Programové vybavení počítače (software)
operační systém, základní funkce operačního systému architektura operačního systému, multitasking charakteristiky nejrozšířenějších operačních systémů rozdělení programů datové soubory, význam standardizace datových souborů komprimace a dekomprimace souborů a složek programy pro správu souborů softwarová licence
Operační systém (dále OS) je základní program, který oživuje technické díly počítače (hardware) a poskytuje prostředí pro práci všech ostatních programů. Na každém počítači proto musí být nějaký operační systém nainstalován, jinak je počítač nefunkční. Dodávka všech současných systémů navíc obsahuje množství základních programů, které umožňují pohodlnou správu počítače, procházení webu, používání e-mailu, přehrávání multimediálních souborů a další funkce. Aplikační software jsou programy z nejrůznějších oblastí využití počítače. Dnes existují stovky druhů programů a u každého druhu pak často desítky konkrétních programů, které s větším nebo menším komfortem, rozsahem funkcí, stabilitou a také cenou umožňují vaši práci na počítači. Základní funkce OS Řídí využití procesoru, paměti a disků, síťovou komunikaci i tisk, ovládá všechny ostatní hardwarové díly. Zobrazuje výstupy a čte vstupy z klávesnice, myši, tabletu apod. Umožňuje instalaci a spouštění ostatních programů, řídí jejich přepínání a současný běh. Poskytuje jim služby (například zobrazení oken a jejich částí, obsahuje dialogová okna a stovky dalších programových komponentů). Nabízí množství uživatelských nastavení od vzhledu ovládacích prvků po prohození tlačítek myši a nabídku různých rozložení klávesnice. Zajišťuje zabezpečení počítače a uživatelských dat. Architektura OS, ovladače, jádro systému, aplikační a grafické rozhraní, multitasking Současné operační systémy vždy nabízejí základní funkci OS – zpřístupnění hardwaru počítače. Skládají se z několika důležitých komponentů. Ovladače hardwaru zpřístupní systému konkrétní technické díly určitého počítače a předají mu jejich řízení ve standardním formátu. Ovladač (driver) je program napsaný konkrétně pro určitý počítačový díl. Vytváří ho tedy většinou výrobce dílu. Jádro systému zajišťuje správu procesoru, paměti, disku a dalších zařízení a jejich přidělování jednotlivým aplikacím a procesům. Řídí tedy zásadním způsobem chod počítače. Žádný program nemůže přistupovat do paměti nebo ke zdrojům procesoru bez služeb jádra systému. Spolu s ovladači vytváří tzv. HAL (Hardware abstraction layer), vrstvu, která vzhledem k API a aplikačním programům vytváří jednotné rozhraní bez ohledu na konkrétní hardware počítače. Díky tomu můžete na stovkách různých konfigurací hardwaru používat stejný software. Jádro také umožní běh více aplikací současně, tzv. multitasking. Multitasking umožňuje běh desítek programů současně (přesněji tzv. procesů) i na počítači s jedním jádrem v procesoru. Procesor pracuje v principu tzv. sekvenčním způsobem, vykonává operace postupně za sebou. Jak je tedy možné, že systém současně komunikuje se sítí, reaguje na klávesnici, přehrává hudbu, vykresluje okna a renderuje film? Preemptivní multitasking je zjišťování operačním systémem bez spolupráce aplikací. Jádro
1/8
systému neustále během milisekund přepíná mezi jednotlivými procesy, přiděluje jim na nepatrné okamžiky výkon procesoru. Nám se potom navenek jeví, že procesy běží současně. Aplikační rozhraní (API) nabízí programátorům vykreslování oken, dialogů a všech dalších prvků systému. Díky tomu dnešní programátoři neprogramují okna a ovládací tlačítka, ani dialogy na ukládání/otevírání souborů. Prostě pouze využijí připravené komponenty API systému. Těch jsou stovky a základním způsobem ulehčují tvorbu software a sjednocují jeho ovládání. Grafické rozhraní obsahuje funkce na vykreslování všech grafických prvků, tedy zejména oken, obecně součástí API. Dnes často využívá pro vykreslování těchto prvků grafický čip grafické karty (přes knihovny DirectX nebo OpenGL). Díky tomu i složité a na výkon náročné efekty (průhledná okna apod.) nespotřebovávají žádný výkon procesoru počítače. Vzhled (skin) grafického rozhraní obsahuje konkrétní vzhled určitého aplikačního rozhraní, tedy barvy oken, tvary a umístění panelů a tlačítek atd. Se všemi moderními operačními systémy jsou dále dodávány různé aplikace, které umožňují práci v nejčastěji používaných oblastech. Vždy je to prohlížeč webu, e-mailový klient a přehrávač multimediálních záznamů. S distribucemi systému Linux pak dostanete navíc minimálně jeden kompletní kancelářský balík, mnoho her a několik použitelných grafických programů. Charakteristiky nejrozšířenějších OS Z historie OS je zřejmé, že dnes se setkáme nejčastěji s: různými druhy UNIXů na serverech, mainframech a dalších velkých počítačích. různými verzemi systémů Microsoft Windows (XP, Vista, Seven atd.) na osobních počítačích a noteboocích. systémy Mac OS X na počítačích firmy Apple. systémy (distribucemi) Linux na serverech, osobních počítačích a mnoha různých zařízeních. dalšími systémy často odvozenými z některé z výše uvedených platforem, které se používají nejen na klasických počítačích, ale na mnoha různých přenosných zařízeních (Gogole Aneroid a Chrome OS, iPhone OS, Symbian, MeeGo, atd.). Všechny systémy nabízejí kompletní strukturu OS od ovladačů po grafické rozhraní. Díky tomu mají i podobné základní vlastnosti: Vycházejí z John von Neumannovy koncepce a jeho architektury počítače. Díky grafickému rozhraní umožňují ovládání myší nebo dotykem. Umožňují nezávislý běh mnoha aplikací. Jsou víceuživatelské, každý uživatel má svá vlastní nastavení a svá data, někdy i své vlastní programy. Jsou provázány se zdroji aktualizací a nových verzí přes Internet. Začínají být a do budoucna čím dál více budou provozovány s webovými službami. Přenositelnost programů a dokumentů Grafické rozhraní (vzhled) všech moderních operačních systémů je podobné. Velmi podobné je i jejich ovládání. Určitým problémem je nepřenositelnost aplikačního softwaru mezi nimi, tj. program určený pro systémy Windows nepůjde spustit pod systémem Linux ani Mac OS a naopak. Ovšem pro každý z těchto systémů existuje množství nativních aplikací, není tedy zcela nutné používat všude stejné programy. Největším problémem je ne zcela stoprocentní přenositelnost datových souborů. Kromě obrázků a webových stránek totiž není většina formátů souborů obecně definovaná a dominaci např. u textů a tabulek získaly formáty firmy Windows.
2/8
Schránka OS Schránka se používá pro kopírování nebo přesun (částí) textů, obrázků, tabulek, souborů i složek. Není to žádný samostatný program, ale velmi užitečný a šikovný nástroj, který můžete používat téměř ve všech programech. Je to jakýsi virtuální prostor v paměti počítače, do kterého můžete téměř cokoliv kopírovat nebo vyjmout a ze kterého můžete jeho obsah kamkoliv vložit. Obsah schránky není vidět.
Rozdělení programů Data (informace) se v počítači ukládají v pojmenovaných celcích, které se nazývají soubory. Jako soubory jsou tedy v počítači například uloženy texty, obrázky, zvuky a samozřejmě také programy. Soubory jsou dvou druhů: programy, které něco dělají (nástroje pro vaši práci obsahující instrukce pro procesor), a datové soubory (také se jim říká dokumenty), které vy svojí činností v programech vytváříte a dále upravujete. Podstatou vaší činnosti je práce s datovými soubory (texty, obrázky, písničky, účetní data,…), které vytváříte nebo modifikujete pomocí programů. Ty si kupujete a máte připraveny (nainstalovány) ke spuštění na pevném disku počítače. Příklad: Textový editor je program (psací stroj), pomocí kterého vytváříte text, neboli vytváříte datový soubor. Program je posloupnost čísel (strojový kód) představujících pro počítač instrukce (příkazy), které určují, co se v daném okamžiku má provádět. Program je trvale uložen ve vnější paměti a v okamžiku spuštění se přenese do vnitřní paměti, kde se provádí - tzn. procesor postupně vykonává instrukce programu. Každý program má své označení a verzi (př. Windows 8, Windows XP). Nahrazení programu novou verzí je označováno jako upgrade (aktualizace). Nová verze má nové funkce, lepší ovládání a ale také často vyšší nároky na výkon počítače. Program musí být na počítač nainstalován prostřednictvím instalačního programu. Při instalaci jsou uloženy soubory na pevný disk do vybrané složky a zároveň do systémových složek. Lokalizace programu – překlad program do národního jazyku dané země (češtiny). Vztah mezi OS a aplikačním programem Operační systém – základní program, který řídí činnost technického vybavení počítače a umožní činnost aplikačním programům. Aplikační program je program nebo skupina programů, které plní daný účel. OS zprostředkovává vazbu mezi hardwarem a aplikacemi. OS poskytuje aplikacím služby a aplikace voláním těchto služeb ovládá hardware. Aplikace by neměly mít přímý přístup k technickému vybavení počítače. Druhy programů 1. webové prohlížeče – zobrazí webovou stránku podle jejího zdrojového kódu HTML. Obsahuje tzv. zásuvné moduly = plug-in. Plug-in je doplňkový software, který rozšiřuje funkčnost webového prohlížeče. Př. Internet Explorer, Mozilla Firefox, Opera 2. poštovní programy – vytváření, odesílání, přijímání zpráv (e-mail). Př. Outlook Express, Mozilla Thunderbird 3. komunikační programy – umožní on-line komunikaci textovou, hlasovou i obrazovou. Př. Skype 4. textové editory – tvorba a formátování textu. Př. MS Word, Notepad. Kancelářský balík OpenOffice.org obsahuje textový editor Writer, tabulkový procesor Calc, kreslící nástroj Draw a program na tvorbu prezentací Impress. 5. tabulkové procesory (spreadsheet) – tvorba tabulek a grafů. Př. Excel 6. překladače programovacích jazyků a vývojová prostředí – tvorba ostatních programů. Př. javac (překladač program.jaz. Java) 7. databázové systémy – umožňují rozsáhlou evidenci údajů. Př. MS Access
3/8
8. grafické programy – tvorba, prohlížení a správa rastrových i vektorových obrázků. Př. Zoner Photo Studio (fotografie), Photoshop, Illustrator, CorelDraw 9. CAD programy – vytváření technických výkresů, př. Auto CAD 10. programy pro prostorové návrhy a animační 11. viry, antiviry – antivirové programy jsou specifické programy, které dokážou s jistou úspěšností odhalit a odstranit (vyléčením nebo smazáním souboru) viry. Př. Avast, AVG 12. počítačové hry 13. výukové programy – určené k sebevzdělávání (pro matematiku, cizí jazyk)
Datové soubory Program vytváří datový soubor, který je určitého typu. Typ souboru je definován příponou. Přípona názvu souboru je sada znaků, které pomáhají OS porozumět typu informací obsažených v souboru a v jakém programu by se měly otevírat. Název přípona mají proto, že se zobrazují na konci názvu souboru za tečkou. V názvu souboru mujsoubor.txt je přípona txt. Říká systému, že se jedná o textový soubor, který by se měl otevírat v souborech spojených s danou příponou, například WordPad nebo Poznámkový blok. Každý program nainstalovaný v počítači je určený k otevření jednoho nebo více konkrétních typů souborů, z nichž každý je označený příponou názvu souboru. Máte-li v počítači více programů, které mohou daný typ souboru otevřít, pak je jeden z nich nastaven jako výchozí. Název souboru V názvu souboru nelze použít žádný z následujících znaků: \ / ? : * " > < |. Délka názvu souboru závisí na délce úplné cesty k souboru (například C:\Program Files\filename.txt). Systém Windows omezuje jednu cestu na 260 znaků. Proto se může při kopírování souboru s velmi dlouhým názvem do umístění, jehož cesta je delší než původní umístění souboru, občas zobrazit chybová zpráva. Základní typy souborů je užitečné znát, protože typ souboru určuje jeho vlastnosti a použití. Texty: editor MS Word je ukládá ve formátu DOCX, textový editor OpenOffice.org Writer ve formátu ODT. Tabulky: program MS Excel je ukládá ve formátu XLSX, editor OpenOffice.org Calc ve formátu ODS. Prezentace: program MS PowerPoint je ukládá ve formátu PPTX, editor OpenOffice.org Impress ve formátu ODP Texty určené pro čtení (na jiném počítači) se většinou ukládají ve formátu Adobe PDF, který zajišťuje čitelnost dokumentu volně šiřitelným prohlížečem (například Adobe Reader). Rastrové obrázky: používají se desítky datových souborů (například TIFF, JPEG, GIF, PNG) a stovky programů (Adobe Photoshop, GIMP, Corel Paint Shop Pro,…) a mnoho webových služeb. Vektorové obrázky: zde většinou každý program má svůj formát, například vektorový editor Corel Draw ukládá kresby ve formátu CDR, Adobe Illustrator ve formátu AI atd. CAD programy (Autocad a další) a programy pro 3D animace (maya, 3D Studio MAX) používají vždy své vlastní formáty souborů, nejrozšířenější je formát DWG firmy Autodesk. Zvukové soubory: WAV je nekomprimovaný formát, MP3 je všeobecně používaný komprimovaný formát, WMA je formát společnosti Microsoft, OGG je otevřený, nikým nepatentovaný formát. Videosoubory: formát MPEG2 používají disky DVD, Blu-Ray disky většinou MPEG4 nebo WMV9. DIVX je formát odvozený kdysi z VMV, MOV je formát společnosti Apple. Typů, podtypů a verzí videosouborů jsou desítky. Webové stránky: vlastní webová stránka je dokument ve formátu HTML. Může načítat mnoho dalších typů dokumentů, které prohlížeč webu umí zpracovat, například pro animace se často používá formát Adobe Flash.
4/8
Význam standardizace datových souborů Základním softwarovým problémem dnešního světa IT není nedostupnost programů, ale neexistence datových standardů v mnoha oblastech. Standardy definované nezávislými institucemi umožňují přenos informací bez ohledu na používaný software i hardware a zvyšují bezpečnost toku informací. Jejich neexistence v mnoha oblastech je brzdou rozvoje a bezpečnostním rizikem. Velké softwarové firmy se však snaží (zatím úspěšně) zavádět jako „standardy“ své vlastní formáty, a tím si udržovat monopol na jejich zpracování. Nezávislými organizacemi vytvořené standardy existují vlastně pouze pro oblast webu, kde by měl formát webových stránek (XHTML) splňovat standard konsorcia W3C (www.w3.org). Stránka vytvořená podle standardu by se měla zobrazit ve všech prohlížečích správně. V oblasti grafiky jsou standardizované formáty rastrových obrázků (JPG, GIF, TIFF apod.). V oblasti vektorové grafiky používá každý profesionální editor svůj vlastní datový formát (AI, CDR,…). Pro textové dokumenty neexistují obecně používané standardy snad kromě již zastaralého formátu RTF. Pro tabulky neexistují obecné standardy, nejvíce se používá formát XLSX. Formáty zvukových a video souborů (MP3, MPEG-4) jsou volně popsány, ale podléhají licenčním podmínkám. I zde se prosazují komerční formáty (WMA, WMV, MOV). Komprimace a dekomprimace souborů a složek Komprimace je zhuštění souboru nebo složky s celým jejím obsahem do jednoho souboru, nejčastěji formátu ZIP. Hlavní předností komprese je úspora místa na disku a také úspora času při přenášení souborů přes Internet. Komprese se ZIP je (na rozdíl od JPG nebo MPEG komprese) bezeztrátová, tj. nedochází k žádné změně na obsahu souboru. Postup komprimace a dekomprimace: Volby komprimace („sbalení“) se většinou nacházejí v místní nabídce, stačí tedy na složku či soubor klepnout pravým tlačítkem myši a zadat její kompresi do (ZIP) souboru se stejným názvem. K dekomprimaci („rozbalení“) opět stačí klepnout na ZIP soubor s archivem pravým tlačítkem myši a vybrat jeho extrahování (rozbalení) do původní složky. Pozor však na obsah originální složky. Složky komprimované do ZIP souborů se dobře hodí pro průběžnou archivaci dat, protože díky umístění do ZIP souboru je záloha odlišena od originálních dat i formátem souboru.
Programy pro správu souborů Souboroví manažeři patří do základní softwarové výbavy počítače, kde nahrazují Průzkumníka ve Windows. Obsahuje základní funkce pro práci se soubory a složkami. Chytrý souborový manažer toho ovšem umí mnohem více. Obsahuje například funkce na rozdělování a spojování souborů i jejich hromadné přejmenovávání, vestavěného FTP klienta a další užitečné nástroje. V ideálním případě pak lze funkčnost správce souborů rozšířit pomocí doplňkových modulů, tzv. plug-inů. V ideálním případě je k dispozici i s českým uživatelským rozhraním. Total Commander Stálice mezi souborovými manažery si díky svým vlastnostem, rozšiřitelnosti a ovladatelnosti i nadále zaslouží nejvyšší hodnocení. Běžné funkce na vytváření, úpravy, kopírování, přemisťování nebo mazání souborů a složek doplňuje hromadné přejmenovávání, rozdělování a šifrování souborů, práce s komprimovanými archívy, porovnávání souborů, synchronizace obsahu složek nebo vestavěný FTP klient. Jednoduché a přehledné uživatelské rozhraní, přeložené do češtiny, doplňuje ovládání pomocí klávesových zkratek, systém oblíbených složek a práce se záložkami. Velká síla Total Commanderu je skrytá v doplňkových modulech, kterých jsou k dispozici celé desítky, možná i stovky. Doplňky rozšiřují funkce programu například o
5/8
vypalování CD a DVD, práci s ISO obrazy disků, čtení e-mailů, přehrávání multimediálních souborů a mnoho dalšího. Jednou z výhod Total Commanderu jsou také pravidelné aktualizace aplikace, rozšiřující funkce a opravující nalezené chyby programu. Licenční podmínky programu povolují jeho bezplatné používání pouze po dobu 30 dní. (Nicméně, technicky nic nebrání používání Total Commanderu i po uplynutí zkušební doby. V žádném případě vás tímto nenabádáme k porušování licenčního ujednání programu.) FreeCommander FreeCommander má podobné funkce jako nabízí Total Commander, navíc není nutné řešit zakoupení licence nebo obcházení omezení zkušební verze. FreeCommander nabízí samozřejmě všechny potřebné funkce pro práci se soubory a složkami a k tomu i řadu dalších zajímavých nástrojů. Nechybí například hromadné přejmenovávání souborů, jejich spojování a rozdělování i definitivní likvidace pomocí několikanásobného přepsání. Mezi dalšími funkcemi patří porovnávání souborů, FTP klienta nebo práci se síťovými jednotkami. Uživatelské rozhraní v češtině nabízí bohaté možnosti různých způsobů zobrazení souborů a složek nebo nastavení vlastních klávesových zkratek. Na rozdíl od Total Commanderu neumožňuje FreeCommander rozšíření funkcí pomocí doplňkových modulů. Commander Jednoduchý, zdarma použitelný souborový manažer s prostým názvem Commander není zajímavý ani tak svými funkcemi, jako minimální velikostí instalačního balíčku. Commander pracuje se soubory a složkami běžným způsobem, nabízí funkce pro práci s komprimovanými balíčky, prohlížení grafických souborů, porovnávání obsahu složek nebo hromadné přejmenovávání souborů podle nastavených pravidel. Zajímavostí je funkce vyhledávání podobných obrázků. Commander se ovládá běžným způsobem, češtinu je třeba doinstalovat zvlášť.
Licence k užití programu Program a autorské dílo Vzniklý program je většinou zboží, které se prodává na volném trhu tak jako jakékoli jiné zboží. Oproti třeba technickým počítačovým dílům má však program určité specifické vlastnosti. Je to tzv. autorské dílo a jeho tvůrci k němu mají autorská práva, podobně jako autoři knih, hudební skladatelé atd. Licence Z toho plyne, že uživatelé nemohou koupit toto dílo jako celek, se všemi právy k němu, ale můhou získat pouze licenci (oprávnění) k jeho užívání. Dále z toho plyne, že nesmí žádným způsobem používat ve svých dílech toto dílo, pokud k tomu autor nedá svůj výslovný souhlas. Licence je někdy nepřenosná, svázaná s určitým počítačem, jindy ji lze někomu prodat, ale pak už nesmí program používat. Koupíte-li program, většinou dostanete krabici, ve které se nachází: vlastní program na nějakém nosiči CD nebo disk DVD, licenční ujednání, za jakých podmínek smíte program užívat, manuál (návod) k jeho užívání. Registrace programu Je zaevidování jeho uživatele do databáze výrobce programu. Registrace přináší většinou několik výhod: Registrovaný uživatel mívá nárok na aktualizaci programu za sníženou cenu.
6/8
U některých programů máte nárok na využití zákaznické linky, kdy v případě potíží s programem (ať vzniklých vaši neznalosti nebo výjimečně jeho nesprávnou funkcí) se můžete spojit s kvalifikovaným odborníkem, který vám poradí v nesnázích.
Kontrola užívání legálního softwaru Kontrolu legálnosti softwaru provádí specializované oddělení Policie ČR. Žádná jiná organizace nemá právo občan y kontrolovat. Pokud je při kontrole výpočetní techniky nějaké firmy nebo domácnosti zajištěno užívání nelegálního softwaru, je vyčíslena jeho hodnota a dojde k finančním a trestním postihům firmy a odpovědných pracovníků. Nejčastěji používané druhy licencí OEM software - velmi často se při koupi nového počítače setkáte s nabídkou tzv. OEM programů. Jsou to zcela normální nové verze programů, které jsou avšak nabízeny pouze současně s novým hardwarem za sníženou cenu. Komerční (proprietární) verze programů - majitelé komerčních programů poskytují koncovým uživatelům za úhradu licenci k užívání těchto programů strany. Zdrojový kód těchto programů je uzavřený, uživatel neví, jak program vlastně funguje. Demoverze a zkušební verze programů Demoverze jsou ostré programy, které mají zablokované některé funkce, často ukládání souboru na disk a tisk. Dodávají se zdarma nebo za malý poplatek. V demoverzi si můžete vyzkoušet funkčnost a ovládání programu, a získat tak podklady pro rozhodnutí, zda program koupit, nebo ne. Zkušební (trial) verze většinou umožňují plnohodnotnou práci včetně ukládání i tisku, ale jen pro určitou dobu. Po uplynutí této doby program nelze spustit ani znovu nainstalovat. Opět máte, ještě lépe než v předchozím případě, možnost programu před jeho koupí důkladně vyzkoušet. Shareware Program, který je rozšiřován formou shareware, si můžete nainstalovat, pracovat s ním a po určité době jste povinní zaslat jeho autorovi uvedený poplatek (tzv. registrační poplatek). Ten většinou nebývá velký, mezi 5 a 100 dolary. Freeware Doslova lze název této skupiny programů přeložit jako volné zboží. Program, značená jako freeware, můžete používat a rozšiřovat zdarma, požaduje se pouze dodržování autorských práv. Nesmí se tedy zahrnovat do komerčně šířených programů a nesmí být změněn. Public domain Je to skupina programů k volnému užití. Tyto programy lze používat, volně šířit i upravovat. Autoři se vzdávají některých svých práv k programu a nechají uživatele a s ním nakládat podle libosti. Open Source a licence GPL Open Source znamená doslova otevřený zdroj. Takové programy musí být vždy šířeny i s uvedením zdrojových textů, takže každý může přesně zjistit, jak takový program funguje. Každý ho také může vylepšit, opravit v něm chybu, použít ho ve svém programu, vždy však musí takový produkt opět distribuovat jako Open Source. Přesně podmínky pak stanovuje licence GPL (General Public Licence – všeobecná veřejná licence). Nejrozšířenější takovou licencí je GNU/GPL ( GNU – general public licence).
7/8
Kdo vytváří Open Source? Každý je může užívat zdarma. Kdo má zájem vytvářet takové programy, dělá to vždy zadarmo, a pokud ne, tak z čeho je placen? Komunitu vytvářející tyto programy tvoří zajímavá směs lidi z celého světa. Někteří pracují zadarmo, jiní jsou za vývoj programu dobře placeni. Prvními vývojaři byli nadšenci z prostředí především amerických univerzit, studenti i zaměstnanci, a dodnes je akademická půda silnou základnou Open Source. Mnoho komerčních firem platí se vývojaře za práci na Open Source a přispívá finančně celé komunitě. Tyto firmy to většinou dělají kvůli výdělku, ne z dobročinnosti. Vlády některých zemí (např. Číny a Japonska) sledují se znepokojením dominanci firmy Microsoft na poli softwaru a podporují vysokým i částkami vývoj volně šiřitelného softwaru. Komerční programy a open source Na každou oblast využití počítače existují jak komerční, tak open-source programy, navíc jim začínají konkurovat webové služby. Zde uvedený stručný přehled slouží pouze základní orientaci. Kancelářským balíkům dominuje firma Microsoft s balíkem Microsoft Office. Open source alternativu tvoří balík OpenOffice.org a různé webové služby, zejména Dokumenty Google. Grafické programy – komerční Adobe Photoshop, Illustrator, open source Gimp, Inkscape
8/8
