PROGRAM PROTI ŠIKANOVÁNÍ školní rok 2009/2010
Zpracovala : Mgr. Martina Janoušková výchovný poradce, školní metodik prevence
PROGRAM PROTI ŠIKANOVÁNÍ Právní řád České republiky definici neuvádí. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy vymezilo šikanu takto: Šikanování je jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit jedinci, ohrozit nebo zastrašovat jiného žáka, případně skupinu žáků. Je to cílené a obvykle opakované užití násilí jedincem, nebo skupinou vůči jedinci či skupině žáků, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemohou bránit. Zahrnuje jak fyzické útoky v podobě bití, vydírání, loupeží, poškozování věcí druhé osobě, tak i útoky slovní v podobě nadávek, pomluv, vyhrožování či ponižování. Může mít i formu sexuálního obtěžování a zneužívání. Šikana se projevuje i v nepřímé podobě jako nápadné přehlížení a ignorování žáka či žáků třídní nebo jinou skupinou spolužáků. V případě, kdy jde o zvlášť kruté ublížení, označíme za šikanu i jednotlivou událost, která se zatím neopakovala. SPECIÁLNÍ METODIKA ŘEŠENÍ PROBLÉMU A. žák je ohrožen na zdraví nebo na životě - žáka odvést ze třídy, zavolat rodičům, aby si pro něj přijeli, - při poranění poskytnout první pomoc, v případě nutnosti volat RZP (viz krizový plán), - při podezření na spáchání trestného činu volat policii ČR, trestní postižitelnost šikanování: trestný čin omezování osobní svobody, trestný čin vydírání, trestný čin vzbuzení důvodné obavy, trestný čin loupeže, trestný čin znásilnění, trestný čin pohlavního zneužívání, trestný čin kuplířství, trestný čin ublížení na zdraví, trestný čin poškozování cizí věci, - celou událost sepsat (viz následující postup), - událost oznámit metodikovi prevence, nebo výchovnému poradci, popř. školnímu psychologovi, - následuje podrobné vyšetřování (viz následující postup). B. žák není ohrožen na životě - provést zápis podle následujícího návodu (kdo, komu, jak dlouho a svědci), - událost oznámíme metodikovi prevence, nebo výchovnému poradci, popř. školnímu psychologovi, - následuje podrobné vyšetřování (viz následující). C. podezření, že ve třídě probíhá šikana - sepsat přímé i nepřímé známky šikanování u potencionální oběti i u potencionálních agresorů, - událost oznámit metodikovi prevence, nebo výchovnému poradci, popř. školnímu psychologovi, - následuje podrobné vyšetřování (viz následující). PÁDNÉ DŮVODY K VYŠETŘOVÁNÍ: Nepřímé známky šikany • projevy outsidera – osamocený žák, s nikým se nebaví, nemá kamaráda, • dítě je velmi často stísněné, má špatnou náladu, působí ustrašeně a nešťastně, • tělesné potíže spojené se strachem jít ráno do školy (zvracení, bolest hlavy, břicha apod.), • žák vchází s učitelem do třídy, nenápadně postává o přestávce u kabinetu, všude chodí jako poslední, • opakované ztráty peněz a osobních věcí, drobné krádeže, • rozházené, poškozené, nebo znečištěné věci a oděv,
• náhlé zhoršení prospěchu, nesoustředěnost, záškoláctví, • modřiny, škrábance, které nedovede přesvědčivě vysvětlit, • nadměrná absence, zvlášť v hodinách tělocviku. Přímé známky šikany • žák je okázale přehlížen, odmítán a izolován, o přestávkách často osamocený, • při týmových sportech bývá jedinec volen do mužstva mezi posledními, • o přestávkách vyhledává blízkost učitelů, • má-li promluvit před třídou, je nejistý, ustrašený, • ponižování, zesměšňování, kanadské žertíky ze strany spolužáků, • povýšené příkazy, komandování, kterému se dítě podřizuje, • honění, strkání, pošťuchování, které není zvlášť silné, ale je jednostranné a oběť je neoplácí, • rvačky, kdy jeden je zřetelně slabší a snaží se uniknout, • kritika, posměch, přezdívky, pomlouvání a intriky (kriteriem je to, do jaké míry je dítě tímto chováním zranitelné). Pozor na nový fenomén KYBERŠIKANA • Kyberšikana- je mstivé, opakující se a nepřátelské chování, jehož cílem je ublížit oběti za použití informačních a komunikačních technologií. Využívá elektronické prostředky jako jsou mobilní telefony, e-maily, pagery, internet, blogy a podobně. řada jejích projevů může spadat do oblasti kriminálních činů. • kyberšikana může mít různou podobu, např: - zasílání výhrůžných a krutých emailů a SMS zpráv, výhrůžné telefonáty nebo obtěžování přes chat, - vytváření webových stránek, které různými způsoby (verbálně, graficky, zvukově…) oběť šikany uráží a zesměšňují, - posílání obrázků, fotografií a video nahrávek spolužákům online – kde je oběť zesměšňována a karikována, - vyvěšení pornografických fotografií s tváří oběti na internetu, - případy, kdy agresoři získají hesla a identifikační údaje oběti a pod jeho/jejím jménem zasílají ostatním vulgární, obtěžující zprávy, fotografie, videa, - fotografování, nahrávání oběti, kdy jsou pořízené záběry posílány ostatním spolužákům • kybešikana znesnadňuje kontrolu jak ze strany rodičů tak i školy, u kyberšikany chybí klasické znaky šikanování, kterých by si mohli dospělí všimnout.
Osm druhů šikanování: Fyzické aktivní přímé - útočníci oběť věší, škrtí, kopou, fackují. Fyzické aktivní nepřímé - kápo pošle nohsledy, aby oběť zbili, oběti jsou ničeny věci. Fyzické pasivní přímé - agresor nedovolí oběti, aby si sedla do lavice (fyzické bránění oběti v dosahování jejích cílů.). Fyzicky pasivní nepřímé - agresor odmítne oběť na její požádání pustit ze třídy na záchod (odmítnutí splnění požadavků.). Verbální aktivní přímé -nadávání, urážení, zesměšňování. Verbální aktivní nepřímé - rozšiřování pomluv. Patří sem i tzv. symbolická agrese, která může být vyjádřena v kresbách, básních apod. Verbální pasivní přímé - neodpovídání na pozdrav, otázky apod. Verbální pasivní nepřímé - spolužáci se nezastanou oběti, je-li nespravedlivě obviněna z něčeho, co udělali její trýznitelé.
Smíšená šikana - kombinace verbální a fyzické šikany (násilné a manipulativní příkazy apod.).
PRAKTICKÝ POSTUP (ZÁPIS) –nalézt odpovědi na následující otázky: • Kdo je obětí, popřípadě kolik je obětí? • Kdo je obětí i agresorem, popřípadě kolik je těchto „obojetných“ žáků? • Kdo je agresorem, popřípadě kolik je agresorů? Kdo z nich je iniciátor a kdo je aktivní účastník šikanování? • Co, kdy, kde a jak dělali agresoři konkrétním obětem? • K jak závažným agresivním a manipulativním projevům došlo? • Jak dlouho šikanování trvalo? Výpovědi k jednotlivým otázkám je nutné důkladně zapsat a uspořádat do kvalitního důkazního materiálu. Musí být jistota, jak šikanování konkrétně probíhalo. Nejdůležitější je vypracování přehledu hlavních typů agresorů (iniciátorů, aktivních účastníků a agresorů, kteří jsou současně obětí), u jejich jmen si poznamenáme přesné údaje kdy, kde, jak a komu co udělali. Překážky a chyby při vyšetřování: • Od oběti lze těžko získat podrobnější a často i objektivní informace. • Agresoři často úporně a vynalézavě lžou, používají falešných svědků a nutí oběti ke lhaní či odvolání výpovědi. • Pro ostatní členy nemocné skupiny je příznačný strach vypovídat, chápou to jako „bonzování“. • Někteří rodiče agresorů chrání své děti za každou cenu. • Někteří rodiče oběti se obávají spolupracovat při vyšetřování. • Při některých typech pokročilých šikan pedagogové chrání vůdce agresorů a nevědomě brání vyšetřování. Agresor je osoba sympatická, v učení úspěšná, pedagogům vychází vstříc. • Někteří učitelé vidí v šikaně své selhání a neohlásí ji. • Vyšetřování agresorů i oběti probíhá současně. • Berou se vážně výpovědi falešných svědků. • Zlehčování celé události. • Oběť se nechá odejít ze školy, případně se převede do vedlejší třídy. • Nerozlišuje se mezi počáteční a pokročilou šikanou. • Pedagog vyšetřuje šikanu přímo ve třídě. Schéma strategie vyšetřování: 1. Oddělení agresorů od kolektivu ostatních žáků ve třídě – bezprostředně po zjištění šikany, aby nemohli ovlivnit svědky. 2. Rozhovor s informátory a oběťmi – s každým zvlášť ! 3. Nalezení vhodných svědků: žáci, kteří s obětí sympatizují, kamarádí s ní, nebo ji alespoň neodmítají a žáci nezávislí na agresorech, kteří nepřijímají normy šikanování. 4. Oddělené vyšetřování svědků a agresorů - individuální, případně konfrontační rozhovory se svědky (nikoliv konfrontace obětí a agresorů!), - zahřívací předkolo (navodit moment překvapení, šokovat, vyšetřovaného zaskočit),
- monolog (svědek, nebo obviněný agresor, musí pokud možno souvisle vypovídat, co se ve třídě dělo), - dialog (kladení otázek vyšetřovanému žákovi a jeho odpovědi na ně), - konfrontace (mezi svědky nebo i mezi agresory). 5. Zajištění ochrany obětem. dohoda o vzájemné informovanosti mezi rodiči a školou. 6. Rozhovor s agresory, případně konfrontace mezi nimi. 7. Nahlášení události policii. 8. Individuální schůzky rodičů aktérů celého případu ( agresorů, oběti). Schůzky rodičů agresorů budou probíhat jednotlivě, za přítomnosti, výchovného poradce, školního metodika prevence, příp. zástupce vedení školy, třídního učitele. Je vhodné, aby se na schůzku dostavili pokud možno oba rodiče žáka. Rodiče jsou seznámeni s celým případem a opatřením, které bude agresorovi ze strany školy uděleno. Je zhotoven zápis z jednání, který obdrží jak škola, tak rodiče. Zápis z jednání je stvrzen podpisem obou jednajících stran. Rodičům je nabídnuto případné specializované vyšetření žáka ( např. PPP, SVP). Záleží na závažnosti a okolnostech případu. Následně proběhne schůzka s rodiči oběti, kteří budou také velmi podrobně seznámeni s řešením případu a s opatřeními, které škola učinila k nápravě situace.Také tito rodiče obdrží podepsaný zápis z jednání. 9. Pokračující podpora a pomoc oběti. ŠIKANA JAKO PROCES: I. fáze – ostrakizace (pošťuchování, pošklebování, vyčlenění z kolektivu), II. fáze – zvýšení intenzity manipulace, výskyt fyzické agrese (agresor bere tyto činnosti jako ventil, zábavu nebo uspokojování svých potřeb), III. fáze – kumulace agresorů – vytvoření centra (jádra) a vlastního specifického systému organizace, IV. fáze – hostitelská skupina akceptuje parazitní systém (většina přijímá normy agresorů, oběť svou roli bere jako nutnou), V. fáze – parazitní systém prorůstá z hostitelské skupiny do celé organizace (totalita nebo-li dokonalá šikana), První a druhá fáze jsou svou povahou spíše difúzní – zde může skupina sama zastavit vlastními silami rozvoj onemocnění. Třetí a další fáze představují období, ve kterém se tvoří systém (vzniká novotvar v těle organizace) – skupina i organizace potřebuje odbornou pomoc – diagnostiku a léčbu. •počáteční onemocnění – první, druhý a třetí stupeň vývojové destrukce (normy, hodnoty a postoje vůči šikanování ve skupině nejsou přijaty většinou): situaci můžeme zvládnout sami ve škole viz následující text. •pokročilé onemocnění – čtvrtý a pátý stupeň vývojové destrukce (normy, hodnoty a postoje vůči šikanování ve skupině byly přijaty většinou, či dokonce všemi nebo téměř všemi členy skupiny): je nutné zajistit ochranu obětem, nedělat zásadní kroky vyšetřování a využít možnosti spolupráce s některým z odborných pracovišť. Vyšetřování vyžaduje vysoce odborné a psychologicky „tvrdé“ postupy, protože organizovaný odpor proti rozkrytí bývá mimořádně silný. Zde je vhodné úzce spolupracovat s odborníkem, popř. celý proces vyšetřování přenechat odbornému pracovišti.
NÁPRAVA: • Jakmile je vyšetřování šikany dokončeno a víme, co jsme potřebovali vědět, přistoupíme k nápravě. • Vyšetřování, byť úspěšné, samo o sobě nemá zásadnější vliv na změnu situace. Pro první pomoc lze použít dvě zásadně odlišné metody: 1. metoda vnějšího nátlaku 2. metoda usmíření 1. Metoda vnějšího nátlaku: komisionální pohovor s agresory a jejich rodiči – posloupnost vedení jednání: • Seznámení rodičů agresorů s problémem. • Postupné vyjádření všech pedagogů. • Vyjádření žáka. • Vyjádření rodičů. • Rozhodování komise za zavřenými dveřmi. • Seznámení rodičů a žáka se závěrem výchovné komise. Škola má k dispozici pro potrestání agresorů běžná, ale i mimořádná opatření – např.: snížení známky z chování, převedení do jiné třídy, vyloučení ze školy při opakování násilí po rozhodnutí výchovné komise, krátkodobý dobrovolný pobyt v diagnostickém ústavu, nebo ve středisku výchovné péče, umístění do diagnostického ústavu na předběžné opatření a následné nařízení ústavní výchovy. • Oznámení o potrestání agresorů před celou třídou. • Ochrana oběti – různé způsoby: setkávání pedagoga s loajálními informátory, stanovení ochránců oběti – ze třídy, nebo z vyšších ročníků, intenzivní sledování situace včetně docházky oběti, zprostředkování péče v odborném zařízení a udržování kontaktu s jeho pracovníkem, vytvoření „horké linky“ s rodiči. 2. Metoda usmíření: • Od předešlé metody se nápadně liší. Místo donucení k vnější poslušnosti se tu sleduje vnitřní proměna vztahů mezi oběťmi a agresory. • Je zde akcentováno řešení problému, tedy rozmrznutí agresivního postoje, domluva a usmíření mezi aktéry šikanování. Trestání se zde nekoná. Místo toho nastupuje řízené společné hledání nápravy v neformální atmosféře. OPATŘENÍ, KTERÁ ŠKOLA PŘIJÍMÁ V SOUVISLOSTI S ŘEŠENÍM ŠIKANOVÁNÍ: - Napomenutí a důtka třídního učitele, důtka ředitele, podmínečné vyloučení a vyloučení ze studia na střední škole. - Snížení známky z chování. - Převedení do jiné třídy, pracovní či jiné výchovné skupiny. - Doporučení rodičům obětí i agresorů návštěvy v ambulantním oddělení střediska výchovné péče pro děti a mládež ( SVP). V mimořádných případech se užijí další opatření: - Doporučení rodičům na dobrovolné umístění dítěte do pobytového oddělení SVP, případně doporučení realizovat dobrovolný diagnostický pobyt žáka v místě příslušném diagnostickém ústavu. - Podání návrhu orgánu sociálně právní ochrany dítěte k zahájení řízení o nařízení předběžného opatření, či ústavní výchovy, s následným umístěním v diagnostickém ústavu. - Vyrozumění policejního orgánu, došlo-li k závažnějšímu případu šikanování.
Preventivní tým: Ing. Radovan Maresz - ředitel školy Mgr. Jana Matochová – školní psycholog Mgr. Olga Stochová – výchovný poradce Mgr. Martina Janoušková – výchovný poradce, školní metodik prevence Školní specialista: Mgr. Martina Janoušková PRVNÍ POMOC RODIČŮM: • Šikanované děti se nacházejí v krajní nouzi. Zoufale potřebují pomoc svých rodičů. Problémem však je, že si velmi často samy o ni nedokážou říct. • Je důležité, aby rodiče nepřehlédli podezřelé projevy. • Alternativní postup rodičů: - poskytněte dítěti maximální oporu, - oba rodiče ať navštíví ředitele školy a třídního učitele, - podle situace ve škole, ale i dalších okolností můžete uvažovat o dalších opatřeních (navázat kontakt s odborníkem, využít linky důvěry, oznámit situaci na policii, kontaktovat se s orgány školy – školskou radou). PRVNÍ POMOC ŽÁKŮM: • Nikdo nemá právo druhému ubližovat! • Spolužáci se k tobě chovají nepřátelsky, ubližují ti a ty nevíš, jak dál. • Víš o někom, kdo je šikanován, a je ti ho líto. PŘEKONEJ STRACH A ZAJDI ZA UČITELEM, KTERÉMU DŮVĚŘUJEŠ (ŠKOLNÍM METODIKEM PREVENCE, ŠKOLNÍM PSYCHOLOGEM, VÝCHOVNÝM PORADCEM). Co je to šikanování? Za šikanování se považuje to, když jeden nebo více žáků úmyslně, většinou opakovaně ubližuje druhým. Znamená to, že ti někdo, komu se nemůžeš ubránit, dělá, co ti je nepříjemné, co tě ponižuje, nebo to prostě bolí. Strká do tebe, nadává ti, schovává ti věci. Ale může ti znepříjemňovat život i jinak. Pomlouvá tě, intrikuje proti tobě, navádí spolužáky, aby s tebou nemluvili a nevšímali si tě. Později se otravování života stupňuje a zdokonaluje. Nastupuje fyzické násilí (bití, krádeže a poškozování věcí). Šikanování je vážná věc a v řadě případů bývá trestným činem. Proč bývá člověk šikanován? Není to proto, že by byl špatný, nebo proto, že by si to nějak zasloužil. Chyba není v něm, ale ve špatných vztazích mezi některými spolužáky. Převládá v nich bezohlednost a násilí. Jak se můžeš bránit? Když se ptali jednoho zoufalého žáka, proč o svém trápení neřekl rodičům, odpověděl: „Já nevím, když přijdu domů, tak se na to snažím nemyslet. A doufám, že uŃ to bude lepší.“ Myslet si, že to bude lepší, je omyl. Nikomu nic neříct, je strkání hlavy do písku, které situaci jenom zhoršuje. Nevzdávej to a udělej následující: Obrať se na učitele, kterému důvěřuješ. Může ti skutečně pomoci, bude ti věřit a neprozradí tě.Svěř se svým rodičům. V případě, že nenajdeš odvahu říct to ani svým rodičům, zavolej na Linku bezpečí, telefon 800 155 555 nebo 116 111. Bezplatně můžeš telefonovat z celé republiky. Nepotřebuješ k tomu peníze ani telefonní kartu. Tito lidé ti budou věřit, protože nejsi sám, komu se něco podobného děje.
Vypracovala: Mgr. Martina. Janoušková
Schválil: Ing. Radovan Maresz
výchovná poradkyně, metodik prevence
ředitel školy
Ostrava-Poruba, 10.9.2009 Příloha č.1 Kontakty výchovný poradce, metodik prevence: Mgr.Martina Janoušková kabinet č.S/7 výchovný poradce: Mgr. Olga Stochová kabinet č.AS/9 speciální pedagog: Mgr. Kateřina Teuerová kabinet č.AS/7 školní psycholog: PhDr. Pavla Štalmachová kabinet č. S/10 Mgr. J. Matochová zástupci ředitele školy: PhDr. Jiřina Čelechovská Mgr. Čestmír Janečka bezpečnostní technik: Jaroslav Kubánek ředitel školy: Ing. Radovan Maresz Záchranná služba Policie ČR – obvodní oddělení O – Poruba Městská policie Hasiči OSPOD Ostrava Mgr. Š.Chytilová (odbor sociálně - právní ochrany dětí) PPP SVP Krizové centrum pro rodinu a děti Linka bezpečí
Diagnostický ústav pro mládež Fond ohrožených dětí
tel.596 909 244 tel. 596 909 214 tel. 596 909 256 tel. 596 944 420 596 909 213 tel. 596 909 213 tel. 596 909 312 596 909 312 tel. 596 909 266 tel. 596 909 302 tel. 155 tel. 596 953 616 tel. 156 tel. 150 tel. 596 622 516 tel. 596 944 402, 596 944 403 tel. 596 239 202 tel. 596 123 555 tel. 800 155 555, 116 111
[email protected] chat.linkabezpeci.cz tel. 596237196,97 tel. 596 112 341
Příloha č. 2 Příklad šikanování 1. Případ: Zpověď oběti počátečního stadia šikanování (doslovný přepis) nadávaj mi, dělaj mi naschvály, maj na mne poznámky když přijdu po nemoci rejpaj do mne když se učitel rozhoduje koho vyzkoušet tak mu poraděj mne když nejsem ve škole říkaj učitelům, co není pravda když něco provedou, snaží se to svalit na mne když se učitel zeptá jestli někdo má tahák, hned se všichni ozvou, že mám já v hodině, když je písemka, tak zničeho nic se ozve abych neopisoval všichni maj strašnou radost když dostanu špatnou známku když jsem služba, tak všichni udělaj ve třídě nepořádek nepouští mne mezi sebe když si povídají když si řeknu o sešit tak řeknou, že ho nemají dopsanej a pak ho pučej někomu jinýmu ve frontě na oběd mne předbíhají když je ve třídě smrad tak hned řeknou že jsem si prd povyšujou se nade mne Nic mi nepučej když něco udělám, hned to všem řeknou plivnou mi na židli a na všechny ostatní, abych si nemohl najít jinou na výtvarce si ode mne vezmou štětec a nic mi neřeknou a maj z toho strašnou srandu, když ho hledám když v matice někdo počítá na tabuli, tak mu raděj a řeknou mu i výsledky. Ale mně ne. Když už mi poraděj, tak špatně někdy mi tašku zamknou do skříně a říkaj že od ní nemaj klíč když se učitel zeptá kdo chybí tak místo mého jména řeknou nějakou nadávku.
