PROJEKT Téma:
Nové technologie 21. století a jejich vliv na trvale udržitelný rozvoj
V Liberci dne: 17. 11. 2008
Zpracoval: Robert Janský Technická univerzita v Liberci
Předmluva Předkládaný materiál je určený především širší laické veřejnosti, která nejprve potřebuje vstřebat odborné technické pojmy a teprve posléze se může věnovat konkrétněji vybraným problematikám. První kapitola tedy obecně charakterizuje jednotlivé technologie 21. století, druhá kapitola se věnuje základním legislativním podmínkám v oblasti životního prostředí, třetí kapitola je zaměřena na obnovitelné zdroje energie, čtvrtá kapitola se zabývá problematikou financování obnovitelných zdrojů. V závěru je zmíněn praktický příklad využití nových technologií a to na praktické ukázce firmy Elmarco, s.r.o.
Věřím, že tento materiál bude budoucím čtenářům prospěšný a určité základní povědomí o nových technologiích jim přinese.
2
Obsah: 1. 2.
Úvod.........................................................................................................................................5 Charakteristika vybraných technologií 21. století...............................................................6 2.1 Biotechnologie .................................................................................................................7 2.2 Šedá biotechnologie – nakládání s odpady ......................................................................8 2.3 Biotechnologie v zahraničí.............................................................................................10 2.4 Biotechnologické metody pro remediaci půdy...............................................................11 2.5 Biotechnologické metody v ochraně ovzduší.................................................................12 2.6 Mikrobiální ekologie ......................................................................................................12 2.7 Biologická bezpečnost....................................................................................................12 2.8 Technologie pro odstraňování nízkých i vysokých koncentrací dusíkatého znečištění v odpadní vodě ...............................................................................................................13 2.9 Fytoremediace ................................................................................................................14
3.
Legislativa v oblasti životního prostředí ............................................................................16 3.1 Ministerstvo životního prostředí ....................................................................................17 3.2 Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí ...................................................................18 3.3 Evropská unie a oblast životního prostředí ....................................................................20
4.
Obnovitelné zdroje energie..................................................................................................22 4.1 Biomasa ..........................................................................................................................23 4.2 Větrné elektrárny............................................................................................................23 4.3 Zákon č. 180/2005 Sb.....................................................................................................24 4.4 Bioplyn ...........................................................................................................................24 4.5 Sluneční energie .............................................................................................................25 4.6 Vodní elektrárny.............................................................................................................26
5.
Financování obnovitelných zdrojů .....................................................................................27 5.1 Financování obnovitelných zdrojů energie ....................................................................28 5.2 Státní program na podporu úspor energie a využití obnovitelných zdrojů energie .......29 5.3 Operační program Průmysl a podnikání.........................................................................30 5.4 Operační program Infrastruktura....................................................................................30
6.
Elmarco s.r.o.........................................................................................................................31
7.
Závěr......................................................................................................................................33
3
Seznam zkratek: MŽP
Ministerstvo životního prostředí
EU
Evropská unie
EMAS
systém environmentálního řízení a auditu (Co-Management nad Audit Schneme)
MPO
Ministerstvo průmyslu a obchodu
OZE
obnovitelné zdroje energie
MW (GW)
jednotka elektrického výkonu megawatt (gigawatt)
ČOV
čistička odpadních vod
ERÚ
Energetický regulační úřad
OPPI
operační program Podnikání a inovace
ERDF
Evropský fond pro regionální rozvoj
SFŽP
Státní fond životního prostředí
THP
technicko-hospodářský pracovník
TUL
Technická univerzita v Liberci
ČEA
Česká energetická agentura
UNEP
Environmentální program Spojených národů
PVA
polyvinylalkohol
4
1. Úvod Problematika technologií 21. století a jejich vliv na udržitelný rozvoj životního prostředí je velice důležité téma, které by mělo být v popředí všech politických reprezentací při rozhodování o dosažení stability resp. udržitelného rozvoje ochrany životního prostředí. Zásadní faktory, které mají vliv na životní prostředí nebo-li mají příznak primárního dopadu, jsou zejména nárůst počtu lidí v celosvětovém měřítku a rostoucí spotřeba zdrojů. Růst světové populace byl v lidských dějinách velmi nerovnoměrný. Zpočátku probíhal velmi pomalu a k silnějšímu nárůstu docházelo vždy v souvislosti s kulturním a technickým pokrokem lidstva. V období lovců a sběračů starší doby kamenné se celkový počet obyvatel na Zemi odhaduje na max. 10 miliónů osob. Zavedením zemědělství pravděpodobně rychle vzrostl a na přelomu letopočtu dosáhl asi 100 miliónů. První miliarda počtu obyvatel byla dosažena asi po 2 miliónech let vývoje lidstva, pátá miliarda byla dosažena v období 1975 – 1987.1 V současné době žije na celé planetě Zemi přibližně 6,678 miliard obyvatel. V současnosti dochází k nadměrné spotřebě všech zdrojů, ať již fosilních paliv, nerostných surovin, ale i půdy, vody a živých systémů. Člověk dnes těží, přemísťuje a zpracovává ohromná množství hmot. Konečným efektem výše uvedených faktorů je degradace a ničení životního prostředí. Hlavní negativní dopady na životní prostředí vyplývají z celkové přebujelosti populace na jedné straně a na druhé straně ze spotřeby zdrojů.2 Technologie 21. století jako jsou například biotechnologie, nanotechnologie, sanační technologie, technologie nakládání s odpady, membránové technologie a další by měly výše uvedené dopady zmírnit a možná i částečně eliminovat. Expertní skupina pro technologie, média a telekomunikace společnosti Deloitte vydala novou předpověď nejvýznamnějších trendů v technologickém vývoji pro tento rok nazvanou “Technology Predictions TMT Trends 2008“, ve které se konstatuje následující: „Letos za největší výzvy Deloitte považuje ochranu soukromí, omezení anonymity ve světě internetu, úsilí o návrat důvěry veřejnosti v nanotechnologie a řešení hrozícího nedostatku pitné vody. Od technologií se opět očekává, že významně přispějí k ochraně životního prostředí.“3.
1 2
Anděl,P. Citace literatury. Liberec: TUL, 2005. ISBN 80-7083-2003-7 Anděl,P. Citace literatury. Liberec: TUL, 2005. ISBN 80-7083-2003-7
3
http://www.businessworld.cz/bw.nsf/id/Technologie_pomohou_chranit_zivotni_prostredi_a_ziskavat_pitnou_vodu? OpenDocument &část=1
5
Cílem tohoto projektu je charakterizovat technologie 21. století a jejich vliv na udržitelný rozvoj životního prostředí, specifikovat zákonnou právní normu Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, roli Ministerstva životního prostředí a Evropské Unie v oblasti životního prostředí a charakterizovat problematiku obnovitelných zdrojů a způsoby jejich financování.
Při zpracování těchto témat vycházím především z dostupné literatury. Hlavním zdrojem informací jsou informace zveřejněné zejména na internetových stránkách příslušných orgánů státní správy a informačních serverech zaměřených na problematiku technologií 21. století a ochrany životního prostředí.
2. Charakteristika vybraných technologií 21. století Na počátku 21. století se začínají slibné vize biotechnologií stávat skutečností, uplatnění nachází ve stále dalších a dalších průmyslových oborech a ovlivňují běžný život mnoha lidí. Definice biotechnologie se postupně z původní úzké definice, coby genetické inženýrství a monoklonálních protilátek, změnila na širší technologii přírodních věd, která umožňuje objevy a vývoj široké škály produktů. Rostoucí dopad biotechnologie na společnost a ekonomii je doprovázen rozšiřováním znalostí, nástrojů, metod a strategií, které se uplatňují při výzkumu a vývoji biotechnologií. Tyto nástroje se využívají ve všech oblastech aplikované biotechnologie jako je zdravotnictví, chemický průmysl, potravinářský a zemědělský sektor, průmysl odpadového hospodářství, výzkumné vybavení a materiály. Biotechnologie je založena především na identifikaci, analýze, pochopení a modifikaci genetické informace žijících organismů, která je uložena v molekulách DNA. K tomuto účelu se využívá řada různých metod známých jako “genetické inženýrství”. Jakmile se získá kompletní sekvence molekuly DNA, je třeba identifikovat funkci této sekvence. Biologická data se ukládají do mezinárodních databází, které zahrnují databáze obsahující sekvence DNA a proteinů, zabývající se identifikací genů, obsahující klasifikace proteinů a jejich sekvencí a dále pak databáze s informacemi o trojrozměrné struktuře biomolekul. Tudíž genomika a proteomika spoléhají na schopnosti zpracování obrovských množství dat a informační technologie se pro moderní biotechnologii stala nepostradatelnou. Specifika pro získávání dat z těchto databází se vyvíjejí po celém světě. Nová disciplína - bioinformatika vznikla na rozhraní mezi biologií a informatikou. Bioinformatika využívá biologická data a znalosti uložené v počítačových databázích, které 6
doplňují metody informatiky za účelem dospět k nové biologické znalosti. Novou výzvu pro vědeckou komunitu a průmysl představuje nanotechnologie. Nanotechnologie se často popisuje jako nová technologická revoluce a i když jsou její produkty zatím vzácné, její potenciál se považuje jako ohromný a předpokládá se jeho výrazný dopad na prakticky všechny aspekty ekonomie a společnosti. Současné aplikace využívají existující znalosti, aby bylo dosaženo nárůstu výhod oproti existujícím výrobkům, ale ve středně dlouhém až dlouhém časovém horizontu by mělo dojít k výraznému vylepšování stávajících aplikací nebo vývoji zcela nových. Takto vzniknou nové příležitosti pro růst a vývoj bohatství, jakož i příspěvek nutný k tomu, aby bylo možné vypořádat se s globálními a environmentálními změnami.
2.1
Biotechnologie Pod pojmem biotechnologie se rozumí integrovaná aplikace přírodních a inženýrských věd.
Jejím cílem je využití organismů a částí organismů k výrobě produktů nebo použití různých metod (postupů)4. Biotechnologie se dělí na jednotlivé oblasti použití podle odvětví. Mezi ně patří: •
Červená biotechnologie
Červená biotechnologie (lékařství) je považována za nejdůležitější oblast použití biotechnologie. Biotechnologické postupy hrají stále rostoucí roli při vývoji nových léků (např. k léčbě rakoviny). Také pro diagnostiku (DNA) má biotechnologie velký význam. •
Zelená biotechnologie
Zelená biotechnologie zahrnuje oblast použití v moderním šlechtění rostlin. Zde se pomocí biotechnologických metod cíleně zvyšují odolnosti proti hmyzu, plísním, virům a herbicidům. Mimořádný význam pro oblast zelené biotechnologie má genová technika, která je základem pro možnosti přenosu určitých genů z jednoho druhu na jiné rostliny a teprve tak umožňuje vývoj odolností. •
4
Šedá biotechnologie
http://www.advantageaustria.org/cz/zentral/focus/technology/biotechnologie_generell.cs.jsp
7
Šedá biotechnologie se zabývá oblastí techniky životního prostředí. Zde pomáhají biotechnologické postupy při sanaci půdy, úpravě odpadních vod, čištění výfukových plynů příp. odpadního vzduchu a využití odpadu příp. zbytkových látek. •
Bílá biotechnologie
Bílá biotechnologie zahrnuje oblast použití biotechnologie v chemickém průmyslu. Úkolem bílé biotechnologie je vyprodukovat substance jako např. alkohol, vitamíny, aminokyseliny, antibiotika nebo enzymy způsobem, které šetří zdroje a životní prostředí. •
Modrá biotechnologie
Modrá biotechnologie klade důraz na technické použití procesů a organismů mořské biologie. V centru pozornosti zde jsou biologické organismy světových moří. Biotechnologie nachází uplatnění v průmyslových odvětvích, jako jsou například: chemický a farmaceutický průmysl, potravinářský průmysl a průmysl poživatin, průmysl zpracování odpadních vod, odpadů a odpadního vzduchu, přírodovědné a lékařské výzkumné instituce a vývoj distribuce a poradenství v oblasti biotechnologických přístrojů a zařízení.
2.2
Šedá biotechnologie – nakládání s odpady Produkce a zneškodňování odpadů jsou staré jako lidstvo samo. Odpadní jámy, do kterých se
v prehistorických dobách odhazovaly různé odpady, poškozené nástroje apod., jsou dnes zdrojem informací o způsobu života prehistorického člověka. Pohledem do minulosti můžeme konstatovat, že ve 12., 13. a 14. století dochází ke zdravotním problémům obyvatelstva, k vysoké nemocnosti a šíření epidemií zapříčiněné likvidací odpadů v podobě jejich vyvážení před jednotlivá obydlí. Teprve v 18. století a především ve druhé polovině 19. století dochází ke konkrétním opatřením organizačního i technického charakteru, ke zlepšení hygieny a odvážení odpadků. Na počátku 20. století je již technologicky i organizačně zvládnut odvoz odpadů z měst a prosadily se zásady omezování prašnosti při sběru a svozu odpadu. Ve 21. století můžeme konstatovat, že problematika nakládání s odpady je po technologické stránce podchycena, ale důležitějším prvkem je zajištění legislativních norem a jejich dodržování. Možnosti alternativy ukládání odpadů jsou následující:
8
resp.
a) Dočasné ukládání Odpady se skladují jen do doby, než bude zavedena technologie jejich zneškodnění nebo přepracování. Skladování odpadů musí být službou, za kterou platí původce, který nese plnou právní odpovědnost za odpad až do doby zneškodnění. b) Dlouhodobé ukládání Odpady se skladují do doby, než bude vyvinuta ekonomicky přijatelná technologie zneškodňování nebo než nastanou ekonomicky příznivé podmínky její realizace. Jedná se zpravidla o velkokapacitní řízená úložiště, kde stejně jako u skladu pro dočasné ukládání je provozovatel povinen zajistit skladování podle druhu chemického složení a toxicity odpadu v oddělených boxech a vést přesnou evidenci o jeho umístění v prostoru skládky, druhu, chemickém složení a množství odpadu. c) Trvalé ukládání Odpady, u kterých z hlediska současné úrovně poznání nelze počítat s potenciální možností budoucího využití, se ukládají do velkokapacitních úložišť netříděných nebezpečných odpadů. Provozovatel úložiště převzetím odpadu přebírá plnou právní odpovědnost. Současný stav technické vybavenosti území České republiky zařízeními odpadového průmyslu je v důsledku dlouhodobého celkového opomíjení celé problematiky odpadového hospodářství nadále neuspokojivý. Nepředstavuje ucelený systém a struktura existujících zařízení neodpovídá potřebám a požadavkům moderního a fungujícího nakládání s odpady v souladu s již platnou legislativní úpravou. Přes některá zlepšení, především na lokální úrovni, zatím k zásadním změnám v této oblasti nedošlo5. Ve dnech 15. a 16. května 2008 se v Brně sešli u kulatého stolu experti na průmyslové biotechnologie z ministerstev, grantových agentur, firem a akademických pracovišť Evropské unie a České republiky. Hlavním tématem pracovního setkání bylo projednání možností růstu a posílení pozice České republiky jako důležitého hráče na poli průmyslových biotechnologií,
5
DIMER,V a kol. Ochrana životního prostředí. Ostrava: Montanex a.s., 1997. ISBN 80-7078-490-3.
9
zhodnocení současného stavu i jejich dalšího využití a příprava dokumentu jako základního materiálu pro účely podpory biotechnologického výzkumu, vývoje a průmyslu České republiky. Průmyslové biotechnologie patří mezi vzrůstající odvětví se značným potenciálem zaměstnanosti. Průmyslová výroba je při použití biotechnologických postupů šetrná k přírodnímu prostředí. Mohou tak výrazně pomoci k naplňování Kjótského protokolu o snižování emisí oxidu uhličitého i udržení a posilování konkurenceschopnosti v tržní ekonomice. Setkání potvrdilo, že Česká republika disponuje odbornými kapacitami jak z ekonomické, tak vědecké sféry. Setkání přispělo k lepší informovanosti Evropské komise o situaci využití průmyslových biotechnologií v České republice a zmapování možností další podpory rozvoje uzpůsobené českým specifikům a podmínkám.
2.3
Biotechnologie v zahraničí Biotechnologie patří ke klíčovým technologiím 21. století. V Rakousku skýtají stávající sítě
etablovaných farmaceutických firem, dynamických mladých biotechnologických firem, předních výzkumných ústavů a univerzit a dalších významných uskupení ideální předpoklady pro úspěšnou budoucnost. V Rakousku je biotechnologie považována za jeden z nadějných oborů hospodářství. Z národního hlediska má město Vídeň největší mezinárodní potenciál a pohybuje se výrazně před jinými rakouskými městy. Také vědecké aktivity se jasně soustřeďují na Vídeň. Rakouské firmy se zaměřují především na oblast červené biotechnologie. Zaujímají přední místo na mezinárodním poli při vývoji očkovacích látek a nových farmaceutických účinných látek proti nemocem ohrožujícím život. Z obecného hlediska se biotechnologie v Rakousku více orientují na vývoj lékařských účinných látek. V současné době působí v Rakousku přibližně 100 firem v oblasti biotechnologií a zaměstnává více než 10 000 pracovníků6.V sektoru vysokých škol nabízí Rakousko široké spektrum možností studia v oblasti biotechnologie. Řada odborných vysokých škol již nabízí studijní cykly biotechnologie. Také na rakouských
univerzitách
existuje možnost studia biotechnologie jako např. univerzita v Salcburku, Innsbrucku, ve Vídni a Štýrském Hradci. Rakousko disponuje obrovským potenciálem v oblasti biotechnologie. Právě lokalita Vídeň a její vynikající infrastruktura, jakož i blízkost k rostoucím trhům na východě, skýtají ty nejlepší předpoklady pro biotech-podniky. Pro biotechnologický trh v Rakousku se v
6
http://www.advantageaustria.org/cz/zentral/focus/technology/biotechnologie_generell.cs.jsp
10
příštích letech očekává vývoj udávající směr. Firmy stojí před výzvou, jak společně s výzkumnými ústavy, co nejlépe čerpat stávající potenciál7.
2.4
Biotechnologické metody pro remediaci půdy Posílená bioremediace je proces, ve kterém původní nebo očkované mikroorganismy (např.
bakterie, houby a další mikrobi) degradují (metabolizují) organické kontaminanty obsažené v půdě anebo v podzemní vodě, přičemž dochází k jejich převedení na neškodné koncové produkty. Přidávání živin, kyslíku nebo další úpravy prostředí lze použít k posílení bioremediace a desorpce kontaminant z podpovrchových materiálů. Za přítomnosti dostatečného množství kyslíku (v aerobních podmínkách) a dalších nutričních elementů mohou mikroorganismy konvertovat mnoho organických látek na oxid uhličitý, vodu a mikrobiální buněčnou masu. Za nepřítomnosti
kyslíku
(v
anaerobních
podmínkách)
budou
organické
kontaminanty
metabolizovány především na metan a omezené množství oxidu uhličitého a stopová množství vodíkových plynů. V sulfát-redukčních podmínkách je sulfát konvertován na sulfid a elementární síru a za nitrát-redukčních podmínek je produkován oxid dusný. Některé kontaminanty mohou být degradovány na meziprodukty nebo konečné produkty, které jsou stejně nebo méně škodlivé než původní kontaminant. Abychom se takovýmto problémům vyhnuli, provádí se většina bioremediačních projektů přímo na místě dle podmínek. Vinylchlorid lze snadno rozložit za předpokladu vzniku aerobních podmínek. Posílená bioremediace půdy obvykle zahrnuje filtrování nebo injekci podzemní vody nebo nekontaminované vody smíšené s živinami a nasycenou rozpuštěným kyslíkem. Někdy se rovněž přidávají aklimatizované mikroorganismy (bioposílení) anebo další zdroj kyslíku jako peroxid vodíku. U mělkých kontaminovaných půd se obvykle používá infiltrační galerie nebo sprejové zavlažení, injekční studny se používají u hlubších kontaminovaných půd. Ačkoli úspěšná in situ bioremediace byla demonstrována za chladného počasí, nízké teploty bioremediační pochody zpomalují. U kontaminovaných lokalit s nízkou teplotou půdy se mohou použít tepelné pokrývky na povrch půdy za účelem zvýšení teploty a zrychlení rozkladu. Posílená bioremediace se dá klasifikovat jako dlouhodobá technologie, která trvá několik let k vyčištění nečištěných lokalit8.
7 8
http://www.advantageaustria.org/cz/zentral/focus/technology/biotechnologie_generell.cs.jsp http://www.gate2biotech.cz/biotechnologie-zivotni-prostredi/
11
2.5
Biotechnologické metody v ochraně ovzduší Technologie likvidace odpadních plynů se aplikují na mnoho dekontaminačních případů jako
je in situ čištění půdy a podzemních vod (ventilace, vystřelování vzduchu) a čištění alačních plynů (potravinářství, průmysl paliv a chemický průmysl, zemědělství, čističky odpadních vod, čerpací stanice, atd.). Lze je využít k odstranění široké škály organických (uhlovodíků, chlorovaných uhlovodíků, ketonů, esterů, aldehydů, atd.) i anorganických látek (sirovodík, sirouhlík, amoniak nebo oxidy dusíku). Ve srovnání s konvenčními technikami jako je spalování, kondenzace, absorpce nebo desorpce jsou méně nákladné. Biologická úprava je šetrná k životnímu prostředí, lze ji provádět za přirozených teplot a nevznikají přitom oxidy dusíku nebo sekundární odpadní produkty. Biodrhnutí, kapková biofiltrace a biofiltrace jsou typickými technologiemi čištění odpadních plynů. Biofiltrace se jeví jako nejlevnější a nejčastěji používaná technologie. Biodrhnutí a kapková biofiltrace se užívají spíše k specifickým aplikacím. Kapkový biofiltr a biofiltr jsou věžové kolony s organickými nebo anorganickými nosiči, které jsou pokryty biokatalyzátorem (vrstva mikroorganismů). Mikroorganismy převádějí polutanty na jednoduché anorganické látky, jako jsou oxid uhličitý a voda.
2.6
Mikrobiální ekologie Oblast vědy týkající se mikrobiální ekologií a biotechnologií zdůrazňuje zkoumání
mikrobiálních procesů na úrovni populací, organismů a funkce genů za účelem řešení problému ohrožení životního prostředí v důsledku kontaminace a patogenů a dále k využití schopností mikrobiálních
systémů
verifikovat
odpadní
vody,
biologicky
degradovat
chemikálie,
k biologickému ošetření pevných odpadů, indukované korozi, produkci biopaliva a k dalším aplikacím. Výzkum objasňuje a využívá schopnosti mikrobiálních pochodů prostřednictvím následujících disciplín a metod: studie v měřítku molekulárního pole, vývoj technologií, bioinformatika,
mikrobiální
genomika,
dynamika
komunit,
geneticky
modifikovaných
mikroorganismů a bioremediace.
2.7
Biologická bezpečnost Biobezpečnost je velmi široký pojem. Obsahuje všechny kroky, které vedou ke snížení rizika
spojeného s manipulací či kontaktem s jakýmikoli biologickými činidly. Ve své klasické podobě se skládá z technických (např. flow box) anebo organizačních (např. vzdělávání personálu) prostředků k ochraně lidského zdraví při manipulaci s nebezpečnými organismy (např. patogeny).
12
V EU byla implementována direktivou nazvanou “O ochraně pracovníků proti rizikům spojených s vystavením biologickým činidlům v práci” (1990). Se zavedením technik rekombinantní DNA (genetického inženýrství a genetických modifikací) v polovině sedmdesátých let minulého století byla podobná opatření zavedena i v této oblasti. Nejdříve měla charakter doporučení a spíše dobrovolný (Asilomarská konference v USA, Ashbyjská skupina ve Velké Británii), později se v EU stala prostřednictvím zákonů povinnými (direktivy, regulace). Se zavedením biotechnologií do zemědělství byla biobezpečnost rozšířena na riziko životního prostředí a biodiverzitu. V rámci UNEP (Environmentální program Spojených národů) byla biobezpečnost implementována protokolem CBD (Konvence o biologické diverzitě) známým jako Kartagenský protokol. V České republice byla vytvořena dobrovolná komise ihned po schválení prvních direktiv EU (1990)9.
2.8
Technologie pro odstraňování nízkých i vysokých koncentrací
dusíkatého znečištění v odpadní vodě Biotechnologie lentikats umožňuje uzavřít (imobilizovat) mikroorganismy do pevného nosiče z polyvinylalkoholu (PVA). Tento nosič má vynikající fyzikálně - mechanické vlastnosti, které poskytují dlouhodobou mechanickou stabilitu, a navíc je biologicky obtížně odbouratelný a netoxický. Další výhodou je možnost opakovaného použití tohoto biokatalyzátoru. PVA je poměrně levný, bez vedlejších účinků na použitý proces a vykazuje velkou kapacitu pro zabudování buněk. Navíc je celý proces snadno kontrolovatelný. Takto lze např. nitrifikanty, denitrifikanty nebo jiné mikroorganismy přesně dávkovat, zamezit jejich množení, snadno je od odpadní vody separovat a opakovaně je používat po velmi dlouhou dobu s vysokým a garantovaným výkonem.
Oblasti použití: •
Komunální odpadní vody – intenzifikace ČOV bez jejich rozsáhlé rekonstrukce.
•
Průmyslové odpadní vody – odstraňování vysokých koncentrací dusíkatého znečištění a speciálních organických látek.
9
•
Bioplynové stanice – odstraňování dusíkatého znečištění z fugátu.
•
Pitná voda – odstraňování nízkých koncentrací dusíkatého znečištění z pitné vody.
http://www.gate2biotech.cz/biotechnologie-zivotni-prostredi/
13
Výhody biokatalyzátorů Lentikats: •
Vysoká koncentrace mikroorganismů v biokatalyzátoru.
•
Vysoká nitrifikační a denitrifikační rychlost [kolem 500-800 mg N (NH4+, NO3-) za hodinu na kg Biokatalyzátoru lentikats].
•
Krátké doby zádrže v nitrifikaci (12-50 hod) a denitrifikaci (3-6 hod).
•
Dlouhá životnost biokatalyzátoru (1,5 roku).
•
Odbourání kalového hospodářství (170x nižší produkce kalu).
•
Finanční úspora.
•
Úspora prostoru (zmenšení objemu reakčních nádrží).
•
Ekologičtější chování (nižší spotřeba el. energie, méně odpadu).
•
Úspora provozních nákladů (nižší spotřeba organického substrátu, snížení nákladů na regeneraci a likvidaci kalu).
•
Úspora investičních nákladů (intenzifikujete ČOV bez její rozsáhlé rekonstrukce a zvětšování objemu reakčních nádrží)10.
2.9
Fytoremediace Fytoremediace je remediační metoda definovaná jako technologie využívající rostlin k fixaci,
akumulaci a rozkladu nebezpečných kontaminantů tj. k jejich odstranění z životního prostředí. Metoda zahrnuje využití vegetace pro in situ remediace půdy, sedimentů a vody. Vybrané rostliny se využívají k extrakci toxických kovů včetně radioaktivních izotopů, i k odstranění některých organických látek z uvedených abiotických složek. Pro úspěšnou remediaci je nutná biologická přístupnost kontaminantů z vody a půdy do rostliny, která je dána zejména rozpustností látky, typem půdy a stářím kontaminace. Důvodů pro rozvíjení této technologie je několik. Především lze dosáhnout snížení nákladů při dekontaminačních procesech. Metoda předpokládá využití známých agrotechnických postupů běžně používaných při zemědělském hospodaření. Z toho vyplývá, že finanční vstupy jsou obecně nízké a náklady na průběh remediace minimální. Další výhodou fytoremediace je šetrný přístup k prostředí, neboť metoda se vyhýbá odstranění půdy a použití těžké techniky. Z tohoto pohledu je metoda příznivě přijímána veřejným míněním.
10
http://www.lentikats.eu/page2.php?id=46
14
Metody fytoremediace: 1) Fytoextrakce Vybrané rostliny jsou vysety či vysázeny na kontaminovanou plochu, po akumulaci kontaminantů v rostlině jsou sklizeny a dále zpracovány tepelně, mikrobiálně nebo chemicky. Metoda je využitelná především pro odstranění toxických kovů. Některé druhy rostlin jsou vysoce tolerantní vůči přítomnosti toxických kovů v půdě a navíc jsou schopné akumulovat tyto kovy do vysoké koncentrace ve svých pletivech bez nepříznivého vlivu na jejich růst a prosperitu. Takové rostliny se nazývají hyperakumulátory. Při výběru rostlin pro fytoextrakci kovů je vhodné vzít v úvahu rovněž další požadavky, jako je schopnost akumulovat kovy při jejich nízké koncentraci v půdě, akumulovat více druhů kovů, odolávat jejich vysokým koncentracím v půdě a tvořit dostatečné množství biomasy. Za hyperakumulátor těžkých kovů je považována např. Thalspi caerulescens z rodu hořčic. Pokud se podaří najít takovou rostlinu, která vyhovuje uvedeným požadavkům, může být i finančně výhodné získávat akumulované kovy z rostlinného materiálu zpět.
2) Rhizofiltrace Rhizofiltrace je metoda, která využívá k absorpci, koncentraci a precipitaci xenobiotik z proudící, znečištěné vody kořeny živých rostlin. Metoda je vhodná především pro odstranění nízkých koncentrací kovů, kdy nelze efektivně využít jinou dekontaminační metodu. Rhizofiltrace se ukázala jako zvláště vhodná při záchytu radionuklidů, které byly úspěšně akumulovány kořeny rostlin Brassica juncea nebo Helianthus annuus. Vhodné rostliny pro akumulaci některých těžkých kovů rhizofiltrací jsou např. kukuřice, slunečnice a rýže. Slunečnice Helianthus annuus L. za 24 hod. významně absorbovala kovy jako je chrom, mangan, kobalt, nikl a měď z vody. Ačkoliv byla metoda použita pro čištění vod kontaminovaných těžkými kovy, je snadné si představit její využití i při odstraňování organických polutantů z vodního prostředí.
3) Fytodegradace Při použití této technologie degradují rostliny a s nimi asociovaná mikroflóra kontaminanty přímo v půdě na netoxické látky. Uvažuje se o detoxikaci především organických látek, které jsou rostliny schopny metabolizovat pomocí enzymatického aparátu zapojeného do detoxikační reakce. Podmínkou fytodegradace je, aby produktem metabolických aktivit byla látka netoxická nejen pro rostliny, ale i pro ostatní organismy. Rostliny vylučují svými kořeny do okolní 15
rhizosféry množství exudátů, ve kterých jsou obsaženy např. sacharidy, aminokyseliny a jiné organické sloučeniny. Tyto látky mohou sloužit jako zdroj energie pro mikroorganismy žijící ve rhizosféře a tak umožňovat růst jejich populací. Naopak mikroorganismy mohou svými metabolickými pochody poskytnout rostlinám takové látky, které rostliny nejsou schopny samy vyprodukovat. Rhizosféra je tedy díky vzájemnému vztahu rostlin a mikroorganismů metabolicky velmi aktivní oblastí, v níž může probíhat mnoho klíčových reakcí důležitých při dekontaminaci.
4) Fytovolatilizace Některé mikroorganismy mohou enzymaticky redukovat rtuťnaté ionty na kovovou rtuť, která se díky svým fyzikálním vlastnostem rozptyluje do okolí ve formě par. Gen kódující reduktasu rtuti se podařilo vnést do genomu rostliny Arabidopsis thaliana, a také do rostliny Lyriodendron tulipifera. Expresí tohoto genu se zvýšila odolnost rostlin vůči koncentraci Hg2+ iontů v jejich tkáních a současně se podařilo převést větší část rtuti ve formě Hg0 do ovzduší. V případě použití tohoto způsobu musí však být realizováno opatření, které by zamezilo nekontrolovanému rozptylu plynných zplodin. Vedle výběru rostlin a klasických šlechtitelských metod jsou genové manipulace technikou, která může výrazně přispět k lepšímu využití rostlin pro fytoremediační účely11.
3. Legislativa v oblasti životního prostředí Každý občan České republiky, Evropské unie anebo v rámci celosvětové aglomerace se pohybuje v určitém prostředí, respektive v „prostoru“, který je nám vymezen pro život na naší planetě. „Prostor“, ve kterém máme možnost žít svůj vlastní život, jsme si vybrali sami a ve většině případů dobrovolně, konkrétně mám na mysli města, země a světadíly. Důležitým prvkem je naše chování v námi zvoleném „prostoru“. Především schopnost každého jednotlivce uvědomit si, že každý z nás má možnost ovlivnit námi vybraný „prostor“ a to buď pozitivně či negativně. Každý z nás svým chováním, rozhodnutími, legislativními opatřeními, podnikáním a dalšími aspekty ovlivňuje stávající a budoucí vývoj námi vybraného „prostoru“. Imaginární slovo „prostor“, který je v této kapitole několikrát zmíněn se nazývá životní prostředí. Ministerstvo životního prostředí definuje životní prostředí následujícím způsobem: je to systém složený 11
http://slon.diamo.cz/hpvt/2002/sekce/zahlazovani/Z07/P_07.htm
16
z přírodních, umělých a sociálních složek materiálního světa, jež jsou nebo mohou být s uvažovaným objektem ve stálé interakci. Je to vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů, včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Složkami jsou především ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie12.
3.1
Ministerstvo životního prostředí Ministerstvo životního prostředí (MŽP) bylo zřízeno zákonem č. 173/1989 Sb. k 1. lednu
1990 jako ústřední orgán státní správy a orgán vrchního dozoru ve věcech životního prostředí. Ministerstvo životního prostředí je ústředním orgánem státní správy pro tyto oblasti jako např.: •
Ochrana přirozené akumulace vod.
•
Ochrana vodních zdrojů a ochranu jakosti podzemních a povrchových vod.
•
Ochrana ovzduší.
•
Ochrana přírody a krajiny.
•
Ochrana zemědělského půdního fondu.
•
Výkon státní geologické služby.
•
Ochrana horninového prostředí, včetně ochrany nerostných zdrojů a podzemních vod.
•
Odpadové hospodářství.
•
Státní ekologická politika. K zabezpečení a kontrolní činnosti vlády České republiky Ministerstvo životního prostředí
koordinuje ve věcech životního prostředí postup všech ministerstev a ostatních ústředních orgánů státní správy České republiky. Ministerstvo životního prostředí je ústředním orgánem státní správy a orgánem vrchního státního dozoru ve věcech životního prostředí. Jeho kompetence, postavení a působnost vyplývají ze zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky (kompetenční zákon) ve znění pozdějších předpisů. Cílem působení ministerstva je maximální ochrana životního prostředí v souladu s udržitelným rozvojem společnosti a součástí jeho poslání je být příkladem environmentálně šetrného chování pro všechny subjekty - organizace i jednotlivce. Za samozřejmost považuje Ministerstvo životního prostředí dodržování veškerých požadavků platné legislativy a dalších požadavků a závazků na ochranu životního prostředí, které se vztahují k jeho činnosti. 12
http://www.mzp.cz/AIS/web-pub.nsf/$pid/MZPKBFB1O09O
17
Pro naplnění svého poslání vyhlásilo Ministerstvo životního prostředí nad rámec uvedených požadavků environmentální politiku a zavázalo se: •
Zavést systém environmentálního řízení a auditu (EMAS) podle nařízení (ES) č. 761/2001 jako
nástroj pro
trvalé zlepšování
vlivu
své činnosti
na
životní prostředí
(environmentálního profilu) a sledovat a postupovat v souladu s nejnovějšími trendy v oblasti environmentálního řízení (zejména v Evropské unii). •
Klást důraz na prevenci znečišťování životního prostředí a tím minimalizovat dopady svých činností na životní prostředí, zdraví občanů i pracovní prostředí zaměstnanců.
•
Využíváním energeticky a surovinově šetrnějších postupů a technologií, minimalizací vzniku odpadu a co nejvyšší mírou recyklace vzniklého odpadu přispívat ke snižování spotřeby energií, vody a dalších surovin a tím k šetření přírodních zdrojů.
•
Využívat při svém provozu v co největší míře obnovitelné zdroje a environmentálně šetrné materiály a produkty.
•
Klást důraz na environmentálně šetrný způsob dopravy na ministerstvu, včetně využívání automobilů s nízkými emisemi CO2 či na alternativní pohon a podpory alternativních druhů dopravy (např. veřejná hromadná doprava, cyklistika).
•
V rámci systému EMAS pravidelně prověřovat a vyhodnocovat svůj environmentální profil, stanovovat si cíle a cílové hodnoty a realizovat konkrétní environmentální opatření.
•
Průběžně vzdělávat a motivovat zaměstnance k ochraně životního prostředí a to jak při výkonu pracovních činností, tak v jejich mimopracovním životě.
•
Při své rozhodovací činnosti a dalších správních činnostech vycházet z principů ochrany životního prostředí a udržitelného rozvoje.
•
Přenášet principy trvalého zlepšování a odpovědného přístupu k životnímu prostředí na další organizace resortu životního prostředí, orgány veřejné správy, spolupracující subjekty i širokou veřejnost.
•
Pravidelně, otevřeně a nezkresleně informovat své zaměstnance, všechny zainteresované strany i širokou veřejnost o naplňování této environmentální politiky13.
3.2
Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí Zákon číslo 17/1992 Sb., o životním prostředí je platná právní norma, která svým účelem
vymezuje základní pojmy a stanoví základní zásady ochrany životního prostředí a povinnosti 13
http://www.mzp.cz/AIS/web-pub.nsf/$pid/MZPPRFPYT4WO
18
právnických a fyzických osob při ochraně a zlepšování stavu životního prostředí a při využívání přírodních zdrojů; a vychází přitom z principu trvale udržitelného rozvoje. Mezi důležité ustanovení uvedeného zákona patří zejména:
1. Zásady ochrany životního prostředí § 12 Přípustnou míru znečišťování životního prostředí určují mezní hodnoty stanovené zvláštními předpisy; tyto hodnoty se stanoví v souladu s dosaženým stavem poznání tak, aby nebylo ohrožováno zdraví lidí a aby nebyly ohrožovány další živé organismy a ostatní složky životního prostředí. § 15 Každý se může stanoveným způsobem domáhat u příslušného orgánu svých práv vyplývajících z tohoto zákona a dalších předpisů upravujících věci životního prostředí. § 16 Výchova, osvěta a vzdělávání se provádějí tak, aby vedly k myšlení a jednání, které je v souladu s principem trvale udržitelného rozvoje, k vědomí odpovědnosti za udržení kvality životního prostředí a jeho jednotlivých složek a k úctě k životu ve všech jeho formách.
2. Povinnosti při ochraně životního prostředí
§ 17 (1) Každý je povinen, především opatřeními přímo u zdroje, předcházet znečišťování nebo poškozování životního prostředí a minimalizovat nepříznivé důsledky své činnosti
na životní
prostředí. (2) Každý, kdo využívá území nebo přírodní zdroje, projektuje, provádí nebo odstraňuje stavby, je povinen takové činnosti provádět jen po zhodnocení jejich vlivů na životní prostředí a zatížení území, a to v rozsahu stanoveném tímto zákonem a zvláštními předpisy. (3) Každý, kdo hodlá zavést do výroby, oběhu či spotřeby technologie, výrobky a látky, či kdo je hodlá dovážet, je povinen zabezpečit, aby
splňovaly podmínky ochrany
životního
prostředí a aby v případech stanovených tímto zákonem a zvláštními předpisy byly posouzeny z hlediska jejich možných vlivů na životní prostředí. § 18
19
Každý, kdo svou činností znečišťuje nebo poškozuje životní prostředí, nebo kdo využívá přírodní zdroje, je povinen na vlastní náklady zajišťovat sledování tohoto působení a znát jeho možné důsledky. § 19 Každý, kdo zjistí, že hrozí poškození životního prostředí, nebo že k němu již došlo, je povinen učinit v mezích svých možností nezbytná opatření k odvrácení hrozby nebo ke zmírnění následků a neprodleně ohlásit tyto skutečnosti orgánu státní správy; povinnost zasáhnout nemá ten, kdo by tím ohrozil život nebo zdraví své nebo osoby blízké.
3. Odpovědnost za porušení povinností při ochraně životního prostředí § 27 Každý, kdo poškozováním životního prostředí nebo jiným protiprávním jednáním způsobil ekologickou újmu, je povinen obnovit přirozené funkce narušeného ekosystému nebo jeho části. Není-li to možné nebo z vážných důvodů účelné, je povinen ekologickou újmu nahradit jiným způsobem (náhradní plnění); není-li to možné, je povinen nahradit tuto újmu v penězích. Souběh těchto náhrad se nevylučuje. Způsob výpočtu ekologické újmy a další podrobnosti stanoví zvláštní předpis.
3.3
Evropská unie a oblast životního prostředí Po dobu první poloviny roku 2009 bude Česká republika předsedat Evropské unii. Pod
pojmem předsednictví EU se obecně rozumí předsedání jedné členské země v Radě EU, ale i jejím pracovním skupinám. Toto předsednictví se střídá pravidelně v šestiměsíčních intervalech (rotační princip), což znamená, že v každém kalendářním roce se o něj dělí dvě členské země, které by měly podle principu nestrannosti zastupovat zájmy EU jako celku, nikoliv pouze vlastní. Institut předsednictví není v primárním právu ukotven, proto dává předsedajícímu členskému státu určitou omezenou volnost při volbě klíčových témat, stylu vyjednávání a celkově komunikace. Funkce předsednictví se vyvíjely postupně podle aktuálních potřeb a stručně se dá role předsedajícího státu shrnout takto: •
Funkce reprezentační – předsedající země reprezentuje Radu EU a vytyčuje politické priority.
•
Funkce organizační – administrace a řízení práce Rady EU.
•
Funkce vyjednávací – předsedající stát vede vyjednávání.
•
Funkce mluvčího – předsedající stát reprezentuje navenek. 20
Každá předsedající země na začátku svého funkčního období předloží Radě EU a Evropskému parlamentu program hlavních cílů, takzvaných priorit, kterých hodlá v průběhu svého předsednictví dosáhnout. Tyto cíle zpravidla vycházejí z aktuální situace a problémů, kterým EU v daném období čelí, ale také z dlouhodobých priorit celé Unie a zděděné agendy po předcházející zemi.
Česká republika si stanovila pro své předsednictví v EU obecné priority, na které by se chtěla v rámci svého předsednictví primárně zaměřit. „Evropa bez bariér“ bude mottem českého předsednictví v roce 2009, v jehož rámci si ČR stanovila pět prioritních oblastí. Klíčovou oblast zájmu českého předsednictví bude představovat „Evropa konkurenceschopná a otevřená“. Volbou motta chce ČR vyjádřit podporu již probíhajícímu programu reforem politik jak na úrovni EU, tak na úrovni členských států (tzv. Lisabonská strategie). Na druhé straně ČR očekává, že podporou reformního úsilí ze strany EU bude zároveň posílen reformní impuls i na národní úrovni. Kromě již zmíněné hlavní prioritní oblasti Evropa konkurenceschopná a otevřená jsou dalšími prioritními oblastmi českého předsednictví14 následující: •
Energetika udržitelná a bezpečná.
•
Rozpočet pro budoucnost Evropy.
•
Evropa jako globální partner.
•
Evropa bezpečná a svobodná.
Hlavní sektorovou prioritou v oblasti životního prostředí je ochrana klimatu, která vychází z kapitoly východisek schválených Výborem pro EU na vládní úrovni nazvané Energetika udržitelná a bezpečná. Dalšími prioritami v oblasti životního prostředí jsou vedle změny klimatu také revize směrnice o národních emisních stropech a návrh směrnice o průmyslových emisích o integrované prevenci a omezování znečištění a v neposlední radě také udržitelná spotřeba a výroba. V průběhu roku 2008 proběhlo několik důležitých událostí v EU v oblasti životního prostředí. Mezi ty nejdůležitější dokumenty připravované Evropskou komisí uvádím následující15:
14 15
http://www.euroskop.cz/admin/gallery/28/484f12016a7d1327ca10b7777697a8e0 http://www.env.cz/AIS/web-pub.nsf/$pid/MZPMJFPZ7V4V/$FILE/Microsoft%20Word%
21
a) Environmentální technologie 2. května 2007 vydala Evropská komise sdělení k revizi Akčního plánu pro environmentální technologie. Cílem je odstranit překážky ve vývoji a zavádění environmentálních technologií a zajistit, aby se EU stala vedoucí silou ve vývoji a zavádění environmentálních technologií a mobilizovaly se všechny zúčastněné strany k aktivní účasti v tomto programu. Národní akční plán vláda ČR schválila v únoru 2006. Rada EU pro životní prostředí na sdělení Komise reagovala ve svých závěrech ze dne 28. 6. 2007, kde se zmiňuje o tom, že ekoinovace přispívají k ekonomickému růstu a konkurenceschopnosti a je tedy třeba je podporovat.
b) Environmentální management Návrh nařízení, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady 761/2001/ES o dobrovolné účasti organizací v systému řízení podniků a auditu z hlediska ochrany životního prostředí (EMAS). Cílem je celkové přehodnocení stávajícího systému, přijatého v roce 2001, včetně vyhodnocení vlivu ostatních dobrovolných nástrojů na systém EMAS (např. ekoznačení) a naopak. Návrh byl předložen v únoru 2008 a ke konečnému přijetí by mělo dojít do konce roku 2008. Nařízení by mělo být revidováno každých pět let. Tento návrh by měl být představen spolu s návrhy na revizi schémat pro ekoznačení a veřejné zelené zakázky a společně s akčním plánem pro udržitelnou výrobu a spotřebu a akčním plánem pro udržitelnou průmyslovou politiku.
c) Ochrana přírody – Biodiversity Package Zpráva Evropské komise o implementaci akčního plánu pro biodiverzitu (Mid-term report on the implementation of the Biodiversity Action Plan). Akční plán pro biodiverzitu požaduje po Evropské komisi v roce 2008 předložení zprávy o jeho implementaci, která bude zahrnovat zejména data poskytnutá členskými státy. Cílem zprávy je poskytnout přehlednou informaci o dosavadním průběhu implementace akčního plánu s poukazem na závazky pro rok 2010.
4. Obnovitelné zdroje energie Obnovitelné zdroje energie jsou v podmínkách ČR nefosilní přírodní zdroje energie, tj. energie vody, větru, slunečního záření, pevné biomasy a bioplynu, energie okolního prostředí, geotermální energie a energie kapalných biopaliv.
22
4.1
Biomasa Biomasa má v podmínkách ČR největší technicky využitelný potenciál z obnovitelných
zdrojů pro výrobu elektřiny i tepla. Využívání biomasy je tradiční, hlavně v oblasti výroby tepla. Elektřina vyrobená z biomasy nemá problémy se stabilitou dodávek a stabilitu lze dále maximalizovat současným využíváním biomasy s fosilními palivy. Avšak biomasa má své limity. Jedná se především o dopravní dostupnost. Pěstování biomasy k energetickým účelům je efektivní pouze v okruhu do 50 km od uvažovaného využití. Dále je biomasa limitována rozlohou půdy danou tzv. potravinovou bezpečností. Energetickým využíváním biomasy se rozumí spalování dřevní nebo rostlinné hmoty včetně celulózových výluhů, a to jak samostatně, tak společně s fosilními palivy za účelem výroby elektřiny anebo tepla.
Tab. 1 Výroba elektřiny z biomasy v roce 2006 Hrubá výroba elektřiny
Rok
Dodávka do sítě
MWh
MWh
2003
372 972,4
17 383,3
2004
565 000,0
222 827,3
2005
560 251,9
210 379,2
2006
731 066,3
285 746,4
170 814,4
75 367,2
+30,49%
+35,82%
Rozdíl 2005-2006
Zdroj: http://download.mpo.cz/get/34085/38234/438586/priloha001.doc
4.2
Větrné elektrárny
Zdroj: Vlastní
Prudký rozvoj výstavby větrných elektráren, který je výrazný právě v současné době, je důsledkem přijetí zákona č. 180/2005 Sb. o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie (OZE), dostupnou zahraniční technologií i relativně „jednoduchou a rychlou“ výstavbou oproti konvenčním zdrojům. Větrné elektrárny jsou stavěny, resp. projektovány prakticky na území celé ČR. Současně jsou však zaznamenány četné protesty obyvatel v dotčených lokalitách, které v některých případech vyústily v zamítavé stanovisko místního referenda. V odlehlých horských oblastech Krušných hor také masivní výstavba větrných parků při kumulaci několika 23
sousedních projektů zcela jednoznačně mění ráz krajiny. Do konce roku 2006 bylo na území ČR instalováno 43,5 MW větrných elektráren. Největší nárůst instalovaného výkonu byl mezi léty 2005 až 2006. V tomto období se celkový instalovaný výkon téměř zdvojnásobil. V roce 2006 bylo uvedeno do provozu 45 projektů o celkovém výkonu 18,5 MW. Hrubá výroba z těchto zdrojů činí 49,4 GWh, tj. o 27,9 GWh více než v roce 2005. Podle informací Energetického regulačního úřadu bylo koncem roku 2007 v ČR instalováno 113,8 MW elektrického výkonu ve větrných elektrárnách, což je o 70,3 MW více než v roce 2006. Hrubá výroba elektrické energie z těchto větrných elektráren činila v roce 2007 celkem 125,1 GWh (v roce předchozím to bylo 49,4 GWh).
4.3
Zákon č. 180/2005 Sb. Účelem zákona je podpora využití obnovitelných zdrojů energie, tj. energie větru, energie
slunečního záření, geotermální energie, energie vody, energie půdy, energie vzduchu, energie biomasy, energie skládkového plynu, energie kalového plynu a energie bioplynu. Dále je účelem zákona trvalé zvyšování podílu obnovitelných zdrojů na spotřebě primárních energetických zdrojů, šetrné využívání přírodních zdrojů a naplnění indikativního cíle podílu elektřiny z obnovitelných zdrojů na hrubé spotřebě elektřiny v České republice ve výši 8 % k roku 2010. Podpora se vztahuje na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů vyrobenou v zařízeních v České republice využívajících obnovitelné zdroje a je stanovena odlišně podle druhu obnovitelného zdroje, velikosti instalovaného výkonu výrobny i např. podle parametrů biomasy. Podpora se vztahuje i na výrobu elektřiny z důlního plynu z uzavřených dolů. Zákon upravuje práva a povinnosti subjektů na trhu s elektřinou z obnovitelných zdrojů, podmínky podpory, výkupu a evidence výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, stanovení výše cen za elektřinu z obnovitelných zdrojů samostatně pro jednotlivé druhy obnovitelných zdrojů a zelených bonusů, způsob pravidelného vyhodnocování podílu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů na hrubé spotřebě elektřiny za minulý kalendářní rok a propočet očekávaných dopadů podpory na celkovou cenu elektřiny pro konečné zákazníky v nadcházejícím kalendářním roce. Dále zákon stanoví provádění kontrol prostřednictvím Státní energetické inspekce a výši jednotlivých pokut za správní delikty.
4.4
Bioplyn Využití bioplynu obecně má v ČR tradici především díky anaerobní fermentaci jako součásti
technologie komunálních čističek odpadních vod (ČOV). Bioplyn zde vyrobený je především 24
používán pro vlastní potřebu provozu. V posledních letech se ovšem ukazuje jako velice perspektivní využívání skládkových plynů pro výrobu elektřiny v malých zdrojích s pístovými spalovacími motory. Za minulé období stoupla celková výroba z bioplynu téměř o 10%. V roce 2006 bylo k energetickým účelům využito 122 902 tisíc m3 bioplynu, což je o více než 14 % více než v roce 2005 (107 761 tisíc m3). Nejvíce se na tomto nárůstu podílelo využívání skládkového plynu, jehož využitý objem vzrostl na 50 925 tisíc m3, což je o téměř 15 % více než v roce 2005 (44 330 tisíc m3). Využití bioplynu z komunálních a z průmyslových ČOV zaznamenalo pokles o 2,7 %, avšak využití zemědělského bioplynu zaznamenalo výrazný růst o 179%. K výrobě elektrické energie je využíván především skládkový plyn. Dynamicky se rozvíjí nasazení zdrojů s pístovými motory (částečně i s kogenerací). Rovněž je poměrně rozšířeno využití bioplynu z komunálních a průmyslových čistíren odpadních vod jako produktu anaerobních fermentačních procesů. Tento bioplyn je využíván v kotlích nebo kogeneračních jednotkách s pístovými motory pro výrobu elektřiny a tepla. V ČR je rovněž v provozu několik bioplynových stanic ke zpracování odpadů z živočišné zemědělské výroby.
60
Výroba [MWh]
50 40
2003
30
2004 2005
20
2006
10 0 ČOV
Bioplynové stanice
Skládkový plyn
Zdroj: http://download.mpo.cz/get/34085/38234/438586/priloha001.doc
Graf 1 Výroba elektřiny v letech 2003 – 2006 podle kategorií bioplynu
4.5
Sluneční energie Využíváním sluneční energie se rozumí výroba elektřiny ve fotovoltaických systémech jak
pro dodávku do sítě, tak i pro vlastní potřebu v tzv. ostrovních provozech. Dále je odhadována výroba tepelné energie v solárních systémech tvořených solárními kolektory s kovovým absorbérem (pro ohřev vody). Statisticky není zcela podchyceno využívání sluneční energie v nezasklených kolektorech (absorbérech) využívaných především k ohřevu bazénů, vzduchových kolektorech (je zanedbatelné) a tzv. pasivní využívání sluneční energie (speciální 25
architektura, skleníky apod.). Fotovoltaické systémy mají v současné době z hlediska výroby elektřiny stále zanedbatelný přínos. V roce 2006 činila hrubá výroba elektřiny v licencovaných fotovoltaických systémech 200 MWh. V roce 2006 bylo dokončeno několik významných projektů v oblasti fotovoltaiky. Jedná se především o nové instalace Opatov (60 kWp), Hrádek n. N. (61 kWp), na budově MŽP v Praze (25kWp), Zápy (75 kWp) a MU Brno (40kWp)16. S ohledem k technickým možnostem dostupných fotovoltaických technologií, investičním nákladům a k solidní podpoře fotovoltaiky ve formě feed-in tarifů anebo zelených bonusů, lze očekávat další navyšování instalovaného výkonu a výroby elektřiny. Při předpokladu prudkého rozvoje tohoto odvětví a ročního nárůstu instalací o 1 MW, lze v roce 2010 uvažovat o celkovém instalovaném výkonu až 5 MW a roční výrobou těchto zařízení 6 GWh. Celkový potenciál nelze odhadnout, ale i s výrazným rozvojem tohoto odvětví energetiky nelze do roku 2010 uvažovat o významném podílu výroby elektrické energie v těchto zařízeních. Avšak vzhledem k nastavenému systému je komerční využití reálné a lze i počítat s dodávkami elektrické energie do sítě.
4.6
Vodní elektrárny Vodní energie je nejvýznamnějším obnovitelným zdrojem pro výrobu elektřiny, zejména
z důvodu vhodných parametrů pro regulaci elektrické soustavy. Hodnota instalovaného výkonu vodních elektráren v ČR je přes 1 GW, a představuje 8% celkového instalovaného výkonu zdrojů pro výrobu elektřiny. Na hrubé výrobě elektřiny se v loňském roce podílela z 3,5%. Podíl na výrobě zelené elektřiny potom tvořil více než 72%. Převážná část hydropotenciálu ČR je již dlouhou dobu využívána zejména k účelům regulace elektrizační soustavy. Obrovskou nevýhodou tohoto zdroje je závislost na hydrologických podmínkách v hodnoceném období. Vzhledem k vysokému podílu výroby elektřiny ve vodních elektrárnách na zelené elektřině, tato závislost bude nutně vytvářet výkyvy v celkovém objemu vyrobené zelené elektřiny v méně vodnatých letech. Hrubá výroba elektřiny ve vodních elektrárnách dosáhla v roce 2006 výše 2551 GWh. Meziročně stoupla o 7,16% zejména díky vyšší vodnatosti oproti předcházejícímu období.
16
http://download.mpo.cz/get/34085/38234/438586/priloha001.doc
26
Ta. 2 Trend vývoje elektřiny ve vodních elektrárnách Instalovaný výkon kW
Hrubá výroba elektřiny MWh
Dodávka do sítě MWh
2003
1 004 260
1 383 467
1 106 774
2004
1 014 430
2 019 400
1 615 520
2005
1 019 500
2 379 910
2 370 300
2006
1 028 500
2 550 700
2 540 100
9 000
170 790
169 800
0,88%
+7,18%
+7,13%
Rok
Počet VE
cca 1330*
Rozdíl 2005-2006 -
Zdroj: http://download.mpo.cz/get/34085/38234/438586/priloha001.doc
Vodní energetika patří mezi dlouhodobě využívané zdroje energie, a proto potenciál vody je téměř vyčerpán. Zbývá jen pár lokalit pro malé vodní elektrárny, soustředěných na menších tocích. Tento potenciál tvoří desetinu v současnosti využívaného výkonu. Využití zbývajícího potenciálu představuje výstavbu cca. 100MW instalovaného výkonu v malých vodních elektrárnách se spádem 2 až 5m. Výstavba malých vodních děl je závislá především na ekonomických podmínkách a na vstřícnosti správců jednotlivých povodí k realizaci těchto projektů.
5. Financování obnovitelných zdrojů V ochraně přírody a krajiny v České republice se uplatňují zejména následující ekonomické nástroje: pozitivně stimulující (pozitivní netržní nástroje) – finanční příspěvky, dotace, půjčky a negativně stimulující (negativní netržní nástroje) – poplatky za vjezd do národních parků a odvody za kácení dřevin. Mezi kompenzační nástroje v ochraně přírody a krajiny patří v České republice zejména finanční náhrada újmy vzniklé vyhlášením přechodně chráněné plochy, náhrada za ztížení zemědělského nebo lesního hospodaření a náhrada některých škod působených vybranými zvláště chráněnými živočichy. Na základě zákona č. 180/2005 (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů) měly v roce 2006 distribuční společnosti povinnost vykupovat elektřinu z obnovitelných zdrojů za ceny stanovené Energetickým regulačním úřadem (ERÚ). Náklady spojené s podporou obnovitelných zdrojů se promítly do regulovaných cen elektrické energie všem konečných zákazníků v České republice ve formě celostátně jednotného příspěvku na výrobu elektřiny z OZE. Na základě uskutečněného výkupu byly následně převáděny prostředky mezi jednotlivými distribučními společnostmi, aby nebyly znevýhodněny ty, které povinně vykupují větší množství elektřiny z OZE. Výkupní ceny pro rok 2006 byly zakotveny v cenovém 27
rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 10/2005, kterým se stanovují ceny elektřiny a souvisejících služeb. Toto cenové rozhodnutí je umístěno na adrese www.eru.cz sekce cenová rozhodnutí.
5.1
Financování obnovitelných zdrojů energie Pro splnění plánovaného podílu OZE na výrobě elektřiny je kromě maximalizace využití
stávajících dostupných instalovaných kapacit klíčová především výstavba nových zdrojů na využití OZE.
Tab. 3 Investiční náklady v roce 2006
Obnovitelné zdroje energie
Instalovaný elektrický výkon (kW)
Investiční náklady (tis. Kč)
Výroba elektřiny (MWh/rok)
Malé vodní elektrárny
100 000
13 000 000
450 000
Větrné elektrárny
400 000
15 400 000
760 000
Biomasa
170 000
13 600 000
1 190 000
0
0
230 000
Biomasa – spoluspalování Bioplyn
30 000
3 900 000
210 000
Suma
700 000
45 900 000
2 840 000
Zdroj: http://download.mpo.cz/get/34085/38234/438586/priloha001.doc
V tabulce 3 jsou uvedeny orientační investiční náklady na realizaci instalovaných kapacit v roce 2006. Z uvedených údajů je zřejmé, že nejvyšší objem finančních prostředků v roce 2006 byl investován do větrných elektráren 15,4 mil. Kč a nejnižší investovaný objem finančních prostředků ve výši 3,9 mil. Kč byl investován do bioplynu. Z dosavadních zkušeností s podpůrnými energetickými programy vyplývá, že dostatečnou motivaci investorů zajišťuje podpora ve výši kolem 30 % celkových nákladů na realizaci projektu. Finanční prostředky se Česká republika chystá získat převážně ze strukturálních fondů EU, pro jejichž využití je nutno zajistit spolufinancování 25% ze státního rozpočtu. Do konce roku 2006 byly tyto prostředky distribuovány prostřednictvím stávajících programů Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) a Ministerstva pro životní prostředí (MŽP). První výzvy na čerpání dotací v rámci operačního programu Podnikání a inovace (OPPI) na období 2007 až 2013 byly vydány v polovině roku 2007. Pro vyjádření celkové podpory výrobě elektřiny z OZE je nutno připočítat náklady na zajištění spolehlivého provozu elektrizační soustavy. Při předpokládaném nárůstu výroby elektřiny z větrných elektráren bude nutno držet vyšší výkonovou zálohu nutnou pro pokrytí výpadků vlivem povětrnostních podmínek.
28
Zákon č.180/2005 Sb. o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů přinesl garanci dlouhodobé a stabilní podpory nutné pro podnikatelská rozhodnutí. Tento zákon zavedl od 1. 1. 2006 nový systém podpory, jehož základními znaky jsou: •
nárok na připojení zařízení na výrobu elektřiny z OZE do elektrizační soustavy
•
garance výnosů z jednotky vyrobené elektřiny po dobu 15 let od uvedení do provozu
•
možnost volby mezi dvěma systémy podpory
•
minimální výkupní ceny – umožňuje veškerou vyrobenou elektřinu prodat provozovateli příslušné distribuční soustavy
•
zelené bonusy (příplatky k tržní ceně elektřiny) – umožňuje uplatnit elektřinu vyrobenou z obnovitelných zdrojů na jednotném trhu s elektřinou
•
podpora elektřiny užité pro vlastní potřebu (nedodané do elektrizační soustavy)
•
zachování úrovně výkupních cen pro již provozovaná zařízení po dobu 15 let
•
maximální meziroční pokles výkupních cen elektřiny pro nová zařízení 5%
5.2
Státní program na podporu úspor energie a využití obnovitelných zdrojů energie Investoři do výroby elektřiny z OZE mají možnost získat podporu ze Státního programu na
podporu úspor energie a využití OZE. Dotace z části A programu (gesce MPO) může činit až 30% investičních nákladů, nejvýše 2,8 mil. Kč. Dotace z části B programu (gesce MŽP) může u obcí a neziskového sektoru činit až 90% ze základu pro výpočet podpory. V roce 2006 byla z prostředků MPO a MŽP poskytnuta dotace na podporu výroby elektřiny z OZE ve výši 31,3 mil. Kč. Byl instalován elektrický výkon 1,2 MW a roční výroba elektřiny byla vyčíslena na 7,1 GWh/rok. V roce 2006 poskytlo MPO dotaci na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie v rámci Státního programu ve výši cca. 8,2 mil. Kč, celkové náklady činily 38 mil. Kč. MŽP poskytlo dotaci na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie v rámci Státního programu ve výši cca. 23 mil. Kč, celkové náklady v roce 2006 byly vyčísleny na cca. 29,8 mil. Kč.17 Investoři do výroby elektřiny z OZE mají od 1. 5. 2004 možnost získat podporu ze strukturálních fondů EU. Tato podpora se uskutečňuje prostřednictvím dvou operačních programů:
17
http://download.mpo.cz/get/34085/38234/438586/priloha001.doc
29
1. Operační program Průmysl a podnikání (gesce MPO). 2. Operační program Infrastruktura (MŽP).
5.3
Operační program Průmysl a podnikání Součástí operačního programu pro roky 2004 až 2006 byl dotační program Obnovitelné
zdroje energie určený pro malé a střední podnikatele se záměrem využívat obnovitelné zdroje energie. Program byl zaměřen na výstavbu, obnovu nebo rekonstrukci zařízení na využívání OZE, na zavádění technologií výroby a výrobních zařízení s nízkou energetickou náročností a minimálními dopady na ekologii a využívajícími zařízení pro výrobu energie z OZE, na kombinovanou výrobu elektřiny a tepla využívající OZE.
Tab. 4 Investiční podpora v roce 2006 Počet projektů
Náklady
Dotace
Výroba tepla
Výroba elektřiny
Inst. výkon elektrický
(-)
(tis. Kč)
(tis. Kč
(GJ/rok)
(MWh/rok)
(kW)
Malé vodní elektrárny
27
599 151
216 348
-
58 742
13 919
Větrné elektrárny
5
256 177
73 744
-
16 143
7 500
Fotovoltaika
4
260 002
89 904
-
1 807
1 800
Kogenerace – biomasa*)
3
75 225
26 193
3 528
15 023
1 894
Kogenerace – bioplyn**)
16
626 424
234 715
42 644
48 367
Celkem
55
1 816 979
640 904
46 172
140 082
7 137 32 250
*) **)
je zahrnuta i kondenzační elektrárna na výrobu elektřiny z biomasy je zahrnuta i výroba elektřiny ze skládek komunálních odpadů Zdroj: http://download.mpo.cz/get/34085/38234/438586/priloha001.doc
V tabulce 4 jsou uvedeny údaje investiční podpory pro rok 2006 z operačního programu Průmysl a podnikání. Dotace činila až 46 % investičních nákladů. V roce 2006 byla schválena podpora 55 projektů s celkovými investičními náklady 1,817 mld. Kč., projektovaným elektrickým výkonem 32,25 MWh a očekávanou roční výrobou elektřiny 140,1 GWh. Dotace, které se vyplácejí až po realizaci projektu, budou činit 641 mil. Kč.
5.4
Operační program Infrastruktura Součástí operačního programu pro roky 2004 až 2006 byl dotační program Využívání
obnovitelných
zdrojů
energie
určený
pro
právnické
osoby,
které
jsou
založeny
k nepodnikatelským účelům. Program byl zaměřen na rekonstrukci a stavbu elektráren využívajících k výrobě elektrické energie biomasu nebo jiné obnovitelné zdroje energie, na změny stávajících systémů na systémy využívající obnovitelné zdroje energie (např. tepelná 30
čerpadla, aj.), na využití obnovitelných zdrojů energie pro dodávky tepla z obecních kotelen, na výstavbu kombinovaných zdrojů elektrické a tepelné energie využívajících biomasu a bioplyn. Dotace z ERDF (Evropský fond pro regionální rozvoj) může činit až 75% ze základu pro výpočet podpory (způsobilé náklady) nejvýše však korunový ekvivalent 10 mil. EUR. K tomu lze akci zafinancovat ze SFŽP do celkové výše 90%. Na projektovou dokumentaci lze získat z prostředků SFŽP dotaci do 50% uznaných nákladů max. však do 3% ze základu pro výpočet podpory pro investici a to max. do 3 mil. Kč. Pro období 2004 – 2006 jsou celkové zdroje ze ERDF na Prioritu 3: Zlepšení environmentální infrastruktury celkem 142 mil. EUR, z čehož je na Opatření 3.3 – Zlepšování infrastruktury ochrany ovzduší (OZE je součástí Opatření 3.3.) vyčleněno 44,1 mil. EUR z veřejných zdrojů (ERDF 30,9 mil. EUR + rozpočty obcí 7,9 mil. EUR + SFŽP 5,3 mil. EUR)18.
6. Elmarco s.r.o. V této kapitole bych se chtěl zmínit o nejvýznamnější společnosti v České republice v oblasti nanovlákenných technologií. Společnost Elmarco s. r. o., má sídlo v Liberci a byla založena v roce 2000. Ve společnosti pracuje cca. 170 zaměstnanců, z toho 60% THP zaměstnanců, 40% dělnických pozic, 23% z celkového počtu pracuje ve výzkumu, vývoji, obchodu a marketingu19. Společně se svým blízkým partnerem Technickou univerzitou v Liberci vyvinulo Elmarco první zařízení na světě na výrobu nanovlákenného materiálu v průmyslovém měřítku. Elmarco založilo v květnu 2006 svoji první mezinárodní pobočku v japonském Kobe (Elmarco Japan Co. Ltd.), v září 2006 vznikl společný podnik s irskou společností Alltracel na výrobu zdravotnického materiálu - Nanopeutics. Společnost Elmarco spolupracuje s akademickými subjekty na vývoji a zlepšení vlastností nanovlákenných materiálů. Mezi nejvýznamnější partnery patří: Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze a Vysoká škola chemicko-technologická v Praze. Mezi významné partnery v komerční oblasti, s nimiž společnost Elmarco spolupracuje, patří společnosti: ALLTRACEL PHARMACEUTICALS Plc. (IRL) – oblast zdravotnických materiálů a SPUR a.s. (CZE) – vývoj a dodávka roztoků na přípravu nanovláken. V oblasti výzkumu a vývoje
18 19
http://download.mpo.cz/get/34085/38234/438586/priloha001.doc http://www.elmarco.com/obsah.php?id=5&s=1
31
spolupracuje společnost Elmarco se společností AITEX (ESP) – vývoj a výzkum nanovlákenných materiálů. Společnost Elmarco získala za poslední tři roky významná ocenění, z těch nejvýznamnějších uvádím: rok 2007 2. místo za vynikající design a ocenění za manažerský počin - Cena byla udělena Design centrem České republiky, účast na soutěži Nanotech Briefs, Nano'50 a v kategorii produktů zvítězili s materiálem Nanospider AntimicrobeWebTM rok 2006 3. místo v soutěži Firma kraje 2006 Techtextil North America – Certificate of Appreciation NS LAB rok 2005 91. místo v soutěži 100 nejlepších firem za rok 2005, zařazení mezi 100 nejlepších firem v České republice, 1. místo v kategorii Nejlepší inovace, 3. místo v kategorii Nejlepší spolupráce veřejného a soukromého sektoru (za spolupráci s Technickou univerzitou v Liberci), dne 28. listopadu 2005 proběhlo vyhlášení každoročně pořádané mezinárodní soutěže Cena za inovaci v Euroregionu Neisse-Nisa-Nysa. Cílem soutěže bylo vyzdvihnout spolupráci v regionu, ocenit a zejména poukázat na výjimečné firmy "trojmezí". Nejúspěšnější firma v soutěži Firma libereckého kraje 2005 společnost Elmarco s.r.o. toto ocenění získala 14. dubna 2005. Mezi zásadní a převratné objevy v oblasti nanotechnologií patří nanovlákenné materiály. Nanovlákna lze využít v materiálech pro zdravotnictví. Tato vlákna najdou v budoucnu uplatnění v oblasti filtrace, životního prostředí, kosmetiky, medicíny, hygieny, energie, IT, nanokompozitů a ochranných oděvů. NanospiderTM je unikátní technologie vyvinutá v Liberci, která umožňuje průmyslovou výrobu netkaných textilií tvořených vlákny o průměru 200 až 500 nanometrů. Je to materiál třetího tisíciletí. Technologie NanospiderTM byla vynalezena a patentována na Technické univerzitě v Liberci (TUL). Společnost Elmarco se stala výhradním partnerem TUL pro další rozvoj technologie a získala exkluzivní licenci na produkci a prodej NanospideraTM. Společnost Elmarco vyrobila v roce 2004 pilotní linku na výrobu nanovláken a v roce 2006 nabídla první zařízení na jejich průmyslovou výrobu. Nanospider je technologie s jednoduchou údržbou a energeticky efektivní výrobou20.
20
http://www.elmarco.com/obsah.php?id=25&s=25
32
7. Závěr Žijeme v moderním světě 21 století, který dle mého subjektivního názoru můžeme definovat jako „století telekomunikací a velkého spěchu“. Především z důvodu akcelerace například nových telekomunikačních systémů, zvyšování přenosových rychlostí přenášených dat z jednoho konce světa na druhý anebo rozvojem mobilní telefonie mě nutí položit si otázku: „Nezapomínáme na životní prostředí a jeho udržitelný rozvoj z důvodu výdobytků moderní doby? “ Tuto řečnickou otázku můžeme transformovat do podoby: zda snahou prosazování a dosahování cílů v oblasti profitability firem a zvyšování tržní hodnoty firem a společností nedevastujeme životní prostředí? Proto je velice důležitým aspektem a prvkem této moderní doby vynalézat a využívat technologie, které nám umožní škody zmírnit až minimalizovat či nám umožní životní prostředí zachovat. Dále je velice důležité, aby jednotlivé státy, respektive jejich politické reprezentace měly v popředí svého politického programu ochranu životního prostředí a k tomuto cíli směřovaly jejich legislativní kroky prostřednictvím různých forem podpory a výdajů ze státních rozpočtů například: aby formou dotací zajistily vývoj a rozvoj nových technologií, které budou šetrnější k životnímu prostředí. Specifika, charakteristika, funkčnost a další aspekty biotechnologií uvedených v tomto semestrálním projektu jednoznačně splňují požadavky šetrnějšího přístupu a vztahu k životnímu prostředí. V české republice zastává důležitou úlohu v oblasti rozvoje technologií a jejich vlivu na udržitelný rozvoj Ministerstvo průmyslu a obchodu a v oblasti ochrany životního prostředí Ministerstvo životního prostředí. Tyto instituce jako představitelé orgánů státní správy včetně legislativních nástrojů a v poslední době také evropského uskupení kladou velký a silný důraz na problematiku technologií 21. století a jejich vliv a dopad na životní prostředí. V rámci Evropské unie se vynakládají vysoké finanční částky na výzkum a vývoj v oblasti technologií 21. století. Obnovitelné zdroje energie představují pro společnost velký přínos v oblasti životního prostředí. Například: fotovoltaické elektrárny jsou technologie, jejichž vliv na znečišťování životního prostředí je minimální a získaná energie z těchto zdrojů je efektivně využívána v oblasti hrubé spotřeby energie a představuje nevyčerpaný potenciál. Technologie 21. století mají velkou budoucnost a expanzivní růst ve svém rozvoji. Dá se předpokládat, že drobné částice resp. prvky moderních technologií či celé komponenty a produkty, jež jsou a budou výsledkem výzkumu a vývoje v oblasti například biotechnologií či nanotechnologií, budeme spatřovat všude kolem nás. Již dnes můžeme pozorovat, že v odvětví jako je automobilový průmysl, farmaceutický průmysl a lékařství či potravinářský průmysl se 33
nové technologie tohoto století výrazně objevují a zastávají důležitou roli. Česká republika se významně podílí na výzkumu a vývoji v oblasti technologií 21. století, kde jako příklad uvádím úspěšnou společnost Elmarco, která zaujímá v oblasti nanotechnologií, konkrétně v oblasti nanovlákenných technologií světový primát.
„Tento text vznikl za podpory České republiky v rámci výzkumného a vývojového projektu s názvem „Pokročilé sanační technologie a procesy“, č. 1M0554 – Program výzkumných center podporovaných MŠMT.“
Seznam použité literatury: ANDĚL, P. Ochrana životního prostředí. Liberec: TUL, 2005. ISBN 80-7083-2003-7. DINER, V. a kol. Ochrana životního prostředí. Ostrava: Montanex ,a.s, 1997. ISBN 80-7078490-3. Business world [online].[cit.14.2.2008]. Dostupné z:< www.businessworld.cz/bw.nsf/id/> Advantageaustria.org [online].[cit.19.5.2008]. Dostupné z:< www. advantageaustria.org /cz/> Ministerstvo životního prostředí [online].[cit.15.5.2008]. Dostupné z:< www. mzp.cz/> Ministerstvo životního prostředí [online].[cit.1.1.2002] Dostupné z:< www. env.cz/> Ministerstvo průmyslu a obchodu [online].[cit.09/2007] Dostupné z:< www. mpo.cz /> Elmarco [online]. Dostupné z:<www.elmarco.com>
Seznam tabulek a grafů: Tab. 1 Výroba elektřiny z biomasy v roce 2006 Tab. 2 Trend vývoje elektřiny ve vodních elektrárnách Tab. 3 Investiční náklady v roce 2006 Tab. 4 Investiční podpora v roce 2006 Graf 1 Výroba elektřiny v letech 2003 – 2006 podle kategorií 34
