První díl - Popis řízení o invalidní důchod Obsah: 1. Zjišťovací lékařské prohlídky LPS 2. Vývoj zdravotního stavu v mezidobí 3. Kontrolní lékařská prohlídka LPS 4. Zjištění některých nesrovnalostí 5. Podání námitky 6. Námitkové řízení Pro úplnost bych dodala, že jsem navštěvovala tyto odborné lékaře: imunolog, ORL, psycholog, psychiatr, oční, kožní, později neurolog. Mé hlavní a primární problémy spadaly do oblasti imunitní – neustálý koloběh infekcí (chronická EBV infekce, permanentní bolesti v krku, bolestivé krční uzliny, zvýšené teploty, občasné angíny, záněty nosohltanu, hlasivek, průdušek, spojivek), vysoký oční tlak, občasné kožní problémy, atd., dále naprostá vyčerpanost, která mimo jiné vyústila v silné poruchy spánku, tyto opětovně prohloubily celkovou vyčerpanost organismu, která postupně iniciovala trávicí problémy a silné úzkostné stavy. 1. Zjišťovací lékařské prohlídky LPS V době, kdy jsem žádala o ID poprvé (před novelizací zákona o důchodovém pojištění z 1. 1. 2010), jsem musela tuto žádost podat prostřednictvím svého zaměstnavatele, což byl první problém. Dotyčná pracovnice (účetní) nebyla příliš ochotná zabývat se tímto problémem, který pro ni samozřejmě znamenal práci navíc. Takže již první úkon, který spočíval v zajištění příslušného formuláře (a byl povinností zaměstnavatele) jsem si raději obstarala sama. K vyplnění formuláře daná účetní potřebovala více než jeden měsíc. V průběhu této doby ovšem došlo ke změně legislativní úpravy, dle které žadatelé o ID své žádosti sepisovali již přímo s pracovníky okresní správy sociálního zabezpečení (dále OSSZ). Tuto změnu jsem vnímala velice kladně, protože pro pracovnici OSSZ bylo vyplnění žádosti o ID záležitostí, kterou zvládla na počkání (samozřejmě při řádném doložení všech požadovaných dokumentů). Po zaregistrování žádosti příslušným pracovištěm OSSZ mi byly (jakožto žadateli) zaslány potřebné materiály (formulář, pokyny, atd.). Mou povinností bylo v několikadenní lhůtě kontaktovat svého praktického lékaře (dále jen PL) a předat mu dané materiály. V tomto formuláři měla má PL stručně vypsat zejména anamnézu pacienta, aktuální zdravotní problémy, léčbu a režimová opatření, potenciální prognózu, přiložit zprávy odborných lékařů a vše zaslat na OSSZ. Tento spis se tedy již pacientovi dále nedostává do rukou.
Moje PL se mnou na základě podrobnějšího rozhovoru vyplnila daný formulář. Musím říci, že tato lékařka je pečlivá a zodpovědná, takže jsem v tomto směru neměla obavy. Osobně jsem jí také předala komplexní zprávu z imunologie, kterou mi má odborná lékařka (dále jen OL) vystavila, a která uváděla diagnózu chronický únavový syndrom po prodělaných virových onemocněních. Dále jsem o komplexní zprávu požádala také svého psychiatra, který mi sdělil, že o tuto zprávu jej musí požádat OSSZ (posudkový lékař), a tudíž mi ji nemůže vystavit. K „zjišťovací lékařské prohlídce“ lékařské posudkové služby jsem byla předvolána cca po 6 měsících od data podání žádosti o ID na OSSZ. Lékař posudkové služby stručně shrnul mé zdravotní problémy (v podstatě přečetl informace z materiálu vypsaného mou PL a imunoložkou). Na základě tohoto mi oznámil, že je mu to velmi líto, ale že mi v podstatě nemá na co ID přiznat. Začala jsem mu tedy líčit realitu svého života a lékař znovu otevřel složku s mými zdravotními materiály, aby mi dokázal, že opravdu nemá z čeho vycházet, jelikož všechna imunologická, ale i jiná laboratorní vyšetření jsou v normě, popř. jen lehce mimo normu. Neustále se vracející subfebrilie, infekce, atd., byly označeny pouze za „sklon k častějším infekcím“ i přesto, že navzdory léčbě trvaly již více než 4 roky. Když jsem lékaře požádala o možnost nahlédnout do dokumentace, na jejímž základě rozhodoval, zjistila jsem, že zde chybí to nejdůležitější – posudek (resp. komplexní zpráva psychiatra, ke kterému jsem pravidelně docházela téměř po celé 4 roky). Upozornila jsem na tuto skutečnost a posudkový lékař mi vypsal žádanku o komplexní psychiatrické vyšetření se slovy, že toto ovšem není jeho povinnost, že tuto komplexní zprávu mi měl již dát můj psychiatr, což bylo ovšem v rozporu s výše uvedeným tvrzením tohoto OL. Každý z lékařů však i nadále zastával své stanovisko a já se již více touto skutečností neměla sílu zabývat. Byla jsem ráda, že nyní díky žádance mi můj odborný lékař doporučil podrobné psychologické vyšetření, jehož výsledky společně s jeho psychiatrickou komplexní zprávou jednoznačně hovořily o mém sníženém pracovním potenciálu. Přibližně po dvou měsících jsem byla znovu předvolána k zjišťovací prohlídce lékařské posudkové služby. Tentokrát byla zdravotní dokumentace již úplná a byl mi předělen v té době částečný ID. Pokles pracovní schopnosti byl určen na 40%. Hlavní diagnóza byla stanovena (podobně jako u mnoha jiných pacientů CFS) jako těžký neurastenický syndrom. K problémům v oblasti imunity nebylo však při procentuálním hodnocení přihlédnuto vůbec. Nemusím ani dodávat, jak jsem byla nesmírně šťastná, když jsem se tento výsledek dozvěděla. Vždyť i samotná cesta k lékařům (a těch bylo v rámci vyřizování ID opravdu hodně), kteří neordinují v našem malém městě, pro mě
téměř pokaždé znamenala nutnost následného ležení v posteli v délce min. jednoho dne či zvýšené teploty, za nimiž většinou následoval rozvoj dalšího onemocnění. Kdybych si ovšem na prvním předvolání nebyla osobně všimla neúplnosti své zdravotní dokumentace, rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení na základě posudku LPS by již bývalo nezvratné (v té době neexistovala možnost podání námitky, pouze podání žaloby), a já bych se rovněž nebyla dozvěděla o pravé příčině zamítavého rozhodnutí. 2. Vývoj zdravotního stavu v mezidobí V průběhu cca dvouletého období mezi dvěma lékařskými kontrolami LPS zaznamenal můj zdravotní stav několik dílčích změn: Díky přiznání ID jsem získala určitou sociální jistotu alespoň minimálního finančního příjmu a také oficiální uznání svého zdravotního stavu, což bylo velmi důležité např. při jednání s úřadem práce, který mne dříve jednoznačně řadil mezi zdravé občany. Tyto skutečnosti vedly ke snížení dříve permanentní stresové zátěže, která rovněž přispívala k zhoršování mého fyzického a psychického stavu. Po dobu 18 měsíců jsem nebyla vůbec schopna pracovat. Zpětně hodnotím toto období naprostého pracovního vysazení jako důležitý mezník, který pozitivně ovlivnil neustále vzrůstající vyčerpanost organismu v důsledku permanentního přetěžování. Díky možnosti přizpůsobit denní režim a zátěž aktuálnímu zdravotnímu stavu, došlo k výraznému snížení vyčerpávajících epizod nespavosti, podařilo se minimalizovat úzkostné stavy, palpitace, křeče v břiše, pálení kůže, mozkovou mlhu apod. Nicméně v oblasti imunitních reakcí organismu nedošlo k znatelnému zlepšení, spíše naopak. V posledních letech se počaly přidávat další (nyní již objektivně podložené) nálezy: např. lehčí anémie, boréliová a streptokoková infekce (nutnost léčby ATB), tetanie. Chronická únava opakovaně střídá chronickou vyčerpanost (v létě se situace většinou poněkud zlepší). Výše uvedené skutečnosti dle mého názoru hovoří o tom, že problémy v oblasti psychiky nejsou primárními, nýbrž naopak sekundárními, tj. důsledkem nikoli příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Nejsem schopna zvládnout vyšší pracovní úvazek než 9hod/týdně a to pouze za předpokladu, že práci je možno vykonávat doma tj. bez docházení a kontaktu s lidmi (riziko infekce), navíc s možností individuálního rozložení pracovní doby. V obdobích opakujících se infektů a subfebrilií nejsem schopna zvládnout ani tento pracovní rozsah. Navíc je patrně zbytečné dodávat, že získat práci splňující výše uvedená kritéria, je velmi obtížné. 3. Kontrolní lékařská prohlídka LPS Po dvou letech a několika měsících jsem byla předvolána ke kontrolní prohlídce LPS. Poučena předchozími negativními zkušenostmi jsem se rozhodla obstarat si všechny komplexní lékařské zprávy od odborných lékařů (někdy rovněž
nazývané odborné posudky) sama a nespoléhat se na to, že si je LPS vyžádá. Někteří lékaři mi zprávu vystavili, ve dvou případech jsem ovšem nebyla úspěšná. Jeden lékař mi řekl, že tento úkon je zpoplatněn (konkrétně částkou cca 400-600 Kč); druhým lékařem, který mi komplexní zprávu vysloveně odmítnul vystavit, byl opět můj psychiatr s již dříve uvedeným odůvodněním, že tuto komplexní zprávu (včetně celé dokumentace) si může vyžádat posudkový lékař, uzná-li toto za nutné. Neuspěla jsem ani tehdy, když jsem vylíčila předešlé negativní zkušenosti, které mne naprosto objektivně opravňovaly k obavám, že se opět bude opakovat celá situace, kdy posudkový lékař chtěl zamítnout ID na základě nedostatečné dokumentace. (Pro objektivnost musím ovšem podotknout, že nakonec jsem zjistila, že toto jednání mého psychiatra bylo oprávněné, viz druhá část. Nakonec tedy má PL opět vyplnila příslušný tiskopis, přiložila pouze lékařské zprávy, které byly k dispozici, a odeslala vše na OSSZ. Kontrolní lékařská prohlídka proběhla již v době, kdy vstoupila v platnost nová právní úprava ohledně přiznávání ID tj. (mimo jiné zvýšení hranice poklesu pracovní schopnosti z 33% na 35% pro ID 1. st.). Na tuto prohlídku LPS jsem se dostavila s obavami ohledně výsledku, na druhé straně jsem však vycházela ze skutečnosti, že můj celkový zdravotní stav se nezlepšil, spíše naopak. Jednání proběhlo poměrně rychle. Posudkový lékař mi sdělil, že zajisté vím, že došlo k celkovému zpřísnění podmínek pro uznání ID a že nyní již tyto podmínky nesplňuji. Na mou otázku, zda-li vycházel rovněž z psychiatrického posudku, odpověděl jednoznačně, že ano. (V této chvíli jsem se dopustila své první chyby pramenící z nedostatku mých zkušeností a nedostatečné informovanosti. Nevěděla jsem, že mám právo požádat o nahlédnutí do spisu s mou zdravotní dokumentací, ale také mne nenapadlo ověřovat si jasně znějící odpověď lékaře.) Na mou otázku týkající se toho, jak mám tedy normálně fungovat se všemi problémy, které mi přináší CFS, mi sdělil následující: „CFS není diagnóza, jste jen častěji nemocná.“ Pro upřesnění uvádím, že imunologický posudek, který měl k dispozici, obsahoval kromě všech aktuálních laboratorních výsledků rovněž stanovení diagnózy CFS a výslovný výčet všech kritérií, která jsem splňovala a na jejichž základě mi byla diagnóza stanovena. (Opět jsem nebyla dostatečně informována – obdobně jako většina pacientů jsem netušila, jak je obecně definována diagnóza, že existuje MKN, neznala jsem podrobně důchodovou vyhlášku, atd. Obávám se ovšem, že i kdybych tenkrát bývala argumentovala kódem G 93.3, byla bych patrně obdržela odpověď´ tohoto typu: „Problém je nejen v tom, že daná nemoc není obsažena v příloze vyhlášky, ale rovněž v tom, že nevíme, k jakému onemocnění bychom ji měli jejím dopadem přirovnat (nejsou na to příslušné tabulky), takže na ni nelze přiznat ID.“ S touto odpovědí jsem se později setkala na jednom odborném pracovišti.
Následně jsem obdržela lékařskou zprávu, kde mi byla nově stanovena míra poklesu pracovní schopnosti na 30%. 4. Zjištění některých nesrovnalostí Při nezměněném zdravotním stavu mi tento desetiprocentní „nárůst“ pracovní schopnosti ve srovnání s prvotně stanovenými 40% připadal podezřele vysoký. Záhy jsem na návštěvě svých OL zjistila, že posudkový lékař si opět nevyžádal odborné posudky psychiatra a psychologa (a to i navzdory skutečnosti, že ve zdravotní dokumentaci vypracované PK bylo výslovně uvedeno, že jsem již 7 let v systematické péči těchto OL. Rovněž na mou otázku, zda-li vycházel z psychiatrického posudku, mi posudkový lékař při zjišťovací kontrole nepodal správnou odpověď. Tento lékař totiž nevycházel ze žádného odborného posudku (resp. komplexní zdravotní zprávy zachycující chronologicky a systematicky vývoj nemoci, průběh léčby, potenciální prognózu a zejména doporučení ohledně tolerované pracovní zátěže), ale vycházel pouze z jedné průběžné zprávy, kterou jsem jako jedinou měla k dispozici, protože psychiatr mi automaticky tyto zprávy nedával a já nevěděla, že je mohu nárokovat (psych. dokumenty podléhají trochu jiným pravidlům), a která tedy byla jako jediná přiložena k ostatním materiálům zaslaným na OSSZ. Ke skutečnosti, že cca 5 měsíců ročně trpím infekcemi, subfebriliemi, atd. nebylo přihlédnuto vůbec. Navíc nutno dodat, že všechny lékařské zprávy, na jejichž základě posudkový lékař rozhodoval, byly 9 měsíců staré, tudíž obecně nezachycovaly aktuální stav a skutečnost, že se nemoc chronifikovala téměř o další rok. Právě tato doba totiž uplynula mezi okamžikem, kdy si OSSZ vyžádala potřebné dokumenty a termínem kontrolní prohlídky LPS. Přišlo mi velmi překvapující, že se posudkový lékař (dle neověřených zdrojů svou původní odborností chirurg), cítil natolik erudovaným odborníkem v oblasti psychiatrie a psychologie, že usoudil, že vůbec nepotřebuje žádné odborné posudky (zachycující sedmiletý vývoj nemoci) a je schopen bez těchto podkladů naprosto adekvátně posoudit zdravotní stav pacienta, (kterého nikdy předtím neviděl), a rovněž se pokládá za tak výrazného odborníka v oblasti imunologie, že je schopen zpochybnit celý odborný posudek imunologa, diagnózu chronického únavového (imunitně disfunkčního) syndromu „degradovat“ na pouhá častější onemocnění a ještě ji navíc označit za neexistující. Následně se mi podařilo zjistit, že právě tento posudkový lékař ke svému posudku připojil písemný výrok, v němž označil předešlé rozhodnutí posudkového lékaře, který mi prvotně stanovil pokles pracovní schopnosti na 40% (stalo se tak až na podruhé, až poté, co si LPS na základě mého upozornění vyžádala ony odborné posudky viz výše), za výrazně nadhodnocené. Dále tento posudkový lékař ve svém posudku, (který mi byl oficiálně zaslán, na rozdíl od
výše uvedeného výroku, o kterém mne nikdo neinformoval), uvedl chybné označení diagnózy, což mi samo o osobě přišlo zarážející, protože se jedná o stěžejní údaj. 5. Podání námitky Ačkoli jsem původně pokládala za nemožné, cokoli na tomto rozhodnutí ČSSZ ohledně odnětí ID 1. st. změnit, po zjištění uvedených nesrovnalostí jsem se rozhodla k podání opravného prostředku, tj. námitky (což umožnila nová právní úprava). Dopředu jsem byla upozorněna lékaři, že se jedná o obtížný krok s poměrně nízkou pravděpodobností úspěchu. Námitku je nutno podat ve lhůtě 30 dní od obdržení rozhodnutí ČSSZ o odnětí ID. Následoval měsíc, který byl pro mne vzhledem k mému zdravotnímu stavu velmi náročný. Veškerou svou energii jsem věnovala aktivitám nutným k podání námitky, zbývající čas jsem většinou proležela. Veškeré ostatní povinnosti včetně udržování základního chodu domácnosti přešly po tuto dobu na manžela, který mi byl velkou oporou. Má finanční situace mi neumožňovala využít služeb právníka, který by mi patrně celou námitku sestavil a rovněž podal ucelený výklad včetně odkazů na příslušnou legislativní úpravu v rámci sporných bodů: např. jak má pacient získat důležitý odborný posudek z dané lékařské specializace, jestliže OL jej odmítá, resp. teoreticky nemůže vydat a posudkový lékař si jej nevyžádá; posuzování diagnózy CFS, praktická aplikace důchodové vyhlášky, přístup pacienta k jeho zdravotní dokumentaci, nedodržování lhůt ze strany OSSZ a následná otázka, zda-li je při námitkovém řízení posuzován zdravotní stav aktuální k datu tohoto řízení (neboť tento může vykazovat po téměř ročním čekání na termín námitkového řízení nové skutečnosti) nebo zdravotní stav platný k datu podání námitky), atd. Mnoho užitečných informací jsem našla na webových stránkách ME/CFS, dále pak několika jednorázovými emailovými konzultacemi s dvěma právničkami (které mi poskytly zejména odkazy na příslušné části celé řady zákonů a kontrolu mnou sepsané námitky) a v neposlední řadě konzultacemi s redakcí ME/CFS. Dále následovaly hodiny strávené na internetu studiem příslušných částí zákonů a výběrem relevantních informací. V průběhu oněch 30-ti dní jsem absolvovala 16 cest (některé byly naštěstí v blízkosti bydliště, jiné vyžadovaly nutnost dojet do jiného města) k lékařům: např. konzultace mého případu s revizní lékařkou, předběžná domluva s mými ošetřujícími lékaři ohledně aktualizace lékařských zpráv (neboť lékařské zprávy, které měla LPS byly díky 9-ti měsícovému čekání na termín kontroly zastaralé, a po předešlých negativních zkušenostech jsem se vůbec nemohla spolehnout na skutečnost, že by si LPS nějaké materiály sama vyžádala), nové laboratorní odběry, vyzvednutí lékařských zpráv (zde musím velmi ocenit ochotu některých svých lékařů sestavit mi zprávy v mnou požadované lhůtě tak, abych vše stihla
zaslat na OSSZ v termínu 30-ti dnů, což bylo projevem jejich ochoty, rozhodně se nejednalo o jejich povinnost). V námitce samotné jsem uvedla konkrétně body, proti kterým vznáším námitku včetně svého odůvodnění, a přiložila jsem všechny aktuální průběžné i komplexní zdravotní zprávy. Bylo nutné psát věcně a stručně. Ale vzhledem ke skutečnosti, že oněch sporných bodů bylo více, námitka byla poměrně dlouhá – cca 3 strany + 12 stran příloh. Námitku jsem odeslala v daném termínu. Lhůta pro vyřízení námitek je přibližně 30-120 dní dle komplikovanosti případu. Na předvolání k námitkovému řízení jsem však čekala přibližně 9 měsíců. Po tuto dobu jsem samozřejmě již neměla nárok na pobírání ID, ovšem zároveň jsem tedy přestala spadat do kategorie OZZ (osob zdravotně znevýhodněných). Tato skutečnost mi velmi zkomplikovala můj pracovní poměr. Pracovala jsem (pouze na několik hod/týdně) u firmy zaměstnávající OZZ. Odebráním ID jsem přestala tedy tyto podmínky splňovat, což reálně znamenalo, že zaměstnavatel mi nebude moci prodloužit pracovní smlouvu. Takže k výše uvedené anabázi jsem navíc musela začít vyřizovat uznání osobou zdravotně znevýhodněnou, abych ke ztrátě důchodu nezaznamenala ještě také ztrátu zaměstnání umožňujícího alespoň menší výdělek. Žádost o OZZ se podává na úřadu práce, tj. nemůžete použít výsledek posouzení ohledně ID (v mém případě onen 30-ti % pokles pracovní schopnosti), ale jste posuzování úplně znova (většinou ve vaší nepřítomnosti). Váš PL musí opět vyplnit rozsáhlejší formulář, je opět nutné doložit aktuální lékařské zprávy, atd. Zde jsem byla již v úvodním dopise upozorněna, že z důvodu velkého množství žádostí, zákonem stanovená lhůta nebude dodržena. 6. Námitkové řízení Po uplynutí cca 9-ti měsíců jsem byla tedy předvolána k námitkovému řízení. Onen již tolikrát zmiňovaný psychiatrický posudek si od mého OL stále nikdo nevyžádal. Navzdory tomu, že tato skutečnost byla uvedena v námitce. Není snad nutno dodávat, že všechny lékařské nálezy doložené k námitce, byly opět zastaralé a neodrážely aktuální zdravotní stav, který se opět chronifikoval o téměř celý další rok, a navíc došlo k laboratornímu zjištění další infekce (i když mírnějšího charakteru) a další léčbě ATB. Pracovnice OSSZ mi sdělila, že k novým skutečnostem se při řešení námitky nepřihlíží, což mi rovněž potvrdila také právnička; na druhé straně toto tvrzení bylo ovšem v rozporu s pokyny na pozvánce OSSZ, kde bylo uvedeno, že pacient si má donést všechny aktuální lékařské nálezy, které má, a také v rozporu se zkušenostmi některých jiných pacientů. Pro jistotu jsem tedy opět navštívila svou imunoložku a opět ji požádala o zprávu komplexně hodnotící poslední rok. (Nemusím dodávat, jak trapně jsem se cítila, protože mi bylo jasné, že opětovné vypisování další zprávy není zdaleka její povinností.) Svého psychiatra jsem nakonec požádala o podpis prohlášení, že mi komplexní zprávu nemůže na mou žádost vydat, abych toto
mohla předložit LPS v případě, že budu (jak již několikrát dříve) dotazována, proč jsem si zprávu neobstarala sama. Nakonec tento OL zhodnotil stručně, ale komplexně můj zdravotní stav v průběžné zprávě z dané návštěvy. Poslední kapitolou mého případu bylo samotné námitkové řízení. Posudková lékařka nejprve převzala a prostudovala nové lékařské zprávy, které jsem donesla. Zeptala se mne, zda-li nastaly nové okolnosti, které jí nejsou známy např. z lékařských zpráv. Následně stručně shrnula hlavní body mé námitky a vyjadřovala se k nim na základě svého pečlivě připraveného zápisu, který již měla předem sestaven jako reakci na mou námitku. Vzhledem k tomu, že jsem nakonec přes všechna zmíněná úskalí dodala naprosto kompletní lékařskou dokumentaci, byl na jejím základě můj zdravotní stav přehodnocen. Posudková lékařka na rozdíl od svých předchůdců byla o existenci diagnózy chronického únavového syndromu informována. Neuznala jej sice jako hlavní diagnózu, tou byla i nadále neurastenie těžkého stupně, nicméně rovněž zohlednila ve svém hodnocení dopad neustále se opakujících infekcí nejen na pracovní výkonnost, ale také na možnost práce v kolektivu (což bylo základním předpokladem vykonávání mé dřívější pracovní profese). Můj pokles pracovní schopnosti byl stanoven na 45% (již v rámci novelizované, tedy přísnější legislativní úpravy), což opravňuje k pobírání ID 1.st. Dále bylo tímto výsledkem námitkového řízení zrušeno původní rozhodnutí o odnětí ID 1.st., a rovněž zrušen výrok předešlého lékaře LPS. *** Pokud snad tyto řádky bude číst posudkový lékař, který v nich sehrává hlavní úlohu, chtěla bych mu říci: „Vážený pane doktore, svým rozhodnutím jste ublížil jedné pacientce. To velké množství energie, které jsem musela věnovat celému procesu spjatému s námitkovým řízením, mi nyní strašně chybí. Dlouhodobá zátěž, která byla neúměrná mým fyzickým možnostem, si nyní vybírá svou daň. V posledních třech měsících mi byla předepsána již troje antibiotika v důsledku neustálého koloběhu infekcí. Tyto tři měsíce trávím převážně na lůžku, kde po velmi malých částech vzniká i tento text. Nepociťuji zlobu, jen nekonečnou hořkost nad tím, jak velmi jednoduché může být rozhodnout o osudu druhého člověka, a přitom nenést za toto rozhodnutí žádnou zodpovědnost.“ *** Závěrem bych chtěla poděkovat všem, kteří mi na této trnité pouti k invalidnímu důchodu podali pomocnou ruku, ať už svými odbornými znalostmi či lidským přístupem: lékařům, redakci ME/CFS, právníkům a v neposlední řadě mé rodině, která se mnou prozatím trpělivě snáší těžké břímě této nemoci.
Autor: DoRy Kontakt:
[email protected] Pozn. autorky: Na výše uvedeném e-mailu uvítám vaše ohlasy (zkušenosti, názory, atd.). Prosím vás ale o shovívavost, protože nemusí být v mých silách na všechny reagovat. Děkuji za pochopení.
