PRVKY PROUDOVÉHO MÓDU V LABORATORNÍ VÝUCE

Slaboproudý obzor Roč. 71 (2015) Číslo 1

J. Vávra, J. Bajer: Prvky proudového módu v laboratorní výuce

P1

PRVKY PROUDOVÉHO MÓDU V LABORATORNÍ VÝUCE Ing. Jiří Vávra, Ph.D.1, Ing. Josef Bajer, Ph.D.2 1

Katedra elektrotechniky; Fakulta vojenských technologií, Univerzita obrany, Brno, [email protected]

2

Katedra leteckých elektrotechnických systémů; Fakulta vojenských technologií, Univerzita obrany, Brno, [email protected]

Abstrakt

Abstract

Článek je věnován tématu aktivních prvků proudového módu a jejich zavedení do laboratorní výuky předmětu Elektronické obvody. Tato problematika je na Katedře elektrotechniky Univerzity obrany v Brně vyučována více než 10 let. Výuka tohoto tématu probíhá teoreticky, početním návrhem obvodů pracujících v proudovém módu a počítačovou simulací s behaviorálními modely aktivních prvků. Laboratorní výuka této zajímavé a důležité oblasti elektroniky chybí, jelikož aktivní prvky proudového módu nejsou v diskrétní podobě dostupné. Článek popisuje způsob realizace těchto prvků v podobě hybridních modulů sestavených z běžně dostupných součástek, sestavení nové laboratorní úlohy a její integraci do výuky.

The paper deals with active current-mode elements and their implementation into the laboratory education in Electronic circuits. This topic is taught at the Department of Electrical Engineering of the University of Defence Brno for more than 10 years. Lessons are given as theoretical lectures, numerical exercises, and computer simulations, utilizing behavioral models of active elements. The laboratory classes of this interesting and important area of electronics are missing since current-mode active elements are not available as discrete devices. The paper describes a way of their realization as hybrid modules composed of commercially available components, preparation of new laboratory assignment, and its integration into the teaching process.

Klíčová slova: Proudový mód, aktivní prvky, elektronické obvody.

Keywords: Current-mode, active elements, electronic circuits.

1

signálů od dosavadního pohledu, který je možné ekvivalentně pojmenovat módem napěťovým. Napěťový mód je vnímán jako klasický přístup k návrhu obvodů, kdy je signál zpracováván analogovým obvodem, kde v jednotlivých uzlech řetězce odpovídá užitečná informace velikosti elektrického napětí. Naproti tomu koncepce proudového módu je postavena na myšlence zpracování signálů ve formě proudu, kdy je informace úměrná velikosti elektrického proudu, přičemž je kladen důraz na to, aby jednotlivá uzlová napětí dosahovala co nejmenších hodnot. Požadavek na malý rozkmit uzlových napětí přináší potenciální zlepšení vlastností obvodu v několika směrech. Při malém rozkmitu napětí je možné dosáhnout vyšší linearity. Za předpokladu, že impedance jednotlivých uzlů obvodu nemají čistě reálný charakter, ale jsou ovlivněny např. parazitními kapacitami, je možné snížením rozkmitu napětí dosáhnout větší šířky pásma. Požadavek na malý rozkmit uzlových napětí ovšem vychází i z technologického hlediska návrhu integrovaných obvodů, kdy je na čipu umístěna nejen analogová, ale i digitální část. Neustálý důraz na zvyšování rychlosti digitálních obvodů, snižování spotřeby a současné snižování ekonomických nákladů vedou ke stále větší miniaturizaci. Tato miniaturizace s sebou nese i snižování napájecího a také prahového napětí tranzistorů, což má následně nepříznivý dopad na možnosti analogového zpracování signálu. S využitím proudového módu a s ním spojených zásad návrhu obvodů mohou být tyto negativní dopady účinně překonávány. Je nutné poznamenat, že čistý proudový ani napěťový mód není v praxi dosažitelný a oba termíny jsou tak často používány v jejich zúženém významu. Za obvod pracující v napěťovém módu je pak považován každý obvod, který zpracovává napěťový signál a je sestaven pomocí prvků s napěťovými vstupy a/nebo výstupy, přičemž není kladen důraz na nízké úrovně protékajících proudů. Obdobně, za obvod pracující v proudovém módu je označen obvod, který

Úvod

Obvody pracující v tzv. proudovém módu, přesněji vyjádřeno obvody pracující se signály ve formě proudu, jsou na Univerzitě obrany již více než 10 let jedním z důležitých témat výukových osnov předmětu Elektronické obvody. Na rozdíl od ostatních témat probíraných v předmětu, je problematika proudového módu probírána pouze teoreticky s podporou počítačových modelů, přičemž praktická laboratorní výuka zcela chybí. Tento nedostatek je způsoben zejména tím, že aktivní prvky proudového módu jsou určeny především pro mikroelektronické aplikace, a tedy nejsou na trhu k dispozici v diskrétním provedení. Aby byl tento nedostatek překonán a výuka této důležité oblasti elektroniky probíhala včetně laboratorních cvičení, byly z dostupných aktivních a pasivních prvků vytvořeny hybridní moduly, které zastupují monolitickou variantu vybraných aktivních prvků určených pro aplikace pracující v proudovém módu. Článek má následující strukturu: Navazující kapitola přibližuje význam termínu proudový mód. Následuje souhrn základních aktivních prvků, které se v aplikacích pracujících v proudovém módu používají nejčastěji. Dále je popsán způsob realizace aktivních prvků v podobě hybridních modulů sestavených z dostupných součástek. Čtvrtá část obsahuje výčet aktuálních laboratorních úloh v předmětu Elektronické obvody, za nímž následuje detailní rozbor nové úlohy, kterou je kvadraturní oscilátor pracující v proudovém módu. V závěru jsou shrnuta některá pozitiva a negativa zvoleného řešení.

2

Proudový mód

Pojem proudový mód byl poprvé použit na počátku 90. let 20. století [1]. Tento pojem vznikl s cílem odlišit tehdy zcela nový přístup k návrhu obvodů pro analogové zpracování

zpracovává analogový signál ve formě proudu a obsahuje aktivní prvky s proudovými vstupy a/nebo výstupy, ovšem bez ohledu na uzlová napětí, která nemusejí být přímo nulová, či blízká nule. V tomto smyslu je termín proudový mód uvažován i v tomto článku. Obvod pracující se signály jak napěťovými, tak proudovými, je pak následně označován jako obvod pracující v módu smíšeném.

3



P2

Aktivní prvky proudového módu

CDU (Current Differencing Unit) Proudová diferenční jednotka CDU má dva nízkoimpedanční vstupy p a n a jeden vysokoimpedanční výstup z. Z výstupu z vytéká proud Iz, který je roven rozdílu proudů vtékajících do svorek p a n. Chování prvku CDU je popsáno rovnicí (3). Principiální schéma tohoto prvku je znázorněno na obr. 2. Proudová diferenční jednotka tvoří základ složitějších prvků CDBA [5] a CDTA [6].

 Iz    = U p  U   n

3.1 Základní prvky proudového módu V průběhu posledních několika desetiletí byly vyvinuty desítky nových aktivních prvků pro analogové zpracování signálů [2]. Rozhodování o tom, který prvek patří z hlediska jeho využití v proudovém módu mezi základní, a který ne, by mohlo být předmětem diskuze. Pro účely tvorby nové laboratorní úlohy proto byly vybrány ty prvky, které lze považovat za elementární, ze kterých jsou další složitější aktivní prvky složeny. Některé vybrané prvky nejsou primárně určeny pro aplikace pracující v proudovém módu, ale pro obvody pracující v módu napěťovém, ale přesto se v proudovém módu využívají. Pro realizaci hybridních modulů byly vybrány následující prvky: CI (Current Inverter), CF (Current Follower) Proudový invertor CI je aktivním prvkem, který má kromě napájení jeden nízkoimpedanční vstup n a jeden vysokoimpedanční výstup z. V obvodovém zapojení slouží pro inverzi polarity proudového signálu. Proudový sledovač CF má jeden nízkoimpedanční vstup p a jeden vysokoimpedanční výstup z. Chování obou prvků lze popsat rovnicemi (1) a (2). Jejich principiální schéma je znázorněno na obr. 1 (a) a (b). Tato dvojice prvků je využívána pro stavbu složitějších prvků, jako jsou například CITA [2], CFTA [2], [3], DO-CIBA [4] a podobně.

 I z   −1 0   I n  . =    ⋅  U n   0 0  U z   Iz   1 0  I p  . =    ⋅  U p   0 0  U z 

Obr. 2.

 0 1 −1  U z     .  0 0 0 ⋅ I p  0 0 0   I     n

(3)

Principiální schéma proudové diferenční jednotky.

OTA (Operational Transconductance Amplifier) Transkonduktanční zesilovač OTA je využíván v případě, kdy je nutné převést napěťový signál na proudový. Transkonduktanční zesilovač má zpravidla jeden, popřípadě dva vysokoimpedanční vstupy + a – a jeden nebo dva vysokoimpedanční výstupy x+ a x–. Vstupní napětí je převedeno do podoby výstupního proudu přes transkonduktanci gm. V proudovém módu je využíván buď samostatně, např. pro stavbu OTA-C (gm-C) filtrů, nebo jako součást složitějších prvků, jako jsou CDTA [6], CBTA [7], VDTA [2], aj. Chování OTA zesilovače je popsáno rovnicí (4). Principiální schéma prvku je uvedeno na obr. 3.

 I x+     I x−  =  I+    (2)  I− 

(1)

 gm   − gm  0   0

− gm gm 0 0

0 0 0 0

0   U+     0   U−  . ⋅ 0  U x+     0  U x− 

(4)

(a) Obr. 3.

(b) Obr. 1.

Principiální schéma (a) proudového invertoru, (b) proudového sledovače.

Principiální schéma transkonduktančního zesilovače.

VF (Voltage Follower) Napěťový sledovač VF je klasickým prvkem napěťového módu. Má jeden vysokoimpedanční vstup a jeden nízkoimpedanční výstup. V proudovém módu je využíván např. pro impedanční oddělení v řadě složitějších prvků, jako je CDBA [5], apod. Chování napěťového sledovače je vyjádřeno rovnicí (5), přičemž principiální schéma je znázorněno na obr. 4.



 U out   1 0   U in  . =    ⋅  I in   0 0   I out 

Obr. 4.

(5)

Principiální schéma napěťového sledovače.

DI-VF (Differential Input- Voltage Follower) Napěťový sledovač s diferenciálními vstupy DI - VF poskytuje na výstupu takové napětí, které je rovno rozdílu napětí mezi vstupy + a -. Funkce tohoto prvku je vyjádřena rovnicí (6) a pomocí obr. 5. Tento prvek je využíván ve složitějších prvcích typu VD-DIBA [2] a dalších.

 U out    =  I+   I   − 

 1 −1 0   U +     .  0 0 0  ⋅ U−  0 0 0  I     out 

CCII+ (Positive Current Conveyor of the 2nd Generation) Proudový konvejor druhé generace CCII [8] je jedním z nejuniverzálnějších prvků proudového módu. Tento prvek má tři svorky: vysokoimpedanční vstup y, nízkoimpedanční svorku x, která slouží současně jako vstup i výstup, a vysokoimpedanční výstup z. Napěťový přenos ze svorky y na svorku x je roven jedné. Svorka z je výstupní proudovou svorkou. Výstupní proud je roven proudu tekoucímu ze/do svorky x. Pokud oba proudy vytékají v daný okamžik ven z obvodu, jedná se o pozitivní proudový konvejor. Pokud jeden z proudů v daný okamžik do obvodu vtéká a druhý vytéká, jedná se o proudový konvejor negativní. Chování pozitivního proudového konvejoru druhé generace je popsáno rovnicí (8), přičemž obr. 7 znázorňuje jeho principiální schéma.

U x    =  Iz  I   y

Principiální vstupy.

schéma

napěťového

sledovače

s diferenciálními

DO-VB (Differential-Output Voltage Buffer) Napěťový sledovač s diferenciálními výstupy DO - VF má jeden vysokoimpedanční vstup a dva nízkoimpedanční výstupy out+ a out-. Na výstupu out+ je stejné napětí jako na vstupu. Výstup out- poskytuje shodné napětí, ovšem s opačnou polaritou. Uplatnění tohoto prvku je možné nalézt ve složitějších prvcích, které mají pouze jediný vstup, jako např. DO - CIBA [4]. Pro možnost zavedení kladné i záporné zpětné vazby jsou pak zapotřebí diferenciální výstupy. Chování prvku lze popsat rovnicí (7). Odpovídající principiální schéma je na obr. 6.

 U out +   1 0 0   U in       .  U out −  =  −1 0 0  ⋅  I out +   I   0 0 0  I   in     out − 

Obr. 6.

Principiální výstupy.

schéma

napěťového

sledovače

 1 0 0  U y     .  0 0 1  ⋅ U z  0 0 0  I     x

(8)

(6)

Obr. 7. Obr. 5.

P3

(7)

s diferenciálními

Principiální schéma pozitivního proudového konvejoru druhé generace.

3.2 Realizace aktivních hybridních pro laboratorní výuku

modulů

Laboratorní výuka v předmětu Elektronické obvody probíhá tak, že jednotlivé obvody jsou sestavovány na kontaktních nepájivých polích pomocí vývodových diskrétních součástek. Jak již bylo zmíněno v úvodu, potřebné aktivní prvky nejsou v této podobě, s výjimkou napěťového sledovače, běžně komerčně dostupné. Aby mohly být tyto prvky v laboratorní výuce používány, byl navržen způsob jejich realizace v podobě hybridních modulů sestavený ze součástek, které běžně dostupné jsou. Pro realizaci prvků CI, CF, CDU, VF a CCII+ byl využit integrovaný obvod OPA860 [9], který ve své struktuře obsahuje pozitivní proudový konvejor druhé generace, ovšem pod obchodním názvem diamantový tranzistor (DT). Vztah mezi CCII+ a diamantovým tranzistorem je znázorněn na obr. 8. Je zřejmé, že svorka y proudového konvejoru odpovídá bázi diamantového tranzistoru, svorce x odpovídá emitor a svorce z odpovídá kolektor. Kromě diamantového tranzistoru obsahuje OPA860 také rychlý napěťový sledovač.

Obr. 8.

Použití diamantového tranzistoru ve funkci CCII+.



P4

Pro realizaci prvku DI - VF byl použit integrovaný obvod AD8130 [10]. Prvek DO - VF byl navržen s využitím obvodu LMH6550 [11]. Zapojení jednotlivých prvků na obr. 9 znázorňují pouze signálové cesty. Napájení obvodů není do obrázku zahrnuto.

Aktivní prvky proudového módu a s tím spojená celá problematika proudového módu by měly být do laboratorní výuky zařazeny formou nové úlohy, která by měla splňovat několik kritérií. Nová úloha by měla být ekvivalentem k některé ze stávajících úloh, aby měl student možnost porovnat přístup k návrhu, způsob realizace a dosažené výsledky jak pro obvod pracující v napěťovém, tak i v proudovém módu. Nová úloha by měla být sestavena tak, aby pokryla všechny důležité aspekty obvodů pracujících v proudovém módu, aby bylo pro studenta zřejmé, jaké výhody proudový mód přináší. Nová úloha by měla studentovi přiblížit možné způsoby převodu napěťového signálu na proudový a naopak. Úloha by měla studentovi ukázat širší škálu aktivních prvků a také způsob, jakým se ze základních prvků tvoří složitější aktivní prvky. Z výše vyjmenovaných laboratorních úloh byla jako podklad pro tvorbu nové úlohy zvolena úloha Oscilátory ARC, jejíž součástí je oscilátor se dvěma integrátory ve smyčce realizovanými pomocí OZ, který je znázorněn na obr. 11. Oscilační kmitočet je dán vztahem

f0 =

1 2π R3 R4 C1C2

.

(9)

K aplikaci oscilátoru s OZ byla vytvořena nová úloha zaměřená na oscilátor založený na tomtéž principu, ovšem pracující v proudovém módu.

4.2 Nová laboratorní úloha Obr. 9.

Zapojení realizovaných prvků.

Na obr. 10 je ukázka realizace prvku CDU formou hybridního modulu v takovém provedení, aby bylo možné modul přímo zastrčit do kontaktního pole. Ostatní moduly jsou provedeny obdobným způsobem.

(a)

Nově připravenou úlohou je oscilátor se dvěma integrátory ve smyčce sestavenými pomocí aktivních prvků pracujících v proudovém módu. Schéma zapojení je znázorněno na obr. 12.

(b)

Obr. 10. Ukázka prvku CDU: (a) návrh, (b) realizace.

4

Integrace prvků do laboratorní výuky

proudového

módu

4.1 Stávající náplň laboratorních cvičení Současná náplň laboratorních cvičení Elektronické obvody zahrnuje následující úlohy: • • • • • • •

v předmětu

Ověřování základních vlastností OZ (operačních zesilovačů). Zesilovače s OZ. Aktivní kmitočtový filtr. AKO (astabilní klopný obvod) a generátory signálů s operačními zesilovači. Operační usměrňovače. Oscilátory ARC (Aktivní RC). Aktivní filtr se spínanými kapacitory.

Obr. 11. Oscilátor s OZ pracující v napěťovém módu.

Obr. 12. Oscilátor s aktivními prvky pracujícími v proudovém módu.



První integrátor je tvořen rezistorem Ra a kapacitorem Ca ve spojení s proudovou diferenční jednotkou CDU. Napětí na kapacitoru je snímáno přes napěťový sledovač s velkým vstupním odporem, aby nedocházelo k zatěžování kapacitoru a s tím související změně napětí. Z výstupu napěťového sledovače jsou vedeny dvě zpětné vazby zpět ke vstupům CDU, přičemž jedna zpětná vazba je kladná a druhá záporná. Jejich vzájemná rovnováha ovlivňuje to, zda bude splněna oscilační podmínka, a je dána poměrem odporů Rb a Rc. Z výstupu napěťového sledovače je dále veden signál do druhého integrátoru tvořeného proudovým invertorem CI, kapacitorem Cb a transkonduktančním zesilovačem OTA. Transkonduktanční zesilovač má dva výstupy. Z kladného výstupu x+ je veden proud zpět na vstup proudové diferenční jednotky, čímž se uzavírá smyčka určující oscilační kmitočet. Záporný výstup x- poskytuje výstupní signál oscilátoru ve formě proudu. Do podoby napětí lze tento signál převést připojením rezistoru vůči zemi. Na výstupu x- tak bude možné přímo snímat výstupní signál ve formě napětí. Oscilační kmitočet je dán vztahem

1 f 0′ = 2π

gm . Ra Ca Cb

(10)

Ze vztahu je zřejmé a pro studenta může být zajímavé, že oscilační kmitočet, potažmo časová konstanta nemusí být určena jen vztahem τ = RC, ale také τ = C / gm, kde gm je transkonduktance použitého OTA zesilovače. Kromě toho je vhodné poznamenat, že transkonduktance gm může být v praxi při realizaci na čipu integrovaného obvodu nastavena elektronicky, což umožní elektronické ladění kmitočtu. V případě laboratorní úlohy je hodnota gm dána převrácenou hodnotou odporu rezistoru vně připojeného k modulu OTA. Oscilační podmínka je dána rovnováhou mezi kladnou a zápornou lokální zpětnou vazbou. Obě vazby jsou vedeny z nízkoimpedančního (napěťového) výstupu do nízkoimpedančních (proudových) vstupů. Převod signálu z napěťového na proudový je proveden pomocí rezistorů Rb a Rc, které určují oscilační podmínku v následujícím tvaru: Rb = Rc .

Pro ilustraci způsobu tvorby složitějších aktivních prvků může být navržený oscilátor překreslen do podoby na obr. 13, kde jsou využity jen dva aktivní prvky, a to CDBA a CITA. Prvek CDBA vznikne sloučením proudové diferenční jednotky a napěťového sledovače do jednoho prvku. Prvek CITA vznikne obdobně, tedy sloučením proudového invertoru a transkonduktančního zesilovače.

Obr. 13. Oscilátor s použitím pokročilých prvků proudového módu.

Hodnoty pracovních součástek jsou v nové laboratorní úloze navrženy tak, aby měl oscilátor stejný oscilační kmitočet jako jeho protějšek pracující v napěťovém módu (viz obr. 11). Hodnoty součástek jsou následující: Ra = Rb = Rc = 1 kΩ, Ca = Cb = 160 nF. Hodnota transkonduktance je nastavena vně připojeným rezistorem 1 kΩ, z toho vyplývá gm=1 mS. Po dosazení uvedených hodnot do vztahu (10) vyjde oscilační kmitočet f’0=1 kHz. Naměřený generovaný signál je zobrazen na obr. 14. Signál byl snímán na rezistoru připojeném k výstupu x-. Na obr. 15 je zobrazena fotografie kompletního zapojení oscilátoru na kontaktním nepájivém poli.

(11)

Jedinečnou vlastností aktivních prvků proudového módu je snadná realizace funkce sčítání. Prvky, které mají nízkou impedanci vstupních svorek, se chovají, jakoby byly jejich vstupy uzemněny. Pro vytvoření součtu proudových signálů pak stačí připojit dva i více signálů společně do jediné vstupní svorky, jako např. součet dvou signálů ve svorce n v obvodu na obr. 12. Naproti tomu nevýhodou proudového módu, respektive proudových výstupů, je fakt, že není možné využít jeden výstup pro více účelů. Pokud je například použit proudový výstup k zavedení zpětné vazby, není možné tentýž výstup prvku použít pro snímání výstupního signálu, ale pro každý účel musí být vyvedena samostatná svorka. Tento případ je zřejmý u výstupů x+ a x- transkonduktančního zesilovače na obr. 12. Proudových výstupů může být v případě potřeby v praxi i vyšší počet než 2. Pro usnadnění syntézy komplikovanějších obvodů jsou obvykle základní prvky integrovány do složitějších celků.

P5

Obr. 14. Generovaný signál snímaný na rezistoru.

Obr. 15. Zapojení laboratorní úlohy.


P6

5

Závěr

Článek popisuje způsob možného vytváření aktivních prvků proudového módu pro experimentální a výukové účely. Vybrané aktivní prvky byly realizovány jako hybridní moduly s pomocí komerčně dostupných součástek. Stěžejní součástkou, která umožnila sestavení většiny prvků, byl integrovaný obvod OPA860. Jeho použití přináší výhody i nevýhody zároveň. Zásadní výhodou je jednoduchost celkového řešení. OPA860 obsahuje proudový konvejor druhé generace, který jakožto univerzální stavební prvek umožňuje implementaci složitějších obvodových struktur. Nevýhodou použití OPA860 jsou některé jeho reálné vlastnosti, a to zejména nenulová vodivost kolektoru a nedokonalá linearita vstupní charakteristiky. Tyto vlastnosti musejí být v praxi vždy detailně analyzovány a důkladně zváženy, ovšem z hlediska použití pro účely základní laboratorní výuky, která má za úkol seznámit studenta s elementárními principy proudového módu, nemají významný vliv. V článku je dále popsána nová laboratorní úloha v podobě oscilátoru se dvěma integrátory ve smyčce sestavenými pomocí aktivních prvků proudového módu. Na této úloze jsou demonstrovány důležité aspekty obvodů s proudovými vstupy a výstupy, jako například převod z napěťového signálu na proudový a naopak, sčítání proudů, konstrukce integrátoru v proudovém módu, způsob zavádění zpětných vazeb a nezbytnost většího počtu proudových výstupních svorek. Tato úloha vznikla jako ekvivalent k úloze oscilátoru s operačními zesilovači.

Poděkování Práce popsaná v tomto článku vznikla za podpory projektu specifického výzkumu (K217-SV-2014) s názvem „Modernizace výuky vybraných předmětů Katedry elektrotechniky“ a Projektu pro rozvoj pracoviště K217 s názvem „Moderní prvky a systémy elektrotechniky“.


Literatura [1] Toumazou, C., Lidgey, F. J., Haigh, D. G. Analogue IC Design: The Current-Mode Approach. London: Peter Peregrinus, 1990. [2] Biolek, D., Senani, R., Biolkova, V., Kolka, Z. Active elements for analog signal processing: classification, review, and new proposals. Radioengineering, 2008, vol. 17, no. 4, p. 15–34. [3] Herencsar, N., Koton, J., Vrba, K., Lattenberg, I. Current Follower Transconductance Amplifier (CFTA) – A Useful Building Block for Analog Signal Processing. Journal of Active and Passive Electronic Devices, 2011, vol. 6, no. 3-4. p. 217–229. [4] Biolkova, V., Bajer, J., Biolek, D. Four‐Phase Oscillators Employing Two Active Elements. Radioengineering, 2011, vol. 20, no. 1, p. 334–339. [5] Acar, C., Ozoguz, S. A new versatile building block: current differencing buffered amplifier. Microelectronics Journal, 1999, vol. 30, issue 2, p. 157–160. [6] Biolek D. CDTA—building block for current-mode analog signal processing. In Proc. of the IEEE European Conference on Circuit Theory and Design ECCTD2003, Krakow, Poland, 2003; p. 397–400. [7] Ayten, U. E., Sagbas, M., Sedef, H. Current-mode leapfrog ladder filter using a new active block. AEU - International Journal of Electronics and Communications, 2010, vol. 64, no. 6, p. 503–511. [8] Sedra, A. S., Smith, K. C., A second generation current conveyor and its application. Proceedings of the IEEE, vol. 56, no. 8, p. 1368–1369. [9] OPA860. Wide Bandwidth Operational Transconductance Amplifier (OTA) and Buffer. Datasheet, Texas Instruments, SBOS331B, June 2006. [10] AD8129/AD8130. Low Cost 270 MHz Differential Receiver Amplifiers. Analog Devices, 2005. [11] LMH6550. Differential, High Speed Op Amp. National Semiconductor, May 2006.

PRVKY PROUDOVÉHO MÓDU V LABORATORNÍ VÝUCE

Recommend Documents