Krajský úřad Královéhradeckého kraje Pivovarské náměstí 1245 500 03 Hradec Králové prostřednictvím Městský úřad Rychnov nad Kněžnou Havlíčkova 136 51601 Rychnov nad Kněžnou
Podatel:
Obec Kvasiny se sídlem Kvasiny 81, 517 02 Kvasiny IČ: 00275026
Právně zastoupen:
Advokátní kanceláří Šikola a partneři, s.r.o., se sídlem Údolní 33, 602 00 Brno, IČ: 28359640, ID DS: auwd5w7
V Brně dne 20. 11. 2014
Odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Rychnov nad Kněžnou ze dne 4. 11. 2014, sp. zn. OVŽP/30310/14-1863/14/No, o omezení veřejného přístupu na účelovou komunikaci UK11 „K Černému lesu“ na pozemku parc. č. 3033/3, v k. ú. Kvasiny.
I. Shrnutí skutkového stavu Dne 3. 7. 2013 podala obec Kvasiny u příslušného silničního správního úřadu obecního úřadu Kvasiny, žádost podle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích o omezení přístupu na účelovou komunikaci „UK11 K Černému lesu“ na pozemku parc. č. 3033/3, v k. ú. Kvasiny, ve vlastnictví obce Kvasiny. Požadované omezení mělo spočívat v provedení místní úpravy provozu umístěním dopravní značky B01 „Zákaz vjezdu všech vozidel“ s dodatkovou tabulkou „Dopravní obsluze, majitelům pozemků a cyklistům vjezd povolen“ a to v místech uvedených v zákresu. K žádosti bylo doloženo kladné vyjádření Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje, Dopravního inspektorátu v Rychnově nad Kněžnou, ze dne 16. 7. 2013, sp. zn. KRPH-247-140/ČJ-2013-050706. Své námitky a vyjádření v řízení
1/18
podali účastníci řízení společnost FYTO, spol. s r.o., IČ 48171701, společnost LUNY spol. s r.o. IČ 64825418, obce Lukavice a pan Petr Nehera. Dne 20. 12. 2013 obecní úřad Kvasiny vydal rozhodnutí, kterým žádosti obce Kvasiny vyhověl a přístup na předmětnou účelovou komunikaci podle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb. omezil, přičemž se v odůvodnění vypořádal se všemi podanými námitkami a vyjádřeními. Dne 6. 1. 2014 podala obec Lukavice odvolání proti rozhodnutí obecního úřadu Kvasiny, které doplnila dne 16. 1. 2014. Dne 24. 3. 2014 Krajský úřad Královéhradeckého kraje, jako odvolací orgán, rozhodl o odvolání tak, že napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil správnímu orgánu prvního stupně k novému projednání. Současně téhož dne Krajský úřad Královéhradeckého kraje, na základě obsahu námitky a odvolání obce Lukavice, vydal usnesení o vyloučení starosty obce Kvasiny pana Ing. Ivana Ešpandra z úředních úkonů ve věci z důvodu podjatosti a projednáním a rozhodnutím věci pověřil Městský úřad Rychnov nad Kněžnou (dále též „silniční správní úřad“). Dne 27. 5. 2014 Městský úřad Rychnov nad Kněžnou pod sp. zn. OVŽP/ 17033/14 - 1863/14/No oznámil pokračování v řízení. Mimo jiné výslovně stanovil následující: „Všem účastníkům řízení oznamuje, že pro podklad rozhodnutí v této věci budou použity všechny připomínky a námitky, které uplatnili do 5. 9. 2013 v řízení obecního úřadu Obce Kvasiny č.j. 452/2013/Doprava. K vyjádření se k podkladům rozhodnutí ke dni 20. 11. 2013 č.j. 675/13/Doprava se nepřihlíží. Účastníci řízení mohou své nové námitky a připomínky předložit, případně podané námitky a připomínky změnit nejpozději do 25. 6. 2014 jinak k nim nebude přihlédnuto.“ Dne 18. 9. 2014 Městský úřad Rychnov nad Kněžnou pod sp. zn. OVŽP/28015/14- 1863/14/No oznámil účastníkům řízení, že se mohou vyjádřit k podkladům v předmětném řízení ve lhůtě do 9. 10. 2014. Dne 4. 11. 2014 vydal Městský úřad Rychnov nad Kněžnou pod sp. zn. OVŽP/30310/141863/14/No, rozhodnutí, kterým žádosti obce Kvasiny nevyhověl a požadované omezení veřejného přístupu na předmětné účelové komunikaci nepovolil. Rozhodnutí bylo obci Kvasiny doručeno do datové schránky dne 6. 11. 2014. Toto rozhodnutí (dále též „napadené rozhodnutí“) podatel napadá v plném rozsahu v zákonné lhůtě tímto odvoláním a to z důvodů podrobně rozvedených níže.
II. Odvolací důvody 1. Silniční správní úřad nevyzval žadatele k doplnění žádosti a k navržení či doplnění důkazů Podle ust. § 3 zákona č. 500/2004 Sb. správního řádu (dále „správní řád“) platí, že správní orgán postupuje tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Na toto základní procesní ustanovení navazují ustanovení po podkladech rozhodnutí a dokazování. Ust. § 50 a § 51 správního řádu zakotvují tzv. vyšetřovací zásadu, podle které podklady pro rozhodnutí opatřuje primárně správní orgán. Tak zejména podle ust. § 50 odst. 1 správního řádu „Podklady pro vydání rozhodnutí mohou být zejména návrhy účastníků, důkazy,
2/18
skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední činnosti, podklady od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci, jakož i skutečnosti obecně známé.“ Na to navazuje ust. § 50 odst. 2 správního řádu věta první: „Podklady pro vydání rozhodnutí opatřuje správní orgán.“ Vyšetřovací zásadu a zásadu materiální pravdy konkretizuje rovněž ust. § 50 odst. 3 správního řádu: „Správní orgán je povinen zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu.“. Dále lze zdůraznit ust. § 50 odst. 4 in fine, podle kterého správní orgán hodnocení podkladů „pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.“. Na citovaná ustanovení o podkladech rozhodnutí dále navazují pravidla dokazování ve správním řízení. Dle ust. § 51 odst. 1 věta první správního řádu: „K provedení důkazů lze užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci a které nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právními předpisy.“ Na výše uvedené pak konečně navazuje ust. § 52, které zní: „Účastníci jsou povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení. Správní orgán není návrhy účastníků vázán, vždy však provede důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že správní řízení, na rozdíl např. civilního soudního sporu, je ovládáno zásadou vyšetřovací, že správní orgán má povinnost zjistit úplný skutkový stav v míře potřebné pro rozhodnutí podle zásad ust. § 2 správního řádu, a že správní orgán tedy není při zjišťování skutkového stavu primárně vázán návrhy dokazování ze strany účastníků. Tím se klasické správní řízení liší rovněž od sporného řízení dle ust. § 141 správního řádu (viz ust. § 141 odst. 4 věta první správního řádu: „Ve sporném řízení vychází správní orgán z důkazů, které byly účastníky navrženy.“). Z výše uvedeného vyplývá, že ve správním řízení podle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích, o omezení přístupu na účelovou komunikaci na ochranu oprávněných zájmů vlastníka účelové komunikace, není silniční správní úřad vázán návrhy důkazů účastníků, ale naopak je povinností správního orgánu zjistit úplný skutkový stav, a to v takové míře, aby mohl v řízení o žádosti podle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb. rozhodnout v souladu s ust. § 2 správního řádu. Lze sice očekávat, že návrhy důkazů bude překládat především vlastník účelové komunikace, který o omezení žádá, avšak pokud by silniční správní úřad považoval žádost za nedostatečně podloženou důkazy, musel by především v souladu s ust. § 45 odst. 2 ve spojení s ust. § 4 správního řádu vyzvat žadatele k doplnění žádosti, tedy k podložení svých tvrzení potřebnými důkazy, což se v dané věci nestalo. Je sice pravdou, že podle ust. § 52 věta první „Účastníci jsou povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení“, avšak současně platí, věta druhá tohoto ustanovení, podle které „ Správní orgán není návrhy účastníků vázán, vždy však provede důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci.“ Nelze připustit, aby správní orgán považoval (mlčky) žadatelova tvrzení za neprokázaná, a přitom jej na tuto skutečnost neupozornil, a nevyzval jej k doplnění důkazů. To je jeden ze základních principů spravedlivého řízení (viz ust. § 4 správního řádu, zejména ost. 3: „Správní orgán s dostatečným předstihem uvědomí dotčené osoby o úkonu, který učiní, je-li to potřebné k hájení jejich práv a neohrozí-li to účel úkonu.“). Podpůrně lze odkázat na civilní soudní řízení, kde neplatí vyšetřovací zásada a soud vychází pouze z návrhů, a přesto tam platí, že „Ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy.“ (§ 118a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu). Tím spíše má pak takovou povinnost správní orgán ve správním řízení o žádosti.
3/18
Nadto, v nyní projednávané věci je třeba vzít v úvahu, že žádost obce Kvasin ze dne 3. 7. 2013 byla podána za situace, kdy žadatel předpokládal, že skutečnosti, které v žádosti tvrdí, jsou silničnímu správnímu úřadu známy z úřední činnosti, nebo že má o tvrzených skutečnost podklady od jiných správních orgánů, resp. že jde o skutečnosti obecně známé. V tomto kontextu je třeba připomenout ust. § 50 odst. 1 správního řádu, podle kterého „Podklady pro vydání rozhodnutí mohou být zejména návrhy účastníků, důkazy, skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední činnosti, podklady od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci, jakož i skutečnosti obecně známé.“ Za těchto okolností by bylo nepřiměřeně nadbytečné v žádosti provádět obsáhlé dokazování (k tomu srov. ust. § 6 odst. 2 správního řádu: „Správní orgán postupuje tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady, a dotčené osoby co možná nejméně zatěžuje. Podklady od dotčené osoby vyžaduje jen tehdy, stanoví-li tak právní předpis. Lze-li však potřebné údaje získat z úřední evidence, kterou správní orgán sám vede, a pokud o to dotčená osoba požádá, je povinen jejich obstarání zajistit.“). Výše uvedená situace se pak změnila, když byla věc odebrána obecnímu úřadu Kvasiny a projednáním a rozhodnutím věci byl pověřen Městský úřad Rychnov nad Kněžnou. Městskému úřadu Rychnov nad Kněžnou, který je na rozdíl od obecního úřadu obce Kvasiny lokalizován mimo obec Kvasiny, už patrně nebyly známy všechny podstatné skutečnosti z úřední činnosti anebo jako skutečnosti obecně známé, což ovšem žadatel nemohl vědět a v dobré víře důvodně očekával, že pokud by Městský úřad Rychnov nad Kněžnou považoval jeho tvrzení za nedostatečně prokázané, tak jej případně vyzve k doplnění žádosti a k navržení či doplnění důkazů (dobrá víra žadatele byla mimo jiné založena na tom, že ve spise je v rámci rozhodnutí obecního úřadu Kvasiny ze dne 20. 12. 2013 č. j. 798/13/Doprava, uvedena komplexní argumentace, která vyvrací nesouhlasné námitky ostatních účastníků řízení). Nic takového se ovšem nestalo, a Městský úřad Rychnov nad Kněžnou žádost obce Kvasiny bez jakéhokoli varování zamítl. Výše popsanou poučovací roli nemohlo plnit ani oznámení o pokračování v řízení ze dne 27. 5. 2014, ani výzva k vyjádření k podkladům ze dne 18. 9. 2014, neboť z nich není patrno, že silniční správní orgán považuje tvrzení žadatele za nepodložená a že žádosti nebude vyhověno. Navíc tato sdělení silničního správního úřadu vnáší do řízení zmatečnost, když nejprve rozhoduje, že nebude přihlíženo k námitkám a připomínkám podaným po 25. 6. 2014 a později vyzývá k vyjádření k podkladům do 9. 10. 2014. Pokud už silniční správní úřad nevyzval žadatele k doplnění žádosti a k navržení či doplnění důkazů, měl alespoň vycházet z argumentace obecního úřadu Kvasiny ze dne 20. 12. 2013 č. j. 798/13/Doprava, kde komplexně vyvrací námitky ostatních účastníků řízení. Ani to však silniční správní úřad neučinil, ačkoli měl ve spise komplexní argumentaci doplněnou důkazy, vyvracející námitky ostatních účastníků a podporující žadatelovu žádost. Výše uvedeným postupem tedy silniční správní úřad závažným způsobem porušil výše citovaná procesní ustanovení správního řádu, neboť pokud žadatele nevyzval k doplnění žádosti a k navržení či doplnění důkazů, jednak zkrátil žadatele na jeho procesních právech a dále založil své rozhodnutí na neúplně zjištěném skutkovém stavu. Důkazy: - správním spisem
4/18
2. Silniční správní úřad nezohlednil stávající omezení veřejného přístupu na předmětnou účelovou komunikaci V odůvodnění napadeného rozhodnutí jsou na str. 3 shrnuty výsledky dokazování ohledáním věci nemovité na místě samém ze dne 17. 6. 2014. Zde silniční správní úřad mimo jiné uvádí: „Dle přítomných občanů tato komunikace byla po zkolaudování v roce 2000 osazena dopravními zákazovými značkami, ale ty se časem ztratily.“ Prostřednictvím svědeckých výpovědí je zde tedy prokázáno, že na předmětné komunikaci dřív platil zákaz vjezdu a že se značky ztratily. To je ovšem skutečnost, která se v řízení neobjevuje poprvé, neboť již v rozhodnutí obecního úřadu Kvasiny ze dne 20. 12. 2013 č. j. 798/13/Doprava, je v reakci na námitku III/1 na str. 11 uvedeno, že komunikace byla opatřena dopravními značkami "zákaz vjezdu všech vozidel" s dodatkovou tabulkou "mimo obsluhy zemědělských pozemků", přičemž dvě značky byly poškozeny a odstraněny neznámými pachateli a zůstala pouze jediná na komunikaci, která se na předmětnou komunikaci napojuje, a jejíž fotografie je založena ve spise spolu se situačním náčrtkem ztracených značek. Z výše uvedeného je vysoce pravděpodobné, že na předmětné účelové komunikaci je ve skutečnosti veřejný přístup v současnosti již de iure omezen, resp. upraven, a to jako "zákaz vjezdu všech vozidel" s dodatkovou tabulkou "mimo obsluhy zemědělských pozemků". Omezení na předmětné komunikaci platilo od roku 2000 a během blíže neurčeného období se ztratily dvě značky ze tří. To, že dopravní značky byly neznámými pachateli odstraněny, nemůže mít pochopitelně na toto omezení z právního hlediska vliv. Silniční správní úřad, po té, co tyto skutečnosti zjistil při ohledání na místě, resp. již po prostudování spisu a argumentace obecního úřadu Kvasiny, měl tyto zjištěné skutečnosti buď potvrdit anebo vyvrátit. Pokud je totiž veřejný přístup na předmětnou komunikaci skutečně de iure omezen, pak pochopitelně nemohou obstát žádné námitky a argumenty, prosazující neomezené veřejné užívání předmětné komunikace. O žádosti mělo být rozhodováno pouze jako o návrhu rozšíření stávajícího omezení veřejného přístupu. Silniční správní úřad, tím, že si výše uvedené otázky nevyjasnil, založil napadené rozhodnutí na neúplně zjištěném skutkovém stavu, resp. vzhledem k výpovědím svědků a podkladům obecního úřadu Kvasiny rozhodoval silniční správní úřad v rozporu se zjištěným skutkovým stavem a v rozporu s obsahem spisu. Podatel namítá, že z obsahu spisu, z doložených fotografií dochovaného dopravního značení a z výpovědí svědků při ohledání na místě samém ze dne 17. 6. 2014 vyplývá, že na předmětné účelové komunikaci je ve skutečnosti veřejný přístup v současnosti již de iure omezen, a to jako "zákaz vjezdu všech vozidel", "mimo obsluhy zemědělských pozemků". Skutečnost, že se dopravní značení částečně ztratilo, nemůže mít na právní režim veřejného přístupu vliv. Za těchto okolností pak žadatelem požadované omezení spočívající v provedení místní úpravy provozu umístěním dopravní značky B01 „Zákaz vjezdu všech vozidel“ s dodatkovou tabulkou „Dopravní obsluze, majitelům pozemků a cyklistům vjezd povolen“ znamená toliko změnu stávajícího omezení veřejného přístupu a nikoli nové zavádění omezení veřejného přístupu, jak se mylně domnívá silniční správní úřad v napadeném rozhodnutí. Napadené rozhodnutí je tedy založeno na nesprávně zjištěném skutkovém stavu a na nesprávném právním posouzení věci. Důkazy: - správním spisem
5/18
3. Silniční správní úřad nezohlednil podklady shromážděné obecním úřadem Kvasiny a neprovedl dostatečně dokazování splnění podmínek ust. § 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb. V řízení před obecním úřadem Kvasiny, byla shromážděna řada podkladů pro rozhodnutí ve smyslu ust. § 50 odst. 1 správního řádu, čili důkazy, skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední činnosti, podklady od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci, jakož i skutečnosti obecně známé. Tyto podklady byly shrnuty v rozhodnutí obecního úřadu Kvasiny ze dne 20. 12. 2013 č. j. 798/13/Doprava. Byť toto rozhodnutí bylo v odvolacím řízení zrušeno, podklady v řízení zůstaly a měly být při rozhodování znovu použity, resp. měly být použity pro dokazování. Odvolací orgán v rozhodnutí ze dne 24. 3. 2014, č. j. 2472/DS/2014-3-Ma na str. 4 mimo jiné uvedl: „Ve spise je sice pod č. 8 založeno 18 listin zejména ze stavebního řízení na předmětnou pozemní komunikaci a dále fotodokumentace z roku 2013, nicméně účastníci řízení nebyli vůbec obeznámeni s tím, že bude v řízení probíhat jakékoli dokazování, když správní orgán prvního stupně tyto před vydáním rozhodnutí toliko informoval o tom, že 1) je zahájeno správní řízení, 2) mají možnost se vyjádřit k podkladům pro vydání rozhodnutí. Takovýto postup je však nedostatečný, neboť mělo být provedeno dokazování za účelem zjištění shora uvedené zákonné podmínky.“ Podatel namítá, že stejné chyby jako prve obecní úřad Kvasiny, se nyní dopustil i silniční správní úřad, neboť opět ohledně shromážděných podkladů neprovedl dokazování. Při vydávání napadeného rozhodnutí sice bylo provedeno dvojí ohledání na místě, avšak nebylo provedeno dokazování naplnění zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí ve smyslu ust. § 7 odst. 1 věta druhá, zákona č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích, tedy zda je navrhované omezení „nezbytně nutné k ochraně oprávněných zájmů tohoto vlastníka“. Dále je třeba upozornit na nerovnost v přístupu k účastníkům, jakou při svém rozhodování uplatnil silniční správní úřad. Silniční správní úřad odmítl požadavky podatele jako žadatele, aniž by se dostatečně zabýval jeho namítanými oprávněnými zájmy jako vlastníka účelové komunikace, a aniž by se dostatečně zabýval zjištěnými skutečnostmi hovořícími ve prospěch podatelovy žádosti (prokazatelně nadměrný provoz, původní účelové určení, parametry vozovky pouze pro jednosměrný provoz, ohrožování účastníků provozu, zničení dosavadních zákazových značek, nesoulad s rozvojovými zájmy obce, dopravní obslužnost obce Lukavice silnicemi III. třídy atd.) Zcela odlišný náhled pak silniční správní úřad uplatnil na podané námitky ostatních účastníků řízení, jimž bez jediné výhrady vyhověl (k tomu podrobněji v dalším odvolacím bodu). Pro vyhovění těmto námitkám silničnímu správnímu úřadu postačily nejenom nepodložená tvrzení a teze, navíc tvrzení často blíže nespecifikovaná a neurčitá, nehledě na to, že byla v řízení již jednou komplexně vyvrácena v rámci odůvodnění rozhodnutí obecního úřadu Kvasiny ze dne 20. 12. 2013 č. j. 798/13/Doprava. Silniční správní úřad tedy vůči obci Kvasiny postupoval diskriminačním způsobem, čímž podstatně porušil ust. § 7 odst. 1 správního řádu. V neposlední řadě podatel namítá, že argumentace a podklady uvedené v rámci odůvodnění rozhodnutí obecního úřadu Kvasiny ze dne 20. 12. 2013 č. j. 798/13/Doprava a podporující žádost, měl být vypořádány jako námitky účastníka řízení. Pokud totiž v rámci rozhodování o podjatosti byla kvůli personální jednotě v osobě starosty věc odňata obecnímu úřadu Kvasiny, pak je logické, že tím pominulo oddělování výstupů obecního úřadu Kvasiny a obce Kvasiny. Jinými slovy, vyjádření obecního úřadu Kvasiny měla být v řízení hodnoceny jako vyjádření obce Kvasiny (tedy žadatele) a měly být takto vypořádány, včetně vypořádání
6/18
komplexní argumentace obsažené rozhodnutí obecního úřadu Kvasiny ze dne 20. 12. 2013 č. j. 798/13/Doprava. Toto rozhodnutí bylo sice v odvolacím řízení zrušeno jako správní akt, ale nikoli jako vyjádření svého původce. Pokud by nebylo uznáno jako vyjádření obce Kvasiny, mělo být vypořádáno přinejmenším jako podklad řízení, a sice jako „podklad od jiného správního orgánu“ (viz ust. § 50 odst. 1 správního řádu). Tím, že byl obsah odůvodnění rozhodnutí obecního úřadu Kvasiny ze dne 20. 12. 2013 č. j. 798/13/Doprava silničním správním úřadem zcela ignorován, bylo řízení zatíženo podstatnou vadou, neboť právě zde bylo doloženo splnění podmínek dle ust. § 7 odst. 1 věta druhá zákona č. 13/1997 Sb. a vyvráceny námitky ostatních účastníků řízení. Na základě výše uvedeného podatel opět namítá, že napadené rozhodnutí je založeno na neúplně zjištěném skutkovém stavu, resp. v rozporu s podklady shromážděnými v řízení. Důkazy: - správním spisem
4. Silniční správní úřad vypořádal nesprávně námitky účastníků řízení Jak bylo uvedeno výše v předchozím odvolacím bodu, silniční správní úřad se při vyhodnocení námitek ostatních účastníků řízení spokojil s nepodloženými, často velmi obecnými, tvrzeními, která jsou často v nesouladu se zjištěným skutkovým stavem, a zcela při tom pominul argumentaci v odůvodnění rozhodnutí obecního úřadu Kvasiny ze dne 20. 12. 2013 č. j. 798/13/Doprava, která tato tvrzení vyvrací. V důsledku toho, došlo ke zcela nesprávnému vyhovění námitkám ostatních účastníků řízení. Níže podatel rozebere jednotlivé námitky a důvody, proč jim v napadeném rozhodnutí správně nemělo být vyhověno. 4.1. Námitky společností FYTO, spol. s r.o. a LUNY spol. s r.o. ze dne 4. 9. 2013 Námitky společností FYTO, spol. s r.o. a LUNY spol. s r.o. ze dne 4. 9. 2013 jsou obsahově prakticky totožné, a proto se k nim lze vyjádřit souhrnně. V námitkách není nijak specifikováno a doloženo, jaké pozemky v k. ú. Kvasiny společnosti údajně obhospodařují. Vztah k předmětu řízení je zcela neurčitý a není nijak doložen. Tvrzené „nemalé škody“ nejsou nijak blíže specifikovány a doloženy, a to ani hrubým odhadem. Námitka je v tomto bodě neurčitá a nelze tedy dost dobře posoudit, jaký zájem by měl dostat přednost před ochranou zájmů obce Kvasiny. V námitce je uvedeno: „Odůvodnění, že technické parametry této komunikace nesplňují požadavky pro běžný provoz je jen tvrzení Obce Kvasiny a nezakládá se o žádný měřitelný nebo jinak hmatatelný fakt.“. Toto tvrzení je zjevně nepravdivé. Skutková zjištění jasně prokazují rozměry předmětné komunikace a její dimenzování pouze pro jednosměrný provoz (viz zjištění silničního správního úřadu na místě samém ze dne 17. 6. 2014 nebo stanovisko Státního pozemkového úřadu, na které odkazuje napadené rozhodnutí na str. 4: „Jedná se o opatření, jehož hlavním účelem je zajistit přístupnost pozemků, umožnění racionálního hospodaření a zajištění propustnosti krajiny. Tyto cesty byly realizovány v kategorii polních cest P 4/30 jako PC hlavní jednopruhové. Návrh na vedení trasy cest byl dán nutností přeložky původní polní cesty, která se zrušila v důsledku záboru pozemků pro rozšíření závodu Škoda Auto a.s. Kvasiny.“). Navíc bylo v
7/18
řízení doloženo (viz výše), že dříve byly na začátku a na konci předmětné komunikace umístěny značky "zákaz vjezdu všech vozidel" s dodatkovou tabulkou "mimo obsluhy zemědělských pozemků", než je před několika lety neznámí pachatelé odstranili. Účelové je rovněž tvrzení o povýšení zájmů některých zastupitelů. Je logické, že v tak malé obci, jako jsou Kvasiny, se při jakémkoli rozhodování o jakékoli účelové komunikaci, takové rozhodování týká některých zastupitelů, neboť i zastupitelé jsou lidé, kteří v této obci bydlí a jejich zájmy jako občanů obce se tudíž prolínají se zájmy obce. Pokud o námitky vůči použití pojmu „běžný provoz“, pak je třeba říci, že veškeré vyjadřování v právních podáních nemusí být opisem textu předpisů. V daném kontextu je zřejmé, že je „běžným provozem“ míněn provoz splňující požadavky ust. § 19 zákona č. 13/1997 Sb., který stanoví pravidla obecného užívání veřejných cest, a kde je mimo jiné stanoveno, že „smí každý užívat pozemní komunikace bezplatně obvyklým způsobem a k účelům, ke kterým jsou určeny (dále jen "obecné užívání")“., a dále, že „Uživatel se musí přizpůsobit stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu dotčené pozemní komunikace.“ Ze zjištěného skutkového stavu jasně vyplývá, že předmětná účelová komunikace je užívána neúměrně svému původnímu určení, kterým byla pouze „obsluha zemědělských pozemků“, což je vzhledem k umístění komunikace rozsah veřejného užívání plně odpovídající ust. § 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb. („Účelová komunikace je pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků.“). Dimenzování samotné vozovky pro velké zatížení na nápravu je dáno určením komunikace pro příležitostný provoz těžké zemědělské a lesní techniky, nikoli kvůli umožnění vysoké frekvenci provozu osobních automobilů, tak jak se to děje nyní (viz zjištění silničního správního úřadu na místě samém ze dne 17. 6. 2014: „Po dobu šetření na místě byl zaznamenán provoz osobními i nákladními vozy, vozy podnikatelů i dodávkovými vozy ve zvýšené míře v obou směrech.“). Obdobně se s námitkami vypořádal i obecní úřad Kvasiny v odůvodnění rozhodnutí obecního úřadu Kvasiny ze dne 20. 12. 2013 č. j. 798/13/Doprava, a jeho vypořádání plně odpovídá skutkovému stavu, zjištěnému posléze i silničním správním úřadem. Podatel na toto vypořádání v dalších podrobnostech tímto odkazuje. Je tedy zcela neakceptovatelné, a v rozporu s obsahem spisu a skutkovými zjištěními, že silniční správní úřad se s těmito námitkami v napadeném rozhodnutí vypořádal tak, že jim bez jediné výhrady vyhověl. Takové vypořádání námitek uvádí podatele jako obec a vlastníka předmětné komunikace do značné právní nejistoty, protože silniční správní úřad takto aproboval zcela nepravdivá tvrzení a spekulace. Důkazy: - správním spisem
4.2. Námitky obce Lukavice ze dne 4. 9. 2013 Obec Lukavice, stručně řečeno namítá, že navržené omezení je takového rozsahu, že tím zanikne veřejné užívání předmětné účelové komunikace.
8/18
S tímto názorem však nelze souhlasit, protože navržené omezení pouze naplňuje zásady obecného užívání dle ust. § 19 zákona č. 13/1997 Sb., podle kterého „smí každý užívat pozemní komunikace bezplatně obvyklým způsobem a k účelům, ke kterým jsou určeny (dále jen "obecné užívání")“., a dále, že „Uživatel se musí přizpůsobit stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu dotčené pozemní komunikace.“. Z toho plyne, že „veřejné užívání“ neznamená neomezené užívání, ale naopak lze veřejné užívání regulovat, k čemuž právě slouží řízení podle ust. § 7 odst. 1 věta druhá zákona č. 13/1997 Sb. Tím, že se veřejné užívání omezí na určitý okruh osob, nezaniká veřejnost užívání, je takto pouze upravena či omezena v souladu s funkčním určením účelové komunikace, tak jak to obecně předpokládá ust. § 19 zákona č. 13/1997 Sb. Mimoto, navrhovaná regulace pouze navazuje na předchozí regulaci „zákaz vjezdu všech vozidel" s dodatkovou tabulkou "mimo obsluhy zemědělských pozemků". Obec Lukavice, rovněž namítá, že „předmětná komunikace je v podstatě součástí páteřní komunikace spojující několik katastrálních území.“. To je právě to, co není v souladu s účelovým určením komunikace, co je spojeno se vzrůstajícím nadměrným provozem, a co podatel požaduje, jako vlastník komunikace, omezit. Podpůrně lze odkázat na koncepci dopravní a technické infrastruktury v platném územním plánu obce Kvasiny nebo na Strategii rozvoje obce Kvasiny (kapitola Zlepšení dopravní prostupnosti území motorovou dopravou), nikde není s předmětnou účelovou komunikací počítáno jako se „součástí páteřní komunikace spojující několik katastrálních území.“. Ostatně ani skutková zjištění silničního správního úřadu nic takového nepotvrzují (viz závěry ohledání na místě samém ze dne 17. 6. 2014: „Dopravní spojení mezi obcemi zajišťují silnice III/318 15, III/318 17 přes Slavěnku v délce cca 7 km (v zimě se část silnice III/31817 neudržuje) nebo III/318 15, II/321 přes Skuhorv n.Bělou v délce cca 9 km, případně nejdelší trasa III/318 14, II/318, I/14 přes Rychnov n.Kn. a Solnici v délce cca 13 km.“). K námitce dimenzování samotné vozovky pro velké zatížení na nápravu, lze zopakovat, že je dáno určením komunikace pro příležitostný provoz těžké zemědělské a lesní techniky, nikoli kvůli umožnění vysoké frekvenci provozu osobních automobilů, tak jak se to děje nyní (viz zjištění silničního správního úřadu na místě samém ze dne 17. 6. 2014: „Po dobu šetření na místě byl zaznamenán provoz osobními i nákladními vozy, vozy podnikatelů i dodávkovými vozy ve zvýšené míře v obou směrech.“). Dále obec Lukavice, ve stručnosti, namítá, že je vlastníkem navazující účelové komunikace a že zde o omezení veřejného užívání neuvažuje, a dále namítá, že obě komunikace tvoří funkčně jeden celek a měly by mít tedy shodný právní režim. K tomu je třeba zdůraznit, že obec Kvasiny je vlastníkem účelové komunikace, kterou vymezila v žádosti, a pouze u účelové komunikace ve svém vlastnictví může navrhovat omezení přístupu. Dikce ust. § 7 odst. 1 věta druhá zákona č. 13/1997 Sb. umožňuje, aby se vlastník domáhal omezení užívání pouze účelové komunikace ve svém vlastnictví, nikoli žádné další navazující účelové komunikace. Je logické, že každá účelové komunikace navazuje na nějakou další, avšak obec Kvasiny se může domáhat omezení pouze ohledně účelové komunikace ve svém vlastnictví. Jedním z hlavních důvodů žádosti obce Kvasiny je skutečnost, že její účelová komunikace je nadměrně v rozporu s původním určením používána jako tzv. zkratka z pohodlnosti do sousední obce Lukavice, je tedy zřejmé, že toto nadměrné užívání je v zájmu obyvatel obce Lukavice a proti zájmu obyvatel obce Kvasiny. V takové situaci nemůže být argumentem proti požadovanému omezení prostý požadavek obce Lukavice, aby předmětná komunikace a navazující komunikace měly shodný právní režim. Musela by zde nastoupit další okolnost a tou je tzv. nutná komunikační potřeba, která ovšem v řízení prokázána nebyla, byla pouze tvrzena obcí Lukavice. Naopak ze skutkového stavu vyplývá, že předmětná účelová komunikace je pouze tzv. zkratkou z pohodlnosti, neboť
9/18
dopravní spojení je zajišťováno silnicemi III. třídy a v takové situaci by měla dostat přednost ochrana zájmů vlastníka účelové komunikace a nikoli ochrana zkratky do sousední obce. Obdobně se s námitkami vypořádal i obecní úřad Kvasiny v odůvodnění rozhodnutí obecního úřadu Kvasiny ze dne 20. 12. 2013 č. j. 798/13/Doprava, a jeho vypořádání plně odpovídá skutkovému stavu, zjištěnému posléze i silničním správním úřadem. Podatel na toto vypořádání v dalších podrobnostech tímto odkazuje. Je tedy zcela neakceptovatelné, a v rozporu s obsahem spisu a skutkovými zjištěními, že silniční správní úřad se s těmito námitkami v napadeném rozhodnutí vypořádal tak, že jim bez jediné výhrady vyhověl. Takové vypořádání námitek uvádí podatele jako obec a vlastníka předmětné komunikace do značné právní nejistoty, protože silniční správní úřad takto aproboval zcela nepravdivá tvrzení a spekulace. Důkazy: - správním spisem
4.3. Námitky pana Petra Nehery ze dne 6. 9. 2013 V námitkách není uvedena specifikace pozemku, na který namítající odkazuje. Vztah k předmětu řízení není doložen. Tvrzená možnost vzniku škody není blíže specifikována. Námitka je v tomto bodě neurčitá a nelze tedy dost dobře posoudit, jaký zájem by měl dostat přednost před ochranou zájmů obce Kvasiny. Takto formulovaným námitkám nemělo být vyhověno. Podatele jako obec to uvádí do značné právní nejistoty, protože silniční správní úřad takto aproboval zcela nepravdivá tvrzení a spekulace. Dále pan Nehera odkazuje na námitky společností FYTO, spol. s r.o. a LUNY spol. s r.o. ze dne 4. 9. 2013, tedy i podatel tímto odkazuje na příslušnou argumentaci výše k těmto námitkám. Důkazy: - správním spisem
4.4. Připomínky obce Lukavice ze dne 24. 6. 2014 Obec Lukavice zde opakuje svoji tezi, že navrženým omezením ztratí předmětná účelová komunikace charakter veřejného užívání. K tomu nezbývá než zopakovat, že „veřejné užívání“ nelze zaměňovat s neomezeným užíváním libovolným okruhem subjektů bez ohledu na parametry komunikace. Jinými slovy, obec Lukavice ve svých námitkách chápe jakoukoli regulaci veřejného užívání jako popření veřejného užívání, což ovšem neodpovídá smyslu zákona, neboť „obecné užívání“ dle ust. § 19 ve spojení s ust. § 7 zákona č. 13/1997 Sb. naopak předpokládá určitá omezení veřejného užívání podle konkrétní situace v terénu. Silniční správní úřad diskutabilním tezím obce Lukavice opět bez jediné výhrady vyhověl, čímž opět uvedl podatele jako obec a vlastníka předmětné komunikace do značné právní nejistoty, protože takto opět kompletně aproboval veškeré problematické teze obce Lukavice. Na podporu výše uvedených závěrů lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2011, č. j. 5 As 36/2010-204, z jehož odůvodnění vyplývá, že zákaz vjezdu
10/18
s dodatkovou tabulkou neznamená popření veřejného užívání komunikace, jak se mylně domnívá obec Lukavice a jak jí nesprávně přisvědčil silniční správní úřad. Nejvyšší správní soud konstatoval (zvýrazněno podatelem): „Pokud jde o námitku týkající se umístění dopravní značky „Zákaz vjezdu všech vozidel (v obou směrech)“ s dodatkovou tabulkou „Mimo dopravní obsluhu“, konstatuje Nejvyšší správní soud, že její umístění na příjezdovou cestu k pozemku žalobce nelze hodnotit jako skutečnost vylučující existenci veřejně přístupné účelové komunikace na pozemku žalobce. Ze správního spisu vyplývá, že uvedená dopravní značka nebyla umístěna přímo na pozemku žalobce, nýbrž na pozemku parc. č. 574/3, který je ve vlastnictví obce Druztová a po němž vede přístupová cesta k pozemkům žalobce směrem od obce Druztová. V prvé řadě je třeba konstatovat, že tato zákazová dopravní značka se vztahuje pouze na provoz vozidel, nikoliv však na chodce. Lze tedy dovodit, že průchod pro pěší zůstal umístěním předmětné dopravní značky před vjezd na uvedenou pozemní komunikací nedotčen. Navíc se zákaz vjezdu nevztahuje na vozidla dopravní obsluhy. Nejpodstatnější ovšem je, že jak upozorňoval stěžovatel a jak vyplývá ze správního spisu, k umístění této značky mělo dojít v roce 2001, přičemž mezi stranami není sporu o tom, že v té době již žalobce usiloval o zabránění příjezdu k chatové osadě přes své pozemky. Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že umístění této dopravní značky v roce 2001 je pro otázku, zda na pozemku parc. č. 574/5 vznikla veřejně přístupná účelová komunikace, nerozhodná.“ Důkazy: - správním spisem
5. Silniční správní úřad neposoudil správně splnění podmínek pro omezení veřejného přístupu dle ust. § 7 odst. 1 věta druhá zákona č. 13/1997 Sb. V neposlední řadě podatel namítá, že Silniční správní úřad neposoudil správně splnění podmínek pro omezení veřejného přístupu dle ust. § 7 odst. 1 věta druhá zákona č. 13/1997 Sb., a že jeho žádosti mělo být správně vyhověno.
5.1 Nezohlednění oprávněných zájmů podatele jako vlastníka předmětné účelové komunikace V podané žádosti ze dne 3. 7. 2013 podatel obec Kvasiny vymezila své oprávněné zájmy vlastníka předmětné účelové komunikace, k jejichž ochraně je nutné omezit, resp. upravit veřejný přístup na předmětnou účelovou komunikaci v souladu s ust. § 7 odst. 1 věta druhá zákona č. 13/1997 Sb. Z podané žádosti je zřejmé, že obci Kvasiny vadí používání účelové komunikace jako zkratky mezi obcí Kvasiny a obcí Lukavice, nadměrný provoz a poškozování předmětné účelové komunikace, zejména krajnic a příkopů. V rámci odůvodnění rozhodnutí obecního úřadu Kvasiny ze dne 20. 12. 2013 č. j. 798/13/Doprava, str. 11, jsou oprávněné zájmy obce Kvasiny dále specifikovány jako bezpečnost všech oprávněných uživatelů komunikace, zajištění účelného a hospodárného využití majetku obce, ochrana životního prostředí, uvedení faktického užívání do souladu s právním stavem. Podatel rovněž upozorňuje, že pojem oprávněný zájem je širší než pojem právo či oprávnění. Podatel je samosprávnou obcí, a je proto nutné na jeho oprávněné zájmy pohlížet v širším kontextu práva na samosprávu. Výše uvedené je třeba chápat jako ústavně zaručený zájem na rozvoji obce a na využívání území obce podle legitimní vůle obce. Právní oporou pro územní zájmy obce a výrazem ústavně zaručeného práva na samosprávu je
11/18
zejména platný územní plán obce Kvasiny a dále např. Strategie rozvoje obce Kvasiny. Územní plán obce Kvasiny se problematice dopravy věnuje zejména v rámci koncepce dopravní a technické infrastruktury a Strategii rozvoje obce Kvasiny v kapitole Zlepšení dopravní prostupnosti území motorovou dopravou. V žádném z těchto rozvojových dokumentů není počítáno s tím, že by předmětná účelová komunikace měla překročit své účelové určení jako obslužná komunikace pozemků, a že by se měla zajišťovat dopravní spojení mezi obcemi Kvasiny a Lukavice. Naopak tuto funkci mají plnit silnice III. třídy. Obec Kvasiny má plné právo hájit a prosazovat svoji schválenou dopravní koncepci, a to tím spíše tam, kde je vlastníkem účelových komunikací. Právním nástrojem k prosazování těchto zájmů je mimo jiné právě řízení podle ust. § 7 odst. 1 věta druhá zákona č. 13/1997 Sb. V tomto řízení jsou tedy relevantními oprávněnými zájmy obce Kvasiny nikoli jen úzce pojaté vlastnické zájmy, ale rovněž širší zájmy, jako je právě bezpečnost osob, bezpečný a nerušící provoz, jakož i využívání silniční sítě v souladu s jejím účelovým určením. Pokud jde o obavu podatele, že dochází k poškozování předmětné účelové komunikace, zejména krajnic a příkopů, tato nebyla v nikdy řízení prokazatelně zpochybněna, byla pouze bagatelizována. Ve spise je doložena fotodokumentace, dokládající poškozování komunikace a jejího okolí, která ovšem nebyla řádně vyhodnocena a zohledněna. Je naprosto evidentní a obecně známou skutečností, že provozem na pozemní komunikaci postupně dochází k jejímu opotřebovávání a poškozování a že po čase taková komunikace vyžaduje opravy, zejména pokud je intenzivně využívána. V odůvodnění napadeného rozhodnutí jsou na str. 3 shrnuty výsledky dokazování ohledáním věci nemovité na místě samém ze dne 17. 6. 2014. Zde je uvedeno, že „Cesta je 3m široká s 2x 0,50m nezpevněných krajnic, po celé délce komunikace 1750m jsou 3 výhybny a jeden rozšířený sjezd u parc.č. 3037 v k.ú. Kvasiny (regulační stanice plynu). Povrch je asfaltový, v dobrém stavu, odvodnění převážně příkopy nebo do okolních pozemků.“ V závěru napadeného rozhodnutí byl pak na str. 16 učiněn závěr, že „Soubor polních cest nevykazuje žádné havarijní stavy ani výrazné poškození. Jejich technický stav je od uvedení do provozu dobrý a není nutné provoz na nich nyní omezovat.“ Silniční správní úřad tímto zcela ignoroval nevyhnutelné poškozování předmětné účelové komunikace zvyšujícím se provozem do budoucna. Vlastnický zájem není pouze v řešení již nastalého poškození, ale především v předcházení poškození budoucího, a je zcela evidentní, že pokud je provoz nadměrný, pak k takovému neúměrnému poškození nevyhnutelně dojde, a to podstatně dříve než by k němu došlo při užívání komunikace v souladu s jejím původním účelem. Skutečnost, že na předmětné komunikaci je oproti původnímu stavu nyní provoz enormně zvýšený, a že se bude do budoucna ještě dále zvyšovat, byla v řízení jasně prokázána. Je to obsaženo na mnoha místech vyjádření obce Lukavice v řízení, je to vyjádřeno v rámci dokazování ohledání na místě samém ((viz zjištění silničního správního úřadu na místě samém ze dne 17. 6. 2014: „Po dobu šetření na místě byl zaznamenán provoz osobními i nákladními vozy, vozy podnikatelů i dodávkovými vozy ve zvýšené míře v obou směrech.“) a je to vyjádřeno v závěrech napadeného rozhodnutí (viz str. 16 „Pokud jde o důvod Obce Kvasiny, že se jim zvýšil průjezd vozidel obytnou zónou na místní komunikaci, je věcí obce, jak využije zákonné prostředky, vhodné pro omezení průjezdu či snížení rychlosti v této oblasti (např. umístění retardérů, zúžení, ....)“ nebo „Vznikl zde sice nadměrný provoz, bylo by dobré aby účastníci silničního provozu využívali spíše silnic I.II.aIII.tříd v okolí, které spojují tyto dvě obce, (…)“. V řízení bylo doloženo, resp. prokázáno, že předmětná komunikace je fakticky využívána nejen k obsluze pozemků, ale rovněž pracovníky závodu Škoda auto a. s. (viz např. námitka obce Lukavice) a jako zkratka do obce Lukavice.
12/18
Nadto bylo v řízení doloženo, že původně byl provoz na předmětné účelové komunikaci omezen dopravními značkami, "zákaz vjezdu všech vozidel" s dodatkovou tabulkou "mimo obsluhy zemědělských pozemků", přičemž dvě značky byly poškozeny a odstraněny neznámými pachateli a zůstala pouze jediná na komunikaci, která se na předmětnou komunikaci napojuje, a jejíž fotografie je založena ve spise spolu se situačním náčrtkem ztracených značek. Podobně viz výpovědi svědků v rámci ohledání na místě ze dne 17. 6. 2014 (viz str. 3 napadeného rozhodnutí). Podobně viz odůvodnění rozhodnutí obecního úřadu Kvasiny ze dne 20. 12. 2013 č. j. 798/13/Doprava, v němž je omezení dopravními značkami popsáno, a jde tedy o skutečnost známou z úřední činnosti. Oprávněný zájem obce Kvasiny lze tedy vztáhnout i na obnovu tohoto původního dopravní značení, které bylo neznámými pachateli zničeno. Pokud jde o širší územní zájmy samosprávné obce Kvasiny, lze kromě výše uvedeného územního plánu obce Kvasiny a Strategie rozvoje obce Kvasiny odkázat podpůrně i na vyjádření Mysliveckého sdružení Lukavice (viz str. 13 napadeného rozhodnutí), které mimo jiné dokládá, že rovněž z environmentálního hlediska je současný intenzivní „volný provoz“ zcela nevhodný a zasazuje se rovněž o umístění zákazových značek. V řízení bylo rovněž jasně prokázáno, že původní účelové určení předmětné účelové komunikace byla obsluha pozemků a že předmětná účelová komunikace není dimenzována na intenzitu stávajícího provozu (jednosměrný provoz, nezpevněné krajnice). Je zcela evidentní, a silniční správní úřad to nezpochybňuje, že předmětná účelová komunikace je v současnosti užívána nadměrně, nevhodně a v rozporu s původním kapacitním určením (viz. str. 16 napadeného rozhodnutí: „Vznikl zde sice nadměrný provoz, bylo by dobré aby účastníci silničního provozu využívali spíše silnic I.II.aIII.tříd v okolí, které spojují tyto dvě obce, (…)“.). Podatel se musí ptát, kdy jindy už by měla nastoupit vlastnická ochrana dle ust. § 7 odst. 1 věta druhá zákona č. 13/1997 Sb., než v takovémto případě nadměrného provozu. Je nutné se ptát, jaké intenzity by tedy musel nadměrný provoz dosáhnout, aby bylo uznáno, že užívání jednosměrné účelové komunikace, určené původně k obsluze pozemků, není v souladu s „obecným užíváním“ dle ust. § 19 ve spojení s ust. § 7 zákona č. 13/1997 Sb. a že je k ochraně vlastníka vozovky nutná regulace provozu. Bude to snad tehdy, až dojde k nějakému neštěstí nebo až bude vozovka v „havarijním stavu“ (srov. str. 16 napadeného rozhodnutí)? To je ovšem otázka, jejíž posouzení měl provést silniční správní úřad, což se v daném případě nestalo. Podle názoru podatele z obsahu spisu, ze shromážděných podkladů a z dokazování plyne nyní (viz např. zjištění silničního správního úřadu na místě samém ze dne 17. 6. 2014: „Po dobu šetření na místě byl zaznamenán provoz osobními i nákladními vozy, vozy podnikatelů i dodávkovými vozy ve zvýšené míře v obou směrech.“), že taková intenzita byla již dosažena a překročena, že je nutné k ochraně jeho oprávněných zájmů je nutné veřejné užívání předmětné komunikace regulovat ve smyslu ust. § 7 odst. 1 věta druhá zákona č. 13/1997 Sb., a proto také podal svou žádost, a proto také podává nyní odvolání. Podatel namítá, že výše uvedenými otázkami se silniční správní úřad takřka vůbec nezabýval, resp. zabýval se jimi jen povrchně a nedostatečně, ačkoli jde o základní kritérium rozhodování v řízení podle ust. § 7 odst. 1 věta druhá zákona č. 13/1997 Sb. Namísto zkoumání tohoto základního kritéria silniční správní úřad aproboval nepodložená tvrzení a subjektivní teze ostatních účastníků řízení, které bez výhrad přijal, ačkoli jde vesměs o tvrzení přinejmenším diskutabilní a hlavně nijak nedoložené. Výše uvedený nešvar pak silniční správní úřad završuje doporučením, aby se podatel řídil tvrzením obce Lukavice ve vyjádření ze dne 8. 10. 2014, kde obec Lukavice například výslovně
13/18
dovozuje nutnou komunikační potřebu pouze ze skutečnosti, že „cesta je hojně využívána“, přitom podstatou sporu, je právě to, že cesta je využívána jako zkratka do Lukavice (viz iniciační žádost ze dne 3. 7. 2013). Rovněž je zde odkaz na blíže nespecifikovanou „konzultaci s pracovnicí MěÚ“. Pokud navrhované řešení jednosměrným provozem považuje silniční správní úřad skutečně za reálné, měl vyzvat podatele k vyjádření a ke zvážení úpravy či doplnění žádosti a ne žádost zamítat a nutit jej opakovat znovu celé řízení. Důkazy: - správním spisem - územní plán obce Kvasiny, dostupný na http://www.obec-kvasiny.cz/uzemni-plan - strategie rozvoje obce Kvasiny, dostupná na http://www.obec-kvasiny.cz/uzemni-plan
5.2. Nedostatečné vyhodnocení dopravní obslužnosti Podatel odkazuje na závěrečné stanovisko Veřejného ochránce práv ze dne 15. června 2009, sp. zn. 6003/2008/VOP/MBČ (zvýrazněno podatelem): „Osobně se domnívám, že správný procesní postup je obrátit se nejprve se žádostí o omezení přístupu na pozemní komunikaci podle ustanovení § 7 zákona o pozemních komunikacích na silniční správní úřad (jedničková obec). V rámci tohoto řízení (podle části druhé správního řádu) musí úřad posoudit, zda je to skutečně nezbytné k ochraně oprávněných zájmů žadatele. Také se úřad musí zaměřit na zajištění dopravní obslužnosti přilehlých nemovitostí. Proto by účastníky řízení měli být i majitelé nemovitostí, ke kterým zmíněná komunikace vede. Výsledkem správního řízení bude rozhodnutí, v němž úřad omezení přístupu povolí nebo nepovolí a konkretizuje podmínky takového omezení. Toto rozhodnutí pak podle mého názoru slouží jako výchozí podklad pro řízení navazující - řízení o stanovení místní úpravy provozu. V tomto řízení (rovněž v režimu části druhé správního řádu) bude úřad obce s rozšířenou působností (trojková obec) hodnotit i jiné podklady a mezi nimi bude např. vyjádření Policie ČR. V tomto řízení již nebudou účastníky vlastníci přilehlých nemovitostí. V rámci řízení podle zákona o provozu se totiž zkoumá jiné hledisko než dopravní obslužnost, a sice "plynulost a bezpečnost provozu" a dopravní značení jim musí odpovídat.“ Podatel namítá, že silniční správní úřad v napadeném rozhodnutí nevyhodnotil dostatečně dopravní obslužnost. Silniční správní úřad tím, že bez výhrad vyhověl námitkám obce Lukavice ze dne 4. 9. 2013, akceptoval tezi, že předmětná účelová komunikace plní vůči obci Lukavice tzv. nutnou komunikační potřebu. To je však v rozporu se zjištěným skutkovým stavem, kdy při ohledání na místě samém dne 17. 6. 2014 bylo sice zjištěno (viz. str. 3 napadeného rozhodnutí), že „Je možné projet po asfaltových polních cestách z Obce Lukavice, ze silnice III/318 15 do obce Kvasiny, s výjezdem přes obytnou zóny místní komunikace na silnici III/318 17.“, avšak současně bylo zjištěno, že „Dopravní spojení mezi obcemi zajišťují silnice III/318 15, III/318 17 přes Slavěnku v délce cca 7 km (v zimě se část silnice III/31817 neudržuje) nebo III/318 15, II/321 přes Skuhorv n.Bělou v délce cca 9 km, případně nejdelší trasa III/318 14, II/318, I/14 přes Rychnov n.Kn. a Solnici v délce cca 13 km.“. Současně silniční správní úřad uzavřel (viz str. 16 napadeného rozhodnutí), že „Vznikl zde sice nadměrný provoz, bylo by dobré aby účastníci silničního provozu využívali spíše silnic I.II.aIII.tříd v okolí, které spojují tyto dvě obce (…)“. Nutná komunikační potřeba je tedy v případě předmětné účelové komunikace dána toliko ve vztahu k přilehlým pozemkům, ale nikoli již ve vztahu k sousední obci Lukavice. Silniční správní úřad tuto otázku nevyhodnotil správně.
14/18
Nato silniční správní úřad napadené rozhodnutí založil na nesprávném názoru (viz str. 14), že „nelze omezit pouze 680m z účelové komunikace dlouhé cca 1760m (omezení pouze po hranici katastr.území Kvasiny), ale komunikace se buď musí omezit celá nebo vůbec, jen stěží ji lze omezit až od poloviny ve směru od Lukavice, kdy uživatel ujede z Lukavice cca 2800m a poté narazí na zákaz vjezdu. Pokud je omezení nutné, je třeba je provést na celém souboru polních cest na sebe navazujících.“ Zde silniční správní úřad zcela pominul fakt, že řízení podle ust. § 7 odst. 1 věta druhá zákona č. 13/1997 Sb. může iniciovat pouze vlastník účelové komunikace a předmětem může být pouze účelová komunikace v jeho vlastnictví. Podatel tedy nemohl navrhovat omezení na „celém souboru polních cest“ a řízení o takovém předmětu nemohlo být vedeno, jak si představuje silniční správní úřad. Nadto, když jedním z hlavních důvodů žádosti obce Kvasiny je zneužívání komunikace jako zkratky do obce Lukavice, pak je logické, že nelze mezi vlastníky účelové komunikace najít shodu o právním režimu, neboť jejich zájmy (ať už oprávněné či neoprávněné) jsou zde fakticky v rozporu. Pokud ale občané obce Lukavice užívají účelovou komunikaci na úkor oprávněných zájmů obce Kvasiny, jak obec Kvasiny namítá, pak postoj obce Lukavice, jako vlastníka jiné navazující účelové komunikace, nemůže blokovat ochranu oprávněných zájmů obce Kvasiny. Úvaha silničního správního úřadu o tom, že „Pokud je omezení nutné, je třeba je provést na celém souboru polních cest na sebe navazujících.“ je tedy za dané situace zcela zcestná a v rozporu se smyslem a účelem řízení podle ust. § 7 odst. 1 věta druhá zákona č. 13/1997 Sb. Důkazy: - správním spisem - územní plán obce Kvasiny, dostupný na http://www.obec-kvasiny.cz/uzemni-plan - strategie rozvoje obce Kvasiny, dostupná na http://www.obec-kvasiny.cz/uzemni-plan
5.3. Nesprávný výklad požadované dodatkové tabulky „Dopravní obsluze, majitelům pozemků a cyklistům vjezd povolen“ Způsob úpravy veřejného přístupu na předmětnou účelovou komunikaci byl navržen prostřednictvím dopravní značky „Zákaz vjezdu všech vozidel (v obou směrech)“ s dodatkovou tabulkou „Dopravní obsluze, majitelům pozemků a cyklistům vjezd povolen“. Silniční správní úřad v napadeném rozhodnutí na str. 15 vykládá navrhované dopravní značení s odkazem na prováděcí vyhlášku č. 30/2001 Sb., která provádí zákon č. 361/200 Sb. o provozu na pozemních komunikacích. Odkazuje při tom na ust. § 15 odst. 3 této vyhlášky, které stanoví: „Dodatková tabulka č. E 13 s nápisem "JEN DOPRAVNÍ OBSLUHA" omezuje platnost značky, pod kterou je umístěna, na vozidla zajišťující zásobování nebo lékařské, opravárenské, údržbářské, komunální a podobné služby pro oblast za značkou, na vozidla s označením č. O 1, vozidla taxislužby a na vozidla, jejichž řidiči, popřípadě provozovatelé mají v místech za značkou bydliště, sídlo nebo garáž; pro tato vozidla neplatí značka, pod kterou je umístěna dodatková tabulka s nápisem "MIMO DOPRAVNÍ OBSLUHY". Silniční správní úřad vykládá význam dopravní značky následovně (str. 15 až 16 napadeného rozhodnutí): „Jak z této definice plyne, zdaleka ne všechny subjekty, které by bylo možno za dopravní obsluhu laicky považovat, dopravní obsluhou dle zákona skutečně jsou. Uvedená definice je konečná, nelze
15/18
proto okruh osob, které jsou za dopravní obsluhu považovány rozšiřovat. Tak např. za dopravní obsluhu nejsou považování nájemníci a návštěvy bez trvalého pobytu. Na základě podaných námitek výše uvedených v souvislosti s výkladem vyhlášky č. 30/2001 Sb a zákona 361/200 Sb. O provozu na pozemních komunikacích silniční správní úřad došel k závěru, že by byl omezen průjezd občanů např. z Kvasin, kteří vlastní pozemky za úsekem který má být omezen, neboť by pro ně platil jediný příjezd po polních cestách od Lukavice (neekonomické). I pro subjekty v opačném směru by byl omezen průjezd zemědělské techniky sídlící např. v Lukavici a v okolí na obhospodařované pozemky sice v Kvasinách ale v jiné lokalitě, tato zemědělská technika by byla nucena využívat silnice II.a III. tříd ale hlavně i silnice I/14. Zároveň by bylo omezeno soukromé využívání pozemků jinými subjekty (návštěvy, klienti, rodinní příslušníci), což např. v tomto případě se vztahuje na louky, využívané jako soukromé letiště vlastníkem pozemku a jiné využívání soukromých pozemků. Také by byli omezení na svých právech vlastníci pozemků, kteří by chtěli např. své pozemky pronajmout, neboť vyhláška neobsahuje nájemníky pozemků. To je jen část omezení veřejnosti využívající pozemky podél komunikace v k.ú. Kvasiny ale i v k.ú. Lukavice,.... Silniční úřad považuje definici dodatkové tabulky „Dopravní obsluze, majitelům pozemků a cyklistům vjezd povolen“ za nedostatečnou a omezující širokou veřejnost, nejenom projíždějící, využívající polní cesty jako zkratky z Lukavice do Kvasiny a zpět, ale i samotné vlastníky pozemků podél těchto cest v k.ú. Kvasiny ale i v k.ú. Lukavice a tedy její umístění, včetně zákazové značky nepovolil.“ Podle názoru podatele výše uvedený výklad silničního správního úřadu není správný. Předně je třeba namítnout, že podatel žádal o typ dodatkové tabulky „text“ podle ust. § 15 odst. 1 písm. q) vyhlášky č. 30/2001 Sb. ("Text" (č. E 13), která omezuje nebo doplňuje platnost značky, pod kterou je umístěna, vhodným nápisem, případně symbolem.) a nikoli o dodatkovou tabulku podle ust. § 15 odst. 3, která upravuje pouze zvláštní typ dodatkové tabulky č. E 13 s nápisem "JEN DOPRAVNÍ OBSLUHA", resp. "MIMO DOPRAVNÍ OBSLUHY". Požadovaný text „Dopravní obsluze, majitelům pozemků a cyklistům vjezd povolen“ je tedy nutno vykládat jako celek. Ust. § 15 odst. 3 je třeba použít pouze podpůrně. Silniční správní úřad uvádí, že „Tak např. za dopravní obsluhu nejsou považování nájemníci a návštěvy bez trvalého pobytu.“. K tomu podatel namítá, že není rozhodné, zda je dotyčný řidič či provozovatel nájemce či návštěva bez trvalého pobytu, ale je rozhodné, zda vykonává dopravní obsluhu „pro oblast za značkou“, resp. zda má bydliště, sídlo nebo garáž „v místech za značkou“ (viz text § 15 odst. 3), tzn. „zajišťující zásobování nebo lékařské, opravárenské, údržbářské, komunální a podobné služby pro oblast za značkou“, nikoli nutně pouze na pozemcích přilehlých k regulovanému úseku komunikace, ale volněji „v místech za značkou“. Obsluhu zemědělských pozemků lze tedy jistě podřadit pod pojem „komunální a podobné služby pro oblast za značkou“. Silniční správní úřad dále uvádí, že „došel k závěru, že by byl omezen průjezd občanů např. z Kvasin, kteří vlastní pozemky za úsekem který má být omezen“ a museli by jezdit směrem od Lukavice. Podle názoru podatele z textu požadované dodatkové tabulky naopak plyne, že „majitelé pozemků“ pro oblast za značkou mají vjezd povolen, přičemž rozumný výklad je takový, že se nemusí nutně jednak pouze o pozemky bezprostředně sousedící s regulovaným úsekem komunikace, ale jedná se i o pozemky, k nimž vede obvyklá přístupová cesta přes regulovaný úsek, čili typicky občané z Kvasin (viz pojmy „pro oblast za značkou“ a „v místech za značkou“).
16/18
Podobně podatel nesouhlasí s názorem silničního správního úřadu, že „I pro subjekty v opačném směru by byl omezen průjezd zemědělské techniky sídlící např. v Lukavici a v okolí na obhospodařované pozemky sice v Kvasinách ale v jiné lokalitě“. Podle názoru podatele takové hodnocení neodpovídá poloze předmětné účelové komunikace a navrhovaného omezení. Podle rozumného výkladu by taková obhospodařující zemědělská technika z Lukavice spadala pod pojem „vozidla zajišťující zásobování nebo lékařské, opravárenské, údržbářské, komunální a podobné služby pro oblast za značkou“. Pokud by taková technika z Lukavice musela projíždět přímo obcí Kvasiny (neboť předmětná účelová komunikace ústí přímo do obytné zóny Kvasin), pak je otázkou zda by nebylo vhodnější, aby taková technika jezdila jinudy. Pokud by jiná cesta pro zemědělskou techniku byla nepřiměřeně neekonomická, pak podle rozumného výkladu by se na ni vztahoval právě pojem „oblast za značkou“ a průjezd by měla povolen. Silniční správní úřad rovněž uvádí, že „Zároveň by bylo omezeno soukromé využívání pozemků jinými subjekty (návštěvy, klienti, rodinní příslušníci), což např. v tomto případě se vztahuje na louky, využívané jako soukromé letiště vlastníkem pozemku a jiné využívání soukromých pozemků. Také by byli omezení na svých právech vlastníci pozemků, kteří by chtěli např. své pozemky pronajmout, neboť vyhláška neobsahuje nájemníky pozemků.“ Zde podatel namítá, že znění dodatkové tabulky konzultoval s Policií ČR (viz kladné vyjádření Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje, Dopravního inspektorátu v Rychnově nad Kněžnou, ze dne 16. 7. 2013, sp. zn. KRPH-247140/ČJ-2013-050706) a bylo mu doporučeno znění textu, tak jak je uvedeno v žádosti. Podatel je toho názoru, že výše uvedené skupiny subjektů spadají buď pod pojem dopravní obsluhy (podle účelu, za kterým do dané oblasti přijíždějí) anebo lze jejich oprávnění k vjezdu odvozovat od práva majitele pozemku, a to v tom smyslu, že vjezd mají povolen nejenom majitelé osobně, ale je povolen vjezd související s oprávněnými zájmy majitelů pozemků. Není přece nutný osobní výkon práva majitele pozemku k vjezdu, ale majitel může zmocnit (i ústně) k vjezdu další osoby pro potřeby související s vlastnictvím pozemků. Stručně řečeno, není povolen pouze vjezd majitelům osobně, ale i vjezd uskutečňovaný pro majitele. Podatel v návaznosti na výše uvedené namítá, že silniční správní úřad v řízení nijak neprověřil, zda jsou louky jako soukromé letiště využívány v souladu s právními předpisy a zda tedy přístup návštěv, klientů a rodinných příslušníků na toto letiště představuje legitimní oprávněný zájem, ke kterému by měl při rozhodování o žádosti přihlížet. Žádný z účastníků řízení ani silniční správní úřad ani nevymezil, na kterých pozemcích, kým a z jakého právního titulu je letiště provozováno. Podle územního plánu Kvasiny s žádným takovým využitím zemědělských pozemků na území obce počítáno není. Otázka je tedy nevyřešena. Silniční správní úřad rovněž nevymezil, jaké jiné konkrétní soukromé pozemky jsou navrhovaným omezením nepřiměřeně dotčeny. Nicméně, i kdyby letiště bylo provozováno legitimně a silniční správní úřad dospěl k závěru, že navržená dodatková tabulka by neoprávněně omezovala přístup k letišti nebo k jiným soukromým pozemkům, měl vyzvat podatele, aby svoji žádost v tetu dodatkové tabulky upravil. Jistě by se našel vhodný text, který by úmysl podatele vystihl lépe. Ust. § 15 odst. 1 písm. q) vyhlášky č. 30/2001 Sb. variabilitu upřesňujícího textu umožňuje a správní řízení o omezení přístupu dle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb. je zde právě od toho, aby se v jeho rámci vhodné řešení, jako kompromis protikladných zájmů, podařilo najít. Správní řízení tu není proto, aby byl podatel nucen opakovaně zkusmo v nových správních řízeních navrhovat texty dodatkové tabulky, které pak budou na základě sporných důvodů zamítány. Žádost nemohla být zamítnuta bez umožnění podateli vyjádřit s k výkladu textu dodatkové tabulky, tak jak jej
17/18
pochopil silniční správní úřad, popř. pak bez možnosti upravit text dodatkové tabulky, pokud měl úřad za to, že navržený text pro jeho nevhodnost povolit nelze. Závěrem považuje podatel za nutné opět zdůraznit, že text dodatkové tabulky byl konzultován a schválen kladným vyjádření Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje, Dopravního inspektorátu v Rychnově nad Kněžnou, ze dne 16. 7. 2013, sp. zn. KRPH-247-140/ČJ-2013-050706. Proto považuje podatel za překvapivé, když silniční správní úřad v napadeném rozhodnutí vyhodnotil text jako problematický, aniž by to dal podateli v rámci řízení jakkoli najevo, aniž by mu umožnil vyjádřit se k hodnocení silničního správního úřadu a aniž by mu v souladu s ust. § 45 odst. 2 ve spojení s ust. § 4 správního řádu umožnil případně doplnit či pozměnit svoji žádost, tak aby text mohl být povolen. Důkazy: - správním spisem - územní plán obce Kvasiny, dostupný na http://www.obec-kvasiny.cz/uzemni-plan - strategie rozvoje obce Kvasiny, dostupná na http://www.obec-kvasiny.cz/uzemni-plan
III. Závěrečný návrh Podatel z výše uvedených důvodů navrhuje, aby Krajský úřad Královéhradeckého kraje napadené rozhodnutí podle ust. § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu v celém rozsahu zrušil a vrátil věc správnímu orgánu prvního stupně k novému projednání
V Brně dne 20. 11. 2014 Obec Kvasiny
Přílohy: - kopie plné moci právního zástupce podatele
18/18
