PROLETARI
VSECH
ZEMÍ, SPOlTE
SEl
VLADIMÍR O
1. LENIN
NÁBOŽENSTVÍ
1954
SlATNt
NAKLADATELSTVí
POLITICKÉ
LITERATURY
SOCIALISMUS
I
I
A NÁBOŽENSTVí
Celá soudobá spolecnost je vybudována na vykoristováni ohromných mas delnické tridy mizivou menšinou obyvatelstva, která patrí k tríde statkáru a kapitalistu. Je to spolecnost otrokárská, nebot "svobodní" delníci, pracující po celý život na kapitál, "mají právo" jedine na takové existencní prostredky, jaké jsou nutné k vydržování otroku vyrábejících zisk, k zajištení a zvecnení kapitalistického otroctvÍ. Hospodárský útlak delníku nevyhnutelne vyvolává a plodí ruzné druhy útlaku politického, sociálního ponižování, otupování a zaostávání duševního i mravního života mas. Delníci si mohou dobýt vetší nebo menší politickou svobodu pro boj za své hospodárské osvobození, ale žádná svoboda je nezbaví bídy, nezamestnanosti a útlaku, dokud nebude svržena moc kapitálu. Náboženství je jeden z druhu duchovního útlaku, který vždy a všude tíží lidové masy, ubité vecnou prací na jiné, nouzí a osamelostí. Bezmocnost vykoristovaných tríd v boji proti vykoristovatelum plodí víru v lepší posmrtný život stejne nevyhnutelne, jako bezmocnost divocha v boji proti prírode plodí víru v bohy, dábly, zázraky a pod. Toho, kdo po celý život pracuje a trpí nouzi, ucí náboženství pokore a
5
trpelivosti v živote na zemi a utešuje ho nadejí na odmenu na nebesích. A ty, kdo žijí z cizí práce, ucí náboženství dobrocinnosti v živote na zemi a nabízí jim velmi laciné ospravedlnení pro celou jejich vykoristovatelskou existenci a prodává jim za prijatelnou cenu poukázky na nebeskou blaženost. Náboženství je opium lidu. Náboženství je jakási duchovní koralka, v níž otroci kapitálu utápejí svou lidskou podobu, své nároky na život alespon trochu dustojný cloveka. Ale otrok, který si uvedomil své otroctví a který se vzchopil k boji za své osvobození, prestává již napolo být otrokem. Dnešní uvedomelý delnik, vychovaný velkým továrním prumyslem, osvícený mestským životem, odvrhuje od sebe s pohrdáním náboženské predsudky, prenechává nebe popum a buržoasním pobožnustkárum a tak bojuje za lepší život zde na zemi. Moderní proletariát se staví na stranu socialismu, který zapojuje vedu do boje proti náboženskému tmárství a osvobozuje delníka od víry v posmrtný život tím, že jej stmeluje k opravdovému boji za lepší život na zemi. Náboženství musí být prohlášeno za soukromou vec - temito slovy se obvykle vyjadruje pomer socialistu k náboženství. Ale význam techto slov je treba presne vymezit, aby nemohla vyvolávat žádná nedorozumení. Žádáme, aby náboženství bylo soukromou vecí v pomeru ke státu, ale naprosto nemužeme považovat náboženství za soukromou vec v pomeru k naší vlastni strane. Stát nesmí mít co delat s náboženstvím, náboženské spolecnosti nesmejí být spojeny se státní mocí. Každý musí mít úplnou VOlNostvyznávat jakékoli náboženství nebo nevyznávat žádné náboženství, t. j. být atheistou, jakým také obvykle bývá každý socialista. Cinit jakékoli rozdily mezi ob6
cany, pokud jde o jejich práva, v souvíslosti s náboženským vyznáním je naprosto neprípustné. Z oficiálních dokumentu musí být bezpodminecne odstranena jakákoli zminka o tom ci onom vyznání obcanu. Nesmejí být žádné výdaje na státní církev, žádné výdaje státních penez na církevní a náboženské spolecnosti, které se musí stát úplne svobodnými, na státní moci nezávíslými spolky obcanu stejného smýšleni. Jen dusledné splneni techto požadavku muže skoncovat s hanebnou a prokletou minulostí, kdy církev byla v nevolnické závislosti na státu a ruští obcané byli v nevolnické závislosti na státní církvi, kdy existovaly a platily stredoveké, inkvisitorské zákony (dosud zustávající v našich trestních zákonících a rádech), které pronásledovaly pro víru nebo pro neverectví, znásilnovaly svedomí cloveka, spojovaly místecka ve státních službách a státní platy s cepováním té ci oné státne církevní koralky. Úplná odluka církve od státu - to je požadavek, který klade socialistický proletariát dnešnímu státu a dnešní církvi. Ruská revoluce musí tento požadavek uskutecnit jako nutnou soucást politické svobody. Ruská revoluce má po této stránce zvlášt výhodné podmínky, nebot odporný byrokratismus policejne nevolnického samoderžaví vyvolal nespokojenost, vrení a rozhorcení i mezi duchovenstvem. At bylo ruské pravoslavné duchovenstvo jakkoli zdeptané a jakkoli neuvedomelé, dokonce i je nyní probudilo dunení pádu starého, stredovekého rádu na Rusi. I ono se pripojuje k požadavku svobody, protestuje proti byrokratismu a byrokratické zvuli, proti policejnímu špiclování, vnucenému "božím sluhum". My socialisté musíme toto hnutí podporovat, dovádet do konce požadavky cestných a uprímných duchovních, chytat je za 7
slova o svobode a žádat na nich, aby rozhodne pretrhali všechny svazky mezi náboženstvím a policií. Bud jste uprímní, a pak musíte být pro úplnou odluku církve od státu a školy od církve, pro úplné a bezpodmínecné prohlášéhí náboženství za soukromou vec. Nebo neschvalujete tyto dusledné požadavky svobody - a pak to znamená, že jste stále ješte v zajetí ínkvísitorských tradic, pak to znamená, že se stále ješte ucházíte o místecka ve státnich službách a státní platy, pak to znamená, že neveríte v duchovní sílu své zbrane, že dále berete úplatky od státní mocí - pak vám uvedomelí delníci celého Ruska vyhlašují nelítostný boj .. Pokud jde o stranu socialistického proletariátu, není náboženství soukromou vecí. Naše strana je svazek uvedomelých, prednich bojovníku za osvobození delnické trídy. Takový svazek nemuže a nesmí být lhostejný k neuvedomelosti, nevzdelanosti anebo tmárství v podobe náboženských vyznání. Žádáme úplnou odluku církve od státu, abychom mohli bojovat proti náboženskému tmárství ciste ideovou a jen ideovou zbraní, našim tiskem, naším slovem. Vždyt my jsme vybudovali svuj svazek, SDDSR, mimo jiné práve pro takový boj proti jakémukoli náboženskému ohlupování delníku. Pro nás však ídeový boj není soukromá vec, ale vec celé strany, všeho proletaríátu. Je-li tomu tak, proc ve svém programu neprohlašujeme, že jsme atheísté? Proc nezakazujeme krestanum a lidem verícím v boha vstupovat do našÍ strany? Odpoved na tuto otázku musí vysvet1ít velmi duležítý rozdíl mezi buržoasne demOkratickým a sociálne demokratickým pojetím otázky náboženství. Celý náš program je vybudován na vedeckém a pri-
8
tom práve na materialistickém svetovém názoru. výklad našeho programu proto nutne obsahuje také vysvetlení skutecných historíckých a ekonomických korenu náboženského tmárstvL Naše propaganda obsahuje nutne i propagandu atheismu; vydávání príslušné vedecké literatury, kterou absolutisticko-nevolnická státní moc dosud prísne z~kazoval;;l a pronásledovala, musí být nyní jedním z odvetví naší stranícké práce. Budeme se nyní patrne muset rídit radou, kterou dal kdysi Engels nemeckým socíalistum: prekládat a masove rozširovat francouzskou osvícenskou a atheistickou literaturu XVIII. století. Ale v žádném pripade se pritom nesmíme nechat $vést k abstraktnímu, idealistíckému pojetí náboženské otázky jako vecí "rozumu", nezávisle na trídnim boji - k pojetí, jaké casto nacházíme u radikálních demokratu z rad buržoasie. Bylo by nesmyslné domnívat se; že ve spolecnosti založené na nekonecném útlaku a otupování delnických mas je možné rozptýlit náboženské predsudky ciste kazatelským zpusobem. Bylo by buržoasní omezenosti, kdybychom zapomínali na to, že náboženský útlak doléhající na lidstvo je jen produktem a odrazem hospodárského útlaku uvnitr spolecnosti. Proletariát nelze osvítit žádnými knižkami a žádným kázáním, neosvítí-li jej jeho vlastní boj proti temným silám kapitalismu. Jednota tohoto skutecne revolucního boje utlacené trídy za vytvorení ráje na zemi je pro nás duležitejší než jednota názoru proletáru o ráji na nebi. Proto také neprohlašujeme a nesmíme prohlašovat v našem programu svuj atheismus; proto také nezakazujeme a nesmíme zakazovat proletárum, kterí si uchovali ty ci ony pozustatky starých predsudku, aby se sbližova1i s naší stranou. Budeme vždy hlásat ve9
decký svetový názor, plUsíme bojovat proti neduslednosti jakýchkoli "krestanu", ale to vubec neznamená, že by se mela náboženská otázka stavet na první místo, které jí vubec neprísluší, že by se melo dovolovat tríštení sil skutecne revolucního, hospodárského a politického . boje kvuli názorum ci fantasiím tretího rádu, které rychle ztrácejí jakýkoli politický význam a které sám prubeh ekonomíckého vývoje rychle vyhazuje mezi haraburdí. Reakcní buržoasie se vždy starala a nyní se zacíná starat u nás o to, aby roznitila náboženskou nevraživost a aby tímto smerem odvrátila pozornost mas od skutecne duležitých a základních ekonomických a politických otázek, které nyni praktícky reší proletariát v celém Rusku, sjednocující se ve svém revolucním boji. Tato reakcní politika tríštení proletárských sil, jež se dnes projevuje hlavne cernosotenskými pogromy, prijde možná zítra na nejaké rafinovanejší reformy. Postavíme proti ní v každém prípade klidné, dusledné a trpelivé hlásání proletárské solidarity a vedeckého svetového názoru, vzdálené jakémukoli roznecování podružných názorových neshod. Revolucní. proletariát dosáhne toho, aby se náboženství stalo pro stát skutecne soukromou vecí. A za tohoto politického zrízení, ocišteného od stredoveké plisne, povede proletariát rozsáhlý, otevrený boj za odstranení hospodárského otroctví, které je pravým zdrojem náboženského ohlupování lidstva. "Novaja Žizn" , cís. 28, 3. prosince 1905 Podepsán: N. Len n
i
V. I. Lenin, Spisy,
10
Podle textu listu "Novaja Žizn"
4. rus. vyd., sv. 10, str. 65-69; ces. vyd., str. 78-83.
o
POMERU DELNICKÉ K NÁBOŽENSTVí
STRANY
Projev poslance SUTikovave Státní dume pri projednávání rozpoctu synodu a diskuse v naší frakci v dume pri projednávání návrhu tohoto projevu, kterou otiskujeme dále, rozvírily neobycejne duležitou a práve nyní aktuální otázku. Je nesporné, že zájem o všechno, co souvisí s náboženstvím, zachvátil nyní široké kruhy "spolecnosti" a pronikl do rad inteligence blízké del~ nickému hnutí a také do jistých delnických kruhu. Sociální demokracie je bezpodminecne povinna vyložit svuj pomer k náboženství. Sociální demokracie buduje celý svuj svetový názor na vedeckém socialismu, 1. j. na marxismu. Filosofickým základem marxismu, jak nejednou prohlašovali Marx i Engels, je dialektický materialismus, který plne prejal cistorické tradice materialismu XVIII. století ve Francii a Feuerbacha (první polovina XIX. století) v Nemecku - materialismu naprosto atheistického, rozhodne neprátelského jakémukoli náboženství. Pripomenme si, že celý Engelsuv "AntiDUhring", jejž Marx precetl v rukopise, usvedcuje materialistu a atheistu DUhringa z nedusl!:,!dnosti jeho materialismu, z táho, že ponechává zadní dvírka náboženství a náboženské filosofii. Pripomenme si, že ve
11
svém díle o Ludvíku Feuerbachovi Engels vycitá tomuto filosofovi, že bojoval proti náboženství ne proto, aby je znicil, nýbrž proto, aby je vzkrísil, aby vymyslil nové, "vyšší" nl'iboženství a pod. Náboženství je opium linu - tento Marxuv výrok je úheln:\''l11kamenem celého svetového názoru marxismu v otázce náboženstvÍ. Vi\echna novodobá náboženství a církve, nejrÚžnejší náboženské organisace považuje marxismus vždy za orgány buržoasní reakce. sloužíci k obhajobe vykoristování a k ohlupování delnické trídy. , Pri tom však Engels nejednou odsuzoval pokusy lidí, kterí chteli být "levejší" nebo "revolucnejší" než sociální demokracie, vtelit do programu delnickéstrany prímé uznání atheismu ve smyslu vyhlášení války náboženství: Když Engels roku 1874 mluvil o proslulém manifestu bežencu Komuny, blanquistu, kterí žili . jako emigranti v Londýne, oznacuje za hloupost jejich halasné vyhlašování války náboženství a prohlašuje, že podobné vyhlášení války je nejlepší zpusob, jak oživit zájem o náboženství a ztížit skutecné odumírání náboženstvÍ. Engels obvinuje blanquisty, že nedovedou pochopit, že jen trídní boj delnických mas, který všestranne vtahuje nej.širší vrsrtvy prol€tariátu· do uvedomelé a revolucní spolecenské praxe, je s to skutecne osvobodit utlacované masy od jarma náboženství, zatím co prohlašování boje proti náboženství za politický úkol delnické strany je anarchistická fráze. A když roku 1877 Engels útocí v "Anti-DUhringu" nemilosrdne i na ty nejménší ústupky DUhrÍil1.gafilosofa idealismu a náboženství, odsuzuje stejne rozhodne DUhringovu domnele revolucní ideu o zákazu náboženstvi v socialistické spolecnosti. Vyhlašovat takovou válku náboženství znamená, ríká Engels, "prebismarckovat samého Bismarcka", to jest opako12
vat hloupost Bismarckova boje proti klerikálum (povestný "kulturní boj", Kulturkampf, t. j. Bismarckuv boj po roce 1870 proti nemecké strane katolíku, strane "centra"; policejním pronásledováním katolicismu). Tímto bojem Biismarck jen posílil bojovný klerikalismus katolíku, jen uškodil veci skutecné kultury, nebot postavil do popredí náQoženská delítka místo delíte k politických, odvrátil pozornost nekterých vrstev delnické trídy a demokracie od naléhavých úkolu trídního a revolucního boje k nejpovrchnejšímu a buržoasne prolhanému antiklerikalismu. Engels obvinil DUhringa, který chtel být ultrarevolucní, že by chtel v jiné forme opakovat tutéž Bismarckovu hloupost; a žádal na delnic"késtrane, aby dovedla trpelive pracovat na organisování a uvedOmování proletariátu, na díle, které vede k odumírání náboženství, a nevrhala se do dobrodružství politické války proti náboženstvÍ. Toto hledisko prešlo do krve nemecké sociální demokracie, která se na príklad vyslovila pro svobodu jesuitu, pro to, aby byli vpušteni do Nemecka, pro odstranení všech opatrení policejního boje proti tomu ci onomu náboženství. "Prohlášení náboženství za soukromou vec" - tento slavný bod Erfurtského' programu (1891) zakotviJ zmínenou politickou taktiku sociální demokracie. Tato takti'ka se nyní již stala rutinou, vedla k novému prekrucování marxismu v opacném smeru, ve smeru oportunismu. These Erfurtského programu se zacaly vykládat v tOlmsmyslu, že my, soc. dem., naše strana, považu.ieme náboženství za soukromou vec, že pro nás jako soc. dem., pro nás jako pro stranu je náboženství soukromou vecí. Engels, nepoušteje se do prímé polemiky proti tomuto oportrmistiekému názoru, považoval v 90. letech minulého století za 13
nutné rázne vystoupit proti nemu ne v polemické, ale v p()~itivnj forme. Engels to udelal ve forme zvlášt durazného prohlášeni, že sociální demokracie považuje náboženství za saukramou vec v pO'meru ke státu, ale vubec ne v pomeru k sobe, ne v pameru k marxismu, ne v pomeru k delnické strane. Ta je vnejší historie Marxova a Engelsova vystoupení v otázce nábQženství. Pro lidi, kterí mají lhostejný pomer k marxismu, p.ro lidi, kterí nedovedou nebO' nechtejí myslet, je tatO' historie klubkem nesmyslných rozporu a tápání marxísmu: je to prý jakási kaše z "dusledného" atheismu a "shovívavosti" vuci náboženství, jakési "bezzásadové" kolísání mezi r-r-revolucním bojem proti bohu a zbabelým práním "prizpusobít se" verícím delníkum, strachem, aby nebyli odstrašení atd., atd. V literature am:archístických frazéru . lze najít nemálo podobných výpadu proti ma!'-
. XlSmU.
'
Ale kdO'je jen trochu schopen dívat se na marxismus vážne, vmyslit se do jeho filosofických základu a do zkušeností mezinárodni sociální demokracie, ten snadno pozná, že taktika marxismu vlici náboženství je hluboce dusledná a promyšlená Marxem i Engelsem, že to, co diletanti nebo neVzdelanci považují za kolísání, je prímý a nutný záver z dialektického materialísmu. Bylo by hlubokým omylem domnívat se, že zdánlivá "umírnenost" marxísmu v pomeru k náboženství se vysvetluje tak zvanými "taktickými" duvody, jako je prání "neodStrašovat" a pod. Naopak, politická linie marxismu je i v této otázce nerozlucne spojena s jeho filosofíckými základy. Marxismus je materialismus. Jako takový je práve tak nelítostne neprátelský vuci náboženství jako materialismus encyklopedístu XVIII. století nebO'mate14
ríalismus Feuerbachuv. To je nesporné. Ale Marxuv a Engelsuv dialektický materialismus jde dále než encyklopedisté a Feuerbach, nebot aplikuje materíalistickou filosofií na dejiny, na spolecenské vedy. Musíme bojovat protí náboženství. To je abeceda každéhO' materíalismu, tedy í marxismu. Marxísmus však není materíalismus, který by se zastavíl u abecedy. Marxls.!llus jde .~l~ Ríká: je treba umet bojovat proti vyložit náboženství a k tomu je treba materialisticky pramen víry a náboženství u mas. Boj proti náboženství nelze omezovat na abstraktne ídeologické kázání, nelze jej redukovat na takovéto kázání; tento boj je treba uvést ve spojítost s konkretní praxí trídního hnutí, smerujícího k odstranení sociálních korenu náboženství. Proc se náboženství udržuje v zaostalých vrstvách mestského proletariátu, v šírokých vrstvách poloproletariátu a také v mase rolnictva? Protože lid je nevzdelaný, odpovídá buržoasní pokrokár, radikál nebo buržoasní materialista. Tedy pryc s náboženstvím, at žije atheismus, šírení atheistických názoru j€l naším hlavním úkolem. Marxísta ríká: to není pravda. Takový názor je povrchní, buržoasne omezené kulturnicení. Takový názor neobjasnuje dost hluboce, neobjasnuje materialisticky, nýbrž idealisticky koreny náboženství. V soudobých kapitalistických zemich jsou to koreny hlavne sO'ciální. Sociální útísk pracujících mas, jejich zdánlive úplná bezmocnost vuci slepým silám kapitalismu, který každý den a každau hodinu pusobí prostým pracujídm lidem tisíckrát víc nejhroznejšíhO' utrpení, nejkrutejších muk než všechny mimorádné události, jako jsau války, zemetresení atd. - v tom je dnes nejhlubší koren náboženství. "Strach stvaril bohy." Strach pred slepou silou kapitálu, která je slepá proto, že masy lidu nemohau 15
predvídat její úcinky, která na každém životním kroku hrozí proletári a drobnému rolníkovi, že mu prinese a také mu prináší ,;náhlé", "necekané", "náhodné" zbídacení, zkázu, delá z neho žebráka, chud'asa, prostitutku, prináší mu smrt hladem - to je ko'ren dnešního náboženství, který predevším a hlavne musí mít na zreteli materialista, nechce-li být stále jen materialistou, který patrí do prípravky. Žádná osvetová knížka nevyžene náboženství z mas, ubitých kapitalistickou nucenou prací, závislých na slepých, nicivých silách kapitaJ.ismu, dokud se tyto masy samy nenaucí spolecne, organisovane, plánovite, uvedomele bojovat proti tomuto korenu náboženství, proti panství kapftálu ve všech formách. Vyplývá z toho, že osvetová knížka proti náboženství je škodlivá nebo zbytecná? Ne. To z toho vubec nevyplývá. Z toho vyplývá, že atheistická propaganda musí být u sociální demokracie podrízena jejímu základnímu úkolu: rozvíjení trídního boje vykoristovaných mas proti vykorístovatelum. Clovek, který se nevmysli do základu díalektického materíalismu, t. j. do Marxovy a Engelsovy filosofie, muže tuto thesi nepochopit (nebo alespon nepochopit ihned). Jak to? Podrídit ideovou propagandu, hlásání urcitých idejí, boj proti tomu nepríteli kultury a pokroku, který se již po tisíciletí drží (t. j. proti náboženství), trídnímu boji, t. j. bojí za urcíté praktické cíle v hospodárské a politické oblasti? Podobná námitka náleží mezi bežné námitky proti marxismu, svedcící o naprostém nepochopení Marxovy dialektiky. Rozpor, který uvádí do rozpaku ty, kdo používají podobných námitek, je živý rozpor živého života, t. j. dialektický, ne slovní, ne vymyšlený rozpor. Oddelovat absolutní, neprekrocitelnou hranicí 16
theoretickou propagandu atheismu, t. j. nícení náboženské víty u nekterých vrstev proletariátu, od úspechu, prubehu a podmínek trídního boje techto vrstev znamená uvažovat nedialekticky, menit v absolutní hranici to, co je pohyblivou relativní hranicí - znamená násilne od sebe odtrhávat to, co je nerozlucne spojeno v živé skutecnosti. Vezmeme si príklad. Proletariát v urcité oblasti a v urcitém prumyslovém odvetví se deli, dejme tomu, na pokrokovou vrstvu dosti uvedomelých sociálních demokratu, kterí samozrejme jsou atheisty, a na delníky dosti zaostalé, spjaté ješte s vesnicí a rolnictvem, kterí veri v boha, chodi do kostela nebo dokonce jsou pod prímým vlivem místního kneze, který, dejme tomu, organisuje krestanský delnický svaz. Predpokládejme dále, že hospodárský boj v tomto míste vedl ke stávce. Marxista nutne musí úspech stávkového hnutí postavit na první místo, musí rozhodne pusobit proti rozdelení delníku v tomto boji na atheisty a krestany, musí rozhodne bojovat proti tomuto rozdelení. Hlásání atheismu muže být za takových podmínek zbytecné i škodlivé - ne s hlediska otrepaných úvah o ne~ odstrašování zaostalých vrstev, o ztráte mandátu ve volbách a pod., nýbrž s hlediska skutecného pokroku trídního boje, který v podmínkách moderní kapitalistické spolecnosti privede krestanské delníky· k sociální demokracii a k atheismu stokrát lépe než pouhé hlásání atheismu. Hlasatel atheismu by v takové chvíli a za takové situace pracoval jen do rukou knezi a knežím, kterí si nic tak neprejí jako nahradít roz~ delení delnictva podle úcasti na stávce rozdelením podle víry v boha. Anarchista, hlásající válku proti bohu za každou cenu, by ve skutecnosti pomohl knežím a' buržoasii (jako že anarchisté ve skutecnosti 17
vždy pomáhají buržoasii). Marxista musí být materialistou, t. j. neprítelem náboženství, ale materialistou dialektickým, t. j. nesmi stavet boj proti náboženství abstraktne, na pudu abstraktní, ciste theoretické, stále stejné propagandy, nýbrž konkretne, na pudu trídního boje, odehrávajícího se vé skutecnosti a nejvíce a nejlépe vychovávajícího masy. Marxista musí umet prihlížet k celé konkretní situaci, vždy nalézt hranici mezi anarchismem a oportunismem (tato hranice je relativní, pohyblivá, promenlivá, ale existuje), nesmí upadat ani do abstraktního, slovního, ve skutecnosti prázdného "revolucionárství" anarchisty, ani do šosáctví a oportunismu malomeštáka nebo liberálního inteligenta, který se bojí boje proti náboženství, zapomíná na tento svuj úkol, smiruje se s VÍrou v boha, nerídí se zájmy tridního boje, nýbrž malichernou, ubohou vypocítavostí: neubližovat, neodpuzovat, l1ezastrašovat, rídí se premoudrým pravidlem: "Zij a nech jiné žít" atd. a pod. S uvedeného hlediska je treba rešit všechny dílcí otázky, týkající se pomeru sociální demokracie k náboženství. Casto se na príklad setkáváme s otázkou, zda knez muže být clenem soc. dem. strany, a obvykle se na tuto otázku odpovídá bez jakýchkoli výhrad kladne a pripomínají se zkušenosti evropských soc. dem. stran. Tato zkušenost se však zrodila néjen aplikací ucení marxismu na delnické hnutí, nýbrž i zvláštními historickými podmínkami na západe, které v Rusku nejsou (o techto podminkách rekneme neco dále), takže bezvýhradne kladná odpoved je zde nesprávná. Nelze jednou provždy a za všech okolností prohlásit, že kneží nemohou být cleny sociálne demokratické strany, ale nelze ani jednou provždy razit opacné pravidlo. Prichází-U k nám knez, aby s námi politicky 18
spolupracoval, koná-li svedomite stranickou praCI a nevystupuje-li pritom proti programu strany, pak ho mužeme prijmout do rad soc. dem., nebot rozpor mezi duchem a základy našeho programu a nábožensl<ým presvedcením kneze by mohl- za techto podmínek být nanejvýš jen jeho osobním rozporem, který se týk~ jen jeho, a politická organisace nemuže zkoušet své cleny, zda jejich názory nejsou v rozporu s programem strany. Je však samozrejmé, že podobný prípad by mohl být vzácnou výjimkOU i v Evrope, a v Rusku je již vubec málo pravdepodobný. A kdyby na príklad knez vstoupil do strany soc. dem. a zacal v této strane pracovat hlavne a skoro výhradne tak, že by aktivne hlásal náboženské názory, musela by ho strana bezpodmínecne vyloucit ze svého stredu. Musíme nejen pripouštet, ale dvojnásob získávat všechny delníky, kterí si uchovávají víru v boha, do soc. dem. strany, jsme bezpomínecne proti sebemenšímu urážení jejich náboženského presvedcení, ale získáváme je, abychom je vychovali v duchu našeho programu, a ne proto, aby proti nemu aktivne bojovali. Uvnitr strany pripouštíme svobodu názoru, ale v urcitých mezích, stanovených svobodou organisovat skupiny: nejsme povinni jít ruku v ruce s aktivními hlasateli názoru, které vetšina strany odmítá. Jiný· príklad: je možné za všech okolností stejne odsuzovat cleny soc. dem. strany za jejich prohlášení: "socialismus je moje náboženství" a za hlásání názoru, od:povídajících takovémuto prohlášení? Ne. Úchylka od !J18fXÍSmu(a tedy i od socialismu) je tu nepochybná, ale význam této úchylky, její, abych taJ< rekl, specifická váha muže být za ruzných okolnosti ruzná. Neco jmého je, když agitátor nebo clovek mluviCí k delniické mase mluví tak, aby mu bylo lépe ro19
zumet, aby uvedl svuj výklad, aby reálneji odstínil svoje názory v termínech nejbežnejších u nevyspelé ma:sy. A neco jiného je, když spisovatel zaciná hlásat "bohotvurcovství" .nebo bohotvurcovský socialismus· (na pr. v duchu našeho Lunacarského a spol.). Tak jíako by v prvn.ím pNpade odsouzení mohlo být šikanováním nebo dokonce nemístným omezováním svobody agitátora, svobody "pedagogického" pusobení, je v druhém prípade stranické odsouzení nutné a nezbytné. These: "socialismus je náboženství" je pro jedJ;1yformou prechodu od náboženství k socialismu, pro druhé od socialismu k náboženství. Prejdeme nyní k podmínkám, z nichž se na Západe zrodil oportunistický výklad these: "prohlášení náboženství za soukromou vec". Je tu ovšem vliv všeobecných prícin, které vyvolávají oportunismus vubec, jako je obetování nejzál\:ladnejších zájmu delnického hnutí chvilkorvým výhodám. Stra;na proletariátu žádá od státu prohlášení náboženství za soukromou vec, ale pritom naprosto nepokládá za "soukromou vec" boj proti opiu lidu. boj proti náboženským poverám atd; Oportunisté prekrucují vec tak. jako by sociálne demokratická strana pokládala náboženství za soukromou vec! Ale krome obvyklého oportunistického prekrucování (jež se zcela nevyjasnilo v diskusi, kterou vedla naše frakce v dume pri projednávání projevu o náboženství) existují zvláštní hístorÍcké podmínky, které vyvolaly nynejší, možno-li se tak vyjádrit, prehnanou lhostejnost evropských soc. dem. v otázce náboženství. Jsou to podmínky dvojího druhu. Za prvé úkol boje proti náboženství je historicky úkolem revolucní buržoasie, a na Západe tento úkol do znacné miry splnila (nebo plnila) buržoasní demokracie v epoše svých 20
revolucí nebo SVýChnáporu na feudalismus a stredovek. Jak ve Fra:ncii, tak v Nemecku je tradice. buržoasní války proti náboženství, zaihájené dlouho pred socialismem (encyklOlpedisté, Feuerbach). V Rusku ve shode s podmínkami naší bUJržoasnedemokratické revoluce leží i tento úkol témer výhradne na bedrech delnické trídy. Maloburžoasní (na:rodnkká) demokracie nevykonala. u nás po této stránee prmš mnoho (jak se domnívají norvopeceni cernosotenští· kadeti nebo kadetšticernosotenci ze sborníku "Vechi"*, ale príliš málo ve srovnání s Evropou. Na druhé strane se tradici buržoasní války proti náboženství podarilo vytvorit v Evrope specificky buržoasní prekroucení této války anarchismem, který, jak již dávno a mnohokrát vysvetlovali marxisté, stoji na pude buržoasního svetového názoru pres všechnu "zurivost" svých útoku proti buržoasii. Anarchisté i blanquisté v románských zemích, Most (který mimochodem receno byl Dlihríngovým žákem) a spol. v Nemecku, anarchisté osmdesátých let v Rakousku, dovedli revolucní frázi v boji proti .náboženstvÍ- až k nec plus ultra**. Není divu, že evropští soc. dem. nyní ohýbají prut, ohnutý anarchisty, na druhou stra~ nu. To je pochopitelné a do jisté miry zákonité, ale my, ruští soc. dem., nesmíme zapomínat na zvláštní historické podmínky na Západe. Za druhé, na Západe po skoncení národních bliTžoasních revolucí, po zavedení více ci méne úplné svobody náboženského vyznání, byl demokratický boj proti náboženství již do té míry historicky zatlacen * Na rOrlcestí. (Pazn ..prekl.) ** na nejvyšší stupen. (Pazn. red.) 21.
~
do pozadí bojem buržoasní demokracie proti socialísmu, že se buržoasní vlády vedome pokoušely odvrátit pozornost mas· od socialismu organisovánim quasi*liberálniho "taženi" proti klerikalistmu. Takový charakter mel jak Kulturkampf v Nemecku, tak i boj buržoasních republikánu proti klerikalismu ve Francii. Byl to práve buržoasní antiklerikalismus jako prostredek k odvrácení pozorností delnických mas od socialismu, který predcházel na Západe rozšírení nynejší "lhostejnosti" k boji proti náboženství mezi soc. dem. A zase je to pochopitelné a zákonité. nebot soc. dem. museli proti buržoasnímu a bismarckovskému antiklerikalismu postavit práve podrízení boje proti náboženství boji za socialismus. V Rusku jsou podmínky úplne jiné. Proletariát je vudcem naší buržoasne demokratické revoluce. Jeho strana musí být ideovým vudcem v boji proti všemu stredovekému, vcetne starého, státem uznávaného náboženství, a proti všem pokusum je znovu· nebo jinak oduvodnit atd. Když proto Engels pomerne mírne korigoval oportunismus nemeckých soc. dem., kterí zamenovali požadavek delnické strany, aby stát prohlásil náboženství za soukromou vec, požadavkem, aby náboženství bylo prohlášeno za soukromou vec pro soc. dem. samé i pro sociálne demokratickou stranu - je poohopitelné, že prejímání této nemecké zkomoleniny ruskými oportunisty by si zasIQu@o, aby je Engels odsoudil stokrát ostreji. Když naše frakce prohlásila s triburny dumy, že náboženství je opium lidu, jednala úplne správne a vytvorila tímto zpusobem. precedens, ,který se musí stát základem pro všechny projevy ruských soc. dem. • zdánlive, 22
naoko.
(Pozn. red.)
v otázce náboženství. Melo se jít ješte dále, mely se ješte podrobneji rozvíjet atheistické závery? Domnl-· váme se, že ne. Pak by· tu bylo nebezpecí, že by politická strana proletariátu prehánela boj proti náboženství; to by mohlo vést ke stírání hranic mezi buržoasnim a socialistickým bojem proti náboženství. První, co soc. dem. frakce v cernosotenské dume musela vykonat, bylo cestne vykonáno. Druhé - a pro soc. dem. skoro hlavni - objasnení tridní úlohy církve a duchovenstva pri podpore cernosotenské vlády a buržoasie v jejím boji proti delnické tríde bylo rovnež cestne splneno. O této veci by bylo ovšem možné ješte velmi mnoho ríci a další projevy soc. dem. budou mít cím doplnit projev soudruha Surkova, ale presto jeho projev byl skvelý a je prímou povinností naši strany, aby jej šírila prostrednictvím všech stranických organisací. Tretí - bylo treba velmí obšírne vysvetlit správný smysl these tak casto ptekrucované nemecl{ými oportunisty: "prohlášeni náboženství za soukromou vec". To soudruh Surkov, bohužel, neudeJial.Je to škoda tím spíše, že frakce ve své predchozí cinnosti už pripustila v této otázce chybu soudruha Belousova, jež byla svého casu konstatována v listu nProletarij". Diskuse ve frakcí ukazuje, že spor o atheismus ji odvrátil od správného výkladu povestného požadavku prohlášení náboženstvi za soukromou vec. Z této chyby celé frakce nebudeme vínit jen soudruha Surkova. Nejen to. Doznáváme prímo, že je tím vínna celá strana, která nedostatecne vysvetlila tuto otázku, nedostatecne pripravila soc. dem.,' aby pochopili význam Engelsovy poznámky na adresu nemeckých oportunistu. Diskuse ve frakCI dokazuje, že to bylo práve nejasné chápáni otázky a naprosto ne nechut pocítat s Marxovým. 23
ucením, a jsme presvedceni, že chyba bude napravena v dalších projevech frakce. Opakujeme, že vcelku je projev soudruha Surkova skvelý á. musí b0: šíren všemi organisacemi. Projednáváním tohoto projevu frakce dokázala, že naprO'stO' poctive plní svou soc. dem. povinnost. Je treba si ješte prát, aby zprávy o diskusích uvnitr frakce byly casteji uverejnovány ve stranickém tisku, aby se frakce sblížila se stranou a aby se strana seznámila s težkou vnitrní prací, kterou frakce koná pro vytvorení ideové jednoty v cinnosti strany a frakce. ,'proletarij", cís. 45, 13. (26.) kvetna 1909
Podle listu ,,Proletarij"
V. I. Lenin, Spisy, 4. rus. vyd., sv. 15, str. 371-381.
24
POMER TRíD K NÁBOŽENSTVí
A STRAN A CÍRKVI
Debaty ve státní dume o rozpoctu synodu, pak o navrácení práv osobám, jež zanechaly duchovního povolání, a konecne o starovereckých obcích prinesly neO'bycejne poucný materiál k charakteristice ruských politických stran, pO'kudjde o jejich pomer k náboženství a církvi. Podívejme se povšechne na tento materiál a zastavme se hlavne u debaty o rozpoctu synodu (stenografický prO'tokol debaty o jiných výše uvede. ných otázkách nemáme dosud po ruce). První záver, který se zvlášt vnucuje pri probírání debat v dume, je ten, že bojový klerikalismus nejen v Rusku existuje, ale zjevne se vzmáhá a stále více se organisuje. Dne 16. dubna prohlásil biskup Mitrofan: "První kroky naší cinnosti v dmne smerovaly zejména k tomu, abychom my, kteri jsme byli pocteni vznešenou volbou lidu, abychom se zde v dume povznesli nad stranické tríštení a vytvorili jedinO'u skupinu duchovenstva, která by osvetlovala všechny stránky se svého etického hlediska ... Co je prícinou toho, že jsme nedosáhli tohoto ideálního stavu? .. · Vinni jsou ti"kterí s vámi" (t. j. s kadety a »levými«) "sedí v techto lavicí~h, zejména tí poslanci z rad duchovenstva, kterí náležejí k oposíci. Ti první pozvedli 25
ucením, a jsme presvedceni, že chyba bude napravena v dalších projevech frakce. Opakujeme, že vcelku je projev soudruha Surkova skvelý á. musí bÝ-Íšíren všemi organisacemi. Proj~ náváním tohato projevu frakce dokázala, že naprosta poctive plní svou sac. dem. povinnast. Je treba si ješte prát, aby zprávy a diskusích uvnitr frakce byly casteji uverejnavány ve stranickém tisku, aby se frakce sblížila se stranou a aby se strana seznámila s težkou vnitrní prací, kterou frah:ce koná pro vytvarení ideové jednoty v cinnosti strany a frakce. "Proletarii", Cís.J,5, 13. (26.) kvetna 1909
Podle listu ,,Proletarij"
V. I. Lenin, Spisy, 4. rus. vyd., sv. 15, str. 371-381.
24
POMER TRíD K NÁBOŽEnSTVí
A STRAN A CíRKVI
Debaty ve státní dume a rozpoctu synodu, pak o navrácení práv osobám, jež zanechaly duchovníhO' povolání, a konecne o starovereckých obcích prinesly ne'Obycejne poucný materiál k charakteristice ruských politických stran, pokud jde o jejich pomer k náboženství a církvi. Podívejme se povšechne na tento ma:teriál a zastavme se hlavne u debaty o rozpoctu synodu (stenografický protokol debaty o jiných výše uvedených otázkách nemáme dosud po ruce). První záver, který se zvlášt vnucuje pri probírání debat v dume, je ten, že bojový klerikalismus nejen v Rusku existuje, ale zjevne se vzmáhá a stále více se organisuje. Dne 16. dubna prohlásil biskup Mitrofan: "První kroky naší cinnosti v durme smerovaly zejména k tomu, abychom my, kterí jsme byli pocteni vznešenou volbou lidu, abychom se zde v dume povznesli nad stranické tríštení a vytvorili jedinou skupinu duchovenstva, která by osvetlovala všechny stránky se svého etického hlediska ... Co je prícinou toho, že jsme nedosáhli toh'Oto ideálního stavu? .. · Vinhí jsou ti"kterí s vámi" (t. j. s kadety a »levými«) "sedí v techto lavicí~h, zejména ti poslanci z rad duchovenstva, kterí náležejí k oposici. Ti první pozvedli 25
II
svuj hlas a prohlásili, že to není nic jiného než zrození klerikální strany, což je v nejvyšši míre nežádoucÍ. Je ovšem nevhodné mluvit o klerikalismu ruského pravoslavného duchovenstva - nikdy u nás nebylo podobných tendencí, a jestliže si prejeme vytvorit zvláštní skupinu, sledujeme tím ciste morální, etické cíle, a nyní, pánové, když následkem neshody, kterou do našeho bratrského prostredi vnesli leví poslanci, došlo k rozdelení a roztríštení, nyní vy" (t. j. kadeti) "svalujete vinu na nás." . Biskup Mitrofan vyžvanil ve svém negramotném projevu tajemstvi: Tak tedy leví jsou vinní tim, že odradili cást popu v dume od utvorení zvláštní "morální" (toto slovo se jisté lépe hodí k balamucení lidu než "klerikální") skupiny! Ani ne za mesíc, 13. kvetna, biskup Jevlogij prednesl v dume "usnesení duchovenstva v dume": "Pravoslavné duchovenstvo v dume ve své prevážné vetšine má za to" ... , že v zájmu "prednostního a· dominujicího postavení pravoslavné církve" nejsou pro staroverce pripustné ani svoboda kázání, verejné ohlašování starovereckých obcí, ani název knez pro starovérecké duchovní. "Ciste morální stanovisko" ruských popu se plne odhalilO jako nejcistší klerikalismus. "Prevážnou vetšinu" duchovenstva v dume, jejímž jménem mluvil biskup Jevlogij, tvorilo podle všeho 29 pravých a Umírnených pravých kneží tre ti dumy a snad i 8 kneží oktabristu. Do oposice prešli patrne 4 kneží ze skupiny pokrokáru a ze strany pokojné obnovy a jeden z polsko-litevské skupiny. Jaké je "ciste morální etické stanovisko prevážné vetšiny dumského (z 3. cervna, nutno dodat) duchovenstva"? Uvádíme nekolik výnatku z projevil: "Ríkám jen, že iniciativa techto (t. j. církevních) refo26
rem musí vycházet od církve samé, a ne zvencí, ne od státu a ovšem že ne od rozpoctové komise. Vždyt CÍ'rkev je zrízení boží a vecné, její zákony jsou nemenné, kdežto ideály života státního, -~jak známo, podléhají neustálým zmenám" (biskup Jevlogij, 14. dubna). Recník pripominá "zneklidnující historickou paraleliU": sekularisací* církevního jmení za Kateriny II. "Kdo nám muže zarucit, že rozpoctová komíse, která letos pronesla prání, aby (církevni prostredky) podléhaly státní kontrole, neprojeví príštím rokem prání prevést je do spolecné státní pokladny a pak vubec prevést jejich správu z moci církevní do moci obcanské nebo státní? .. Církevní pravidla praví, že jsou-Iii biskupovi svereny duše krestanské, tim spíše mu mají být svereny církevní statky ... Nyní stojí pred vámi (poslanci dumy) vaše duchovní matka, svatá pravoslavná církev; stojí pred vámi nejen jako pred zástupci lidu, nýbrž i jako pred svými duchovními detmi" (tamtéž). Máme tu pred sebou cistý klerikalismus. Církev stojí nad státem jako vecné a božské nad docasným, pozemským. Církev neodpouští státu sekularisaci církevního jmení. Církev požaduje pro sebe prednostní a dominující postavení. Poslanci dumy jsou pro ni nejen - lépe receno ani ne tak - zástupci lidu, jako "duchovní deti". To nejsou byrokrati v klerikách, jak se vyjádril soc. dem. Surkov, ale obhájci nevolnictví v klerikách. Hájení feudálních výsad církve, otevrená obhajoba stredovekých pomeru - to je podstata politiky vetšiny duchovenstva v tretí dume. Biskup Jevlogij není žádnou výjimkou. Také Gepeckij hlasite volá proti * zestátnení. (Pozn. prekl.J 27
.•..•...
" (i
"sekularisaci" jako proti neprípustné "krivde" (14. dubna). Pop MaškevÍc odsuzuje referát oktabristu pro snahu "podkopat historické a kanonické pilíre, o než se opiral a musí opirat náš církevní život", vytlacit život a cinnost ruské pravoglavné církve z kanonické cesty na cestu, na níž ... skutecná církevni knížata - biskupové - budou nucena postoupit témer všechna svoje práva, zdedená po apoštolích, knížatum svetským: "Není to nic jiného než ukládání o cizí vlastníctví, zasahování do práv církve a do jejích vymožeností." "Referent nás vede k rozbíjení kanonického rádu církevního života, chce podrídít pravoslavnou církev se všemi jejími hospodárskými funkcemi Státní dume. instituci. skládající se z nejrozmanitejších elementu, uznávaných i neuznávaných náboženských vyznání v našem státe" (14. dubna). Ruští narodníci a. líberálové se dlouho utešovalí, ci lépe receno, klamali "theorií", že v Rusku není puda pro bojovný kleríkalismus, pro boj "církevnich knížat" proti svetské moci a pod. Naše revoluce rozmetala vedle jiných narodnických a liberálních ilusí i tuto ilusi. Kleríkalismus existoval ve skryté forme, dokud existovalo neporušené a nedotknutelné s~moderžaví. Všemohoucnost policie a byrokracie skrývala pred ocima "spolecnosti" a lidu trídní boj vubec a boj "obhájcu nevolnictvi v klerice" protí "nicemné luze" zvlášte. Ale už první prulom do nevolnického samoderžaví, proražený revolucním proletariátem a rolnictvem, ucínil skryté zjevným. Jakmile proletaríát a pokrokové elementy buržoasní demokracie zacaly používat politické svobody, svobody organisace mas, vydobyté koncem roku 1905, zatoužily po samostatné a verejné organisaci i reakcni tridy. Za ne-
omezeného absolutismu se tyto trídy neorganisovaly a nevystupovaly príliš nápadne ne snad proto, že byly slabé, ale proto, že byly silné - ne proto, že nebyly schopné organisace a politického boje, ale proto, že tehdy ješte nevidely vážnou potrebu samostatné tridni organisace. Neverily v možnost masového hnutí proti samoderžaví a zastáncum nevolnictvi v Rusku. Plne se spoléhaly na to, že k udržení luzy na uzde úplne staci knuta. Hned první rány zpusobené samoderžaví primely sociální elementy, které samoderžaví podpiraly a potrebovaly, vyjít na denní svetlo. Proti masám, které byly s to vyvolat 9. leden, stávkové hnutí roku 1905 a revoluci v mesicích ríjnu až prosinci, není již možno bojovat jen starou knutou. Je treba vstoupit na pole samostatných politických organisaci, je treba, aby Rada sjednocené šlechty zorganisovala cerné sotne a rozvinula nejdivocejší demagogii; je treba, aby "cirkevní knižata - biskupové" organisovali reakcní duchovenstvo v samostatnou sílu. Tretí duma a období ruské kontrarevoluce za tretí dumy se vyznacují práve tím, že tato organisace reakcnich sil prorazila na povrch, že se zacala rozvíjet v celonárodnim meritku a že si vyžádala zvláštní cernosotensko-buržoasní "parlament". BojOvný klerikalismus se zjevne projevil a sociální demokracie Ruska bude nyní muset nejednou být svedkem a úcastníkem konfliktu mezi buržoasii klerikální a buržoasií protiklerikální. Záleží-li náš celkový úkol v tom, abychom pomáhali proletariátu semknout se ve zvláštní trídu, jež by se dovedla oddelít od buržoasní demokracie, pak k tomuto úkolu jako jeho soucást patrí využívání všech prostredku propagandy a agitace, tedy i tribuny dumy, k tomu, abychom masám 29
28 \
~ . •
-;'-:>0
..
~,.,.
abjasnili razdíl mezi sacialistickým pratiklerikalismem a protiklerirkalismem buržoasnim. Oktabristé a kadeti, vystupující v tretí dume proti krajním pravicákum, proti klerikálum a vláde, nám tento úkol neobycejne usnadnili tím, že názorne ukázali pomer buržO'asie k církvi a nábO'ženství. Legální tisk kadetu a tak zvaných pokrokáru venuje nyní zvláštní pozO'rnost otázce starovercu, tomu, že O'ktabrísté spolu s kadety se vyslovíli proti vláde, že se, trebaže jen v malém, "d8ili na cestu reforem" slíbených 17. ríjna. Mnohem více nás zajímá zásadní stránka otázky, t. j. pomer buržoasie vubec, vcetne tech, kterí si ciní nárO'k na název demokratu-kadetu, k náboženstvi a církvi. Nesmíme pripustit, aby pomerne dílcí otázka, jako je konflikt mezi staroverci a vládnaucí církvi, jednání oktabristu svázaných se starovercí a dokonce zcásti prímo na nich financne závislých (list "Golos MO'skvy" je prý financován staroverci), zastírala základní otázku zájmu a politiky buržoasie jakožto trídy. Podívejte se na rec hrabete Uvarova, který je svým zamerením oktabrista a vyšel z frakce oktabristu. Ujímá se slova po soc. dem. Surkovovi a hned predem odmítá stavet otázku zásadne) jak ji postavil delnický poslanec. Uvarov se omezuje na to, že útocí na synod a vrchního prokurátora jen protO', že nechtejí dát dume údaje a nekterých církevních duchodech a a výdajích farních príjmu. Stejne staví otázku Kamenskij (16. dubna), oficiální zástupce oktabristu, který žádá obnovení farností "v zájmu upevnení pravoslaví". Tuto myšlenku rozvíjí tak zvaný "levý oktabrista" Kapustin: "Všimneme-li si života lidu," volá, "života vesnického obyvatelstva. vidíme ted, dnes, smutný zjev - je O'tresen nábaženský ži30
vot, je atresen nejvetší, jediný základ mravního rádu obyvatelstva ... Cím nahradit pojem hríchu. cím nahradit hlas svedomí? Vždyt je prece není mažna zamenít pojmem trídního boje a práv té ci oné trídy. Je to politováníhodný pojem, který vešel dO'našeho života. ProtO' s taho hlediska. aby náboženstvi jako základ mravnosti dále existovala a bylo dostupné všemu obyvatelstvu, je treba, aby ti, kdo šírí toto náboženstvi, požívali náležité autority" ... Predstavitel kontrarevolucní buržoasie chce upevnit náboženství, chce upevnit vliv náboženství na masy, nebot cítí, jak nepostacující, zastaralí, ba i škodliví jsou pro vládnoucí trídy "byrokrati v klerikách", kterí snižu.jí autoritu církve. Oktabrista potírá výstrelky klerikalismu a policejníhO' porucníkování, aby pOS'l1il vliv náboženství na masy, aby nahradil alespon nekteré prostredky k ohlupování lidu, príliš hrubé, príliš zastaralé, príliš opatrebované a nevyhovující, rafinavanejšími, dokonalejšími prostredky. Policejní náboženstvi už nestací k ohlurpování mas, dejte nám náboženství kulturnejší, obrazené, pružnejší, schopné pusobit v samasprávní farnosti - ta je ta, co žádá kapitál na samoderžaví. . A kadet Karaulov se plne stavi na totéž stanovisko. Tento "liberální" renegát (který prodelal vývoj od strany "Narodnaja volja" k pravým kadetum) horlí proti "odnárodneni církve a rO'zumí tím vyhnání lidových mas, laiku, z církevní budovy". Považuje za "hrozné" (doslova!), že masy "odpadají od víry". Úplne jako Menšikov kricí, že ohromná vnitrní hodnota církve se znehodnocuje ... k nesmírné škO'denejen církve, ale i státu. Nazývá "zlatými slovy" odporné pokrytectví fanatika Jevlogije, který tvrdí, že "úloha církve je vecná, nemenná a že tudíž nelze spojo31
J
I
vat církev s politikou". Protestuje proti spolku církve s cernou sotní ve jménu toho) aby církev "konala s;vé velké, svaté dílo v duchu Kristove, v duchu lásky a svobody s vetší mocí a slávou než nyni". Soudruh Belousov udelal velmi dobre, že se s tribuny dumy vysmál temto "lyrickým Karaulovým výjevum". Ale tento výsmech zdaleka ješte nestací. Bylo treba vysvetlit - a bude treba vysvetlit s tribuny dumy pri nejbližši vhodné príležitosti - že stanovisko kadetu je naprosto totožné se stanoviskem oktabristu a nevyjadruje nic jiného než snahu "kulturního" kapitálu organisovat ohlupováni lidu náboženským opiem rafinovanejšími prostredky církevního podvodu, než jsou ty, kterých užival prumerný ruský "bátuška", žijící v starých dobách. Aby byl lid udržován v duchovni porobe, je treba nejtesnejšího spojení církve s cernou sotní - rekl ústy Puriškevice zdivocilý statkár a starý násilnik. Mýlíte se, pánové, namitá jim Karaulovými ústy kontrarevolucni buržoa: takovými prostredky lid jen nadobro odradite od náboženství. Udelejme to rozumneji, chytreji, obratneji - odklidíme priliš hloupého a hrubého cernosotence, vyhlásíme boj proti "odnárodneni církve" a vepišeme na svuj prapor "zlatá slova" biskupa J evlogije, .že církev stoji nad politikou - jen tímto zpusobem se nám podarí obalamutit alespon cást zaostalých delníku a hlavne malomeštáky a rolníky, jen tak se nám podarí pomoci obrozené církvi konat její "velké, svaté dilo" udržet lidové masy v duchovní porobe. Náš liberální tisk vcetne listu "Rec" poslední dobou horlive káral Struva a spol. jako autory sborníku "Vechi". Ale oficiální recník strany kadetu ve Státní dume Karaulov znamenite odhalil celé to 32
hnu~é pokrytectví techto výtek a tohoto zrikání se Struva a spol. Co mají Karaulov a Miljukov na srdci, to má Struve na jazyku. Liberálové kárají Struva jen proto, že neopatrne vyžvanil pravdu, le pr~liš otevrene ukázal karty. Liberálové, kterí kárají sborník "Vechi" a podporují dál stranu kadetu. klamou lid nejnestoudnejším zpusobem, nebot odsuzují neopatrné uprímné slovo a sami konají dál práve ty skutky, které tomuto slovu odpovídají. O chování trudoviku v dume za debaty o otázkách, které tu rozbíráme, se nedá mnoho ríci. Ukázal se jako vždy kriklavý rozdíl mezi trudovíky-rolníky a trudoviky-inteligenty v neprospech trudoviku-ínteligentu, velmi ochotných následovat kadety. Rolník Rožkov projevil sice svou recí svou naprostou politickou neuvedomelost: také opakoval otrepaná slova kadetu o tom, že Svaz ruského lidu neprispívá k upevnování, ale k nicení víry, nedovedl prednést nejaký program. Když však zacal proste lícit nahou, nezkrášlenou pravdu o úplatcích duchovenstva, o vyderacství, když vypravoval, jak se za oddavky krome penez požaduji "láhve koralky, zákusky a libry caje a nekdy veci, o nichž ani nemám odvahu mluvit s tribuny" (16. dubna, strana 2259 stenografického záznamu) - tu se již cernosotenská duma neudržela a z pravých lavic se ozvaly divoké výkriky. "To je rouhání! Jaký je to porádek?" - rvali cernosotenci, nebot cítili, že prostá rolníkova rec o vydíráni pri ukládání "poplatku" za církevní obrad revolucionuje masy více než jakákoli theoretická nebo taktická protináboženská a proticirkevní prohlášení. A smecka zarytých zpátecníku, která v III. dume hájila samoderžaví, zastrašila svého sluhu, predsedu Mejendorfa, a donutila ho, aby Rožkovovi odnal slovo (socíál-
i
33
ní demokraté, k nimž se pripojili nekterí trudovici, kadeti a jiní, podali proti tomuto jednání predsedy protest) . Pres svou neobycejnou primitivnost ukázal projev trudovika-rolnika Rožkova znamenite celou propast mezi pokryteckou, vedome reakcní obhajobou náboženství kadety a mezi primitivní, neuvedomelou tradicní nábožností mužika, v nemž jeho životní podmínky - proti jeho vuli a aniž si to uvedomuje - probouzejí opravdu revolucní rozhorcení proti vydírání a odhodlanost rozhodne bojovat proti stredovekým pomerum. Kadeti - to jsou predstavitelé kontrarevolucní buržoasie, která chce obnovit a upevnit náboženství proti lidu. Rožkovové - to jsou predstavitelé revolucní buržoasní demokracie, dosud nevyvinuté, neuvedomelé, nevzdelané, nesamostatné a roztríštené, ale skrývající v sobe zdaleka ješte nevycerpané zásoby revolucní energie v boji proti statkárum, popum a S8- . moderžaví. Inteligent-trudovík Rozanov se priblížil kadetum mnohem méne nevedomky než Rožkov. Rozanav sice dovedl promluvit o odluce cirkve od státu jako o požadavku "levých", ale neodpustil si reakcní, malomeštácké fráze o "pozmenení volebního zákona v tom smyslu, aby duchovenstvo bylo zbaveno úcasti v politickém boji". Revolucnost, která pri'l'ozene proTáží na povrch u typického, prumerného mužika, jakmile zacne mluvit pravdu o svém živote, u trudovika-inteligenta zmizí a na její místo nastUlpuje rozplizlá a nekdy i prímo odiporná fráze. Stokrát a tisíckrát se potvrzuje pravda, že jen když jdou za proletariátem, jsou ruské rolnické masy s to svrhnout tíživé a zhoubné jho všech obhájcu nevol'l1ictvi,at jsou z rad statkárU, at nosí kleriky, arnebo at jsou to sloUlpysamoderžavÍ. 34
Predstavitel delnické strany a delnické trídy, soc. dem. Surkov, byl jediný v celé dume, kdo pozvedl debatu na skutecne zásadní výši a bez okolku rekl, jak se k církvi a náboženství staví proletariát a jak se k nemu musí stavet celá dusledná a životaschopná demokracie. "Náboženství je opium lidu" ... "Ani halér z penez lidu temto krvavým neprátelum lidu, kterí zatemnují jeho vedomí" - toto prímé, mužné, otevrené, bojovné heslo socialisty zaznelo jako výzva cernosotenské dume a našlo ohlas u milionu proletáru, kteri je rozšírí v masách a kterí, až prijde cas, budou je umet pretvorit IV revolucní akci. "Sociat-Demokrat", cís. 6 4. (17.) cervna 1909
v. f.
Lenin, Spisy, 4.
Podle list~, "Sociat-Demokrat" TUB.
vyd., sv. 15, str. 382-390.
OBSAH
Socialismus a náboženství
5
O pomeru delnické strany k náboženství .
11
Pomer tríd a stran k náboženství a církví.
25
VLADIMíR
1. LENIN
O NÁBOŽENSTVÍ Za ceské vydání odpovídá redakcní komis,e Malá knihovna marxismu-leninismu, sv. 63. 30100/4. 1l0.019/54/SV1, 304. Saz. 14. IX. 1954, tisk 12. X. 1954, vyšlo v ríjnu 1954. 1. aut. vyd. Náklad 50.400. PAP 0,92, aut. ar. 1,45, vyd. ar. 1,48. Pap. 7209-61,70 x 100, 80 g. Vytiskla tiskárna Rudé právo, vydavatelství Ústredního výboru KSC. Brno, námestí Rudé armády 13, se sazby garmond Regal. 4%.
Cena kart. -,85 Kcs.
