Program ČESKÉ STRANY SOCIÁLNĚ DEMOKRATICKÉ XXVI. SJEZDU ČSSD. Přijatý na V HRADCI KRÁLOVÉ

Program ČESKÉ STRANY SOCIÁLNĚ DEMOKRATICKÉ

Přijatý na

XXVI. SJEZDU ČSSD V HRADCI KRÁLOVÉ

26-28.2 1993

I. Úvod Sociální demokraté vycházejí z realistického pohledu na vývoj české společnosti. Po 17. listopadu 1989 nastala řada obecně správných, ale často velmi nedomyšlených změn v politické, hospodářské, sociální a kulturní oblasti. Došlo k rozdělení Československa. Struktura politických stran dosud není stabilizována a dochází i k velmi významným posunům v jejich stanoviscích. Také situace v okolních státech, zejména ve východní a jihovýchodní Evropě, není stabilní. Prudká dynamika vývoje a nesnadnost jeho předvídání nás proto vedly k tomu, že náš program pro období několika nejbližších let je pojat jako program pracovní a otevřený. Zdůrazňujeme v něm naše zásadní hodnoty a cíle i naši zahraničně politickou orientaci. Vymezujeme některé prostředky k dosažení cílů a konkretizujeme své záměry ve vybraných oblastech života. Víme, že celou společnost čeká mnoho úsilí, že bude nutná značná tolerance k názorovým rozdílům uvnitř strany i v rámci celé české politické scény. Tento program dává orientaci právě naší práci, našemu politickému úsilí a našemu dalšímu poznání.

II. Hodnoty, z nichž vycházíme Vedle tradičních sociálně demokratických hodnot, svobody a spravedlnosti, vedle lidských práv a potřeby ochraňovat životní prostředí si zaslouží přinejmenším další dvě významné životní hodnoty podpory sociální demokracie. Je to hodnota individuálního úspěchu a hodnota mezilidské solidarity. Navzájem se nevylučují ani neohrožují, ale naopak doplňují, jedna bez druhé jsou trvale nedosažitelné. Minulý komunistický režim potlačoval hodnotu individuálního úspěchu a nahrazoval ji kolektivismem, stíral přirozené rozdíly a vyžadoval slepou poslušnost vůči nekontrolované moci. Dnes nám hrozí opačný extrém – potlačování hodnoty občanské solidarity a její nahrazování egoismem, ztráta odpovědnosti vůči těm, kteří potřebují pomoc. Jde o děti a mladé lidi, jimž by měl být například umožněn plný přístup ke vzdělání. Neměli bychom však připustit, aby dosažitelnost vzdělání závisela na ekonomické situaci rodin. Za základní hledisko v tomto směru proto považujeme výhradně nadání, osobní schopnosti jedince. Totéž platí o nemocných a dosažitelnosti zdravotní péče, o důchodcích a dostupnosti dostatečného sociálního zabezpečení. Nelze se vracet do společnosti minulého století a spoléhat na milodary bohatých, je nutno vytvořit pevné záruky, že nikdo, kdo se dostal bez vlastního zavinění do potíží, nezůstane sám. Chceme budovat sociální společenství založené na humanitě a jsme tedy otevřeni i nábožensky orientovaným občanům. Naše solidarita je solidaritou nejen mezi občany Čech, Moravy, Slezska, příslušníky různých národností či etnických skupin, ale i mezi mladou, střední a starší generací. Právě hodnota mezilidské vzájemnosti zakládá stabilitu sociálně demokratické orientace, která nikdy nedospěla a ani nemůže dospět k diktatuře.

III. Cíle, kterých chceme dosáhnout Zvýšení kvality lidského života není myslitelné bez podpory školství a kultury, vědy a výzkumu, ochrany a tvorby životního prostředí, bezpečnosti občanů, bez péče společnosti o jejich zdraví a řešení bytových a sociálních problémů. Chceme dosáhnout, aby sociální politika změnila vlastní smysl svého působení, aby podněcovala jednotlivce i celé sociální skupiny k aktivitě, aby vedla k sociální nezávislosti a odpovědnosti za vlastní sociální situaci. Současně však musí poskytovat nezbytné záruky a sociální ochranu těm, kteří je potřebují přechodně nebo trvale, a to při plném ohledu k jejich lidské důstojnosti. Podporujeme udržování co nejvyšší a nejstabilnější úrovně zaměstnanosti. Budeme chránit právo lidí získávat prostředky k obživě ve svobodně zvoleném zaměstnání.

2

Požadujeme odpovědnou bytovou politiku. Ani bohatší země nemohou ponechat bytový problém pouze volné hře trhu. Chceme vytvořit systém finančních příspěvků na bydlení a systém sociálních bytů. Prosazujeme podporu individuální a družstevní bytové výstavby. Péči o životní prostředí chápeme jako cestu vedoucí k harmonizaci vztahů mezi člověkem a prostředím, ve kterém žije. Usilujeme o takovou zdravotní péči, která bude dostupná všem lidem v dostatečné míře a ve vysoké kvalitě. Klademe důraz na respektování občanských práv, ochranu života a majetku. Naším cílem je bezpečná obec a bezpečné prostředí. Právo na vzdělání, omezené pouze schopnostmi a nikoliv sociálním postavením, je pro nás nezbytným předpokladem demokracie i prosperity. Každý musí mít možnost zvyšovat své vzdělání i kvalifikaci v průběhu celého života. Široká nabídka vzdělávacích příležitostí musí zahrnovat i státní rekvalifikační programy. Česká kultura, věda a výzkum představují nenahraditelný zdroj našeho duchovního života individuálního i společenského. Jsou neodmyslitelnou součástí evropské tradice a jejich dosavadní relativně vysoká úroveň nám dává – spolu s poměrně vysokou kvalitou vzdělanosti - největší šanci na návrat mezi nejvyspělejší země. Odmítáme hazard s tímto bohatstvím ve jménu jakýchkoliv ideologických doktrín a krátkozrakých ekonomických zájmů.

IV. Prostředky, jichž chceme použít Nejsme populisté, uvědomujeme si, že k dosažení každého cíle musíme nalézt i potřebné zdroje. Financování veřejného sektoru závisí na výkonu ekonomiky. Máme proto přirozený zájem podporovat soukromé podnikání. Jsme však proti zvyšování daňových sazeb, která ve svých důsledcích vedou spíše k úpadku tohoto podnikání. Kromě toho chceme předkládat návrhy na správu obecního majetku, na racionalizaci rozpočtů obcí. Budeme prosazovat opatření, bránící daňovým únikům i vzniku nových ekonomických mafií. Chceme podporovat: - vhodnou úvěrovou politiku a využití leasingu při zahajování činnosti malých a středních podnikatelů; - různé formy zaměstnaneckých akcií a podílu zaměstnanců na zisku ve větších podnicích majících zpravidla podobu akciových společností. Vedle toho chceme v souladu s osvědčenými tradicemi a moderními světovými poznatky podporovat i všechny formy družstevního podnikání, zejména v oblasti zemědělství. Svých cílů budeme dosahovat demokratickými prostředky. Demokracii spatřujeme v trvalé účasti občanů na správě věcí veřejných. Proto hodláme i nadále podporovat důslednou decentralizaci státní správy a rozvíjení samosprávy včetně samosprávy majetkové. Především v tom vidíme občanskou kontrolu moci před jejím zneužitím. Chceme, aby si mohl každý občan ověřit,zda náš program dodržujeme v politické praxi. Jedině tak se stane současná sociální demokracie stranou, za kterou byla vždy označována – stranou slušných lidí.

V. Vnitřní politika Za demokratickou republiku Sedmnáctý listopad 1989 otevřel cestu k demokracii v našem státě. I když bylo již mnohé uděláno, skutečné působení demokratických institucí má ještě velmi daleko k solidnímu evropskému standardu. Projevuje se tendence vládnoucích stran k přílišnému soustřeďování moci a centralizaci státní správy. Občané se v řadě případů stávají opět lhostejnými a v některých případech se přizpůsobují současným mocenským strukturám. Sociální demokracie proto považuje za svůj úkol podílet se na vybudování právního a sociálního státu, a proto se bude snažit: - přispět k vytvoření demokratické kultury tím, že bude hájit klidně a pevně svá stanoviska, a současně bude připravena k dialogu s partnery v demokratickém systému,

3

- iniciovat a udržovat trvalý dialog mezi občany a jejich reprezentacemi nejen ve volební kampani, nýbrž v celém volebním období, - trvat na důsledném dodržování ústavou a právním řádem stanovených pravidel pro jednání všech institucí, úřadů a volených orgánů, - prosazovat vyvážené a objektivní informování občanů o politickém dění, založené na pluralitě sdělovacích prostředků a svobodě novinářů, - chránit práva na uplatnění názorů a zájmů národnostních menšin, sociálních, názorových a náboženských skupin, - bojovat proti všem formám rasismu a antisemitismu. Členy a příznivce sociální demokracie spojuje jejich názor na vztahy k lidem a mezi lidmi. Proto je sociální demokracie široce otevřená také křesťansky orientovaným občanům. Víme, že křesťanství obsahuje životní zásady, které jsou nezbytně potřebné i pro budování moderní civilizace a kultury, zvláště v oblasti mravních a sociálních hodnot. Křesťané představují mravně a sociálně cítící občany, kteří mohou být přínosem pro vnitřní demokratizaci strany i pro nezištné a důsledné prosazování demokratických zásad při budování našeho nového státu. Dělný parlament Pro sociální demokraty je parlamentní demokracie základní a stabilní hodnotou. Jakékoliv narušení prestiže parlamentu jako instituce považujeme za velmi nebezpečné. Tuto prestiž je nutné stále udržovat jako předpoklad demokracie. Sociální demokraté proto budou: - vystupovat důsledně s věcnými návrhy a konkrétními stanovisky, - podporovat hledání konsensu mezi demokratickými parlamentními stranami, - usilovat o trvalý kontakt a dialog mezi vládou a opozicí. Slušné vztahy politických stran Demokracie vyžaduje odpovědné politické strany, jejich soutěž, názorové zápolení, ale také jejich spolupráci. Nezralé politické strany mohou být pro demokracii rizikovým činitelem, zdrojem nestability, napětí a nastolování společenských pseudoproblémů. My, sociální demokraté, jako strana především lidí práce a solidního podnikání se chceme podílet na uklidnění naší politické scény a její demokratické kultivaci hlavně těmito vlastními postoji: - Budeme usilovat o dialog mezi vládními a nevládními skupinami pomocí argumentů, programů, návrhů a debat, v nichž by nemělo mít místo urážení a nečestné jednání. - Budeme připraveni ke spolupráci se všemi demokratickými stranami, které mají hodnoty a názory blízké sociální demokracii. V případě státního zájmu nebo ohrožení demokracie budeme připraveni i ke spolupráci na druhé straně politického spektra. - Rozhodně budeme usilovat o oslabení vlivu extrémních pravicových i levicových stran tak, aby se dostaly na okraj našeho politického života a nemohly se stát reálnou hrozbou pro demokracii. - Sami se zaměříme na to, aby sociální demokracie plně navázala na své demokratické tradice, na poznatky a zkušenosti západoevropských sociálně demokratických a socialistických stran a stala se moderní, vnitřně demokratickou, tolerantní a tvůrčí stranou. Dobré vztahy politických stran jsou základem vitální demokracie. Takové vztahy vyžadují důvěru a proto budeme usilovat o překonání podezíravosti, urážení, arogance a politického exhibicionismu. Nadstranická státní správa Za komunistického režimu byly orgány státní správy včetně ministerstev důsledně podřízeny vládnoucí straně. V pluralitní demokratické společnosti je normální, že ministr po svém zvolení přijde na ministerstvo s týmem svých nejbližších spolupracovníků, zatímco kvalifikovaný aparát státních úředníků zůstává. My, sociální demokraté považujeme tento moderní systém za správný a budeme jej prosazovat. Chceme se podílet na modernizaci naší státní správy, která by odpovídala spolehlivému světovému standardu a jež by byla založena na zkušenostech vládních orgánů ve státech se sociálně tržním hospodářstvím. Považujeme za nezbytné prosadit nadstranický přístup ke státní správě i na úrovni okresů, aby ani tuto část jejího výkonu neohrožovalo nebezpečí politizace.

4

Účinná územní samospráva Úroveň demokracie státu je bezprostředně spojena s rozvinutým systémem obecních a regionálních, případně zemských zastupitelských orgánů, ve kterých se na správě státu podílejí desetitisíce občanů. Pro účelnou regionální strukturu Po roce 1948 byla v naší zemi několikrát rozrušena již vžitá regionální struktura státu. S obnovenou demokracií přirozeně znovu ožila otázka zemského uspořádání, různých podob krajů a okresů. Spory, v nichž se projevují někdy i malicherné zájmy, paralyzují fungování státní správy i obecní samosprávy. Chceme, aby tento problém byl co nejdříve vyřešen způsobem, který by nezakládal budoucí spory a konflikty. Budeme proto podporovat: - vytvoření administrativně zvládnutelných a pokud možno přirozených krajů nebo regionů a zemí, - rychlou stabilizaci okresních struktur a přijetí zákona o volbě okresních zastupitelstev, - umožnění zákonodárné iniciativy na zemské nebo regionální úrovni, - překonání provincionalismu tím, že v regionálních centrech budou umísťovány významné úřady, kulturní instituce atp., - řešení potřeby zemského uspořádání aniž by však byla ohrožena funkčnost a stabilita státu a řešení regionálních potřeb,. Územní strukturu státu je třeba rozvíjet s ohledem na historický vývoj, přírodní podmínky, počet a strukturu obyvatelstva, na hospodářské, sociální a kulturní požadavky, na infrastrukturu a komunikační vazby a zejména s ohledem na mínění občanů. Obecní samospráva Komunistický systém centralizoval ekonomické zdroje a prostředky z nich získané pak direktivně rozděloval obcím, při čemž nedával žádný prostor pro samosprávné rozhodování těchto orgánů. Cesta k decentralizaci státní politiky na nižší stupně samosprávných orgánů není dosud ukončena. Vyznáváme zásadu, že kompetence mají být na vyšší úroveň postupovány pouze tehdy, budou-li zde uplatňovány lépe a levněji. Prostor pro činnost nižších stupňů samosprávy je dán zejména právním systémem a ekonomickými podmínkami. Proto budeme prosazovat: - dopracování systému právních norem, které by daly zastupitelským orgánům potřebné rozhodovací pravomoci, - vytvoření spravedlivého daňového systému a dořešení majetkoprávních otázek obcí, umožňující jejich plnohodnotné samosprávné uspořádání, - vytvoření daňových pravidel a dalších ekonomických nástrojů, umožňujících obcím ovlivňovat podnikatelskou činnost na jejich území, - podnikatelskou činnost obcí včetně obecní kapitálové účasti v podnicích. Chceme tím přispět k vytvoření podmínek, aby obce mohly více ovlivňovat trh s byty, řešit lépe správu vzdělávacích, kulturních a zdravotnických zařízení, budování infrastruktury, otázky nezaměstnanosti, životního prostředí atp. Proti vylidnění vesnic Život našich vesnic je ohrožen. Zaměstnanost v zemědělství se snižuje, možnosti dopravy za prací se zhoršují. Nové pracovní příležitosti na venkově nevznikají. Tradiční venkovské školství je narušeno. Občané žijící ve vesnicích a malých městech potřebují pomoc. Proto budeme podporovat: - vytváření regionálních programů pro řešení problémů venkovských oblastí včetně dobudování infrastruktury, - moderní družstevní podnikání spojující zemědělskou výrobu s dalšími formami podnikání. - daňové úlevy pro podnikatele, kteří budou vytvářet pracovní příležitosti ve vybraných venkovských oblastech. Budeme usilovat, aby: - územní struktura se rozvíjela v souladu s tvorbou a ochranou životního prostředí, - v oblastech s nepříznivými životními podmínkami byly vyváženě koordinovány společenské zájmy, regionální zájmy a dopady na obyvatelstvo jednotlivých obcí,

5

- k přijímání závažných rozhodnutí bylo užíváno institutu regionálního a lokálního referenda, - byly vytvořeny samosprávné regiony nebo země s možností zákonodárné iniciativy. Podpora odborům Sociální demokraté mají tradičně blízko k odborovému hnutí a vždy je podporovali. Nezávislé odborové hnutí se u nás znovu obnovilo, prosazuje se a stává se vážným partnerem vlády i zaměstnavatelů, zejména při kolektivním vyjednávání. Naše odborové svazy se staly nestranickými a ani sociální demokraté nechtějí, aby je stranictví oslabovalo. Jsme připraveni podpořit nový rozmach odborového hnutí podobně jako jsme to dělali v minulosti: - Jsme zásadně proti oslabování systému tripartitního vyjednávání a znevažování jeho úlohy, budeme prosazovat zakotvení tohoto systému v právním řádu. - Všemožně budeme podporovat spolurozhodovací funkci odborů formou tripartitních jednání a na úrovni nejvyšší správy státu (vláda i jednotlivá ministerstva). - Jsme pro čtyřstranná vyjednávání o otázkách zaměstnanosti i celkového rozvoje v regionech nebo v okresech, kde odbory budou jednou z jednajících stran vedle zástupců státní správy, zaměstnavatelů a představitelů zastupitelských orgánů. - Budeme podporovat oprávněné akce odborářů a prosazovat jejich požadavky svými politickými prostředky. - Na kandidátkách sociální demokracie vždy uvítáme odborářské předáky a umožníme jim značně autonomní působení. - Budeme prosazovat a hájit zájmy odborů při zdokonalování našeho právního řádu, zejména při prosazování větší účasti zaměstnanců na řízení. - Budeme usilovat, aby bylo zákonně zakotveno právo odborů na úplné a přesné informace o situaci podniků. - Považujeme za nezbytné soustavně konzultovat s odbory a diskutovat s nimi o situaci zaměstnanců a všech skupin, jejichž zájmy odbory podobně jako sociální demokracie hájí. - Rozhodně budeme hájit právo odborů na působení ve všech podnicích a u všech zaměstnavatelů, pokud jsou u nich odbory ze zákona povoleny. Stejně budeme hájit právo odborů na stávku. - Budeme podporovat, aby kolektivní vyjednávání při uzavírání kolektivních smluv mezi zaměstnavateli a zaměstnanci co nejméně ovlivňovaly orgány státní správy. - Budeme dále prosazovat přijetí zákonné úpravy, která zaručí snadnou vymahatelnost závazků obsažených v kolektivních smlouvách všech stupňů a stanoví sankce při jejich porušení. Společně s odbory chceme hledat způsoby, jak podstatně zvýšit účast zaměstnanců na spolurozhodování, jako je tomu zejména v sousedním Rakousku a Německu. Současně chceme spolu s odbory svým politickým vlivem prosazovat všechna práva námezdně pracujících, a to ve všech typech podniků včetně veřejného sektoru a státní správy a v té podobě, v jaké jsou obsažena v Evropské sociální chartě a v úmluvách Mezinárodní organizace práce. Podpora stavovských a zájmových svazů Plnohodnotný demokratický život společnosti není možný bez institucí, které vyjadřují a reprezentují četné a rozmanité zájmy a potřeby občanů, tedy bez zájmových svazů, sdružení, spolků, profesních komor atd. Tyto instituce, které u nás již vznikly nebo teprve vznikají, jsou často předmětem různých útoků a někdy nenacházejí dostatečnou podporu u politických stran. Jako sociální demokraté považujeme za nezbytné spolupracovat zejména s těmito zájmovými svazy a organizacemi: - se svazy hájícími zájmy důchodců, spotřebitelů, nájemníků, zdravotně postižených občanů, osamělých rodičů atp., - se svazy ochránců přírody a životního prostředí, - s reprezentativními svazy zaměstnavatelů a podnikatelů, v nichž spatřujeme aktivní a nezbytnou základnu hospodářské síly státu, - se svazy družstevníků, - se spolky a kluby sportovními, tělovýchovnými a turistickými, - s organizacemi a spolky charitativními, - se spolky kulturními a uměleckými. Těmto zájmovým a stavovským svazům nabízíme podobnou podporu jako svazům odborovým.

6

Zcela zvláštní pozornost věnujeme spolupráci s reprezentativními svazy zaměstnavatelů a podnikatelů. Spatřujeme v nich nejen důležitého partnera při jednáních s odbory a vládou, ale také představitele zájmů těch, kdo nesou spoluodpovědnost za hospodářskou sílu státu a jeho prosperitu.

VI. Boj proti zločinu – přednostní zájem občanů Zločinnost a kriminalita u nás několikanásobně vzrostla. Na scénu vstoupily domácí i zahraniční mafie. Zločin dnes ohrožuje nejen občany samé, ale i hospodářství, podnikání, mezinárodní vztahy a stabilitu demokracie. Boj proti tomuto nebezpečí se stal prioritou dne. Nelze jej odsouvat do pozadí výmluvami na náklady či nutnost řešit jiné politické problémy. Sociální demokraté proto budou prosazovat, aby ve státním rozpočtu byl pro boj proti zločinnosti a kriminalitě poskytnut dostatek prostředků. Budeme vyžadovat, aby policie byla dobře placená, dostatečně početná, náležitě technicky vybavená a perfektně vycvičená, a to i proti mezinárodně organizovanému zločinu. Policie potřebuje důvěru veřejnosti, a veřejnosti musí být umožněno oprávněnost své důvěry prověřovat. Budeme prosazovat zpřísnění trestních postihů za závažné zločiny, zpřísnění trestního řádu, zvýhodnění a ochranu vyšetřujících, soudních orgánů i svědků při boji proti zločinnosti. Budeme podporovat vytvoření systému pomoci obětem trestných činů – tj. pozůstalým, občanům s trvalými zdravotními důsledky atp. Budeme trvat na tom, aby v případě vražd byl častěji uplatňován trest doživotního vězení a aby v zásadě nemohl být spojen s možností podmíněného propuštění. Nechceme však, aby se boj proti zločinnosti stal záminkou k nástupu autoritativních a policejních metod řízení našeho státu. Parlamentní kontrola bezpečnostních složek bude pro nás o to důležitější, čím ostřejší opatření budou nutna. Lidem, kteří porušili zákon z neznalosti, hlouposti, nezralosti či pod tlakem jiných osob, chceme pomoci. Proto budeme prosazovat moderní pojetí vězeňství a podporovat péči o jejich návrat do normálního života slušných lidí. Ze stejného důvodu budeme usilovat o to, aby prvně trestaní delikventi, a to zejména mladí, byli při výkonu trestu odděleni od recidivistů. Zastavit růst drogové závislosti Naše společnost, podobně jako ostatní průmyslové státy, je oslabována nebezpečným šířením tradičních i nových forem drogové závislosti. Sociální demokraté se vždy dívali na problémy z hlediska jejich vývoje a nebezpečí pro budoucnost. Proto budeme prosazovat: - Zostření boje proti narkomafiím, které u nás vytvářejí nebezpečný trh a už dnes ohrožují naši mládež, dokonce i děti. - Zpřísnění postihů za nedodržování zákonných norem v boji proti alkoholismu jako významné příčině zločinnosti a základu pro další formy drogové závislosti. Prověříme zákony ovlivňující boj proti drogám a budeme prosazovat jejich úpravy a případně nezbytné zpřísnění, a to při promyšlené dekriminalizaci užívání některých druhů drog.

VII. Cesty ke zdravé a prosperující ekonomice Vstupní podmínky Naše hospodářství nastoupilo nezbytnou cestu k moderní tržní ekonomice. Dlouhodobé vystavení české ekonomiky tlaku státního byrokratického plánování však podstatně oslabilo její schopnost obstát v soutěži s moderním světem tržních ekonomik. Tato skutečnost vytvořila předpoklady a živnou půdu pro lehkomyslné a spíše ideologicky než racionálně motivované přijetí extrémních monetaristických koncepcí, jež jsou dnes ve světě vystaveny ostré kritice a které začínají v praxi opouštět i ti, kdo je k nám přinesli. Výsledkem spojení těchto dvou faktorů byl neúměrný hospodářský pokles v celém bývalém Československu, tedy i v českých zemích. Došlo ke strukturálnímu sestupu k méně kvalifikovaným těžkým prvovýrobám. Nastal značný pokles životní úrovně obyvatelstva. Majetková podstata ekonomiky se snižuje rozkrádáním a nedostatečným investováním. V dosud málo konkurenčním prostředí se ještě

7

zhoršilo už předtím nedosti racionální chování podniků. Přehnaně restriktivní hospodářská politika, nedomyšlený postup privatizace, neuvážené a často nesmyslně radikální a dogmatické zásahy do ekonomiky, prodlužovaná a mnohdy uměle vytvářená majetková i existenční nejistota, nekvalifikované zásahy státní správy, nízká úroveň hospodářské etiky řady státních úředníků i nových privatizátorů, obecná přezíravost k vytvořeným hodnotám – to vše spolu s dalšími faktory dále nebezpečně ohrozilo zdroje životaschopnosti naší ekonomiky a oddálilo bod obratu k novému oživení. Náš program cest ke zdravé a prosperující ekonomice není založen na osobní ani prestižní kritice vlády. Vycházíme z vědomí politické, občanské i odborné odpovědnosti a naším cílem je působit na oživení a obnovení všech podstatných faktorů, které v tradičně vyspělých ekonomikách přispěly a přispívají ke stabilitě a zvyšování hospodářské úrovně doma i ke schopnosti konkurovat na zahraničních trzích. Zdroje pro obnovu růstu Za rozhodující úkol považujeme prosazení a trvalé zkvalitňování hospodářského růstu tak, abychom postupně překonávali naše zaostávání za vyspělými ekonomikami. Je to úkol nanejvýš naléhavý jak z hledisek hospodářských, tak i z hledisek sociálních a politických. Zároveň se plně hlásíme k regulaci inflace, vnitřní a vnější rovnováhy a dalších makroekonomických kritérií. Splnění tohoto úkolu však předpokládá zásadní změnu dosavadní hospodářské strategie a politiky. Pro obnovu růstu považujeme za nezbytné aktivizovat veškeré dosud ještě existující zdroje a dynamizací hospodářského rozvoje vytvářet a dále rozhojňovat zdroje další. Jsme přesvědčeni, že je třeba učinit neodkladné kroky k záchraně životaschopných kapacit, jejich produkčního i intelektuálního potenciálu. Je nutno zabránit současnému nedozírnému mrhání společenskými hodnotami a naopak vytvářet podmínky pro jejich efektivní obnovu. Protože finanční nároky na účinnou podporu růstu jsou v naší současné situaci vysoké, je nutno využívat veškeré dostupné vnitřní i vnější zdroje. Zejména je třeba zaměřit se na: - prostředky, které lze získat z výnosu zbývající fáze privatizace, - podporu úspor obyvatelstva, - zefektivnění daňové služby především formou ostřejšího postihu daňových úniků, - vysokou úsporností mj. v oblasti správních i reprezentačních výdajů státu, - vnitřní státní dluh, jehož výše neohrozí budoucí rovnováhu, - zahraniční úvěry od institucí orientovaných na rozvojové účely (Světová banka, Evropská banka pro obnovu a rozvoj), - účelově orientované zahraniční soukromé investice, - racionální a prorůstově orientované zvyšování nabídky peněz. Zdroje růstu však vidíme i v rozvíjení lidského potenciálu země. Považujeme za nezbytné podněcovat aktivní podnikatelské chování lidí, zejména jeho orientací na výkon a dlouhodobé investice. Považujeme za správné podstatně více využít moderní motivační systémy v ekonomice, zvláště vlastnickou participaci zaměstnanců a jejich spolurozhodování. Obnova české ekonomiky se musí stát pro všechny občany výzvou, nesmí působit jako hrozba pro jejich život, jako příčina jejich obav a narůstajícího pocitu bezmoci. Žádoucí rozvinutí iniciativy lidí a podniků souvisí i se stálou péčí o náročné a stimulující ekonomické prostředí. Tomuto úkolu trvale věnujeme pozornost; současně budeme bojovat proti veškerým reálným i potenciálním monopolním praktikám. Aktuální rizika Nastartování trvalého a dostatečně dynamického růstu je ohroženo řadou aktuálních kritických úskalí naší ekonomiky. Za hlavní rizika považujeme: Důsledky rozpadu československého státu. Rozdělením Československa může být vážně ohrožen vzájemný obchod obou nástupnických republik. V důsledku měnové odluky a předpokládaného rozdílného vývoje kursů obou měn zřejmě dojde k výraznému omezení odbytových možností České republiky na Slovensku. Vidíme proto nezbytnost aktivní české hospodářské politiky, která bude ku prospěchu obou ekonomik nebezpečí rozpadu vzájemného obchodu minimalizovat. Platební neschopnost podniků. Jsme si vědomi, že příčiny tohoto jevu jsou rozdílné. Jde zpravidla o zadluženost v důsledku ztrátové výroby, neplnění státních závazků, neplacení ze strany zákazníků v rámci běžného platebního styku a zadluženost v důsledku přeinvestování. Rozdílné příčiny vyžadují diferencovaný přístup k jejich řešení.

8

Řešení problematiky může být značně usnadněno počáteční eliminací vzájemných dluhů. Proto považujeme za žádoucí zpracovat komplexní projekt vzájemného vyrovnání bonitních dluhů. Realizaci takového projektu je možné a účelné svěřit bankovní sféře. Považujeme za nezbytné podpořit ty podniky, které jsou perspektivně životaschopné nebo jejichž bankroty by znamenaly řetězové zhroucení dalších podniků v ekonomicky a sociálně nezvládnutelném rozsahu. Rizika kupónové privatizace. Vznik trhu akcií se patrně neobejde bez řady problémů. Lze předpokládat, že výnosy, které očekávají držitelé investičních kupónů, se nedostaví a dojde k masivnímu prodeji kupónových akcií. Považujeme proto za nutnou státní regulaci trhu cenných papírů (např. prohibitivním zdaněním), a zároveň je třeba daňovým zvýhodněním umožnit Fondu národního majetku takto nabízené akcie vykupovat za podmínek výrazně příznivějších. Vykoupené akcie by pak Fond národního majetku nabízel zaměstnancům příslušných podniků taktéž za zvýhodněných podmínek. Růstová hospodářská strategie Pro ozdravení naší ekonomiky a nastartování a rozvoj jejího růstu považujeme za nezbytnou strategii, která bude promyšleně pěstovat poptávku a nabídku. I my však přitom respektujeme skutečnost, že těžiště tohoto úsilí spočívá na jednotlivých tržních subjektech a že základem pro regulaci rovnováhy mezi poptávkou a nabídkou je trh. Pěstování poptávky K oživování domácí poptávky by měl stát podporovat zejména investice do: - infrastruktury, která je nevyvinutá nebo zanedbaná, - životního prostředí, jehož stav se stává zásadní hrozbou do budoucna, - nových kapacit, především těch, které vytvářejí kvalifikovaná pracovní místa, - restrukturalizace a modernizace stávajících podniků a výrob ve prospěch kvalifikovaných výrob a služeb s vysokou přidanou hodnotou (přitom je třeba vždy s maximální odpovědností zhodnotit, kde jsou a kde nejsou naše šance), - bytové výstavby (i formou zvýhodněného financování). Při státních investičních zakázkách je třeba dávat přednost domácím firmám, případně těm zahraničním firmám, které přímo nebo nepřímo (formou subdodávek) zaměstnají co nejvíce našich pracovníků a kapacit. K oživení domácí spotřebitelské poptávky by měl stát dále podporovat, např. v oblasti spotřebního zboží a služeb, široké využívání spotřebitelských úvěrů, daňových zvýhodnění apod. K oživování zahraniční poptávky by měl stát zejména přispívat: - informační, technickou, případně i přiměřenou finanční podporou vývozcům, - vytvářením příznivých obchodně politických podmínek. Při všech opatřeních k podněcování poptávky považujeme za nutné zvažovat jejich inflační důsledky a podporovat prvotně ty investice, které vytvářejí příznivé podmínky pro podnikání a pro plné fungování trhu. Pěstování nabídky Nabídku je účelné zvyšovat a zkvalitňovat: - podporou vzniku a efektivní činnosti drobného a středního podnikatelského stavu, - podporou konkurenčního prostředí s cílem urychlené adaptace podniků na požadavky moderního domácího i světového trhu, který však bude brát zřetel i na hranici adaptační únosnosti, - podporou zaměstnaneckého vlastnictví, - podporou manažerského, ekonomického a v rozsáhlé míře i technického vzdělávání obyvatelstva, - podporou vstupu zahraničního kapitálu, zejména přispívajícího ke zvyšování technických a ekonomických parametrů či vytvářejícího pracovní místa především v perspektivních, kvalifikačně náročných výrobách a službách, - legislativními úpravami, zejména na ochranu spotřebitelů, kontrolními systémy, systémy normalizace, certifikace apod.

9

Integrace do světového hospodářství Podporujeme aktivní a cílevědomou integraci české ekonomiky do světového hospodářství. Tento úkol nelze ponechávat pouze na tržních silách, neboť zejména za současné situace české ekonomiky může docházet k preferenci krátkodobých hledisek před dlouhodobými, což vede ke zhoršování reálné struktury ekonomiky. Považujeme za nezbytné přednostně rozvíjet obecné předpoklady komparativních výhod české ekonomiky, mezi něž na předním místě patří vzdělanostní úroveň obyvatelstva, jeho vysoká industriální kultura a adaptibilita. Na tomto základě je nutno přijímat zásadní strukturální rozhodnutí, podporující výroby, služby a technologie náročné na kvalifikaci lidí.

Hospodářská politika Makroekonomická politika Realizace růstové strategie vyžaduje, aby makroekonomická politika byla pružná a na rozdíl od dosud panujícího stavu měla expanzívnější charakter. Na základě této nutnosti chceme zejména: V oblasti fiskální politiky: - výrazně napomáhat zastavení reálného poklesu veřejné spotřeby, zahájení expanze veřejných investic, podpory exportu, - daňové zatížení postupně snižovat tak, aby směřovalo k průměrné evropské úrovni, - daňovým systémem podporovat investice a úspory obyvatelstva na úkor spotřeby, - k rozšiřování veřejných výdajů využívat i rozpočtového deficitu, únosného z hlediska možné budoucí úhrady, vždy na základě důkladného vyhodnocení aktuální situace. V oblasti peněžní politiky: - podporovat racionální úvěrovou expanzi sloužící potřebám růstu; vytvářet podmínky pro postupné snižování úrokové míry tak, aby nepodvazovala podnikání a aby nedocházelo ke zvýhodňování bank na úkor podniků, - usilovat o stabilitu měny; úvahy o možné revalvaci ztratily v důsledku vývoje domácích a zahraničních cenových relací své opodstatnění a úvahy o možné devalvaci nepovažujeme vzhledem k riziku následného zesílení inflačních tlaků za aktuální; současné řešení spatřujeme v proexportní politice; nicméně je přirozené, že v budoucnu se bude měnová politika přizpůsobovat reálné situaci. Mikroekonomická politika Mikroekonomickou politiku spojujeme s vládními ofenzívními intervencemi, urychlujícími rozvoj jinak relativně bezproblémových segmentů ekonomiky, i defenzívními, pomáhajícími překonat konkrétní problémy. Tyto intervence však nesmějí být v protikladu k tržnímu mechanismu, nesmějí narušovat ziskový motiv žádného z účastníků trhu, musí podporovat konkurenci, avšak současně v rámci možností respektovat zásadu, že konečná výrobní rozhodnutí budou ponechána na vůli podniků. V oblasti průmyslové politiky. Průmyslovou politiku chceme ve smyslu celkové růstové hospodářské strategie – pěstující nabídku i poptávku – orientovat především na: - podporu rozvoje infrastruktury, - technologickou politiku (podporu výzkumu, vývoje a zavádění progresivních technologií), - strukturální politiku, podporující zpravidla zvyšování podílu kvalifikovaných výrob a služeb, respektive napomáhající adaptaci podniků, - proexportní politiku, - politiku podpory malých a středních podniků umožňující jim úspěšně obstát v konkurenci s podniky velkými, - podporu účelného vstupu zahraničního kapitálu, - regionální politiku,zaměřenou hlavně na pomoc problémovým regionům, - politiku tvorby konkurenčního prostředí, - vzdělávací politiku. Průmyslovou politiku hodláme prosazovat a intenzifikovat promyšlenými a obezřetně volenými prostředky finančními (daňová, úvěrová a celní zvýhodnění, cenová politika, zvýhodněné odepisování, přímé subvence svázané s velmi přísnými podmínkami), technickoinformačními (vládní specializované informační agentury) i regulačními opatřeními (ochrana trhu, certifikace, licence, modifikace antimonopolní politiky).

10

V rámci průmyslové politiky chceme iniciovat zpracování dalších konkretizujících koncepcí, zejména pro energetickou a dopravní politiku a pro řešení problémů, s nimiž se potýkají spoje, ocelářský a uhelný průmysl. V oblasti privatizace a podpory podnikání. Další privatizaci chceme v nejbližším období zaměřit především na vytvoření konkurenčního prostředí a využít ji k posílení makroekonomické stability. K tomu považujeme za nezbytné rozvinout na úkor kupónové privatizace především střední privatizaci malých a středních výrobních podniků. Ta by na základě zvýhodněného privatizačního úvěru mohla být stejně rychlá jako dosud byla malá privatizace. Střední privatizace by nejrychleji přispěla k vytvoření konkurenčního prostředí, a současně by vytvářela tolik potřebný střední podnikatelský stav. K podpoře drobných a středních podnikatelů se chceme zasazovat především o: - daňové zvýhodnění jejich investiční činnosti a vytváření nových pracovních příležitostí, - státní poradenství a právní podpory pro drobné a střední podnikatele, - vytváření moderní informační základny pro jejich rozhodování všude tam, kde jsou jejich možnosti nutně omezené, - cílenou podporu podnikatelům, kteří budou ohroženi případnými bankroty velkých podniků a prudkým nárůstem nezaměstnanosti ve zvlášť kritických oblastech. V oblasti šancí pro lidi práce. Základním bohatstvím naší země byli a jsou lidé práce. Dokázali udržet naši ekonomiku na poměrně vysokém stupni rozvoje i v podmínkách minulého režimu a dovedou trpělivě překonávat i obtíže způsobené chybami dnešní vládní politiky. Pro plné a důstojné využití lidí jako nejcennějšího faktoru ozdravení naší ekonomiky a její budoucnosti chceme především: - podporovat systém zaměstnaneckých akcií a spolurozhodování zaměstnanců jako silného motivačního faktoru při zvyšování efektivity podniku; podporovat moderní metody řízení, širší využívání partnerského vedení lidí, které přispívá k vysoké produktivitě, k inovacím a k vysoké kvalitě výrobků konkurenceschopných i na zahraničních trzích, - usilovat o růst reálné mzdy úměrně růstu produktivity tak, aby nebyli poškozováni vysoce kvalifikovaní a výkonní zaměstnanci, aby neodcházeli z perspektivních podniků, a nerozpadaly se tak celé pracovní kolektivy, které zakládají skutečnou hodnotu našich podniků, - podporovat investice do celoživotního vzdělávání manažerského, ekonomického i technického, aby lidé byli dobře připraveni pro špičkovou techniku a byli schopni rychle se přizpůsobovat strukturálním změnám, - hledat cesty pro větší schopnost lidí přizpůsobovat se změnám ve struktuře ekonomiky, a proto také podporovat výstavbu bytů v oblastech, kde vzniknou ohniska podnikatelské a technologické aktivity. Rozvinutí institucionálních podmínek trhu Považujeme za nutné věnovat značnou pozornost vytvoření moderního institucionálního prostředí pro fungování trhu. Jde nám zejména o dotvoření a doladění systému právních norem, které upravují chování tržních subjektů a podpořit jej dostatkem kvalitních lidí pro jeho naplnění Za nezbytné považujeme urychleně se zaměřit na přísnější a účinnější postihy daňových úniků a dalších hospodářských trestných činů a přestupků. Považujeme dále za nutné zákonnou úpravou řešit konflikt zájmu veřejných činitelů v souvislosti s jejich podnikáním, postranní podnikání vedoucích pracovníků i poškozování podniku pracovníky, kteří z něho odešli a zneužívají své znalosti know-how a dalších firemních tajemství. Budeme usilovat o to, aby z naší ekonomiky byly eliminovány špinavé peníze a byla zavedena povinnost prokazovat, jaký má původ a jak byl nabyt majetek, který do naší ekonomiky vstupuje. Naše koncepce budoucnosti české ekonomiky Ve všech strategických rozhodnutích, která zakládají dlouhodobé a nezvratné tendence naší ekonomiky, považujeme za nezbytné důsledně respektovat tato základní kritéria: - naše ekonomika musí být sociální a její adaptace nesmí překročit práh sociální únosnosti, - ekologická šetrnost a kritérium trvale udržitelného růstu musí postupně převládnout ve všech podnikatelských záměrech, - orientace na špičkové technologie, založené na kvalifikaci našich lidí, i prohlubování existujících výrobních tradic musí založit důstojnou integraci českého hospodářství do moderní světové ekonomiky.

11

Sociálně demokratickou koncepcí je dynamický, ale vyvážený hospodářský růst, využívající síly moderního trhu ke zvýšení kvality a hodnoty života občanů této země.

VIII. Zemědělství je nutno zachránit Od násilného združstevňování dodnes prochází naše zemědělství tvrdými a nepromyšlenými zásahy státní ideologizující byrokracie. Ani současná transformace ekonomiky se nevyhnula úskalím neuvážlivosti. Zemědělství je v krizi. Je narušeno zásobování cenově dostupnými potravinami. Život venkovského obyvatelstva je bez perspektiv, plný zmatků a konfliktů. Proti současné vládní politice proto budeme prosazovat politiku, která uzná, že funkcí zemědělství není jen produkce potravin, ale i utváření a ochrana životního prostředí. Proto má zemědělství nárok na přiměřený zisk z obou druhů své činnosti. Nedílnou součástí této politiky je i tradiční sociálně demokratická obhajoba nároků, plynoucích z této práce, proti preferenci nároků vlastnických. Naším cílem je transformace zemědělství v moderní zemědělskopotravinářský komplex, podnikatelsky zabezpečený zakázkami na produkci potravin (ve výši i skladbě stanovené úrovní potravinové bezpečnosti), tedy tím, že potraviny budou dodávány z domácích zdrojů, a to prostřednictvím Fondu tržní regulace. Dotace pokládáme za oprávněné jedině na tyto zakázky. Vlastní vyrovnání nerovnoprávného postavení prvovýroby na trhu chceme dosáhnout tradičními metodami zvláštního režimu zemědělského podnikání, především daňovými úlevami a levnějším úvěrem. Jako cestu k tomuto cíli budeme prosazovat: - urychlené dokončení transformace zemědělských družstev a privatizace státních statků nebo přeměny těchto statků ve veřejně prospěšné podniky na principu rovnoprávnosti všech vlastnických forem; to vyžaduje nastolit vlastnickou jistotu tím, že budou odmítnuty snahy o další posouvání termínů a rozšiřování restitucí, a také zjednat nápravu nejen starých, ale i nových majetkových křivd, tedy - odškodnění družstevníků, na jejichž účet se stát zbavil svých závazků vůči někdejším vlastníkům a jejich dědicům, - odškodnění drobných restituentů, kteří – odkázáni na náhradu z majetku družstev devastovaných i postupem ekonomické transformace – dostali místo skutečné náhrady obvykle jen podnikatelsky nevyužitelný, a tudíž bezcenný majetek, - odškodnění zaměstnanců státních statků, jimž byla práva vzešlá z jejich práce upřena zcela, - garance, že po dobu nezbytnou k transformaci zemědělství budou poskytovány státní podpory na obnovu pracovních příležitostí a na rekvalifikační programy pro venkovské obyvatelstvo, které bude postiženo nezaměstnaností. Nechceme tyto křivdy řešit náhradou v inflačních penězích ani vracením již vydaných restitučních nároků, ale zaměstnaneckým spoluvlastnictvím pro pracovníky státních statků a majetkovými podíly družstev, a jejich prostřednictvím i restituentů, na státních zpracovatelských a obchodních podnicích. Zemědělská prvovýroba a návazné obory tak dosáhnou integrace, jež se osvědčila jako nástroj vyrovnávání nerovnoprávného postavení zemědělců na trhu. K tomu budeme iniciovat i obnovu někdejších hospodářských družstev a zakládání nových. K posilování konkurenceschopnosti našeho zemědělství chceme uplatňovat velkovýrobu tam, kde je opodstatněná. Budeme podporovat přiměřenou rozlohu ucelené držby půdy. Zemědělská družstva nechceme paušálně ničit, nýbrž racionalizovat. Požadujeme zintenzivnění práce státních orgánů na konkretizaci pozemkového vlastnictví a dalších nároků s důrazem na pozemkové úpravy. Na vyjasnění majetkových vztahů vážeme poskytování daňových úlev, z nichž za hlavní pokládáme tzv. zelenou naftu, tedy snížení daní z pohonných hmot užívaných k zemědělské prvovýrobě, a nižší zdanění speciálních vozidel, určených především pro ni. Současně pokládáme za nezbytné uzpůsobit zdaňování pozemkového majetku tak, aby progresívně snižovalo zatížení těch, kteří na zemědělské a lesní půdě hospodaří, a zvyšovalo zatížení subjektů svou povahou nepodnikatelských. Odlišné zdaňování pozemků sloužících rekreaci včetně zahrádkářských a chatových osad, je pro nás samozřejmostí. Jelikož komerční bankovnictví nemůže, zejména za současných podmínek, poskytovat zemědělcům dostatečně levný úvěr, budeme podporovat obnovu ústavů lidového peněžnictví, které jim takové úvěry poskytnou. Tyto ústavy se u nás v minulosti osvědčily a osvědčují se i dnes, například v Rakousku. Systém lidového peněžnictví by měl být završen ústřední bankou, jež by byla řízena samotnými zemědělci zastoupenými agrárními komorami a výrobkovými svazy. Přenesení práva rozdělovat státní dotace na tuto banku by nejen odstranilo těžkopádný a často korupční systém státních dotačních přídělů,

12

ale i dále zlevnilo úvěr pro zemědělce a snížilo tak výši nezbytných dotací. Tato výše musí být dána nároky na potravinovou bezpečnost, nikoli paušálně stanovena podílem ze státního rozpočtu. Pro uchování významu a funkce našeho zemědělství a vyrovnávání jeho podmínek zahraniční,mu standardu pokládáme za nutné aktivně využívat celní a kvótovou dovozní a vývozní politiku, jež je obvyklá v evropských zemích. Cestou k přeměně ostatních dotací na zakázky pro tvorbu a údržbu životního prostředí je okamžité převzetí některého ze západoevropských systémů poplatků (např.bavorského) za ekologicky potřebné práce a činnosti, a to v podobě modifikované pro naše podmínky. Tento systém budeme prosazovat i jako nástroj celkové modernizace našeho zemědělství a celého agropotravinářského komplexu. Poslouží také k udržování zaměstnanosti na venkově, neboť je nemyslitelný bez sítě kvalifikovaných vědeckých, výzkumných a kontrolních pracovišť činných přímo v terénu. Rovněž budeme trvat na tom, aby stát a obce plnily závazek pomáhat při obnově zpustošené infrastruktury venkova, a to přímou podporou její výstavby a zakázkami s ní souvisejícími, službami pro drobné podnikání, tím, že přidělí část daně z přidané hodnoty pro tyto účely obcím ve zvláště potřebných oblastech, a také úhradou nákladů na zemědělský výzkum a školství, do něhož patří i okresní hygienické laboratoře, šlechtitelské a další podniky. Snižování prostředků na jejich činnost v rámci restriktivní finanční politiky je jen převrácenou podobou tzv. zbytkového principu rozdělování zdrojů v předrevolučním režimu, který ze zásady odmítáme. Zemědělství a celý agropotravinářský komplex, stejně jako ostatní sféry ekonomiky, je pro nás oblastí, v níž prosazujeme samosprávu tvořenou lidmi, kteří v něm pracují, i občany, jichž se důsledky jeho činnosti týkají. Proto pokládáme za nutné co nejdříve přejít – především při vytváření cen potravin, později i zakázek na tvorbu a údržbu životního prostředí – k modifikovanému systému užívanému s úspěchem například v Rakousku. Znamená to každoročně uzavírat dohody mezi komorami zemědělců, zpracovatelů a obchodníků na jedné straně a zástupci spotřebitelů na straně druhé. Stát zde hraje jen úlohu zprostředkovatele a dodavatele technických údajů. Takovéto radikální odstátnění, spojené s dlouhodobými odbytovými a cenovými jistotami a vyrovnáváním nerovnoprávnosti zemědělských prvovýrobců na trhu, je naší cestou k prosperitě zemědělství, k levným potravinám i k dobrému životnímu prostředí pro všechny..

IX. Za spravedlivou sociální politiku Současná situace v sociální oblasti Politické a ekonomické změny po listopadu 1989 vytvořily nové podmínky pro život lidí, rodin, společnosti. Daly nejen nové příležitosti a šance jednotlivcům i celým sociálním skupinám, ale přinesly také různé stupně jejich ohrožení. Velké společenské změny jsou vždy provázeny dobrými, ale i špatnými důsledky. Jedněm přinesou velké možnosti v hromadění majetku, naději, že budou sami strůjci svého osudu. Druhým přinesou jen průměrnost a mnohým dokonce problémy spojené s obavou o další existenci, bezperspektivní budoucnost. Proto se každý důchodce, dělník, student, učitel, lékař, každá rodina zeptá: „Dostanu-li se do takovéto nezáviděníhodné situace, jaké má stát připravené nástroje, jimiž mi pomůže zachovat si standard a lidskou důstojnost? Jinými slovy, jaká je sociální politika?“ Řada kroků současné vlády však vede k obavám, že sociální cíle nejsou jejím zájmem. Tržní hospodářství bylo povýšeno na všelék. Sociální demokraté všude na světě ale vědí, že tržní hospodářství bez přívlastku je nesmysl, a proto i naším cílem je tržní hospodářství sociálně a ekologicky orientované. Jsme přesvědčeni, že jen tento směr nás může znovu dovést k občanské důstojnosti a suverenitě, k ocenění lidské iniciativy a podnikavosti, k respektování lidských a občanských práv. Dosavadní průběh ekonomické reformy doprovází výrazná diferenciace společnosti, pokles reálné životní úrovně obyvatelstva, růst chudoby u velké části důchodců, zdravotně postižených a u mladých rodin s dětmi. V poslední době zaostávají vládní úpravy sociálních dávek za růstem cen a mezd. Zdržování indexace sociálních dávek je běžná metoda úspor ve státním rozpočtu. Děje se tak ale na úkor nejchudších. Odstranění subvencí minulá vláda zmírnila tím, že zavedla státní vyrovnávací příspěvek. Lidé přijali i liberalizaci z ledna 1991, protože ještě bylo z čeho čerpat a v euforii nabyté svobody existovala ochota přinést oběti. Tento postoj však není dlouhodobý. Každá revoluce jednou skončí a počáteční euforie se změní v potřebu chránit své sociální zájmy. Další snižování reálných příjmů a životní úrovně pak bude přijímáno hůře. Současní vládní ekonomové projevují sklon znevažovat sociální předpoklady ekonomické reformy. Nerespektování těchto předpokladů by pak mohlo přerůst v bariéru společenské neprůchodnosti ekonomických změn. Mluvíme-li o prahu sociální tolerance, pak nikoli jako

13

o vymyšleném strašáku, ale jako o sociální realitě, se kterou je nutno počítat. Nelze nevidět, že klesá výkonnost podniků, zvyšuje se přezaměstnanost, stoupají životní náklady, že roste chudoba. Nelze nevidět, že mnoho tisíc spoluobčanů se se svými příjmy nachází pod hranicí životního minima, že novým jevem se stala sociální nejistota. Část domácností již dnes nemá a další část brzy ztratí potřebný manévrovací prostor pro další utahování opasků. Tyto rodiny budou potřebovat pomoc, zejména bude-li pokračovat inflace. V rodinné politice však kromě vydání poměrně zdařilého zákona o rodinném příspěvku nebylo uděláno nic. Výše tohoto příspěvku ovšem výrazně zaostává za vývojem průměrných mezd. Jeho zvýšení lze hodnotit jako pozitivní čin, avšak stále chybí efektivní systém sociální pomoci ekonomicky slabým rodinám s dětmi. Zákon o životním minimu je pokrokem, ale chybí výkonný místní aparát, který by jej rychle a účinně uplatňoval. Plošná podpora rodin s dětmi je samozřejmě neefektivní, ale diferencovaná, cílená podpora potřebným rodinám, která je přiměřeným řešením, stále chybí. To může znamenat, že mnoho rodin, jež budou odkázány na sociální pomoc, ji nedostane. Podařilo se sjednotit správu sociálního zabezpečení, avšak tento proces není dokončen. Tato správa se neoddělila od státní správy, její orgány se nestaly samosprávnými (se správními a dozorčími radami). Stále ještě nebyly odděleny náklady na sociální zabezpečení od státního rozpočtu. Nedaří se dobudovat efektivní sociální síť, která by byla schopna doručit občanům peníze při velkých ekonomických pohybech nepříznivě ovlivňujících životní úroveň. Jak tento úkol zvládnout, až bude velké množství dlouhodobě nezaměstnaných? Nejsou prostředky na výraznější zvýšení přídavků na děti, a přitom neumíme rychle poskytnout pomoc chudým rodinám, pro které by se prostředky našly. Přibývá chudých ve standardních situacích, a státní garance jejich sociální existence, zaručená Listinou občanských práv a svobod, slábne a ztrácí účinnost. Bude-li tento trend pokračovat, lze očekávat radikalizaci určité části zastupitelstva.

Systém sociální politiky Nejvýznamnější sociální ohrožení širokých vrstev tkví především v hospodářské politice současné vlády. Nepochybně určujícím činitelem je zásadní obrat v dosavadním trendu vývoje ekonomické d y n a m i k y. D a l š í p o k l e s ž i v o t n í ú r o v n ě , k t e r ý m u s í m e o č e k á v a t , s e p r o velkou část obyvatelstva stane neúnosným, a proto je třeba zásadně změnit hospodářskou politiku státu směrem k její modernizaci. Chceme vytvořit takovou sociální politiku, jež bude srozumitelná každému. Bude se skládat z konkrétních projektů, které občanům nabídnou řešení jejich problémů. Náš zájem je soustředěn na tři oblasti sociálního zabezpečení, jež chápeme jako základní pilíře systému, od něhož se budou odvíjet všechny další aktivity. Těmito oblastmi jsou sociální sociální pojištění, státní sociální podpora a sociální pomoc. Sociální pojištění Současný systém sociálního pojištění vyžaduje rychlou zásadní reformu, a to přinejmenším z těchto důvodů: - není připraven reagovat na dynamický ekonomický vývoj ani na nepříznivý demografický vývoj způsobený rostoucím podílem starších občanů po roce 2005, - nevytváří dostatečný prostor pro iniciativu občanů a zaměstnavatelských organizací jak v oblasti hmotného zabezpečení dávkami, tak ve způsobu financování a správy. Základní soustava sociálního pojištění musí být nezávislá na státu a demokratická ve své správě, musí vyloučit politické a jiné subjektivní a neodborné zásahy. Fond musí být řízen nezávislou správní radou, která bude rozhodovat o hospodaření s tímto fondem s přesně definovaným vztahem ke státnímu rozpočtu. Další nekontrolovatelné plynutí pojistného do státního rozpočtu je nepřípustné. K vybudování fondu sociálního pojištění je třeba použít i části zdrojů z privatizace. Je nutno přijmout nový způsob výpočtu dávek a celý nový zákon o důchodovém pojištění. Valorizace důchodů nesmí záviset na hospodaření státního rozpočtu, ale jen na zákonem stanovených pravidlech, podle nichž se dávky přizpůsobují růstu životních nákladů i růstu mezd. Navrhujeme přijmout zákon o dalších způsobech, jimiž by mimo rámec základního sociálního pojištění získávali příjem občané v důchodovém věku, a to formou individuálního či kolektivního

14

sociálního připojištění. Naším cílem je vytvořit soubor takových opatření, která zabezpečí občanům ve stáří a nemoci důstojný standard a zároveň budou garancí, že reálná hodnota dávek zůstane zachována. Státní sociální podpora V oblasti státní sociální podpory se musí zdokonalovat systémy schopné zabezpečit občany v případech státem uznané sociální události. Tuto oblast považujeme za nejdůležitější část soustavy sociálního zabezpečení, ve které se uskutečňují přerozdělovací procesy solidarity mezi nepotřebnými a potřebnými. To se bude týkat především rodin s dětmi. Musíme si položit zásadní otázku: V jaké situaci se nachází současná rodina a jak na to má reagovat rodinná politika státu? Stručně můžeme naše stanovisko charakterizovat takto: Pouze šťastná a spokojená rodina je základním předpokladem k prosperitě státu a jeho rozvoji. Proto každá rozumná vláda vytváří takové mechanismy, které tuto prosperitu podporují a chrání. Ve státní podpoře rodin s dětmi je uplatňován princip solidarity a princip státem organizovaného přerozdělováním a to ve dvou směrech: - od bezdětných rodin k rodinám s dětmi, - od majetných k méně majetným. Taková solidarita nesmí být prosazována jen mocenskou státní politikou: je pro ni třeba získávat co největší společenský konsensus a ve veřejné diskusi co nejcitlivěji sledovat mez, po kterou jsou občané ochotni takové solidární přerozdělování ve prospěch potřebných přijímat. Jde nám o účinnou a adresnou státní sociální podporu a udržení její reálné hodnoty. Považujeme za vhodné do tohoto systému převést i stávající dávky nepřímé státní pomoci rodinám s dětmi jako například dotace na pobyt a stravování dětí v jeslích, mateřských školkách, menzách, ubytování ve vysokoškolských kolejích, bezplatné poskytování učebnic, slevy na nájemném, jízdném atd. Součástí státní sociální podpory musí být zejména tyto statní příspěvky: příspěvek na dítě, sociální příplatek, příspěvek při narození dítěte, rodičovský příspěvek, příspěvek při péči o dlouhodobě těžce zdravotně postižené dítě, příspěvek na bydlení, příspěvek při péči o osobu blízkou, pohřebné. Přídavky na děti. jimiž stát přispívá na jejich výživu a výchovu se od roku 1984 nezvyšova1y. přestože životní náklady značně vzrostly. Tato situace je pro rodiny s dětmi tíživá a bude nutno urychleně změnit charakter a výši přídavků na děti a výchovného k důchodům. Stát se nemůže zříci odpovědnosti za důstojné podmínky života nové generace občanů, výživa a výchova dětí nesmí být redukována na pouze soukromou záležitost rodičů. Stejně tak nemůže být státu lhostejné, jaké podmínky mají mladí lidé pro start do života a pro uplatnění v práci a podnikání. Znamená to zachovat v rámci principu celonárodní solidarity státní účast na částečném krytí nákladů spojených se založením rodiny a výchovou dětí. Sociální pomoc Chudoba značné části populace roste. Sociální demokraté se však s tímto konstatováním nemohou smířit. Upozorňují. že na tuto situaci je nutno reagovat ve smyslu ustanovení čl. 30 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. kde je stanoveno právo.občana na pomoc v hmotné nouzi. a čl. 1. 13 a 14 Evropské sociální charty, vymezující právo občana na sociální pomoc a na využívání služeb sociální pomoci. Stát je povinen vytvářet podmínky, aby základní životní potřeby občanů mohly být uspokojovány v rodině. Občan má na sociální pomoc právo. Jestliže jí neposkytuje nikdo jiný, musí se: o její dostupnost a dostatečnost postarat stát. Sociální pomoc by měla být poskytnuta až po posouzení individuální situace občana a jeho rodiny. Vždy by přitom měla být hodnocena vlastní aktivita občana a jeho snaha svou situaci změnit Musí být udržena reálná kupní síla životního minima a zpružněn systém jejího přizpůsobování pohybu životních nákladů, aby období, v němž kupní síla dávek poklesne, bylo co nejkratší. Stát je sice schopen poskytovat standardní péči širokému okruhu občanů, není však schopen vyřešit svízelné situace jednotlivých osob. Současný systém není připraven vyrovnat se s nejpalčivějšími problémy, jakými jsou bezdomovectví, extrémní chudoba, situace etnických minorit a dalších specifických skupin. Vedle státu se musí také obce umět postarat o své občany v tíživé sociální situaci. pokud toho oni sami nejsou schopni. Při poskytování sociálních služeb rodinám s dětmi. starým a zdravotně postiženým občanům, ala i občanům bez přístřeší musí stát ponechat široké pole působnosti i nestátním organizacím a stanovit jasná pravidla jejich podpory. Sociální demokracie proto bude prosazovat a podporovat:

15

-

vznik a fungování specializovaných záchytných institucí v jednotlivých regionech; za finančního přispění státu by je měly provozovat obce nebo charitativní organizace, tvorbu a realizaci konkrétních sociálních projektů v regionech ohrožených kumulací vážných negativních sociálních jevů, a-to i prostřednictvím občanských iniciativ za finanční účasti státu.

Trh práce Vláda musí v souladu s Evropskou sociální chartou převzít odpovědnost za dosažení a udržení vysoké a stabilní zaměstnanosti. Znamená to ekonomiku, která dá příležitost k práci každému, kdo chce a může pracovat. I když se situace na trhu práce jeví příznivě, nelze nevidět zdroje budoucí nezaměstnanosti., zejména trvající přezaměstnanost a nízkou produktivitu práce v mnoha podnicích. Nezaměstnanost má nejméně tři podstatné příčiny: - strukturální změny, které vyvolávají strukturální nezaměstnanost, - zavádění nových technologií, které vyvolávají absolutní nezaměstnanost přebytečných pracovních sil, - privatizací, která odhalí sociální přezaměstnanost. Další příčinou nezaměstnanosti může být nepříznivé působení vnějších i vnitřních vlivů, vedoucí k poklesu výroby. Bude se zvýrazňovat regionální rozměr nezaměstnanosti, napětí vznikne v zemědělských oblastech. Mnoho podniků bude závislých na zájmu či nezájmu zahraničního kapitálu, jehož může paradoxně znamenat i úbytek pracovních příležitostí. Nezaměstnanost může zvyšovat i postup velké privatizace, zákon o konkursu a vyrovnání a transformace zemědělských družstev. Rovněž makroekonomické a politické důsledky nového státoprávního uspořádání způsobí výrazný nárůst nezaměstnanosti. Struktura nezaměstnanosti a postoj k ní Zjistit přesný rozsah a strukturu nezaměstnanosti je obtížné. Mimo jakýkoliv přehled zůstávají například lidé, kteří si po ztrátě zaměstnání hledají nové uplatnění sami nebo se naděje na nové zaměstnání již vzdali. Nezaměstnaní v žádném případě netvoří jednotlivou skupinu. Je mezi nimi mnoho těch, jejichž schopnost vrátit se zpět do zaměstnání je ztížená. Jsou to zejména: - ženy, jejichž podíl mezi nezaměstnanými je šedesátiprocentní, - dlouhodobě nezaměstnaní, tj. ti, kdo jsou bez práce šest a více měsíců, - mladí před nástupem do prvního zaměstnání, - nekvalifikovaní občané, mezi nimi zvláště Romové. ¨ Právě tato rizikové skupiny se podílejí na naší nezaměstnanosti převažující měrou. Každá z nich má své problémy a každá vyžaduje jiný přístup. Budeme se snažit, aby se změnil vztah veřejnosti k nezaměstnaným jako sociální skupině. Považujeme za důležité zaujmout k této skupině občanů objektivní a neemotivní postoj. Nejde ani o línou bandu, ani o oběti transformace. Jde prostě o pracovníky, kteří jsou v důsledku ekonomických jevů po určitou dobu mimo ekonomickou aktivitu a to je situace, která může potkat každého z nás. Cílem rozumné politiky je tuto dočasně nevyužitou pracovní sílu co nejdříve navrátit do pracovní činnosti a nikoliv ji zahnat k extrémistům či nechat vyhladovět. Je povinností státu se o nezaměstnané postarat, a to takovým způsobem, aby neutrpěla jejich lidská důstojnost. Lépe je lidi zaměstnávat než podporovat, když ale podporu poskytujeme, měla by mít určitou minimální úroveň. Výše průměrné měsíční dávky v nezaměstnanosti ve třetím čtvrtletí roku 1992 byla 1346 korun. Značná část občanů, kteří dostávají podporu v nezaměstnanosti, se tak ocitá pod hranicí životního minima a misí žádat o doplnění této podpory z důvodů sociální potřebnosti. „Malá“ politika zaměstnanosti Je třeba si uvědomit, že úřady práce mohou svou „malou“ politikou zaměstnanosti ovlivňovat až výsledky hospodářského vývoje, které se vždy projeví na trhu práce. Účinnost této politiky je předem omezená a závisí na možnostech státního rozpočtu. Rozhodující pro snižování nezaměstnanosti je makroekonomické ovlivňování hospodářského vývoje, který má na nezaměstnanost klíčový vliv.

16

Chceme dát více samostatnosti úřadům práce a podřídit je samosprávné kontrole těch, kterých se jejich činnost dotýká, tedy sociálním partnerům a představitelům měst a obcí. Tvorba aktivní politiky zaměstnanosti musí vycházet ze znalostí technických a sociálních možností místa. Centralizovat se musí pouze informační systém. Nezaměstnanosti se musí předcházet. Jsou různé prostředky, jimiž lze zvládnout důsledky hromadného propouštění a lze je uplatnit v kolektivních smlouvách a v pracovním zákonodárství. Chceme zkvalitnit nabídku rekvalifikací pro nezaměstnané. K tomu je nutná znalost trhu práce. Každý úřad práce musí mít vlastní analýzu regionálních potřeb, která bude výsledkem spolupráce s místními správními úřady, podnikatelskými subjekty a odbornými orgány. Důležitá je teritoriální mobilita pracovníků ohrožených nezaměstnaností, kterou chceme zlepšit poskytováním dopravních a daňových výhod.. Navrhneme nové formy nabídek pracovního uplatnění absolventům škol: jejich hlavním zájmen musí být růst vlastní kvalifikace. Především mládež si musí osvojit nové poznatky vědy, nové technologie, a proto budeme vyhledávat a připravovat podmínky pro studijní pobyty či stáže absolventů škol v zahraničí. Nechceme se odvracet od problémů rómské populace a dalších skupin obtížně přizpůsobivých občanů, na které dopadá nezaměstnanost zvlášť výrazně. Navrhujeme vytvořit agenturu pro mezinárodní mobilitu pracovních sil, která bude usnadňovat hledání práce českým občanům v zahraničí a cizincům v ČR. Budeme usilovat o uzavírání mezinárodních dvoustranných dohod o vzájemném zaměstnávání občanů na stážích ke zvyšování kvalifikace, k rozšiřování jazykových znalostí apod. Nosným programem malé politiky zaměstnanosti musí být podpora drobného podnikání a jeho rozvoje; vznikem malých a středních podniků se budou vytvářet podmínky pro vznik nových pracovních příležitostí. Politika současně vládní koalice je v této oblasti málo úspěšná. Jsme přesvědčeni, že základem ekonomické a společenské prosperity je tzv. střední stav, tj. živnostníci, řemeslníci, drobní a střední podnikatelé. Příslušníci tohoto stavu jsou extrémně pracující lidé, a proto je budeme chránit. „Velká“ politika zaměstnanosti „velká politika zaměstnanosti je výsledkem makroekonomické politiky. Pro ni však chybí zřetelně formulovaná hospodářská strategie. Vláda už musí konečně říci, jaká je její strategie hospodářského rozvoje. Naše nová geopolitická situace vyžaduje novou státní strategii orientovanou na člověka a jeho schopnosti. Stavíme do popředí tezi“oč jsme menší, o to musíme být schopnější“. Vycházíme z přesvědčení, že má-li stát jako hlavní zdroj převážně lidský faktor, pak si jej musí hledět. Jestliže ekonomické a společenské reformy otevřely cestu k přeměnám, které jsou založeny na vysoké intelektualizaci práce i v životě, pak to také vyvolává mnohem náročnější požadavky nejen na kvalitu, ale především na kvalitu odbornosti, na její přizpůsobivost a trvalou obnovu. Hospodářský vývoj vyvolává vyšší poptávku po kvalifikaci především v závislosti na míře, v níž otevře cestu k podstatným strukturálním změnám. Proto prosazujeme zřetelné zvýraznění rekvalifikačního procesu. Tyto procesy však stále brzdí nízká intenzita strukturálních změn, pomalé zavádění nových technologií, nevyjasněnost budoucí konjunktury. Důsledkem je nízká efektivnost rekvalifikačního procesu zdůvodňovaná tím, že „není na co „ rekvalifikovat. Technicky a kvalifikačně náročné výroby nestačí sledovat vyspělé ekonomiky, jejichž konkurence tak vytváří bariéry, které stávající česká ekonomika bude se současným kvalifikačním potenciálem velice obtížně překonávat. Bohužel, současný stav ekonomiky vytváří spíše rizika kvalifikačně sestupné restrukturalizace, směřující k zániku náročnějších výrob, a tím současně vyvolává zdání o nadbytečnosti vzdělaných lidí, zvláště pak nových absolventů škol. Toto je důsledek propadu československé ekonomiky v mezinárodní soutěži, kdy se stále zřetelněji stáváme zemí exportující do vyspělých států jen polotovary a suroviny. Naším cílem je jiná hospodářská politika, jež bude především formovat kvalifikaci pružnou –místo hromadění vědomostí a dovedností půjde spíš o schopnost a motivaci rozvíjet vzdělaností a kvalifikační potenciál. Rozhodující v tomto ohledu bude změna chování hospodářských subjektů, podmíněná jejich motivací a snahou rozšiřovat svou ekonomickou aktivitu. Teprve rozvoj podnikatelských aktivit se může stát generátorem poptávky po kvalifikovaných pracovnících. Toto platí i pro nabídku pracovní síly, protože

17

pouze její ambice, zájem a motivace ji mohou přinutit, aby rozvíjela svůj vzdělanostní a kvalifikační potenciál. Kritériem kvalifikace musí být především jí dosahované výsledky ověřené praxí. To musí být nejvyšším principem pracovního zařazení, postupu, hodnocení a odměňování práce. Je tedy nutné reformovat i vlastní personální politiku. Navrhujeme, aby byl co nejdříve zaveden desetiletý školní cyklus. V nejbližší perspektivě totiž dojde k souběhu dvou příznivých okolností; zdroje pracovních sil budou vyšší a nároky na základní školské kapacity budou naopak nižší. Veřejně prospěšné práce Veřejné prospěšné práce jsou obvykle chápány jako práce poskytované dočasně nezaměstnaným a vykonávané v oblastech prospěšných obci. My však tyto práce chápeme odlišně. V období hospodářského poklesu, velkých strukturálních změn a útlumových programů, kdy je důsledek nutných přeměn uvolňováno velké množství lidí, pro něž není na trhu práce okamžité uplatnění, stát musí vhodně volenými investicemi do oblastí, které sice nepřinesou okamžitý užitek, ale jsou do budoucnosti, vytvářet dlouhodobé pracovní příležitosti. Těmito oblastmi jsou například: modernizace či budování silnic, dálnic, vodních cest, železničních tratí, ekologické stavby, rekultivace, ekologické technologie. Proto žádáme obnovení ministerstva strategického plánování a zřízení ministerstva veřejných prací. Bytová politika Každý má právo na bydlení důstojného člověka. Bytový problém dokázali úspěšně vyřešit i v zemích zničených válkou, není tedy důvod, proč bychom jej nemohli vyřešit my. Jestliže se dosud neřeší a spoléhá se jen na spasitelskou funkci trhu, svědčí to nejen o sociální bezohlednosti současné vlády, ale také o její neschopnosti poučit se osvědčenými recepty vyspělých západních demokracií. Bytovou otázkou nelze řešit bez trhu , nikde ji však nevyřešil trh sám. Prosazujeme takovou bytovou politiku státu, která se bude opírat o finanční příspěvek na bydlení a o systém sociálních bytů. Příspěvek na bydlení musí být poskytován adresně těm, kdo byt užívají, a to v závislosti na počtu členů v rodině a výši jejího měsíčního příjmu. Nájemné v sociálních bytech nesmí přesahovat výši prokazatelných nákladů na jejich provozování. Může je vlastnit obec, stát, ale i soukromník. Aby bylo pro majitele nemovitostí atraktivní provozovat sociální byty, musí jim stát nabídnout zvláštní daňový režim a výhodnější úvěrové podmínky. Potřebnou část současného bytového fondu si musí ponechat ve svém vlastnictví obec. Státem určované ceny energií, vody a dalších služeb spojených s bydlením jsou dlouhodobě nejen neudržitelné, ale i nežádoucí. Uvolňovat je však dříve, než byl rozbit či alespoň omezen monopol těch, kdo je poskytují ( tak, jak to činí současná vláda), je sociální hazard a z hlediska vytváření tržního prostředí je to i nefunkční. Budeme se zasahovat o to, aby uvolnění cen následovalo až po účinných krocích k demonopolizaci těchto služeb. Těžkou situaci nebydlících nelze odbývat poukazem na to, že podle sčítání lidu je několik set tisíc volných bytů. Nejsou tam, kde je jich třeba, nejsou obyvatelé či jsou jinak nedostupné. Prosazujeme proto státní a obecní politiku výstavby nových bytů a modernizace těch nevyhovujících. Podporujeme takové formy, které se opírají o osobní iniciativu; - státem dotované půjčky a daňové úlevy při individuální výstavbě nových a při modernizaci starých bytů, - daňovou a dotační podporu družstevní výstavby, - podporu pro stavební spoření. Stejně jako například v SRN musí státní podpora individuální výstavby vázána na určitou výši rodinného příjmu těch, kdo tuto podporu požadují. Současné zákonodárství staví vzájemně proti sobě majitele domu a nájemníka. Majitel nemá prakticky možnost zákonným způsobem se nájemníka zbavit, nájemník je na druhé straně vystaven zanedbávání nejzákladnějších povinností, často i naschválům majitele domu, aniž by měl jinou možnost obrany, než dát z bytu výpověď. Požadujeme stanovit závazné maximální omezení procentuálního růstu nájemného. Navrhujeme systém zákonů, který by chránil obě strany – majitele i nájemníka.

18

Podporujeme privatizaci státních bytů, odprodejem do vlastnictví dosavadních nájemníků, zvláště tím způsobem, že se vytvoří družstva vlastníků. Vycházíme ze zásady, že nabízené podmínky musí být takové, aby koupě bytu byla pro nájemníka dostupná, nikoliv však nucená. K takovým podmínkám patří například dlouhodobé úvěry s nízkými úroky. Ochrana spotřebitele Spotřebitel je slabším subjektem rozvíjejícího se trhu, musí tedy ve veřejném zájmu ochraňován. Proto budeme dbát na respektování jeho práv, a tím i na dodržování platných mezinárodních dokumentů a norem (OSN a ES). Své úsilí zaměříme zejména: - na kontrolu činnosti České obchodní inspekce a další inspekčních orgánů, určených pro kontrolu podnikatelské činnosti při prodeji zboží a poskytování služeb (včetně dopravy a zdravotnictví), a využívání stanovených pokut a sankcí, - na odstranění reklamy, která propaguje násilí či výroky škodlivé životu a zdraví, - na postihy reklamy, která uvádí nepravdivé, nedoložené a nepřesné informace o zboží a službách, - na dodržování jakosti výrobků a služeb v souladu s evropskými standarty, a to u zboží a služeb tuzemských i zahraničních, - na dodržování pravidel pro hospodářskou soutěž na odstranění kartelových cen, na kontrolu činnosti Úřadu pro hospodářskou soutěž. Ve spolupráci s dalšími občanskými sdruženími budou na ochranu spotřebitele velmi aktivně vystupovat v parlamentu sociálně demokratičtí poslanci.

X. Na koho zejména myslíme Mladí lidé Nahlížíme na mládež jako na zvláštní kategorii občanů. Problémy, které se jí dotýkají, jsou obsaženy mimo jiné v kapitolách sociální a bytové politiky, vzdělání a obrany státu. Mládež je naší budoucností. Mladí lidé mají vysoké nároky na individuální životní perspektivy. Vládnoucí strany však dnes nabízejí místo prostoru, v němž by mladí naplňovali své individuální zájmy, pouze fráze o individualistickém prosazování se. Stále větší počet mladých lidí, kteří ztratili perspektivu, hledá únik v pouličních klamech a ve drogách. Uvědomujeme si, že nejúčinnější obranou proti těmto problémům je prevence, která začíná rozvinutým systémem sociální pomoci a péči o mládež a spočívá hlavně v nabídce pozitivních východisek. Musíme mladým lidem předložit široké spektrum možností, jak využít volný čas. Naše nabídka musí obsahovat jak kulturní a sportovní možnosti, tak i větší zapojení mládeže do veřejného života. Chceme mladým lidem otevřít nejen přístup ke kvalifikaci, ale i k profesnímu uplatnění. Proto programově podporujeme participativní formy zaměstnaneckého spoluvlastnictví, proto pro mladé začínající podnikatele navrhujeme leasingové metody, které nevyžadují velký počáteční kapitál. Podporujeme rozvoj zájmových a politických organizací mládeže. Považujeme za přirozenou cestu, na níž je mladý člověk získán pro aktivní účast v politickém životě, a kde zároveň získává pro tuto účast potřebné zkušenosti. Chceme, aby mladí lidé měli větší možnost získávat zahraniční zkušenosti. Naše strana spolu s organizací Mladých sociálních demokratů v této souvislosti využívá svých rozsáhlých zahraničních styků. Pokládáme však za nezbytné, aby v této oblasti existovala koncepční a účinná politika státu. Důvěra mladých lidí ve vlastní budoucnost je nezbytnou podmínkou budoucí prosperity společnosti. Nepřipustíme, aby se s jejich důvěrou hazardovalo. Ženy Emancipace dosud poskytovala ženám především svobodu dřít ve dvou směnách. Svobodu neustálé volby, zda být raději špatnou matkou, či zanedbávat profesi.Sotva však mohou ženy škrtnout část svého života a vrátit se do idylického otroctví domácnosti. Tím spíše, že běžný příjem není u nás takový, aby jím muž uživil rodinu.Transformace dosavadní „emancipace“ žen v emancipaci skutečnou představuje zdlouhavý proces, ale také součást přerodu české společnosti v moderní demokracii.

19

Účast žen na politickém životě země je podle našeho přesvědčení jednou z nezbytných podmínek, demokracie a jejího rozvoje. Nejde přitom jen o počet žen ve vládě. Aby ženy v politické reprezentaci účinně vyjadřovaly „ženský pohled“ ( tedy akceptovaly ty problémy, které ženy díky své sociální roli pociťují naléhavěji než muži), musí se opírat o politicky vyjádřenou ženskou podporu. Průměrná odměna za práci žen je nižší než průměrná mzda vůbec. Feminizace určitého odvětví také znamená, že v něm podstatně pomaleji rostou nebo úplně stagnují mzdy. Šedesát procent nezaměstnaných jsou ženy. Diskriminace žen má kulturně historické kořeny i své ekonomické – racionální zdůvodnění. Aby byla odstraněna, nestačí jen legislativní opatření a vládní či parlamentní instituce, které by kontrovaly, jak jsou ve společnosti uplatňována, třebaže obojí je nezbytné. Cestu ke sblížení šancí pro obě pohlaví vidíme například v těchto opatřeních: - Podpora zkrácených a klouzavých pracovních úvazků matek, daňovými úlevami pro zaměstnance. Ti tak získávají širší škálu tržního rozhodování, ženy pak možnost sladit svou práci a úlohu matky, trh práce se poněkud odlehčí. - Zvýšení rodičovských příspěvků, které umožní matkám starat se o malé děti. Rozhodně to jsou účelněji vynaložené prostředky než na podpory v nezaměstnanosti. Ženy mají (proti nezaměstnaným ) svou povinnost a svůj respektovaný sociální status, děti pak rodinnou péči. Rodičovský příspěvek by měl být opakovaně přenosný podle svobodné volby na oba rodiče (případně i prarodiče) tak, aby rodina měla možnost minimalizovat nepříznivý vliv dlouhodobějšího přerušení práce na profesní dráhy svých členů. - Musí být k dispozici dostatečně široká a kvalitní nabídka mateřských škol a jeslí. Nezáleží na vlastnické formě, stát ale musí kontrolovat jejich kvalitu a dotovat je tak, aby byly finančně dostupné. - Podpora rozvoje pečovatelských služeb a hlídání dětí. I zde je zřejmě nutná dotační a kontrolní účast státu. Právo ženy svobodně rozhodovat o svém mateřství považujeme za jedno z jejích základních práv. Žádná žena se pro umělé ukončení těhotenství nerozhoduje snadno a lehkomyslně. Potrat považujeme za extrémní krok z jinak bezvýchodné situace. Chceme, aby před ním stálo co nejméně žen. Naše společnost zde má velké dluhy a nevyužité možnosti. Od rozsáhlé nabídky zdravotně nezávadné a finančně dostupné antikoncepce (proti současnému stavu, kdy je považována za nadstandardní) přes kvalitní osvětu až po vytváření takových podmínek pro svěření dítěte k adopci, aby tím matka nabyla vystavěna veřejnému opovržení. Uděláme vše, abychom podpořily rozvoj takovýchto preventivních forem. Poplatek za umělé přerušení těhotenství ve výši 2500 a 3000 korun výrazně omezuje možnosti těch, které se pro takový krok rozhodly z důvodů nouze, a naopak prohlubuje sociální problémy. Požadujeme, aby stát hradil tento poplatek alespoň těm, jejichž příjem se blíží životnímu minimu. Považujeme za smutné, že se problematika umělého ukončení těhotenství politizuje. Stejnou, a spíše větší pozornost zasluhuje stále stoupající počet potratů samovolných, způsobených katastrofálním stavem životního prostředí. Rodina Jsme přesvědčeni, že je nutné vrátit rodině její sociální a kulturní role, vytvářet podmínky pro upevňování její schopnosti postarat se o své členy, a to nejen o děti, ale i o staré rodiče. Přibývá neúplných, rozvrácených a jinak problematických rodin, tedy i ohrožených dětí. Považujeme za nutné zabývat se řešením zvláštního procesu chudnutí vyvolávaného rozpadem rodiny. Není správné vázat přídavky na děti výkonu zaměstnání. Přídavky na děti nebyly již dlouho zvýšený což je nutné urychleně napravit, a to podle věku dětí, podle jejich skutečných potřeb. Jelikož vláda nepředložila schůdnou variantu, jsou mladé rodiny ohroženy chudobou. Nedostatečně je rozvíjen systém pomoci ohroženým dětem a ohroženým rodinám účelovými dávkami vázanými na bydlení, na zvýšené náklady na dietu, drahotní přídavky apod. Malá pozornost je věnována i činnosti, které směřují k obnově či náhradě rodinné péče, k pomoci rodinám se zdravotně postiženými dětmi. Situace osamělých rodičů s dětmi na nich závislými – v drtivé většině osamělých matek – se stává neúnosnou. Osamělí rodiče dnes představují jednu z největších skupin, které žijí pod hranicí nouze. Pouze z důvodů péče o dítě často ztrácejí zaměstnání a hůře hledají nové. Tuto situaci chceme řešit diferencovaným přístupem sociální politiky. Jsme přesvědčeni, že stát by měl převzít zálohování výživného. Při opakovaném neplacení výživného by měl poskytovat dítěti odpovídající finanční prostředky. Neplatič by se měl stát dlužníkem státu, který má větší možnost dluh vymáhat.

20

Důchodci Naším cílem je zaručit důchodcům jistotu samotného a plnohodnotného života. Proto jsme proti diskriminaci důchodců na trhu práce a v daňové politice. Budeme usilovat o to, aby měli možnost svobodně zvolit postupný odchod do důchodu. Uplatnění valorizačního mechanizmu pro zvyšování důchodů podle pohybu životních nákladů a podle průměrných mezd je účinné a moderní řešení, protože valorizace je z velké části kryta rostoucími daňovými odvody z rostoucích mezd. Proto zaráží tvrzení, že na ni nejsou peníze. Ukazatel „růstu průměrné mzdy“ pro valorizaci důchodů byl dokonce zrušen. To je další argument pro to, aby sociální pojištění bylo urychleně odděleno od státního rozpočtu. Nelze však připustit, aby se důchody přizpůsobovaly pohybu životních nákladů opožděně a neúplně, jak to praktikuje současná vláda. To vede k dlouhodobému poklesu kupní síly důchodů. Jsme proti zrušení sociálního důchodu a pro zachování minimálního důchodu ve výši odpovídající životnímu minimu v případě, že jde o jediný zdroj příjmu. Problémem je nevalorizovaná absolutní horní hranice důchodů. To způsobuje,m že výše důchodů zaostává za rostoucími mzdami a že se důchody nivelizují. Zdravotně postižení občané V řešení problémů našich postižených spoluobčanů budeme vždy prosazovat, že není na státu, aby řídil jejich osud, ale naopak, na zdravotně postižených osobách je, aby určovaly svou vlastní budoucnost. Je nutné dosáhnout zněny celkové strategie ve vztahu k zdravotně postiženým a v širší míře informovat veřejnost o problémech jejich života. Důraz klademe na legislativu, především na takové zákony, které zaručí zdravotně postiženým občanům plné včlenění do normálního života., pokud možno bez ohledu na jejich produktivní kapacitu. Navrhujeme vytvořit na vládní úrovni a za účasti zástupců zdravotně postižených občanů smíšený orgán, který bude řešit jejich problémy a bude oprávněn zastupovat tato občany v tripartitě. Bude třeba znovu vypracovat minimální normy všech služeb, které jsou v této oblasti poskytovány ze státního rozpočtu. Zákon musí určit i spoluúčast nově se tvořících fondů zdravotního a sociálního pojištění. Se vstupem nestátní iniciativy je nutná taková koordinace pomoci, aby přijaté normy udržovaly služby na úrovni vhodné a přiměřené, aby zahrnovaly vše, co zdravotně postižený občan potřebuje, a to tak dlouho, dokud těchto služeb bude zapotřebí. V oblasti zaměstnání nejen že není přípustná diskriminace zdravotně postižených, ale zaměstnavateli by měla být stanovena povinnost obstarat potřebné pomůcky, které jim umožní vykonávat práci. Žádné osobě se zdravotním postižením nemůže být upíráno právo podílet se na výhodách plynoucích ze služeb, programů nebo činnosti veřejných organizací. V této souvislosti bude nutné: - zákonem uložit výrobcům a provozovatelům prostředků veřejné dopravy, aby tyto prostředky technicky upravili tak, že do nich budou moci vstupovat i zdravotně postižené osoby, - veřejné budovy, u nichž je to možné, a všechny nově zahajované stavby povinně vybavit přístupy pro zdravotně postižené, - zákon o spojích doplnit ustanovením, které v maximální míře umožní poskytovat telekomunikační služby osobám s postižením sluchu a řeči. Podíl zdravotně postižených občanů na celkovém počtu nezaměstnaných stále stoupá, proto je třeba lépe stimulovat zájem zaměstnavatelů o jejich zaměstnání. Řešení lze nalézt i v dalších zvýhodněních v oblasti daňové, odvodové, úvěrové apod. pro ty zaměstnavatele, kteří zdravotně postižené občany zaměstnávají, a v tvrdším postihu zaměstnavatelů, kteří zaměstnávají menší než povinný počet pracovníků se zdravotním postižením. V péči o mentálně postižené osoby je zapotřebí vytvářet legislativní podmínky pro částečnou společenskou integraci těch jedinců, kterým to umožňují jejich schopnosti, návyky, volní a povahově vlastnosti.

XI. Ekologie V ekologické oblasti budeme usilovat o minimalizaci dopadů lidských činností na životní prostředí. V rovině etické pak o uznání přírody za svébytnou hodnotu přesahující člověka, a to nejen v rovině časové. Proto je naším přirozeným závazkem ochrana přírody a péče o ni. Základní myšlenkou našeho přístupu k péči o životní prostředí je vytvářet a prosazovat nový životní styl, který vedle

21

obecně uznávaných hodnot mravních nastolí i hodnoty ekologické. Není naším cílem dosáhnout pouze tržní prosperity, ale i důstojného života ve zdravém životním prostředí. Ekologizace společnosti neznamená popřít tržní hospodářský systém, nýbrž jej pouze usměrněni rámec ekologických pravidel, neznamená popřít demokracii, ale rozvinout ji a vybavit dosud chybějícím vědomím lidské odpovědnosti za vývoj života na Zemi. Naším cílem není jednostranná ekologizace společnosti, ale vyvážený rozvoj ekonomiky, sociálních jistot a ochrany životního prostředí. Tyto tři oblasti se navzájem podmiňují a jejich rozvoj se proto musí vzájemně doplňovat. Stát se nemůže zbavit své odpovědnosti za stav životního prostředí. Občanská společnost mu i v tomto ohledu svěřuje potřebné pravomoci. Nechat osud přírody a životního prostředí pouze volnému působení tržních sil by bylo nejen tragickou chybou, ale i zločinem. Bezprostředně je zapotřebí zmenšovat škody způsobené jednostrannou orientací současné vlády. Zejména je třeba bránit snahám likvidovat nebo omezovat dosavadní ekologické legislativy cestou novelizace, které by rušily nejúčinnější právní normy zahrnuté do již přijatých zákonů. Zároveň je nutno iniciovat a podporovat rozvoj ekologické legislativy, postupně rozpracovávat ekologické ústavní principy (obsažené v Listině základních práv a svobod ) a promítnout je do platného právního řádu tak, aby nabyly zcela konkrétního, neproklamativního charakteru. Vlastnické právo zavazuje. Jeho výkon nesmí poškozovat přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem (čl.11 Listiny základních práv a svobod). Vlastník věcí si nemůže činit nárok na její ekologické funkce (například vlastník lesa si nemůže činit nárok na jeho vodohospodářské či mikroklimatické působení). Poškození těchto funkcí je poškozením životního prostředí člověka i ostatních živých organismů. Nad nápravou takového stavu musí bdít stát. Podle zákona má vůči škůdci nárok na odčinění vzniklé ekologické újmy i na poskytnutí náležité náhrady. Takto získané prostředky musí být využity na ochranu životního prostředí a péči o ně. Předpisy, jimiž by se řídila náhrady ekologické újmy, dosud chybí. To je třeba neprodleně napravit. Důsledně je třeba řešit i „historické“ ekologické škody, jež musí být považována za skrytý státní dluh, který se bude umořovat z prostředků získaných privatizací. Ekologická hlediska se musí důsledně promítat do ekonomických nástrojů (daně, subvence, zvýhodnění účelových úvěrů apod.) Pomocí těchto nástrojů je třeba ekonomické subjekty motivovat k žádoucímu chování. Nezbytné je do právních předpisů i praktické činnosti státní správy zakotvit zásadu předběžné opatrnosti. Podle této zásady nelze odkládat opatření, lze odvrátit závažné nebo nevratné poškození životního prostředí, proto, že existuje pouze vysoká pravděpodobnost, a nikoli jistota, že takový následek nastane. Je třeba čelit postupné likvidaci orgánů zaměřených na ochranu životního prostředí. V budoucnu je naopak nezbytné tyto orgány a jejich vliv posílit.Inspekci životního prostředí je třeba budovat jako kontrolní a represivní orgán se širokými pravomocemi (měla by to být jakási „zelená prokuratura policie“, jejíž rozhodnutí bude přezkoumávat soud). Strategie plánování, sjednocení ekonomické, sociální i ekologické pohledy, musí zahrnout i problematiku územního plánování a stavebního řádu. Jde o jeden z nejúčinnějších nástrojů ochrany životního prostředí. Územní plánování nemůže být ponecháno pouze jednostranným a krátkozrakým komerčním hlediskům. Při restrukturalizaci našeho hospodářství je nutno preferovat technologie energicky málo náročné, vypracovat celostátní koncepci energetické politiky a intenzifikovat výrobu elektrické energie a tepla. Je třeba zvýšit podíl vodní energie na výrobě elektřiny a rovněž podíl netradičních zdrojů primárních energií při výrobě tepla. Dialog s vládou ohledně státní ekologické politiky musí být permanentním procesem. Zejména je v něm třeba akceptovat velikost finančních prostředků vyčleněných na umořování „skrytého ekologického dluhu“ a iniciovat přijímání potřebných právních předpisů. Dále je nutné poskytnout dostatečné právní kompetence obcím a posílit jejich možnosti v péči o životní prostředí. Po počátečních zkušenostech s hodnocením toho, jaké dopady mají vybrané činnosti a výrobky na životní prostředí, je zapotřebí tuto klíčovou proceduru doladit a postupně rozšiřovat na další okruhy lidských činností. Obdobný postup musí být zaveden i v přijímání právních předpisů. Vzhledem k početnosti paralelních správních řízení v téže věci (například při povolování stavební činnosti v chráněném území) je zapotřebí novelizovat správní proces a pokud možno sjednotit, zjednodušit a integrovat dosud samostatná správní řízení. Za pomoci odborníků musí být sestavován a schválen státní ekologický program, formulující hlavní priority státní ekologické politiky. Tato politika musí být propracována až do úrovně

22

konkrétních výzkumných, vývojových, výrobních a podnikatelských programů a projektů. Na základě průhledného veřejného výběrového řízení je pak třeba vybraným subjektům poskytovat k jejich činnosti granty, úvěry, dotace, a to přísné účelově vázané. Stát je povinen účastnit se aktivně vhodných mezistátních a nadstátních ekologických aktivit a přiměřeným způsobem podporovat mezinárodní spolupráci v této oblasti. Zejména se musí na mezinárodní scéně zasazovat o účinné a urychlené řešení globální ekologické krize. Veškeré státní aktivity musí být průhledné a veřejností snadno kontrolovatelné. Trvalý mnohostranný dialog se zainteresovanými složkami občanské společnosti ( občanskými sdruženími na ochranu životního prostředí, přírody, zvířat, organizacemi zaměřenými na změnu životního stylu či rozvoj léčebné péče, podnikatelskými svazy, odbory, zájmovými sdruženími, nadacemi, mezinárodními organizacemi apod.) musí být neodlučitelnou součástí státní ekologické politiky. S tím souvisí i povinnost státu zveřejňovat a zpřístupňovat všechny získané informace o životním prostředí. Oblast informatiky obecně a informací o životním prostředí zvláště zatím postrádá odpovídající právní úpravu, což je třeba urychleně napravit. Budeme prosazovat, aby výchova k péči o životní prostředí byla zavedena na všech stupních škol, aby se dostalo náležité přípravy a postgraduální výchovy pedagogům, technikům i dalším odborníkům, aby byly využity všechny dostupné formy výchovy dospělého obyvatelstva. Mezi postuláty obecně demokratické (tak jako zmíněná nutnost „informační demokracie“) patří místní, oblastní i celostátní referendum. Vyskytují se – a to nejen v ekologické oblasti – otázky takové závažnosti, že zjevně překračují mandáty zástupců fungujících v rámci zastupitelské demokracie. Proto je nezbytné tuto demokracii doplnit fungujícími instituty demokracie přímé. Budeme iniciovat návrhy příslušných právních předpisů, aby i u nás bylo možné prakticky a v širší míře používat referenda. Na prosazování důsledné ochrany životního prostředí jsme připraveni spolupracovat s jinými stranami a hnutími, jejichž program a činnost nejsou v rozporu s našimi záměry v této oblasti. Vzhledem k rozbití společného státu Čechů, Slováků a národnostních menšin v něm žijících, budeme rozvíjet spolupráci se slovenskými politickými stranami nám blízké orientace, a to i k ochraně životního prostředí. Strategickým, dlouhodobým cílem v této oblasti musí být společnost schopná trvale udržitelného rozvoje, tj. opatřující si materiály i energii převážně z obnovitelných zdrojů, jež čerpá jen po hranici jejich reprodukovatelnosti. Znamená to také odklon od jednostranně spotřební orientace a hromadění odpadů, přijetí surovinově a energeticky méně náročného životního stylu. Vzhledem k tomu, že jsme v řešení ekologických problémů zaostali za rozvinutými zeměmi asi o dvacet let, bude naše cesta podstatně náročnější. Jde o to, abychom se zaměřili na dosažení přijatelné, s vyspělými zeměmi srovnatelné úrovně v této oblasti do zhruba patnácti let. To neznamená otrocky opakovat cestu, kterou rozvinuté země prošly a ještě projdou. Máme možnost vyhnout se jejich chybám a již nyní zamířit do pomyslného bodu, v němž se za necelá dvě desetiletí budou se vší pravděpodobností nalézat.

XII. Zdraví je základní lidské právo Zdravotní péči považujeme za základní službu, která musí být dostupná a poskytována všem. V souladu s mezinárodními konvencemi řadíme právo na ochranu zdraví mezi základní lidská a občanská práva. Program naší zdravotnické politiky se hlásí k Ottawské chartě posilování a rozvoje zdraví, k programu Světové zdravotnické organizace „Zdraví pro všechny do roku 2000“ a k nejlepším tradicím sociálně demokratického pojetí zdravotnictví. Zdravotní stav obyvatelstva je sice do značné míry podmíněn dosaženou ekonomickou úrovní, ale naopak také ekonomickou úroveň ovlivňuje. Proto požadujeme. - aby významnou část nákladů na zdravotní péči nesl stát, - aby systém zdravotního zabezpečení nestavěl zájmy pojištěnců do rozporu se zájmy lékařů a ostatních zdravotnických pracovníků, - aby zdravotní pojišťovny, které budou základem zdravotnického systému, byly řízeny způsobem, jenž hájí zájmy pojištěnců proti neoprávněným zájmům farmaceutického průmyslu, dodavatelů léků a pomocných prostředků i provozovatelů nemocnic. Budeme usilovat o to, aby každá zdravotní pojišťovna plnila současně funkci nemocenské pojišťovny. Proto doporučujeme nejprve zevrubně vyjasnit celkové pojetí zdravotního pojištění a strategii sociálního zabezpečení. Požadujeme, aby nebyla stanovena žádná horní hranice příspěvku na zdravotní pojištění. Odmítáme snahy o úplnou a všeobecnou privatizaci zdravotnictví.

23

Jsme přesvědčeni, že nynější představy o privatizaci zdravotnictví, s nimiž se neztotožňujeme dokonce ani většina zdravotnických pracovníků, nebudou zárukou potřebné zdravotní péče dostupné všem. Jsme pro to, aby lékaři mohli mít soukromé ordinace. Budeme však usilovat i o to, aby velká ambulantní zařízení vlastnily také pojišťovny a obce. Budoucím sloučeným zdravotníma nemocenským pojišťovnám by měla patřit všechna zařízení, která jim byla v minulosti odebrána, a měla by jim sloužit i velká, obtížně privatizovatelná ambulantní zařízení bývalých OÚNZ. Požadujeme, aby základní systém lůžkových zařízení byl v majetku obcí, okresů nebo státu, jimiž by byl provoz těchto zařízení také spolufinancován. Z těchto důvodů by měl být posílen jejich rozpočet. Pobyt nemocných a potřebné léčení ať plně hradí pojišťovna. Budeme trvat na tom, aby se o redukci zdravotnických služeb nebo dokonce o uzavírání některých zdravotnických zařízení rozhodovalo nikoli s ohledem na působení tržních sil, nýbrž výhradně s ohledem na veřejný zájem. Odmítáme likvidaci funkčních zdravotnických institucí, jako jsou například geriatrické sestry, léčebny pro dlouhodobě nemocné, závodní medicína apod. Budeme prosazovat, aby se každému nemocnému dostalo ošetření v takovém rozsahu a na takové odborné úrovni, jakou soudobě vědecké poznání umožňuje. Budeme proto podporovat a prosazovat budování nové sítě účelně členěných odborných pracovišť. Požadujeme, aby byl vytvořen nový systém postgraduálního zdravotnického vzdělávání s plným ohodnocením přiznané kvalifikace, a to v souladu s doporučenými Světové zdravotnické organizace. Podporujeme úsilí lékařských komor o rehabilitaci lékařského stavu. Spolupráce na tomto úseku byla již zahájena a je nutné ji dále rozvíjet hlavně v oblasti zdravotnické legislativy. Požadujeme, aby se více uplatnily programy ochrany a podpory zdraví s cílem příznivě ovlivnit životní styl a zvýšit pocit jejich spoluodpovědnosti za vlastní zdraví – tak jak se to děje ve vyspělých zemích. Budeme prosazovat dokonalejší, účinnější prevenci alkoholových a dalších drogových závislostí. Proto budeme podporovat rozvoj státem dotovaných zařízení poradenského, ambulantního i ústavního typu, která budou pomáhat postiženým jedincům i jejich rodinám, a tím i společnosti. Preventivní medicínu je třeba pozvednout na stejnou úroveň, jakou má medicína léčebná. Také pojišťovny by měly podněcovat zájem občanů na ochraně zdraví. Budeme trvat na tom, aby hygienická služba zdokonalila dozor nad čistotou ovzduší a vody, nad zdravotní nezávadností potravin a nad správným zacházením s odpady. Proto budeme prosazovat větší zákonnou i výkonnou pravomoc této služby. Právo na ochranu zdraví spojujeme s právem na občana na zdravé životní prostředí. Proto je povinností státu životní prostředí chránit a soustavně zlepšovat. Zdravotnictví samo ovlivňuje zdraví obyvatelstva jen zčásti, zlepšení v této oblasti není myslitelné bez koordinace činnosti zdravotnických, vzdělávacích, sociálních a ekologických institucí. Naším cílem je obecně dostupná, všestranná, vysoce kvalifikovaná – současně však hospodárná – ochrana zdraví. Právo na bezpečné a zdravé pracovní podmínky Považujeme za samozřejmé, že Česká republika přistoupí v co nejkratší době k Evropské sociální chartě, která stanovuje základní evropský standard lidských práv v oblasti práce. V současné době považujeme za nezbytné především: - podstatně posílit státní dozor nad dodržováním bezpečnosti a hygieny práce, a to nejen ve velkých, ale i ve středních a malých podnicích ve všech odvětvích včetně zemědělství a služeb, - vypracovat nový systém odškodňování za nemoci z povolání a pracovní úrazy, který by navazoval na systematické hodnocení pracovních rizik, - udržovat a dále doplňovat systémy zdravotní rehabilitace pracovníků, vystavených zdravotnímu ohrožení ve státních podnicích nebo zdravotně ohrožených důsledky nedostatků v systému právní ochrany a státní inspekce či nedostatku prostředků na technologické změny, - prověřit stav zákonných úprav a předpisů týkající se pracovních podmínek, jejich účinnost a jejich dodržování zaměstnavateli a navrhnout nezbytné změny, - podporovat zřízení sítě rehabilitačních pracovišť, která tam, kde je to možné, připraví postižené zaměstnance k návratu do původního zaměstnání; není-li taková rehabilitace možná, pak postižené připraví na nejvhodnější jiné zaměstnání, a to s ohledem na jejich zájem a možnosti; zároveň se tím musí dostat nutné rekvalifikace.

24

XIII. Vzdělání Vzdělání není zboží. Je významnou složkou osobnosti, a proto nemůže být podřízeno tržním vztahům a mechanismům. Zhodnocuje se však jako faktor zvyšující účinnost podnikání i cenu prodávané práce, ale zejména jako faktor zvyšující ekonomickou prosperitu státu.Současný stav naší výchovně vzdělávací soustavy neodpovídá soudobým požadavkům a proto se neobejde bez zásadní strukturální reformy. Ta musí být koncipována a řízena jako přirozený proces, byť i zrychlený, navazující na vše pozitivní z tradic našeho školství, na výsledky moderních věd o vzdělávání a využitelné poznatky jiných vyspělých zemí. Každý člověk má právo na kvalitní bezplatné vzdělání, které nesmí být omezeno výší rodinného příjmu. Poměrně vysoká vzdělanost a kvalifikovanost našich lidí a úroveň školství, které je schopno se adaptovat na špičkové požadavky, jsou významnou šancí naší země proti zemím třetího světa. Dosavadní vládní vzdělávací politika však vede k tomu, že těmto zemím budeme časem konkurovat jen v nabídce nekvalifikované pracovní síly. Pilířem našeho školství musí být bohatě diferencovaná demokratická státní škola vzdělávající svobodného občana. Nestátní (soukromé, církevní apod.) školy obohacují a doplňují nabídku vzdělání.Mohou v budoucnu vytvářet konkurenční prostředí pro státní školu. Hlavním zdrojem z něhož budou financovány státní školy (zejména mzdy školských pracovníků) , musí být státní rozpočet. Na ostatních výdajích by se měly podílet obce. Stát se musí postarat o vyrovnání v takových případech, kdy rozdílné místní a regionální podmínky objektivně znemožňují získat stejný stupeň kvalitního vzdělání. Dosažení předepsaných standardů musí ověřovat stát, a to formou státních učňovských. Maturitních a státních závěrečných zkoušek. Kvalitu vzdělávání musí garantovat stát. Kontrolu musí vykonávat prostřednictvím systému inspekce, atestacemi vyučujících apod. Musí také vytvořit zákonný rámec pro stavovskou učitelskou kontrolní aktivitu (včetně učitelských komor) a pro občanské iniciativy. Zároveň musí dbát na dodržování standardní úrovně na stejných stupních škol. Základem dobré školy je vzdělaný a svobodný učitel. Učitelé musí být placeni tak, aby nebyli nuceni hledat si výnosnější zaměstnání mimo svou profesi. Aby růst jejich platů odpovídal růstu zaměstnaneckých příjmů v podnikatelské sféře a růstu životních nákladů, musí být posílena role učitelských stavovských organizací. Stejně nezbytné je zkvalitnit přípravu budoucích pedagogů, rozšířit, a to i po stránce finanční,možnosti dalšího zvyšování učitelské kvalifikace. Hlavními chybami současné vládní politiky je bezkoncepčnost, nekompetentní ministerstvo školství a špatně fungující spolupráce s učitelskou a rodičovskou veřejností. Příkladem je převedení učňovského školství z ministerstva školství na ministerstvo hospodářství. Tím byla vážně ohrožena největší a nejproblémovější část mládeže. Získání kvalifikace musí být výhradně záležitostí učně; je nepřípustné, aby případný bankrot podniku, pro který je připravován, znamenal konec jeho učení. Učňovské školství může být provozováno různými subjekty, stát však musí garantovat kvalitu a trvalost výuky a tyto garance podporovat dotační a daňovou politikou. Každému musí být dostupné takové vzdělání, pro jaké má schopnosti. Nikdo nesmí být znevýhodněn svým sociálním postavením či etnickým původem. Stát musí poskytovat stipendia a vhodnou politikou daňových předpisů iniciovat stipendia nestátní tak, aby každé nadané dítě z jakékoli sociální vrstvy mohlo studovat. Vedle soustavy stipendií musí vzniknout nabídka dlouhodobých bezúročných půjček umožňující zvláště vysokoškolské studium těm, jež si rodina nemůže dovolit vydržovat na studiích. Pokud by studium bylo zvláště úspěšné, stala by se půjčka nevratnou, a tím by se změnila ve stipendium. Vycházíme z poznatku, že současný rozvoj společnosti nutně vyžaduje celoživotní vzdělávání. K němu musí stát a sféra podnikání vytvořit nezbytné podmínky. Tomuto požadavku je třeba přizpůsobit celkové pojetí školské reformy včetně nezbytných úprav všech zákonů týkajících se školství a vzdělávání, ale např. také Zákoníku práce a daňových zákonů. Národ není hodnocen podle toho, kolik má zbohatlíků, nýbrž podle svých vědců, umělců, podle celkové úrovně vzdělanosti a kultury. Na rozdíl od státního dluhu jsou ztráty v této oblasti dlouhodobě nenahraditelné. Nehazardujme s budoucností českého národa.

XIV. VĚDA Schopnost společnosti osvojovat si a nalézat nové poznatky, používat progresivní technologie a vychovávat odborníky na světové úrovni je za1ožena na promyšlené a pozitivní politice v oblasti vědy, výzkumu a rozvoje technologie. Tato schopnost je nezbytnou součástí kultury a civilizace, nutnou

25

podmínkou pro vstup mezi vyspělé země, základním předpokladem pro obnovení a zvětšování hmotného bohatství státu. Budeme proto usilovat. aby byla urychleně vypracována dlouhodobá koncepce rozvoje vědy a výzkumu v ČR, a to v souladu s ekonomickým.i potřebami a možnostmi státu. Usilujeme také o rychlé ustavení státních účelových fondů pro financování vědy, aplikovaného výzkumu a technologického rozvoje. Daňovou soustavu považujeme za potřebné upravit tak, aby i podnikatelé byli zainteresováni přispívat do grantových agentur, účelových rozvojových fondů a nadací. Jednotlivé vědecké programy je třeba financovat pomocí grantů, formou volné soutěže a na základě řádných oponentur. Větší množství grantových agentur, u nichž může týž pracovník nebo tým žádat o přidělení grantu, potlačí možnost monopolního rozhodování a manipulací. Budeme prosazovat, aby badatelská pracoviště byla zahrnuta do kategorie neziskových institucí. o jejichž uznání budeme rovněž usilovat. Také je nutné nalézt finančně výhodnou podporu a pravidla pro uplatnění poznatků v praxi, například při vývoji nových technologií. K uskutečňování těchto plánů bude nutné přijmout některé nové zákony a některé stávající novelizovat. Budeme iniciovat legislativní práci v tomto směru. Budeme usilovat o naplňování zákona č. 300/92 Sb. o podpoře védy a rozvoji technologií a budeme obhajovat fungování nadresortního poradního orgánu pro oblast vědy i aplikovaného výzkumu, složeného z uznávaných vědeckých osobností. Budeme usilovat, aby se posílilo pěstování výzkumu na univerzitách a ostatních vysokých ško1ách, protože se tím zvyšuje úroveň vysokoškolského studia. Pracoviště interdisciplinárního charakteru a pracoviště zabývající se unikátními obory považujeme za možné sdružit v badatelské instituci - Akademii věd České republiky. Mezi takové obory patři zvláště ty. které spravují kulturní dědictví českého národa a národnostních menšin žijících na území České republiky. Akademie věd spolu s vědeckými pracovišti vysokých škol a dalšími institucemi výzkumného charakteru jsou vhodným prostředím pro státem podporovaný rozvoj disciplín, které jsou dlouhodobě významné pro existenci státu a života jeho obyvatel (ekologičtější způsoby výroby energie, životní prostředí, zdravotnictví atd.). Budeme podporovat všechny kroky, které povedou k tomu, aby se naše věda a výzkum přibližovaly světové úrovni, aby prospívala mezinárodní spolupráce a aby se naše pracoviště co nejlépe zapojily do mezinárodních vědeckovýzkumných programů. Zvláštní pozornost je nutno věnovat technologickému rozvoji. Jsme si vědomi, že nevytvoří-li stát prostředí příznivé pro vznik nových domácích technologií a pro pří1iv špičkových technologií ze světa, bude naše cesta směřovat spíše mezi země rozvojové než vyspělé. Ze v$ech sil budeme přispívat k tomu, aby se Česká republika co nejrychleji zařadila k technicky nejpokročilejším státům. .

XV. KULTURA A TĚLOVÝCHOVA Kulturní dědictví Kulturní dědictví státu. které zahrnuje vše od kulturně utvářeného životního prostředí až k uměleckým projevům všeho druhu, je dědictvím a obecným majetkem všech občanů země. Je proto povinností každé vlády toto dědictví chránit a rozvíjet. Prostředky k tomu by měla získávat především daňovou politikou. : Stát musí dbát o maximální zachování památek. Památková péče musí být ve svém rozhodování vybavená dostatečnou pravomocí. Jsou instituce, které musí být podporovány státem jinak jim hrozí zánik. Jde napřík1ad o státní knihovny, státní archívy, galerie a muzea všech stupňů, síť veřejných knihoven, Národní divadlo a další významné divadelní scény, český film, komplex tvorby a distribuce knih, Akademii věd ČR. Součástí kulturního dědictví jsou rovněž tradice - rozvinutý spisovný jazyk, vysoká úroveň vzdělání, vyspělé umělecké školy a instituce, osobitý výraz našeho divadelnictví i filmu. Tato tradice není samozřejmá a její vytvoření stá1o naše předky nemalé úsilí. Její přerušení by způsobilo nenahraditelné škody.

Současný stav ku1tury

26

Po listopadu 1989 byla obnovena plná svoboda tvorby a odstraněno mocenské a ideologické ovládání kultury. Postupně však začínají narůstat problémy, které rovněž ohrožují úroveň kultury, ochranu kulturních hodnot, kulturní dědictví a kulturní tradice. Tentokrát vycházej í z opačného extrému - z ideologického a dogmatického prosazování teze o minimálním působení státu v kultuře. Rozpadla se síť knižních prodejen, knihovny chátrají a mají stále omezenější prostředky na nákup a udržování knižního fondu. Odborná, technická a vědecká literatura se bez výraznější podpory státu stává velmi drahou, a často dokonce nevydavatelnou. Takovéto publikace jsou dostupné stá1e menšímu okruhu čtenářů. Filmová tvorba se snížila na pětinu, televize výrazně omezila natáčení dramatických děl. Na zlomek předchozího stavu klesl počet ochotnických divadel, folklórních souborů a skupin amatérské, zájmově umělecké činnosti. Národní kulturní dědictví - historické památky, umělecké sbírky, archívy atd. chátrají, případně je extrémně pojímanou restitucí rozmělňováno a předáváno úzké vrstvě soukromých vlastníků. Naše návrhy v oblasti kultury Protože považujeme kulturu za podstatu národní identity, protože víme, že ji nelze nechat pouze působení tržních sil, vycházíme z principu svobody kulturní a umělecké tvorby, prosazujeme: - Veřejné formulování zásad a koncepce státní kulturní politiky. - Všestrannou podporu kultury. O umístění podpory nesmí rozhodovat státní byrokracie, a1e kulturní obce prostřednictvím fondů, spolků, nadací, sdružení a grantové politiky, neboť oni lépe než trh či stát vědí jak a kde podpořit skutečnou kulturu a ochranu kulturních hodnot minulosti. - Institucionální i finanční podmínky pro zlepšení a rozvoj sítě uměleckých škol a zařízení umělecké výchovy, neboť jsou nezbytným předpokladem pro rozvoj talentů. - Vypracování kvalitního zákona o ochraně památek a celkové zlepšení legislativy, chránící naše kulturní dědictví. To se týká i jeho evidence a kontroly. - Vyloučení národních kulturních památek z restitucí. U již restituovaných kulturních památek je nutné omezit práva nových vlastníků tak, aby byly nuceni zachovat našemu národu kulturní statky, které se staly jejich majetkem. - Možnost odepisovat náklady na pořizování literatury z daňového základu u těch, kteří se živí slovem a písmem (vědci, umělci, novináři, učitelé 300d.). - Dotace pro účast na kulturním životě pro studující mládež, důchodce a sociálně nejslabší vrstvy obyvatelstva (státem dotované slevy vstupného na divade1ní a filmová představení, výstavy, při nákupu knih atd.). - Dotvoření systému daňových odpisů, podporujících nadační dary. Nevyřešena zůstává i otázka sponzorství, které však stejně nemůže mít charakter hlavního článku kulturní politiky. - Ustavení ku1turních rad složených ze zástupců kulturních institucí. spolků a společností jako žádoucí formu samosprávy v regionech. Tyto rady by měly být veřejnoprávními subjekty s vlastními finančními fondy a rovnoprávnými partnery státní správy a samosprávy. - Zachování kulturních center v majetku obcí a měst, neboť je považujeme za součást kulturní svébytnosti. - Spolupráci s profesními a odborovými svazy a důslednou obhajobu sociá1ních zájmů a práv kulturních pracovníků. Tisk a další sdělovací prostředky Současný stav hromadných sdělovacích prostředků je neutěšený .Objevují se tvrdé snahy zahraničního kapitálu ovládnout řadu periodik, zvláště v některých regionech. Znepokojující je i rozsáhlá bulvarizace tisku. Výrazně se projevuje značná neobjektivnost rozhlasu a televize ve zpravodajství a v publicistice, a to jednoznačnou preferencí pravicových stran a názorů. To přechází až v pokusy prosadit tuto preferenci i v personální oblasti, a zmíněné sdělovací prostředky tak ovládnout zcela. Proto budeme prosazovat: - Právo občana na pravdivé informace. - P1nou svobodu sdělovacích prostředků v rámci platných zákonů. - Konkrétní kroky a opatření, aby většina tisku zůstala v rukou domácího kapitálu.

27

- Zachování a dotvoření nejméně dvou celostátních veřejnoprávních kanálů televize a rozhlasu, jejichž jádrem bude objektivní zpravodajství a publicistika. Musí být zaručeno, že do televizního a rozhlasového zpravodajství i publicistiky budou moci vyváženě vstupovat všechny demokratické politické síly a nebudou zde dominovat názory vládních stran, jak se dnes prokazatelně děje. - Privatizaci jednoho kanálu televize a vytvoření rozsáhlé sítě kabelové televize ("čtvrtého kanálu) v rukou soukromého kapitálu, aby byla zaručena plná pluralita a politická vyváženost tohoto klíčového sdělovacího prostředku. Sport a turistika Sport a turistiku považujeme za důležitou součást lidského života. Prostředky vyna1ožeoé na tyto aktivity společnosti se zhodnotí v lepším zdravotním stavu občanů i v účelném využívání jejich volného času. Víme také, že mezinárodní sportovní úspěchy posilují národní hrdost a dobré jméno státu ve světě. K praktickému naplnění práva na sport budeme prosazovat: - Urychlené přijetí zákona o sportu, v němž musí být zakotvena odpovědnost státu a obcí za vytvářecí předpokladů pro jeho všestranný rozvoj. - Subvencování výstavby nových tělovýchovných zařízení a finanční příspěvky na provoz a udržování stávajících sportovních zařízení, která vinou toho, že se prudce snižují dotace, začínají mnohde chátrat. - Finanční příspěvky na přípravu sportovně talentované mládeže, na programy hnutí "Sport pro všechny", na rozvoj turistiky a činnost Horské služby. - Rozvoj rekreačního sportu - včetně jeho netradičních forem - pro všechny občany, zvláště v menších městech a obcích, kam dnes na tyto účely plyne minimum finančních prostředků. - Podporu dětských a m1ádežnických zařízení pro pobyt v přírodě, rozvoj široké sítě turistických ubytoven, a to jak daňovými odpisy, tak přímými státními dotacemi, ale i tím, že se využijí zařízení, prostory a objekty, které se dnes uvolňují a jsou k těmto účelům vhodné.

Kulturní využívání krajiny Jsme proti tomu, aby drobní chovatelé, zahrádkáři, rybáři, myslivci, včelaři a další byli přehnanými restitučními nároky a vlastnickými přesuny postihováni a omezováni ve svých oprávněných a prospěšných zájmech nebo dokonce vyháněni ze svých zařízení. Jejich aktivitu budeme plně podporovat, neboť ji považujeme za důležitou součást bohatého a zdravého života a víme, že tito lidé vykonávají mnoho pro vytváření kulturního životního prostředí, ekologii a využití přírodních zdrojů.

XVI. Zahraniční politika Rozpad komunismu vyvolal naděje na podstatné uklidnění v mezinárodních vztazích, a to zejména v našem bezprostředním oko1í. Tato naděje se nesplnila jak v jihovýchodní. tak i ve východní části Evropy. Obrovské hospodářské. politické, národnostní a morální problémy v zemích bývalého komunistického světa přinesly nové konflikty, nová nebezpečí. nové nejistoty a dokonce nové války. Vážná sociální napětí v v řadě východoevropských a středoevropských zemích otevírají otázku stability nedávno vzniklých demokratických režimů. rizika obnovy autoritativních režimů nejrůznějších zabarvení. Znovu ožilo nebezpečí náboženských vá1ek, územních sporů, nečekaných výbuchů brutality a nási1í. Sociální demokraté proto budou podporovat každé úsilí vedoucí k zapojení České republiky do struktury západoevropských a dalších světových institucí, jež spojují demokratické země. Čím dříve se podaří České republice stát se členem Evropského společenství, Západoevropské unie, a také obranného společenství rozhodujících evropských států, USA a Kanady, tj, NATO, tím dříve budeme považovat naši bezpečnost za zaručenou. I na tom chceme úzce spolupracovat se západoevropskými sociálně demokratickými stranami, které podstatnou měrou přispěly k modernizaci a demokratizaci těchto klíčových ekonomických, politických a obranných organizací. Za základ zahraniční politiky České republiky považujeme její jednoznačné a pevné zakotvení na Západě a posilování jejích západoevropských a atlantických vazeb

28

Úsilí o stabilizaci ve střední a východní Evropě Pevné zakotvení na Západě nám dává reálnou šanci podílet se na tom, aby se situace v postkomunistických zemích stabilizovala. Proto považujeme za nezbytné: - podporovat všestrannou spolupráci zemí v rámci tzv. Visegradského uskupení jako možnost spoluvytvářet zónu politického klidu a ekonomické obnovy v zemích střední Evropy, - úzce spolupracovat s Rakouskem, jehož dobře vybudovaná sociálně tržní ekonomika odpovídá tradicím středoevropské kultury, - podporovat spolupráci s ostatními postkomunistickými zeměmi včetně státu bývalého Sovětského svazu, a to s důrazem na pochopení pro jejich vnitřní problémy a potřebu poznávat naše pozitivní i negativní zkušenosti s překonáváním komunistické devastace, - poskytovat humanitární a další pomoc obyvatelům těch oblastí, kde budou vznikat nebezpečné krizové situace.

Blízké a přátelské vztahy se Slovenskem Rozdělení Československa považujeme za nešťastný a z hlediska stability střední Evropy rizikový krok. Jsme přesvědčeni, že Československo rozdělili vládnoucí politici. Budeme usilovat o to, aby budoucí podoba česko-slovenské vzájemnosti vyplynula plně z vůle občanů, ale jako realisté dnes považujeme za nejdůležitější připívat k úzké spolupráci České republiky se Slovenskou republikou. Budeme podporovat hospodářskou, politickou a kulturní spolupráci, budeme usilovat o to, abychom k sobě měli jako občané stále co nejblíže, abychom se znali, vzájemně si pomáhali a abychom neztratili svou přirozenou blízkost.

Rovnoprávné vztahy s Německem Vztahy s demokratickým Německem považujeme za nadějné a perspektivní. Chceme je plně podporovat a pomáhat jejich rozvoji. V zájmu toho, aby právě vztahy mezi Čechy a němci byly pro střední Evropu jedním ze stabilizujících faktorů, budeme trvat na těchto základních postojích. -

V zájmu budoucnosti odmítáme jakékoliv pokusy vracet se k otázce majetkových požadavků sudetských Němců. Odpuštění, pochopení, vzájemná a vyvážená omluva je spravedlivější a lidštější než rozdmýchávat nové ohnisko majetkové nebo dokonce územního sporu. Podporujeme vstup solidního německého kapitálu – stejně jako každého jiného – na naše území, ale budeme se bránit jakémukoli pokusu jednostranně ovládnout českou ekonomiku a zneužívat naší momentální hospodářské slabosti a nízkých mezd k nátlaku na německé zaměstnance. Vítáme podporu vlády SRN pro vstup České republiky do Evropského společenství a vážíme si jí. Právě proto podporujeme koncepci evropského Německa v rovnoprávné a spolupracující Evropě.

XVII. Obrana státu, základ jeho vnější bezpečnosti Vojenská obrana našeho státu byla vždy otázkou nesnadnou a několikrát v minulosti se nečekaně stala vysoce aktuální. Za současné situace, kdy není dosud ukončen proces politické stabilizace ve střední a zejména východní Evropě, nelze v dohledné době snižovat obranyschopnost. Pro nejbližší období považujeme proto za nezbytné: - postupně zapojovat náš obranný systém do obraného systému západní Evropy, připravit se na členství v NATO a spolupracovat na tomto procesu se všemi našimi sousedními státy, vytvořit novou obranou koncepci založenou na částečné profesionalizace armády a na postupném nahrazení základní vojenské služby systémem teritoriální obrany jako účinných a snadno mobilizovatelných záloh, - podporovat další zkracování základní vojenské služby, které by bylo umožněno zejména vyšší efektivitou výcviku - dále humanizovat základní vojenskou službu a podpořit účinná opatření proti šikanování mezi vojáky - ve výdajích na armádu hledat úspory, které by neoslabily její obranyschopnost a jichž by bylo možné využít k posílení policie při boji proti kriminalitě a mezinárodnímu zločinu.

29

XVIII. Závěrem Sociální demokracie jako strana s nejdelší historii ze všech českých politických stran si uvědomuje svou hlubokou zakotvenost v českých dějinách a svou osudovou spjatost s vývojem české společnosti. V kulturním i politickém smyslu jsme společenstvím zemřelých, žijících i ještě nenarozených. Čerpáme ze svých tradic a snažíme se přenášet a rozhojňovat získané dědictví, svádíme přítomný boj s odcizením, lhostejností a egoistickým vnímáním života jako arény vlčí morálky, jako války všech proti všem, a jsme otevřeni vůči budoucím výzvám informační a participační společnosti, společnosti založené na vzdělání a na spoluúčasti. Jsme stranou evropského, místní obzor překlenujícího myšlení a není náhodou, že právě v Evropském parlamentu jsou sociální demokraté nejsilnější poslaneckou skupinou. Jsme stranou založenou na přesvědčení, že vzájemnou solidaritou otevíráme své životní dráhy a že naše šance nemohou záviset pouze na nahromaděním majetku. Nechceme naší vlast zmenšovat a izolovat, ale včleňovat ji do širšího evropského celku jako sebevědomou zemi, opírající se o rostoucí vzdělanostní potenciál svých občanů. Hodnoty, které uznáváme, vznikají činností těch, kdo tvoří –lidí práce, zaměstnanců i manažerů, duševně i fyzicky pracujících. Nevznikají činností podvodníků a spekulantů zakládajících nové parazitní mafie. Každý z nás potřebuje pomoc druhých, aby mohl sám druhým pomáhat. Zmenšit příležitosti pro svobodný rozvoj schopností kteréhokoliv občana znamená oslabit šance pro rozvoj nás všech a pro zlepšování prostředí, v němž žijeme. Proto v naší společnosti nesmějí existovat zapomenutí. Nechceme-li být sami opomenuti, nikdo z nás nesmí být opomenut. 11.února 1993

30