PROFIL ÚSPĚŠNÉHO CVIČITELE PAPOUŠKA ŠEDÉHO (PSITTACUS ERITHACUS)

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Fakulta humanitních studií

PROFIL ÚSPĚŠNÉHO CVIČITELE PAPOUŠKA ŠEDÉHO (PSITTACUS ERITHACUS)

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Jakub Švehla

Praha 2009

Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Jitka Lindová, Ph.D.

Prohlašuji, že jsem práci vypracoval/a samostatně s použitím uvedené literatury a souhlasím s jejím eventuálním zveřejněním v tištěné nebo elektronické podobě.

V Praze dne 26.6.2009

....................................... podpis -2-

OBSAH

Teoretická část: 1. Úvod ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... 5 2. Chovatelství domácích zvířat a jeho přínos pro lidi ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... 5 2.1 Motivace k chovu domácích zvířat a jejich funkce pro majitele ... ... ... ... ... ... ... 5 2.2 Zooterapie jako specifický případ funkce domácích zvířat ... ... ... ... ... ... ... ... ..6 2.3 Ptáci jako domácí zvířata ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... . 8 3. Exkurz do historie mezidruhové komunikace; výsledky cvičení domácích zvířat ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... . 9 3.1 Naděžda Kohtsová a Joni ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... 9 3.2 Kellogovi a Gua ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... .. 10 3.3 Hayesovi a Viki ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... .. 10 3.4 Gardnerovi a Washoe ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... .. 11 3.5 Temerinlovi, Fouts a Lucy ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... 11 3.6 Herbert S Terrace a Nim Chimpsky ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... . 12 3.7 Irene M. Pepperbergová a Alex ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... 13 4. Popis zkoumaného druhu ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... . 14 5. Cvičební metoda Model/Rival ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ...16 6. Téma a cíle práce ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ...18 Experimentální část: 7. Popis laboratoře a denního režimu papoušků a laboratoře ... ... ... ... ... ... ... ... . 19 8. Popis cvičených subjektů ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... . 20 9. Popis cvičitelů . ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... 20 10. Popis cvičení ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... . 22 11. Protokol s výsledky učení ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... . 22 12. Dotazníky ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... 23 12.1 „Vstupní“ dotazník ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... 23 12.2 „Výstupní“ dotazník ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... . 24 12.3 Osobnostní dotazník ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... 25 13. Výsledky ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... . 26 13.1 Výsledky protokolů ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... 26 13.2 Výsledky osobnostních dotazníků ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... .. 30 13.3 Výsledky „vstupních“ a „výstupních“ dotazníků ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... 33 14. Interpretace výsledků ... .. ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... 39 15. Omezení výzkumu ... .. ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... .. 41 16. Závěr ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... 42 17. Literatura ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... 43

TEORETICKÁ ČÁST 1. ÚVOD -3-

Tato studie je okénkem do problematiky mezidruhové komunikace, protože se zabývá interakcí mezi dvěma druhy. Mezi člověkem, kterého reprezentují cvičitelé a papouškem šedým zvaným žako (Psittacus erithacus). Je zaměřena na výuku lidské řeči a vokalizace papoušků šedých při cvičení různých studentů. Cvičení papoušků šedých se odehrávalo po dobu osmi semestrů v rámci kurzu Problémy mezidruhové komunikace na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy. Přestože všichni studenti cvičili papoušky šedé stejnou procedurou model/rival, hodnoty úspěšnosti byly u jednotlivých studentů značně variabilní. Práce se snaží ukázat na vlastnosti cvičitelů, které příznivě ovlivňují úspěch učení. Cvičební metodu model/rival vytvořila americká etoložka Dr. Irene Pepperbergová, od níž jsme celý postup převzali. Pepperbergová ve svých výzkumech dlouhou dobu zabývá sociální komunikací u lidí, jakož i sociálního učení lidí. Zaměřuje se především na vlastnosti a pravidla samotného učebního procesu, na jejichž základě vytvořila několik specifických cvičebních procedur; metoda model/rival je jednou z nich. Nikdy se však nepokusila odhalit, jestli osobnost samotného cvičitele, případně její jednotlivé složky, neovlivňují úspěšnost učení také. Pepperbergová velmi podrobně prozkoumala metodické faktory, které ovlivňují úspěch učení, na jejichž základech vytvořila metodu model/rival. Protože cvičila své papoušky sama, samotným profilem cvičitele se nezabývala. V naší práci blíže zkoumáme vliv faktorů na straně cvičitele tím, že testujeme hladiny osobnostních rysů cvičitelů, ale také tím, že testujeme motivace k práci, očekávání a zkušenosti cvičitelů. Hlavním úkolem laboratoře mezidruhové komunikace, která funguje v rámci kurzu Problémy mezidruhové komunikace, je již od zimního semestru 2000 zopakování a verifikace pokusů I. Pepperbergové. Cílem bylo naučit papouška šedého hlasově označovat předměty odpovídajícími slovními výrazy za použití metody model/rival. Tato studie se zabývá výsledky, zaznamenanými z cvičení v době od zimního semestru 2005 do letního semestru 2009. Během této doby se cvičilo s papoušky Shango, Toku, Yemaya, Titilayo a Asabi. V polovině letního semestru 2007 uhynula Yemaya, od té doby se cvičilo se zbývajícími čtyřmi papoušky. Ovšem od zimního semestru 2000 do letního semestru 2004 již v laboratoři cvičení metodou model/rival probíhala; během této doby se vystřídalo několik desítek cvičitelů, kteří trénovali papoušky Markétu a Jariňu. Tímto projektem se zabýval ve své diplomové práci František Tymr (viz Tymr 2004) Tento výzkum testuje vztah mezi úspěšností učení a základními pěti dimenzemi osobnosti cvičitelů. Testujeme zde rovněž, zda-li je úspěšnost učení ovlivněna přístupem cvičitelů k domácím zvířatům, zkušeností, očekáváním a motivací k práci v laboratoři. Rád bych poznamenal, že když se v textu objevuje slovní spojení „domácí zvířata“, mám tím vždy namysli domácí mazlíčky. V angličtině jsou domácí mazlíčci pojmenováni slovem „pets“.

2. CHOVATELSTVÍ DOMÁCÍCH ZVÍŘAT A JEHO PŘÍHOS PRO LIDI 2.1 Motivace k chovu domácích zvířat a jejich funkce pro majitele Na začátek bych chtěl poznamenat, že když se v textu objevuje slovní spojení „domácí zvířata“, mám tím vždy namysli domácí mazlíčky. V angličtině jsou domácí mazlíčci pojmenováni slovem „pets“. Již člověk vzpřímený vytvářel určitý mezidruhový vztah s vlkem (Canis Lupus), předchůdcem moderního psa domácího, soudě podle fosilních nálezů starých přes půl milionu let. Pes je první z ochočených druhů živočichů, jehož první domestikace se datuje kolem roku 10 000 před Kristem. Starověcí Římané jsou známí tím, že se zabývali chovem domácích zvířat, hlavně psů a -4-

ptáků. Rovněž chovali kočky a koně, ale ty využívali z části jako hospodářská zvířata. Původ chovu zlatých rybiček sahá až do sedmého století v Číně, kde je chovali buddhističtí mniši v rybnících, od čtrnáctého století je posléze chovali ve skleněných nádobách v interiérech jako domácí mazlíčky. Od tohoto období se v Evropě stává populární chov psů, nejen jako loveckých či střežících společníků, ale pro potěchu majitelů; to však byla výsada horních tříd společností, šlechty a vlastníků půdy. Moderní chovatelství se datuje začátkem devatenáctého století, kdy se ve společnosti objevila prosperující střední třída, která měla dostatek materiálů pro zabezpečení svých domácích mazlíčků; to bylo poprvé, kdy měl větší počet lidí dostatek času a peněz, aby chovali zvířata pouze pro přátelství a potěšení. (Deimer-Schütte 2007) Lidé jsou motivováni k chovu domácích zvířat kvůli vzniklému přátelství, které je reciproční; za vynaloženou píli s chovem se nám domácí zvířata odměňují velmi těsnou mezidruhovou interakcí, která ovlivňuje majitele. Chov domácích zvířat má tedy vliv na psychiku člověka, neboť jsou majitelé domácích zvířat v lepším emočním rozpoložení; zvířata jim poskytují nepodmíněnou lásku, přátelství a společnost, stejně jako jim pomáhají získat důvěru, nezávislost a empatii vůči ostatním lidem. (Triebenbacker 1998) Ovšem chov domácích zvířat má dopad i na fyzickou stránku člověka, neboť nedávný výzkum prokázal, že pacienti, kteří prodělali infarkt, mají úmrtnost během prvního roku od příchodu z nemocnice domů o třetinu menší, pokud chovají nějaké domácí zvíře. Je to tím, že většina domácích zvířat jsou ptáci či savci, kteří očividně dokáží přemýšlet, cítit, projevovat a sdílet emoce, což vytváří oboustranně uspokojující mezidruhový vztah. Z evolučního hlediska je chov domácích zvířat nevýhodný, protože bere lidem čas a energii, které by jinak vynakládali na výchovu svých potomků. Ovšem jak ukázaly studie, mezidruhová interakce a samotná péče o domácí zvířata podporuje lidské štěstí, zlepšuje zdraví a psychickou stabilitu. (Archer 2007) Jak tedy můžeme vidět, lidská motivace k chovu domácích mazlíčků je veliká. Domácí zvířata pozitivně ovlivňují celou řadu faktorů svých majitelů, nejen fyzických, ale i psychických a sociálních. Ovlivňují tedy rozhodně lidskou osobnost, většinou nějakým pozitivním způsobem. Proto lidé vkládají své prostředky, čas a energii do chovu domácích zvířat – benefity vyplývající s chovu domácího zvířete převyšují náklady. 2.2 Zooterapie jako specifický případ funkce domácích zvířat Zooterapie je léčba pomocí zvířat, o které pacient pečuje a může s nimi být v přímém kontaktu; je to komunikace „přes zvíře“. Zvířecí terapie, tedy pravidelný a cílevědomý kontakt s živými zvířaty, jsou metody pozitivního psychosociálního a fyziorehabilitačního působení na potřebné osoby, prostřednictvím speciálně vedených a vycvičených zvířat. Jsou účinné pro ty, kteří trpí fyzickými či psychickými postiženími, problémy emocionálními či sociálně integračními. Uplatňují se hlavně jako pomocné psychoterapeutické metody, kdy je zvíře nedílnou součástí terapeutického procesu. Zooterapie je předmětem vážného vědeckého studia až během několika posledních let; zabývají se jí vědci z různých oblastí – veterináři, biologové, specialisté v pediatrii a geriatrii, psychologové a sociální pracovníci. (Velemínský 2008) Výzkumy prokázaly, že kontakt s domácími zvířaty funguje jako psychologická pomoc pro lidi uzavřené do sebe; pomáhá hlavně u dětí a starých lidí. Zvířecí terapie mají velmi důležitý vliv na dětský vývoj, protože děti často fantazírují o zvířatech a vystupují v jejich roli, přičemž ztvárňují své problémy z raného dětství a vytvářejí si vztah s přírodou. Hraní těchto rolí aktivně využívá -5-

zvířat jako referenčních bodů, které v dětech rozvíjí velmi bohatý emoční smysl pro sebe samé. (Triebenbacker 1998) Zvířecí terapie se používají například s mladistvými, kteří mají problémy se vztekem, agresivitou a cynickým postojem k životu. Zvířata mohou být pro práci ve skupinové terapii lepší než lidé, protože zdraví lidé mají tendenci vysílat směrem k nemocným, starším nebo mentálně či psychicky zaostalým jedincům negativní neverbální signály. Ve zvířecích terapiích figuruje nejčastěji pes, jako prostředek pro změnu negativních myšlenkových procesů na pozitivní, přátelskou a produktivní mentalitu. Inspirací byl vztah dítěte a psa, který bývá většinou založen na nepodmíněné a absolutní lásce, kdy u obou dochází k celkovému přijetí. Blízký vztah dítěte a zvířete pozitivně rozvíjí sebeúctu a hrdost. (Triebenbacker 1998) Canisterapie, nejrozšířenější zooterapie, se rozvinula v padesátých letech dvacátého století a je zařazována do okruhu sociální rehabilitace. Canisterapie můžeme definovat jako způsob terapie, který využívá pozitivního působení psa na zdraví člověka, přičemž klade důraz především na řešení problémů psychologických, citových a sociálně-integračních; primárně je zaměřena hlavně na oblast sociálně emoční, působení na fyzické zdraví člověka je u ní druhotné. Psi dokáží dobře komunikovat spoustu lidských emocí – lásku, úzkost, zvědavost, což nás nutí je brát jako rovnocenné partnery, kteří mají úplnou škálu lidských citů – což je u canisterapie velkou výhodou. Vedle toho, si během tak dlouhé doby, co jsou domestikovaní, jsi vytvořili výbornou schopnost na čtení lidských vzorců sociálního chování a dokáží tak současně člověku porozumět. Dokáží přijít na to, čím je tvořena naše dobrá nálada a co nás dokáže pozitivně stimulovat. Vyvinula se v nich speciální dovednost pro rozpoznávání lidského sociálního a komunikativního chování. (více o canisterapii na www.canisterapie.info) Mimo zvířecích terapií, které pracují se psy, se používají také jiná zvířata, například kůň v hipoterapii. Je prokázáno, že kontakt se zvířetem obecně může mít vliv na snížení hladiny stresu, zlepšování sebeúcty, společenské obratnosti, vyrovnanosti a zlepšují tak celkovou kvalitu života. Účinek opravdu vychází z obousměrného kontaktu, protože zvíře poskytuje pacientovi zdroj fyzického kontaktu s jiným živým organismem, čímž působí blahodárně na pacientovu psychiku. Na základě následné zkušenosti se zvířetem, které funguje jako katalyzátor klasických psychoterapií, se zlepší celková schopnost pacientovy sociální interakce. Pro pozitivní vývoj sebeúcty, psychické vyrovnanosti a zlepšení sociální interakce jsou důležité oba aspekty a jejich kombinovaný účinek; jak samotný fyzický kontakt se zvířetem, tak práce, úsilí a péče, kterou pacient se zvířetem podstoupí. (Ventura 2004) Zvířecí terapie, kde byl použit pro interakci s člověkem delfín, významně podpořila léčbu pacientů trpících depresemi. „ Program využívající péči o zvířata potlačil syndromy deprese u pacientů podstatně více, než ostatní terapeutické programy, které se konaly mimo klasická léčebná zařízení. Ovšem samotné konání terapie mimo léčebné prostory je velmi důležitým faktorem při léčbě emocionálních poruch. (...) Ačkoli tato terapie může narážet na omezení pacientů, jako například strach z vody, či neschopnost plavat, samotná přítomnost delfínů pomáhá překonat taková omezení a podobné rušivé elementy.(...) Tato metoda je založena na holistickém přístupu, který se soustředí jak na fyzické aspekty zdravotního problému, tak i na jeho příčiny v nemocné duši. Interakce pacientů se zvířaty v přírodě spolu se stimulací nervového systému skrze smysly má velký potenciál přinášet alternativní klinické strategie pro léčbu emocionálních poruch. (Riveley 2005, str. 4) -6-

Z této části vyplývá, že lidská motivace k chovu není jediným faktorem, proč mají lidé domácí zvířata. Díky své empatii, poslušnosti a trpělivosti se stali nenahraditelnými pomocníky při léčbě psychických poruch. 2.3 Ptáci jako domácí zvířata V této části se budeme zabývat chovem papoušků. Papoušci jsou nejznámější a nejoblíbenější skupinou exotických ptáků chovaných pro okrasu a potěšení. Historie chovu papoušků sahá až do dob Alexandra Makedonského, který patrně dovezl ochočené papoušky do Evropy z Asie. V dnešní době tvoří obchod s papoušky, celosvětově největší objem obchodu se zvířaty, což znamená pro mnohé druhy nebezpečí vyhubení. I přes přísnou ochranu se odhaduje, že se ročně odchytí pro komerční účely více než 10 miliónů papoušků. Papoušci šedí se do Evropy dovážejí většinou z Ghany. Historie chovu papoušků je velmi dlouhá. Papoušci se chovali na Evropě už ve čtvrtém století před naším letopočtem. Do starověkého Řecka je přivezl Alexandr Makedonský z tažení do Indie. Odtud se dostali do Římské říše. Mnoho záznamů o papoušcích je i ze středověku. Nejprve byli jen u královských dvorů. Později si je začali pořizovat i další šlechtici. Klece pro papoušky byly uměleckými díly a mnoho se jich dochovalo v zámeckých i muzejních sbírkách. V 15. století se dostaly do Evropy i jiné druhy papoušků, zejména arové, které poprvé přivezl Kryštof Kolumbus do Seville v roce 1493. Další atraktivní druhy papoušků se objevily po objevení Austrálie.

Zoologické zahrady se začaly objevovat v 18. století. První zoo byla otevřena ve Vídni r. 1752, další v Paříži (1793)a v Londýně (1826). U nás to byla zoo Liberec (1919) a Praha (1931 ). V těchto zoologických zahradách se zvířata i ptactvo nejprve chovalo jako výstavní exponáty pro veřejnost, později byl zájem je i odchovávat. S privátním chovem papoušků se začalo v Evropě v polovině 19. století. V té době vznikalo mnoho ptáčnických obchodů, které nabízely krmení a chovatelské pomůcky. Bylo to období, kdy se začali chovatelé sdružovat a pořádat výstavy. U nás se utvořil takový spolek po roce 1875. Nazýval se Český spolek pro ochranu ptactva a I. výstavu uspořádal v Praze v roce 1878. Na dalším rozvoji chovu ptactva se u nás podíleli Klub pěstitelů exotického ptactva založený v roce 1931 v Praze a Český svaz chovatelů. ČSCH je registrován i u Světové ornitologické konfederace (COM). (více informací nejen o Klubu pěstitelů exotického ptactva na www.kpep.cz)

Počátkem dvacátého století se v zajetí odchovávalo jen málo druhů papoušků, protože nebyla známá jejich hnízdní biologie, neznalo se určování pohlaví u stejně vybarvených druhů, veterinární problematika byla založena na lidovém léčitelství apod. V současné době je situace úplně jiná. Týmy vědeckých pracovníků zabývající se ochranou papoušků jsou v terénu nepřetržitě, existují speciální veterinární pracoviště, prodávají se různé preparáty nejen na léčení různých nemocí, ale i pro apetenci ke hnízdění, vydává se mnoho odborných časopisů, kde se chovatelské úspěchy publikují.

-7-

2. EXKURZ DO HISTORIE MEZIDRUHOVÉ KOMUHIKACE; HEJZHÁMĚJŠÍ VÝSLEDKY CVIČEHÍ DOMÁCÍCH ZVÍŘAT Protože se v této studii zabýváme problémem mezidruhové komunikace a profilem úspěšného cvičitele zvířat, jako teoretickým základem bude exkurz do historie mezidruhové komunikace, ve kterém budeme srovnávat jednotlivé cvičitele různých zvířat. Ačkoli se nejspíše nedozvíme, jaký profil mají jednotliví cvičitelé, je zajímavé vědět, kdo byli oni cvičitelé, jaká byla jejich profese a jak ke zvířeti přistupovali. Budeme se snažit identifikovat a uspořádat problémy vysvětlujících zvířecí chování, které bývají pozorovány ve studiích zabývajících se zvířecími jazykovými schopnostmi. Primárně se budeme zabývat tím, jaký vztah si jednotliví cvičitelé ke zvířeti vytvořili a jak takový vztah může ovlivňovat výsledky učení. Rovněž budeme srovnávat, jak byly designované odlišné cvičební procedury s různými zvířaty a čeho se snažily dosáhnout. Na samotnou úspěšnost cvičení se podíváme detailněji také. Na základě konkrétních příkladů si budeme moci udělat představu o tom, jaké faktory a okolnosti jsou spojené s pokusy naučit zvířata komunikovat s člověkem pomocí lidmi vytvořeného jazyka. 3.1 Haděžda Kohtsová a Joni Prvním z výzkumníků mezidruhové komunikace, na které se zaměříme, je ruská psycholožka Naděžda Kohtsová. Jako zvíře, které si přivede do domácnosti a bude se o něj starat, si vybrala šimpanze; v roce 1913 adoptovala Joniho, šimpanzí mládě staré jeden a půl roku. Kohtsová podrobně pozorovala vývoj šimpanzího mláděte, na základě kterého posléze vydala svou publikaci, ve které srovnává vývoj šimpanzího mláděte s lidským dítětem. . Joni žil s Naděždou Kohtsovou v době mezi prvním a čtvrtým rokem svého života, tzn. v letech 1913 – 1916. V roce 1917 šimpanz Joni v nedožitých šesti letech umírá. (Kohts 1935) V době, kdy probíhalo pozorování šimpanze Joniho, byla Kohtsová svobodná. Protože se během této doby nevdala, můžeme pochybovat o tom, že se zvíře stalo členem domácnosti. V roce 1925 se Kohtsové narodil syn Roody, s jehož chováním v letech 1925 – 1929 porovnávala Joniho dřívější chování. Ačkoli se Kohtsová nezmínila o žádném zvláštním úsilí naučit komunikovat prostřednictvím lidského jazyka, byla raněna Joniho neúspěchem vokalizovat či neúspěšnými pokusy napodobovat lidské zvuky. Ve své studii uvádí, že nezjistila jakýkoli důkaz o tom, že by se šimpanzi pokoušeli napodobovat lidský hlas, nebo že by alespoň ovládali nejzákladnější slova, která by mohla významně usnadnit kontakt s učitelem. (Kohts 1935) Vztah mezi Kohtsovou a Jonim nebyl nijak výrazně pevný, neboť si k šimpanzímu mláděti nevybudovala postoj jako ke svému „dítěti“. Kohtsová předpokládala, že bude šimpanzí mládě více učenlivé. Byla nespokojená s tím, že šimpanz nemá jakýkoli základní sklon k pokroku. Vůbec si nelibuje v tvůrčí konstruktivní hře, ani se nezlepšují jeho motorické návyky, které se týkají používání předmětů či nářadí v domácnosti. O to silněji vnímala kontrast s lidským dítětem, které se odvážně pouštělo do překonávání svých duševních a tělesných nedostatků. Proto se Kohtsová zastává spíše vývoje u lidí než u šimpanzů. (Kohts 1935) V dnešní době však na základě výzkumů můžeme řici to, co Kohtsová nevěděla: tedy že se šimpanzi mluvit lidským jazykem neneučí. Proto její neúspěch nebyl tak zasádní. Je možné, že kdyby tuto skutečnost věděla, neměla by vůči Jonimu nereálná očekávání, takže by ji nezklamal a ona by si k němu mohla vytvořit lepší vztah. Neúspěch učení Joniho spočíval pravděpodobně -8-

v tom, že se do domácnosti Kohtsové dostal až když mu bylo jeden a půl roku. Je však také možné, že na úspěch učení měl vliv samotný vztah, který si Kohtsová s Jonim nijak silný nevytvořila. Je možné, že vliv mělo i to, že Joni se pohyboval pouze v přítomnosti Kohtsové, nikoli mezi jinými šimpanzů či v prostředí úplné lidské rodiny (Hillix&Rumbaugh 2004) 3.2 Kelloggovi a Gua Dalšími výzkumníky mezidruhové komunikace jsou manželé Kelloggovi, kteří společně oddali celý život své práci a výzkumu. Kelloggovi byli američtí psychobiologové, kteří se rozhodli pro paralelní pozorování a porovnávání vývoje šimpanzího mláděte Guy a svého syna Donalda ve stejném prostředí. V roce 1930 se narodila v zajetí v kolonii na Kubě Gua, ve stejném roce se narodil i Donald Kellogg. Následující rok Kellogovi adoptovali z Experimentální Stanice Lidoopů na Floridě Guu, které bylo v té době sedm a půl měsíce. Následujících devět měsíců vychovávali Donalda a Guu společně. Když experiment po necelém roce skončil, byla Gua po pozvolném přivykání vrácena zpět do Experimentální stanice. Kelloggovi se jí snažili v rámci tréninku naučit napodobovat vokalizace lidských slov, avšak byli zklamáni ze zjištění, že se jejich pokusy naučit Guu libovolná jména pro malou skupinu předmětů se nesetkaly s žádným úspěchem; Gua neměla sklony napodobovat lidskou řeč, ačkoli pohyby napodobovala často. Kelloggovi věřili v nutné propojení citů a vokalizace, neboť Gua nikdy nevydávala hlas bez jasně rozeznatelného vnějšího podnětu či příčiny. Ve většině případů byl podnět zřejmě emocionální povahy. (Kellogg 1933) Její trénink spočíval v tom, že si Kelloggovi posadili Guu na klín čelem k nim a pomalu a jasně jí opakovali slovo „tá – ta“. Později se výzkumníci pokoušeli pohybovat gorilími rty současně s hlasovým projevem, avšak jediným výsledkem bylo, že Gua (tou dobou již na konci tréninku) občas cukla svými rty. Navzdory několika měsíčnímu tréninku se Gue nepodařilo říct slovo „táta“. Avšak Gua i přes své nedostatky ve vokalizaci vypadala, že rozumí padesáti osmi frázím. Donald, se kterým byla srovnávána, rozuměl ve stejném věku šedesáti osmi frázím. Kelloggovi se pokoušeli zjistit, zda-li se může inteligentní zvíře naučit řady obvyklých či standardizovaných signálů. Ukázalo se, že Gua používala devět gest pro označení různých svých přání. Bych si schopná říci o jídlo či pití, stejně jako dokázala vyjádřit, že se jí chce spát. Gua tedy byla opravdu přijata jako člen plnohodnotné rodiny, a Kelloggovi si k ní vypěstovali vztah tak pevný, že ji brali jako své druhé „dítě“. Přestože se Gua nenaučila používat lidská slova, což jak bylo řečeno výše, se ukázalo jako nemožné, naučila se rozumět téměř stejnému počtu frází, jako stejně staré lidské dítě. Kelloggovi ji přijmuli za svou, takže se pohybovala v přívětivém prostředí, stejně jako jejich syn, byla tedy členem rodiny. Příznivý vliv na její schopnost porozumět lidským frázím měla skutečnost, že si jejich porozumění osvojovala vedle stejně starého Donadla, který ji mohl být dobrým příkladem. (Hillix&Rumbaug 2004) 3.3 Hayesovi a Viki Dalšími výzkumníky na poli mezidruhové komunikace jsou Keith a Cathy Hayesovi, kteří ve své domácnosti v Americe vychovávali šimpanzí samičku Viki, která se narodila v roce 1947. Hayesovi byli psychologové a Viki měli u sebe doma hned o jejího narození. Viki podstoupila velice intenzivní a systematický trénink, po jehož absolvování měla být Viki schopna dobrovolně tvořit zvuky. V roce 1954 Viki umřela na encefalitidu.

-9-

Hayesovi začali s hlasovým tréninkem, když bylo Viki pět měsíců. Hayesovi ji uměle vytvarovali rty tak, aby ji přiměli říci slovo „máma“. Během tréninku se používal artikulační trénink, který byl vytvořen při práci s lidmi. Když byly Viki tři roky, říkala slova „máma“, „táta“ a „hrnek“; „hrnek“ používala vcelku spolehlivě, „máma“ používala vždy, když se objevil nějaký problém a když na sebe chtěla strhnout pozornost a slovo „táta“ říkala, když něčemu nerozuměla. (Hayes 1951) Protože byla Viki v domácnosti Hayesových od svého narození, byla vychovávána velmi podobně, jako lidské dítě. Viki brala manžele Hayesovi jako své rodiče, oni jí zase věnovali maximální pozornost, vedle tréninku si s ní hráli, brali jí do společnosti a opravdu jí jako své dítě brali. Zdá se, že Viki měla větší tendenci k imitování, něž šimpanz Joni patřící paní Kohtsové. Bylo tomu tak zřejmě proto, že když byla Viki nastěhována do lidské domácnosti, byla mnohem mladší než Joni. Rovněž se o ní nestaral jednotlivec, ale manželský pár, díky čemuž mohla vyrůstat v prostředí, ve kterém se vytvoří velmi pevné vztahy. (Hillix&Rumbaugh,2004) 3.4 Gardnerovi a Washoe Přelomovými výzkumníky mezidruhové komunikace jsou američtí vědci Beatrix a Allen Gardnerovi, kteří se starali o šimpanzici Washoe, která se narodila roku 1965 v západní Africe. Předchozí výzkumy ukázaly, že snaha přimět lidoopy komunikovat skrze lidskou řeč, se nesetkává s úspěchem, proto se jejich trénink, se kterým začali v roce 1966 se zaměřoval na výuku znakové řeči. V roce 1970, po skončení tréninku, si jí odvezl Robet Fouts do výzkumného centra v Oklahomě. Washoe umřela v roce 2007. Washoe bylo jen deset měsíců, když jí její opatrovníci poprvé předvedli gesta americké variace znakové řeči. Washoe se učila znaky přímo, zhruba nějak tak, jak se je učí neslyšící dítě. Její základ významů znaků vycházel z její vlastní zkušenosti. Systém pobídek šimpanzici motivoval k opakování a její gesta se stávala čím dál srozumitelnější. Washoe ve svých čtyřech letech rozuměla 132 znakům a sama je i používala. Washoe rovněž vymyslela nové ikonické znaky; mnoho znaků má pravděpodobně ikonický původ, což vede ke zvyšující se jednoduchosti a abstraktnosti. (Gardner 1989) Gardnerovi však chtěli, aby si Washoe osvojila něco víc než určitý slovník. Byli přesvědčeni, že šimpanzička není jenom pasivní předmět laboratorního výzkumu, ale primát nadaný silnou potřebou učit se a komunikovat. Washoe jejich očekávání nejen naplnila, ale v mnohém výrazně předčila. Její slovní zásoba se postupně rozrůstala, učila se jednotlivé znaky, posléze je skládala do dvoučlenných vazeb a nakonec tvořila i věty. Washoe jako první zvíře ovládlo znakový jazyk. Gardnerovi, jejichž šimpanzice Washoe byla první, kdo se naučil velký počet znaků, si s ní vytvořili vynikající vztah; k rozvoji nedocházelo cíleným učením a drilováním, ale praktickým používáním znakové řeči, tudíž se Gardnerovi museli věnovat Washoe téměř nepřetržitě, což zvládli díky tak dobrému vztahu. Když se o ní v pozdější době staral Robert Fouts, měl s ní vztah taky velmi dobrý. Zdatnost Washoe, jakou se s pomocí znakové řeči vyjadřovala, nasměrovala k výzkumu mezidruhové komunikace celou řadu dalších vědců. (Hillix&Rumbaugh 2004) 3.5 Temerlinovi, Fouts a Lucy

- 10 -

Dalšími výzkumníky jsou američtí manželé Maurice a Jane Temerlinovi, psychologové, kteří se profesionálně věnují rozsáhlému pokusu vychovat od narození šimpanze výhradně v lidském obydlí. Ihned po úmrtí šimpanze Charlieho, který s Temerlinovými bydlel v domácnosti, adoptovali Lucy, kterou vychovávali ve svém domě až do její dospělosti. Lucy se narodila v roce 1964 v Oklahomě a po mnohaletém tréninku byla v roce 1977 vrácena zpět do divočiny. (Timerlin 1975) Její rodiče však nejsou těmi, kdo jsou zodpovědní za její vědeckou dráhu; je jím Roger Fouts a jeho studenti, kteří začali Lucy učit Americkou Znakovou Řeč (American Sign Language), když jí bylo pět let. Fouts a jeho studenti si zakládali na tom, že před Lucy se bude komunikovat jedině prostřednictví znakové řeči. Lucy si osvojila slovní zásobu čítající více sto znaků a jak se ukázalo, šimpanzi jsou schopní komunikovat přes znaky velmi dobře. Roger Fouts učil Lucy základy ASL v letech 1969 či 1970, v době, kdy se vrátil do Oklahomy. Způsob, jakým Lucy používala znakový jazyk, odhaluje několik zajímavých fenoménů, mezi kterými Fouts uvádí například pokus o lež, o záludnost, ale také tvorbu úplně nových pojmenování předmětů. Její cvičení bylo úspěšné, protože znakům rozuměla a dokázala je používat v situacích, kdy měla. (Fouts 2000) Lucy žila pohromadě se svými opatrovnickými rodiči prvních deset let svého života. Její příběh je však vcelku odlišný od ostatních popisujících výchovu šimpanzů v lidských obydlích. Temerlinovi se nedívali na Lucy jako na předmět vědeckého výzkumu; spíše ji brali jako svou dceru, než jako objekt k pozorování. Protože s nimi strávila třináct let svého života, vytvořili si k ní nejsilnější vztah ze všech popisovaných badatelů, dokonce takový, že potřeby a zájem Lucy ovlivňovaly veškeré jejich praktické fungování. To, že byla Lucy dobrým žákem je pravděpodobně dáno tím, že vztah mezi Lucy a Temerlinovými byl z výše popsaných nejsilnější. Temerlinovi byli zvyklí starat se o šimpanze, když adoptovali Lucy, nebyla to pro ně po praktické stránce žádná nová situace, což mohla malá Lucy jednak vnímat a jednak tím být ovlivněna. I když cvičitelem byl Roger Fouts , vliv na úspěch učení může mít pevný vztah vytvořený k jinému člověku. Kdyby Fouts nepracoval s šimpanzem, který má tak dobré vztahy k lidem, těžko říci, zda-li by byl úspěch učení takový. Dále úspěch učení ovlivňuje bezesporu fakt, že Lucy s Temerlinovými žila bez přestání třináct let. Ukázalo se, že pokud se v přítomnosti zvířete používá pouze znaková řeč, nikoli vokální jazyk, může být úspěch větší. (Hillix&Rumbaugh 2004) 3.6 Herbert Terrace a Him Chimpsky Dalším výzkumníkem bude Herbert Terrace, americký psycholog, který si propůjčil šimpanze Nima Chimpského narozeného roku 1973 v Oklahomě. Tento šimpanz se stal jádrem sporu o šimpanzích schopnostech mluvit. Nim Chimpsky vyrůstal v lidském prostředí a byl socializován stejně jako malé dítě. Herbert Terrace díky materiálním nedostatkům musel Nima po čase vrátit zpět do Oklahomy. Herbert Terrace zkoumal teorii známého lingvisty Noama Chomského, že jen lidé mají vrozené schopnosti, které umožňují opravdovou řeč. Tuto Chomského tezi se snažil vyvrátit. Rozhodl se, že provede výzkum učení znakové řeči šimpanze, který bude trávit veškerý čas v lidské společnosti, podobně jako to dělali Gardnerovi s Washoe. Terrace se však rozhodl pro design výzkumu, o kterém prohlašoval, že bude prováděn přísnými a pečlivými experimentálními technikami. Ustanovil speciální tým čítající několik cvičitelů a na cvičení vyhradil speciální laboratoř, ve které čtyři roky prováděl intenzivní trénink. (Hillix&Rumbaugh 2004) - 11 -

Po čtyřletém tréninku Nima Chimpského ASL došel Terrace k závěru, že šimpanzi nejsou schopni sami od sebe tvořit věty; většina jejich výroků jsou víceméně opakování toho, co sděluje cvičitel. Herbert Terrace učil Nima Chimpského Americkou Znakovou Řeč. Ve svém výzkumu zjišťoval, nakolik jsou si šimpanzi schopni osvojit lidský jazyk. Po čtyřech letech tréninku, kdy naučil Nima přes stovku znaků, dospěl k názoru, že se lidoopi nemohou naučit používat lidský jazyk ne proto, že by nebyli schopni se naučit znaky, ale proto, že je nemohli používat v syntaktických rovině, v jaké se lidský jazyk běžně používá. Jeho argumentace byla, že se sice šimpanzi opravdu jsou schopni naučit desítky znaků, ale že jde jen o prosté napodobování chování cvičitelů. Prokázal, že Nim Chimsky (ironický odkaz na slavného lingvistu Noama Chomského) nikdy nezačíná znakovat spontánně. Pro Nima byly posunky způsob, jak získat pochoutku nebo jinou odměnu. Stejné symptomy lze podle Terracea vypozorovat na videozáznamech zachycujících Washoe. Terrace svůj projekt považoval za neúspěšný, protože měl dojem, že opakování znaků musí být nutně podmíněné. (Terrace 1979) Gardner tvdil, že přístup Herberta Terraceho ke cvičení a jeho využití mnoha různých cvičitelů nepodporovaly plné využití kognitivních a jazykových prostředků šimpanze. Rovněž Gardner sdílel názor, že proces osvojování jazykových dovedností prostřednictvím přirozené sociální interakce dosahuje lepších výsledků než prostřednictvím podmíněného chování. To, že si Terrace vybral pro cvičení opuštěnou laboratoř, nemohl pochopit. Ačkoli byl Nim mezi lidmi vychováván jako člověk, testován byl v laboratoři bez sociální interakce. Gardner na adresu Terraceho uvádí paralelu s lidským dítětem, které bychom vychovávali v normální rodině, ovšem na testování jazyka bychom ho přemístili do laboratoře, kde by neměl žádné vazby se svými rodiči, pouze by se mu dávaly odměny za mluvení. Je velmi nepravděpodobné, že by se v takovém prostředí dítěti zvyšovala šance na osvojení jazykových dovedností. (Gardner 1989)

Fouts tvrdil, že projekt Nim byl veden špatně, že neměl dostatečně dobrou metodiku, která by zabránila vzniku chyb. Na základě svých vlastních experimentů Fouts tvrdil, že podmiňování vede k používání jazyka jako metody pro získání odměny, spíše než by zvýšilo komunikační schopnosti. Fouts později uvedl, že v komunitě šimpanzů používajících ASL (ve které byla i Washoe) se začala spontáně používat znaková řeč jako šimpanzí interní komunikační systém, čímž vyvrátil Terraceho tvrzení, že se zvířata mohou dorozumívat lidmi vytvořeným jazykem pouze podmíněně, tedy pro získání hmotné odměny. Nejen že mohou šimpanzi používat jazyk, ale stal se součástí jejich životů. (Fouts 1991) Z výzkumu Terraceho vyplynulo, že rigorózní cvičební metody rozhodně nejsou tím, co by podporovalo úspěch osvojování si jazyka. Právě naopak, velká spousta cvičitelů a prostředí, ve kterém chybí sociální interakce, není vhodné pro cvičení osvojování a porozumění jazyku.

3.7 Irene M. Pepperbergová a Alex Americká etoložka Dr. Irene M. Pepperbergová si v červnu roku 1977 koupila ve zverimexu v Chicagu třináct měsíců starého samečka papouška šedého, Alexe, s nímž zahájila ambiciózní projekt zkoumající mezidruhovou komunikaci. Aby nebyla v budoucnu nařčena z toho, že si vybrala nejučenlivěji vypadající mládě, nechala si jedno náhodně vybrat od prodavače. Papouška šedého si vybrala proto, že je vhodný pro trénink: papoušci stejně jako děti dokáží tvořit fonémy, - 12 -

slabiky, zrakem objevovat (poznávat) věci, které mají určitý tvar a barvu, přičemž se snaží si zapamatovat zrakové a sluchové (řečové) reprezentace věcí.(Pepperbergová 1999) O Alexe se stará třicet let, během kterých ho intenzivně cvičila a provedla s ním mnoho experimentů ověřující kognitivní schopnosti papoušků šedých. Alex zemřel v roce 2007. Primární účel Pepperbergové bylo naučit Alexe tvořit a pochopit malé kousky anglických slov, abychom mohli ohodnotit jeho schopnosti učit se nějakému jazyku. Když si tuto schopnost Alex osvojil, využívala Pepperbergová těchto jeho schopností za účelem ohodnocení jeho kognitivní kapacity, která bylo naprosto pozoruhodná. Alex zvládal rozdělovat předměty podle barvy a typu materiálu (Pepperberg 1983), počítat do šesti (Pepperberg 1987b), porozuměl konceptu, že je něco stejné a něco různé (Pepperberg 1987a), stejně jako porozuměl konceptu nuly (Pepperberg 1988). Díky předchozí zkušenosti se sociální komunikací papoušků rozpracovala Pepperbergová metodu model/rival. Zkoumaná technika model-rival byla široce používána při pokusech ověřující kognitivní schopnosti papoušků. Její tréninková metoda je založena na sociální interakci s lidskými cvičiteli a využívá mimetických schopností ptáků tak, že je možné s nimi smysluplně komunikovat pomocí lidské řeči. Pomocí této tréninkové metody naučila Pepperbergová svého papouška Alexe tvořit spousty srozumitelných anglických slov. (Pepperbergová 1994b) Průběh metody model/rival bude popsán níže. Tréninkové metody se pro různá zvířata liší. Psi byli například tradičně cvičeni procedurami využívajícími metodu „operantního podmiňování“, díky níž psi reagovali požadovaně; jejich reakce byla posilována odměnou, jako třeba potravinami. Tento typ cvičení je velmi efektivní při výcviku psů k výkonu základní poslušnosti chování (např. „zůstaň“). Ovšem při učení metodou model/rival je odměna skutečná: spíše než papouška odměňovat jídlem, když je úspěšný, je lepší mu dát samotný předmět, který správně pojmenuje. V této technice se se sociálními podněty pracuje tak, že ve zvířeti vyvolají požadovaný zájem (místo nějaké materiální odměny). Díky tomu se zvíře naučilo pravé pojmenování objektu (skutečnou odměnu) a ne pouze to, že pojmenování daného objektu znamená jídlo. (Pepperbergová 1991) Jak můžeme čekat, Alexovi se jen zřídkakdy podařilo tvořit nová slova v jejich přesném znění. Alexovým cvičitelům se však dařilo vybrousit jeho výslovnost: vždy, když mu předkládali nový objekt, chtěli, aby si osvojil co nejpřesněji dané pojmenování. Cvičitelé mu pomáhali nápovědami typu „podívej se na ten PAPÍR, vem si ten PAPÍR, řekni PAPÍR“ s velkým důrazem na konečnou výslovnost toho kterého pojmenování. Alex nebyl testován na porozumění novému slovu předtím, než ho dokázal sám říci tak, že mu rozuměli náhodní dekodéři (aby se předešlo možným nejasnostem ohledně toho, co konkrétně řekl). (Pepperberg 1994b) V perspektivě mojí práce se jeví Irene Pepperbergová jako ideální cvičitel papouška šedého. Alex si k ní vypěstoval vztah tak silný, jako by vytvořil ke svému partnerovi z ptačí říše. Tak dobrý vztah se mezi nimi mohl vytvořil proto, že Pepperbergová trénovala Alexe osm hodin denně pět dní v týdnu.

3. POPIS ZKOUMAHÉHO DRUHU - 13 -

Papoušek šedý velký je běžně nazýván také papoušek žako. Papoušek (Psittacus) je monotypický rod, do něhož patří druh papoušek šedý (Psittacus erithacus). Taxonomie, neboli systematická klasifikace uspořádání organismů, uznává dva poddruhy: papoušek šedý velký (Psittacus erithacus erithacus) a papoušek šedý liberijský (Psittacus erithacus timneh), přičemž oba dva poddruhy obývají rovníkovou část afrického kontinentu. Papoušek šedý velký, který je větší, robustnější a má elegantnější barvy, je v českých chovech daleko více zastoupený než papoušek šedý liberijský. Papoušek šedý žije v lesních oblastech – v hustých pralesích a mangrových lesích – rovněž se zdržuje v povodí řek a potoků. Nejčastěji se vyskytuje v oblastech, kde roste palma olejová.. Mimo dobu hnízdění se papoušci shlukují do velkých hejn a společně nocují na vysokých stromech. Velká hejna jsou schopna způsobovat značné škody na polních plodinách, zejména na kukuřičných plantážích. Papoušek šedý se živí se hlavně ořechy, bobulemi, semeny a jinými plody. Délka těla papouška šedého se liší se zejména dle země původu, neboť papoušek šedý kamerunský je větší než papoušek šedý ghanský. Mezi hlavní znaky patří velmi výrazné červené zbarvení ocasních per papouška žako, jehož zbytek těla je pokryt peřím šedé barvy, která se pohybuje v různých odstínech. Samci mívají tmavější zabarvení, u některých papoušků je světlý lem prsních a krčních per nápadnější, zatímco u jiných je téměř nezřetelný. Noha je spojena se čtyřmi prsty pokrytými rohovinatými šupinami; první a čtvrtý prst směřuje dozadu, druhý a třetí dopředu (tzv. zygodaktylní noha). Význam protistojného postavení prstů tkví v tom, že díky nim mohou papoušci výborně šplhat po stromech a dobře se jim také manipuluje s potravou. (Deimer-Schütte 2007) U papouška šedého chybí pohlavní dimorfismus, spolehlivě se dá pohlaví určit jen endoskopem či testem DNA. Ovšem předpokládá se, že samci jsou větší a tmavěji zabarvení než samice. Papoušek je pohlavně dospělý ve čtyřech až pěti letech. V ptačí říší má papoušek šedý nejsložitější hnízdění a velmi náročný výběr partnera. Žije v hejnech, které jsou složeny ze stovek jedinců, avšak od své dospělosti žije papoušek v monogamním páru, který vydrží neměnný většinou celý život. Jednotlivé páry se během hnízdění nevzdalují od svého hejna, ale staví si hnízda ve stromech, které od sebe nejsou příliš vzdáleny. Pro papouška šedého je kontakt se svým hejnem nezbytný, osamocený papoušek by v přírodě dlouho nepřežil. (Bartl 2008) Papoušek šedý se dožívá až sedmdesáti let, avšak spolehlivé údaje pocházejí z chovu v zajetí. Ovšem toto čísla není bezpodmínečně měřítkem pro určení stáří, kterého papoušci v přírodě dosáhnou. Při dobré péči se v chovech dožívají mnohem vyššího věku než v přírodě. Větší druhy papoušků se dožívají delšího věku, což je pravidlo, které platí obecně i pro další ptáky a savce, tedy endotermní živočichy, kteří mají stálou tělesnou teplotou . „Malí živočichové totiž žijí „intenzivněji“ – mají rychlejší metabolismus, což souvisí s tím, že v důsledku většího povrchu těla vydávají více energie. Proto se jejich orgány snáze opotřebují a zvířata se pak dožívají nižšího věku.“ (Deimer-Schütte, 2007 str. 21) Papoušek šedý se řadí mezi arborikolního ptáka, což znamená, že žije na stromech. Obvykle se pohybuje velmi vysoko nad zemí v korunách stromů, díky čemuž je jeho observace značně komplikovaná. Jde však bezesporu o velmi sociální zvíře, jak prokázaly dosavadní pozorování; papoušek šedý se jako samotář nevyskytuje, vždy je členem svého hejna. V sociální perspektivě hraje zásadní roli dorozumívání, ke kterému papoušci používají četné vokalizace, tedy různé zpěvy a zvuky. Jak již bylo napsáno výše, papoušek šedý je oblíbeným domácím zvířetem, proto bývá často chován v zajetí o samotě. Je to ovšem velmi společenské zvíře, které nemá rádo samotu a tak se papoušek obvykle fixuje na toho, kdo s ním tráví první dny. Na takového lidského jedince je fixován stejně jako na celoživotního partnera svého druhu. Když je papoušek - 14 -

dlouhou dobu sám, objevuje se syndrom škubání peří, který může vyústit až v papouškovu smrt. (Bartl 2008) Papoušek šedý má sklony být zlostný a nedůvěřivý k lidem, pakliže v minulosti prožil stresové situace; papouškům trvá dlouhou dobu, než si zvyknou na nové prostředí či svého lidského společníka. Díky své vysoké inteligenci si papoušci negativní jevy pamatují delší dobu nebo i trvale, což platí i o jejich učenlivosti a dosažených výsledcích. Papoušek šedý je velmi inteligentní tvor, jehož inteligence bývá přirovnávána k inteligenci tříletého dítěte. Umí také velmi věrně imitovat různé zvuky, mezi něž patří i lidská řeč. Největšími umělci v mluvení jsou mezi papoušky bezesporu žakové, ačkoli mluvit se naučí i jiné druhy papoušků chovaných v zajetí. Německý odborník Wolfgang de Grahl píše o samičce papouška žako, která opakuje přibližně dvě stě slov. (De Grahl 1989) Sameček Irene M. Pepperbergové Alex říkal více jak sto slov. (Pepperbergová 1991) U velkých druhů papoušků, kterými žakové bezesporu jsou, dovedou mluvit stejně dobře samci jako samice; toto nadání nijak nesouvisí s pohlavím. Papoušci nemají vyvinuté hlasivkové vazy. Zvuky, které vydávají, vznikají při průchodu vzduchu z ústní dutiny přes rozvětvení průdušnice. Hloubka a hlasitost jsou ovládány rozšiřováním a stahováním průdušnice. Když papoušci opakovaně slyší stejný zvuk v určité souvislosti, zvyknou si ho také v příslušném momentu a kontextu napodobit. Mnoho papoušků mluví tak zřetelně, že se nedá poznat, zda slova pronesl člověk nebo pták. Papoušci navíc přesně napodobují intonaci člověka, od kterého se učí jednotlivá slova či celé věty, případně jakékoli jiné zvuky. (Deimer-Schütte 2007) Podle spektrografické analýzy je jejich řeč té lidské nepodobná, ale naše ucho ji vnímá jako velmi podobnou (Pepperberg 1996).

4. CVIČEBHÍ METODA MODEL RIVAL (M/R) Tento primární výukový systém rozpracovala Dr. I. Pepperbergová v roce 1981 po více jak tříletém cvičení svého papouška šedého Alexe. Metoda model/rival je založena na protokolu sociálního učení papoušků, adaptovaném z práce Dietmara Todta z roku 1975 o sociálním učení hlasových vzorců u papoušků šedých, ve které celou tuto proceduru učení pomocí dvou učitelů představil (viz Todt 1975). D. Todt vychází z teorie sociálních modelů , kterou vytvořil v roce 1971 Albert Bandura. V ní Bandura představuje vliv sociálních modelů na lidské učení (viz Bandura 1971, 1977). Výsledek dřívějších výzkumů vokalizace lidské řeči papoušky šedými ukázal, že si papoušci osvojí cílené řečové vzorce tehdy, jsou-li učeni interaktivně, s lidmi, kteří jim předvádějí modelové chování (Todt 1975 Pepperberg 1981, 1990a). Naproti tomu se papoušci nenaučili nic, či velmi málo, když metody sociální interakci postrádaly. Mezi takové metody patří pouštění audio nahrávek a video nahrávek (Mowrer 1958). Metoda model/rival, neboli metoda zástupného učení, je trojsměrná interakce mezi dvěma lidskými mluvčími a ptačím subjektem. Metoda M/R se používá při takovém učení, kdy si má papoušek osvojit nové pojmenování pro dané předměty, pochopit nové koncepty, ale využívá se i při logopedických cvičeních, tedy při zlepšování výslovnosti. (Pepperberg 1994b). Docent Zdeněk Pinc odhalil v metodě zástupného učení pomocí rivala i filosofický přesah, neboť je prý odvozena ze sokratického diskurzu; je založena na maieutickém umění. Maieutika je řecky - 15 -

porodnické umění, ke kterému přirovnával svou metodu učení Sókratés. Sókratés nevyučoval běžnými postupy, nýbrž pomáhal vzniku vlastních myšlenek svých studentů (Sokol 1998). Papouškovi je během metody M/R předváděn určitý předmět, pro který si musí osvojit správné pojmenování; předmětem je konkrétní věc, kterou si papoušek již dříve vybral, používal jí a je pro něj atraktivní. Papoušek častěji pojmenovává své oblíbené předměty, správná motivace pozitivně ovlivňuje osvojování si nového pojmenování (Pepperberg 1991). Oba lidští cvičitelé předvádějí papouškovi v této metodě různé druhy interakcí; první člověk vystupuje jako trenér, jak pro papouška, tak pro druhého člověka, který hraje požadovanou roli papouška. Druhý člověk se tak pro papouška stává jak modelem správných odpovědí, tak rivalem při upoutávání trenérovy pozornosti. Při samotném učení se trenér dotazuje lidského modela a rivala na pojmenování daného předmětu (otázkou „Co je to?“) a za správnou odpověď ho pochválí a odmění ho pojmenovaným předmětem. Nesprávné odpovědi či nepřesná artikulace jsou hodnoceny pokáráním a ukrytím dotazovaného předmětu z dohledu. Kvůli opravné zpětné vazbě pro papouška dělá chyby i lidský model a rival, aby se následně mohl opravit a předvést správnou, správně vyslovenou odpověď. Díky tomu tato metoda vyučuje referenčnímu užívání pojmenování pro dané předměty, stejně jako jejich užití ve správném kontextu. Narozdíl od jiných modelových procedur (jako například Todt 1975, Goldstein 1984) vyžaduje protokol Dr. Pepperbergové, aby došlo k výměně rolí lidského cvičitele s modelem a rivalem a aby byl do opakujících se interakcí zapojován i papoušek. „ Bez obrácení rolí je ptačí chování nekonsistentní s interaktivní, referenční komunikací (...) 1) ptáci si nepřevedou odpovědi na nikoho jiného, než na člověka, který otázku pokládal; a 2) ptáci se nenaučí obě části interakce“ (Pepperberg 1994b). Aby bylo učení vokalizací pro papoušky snadné, je nutné, aby vstupní informace obsahovala tři základní aspekty (Pepperberg 1985, 1988b, 1991, 1992a, Pepperberg and Neapolitan 1988, Pepperberg and Schinke-Llano 1991): určitý stupeň referenčnosti, oblast kontextové platnosti a sociální interakci. 1) Referenčnost, neboli odkazování či vztažnost, je obecně definována jako význam nějakého projevu. V metodě M/R jde o správné přiřazení určitého pojmenování k předmětu, ke kterému se pojmenování opravdu vztahuje. Pojmenování odkazuje na předmět, který zároveň slouží jako odměna, což pozitivně motivuje papouška ke správné vokalizaci. 2) Kontextová platnost zahrnuje jak samotnou situaci, ve které je dané pojmenování použito, tak následky takového použití, kterými může být buď pochvala, pokárání či odměnění pojmenovaným předmětem. 3) Díky sociální interakci je možné v jednotlivých cvičeních používat různé stupně obtížnosti, s ohledem na individuální schopnosti papoušků. Interaktivnost cvičení také zajišťuje vysvětlení jednotlivých činností ve správném kontextu a ukazuje papouškovi následky. (Pepperberg 1993, Pepperberg 1994b) Aby se potvrdila důležitost těchto tří aspektů vstupní informace při učení mimetický druhů, byli papoušci šedí cvičeni pomocí třech různých zobrazení metody model/rival. Jednak to bylo cvičení pomocí audoikazety, které bylo nereferenční, neinteraktivní a nedemostrovalo žádnou kontextovou platnost. Dalším zobrazením byla videonahrávka, která poskytovala referenčnost a omezené informace o kontextu, ale bylo neiterativní. Posledním předvedením byl standardní postup pomocí lidských cvičitelů. Papoušci se něco naučili pouze od živých cvičitelů, kteří interaktivně modelovali význam a použití pojmenování, které se měl papoušek naučit. - 16 -

Referenčnost, plná kontextová zkušenost a sociální interakce jsou důležitými faktory při učení se tvorbě a porozumění kódům jiných druhů (Pepperberg 1994b). Dalším faktorem metody model/rival jsou vnitřní, pravé odměny a právě na nich se předvádí referenčnost a kontextová platnost, protože za každou správně pojmenovanou identifikaci předmětu je odměnou právě předmět, ke kterému se použité pojmenování vztahuje. Tato procedura vytváří v papoušcích nejužší možné asociace mezi pojmenováním daného předmětu a samotného předmětu, ke kterému se pojmenování vztahuje. (Pepperberg 1981).

5. TÉMA A CÍLE PRÁCE Tématem mé práce je profil úspěšného cvičitele papouška šedého. Profil člověka měříme jednak osobnostním dotazníkem, který určí hodnotu pěti základních dimenzí osobnosti cvičitele. Profil cvičitele jsme dále definovali přístupem k domácím zvířatům, zkušeností, očekáváním a motivací, jejichž hodnoty jsme získávali ze „vstupního“ a „výstupního“ dotazníku. Konkrétně jsem si stanovil následující cíle: -

Zjistit, zda-li má vliv na úspěšnost učení papouška šedého osobnost cvičitele. Pokud ano, jaké konkrétní dimenze osobnosti mají vliv na počet vyřčených slov.

-

Zjistit, jestli úspěšnost učení ovlivňuje vztah cvičitele k domácím zvířatům.

-

Zjistit, jestli je útěšnost učení ovlivněna předchozí zkušeností. Pakliže je, jaké konkrétní faktory ovlivňují počet vyřčených slov.

-

Zjistit, zda-li je úspěšnost učení ovlivněna očekáváním cvičitelů. Pakliže ano, jaké konkrétní faktory ovlivňují počet vyřčených slov.

-

Zjistit, jestli úspěšnost učení ovlivňuje cvičitelova motivace k práci v laboratoři. Pokud ano, jaké faktory ovlivňují počet vyřčených slov.

- 17 -

EXPERIMEHTÁLHÍ ČÁST

6. POPIS LABORATOŘE A DEHHÍ REŽIM PAPOUŠKŮ A LABOARTOŘE V následující kapitole představím laboratoř, ve které se odehrávají veškerá učení metodou model/rival. Zmíním se jednak o jejím vzniku, provázáním s kurzem Problémy mezidruhové komunikace a Problémy mezidruhové komunikace – cvičení, ale také uvedu podrobný popis vybavení. Rovněž se pozastavím nad denním režimem papoušků. Laboratoř mezidruhové komunikace (dále jen LMK) působící při Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy je laboratoř, která se po přesunu z Legerovy ulice od roku 2006 nachází v areálu Stanice přírodovědců Domu dětí a mládeže hlavního města Prahy (Drtinova 1a, Praha 5). Tento prostor je ovšem pouze pronajatý, s programem DDM hl.m. Prahy nemá nic společného, je tedy pro běžného návštěvníka areálu nepřístupný. Vznik LMK inicioval ředitel bývalého Institutu základů vzdělanosti Univerzity Karlovy, nynější proděkan Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy, doc. PhDr. Zdeněk Pinc, filosof, jehož zájmovou činností byl i chov papoušků; jako filosofa ho zajímala především mezidruhová komunikace, tedy vztahy mezi lidmi a zvířaty. Nekvalifikovaným studentům nejprve IZV UK a posléze i FHS UK nabídl doc. Pinc možnost, jak se zapojit do laboratorní práce na poli mezidruhové komunikace, etologie a psychologie. Kurz Problémy mezidruhové komunikace, který se o chod a výzkum LMK stará, se vyučuje od roku 2000. Na základě informací o kognitivních a komunikačních procesech prováděných s šimpanzi Rogerem Foutsem (viz Fouts & Mills 2000) či Garderovými (viz Hillix & Rumbaugh 2004) a informacích o učení vokalizací papouška šedého I. Pepperbergové (Pepperberg 1999) byla jako hlavní cíl stanovena verifikace výzkumu I. Pepperbergové – učení papouška šedého lidské řeči pomocí metody model/rival. Celá laboratoř je situována do objektu, ve kterém má Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy pronajaté celkem tři místnosti. První místnost, která je od zbývajících dvou oddělena chodbou, má rozměry 9 x 5 metrů a jsou v ní umístěni divocí papoušci, kteří zde mají svou vlastní voliéru. Druhá místnost má stejné rozměry jako první, jsou v ní tři klece, ve kterých žijí čtyři ochočení papoušci, kterých se tento výzkum týká. Třetí místnost, která je od druhé oddělená pouze dveřmi, je menší, zhruba 3 x 5 metrů a slouží ke cvičení papoušků. Obě místnosti mají na jedné delší zdi okna, díky kterým proniká k papouškům dostatek přirozeného světla, všechny místnosti disponují také umělým osvětlením. Všechny místnosti jsou rovněž vytápěné. Klece pro ochočené papoušky mají rozměry zhruba metr a půl na šířku, výšku i hloubku a kromě krmítek jsou vybaveny hračkami pro papoušky. Ve druhé místnosti jsou kromě klecí také dvě bidla a mohutná větev, které ochočení papoušci využívají, když se pouští z klecí ven. Denní režim ochočených papoušků je velmi ovlivněn přítomností lidí v laboratoři, protože když jsou papoušci o samotě, tráví veškerý svůj čas zavřeni v klecích. Do naší laboratoře dochází každý semestr zhruba dvacet až třicet lidí. V současné době jsem chodí cvičitelé metody model/rival, cvičitelé projektu identifikace kartiček a krmičky papoušků. Cvičení obou procedur probíhá většinou o všedních dnech dle rozvrhu, ovšem studenti mají přístup do laboratoře i o víkendu, kdy jsou papoušci v pravidelném kontaktu pouze s krmičkami. Každý cvičící pár metody model/rival chodí k ochočeným papouškům na jednu až dvě hodiny týdně. Když jsou ve druhé či třetí místnosti nějací lidé, jsou papoušci volně puštěni po druhé místnosti, na cvičení se - 18 -

papoušci odnášejí po jednom do třetí místnosti, aby bylo zajištěno soukromí pro vlastní cvičební lekci.

7. POPIS CVIČEHÝCH SUBJEKTŮ Cvičení metodou model/rival se týká pouze ochočených papoušků šedých velkých, které má laboratoř k dispozici čtyři, dříve pět. V jedné kleci jsou společně dvojčata Titilayo a Asabi (africká dívčí jména), kteří se vylíhli 12. a 15. června 2003 z vajec, které spolu měli Juruba a Kwampe. Z hnízda byla mláďata odebrána a okroužkována 22. července 2003, což je čtyřicátý den od vylíhnutí prvního mláděte – samce Titilaya, třicet sedm dní od vylíhnutí druhého – samice Asabi. V dalších dvou klecích jsou zvlášť samec Tokumbo a samec Shango. Do poloviny letního semestru 2007 se ještě cvičilo se samicí Yemayou, která uhynula. Tokumbo, Shango a Yemaya (jména afrických bohů) jsou trojčata z vajec Oriho a Duroriké. Tokumbo se vylíhl 11. dubna 2003 a odebrán byl 3. května téhož roku, tedy dvacátý druhý den od vylíhnutí. Shango se vylíhl 13. a Yemaya 19. června 2003 a odebráni z hnízda byli společně 5. června, tedy sedmnáctý den od vylíhnutí. Trojčata byla okroužkována 29. dubna 2003. Po jedenácti týdnech krmení (čtyřikrát denně) kašovitou směsí pro umělý odchov zn. NutriBird A19 začala všechna mláďata bez problému konzumovat potravu tužšího charakteru, ovoce a slunečnici. Se všemi mláďaty se ještě téhož roku začalo cvičit metodou zástupného učení, ovšem požadované protokoly ze cvičení model/rival, ze kterých tato práce vychází, se začaly zapisovat až od akademického roku 2005.

8. POPIS CVIČITELŮ Cvičitelé metody model/rival jsou studenti kurzu Problémy mezidruhové komunikace, který se vypisuje v rámci bakalářského programu Studium humanitní vzdělanosti na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy, která vznikla roku 2000. Od jejího vzniku až do dnešní doby je tento kurz vypisován každý semestr a studenti ho mohou navštěvovat vícenásobně; v následujícím semestru bude kurz vypsán pravděpodobně také. Tento kurz si každý student zapisuje společně s kurzem Problémy mezidruhové komunikace – cvičení; kromě účasti na společném semináři ve škole je pro splnění obou kurzů také pravidelná docházka na cvičení do laboratoře. Cvičení metodou model/rival je součástí kurzu od roku 2003, ale výsledky, ze kterých tento výzkum vychází, se až zapisují od začátku zimního semestru 2005. Poslední protokol ze cvičení je z letního semestru 2009, celkově jsou tedy zaznamenány výsledky cvičení z osmi semestrů. Během osmi semestrů, kdy se cvičení zaznamenávala, se v laboratoři u papoušků šedých vystřídalo celkem sedmdesát dva studentů. Třicet devět cvičitelů si kurz Problémy mezidruhové komunikace zapsalo více než jedenkrát, třicet tři cvičitelů cvičilo pouze jeden semestr, či právě cvičí svůj první semestr. Do konce letního semestru 2007 se učení metody model/rival účastnilo průměrně jednadvacet lidí na semestr, v zimním semestru 2007 byl v rámci kurzu otevřen ještě projekt Výběr podle vzoru vedený Karolínou Soukupovou, což mělo za následek úbytek cvičitelů metodou model/rival na průměrných dvanáct během jednoho semestru. Z následující tabulky je patrný celkový počet cvičitelů v každém semestru a jejich údaje o tom, po kolikáté si kurz Problémy mezidruhové komunikace zapsali; jestli poprvé, podruhé až počtvrté či popáté a více.

- 19 -

SEMESTR

CELKOVÝ PMK POČET ZAPSÁHY CVIČITELŮ PRVHĚ

PMK ZAPSÁHY PODRUHÉ AŽ POČTVRTÉ

Zimní semestr 2005 22 11 10 Letní semestr 2006 19 11 6 Zimní semestr 2006 24 15 9 Letní semestr 2007 18 5 12 Zimní semestr 2007 11 3 7 Letní semestr 2008 14 6 6 Zimní semestr 2008 12 5 4 Letní semestr 2009 12 6 4 Tabulka č. 1: Poměr zkušenosti cvičitelů v jednotlivých semestrech.

PMK ZAPSÁHY POPÁTÉ A VÍCE

1 0 0 1 1 2 3 2

Pohlaví bylo rozloženo nevyváženě, každý semestr bylo více cvičitelek ženského pohlaví. Protože kurz navštěvovalo velmi málo mužů, případným ovlivněním dosažených úspěchů pohlavím cvičitele se nebudeme zabývat samostatnou analýzou. Cvičitelé se pohybovali ve věkovém rozpětí devatenáct až šestadvacet let. Rodíly ve stáří jednotlivých cvičitelů nebudeme brát v úvahu. Studenti na začátku každého semestru vytvořili dvojice, ve kterých v průběhu celého semestru učili metodou model/rival.

SEMESTR

CELKOVÝ POČET CVIČÍCÍCH POČET CVIČITELŮ MUŽŮ Zimní semestr 2005 22 5 Letní semestr 2006 19 4 Zimní semestr 2006 24 4 Letní semestr 2007 18 2 Zimní semestr 2007 11 2 Letní semestr 2008 14 3 Zimní semestr 2008 12 3 Letní semestr 2009 12 3 Tabulka č. 2: Poměr pohlaví cvičitelů v jednotlivých semestrech.

POČET CVIČÍCÍCH ŽEH 17 15 20 16 9 11 9 9

9. POPIS CVIČEHÍ V každém semestru docházeli cvičitelé do laboratoře k papouškům, kde je cvičili metodou model/rival. Cvičení probíhala většinou v době výuky ve všedních dnech, avšak někdy i o víkendu či ve zkouškovém období. V průběhu letních prázdnin, tzn. v červenci, srpnu a září cvičení neprobíhala. Jednotlivá cvičení se odehrávala v laboratoři mezidruhové komunikace, konkrétně ve třetí místnosti, kde nejsou žádné klece. Metoda model/rival vyžaduje dva lidské cvičitele, proto se každého cvičení vždy účastnila dvojice studentů a jeden (nebo dva) ochočený papoušek šedý. Cvičitelé vždy vyndali jednoho papouška z klece (pakliže byl volně puštěný po druhé místnosti, chytili si ho) a odnesli ho do vedlejší místnosti, kde byl pro cvičení zajištěn dostatek soukromí. - 20 -

Od zimního semestru 2005 do poloviny letního semestru 2007 probíhalo cvičení se všemi pěti ochočenými papoušky, od úmrtí Yemayi se čtyřmi zbylými – Shangem, Tokumbem, Titilayem a Asabi. Dvojice studentů cvičily každého papouška průměrně desetkrát za jeden semestr. Jednotlivé cvičení každého papouška zvlášť trvalo přibližně patnáct minut. Během cvičení se vždy vyučovala správná identifikace se správným pojmenováním dvou předmětů. Předměty se během osmi semestrů několikrát vyměnily, jak ukazuje následující tabulka č. 3.

SEMESTR ZS 2005 LS 2006

1. PŘEDMĚT 2. PŘEDMĚT TUŽKA PAPÍR KOLÍK nebo ŠIPKA nebo BURÁK BAHÁH KOLÍK nebo ŠIPKA nebo BURÁK ZS 2006 BAHÁH KOLÍK nebo ŠIPKA nebo BURÁK LS 2007 BAHÁH ZS 2007 TUŽKA PAPÍR LS 2008 TUŽKA PAPÍR TUŽKA či BRČKO ZS 2008 PAPÍR TUŽKA či BRČKO LS 2009 PAPÍR Tabulka č.3: Cvičené předměty v jednotlivých semestrech.

10. PROTOKOL S VÝSLEDKY UČEHÍ Cvičitelé si dělali během každé lekce poznámky o dosažených výsledcích jednotlivých papoušků. Posléze z poznámek vytvořily dvojice protokoly, ve kterých jsou zaznamenány papouškovy vokalizace. Do protokolu se zapisují údaje o výsledcích z jednotlivých cvičení. V následné analýze byly každému jedinci ze dvojice cvičitelů stejné hodnoty (úspěšnosti) celé dvojice. Každá dvojice během jednoho cvičení zaznamenala hodnoty úspěšností pro každého papouška zvlášť. Do protokolů se zaznamenávají tyto údaje: 1) 2) 3) 4) 5) 6) 7) 8) 9)

Jména cvičitelů Datum cvičení Čas cvičení Jméno papouška (papoušků) Předmět 1 Předmět 2 Slova a zvuky Správná slova Poznámky

Mezi „slova a zvuky“ se počítaly veškeré vokalizace; celá slova, neúplná slova a ostatní vokalizace. Jako „správná slova“ se bralo buď úplné slovo, nebo alespoň jeho část (pokud měl papoušek říci „papír“ a řekl „pap“, počítali jsme to jako správné slovo). Jednotlivá slova a správná slova se psala v plném znění tolikrát, kolikrát byla papouškem vyřčena. Do poznámek se zaznamenávala a hodnotila papouškova aktivita a pozornost během cvičení.

- 21 -

Z každého protokolu jsme udělali součty jednotlivých slov. Slova se sčítala pro každou dvojici za celý semestr. Z protokolů jsme vytvořili hodnoty, které vyjadřují úspěšnost celosemestrálního cvičení jednotlivých studentů pro každého papouška zvlášť. Hodnoty, které vyjadřují úspěšnost učení jsou: 1) 2) 3) 4) 5) 6) 7)

Celkový počet všech slov během cvičení Celkový počet všech slov – každé se počítá 1x/cvičení Znalost správného slova (žádné, jedno, obě) Celkový počet správných slov Celkový počet správných slov – každé se počítá 1x/cvičení Slovník – kolik různých slov celkově V kolika cvičeních se objevilo správné slovo

Nejlépe však vyjadřuje úspěšnost cvičení studentů proměnná „počet slov na cvičení“, kterou jsme pro potřeby analýzy vytvořili u každého papouška. Je vyjádřena proměnnou Celkový počet všech slov – každé se počítá 1x/cvičení, která se dělí počtem cvičení u jednotlivých papoušků. Proměnná „počet slov na cvičení“ se v analýzách vyskytuje nejčastěji.

11. DOTAZHÍKY 12.1 „Vstupní“ dotazník 12.2 „Výstupní“ dotazník 12.3 Osobnostní dotazník Cvičitelé vyplňovali celkem tři dotazníky: „vstupní“ a „výstupní“, které zjišťovaly, jakou mají cvičitelé zkušenost s papoušky, motivaci k práci v laboratoři, očekávání a přístupu k domácím zvířatům. „Výstupní“ dotazník se vyplňoval každý semestr, „vstupní“ jen jednou. Cvičitelé rovněž vyplnili NEO-FFI osobnostní dotazník, postihující pět základních dimenzí jejich osobnosti. „Vstupní“ i „výstupní“ dotazník je v plném znění uveden v příloze. 12.1. „Vstupní“ dotazník „Vstupní“ dotazník vyplňoval každý student jen jednou, na začátku semestru, kdy se poprvé účastnil kurzu Problémy mezidruhové komunikace. Otázky v tomto dotazníku zjišťují, jakou mají jednotliví studenti motivaci k práci se zvířaty. Z odpovědí vyplývá, jaký má cvičitel přístup k domácím zvířatům, jaká je jeho motivace k zapsání kurzu Problémy mezidruhové komunikace, jak je ochotný pracovat s nebezpečným papouškem a jak je ochotný pečovat o papouška. Otázky byly vybírány po konzultaci se zoopsychologem Josém Panamou z Ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi. Dotazník se skládá z osmi otázek, které mají další podotázky, na které se odpovídá pomocí pětistupňové škály, kde 1 znamená „vůbec ne“ až po 5 znamenající „rozhodně ano“. Protože se v obou dotaznících, vstupním i výstupním, vyskytoval velký počet podobných otázek, bylo nutné je zredukovat. Proto se významově blízké odpovědi sloučily a faktorovou analýzou se potvrdila jejich blízkost. Jednotlivé sloučené faktory, u kterých se jednotná struktura ve „vstupním“ dotazníku potvrdila, jsou tyto: 1) Postoj ke zvířatům (podotázky „přítel“ a „něco otravného“) 2) Důvod zapsání kurzu PMK („kredity“ a „práce se zvířaty“) - 22 -

3) Nebezpečný papoušek („ochota pracovat s nebezpečným papouškem“ a „strach ze štípnutí“) 4) Péče o papouška („ochota pracovat s papouškem“, „ochota stát se ošetřovatelem“, „strach z pokálení“ a „strach ze zranění papouška“) 5) Negativní kontakt s papouškem („útočení“ a „nascvhály“) 6) Aktivní kontakt s papouškem („mazlení“, „hra“, „jeví zájem“, „hladit“ a „mluvení“) 7) Kontakt papouška („zábava“ a „nejeví zájem“)

12.2 „Výstupní“ dotazník Druhý dotazník, „výstupní“, vyplňovali cvičitelé na konci každého semestru. V tu dobu již měli všichni studenti určitou zkušenost s prací a kontaktem s papoušky. Osm otázek s dalšími podotázkami zjišťují, jaký si cvičitel vypěstoval k papouškovi vztah; pro zodpovězení těchto otázek je zkušenost s prací s papoušky nezbytně nutná. Déle dotazník zjišťuje, zda-li měl cvičitel předchozí zkušenost s papouškem, jak byl s papouškem ochotný pracovat a jestli ho zajímal výzkum. Ve „vstupním“ a „výstupním“ dotazníku potvrdila faktorová analýza jednotnou strukturu ještě u těchto sloučených faktorů: 1) Zkušenost s papouškem („mám papouška“, „literatura“ a „chov.literatura“) 2) Ochota k práci s papoušky (podotázky „zkušenost“, „práce se zvířaty“ a „byl/a byste ochoten/na pracovat s papoušky s nutností kontaktu“) 3) Zájem o výzkum („výzkum“, „bak.dipl.“, „v příštím semestru si PMK opět zapíšu“) Použil jsem rovněž jednu samostatně stojící otázku: 4) „PMK jsem si zapsal/a po kolikáté“ Hodnoty těchto sloučených faktorů (vycházejících ze „vstupního“ a „výstupního“ dotazníku) a jejich ověření faktorovou analýzou zpracovala ve své bakalářské práci Osobnost papouška šedého (Psittacus erithacus) a její stabilita v čase Tereza Habešová. Já jsem její hodnoty sloučených faktorů převzal a počítal s nimi. (Habešová, 2009). Hodnoty sloučených faktorů reprezentovaly jednotlivé oblasti, o kterých jsme se domnívali, že by mohly ovlivňovat úspěšnost učení jednotlivých cvičitelů. Jako ukazatel přístupu k domácím zvířatům jsme brali: 1) „postoj ke zvířatům“ Jako ukazatel předchozí zkušenost jsme brali: 2) „zkušenost s papouškem“ 3) „PMK jsem si zapsal/a po kolikáté“ Jako očekávání jsme brali: 4) „negativní kontakt s papouškem“ 5) „aktivní kontakt s papouškem“ 6) „kontakt papouška“ Jako motivace k práci jsme brali: - 23 -

7) „důvod zapsání kurzu PMK“ 8) „nebezpečný papoušek“ 9) „péče o papouška“ 10) „ochota k práci s papoušky“ 11) „zájem o výzkum“ 12.3 Osobnostní dotazník Osobnostní dotazník vyplňoval každý student jen jednou, nezávisle na počtu odcvičených semestrů. Jedná se o pětifaktorový osobnostní inventář (NEO-FFI) poskytující údaje o úrovni pěti obecných faktorů či dimenzí osobnosti (Neuroticismus, Extraverze, Otevřenost vůči zkušenosti, Přívětivost, Svědomitost – zkratka NEOPS). Těmto pěti osobnostním rysům se v psychologii říká „Big Five“. „Big Five“ model, se kterým poprvé veřejně vystoupil L. L. Thurstone, má poskytovat co nejvíce komplexní a empirická data o lidské osobnosti (Thurstone, 1934). NEO Five-Factor Inventory (NEO-FFI) obsahuje šedesát otázek, přičemž každá z pěti osobnostní škál je tvořena 12 položkami. Otázky se hodnotí pomocí pětistupňové škály: od 0 – daná výpověď studenta vůbec nevystihuje až po 4 – daná odpověď cvičitele vystihuje úplně. Autory české verze osobnostního dotazníku podle NEO-Five Factor Inventory P. T. Costy a R. R. McCraee jsou M. Hřebíčková a T. Urbánek (Hřebíčková 1998) Obsah pěti obecných dimenzí osobnosti: Neuroticismus zjišťuje individuální rozdíly v emocionální stabilitě a labilitě. Jedince, kteří dosahují vysokého skóru Neuroticismu, lze snadno přivést do rozpaků, cítí se zahanbeni, nejistí, nervózní, úzkostní, intenzivně prožívají strach, obavy nebo smutek. Emocionálně stabilní jedinci, dosahující nízkého skóru na této škále, jsou obvykle klidní, vyrovnaní, bezstarostní a stresující situace je nevyvedou snadno z míry. Jedinci, kteří dosahují vysokého skóru Extraverze, se popisují jako společenští, sebejistí, aktivní, hovorní, energičtí, veselí a optimističtí. Lidé s nízkým skórem se popisují jako uzavření, zdrženliví, nezávislí a samostatní. Méně známa je dimenze Otevřenost vůči zkušenosti. Lidé dosahující vysokého skóru v této dimenzi mají živou představivost, jsou citliví na estetické podněty, vnímaví k vnitřním pocitům, upřednostňují rozmanitost, jsou zvídaví, mají nezávislý úsudek. Často se chovají nekonvenčně, zkoušejí nové způsoby jednání a dávají přednost změně. Osoby s nízkým skórem mají sklon ke konvenčnímu chování a konzervativním postojům a jejich emoční reakce jsou často utlumeny. Přívětivost je dimenze postihující interpersonální chování. Póly škály charakterizuje altruismus, schopnost porozumět druhým, sklon důvěřovat druhým, upřednostnění spolupráce a naopak nepřátelství, egocentrismus, tendence ke znevažování cizích záměrů a k soutěži na místě spolupráce (Hřebíčková, 1998). Osobnostní dotazník, který jsme používali, se skládal z šedesáti otázek. Jde o krátkou verzi obsáhlého osobnostního dotazníku, který je celosvětově rozšířený. Kratší variantu jsme vybrali proto, že jde o první screening; neměli jsme žádnou hypotézu o souvislosti nějakého osobnostního rysu s úspěšností. Osobnostní dotazník byl tedy jen doplňkovým nástrojem, - 24 -

primárně jsme se zaměřovali na faktory „zkušenost s papouškem“, „motivace k práci v laboratoři“ a „očekávání“, u kterých jsme očekávali souvislost. Výsledné skóry jednotlivých osobnostních rysů jsme spočítali podle klíče v manuálu k dotazníku.

12. VÝSLEDKY 13.1 13.2 13.3

13.1

Výsledky protokolů Výsledky osobnostních dotazníků Výsledky „vstupních“ a „výstupních“ dotazníků

Výsledky protokolů

Výsledky v tabulce č. 6, 7 vycházejí z protokolů z jednotlivých cvičení metodou model/rival, do kterých dvojice cvičitelů zaznamenávaly chování a vokalizace papoušků. Každý protokol se posléze rozdělil na dva, ve kterých jsou stejné údaje, pro každého z dvojice zvlášť. U každého papouška jsou však uvedené počty cvičení zhruba dvakrát větší, než ve skutečnosti odcvičili, protože jsem jejich hodnotu sčítal přes jednotlivé cvičitele, ne dvojice. SHAHGO POČET 125

TOKU 127

YEMAYA 64

TITILAYO 117

ASABI 121

CELKOVÝ CVIČITELŮ POČET RŮZHÝCH 70 72 54 62 66 CVIČITELŮ CELKOVÝ POČET 1343 1372 553 1256 1284 CVIČEHÍ PRŮMĚR CVIČEHÍ 10,774 10,803 8,508 10,735 10,612 CVIČÍTEL/SEMESTR SMĚRODATHÁ 4,384 4,539 2,807 4,945 4,966 ODCHYLKA Tabulka č. 4: Počty cvičitelů a cvičení pro jednotlivé papoušky. Všechny hodnoty se Yemaye počítají pouze v období ZS 2005 - LS 2007. Z tabulky č. 6 je patrné, že jako nejvíce cvičený papoušek se ukázal Toku, avšak počet cvičení Shanga je velmi podobný. O něco nižší počet cvičení s Titilayem a Asabi je dán tím, že první semestry výuky metodou model/rival některé dvojice s těmito papoušky necvičily. První zaznamenávaný semestr, tedy zimní v roce 2005, se metoda model/rival cvičila ještě s papoušky Markétou a Jaríňou, se kterými se cvičilo již dlouho předtím. Proto někteří cvičitelé místo cvičení s Titilayem a Asabi cvičili s Markétou a Jaríňou. Výsledky Markéty a Jaríňi zpracoval František Tymr ve své diplomové práci, do mé práce zapojeny nejsou. Od letního semestru 2006 všichni studenti cvičili všech pět ochočených papoušků. Nejmenší počet cvičení s Yemayou je ovlivněn jejím předčasnou smrtí v polovině letního semestru 2007. Jak ukazuje tabulka č.1, - 25 -

každý cvičitel strávil s cvičením papoušků různý počet semestrů. Jak ovšem ukazuje tabulka č. 5, průměrný počet cvičení v každém semestru vychází na každého cvičitele zhruba deset. Někteří studenti však cvičili méně než deset cvičení za semestr, někteří naopak více. Celkový počet cvičení je u čtyřech papoušků liché číslo; v zimním semestru 2007/2008 musela kvůli nedostatku studentů vzniknout jedna trojice cvičitelů. I když jsme se rozhodli pohlaví cvičitele nezahrnout do statistiky, protože mužů cvičilo velmi málo, pro ilustraci srovnám konkrétní hodnoty úspěchu cvičení mužů s průměrnou hodnotou úspěchu učení všech žen v jednom semestru. Pohlaví cvičitelů budu srovnávat na „celkovém počtu všech slov 1x/C“, kdy se stejná slova počítají pouze jednou za cvičení. Srovnávat budu tyto hodnoty u dvou nejrozmluvenějších papoušků, tedy u Shanga a Toku. Zatímco v prvním zaznamenávaném semestru nebyl rozdíl příliš patrný, ve druhém (LS 06) byla průměrná hodnota pro dívky 9,9 slov na semestr u Shanga a 2,5 slov na semestr u Toku. Proti tomu dvojice mužů, Jan Martinec a Jakub Švehla, kteří cvičili společně, zaznamenala 50 slov u Shanga a 43 slov u Toku během jediného semestru. Ovšem ve stejném semestru se také vyskytovali méně úspěšní cvičitelé, Jan Pazdiora a Karel Vítek, kteří zaznamenali 9 a 7 slov u Shanga a 3 a 9 u Toku. V každém dalším semestru se mezi muži opakovala tendence rozdělení na úspěšné a neúspěšné cvičitele. V dalším semestru (ZS 06) měla děvčata průměrnou hodnotu 19,45 slov u Shanga a 14,7 slov u Toku, zatímco Rozumek a Švehla, ačkoli cvičili ve dvojicích s dívkami, dosáhli 35 slov u Shanga a 42 slov u Toku (Rozumek) a 66 slov u Shanga a 41 slov u Toku (Švehla). V letním semestru 2007 měly dívky průměrnou hodnotu 16,1 slov u Shanga, 14,1 u Toku, zatímco Švehla, stále ve dvojici s dívkou zaznamenává 78 slov u Shanga a 81 u Toku během jednoho semestru. Od zimního semestru 2007 spolu začínají cvičit Rozumek se Švehlou, kterým Shango řekl 87 slov a Toku slov 90, nutno podotknout, že tento semestr cvičili ve trojici s Kupšovou. Děvčata měla průměrnou hodnotu 19,4 slov u Shanga a 16,2 u Toku. Další semestr je průměrný počet slov u dívek 24,6 slov u Shanga a 18,7 u Toku, zatímco Rozumek a Švehla zaznamenávají 65 slov u Shanga a 67 u Toku. Poslední dva semestry mají sice muži stále vysoké hodnoty, ovšem děvčata již také, takže rozdíl není již tak patrný. I když kvůli nízkému počtu mužských cvičitelů nemůžeme ověřit vliv pohlaví cvičitele na úspěchy při učení statistickou analýzou, můžeme ho přinejmenším očekávat.

CELKOVÝ POČET SLOV PRŮMĚR SLOV C/S POČET SPRÁVHÝCH SLOV PRŮMĚR SPRÁVHÝCH SLOV C/S POČET

SHAHGO 3141

TOKU 2133

YEMAYA 206

TITILAYO 89

ASABI 60

25,128

16,795

3,219

0,761

0,5

832

306

8

2

2

6,656

2,409

0,125

0,017

0,017

611

282

8

2

2

- 26 -

SPRÁVHÝCH SLOV 1X/C 4,927 2,274 0,246 0,017 0,017 PRŮMĚR SPRÁVHÝCH SLOV 1X/C, C/S SLOVHÍK 7,104 4,811 1,375 0,282 0,298 PRŮMĚR C/S 476 293 6 2 2 POČET ÚSPĚŠHÝCH CVIČEHÍ PRŮMĚR 3,808 2,307 0,185 0,017 0,017 ÚSPĚŠHÝCH CVIČEHÍ C/S Tabulka č. 5: Počet a průměr slov a cvičení pro jednotlivé papoušky. Všechny hodnoty se Yemaye počítají pouze v období ZS 2005 - LS 2007. „Celkovým počtem slov“ mám v této tabulce namysli celkový počet všech různých slov během měřených osmi semestrů, přičemž v jednom cvičení se stejné slovo počítalo každému papouškovi jen jednou. Toto pravidlo jsme zavedli proto, že papoušci opakují několik málo slov mnohem více, než slov ostatních. „Průměr slov C/S“ vyjadřuje průměrný počet veškerých různých slov počítaných jednou za cvičení vztažený na jednoho cvičitele v jednom semestru. „Počet správných slov“ vyjadřuje celkový počet správných slov, tedy pojmenování předmětů, se kterými jsme cvičili metodu model/rival (viz. Tabulka č. 3). Jako správná slova jsme počítali všechny správně vyřčená slova. I když jsem výše uvedl, že při cvičení slova „papír“ jsme jako správné slovo brali i „pap“, je to jediná výjimka; ostatní slabiky, neúplná slova či jiné zkomolená slova jsme nepočítali. Nepočítali jsme například „oušku“, „ku“, „ka“ a podobně. „Počet správných slov 1x/C“ je počet správně vyřčených slov, přičemž se počítalo stejné slovo jedenkrát za cvičení. „Průměr správných slov C/S“ vyjadřuje průměrný počet správných slov vyřčený jedním papouškem na jednoho cvičitele v jednom semestru. „Průměr správných slov 1x/C, C/S“ je průměrná hodnota správných slov vztažená na jednoho studenta v jednom semestru, přičemž se stejné slovo počítá jednou za cvičení. „Slovník průměr C/S“ vyjadřuje průměrný počet různých slov, které papoušek řekl jednomu cvičiteli během jednoho semestru, přičemž se každé stejné slovo počítalo pouze jedenkrát za semestr. „Počet úspěšných cvičení“ značí počet cvičení, ve kterých se objevilo alespoň jedno správné slovo. „Průměr úspěšných cvičení C/S“ je průměrná hodnota výskytu úspěšného cvičení vztažená na jednoho studenta v jednom semestru. Z tabulky č. 7 vyplývá, že nejúspěšnějším papouškem v mluvení byl Shango, protože dosahuje ve všech měřených oblastech nejvyšších hodnot. Nižších, přesto stále poměrně dobrých výsledků dosáhl i Toku, který absolvoval cvičení ještě více než Shango. Yemaya má poměrně malý počet slov vůči Shangovi a Toku kvůli své předčasné smrti. Titilayo a Asabi nemluví téměř vůbec, ačkoli absolvovali téměř stejný počet cvičení jako Shango a Toku. Prvním, kdo řekl ze všech pěti mladých papoušků jako první celé slovo, byla Yemaya, které řekla slovo („lego“). Shango řekl první slovo „tužka“ dne 1. dubna 2005, ovšem použil ho špatně. Stalo se tak při cvičení Anny Voříškové a Barbory Vretoňko. 29. dubna řekl Shango jednou správně slovo „tužka“ Petře Kůrkové s Michaelou Andělovou. Shango řekl také slovo tužka správně při cvičení dne 18. května Emílii Jarošové s Igorem Kupcem. Titilayo řekl správné slovo „tužka“ při cvičení Renaty Žvejkalové s Terezou Habešovou dne 25. října 2005. Štěpánce - 27 -

Fefferové s Petrou Píseckou řekl 25. října 2005 Toku správně slovo „papír“. Toto slovo však ani v dnešní době neumí, zřejmě ho pouze zopakoval. Během stejného cvičení ještě řekl dvakrát „tužka“, ovšem použil slovo špatně. Následující cvičení 1. listopadu řekl Toku Štěpánce s Petrou slovo „tužka“ správně. Shango řekl 5. prosince čtyřikrát správně slovo „tužka“ Štěpánce s Petrou. Asabi řekla slovo tužka poprvé 31. května 2006 při cvičení Petry Bezděková a Karla Vítka, nepoužila ji však správně. Je také nutné se zmínit o tom, že se papoušci během každého semestru zlepšují. Tuto tendenci zachycuje tabulka č. 8. Jednotlivá čísla znázorňují celkový počet všech slov (každé se počítalo jedenkrát za cvičení), která řekli papoušci v jednom semestru. SEMESTR SHAHGO

TOKU

YEMAYA TITILAYO ASABI

CELKEM

ZS 2005

95

48

0

2

4

149

LS 2006

245

131

40

2

6

424

ZS 2006

522

392

128

46

26

1113

LS 2007

342

310

38

30

4

693

ZS 2007

350

326

-

9

4

689

LS 2008

408

346

-

0

2

756

ZS 2008

394

226

-

0

2

622

LS 2009

786

354

-

0

12

1152

2133

206

89

60

5598

CELKEM: 3142

Tabulka č. 6: Počet slov během jednotlivých semestrů pro jednotlivé papoušky. Všechny hodnoty se Yemaye počítají pouze v období ZS 2005 - LS 2007. Někteří cvičitelé vyplňovali do protokolů ze cvičení přesné počty vyřčených slov, jiní uváděli pouze jedno konkrétní slovo jedenkrát za cvičení. Proto jsme nemohli testovat u každého papouška proměnnou celkový počet všech slov. Celkové hodnoty počtu všech slov musíme tedy pouze odhadovat. Odhadem řekl Shango celkově 6300 slov, Toku 4000 slov, Yemaya 400 slov, Titilayo 130 slov a Asabi 110 slov. Odhadem tedy řekli všichni papoušci dohromady během osmi semestrů 11 000 slov, což znamená 85 slov na jedno cvičení se všemi papoušky. Odhadem tedy Shango řekne během jednoho cvičení čtyři a půl slova, Toku řekl během jednoho cvičení odhadem slova tři.

13.2 Výsledky osobnostního dotazníku Postup pro vypočtení výsledné hodnoty neuroticismu, extraverze, otevřenosti ke zkušenosti, přívětivosti a svědomitosti, která vychází z osobnostního pětifaktorového inventáře NEO-FFI, je uveden v manuálu k dotazníku.(Hřebíčková, 1998). Analýzu vlivu osobnostních rysů cvičitelů na - 28 -

papouškův úspěch při učení jsme prováděli pomocí statistického programu SPSS 16.0, v němž jsme používali funkci „Linear Mixed Models“, která vhodnou pro opakovaná měření. V této studii jde o závislost dvou spojitých proměnných (osobnostního faktoru a úspěšnosti). Takové proměnné není vhodné počítat běžnou regresí ani neparametrickou korelací. Jednak proto, že úspěšnost nemá normální rozdělení a také proto, že jsme potřebovali počítat vztah dvou proměnných vždy znovu odděleně pro každý semestr. To bylo dáno tím, že se v jednotlivých semestrech situace lišila: cvičily se jiné předměty, papoušci se vyvíjeli a zlepšovali se. Rovněž jsme tak museli zohlednit fakt, že se v jednotlivých semestrech někteří cvičitelé opakovali. Takže jsme semestry brali jako opakovaná měření téhož vztahu. To, že se papoušek v průběhu semestrů signifikantně zlepšuje (p=0,001) je do počítání pomocí funkce „Linear Mixed Model“ zahrnuté. Ve funkci „Linear Mixed Model“ v programu SPSS 16.0 jsme jako subjekty zadali identitu, tedy jména studentů. V Mixed Modelu jsou subjekty vždy náhodné, mají tedy vliv na variabilitu modelu. Jednotlivé semestry byly zadány jako opakovaná měření. Zvolili jsme diagonální typ kovariance. Jako závislou proměnnou jsme vybrali jednak počet slov na cvičení jednotlivého papouška, neboli poměr mezi celkovým počtem všech slov, přičemž stejné slovo se počítalo jen jednou za cvičení a celkovým počtem cvičení jednoho studenta. Tato hodnota vyjadřovala úspěšnost za jednu hodinu u daného studenta. Dále jsme jako závislou proměnnou používali průměr slovníku jednotlivého papouška vztažený na jednoho cvičitele na semestr (průměr všech různých slov na jedno cvičení). Skóry dotazníku NEO-FFI pro jednotlivé dimenze lidské osobnosti jsme použili jako kovariáty. Jako fixní proměnné jsme zadali sledované vlastnosti, v tomto případě tedy výsledné hodnoty NEOPS. Tyto hodnoty nemají vliv na rozptyl. V případě potvrzení závislosti vyjadřuje estimate hodnotu, o kterou se zvýší úspěch učení při zvýšení dané kovariáty o jeden bod. Dále v tabulce uvádím stupně volnosti (df) daného modelu. Hodnota p vyjadřuje hladinu signifikance vztahu. Hladiny významností byly upravovány Bonferroniho korekcí pro vícenásobné testování. Bonferroniho korekce se používá v případě vícenásobného testování jednoho souboru dat. Bonferroniho korekci jsem provedl vynásobením hladiny úspěšnosti celkovým počtem testování.

SHAHGO: ESTIMATE

F

df

HODHOTA Bonferroniho p (sg.) korekce, p -0,016 0,368 49,603 0,728 H 0,044 1,854 36,071 0,182 E -0,020 0,350 58,638 0,556 O 0,087 8,129 56,531 0,006 P 0,030 -0,014 0,278 42,927 0,601 S Tabulka č. 7: Vztah závislé proměnné Shango_počet slov na cvičení a jednotlivých dimenzí osobnosti cvičitelů. - 29 -

SHAHGO: ESTIMATE

F

df

HODHOTA p (sg.) 0,005 0,496 49,654 0,484 H 0,020 5,370 57,304 0,024 E -0,014 2,894 60,760 0,094 O 0,012 2,258 58,902 0,138 P -0,009 1,262 58,915 0,266 S Tabulka č. 8: Vztah závislé proměnné Shango_slovník osobnosti cvičitelů.

Bonferroniho korekce, p 0,120

průměr C/S a jednotlivých dimenzí

TOKU: ESTIMATE

F

df

HODHOTA Bonferroniho p (sg.) korekce, p -0,010 0,262 51,901 0,136 H 0,042 3,336 22,989 0,081 E 0,014 0,312 57,104 0,578 O 0,070 9,761 56,049 0,003 P 0,015 0,007 0,083 60,449 0,774 S Tabulka č. 9: Vztah závislé proměnné Toku_počet slov na cvičení a jednotlivých dimenzí osobnosti cvičitelů.

ESTIMATE

F

df

TOKU:

0,003 H 0,016 E -0,001 O 0,015 P 0,001 S Tabulka č. 10: Vztah osobnosti cvičitelů.

0,369 53,957 7,262 36,157 0,042 66,703 6,409 59,439 0,024 52,645 závislé proměnné

HODHOTA p (sg.) 0,143 0,011 0,837 0,014 0,879 Toku_slovník

Bonferroniho korekce, p 0,055 0,070 průměr C/S a jednotlivých dimenzí

Yemaya:

H

ESTIMATE

F

0,002

0,123

df

HODHOTA Bonferroniho p (sg.) korekce, p 17,754 0,730 - 30 -

0,010 1,674 20,683 0,210 E 0,008 1,136 24,450 0,297 O 0,075 0,015 7,617 15,062 0,015 P 0,013 5,021 31,994 0,032 0,160 S Tabulka č. 11: Vztah závislé proměnné Yemaya_počet slov na cvičení a jednotlivých dimenzí osobnosti cvičitelů. Všechny hodnoty se Yemaye počítají pouze v období ZS 2005 LS 2007.

Yemaya: ESTIMATE

F

df

HODHOTA Bonferroniho p (sg.) korekce, p -0,003 0,749 44,347 0,392 H -0,001 0,049 48,112 0,826 E 0,005 1,847 46,972 0,181 O 0,004 1,842 31,548 0,184 P 0,004 2,063 46,823 0,158 S Tabulka č. 12: Vztah závislé proměnné Yemaya_slovník průměr C/S a jednotlivých dimenzí osobnosti cvičitelů. Všechny hodnoty se Yemaye počítají pouze v období ZS 2005 LS 2007. Z tabulek vyplývá, že jsme nalezli signifikantní vztah přívětivosti „P“ s počtem Shangem vyřčených slov na cvičení (p=0,006; Bonferroni p=0,035). Dále jsme nalezli signifikantní vztah přívětivosti „P“ a počtem vyřčených slov Toku za cvičení (p=0,003; Bonferroni p=0,015). Signifikance vztahu přívětivosti a počtu vyřčených slov na cvičení u Yemayi neprošel Bonferroniho korekcí (p=0,015; Bonferroni p=0,075). Vztah přívětivosti a počtu Shangem vyřčených slov na cvičení je tedy pozitivní. Můžeme tedy říci, že čím vyšší vyjde člověku hodnota přívětivosti (na základě osobnostního dotazníku NEO-FFI), tím vyšší počet slov by mu měl papoušek říci během jednoho cvičení. Jako signifikantní výsledek se jevil vztah extraverze „E“ a průměru slovníku na cvičení u Shanga (p=0,024) a Toku (p=0,011). Ovšem po aplikaci Bonferroniho redukce se vztahy ukázaly být nesignifikantní. Rovněž se u Yemayi jako signifikantní jevil vztah svědomitosti „S“ a počtu vyřčených slov, (p=0,032). Tyto vztahy ovšem neprošly Bonferroniho korekcí. I přesto je signifikance vztahu extraverze a slovníku na cvičení velmi nízká u dvou papoušků, Shanga a Toku. Vztah extraverze a slovníku na cvičení u Shanga a Toku je pozitivní, můžeme tedy předpokládat, že čím vyšší hodnota extraverze cvičiteli na základě osobnostního dotazníku vyjde, tím vyšší počet různých slov na cvičení by mu měl říci Shango a Toku. Jelikož bylo z protokolů Titilaya a Asabi patrné, že jednoznačně převažují nulové počty, testování jsme vůbec neprováděli. Tučně jsou znázorněny průkazné výsledky testů na hladině významnosti menší než 0,050 po aplikaci Bonferroniho korekce (dosažené hladiny významnosti jsou tedy násobeny pěti). Kurzívou jsou zvýrazněny výsledky testů dosahujících dané hladiny významnosti jen před aplikací Bonferroniho korekce. - 31 -

13.3 Výsledky „vstupního“ a „výstupního“ dotazníku Analýzu vlivu studentových zkušeností, očekávání a motivací na úspěchy při učení jsme prováděli stejně jako analýzu vlivu osobnostních dimenzí. Hodnoty sloučených faktorů, se kterými zde budeme pracovat, vytvořila v rámci své bakalářské práce Osobnost papouška šedého (Psittacus erithacus) a její stabilita v čase Tereza Habešová. Z otázek a podotázek ve „vstupním“ a „výstupním“ dotazníku se faktorovou analýzou definovala příbuznost, podle které se jednotlivé otázky sečetly na sloučené faktory (více Habešová, 2009). Kategorie přístup k domácím zvířatům byla reprezentována sloučeným faktorem: 1) „postoj ke zvířatům“ Kategorii předchozí zkušenost s papouškem tvořily tyto faktory: 2) „zkušenost s papouškem“ 3) „PMK jsem si zapsal/a po kolikáté“ Kategorii očekávání: 4) „negativní kontakt s papouškem“ 5) „aktivní kontakt s papouškem“ 6) „kontakt papouška“ Kategorii motivace k práci : 7) „důvod zapsání kurzu PMK“ 8) „nebezpečný papoušek“ 9) „péče o papouška“ 10) „ochota k práci s papoušky“ 11) „zájem o výzkum“

PŘÍSTUP K DOMÁCÍM ZVÍŘATŮM a ZKUŠEHOST – SHAHGO: ESTIMATE F

df

HODHOTA Bonferroniho p (sg.) korekce, p 14,712 37,729 <0,001

Postoj ke 0,411769 zvířatům 0,033131 0,134 19,284 0,719 Zkušenost s papouškem 2,553 23,879 0,123 PMK jsem si 0,252797 zapsal/a po kolikáté Tabulka č. 13: Vztah závislé proměnné Shango_počet slov na cvičení a kategorií přístup k domácím zvířatům a zkušenost.

- 32 -

TOKU: ESTIMATE F

df

HODHOTA Bonferroniho p (sg.) korekce, p 22,850 44,210 <0,001

Postoj ke 0,373683 zvířatům 0,088532 1,746 20,555 0,201 Zkušenost s papouškem 0,104 16,360 0,751 PMK jsem si -0,016738 zapsal/a po kolikáté Tabulka č. 14: Vztah závislé proměnné Toku_počet slov na cvičení a kategorií přístup k domácím zvířatům a zkušenost. YEMAYA: ESTIMATE F

df

HODHOTA Bonferroniho p (sg.) korekce, p 0,523 23,074 0,477

Postoj ke 0,011 zvířatům 0,025 1,452 17,351 0,244 Zkušenost s papouškem 0,814 10,489 0,387 PMK jsem si -0,101 zapsal/a po kolikáté Tabulka č. 15: Vztah závislé proměnné Yemaya na cvičení a kategorií přístup k domácím zvířatům a zkušenost. Všechny hodnoty se Yemaye počítají pouze v období ZS 2005 - LS 2007.

OČEKÁVÁHÍ – SHAHGO:

Hegativní

ESTIMATE

F

df

HODHOT A p (sg.)

-0,0212618

0,840 23,268 - 33 -

0,369

Bonfer roniho korekc e, p

kontakt s papouškem -0,236259 0,838 26,473 0,368 Aktivní kontakt s papouškem 0,062 -0,319337 3,713 33,859 Kontakt papouška Tabulka č. 16: Vztah závislé proměnné Shango_počet slov na cvičení a kategorie očekávání.

TOKU: ESTIMATE

F

df

HODHOTA p Bonfe (sg.) rroni ho korek ce, p 0,643

-0,074891 0,228 10,828 Hegativní kontakt s papouškem -0,188067 0,972 14,235 0,341 Aktivní kontakt s papouškem -0,232549 3,822 21,118 0,064 Kontakt papouška Tabulka č. 17: Vztah závislé proměnné Toku_počet slov na cvičení a kategorie očekávání

YEMAYA: ESTIMATE F

df

HODHOTA Bonferroniho p (sg.) korekce, p 0,002 21,726 0,968

0,004 Hegativní kontakt s papouškem -0,173 3,483 16,167 0,080 Aktivní kontakt s papouškem -0,098 1,099 21,420 0,306 Kontakt papouška Tabulka č. 18: Vztah závislé proměnné Yemaya_počet slov na cvičení a kategorie očekávání. Všechny hodnoty se Yemaye počítají pouze v období ZS 2005 - LS 2007.

MOTIVACE – SHAHGO: - 34 -

ESTIMATE F

df

HODHOTA Bonferroniho p (sg.) korekce, p 22,185 0,127

0,861309 2,517 Důvod zapsání kurzu PMK 13,090 12,652 0,003 0,015 Hebezpečný -0,637397 papoušek 0,189 18,835 0,669 Péče o 0,129880 papouška -1,669646 3,724 22,657 0,066 Ochota k práci s papoušky 3,719 28,388 0,064 Zájem o 0,690437 výzkum Tabulka č. 19: Vztah závislé proměnné Shango_počet slov na cvičení a kategorie motivace pro práci v laboratoři.

TOKU: ESTIMATE F

df

HODHOTA Bonferroniho p (sg.) korekce, p 0,115 5,796 25,943 0,023

1,120 Důvod zapsání kurzu PMK 0,105 27,160 0,749 Hebezpečný 0,091 papoušek 1,936 17,935 0,181 Péče o -0,203 papouška -1,135 3,230 13,377 0,095 Ochota k práci sZájem papouškyo 0,417 1,754 29,205 0,196 výzkum Tabulka č. 20: Vztah závislé proměnné Toku_počet slov na cvičení a kategorie motivace pro práci v laboratoři.

YEMAYA: ESTIMATE F Důvod zapsání kurzu

0,131

dg

HODHOTA Bonferroniho p (sg.) korekce, p 0,577 20,553 0,456

- 35 -

PMK 0,377 13,376 0,550 Hebezpečný -0,072 papoušek 1,953 15,209 0,182 Péče o 0,107 papouška -0,125 0,333 21,681 0,570 Ochota k práci s papoušky 0,673 18,911 0,422 Zájem o 0,129 výzkum Tabulka č. 21: Vztah závislé proměnné Yemaya_počet slov na cvičení a kategorie motivace pro práci v laboratoři. Všechny hodnoty se Yemaye počítají pouze v období ZS 2005 - LS 2007. Jako signifikantní se v kategorii přístup k domácím zvířatům (tabulky č.13,14) prokázal vztah sloučeného faktoru postoj ke zvířeti a počtu vyřčených slov na cvičení. Pozitivní souvislost mezi těmito proměnnými vyplynula dvakrát nezávisle na sobě, u Shanga (p<0,001) a Toku (p<0,001). Sloučený faktor „Přístup k domácím zvířatům“ vznikl ze vstupního dotazníku sloučením faktorů „Zvíře v domácnosti pro mě představuje přítele” a „Zvíře v domácnosti pro mě představuje něco otravného, o co se musím starat“. Vztah tohoto sloučeného faktoru a počtu vyřčených slov na cvičení Shangem a Toku se ukázal jako pozitivní, z čehož vyplývá, že čím vyšší vyjde člověku hodnota postoje ke zvířatům, na základě „vstupního“ dotazníku, tím vyšší počet slov by mu měli papoušci říkat během cvičení. Signifikantní vztahy jsme nalezli v kategorii motivace k práci; jednak jsme nalezli signifikantní vztah mezi sloučeným faktorem „nebezpečný papoušek“ a průměrným počtem Shangem vyslovených slov za jedno cvičení (p=0,003; Bonferroni p=0,015). Déle výzkum prokázal pozitivní souviselo mezi sloučeným faktorem „důvod zapsání kurzu PMK“ a průměrným počtem slov Toku vyřčených během jednoho cvičení. Tento sloučený faktor se skládá z faktorů „Problémy mezidruhové komunikace jsem si zapsal/a kvůli kreditům“ a „Těším se na práci se zvířaty“. Signifikance tohoto vztahu však Bonferroniho korekcí neprošla (p=0,023; Bonferroni p=0,115). Z kategorie motivace k práci tedy ovlivňoval úspěch učení pouze sloučený faktor „nebezpečný papoušek“, který se skládá z faktorů „ochota pracovat s nebezpečným papouškem“ a „strach ze štípnutí“. Tento vztah je negativní, což znamená, že čím vyšší hodnoty sloučeného faktoru cvičitel dosáhne, tím nižší počet slov by mu měl říci Shango během cvičení. Což znamená, že cvičitel, který je ochotný pracovat s nebezpečným papouškem a nemá strach ze štípnutí, má předpoklady k tomu, aby mu řekl Shango více slov při cvičení. Za zmínku jistě stojí, že v kategorii motivace se objevily u dvou papoušků velmi nízké hodnoty (Shango p=0,066 a Toku p=0,095) vztahu mezi počtem vyřčených slov na cvičení a sloučeným faktorem „Ochota k práci s papoušky“. Tyto hodnoty tedy signifikanci vztahu nepotvrzují, ale objevily se u dvou papoušků. Tento sloučený faktor se skládá z faktorů „Byl/a byste ochoten/na pracovat s papoušky s nutností kontaktu?“ , „Problémy mezidruhové komunikace jsem si zapsal/la, protože jsem chtěl/a poznat něco nového“ a „Problémy mezidruhové komunikace jsem si zapsal/a, protože jsem se těšil/a na práci se zvířaty“. Tento vztah je negativní, což znamená, že čím nižší bude hodnota sloučeného faktoru „ochota k práci s papoušky“, tím vyšší počet slov budou papoušci říkat během cvičení. - 36 -

V kategorii očekávání se u dvou papoušků objevily nízké hodnoty (Shango p=0,062 a Toku p=0,064) u stejného sloučeného faktoru „Kontakt papouška“, který se vztahoval na počet vyřčených slov na cvičení. Přestože tyto hodnoty nejsou signifikantní, objevily se u dvou na sobě nezávislých papoušcích. Tento sloučený faktor se skládal z faktorů „Od cvičení s papoušky v rámci tohoto předmětu očekávám, že papoušci budou zábavní, zasměji se“ a „Od cvičení s papoušky v rámci tohoto předmětu očekávám, že papoušci o mě nebudou jevit zájem“. Tento vztah je negativní, což znamená, že čím bude hodnota sloučeného faktoru „Kontakt papouška“ nižší, tím vyšší počet budou papoušci říkat během cvičení. Opět jsme testování s Titilayem a Asabi vůbec neprováděli, protože v jejich protokolech jasně převažovaly nulové počty. Tučně jsou znázorněny průkazné výsledky testů na hladině významnosti menší než 0,050 po aplikaci Bonferroniho korekce (dosažené hladiny významnosti jsou tedy násobeny pěti). Kurzívou jsou zvýrazněny výsledky testů dosahujících dané hladiny významnosti jen před aplikací Bonferroniho korekce.

Graf č. 1

Graf č. 2

První graf ukazuje, jak se zvyšovala Shangova úspěšnost během měřených osmi semestrů. Druhý graf znázorňuje, že na úspěšnost učení má vliv zkušenost cvičitelů jedině v posledním semestru.

- 37 -

Graf č. 3

Graf č. 4

13. IHTERPRETACE VÝSLEDKŮ

Z výsledných tohoto výzkumu vyplývá, že jeden z osobnostních rysů cvičitele, přívětivost, pozitivně souvisí s počtem vyřčených slov při cvičení. Tento vztah se potvrdil jako u Shanga, tak i u Toku. Tato závislost vyšla pozitivně i u Yemayi, kterou jsme také testovali, ačkoli Bonferroniho korekce tuto závislost nepotvrdila. Vztah přívětivosti a úspěšnosti učení vyšel jako signifikatní třikrát nezávisle na sobě. Dále se ukázalo, že spolu pozitivně souvisí hodnota extraverze cvičitele a průměrný počet slovníku na cvičení (tedy průměrný počet různých slov, které papoušek řekl jednomu cvičiteli během jednoho semestru, přičemž se každé stejné slovo počítalo pouze jedenkrát za semestr ). I když Bonferroniho korekce tyto vztahy nepotvrdila, vyskytly se dvakrát nezávisle na sobě u Shanga a Toku. Pozitivní souvislost mezi osobnostním rysem cvičitele a počtem vyřčených slov vyšla ještě u svědomitosti u Yemayi, která neprošla Bonferroniho korekcí. Pozitivní vztah svědomitosti a počtu vyřčených slov však nebyl nalezen u žádného jiného papouška. Z výzkumu vyplynulo, že přívětivost a extraverze (u Yemayi i svědomitost) pozitivně souvisí s počtem vyřčených slov papouška při cvičení a počtem různých vyřčených slov (slovníkem) během jednoho cvičení. Pozitivní souvislost vztahů se potvrdila u dvou na sobě nezávislých papoušků. Potvrzením vztahů mezi počtem vyřčených slov a jednotlivými dimenzemi osobnosti - 38 -

se potvrdila naše hypotéza o vlivu osobnosti cvičitele na úspěch učení papoušků. Můžeme tedy říci, že úspěšný cvičitel papouška šedého by měl mít co nejvyšší hodnoty osobnostních rysů přívětivost a extraverze. Úspěšný cvičitel jen ten, kdo má co nejvyšší schopnost porozumět a důvěřovat druhým a upřednostňovat spoluprácí před soutěživostí. Jedinci, kteří dosahují vysokého skóru Extraverze, tedy v našem případě úspěšní cvičitelé, se popisují jako společenští, sebejistí, aktivní, hovorní, energičtí, veselí a optimističtí. (Hřebíčková 1998) Je zajímavé, že každá míra úspěšnosti souvisí s jiným faktorem; přívětivost s počtem vyřčených slov a extraverze s průměrným počtem slovníku. Tento výsledek nám naznačuje, že když bude v laboratoři cvičitel s vysokým skorém extraverze, papoušek mu bude četněji říkat spíše méně obvyklé slovo (či slovo, které během jednoho semestru ještě neřekl), čímž se bude moci zvýšit hodnota průměrného počtu slovníku. Zatímco když papouška cvičit člověk s vysokým skóre přívětivosti, papoušek mu bude četněji (než cvičitelům s nízkým skóre přívětivosti) říkat během každého cvičení co možná nejvíce různých slov (tato hodnota se od slovníku liší tím, že stejná slova se počítají jednou za každé cvičení, zatímco ve slovníku pouze jedenkrát za semestr). Dále se ukázalo, že proměnná „postoj ke zvířeti“ souvisí pozitivně s počtem vyřčených slov na cvičení, což se potvrdilo u Shanga i Toku. Nalezením této pozitivní souvislosti se potvrdila naše hypotéza o vlivu přístupu k domácím zvířatům na úspěšnost učení. Úspěšný cvičitel je ten, kdo je co nejpřístupnější k domácím zvířatům; takovýcvičitel nepovažuje svého domácího mazlíčka za okrasu, ale za právoplatného člena rodiny. Zvíře v domácnosti by pro něj tak co nejvíce představuje přítele a co nejméně představuje něco otravného, o co se musí starat. Takový cvičitel má vřelý vztah k domácím zvířatům, jejich kontakt vyhledává nejen pro své pobavení či pokochání, ale kvůli samotnému kontaktu, o kterém je přesvědčený, že je pro něj i zvíře pozitivní. U proměnné „Kontakt papouška“ sice nevyplývá jasná souvislost s počtem vyřčených slov, ale hraniční hodnoty se objevily u Shanga a Toku. Pakliže by byla tato souvislost platná, potvrdila by se naše hypotéza o vlivu očekávání na úspěšnost učení. V takovém případě úspěšný cvičitel co nejvíce očekává, že bude během cvičení s papouškem v kontaktu. Cvičitel neočekává, že o něj papoušek nebude jevit zájem, ale naopak očekává, že si s ním bude hrát. Do cvičení jde s s očekáváním, že o něj papoušek bude jevit zájem a bude od něj vyžadovat pozornost. Souvislost také vyplývá mezi proměnnou „nebezpečný papoušek“ a počtem Shangem vyřčených slov. Ve stejné kategorii rovněž vyšlo, že spolu pozitivně souvisí proměnná „důvod zapsání kurzu PMK“ a počet vyřčených slov Toku. Obě tyto proměnné jsou součástí kategorie motivace k práci v laboratoři. Tím se potvrzuje další naše hypotéza, tedy že vliv na úspěch učení papoušků má cvičitelova motivace k práci v laboratoři. Úspěšný cvičitel je ten, který se nebojí pracovat s nebezpečným papouškem a nemá strach ze štípnutí. Důvodem k zapsání kurzu PMK by pro něj měla být práce se zvířaty. V kategorii motivace k práci v laboratoři se u sloučeného faktoru „Ochota k práci se zvířaty“ sice nepotvrdil vztah s počtem vyřčených slov na cvičení, ovšem u Shanga a Toku se objevily hodnoty, které limit tolik nepřesahovaly. Pakliže bychom tuto souvislost považovali za platnou, mohli bychom říci, že důvod úspěšného cvičitelem k zapsání kurzu Problémy mezidruhové komunikace by měl být ten, že by chtěl poznat něco nového a že se těší na práci se zvířaty. Úspěšný cvičitel by rovněž měl být ochoten pracovat s papoušky s nutností kontaktu. Jako signifikantní nebyly prokázány vztahy mezi počty vyřčených slov a dalšími dimenzemi osobnosti cvičitelů; neuroticismem, otevřeností ke zkušenosti a svědomitosti (extraverzi viz - 39 -

výše) . Souvislost nebyla nalezena ani v žádné ze proměnných v kategorii zkušenost, kromě separátního proměnné „Postoj ke zvířatům“. Pro ilustraci jsme výše porovnali dosažené výsledky mužů a žen, avšak mužů bylo tak málo, že výsledku testování vlivu pohlaví na úspěšnost učení by nebyl relevantní. Muži byli v úspěšnosti učení lepší, což bylo pravděpodobně částečně dáno tím, že mezi nimi byli zkušení cvičitelé, kteří cvičili sedm a pět semestrů. Takto zkušené cvičitelky se výzkumu účastnily také, ale mnohem více si jich zapsalo kurz Problémy mezidruhové komunikace pouze jednou či dvakrát. Výsledky cvičení neovlivňuje pouze papouškova schopnost vokalizovat, ale také profil jeho cvičitele. Jak výzkum prokázal, různé hladiny osobnostních rysů ovlivňují počet papouškem vyřčených slov, tedy úspěch učení. Vyšší hladina přívětivosti zvyšuje úspěch učení. Tento výzkum odhalil, že vřelejší přístup k domácímu zvířeti zvyšuje úspěšnost učení. Rovněž výzkum prokázal, že motivace k práci jednotlivých studentů ovlivňuje úspěchy učení papoušků. Vliv pohlaví sice nebyl prokázán statistickou analýzou, ovšem z konkrétního srovnání bylo vliv patrný. Nebýt Bonferroniho korekce, mezi osobnostní rysy cvičitele ovlivňující úspěch učení papoušků by se také přidala hodnota extraverze a svědomitost. Rovněž by přibyl do kategorie další faktor ovlivňující úspěch učení, „důvod zapsání kurzu Problémy mezidruhové komunikace“.

14. OMEZEHÍ VÝZKUMU Omezením tohoto výzkumu je fakt, že se pomocí metody model/rival učí papoušci říkat správná slova, ovšem my v tomto výzkumu posuzujeme úspěšnost učení jako všechna slova. Posuzuje tak úspěšnost proto, že počty správných slov, které papoušci v průběhu celé studie řekli, jsou velmi nízké; za takového stavu je statistická analýza nespolehlivá, museli jsme tedy hodnotit úspěšnost počtem všech správných slov, přičemž se stejná slova počítala jedenkrát za cvičení. Při vypočítávání úspěšnosti ze všech slov vycházíme z toho, že když řekne papoušek nějakému cvičiteli hodně jakýchkoli slov, řekne právě jemu i ta správná. Z posuzování úspěšnosti podle všech slov vyplývá další limitace výzkumu, tedy že se papoušci naučili velmi malý počet správných slov. Kdybychom chtěli úspěšnost posuzovat pouze na základě tohoto kritéria, statistická analýza bude nespolehlivá. Dalším omezením výzkumu je bezesporu fakt, že počet cvičení nebyl u všech dvojic stejný. Někteří cvičitelé totiž nestihli odučit předepsaný počet cvičení, který na začátku každého semestru oznamovala vedoucí kurzu Mgr. Jitka Lindová, Ph.D., později Bc. Lenka Tichotová. V samotném přístupu studentů spočívá další omezení, protože se občas stalo, že cvičitelé nevytvořili protokol ze cvičení. Někteří cvičitelé vyplňovali do protokolů ze cvičení přesné počty vyřčených slov, jiní uváděli pouze jedno konkrétní slovo jedenkrát za cvičení. Díky tomu jsme nemohli testovat u každého papouška proměnnou celkový počet všech slov a celkové hodnoty počtu všech slov musí být pouze odhadovány. V každém semestru do laboratoře docházel různý počet cvičitelů, což vytvářelo odlišné podmínky pro cvičení. Protože jsou papoušci šedí tak sociální zvířata, mohly by jejich výsledky být ovlivněny četností sociálního kontaktu; díky většímu počtu cvičení a interakcí by papoušci mohli být rozmluvenější, čímž by se pravděpodobně zlepšily i jejich výsledky. - 40 -

15. ZÁVĚR Dr. Irene Pepperbergová, ani jiní etologové, se ve svých bádáních o vlivech na úspěšnost učení nikdy nezaměřili na možné ovlivnění osobností cvičitele. V této studii se potvrdil vliv osobnostních rysů cvičitele na úspěšnost učení, konkrétně učení ovlivňují cvičitelovy dimenze osobnosti přívětivost a extraverze. Dále se potvrdil vliv přístupu k domácím zvířatům na úspěšnost učení. Rovněž se potvrdil vliv cvičitelovy motivace k práci v laboratoře na úspěch učení (konrétně se jedná o proměnnou vyjadřující strach z papouška). Vliv pohlaví by bylo dobré v budoucnu otestovat v podmínkách, kde bude více mužských cvičitelů. Doufám, že tato práce podnítí další výzkumníky, například z řad studentů kurzu Problémy mezidruhové komunikace, aby ve zkoumání pokračovali. V oblasti profilu cvičitele je mnoho oblastí, jejichž souvislost s úspěchem učení se nikdy netestovala. Jak se v této studii ukázalo, profilu úspěšného cvičitele je jedním z určujících faktorů úspěchu celého cvičení.

16. LITERATURA

Archer J (1997) Why do people love their pets? Evolution and Human Behavior, 18, 237-259. Bandura A (1971) Analysis of modeling processes. Pages 1-62 in Psychological modeling. Aldine-Atherton, Chicago. Bandura A (1977) Social modeling theory. Aldine-Atherton, Chicago. Bartl M (2008) Žako. Nakladatelství Bona, České Budějovice. Berget B (2008) Animal-assisted therapy with farm animals for persons with psychiatric disorders: effects on self-efficacy, coping ability and quality of life, a randomized controlled trial. Clinical Practice and Epidemiology in Mental Health 2008, 4:9. Clutton-Brock J (1981) Domesticated animals from early times. Austin: Univ. Texas Press. De Grahl W (1989) The Grey Parrot. TFH Publications, Inc. Forshaw JM (2006) Parrots of the World. Princeton University Press . Fouts R, Mills S T (2000) Nejbližší příbuzní (Co jsem se od šimpanzů dozvěděl o nás). Nakladatelství Mladá fronta, Praha . Gardner R A, Gardner B T, E. Van Cantfort T (1989) Teaching sign language to chimpanzees.State University of New York Press, Albany, NY. - 41 -

Goldstein H (1984) The effects of modeling and corrected practice on generative language and learning of preschool children. J. Speech Hear. Disord. 49:389-398. Grier K (2006) Pets in America: A History. University of North Carolina Press. Habešová T (2009) Osobnost papouška šedého (Psittacus erithacus) a její stabilita v čase. Bakalářská práce. Hayes C (1951) The ape in our house. Harper, NY, 1951). Hillix W A, Rumbaugh D M (2004) Animal bodies, human minds: ape, dolphin, and parrot language skills. Kluwer Academic / Plenum Publishers, New York. Hřebíčková M (1998) Co je to Big Five. Propsy, 4, 4, 14-15. Kohts N (1935)

Infant ape and human child, 2 vols. Scientific Memoirs of the Museum

Darwinianum, Moscow. Kellogg W N, Kellogg L A (1933) The Ape and The Child: A Comparative Study of the Environmental Influence Upon Early Behavior, Hafner Publishing Co., New York and London. Deimer-Schütte P (2007) Co, jak, proč svazek 30, Plzeň. Mowrer O H (1958) Hearing and speaking: An analysis of language learning. J. Speech Hearing Disord. 23:143-152, Odendaal, JSJ (2000). Animal-assisted therapy-magic or medicine? Journal of Psychosomatic Research, 49 , 275-280. Pepperberg I M (1981) Functional vocalizations by an African Grey Parrot (Psittacus erithacus). Z. Tierpsychol. 55:139-160. Pepperberg I M (1985)Social modeling theory: A Possible framework for understanding avian vocal learning. Auk 102:854-864. Pepperberg I M (1988b) An interactive modeling technique for acquisition of communication skills: Separation of "labeling" and "requesting"in a psittacine subject. Appl. Psycholinguist. 9:59-76. Pepperberg I M (1991)Learning to communicate: The effects of social interaction. Pages119-164 in Perspectives in ethology,vol. 9 (P. P. G. Bateson and P. H. Klopfer, Eds.). Plenum Press, New York Pepperberg I M (1992a) What studies on song learning can teach us about playback experiments. Pages 47-57 in Playback and animal communication: Problems and prospects(P. K. McGregor, Ed.). Plenum Press, New York.

- 42 -

Pepperberg I M (1993b) A review of the effects of social interaction on vocal learning in African Grey parrots (Psittacus erithacus). Netherlands J. Zoology, 43:104-124. Pepperberg, I M (1994b) Vocal learning in African Grey parrots: effects of social interaction, Auk, 111:300-313. Pepperberg I M (1996) The Alex studies. Harvard University Press, Cambridge, MA, 1996 Pepperberg I M, Neapolitian D M (1988) Second language acquisition: A framework for studying the importance of input and interaction in exceptional song acquisition. Ethology 77:150-168. Pepperberg I M, Schimle-Llano L (1991) Language acquisition and form in a bilingual environment: A framework for studying birdsong in zones of sympatry. Z. Tierpsychol. 89:1-28. Riveley MA, Antoniano C (2005) : Randomised controlled trial of animal facilitated therapy with dolphins in the treatment of depression. British Medical Journal 2005, 331 : 1231-1234 Pepperberg I M, Neapolitian D M (1988) Second language acquisition: A framework for studying the importance of input and interaction in exceptional song acquisition. Ethology 77:150-168. Pepperberg I M, Schimle-Llano L (1991) Language acquisition and form in a bilingual environment: A framework for studying birdsong in zones of sympatry. Z. Tierpsychol. 89:1-28. Riveley MA, Antoniano C (2005) : Randomised controlled trial of animal facilitated therapy with dolphins in the treatment of depression. British Medical Journal 2005, 331 : 1231-1234 Terrace H S (1979) Nim. New York: Knopf. Sokol J (1998) Malá filosofie člověka a Slovník filosofických pojmů. Vyšehrad, Praha. Temerlin M K (1975) Lucy: Growing up human. Science and Behavior Books, Palo Alto, CA. Triebenbacher S L (1998) The relationship between attachment to companion animals and selfesteem. In Companion Animals in Human Health. Eds. C.C. Wilson, D.C. Turner, pp. 135-148, Sage Publications, Thousand Oaks, CA. Ventura J, Nuechterlein KH, Subotnik KL, Green MF, Gitlin MJ (2004) Self-efficacy and neurocognition may be related to coping responses in recent-onset schizophrenia. Schizophrenia Research, 69 : 343-352. Tymr F (2004) Činnost a výsledky Laboratoře mezidruhové komunikace FHS UK v letech 1999 – 2004. Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy. Bakalářská práce. Todt D (1975) Social learning of vocal patterns and modes of their applications in Grey Parrots. Z. Tierpsychol. 39:178-188. - 43 -

Thurstone L L (1934) The vectors of the mind. Psychological Review, 41, 1-32. Velemínský M (2008) Zooterapie ve světle objektivních poznatků.

Internetové zdroje: Www.canisterapie.info www.kpep.cz

- 44 -

PŘÍLOHY PŘÍLOHA Č. 1 „Vstupní“ dotazník Moje UČO je: ……………………………………………………………………………….

1. Máte rád/a zvířata?

Vůbec ne

spíš ne

něco mezi

spíš ano

rozhodně ano

1

2

3

4

5

2. Zvíře v domácnosti pro mě představuje přítele

1

2

3

4

5

okrasu

1

2

3

4

5

1

2

3

4

5

1

2

3

4

5

něco otravného, o co se musím starat

člena rodiny

3. Problémy mezidruhové komunikace jsem si zapsal/a kvůli kreditům

1

2

3

4

5

chtěl/a jsem poznat něco nového 1

2

3

4

5

zajímá mě výzkum

1

2

3

4

5

těším se na práci se zvířaty

1

2

3

4

5

3

4

5

chci na tuto problematiku psát bakalářskou/diplomovou práci 1

2

4. Od cvičení s papoušky v rámci tohoto předmětu očekávám, že papoušci na mě budou útočit

1

2

3

4

5

se se mnou budou mazlit

1

2

3

4

5

- 45 -

si budou se mnou hrát

1

2

3

4

5

mi budou dělat naschvály

1

2

3

4

5

budou zábavní, zasměji se

1

2

3

4

5

o mě budou jevit zájem, vyžadovat moji pozornost 1

2

3

4

5

se ode mne nechají hladit

1

2

3

4

5

ke mně budou mluvit

1

2

3

4

5

o mě nebudou jevit zájem

1

2

3

4

5

je ospalý

1

2

3

4

5

je rozčilený

1

2

3

4

5

je smutný

1

2

3

4

5

má radost

1

2

3

4

5

ano

jiné: …………….…….

5. Poznám, když papoušek

6. Máte domácí zvíře? ne

rodiče (měl/a jsem)

Jaké je to (bylo) zvíře (jaká zvířata?): ……………………………………………………………….

Pokud máte nebo měl/a jste domácí zvíře… Chodíte s ním osobně k veterináři? 1

2

3

4

5

Koupete (čistíte ho) osobně?

1

2

3

4

5

Krmíte ho osobně?

1

2

3

4

5

Vůbec ne

spíš ne

7. Máte zkušenosti s papoušky nebo jinými ptáky? - 46 -

něco mezi

spíš ano

rozhodně ano

ne

rodiče mají (měl/a jsem) papouška

rodiče mají (měl/a jsem) jiného ptáka ……………….

mám papouška mám jiného ptáka…………………

Máte doma literaturu týkající se ptáků? ne

rodiče (měl/a jsem), bylo to:……………

nevím

ano, je to:……………….

nevím

ano, je to:……………….

Máte doma literaturu týkající se chovu ptáků? ne

rodiče (měl/a jsem), bylo to:……………

Vůbec ne

spíš ne

něco mezi

spíš ano

rozhodně ano

8. Byl/a byste ochoten/na pracovat s papoušky s nutností kontaktu? 1

2

3

4

5

3

4

5

3

4

5

3

4

5

Byl/a byste ochoten/na pracovat s nebezpečným papouškem? 1

2

Byl/a byste ochoten/na se stát ošetřovatelem papoušků? 1

2

Bojíte se k papouškovi přiblížit, protože by vás mohl štípnout? 1

2

Vyhýbáte se zbytečnému kontaktu s papouškem, protože by vás mohl pokálet? 1

2

3

4

5

2

3

4

5

2

3

4

5

Bojíte se, že papouškovi můžete něco udělat? 1

9. Pracujete se zvířaty (jste za to placený/á)? 1

Pokud ano, popište:…………………………………………………………………………..

Pracujete jako dobrovolník se zvířaty? 1

2

3 - 47 -

4

5

Pokud ano, popište:…………………………………………………………………………..

PŘÍLOHA Č. 2 „Výstupní“ dotazník Moje UČO je: .........……………………………………………………………………….

1. Máte rád/a zvířata?

Vůbec ne

spíš ne

1

2

něco mezi

spíš ano

rozhodně ano

3

4

5

počtvrté

popáté

pošesté

posedmé

1

2

3

4

5

zajímal mě výzkum

1

2

3

4

5

těšila mě práce se zvířaty

1

2

3

4

5

2

3

4

5

2

3

4

5

2. Problémy mezidruhové komunikace jsem si zapsal/a Poprvé

podruhé

potřetí

3. Tento předmět pro mě byl zajímavou zkušeností

chci na tuto problematiku psát bakalářskou/diplomovou práci 1 v příštím semestru si ho zase zapíšu 1 4. Cvičil jsem s následujícími papoušky Shango

Vůbec ne

občas

polovinu času

téměř vždy

pravidelně

Toku

1

2

3

4

5

Mája

1

2

3

4

5

Asabi

1

2

3

4

5

Titilajo

1

2

3

4

5

Markéta

1

2

3

4

5

Jarka

1

2

3

4

5

- 48 -

V následujícím oddíle si vyberte a nadepište papoušky, se kterými jste cvičili (přišli nejvíc do styku) a popište svůj vztah s nimi a jejich osobnost. Papoušek č.1:……TATO ČÁST SE VYSKYTUJE PRO KAŽDÉHO PAPOUŠKA ZVLÁŠŤ Vůbec ne spíš ne něco mezi spíš ano rozhodně ano na mě útočí

1

2

3

4

5

se se mnou mazlí

1

2

3

4

5

si se mnou hraje

1

2

3

4

5

mi dělá naschvály

1

2

3

4

5

je zábavný, baví mě

1

2

3

4

5

1

2

3

4

5

se ode mne nechá hladit

1

2

3

4

5

ke mně mluví

1

2

3

4

5

o mě nejeví zájem

1

2

3

4

5

je ospalý

1

2

3

4

5

je rozčilený

1

2

3

4

5

je smutný

1

2

3

4

5

má radost

1

2

3

4

5

1

2

3

4

5

1.b. Otevřenost vůči zkušenosti1

2

3

4

5

1

2

3

4

5

1

2

3

4

5

o mě jeví zájem, vyžaduje moji pozornost

Poznám, když

Jeho osobnost bych hodnotil/a následovně: 1.a. Pohybová zdatnost (pohybově aktivní, akrobatický)

(zkoumavý, zajímá se o předměty) 1.c. Vokální zdatnost (napodobuje zvuky) 1.celkově – Zdatnost

(zkoumavý, zajímá se o předměty, akrobatický, napodobuje zvuky, chytrý, pohybově aktivní ) 1.d. Vztah k lidem

1

2

3 - 49 -

4

5

(před lidmi neutíká, snaží se upoutat pozornost, přítulný, chodí na ruku, nekouše, poslušný) 2. #euroticismus

1

2

3

4

5

3

4

5

3

4

5

3

4

5

3

4

5

3

4

5

(bojácný, časté kolize, nelétá, klecový, nespolečenský) 3. Dominantnost

1

2

(agresivní, brání si teritorium, chamtivý, podřízený)

8. Byl/a byste ochoten/na pracovat s papoušky s nutností kontaktu? 1

2

Byl/a byste ochoten/na pracovat s nebezpečným papouškem? 1

2

Byl/a byste ochoten/na se stát ošetřovatelem papoušků? 1

2

Bojíte se k papouškovi přiblížit, protože by vás mohl štípnout? 1

2

Vyhýbáte se zbytečnému kontaktu s papouškem, protože by vás mohl pokálet? 1

2

3

4

5

2

3

4

5

2

3

4

5

Bojíte se, že papouškovi můžete něco udělat? 1

9. Pracujete se zvířaty (jste za to placený/á)? 1

Pokud ano, popište:…………………………………………………………………………..

Pracujete jako dobrovolník se zvířaty? 1

2

3

4

5

Pokud ano, popište:………………………………………………………………………….. Vůbec ne

spíš ne

něco mezi

- 50 -

spíš ano

rozhodně ano

- 51 -