednou zachránil život. Přihodilo se to během války v Zálivu. Luke a čtyři kamarádi - Ricky Mercado, Tyler Murdoch, Flynt Carson a Spence Harrison byli společně vysláni na zvědy do nepřátelského tábora. Nějak došlo k tomu, že Tylerovi bezděčně vypálila zbraň, prozradili se a všech pět se jich dostalo do zajetí. Strávili v něm šest týdnů. Napůl hladověli, vody dostávali jen tolik, aby se udrželi při životě. Všichni se tenkrát podívali smrti zblízka do tváře.

Phillip Westin zorganizoval odvážnou záchrannou výpravu a podařilo se mu dostat je všechny ze zajetí živé. Tím se mezi nimi vytvořilo pevné pouto. 210 CARLA CASSIDYOVÁ

A teď byl v potížích Phillip a Luke by udělal všechno, co bylo v jeho silách, pro muže, na němž mu tak záleželo a kterého si nesmírně vážil, pro muže, který mu kdysi zachránil život. Horečně uvažoval nad plánem útoku. První člověk, který ho napadl a který by mu mohl pomoci při záchraně, byl Tyler Murdoch. Luke věděl, že Murdoch má pověst vlka samotáře, ale byl to velice tvrdý muž a prvotřídní odborník na výbušniny. Luke si uvědomoval, že tyto vlastnosti by se pro daný úkol velice hodily. Kromě toho i Murdoch vděčil Phillipovi za svůj život. Luke vstal, povzbuzen tím rozhodnutím. Postará se, aby se sem Tyler okamžitě dostal, zjistí, co se dá, o tom, kde se Westin přesně nachází a jak mu je. Pak bude čas zahájit akci. Čas splatit dluh. ČTRNÁCTÁ KAPITOLA Omar se snažil ovládnout svoje podráždění a soustředit se na fyzické potěšení z toho, jak mu jeho žena masíruje záda vonným olejíčkem. Uplynulé dva večery mu byla plně k dispozici. Oblékala si dech beroucí úbory na břišní tanec a hrála pro něj roli dívky z harému, tančila mu, přinášela mu uspokojení tisíci způsoby, milovala se s ním. Dneska ho čekala ve dveřích v tmavě purpurovém úboru, který ho nesmírně vzrušoval. Jeho sytá barva zdůrazňovala svěží krémovou barvu její pleti a dělala jí oči až neuvěřitelně zelené. Bylo už pozdě, když přišel, dlouho po večeři a krátce před tím, než chodívali spát. Předpokládal, že už odešla do svého pokoje, ale uvítala ho ve dveřích a nabídla mu, že mu namasíruje záda.

Většina lidí na jeho místě by si svou situaci vychutnávala. Byl zdravý mladý muž, mocný šejk v čele prosperující mírumilovné země. Jeho manželka pro něj byla všude na veřejnosti podporou a ozdobou a v soukromí vynikající milenkou. Omar však přesto nebyl spokojen. Vlastně byl 212 CARLA CASSIDYOVÁ

s každým uplynulým dnem nespokojenější - a věděl dobře, proč to tak je. Nesporně ho lákala její fyzická přitažlivost a vášnivá povaha, ale cenil si také její inteligence, bystrého vtipu a smíchu. Těch si užil v týdnech, kdy ještě neznal pravdu o její pravé identitě. A o všechny tyto věci ho jeho hněv připravil. Toužil mít je zase zpátky. Problém byl, že by si současně chtěl udržet i svoji zlost. Dopustila se na něm nesmírného podvodu a on odmítal nalézt pro ni odpuštění. Bylo ale obtížné pěstovat si zlost na ni, když ho její horké ruce tak jemně masírovaly a ve vzduchu se vznášela vůně jejího parfému. Posadila se na něj obkročmo, zatímco ležel na břiše na své rozměrné posteli. Pokaždé, když se zvolna propracovávala rukama nahoru k ramenům, dotýkala se ho rozpálenou horní částí těla. Znovu ji chtěl. I přes to, že se minulého večera milovali a předtím taky, toužil po ní znovu tak intenzivně, že ho to samotného překvapilo. „To stačí," řekl. „Jestli mě uvolníš ještě víc, určitě usnu, a já nechci ještě spát." Slezla z něj i z postele a on se obrátil na záda a podíval se na ni. Purpurové harémové roucho dělalo z pohledné ženy přímo ohromující krasavici a dovádělo její fyzické přednosti k dokonalosti. Ale kdy došlo k tomu, že její oči ztratily ten briliantový lesk? Kdy její rysy získaly tak vyčerpaný vzhled, začaly být tak naprosto bez života? Na chvilku, na kratičkou chvilku se ho zmocnil nesmírný smutek, když pozoroval její vážný obličej. I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

213 „To jsem ráda, že se ti ještě nechce spát, Omare, protože si musíme promluvit." Jeho obranné systémy se okamžitě nastartovaly. Posadil se na posteli a podezíravě si ji změřil přimhouřenýma očima. „Nenapadá mě nic, o čem bychom si my dva potřebovali promlouvat." „Potřebujeme si promluvit o nás." Zamračil se a vstal z postele. Sbíral dohromady svůj vztek, který beztak neustále vřel kdesi pod povrchem. Natáhl si župan a znovu se na ni podíval. „Není o čem mluvit," pokrčil rameny. Zvedla bojovně bradu a poprvé toho večera se jí divoce zablesklo v očích. „Ty k tomu možná nemáš co říci, ale já ano." „To neznamená, že musím poslouchat," odpověděl a namířil si to do koupelny. Ale ona ho nemínila nechat uniknout, šla za ním neodbytně až do sprchy. Nevšímal si jí a pustil si tam proud vody plný páry. „Proboha, Omare, jak dlouho mě hodláš trestat?" vyrazila ze sebe naléhavě. Neuznal ji za hodnu odpovědi. Svlékl si župan a vstoupil do sprchy. Zůstal v.horké vodě dlouho, pokoušel se zkrotit touhu, která se ho zmocnila před chvílí. Věděl také, že mu sprcha poslouží jako únik před rozhovorem, do kterého se mu nechtělo. Ale ukázalo se, že její odhodlání podcenil. Když zastavil vodu a vystoupil ze sprchového koutu, stála tam před ním s ručníkem v rukách. „Prosím, Omare, jenom prostě poslouchej, co ti 214 CARLA CASSIDYOVÁ

musím říct." V očích měla výzvu, bylo obtížné jí odolat. „Mluv vždycky pravdu a bude to," prohlásil, když se utíral, pak si oblékl kalhoty pyžama. Vyšel z koupelny s Čarou v patách.

„Pojď se mnou do jídelního koutku. Udělám kávu. Já tě o to prosím, Omare. Bude tě to stát jenom pár minut času," nenechala se odbýt: Vzdychl si a prohrábl si mokré vlasy. „No tak dobře," dal se konečně obměkčit. Bude možná lepší, když si promluví v kuchyni než v ložnici, která byla plná vzpomínek na šťastnější časy. Šel za ní do kuchyně a posadil se v jídelním koutě za stůl. Díval se na ni, jak přistupuje ke kávovaru. Kdyby nebylo umístění toho znamínka krásy na její tváři, nikdy by možná nezjistil, že je to Elizabeth Fiona. Přiznala by se vůbec někdy, kdyby to nezjistil sám? Nebo prostě předpokládala, že se to nikdy nedozví? Znovu se ho zmocnil vztek. Byl ten její podvod dílem nudy dvou snobských sester, které se chtěly pobavit na jeho účet? Nedokázal si představit, co ji přimělo pustit se do takové hry. Nechápal také, jak sám mohl být tak zaslepený její zdánlivou nevinností. Než před něj postavila šálek kávy a přisedla si ke stolu naproti němu, vztek už v něm stačil kulminovat, byl vydatný a sytý stejně jako ten večer po slavnosti, kdy zjistil pravdu. Byla nervózní. Dvakrát si olízla spodní ret, prsty se jí lehce třásly, když sáhla po svém šálku. Místo aby se napila horké kávy, ovinula prsty koI ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

215 lem hrnku, jako by potřebovala jeho teplo pro uklidnění. „Omare, udělala jsem hroznou věc," začala. „A dala bych všechno na světě, kdybych to mohla vrátit a odčinit, ale nejde to." Odmlčela se, jako by čekala, že něco řekne, cokoli, ale nepromluvil ani slovo. Napil se kávy a dále si ji mlčky měřil. Tváře jí zrůžověly, na chvíli sklopila oči k desce stolu, pak se podívala zase na něj a v krásných očích byly vidět stopy slz. „Pokoušela jsem se ti

říct pravdu, než jsme se vzali. Ale pokaždé, když jsem sebrala odvahu, něco do toho přišlo." „Kdybys opravdu chtěla, abych se dozvěděl pravdu, už by sis našla čas a místo, jak mi to říct," odpověděl chladně a povýšeně. Tváře jí znovu zčervenaly. „Máš pravdu," řekla konečně. „Ale ty jsi citoval slova z těch dopisů, které jsem ti psala. Přesvědčil jsi mě, že ses zamiloval do ženy, která ti posílala ty dopisy, a já jsem se zase už stačila zamilovat do tebe." Tím se aspoň zodpověděla jedna z otázek, nad kterými si lámal hlavu. Ty dopisy, které ho tak vzaly u srdce, psala doopravdy ona, ne žena, o které si myslel, že se s ní oženil. „Už jsem ti řekla, Omare, že to, co jsem udělala, bylo hrozné," pokračovala. Zničehonic se zvedla od stolu a začala přecházet po místnosti. Zpozoroval, že se jí v očích zase zaleskly slzy. „Většinu svého života jsem stála ve stínu Fiony. Nemáš představu, jaké to je, vyrůstat po boku dvojčete, které je tak oslňující, tak nádherné a tak žádoucí." 216 CARLA CASSIDYOVÁ

Odmlčela se a zhluboka se nadechla. Pak pokračovala tišeji: „Nesnažím se nijak ospravedlnit, co jsem provedla, chci se ti to jen pokusit vysvětlit." „Důvody, které tě k tomu vedly, nejsou důležité," odpověděl. Nechtěl se nechat pohnout ničím, co mu řekne. „Pro tebe možná ne, Omare, ale pro mě jsou důležité moc." Znovu se svezla do židle naproti němu. „Když ses prvně ukázal u mě v domku, byla jsem ohromená a říkala jsem si, že se nic nestane, když s tebou jednou povečeřím. Pak jsem vešla do toho soukromého salonku, který jsi nechal vyzdobit květinami, a najednou jsem si uvědomila, že jsem se do tebe zamilovala." I přes odhodlání nenechat se pohnout pronikla ta slova pod slupku jeho hněvu a zasáhla ho přímo do srdce. Vstal od stolu, potřeboval od ní být dál,

potřeboval přerušit kontakt očí, protože v těch očích viděl její srdce. „To, co jsem udělala, když jsem ti zatajovala pravdu, bylo špatné, Omare," prohlásila a byl v tom slyšet potlačovaný vzlyk. „Ale udělala jsem to, protože jsem se do tebe zamilovala. Moc jsem se bála, že jestli se dozvíš pravdu, nebudeš už chtít bezbarvou, ubohou náhražku té temperamentní a krásné ženské, se kterou ses tenkrát seznámil na tom plese." Omar udeřil pěstí do stolu. „Udělala jsi ze mě blázna." Slova se mu málem zadrhla v krku. „Udělala jsi z našeho manželství frašku." Unaveně přikývla. „Jistě. Takže jak dlouho mě hodláš trestat, Omare? Týdny? Měsíce? Roky? I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

217 Celý můj zločin byla lež založená na lásce z tobě. Prosím, řekni mi, jaký mám za to dostat trest." „Mluvíš trochu moc o lásce," řekl vztekle. „Už jsem ti to říkal, šejkové nemilují tak jako jiní lidé." „S tímhle přestaň. Kdo ti to napovídal, takovou věc?" Poprvé od chvíle, kdy zahájili tento nelehký rozhovor, si všiml, jak se jí v očích zablesklo vztekem. Zvedla se a přešla k němu, zastavila se jen kousek od místa, kde seděl. Jako obvykle ho zasáhla její vůně. To jenom posílilo jeho vztek. „Byl to tvůj otec?" zeptala se. „Protože jestli to byl on, tak ti lhal. Mám pocit, že kdyby ses ho zeptal na svou mámu, tak bys zjistil, že šejkové umějí milovat." Slzy se jí valily po tvářích. „A jestli mě nemiluješ, jestli mě nedokážeš milovat, tak mě prosím nech jít. Rozveď se se mnou, Omare." Natáhl se po ní, popadl ji a přitiskl ji pevně k sobě. „To nikdy. Nevzdám se toho, co je moje. Nikdy se s tebou nerozvedu." Cítil, jak mu její srdce tluče na hrudi, divoce bije jako polapené ptáče. Tváře měla vlhké slzami, měl se co bránit, aby se nenatáhl a jemně je nesetřel.

„Jestli se se mnou nechceš rozvést, tak mi odpusť," řekla tiše. „To nemůžu udělat," řekl odměřeně. Jako divoký vítr se mu vyvinula z náruče a odskočila od něho. Oči se jí blýskaly zbytky slz a novým návalem hněvu. „Jestli v sobě nedokážeš najít ani kousíček srdce a odpustit mi, pak nikdy nebudeš velkým šejkem, ani průměrným ne. Nemůžeš být dobrý panovník, když nemáš schopnost 218 CARLA CASSIDYOVÁ odpouštět." Slzy se jí zase vyřinuly z očí. „A jestli mi nedokážeš odpustit, tak nejsi ten muž, kterého jsem v tobě na začátku viděla." Hořce se zasmála. „Myslel sis, že jsem Fiona, když sis mě bral, a já jsem si zase myslela, že jsi muž s láskyplným srdcem a laskavou duší. No, řekla bych, že co do podvodu jsme vyrovnaní." Obrátila se a utekla z kuchyně, než mohl odpovědět. Vrátil se ke stolu a posadil se, snažil se zapomenout na pohled na její nešťastnou, uslzenou tvář, na hloubku citu v jejím hlase. Dopil šálek kávy, vypnul kávovar a šel si lehnout do postele. Vůbec mu nebylo vhod, že se v ní ještě lehce vznášela vůně jejího parfému. Tu noc trvalo dlouho, než Omara konečně navštívil spánek. Cařina slova mu zněla hlavou pořád dokola a u srdce ho bolelo, kdykoli si vzpomněl na její žalostnou uplakanou tvář. Zatracená ženská. Zatracený podvod. Šejkové nemají co trpět podvody, zvlášť od ženy ne. A šejk má být schopen uhlídat svoje srdce, když přijde na lásku. Copak to znovu a znovu neslýchal od svého otce? A co myslela tím, že by si měl s otcem promluvit o matce? Co ona může vědět o vztahu jeho otce se ženou, která zemřela při Omarově narození? Druhý den ráno se vzbudil později než obvykle a okamžitě odešel ze svých pokojů, čekala na něj

řada schůzí. Ale připadalo mu těžké soustředit se na projednávané záležitosti. ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT 219 Trápila ho Cara. Trápila ho její slova o tom, že z něho nikdy nebude velký šejk, má-li povahu, která nedokáže odpouštět. On by chtěl být svému lidu velkým vůdcem. Možná to řekla jenom proto, aby ho ranila. Bude to jen další manipulace, pokouší se tak prosadit si svoje, snaží se ho přimět, aby jí odpustil. Ale jak by vůbec mohl odpustit ženě, která ho podvedla v něčem tak základním, jako je vlastní totožnost, ženě, která si pod falešnou záminkou přisvojila jeho jméno legálním obřadem? Když se pořádně podíval na manželskou smlouvu, zjistil, že alespoň tam nepodváděla. Podepsala ji jménem Elizabeth C. Carsonová. Podíval se na Rašada, který seděl po jeho pravici a dělal si poznámky. Rašad znal pravdu už od svatby, ale neřekl mu ji. Zato mu nyní dával najevo, jak smýšlí o Caře. Zbožňuje ji a celý minulý týden nedokázal před Omarem utajit svou nelibost. Elizabeth Cara Carsonová. To jméno mu pořád dokola znělo hlavou. Jaký rozdíl znamená to prostřední jméno? zeptal se jakýsi tichý hlásek. Udělala te šťastným, takže jaký je rozdíl v tom, jestli má znamínko krásy nalevo nebo napravo od úst? V době, kdy se dopolední schůze chýlily ke konci, cítil se podrážděný a unavený. Ale místo odpočinku se rozhodl vyhledat v paláci otce a promluvit si s ním o matce. Neustále ho znepokojovalo to, co mu Cara řekla předchozí večer. Našel šejka Abdula v zahradách s jeho třemi ženami. Seděli u stolku v patiu. Když se k nim blížil, rozzářila se Abdulovi tvář potěšením. 220 CARLA CASSIDYOVÁ

„Synku, to je ale příjemné překvapení," prohlásil šejk Abdul.

Hayfa se hned zvedla a nabídla Omarovi svoji židli. Políbil nevlastní matku na tvář a pak se usadil na místo, které mu uvolnila. „Přišel jsi na oběd?" zeptala se Hayfa. „Ne, díky. Ale rád bych byl pár minut sám s otcem," usmál se na ni Omar. „Jistě," odpověděla Hayfa a další dvě ženy se okamžitě také zvedly. Šejk Abdul počkal, až byly jeho manželky z dohledu, pak se obrátil k synovi s tmavýma očima plnýma otázek. „Doslechl jsem se, že můj syn byl v posledních několika dnech nepříjemný jako kousnutí škorpióna." Omar se zamračil. „To je trochu přehnané," řekl na svou obranu. Otec neřekl nic, jen si ho neustále měřil pronikavým a moudrým pohledem. „No dobře, připouštím, byl jsem poslední dobou trošku podrážděný," přiznal se Omar nakonec. „Jednání o prodeji ropy jsou už u konce?" zeptal se šejk Abdul. Omar přikývl. „Dobrá smlouva, zajistí Gasparu prosperitu do budoucnosti." „Pak tedy nejsi tak popudlivý kvůli ní?" Omar si povzdechl a uhnul před otcem pohledem. Ke květinám. Všude kolem tu byly květiny a myšlenky se mu pochopitelně zatoulaly k manželce. Během několika minut vypověděl otci všechno - o dopisech, které psal, a o těch, které dostával, I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

221 o dopisech, o nichž si myslel, že jsou od Fiony. Řekl otci o Cařině lži a o tom, že teprve před týdnem, po oslavě zjistil, jak to je doopravdy. Opakoval šejku Abdulovi, co mu Cara řekla, její přiznání, snahu o vysvětlení, proč to udělala a proč mu neřekla pravdu. „Takže co teď chceš udělat?" zeptal se ho otec, když domluvil; „Chceš se s ní nechat rozvést?"

„Ne." Ta odpověď mu sklouzla ze rtů naprosto automaticky. „Jsme manželé a já na tom v žádném případě nehodlám nic měnit." Zamračil se a vytrvale si otce měřil. „Pověz mi něco o mojí matce." Šejku Abdulovi potemněly oči bolestí. „Co má s tím ona co dělat?" „Jsem zvědavý, to je všechno. Nikdy jsi o ní nemluvil," pokrčil rameny Omar. „Nemá smysl o ní mluvit. Je to pryč." V otcově hlase bylo znát jisté napětí, jakýsi náznak bolesti, který Omara překvapoval. „Otče, vždycky jsem byl přesvědčený o tom, že jsi moudrý člověk, a právě ty jsi mě učil, že šejkové nemilují srdcem, že milovat je jen forma slabosti. Tak mi teď řekni po pravdě: miloval jsi moji matku?" Šejk Abdul odvrátil pohled od Omara a zaměřil se na jakýsi bod kdesi v dálce. Na pár minut mezi oběma muži zavládlo ticho. Omar trpělivě čekal, věděl, že nakonec mu otec na otázku odpoví. „Antonia byla úplně jiná než všechny ženy, které jsem kdy potkal," řekl konečně nezvykle tichým hlasem. „Byla jako radostná ptačí písnička časně ráno, jako chladivý obklad na rozpáleném 222 CARLA CASSIDYOVÁ I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT 223 čele. I kdybych nebyl šejk, vedle ní bych si tak jistě připadal. Dala mi smích a potěšení, přátelství a vášeň." Podíval se znovu na Omara a jeho oči vyzařovaly cit, který mu vycházel přímo ze srdce. „Jestli jsem ji miloval? Kromě tebe jsem nikdy nikoho nemiloval tak hluboce a vážně jako Antonii. Když mi pak zemřela, odnesla si s sebou jakoukoli možnost, že bych ještě kdy mohl stejně milovat nějakou jinou ženu." Cara jistě chtěla, abych se od otce doslechl právě toto, přemýšlel Omar. Došlo mu, že otcovo vy-

znání z lásky k matce naprosto popírá to, co se ho celé roky snažil o lásce naučit. „Synu můj." Šejk Abdul se natáhl přes stůl a sevřel Omarovu ruku pevně do svých. „Dopustil jsem se na tobě nesmírné křivdy, když jsem se pokoušel obrnit ti srdce před láskou. Mám pro to jednu jedinou omluvu - nechtěl jsem, abys kdy zažil stejnou bolest jako já, když jsem přišel o tvoji matku." Pustil Omarovu ruku a zase se opřel v křesle. „Takže tys tu Fionu miloval?" „Ne," vyhrkl Omar. „Setkal jsem se s ní jenom jednou, před lety. Byla moc krásná, ale ne víc než Cara. Byly to ty dopisy, ty dobyly moje srdce." Dobyly srdce. Ta slova ho samotného překvapila. Najednou si uvědomil, proč se na Caru tak zlobí. Náhle se zvedl. „Musím jít," řekl. „Potřebuju si o něčem promluvit se svou ženou." „Tak opatrně, synku," prohlásil šejk Abdul. „Ženské srdce je moc křehká věc." Omar přikývl. „Já vím. Ale najednou jsem si uvědomil, že v lásce všechna srdce fungují stejně." S těmi slovy zanechal otce u stolu a zamířil do svých komnat - za Čarou. „Elizabeth... Caro," zavolal, jakmile vešel do soukromých pokojů. Odpovědi se nedočkal. Prošel halou k ložnici, kterou užívala od té doby, kdy ji vyhnal ze svých komnat. Pokoj byl uklizený, postel ustlaná, všechno na svých místech. Obrátil se, aby vyšel zase ven, a málem vrazil do jedné ze služebných. „Sahiro, kde je moje žena?" zeptal se jí naléhavě. „Nevím, Vaše Veličenstvo. Asi tak před hodinou si nechala přistavit auto a odjela," uklonila se služebná. „Nezmínila se o tom, kam jede?" zeptal se. „Neřekla nic... ale měla s sebou kufr."

„Kufr!" V šoku pospíchal zpátky do její ložnice a rozrazil dveře skříně. Většina věcí, které si přivezla s sebou, byla pryč. „Stráže!" zaburácel. PATNÁCTÁ KAPITOLA Může být doma tak, že bude mít ještě spoustu času na předvánoční nákupy. Cara vyhlížela ven prosklenými okny gasparského letiště a pokoušela se nemyslet na všechno to, co tu opouští: na nesmírnou krásu této země, přátelství jejích lidí a hlavně na Omara. Podívala se na hodinky a zamračila se. Hned po příjezdu šem zjistila, že malé gasparské letiště má denně jen zhruba dvanáct příletů a odletů a žádný let nesměřuje přímo do Spojených států. S přestupováním a mezipřistáními bude trvat nejmíň dvacet hodin, než se dostane zpátky do svého malého domku v Mission Creeku v Texasu. Obrátila se od okna, výhled jí zamlžily všudypřítomné a stále pohotové slzy. Sebrala kufřík a došla k řadě křesel, svezla se do jednoho z nich nejblíž bráně, kde po nějaké době konečně nastoupí do letadla. Zhluboka se nadechla a přemýšlela o událostech předchozího večera. Její láska k Omarovi se nijak nezměnila. Pálila ji v srdci, propalovala se celou duší, ale po te I ŠEJKOVÉ UMÉJÍ MILOVAT 225 hádce s ním si uvědomila, že už s ním nemůže dál zůstat. Nechtěla už mu hrát milostnou otrokyni ani jediný den, ani jedinou minutu. Milovala ho, ale zároveň milovala i sebe natolik, že nemohla být spokojena jen s jeho fyzickou láskou a ničím víc. Je to zvláštní: ta Cara, kterou byla, než se s ním setkala, by možná byla zůstala, možná by se zoufale spokojila s drobky citu, které by jí milostivě házel k nohám. Ale prostřednictvím jeho lásky nalezla vlastní sílu - sílu odejít od něj a od těch jeho podmanivých očí, které nedokážou odpouštět.

Kromě Omara toho bude spousta, co jí bude v Americe chybět, jako například přátelství, které navázala s jeho třemi macechami. Hayfa, Jahara a Malika budou mít v jejím srdci navždy zvláštní postavení, ale ani jejich přátelství ji nedokázalo přimět zůstat déle. Nebude se podřizovat žádnému muži - ani Omarovi ne, i když si zprvu myslela, že mu to vzhledem ke svému podvodu dluží. Omluvila se mu a miluje ho a to by mu mělo stačit, ale zřejmě nestačilo. Slzy jí znovu vstoupily do očí. Zavřela je a snažila se je zahnat. Od té doby, co minulého večera nechala Omara v kuchyni a utekla, vyplakala už tolik slz, že by to stačilo na dva životy. I přes tu bolest srdce ale z toho všeho přetrvalo něco dobrého. Nebude už víc nikdy toužit po tom, být |p vlastní sestra. V týdnech, které strávila s Omam, než zjistil pravdu, nalezla sama sebe. Možná bude někdy ještě schopna mu za to poděkovat. 226 CARLA CASSIDYOVÁ

Úmyslně odpoutala myšlenky od Omara a přinutila se uvažovat o svém malém domku a o životě, ke kterému se vrací. Bude to jiný život, protože ona sama je už jiná. Nevěděla, co si pro ni budoucnost ještě nachystala, věděla jistě, že si už nikdy nebude připadat, jako by žila ve stínu své krásné a úspěšné sestry. „Vaše Výsosti?" ozval se za ní hluboký hlas a jakási ruka se dotkla jejího ramene. Obrátila se na sedadle a uviděla tři uniformované palácové stáže. „Ano?" „Jsme tady, abychom vás doprovodili zpátky do paláce," řekl nejstarší z těch tří mužů. „Děkuji, ale to není nutné," odpověděla. „Nemám v úmyslu vrátit se do paláce." Stráž se zamračila a zatvářila se mrzutě. „Obávám se, že máme rozkaz dopravit vás zpátky do paláce." Druzí dva přistoupili blíž.

Cara vstala a obrátila se k nim. „No, tak já ten váš rozkaz měním," odsekla. „Vaše Výsosti, my dostáváme rozkazy od šejka AI Abdara, a ten nám nařídil nevracet se bez vás." Cara s hrůzou sledovala, jak jeden ze strážných vytahuje pouta. „Vy si ze mě snad děláte legraci," prohlásila. Dívala se z jedné mužské tváře na druhou. Všechny byly nesmírně vážné. „Můžeme to provést hladce, nebo tvrdě," vysvětlil strážný. „Je to jedině na vás." Cara měla nesmírné nutkání utéci jim na dámský záchod, ale měla tušení, že by ji tam bez rozmýšlení následovali. Měli svůj úkol, sloužili svému šejkovi, a nic je od toho nemohlo odvrátit. I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT 227 „Proboha," řekla rozčileně. Sebrala si kufřík a vyzývavě se na ně podívala. „Dobře, tak mě odvezte zpátky, ať už je to za námi." Auto na ně čekalo hned venku u obrubníku. Byla posazena dozadu, jednoho strážného měla zleva, druhého zprava. Jela odevzdaně a v duchu se připravovala na to, co ji v paláci čeká. Omar zjevně chce poslední konflikt. Dobře, má ho mít. Panovačnost, s níž si pro ni poslal stráže, ji jen ještě víc utvrdila v tom, že je to muž bez srdce, muž, který ji podvedl stejně jako ona jeho. Cesta do paláce proběhla mlčky. Stráže vypadaly, že nejsou ve své kůži, a Cara uvažovala, kolikrát dřív už musely dopadnout a vracet zpátky do paláce nějakou Omarovu partnerku. Zřejmě nikdy, pomyslela si. Omara ženy zřejmě ikdy neopouštěly. To spíš on opouštěl je. No, tak to zažije poprvé. Ona se už rozhodla. V žádném případě tady nezůstane a nebude hrát tu jeho zvrácenou hru na lásku. Přesto, když se v dálce objevil palác, připadalo jí, že se zase rozpláče, a hruď se jí sevřela bolestí. Toto měl být její domov, místo, kde měla mít děti a zestárnout po boku svého manžela.

Teď už pro ni palác představoval jen bolest ze ztracených snů, nevyplněné budoucnosti a odepřené lásky. Doufala, že Omar nemá v úmyslu jí to nějak ztěžovat. Bylo by pěkné, kdyby její poslední setkání Omarem bylo příjemné a ne plné vzteku a pýchy, hce po něm jenom to, aby ji nechal jít. 228 CARLA CASSIDYOVÁ

„Máme vás dopravit přímo do trůnního sálu," řekl strážný, když vystoupili z vozu. Trůnní sál. Takže se s ní chce setkat v místnosti, kde se vznáší aura jeho moci. Nechce se s ní setkat jako manžel s manželkou, ale jako všemocný šejk se svým poníženým majetkem. Bolest vystřídal nápor vzteku, obalila se do něj jako do ochranného brnění, zatímco poslušně kráčela do trůnního sálu. Seděl na mohutném zdobeném křesle, které představovalo jeho trůn. Byl ustrojen jako šejk, měl na sobě dlouhou bílou hedvábnou róbu se zlatými výšivkami a s bílým turbanem, zdobeným drobnými zlatými korálky. Bělost jen zdůrazňovala temnou barvu jeho očí a dělala jeho pleť ještě tmavší a sytější. I z dálky tušila, že má domýšlivě zvednutou hlavu. Měřil si ji s ústy staženými do úzké čárky. Každým coulem vypadal jako mocný vládce. Každým coulem to byl ten krásný muž, do kterého se zamilovala. „Ty bys mě byla opustila?" zahřměl jeho hlas v jinak prázdném rozlehlém sále. Na chvilku zaváhala, pak odpověděla: „Tys mě už opustil." Její hlas zněl pro změnu slabě a kovově. Odkašlala si. „Věděl jsi, že by mi tvoje stráže klidně daly pouta, aby mě sem dostaly?" „Měly rozkaz udělat, co bude nutné, aby tě vrátily tam, kam patříš." „Já sem nepatřím," prohlásila a snažila se potlačit cit, který ji hrozil zadusit.

„Pojď blíž, moje drahá paní. Chci ti vidět do očí, když s tebou mluvím," požádal ji klidně. I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

229 Zůstala stát na místě. „My dva už spolu nemáme o čem mluvit." Vstal. „Já toho chci říci hodně." „Můžeš si mluvit, co chceš, ale to neznamená, že budu poslouchat," odpověděla a snažila se, aby to znělo hodně chladně. Srdce se jí chvělo nervózním napětím, když sestoupil z vyvýšeného pódia a vydal se k ní. Oči se mu leskly jako oči zvířete a blížil se k ní s grácií atleta. „Ty sis řekla svoje včera večer. Teď je řada na mně." Došel těsně k ní a zastavil se, cítila jeho dech horce na tváři, jeho teplo z něj vyzařovalo, jako by chtělo rozpustit její chlad. „Ty sis řekl svoje minulý týden," odpověděla. Snažila se nevšímat si toho, jak přitažlivě Omar vypadá, jak moc touží se natáhnout a dotknout se ho, ovinout kolem něj paže. „Řekl sis svoje tím, jak ses mi vyhýbal, odmítal jsi se mnou být, čekal jsi, že budu plnit každé tvoje přání, a za to mi nedáš vůbec nic." „Ano, ale já si vzpomínám, že jsem ti něco přece dával," odpověděl hlasem tak hlubokým a uhlazeným, jako by ji laskal. To v ní vzbudilo pocit marnosti. „Já nemluvím o sexu, Omare." Odstoupila od něj o krok, potřebovala, aby mezi nimi vznikla jistá vzdálenost. „Před měsícem bych možná ještě byla spokojená s čímkoli, co bys mi laskavě dával. Podceňovala jsem se a připadalo mi, že žiju ve Fionině stínu. Chtěla jsem prostě mít konečně něco jen sama pro sebe." 230 CARLA CASSIDYOVÁ

„A teď už to nechceš?" zeptal se. „Jistěže to pořád chci," odpověděla s důrazem. „Ale nejsem už ta ženská, která jsem byla před

měsícem. Vím, že stojím za víc než za to, cos mi dával minulý týden." Zvedla bradu. „A už se nechci o ničem dohadovat. Udělala jsem špatnou věc, omluvila jsem se ti a pokusila jsem se ti to všechno vysvětlit, ale tys pro mě odmítl najít jakékoli odpuštění." Nával citu jí pevně a horce sevřel hruď. „Já si zasloužím víc, Omare. Zasloužím si být milovaná." „A teď poslouchej ty mě," řekl. Znovu k ní zamířil, rychle zdolal vzdálenost, kterou mezi nimi vytvořila. „Konečně jsem si uvědomil, proč jsem se vlastně na tebe tolik zlobil." Zavrtal se do ní pohledem. „Nebylo to proto, že jsi lhala, ale že jsi cítila potřebu mi lhát." Zamračila se. „Tomu nerozumím." Nozdry se mu maličko zúžily a oči přivřely. Vyzařovala z něj síla, síla a domýšlivost, které ji až děsily. „Můj vztek vycházel z toho, že jsi mě měla za tak povrchního, že bych chtěl jen tu ženu, se kterou jsem se krátce setkal před lety na plese. Můj vztek vycházel z toho, že jsi vážně věřila, že přes ty dopisy, které jsme si vyměnili, přes ten nádherný čas, který jsme spolu strávili, bych si místo tebe vybral Fionu." Natáhl se a pohladil ji po vlasech. Jeho oči už neměly tak divoký výraz jako před chvílí. „Když jsem jel do Texasu, byl jsem rozhodnutý oženit se s Elizabeth Fionou Carsonovou, protože jsem byl přesvědčen, že to ona mi psala ty krásné dopisy I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT 231 Pak jsme byli pár dní spolu a já jsem se do tebe hned zamiloval. Jak mě můžeš považovat za tak povrchního, že bych jenom kvůli jménu pominul všechno, co mezi námi vzniklo?" Cara byla zmatená a připadalo jí těžké uvažovat, když ji tak lehce hladil po vlasech. Znovu od něho odstoupila, snažila se strávit všechno, co jí řekl. Vážně prohlásil, že se do ní zamiloval? „Omare, já jsem tě nepodceňovala. Copak to nechápeš? Já jsem podceňovala sebe," řekla.

Překvapeně vzdychla, když ji najednou vzal do náruče. „Pak musíme zajistit, abys podobnou chybu už příště nikdy neudělala," řekl. „Já se vracím domů, Omare." Snažila se mu vyvléci z náruče, ale sama nevěděla, jestli to vážně chce udělat. Svíral ji však pevně. „Ty už jsi doma," odpověděl. Sladký tón jeho hlasu v ní roznítil žár, ten žár, o který byla připravena celý minulý týden. Snažila se proti němu obrnit, neměla v úmyslu už znova podlehnout jeho chlapskému kouzlu. „Ne, Omare. Doma je tam, kde se spřádají sny a kde se sdílí společný život. Doma je tam, kde je láska. Opravdová láska, ne jenom sex." K její nesmírné nelibosti se jí z očí začaly řinout slzy. Zvedla ruku, aby si je otřela, ale předešel ji a sám jí je otřel palci. „Pak jsi doma právě tady a teď, Caro," řekl jí měkce. Podívala se na něj a překvapeně zjistila, jak zranitelný výraz má v očích. „Když jsem zjistil, že jsi pryč, uvědomil jsem si, 232 CARLA CASSIDYOVÁ

o co všechno bych přišel," řekl a přitiskl si ji k sobě ještě blíž. „Dneska dopoledne jsem moc přemýšlel o tom, co je to láska," pokračoval. „Měla jsi pravdu. Celý život mě učili, že láska muže jedině oslabuje, že romantický cit, po kterém ženy tolik touží, je možná dobrý pro běžné lidi, ale ne pro šejka." Znovu se pokusila vyklouznout mu ze sevření, ale držel ji pevně. Zranitelnost v jeho očích se proměnila v zoufalý lesk. „Caro, poslouchej mě, prosím. Když jsem čekal, až mi tě stráže přivedou zpátky, představoval jsem si, jaký by byl život bez tvého smíchu, bez tvých snů. Myslel jsem na život bez tebe a cítil jsem jedině bolest. Uvědomil jsem si, že nezáleží na tom, co se mě můj otec snažil naučit. Já tě miluju, Caro.

Miluju tě celým svým srdcem, celou duší. Prosím, neopouštěj mě." Nikdy ještě nevypadal tak málo jako šejk a tak moc jako prostý muž, jako právě v tuhle chvíli. Tmavé oči mu plály takovou náruživostí, až jí to bralo dech, a dopad jeho slov v ní vzbudil obrovskou radost. „Já tě nechci opustit," řekla hlasem, chvějícím se citem. Sotva to vyslovila, přitiskly se k ní jeho rty. Líbaly ji tak horečně, že to svědčilo nejen o vášni, ale i o veliké lásce. „Zůstaň a buduj si se mnou svoje sny," řekl naléhavě, když se od ní konečně odtrhl. „Zůstaň a poděl se se mnou o svůj život. Poděl se se mnou o budoucnost plnou lásky a založ se mnou rodinu." Srdce jí přetékalo radostí, cítila, jak mu láska I ŠEJKOVÉ UMĚJÍ MILOVAT

233 vyzařuje ze všech pórů těla a jak ji naplňuje štěstím. „Už žádná milostná otrokyně?" zeptala se. Usmál se tím nádherně škádlivým úsměvem, který ji uchvátil hned při jejich prvním setkání. „Možná jenom při zvláštních příležitostech," řekl. „A budeme se střídat. Ty budeš moje otrokyně a já tvůj otrok." Vrátila mu úsměv. „Myslím, že teď jsi právě na řadě ty." Přitiskl si ji k sobě a ona si mu položila hlavu na širokou hruď. Slyšela, jak mu tluče srdce, promlouvá k ní jazykem lásky. „Jsem šejk, Caro. Jsem bohatý a mocný a vysoce uznávaný lidem svojí země. Ale připadá mi, že bez tebe bych neměl nic, nebyl bych nic." „Omare." Položila mu ruku na tvář. „Se mnou i beze mě bys byl mocný muž, ale je pěkné, že si myslíš, že mě potřebuješ." „Lásko moje, moc tě potřebuju," řekl prudce. „Potřebuju tě teď a budu tě potřebovat pořád." S těmi slibujícími slovy si znovu zabral její ústa, tentokrát nesmírně něžným, štědrým polibkem.

Cítila při něm, jak je šťastná, že není Fiona Carsonová, ale Elizabeth Cara AI Abdarová, milovaná žena šejka Omara AI Abdara.

PRVNÍ KAPITOLA Šejku AI Abdare, mohl byste nám prozradit, jestli je tato vaše nenadálá návštěva Texasu obchodní nebo soukromá záležitost?

Recommend Documents