PROGRAM NA OCHRANU ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ. Programový dokument (22. září 15. listopadu 2008)

PROGRAM NA OCHRANU ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ Programový dokument (22. září – 15. listopadu 2008)

Eurocentrum Pardubice, 22. září 2008

ENVIRONMENT FOR THE NEXT GENERATION. Aneb tvoje řešení na pomoc životnímu prostředí. Obsah:

Úvod ........................................................................................................................................... 2 Program na ochranu životního prostředí .................................................................................... 3 Závěr: ....................................................................................................................................... 12 Slovníček pojmů:...................................................................................................................... 13 Použité zdroje informací: ......................................................................................................... 18 Přílohy ...................................................................................................................................... 19

1

ENVIRONMENT FOR THE NEXT GENERATION. Aneb tvoje řešení na pomoc životnímu prostředí.

Úvod Program na ochranu životního prostředí v ČR (dále jen POŽP) nabízí v letech 2007 – 2013 z evropských fondů (konkrétně Fondu soudržnosti a Evropského fondu pro regionální rozvoj) přes 5 miliard euro. Objemem financí – 18,4 % všech prostředků určených z fondů EU pro ČR – se jedná o druhý největší český operační program na toto sedmileté období. Cílem operačního programu je ochrana a zlepšování kvality životního prostředí jako základního principu trvale udržitelného rozvoje. Kvalitní životní prostředí je základem zdraví lidí a přispívá ke zvyšování atraktivity České republiky pro život, práci a investice, a podporuje tak naši celkovou konkurenceschopnost. Tento program vytváří rámec pro přípravu projektů, které mohou být spolufinancovány ze strukturálních fondů a Fondu soudržnosti, jejichž globálním cílem je zlepšit stav jednotlivých složek životního prostředí a podpořit tak udržitelný rozvoj, dlouhodobou konkurenceschopnost a zaměstnanost v regionech v rámci cíle Konvergence politiky hospodářské a sociální soudržnosti EU.

2


Program na ochranu životního prostředí I. Ochrana životního prostředí Politika ES v oblasti ochrany životního prostředí představuje stěžejní východisko pro POŽP. Přijetí principů udržitelného rozvoje a tedy i ochrany a zkvalitňování životního prostředí je základním předpokladem pro realizaci rozvojových aktivit s regionálním, národním i evropským dopadem. Environmentální aspekty představují jedno ze zásadních kritérií pro výběr projektů. Důraz je kladen na zachování a obnovu přírodního bohatství, prevenci rizik v oblasti životního prostředí, ekologickou stabilitu krajiny, zvýšení environmentálního povědomí občanů a jejich zapojení šetrného chování k životnímu prostředí a zapojení do rozhodovacího procesu takovým způsobem, aby se respektovaly principy udržitelného rozvoje a přibližování ke standardům EU, neboť kvalitní životní prostředí spolu s dostupností dopravních a komunikačních sítí jsou základními předpoklady rozvoje ekonomických a sociálních aktivit. II. Výchozí stav životního prostředí v České republice k roku 2007 V devadesátých letech 20. století došlo k výraznému zlepšení téměř u všech složek životního prostředí ČR. Vysoké emise znečišťujících látek, zejména od ovzduší, byly významně sníženy investicemi do koncových zařízení ke snížení emisí. Také v letech 2000 – 2006 pokračovalo snižování emisí zátěže a to zejména v oblasti vod. V oblasti ovzduší však množství emisí v letech 2000 – 2006 stagnuje a to se negativně promítá do kvality ovzduší v ČR, které se v tomto období již nezlepšuje a v případě některých znečišťujících látek se zhoršuje. Současný stav životního prostředí v ČR nelze považovat za uspokojivý, neboť ze sledovaných trendů vyplývá, že v poledních letech dochází ke zpomalení, zastavení nebo i ke zvrácení kterých velmi pozitivních trendů, které byly charakteristické počátkem 90. let 20. století. Hodnoty základních standardních indikátorů stavu životního prostředí ve srovnání s průměrem EU – 15 (tj. pře rozšíření v květnu 2004) a OECD – 30 nevykazují řádové odchylky, ale ve srovnání s okolními státy jsou na horší úrovni. Dynamika změn v současnosti je z důvodu oslabení aktivity při přijímání opatření na ochranu životního prostředí a k výraznému poklesu investic do ochrany životního prostředí ovšem pomalejší. Pro kvalitu životního prostředí představují hlavní problémy a rizika následující faktory: - překračování imisních limitů a cílových imisních limitů pro ochranu lidského zdraví a ochranu ekosystému - negativní vliv růstu automobilové dopravy na zdraví obyvatel - negativní vliv výroby energie - znečišťování životního prostředí nebezpečnými látkami z průmyslových podniků, zemědělství, domácností a aglomerací, havarijní úniky nežádoucích látek do povrchových a podzemních vod 3

ENVIRONMENT FOR THE NEXT GENERATION. Aneb tvoje řešení na pomoc životnímu prostředí. -

špatný stav vodních toků z hlediska ekologických funkcí vysoký počet lokalit se starými ekologickými zátěžemi vysoký podíl půdy ohrožené vodní erozí ohrožení lesů a jejich neuspokojivý zdravotní stav apod.

II. 1 – Voda Přes zlepšení hlavních ukazatelů jakosti vod za uplynulé desetiletí zůstává délka velmi silně znečištěných toků stále ještě významná. Hlavními zdroji znečištění organickými látkami a nutriety jsou komunální odpadní vody a zemědělství. Hlavními zdroji znečištění nebezpečnými látkami jsou průmysl a staré ekologické zátěže. Podzemní vody jsou nejčastěji znečišťovány průsaky dusičnanů zejména ze zemědělství. Stav vod je proto nutno sledovat a monitorovat a přijímat opatření k dosažení žádoucího stavu jakosti vod a snížení množství znečištění ve vodách. Zásobování obyvatelstva pitnou vodou splňující jakostní ukazatele je prioritním úkolem. Aby tato potřeba byla v odpovídajícím rozsahu naplněna, je nutno provést rozšíření vodovodních sítí a u řady stávajících sítí a vodovodních přivaděčů provést jejich rekonstrukci. Stejně tak je nezbytné provést rekonstrukce technologií řady úpraven vod včetně těch největších. Je třeba napojit menší obce bez vodovodu pro veřejnou potřebu na stávající sítě a rozvody pitné vody. Zkušenosti z opakujících se katastrofálních povodní v letech 1997, v roce 2002 a 2006 vyvolaly zvýšenou společenskou objednávku systémových opatření pro ochranu a prevenci před povodněmi a po co nejkvalitnějším systému předpovědní a výstražné služby. V roce 2000 vláda České republiky schválila Strategii ochrany před povodněmi pro území České republiky, která se stala základním politickým dokumentem v oblasti ochrany před povodněmi. V roce 2005 byl přijat Akční program EU pro zvládání povodňových rizik, který prostřednictvím souboru tří rozdílných opatření rozvíjí společné práce v oblasti prevence před povodněmi. Jedná se o informování veřejnosti a výzkum (usnadnění výměny zkušeností a informací a těsnější spojení mezi výzkumem a politikou), o možnosti financování z prostředků EU. II. 2 – Vzduch Emise všech znečišťujících látek se v uplynulých letech snížil v důsledku omezení restrukturalizace výroby, záměny paliv, legislativních a technických opatření. Po roce 2000 však emise hlavních znečišťujících látek zůstávají na stejné úrovni, nebo dokonce pozvolna narůstají. Příčinou je vyčerpání potenciálu pro použití koncových zařízení na snížení emisí do ovzduší společně s nastartováním hospodářského růstu a rozvojem automobilové dopravy. Zejména v emisích tuhých znečišťujících látek se významně podílejí malé spalovací zdroje v domácnostech, neboť ve zhruba 20% z nich se k vytápění stále používají pevná paliva. Kotle na tuhá paliva, používané v domácnostech, i velké spalovací zdroje spojuje značná morální a technická zastaralost. Uvedený vývoj emisí znečišťujících látek a skladba jejich zdrojů se negativně promítají do kvality ovzduší v České republice. Celoplošný problém představuje překračování norem na kvalitu ovzduší stanovených pro ochranu zdraví lidí, zejména pro prachové částice (PM10) (v roce 2003 bylo exponováno nadlimitním

4

ENVIRONMENT FOR THE NEXT GENERATION. Aneb tvoje řešení na pomoc životnímu prostředí. koncentracím 37% populace, 34% populace v roce 2004, 66% populace ČR v roce 2005), polycyklické aromatické uhlovodíky (v letech 2003 a 2004 exponováno 23% populace ČR a 35% populace v roce 2005) a troposférický ozon (exponováno dlouhodobě asi 92% populace ČR). Nadlimitním úrovním těchto znečišťujících látek jsou, vzhledem k popsané skladbě zdrojů znečišťování, dlouhodobě vystaveni i občané žijící mimo velká města a průmyslové oblasti. Závažným problémem jsou ve vybraných lokalitách i vysoké koncentrace dalších toxických látek, například dioxinů, které vznikají především při spalování komunálního odpadu. Emise znečišťujících látek způsobujících acidifi kaci a eutrofi zaci stále představují zvýšené riziko pro ekosystémy a vegetaci a řada těchto látek se významnou měrou podílí na vzniku sekundárních prachových částic (PM10). Emise některých znečišťujících látek se stále pohybují nad hodnotami národních emisních stropů, které ČR musí splnit k roku 2010 (např. pro NOx dosahují současné hodnoty přibližně 116% stanoveného národního emisního stropu). II. 3 – Energie Udržitelné využívání zdrojů energie (dále OZE) a realizace úspor energie přispívá k šetrnému využívání přírodních zdrojů, k diverzifi kaci nabídky energie a ke snižování energetické náročnosti a tím k udržitelnému rozvoji. Ve svém důsledku pomáhá ke snižování zátěže životního prostředí, neboť vyšším využíváním OZE a realizací úspor energie lze nahradit spalování fosilních paliv (neobnovitelných zdrojů) se všemi negativními vlivy. Oblasti podpory v rámci prioritní osy 3 navazují na probíhající programy v resortu životního prostředí a v mezinárodním měřítku vycházejí z Evropské strategie udržitelného rozvoje a 6. akčního programu EU. Uvedená prioritní osa vzniká v souladu s Národním Lisabonským programem 2005–2008 podle usnesení vlády České republiky č. 1200 ze dne 14. září 2005. Mezi prioritní opatření Národního Lisabonského programu patří maximalizace energetické a materiálové efektivnosti a racionální využívání zdrojů Oblasti podpory jsou v souladu s prioritami Státní politiky životního prostředí schválené usnesením vlády České republiky č. 38/2001 a Státní energetické koncepce schválené usnesením vlády ČR č. 211 ze dne 10. března 2004. Prioritami jsou vyšší využití obnovitelných a druhotných zdrojů energie, maximalizace energetické a elektroenergetické efektivnosti a prosazování úspor energie. Česká republika se v přístupové smlouvě zavázala ke zvýšení podílu elektřiny z OZE na hrubé spotřebě elektřiny na 8% k roku 2010 a ke zvýšení podílu OZE na celkové spotřebě primárních energetických zdrojů na 6% k roku 2010. Podíl spotřeby OZE na spotřebě primárních energetických zdrojů (PEZ) se po roce 2000 pohyboval mírně nad 2%. V roce 2004 činil 2,9%. Podíl výroby elektřiny z OZE na spotřebě elektřiny se v posledních letech pohyboval kolem 5%. Přijetí zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z OZE, přineslo zásadní změnu podmínek v podpoře využití OZE pro výrobu elektřiny. Výše výkupních cen a zelených bonusů jsou však v některých případech na hranici návratnosti investice do OZE. Vysoká počáteční investice do opatření využívajících OZE je spolu s nedostatečnou kapitálovou vybaveností (zejména obcí) příčinou pomalého rozvoje instalací OZE. Legislativní podpora využití OZE pro výrobu tepla zatím chybí.

5

ENVIRONMENT FOR THE NEXT GENERATION. Aneb tvoje řešení na pomoc životnímu prostředí. II. 4 – Nakládání s odpady Plán odpadového hospodářství ČR (dále POH ČR) definoval klíčové problémy odpadového hospodářství v ČR. Žádoucí hierarchie nakládání s odpady není v ČR plně respektována, převažuje odstraňování odpadů nad jeho využíváním. V prostředí tržního hospodářství není zajištěna konkurenceschopnost výrobků vyrobených z odpadů, rovněž oddělené shromažďování odpadů není dostatečné. Specificky problémovými oblastmi jsou nebezpečné odpady, biologicky rozložitelné odpady, výrobky zpětného odběru, do jisté míry i komunální odpady apod. Stále se účinně neprosazuje prevence vzniku odpadů, převažuje odstraňování odpadů, zejména skládkování, nad využíváním a recyklací odpadů. Bude nutné investovat do nových zařízení pro využívání a recyklaci odpadů a stávající zařízení rozšiřovat a modernizovat. Zvláštní důraz je kladen na odstranění nebezpečných látek (starých ekologických zátěží) z kontaminovaných míst na základě výsledků průzkumných prací a analýzy rizik. To se týká jak sanace starých ekologických zátěží, revitalizace brownfields, tak zařízení na odstraňování odpadů. Vždy se jedná o rizikovou zátěž nebezpečnými chemickými látkami, jakými jsou persistentní organické polutanty (PCB, PCT, PCDD/F, HCB, vyjmenovanými ve Stockholmské úmluvě) a polyaromatické uhlovodíky, chlorované uhlovodíky, těžké kovy a další kontaminanty. Patří sem i rekultivace starých skládek a sanace, popř. revitalizace brownfields. Dosavadní výsledky inventury potvrdily, že rozsah starých ekologických zátěží plynoucích z nedostatečného řešení této problematiky v ČR v minulosti je alarmující a jejich urychlené řešení vzhledem k dopadům na zdravotní stav obyvatelstva a životní prostředí je nezbytné. Doporučení pokračovat v sanaci kontaminovaných míst bylo mj. i jedním z výstupů Hodnocení politiky, stavu a vývoje životního prostředí ČR za posledních pět let, které v letošním roce provedla Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD). II. 5 – Krajina a příroda Základním problémem ochrany přírody a krajiny zůstává pokles biodiverzity na úrovni druhů, ekosystémů a genů a snížená ekologická stabilita krajiny. Nedoceněn je význam naší krajiny jako součásti kulturního dědictví a prostoru pro kvalitní život člověka. Snížení biologické rozmanitosti a početnosti populací původních druhů je důsledkem devastace krajiny a přírodních zdrojů našeho území, zejména v posledních desetiletích. V ČR je podle aktuálních Červených seznamů v současné době ohroženo přibližně 34% druhů savců, 52% druhů u nás hnízdících ptáků, 50% druhů plazů, 43% druhů obojživelníků, 43% druhů ryb, 60% druhů vyšších rostlin a 43% mechorostů. Společným působením mnoha negativních vlivů lidské činnosti došlo k takovému poškození ekosystémů, že na našem území vymizela celá řada druhů (např. drop velký). Působení lidských aktivit se významně promítlo do rozšíření a početnosti planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů, ale i do stavu celých biotopů a ekosystémů. Z krajiny mizí přechodové (ekotonové) plochy, významné jako zbytkové biotopy s vysokou biologickou rozmanitostí (rákosiny, remízky, meze, lada, nivní louky apod.). Nejnovější, a o to intenzivnější rozvoj liniových staveb, vede ke snížení průchodnosti krajiny a k fragmentaci areálů výskytu populací některých taxonů. Tento jev má

6

ENVIRONMENT FOR THE NEXT GENERATION. Aneb tvoje řešení na pomoc životnímu prostředí. negativní dopad nejen na volně žijící živočichy a planě rostoucí rostliny, ale i na člověka samého. Změny, kterými prošlo české zemědělství během 50. až 80. let dvacátého století, zejména kolektivizace a intenzifikace v souvislosti s přeměnou tradičního zemědělství na průmyslovou velkovýrobu, zásadním způsobem ovlivnily i vzhled, charakter a ekologickou stabilitu krajiny. Došlo ke scelování pozemků do velkých lánů, které často nerespektovalo reliéf terénu a vedlo také ke značným ztrátám rozptýlené zeleně ve volné krajině. Ubylo mezí, remízků a liniových porostů podél cest a vlhkých nivních luk. Došlo tak k významnému narušení ekologické rovnováhy v krajině a následně k působení mnoha nepříznivých jevů, které mají dodnes negativní dopad na přírodu i na zemědělské hospodaření. Rozptýlená zeleň se společně s tvarem reliéfu významně podílí na tvorbě typického krajinného rázu každé oblasti. Tvoří nedílnou součást naší venkovské krajiny, opticky ji rozděluje do menších celků a utváří tak její charakteristický malebný vzhled. Tento cenný krajinný prvek poskytuje útočiště mnoha druhům živočichů, ale i rostlin, které by jinde v zemědělské krajině již nenašly svůj životní prostor. Nabízí také potravní zdroje zejména pro opylovače, ptáky (podpora biologické ochrany před škůdci) a drobné savce. Nevhodný způsob hospodaření a znečišťování životního prostředí se odrazily i na stavu lesů. Lesy a lesní půdy byly ve střední Evropě postiženy degradačními vlivy v důsledku intenzivního působení emisí a kyselých dešťů. Tyto negativní dopady industrializačních vlivů byly v našich podmínkách umocněny systémem obhospodařování lesů, zaměřeným dlouhodobě na jednostrannou podporu maximálního dřevoprodukčního efektu. Důsledkem jsou dnešní stejnověké monokulturní porosty s výrazně sníženou odolností proti biotickým i abiotickým vlivům a s nevyváženým funkčním potenciálem. Nadměrná intenzifikace zemědělství spolu s nevhodnými vodohospodářskými zásahy způsobila také rozkolísanost odtokových poměrů, eutrofizaci povrchových vod, znečištění a pokles hladiny podzemních vod a snížení retenční schopnosti krajiny – to je doprovázeno častějším výskytem extrémních such a povodňových událostí. Stejně důležité jako ochrana a péče o přírodní prvky ve volné krajině je i problematika životního prostředí urbánních a suburbánních prostorů zejména z hlediska uchování biodiverzity, Státní fond životního prostředí ČR ekologické stability, zmenšování ekologické stopy sídel a snižování míry „sterility“ (míra umělých prvků, povrchů a prostor) urbanizovaného prostředí. Sesuvy a skalní řícení jsou přirozenými přírodními jevy, které se podílejí na vývoji a modelování krajiny. Jsou nezastupitelnou součástí exodynamických procesů, které nemůžeme zastavit ani zásadně ovlivnit. Tento fakt je příznivý pro rozmanitost a jedinečnost tvářnosti krajiny, méně je již příznivý snaze člověka si přírodu podřídit svým technickým a sídelním představám, často nerespektujícím pravidla přírodních procesů. Jejich vznik není odvislý pouze od nestandardních klimatických výchylek, ale je často predisponován geologickými, petrologickými, tektonickými a morfologickými charakteristikami daného území. Vyvrcholením procesu jsou pak především sesuvy a skalní řícení, jejichž častým následkem jsou často i rozsáhlé materiální škody, dochází ke značné nevratné devastaci kulturní krajiny a často jsou ohroženy i životy občanů. Rizikové geofaktory životního prostředí představují zejména narušení režimu proudění podzemních vod jako výsledku přírodního procesu, nadlimitní a rizikové koncentrace anorganických nebo organických látek přírodního původu v podzemních vodách, horninách a produktech jejich zvětrávání a zvýšenou radioaktivitu. Údaje o jejich stavu nejsou dosud zjišťovány, prezentovány a hodnoceny plošně v návaznosti na životní prostředí. Stejně tak dosud není provedeno komplexní zmapování a monitorování následků hornické činnosti na jednotlivé

7

ENVIRONMENT FOR THE NEXT GENERATION. Aneb tvoje řešení na pomoc životnímu prostředí. složky životního prostředí, které bude v nejbližší době požadováno v návaznosti na schválenou směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/21/ES, o nakládání s odpady z těžebního průmyslu a o změně směrnice Rady 2004/35/ES. Zdroje podzemních vod i ostatní neobnovitelné nerostné zdroje byly podrobněji hodnoceny v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století. Od té doby došlo k významným změnám i v této oblasti, takže původní práce jsou již nevěrohodné a překonané. II. 6 – Rozvoj evriomentálního vzdělávání Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta a environmentální poradenství představují klíčový preventivní nástroj ochrany životního prostředí a úspěšné implementace udržitelného rozvoje. Pomáhají eliminovat negativní dopady hospodářského rozvoje na životní prostředí a zdraví obyvatel. V ČR se dosud podařilo rozvinout krajské systémy environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty, postupně je budována národní síť center environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty a síť environmentálních poraden. V ČR v oblasti životního prostředí existuje několik institucionalizovaných plošných sítí, které paralelně se svou hlavní činností poskytují i informace a osvětu o problematice životního prostředí. Tyto existující systémy a sítě (národní i regionální) postrádají ve svých pobočkách kvalitní materiálně-technické zázemí k efektivnímu a systematickému zajištění své činnosti. Problémem je i nerovnoměrné rozmístění služeb environmentálního vzdělávání a poradenství v rámci ČR. Hlavním problémem environmentálního vzdělávání, poradenství a osvěty je přetrvávající nedostatečné povědomí a vzdělání důležitých cílových skupin – podnikové sféry, veřejné správy a pracovníků školství a NNO – k problematice životního prostředí a udržitelného rozvoje v České republice, ale i přetrvávající nízké environmentální povědomí veřejnosti obecně. Klíčovou důležitost má posílení chápaní interdisciplinárních souvislostí environmentální problematiky k ochraně životního prostředí pro kvalitu života společnosti, ale i pro inovace a hospodářský rozvoj II. 7 – EMAS – Systém enviromentálního řízení Od roku 1998 se hlásí ČR k programu EMAS, který se zavádí ve státní správě, v podnicích, na školách aj. organizací. Jedná se o enviromenátlní řízení, které záměrně působí na ty činnosti dané organizace, které mohou mít vliv na životní prostředí. Jeho cílem je ochrana přírodních zdrojů, omezování rizik, ochrana zdraví studentů, pracovníků apod. Enviromentální řízení využívá celou řadu jednoduchých i komplikovaných nástrojů. Je zcela nezávislé jakých nástrojů instituce zavádějící EMAS užívá (př. nakládání s odpady a jejich evidence, úspora energie, apod.). Důležitý je výsledek, nikoli prostředek jakým se ho dosáhne. Zavedení EMAS je především týmovou prací, která je založena na odpovědnosti, povědomí a komunikaci se svým okolím. Dosažením cíle je získání certifikátu ale především vědomí pomoci udržitelnosti životního prostředí i dalším generacím. Zavedením EMAS se organizace zavazuje k tomu, že bude vykonávat každodenní provozní činnosti tak, aby došlo ke snížení zatížení životního prostředí a lidského zdraví. Kroky v rámci EMAS např. zahrnují – definování politiky životního prostředí, stanovení enviromentálního programu se specifickými cíli, identifikace aspektů, které

8

ENVIRONMENT FOR THE NEXT GENERATION. Aneb tvoje řešení na pomoc životnímu prostředí. mohou mít dopad na činnosti, které mohou ovlivňovat životní prostředí, určení úkolů a jmenování osob odpovědných za jejich plnění, program školení a vzdělávání pro všechny účastníky dané instituce, měření, pravidelný monitoring, apod. III. Podporované aktivity Obecně platí, že podporovanými aktivitami budou všechny, které zlepšují současný stav životního prostředí v ČR, případně navrhují další inovativní náměty, které budou pro životní prostředí přínosné. Přednost budou mít takové projekty, jejichž užitek zahrne větší cílovou skupinu, př. danou organizaci, čtvrť, region, případně celou Českou republiku. Příklady okruhů podporovaných aktivit: -

snížení znečištění vod omezení rizika povodní zlepšení kvality ovzduší omezení emisí využívání obnovitelných zdrojů energie (dále OZE) podpora výstavby nových zařízení na OZE realizace úspor energie zlepšení zacházení s odpady odstranění starých ekologických zátěží zlepšení stavu přírody péče o území soustavy Natura 2000 obnova krajinných struktur prevence sesuvů půdy a skalních řícení podpora enviromentalního vzdělávání poskytování enviromentálního poradenství a enviromentálních informací aktivity související se systémem enviromentálního řízení EMAS

Očekávané návrhy mohou zahrnovat celou škálu projektů – od projektů zahrnujících změnu každodenního chování veřejnosti – př. třídění odpadu, úsporné hospodaření s energií, zapojit školy, podniku do systému EMAS apod. – až po návrhy velkých projektů jako může být inovativní způsob čištění vodních toků, jejich revitalizace, systémy tepelných čerpadel apod. Vzhledem k tomu, že se jedná o fiktivní zadání, je možné předkládat fiktivní projekty, které mohou být inspirativní pro vaše okolí nebo přinejmenším zajímavé. Pole působnosti je volné. IV. Typ žadatele Možnými žadateli jsou fyzické i právnické osoby, školy a školská zařízení a jiné vzdělávací instituce Pardubického kraje.

9

ENVIRONMENT FOR THE NEXT GENERATION. Aneb tvoje řešení na pomoc životnímu prostředí. V. Výše a způsob financování Podpora bude poskytována formou dotace, přičemž konkrétní výše podpory bude stanovena na základě finanční analýzy žadatele předložené v projektu. Na projekty, které negenerují příjmy, bude poskytnuta podpora ve výši až 85% všech nákladů způsobených realizací projektu z Evropského fondu pro regionální rozvoj. Podle pravidla N+31, ke kterému se zavázala Česká republika Evropské komisi, musí být projekt ukončen (proplacen) do tří let po jeho schválení. Financování projektu je průběžné. VI. Obecné podmínky přijatelnosti: • • • • • • • • •

projekt je v souladu s aktuální výzvou pro podávání žádostí, dle které je žádost podávána, projekt musí mít pozitivní vliv na životní prostředí, projekt musí být v souladu se strategií udržitelného rozvoje ČR a horizontálními prioritami EU žadatel není (nebude) v rámci stejného projektu současně příjemcem podpory z ostatních operačních programů, iniciativ Evropských společenství ani z národních programů SFŽP ČR, žadatel nemá dluhy (nedoplatky) vůči orgánům veřejné správy, typ žadatele odpovídá definovanému typu žadatele programu a vyhlášené výzvy, žádost je předložena (podána) na formuláři žádosti (s příslušnými přílohami, formálně úplná žádost je podaná v předepsaném termínu, termíny jsou uvedeny v příslušné výzvě k podání žádostí, žádost je předložena před termínem zahájení realizace projektu,

V. Upozornění Při výběru projektu bude hodnocena pravděpodobnost, že projekt bude mít hmatatelný dopad na obyvatele a ekonomické subjekty regionu a bude přispívat požadovaným cílům a dopadům programu. Obecně je požadovaná u každého projektu tzv. udržitelnost projektu. Jedná se o dobu, po kterou musí příjemce podpory udržet výstupy projektu v nezměněné podobě, tj. zajistit, že změny/užitek budou trvat i po skončení projektu. Udržitelnost projektu je minimálně dva roky. Příjemce podpory je povinen zajistit potřebnou publicitu projektu financovaného ze zdrojů EU. Cílem této činnosti je především zvýšení povědomí veřejnosti o možnostech, které EU na pomoc životnímu prostředí vynakládá, zdůraznění role Společenství a zajištění transparentnosti podpory poskytované z Evropských fondů.

1

V rozpočtovém období 2000 – 2006 platilo pravidlo N+2 – tj. na realizaci projektu byly dva roky. V novém rozpočtovém období do roku 2010 si vyjednala ČR výjimku a platí pravidlo N+3.

10

ENVIRONMENT FOR THE NEXT GENERATION. Aneb tvoje řešení na pomoc životnímu prostředí. VI. Hodnocení projektu Předložené projekty budou vyhodnoceny do 30 dnů po ukončení a jejich zpracovatelé budou kontaktováni. Projekty budou hodnoceny dle všech požadovaných náležitostí nezávislou komisí složenou z odborníků. Nejlepší projekty budou se svolením autora zveřejněny.

11


Závěr: Tento projekt je vyhlášen v rámci Evropského týdne mobility. Jedná se o osvětovou kampaň pro občany měst, které se snaží upozorňovat na problémy se stále narůstající automobilovou dopravou ve městech, a kterým zároveň nabízí možnosti a výhody udržitelných druhů dopravy. Smyslem tohoto zadání je jednak cílové skupině – studenti středních a vyšších odborných škol – zprostředkovat aktuální informace o stavu životního prostředí v ČR (a to nejen z hlediska automobilové dopravy) po našem vstupu do EU a přimět je zamyslet se nad možnostmi, jak stav životního prostředí zlepšit, případně jak šířit uvědomělé chování mezi širokými vrstvami společnosti vůči němu. Tento projekt si dál klade za cíl seznámit jeho účastníky s regionální politikou EU a částečně s praxí spojenou s čerpáním finančních prostředků ze strukturálních fondů EU. Předlohou sepsání tohoto fiktivního manuálu byly programové dokumenty (Operační program Životní prostředí a Národní strategický referenční rámec) schválené Evropskou komisí, které ČR vypracovala za účelem získání přiděleného objemu peněz z rozpočtu EU na sedmileté období 2007 – 2013.

12


Slovníček pojmů: Brownfields Brownfields jsou pozemky a nemovitosti uvnitř urbanizovaného území, které ztratily svoji funkci a využití, jsou opuštěné či podvyužité, často mají ekologickou zátěž a zdevastované výrobní či jiné budovy. (Pojem "brownfields" je přejatý z anglického jazyka, v doslovném překladu znamená "hnědé louky"). Komplexitou a nákladností řešení problémů spojených s renovací a ozdravěním pak tyto nemovitosti odrazují soukromý kapitál od účinné intervence. V České republice se problematika brownfields začala diskutovat poměrně nedávno, opuštěné průmyslové areály začaly být problémem pro restrukturalizaci průmyslové výroby (zejména po odklonu od těžkého průmyslu). Ekologická zátěž Přetrvávající rozsáhlý výskyt starých ekologických zátěží (kontaminovaných míst) na území České republiky je jedním z historických pozůstatků více jak šedesátiletého působení (1938–1989) nedemokratických režimů, kdy nebyla ochrana životního prostředí a nakládání se závadnými látkami při průmyslové a další výrobě na vysoké úrovni. Systematické odstraňování těchto historických – starých ekologických zátěží začalo počínaje rokem 1990. Ač bylo za období od počátku řešení této problematiky vynaloženo na proces odstraňování starých ekologických zátěží v České republice více jak 23 mld. Kč, nepodařilo se dosud zajistit v řešení této problematiky jednotný, na národní úrovni koordinovaný přístup a některé oblasti nejsou řešeny vůbec. Česká republika se snaží tento problém řešit především prostřednictvím finanční intervence ze zdrojů EU. Hlavním zdrojem financí je Operační program životní prostředí na sedmileté období 2007 – 2013. EMAS – Systém enviromentálního řízení Nařízení Evropského parlamentu a Rady z března 2001 umožňuje dobrovolnou účast organizací v systému řízení podniku a auditu z hlediska životního prostředí. Toto nařízení stanoví požadavky na systém enviromentální řízení pro podniky a další organizace a definuje institucionální rámec pro zavedení systému podle EMAS, jeho ověřování a kontroly. Vytvoření institucionálního rámce EMAS v ČR začalo již před vstupem ČR do EU. EMAS (více na www.cenia.cz) a Místní Agenda 21 jsou dva z programů systematického řízení k otázkám životního prostředí. Požadavky nového nařízení EMAS jsou srovnatelné s požadavky normy ISO 14001 (norma ISO 14001 pojednává o enviromentálním managementu, tj. managementu „týkající se životního prostředí“. Společnost, která se rozhodla získat Certifikát osvědčující soulad s požadavky této normy, musí vytvořit, dokumentovat, uplatňovat a udržovat systém environmentálního managementu a neustále zlepšovat jeho efektivnost.), ale v některých případech kladou i vyšší nároky.

13


Fond soudržnosti Fond soudržnosti je na rozdíl od strukturálních fondů určený na podporu rozvoje chudších států, nikoli regionů. Je zaměřen na velké projekty v oblasti životního prostředí a transevropských dopravních sítí apod. Národní strategický referenční rámec Národní strategický referenční rámec (NSRR) představuje základní programový dokument České republiky pro využívání fondů Evropské unie v období 2007–2013. Národní strategický referenční rámec udává systém operační programů (tématické př. Operační program Životní prostředí, Podnikání inovace, Vzdělávání pro konkurenceschopnost; regionální operační programy regionu soudržnosti NUTS II a programy územní spolupráce politiky hospodářské a sociální soudržnosti 2007–2013, jejichž prostřednictvím budou jednotlivé prioritní osy realizovány. Národní strategický referenční rámec byl 27. července 2007 přijat Evropskou komisí a v současnosti probíhá proces schvalování jednotlivých operačních programů. První schválené operační programy lze očekávat v průběhu listopadu. OECD = Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj OECD je organizace 30 ekonomicky nejrozvinutějších států světa, jejímž členem je také do roku 1995 Česká republika. OECD koordinuje ekonomickou a sociálněpolitickou spolupráci členských zemí, zprostředkovává nové investice, prosazuje liberalizaci mezinárodního obchodu. Cílem OECD je napomáhat k dalšímu ekonomickému rozvoji, potlačení nezaměstnanosti, stabilizaci a rozvoji mezinárodních finančních trhů. S OECD intenzivně spolupracuje Evropská komise a všechny ostatní členské státy EU. Operační program V období 2007–2013 může Česká republika z evropských fondů získat přibližně 752,7 miliard korun (cca 26,69 mld. euro). Evropská unie financuje maximálně 85 % výdajů, český stát musí projekty spolufinancovat přibližně 132,83 miliardami, tj. 15% celkové částky každého projektu. ČR vypracovala na využívání těchto finančních prostředků celkem 24 tzv. operačních programů, které se tématicky a regionálně zabývají aktivitami, které je vhodné z evropských financí podpořit. Jedním z těchto programů je také Operační program životní prostředí. Přehled všech OP je zveřejněn na stránkách www.strukturalni-fondy.cz. Přehled všech operačních programu viz příloha č.3.

14

ENVIRONMENT FOR THE NEXT GENERATION. Aneb tvoje řešení na pomoc životnímu prostředí. Operační program Životní prostředí Operační program Životní prostředí nabízí v letech 2007 – 2013 z evropských fondů (konkrétně Fondu soudržnosti a Evropského fondu pro regionální rozvoj) přes 5 miliard euro. Objemem financí – 18,4 % všech prostředků určených z fondů EU pro ČR – se jedná o druhý největší český operační program. Cílem operačního programu je ochrana a zlepšování kvality životního prostředí jako základního principu trvale udržitelného rozvoje. Kvalitní životní prostředí je základem zdraví lidí a přispívá ke zvyšování atraktivity České republiky pro život, práci a investice, a podporuje tak naši celkovou konkurenceschopnost. Žadatelem o přidělení příspěvku na ekologické projekty se může stát téměř každý. Program je otevřen obcím a městům, organizacím státní správy a samosprávy, výzkumným a vědeckým ústavům, právnickým a fyzickým osobám i neziskovým organizacím. Dotace může dosahovat až 90 % z celkových způsobilých výdajů na projekt. U všech projektů je podmínkou veřejné spolufinancování. Politika ES v oblasti ochrany životního prostředí Základem politiky EU v oblasti životního prostředí je akční program s názvem „Životní prostředí 2010: Naše budoucnost, naše volba“, který se zaměřuje na – změnu klimatu a globální oteplování; přírodní stanoviště, volně žijící živočichy a planě rostoucí rostliny; vztah životního prostředí a zdraví; přírodní zdroje a nakládání s odpady. Ve zbývajících letech uplatňování programu se bude klást důraz na boj proti zvyšování emisí skleníkových plynů a pokračujícímu snižování biologické rozmanitosti, proti desertifikaci, odlesňování, ohrožení půdy, proti přetrvávajícím dopadům znečištění na veřejné zdraví a životní prostředí, rostoucímu množství odpadu a neustálému zvětšování „ekologické stopy“ EU. Současně je EU i nadále odhodlána stát na čele celosvětového úsilí v otázkách jako boj proti změně klimatu, ochrana biologické rozmanitosti a udržitelné využívání zdrojů – od výroby přes spotřebu až po likvidaci odpadu. Toto prvenství v úsilí o ochranu životního prostředí není neslučitelné s podporou růstu a zaměstnanosti, neboť ekologické inovace a technologie mohou stimulovat růst i tvorbu pracovních míst. Regionální politika EU Regionální politika Evropské unie, nazývaná též politika hospodářské a sociální soudržnosti (HSS), je odrazem principu solidarity uvnitř Evropské unie, kdy bohatší státy přispívají na rozvoj chudších států a regionů, aby se zvýšila kvalita života obyvatel celé Evropské unie Obecně lze říci, že regionální politika podporuje především ty regiony v členských státech, které nedosahují 75 % průměru úrovně HDP Evropské unie na osobu. Přehled státu s finanční podporou viz tabulka č. 4. Cíle regionální politiky V období 2007–2013 sleduje regionální politika tři cíle, k jejichž dosažení má v evropském střednědobém rozpočtovém rámci (tzv. finanční perspektiva)

15

ENVIRONMENT FOR THE NEXT GENERATION. Aneb tvoje řešení na pomoc životnímu prostředí. prostřednictvím strukturálních fondů Fondu soudržnosti vyčleněno 308 041 000 000 € (přibližně 8 686,8 mld. Kč): Cíl Konvergence: podpora hospodářského a sociálního rozvoje regionů na úrovni NUTS II s hrubým domácím produktem (HDP) na obyvatele nižším než 75% průměru tohoto ukazatele pro celou Evropskou unii. Dále jsou k čerpání z tohoto cíle způsobilé státy, jejichž hrubý národní důchod (HND) na obyvatele je nižší než 90% průměru tohoto ukazatele pro celou Evropskou unii. Tento cíl je financovaný z ERDF, ESF a FS a v České republice pod něj spadají všechny regiony soudržnosti s výjimkou Hl. m. Prahy. Cíl Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost: podpora regionů na úrovni NUTS II nebo NUTS I, které přesahují limitní ukazatele pro zařazení do cíle Konvergence. Tento cíl je financovaný z ERDF a ESF a v České republice pod něj spadá Hl. m. Praha. Cíl Evropská územní spolupráce: podpora přeshraniční spolupráce regionů na úrovni NUTS III nacházejících se podél všech vnitřních a některých vnějších pozemních hranic a všech regionů úrovně NUTS III podél námořních hranic, které jsou od sebe obecně vzdáleny nejvýše 150 kilometrů. Dále je podporována meziregionální a nadnárodní spolupráce regionů. Tento cíl je financovaný z ERDF a v České republice pod něj spadají všechny regiony. Region soudržnosti Regiony soudržnosti jsou v oblasti regionální politiky základními statistickými jednotkami pro výpočet ukazatele HDP/obyvatele, na základně kterého je přidělena podpora ze strukturálních fondů. Jsou jimi regiony na úrovni NUTS II (NUTS – klasifikace územních statistických jednotek). V programovacím období 2007–2013 má každý Region soudržnosti historicky poprvé svůj vlastní Regionální operační progam (ROP), který je úzce zaměřen na řešení problémů daného regionu. Mapka regionů soudržnosti v ČR viz příloha č. 2. Řídící orgán a zprostředkující subjekt operačního programu Řídící orgán nese největší odpovědnost za realizaci OP, a zda je pomoc z fondů poskytována správně a efektivně. V ČR jsou řídícími orgány příslušná ministerstva – př. za OP Životní prostředí zodpovídá Ministerstvo životního prostředí, za OP Podnikání a inovace Ministerstvo průmyslu a obchodu apod. Za Regionální operační programy odpovídají příslušné Rady. Řídící orgán předává zprostředkujícím subjektům některé své činnosti, aby byly záměry OP dobře naplňovány. Mají na starosti výběr projektů, které v průběhu realizace kontrolují a vyhodnocují, informovující potenciální realizátory o možnostech financování, poskytují bezplatné konzultace pro sepsání projektového záměru žadateli a mají na starosti i publicitu programu a pořádání různých informačních seminářů. Zprostředkujícím subjektem př. OP Životní prostředí je Státní fondy životního prostředí (www.sfzp.cz).

16

ENVIRONMENT FOR THE NEXT GENERATION. Aneb tvoje řešení na pomoc životnímu prostředí. Strukturální fondy Strukturální fondy jsou nástroje regionální politiky EU, která bývá také nazývána politikou Hospodářské a sociální soudržnosti EU. Jedná se o princip, kdy bohatší státy připívají na rozvoj chudších států a regionů. Pro ČR je tak na období 2007 – 2013 určeno 26,7 miliard Euro. Strukturální fondy jsou dva – Evropský sociální fond, který se zaměřuje spíše na podporu vzdělávání, zaměstnanosti, rovných příležitostí, apod. a Evropský regionální fond pomáhá snižovat nerovnosti v zaostávajících regionech a upadajících průmyslových oblastech, formou investic do výstavby, inovačních technologií, ale i kvality života ve městech a ne venkově. Udržitelný rozvoj Udržitelný rozvoj je takový způsob ekologického růstu, který uvádí v soulad hospodářský a společenský pokrok s plnohodnotným zachováním životního prostředí. Mezi hlavní cíle trvale udržitelného rozvoje patří zachování životního prostředí dalším generacím v co nejméně pozměněné podobě.

17


Použité zdroje informací: Národní strategický referenční rámec ČR 2007 – 2013. Programový dokument Operačního programu Životní prostředí. Systém enviromentálního řízení a program EMAS v České republice podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 761/2001. Abeceda fondů Evropské unie 2007 – 2013.

Internetové zdroje: Web Fondy EU – www.strukturalni-fondy.cz Web Operačního programu životní prostředí – www.opzp.cz Webové stránky Státní fondu životního prostředí – www.sfzp.cz Oficiální portál o EU Úřadu vlády ČR - www.euroskop.cz Portál Evropské unie - www.europa.eu Portál Ministerstva životního prostředí – www.env.cz

18


Přílohy č. 1 – Fondy EU

Tabulka znázorňuje výčet fondů EU rozdělených dle jejich fungování ve dvou rozpočtových obdobích – předcházejícího zkráceného 2004 – 2006 a současného 2007 – 2013. Zdroj: Abeceda fondů Evropské unie 2007 – 2013.

19


č. 2 – Regiony soudržnosti NUTS II v České republice

Regiony soudržnosti NUTS II v ČR odpovídají podle počtu obyvatel jednomu až třem krajům – tj. počtu obyvatel od 800 000 – 3 mil. Dalšími územními jednotkami je NUTS I, který odpovídá celé České republice a NUTS III, který s počtem obyvatel od 150 000 – 800 000 odpovídá jednotlivým krajům. Zdroj: www.strukturalni-fondy.cz

20


č. 3 – Přehled všech operačních programů ČR na období 2007 – 2013

Pro využité zdrojů fondů EU v letech 2007 – 2013 je v ČR určeno 24 operačních programů, které se dělí na tématické a regionální (Cíl Konvergence), programy pro Prahu (Cíl Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost) a programy spadající pod Cíl Evropská územní spolupráce. Zdroj: Abeceda fondů Evropské unie 2007 – 2013.

21


č. 4 – Způsobilé oblasti EU podle Cíle konvergence a Cíle evropské konkurenceschopnosti a zaměstnanosti

Zdroj: www.europa.eu

22


23

PROGRAM NA OCHRANU ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ. Programový dokument (22. září 15. listopadu 2008)

Recommend Documents