prof. RNDr. Anna Strunecká, DrSc. prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc. Doba jedová 2

prof. RNDr. Anna Strunecká, DrSc. prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc.

Doba jedová 2

cká, D e n u r t S na

rSc.

r. An prof. RNUD-LĜt3DWRþND'U6F SURI51'

'2%$ È 9 2 -(' 6WDQ

K D Ė i N ± LV OD Y - X

7 5 , 7 2 1

Anna Strunecká, Jiří Patočka Doba jedová 2 Autoři i vydavatel věnovali maximální možnou pozornost tomu, aby informace zde obsažené odpovídaly aktuálnímu stavu znalostí v době přípravy díla k vydání. I když byly tyto informace pečlivě kontrolovány, nelze s naprostou jistotou zaručit jejich úplnou bezchybnost. Z těchto důvodů se vylučují jakékoli nároky na úhradu ať již přímých či nepřímých škod. Tato kniha ani žádná její část nesmí být kopírována, rozmnožována ani jinak šířena bez písemného souhlasu vydavatele.

autoři: MUDr. Ludmila Eleková prof. MUDr. Jan Janda, CSc. prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc. prof. RNDr. Anna Strunecká, DrSc. MUDr. Karina Šustová prof. MUDr. Miloš Velemínský, CSc. Komentáře: Roman Drha prof. RNDr. Vladimír Karpenko, CSc. prof. MUDr. Štěpán Svačina, DrSc., MBA

© Anna Strunecká, Jiří Patočka, 2012 © Stanislav Juhaňák – TRITON, 2012 Cover © Renata Brtnická, 2012 Vydalo nakladatelství Stanislav Juhaňák – TRITON, Vykáňská 5, 100 00 Praha 10 www.tridistri.cz ISBN 978-80-7387-555-8

Předmluva Doba jedová oslovila desítky tisíc čtenářů a za půl roku od svého vydání v červnu 2011 se stala nejprodávanější populárně naučnou knihou pro dospělé roku 2011. Našla si cestu do domácností i na pracoviště, do rozhlasu i televize, do mnoha novin a časopisů. Na autory se obracejí čtenáři se svými dotazy, někteří očekávají rady pro řešení svých problémů, jiní se chtějí podělit o svoje zkušenosti a poznatky. Jako autoři jsme však dostali i mnohé kritické připomínky k našim názorům a pohledům na škodlivost např. aspartamu, jiných „éček“ nebo hliníku. Byli jsme pozváni na mnoho přednášek a všude jsme se setkali s velikým zájmem o témata, která jsme v Době jedové otevřeli. To všechno nakladatele i autory motivovalo k úvahám, zda připravit publikaci Doba jedová 2. Pro naše rozhodnutí realizovat tento projekt nebyla určující skutečnost, že jedů kolem nás je skutečně tolik, že pojednání o nich by vydala na celou knižní řadu. Rozhodující bylo, že jsme se přesvědčili, že hodně lidí touží po pravdivých informacích, které by jim byly užitečné při hledání harmonického způsobu života v době překotného vývoje, kterého se všichni účastníme. V průběhu života zažíváme množství převratných změn, které dříve probíhaly po staletí. Naše babičky by jistě žasly nad nabídkou potravin v supermarketech; naše vnoučata už nebudou mít dětské nemoci, které měli ještě možnost prožít jejich rodiče – naše děti. Co má člověk v této hektické době materiální hojnosti dělat pro to, aby si zachoval vitalitu, pracovní výkonnost, zdraví i duševní schopnosti až do konce života? Čemu se má vyhýbat, aby neubližoval sobě ani svým blízkým? Kniha má čtrnáct kapitol, mezi kterými se setkáme i s příspěvky profesorů dětského lékařství MUDr. Miloše Velemínského, CSc., a MUDr. Jana Jandy, CSc. (o očkování), dětské lékař7

ky MUDr. Šustové (o kojení) a MUDr. Elekové (praktické rady rodičům k očkování). Nechceme čtenáře Doby jedové 2 strašit, ani jsme se nezaměřili na vyhledávání katastrofických výsledků vědeckého bádání. Vývoj současné doby je však charakteristický svojí globalizací. To, co se dnes děje v Americe, postihne i nás, a ve zkušenostech jiných zemí bychom měli hledat poučení. V Době jedové 2 však také ukazujeme, že zodpovědnost za svůj život a zdraví má každý ve svých vlastních rukách a že by měl začít od sebe, od svého domova a od svého pracoviště. S nadějí doufáme, že Doba jedová 2 si najde cestu do vašich domovů i do vašich srdcí. Anna Strunecká a Jiří Patočka

8

Zkratky AAP

= Americká pediatrická akademie (American Academy of Pediatrics)

ACNFP

= Poradní výbor pro nové potraviny a procesy

ADHD

= poruchy pozornosti a hyperaktivita

ALS

= amyotrofní laterální skleróza

AMICA

= Association for the Environment and Chronic Toxic Injury (Itálie)

AOM

= akutní zánět středního ucha, otitida

AN

= Alzheimerova nemoc

BMI

= index tělesné hmotnosti

BPA

= bisfenol A

BUND

= Přátelé země, Německo

CDC

= Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí (USA)

ČIŽP

= Česká inspekce životního prostředí

ČLS JEP

= Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně

ČOI

= Česká obchodní inspekce

DAG

= diacylglyceroly

DDD

= doporučené denní dávky

DHA

= kyselina dokosahexaenová

DTP

= záškrt, tetanus, dávivý kašel

EFSA

= Evropský úřad pro bezpečnost potravin

ECHA

= Evropská agentura pro chemické látky

EMA

= Evropská léková agentura

EPHA

= Evropská aliance veřejného zdraví

EPA

= Agentura pro ochranu životního prostředí

EU

= Evropská unie 9

FAO

= Organizace OSN pro výživu a zemědělství

FDA

= Úřad pro kontrolu potravin a léků (U. S. Food and Drug Administration)

GBS

= Guillainův-Barrého syndrom

GMO

= geneticky modifikované organismy

GSK

= GlaxoSmithKline

HDL

= high density lipoproteins, „hodný“ cholesterol

HEAL

= Aliance pro zdraví a prostředí v Belgii

HNP

= hrubý národní produkt

HPV

= human papilomavirus, lidský papilomavirus

HRT

= postmenopauzální hormonální terapie

ChemSec = Chemický sekretariát (mezinárodní chemická organizace) IARC

= Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny

MK

= mastné kyseliny

MMR

= vakcína proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím

MS

= metabolický syndrom

MSG

= monosodium glutamate, sodná sůl kyseliny glutamové

MZ ČR

= Ministerstvo zdravotnictví ČR

NASA

= Národní úřad pro letectví a kosmonautiku USA

NIH

= Národní ústav zdraví USA

NIKO

= Národní imunizační komise, poradní orgán MZ ČR

NOAEL

= hladina nezpůsobující žádný nežádoucí účinek

NÚ

= nežádoucí účinek

NVIC

= Národní informační centrum pro očkování USA

PAS

= poruchy autistického spektra

PCB

= polychlorované bifenyly

10

PG

= propylenglykol

PK ČR

= Potravinářská komora ČR

PNT

= potraviny nového typu

PVC

= polyvinylchlorid

REACH

= evropská směrnice o registraci, evaluaci a autorizaci chemických látek

SSNC

= Švédská společnost pro zachování přírody

STUŽ

= Společnost pro trvale udržitelný život (ČR)

SÚKL

= Státní ústav pro kontrolu léčiv

SZPI

= Státní zemědělská a potravinářská inspekce

SZÚ

= Státní zdravotní ústav

TAG

= triacylglyceroly

TDI

= tolerovatelný denní příjem

TLC

= erapeutic Lifestyle Changes – dieta terapeutické změny životního stylu

UK

= Spojené království

VAERS

= Vaccine Adverse Event Reporting System, systém hlášení nežádoucích účinků vakcín (USA)

VICP

= Vaccine Injury Compensation Program, program pro kompenzaci poškození vakcínami (USA)

VOC

= těkavé organické látky

WHO

= Světová zdravotnická organizace

ZN

= zhoubný nádor

11

1. Domovy a pracoviště v době jedové Anna Strunecká, Jiří Patočka

Nejčastější otázka, kterou jsme jako autoři Doby jedové dostávali, se týkala názvu naší knížky. Moderátoři, redaktoři, novináři a posluchači na přednáškách a seminářích se ptali: Žijeme opravdu v době jedové? Ano, je to tak. Lidé vyrobili a stále vyrábějí nesmírné množství nových chemických látek, které se objevují jako nové materiály a nové produkty v potravinách a nápojích nebo jako léky a potravinové doplňky. Podle údajů Evropské komise se globální produkce chemikálií zvýšila z jednoho milionu tun v roce 1930 na čtyři sta milionů tun v roce 2001. Naprostá většina těchto látek nebyla nikdy testována s ohledem na jejich vliv na životní prostředí a na zdraví člověka. Značný problém ve sledování jejich nepříznivých účinků představuje i to, že vlastně působí ve směsích (tzv. koktejlový efekt). Koktejlový efekt znamená, že látky ve směsi přispívají k celkové toxicitě této směsi a posilují toxicitu těch ostatních. Toxická látka ve směsi s jinou toxickou látkou působí již třeba v tisíckrát nižší koncentraci, než když se vyskytuje izolovaně. Koktejl obsahující malou dávku rtuti, která by zabila jednu ze 100 krys, a dávka hliníku, která by zabila jednu ze 100 krys, má překvapující účinek: Všechny krysy zemřou. Dávky rtuti, které mají 1% mortalitu, budou mít v přítomnosti hliníku 100% mortalitu. (http://www.whale.to/a/miller1.html). Podobně když se smíchají dva pesticidy v „bezpečných“ koncentracích, způsobí uhynutí 80–90 % pulců [1]. Ostatně, to jsme čtenářům Doby jedové vysvětlovali na příkladu současného působení fluoridů a hliníku. Pokud se tyto dva ionty vyskytnou společně v jed13

Doba jedová 2

nom roztoku, pak vyvolávají toxické účinky již v nanomolárních (10–9 molu) koncentracích. V Době jedové jsme uvedli příklady nejčastěji se vyskytujících látek, které představují rizika pro lidské zdraví v životním prostředí. Znečišťující látky z životního prostředí se zachycují i na našich vlasech, oděvu a obuvi a přinášíme si je do našich domovů, jsou ve školách a školkách i na pracovištích. Uvolňují se ze stavebních materiálů, barev a tapet na stěnách, nábytku, z elektronických zařízení, nádobí i oblečení. Zpravidla si neuvědomujeme, jak velkým množstvím nebezpečných látek jsme obklopeni na každém kroku v interiérech, kde trávíme až 90 % svého času. Interiéry představují uzavřené prostory, kde nebývá příliš intenzivní pohyb vzduchu, omezeně tam proniká sluneční světlo a je tam zpravidla sucho. V takovém prostředí se chemikálie mohou hromadit a nepodléhají rozkladu, například vlivem UV záření. Člověk si při dýchání vymění denně se svým prostředím něco mezi 10 000 až 70 000 litry vzduchu! Zatímco ve vnějším prostředí se vlivem aktivit různých ekologických organizací snižují koncentrace zakázaných látek, v našich domovech jsou jejich koncentrace 2–5u, někdy dokonce až stokrát vyšší než venku! V této kapitole si ukážeme, jaká překvapení přinesla analýza prachu pod postelemi ve 12 domácnostech 12 různých zemí.

Svou stopu v prachu domácnosti může zanechat i zloděj Ve vzorcích prachu, který se najde v každé domácnosti, lze objevit i lidskou DNA. Metoda identifikace osob pomocí testu DNA byla pro kriminalistiku možná ještě významnějším objevem než otisk prstu, který poprvé posloužil jako důkaz totožnosti v roce 1902, když s jeho pomocí usvědčil velký francouzský detektiv Alphonse Bertillon pachatele zločinu. Genetická identifikace osob v kriminalistice pomocí DNA profilu umožňuje identifikovat pachatele i tehdy, nezanechá-li žádné otisky prstů, stačí jen vhodný biologický vzorek, např. sliny, krev nebo sperma. 14

Domovy a pracoviště v době jedové

Každá osoba, jež v domácnosti žije nebo přijde na návštěvu, zanechá v domácím prachu svou vizitku v podobě DNA. Na základě analýzy poškození DNA lze dokonce usuzovat na dobu, která od návštěvy uplynula. Kriminalistika tak dostává do rukou další užitečný nástroj pro usvědčení zločince [2].

1.1 Překvapení v prachu pod postelí Dne 14. září 2011 zveřejnil Chemický sekretariát (ChemSec1) zprávu nazvanou Domov, sladký domov, překvapení v prachu pod postelí [3]. Představitelé několika ekologických organizací se spojili a analyzovali prach vysátý v ložnicích v šesti státech Evropské unie (EU), ve čtyřech zemích Afriky a dvou státech jihovýchodní Asie [4]. Autoři zprávy Domov, sladký domov zdůraznili zejména to, že analyzovaný prach z ložnic obsahuje látky, které se společně nazývají hormonální (endokrinní) disruptory. Jsou to chemikálie, které výrazným způsobem zasahují do hormonálních regulací. Mohou narušovat produkci nebo působení některých hormonů. Výsledkem jejich účinků je vždy narušení zdraví, vývoje, plodnosti, ale i riziko vzniku rakoviny a duševních poruch. Seznam chemikálií, jež fungují jako hormonální disruptory, uveřejnil ChemSec v Bruselu 3. května 2011 [5]. Jsou to těkavé organické látky označované zkratkou VOC (podle anglického volatile organic compounds), které se mohou uvolňovat v plynné podobě do prostředí a hromadit se ve vzduchu i v prachu, v závislosti na vlhkosti a teplotě. Příklady takových látek jsou ftaláty, zpomalovače hoře1 ChemSec je mezinárodní nezisková organizace upozorňující na zdravotní a environmentální rizika nebezpečných chemikálií, poskytující přesné a vědecky podložené informace, zapojující podnikatelský sektor a podílející se na legislativních procesech. Byla založena v roce 2002 a je tvůrcem seznamu prioritních nebezpečných chemikálií, které by měly být nahrazeny – tzv. SIN list.

15

Doba jedová 2

ní, polychlorované bifenyly (PCB), bisfenol A, triclosan, alkylfenoly – zejména nonylfenol, pesticidy a herbicidy, dioxan a řada jiných. Jsou součástí mnoha produktů, se kterými se setkáváme v každodenním životě, jako jsou kosmetické a úklidové prostředky, hračky, igelitové závěsy a ubrusy, bytový textil, nábytek, matrace, oblečení, CD a DVD [6]. Uveřejnění této zprávy vyvolalo značnou pozornost sdělovacích prostředků (u nás například http://www.rozhlas.cz/cro6/ porady/_porad/1622) a soustředilo pozornost orgánů EU na potřebu testování zdravotní nezávadnosti mnoha výrobků. Avšak právě na příkladu prachu v našich ložnicích si ukážeme, že člověk by měl spoléhat především sám na sebe a neočekávat, že mu zdravé prostředí v jeho domově zajistí EU nebo vlády či jiné organizace v jeho zemi.

Kdo a kde prováděl analýzu prachu z ložnic Prach, který analyzovali autoři uvedené studie, představuje velmi různorodou směsici částic o různých velikostech, jako jsou vlasy, chlupy a kousky kůže (od lidí i domácích zvířat), bakterie, pyl, plísně, vlákna textilií, částice hlíny, odřený materiál z nábytku a zařízení, zbytky potravin, popel, saze a roztoči. Vznikající prach pak představuje rezervoár pro další chemikálie, které se v bytech mohou uvolňovat z úklidových prostředků, kosmetiky, léků, sprejů atd. Jemný prach může člověk nevědomky vdechovat, působí na jeho kůži, může kontaminovat i potraviny a nápoje. V nejužším kontaktu s prachem jsou děti, které se pohybují po zemi a strkají vše do úst. Také dětská kůže je mnohem jemnější a představuje vzhledem k tělíčku větší plochu, než je tomu u dospělých. A tak se dostáváme k další absurditě současné doby: zatímco pro děti je do jisté míry vhodný „kontakt se špínou“, aby se vytvářely přirozené protilátky, složení prachu v domácnostech současné doby může vážně ohrozit jejich vývoj.

16


Seznam spolupracujích organizací, které prováděly sběr a analýzu vzorků prachu ve 12 státech, je značně rozsáhlý2. Vzorky byly odebrány v rámci EU ve Švédsku, Belgii, Německu, Maďarsku, Itálii a České republice; v Africe to byla Jižní Afrika, Tanzánie, Keňa a Uganda. Z jihovýchodní Asie se zpracovaly vzorky odebrané v ložnicích na Filipínách a v Malaysii. Při odběru prachu se dodržovala jednotná metodika. V ložnicích se neuklízelo po dobu jednoho týdne, poté byl vysát prach pod postelemi, z jejich okolí i z povrchu postelí. Používaly se stejné typy filtrů a sáčků. V každé zemi byly odebrány z jedné ložnice tři vzorky, které se spojily do jednoho. Předem považuji za svoji povinnost sdělit čtenářům, že je možné, že ve vaší ložnici bude situace zcela jiná než v ložnici manželů v Plzni, ze které byly v ČR vzorky odebrány. V evropských domácnostech, včetně té české plzeňské, byly nalezeny v nejvyšších koncentracích ftaláty a nonylfenol. Celková hladina ftalátů je vyšší než ta, kterou úřady považují za bezpečnou s ohledem na koktejlový efekt. Tedy na jev, kdy toxicitu sledované látky výrazně posilují další rizikové látky ve směsi. Avšak je třeba ocenit, že zjištěné výsledky rozbouřily veřejné mínění v EU, a zdá se, že zasely do myslí politiků informace o tom, v jak nebezpečném prostředí dnes lidé žijí.

Závěrečná doporučení Lidé v současnosti nejsou dostatečně chráněni právními předpisy EU před tímto koktejlem látek narušujících hormonální systém.

2 V EU se na této činnosti podílely European Public Health Alliance (EPHA) a Health and Environment Alliance (HEAL) v Belgii, Levego (Clean Air Action Group) v Maďarsku, AMICA (Association for the Environmental and Chronic Toxic Injury) v Itálii, BUND (Friends of the Earth Germany) v Německu, Společnost pro trvale udržitelný život (STUŽ) v ČR a Swedish Society for Nature Conservation (SSNC) ve Švédsku. SSNC asistovala při odběrech vzorků v zemích mimo EU.

17

Doba jedová 2

EU a všechny členské státy proto musí začít rozhodně jednat, aby nám zajistily dobrý a klidný spánek po celou noc, uvedla Anne-Sofie Andersson, ředitelka ChemSec. Důrazně vyzýváme Evropskou komisi i všechny členské státy EU, aby urychlily proces nominace endokrinních disruptorů na kandidátský seznam nebezpečných látek zřízený na základě evropské směrnice REACH o registraci, evaluaci a autorizaci chemických látek. Dále doporučujeme firmám, aby ve svých výrobcích nahrazovaly látky narušující hormonální systém bezpečnějšími alternativami, uvedla Frida Hök z ChemSec.

REACH a seznam látek narušujících zdraví – tzv. SIN list REACH vstoupil v platnost 1. června 2007 na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) a týká se látek vyráběných v EU nebo do ní dovážených v množství větším než 1 tuna ročně, které musí být během 11 let postupně registrovány. Nahradil několik desítek starých právních předpisů, a proto se o něm někdy mluví jako o jedné z nejsložitějších směrnic EU. SIN list obsahuje 378 chemikálií, které splňují kritéria směrnice REACH pro látky vzbuzující mimořádné obavy (SVHC). Látky identifikované jako endokrinní disruptory obsahují seznamy SIN 1.0 a SIN 2.0, celkem to je 47 látek (http://www.chemsec.org/endocrine-disrupters/edcs-on-the-sin-list). O některých z nich a jejich nebezpečí pro lidské zdraví se zmíníme v dalších kapitolách. Zpráva také zdůrazňuje, že pro plné pochopení vlivu endokrinních disruptorů na naše zdraví mají zásadní význam nové metody hodnocení rizik, a to zejména s ohledem na schopnost těchto látek vyvolávat významné efekty už při velmi nízkých dávkách. Některé ze zkoumaných chemických látek, jako nonylfenol či několik ftalátů, byly nalezeny v nejvyšších koncentracích v evropských domácnostech.

18


1.2 Bisfenol A Jiří Patočka Bisfenol A (BPA) je organická látka, která byla připravena synteticky v roce 1891 ruským chemikem Alexandrem P. Dianinem. Výchozími surovinami pro syntézu jsou fenol a aceton (proto to A za jménem látky). Původně neužitečná látka se stala důležitou surovinou pro přípravu plastů. V současné době je BPA používán zejména jako surovina na výrobu tzv. polykarbonátů. Ty nalezly široké technické použití a život bez nich si už nedovedeme představit. Jsou chemicky, tepelně a mechanicky odolné, lehké, čiré jako sklo nebo libovolně barvitelné a jsou vhodným materiálem pro řadu výrobků. Z polykarbonátu se vyrábí např. makrolonové desky – vysoce kvalitní, tepelně izolační materiál, vhodný pro zasklívání a zastřešování, s vysokou odolností vůči povětrnostním vlivům. Z polykarbonátu se vyrábí také řada užitkových předmětů pro domácnost, jako jsou nádoby na tekutiny, dózy na potraviny, kempingové jídelní soupravy, ale také nosiče CD a DVD. Ve stále větší míře se polykarbonát používá všude tam, kde přichází do styku s potravinami – od kojeneckých láhví až po ošetření vnitřního povrchu konzerv. Využití BPA je tak široké a výrobky z něj mají tak vysokou užitnou hodnotu, že se jej ročně vyrábí kolem ohromujících 3 miliard kilogramů a jeho odhadovaná hodnota v globální světové ekonomice za jednu hodinu je 500 000 US dolarů. BPA se tak řadí mezi významné komodity obchodovatelné na světových trzích. Nelze se proto divit, že ojedinělé úvahy o tom, že BPA a z něj vyrobené zboží by mohly ohrožovat lidské zdraví, byly hned v zárodku umlčeny. V laboratořích celého světa se ale množí stále další důkazy o tom, že BPA není tak bezpečný, jak jsme se domnívali. Ve stále větším množství se dostává do životního prostředí a přes potravinové cykly proniká až do lidského organismu. Končí tam, kde by 19

Doba jedová 2

rozhodně končit neměl – v lidském těle. Obzvláště nebezpečný je BPA pro ty nejcitlivější organismy – kojence a malé děti. Lze jej objevit v krvi lidí, kteří takové potraviny konzumují. Rostou obavy, zda BPA nemůže mít negativní vliv na lidské zdraví. Protože výrobky z BPA nacházejí stále širší použití nejen v potravinářském průmyslu, ale také v medicíně, stavebnictví, elektronice i jinde, stává se tato chemikálie prakticky všudypřítomnou složkou našeho životního prostředí. BPA se používá také při výrobě epoxidových pryskyřic a polykarbonátových plastů, z nichž se mimo jiné vyrábí i kojenecké láhve.

Všudypřítomný BPA BPA je přítomen v mořích, v povrchových vodách řek a jezer, jakož i v organismech, které tam žijí. Byl nalezen i v pitné vodě mnoha afrických zemí či na Kypru. U 96,2 % populace ve Spojených státech byl BPA nalezen v moči. BPA je přítomen v krvi těhotných žen i jejich plodové vodě a mateřském mléce. BPA je přítomen v balených vodách, ovocných džusech, konzervovaných potravinách. Velká množství BPA byla nalezena v papírových bankovkách některých zemí. Pokud ještě existuje nějaké místo na Zemi, kde BPA nalezen nebyl, je tomu tak proto, že jej tam ještě nikdo nehledal. Zatížení životního prostředí BPA je enormní, a i když nalezená množství jsou nepatrná, nikdo nedokáže odhadnout nebezpečí jejich dlouhodobého působení na lidský organismus. Naprostá většina studií s BPA byla dosud prováděna na laboratorních zvířatech.

BPA je i v kojeneckých láhvích V roce 2008 přinesl server NewScientist zprávu, že na základě studií britských vědců existuje nebezpečí, že BPA uvolňovaný z kojeneckých láhví vyrobených z polykarbonátu může způsobovat onemocnění srdce a diabetes 2. typu. Tuto zprávu převzaly všechny světové tiskové agentury a informovaly o tom své čtenáře a posluchače. I když výsledky studie jsou jinými vědeckými 20


skupinami zpochybňovány, znovu a znovu se objevuje otázka, zda používání polykarbonátových plastových láhví pro kojence či široké využití tohoto plastu v potravinářství je či není bezpečné.

V EU platí zákaz výroby a prodeje kojeneckých láhví s BPA O zákazu BPA rozhodla Evropská komise po kampani environmentálních organizací, které upozorňovaly na vědecké důkazy o nebezpečnosti této látky. Přijatá směrnice zakázala od března 2011 výrobu a od června 2011 dovoz a prodej kojeneckých láhví s obsahem BPA v celé EU. Výjimkou je Česká republika, která zatím nařízení o zákazu nestačila schválit. Ministerstvo zdravotnictví příslušné nařízení teprve připravuje. Podle Greenpeace však české kamenné i internetové obchody polykarbonátové kojenecké láhve s BPA stále nabízejí. Pomalý postup českých úřadů ale není jediný problém, na který upozorňují nevládní organizace. Vadí jim také, že připravované nařízení se má týkat pouze kojeneckých láhví a nezahrnuje ostatní nádobí pro děti. Světová zdravotnická organizace (WHO) již dříve potvrdila, že nejvíce BPA se uvolňuje právě z potravinových obalů, jako jsou láhve nebo misky. Greenpeace proto vyzvalo ministerstvo, aby zákaz rozšířilo na všechny produkty pro děti do tří let, které přicházejí do styku s potravinami. Jenže ministerstvo takové rozšíření odmítlo.

Nejnovější poznatky o BPA Přestože WHO vydala v roce 2008 prohlášení, že bisfenol A v potravinách nepředstavuje pro člověka žádné nebezpečí, řada odborníků o tom pochybuje. Laboratoře celého světa studují toxické projevy BPA a mechanismus účinku, jakým tato látka působí nepříznivě na živé organismy. Každý měsíc se objevuje kolem jednoho tisíce vědeckých článků v odborných a vědeckých časopisech celého světa. Množí se nové a nové důkazy o tom, že BPA je látka nebezpečná lidskému zdraví. Hlavní nebezpečí spočí21

Doba jedová 2

vá v estrogenní aktivitě BPA, který se v těle chová podobně jako ženský pohlavní hormon – estrogen. Existuje podezření, že rozšířené používání BPA souvisí se vznikem inzulinové rezistence a s nárůstem výskytu diabetu 2. typu. Při pokusech v laboratoři bylo zjištěno, že bisfenol A indukuje v buňkách slinivky nadbytečnou tvorbu inzulinu působením na estrogenové receptory, které na svém povrchu mají buňky pankreatu. BPA může být jedním z důvodů nárůstu počtu diabetiků a rovněž lidí postižených obezitou. BPA může také přispívat k těhotenskému diabetu či vést k dalším metabolickým chorobám. Nedokážeme-li zabránit tomu, aby se nějaká látka dostávala do naší stravy, musíme stanovit takové její nejmenší množství přijímané každý den v potravě, aby to v žádném případě nepoškodilo naše zdraví. Takové množství je označováno jako TDI (tolerovatelný denní příjem). TDI je odhad množství chemického kontaminantu, kterému jsme vystaveni z kontaminace životního prostředí a které, když se nachází v potravinách, může být konzumováno denně během života, aniž by představovalo výrazné riziko pro zdraví. Expozice těmito kontaminanty je sice nežádoucí, ale nelze ji vyloučit, protože některé z těchto látek se nacházejí v potravinách v důsledku znečištění životního prostředí. V EU byla přijata hodnota TDI pro BPA 50 μg/kg, ale nejnovější výzkumy ukazují, že navržená hodnota je příliš vysoká a měla by být snížena na 10 μg/kg.

Princip předběžné opatrnosti Všude tam, kde si nejsme jisti, jak velké je riziko, bychom měli uplatňovat princip předběžné opatrnosti. Tento princip říká, že vždy, když existuje riziko možného nebezpečí, a to i v případě, že riziko není stoprocentně ověřené, je třeba jednat tak, jako by toto nebezpečí bylo reálné. Nevidíme-li do zatáčky, nepředjíždíme, protože by mohlo v protisměru jet auto. Nevíme, jestli jede, nebo nejede, ale chováme se tak, jako by jelo. Najdeme-li v lese lákavě vyhlížející bobule, které neznáme, nebudeme je jíst, pro22


tože by mohly být jedovaté. Nevíme, jestli jsou, nebo nejsou, ale chováme se tak, jako by jedovaté byly.

Závěr U výrobků, které obsahují a uvolňují BPA, bychom měli uplatňovat princip předběžné opatrnosti. Můžeme-li je nahradit jinými výrobky, bez BPA, raději tak učiňme. Očekávání, že vládní organizace zakáží výrobu a používání bisfenolu A, je zcela nerealistické.

1.3 Triclosan Anna Strunecká Triclosan (též triklosan) je synteticky připravená chlorovaná látka, která má silné antibakteriální a protiplísňové účinky a používá se proto jako dezinfekční prostředek v četných výrobcích. Přidává se do mýdel, deodorantů, holicích krémů, zubních past a ústních vod, do čisticích prostředků apod., obvykle v množství 0,15–0,30 %. Je také používán u stále většího počtu spotřebitelských výrobků, například dětských hraček, ložního prádla, ponožek, kuchyňských nástrojů, pytlů na odpadky apod., tedy všude tam, kde se mohou uplatnit jeho smrtící účinky na bakterie a plísně. Je rovněž účinnou složkou ve vlhčených ubrouscích. Triclosanem se napouštějí z konzervačních důvodů také matrace. Z tohoto výčtu je zřejmé, že triclosan se snadno dostane do každé domácnosti. Výrobci sice musí uvádět, že výrobky obsahují triclosan, ale běžnému spotřebiteli toto upozornění mnoho nepoví. V některých studiích s triclosanem bylo prokázáno, že v koncentracích schválených pro jeho použití v různých výrobcích nepředstavuje pro člověka žádné nebezpečí, v jiných je zase upozorňováno, že triclosan působí jako endo23

Doba jedová 2

krinní disruptor. Tak například u pulců stačilo 0,15 ppb3 triclosanu k narušení funkce hormonu štítné žlázy a k jejich přeměně v žábu. Vědci sledovali jednak vývoj pulců skokana volského Rana catesbeiana, jednak vývoj laboratorní žáby Xenopus laevis, a zjistili, že 0,15 μg/l triclosanu ve vodě po dobu 4 dnů omezilo vývoj zadních nohou u pulců a působení 0,03 μg/l pouhých 24 hodin znamenalo změnu v RNA pro receptor hormonu štítné žlázy [7]. Důležitost hormonu štítné žlázy pro metamorfózu (proměnu) obojživelníků objevil český vědec Vilém Laufberger již před sto lety. O tom, že hormon štítné žlázy je nezbytně nutný i v průběhu embryonálního vývoje člověka, nikdo nepochybuje. Existují však obavy, aby nadužívání triclosanu nevedlo ke vzniku rezistentních kmenů bakterií, podobně jako je tomu u antibiotik. Výzkum prováděný na Irské národní univerzitě v Galway ukázal, že na vzniku rezistentních kmenů bakterií se podílí nejen antibiotika, ale i špatně prováděná dezinfekce. Jestliže je použit příliš naředěný dezinfekční prostředek, nejenže část bakterií přežívá, ale zároveň získává vůči některým antibiotikům rezistenci. Vědci pracovali s bakterií Pseudomonas aeruginosa, která se občas ve velkých kvantech objevuje v nemocničním prostředí na místech, kde bychom ji nečekali (na jednotkách intenzivní péče, resuscitačních či novorozeneckých odděleních), a bývá často příčinou rozsáhlých nemocničních nákaz. Dezinfekční prostředky, mezi něž patří i triclosan, sice bakterie P. aeruginosa spolehlivě ničí, ale pokud nejsou použity v dostatečně vysoké koncentraci, přežívající kmeny bakterií jsou rezistentní i proti moderním širokospektrým antibiotikům, jako je ciprofloxacin nebo fluorochinolon. Špatně provedená dezinfekce proto může napáchat více škody než užitku [8]. Určitá rezistence na triclosan se může 3 ppb znamená jedna miliardtina z celku. Zatímco 1 ppm odpovídá přibližně 1 mg/kg nebo 1mg/l vody, 1ppb odpovídá 1 μg/kg, 1μg = 10–6 g nebo 1 μg/l.

24


u některých mikroorganismů objevit, ale větší obavy jsou z potenciální křížové rezistence na jiné antimikrobiální látky. Studie zkoumající tuto možnost proběhly však zatím jen v omezeném rozsahu. Používáním triclosanu v mnoha antibakteriálních výrobcích pro domácnost se tato chemikálie dostává do povrchových vod. Studie vědců z Virginské technické univerzity prokázaly, že triclosan reaguje s volným chlorem ve vodě za vzniku menších množství nebezpečných sloučenin, například 2,4-dichlorfenolu. Většina z těchto látek přechází účinkem slunečního záření v další sloučeniny, zejména dioxiny. Přestože tímto způsobem vznikají jen malá množství dioxinů, existují velké obavy, protože dioxiny jsou extrémně jedovaté a jsou to velmi silné endokrinní disruptory. Poplašnou zprávu vyvolala informace, že triclosan může ve vodovodní vodě reagovat s chlorem za vzniku chloroformu, který je klasifikován jako potenciální karcinogen. I když studie ukázaly, že množství vznikajícího chloroformu je menší než množství běžně přítomné v chlorovaných pitných vodách, ve Velké Británii se triclosan stal předmětem varování jako možná příčina vzniku rakoviny. Problémem je i to, že triclosan se uvolňuje do kanalizace, kde může pod vlivem různých bakterií nebo kontaktů s kaly vytvářet další sloučeniny, které škodí životnímu prostředí a rozkládají se velmi pomalu. Triclosan je zastoupen mezi sedmi hlavními kontaminujícími látkami v povrchových vodách jak v USA, tak v Evropě. V odpadních vodách se nachází v koncentracích od 0,1 do 16,6 μg/l. Triclosan byl například nalezen ve více než 30 let starém sedimentu švýcarského jezera Greifensee (http://ntp.niehs.nih.gov/ntp/ htdocs/Chem_Background/ExSumPdf/triclosan_508.pdf). Na nutnost regulace a omezení používání triclosanu upozorňují i FDA a CDC v USA. V současné době se triclosan nachází v USA i v mnoha městských vodárnách. Rozpouští se v tucích a to znamená, že se může po dlouhou dobu akumulovat i v tukové tkáni člověka. Byl nalezen i v mateřském mléce. 25

Doba jedová 2

Negativní účinky triclosanu a v něm obsažených stopových množství dioxinů na životní prostředí a jeho diskutabilní přínosy v zubních pastách vedly k tomu, že Švédská společnost pro ochranu přírody (Naturskyddsföreningen) nedoporučuje triclosan v zubních pastách používat. Naopak Americká společnost zubních lékařů (American Dental Association) vydala prohlášení, že triclosan obsažený v pastě na zuby působí preventivně a léčebně na záněty dásní a není nebezpečný. Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) je vůči triclosanu velmi kritický. V březnu 2003 doporučil, aby počínaje 1. listopadem 2011 bylo používání triclosanu jako antimikrobiální látky v EU zakázáno, protože látka nebyla přiřazena do seznamu aditiv schválených pro kontakt s potravinami. Společnost Microban, která přidává toto antimikrobiální činidlo do plastových výrobků určených ke kontaktu s potravinami, podala však proti tomuto rozhodnutí žalobu s tím, že rozhodnutí EFSA nebylo podloženo argumenty. Evropský soud 25. října 2011 požadavek EFSA zamítl a rozhodl ve prospěch společnosti Microban. Jedná se o první případ, kdy bylo rozhodnuto podle nového pravidla „locus standi“ z Lisabonské smlouvy a podle článku 263 Smlouvy o EU (TFEU), tzn. v přímém zájmu žadatele. Vědecký výbor EFSA se odvolal a nabádá k uvážlivému rozhodování, kterým by se mělo předcházet riziku zvyšujícího se rozsahu antibakteriální rezistence. Přiznal, že dosud chybí důkazy o vlivu triclosanu na vznik takové rezistence, ale protože zatím není dostatek podkladů k důkladné analýze rizik, je příliš brzy na tvrzení, že používání triclosanu nebude takový vliv mít. Poslední výzkumy ukazují, že triclosan možná představuje i jiná nebezpečí než jen vznik nových kmenů bakterií rezistentních na dezinfekcia a antibiotika [8]. Experimenty prokazují jeho dráždivé účinky na neurony CNS, nepříznivé účinky na hormonální regulaci a negativní účinky na fungování imunitního systému člověka. Podle závěrů jedné studie bude žádoucí 26


prozkoumat mechanismy, které se na těchto účincích podílejí, a také jaké expozice mohou mít významný vliv na imunitní systém a na náchylnost k nemocem v pozdějších obdobích lidského života.

Závěr Mnohé studie ukazují, že mytí rukou obyčejným mýdlem a horkou vodou po dobu 10–15 vteřin s následujícím opláchnutím pod tekoucí vodou je dostatečně účinné při ochraně před běžnou bakteriální nákazou. Je vhodné omezit nákup výrobků obsahujících triclosan.

1.4 Ftaláty Jiří Patočka Jako ftaláty jsou označovány estery kyseliny ftalové, látky, které jsou hojně používány v průmyslu výroby plastů a jsou obsaženy v mnoha výrobcích z umělých hmot pro zvýšení jejich ohebnosti a plasticity. Fungují v nich jako tzv. změkčovadla. Aby se z PVC (polyvinylchloridu) dala vyrobit pláštěnka nebo dětský plovací kruh, je nutné do suroviny přidat ftaláty. Ftaláty jsou však látky nebezpečné pro člověka a jejich jedovatost byla jednoznačně prokázána nejen u zvířat. Ftaláty působí řadu vážných zdravotních problémů. Patří mezi ně např. vrozené vady mužských pohlavních orgánů nebo nižší kvalita spermií. Dále jsou známé negativní účinky na játra, ledviny, plíce a srážlivost krve. Ftaláty jsou také rizikovým faktorem vedoucím k rozvoji astmatu a alergií. V PVC nejsou ftaláty pevně vázány, a proto se uvolňují do prostředí, kde se šíří hlavně vzduchem, a pak mohou různými cestami kontaminovat potravní řetězce. Člověk ftaláty do svého těla dostává prostřednictvím 27

Doba jedová 2

dýchání znečištěného vzduchu, kožní resorpcí anebo z potravin. Pro děti jsou nebezpečné tím, že se mohou z plastu uvolňovat postupně. Na dětský organismus, který se teprve vyvíjí a roste, to má větší negativní dopad než na organismus dospělého jedince. V malém množství jsou prakticky všudypřítomné, a tak nepřekvapí, že jsou přítomné i v lidském těle a že kontaminují mateřské mléko.

Kde se s těmito látkami můžeme setkat? Ftaláty se objevují v hračkách a dětských výrobcích, dále ve školních pomůckách, v domácnostech, jako např. v plastových sprchových závěsech, ubrusech, ale také v kosmetice, lihovinách a v neposlední řadě také v nemocničních zařízeních. Jak je vidět, jde opravdu o skryté nebezpečí, které na nás číhá všude. ČOI (Česká obchodní inspekce) zakázala v roce 2010 celkem 11 nebezpečných hraček a dětských výrobků; nejčastěji se jedná o dudlíky pro kojence, pískací hračky, dětské skládačky a bryndáky. Na tuzemský trh proudí každoročně množství hraček, které jsou vyrobeny zejména v asijských továrnách. Ale bohužel se najdou i závadné výrobky, které byly vyrobeny v České republice. Rodiče mají nyní možnost najít rizikové hračky na internetovém portálu www.babyweb.cz, který spolupracuje s ČOI, a nemusí se tedy bát o zdraví svých dětí. Ftaláty se hojně používají i v potravinářství. Plastové obaly, tácky, talířky – u všech těchto výrobků se dosud ftaláty bez omezení uplatňují. Nejsou sice rozpustné ve vodě, ale zato velmi dobře rozpustné v tucích. Velmi znepokojivý je výskyt ftalátů v nemocnicích. Nejvíce jsou v nemocnicích ohroženi novorozenci, pacienti dlouhodobě hospitalizovaní a ti, kteří jsou v přímém kontaktu s výrobky z PVC, například při dialýze. Pacientovi na hemodialýze, která nahrazuje nefunkční nebo chybějící ledvinu, se během jedné dialýzy vymění krev z celého těla přibližně desetkrát, tj. 60 litrů jí projde přes vaky a hadičky z měkčeného PVC. Nebezpečí uvolnění ftalátů přímo do krve pacienta je proto velmi vysoké. 28


Závěr Nebezpečné výrobky z měkčeného PVC okamžitě vraťte! Podle zákona jsou dovozci a distributoři povinni umožnit vrácení výrobku označeného za nebezpečný, a to na vlastní náklady. Chtějí-li rodiče, aby jejich děti nepřišly do styku s výrobky, u nichž hrozí nebezpečí obsahu ftalátů, měli by se výrobkům z PVC vyhýbat a měli by si pozorně přečíst varování na dětských hračkách a výrobcích. Pokud varování obsahuje slova: „Nevkládat do úst na delší dobu, mohou se objevovat ftaláty nebezpečné pro zdraví dítěte“, je lepší si tuto věc raději nekupovat.

1.5 Čím nám škodí nonylfenol? Jiří Patočka Nonylfenol je organická aromatická sloučenina patřící mezi alkylfenoly. Vyskytuje se obvykle jako směs izomerů a používá se k výrobě nonylfenol-ethoxylátů, které slouží jako změkčovadla a antioxidanty pro plasty. Jsou to povrchově aktivní látky, užívané též jako průmyslové detergenty, surfaktanty (smáčedla), emulgátory, disperzní činidla a zvlhčující látky v množství průmyslových a spotřebitelských aplikací. Používají se pro povrchovou úpravu textilií a kůže, jako přísada pesticidů (kvůli lepší rozpustnosti ve vodě) a dalších agroproduktů, barviv na bázi vody, pro povrchovou úpravu kovů, čištění elektronických součástek, při těžbě ropy apod. Jsou také častou složkou kosmetiky, šamponů a výrobků osobní hygieny, a s nimi se tak dostávají i do našich domácností. Protože nonylfenol patří také do skupiny hormonálních disruptorů, EU použití nonylfenol-ethoxylátů v detergentech zaká29

Doba jedová 2

zala. V životním prostředí se špatně rozkládají a produkty jejich degradace jsou často toxičtější než výchozí látka. Nonylfenol je toxický pro vodní živočichy, snižuje růst řas a dalších vodních rostlin, zpomaluje dospívání ryb a ovlivňuje jejich reprodukci [9]. Nonylfenol a jeho deriváty jsou vypouštěny do povrchových vod, vyskytují se i v čistírenských kalech, kumulují v sedimentech, ale i v tkáních ryb a jiných vodních organismů. Z dostupných dat pro ČR je zřejmé, že toxický nonylfenol stále uniká do řek a jeho koncentrace u výpustí z čističek odpadních vod překračují povolené hodnoty. Jak zjistili pracovníci Greenpeace, čističky navíc často ignorují svou ohlašovací povinnost do Integrovaného registru znečištění. Podle evropské legislativy by členské státy měly do roku 2021 z vodního prostředí zcela eliminovat nejvíce nebezpečné látky, jako je právě nonylfenol. Problémy s odstraňováním nebezpečných látek z vodního prostředí podle požadavků Rámcové směrnice o vodách má však nejen Česká republika, ale i další členské státy EU.

Závěr Některé studie také prokázaly negativní působení nonylfenolu na reprodukční systém u savců [10]. Nejvyšší dávka, při které byly negativní změny pozorovány, byla stanovena na 15 mg/kg váhy/den. Nonylfenol může negativně působit na ledviny a játra. Histopatologické změny na ledvinách laboratorních zvířat (zvětšení ledvin) byly pozorovány při dávce 15 mg/kg váhy/den, podávané opakovaně po dobu dvaceti týdnů. Potenciální karcinogenní působení nonylfenolu nebylo dosud dostatečně prozkoumáno.

30


1.6 V čem spočívá nebezpečí hormonálních disruptorů? Jiří Patočka, Anna Strunecká Všechny látky, o kterých je v této kapitole zmínka, tj. bisfenol A, ftaláty, dioxiny, nonylfenol, ale i řada dalších, na něž již nezbylo místo, je řazena mezi tzv. hormonální (endokrinní) disruptory. Je to označení pro exogenní látky, které účinkují jako hormony v endokrinním systému organismu a narušují fyziologické funkce hormonů endogenních. Ještě srozumitelněji řečeno, jsou to hormonálně aktivní látky, které vyrobil člověk uměle v chemické továrně a které primárně neměly jako hormony sloužit. Dostaly se však do životního prostředí – vody, vzduchu, potravin – a z něj pak do lidského organismu, kde začaly s jeho přirozenými hormony interferovat. Hormonální disruptory proto mohou vést k narušení účinku přirozených hormonů a způsobit rozvrat stovek, možná tisíců biochemických a fyziologických funkcí organismu, které jsou těmito hormony řízeny a ovládány. Vyskytují se mezi nimi látky s ženskou hormonální (estrogenní) aktivitou i látky s aktivitou mužských pohlavních hormonů (androgenů) [19].

Mohou hormonální disruptory za pokles mužské potence? Odborníci na lidskou plodnost uvádějí, že 10–15 % manželství je sterilních a že častou příčinou je selhání reprodukčních schopností muže. Podíl tohoto mužského faktoru v posledních letech stále vzrůstá. Když v roce 1992 publikoval Carlsen [11] se svými dánskými spolupracovníky studii, která hodnotila výsledky 61 různých zpráv o počtu a kvalitě spermií u normálních mužů ve fertilním věku z let 1938–1991, vyvolalo to v lékařských kruzích zděšení. Zjistili totiž, že v průběhu posledních 50 let klesl objem ejakulátu z 3,40 ml na 2,75 ml a průměrný počet spermií ze 113 milionů/ml na pouhých 66 milionů/ml. Konstatovali, že 31

Doba jedová 2

mužská plodnost v uplynulých letech klesala lineárně a že pokud bude tento trend zachován, již na přelomu 20. a 21. století by se mohl průměrný počet spermií dostat pod hranici hodnot zabezpečujících bezproblémovou mužskou plodnost [12]. Carlsenův článek vyvolal mimořádnou pozornost nejen mezi sexuology a andrology, ale také mezi odborníky na životní prostředí, žurnalisty i laickou veřejností. Když se uvažovalo o různých příčinách poklesu kvality mužského semene, většina odborníků na lidskou reprodukci viděla příčinu v hormonálním působení různých látek znečišťujících životní prostředí [21]. Nejpřijatelnější se zdá být hypotéza, že příčinou poklesu kvality semene je vzrůstající expozice plodů a dětí v období dospívání látkám s estrogenním účinkem. To zřejmě poškozuje testikulární buňky, které jsou nepostradatelné pro zrání a výživu spermií. Protože výroba látek s hormonální aktivitou dosahuje objemu milionů tun ročně a tyto látky znečišťují rozsáhlé oblasti zemědělsky využitelného povrchu zeměkoule, je expozice obyvatelstva hormonálními disruptory celosvětově závažným problémem. O mnoha chemických látkách používaných v řadě technologií nemáme navíc vůbec žádné informace. O tom, jak závažná poškození dokáží způsobit estrogeny, je-li jejich působení vystaven plod v období nitroděložního života, existuje smutný doklad z období let 1940–1970. V tomto období bylo k zabránění potratu často předepisováno podávání syntetického estrogenu diethylstilbestrolu. Ten byl předepsán více než 5 milionům žen, než se zjistilo, jak nebezpečná je to látka. Teprve s odstupem let se totiž přišlo na to, že ženám, u nichž antikoncepce selhala, přestože diethylstilbestrol používaly, se narodily děti s četnými poruchami pohlavních orgánů. Dívky měly vyšší náchylnost k rozvoji karcinomu dělohy, u chlapců byl kromě některých abnormalit reprodukčního systému zaznamenán vyšší počet jedinců s abnormálním spermiogramem. Vliv estrogenů pocházejících ze životního prostředí má nepochybně vliv i na vzrůstající výskyt testikulárních karcinomů a podílí se na 32


morfologických abnormalitách v mužských reprodukčních orgánech, např. na zvyšujícím se počtu poruch sestupu varlat a vzrůstajícím výskytu vrozeného rozštěpu močových cest. Carlsenův model, založený na metaanalýze ne vždy seriózně prováděných studií z celého světa, má řadu odpůrců a novější analýzy prokázaly, že úbytek mužské potence nemá lineární průběh. Neoddiskutovatelným faktem je však stále se zmenšující počet spermií a pokles jejich pohyblivosti, což vede ke snížené plodnosti mužů. Kdy se to projeví na dalším poklesu obyvatel Země, posuzuje každý model trochu jinak.

Co všechno ovlivňují hormonální disruptory Mezi důsledky působení hormonálních disruptorů v životním prostředí patří sexuální abnormality u zvířat v přírodě. Různé podoby a rysy „intersexu“ se objevují u ryb, krokodýlů, želv, u ptáků, kteří se živí rybami, mořských savců i u medvědů [1]. „Intersex“ se projevuje přítomností atypické kombinace rysů, které obvykle rozlišují samce a samice. Tak například při chytání ryb v Potomacu bylo zjištěno, že u samců se v místech, kde měly být spermie, nacházejí shluky nezralých vajíček. V USA studovali 16 typů ryb ulovených v 111 lokalitách v celé zemi a jediné místo, kde nenašli znaky abnormálního vývoje a rysy intersexu, byl Yukon na Aljašce. Vliv hormonálních disruptorů byl pozorován u dafnií, u ryb, žab i ropuch, mloků, kormoránů, u kachen, delfínů i u velryb. Tyto příklady uvádím proto, abych ukázala, že vliv hormonálních disruptorů není omezen pouze na výjimečné případy, ale že je možné ho sledovat v rozsáhlých oblastech na Zemi. U člověka je obzvláště citlivé období nitroděložního vývoje. V době, kdy se formuje a vytváří pohlaví, je nutná rovnováha hormonů. Podle amerických statistik se u novorozených chlapců 2–3u častěji vyskytují poruchy vývoje varlat – ať již v podobě kryptorchismu (nesestouplá varlata), nebo hypospádie – anomálie s neúplným uzávěrem urogenitálního valu ve fetálním ob33

Doba jedová 2

dobí. Frompovichová popisuje i případy, kdy je penis pokrytý vrstvou tuku a genitálie připomínají štěrbinou spíš genitál holčičky [20]. Frompovichová rovněž uvádí, že dnešní muži produkují přibližně poloviční množství spermií v porovnání s jejich dědy, a ženy mají čím dál častěji problémy s početím a donošením plodu. Obě pohlaví pak mají v porovnání s prarodiči přinejmenším dvakrát vyšší pravděpodobnost, že onemocní rakovinou prostaty nebo prsu.

Které přípravky nebo látky fungují jako hormonální disruptory? Uvádí se, že jich je 47 (viz SIN Listy). Zahrnují dioxiny, rtuť, hexachlorobenzeny, furany, Lindan, dieldrin, DDT, kadmium, PCBs a další. Aktivisté v USA obdivují systém REACH, který zavedla EU pro evidenci těchto látek a jejich restrikci, a fungování ECHA, která by měla zajišťovat jeho implementaci. Doufejme, že se dopady této aktivity projeví rychle, protože nikdo se neodvažuje předvídat, k jakým důsledkům povede záplava hormonálních disruptorů v životním prostředí.

Ještě jednou dioxiny Dioxinům v podobě Agent Orange používaného ve Vietnamu jsme se věnovali v předchozí publikaci. Catherine Frompovichová ve své knize Our chemical lives and the hijacking of our DNA (Naše chemické životy a přepadení naší DNA) uvádí [20], že Američané rozprášili na Vietnam 21 136 000 galonů Agent Orange, většinou z helikoptér. (Galon odpovídá 3,785 litru.) Podle Wikipedie to způsobilo smrt 400 000 Vietnamců; oběti ze strany amerických vojáků se neuvádějí; 500 000 vietnamských dětí se narodilo s vývojovým poškozením, jako je rozštěp patra, vyšší počet prstů na rukou i nohou, mentální retardace, kýly. Spojení s nárůstem případů rakoviny prostaty u mužů se předpokládá, avšak nebylo prokázáno žádnou studií.

34


Američané, zoufalí z prudce narůstajícího výskytu diabetu u dětí, obviňují i dioxin, který se uvolňuje ze zařízení ve školách i domovech, dokonce ze suchých plen nebo i z čajových sáčků. Patrně si neuvědomujeme, že dioxin se uvolňuje ze sáčků s čajem, protože jsou zhotoveny z vyběleného papíru. Dioxinu se z nich uvolňuje rozhodně méně než ve Vietnamu, ale kousek ke kousku, den po dni... A tak je lepší vrátit se k používání sítek nebo drátěných koulí na čaj, nebo pít čaj pouze slitý a cedit ho skrze zuby.

Závěr Hormonální disruptory, látky schopné narušovat již v nepatrných dávkách biochemické pochody našeho těla, které jsou řízené hormony, představují novou kategorii zdravotních rizik. Nikdy v minulosti nebylo naše životní prostředí těmito látkami zamořeno tak jako v současné době. Nikdy v minulosti se člověk nesetkával s tak masivním příjmem těchto látek ze vzduchu, vody a potravin. Lze jen obtížně předvídat, jaký vliv to bude mít na zdraví naše a našich potomků.

1.7 Azbestová hrozba Zatímco veřejné mínění EU rozbouřily nálezy zdraví škodlivých látek ve 12 ložnicích z 12 států světa, na konci listopadu 2011 se objevily zprávy, že nejméně 293 škol v ČR je ohroženo azbestovým prachem, který se uvolňuje z takzvaného boletického panelu. Jeho součástí bývají azbestové izolační desky. Zprávy současně dodávají, že azbest se používal jako součást stavebních materiálů v 70. a 80. letech minulého století, kdy byl považován za bezpečný. Teprve při rekonstrukcích v poslední době dochází k narušení těchto panelů a uvolňování azbestových vláken v podobě prachu. Potíže s azbestem, který se v organismu ukládá a postupně se po35

Doba jedová 2

dílí na vzniku nádorů, mohou mít daleko větší rozměry. V Česku jsou nejen školy, ale i tisíce dalších staveb – nemocnic či administrativních budov, postavených v 70. a 80. letech. Právě tyto budovy se teď hromadně opravují a dělníci přitom narušují azbestové desky. Do okolí se tím uvolňuje karcinogenní prach [13].

1.7.1 Azbestová hrozba visí nad tisíci školami i nemocnicemi Anna Strunecká Když jsem přijela v roce 1977 na svůj první fyziologický kongres „na Západě“ – do Paříže, francouzští studenti zrovna demonstrovali za odstranění azbestu z budov jejich škol. Asi se ani jim nepodařilo budovy zbourat a azbestové desky odstranit. Upozornili nás však na zdravotní závadnost azbestu v interiérech, a tak jsem z laboratoří odstraňovala azbestové desky od plynových radiátorů, kde jsme je používali jako ochranu před vznikem požáru, protože azbest je nehořlavý. Pro tuto svoji vlastnost se používal zejména v bytových jádrech pro vzduchotechniku nebo jako nehořlavý podklad pro elektroinstalaci. Dále se z něj vyráběl eternit (střešní krytina, kterou známe z chat) a nejedna ubytovna či nákupní středisko má stěny z osinkocementových desek. Česká republika zařadila azbest mezi prokázané karcinogeny pro člověka v roce 1984 (Směrnice MZ ČR – hlavního hygienika č. 64/1984 Sb.). Používání azbestových výrobků bylo omezeno pouze na případy, kdy nelze užít jiných materiálů. Byla zakázána aplikace azbestu nástřikem. Od roku 1997 již nebyla povolována výroba azbestových materiálů, takže v nově stavěných budovách by se již azbest neměl vyskytovat. Jak se likviduje materiál, který je zákeřnější než terorista? Takto se táže Rostislav Jančar a podává ve svém článku [14] podrob36


né vysvětlení této otázky. Čím je tedy azbest nebezpečný pro lidské zdraví? Obecně přijímaná je jeho karcinogenita. Drobné částice azbestu, které uváznou po vdechnutí v plicích, mohou být příčinou vzniku rakoviny plic, která se ovšem objeví třeba až po desítkách let. Velikost těchto částic může být i menší než 5 μm (pět tisícin milimetru). Studie, ve kterých byla sledována nemocnost a úmrtnost zaměstnanců pracujících s azbestem, tuto možnost potvrzují. Tak například v Hong Kongu sledovali skupinu 124 pracovníků s azbestózou, z nichž 86 v průběhu studie zemřelo [15]. Rakovina plic byla příčinou úmrtí ve 31 případech. V Itálii analyzovali úmrtnost v průběhu let 1995–2002 a zjistili, že prokazatelně vyšší úmrtnost na nádory plic mají lidé manipulující s azbestem, zejména v cementárnách. Zatímco národní standardizovaný poměr úmrtnosti byl v Itálii 1,9 na 100 000 osob, v cementárnách to bylo 11,63 [16]. Kanadští vědci sestavili petici požadující zákaz vývozu azbestu do rozvojových zemí [17]. Na konferenci o mechanismech působení azbestu na lidské zdraví přinesli účastníci doklady o široké škále nemocí, na jejichž vzniku se může azbest podílet [18]. Prvním onemocněním, způsobeným nahromaděním částic azbestu v plicích, bývá tzv. azbestóza – fibrotické plicní onemocnění. Následuje celá škála různých tkáňových změn, které posléze mohou přejít v plicní rakovinu. Azbest je obviňován i z podílu na jiných typech nádorů, jako je rakovina hrtanu a vaječníků. Jsou podezření i na rakovinu hltanu, jícnu, žaludku a kolorektální karcinom, ale pro tyto typy rakoviny není u lidí dosud popsán dostatečný počet případů, které by mohly dokázat přímý vztah s azbestem. Bylo to však pozorováno u laboratorních zvířat – potkanů, křečků a myší – po inhalaci nebo pozření azbestu. Existují údaje svědčící pro to, že azbest vyvolává autoimunitní reakce. Kolik azbestového prachu asi uvízlo v plicích školních dětí v důsledku neodborně a nezodpovědně prováděných rekonstruk37

Doba jedová 2

cí? Až budou mít tito žáci v dospělosti problémy s plícemi, jistě se najdou lékaři, kteří budou hledat nejrůznější jiné příčiny jejich potíží. Jméno současného ministra školství dávno upadne v zapomenutí a budeme se divit, proč v České republice náhle stoupl počet nádorových onemocnění plic. Ale ještě dříve čekají patrně problémy pracovníky, kteří neodborné rekonstrukce provádějí, pokud nedodržují bezpečnostní předpisy pro práci s azbestem ve snaze ušetřit peníze svých zaměstnavatelů.

1.7.2 Azbest a jeho zdravotní rizika Jiří Patočka Azbest je minerál ze skupiny křemičitanů (silikátů), který vytváří dlouhé a tenké vláknité struktury. Protože má vynikající tepelně-izolační vlastnosti, je nehořlavý a levný, rozšířil se v minulém století jako izolační přísada do stavebních materiálů. Když se zjistilo, že jeho mikroskopická vlákna mohou způsobovat rakovinu plic, zájem o něj se prudce snížil. Dnes je azbest považován podle IARC (Mezinárodní organizace pro výzkum rakoviny) za prokázaný lidský karcinogen skupiny 1. Zásadním rizikovým faktorem pro vznik rakoviny je styk s azbestovými vlákny. Mikroskopická azbestová vlákna vnikají do těla při vdechování a snadno se dostávají do plicních sklípků. Vdechnutá vlákna jsou sice požírána buňkami imunitního systému, tzv. makrofágy, ale ty nejsou schopny vlákna zcela zničit a organismus je nedokáže účinně eliminovat jiným způsobem. Azbestová vlákna deponovaná v plicních sklípcích pak migrují k pohrudnici, kde se akumulují. Vytrvalým drážděním tkáně ostrými vlákny vzniká chronický zánět, na jehož podkladě může vzniknout nádorové bujení, rakovina pohrudnice, tzv. difuzní maligní mezoteliom pohrudnice. Jedná se o vysoce agresivní nádor, jehož prvním příznakem může být suchý dráždivý kašel, bolest na hrudi a dušnost způsobená 38


pleurálním, většinou hemoragickým výpotkem. Příznaky se však začínají objevovat pozdě, většinou za 20 až 50 let po expozici azbestu. Výzkumy zjistily, že mezoteliomem onemocněli i rodinní příslušníci dělníků, kteří se dostali do styku s azbestem například při praní pracovního oblečení. Rozvoj tohoto typu rakoviny je silně vázán na styk s azbestem. Ve většině případu se tedy jedná o pacienty, kteří přišli opakovaně do styku s azbestovými vlákny. Česká republika zařadila azbest mezi prokázané karcinogeny pro člověka v roce 1984 (Směrnice MZ ČR – hlavního hygienika č. 64/1984 Sb.) a používání azbestových výrobků bylo omezeno pouze na případy, kdy nelze užít jiných materiálů, jako je např. brzdové obložení. Od roku 1997 již nebyla povolována výroba azbestových materiálů pro stavebnictví, takže v novějších budovách by se již azbest neměl vyskytovat. Vzhledem k širokému využívání v minulosti se však azbest stále nachází v budovách, kde žijeme a pracujeme, a prakticky všude v životním prostředí kolem nás. Najdeme jej v azbestocementových deskách a rourách, v obkladových deskách stěn interiérů i exteriérů, ve vodovodních odpadech, vzduchotechnických trubkách a větracích šachtách, v elektrických akumulačních kamnech, v azbestových omítkách, barvách a tmelech či ve střešních krytinách typu eternit. Z azbestu jsou rovněž vyrobeny textilní a plstěné produkty používané pro žáruvzdorné oblečení, obaly, teplenou či zvukovou izolaci apod. V 70. a 80. letech minulého století zaznamenaly v naší vlasti velkou popularitu stavby z tzv. boletických panelů. Stavěly se z nich administrativní budovy, školy, zdravotní a nákupní střediska a další objekty občanské vybavenosti po celém území Čech, Moravy a Slovenska. Jenom škol, kde byly boletické panely použity, existuje v ČR 291. Hliníkové upevňovací elementy použité u těchto panelů však nyní dožívají. To vede k mnoha havarijním případům a majitelé budov se snaží o rekonstrukci. Ta je důležitá i z toho důvodu, že původní zateplení již nevyhovuje současným 39

Doba jedová 2

požadavkům na tepelně izolační vlastnosti konstrukce. Rekonstrukce je však problematická. Při necitlivé výměně oken nebo zateplování budovy postavené z boletických panelů se azbest začíná uvolňovat a zamořuje jejich interiéry i exteriéry. Riziko expozice vzniká hlavně při pracích, kdy dochází k narušování materiálu a může dojít k uvolnění vláken. K tomu dochází jak při rekonstrukcích, tak demolicích či manipulaci s odpadem. Nadměrné koncentrace azbestu byly naměřeny na několika rekonstruovaných školách v Českých Budějovicích a v Praze. Podle analýzy České školní inspekce je však z boletického panelu postaveno také mnoho škol v Praze a v Královéhradeckém a Moravskoslezském kraji. Při rekonstrukci takových budov je třeba dodržovat bezpečnost práce a zamezit uvolňování azbestových vláken do ovzduší. Podmínky ochrany zdraví pracovníků jsou dány zákonem č. 309/2006 Sb. a nařízením vlády č. 361/2007 Sb. Kontrolním orgánem pro dodržování předpisů upravujících nakládání s azbestem je Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) a v případě ohrožení zdraví místně příslušná krajská hygienická stanice. ČR jako členská země EU je povinna provádět inspekce a vést registraci všech větších budov, při jejichž stavbě byl azbest použit. Postupně musí ČR všechny tyto budovy asanovat a odstranit nebezpečí, které azbest představuje, aby se dostala na úroveň ostatních členských zemí EU. Kromě škol se to týká také velkého počtu objektů soukromého, státního i veřejného sektoru, průmyslových objektů apod. Sanace těchto objektů je možná, ale je časově a finančně velmi náročná.

Závěr Veškeré stavební rekonstrukce ve školách by měly probíhat za velmi důsledného dodržování zásad bezpečnosti práce s azbestem a děti by neměly být po dobu prací v budově přítomné. Azbest se dostává do plic vdechováním. Azbest je nebezpečný zejména pro svoji karcinogenitu. 40


1.8 Zdravý spánek Anna Strunecká Ložnice jsou místa, kde trávíme zpravidla alespoň osm hodin denně, a proto je velmi důležité pečovat o tento prostor zcela vědomě, abychom zde mohli spát zdravě. Zdravý spánek je nezbytný pro udržení tělesného a duševního zdraví i tělesné výkonnosti. Představuje však složitý fyziologický fenomén, který není stále plně prozkoumán. Každopádně víme, že poruchy spánku, jako je chronická nespavost, nebo i narušení rytmů spánku a bdění, mohou být jednou z příčin různých poruch a nemocí. Poruchy spánku narušují správné funkce imunitního systému a pochody hormonálních regulací. V Době jedové jsme upozornili na to, že je důležité spát v naprosté tmě, protože pouze tak se vytváří hormon melatonin. Tvoří ho malá žláza v mozku o velikosti rýžového zrnka – šišinka. Melatonin je důležitý pro navození spánku, a proto je nabízen mnoha farmaceutickými firmami i jako potravinový doplněk. Odhaduje se, že v USA melatonin pravidelně užívá více než 20 milionů Američanů. V ČR je dostupný pouze na lékařský předpis (Circadin) a je doporučován pacientům nad 55 let. Ve Slovenské republice je volně prodejný jako potravinový doplněk. Avšak nejlepším způsobem je úprava vlastní produkce melatoninu tím, že budeme dodržovat pravidelnou dobu spánku a v ložnicích nebudou žádná světla. Melatonin je také nejsilněji působící antioxidační látka, takže odstraňuje z našeho těla nadbytečné volné kyslíkové radikály. Mnoho studií dokumentuje, že má významnou úlohu v prevenci vzniku zhoubných nádorů. Spánek ve tmě, v dobře vyvětrané a uklizené ložnici je levný a velmi účinný způsob udržení zdraví a vitality. Léčení poruch spánku patří odborníkům, avšak sami můžeme učinit opatření, která nám pomohou zdravý spánek udržet nebo obnovit. Důležitý je i výběr matrací. Kromě nevhodných kovo41

Doba jedová 2

vých pružin obsahují mnohé matrace zpomalovače hoření. Výběr zdravotně nezávadných matrací je tak značně náročnou záležitostí, ale matrace z přírodních materiálů, bez pružin, bez polybromovaných difenyléterů (PBDE) i bez různých konzervačních látek jsou na trhu dostupné. Výměna matrací tak může významně přispět ke zdravému spánku.

Závěr Zdravý spánek je nezbytný pro udržení zdraví. Je nutné dodržovat rytmus spánku a spát v naprosté tmě. Důležitý je výběr matrací.

1.9 Na co bychom měli dbát v interiérech? Anna Strunecká V souvislosti s informacemi o vysokém obsahu toxických látek v našich interiérech se v západní Evropě a v USA doporučuje, aby se lidé přezouvali před vstupem do bytu a nechali boty venku. Tento zvyk je ve většině českých domácností zaveden snad odjakživa, a tak jsme se někdy styděli před hosty „ze Západu“ za to, že bychom je snad měli před vstupem do našeho bytu nutit k zouvání. Ale jak je vidět, užitečnosti přezouvání se pomalu učí i oni. Dalším užitečným příkazem, který zase spíš zdomácněl v Americe než u nás, je zákaz kouření v uzavřených místnostech, zejména na pracovištích. I to by se mohlo stát u nás dobrým zvykem, pokud tomu tak ještě není. Doporučuje se větrat krátce, ale intenzivně otevřením oken na opačných stranách bytu (průvanem) po dobu 5–10 minut. Vysávat koberce a vytírat podlahy bychom měli často, protože usazený prach se při každém pohybu rozvíří. V ložnicích i v obytných interiérech bychom měli dávat přednost omyvatelným dřevěným 42


nebo keramickým podlahám před koberci z umělých vláken nebo umělohmotnými krytinami. Hadry, mopy nebo smetáky bychom neměli odkládat po úklidu na WC, ale pečlivě je vyprat a dát uschnout na sluníčko, nejlépe na jeden až dva dny. K mytí a úklidu bychom měli používat netoxické prostředky, jako jsou soda, ocet, obyčejná mýdla, případně peroxid vodíku. Nepoužívat aerosoly, komerční osvěžovače vzduchu a voňavé svíčky. Tyto produkty uvolňují do ovzduší celou řadu nežádoucích toxických látek. Úklidové prostředky obsahující těkavé chemikálie bychom neměli skladovat v obytných místnostech, stejně jako různé barvy, laky, odlakovače na nehty, rozpouštědla. Některé z těchto návodů se hůře aplikují, ale je třeba být si vědom toho, že v místnosti, kde se pohybují děti nebo kde spíme, by měl být „čistý“ vzduch. Málokdo si uvědomuje, že s vysokou koncentrací toxických látek se setkáváme uvnitř našich aut. Obzvláště v novém autě, které tak pěkně voní novými plasty, rozpouštědly, koberečky a dalším vybavením, máme až 35u vyšší obsah rozpustných organických látek (VOC), uváděných hormonálních disruptorů, než povolují bezpečnostní limity. Takovou pěknou vůni nového auta nepřekryjí ani žádné aromatické stromečky, ale vůně z nich uvolňované se přidají do rodiny VOC.

Závěr K zajištění zdravého ovzduší v interiérech je třeba pravidelně a často uklízet jednoduchými prostředky bez VOC, dbát na přezouvání a účinné větrání.

43

Doba jedová 2

1.10 Pomáhají nám pokojové květiny Anna Strunecká Většinou si myslíme, že nám květiny v místnostech ubírají kyslík, protože za tmy dýchají jako člověk. V souvislosti se škodlivými látkami v našich bytech se stále více doporučuje využívat pokojové rostliny, které mají schopnost mnohé z těchto látek pohlcovat. Schopností rostlin pohlcovat škodlivé látky se zabývali výzkumníci v NASA (Národního úřadu pro letectví a kosmonautiku USA), kteří hledali způsoby k udržení příjemné a zdravé atmosféry v kosmických lodích. Pořadí a druhy rostlin, které mohou být užitečné ve filtrování vzduchu v interiérech, se mohou lišit, ale každopádně nám tyto rostliny nemůžou ublížit (na rozdíl od například difenbachie, která je hojně pěstovaná v českých domácnostech i kancelářích, avšak dostane-li se její list do úst, může způsobit otoky). Ekologové doporučují na prvním místě půvabnou a pestrobarevnou liboru měňavou (Lantana camara), která mění barvu svých květů a kvete jako letnička po několik měsíců. Mezi další, které nám dokáží vytvářet zdravý vzduch, patří scindapsus, phalaenopsis – orchidej, která může kvést i v panelákovém bytě po celý rok, různé typy břečťanů, filodendrony, africké fialky, dokonce i vánoční kaktus, amarylis, toulcovka kolumbijská a další. Mnohé z nich jsou běžně pěstované u nás, některé méně známé si můžete prohlédnout na http://www.thenewecologist.com/2009/07/top-10-natural-eco-friendly-and-anti-pollutant-houseplants/ a třeba vás budou inspirovat k pěstování ve vaší domácnosti. Jiné zdroje doporučují i palmy, kapradiny, chryzantémy, běžně známé a nenáročné chlorofytum (zelenec) nebo dracény.

44


Závěr 1. kapitoly Ve studii Domov, sladký domov, překvapení v prachu pod postelí se zjistilo, že v největších koncentracích se v prachu z ložnic vyskytovaly retardéry hoření a ftaláty. Průměrná koncentrace retardérů hoření v jihoasijských státech byla 350 μg/kg a 60,2 μg/kg ve státech EU. Průměrná koncentrace ftalátů ze šesti jihoasijských zemí byla 685 mg/kg a 935 mg/kg ve státech EU. K vysokému průměrnému obsahu ftalátů v zemích EU přispěla nejvíce ČR, protože v ložnici manželů v Plzni bylo nalezeno desetkrát více ftalátů než ve většině jiných EU států, dokonce ještě asi o třetinu víc než na vysoce kontaminovaných Filipínách. Mezi jednotlivými jihoasijskými státy byly rovněž velmi významné rozdíly: Na Filipínách byly kumulativní koncentrace ftalátů 10 000u vyšší než ve vzorku z Malajsie. Bez ohledu na absolutní koncentrace studovaných látek, které mohou být při zahrnutí většího počtu vzorků zcela odlišné, je důležité, že uveřejnění této zprávy vyvolalo značnou pozornost sdělovacích prostředků a soustředilo pozornost politiků EU na potřebu testování zdravotní nezávadnosti mnoha výrobků, které nás obklopují v každodenním životě. Obsah VOC v našich domovech i na pracovištích máme ve vlastních rukou a můžeme ho ovlivnit výběrem materiálů, textilu, zařízení, úklidem a volbou hygienických a kosmetických prostředků. Zajištění zdravého spánku výrazně ovlivňuje zdraví každého člověka. Pokojové rostliny vydatně pomáhají odstraňovat toxické látky z interiérů. Proto do každé místnosti alespoň jeden květináč!

45

Doba jedová 2

Literatura [1] Relyea, R.A. Predator cues and pesticides: a double dose of danger for amphibians. Ecol Appl, 2003, 13, 1515–21. [2] Patočka, J. Prach z domácnosti usvědčí zločince. Vesmír, 2008, 87 (10), 658. [3] Chemsec: http://www.chemsec.org/news/news-2011/july-september/808 -mix-of-hazardous-chemicals-under-your-bed-eu-needs-to-act [4] Home sweet home? – dusty surprises under the bed. 2011 http://www. chemsec.org/images/stories/2011/chemsec/home_sweet_home_lowres.pdf; [5] Endokrinní disruptory: http://www.chemsec.org/endocrine-disrupters/edcs-on-the-sin-list 2011. [6] Šuta, M. Chemické látky v životním prostředí a zdraví. Ekologický institut Veronica: Brno 2008. [7] Veldhoen, N.; Skirrow, R.C.; Osachoff, H.; Wigmore, H.; Clapson, D.J.; Gunderson, M.P.; Van Aggelen, G.; Helbing, C.C. e bactericidal agent triclosan modulates thyroid hormone-associated gene expression and disrupts postembryonic anuran development. Aquat Toxicol, 2006, 80 (3), 217–27. [8] Patočka, J. Špatně provedená dezinfekce nadělá více škody než užitku. Vesmír, 2010, 89(3), (146). [9] Chandrasekar, G.; Arner, A.; Kitambi, S. S.; Dahlman-Wright, K.; Lendahl, M. A. Developmental toxicity of the environmental pollutant 4-nonylphenol in zebrafish. Neurotoxicol Teratol, 2011, 33 (6), 752–64. [10] Jie, X.; Yang, W.; Jie, Y.; Hashim, J. H.; Liu, X.Y.; Fan, Q. Y.; Yan, L. Toxic effect of gestational exposure to nonylphenol on F1 male rats. Birth Defects Res B Dev Reprod Toxicol, 2010, 89 (5), 418–28. [11] Carlsen, E.; Giwercman, A.; Keiding, N.; Skakkebaek, N. E. Evidence for decreasing quality of semen during past 50 years. BMJ, 1992, 305 (6854), 609–13. [12] Olsen, G. W.; Bodner, K. M.; Ramlow, J. M.; Ross, C.E.; Lipshultz, L. I. Have sperm counts been reduced 50 percent in 50 years? A statistical model revisited. Fertil Steril, 1995, 63 (4), 887–93. [13] Azbest. http://zpravy.idnes.cz/azbestova-hrozba-visi-nad-tisici-skolami-i-nemocnicemi-p1v-/domaci.aspx?c=A111129_210734_domaci_abr. 2011. [14] Likvidace azbestu: http://technet.idnes.cz/jak-se-likviduje-material-ktery-je-zakernejsi-nez-terorista-pli-/tec_reportaze.aspx?c=A070708_173502_ tec_reportaze_rja. [15] Chen, M.; Tse, L. A.; Au, R. K.; Yu, I. T.; Wang, X. R.; Lao, X. Q.; Au, J. S. Mesothelioma and lung cancer mortality: A historical cohort study among asbestosis workers in Hong Kong. Lung Cancer, 2011. [16] Fazzo, L.; De Santis, M.; Minelli, G.; Bruno, C.; Zona, A.; Marinaccio, A.; Conti, S.; Comba, P. Pleural mesothelioma mortality and asbestos exposure mapping in Italy. Am J Ind Med, 2012, 55 (1), 11–24.

46

Domovy a pracoviště v době jedové [17] Takaro, T. K.; Davis, D.; Van Rensburg, S. J.; Arroyo Aguilar, R. S.; Algranti, E.; Bailar, J.C., 3rd; Belpoggi, F.; Berlin, M.; Bhattacharya, S.; Bonnier Viger, Y. V.; Brophy, J.; Bustinza, R.; Cameron, R. B.; Dement, J. M.; Egilman, D.; Castleman, B.; Chaturvedi, S.; Cherniack, M.; Choudhury, H.; Demers, P. A.; Digangi, J.; Digon, A.; Edwards, J. G.; Englund, A.; Erikson, B.; Correa Filho, H. R.; Franco, G.; Frank, A. L.; Freund, A.; Gee, D.; Giordano, A.; Gochfeld, M.; Gilberg, M.; Goldsmith, D. F.; Goldstein, B. D.; Grandjean, P.; Greenberg, M.; Gut, I.; Harari, R.; Hindry, M.; Hogstedt, C.; Huff, J.; Infante, P. F.; Jarvholm, B.; Kern, D. G.; Keifer, M.; Khatter, K.; Kjuus, H.; Keith, M.; Koo, L. C.; Kumar, A.; LaDou, J.; Landrigan, P. J.; Lemen, R. A.; Last, J. M.; Lee, C. W.; Leigh, J.; Levin, S. M.; Lippman, A.; Madrid, G. A.; McCulloch, J.; McDiarmid, M. A.; Merchant, J. A.; Monforton, C.; Morse, T.; Muir, D. C.; Mukerjee, D.; Mulloy, K. B.; Myers, J.; Nuwayhid, I.; Orris, P.; Ozonoff, D.; Paek, D.; Patra, M.; Pelclova, D.; Pepper, L.; Poje, G. V.; Rahman, Q.; Reyes, B.; Robinson, B. W.; Rodriguez, E.; Rose, C.; Rosenman, K. D.; Rosenstock, L.; Ruchirawat, M.; Rydzynski, K.; Schneider, J.; Silverstein, B.; Siqueira, C. E.; Slatin, C.; Soffritti, M.; Soskoline, C.; Sparer, J.; Stayner, L. T.; Tarkowski, S.; Teitelbaum, D. T.; Tompa, A.; Trosic, I.; Turcotte, F.; Vilela, R. A.; Waterman, Y. R.; Watterson, A.; Wegman, D. H.; Welch, L. S.; Woitowitz, H. J.; Yanri, Z.; Zavariz, C. Scientists appeal to Quebec Premier Charest to stop exporting asbestos to the developing world. Int J Occup Environ Health, 2010, 16 (2), 241–8. [18] Gwinn, M. R.; Devoney, D.; Jarabek, A. M.; Sonawane, B.; Wheeler, J.; Weissman, D. N.; Masten, S.; ompson, C. Meeting Report: Mode(s) of Action of Asbestos and Related Mineral Fibers. Environ Health Perspect, 2011, 119 (12), 1806–10. [19] Frye, C. A.; Bo, E.; Calamandrei, G.; Calza, L.; Dessi-Fulgheri, F.; Fernandez, M.; Fusani, L.; Kah, O.; Kajta, M.; Le Page, Y.; Patisaul, H. B.; Venerosi, A.; Wojtowicz, A. K.; Panzica, G. C. Endocrine disrupters: a review of some sources, effects, and mechanisms of actions on behaviour and neuroendocrine systems. J Neuroendocrinol, 2012, 24 (1), 144–59. [20] Frompovich, C. J. Our Chemical Lives and e Hijacking of our DNA. 2009. [21] Desdoits-Lethimonier, C.; Albert, O.; Le Bizec, B.; Perdu, E.; Zalko, D.; Courant, F.; Lesne, L.; Guille, F.; Dejucq-Rainsford, N.; Jegou, B. Human testis steroidogenesis is inhibited by phthalates. Hum Reprod, 2012.

47

2. Zdravé a škodlivé sladkosti Anna Strunecká, Jiří Patočka

Cukr je v současné etapě vývoje lidstva považován za jeden z hlavních jedů, stává se strašákem, viníkem mnoha nemocí. A protože ve vyspělých zemích světa je značná část dospělých i dětí obézních, setkáváme se pravidelně s varováním výživových poradců, doporučením ke konzumaci „zdravých“ potravin, změně tradičních jídelníčků, nabádáním k omezení spotřeby cukru. Výrobci nabízejí širokou škálu „light“ a nízkokalorických potravin, bez cukru, avšak obsahujících jako náhražku sladké chuti umělá sladidla. Ta však jsou z pohledu účinků na lidské zdraví ještě horší. Mnozí poradci nám místo cukroví doporučují čerstvé nebo sušené ovoce. Potřebuje člověk cukr ve své výživě? Proč touží po sladkém? Jak nám škodí náhražky sladké chuti? A čím by mohl člověk sladit?

2.1 Cukry Cukry neboli sacharidy jsou organické sloučeniny. Nejjednodušší přirozené cukry mají v molekule pět (pentózy) nebo šest (hexózy) uhlíků a nazývají se monosacharidy. Takovými monosacharidy jsou např. ribóza, glukóza nebo fruktóza. Spojením monosacharidů chemickou (glukosidovou) vazbou vznikají disacharidy (např. sacharóza nebo laktóza), trisacharidy (např. rafinóza nebo melecitóza) atd. Jestliže je spojeno několik set až tisíc monosacharidů do dlouhého řetězce, mluvíme o polysacharidech. Takovými polysacharidy jsou např. škrob, celulóza nebo pektin. Nízkomolekulární sacharidy jsou rozpustné ve vodě a mají více 48

Zdravé a škodlivé sladkosti

či méně sladkou chuť. Makromolekulární polysacharidy jsou většinou bez chuti a jsou ve vodě jen omezeně rozpustné (škrob) nebo zcela nerozpustné (celulóza). Sladkou chuť mají i některé deriváty cukrů, například tzv. cukerné alkoholy, jako např. xylitol. Sladkou chuť má ale také celá řada přírodních a syntetických látek, které s cukry nemají nic společného. Protože se neúčastní biochemických pochodů v organismu jako cukry a přestože jejich sladivost je mnohem vyšší než sladivost nejznámějšího cukru – sacharózy –, neposkytují organismu žádnou nebo jen velmi malou energii. Jsou to tzv. nízkokalorická sladidla, vhodná např. pro lidi trpící cukrovkou.

Je cukr nepřítelem člověka? Vědci již před více než sto lety zjistili, že cukr v podobě glukózy je základním zdrojem energie pro lidské tělo. Je také naprosto nezbytný pro činnost mozku. Nervové buňky jsou závislé na dodávce glukózy z krve, protože nemají schopnost ukládat si zásoby energie v podobě tuků. Ačkoliv lidský mozek představuje jenom 2 % tělesné hmotnosti, spotřebovává 20 % celkové tělesné spotřeby kyslíku a dokonce 25 % celkové spotřeby glukózy. Kolik cukru je tedy zapotřebí a kolik už je moc? Americká asociace pro srdce doporučuje, že ženy by neměly konzumovat denně víc než 100 kalorií z dodaného cukru, muži pak by neměli překročit množství 150 kalorií. To se dá vyjádřit jako šest čajových lžiček cukru pro ženy a devět čajových lžiček pro muže. Biochemici v polovině minulého století také velmi detailně popsali biochemické pochody při získávání energie z cukrů, tuků a bílkovin. Populárním se stalo vyjádření „tuky hoří v ohni cukrů“. To znamená, že k tomu, abychom získali energii z molekul tuků, musí nejdřív dojít k metabolickým přeměnám jednoduchých cukrů, aby se mohly dále metabolizovat tuky. Každá buňka lidského těla potřebuje glukózu jako zdroj energie a jako palivo i zdroj pro další metabolické přeměny. Tzv. diety bez sacharidů 49

Doba jedová 2

ve skutečnosti neexistují, protože cukry jsou součástí zeleniny, ovoce, luštěnin, masa i mléka. Pokud nejsou pro spalování mastných kyselin dostupné metabolity cukrů, jako je tomu například při hladovění nebo při cukrovce, pak se vytvářejí tzv. hydroxy- a keto-kyseliny, krev se okyseluje a vzniká toxický aceton. Jenomže problém spočívá v tom, že ve vyspělých zemích lidé přijímají cukrů mnohem víc, než jejich tělo skutečně potřebuje. Nadbytečné množství cukrů se přeměňuje na tuky, ukládá se v těle na místech, kam nepatří, dochází ke vzniku obezity i k narušení samotného metabolismu cukrů v podobě cukrovky. Avšak problémy nejsou jenom v ukládání nadbytečného cukru v podobě tuků.

Nadbytek cukrů způsobuje zmatek v procesech regulace metabolismu Je všeobecně známé, že po zvýšení hladiny glukózy v krvi ve střevech se uvolní hormon inzulin, který umožní vstup glukózy do buněk a její další zpracování. V posledních letech postihuje stále více mladých lidí cukrovka 1. typu. Při diabetu 1. typu dochází k nedostatečnému vylučování inzulinu. To je dáno autoimunitním poškozením buněk slinivky břišní, které jej produkují. Nejčastěji se projevuje častým močením, hladem a únavou. V krvi je vysoká hladina glukózy, protože při nedostatku inzulinu glukóza nemůže pronikat do buněk. U cukrovky 2. typu zase tělo nedokáže na inzulin patřičně reagovat. Ačkoliv je již více než 80 let známo, že cukrovka je způsobená nedostatečným vylučováním inzulinu a inzulin se podává nemocným, ve skutečnosti stále neumíme cukrovku vyléčit a mechanismy jejího vzniku detailně neznáme. Naopak podávání inzulinu je na předním místě ve vzniku nežádoucích účinků (NÚ) a úmrtí v důsledku léčení. Statistiky v USA uvádějí, že současný Američan spotřebuje 65 kg cukru ročně. V ČR se uvádí, že průměrná spotřeba cukru se pohybuje mezi 36 až 40 kg na osobu a rok. Avšak není cukr 50


jako cukr. Podívejme se například na rozdíly mezi glukózou a fruktózou. To jsou jednoduché cukry a dnes již téměř každý ví, že to, co běžně považujeme za cukr – u nás to je zpravidla cukr získávaný z cukrovky – je sacharóza, která je složena právě ze dvou molekul monosacharidů – glukózy a fruktózy. Na tyto dva cukry se sacharóza rozštěpí v procesu trávení cukrů v tenkém střevě. Přecházejí do krve a jsou vedeny vrátnicovou žilou do jater.

Nebezpečná fruktóza Fruktóza nebo též ovocný cukr je monosacharid nacházející se v mnoha potravinách, zejména v ovoci, některé zelenině a v medu. Je sladší než cukr a pro potřeby potravinářského průmyslu se vyrábí ve velkém množství (asi 250 tisíc tun ročně) z řepného cukru nebo ze škrobu. Fruktóza je často používána k přislazování nápojů, ale řada prací naznačuje, že u konzumentů existuje riziko kardiometabolických poruch, včetně dyslipidémie, inzulinové resistence, cukrovky a obezity [1]. U části populace existuje vrozená nesnášenlivost na fruktózu, „hereditary fructose intolerance“. Játra spotřebují pro svůj metabolismus asi 20 % glukózy z potravy a zbytek je krví distribuován do těla, zatímco fruktózu játra zpracují se 100% účinností. Většinu fruktózy přemění na tukovité látky, jako jsou mastné kyseliny, špatné formy cholesterolu (LDL) a zásobní tuky. Jestliže zkonzumujeme 120 kalorií glukózy, z této dávky se v podobě tuku uloží sotva jedna kalorie, zatímco ze 120 kalorií fruktózy se uloží 40 kalorií v podobě tuku. Tuk se potom ukládá v játrech, okolo srdce a v břiše. Tento způsob obezity je nebezpečný pro vznik infarktu, onemocnění jater, aterosklerózu i pro vznik vysokého krevního tlaku. Zvýšení hladiny fruktózy v krvi je spojováno s mnoha projevy metabolického syndromu – rezistence k inzulinu, zvýšený objem pasu, porucha lipidů a hypertenze. Fruktóza ovlivňuje i metabolismus jiných tkání, jako jsou trávicí systém, tuková 51

Doba jedová 2

tkáň a mozek, vede zejména k narušení citlivosti k inzulinu i ke vzniku zánětů a tvorbě volných kyslíkových radikálů [1]. Někteří odborníci proto v současné době varují před konzumací vysokého množství fruktózy a doporučují omezit její denní spotřebu na 25 gramů denně, nebo ještě lépe na 15 gramů, protože člověk přijme určité množství fruktózy z potravin, u kterých si to ani neuvědomuje. Tak například 15 gramů fruktózy získáme snědením dvou banánů a dvou datlí. Americké zdroje uvádějí, že průměrný Američan denně konzumuje 12 čajových lžiček fruktózy jenom ve formě samotného fruktózového sirupu. U nás není rozšířená konzumace sirupu z agáve, ale američtí experti před ním varují velmi naléhavě, protože tato šťáva obsahuje téměř výhradně fruktózu. Stejně tak fruktózu obsahují mnohé další potraviny, jako je třtinový cukr, javorový sirup, melasa, nebo pro nás dosud méně známé: sorghum (sirup s melasou), sucanat (přírodní třtinový cukr z produkce kontrolovaného ekologického zemědělství s obsahem melasy), turbinado (málo rafinovaný třtinový cukr). V každém případě je vhodné vyhnout se všem slazeným nápojům, protože obsahují většinou fruktózu (nebo aspartam). Pro zajímavost uvádíme v tabulce 2.1 obsah fruktózy v některých druzích ovoce. Hodnoty jsou uvedené v gramech.

Proč spotřeba fruktózy v USA náhle tak vzrostla? Výroba sladkého fruktózového sirupu je ukázkou toho, jak se vyvíjejí potravinářské technologie. Technologie výroby vysoko-fruktózového kukuřičného sirupu vznikla v 70. letech minulého století jako levný způsob, jak nahradit v potravinách cukr. Je zjevné, že se velmi osvědčila, a dnes můžeme sledovat, že fruktózou z kukuřice se sladí většina nápojů a potravin. Můžeme ji nalézt v kečupu, salátových dresincích, v chlebě i cereáliích, dokonce i v lančmítu, v sušenkách i čipsech. Kukuřičný škrob se chemicky rozloží na glukózový sirup, ten se však působením enzymů převede na značný podíl mnohem sladší fruktózy. Nárůst obezi52


Tabulka 2.1 Obsah fruktózy v některých druzích ovoce Ovoce

Množství ovoce

Množství cukru (g)

Mandarinka

1 ks

4,8

Nektarinka

1 ks

5,4

Broskev

1 ks

5,9

Pomeranč

1 ks

6,1

Banán

1 ks

7,1

Hruška

1 ks

11,8

Rozinky

¼ šálku

12,3

Hroznové víno

1 šálek

12,4

Mango

1 ks

32,4

Meruňky sušené

1 šálek

16,4

Fíky sušené

1 šálek

23,0

ty, vysokého krevního tlaku a dokonce i rakoviny přisuzují mnozí právě širokému rozšíření fruktózy v potravinářském průmyslu v USA.

Xylitol Tento pětiuhlíkový cukerný alkohol se v přírodě nachází v mnoha rostlinných zdrojích, jako jsou například maliny, švestky, kukuřice či oves. Průmyslově se vyrábí např. z dřevního odpadu nebo z kukuřice. V Evropě se začal vyrábět v minulém století ve Finsku z dřeva bříz, koncem 20. století se dočkal velké popularity v USA a v současné době je jeho největším producentem Čína, kde je xylitol vyráběn z kukuřičného odpadu. Přestože suroviny pro výrobu xylitolu jsou levné, jeho výroba je složitější než výroba cukru z cukrové řepy nebo cukrové třtiny, a proto je toto sladidlo dražší. To brání jeho širšímu rozšíření. Je přibližně stejně sladký jako sacharóza, ale při metabolismu se uvolní méně kalorií: jedna čajová lžička xylitolu poskytne 9,6 kalorií, zatímco stejné množství cukru poskytne 15 kalorií. Nevýhodou xylitolu je, že 53

Doba jedová 2

může mít ve vyšších dávkách laxativní (projímavý) efekt. V běžné literatuře nejsou toxické účinky xylitolu u člověka známy. Zajímavé je, že xylitol nesnášejí psi. Pokud zkonzumovali potravu slazenou xylitolem, došlo u nich k náhlému poklesu hladiny glukózy v krvi, ke ztrátě koordinace a k záchvatům. Ve vzácných případech bylo popsáno selhání ledvin a selhání srážení krve. Hypoglykémie nastávala již po požití > 0,1 g xylitolu/kg hmotnosti, po požití > 0,5 g/kg mohlo dojít k jaternímu selhání. U psů vyvolal xylitol prudký vzrůst obsahu inzulinu v krvi již 20 minut po požití xylitolu, s vrcholem po 40 minutách. U člověka naproti tomu xylitol nemá žádný účinek na hladinu glukózy ani inzulinu [2–3]. Xylitol nemá žádnou pachuť a je vhodným sladidlem také pro diabetiky. Nepodílí se např. na tvorbě zubního kazu a je proto používán jako sladidlo do žvýkaček. Žvýkačky s xylitolem redukují množství zubního plaku a produkci kyselých slin a snižují tak kazivost zubů i problémy s dásněmi [4].

2.2 Umělá nekalorická sladidla Jako umělá sladidla označujeme synteticky připravené látky sladké chuti, které samy o sobě neobsahují téměř žádnou energii, nezvyšují hladinu krevního cukru a jejich jediným cílem je zpříjemnit chuť potraviny. Takové látky jsou označovány jako nekalorická sladidla, obvykle mají mnohonásobně vyšší sladivost než sacharóza a jsou vhodné pro diabetiky a obézní osoby. Od samého začátku jejich používání v potravinářství však existuje mnoho pochybnosti o jejich zdravotní nezávadnosti. Nejčastěji byla tato umělá sladidla podezřívána, že mohou vyvolávat rakovinu. Bylo provedeno mnoho studií, jejichž závěry se však velmi různí. Po počátečních jednoznačných závěrech o bezpečnosti umělých sladidel, pokud jejich dávkování nepřekročí doporučené denní dávky (DDD) [5], se objevují desítky jiných, které upozorňují na to, že tato sladidla mohou 54


být příčinou lymfomů, leukémií, rakoviny močového měchýře, mozku, chronické únavy, Parkinsonovy a Alzheimerovy nemoci, sklerózy multiplex, autismu a systémového lupusu [6].

Sacharin Sacharin je jedním z nejstarší umělých sladidel. Byl objeven v roce 1879 a jeho objev byl významný zejména pro diabetiky. Málokterá látka se stala tak diskutovanou jako sacharin. Sacharin byl dlouho podezírán, že způsobuje rakovinu [6]. V sedmdesátých letech minulého století vydal FDA (Úřad pro kontrolu potravin a léčiv USA) prohlášení, v němž sacharin ve větším množství nedoporučil z důvodu výskytu nádoru žlučníku u laboratorních potkanů. Později se však ukázalo, že nádory u potkanů vznikají způsobem, který není u člověka možný. Přesto musely být v USA označeny potraviny obsahující sacharin varovnými štítky. Tento zákaz byl zrušen až v roce 2000, ale v některých zemích je používání sacharinu dodnes zakázáno. Např. v Kanadě již od roku 1977. Také WHO jej vyhlásila jako látku člověku potenciálně nebezpečnou. Sacharin je asi 300u sladší než sacharóza, ale má nepříjemnou kovově-hořkou pachuť.

Acesulfam K Acesulfam draselný byl náhodně objeven v roce 1967. Je 180–200u sladší než sacharóza a působí v ústech mírnou pachuť, která se často maskuje jinými sladidly, nejčastěji sukralózou. Nevstřebává se sliznicí trávicího traktu, tudíž je zcela nekalorický, a protože se nemetabolizuje, vylučuje se močí v nezměněné formě. Studie, které byly zaměřeny na prokázání bezpečnosti acesulfamu, byly zpochybněny řadou jedinců a organizací, proto se stále objevují výzvy k jejich opakování [7].

Aspartam Aspartam je dipeptid složený z kyseliny asparagové a fenylalaninu. Byl objeven v roce 1965 a dnes je nejpoužívanějším umělým 55

Doba jedová 2

sladidlem. Je však málo odolný proti teplotám, takže se nehodí na přislazování tepelně upravovaných výrobků. Také při trávení aspartamu vzniká fenylalanin, neměli by jej proto dostávat fenylketonurici. Je 220u sladší než sacharóza a bez výrazných vedlejších pachutí. Aspartam má energetickou hodnotu 4 kcal/g a není tedy zcela nekalorickým sladidlem, je považován za nízkoenergetické sladidlo. DDD byla stanovena na 1–40 mg aspartamu na l kg tělesné hmotnosti a den. Jeho zdravotní nezávadnost je stále předmětem sporů. Nejméně šest studií z poslední doby prokázalo, že aspartam stejně jako jiné náhražky cukru zvyšuje chuť k jídlu a narušuje přirozenou schopnost těla regulovat množství přijaté potravy. Výsledkem je to, že lidé tloustnou ještě víc, než kdyby jedli potraviny slazené cukrem. Avšak přibývání na váze není jediným škodlivým účinkem umělých sladidel. Těžko lze pochopit jak je možné, že látka, která dokáže vyvolat cukrovku a obezitu, ztrátu paměti, bolesti hlavy, deprese, leukémii, nádory mozku, nespavost a narušovat inteligenci, je stále součástí léků a potravinových doplňků, dietních nápojů, výrobků pro děti, nízkokalorických potravin a nápojů. V potravinách má označení E 951. Někteří čtenáři se na základě informací o aspartamu obrátili na výrobce potravinových doplňků s dotazem, proč stále používají aspartam. Podívejme se na dopis jednoho čtenáře: Dobrý den, jsem pravidelným posluchačem ČR Praha 2, např. pořadu Meteor. Po vysílání v sobotu 30. 7. 2011 jsem byl zaskočen informacemi o aspartamu. Jsem diabetik a používám DiaChrom, umělé sladidlo určené třeba diabetikům, které ale aspartam obsahuje. Napsal jsem dotaz v tomto smyslu výrobci AGROBAC s.r.o. Přimda, který odepsal (cituji): Sladidlo DiaChrom s aspartamem vyrábíme a prodáváme, protože bezpečnost aspartamu a produktů jeho metabolického štěpení je neu56


stále celosvětově zkoumána a sledována mezinárodními organizacemi jako např. Vědecká komise pro potraviny (SCF), spojený expertní výbor FAO a WHO pro potravinové přísady (JECFA), Americký úřad pro potraviny a omamné látky (FDA), Britská komise pro toxické látky (COT) a konečně Evropská komise bezpečnosti potravin (EFSA). Pokud by se objevilo nějaké podezření, že by aspartam mohl poškozovat lidské zdraví, tak EFSA by zcela určitě přijala příslušná opatření. Co je tedy pravda? Metanol prý neobsahuje. Jednomu jde hlava kolem. Jelikož ale všude vládnou peníze, tvorba zisku, nedá se už ničemu věřit. Člověk je určitě až na posledním místě. Děkuji. J. Ch. Se stejnou reakcí jsme se setkali v rámci diskusí s Potravinářskou komorou. Jejich reakce na naše fakta o škodlivosti aspartamu se posléze dostala i do sdělovacích prostředků. Zavádějící informace o „éčkách“ škodí všem – spotřebitelům i výrobcům, říká Dana Večeřová, tisková mluvčí Potravinářské komory ČR (PK ČR). Potravináři tak reagují na aktivity, které upozorňují na charakter některých přídavných látek, a na zavádění různých značení. Škodlivá „éčka“ neexistují, jsou buď povolená, nebo nepovolená, říká Dana Večeřová. Půjdeme-li do extrémů a všechny je zakážeme, pak nevyrobíme třeba nakládané okurky ani tavený sýr. Pokud je nějaká přídatná látka shledána škodlivou do té míry, že by mohla způsobit, že se stane potravina nebezpečnou, je (za podpory celé řady studií) zakázána. O tom, že tyto studie neustále probíhají a často mění zažité názory o škodlivosti „éček“, svědčí například fakt, že poslední studie u diskutovaného aspartamu (Soffritti, Hallardson, 2010) všechny dohady o jeho škodlivosti vyvrací a vyznívá tak, že není důvod se ho v lidské stravě (v přiměřeném množství) obávat. A protože mě pochopitelně zajímalo, jak uvedená studie vyvrací všechny dohady o škodlivosti aspartamu, jmenovanou práci jsem se pokusila vyhledat. Nejenže se jednalo o práce dvě a jméno Hallardson bylo zkomolené, ale navíc šlo o studie, které obě škodlivost aspartamu prokázaly zcela jednoznačně. 57

Doba jedová 2

Dr. Morando Soffritti z Centra pro výzkum rakoviny Cesare Maltoniho v italské Boloni se zabývá výzkumem účinků aspartamu již 30 let. Kolektiv autorů pod jeho vedením [8] sledoval vliv podávání aspartamu laboratorním zvířatům na jejich vývoj, od nitroděložního vývoje až do přirozené smrti. Autoři zjistili, že myši a krysy, jejichž matky byly krmeny aspartamem a které měly aspartam v potravě až do smrti, měly vyšší výskyt rakoviny jater a plic v dospělosti. Výsledky tohoto velkého experimentu dokumentují, že aspartam je kancerogenní látka dokonce i v denní dávce 20 mg/kg tělesné hmotnosti, tedy mnohem nižší, než je v současné době povolené ADI (průměrná denní dávka) pro člověka v EU i v USA, tedy 40 mg/kg tělesné hmotnosti. Italský tým vyzývá, aby byla spotřeba aspartamu urgentně přehodnocena a toto rozhodování nebylo odkládáno. Tato výzva je jenom opakování stejné výzvy z tohoto pracoviště v Boloni, protože v dřívějších studiích bylo zjištěno zvýšení lymfomů a leukémií jak u samců, tak u samic krys kmene Spraque Dawley, zvýšená tendence k tvorbě karcinomů v ledvinové pánvičce a v močovodu a zvýšení výskytu benigních nádorů myelinové pochvy periferních nervů především u samců [9–10]. Pokud budeme pokračovat v pátrání po dokladech neškodnosti aspartamu, předkládaných široké veřejnosti představitelkami PK ČR, zjistíme, že autor jménem Hallardson neexistuje, ale že se patrně jedná o práci dánského badatele Halldorssona [11]. V této velké prospektivní kohortní studii těhotných žen se zjistilo, že pití nápojů slazených aspartamem zvyšuje riziko předčasných porodů. Ve studii bylo sledováno 59 334 dánských žen. Tato práce společně se studiemi kolektivu Soffrittiho vede k úvahám o tom, že na produktech obsahujících aspartam by mělo být varování pro těhotné ženy a upozornění, že obsahují fenylalanin. Zdá se, že výrobci jsou ve své obhajobě neškodnosti aspartamu schopni popírat i chemické složení aspartamu, který se skládá ze tří složek. Jsou to: kyselina aspartamová (stimuluje glutamátové receptory a vyvolává excitotoxicitu), fenyla58


lanin a metanol. Při trávení nebo po zahřátí se aspartam na tyto tři složky rozkládá, takže by se neměl používat při pečení a vaření. Někteří obhájci neškodnosti aspartamu namítají, že metanol v malém množství obsahují i některé ovocné džusy a alkoholické nápoje. Avšak v těch se metanol nikdy nevyskytuje sám, v každém případě je přítomen i etanol a ten funguje u člověka jako antidotum (protijed) vůči metanolu. V aspartamu žádný etanol není. Při korespondenci s pracovnicemi PK ČR, ve které jsem se je pokusila upozornit, že jejich vyjádření považuji za klamání veřejnosti a za naprostou nekompetenci, mi bylo sděleno: V této souvislosti si dovolím pouze malou poznámku – že výrobci a my jsme vázáni pouze platnou legislativou, která se nepohybuje v intencích škodlivosti či neškodlivosti, rozlišuje pouze to, co je povolené a nepovolené. Ani mým úkolem není o výsledcích obou studií polemizovat. K tomu mě ani neopravňuje vzdělání. Nicméně EFSA považuje aspartam i nadále za bezpečný pro lidskou spotřebu a zastává názor, že pro jeho škodlivost nejsou dostatečné důkazy, a stejně tak ho považuje za bezpečný produkt i FDA.

Závěr Všem čtenářům Doby jedové 2 si autoři dovolují doporučit, aby se produktům s aspartamem důsledně vyhýbali, a to i přes ujišťování o jeho bezpečnosti významnými institucemi a jejich zaměstnanci, kteří k tomu nemají odpovídající vzdělání. Rozhodně se vám to vyplatí. A tomu, kdo stále nevěří, že aspartam není pro lidskou spotřebu vhodný, doporučujeme k dalšímu čtení článek, který napsali indičtí lékaři Barua a Bal [12].

59

Doba jedová 2

Sukralóza (Splenda) V současnosti se hojně užívá sukralóza (Splenda), látka 600u sladší než sacharóza. Sukralóza je synteticky připravený chlorovaný monosacharid, o jehož bezpečnosti se hodně diskutovalo. Vždyť ve své molekule obsahuje tři atomy chloru a organochlorové sloučeniny jsou obecně považovány za nebezpečné karcinogenní látky. Experti, kteří kritizují schválení sukralózy jako umělého sladidla, říkají, že Splenda se podobá víc DDT než cukru. V lidském těle neexistují enzymy, které by ji dokázaly rozštěpit, a proto je oceňováno, že není zdrojem žádných kalorií. Avšak část přijaté sukralózy se ukládá v tucích a zůstává tak v lidském těle, kde může škodit. Některé studie uváděly, že Splenda snižuje množství probiotických bakterií ve střevech o polovinu a zvyšuje pH – vede k okyselení organismu, zatímco jiné tento názor vyvracejí [13]. Mnozí varují před jejím užíváním v těhotenství, avšak její nebezpečí pro vývoj plodů nebylo pozorováno u zvířat ani po podávání značně vysokých dávek sukralózy [14].

Závěr V současné době je sukralóza nejrozšířenějším umělým sladidlem v USA. Je přidávána do 4500 druhů potravin a nápojů. Poslední výzkumy prokazují, že se jedná o potravinářsky bezpečné sladidlo [15]. Tabulka 2.2 Značení umělých sladidel Název

Označení v EU

sacharin

E954

aspartam

E951

sukralóza

E955

xylitol

E967

60


2.3 Xylitol a žvýkačky jako ochrana před zubním kazem? Je otázkou, zda máme xylitol považovat za přírodní sladidlo, nebo za nejméně škodlivou náhražku cukru, jehož NÚ jsou při mírné konzumaci minimální. Avšak důležité je, že se zjistilo, že xylitol může mít ochrannou funkci proti zubnímu kazu. Proto je velmi rozšířené jeho použití ve žvýkačkách. V EU je označován kódem E967. Lidé žvýkačky používají velmi často a dnes již téměř kdekoliv. Dodávají jim dobrý pocit ze svěžího dechu. Propagátoři žvýkaček uvádějí mnoho pozitivních účinků, které žvýkání přináší, jako je například uvolnění psychického i svalového napětí. Prý pomáhá vyrovnat se lépe se stresem a dokonce zvyšuje zásobení mozku kyslíkem, prokrvuje tkáně, ztrácí se únava. V tomto podání vypadá žvýkačka jako hledaný lék na všechno. Nevím, proč tedy již dávno nevyřešilo žvýkání žvýkačky chronický únavový syndrom a nepřispělo k poklesu infarktů a různých psychosomatických onemocnění. Faktem je, že my starší žvýkající ústa adolescentů neobdivujeme a žvýkání při přednášce nebo v divadle považujeme stále za neslušné. Japonští badatelé [16] sledovali po 14 dnů skupinu 50 chlapců a dívek, z nichž polovina pravidelně žvýkala žvýkačky. Jejich teoretický přístup byl postaven na pozorování laboratorních zvířat, kde ztráta zubů, a v důsledku toho omezené žvýkání, vyvolává ztrátu paměti a narušuje proces učení. Žvýkání stimuluje uvolňování adrenalinu a oxidu dusnatého a tím vyvolává prostřednictvím nervů lepší reakce vůči stresu. Účastníci studie žvýkali žvýkačku dvakrát denně po dobu 5 minut. Všichni dostali stejný druh, japonskou mátovou (Cadbury Japonsko, Tokyo, Japonsko). Poněkud šokující pro mne i pro čtenáře předchozích řádek může být složení žvýkačky. Obsahuje totiž gumovou bázi, maltitol, xylitol, aspartam, acesulfam (3 umělá sladidla), umělá i přírodní barviva, želatinu, arabskou gumu, ma61

Doba jedová 2

nitol, sojový lecitin a svíčkový vosk. Kontrolní skupina však dostala bonbony, které obsahovaly prášek s citronovou šťávou, olej ze semen petržele, sorbitol, aspartam, acesulfam, fenylalanin, barviva, extrakt ze zeleného čaje a gardénie, sacharózu a prášek oxidu křemičitého. Uvádím tyto detaily, aby si čtenář uvědomil, že není snadné dospět k jednoznačným závěrům a jejich interpretaci. Do studie vstoupilo 49 účastníků a ukončilo ji pouze 33. Nicméně tým japonských výzkumníků uvádí, že žvýkajícím se po 14 dnech zlepšil stav úzkosti, měli lepší náladu a nižší únavnost. Nezdá se, že by tato studie byla sponzorována výrobci žvýkaček. Ať již jsme ochotni její závěry přijmout, nebo ne, můžeme si myslet, že žvýkání přináší mládeži užitek. Podle mého názoru však žvýkání nalačno může stimulovat výlev kyseliny solné a trávících enzymů v žaludku a za situace, kdy nepřichází jídlo, může vytvářet podklady ke vzniku žaludečních vředů. Na toto téma probíhají stále diskuse s názory, které tuto teorii podporují, i s těmi, které ji popírají. Nejvíce rozšířená je však teorie, že žvýkačky působí profylakticky (ochranně) proti vzniku zubního kazu v průběhu dne tam, kde není možnost si vyčistit zuby po hlavním jídle. Představa je taková, že žvýkání povzbuzuje tvorbu slin, které mohou neutralizovat pokles pH (okyselení) zubního plaku, ke kterému normálně dochází po jídle. První žvýkačka, která byla vyvinutá za účelem omezení zubního kazu, se objevila ve Finsku v roce 1975. Xylitol, který je její součástí, není fermentován bakteriemi z plaku, které jsou původci zubního kazu. Xylitol snižuje hromadění plaku na povrchu zubů. Žvýkání žvýkaček s xylitolem také brzdí množení bakterií rodu Streptococcus. Xylitol se v současné době nabízí v různých dalších produktech, jako jsou žvýkací tablety, pastilky, zubní pasty, ústní vody a směsi proti kašli. Studií, které by prokazovaly účinnost těchto výrobků, zatím není mnoho. V Anglii sledovali po dva roky účinek tabletek s xylitolem na kazivost zubů u školních dětí a po 21 měsících neodhalili žádný 62


účinek [17]. Ve Finsku sledovali soubor 921 dětí a zjistili, že stav ústní dutiny byl o něco lepší u dětí žvýkajících žvýkačky s xylitolem. Není docela přesně určeno, jak dlouho se musí žvýkat, prý třikrát denně hned po jídle [18]. Neměli bychom však nechat bez povšimnutí zjištění, že na dvou klinických pracovištích ve Finsku došli k závěru, že xylitol je účinný v prevenci akutního zánětu středního ucha (otitis media, AOM) v denní dávce 8,4–10 mg xylitolu denně, rozdělené do 5 dávek. Při 2–3 měsíčním sledování byla zjištěná 40% účinnost při užití žvýkačky a 30% účinnost při podávání xylitolu jako sirupu [19]. Tento poznatek z roku 2000 byl samozřejmě ověřován v dalších studiích a v současné době provedli kanadští stomatologové zhodnocení všech údajů z Cochranovy databáze [20]. Vliv xylitolu ze žvýkaček nebo z tabletek na snížení výskytu AOM byl prokázán ve třech studiích, celkem u 1826 dětí, které navštěvují zařízení denní péče ve věku do 12 let. Naproti tomu v jiné skupině v počtu 1277 finských dětí se vliv xylitolu neprokázal. Nabízí se tedy jasný důkaz, že profylaktické užívání xylitolu u zdravých dětí navštěvujících centra denní péče snižuje výskyt AOM o 25 %. Meta-analýzou 44 publikací o ochranném vlivu xylitolu na AOM se zabýval i Danhauer se spolupracovníky [21]. Tito autoři došli k závěru, že xylitol je dobře přijímaná prevence pro AOM s nepatrnými NÚ, pokud je podáván jako žvýkačka nebo sirup v množství 10 g denně v pěti dávkách.

Závěr Mnohé studie dokumentují, že žvýkačky s xylitolem mají ochranný vliv na zdravotní stav ústní dutiny. Mohou také snižovat výskyt AOM u školních dětí. Na závěr je třeba říci, že žvýkačka není základním, a ani jediným prostředkem hygieny dutiny ústní. Veřejnost je ovlivněna reklamou a má představu, že žvýkání žvýkaček bez cukru dokáže ochránit zuby před vznikem zubního kazu, zatímco správná a důsledná úst63

Doba jedová 2

ní hygiena a prevence zubního kazu zůstávají podceňované. Proto je třeba zdůraznit, že žvýkačka bez cukru je jen doplňkem ústní hygieny, který nám v každodenním shonu pomáhá omezit tvorbu zubního plaku a snížit kyselost v ústech.

2.4 Čím si (snad) můžeme osladit? Ačkoliv med obsahuje rovněž fruktózu, jeho mírná konzumace je doporučována na prvním místě. Má totiž celou řadu léčivých účinků, ačkoliv jejich uvádění na potravinových etiketách není povoleno. Již na konci 19. století bylo známé antibakteriální působení medu a mezi včelaři kolují historky o řízcích, které spadly do konve s medem a zůstaly zcela zachované po celou sezonu. V současné době jsou antibakteriální vlastnosti medu přičítány enzymu, který vytváří peroxid vodíku. Nedávno byla dokonce publikována studie o účinnosti medu z Nového Zélandu při ovlivňování zubního plaku. Pokud máte chuť na sladké, pak vám jedna lžička medu denně rozhodně neuškodí a v době respiračních nebo chřipkových onemocnění je med lékem bez NÚ, který lze doporučit. Druhá v pořadí je přírodní alternativa rostlina stevie (Stevia rebaudiana) [22], která je považována za biosladidlo. Je tradičně užívána ke slazení i ke snižování hladiny krevního cukru v jižní Americe, v Japonsku a v Číně. Teprve v posledních letech se o ní ve zvýšené míře hovoří na veřejnosti i u nás a mnozí již mají zkušenosti s jejím pěstováním. Dá se pěstovat v květináči, v truhlíku nebo ve skleníku. Je 100–200u sladší než cukr a není zdrojem žádných kalorií. Některým vadí její trochu nahořklá příchuť, ale to je třeba vyzkoušet. V zahraničí se prodává tekutá stevie (French Vanilla nebo English Toffee) a do kávy nebo čaje stačí přidat pár kapek.

64


Evropská komise přijala 11. listopadu 2011 nařízení č. 1131/ 2011/EU, kterým povoluje zpracování steviolových glykosidů k potravinářským účelům poté, co byl tento krok členskými státy v létě odsouhlasen. Podle EU zjistil EFSA nezávadnost této přírodní sladivé látky. Pro běžného konzumenta je důležité, že dosud nebyly nalezeny žádné nepříznivé účinky ani u laboratorních zvířat, ani u lidí. Zdá se, že požadavky na prokázání její bezpečnosti jsou však na rozdíl od uváděného aspartamu mimořádně vysoké [23–24].

Závěr Pokud budeme udržovat spotřebu cukru v bezpečném a doporučeném množství, nemusíme mít obavy, že poškozujeme svoje zdraví. Naopak, nevytváříme situaci jako za hladovění nebo při cukrovce, kdy se ve tkáních tvoří škodlivé ketokyseliny a aceton a dochází k okyselení krve. Je třeba zvýšené opatrnosti vůči spotřebě uměle vytvořené fruktózy, zejména ve slazených nápojích. Měli bychom také omezovat spotřebu 100% džusů a dbát na dostatečný příjem čisté vody. Pokud máme potřebu osladit si například cereálie při snídani, měli bychom volit raději přidání kousku čerstvého ovoce. Omezení při výběru platí jak pro cukr, tak pro třtinový cukr, hnědý přírodní cukr, glukózu, dextrózu, fruktózu, ovocné 100% koncentráty, melasy a sirupy. Jakmile si člověk zvykne dávat přednost před pečivem, bonbony a sušenkami ovoci, zelenině nebo nízkotučným mléčným produktům, zjistí náhle, že jsou nejenom příznivé pro zdraví, ale že dokonce lépe chutnají. Sladká chuť patří k životu, avšak při naší touze po sladké chuti je třeba si uvědomit, že se často jedná o návyk. Zdrojem cukrů je i zelenina, a pokud ji pečlivě a dlouho žvýkáme, pak v ústech přítomný enzym amyláza způsobí, že sousto zesládne. Zcela nepochyb-

65

Doba jedová 2

ně se pak zdravým zdrojem cukrů, které potřebujeme pro náš mozek i pro všechny buňky našeho těla, stávají různé listové saláty, špenát, brokolice či mrkev. Člověk se snadno naučí pít čaj i kávu bez cukru, třeba s přídavkem kardamomu nebo skořice. Jediným dosud uznávaným způsobem, jak prodloužit dobu života, je omezení příjmu potravy. Pij do polopita, jez do polosyta a budeš dlouho živ. I s touto moudrostí bychom mohli kráčet na své cestě ke zdraví.

2.5 Co tedy máme jíst? Je třeba přiznat, že na tuto velmi často pokládanou otázku neznají autoři Doby jedové takovou odpověď, která by platila pro každého člověka. Svědectví o rozdílných názorech na složení zdravé diety můžeme sledovat v časopisech, médiích i ve vědecké literatuře. Databáze článků z vědeckých časopisů PubMed nám jenom na zadaná hesla výživa, diety, suplementy a vitaminy nabízí na milion článků. Kdybychom jich přečetli 1000 ročně, máme čtení na 1000 let, a to je jenom nepatrná část všeho, co bychom měli vědět o faktorech, které ovlivňují naše zdraví, funkce našeho těla, trávení, imunitní systém, vylučování, myšlení i délku života. I z tohoto pohledu by měl člověk přistupovat s jistou rezervou k dogmatickým a „zaručeným“ radám. I kvalifikovaní nutriční poradci přiznávají, že názory na zdravou výživu se proměňují v závislosti na vědeckém poznávání i klinických zkušenostech.

Hodnocení 25 amerických diet V lednu 2012 uveřejnil americký časopis U.S. News & World Reports: Best Diets 2012 zhodnocení 25 různých diet, které jsou zavedené a ověřené na klinických pracovištích [25]. Hodnocení prováděl panel 22 expertů. Pokud by chtěl některý čtenář nebo 66


nutriční poradce prostudovat všechny diety, které byly pro letošní expertízu posuzovány, najde je na této adrese: http://health. usnews.com/best-diet. Pro letošní rok se na 1. místě umístila dieta DASH (Dietary Approaches to Stop Hypertension) – dietní přístupy k odstranění vysokého krevního tlaku. Na 2. místě se umístila dieta nazvaná TLC (erapeutic Lifestyle Changes) – terapeutické změny životního stylu, která je charakteristická vysokým obsahem vlákniny a nízkým obsahem tuku, vypracovaná Národním ústavem zdraví (NIH). Třetí místo obsadily tři diety: Dieta Mayo kliniky, obsahující zejména ovoce a zeleninu a umožňující člověku jíst více s nižším příjmem kalorií; dále Středozemní dieta a dieta Strážci váhy. Středozemní dieta je složená z celozrnných potravin, čerstvého ovoce a zeleniny, zdravých tuků zejména v podobě olivového oleje a z červeného vína v mírném množství. Dieta Strážci váhy je zajímavá tím, že konzumenty vychovává a vede je ke zlepšení stravovacích návyků. Tato populární dieta existuje už čtyřicet let. Její podstatou je tzv. bodový systém, podle kterého má každá potravina určité ohodnocení. Neznamená to, že musíte vynechat všechno, co máte rádi, ale měli byste se naučit, jak využívat své body pro tzv. zdravé potraviny (zeleninu, vejce nebo mléčné výrobky a celozrnné potraviny). Musíte ovšem denně dodržet určitý počet bodů. Počet bodů, které máte denně k dispozici, závisí na pohlaví, výšce, věku, aktivitě, životním stylu a vaší hmotnosti, kterou kontrolujete každý týden. Tato dieta, velice populární v USA, je podmíněná tím, že se za určitý poplatek přihlásíte a zapojíte do systému, který vás vede a určuje počet bodů. Uvádí se, že základem Strážců váhy jsou čtyři principy: rozumné stravování, více pohybu, zpětná vazba a zlepšení návyků. To znamená, že vám neřeknou, co přesně máte jíst, ale naučí vás strategii, jak bojovat s hladem a dodržovat program, který je v souladu s vaším životním stylem. Tuto dietu hodnotili experti jako nejlepší z hlediska možnosti její snadné aplikace a dodržování i jako komerčně nejúspěšnější. 67

Doba jedová 2

Naproti tomu na posledních místech se umístily diety vysokoproteinové, nízkotukové nebo nízkosacharidové. Je pozoruhodné, že tým těchto 22 expertů vyhodnotil jako nejhorší dietu nazývanou Paleo Diet. Paleodieta vychází z předpokladů, že to, co jedli naši předkové v době paleolitu, kdy byli závislí na tom, co si ulovili nebo sebrali, představuje pro člověka přirozenou a nejzdravější stravu.

Paleodieta: vhodná, nebo škodlivá pro současného člověka? O popularitě této diety svědčí i to, že Google nabízí na heslo Paleo Diet na 5 milionů odkazů! Již titulky poukazují na to, že její zastánci mají zcela odlišný názor než panel 22 amerických expertů. Nejzdravější dieta na světě, přírodní výživa pro člověka, původní dieta člověka… Tato dieta je založená na stravě jeskynního člověka v době paleolitu, což je označení nejstaršího a nejdelšího období lidských dějin – starší doby kamenné. Toto období zabírá 99 % dějin lidstva. Můžeme namítat, že nemáme spolehlivou dokumentaci o stravě v této době nebo že se výrazně lišila strava Eskymáků od stravy lidí v tropických oblastech. Spolehlivě víme pouze to, že neexistovaly samoobsluhy a že lidé byli závislí na tom, co ulovili nebo sebrali v klimatických podmínkách, ve kterých právě žili. A ty se v průběhu paleolitu značně proměňovaly, takže člověk se musel adaptovat na poměrně drastické změny. Je vysoce pravděpodobné, že v paleolitu nebyli lidé pouze vegetariány. Určitou představu o dietách paleolitických lidí nabídly i poznatky o dietě domorodých kmenů nedotčených civilizací, objevovaných v průběhu 19. a 20. století. Paleodieta doporučuje postupně snižovat množství sacharidů až do úplného vynechávání příloh a dalších sacharidů, které patří mezi nepovolené potraviny. Jednou ze silných stránek Paleodiety by mělo být, že má nízký obsah toxinů. Vhodné potraviny (podle http://sjidelnicek.cz/paleolitickadieta/) jsou: libové maso, ryby, mořské plody, vejce, zelenina, ovoce, houby, semena a ořechy, koření, kořínky, tuky (olivový 68


a kokosový olej, přepuštěné máslo ghí, živočišné tuky), jednou za čas mléko (pokud na něj nemáte alergii), mořská sůl a hmyz, dále se může pít voda, čerstvá ovocná a zeleninová šťáva, bylinkové čaje. Nevhodné potraviny: obiloviny a výrobky z něj, mléčné výrobky (pokud máte alergii), luštěniny, brambory, sůl, cukr, sója, oleje (rostlinný, slunečnicový a sójový), potraviny s lepkem a všechny průmyslově zpracované potraviny. Zakázána je káva, čaj a alkohol. Dr. Jaminet, který se velmi detailně zabývá zhodnocením Paleodiety v knize, kterou napsal společně se svojí manželkou [26], se domnívá, že také složení lidského mléka vypovídá o tom, jaká výživa je pro člověka ideální. Přestože požadavky kojence se výrazně liší od požadavků těla dospělého člověka, uvažuje Jaminet takto: To, co odlišuje kojence od dospělého, je v porovnání s velikostí těla velký mozek. Mateřské mléko obsahuje kolem 40 % sacharidů, takže pokrývá vysoké požadavky těla kojence na glukózu. V porovnání s tím odhaduje, že tělo dospělého člověka potřebuje 20–30 % kalorií z glukózy.

Škodlivost diety s nízkým obsahem sacharidů Avšak Jaminet upozorňuje, že když se sám snažil konzumovat dietu o nízkém obsahu sacharidů, jedl kilo až kilo a půl zeleniny denně. Jenomže si neuvědomil, že kilo zeleniny poskytne člověku asi 80 kalorií z glukózy a že toto množství energie spotřebuje trávicí trakt na strávení toho, co člověk přijal, a na zbývající tkáně v těle se už glukóza nedostane. Fruktózu z této stravy většinou zkonzumují bakterie ve střevech, což je učiní aktivnějšími. Váš imunitní systém, který by měl s těmito bakteriemi bojovat, nemá energii. Potřeba glukózy pro činnost imunitního systému se v různých dietách s nízkým obsahem sacharidů zpravidla nebere v úvahu. Také hlen, slzy a sliny potřebují cukry. Hlen na sliznicích tvoří ochrannou bariéru. Jeho hlavní složka mucin je glykoprotein, tvo69

Doba jedová 2

řený sacharidy navázanými na proteiny. Když nemá organismus dostatek glukózy, je náchylný k různým infekcím, nebo může trpět například i suchým okem. Jamiréz popisuje, jak při dodržování Paleodiety s nízkým obsahem cukrů postupně sám na sobě prožíval tyto stavy, které se výrazně zlepšily, jakmile zvýšil příjem sacharidů. Zjistil také, že pokud měl drasticky omezený příjem sacharidů, paradoxně se zvýšil obsah triglyceridů v jeho krvi. Byl extrémně unavený a zhoršila se funkce jeho ledvin. Lidé by si měli uvědomit, že glukóza není jenom zdroj energie. Je to stavební složka našeho těla. Při jejím nedostatku začne tělo „kanibalizovat“ svoje buňky, protože začne vytvářet glukózu ze stavebních bílkovin. Když přijímáte příliš málo glukózy, tělo sníží produkci hormonů štítné žlázy, aby snížilo spotřebu glukózy v buňkách (sníží se celkový metabolismus). Jenomže to je zase spojené s aktivací metabolismu tuků a zvýšením nežádoucích lipidů v krvi... Když jíme rýži, získáváme ze škrobu v ní obsaženém pouze glukózu, na rozdíl od současné komerčně připravené stravy slazené nadměrným množstvím fruktózy. Také Jaminet zdůrazňuje, že konzumace vysokého množství fruktózy je příčinou prudce narůstající obezity a řady jiných onemocnění. Fruktózu byste měli přijímat pouze z ovoce, bobulí a zeleniny, které poskytují člověku fruktózu, ale není jí příliš. Mrkev, cibule a červená řepa jsou příklady zdrojů dobrých cukrů.

Závěr Dr. Jaminet je přesvědčen, že většina lidí patrně potřebuje 20–30 % celkového denního kalorického příjmu v podobě sacharidů z rýže nebo brambor. Ty označuje jako „bezpečné škroby“ [26]. Mimořádně nebezpečný je nadměrný příjem fruktózy.

70


Literatura [1] Bray, G.A. Soft drink consumption and obesity: it is all about fructose. Curr Opin Lipidol, 2010, 21 (1), 51–7. [2] Dunayer, E.K. Hypoglycemia following canine ingestion of xylitol-containing gum. Vet Hum Toxicol, 2004, 46 (2), 87–8. [3] Piscitelli, C.; Dunayer, E.; Aumann, M. Xylitol toxicity in dogs. Compend Contin Educ Vet, 2010, 32 (2), E1–4. [4] Holgerson, P. L.; Sjostrom, I.; Stecksen-Blicks, C.; Twetman, S. Dental plaque formation and salivary mutans streptococci in schoolchildren after use of xylitol-containing chewing gum. Int J Paediatr Dent, 2007, 17 (2), 79–85. [5] Renwick, A. G. Acceptable daily intake and the regulation of intense sweeteners. Food Addit Contam, 1990, 7 (4), 463–75. [6] Whitehouse, C.R.; Boullata, J.; McCauley, L.A. e potential toxicity of artificial sweeteners. AAOHN J, 2008, 56 (6), 251–9; quiz 60–1. [7] Karstadt, M. Inadequate toxicity tests of food additive acesulfame. Int J Occup Environ Health, 2010, 16 (1), 89–96. [8] Soffritti, M.; Belpoggi, F.; Manservigi, M.; Tibaldi, E.; Lauriola, M.; Falcioni, L.; Bua, L. Aspartame administered in feed, beginning prenatally through life span, induces cancers of the liver and lung in male Swiss mice. Am J Ind Med, 2010, 53 (12), 1197–206. [9] Belpoggi, F.; Soffritti, M.; Padovani, M.; Degli Esposti, D.; Lauriola, M.; Minardi, F. Results of long-term carcinogenicity bioassay on Sprague-Dawley rats exposed to aspartame administered in feed. Ann N Y Acad Sci, 2006, 1076, 559–77. [10] Soffritti, M.; Belpoggi, F.; Degli Esposti, D.; Lambertini, L.; Tibaldi, E.; Rigano, A. First experimental demonstration of the multipotential carcinogenic effects of aspartame administered in the feed to Sprague-Dawley rats. Environ Health Perspect, 2006, 114 (3), 379–85. [11] Halldorsson, T. I.; Strom, M.; Petersen, S. B.; Olsen, S. F. Intake of artificially sweetened soft drinks and risk of preterm delivery: a prospective cohort study in 59,334 Danish pregnant women. Am J Clin Nutr, 2010, 92 (3), 626–33. [12] Barua, J.; Bal, A. Emerging Facts About Aspartame. Journal Of e Diabetic Association Of India 1995, 35 (4). [13] Brusick, D.; Borzelleca, J. F.; Gallo, M.; Williams, G.; Kille, J.; Wallace Hayes, A.; Xavier Pi-Sunyer, F.; Williams, C.; Burks, W. Expert panel report on a study of Splenda in male rats. Regul Toxicol Pharmacol, 2009, 55 (1), 6–12. [14] Kille, J. W.; Tesh, J. M.; McAnulty, P. A.; Ross, F. W.; Willoughby, C. R.; Bailey, G. P.; Wilby, O. K.; Tesh, S. A. Sucralose: assessment of teratogenic potential in the rat and the rabbit. Food Chem Toxicol, 2000, 38 Suppl 2, S43–52.

71

Doba jedová 2 [15] Grotz, V. L.; Munro, I. C. An overview of the safety of sucralose. Regul Toxicol Pharmacol, 2009, 55 (1), 1–5. [16] Sasaki-Otomaru, A.; Sakuma, Y.; Mochizuki, Y.; Ishida, S.; Kanoya, Y.; Sato, C. Effect of regular gum chewing on levels of anxiety, mood, and fatigue in healthy young adults. Clin Pract Epidemiol Ment Health, 2011, 7, 133–9. [17] Duane, B. G. No evidence of caries reduction found in a school xylitol and erythritol lozenge programme. Evid Based Dent, 2011, 12 (4), 102–3. [18] Kovari, H.; Pienihakkinen, K.; Alanen, P. Use of xylitol chewing gum in daycare centers: a follow-up study in Savonlinna, Finland. Acta Odontol Scand, 2003, 61 (6), 367–70. [19] Uhari, M.; Tapiainen, T.; Kontiokari, T. Xylitol in preventing acute otitis media. Vaccine, 2000, 19 Suppl 1, S144–7. [20] Azarpazhooh, A.; Limeback, H.; Lawrence, H. P.; Shah, P. S. Xylitol for preventing acute otitis media in children up to 12 years of age. Cochrane Database Syst Rev, 2011, 11, CD007095. [21] Danhauer, J. L.; Johnson, C. E.; Corbin, N. E.; Bruccheri, K. G. Xylitol as a prophylaxis for acute otitis media: systematic review. Int J Audiol, 2010, 49 (10), 754–61. [22] Goyal, S. K.; Samsher; Goyal, R. K. Stevia (Stevia rebaudiana) a bio-sweetener: a review. Int J Food Sci Nutr, 2010, 61 (1), 1–10. [23] Brusick, D. J. A critical review of the genetic toxicity of steviol and steviol glycosides. Food Chem Toxicol, 2008, 46 Suppl 7, S83–91. [24] Carakostas, M. C.; Curry, L. L.; Boileau, A. C.; Brusick, D. J. Overview: the history, technical function and safety of rebaudioside A, a naturally occurring steviol glycoside, for use in food and beverages. Food Chem Toxicol, 2008, 46 Suppl 7, S1–S10. [25] Best Diets Rankings, 2012. U.S. News & World Reports 2012. [26] Jaminet, P.; Jaminet, S.-C. Perfect Health Diet: Four Steps to Renewed Health, Youthful Vitality, and Long Life. YinYang Press: Cambridge, Massachusetts, 2010.

72

3. Nápoje všedních dnů Jiří Patočka

O čaji a kávě toho již bylo napsáno mnoho, avšak stále se objevují nové zajímavé poznatky o jejich působení a o látkách, které obsahují. Neměli bychom proto při svých neúplných znalostech obtěžovat svoje blízké nabádáním, zda mají či nemají pít kávu, v kterou denní dobu, kolik mohou a kolik nesmějí... Profesor Patočka připravil čtenářům mnohá překvapivá zjištění.

3.1 Čaj Čaj je starý kulturní nápoj, připravovaný obvykle louhováním lístků rostliny čajovníku čínského (Camellia sinensis nebo též ea sinensis) v horké vodě. Pro samotné lístky čajovníku se také užívá název čaj a podle způsobu jejich sklizně a dalšího zpracování se rozeznávají čaje zelené, bílé, černé a mnohé další. Označení čaj se však běžně užívá i pro jiné nálevy a odvary různých rostlin (například tzv. bylinné nebo ovocné čaje). Čaj má v mnoha případech také blahodárný vliv na organismus díky látkám v něm obsaženým. Blahodárné účinky čaje znali lidé v Číně již před třemi tisíci lety. V Evropě čaj zdomácněl až v 17. století, nejprve v Holandsku, pak ve Velké Británii. Brzy se začal sladit cukrem či medem, ochucovat různým kořením a Britové do něj přidávali mléko, což se pak rozšířilo i do dalších zemí. Tradičně se tento nápoj podával horký, ale v poslední době se vyrábějí ochucené směsi čaje s mlékem, medem a dalšími přísadami, které lze pít i studené.

73

Doba jedová 2

Dnes se čaj pije po celém světě. Nejvýznamnější látkou v něm je thein, jehož je v suchých lístcích černého čaje 1,5–4,0 %. Když se čaj spaří horkou vodou, přechází thein do nápoje spolu s dalšími látkami, zejména tříslovinami (taniny, polyfenoly) a flavonoidy. ein je alkaloid chemicky totožný s kofeinem, tedy hlavním alkaloidem kávy. Průměrný obsah kofeinu v čaji je asi 17 mg/100 ml. Vliv čaje na náladu je podle některých studií pozitivní, podle jiných žádný, ale převažuje názor, že se nálada zlepšuje a informace lépe zpracovávají. Vliv na délku a kvalitu spánku nebyl prokázán. Kofein působí přímo na centrální nervový systém, zrychluje duševní pochody a povzbuzuje myšlení. Třísloviny (látky hořké svíravé chuti) mají řadu příznivých účinků např. na trávicí trakt či sliznice ústní dutiny, chrání před střevními patogeny a také před oxidativním stresem, snižují hladinu lipidů v krvi a zmenšují riziko trombózy. Příznivě ovlivňují jak nervový, tak kardiovaskulární systém. Svíravá chuť tříslovin, pro někoho nepříjemná, může být potlačena přidáním mléka. Nejnovější výzkumy však ukazují, že přídavek mléka zároveň potlačí užitečné účinky polyfenolů a flavonoidů, které mohou působit jako prevence rakoviny a kardiovaskulárních nemocí. Viníkem je kasein, mléčná bílkovina, která vyváže prospěšné látky z čaje.

Čaj lapacho Lapacho (lapačo) je bylinný čaj pocházející z Jižní Ameriky, nazývaný též čaj Inků. Připravuje se z vnitřní vrstvy kůry stromu lapacho (Tabebuia serratifolia), zvaného též tawari, jehož domovem jsou deštné pralesy Brazílie, Bolívie, Peru, severní Argentiny a Paraguaye. V oblasti And se tyto stromy dožívají stáří až 700 let a jejich kůra je ceněna v lidové medicíně nejen původních obyvatel, ale i na jiných kontinentech. Domorodé užití zahrnuje stavy jako malárie, anémie, respirační problémy, nachlazení, kašel, chřipka, plísňové infekce, horečka, artritida, revmatismus, a lapacho se užívá též proti hadímu uštknutí, špatnému krevnímu oběhu, syfilidě, vředům a rakovině. Výčet použití lapacha v me74

Nápoje všedních dnů

dicíně je velmi rozsáhlý, a protože lapacho je i u nás snadno dostupné, má každý možnost si jeho blahodárný účinek na lidské zdraví vyzkoušet a sám posoudit, zda výčet jeho účinků je opravdu tak široký. Lapacho však není jen předmětem zájmu alternativní medicíny. O jeho léčivý potenciál se zajímá i moderní medicína, která v něm objevuje farmakologicky účinné látky s možným využitím v terapii. V 60. letech minulého století byly publikovány výsledky úspěšné léčby některých forem rakoviny, což velmi urychlilo farmakologický výzkum této rostliny. Protirakovinný účinek čaje Inků je přičítán naftochinonům, derivátům lapacholu, které byly nalezeny ve dřevě, ale zejména vnitřní části kůry (lýka) tohoto jihoamerického stromu. Samotný lapachol vykazuje protirakovinné, protizánětlivé účinky, působí rovněž proti bakteriím a plísním a je toxický pro měkkýše a trypanosomy. Trypanosomy jsou parazitičtí prvoci a Trypanosoma brucei je původcem spavé nemoci. Přestože lapacho a jeho účinné látky jeví tak zajímavé možnosti využití v humánní medicíně, jeho účinnost stále nebyla u lidí dostatečně ověřena. Řada lékařů pokládá lapacho za placebo bez léčivých účinků a navíc poukazuje na to, že při vyšších dávkách byly zaznamenány mnohé NÚ. K těm nejvýznamnějším patří chudokrevnost a poruchy krevní srážlivosti (způsobené zvýšeným odbouráváním vitamínu K), velmi silné žaludeční potíže a u těhotných žen možnost vyvolání potratu. Je zřejmé, že další výzkum lapacha je zcela nezbytný. Lapacho totiž obsahuje vedle lapacholu nejméně 20 dalších biologicky aktivních látek, kterým jsou rovněž připisovány významné farmakologické účinky. To vysvětluje širokou paletu jeho využití v přírodní medicíně, ale je třeba studovat účinky dalších komponent lapacha s cílem nalézt jejich uplatnění v moderní medicíně. Milovníci exotických čajů jistě přivítali, že lapacho opustilo deštný prales a natrvalo zakotvilo i v české kotlině. Výzkum lapacha a jeho účinných látek však dosud nepřesáhl stadium prekli75

Doba jedová 2

nického a časného klinického výzkumu, proto je lze zatím získat pouze jako potravinový doplněk v podobě čaje. A zde je určitý problém. Není totiž lapacho jako lapacho. Existuje několik druhů stromů Tabebuia, ale ne všechny obsahují účinné látky jako Tabebuia serratifolia, nebo je obsahují v nedostatečném množství. Protože jsou však ve velkém těženy pro kvalitní stavební dřevo, zůstává na pilách značné množství kůry jako odpad a ten se dřevařské společnosti snaží zpeněžit tím, že jej prodávají výrobcům čaje. Nejvyšší obsah lapacholu je ve vnitřní části kůry, lýku, 2 až 7 %. Pokud se ale do čaje přidá i vnější vrstva nebo se použije kůra z jiného druhu stromu, může být množství lapacholu nedostatečné. V roce 1987 byla provedená kontrolní chemická analýza u dvanácti komerčně dostupných produktů lapacha. Výsledkem bylo zjištění, že pouze jeden ze vzorků obsahoval lapachol v dostačujícím množství. V Brazílii byl dokonce zaznamenán případ, kdy byl jako čaj lapacho prodáván produkt obsahující mahagonové hobliny z dřevařských závodů. Ty mají podobnou barvu a podobnou vůni, ale obsah lapacholu v nich je nulový. Na příkladu lapacha je možno ukázat, jak mohou být drogy velmi dobře účinné ve vlasti svého původu neúčinné, když se stanou předmětem obchodu. Domorodci vždy provádí sběr kůry ze silných a živých stromů, které dokáží svou kůru znovu obnovit. Odpadní kůra ze stromů pokácených v pralese a dopravených na pilu ve stavu ne vždy čerstvém může být jen těžko pokládána za drogu totožnou s původním lapachem domorodců.

3.2 Káva Kávou obvykle rozumíme horký nápoj z pražených zrn kávovníku, ale také prášek, který se k výrobě tohoto nápoje používá. Nápoj, na jehož přípravu máme mnoho receptů, mnoho rituálů a také řadu rozporuplných názorů, pokud jde o jeho prospěšnost či škodlivost ve vztahu k lidskému zdraví, je již dlouhou 76


dobu naším blízkým společníkem. Kávu pijeme doma i na cestách, v kavárnách, v letadle, ráno, večer i v noci, popíjíme ji v zaměstnání, pijeme ji jednou či vícekrát denně. Často se na svůj šálek kávy těšíme a dokážeme jej vychutnat, nebo ji naopak pijeme automaticky a bezmyšlenkovitě. Káva a její pěstování, pražení, prodej a příprava zaměstnává velké množství lidí a je socioekonomicky velmi významnou komoditou, kterou v celosvětovém měřítku předstihne jen obchod s ropou a ropnými produkty. Na pěstování a zpracování kávy a v mnoha navazujících odvětvích se na celém světě podílí více než 20 milionů lidí.

Trocha historie Historie kávy je prastará. Kávová zrna znali lidé v Etiopii a Arábii již kolem roku 550 př. n. l. Původ kávy ale zůstával dlouho nejasný. Dokonce jej neznal ani velký botanik Carl Linné, který ji klasifikoval jako „kávu arabskou“ (Coffea arabica L.). Mylně se totiž domníval, že pochází z Arábie. Ve skutečnosti pochází z východní Afriky, z okolí Velkých jezer, někde z hornaté oblasti etiopské provincie Kaffa. Tam se ještě v současné době nacházejí divoce rostoucí keře kávovníku. Mnoho přímořských národů vydávajících se na námořní výpravy však poprvé ochutnalo kávu právě v Arábii. Odtud se také začala vyvážet do Evropy. Aby si Arábie udržela svoje výhradní právo na pěstování, zakázala vývoz klíčivých semen. V roce 1517 však Turci propašovali kávu z Arábie do Turecka. Pěstování kávy, které bylo až do konce 18. století výsadou obyvatel Arabského poloostrova, se tak postupně rozšířilo i do jiných oblastí světa. Zásluhu na tom mají zejména Holanďané, kteří na počátku 17. století tajně přivezli zelená kávová semena z Jemenu a začali kávu pěstovat ve svých zámořských koloniích. V krátké době počali kultivovat první keře kávovníku na Cejlonu, v Indii a na Jávě. Roku 1720 Francouz Chevalier Gabriel Mathieu de Clieu tajně převezl na ostrov Martinique první kávovník, který nejspíše dal základ klonu milionu kávových keřů rostoucích dnes ve Střední Americe 77

Doba jedová 2

a v oblasti Karibiku. Na rozšíření pěstování kávovníku do ostatních oblastí světa se významně podíleli také Angličané a Španělé ve svých koloniích. Pití kávy se na rozdíl od jejího pěstování rozšířilo mimo oblast Arabského poloostrova do blízkých zemí Orientu již v 15. století. V jednotlivých městech vznikaly hojně navštěvované kavárny. Pití kávy se v Turecku stalo vášní a odtud se tento zvyk postupně rozšířil i do ostatních evropských zemí. Ačkoli šlo nejdříve o velká přístavní města, do konce 17. století se podávání kávy v kavárnách výrazně rozšířilo i do vnitrozemí a stalo se běžným téměř ve všech zemích Evropy. První pražská kavárna byla otevřena roku 1714 pod Malostranskou mosteckou věží. Pití kávy tak proniklo i do českých zemí a pojem „turecká káva“ nebo „turek“ se stal nedílnou součástí naší kultury.

Technologie pěstování, pražení a přípravy kávy Káva je obvykle horký nápoj z plodů kávovníku. Označuje také prášek získávaný mletím pražených plodů (bobulí) kávovníku, který se k výrobě nápoje používá. Kávovník je keř subtropického a tropického podnebného pásma, vyžaduje teplé a vlhké podnebí se stálými teplotami mezi 18 až 22 °C. Keříky kávovníku kvetou bílými, voňavými, jasmínu podobnými květy, jež se rychle mění v zárodky plodů. Ty v závislosti na odrůdě a poloze plantáže průběžně dozrávají za 6 až 9 měsíců po odkvětu, přičemž vznikají kulaté či oválné plodnice, podobající se velikostí třešni. Tyto kávové bobule jsou zpočátku zelené, postupně žloutnou a červenají, až se konečně zabarvují jemně do fialova. Skládají se z povrchové kožovité slupky, nasládlé šťavnaté dužniny a pergamenovité slupky, obalující dvě kávová zrna (semena). Někdy se vyvine pouze jedno zrno vejčitého tvaru (perlová káva), které se však kvalitou neliší od ostatních. Každé semeno je ještě obaleno volným osemením, zvaným stříbřitá blanka. Zrna kávovníku dozrávají postupně a kvalitou nejlepší pro sklizeň jsou plodnice v době, kdy zčervenají. 78


Na celém světě existuje kolem 50 druhů kávovníku, obchoduje se však jen se zrny čtyř z nich: kávovník arabský (Coffea arabica) – s nižším obsahem kofeinu (0,7–1,4 %), pochází z Etiopie; kávovník robusta (Coffea robusta canephora) – s vysokým obsahem kofeinu (2,2–2,4 %), pochází z Jávy; kávovník Dawevrey (Coffea excelsa) pochází hlavně z Brazílie; a kávovník liberijský (Coffea liberica) s velkými zrny a trpkou chutí, který se pěstuje v Libérii a používá se hlavně ve směsích. V současné době patří mezi největší producenty kávy země Latinské Ameriky, zejména Brazílie, Kolumbie, Guatemala a Mexiko. Z afrických zemí je to především Angola a Uganda, z jiných oblastí Jáva. Čerstvá kávová zrna jsou zelená, bez vůně a chuti. Charakteristickou vůni a chuť získávají teprve pražením. Děje se tak ve speciálních strojích za pomoci horkého vzduchu a stálého promíchávání zrn. Káva se musí po upražení rychle zchladit, aby se zachoval obsah éterických olejů, které mají rozhodující vliv na chuti a vůni kávy. Praží se na různé stupně podle požadavků odběratelů. V poslední době je oblíbená tzv. rozpustná nebo instantní káva, která je sušeným práškem získávaným extrakcí umletých kávových zrn. Pro speciální účely se složitou výrobní cestou získává i káva se sníženým obsahem kofeinu, která si přitom zachovává co nejvíce ze svých typických vonných a chuťových vlastností. Pro přípravu kávy je nutné pražená zrna umlít. Používají se k tomu kávomlýnky tříštivé, s rotujícími noži na hřídeli nebo s drtiči, kde lze nastavit požadovanou hrubost. Mletí má být pomalé, aby se káva nepřehřála a neztratila své jemné aroma. Pokud si koupíte kávu již umletou, ta kvalitní je plněna do spotřebitelských obalů v ochranné atmosféře, často vakuově.

Chemické složení kávy Káva je složitou směsí řady látek, jejichž poměr závisí jak na druhu a původu kávy, tak na způsobu pražení. Nejdůležitějšími látkami kávy jsou kofein (0,5–2,6 %), kyseliny kávová a chinová 79

Doba jedová 2

(10 %), kyselina chlorogenová (4–6 %), polysacharidy (25–30 %), proteiny (13 %), tuky a vosky (0,1–0,8 %). Káva též obsahuje minerální látky (4 %), zejména draslík, hořčík, vápník, fosfor, mangan a železo. Kofein je dusíkatá heterocyklická sloučenina, derivát xanthinu, která se nachází nejen v kávě, ale i v dalších více než šedesáti rostlinných produktech, mezi něž patří i čajové lístky. Čistý kofein je bílý hebký prášek hořké chuti. Množství kofeinu v běžném šálku kávy (0,5–1,5 dl) se pohybuje od 50 do 200 mg. Alkaloid, který byl později nazván kofein, objevil v kávě vratislavský chemik Friedlieb Ferdinand Runge v roce 1820 a popsal jeho účinky na lidský organismus. Kofein je farmakologicky nejvýznamnější látkou kávy. Vstřebává se v tenkém střevě a distribuuje se celkem rovnoměrně ve všech orgánech a tělesných tekutinách. Nejvyšší koncentrace kofeinu je v těle dosaženo asi 30 minut po požití kávy. Metabolizuje se v játrech na více než 25 různých látek, které jsou posléze vyloučeny močí.

Káva a alkohol Káva přes všeobecně rozšířené mínění nemá vliv na stavy vzniklé po požití alkoholu (tj. vystřízlivění), ale dokonce ani nezrychluje odbourávání alkoholu. Právě naopak, odbourávání alkoholu zpomaluje a tím zpomaluje i jeho vylučování. Po kávě se člověk sice probere, ale nevystřízliví! S překvapujícími informacemi přišel A. L. Klatsky a jeho kolegové z Oaklandu v Kalifornii. Zjistili, že pití kávy chrání játra před toxickým vlivem alkoholu, a čím více kávy vypijeme, tím lépe jsou naše játra chráněna. Rozsáhlá studie na více než 125 000 lidech, kteří byli sledováni v letech 1978 až 1985, prokázala, že káva významným způsobem snižuje riziko vzniku alkoholické cirhózy. Při pití jednoho šálku kávy denně se riziko vzniku cirhózy snížilo o 20 %, při 2 až 3 šálcích o 40 % a při čtyřech a více šálcích o 80 %. Studie neodhalila, jakým mechanismem chrání káva jaterní buňky před cirhózou, ale naznačila, že současné pití kávy a alkoholu představuje pro člověka men80


ší riziko než pití alkoholu bez kávy. Konzumace kávy také zvyšuje základní látkovou přeměnu o několik procent a tím i energetickou spotřebu o 80–150 kalorií, avšak na tělesnou hmotnost má tento zvýšený energetický výdej jen minimální vliv.

Může být káva prospěšná? Jako domácí prostředek nachází káva uplatnění při některých zdravotních potížích, např. srdeční slabosti, kolapsových stavech, bolestech hlavy, neuralgiích, migréně nebo astmatických záchvatech. Kávu pijí miliony lidí po celém světě pro její povzbuzující psychostimulační účinky, a i když káva obsahuje návykovou látku kofein, není považována za drogu v pravém slova smyslu. Přesto se stále vyskytují úvahy o tom, kolik šálků kávy denně můžeme vypít, aby to nepoškodilo naše zdraví. Káva slouží díky kofeinu jako mírně povzbuzující prostředek vyvolávající pocit vitality a lepšího zvládnutí duševních i fyzických úkonů. Káva zahání únavu nebo ji napomáhá lépe překonávat, potlačuje spánek, činí jej povrchním a přerývaným. Povzbudivý účinek může být však velmi rozdílný a závislý na množství a způsobu přípravy kávy, na individuální snášenlivosti a řadě dalších faktorů. Proto může šálek kávy jak povzbudit, tak i uspat. Zvláště ve stáří lze pozorovat paradoxní účinek, kdy po vypití jednoho nebo dvou šálků spí starší lidé lépe než bez kávy. Podle nových studií snižuje několik šálků kávy denně riziko vzniku Parkinsonovy choroby. Kofein ovlivňuje pravděpodobně oblasti mozku, které produkují dopamin, látku, jež chrání proti této chorobě. Káva připravená jako espreso obsahuje vysoké množství antioxidantů, tedy látek, které jsou součástí mnoha potravinových doplňků a které jsou považovány za klíčově důležité v léčení i prevenci mnoha civilizačních nemocí, srdečně cévních onemocnění, duševních poruch, zánětů i rakoviny. Youjin Je se spolupracovníky z laboratoře Edwarda Giovannucciho na Katedře výživy a epidemiologie Harvardské univerzity veřejného zdraví v Bostonu, Massachusetts (USA) sledovali (po81

Doba jedová 2

mocí dotazníků) po dobu 26 let skupinu 67 470 žen, kterým bylo v roce 1980 34–59 let, s ohledem na pití kávy a výskyt rakoviny dělohy (endometriální karcinom). Zatímco u souboru žen, které pily maximálně jeden šálek denně nebo kávu nepily, se vyskytlo 56 případů tohoto onemocnění v přepočtu na 100 000, ženy, které pily čtyři nebo i více šálků kávy denně, měly výrazně snížené riziko vzniku rakoviny dělohy – vyskytovala se u 35 ze 100 000. Podobná souvislost se podle autorů nevyskytovala ve vztahu k pití čaje. Zajímavé je jejich zjištění u podskupiny obézních žen, protože obézní ženy mívají relativně nízkou hladinu některých hormonů, včetně rezistence vůči inzulinu, a oxidativní stres. U obézních žen je vliv pití kávy ještě výraznější. I tito autoři vysvětlují svoje pozorování tím, že káva obsahuje víc antioxidantů než ovoce a zelenina. Podle nich káva dokáže, vzhledem ke svému vlivu na inzulin, působit preventivně vůči vzniku cukrovky.

Může káva škodit? Dlouhodobý vysoký konzum kávy může způsobit neklid, nervozitu, podrážděnost, nespavost, zrychlenou a nepravidelnou srdeční činnost, psychomotorický neklid apod. Tyto poruchy se mohou u přecitlivělých osob projevit již po 250 mg kofeinu (2–4 šálky), u osob zvyklých na kofein po dávce asi 1 g (8–16 šálků). Výrobci kávy popírají, že by byla káva návykovou látkou. Ti, co se na ni těší a z nějakého důvodu nemohou hned svou touhu realizovat, to však vidí jinak. Náhlé přerušení konzumu kávy u silných pijáků může vést k abstinenčním příznakům, např. podrážděnosti, neklidu, třesu, únavě či bolestem hlavy. Jistou psychickou závislost lze tedy pozorovat i u kávy. Kofein v kávě působí nejen na člověka, ale také na ostatní tvory. Velmi citliví jsou na kofein zejména členovci, jako např. pavouci. Mnozí z nich, třeba dobře známý pavouk křižák, si pořizují složité a sofistikované sítě, na jejichž stavbu musí zapojit nejen své snovací žlázy, ale také všechen svůj „intelekt“. Působíme-li na pavouka nějakou psychotropní látkou, projeví se to na jeho schopnosti tkát pavučiny. Zdrogovaného pa82


vouka snadno poznáte. Staví nepravidelné, různě deformované sítě, do nichž by žádnou mouchu nechytil. Není bez zajímavosti, že jednou z nejsilnějších psychotropních drog pro křižáka je právě kofein, silnější než marihuana nebo LSD. Dlouhodobé pití většího množství silné kávy (cca 6 šálků denně) může podle některých studií zvyšovat riziko výskytu ischemické choroby srdeční a infarktu myokardu. Jiné studie dokazují, že tyto obavy jsou neopodstatněné. Většina studií potvrzuje, že mírný konzum kávy (3–5 šálků denně) nemá žádný vliv na srdce a krevní oběh. Ani krevní tlak, ani srdeční činnost se dlouhodobě nemění. U osob, které nejsou zvyklé na konzum kávy, dochází ke krátkému zvýšení krevního tlaku, které se pohybuje v rámci přirozeného denního kolísání a odeznívá s odbouráváním kofeinu v organismu. U osob zvyklých na kofein nedochází ke zvýšení krevního tlaku vůbec. Srdeční činnost zůstává při mírném konzumu dokonce i u osob se srdečními chorobami nezměněná. Při silném konzumu kávy (více než 6 šálků denně) se musí v závislosti na individuální citlivosti počítat s občasnými mírnými poruchami srdečního rytmu. Nedávno provedená rozsáhlá metaanalýza 16 studií shromážděných od ledna 1966 do ledna 2003 celkem na 1010 respondentech prokázala, že pravidelné pití kávy zvyšuje systolický krevní tlak v průměru o 2,04 mm Hg a diastolický krevní tlak o 0,73 mm Hg. Vliv na srdeční frekvenci byl zanedbatelný.

Káva jako jed Šálek kávy obsahuje v závislosti na způsobu přípravy 60–120 mg kofeinu, káva zbavená kofeinu obsahuje tohoto alkaloidu asi 3 mg. Za rozumné denní množství se považuje cca 300 mg kofeinu, což jsou asi tři šálky kávy. Po vypití pěti šálků silné kávy během krátké doby může dojít k celkové nervosvalové předrážděnosti, neklidu a třesu, poruchám trávení, zrychlení či nepravidelnostem srdeční činnosti a nespavosti. Ve velkých dávkách vede k pocitu podráždění, neklidu, nespavosti, ztrátě energie, popř. i křečím. 83

Doba jedová 2

Akutní otrava se projevuje pocitem úzkosti, zrychlením pulsu, neklidem, nespavostí, bolestmi hlavy, závratěmi. Mohou se objevit i přeludy a halucinace, trvalé nucení na močení. Při dlouhodobém požívání většího množství látek s kofeinem vzniká chronická otrava, při které jsou poruchy trávení, nechutenství, nucení na zvracení, trvalý neklid, nesoustředěnost, roztěkanost, nespavost. Časté jsou děsivé sny a stavy úzkosti, někdy třes rukou nebo i celého těla, špatné vidění, záškuby ve svalech. Nálada je stísněná až depresivní, většinou značně úzkostná. Při intoxikaci je třeba zabezpečit větrání, umístit do stabilizované polohy a vyvolat zvracení. Smrtelná dávka kofeinu činní při orálním užití 150 mg/kg, což je asi 10 g pro dospělého člověka. To odpovídá 50–200 šálkům kávy. Nejvyšší dávka, kterou člověk přežil, byla 24 gramů kofeinu. Nejnižší dávka, kterou nepřežil, byla 3,2 gramy, ovšem nitrožilně. Citlivost na účinky kofeinu je individuální, navíc se velmi rychle vyvíjí tolerance a citlivost dětí na kofein se neliší od citlivosti dospělých.

Závěr Posoudit všechny škodlivé i užitečné účinky pití kávy a kofeinu na lidské zdraví je velmi obtížné. Na toto téma bylo ve světě publikováno více než 100 000 studií, ale přesto není dodnes uspokojivě vyřešen problém, zda nám pití kávy prospívá, či škodí. Neměli bychom zapomenout, že káva není vhodná k zahnání žízně, s pitím kávy je spíše spojena duševní pohoda. Je proto účelné přizpůsobit množství kávy individuální snášenlivosti a osobnímu požitku. Přibližně tři kávy denně našemu zdraví neuškodí. Pití kávy je především společenskou záležitostí, při níž prožijeme příjemné chvíle se svými přáteli, u své oblíbené činnosti apod. Šálek dobré kávy uspokojí určité zažité rituály, bez nichž by byl život nudný a fádní. 84


3.3 Mléko Mléko je sice nápoj, ale je zároveň považováno za základní potravinu, která má svoje zastánce i odpůrce. Vztah ke konzumaci mléka rozděluje společnost na dva tábory. Jedni na ně nedají dopustit a život bez mléka si nedovedou představit, druzí v něm vidí příčinu všech svých zdravotních potíží a pít mléko odmítají. Kde je tedy pravda a který z těch dvou nesmiřitelných táborů se mýlí? V podstatě mají pravdu tábory oba. Konzumace mléka je kontroverzní záležitostí. Jeskynní lidé z doby kamenné neznali nejen obiloviny a rafinované cukry, ale ani mléko a mléčné výrobky. Řada vědců se proto domnívá, že naše tělo je dodnes uzpůsobeno spíše k trávení stravy pračlověka než stravy návštěvníka fastfoodů. Namítají, že člověk je jediný tvor na planetě, který pije mateřské mléko jiného živočišného druhu, a to dokonce i v dospělosti, kdy ostatní savci již dávno přešli na jinou stravu. Domnívají se, že člověk tím porušuje přírodní zákony a že to nemůže zůstat bez následků.

Pijte mléko, je zdravé Většina dietologů je přesvědčena, že kravské mléko a mléčné výrobky právem patří do lidské výživy. Mléko je zdrojem nutričně důležitých proteinů (3,2 %), mléčného cukru (4,4 %), tuků, vitaminů a minerálních látek. Je také hlavním zdrojem vápníku, který je v této formě organismem člověka velmi dobře využitelný. Vápník je nezbytný pro správný růst a vývoj kostí a zubů. Obsah vápníku v kostech je jedním z rozhodujících činitelů kvality života ve stáří, protože jeho nedostatek je úzce spojen s osteoporózou a častými zlomeninami kostí.

Nepijte mléko, je nebezpečné Hlavním argumentem těch, kteří v mléku vidí nebezpečnou potravinu, jsou alergické reakce a nesnášenlivost některých lidí na jednotlivé složky mléka: na proteiny, na cukry i na tuky. V odbor85

Doba jedová 2

né literatuře se uvádí, že lidí alergických na mléko je v populaci 0,3–7 %, a toto procento je velmi závislé na věku. Obecně se dá říct, že s přibývajícím věkem jejich procento vzrůstá. Kravské mléko patří do skupiny potenciálních potravinových alergenů, které vyvolávají u přecitlivělých jedinců chorobné stavy charakterizované abnormální imunitní odpovědí lidského organismu. To, co je pro někoho neškodná látka, může být pro jiného jed. Mléčné proteiny jsou zastoupeny hlavně laktalbuminy, které jsou přítomné v syrovátce, a kaseinem, který je hlavní složkou tvarohu. U některých lidí může alergie na mléko zahrnovat všechny bílkovinné složky mléka: kasein, D-laktalbumin i E-laktalbumin. Nejčastějším mléčným alergenem u lidí však bývá E-laktalbumin. Dalším význačným mléčným alergenem je kasein. Kasein je častou příčinou alergických reakcí i u těch, kteří mléko a mléčné výrobky nekonzumují. Kasein a kaseináty se totiž velmi často používají jako plniva a dochucovadla do řady potravinářských výrobků, jako jsou např. jemné párky, polévky, omáčky apod. Používají se proto, aby nutričně obohatily některá jídla jako přídavná látka. Díky vysokému obsahu bílkoviny, nízkému obsahu laktózy a jemné chuti zlepšují nutriční vlastnosti mnoha potravinářských výrobků. Do této skupiny výrobků patří např. vysokoproteinové práškové nápoje, obohacené sušenky a cereálie, směsi pro kojence atd. Další využití tyto látky nachází při výrobě trvanlivé šlehačky, při výrobě zmrzlin, omáček a salátových dresinků, při výrobě uzenin či jako náhražka smetany do kávy nebo přídavek do pekařských polev a cukrářských krémů. Často se využívá toho, že mléčná bílkovina je levná, a tak se jí „nastavují“ nejrůznější potravinářské výrobky. Kravské mléko v malém množství obsahuje také E-laktoglobulin, který však chybí v lidském mateřském mléce. Existuje podezření, že tato bílkovina vede u dětí k tvorbě protilátek, které napadají glycodelin, protein, který má významný vliv na rozvoj imunitního systému. Narušení imunitního systému může mít za následek zničení pankreatických buněk produkujících inzulin 86


a vést tak k rozvoji diabetu 1. typu. Tímto způsobem může pití kravského mléka zvyšovat riziko vzniku cukrovky.

Mléčné cukry Mléčné cukry jsou zastoupeny především laktózou a v menší míře tagatózou. Laktóza je disacharid, označovaný také jako mléčný cukr. Její molekula se skládá z galaktózy a glukózy. Tagatóza je monosacharid, jehož sladivost je téměř shodná se sladivostí sacharózy, ale dodává organismu méně energie. Tagatóza na rozdíl od sacharózy nepodporuje vznik zubního kazu a nezvyšuje hladinu cukru v krvi, takže je vhodná pro osoby s cukrovkou. V EU se tagatóza považuje za potravinu nového typu a její použití je považováno za bezpečné. Totéž se však nedá říct o hlavním mléčném cukru, laktóze. Laktóza nevyvolává alergickou reakci, ale u jedinců s nedostatkem enzymu laktázy způsobuje podobné problémy jako alergie. Dochází k tzv. intoleranci (nesnášenlivosti) laktózy, způsobené tím, že někteří lidé (asi 5 % populace) nedokáží tento mléčný cukr štěpit na jednoduché cukry, které naše tělo využívá. Pokud se laktóza takto nezpracuje, zůstává ve střevě, kde dochází k jejímu kvašení a následným bolestem břicha a průjmům. Intolerance laktózy je metabolická porucha, která se často zaměňuje s alergií na mléčnou bílkovinu. Lidé postižení nedostatkem laktázy trpí tímto druhem intolerance od počátku svého života. Jejich problémy začínají již v období kojení, protože mateřské mléko také obsahuje laktózu. Dítě mléko zvrací nebo má časté průjmy, trpí atopickým ekzémem a nemá chuť k jídlu. Někdy bohužel trvá delší dobu, než je tato nesnášenlivost rozpoznána.

Mléčné tuky Mléčné tuky obsahují mastné kyseliny (MK) s krátkým a středně dlouhým řetězcem, konjugované linolové kyseliny, MK s lichým počtem uhlíků a rozvětvené MK. Mají optimální poměr Z-3 a Z-6 MK. Mléko nemá žádný vliv na zvyšování hladiny cholesterolu, 87

Doba jedová 2

a mléko s dvouprocentním obsahem tuku dokonce cholesterol v krvi snižuje. MK se středně dlouhým řetězcem navíc zvyšují koncentraci příznivého HDL-cholesterolu v séru, a nejsou tudíž spojovány s kardiovaskulárním rizikem. V tomto směru nepředstavují mléčné tuky žádná zdravotní rizika. Pouze nadměrné pití zejména neodtučněného mléka vede nejen ke zvýšenému zahlenění, ale také k nadváze a obezitě.

Pomáhá mléko při usínání? Máme-li problémy s usínáním, sáhneme po hypnotiku, léku, který navozuje spánek. Lidová moudrost však praví, že stejnou službu vykoná i sklenice teplého mléka před ulehnutím na lůžko. Důkazy o pravdivosti tohoto tvrzení a důvody, proč takhle mléko působí, byly nalezeny relativně nedávno. Bylo zjištěno, že z bílkovin obsažených v mléku se tvoří účinkem enzymů (peptidáz) žaludeční šťávy malé peptidy, které mají podobný farmakologický účinek jako hypnotikum morfin, neboť se váží na stejné morfinové receptory v mozku. Z E-kaseinu vznikají tři E-kasomorfiny složené ze 4, 7 nebo 11 aminokyselin, z další mléčné bílkoviny, D-laktalbuminu, vznikají dva peptidy složené ze 4 aminokyselin: D-laktorfin a E-laktorfin. Tím, že se tyto peptidy váží na morfinové receptory v mozku, působí u člověka stejně, jako by si vzal morfin. Navozují pocity uvolnění, uklidnění, příjemné nálady a snižují krevní tlak. Vytvoří tak podmínky pro rychlý nástup spánku. Důkazem toho, že peptidy opravdu fungují jako endogenní opiáty, je fakt, že podání naloxonu, specifického antagonisty morfinových receptorů, jejich farmakologický účinek ruší. Mezi pozorovanými účinky kasomorfinu se uvádí, že omezuje pláč novorozenců a prodlužuje dobu spánku. Analgetický účinek těchto peptidů na člověka však nemusí být vždy bezvýznamný a už vůbec ne neškodný. V poslední době se např. objevují informace o tom, že E-kasomorfiny se mohou podílet na syndromu náhlé smrti novorozenců (Sudden Infant 88


Death Syndrome, SIDS). Bylo prokázáno, že snadno pronikají z gastrointestinálního traktu do krve, z krve do centrálního nervového systému a v dosud nevyzrálém mozku novorozence mohou blokovat jeho dýchací centrum. V důsledku toho může dojít k zástavě dechu a k náhlé smrti. Dr. Reichelt v Norsku a Dr. Cade na universitě na Floridě nalezli vyšší obsah kasomorfinu v moči autistů a schizofreniků. Toto pozorování bylo velmi často opakováno a potvrzeno, takže autistům je doporučována tzv. bezkaseinová dieta.

Pít, či nepít (mléko)? Odpověď na tuto otázku není jednoduchá. Na jedné straně existuje řada pádných důvodů, proč mléko konzumovat, na druhé straně pak řada neméně pádných důvodů, proč je z jídelníčku raději vyřadit. U lidí s alergií nebo intolerancí na mléko je situace jasná. Ti by se mu měli vyhýbat. U ostatních bude lepší nekonzumovat je ve velkém množství a všude tam, kde je to možné, nahradit mléko zakysanými mléčnými výrobky.

Intolerance není totéž co alergie Potravinová intolerance, na rozdíl od potravinové alergie, nezahrnuje imunitní reakci. Pod pojmem intolerance se rozumí nesnášenlivost. Potravinová intolerance je způsobena nedostatkem nebo absencí látky nebo látek, které se v organismu podílejí na zpracování stravy. Když sníme potravinu se složkou, vůči které je náš trávicí systém intolerantní, trávicí systém není schopen danou potravinovou složku zpracovat a dostaví se netypická reakce organismu – zvracení, dávení, průjmy, kožní projevy, plynatost, bolesti břicha, křeče. Onou zásadní látkou, která našemu tělu chybí nebo které má tělo nedostatek, většinou bývá enzym či více enzymů štěpících intolerantní složky. Potravinovou přecitlivělostí trpí významná a stále narůstající část populace. Postihuje asi 2 % dospělých a 8 % dětí do 3 let věku. Jedincům s potravinovou přecitlivělostí hrozí příznaky 89

Doba jedová 2

v oblasti dýchacího ústrojí – rýma z přecitlivělosti, či dokonce astmatické potíže. Další nepříjemností je atopický ekzém a chronické zažívací potíže. Medicína zatím nedokáže potravinovou přecitlivělost léčit. Můžeme jí pouze předcházet vynecháním rizikové potraviny z jídelníčku.

Literatura [1] Chow, H. H.; Hakim, I. A. Pharmacokinetic and chemoprevention studies on tea in humans. Pharmacol Res, 2011, 64 (2), 105–12. [2] Je, Y.; Hankinson, S. E.; Tworoger, S. S.; Devivo, I.; Giovannucci, E. A Prospective Cohort Study of Coffee Consumption and Risk of Endometrial Cancer over a 26-Year Follow-Up. Cancer Epidemiol Biomarkers Prev, 2011. [3] Patočka, J. Čaj s mlékem. Vesmír, 2007, 86 (3), 136. [4] Vyskočil, F. Káva (vcelku) blahodárná. Vesmír, 2007, 86 (2), 92. [5] Strunecká, A. Přemůžeme autizmus? Palatka Almi: Brno, 2009. [6] Carlsen, M. H.; Halvorsen, B. L.; Holte, K.; Bohn, S. K.; Dragland, S.; Sampson, L.; Willey, C.; Senoo, H.; Umezono, Y.; Sanada, C.; Barikmo, I.; Berhe, N.; Willett, W. C.; Phillips, K. M.; Jacobs, D. R., Jr.; Blomhoff, R. e total antioxidant content of more than 3100 foods, beverages, spices, herbs and supplements used worldwide. Nutr J, 2010, 9, 3. [7] Patočka, J. Lapacho: čaj Inků. Sféra, 2010, 11, 14–15.

90

4. Potraviny, které naši předkové neznali Jiří Patočka

Jídlo patří mezi základní potřeby člověka, protože potrava dodává tělu živiny nutné pro jeho růst a zdárný vývoj. Téma výživy je v dnešní době v popředí zájmu. Stoupá zájem o problematiku zdravého stravování a přibývá lidí, kteří se výživou zabývají profesionálně. Uvedeme si proto na začátek definice některých používaných pojmů: x Výživa (nutrice) je zdrojem energie a všech nezbytných látek, které člověk potřebuje k růstu a obnově tkání. Základním úkolem správné výživy je zajistit optimální přívod energie a živin ve formě bílkovin, tuků, sacharidů, vitaminů, minerálních látek a vody přiměřeně věku, zdravotnímu stavu a životnímu stylu člověka. x Strava je směs živin (nutrientů), kterou tělo potřebuje k získání energie a stavebních látek nutných pro růst a obnovu buněk, tkání a orgánů. x Nutrient je chemická látka, kterou organismus potřebuje pro svou existenci a růst, jakož i pro správný metabolismus, a která je přijímána z vnějšího prostředí. Nutrienty jsou děleny do dvou hlavních skupin: makronutrienty (základní živiny) a mikronutrienty (doplňkové živiny). x Potravina je výrobek nebo látka určená pro výživu lidí a konzumovaná ústy v nezměněném nebo upraveném stavu. Potraviny mohou být rostlinného, živočišného nebo jiného původu. Samostatné kategorie tvoří: nealkoholické nápoje, alkoholické nápoje, potraviny pro zvláštní výživu, doplňky stravy a potraviny nového typu. 91

Doba jedová 2

x Pokrm je potravina, která je vhodným způsobem upravena (uvařena) a připravena ke konzumaci (jídlo). Příprava pokrmů se obvykle provádí v kuchyni. Termín pokrm označuje jeden nebo více chodů, včetně nápojů.

4.1 Jídlo v historické perspektivě To, co člověk v průběhu své existence jako biologický druh konzumoval, tedy jakou stravou se živil, jaké potraviny používal a později také jaké pokrmy připravoval, prodělalo obrovský vývoj. Ne vždy měl také člověk snadný přístup k potravě, což ostatně pro některé části světa platí dodnes. Pokud si člověk opatřoval potravu sběrem a lovem, musel být přichystán na období hojnosti i nedostatku. Aby se mu potrava nezkazila nebo mu ji nesnědl někdo jiný, naučil se ji konzervovat a chránit. Vynález zemědělství přinesl do stravování nové potraviny, ale také nutnost čekání na novou úrodu a do té doby zcela neznámý společenský prvek: odloženou spotřebu. Aby člověk zajistil příští úrodu, musel část zásob vyčlenit ze své okamžité spotřeby [1]. Počínaje středověkem lze již hovořit o pokrmech, potravinách, které byly vhodným způsobem upraveny ke konzumaci. Častá byla tepelná úprava pokrmů, vaření, což se v dobové terminologii vztahovalo především k přípravě různých druhů obilných kaší a polévek. Kaše se připravovaly z celého i drceného obilí, které se máčelo a vařilo ve vodě nebo v mléce. Sladké kaše se ochucovaly medem a čerstvým i sušeným ovocem. V průběhu 17. století se začíná rozvíjet moderní kuchařské umění a vytváří se tradice národních kuchyní, která přetrvává až dodnes. V Evropě je to např. kuchyně italská a především francouzská. Nové prvky do vaření vnesla technická revoluce. Nejen v technickém vybavení kuchyní, ale také ve výběru surovin, a v neposlední řadě i v pohledu na jídlo jako kulturní záležitost. V 19. století zaznamenáváme útlum nákladných úprav pokrmů 92

Potraviny, které naši předkové neznali

a pracného zdobení. Objevují se první profesionální kuchařské časopisy. V roce 1834 byl v USA patentován sporák pro domácí využití. S rozvojem plynové sítě ve městech se objevují plynové sporáky, s rozvojem sítě elektrické pak také sporáky elektrické. První elektrický sporák se začal prodávat v roce 1893. Další novinky přineslo 20. století. Počátkem tohoto století vzrostla poptávka po trvanlivějších potravinách. Rostoucí znalost chemických a fyzikálních pochodů, souvisejících s potravinami, pak umožňovala vycházet této poptávce vstříc. Takové způsoby konzervace, jako je mražení, dehydratace, vakuové balení a zejména použití chemických látek, to jsou již výdobytky moderní společnosti. Výrobci ve snaze vyrábět levnější, trvanlivější a zároveň vzhledově i chuťově lákavější potraviny začali masově používat různé přídatné látky. Na trhu se objevují konzervované potraviny, je zvládnuta technologie přípravy mléka s dlouhou trvanlivostí, vznikají nové mléčné výrobky, na trhu se objevila mikrovlnná trouba a brzy se stala samozřejmou součástí každé domácnosti. Nejdůležitějším posláním potravin je, že poskytují organismu energii. Lidé jsou jediným druhem živočichů, jenž vaří jídlo, které pak konzumuje. Příprava jídla k večeři je to, co je společné pro všechny lidské kultury. Jídlo nemá jen svou nutriční hodnotu, ale i důležitý sociální aspekt. Konzumace jídla je vhodnou příležitostí ke komunikaci a posilování rodinných vztahů.

Gastronomie Pro člověka je jídlo nejen nezbytným zdrojem energie a jeho existence vůbec, ale také kultivovaným aktem, který vyčleňuje člověka jako živočišný druh ze zbytku živočišné říše. Člověk nejenže potraviny různě tepelně i jinak před konzumací upravuje, ale velkou pozornost věnuje i jejich dochucování, aranžování a konzumaci. Z přípravy jídel a jejich konzumace vytvořil druh umění (kuchařské umění, kulinářské umění, fr. l’art culinaire) a vědu o žaludku, zvanou gastronomie. V širším pojetí je dnes gastrono93

Doba jedová 2

mie chápána jako nauka o vztahu kultury a potravy. Cílem gastronomie je učinit z přípravy a konzumace jídla kultivovaný akt a nevšední smyslový zážitek a povýšit tím pojídajícího člověka na ušlechtilou bytost. Cílem kuchařského řemesla je připravit pokrm tak, aby konzumenta nasytil nejen tělesně, ale i duševně. Základní myšlenkou kuchařského umění je proto kultivace chuti pokrmu, jeho vzhledu a vůně, kultivace prostředí, v němž je pokrm podáván, resp. kultivace ideového podtextu každého pokrmu. Gastronomie prodělala a prodělává neustálý vývoj, jehož podstatnou součástí jsou zejména nové suroviny vhodné pro přípravu pokrmů. S rozvojem obchodu, který je spojen s novými technologiemi, mohou být konzumentům nabízena jídla ze surovin pocházejících z jiných, často i velmi vzdálených míst, nebo v roční době, která je pro danou potravinu netypická. Macechy dnes nemusí posílat své dcery do lesa na jahody, když je tam metr sněhu, stačí vyndat jahody z mrazničky. Nikdo se již dnes nepozastavuje nad tím, že to, co bylo v minulosti sezonním ovocem nebo zeleninou, je dnes dostupné celoročně. Sortiment potravin a potravinářských surovin se v posledních několika málo letech změnil natolik, že byla zavedena nová kategorie potravin nazvaná „potraviny nového typu“ [2–3].

4.2 Potraviny nového typu V České republice rozumíme pod pojmem „potraviny nového typu“ (PNT) potraviny a složky potravin, které nebyly použity k lidské spotřebě ve významné míře v rámci Společenství před 15. květnem 1997. Nařízení ES 258/97 z 27. ledna 1997 Evropského parlamentu a Rady stanoví prováděcí pravidla pro povolování nových potravin a nových složek potravin [2]. Protože cílem je zajistit nejvyšší úroveň ochrany lidského zdraví, musí být nové potraviny podrobeny hodnocení bezpečnosti před uvede94


ním na trh EU. Pouze produkty považované za bezpečné pro lidskou spotřebu jsou schváleny pro prodej. Firmy, které chtějí uvést nové potraviny na trh EU, musí podat žádost v souladu s doporučením Komise 97/618/EC, která obsahuje vyžadované vědecké informace a zprávu o posouzení jejich bezpečnosti. V posledních letech byly nové potraviny předmětem intenzivní veřejné diskuse. Přes rozsáhlé úsilí informovat veřejnost o výsledcích hodnocení rizik pro spotřebitele byla důvěra veřejnosti v této oblasti nízká. Odborníci na sociální práci nalezli řadu důvodů, proč tomu tak je, včetně neshod mezi technickými odborníky a spotřebiteli o povaze nebezpečí, na které by se mělo hodnocení rizik zaměřit. V současné době projednávají orgány EU aktualizaci pravidel pro potraviny nového typu, jejichž cílem je zajistit, aby inovace v potravinářském sektoru mohla pokračovat bez kompromisů v oblasti bezpečnosti a ochrany spotřebitelů. Termín „potraviny nového typu“ (PNT) byl do české legislativy zaveden při překladu Nařízení ES 258/1997 [2] jako ekvivalent anglického výrazu „novel foods“. Tento výraz byl zvolen, aby přesně vyjádřil podstatu věci a odlišil tyto potraviny od nových (inovovaných) výrobků, jejichž „novost“ není tak revoluční. O zařazování PNT do lidské výživy rozhoduje Poradní výbor pro nové potraviny a procesy (Advisory Committee on Novel Foods and Processes, ACNFP) a Evropský úřad pro bezpečnost potravin (European Food Safety Authority, EFSA). Problematika PNT je v posledních letech často a široce diskutována spotřebiteli. Podle uvedeného nařízení patří PNT do následujících skupin: w potraviny obsahující novou nebo úmyslně modifikovanou základní molekulární strukturu, w potraviny sestávající z mikroorganismů, hub nebo řas, nebo které jsou z nich izolovány, w potraviny sestávající nebo izolované (vyrobené) z rostlin nebo živočichů, s výjimkou rostlin nebo živočichů získaných tra95

Doba jedová 2

dičním postupem šlechtění nebo chovu nebo rozmnožování, a které jsou považovány za zdravotně nezávadné, potraviny vyrobené dosud nepoužívanými technologickými postupy, které vedou k významným změnám ve struktuře potraviny nebo složení, ovlivňující jejich nutriční hodnotu, metabolismus nebo obsah nežádoucích látek, w potraviny obsahující geneticky modifikované organismy (GMO) nebo potraviny, které byly vyrobeny z GMO, ale konkrétní potravina je již neobsahuje. Nařízení 258/1997 ES platí pro všechny členské státy EU. PNT musí splňovat požadavky stanovené legislativou pro běžné potraviny, a navíc musí být za účelem ochrany veřejného zdraví podle výše uvedeného nařízení podrobeny v EU zvláštnímu schvalovacímu procesu a splňovat další požadavky na označování. PNT mohou být prodávány jen balené. Působnost nařízení se nevztahuje na přídatné látky (aditiva), aromata a extrakční rozpouštědla. Přehled o současném stavu podaných žádostí o povolení PNT k uvádění do oběhu lze získat na webových stránkách EU nebo britského výboru ACNFP.

PNT v České republice Již před vstupem ČR do EU byly PNT v ČR schvalovány v souladu s nařízeními ES. K informování výrobců a dovozců PNT vydalo MZ ČR metodický materiál „Kritéria schvalování potravin nového typu“, který byl zpracován v souladu se Směrnicí rady 97/688/ES. Jsou v něm obsaženy pokyny týkající se materiálů přikládaných k žádosti o schválení PNT a pokyny týkající se zprávy o prvním posouzení. Podle českého Zákona 110/1997 Sb. o potravinách zahrnuje pojem „potraviny (a složky) nového typu“ jak produkty podle Nařízení 258/1997/ES [2], tak i produkty získané pomocí genetických manipulací definované v nařízení 1829/2003/ES [4].

96


Nové složky PNT V PNT se objevují i nové složky, které až dosud nebyly jako součásti potravin používány. Přestože PNT podléhají přísnému schvalovacímu řízení, nelze vyloučit, že některé z těchto složek mohou mít vliv na lidský organismus, který lze chápat jako nežádoucí. Četné vědecké studie a soudní spory o závadnosti či nezávadnosti PNT napovídají, že nové složky PNT nemusí být pro lidské zdraví vždy jen přínosem, ať už jde o fytosteroly, netradiční rostlinné produkty a upravené oleje, netradiční bílkoviny či nové deriváty sacharidů.

4.3 Fytosteroly (rostlinné steroly) Fytosteroly se podle chemické struktury řadí mezi steroidy. Nacházejí se v některých rostlinách, kde mají podobnou funkci jako cholesterol u vyšších živočichů. V rostlinách jsou fytosteroly přítomné buď jako volné steroly, nebo estery s organickými kyselinami, nebo cukry. V rostlinách jsou fytosteroly součástí buněčných membrán. V lidské dietě jsou fytosteroly hodnoceny jako součásti stravy důležité pro udržení zdraví. Fytosteroly jsou látky tepelně stabilní, bez chuti a bez zápachu. Vysoká teplota okolo 190 °C (při smažení) však způsobuje, že asi 50 % všech přítomných fytosterolů se přemění v oxidační a polymerační produkty. Mezi nejrozšířenější fytosteroly patří ß-sitosterol, kampesterol a stigmasterol.

Fytosteroly versus cholesterol Zvýšené krevní hladiny cholesterolu jsou dnes považovány za významný rizikový faktor vzniku kardiovaskulárních nemocí. Nutrienty, které dokáží snížit bez nežádoucích vedlejších účinků hladiny cholesterolu, mohou proto být pro lidské zdraví velmi prospěšné. Bylo prokázáno, že takovou schopnost snižovat cho97

Doba jedová 2

lesterol, jak u zvířat, tak u lidí, mají fytosteroly přítomné v dietě. To je hlavní důvod, proč jsou přidávány do lidské stravy.

Přirozený výskyt v potravinách Hlavním přirozeným zdrojem fytosterolů v lidské stravě jsou rostlinné oleje (řepkový, slunečnicový, sójový, palmový, olivový), margaríny a výrobky z obilovin. Ovoce a zelenina obsahují jen malé množství fytosterolů (od 5 do 30 mg/100 g). Fytosteroly jsou v malých množstvích obsaženy i v některých potravinách živočišného původu, např. v rybách. Kapr obsahuje 0,55 g E-sitosterolu v 100 g tuku, u některých ryb je to ale až dvojnásobek. V USA a většině zemí Evropy tvoří fytosteroly méně než polovinu konzumovaných sterolů, zbytek jde na vrub cholesterolu. Avšak v zemích, kde lidé konzumují převážně potraviny rostlinného původu, může být poměr cholesterol/fytosterol obrácený. I když zdaleka ne všechny otázky kolem významu fytosterolů pro lidskou výživu jsou zodpovězeny, všeobecně se má zato, že v určitém množství lidskému zdraví významně prospívají [5–6]. Je prokázáno, že přívod fytosterolů větší než 1 g/den inhibuje intestinální absorpci cholesterolu, což vede ke snížení jeho hladiny v krevním séru o 5–15 %. Účinek se mírně zvyšuje při vyšších dávkách fytosterolů, ale nemělo by být překročeno množství 1,5–2,0 g fytosterolů na den. Vyšší dávky, nad 3 g/den, už tento účinek nezvyšují a naopak působí nepříznivě, protože snižují absorpci E-karotenu a vitaminů rozpustných v tucích [7].

Pro koho jsou určeny potraviny obohacené fytosteroly Potraviny s přidanými fytosteroly jsou určeny pro osoby, u kterých je žádoucí snížení krevního cholesterolu. Obecně to podle současných kritérií jsou: w osoby, jejichž hladina celkového cholesterolu přesahuje hranici 5 mmol/l,

98


w osoby s hladinou celkového cholesterolu přesahující 4,5 mmol/l, u nichž je již rozvinuta ischemická choroba srdeční, diabetes či jiné rizikové faktory. Uvádí se, že v České republice má 37,5 % osob starších 40 let hladinu sérového cholesterolu vyšší než 6,2 mmol/l, a výskyt poruch hladin tuků v krvi (dyslipidémie) se zvyšuje s věkem. Na základě informací Odboru strategie a řízení ochrany a podpory veřejného zdraví MZ ČR a podkladů dostupných expertům SZÚ lze jen velmi těžko odhadnout, jak velká část populace v ČR trpí zvýšenou hladinou cholesterolu a pro koho jsou tyto potravinářské produkty s přídavkem fytosterolů a fytostanolů určeny. Expertní odhad je, že přibližně 50–60 % dospělé populace má hodnoty cholesterolémie zvýšené nad hodnotu 5,2 mmol/l. Doporučovaná limitní hodnota obsahu cholesterolu v krvi se navíc stále snižuje.

Obohacování potravin o fytosteroly v České republice Dosud bylo rozhodnutím Komise povoleno přidávat fytosteroly do mléčných nápojů a některých mléčných produktů, pomazánek, salátových dresinků, fermentovaných výrobků, sójových nápojů, sýrů, výrobků typu jogurtu, kořenících omáček, ovocných nápojů na bázi mléka a do žitného chleba. V procesu schvalováni jsou ale další potraviny, např. masné výrobky, rýžový nápoj a některé džusy.

4.4 Netradiční rostlinné produkty Snaha uplatňovat netradiční rostlinné produkty jako součásti PNT je vedena snahou výrobců obohatit trh o výrobky, které až dosud mohly být konzumovány pouze v omezených oblastech světa, v podstatě v místech, kde vyrostly. Současně je to jedna z možností, jak některé země více zapojit do světového obchodu a zlepšit tak jejich ekonomiku za předpokladu, že tyto produkty naleznou uplatnění na evropských a amerických trzích. 99

Doba jedová 2

Semínka chia Jedná se o drobná olejnatá semínka rostliny Salvia hispanica L. (šalvěj španělská), pocházející z hornatých oblastí Jižní a Severní Ameriky, která byla užívána již Aztéky. Semínka se vyznačují příznivým složením mastných kyselin a mají vysokou nutriční hodnotu [8]. Jsou alternativním zdrojem Z-3 mastných kyselin. Semínka absorbují až dvanáctinásobek vody a v žaludku želírují a vytváří gel, který tvoří bariéru před trávicími enzymy a zpomaluje tím štěpení polysacharidů. Gel z nabobtnalých semínek je použitelný jako přídavek do těsta, kde může nahradit vejce nebo olej, ale je také vhodný jako přídavek do celozrnného pečiva. Vzhledem ke snadné stravitelnosti jej lze doporučit také jako součást výživy nemocných, dětí, kojících matek, sportovců apod. Výbor ACNFP již v r. 2004 doporučil schválení s výhradou upozornění na potenciálně alergenní účinek, příp. možný křížový účinek s jinými alergeny.

Šťáva noni Šťáva „noni“ se vyrábí z plodů rostliny Morinda citrifolia L. (noni citrusolistá), která patří do čeledi mořenovitých (Rubiceae). Noni je keř rostoucí na ostrovech v jižním Tichomoří, ale i v Číně nebo Austrálii. Léčivé schopnosti noni objevili již před 2000 lety Polynésané, kteří tuto rostlinu přivezli z jihovýchodní Asie. Noni plodí zajímavé ovoce, trochu podobné zelené borovicové šišce, které obsahuje řadu biologicky účinných látek a množství enzymů, jež způsobují, že plod velice rychle dozrává [9]. Během jediného dne je schopen přeměny z tvrdého plodu na kašovitou hmotu, takže je zcela nevhodný pro jakoukoliv dopravu. Jedinou technologií vhodnou pro zpracování je proto výroba šťávy, tzv. Noni juice. Ten má velmi charakteristickou chuť, proto se užívá jen v malých dávkách a obvykle se ředí jiným džusem nebo vodou. Šťáva noni byla schválena rozhodnutím 2003/426/ES pro použití v nápojích. 100


Tato šťáva je akceptovatelná jako potravina nového typu a novější výzkumy napovídají, že by mohla mít, na rozdíl od jiných ovocných šťáv, i některé specifické účinky. Na myších byl prokázán její protektivní účinek při ischemickém neuronálním poškození a také podporuje sekreci inzulinu a zmírňuje vývoj inzulinové resistence při ischemickém stresu. Ze studií na laboratorních zvířatech neexistují údaje o negativním vlivu z hlediska subchronické toxicity, genotoxicity a alergenicity. Přestože je noni konzumováno v řadě zemí již velmi dlouho bez negativních známek vlivu na lidské zdraví, vyskytly se námitky ohledně bezpečnosti v případě konzumace většího množství výrobků z tohoto ovoce. V literatuře je totiž popsáno několik případů hepatotoxicity po požití noni a existují určité obavy, že tento netradiční rostlinný produkt by mohl být nebezpečný. Nejnovější výsledky subchronické toxicitní studie na laboratorních potkanech a in vitro testy na izolovaných lidských jaterních buňkách (hepatocytech) však prokazují, že toxické jsou až velmi vysoké dávky noni, které u člověka nepřicházejí v úvahu. Velikost NOAEL (no-observed-adverse-effect level) byla stanovena na 6,86 g čisté lyofylizované šťávy/kg tělesné hmotnosti, což odpovídá 90 ml/kg. V současné době sílí snaha výrobců uvést na trh i jiné produkty z noni, jako např. sušené nebo pražené ovoce, potravinové doplňky a ochucovadla v podobě lyofilizovaného prášku, šťávu z blanšírovaných listů a podobně. Tyto produkty mají firmy v úmyslu přidávat do potravin z cereálií, brambor, masa, ryb, do nápojů, omáček apod. Ve vědecké literatuře však existují rozporné názory, pokud jde o přítomnost genotoxického antrachinonu, a proto ACNFP vymezila přípustný denní příjem etanolového extraktu listů noni na 20 mg. V případě přídavku do nápojů totiž hrozí vysoký příjem u dětí, k čemuž je třeba přistupovat velmi opatrně.

Dřeň plodů baobabu Baobab africký (Adansonia digitata L.) je mohutný tropický strom z čeledi bavlníkovitých (Bombacaceae) pocházející z jižní Afriky, 101

Doba jedová 2

z oblasti Sahelu, ale je rozšířen téměř po celém kontinentu. Vyznačuje se krátkým, nápadně tlustým kmenem bizarního tvaru a málo početnými větvemi. Má dlanité listy, které v suchém období opadávají. Má bílé, nápadně velké převislé květy. Plody jsou vejčité nebo protáhlé, 12–20 cm dlouhé, šedě plstnaté, s dřevitou slupkou. Obsahují jemnou, bělavou, mírně nakyslou dužninu s četnými semeny. Dužnina má vysoký obsah pektinů (24–34 g/100 g dřeně), vápníku (1100–3700 mg/100 g), vitaminu C (75–499 mg/100 g) a železa (40–91 mg/100 g). U domorodého obyvatelstva mají plody široké použití v kuchyni a nacházejí uplatnění i v tradiční domorodé medicíně [10]. Dosavadní pokusy s využitím baobabové dřeně v Evropě byly ojedinělé a nepříliš úspěšné. Na počátku dvacátého století se baobabová dřeň přidávala do těsta při pečení čajového pečiva, během první světové války jako náhražka mouky při výrobě chleba. Baobabová dřeň má nesporné nutriční hodnoty a byly konány pokusy využít ji jako součást výživy sportovců. Firma Phyto Fruit Africa má v úmyslu používat sušenou dřeň plodů baobabu v množství 5–15 % do jogurtových nápojů a cereálních tyčinek, a po oddělení pektinu také do pečiva, cukrovinek apod.

Mangostanová šťáva Mangostana lahodná (Garcinia mangostana L.) je tropický stálezelený keř nebo strom původem z Indonésie. Je to rostlina s velkými kožovitými listy a kulovitými plody, se silnou fialovou slupkou, pod níž je bílá dužnina. Dužnina sestává z měsíčkovitých dílků připomínajících mandarinku a chutí trochu připomíná ananas. Plody mangostany jsou po tisíciletí používány jako léčivý prostředek pro své antibakteriální, antivirové, protizánětlivé a antialergické účinky, a snad i účinky antikarcinogenní [11]. Mangostová šťáva se vyrábí z celých plodů, včetně slupky, která je jinak nepoživatelná. Tím je výrazně zvýšen obsah xanthonů, které jsou považovány za nejvýznamnější biologicky účinné látky mangosty. Šťáva má výrazné antioxidační vlastnosti a může 102


příznivě ovlivňovat trávicí trakt, posilovat imunitní systém a neutralizovat volné radikály. V některých zemích je její uvádění do oběhu přípustné, statut v Evropě bude teprve diskutován.

4.5 Netradiční bílkoviny Uvádění netradičních bílkovin na trh jako PNT je podmíněno jednak hledáním nových potravinových zdrojů, jednak snahou podporovat zdravý životní styl a omezovat výskyt civilizačních nemocí.

Bílkovina z brambor a její hydrolyzáty Brambory jako potravina jsou i přes obsah jedovatých glykoalkaloidů považovány za bezpečné pro lidskou výživu. Koagulované bílkoviny z brambor a jejich hydrolyzáty, které dosud nebyly v potravinách používány, byly bez problémů zařazeny mezi PNT. Lze je totiž považovat za obdobu bílkovin získávaných z jiných rostlinných zdrojů. Jsou využitelné jako nutriční alternativa jiných rostlinných bílkovin, nebo jako emulgační a zpěňovací prostředky v pekařských výrobcích, cukrovinkách, bezlepkových potravinách i jinde.

Bílkovina z vojtěšky Tolice setá (Medicago sativa L.) neboli vojtěška je rostlina známá jako víceletá pícnina z čeledi bobovitých (Fabaceae). Je velice ceněnou a ekonomicky nejvýznamnější pícninou, ale je také používána alternativní medicínou jako prostředek proti stárnutí (tzv. alfalfa). Její léčivé účinky byly objeveny již ve starověku, pravděpodobně Araby. V alternativní medicíně je používána jako prostředek proti stárnutí a pro celkové posílení organismu. Zklidňuje a podporuje činnost zažívacího traktu a pomáhá zvyšovat fyzickou výkonnost, proto je vyhledávána především sportovci a je vhodná pro těžce fyzicky pracující osoby. Posiluje také imu103

Doba jedová 2

nitní systém, zmírňuje záněty, pomáhá při léčení artritidy, neuritidy i bronchitidy. Vojtěška ovlivňuje metabolismus krevního cukru a stabilizuje tak jeho hladinu, čímž se stává velice doporučovaným lékem pro diabetiky. Současné vědecké studie potvrdily, že listy a nadzemní části rostliny obsahují velké množství E-karotenu, vitaminů B, C, D, E a K, a dále minerální látky, jako je draslík, železo, vápník a fosfor. Vojtěška obsahuje značné množství nutričně významných proteinů, díky nimž je ceněnou pícninou. Tyto proteiny však mohou být užitečné i v lidské výživě. Extrakt z vojtěšky je proto další netradiční bílkovinou, čekající na zařazení mezi PNT. Důvod, proč se tak ještě nestalo, spočívá v určitých technických problémech formulace vhodného preparátu. Extrakt je nutno zbavit bakteriálních spor, ale nelze to učinit teplem, aniž by došlo k denaturaci proteinů. Na závadu je také přítomnost látek s estrogenní aktivitou, zejména kumestrolu. Přítomnost tohoto fytoestrogenu představuje nežádoucí riziko vzniku rakoviny u žen.

4.6 Netradiční nebo upravené oleje V kuchyních celého světa se nejčastěji používá olej olivový, sójový, slunečnicový nebo řepkový, ale spektrum nabízených olejů je mnohem širší. Oleje jako lněný, kukuřičný, mandlový, pupalkový, brutnákový nebo makadamiový nacházejí uplatnění nejen v kuchyni, ale také v kosmetice. I když se uvažuje o několika nových možnostech, jako PNT byly zatím schváleny jen dva nové oleje: olej ze semen Allanblackia a hadincový olej.

Olej ze semen Allanblackia Jedná se o olej lisovaný ze semen stromu Allanblackia stuhlmannii, rostoucího v západní, střední a východní Africe v tropických deštných pralesích. Plody tohoto stromu mají velikost ananasu a je v nich 40–50 olejnatých semen, která tvoří 60–80 % hmotnos104


ti plodu. Olej z těchto semen je využíván domorodci, ale dosud nebyl využíván komerčně. Rafinovaný olej ze semen Allanblackia má vysoký obsah kyseliny stearové (cca 50 %) a olejové (cca 40 %). Předpokládá se jeho využití do žlutých tuků a pomazánek na bázi smetany, jako zdravější náhrady za nasycený palmový olej.

Hadincový olej Hadincový olej je lisován ze semen hadince jitrocelovitého (Echium plantagineum L.) a vyznačuje se vysokým obsahem polynenasycených mastných kyselin. Předpokládá se, že bude přidáván do mléčných výrobků, včetně sýrů, do pomazánkových tuků a dresinků, do snídaňových cereálií a doplňků stravy a do potravin pro zvláštní léčebné účely a pro hubnutí.

Olej obohacený o diacylglyceroly Diacylglyceroly (DAG) a triacylglyceroly (TAG) jsou součástí všech rostlinných olejů. Většina olejů obsahuje velké procento TAG a jen malé procento DAG, přičemž TAG a DAG mají v organismu odlišnou úlohu. Zatímco TAG se ukládají v těle jako tukové zásoby, DAG jsou okamžitě odbourávány a poskytují tělu energii. Patentovaným postupem lze řepkový a sójový olej upravit tak, aby obsahoval až 80 % DAG, čímž se zvýší jeho nutriční hodnota.

Olej z řasy Schizochytrium sp. V roce 2008 byla podána žádost o zařazení oleje z mořské řasy Schizochytrium mezi PNT. Tento olej se vyznačuje vysokým obsahem kyseliny dokosahexaenové (DHA). DHA je Z-3 nenasycená mastná kyselina, která se přirozeně nachází v lidském těle, zvláště pak v šedé kůře mozkové (tvoří až 97 % Z-3 tuků v mozku), očích (tvoří až 93 % Z-3 tuků v oku) a srdci. V běžné potravě se DHA přirozeně nachází v mořských rybách a v mořských řasách a podle posledních poznatků je to jedna z nejdůležitější prenatálních výživových látek. O jeho zařazení mezi PNT nebylo dosud rozhodnuto. 105

Doba jedová 2

Olej z Incha Inchi Incha Inchi (Plukenetia volubilis) je tropický keř původem z peruánského deštného pralesa, jehož semena poskytují kvalitní olej s vysokým obsahem esenciálních Z-3 (cca 48 %) a Z-6 (cca 36 %) mastných kyselin, obsahující množství antioxidantů. V současné době je doménou jeho hlavního využití kosmetika, zejména výživné krémy a tělová mléka s regeneračním účinkem, ale bylo též zahájeno jeho posuzování jako PNT. Zatím o jeho zařazení mezi PNT nebylo rozhodnuto.

Olestra Olestra je název pro syntetické hexa- a oktaestery sacharózy. Esterifikací až osmi hydroxylových skupin sacharózy vyššími mastnými kyselinami lze získat produkt, který svou konzistencí a chemickými vlastnostmi připomíná tuk. Olestra vypadá jako tuk, ale není to tuk. V literatuře jsou proto olestra a jí podobné látky označovány jako „pseudotuky“. Olestra je určená jako náhrada tuku v potravinách, při jejich výrobě a při smažení a pečení. Protože se nevstřebává a prochází tělem nezměněná, snižuje příjem energie z tuků potravin. Uvedení olestry na trh nebylo jednoduché a bylo nutno provést stovky studií, aby byla prokázána její zdravotní nezávadnost pro člověka [12–13]. Americký úřad pro potraviny a léčiva (FDA) na podkladě 100 studií na zvířatech a 98 studií na lidech dal v lednu 1996 souhlas k použití olestry jako částečné náhražky tuků v některých snackových výrobcích. Na etiketě muselo být uvedeno, že olestra může způsobit žaludeční křeče a průjem. V srpnu 2003 na základě nových poznatků FDA rozhodl, že varování o rizicích spotřeby olestry na etiketách již není nutné uvádět. Řada odborníků na výživu dnes olestru doporučuje nejen jako nekalorickou náhradu tuku, ale také proto, že snižuje hladinu cholesterolu v krvi. Olestra je také vhodným detoxikačním prostředkem pro lipofilní jedy, jako jsou např. polychlorované aro106


matické uhlovodíky. Výzkumníci z Cincinnati School of Medicine společně se svým kolegou Trevorem Redgravem z University of Western Australia publikovali výsledky studie, ve které po dobu dvou let sledovali pacienty intoxikované Aroclorem 1254, syntetickým polychlorovaným aromatickým uhlovodíkem, látkou používanou v elektronice. Z jejich pozorování vyplývá, že když postiženým aplikovali olestru, jejich chlorakné (akutní forma akné způsobená polychlorovanými bifenyly) zmizela a hladina polychlorovaných bifenylů v jejich tukových tkáních dramaticky klesla [14]. Experimenty s olestrou přidávanou do diety vnesly světlo do koloběhu toxických látek v těle. Objasnily vliv diety na uchovávání a redistribuci chlorovaných uhlovodíků, včetně DDT, PCB a dioxinů. Jako nejúčinnější způsob, jak se zbavit zmíněných jedů, se ukazuje kombinovat dietu s konzumací olestry. Na olestře je oceňováno, že ve střevech absorbuje látky, které jsou rozpustné v tucích, a stolicí je odstraňuje z těla. Pokud se jedná o polychlorované uhlovodíky a jiné toxické látky, je to v pořádku. Olestra však stejným způsobem z těla odstraňuje např. v tucích rozpustné vitaminy, zejména vitaminy A, E a karotenoidy, což už tak v pořádku není. Protože olestra nedělá rozdíl mezi vitaminem a dioxinem, odchází spolu s ní ve stolici i látky tělu potřebné. Zmíněné vitaminy je proto vhodné podávat v nadbytku jako doplněk stravy. Zřejmě i z těchto důvodů není použití olestry v některých zemích dosud povoleno, jako např. ve Velké Británii, Austrálii a na Novém Zélandu.

4.7 Netradiční sacharidy a jejich deriváty Sacharidy tvoří významnou část lidské výživy, ale současně také část značně problematickou. Hledání nových zdrojů sacharidů a jejich chemická derivatizace jsou proto předmětem zájmu potravinářského průmyslu, který usiluje o zavedení těchto složek potravin jako složek PNT. Tato skupina látek zahrnuje sacharidy, 107

Doba jedová 2

oligosacharidy i polysacharidy, stejně jako jejich deriváty. O několika z nich již bylo rozhodnuto, většina sacharidů navržených jako PNT však na rozhodnutí teprve čeká.

Trehalóza Jedná se o neredukující cukr ze skupiny disacharidů, který se vyskytuje zejména v bakteriích, kvasinkách, houbách nebo v létajícím hmyzu, u kterého tvoří energetickou zásobu. Studium trehalózy prokázalo její užitečnost v lidské výživě i její použití v medicíně. Trehalóza hraje klíčovou úlohu při přežívání rostlin a hmyzu v anhydrobiotických podmínkách (nedostatek vody), ale tím, že chrání biomolekuly před environmentálním stresem, nachází také uplatnění jako zdraví prospěšná komponenta PNT. Trehalóza je v organismu rychle odbourávána účinkem enzymu trehalázy na glukózu, a je proto rychlým a bezpečným zdrojem energie. Jako přísada do PNT je využívána zejména v USA.

Izomaltulóza Izomaltulóza je disacharid, který se přirozeně vyskytuje v medu a cukrové třtině. Je podobně jako sacharóza složený z glukózy a fruktózy, ale na rozdíl od sacharózy, která má glykosidickou vazbu mezi glukózou a fruktózou na pozici 1,2, má izomaltulóza vazbu 1,6. Díky této rozdílné vazbě se izomaltulóza metabolizuje pomaleji, bez výrazného zvýšení hladiny glukózy v krvi. Izomaltulóza je proto pomalu stravitelný cukr, který poskytuje svalům a mozku stejné množství energie (4 kcal/g) jako sacharóza, ale v delším časovém intervalu. Zatímco sacharózu nebo glukózu tělo využije velmi rychle a hladina krevního cukru klesne na bazální hladinu asi po 60 minutách, izomaltulóza je metabolizována mnohem pomaleji a její hladina v krvi je plně vyčerpána až po 2 hodinách. Izomaltulóza je proto šetrná k zubům a je vhodná také pro diabetiky. Na trh je uváděna pod názvem Palatinose. Je využívána při výrobě energetických nápojů pro sportovce, cereálních tyčinek apod. 108


Tagatóza Tagatóza je přírodní monosacharid, keto-hexóza izomerní s fruktózou. V přírodních produktech se nachází jen v nepatrném množství, a proto se vyrábí synteticky. Výchozí surovinou je laktáza, která se hydrolyzuje na glukózu a galaktózu, a poté se galaktóza izomerizuje v alkalickém prostředí na D-tagatózu. Tento cukr má sladivost podobnou jako sacharóza, ale jen 38 % její energetické hodnoty. Je proto vhodný jako alternativní sladidlo pro přípravu nízkokalorických výrobků. Mezi sacharidy a jejich deriváty, které byly navrženy k zařazení mezi PNT, je např. bakteriální dextran, použitelný jako přísada do pečiva, D-cyklodextrin, extrakt z japonské houby šii-take (houževnatec jedlý, Lentinus edodes) bohatý na E-glukan, glukosamin hydrochlorid z černé plísně (kropidlák černý, Aspergillus niger) nebo D-ribóza.

Listy stevie sladké Stevie sladká (Stevia rebaudiana Bertoni) je až metr vysoká bylina z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae), jejíž původním domovem jsou tropické oblasti Jižní a Střední Ameriky. Má drobné sytě zelené listy, které se vyznačují intenzivně sladkou chutí. Domorodé americké kmeny ji používaly ke slazení nápojů, ale také jako součást přírodní medicíny [15]. Z jihoamerického kontinentu byla importována do asijských zemí a později také do Evropy. V některých zemích se listy stevie ve formě prášku nebo přečištěné vodné extrakty z listů používají jako nízkokalorické sladidlo ke slazení potravin a nápojů, v cukrářství, konzervárenském průmyslu, při výrobě zubních past a žvýkaček. Důvodem sladké chuti stevie je přítomnost celé řady sladkých terpenických glykosidů, tzv. stevioglykosidů. Nejvýznamnějším stevioglykosidem je steviosid. Sladivost steviosidu je 200–300u vyšší než sladivost sacharózy. Pro své příznivé účinky u pacientů s cukrovkou se stal předmětem intenzivního 109

Doba jedová 2

farmaceutického výzkumu, zatím však zůstává nezodpovězena řada otázek týkajících se jeho genotoxicity [16]. Zcela jasno není ani, pokud jde o jeho karcinogenitu. Vzhledem k mutagennímu účinku prokázanému v některých testech in vitro zatím nelze exaktně stanovit genotoxické riziko, které může pro člověka znamenat steviol – produkt metabolizace steviosidu. Evropská komise přijala 11. listopadu 2011 nařízení č. 1131/2011/EU, kterým povoluje zpracování steviolových glykosidů k potravinářským účelům poté, co byl tento krok členskými státy v létě odsouhlasen. Podle EU zjistil EFSA nezávadnost této přírodní sladivé látky.

4.8 Antioxidanty z netradičních zdrojů Antioxidanty jsou látky, jejichž molekuly omezují aktivitu kyslíkových radikálů tím, že snižují pravděpodobnost jejich vzniku nebo je převádějí do méně reaktivních či nereaktivních forem. Tím omezují proces oxidace ve výrobcích, kde se vyskytují. Z tohoto důvodů se přidávají do potravin, které by byly jinak oxidací nadměrně poškozovány nebo znehodnoceny. Antioxidanty prodlužují trvanlivost potravin tím, že likvidují volné kyslíkové radikály. V Době jedové jsme vysvětlili, že konzumace antioxidantů působí příznivě na lidské zdraví, neboť snižuje pravděpodobnost vzniku srdečně-cévních chorob a některých typů rakoviny. Současná dietologie proto doporučuje konzumaci stravy bohaté na antioxidanty, zejména antioxidanty přirozeného původu. Pokud strava neobsahuje dostatečné množství antioxidantů, měla by být antioxidanty doplňována. Některé z antioxidantů byly zařazeny mezi PNT. Jsou to zejména karotenoidy, jako je lykopen z rajčat a lykopen z tropické mikroskopické houby Blakeslea trispora, astaxanthin z mořských řas, např. z řasy Haematococcus pluvialis, nebo syntetický zeaxanthin. Tyto látky jsou obvykle izolovány z některých rostlinných či živočišných zdrojů, ale složkou PNT se stávají jen tehdy, jsou-li získávány z netradiční suroviny. 110


Lykopen Lykopen je látka ze skupiny karotenoidů a je jedním z nejúčinnějších karotenoidních antioxidantů. Je obsažen v zelenině a v některých druzích ovoce jako červený, v tucích rozpustný pigment. Nejvýznamnějším zdrojem lykopenu jsou červená rajčata, která obsahují 30–70 mg/kg tohoto barviva. Menší množství lykopenu jsou obsažena např. v červeném (vodním) melounu, šípcích nebo v růžových grepech. Lykopen je povoleno přidávat do potravin jako přirozené barvivo (E160d). Objevy posledních let ukázaly, že lykopen má příznivý vliv na lidské biochemické procesy a že častá konzumace potravin s vysokým obsahem lykopenu nebo užívání lykopenu jako doplňku stravy může významně snížit rizika vzniku rakoviny. Vysoká hladina lykopenu v krvi je zdravotní pojistkou i proti chronickým nemocem srdce a tepen, plic, prostaty a kůže. Vědecké studie prokazují, že riziko vzniku rakoviny prostaty je nižší u mužů, kteří pravidelně konzumují rajská jablka nebo rajský protlak či kečup, ve srovnání s těmi, kdo tyto pokrmy nejedí. Zdá se také, že lykopen snižuje výskyt infarktu myokardu [17]. Není bez zajímavosti, že vůbec nejnižší výskyt nádoru prostaty byl prokázán v zemích Středomoří, zejména v Řecku a Itálii, kde ve stravě převládají rajská jablíčka. V zemích, kde se rajská jablka konzumují méně, riziko rakoviny prostaty dramaticky stoupá. Nicméně FDA došel k závěru, že dosud neexistují spolehlivé vědecké informace pro tvrzení, že lykopen z rajčat má vliv na prevenci různých typů rakoviny.

Lykopen z Blakeslea trispora Společnost Vitatene Inc., zabývající se výrobou penicilinu, požádala o souhlas se zařazením lykopenu produkovaného plísní Blakeslea trispora mezi PNT. Jako barvivo E160d je povoleno přidávat lykopen do potravin v množství do 500 mg/kg. Denní příjem v EU se odhaduje na 0,5 až 5 mg a má se za to, že zvýše111

Doba jedová 2

ní obsahu lykopenu v dietě by bylo užitečné zejména pro snížení výskytu nádorových onemocnění. Cílem společnosti Vitatene Inc. je přidávat lykopen do pomazánkových tuků (2–5 mg/kg), mléka a mléčných výrobků (3–6 mg/kg), kořenicích přípravků (6 mg/kg), ochucovacích omáček a zálivek (7 mg/kg), konzerv a cukrovinek (5 mg/kg). Zprvu panovaly určité obavy, aby příjem lykopenu nezačal být nadměrný, ale nakonec byl lykopen z Blakeslea trispora v roce 2006 schválen jako antioxidant, výživový doplněk a doplněk stravy. Podle úřadu EFSA je třeba učinit opatření, aby jeho příjem nepřekročil 2 mg/den.

Lykopen z rajčat a syntetický lykopen Společnost LycoRed Natural Products Industries požádala o zařazení rajčatového extraktu obohaceného lykopenem, tzv. oleoresinu Lyc-O-Mato, mezi PNT, ale o žádosti dosud není rozhodnuto. Termínem oleoresin se označuje směs pryskyřic a esenciálních olejů, připravená z některých částí rostlin. V případě oleoresinu Lyc-O-Mato obsahuje přípravek vysoký podíl mastných kyselin a acylglycerolů (kolem 70 %) a 14–19 % nezmýdelnitelných látek. Podíl lykopenu kolísá podle suroviny mezi 5–15 %. Výrobní proces je obdobou výroby aditiva E160d. Záměrem výrobce je přidávat Lyc-O-Mato do potravin, jako jsou jogurty, sýry, chléb, cereální tyčinky, uzeniny apod. V USA se do doplňků stravy přidává 5–15 mg lykopenu, což by odpovídalo 83–250 mg 6 % oleoresinu Lyc-O-Mato. Při schvalování se zvažuje, do jakých potravin by se přípravek mohl používat, aby nedocházelo k jeho nadměrné konzumaci. Neměl by být přidáván do potravin pro děti do 3 let. Dnes již existuje několik desítek studií o příznivých účincích oleoresinu Lyc-O-Mato na lidské zdraví. O schválení syntetického lykopenu jako PNT požádala v roce 2005 společnost BASF, která jej chtěla uvést na trh jako suspenzi ve slunečnicovém oleji. Na základě vědeckého posouzení se prokázalo, že syntetický lykopen splňuje kritéria stanovená 112


v čl. 3 odst. 1 nařízení (ES) č. 258/97, a jeho uvedení na trh bylo povoleno s tím, že společnost BASF vypracuje monitorovací program, který bude doprovázet uvedení výrobku na trh a který poskytne informace o mírách používání lykopenu v potravinách. Nejpozději v roce 2014 se používání lykopenu jako složky potravin znovu přezkoumá.

Astaxanthin Astaxanthin je přírodní látka ze skupiny karotenoidů. Tento červený pigment se vyskytuje v přírodě v mnoha živých organismech, které jsou také součástí lidského jídelníčku. Astaxanthin zabarvuje do červena některé korýše, včetně krevet, krabů a humrů, a je také zodpovědný za růžovou barvu masa lososa. Vyskytuje se rovněž jako přirozené barvivo v řasách. Podle řady studií je astaxanthin velmi silný antioxidant s ochrannými a protizánětlivými účinky. Má až desetkrát vyšší antioxidační účinek než E-karoten a stokrát vyšší než vitamin E [18–19]. V řadě studií byly prokázány příznivé účinky astaxanthinu u lidí: ochrana proti UV fotooxidaci a poškozování DNA, stimulace imunitního systému prostřednictvím zvýšené produkce T- a B-buněk a inhibice tvorby oxidovaného LDL, který je spojován s tvorbou krevních sraženin. Astaxanthin rovněž zmírňuje zánětlivé procesy a napomáhá prevenci kardiovaskulárních nemocí a tvorby nádorů, příznivě ovlivňuje hladkost kůže a zpomaluje její stárnutí. Několik výrobců ohlásilo výrobu oleoresinu bohatého na astaxanthin z řasy Haematococcus pluvialis, protože se předpokládá rovnocennost s potravinami bohatými na astaxanthin, které byly až do roku 1997 prodávány švédskou firmou Astacarotene (dnes ve vlastnictví Fuji Chemicals). Největším dodavatelem této suroviny je dnes společnost Algatechnologies Ltd. z Izraele, která využívá pouštního slunce k pěstování mikrořas H. pluvialis, které patentovaným výrobním postupem průmyslově zpracovává na přírodní astaxanthin. 113

Doba jedová 2

Zeaxanthin Zeaxanthin je zlatožluté karotenoidní barvivo, strukturní izomer luteinu. V přírodě se nachází zejména v kukuřici, ale také ve vaječném žloutku. Spolu s luteinem se nachází zeaxanthin ve zvýšeném množství také v oku, zejména v žluté skvrně (macula lutea). Zeaxanthin vytváří ve žluté skvrně ochrannou vrstvu, která pohlcuje škodlivé záření modré části spektra a chrání tak spolu s luteinem nejen žlutý bod, ale vůbec celé oko před poškozením UV světlem tím, že odstraňuje reaktivní formy kyslíku z čočky a sítnice. Zeaxanthin hraje tedy významnou úlohu v ochraně oka a působí proti degeneraci stárnoucí oční sítnice a proti očnímu zákalu. Zdrojem zeaxanthinu i luteinu pro člověka je strava, denní příjem zeaxanthinu je odhadován na 1–4 mg denně, ale jeho potřeba je velmi individuální. O zařazení syntetického zeaxanthinu jako složky PNT žádá firma DSM Nutritional Products Ltd., která by chtěla aplikovat zeaxanthin do potravinových doplňků a potravin ve formě prášku nebo suspenze v obilném oleji. Předpokládá použití v nejvyšší denní dávce až 20 mg/osoba, ale jsou obavy, aby tato hodnota nebyla při rozšíření jeho používání překročena.

4.9 Potraviny připravené z geneticky modifikovaných organismů Geneticky modifikovaný organismus (GM organismus, GMO) je organismus, jehož genetický materiál (tedy DNA) byl úmyslně změněn, a to způsobem, kterého nelze dosáhnout přirozenou rekombinací. GMO je možné připravit pouze zásahem člověka, v přírodě by samy nikdy nemohly vzniknout. Proto jsou genetické modifikace předmětem mnoha diskusí. Zvláště ostrá diskuse se vede u geneticky modifikovaných rostlin (transgenní rostliny), které mohou sloužit pro lidskou výživu nebo jako zvířecí krmiva 114


[20]. Možná zdravotního rizika GMO jsou předmětem intenzivního studia. Podle českého Zákona 110/1997 Sb. o potravinách a tabákových výrobcích zahrnuje pojem „potraviny (a složky) nového typu“ jak produkty podle Nařízení 258/1997/ES [2], tak i produkty získané pomocí genetických manipulací definované v nařízení 1829/2003/ES [4]. Státní orgány, které rozhodují o uvádění GM potravin na trh, na sebe berou obrovskou odpovědnost za zdraví veřejnosti. Sortiment GM potravin se neustále rozšiřuje a vědecké informace o jejich zdravotní nezávadnosti nemohou být vždy řádně ověřeny nezávislými orgány. Studie na zvířatech krmených GM potravinami prokázaly, že tyto potraviny mohou mít toxický vliv na některé orgány a systémy, jako jsou játra, slinivka, ledviny nebo reprodukční orgány. GM potraviny mohou měnit i hematologické, biochemické a imunologické parametry zvířat. Není rovněž bez zajímavosti, že zvířata odmítají stravu vyrobenou z GMO, a mohou-li si vybrat, dávají přednost geneticky nemodifikovaným potravinám. Není proto divu, že specialisté na lidskou výživu se nemohou shodnout v tom, zda GM potraviny představují pro člověka riziko, nebo zda jsou pro člověka zcela bezpečné. Nejrůznější vědecké studie dávají za pravdu oběma stranám, takže veřejnost je zmatená. I když se přikloníme na stranu studií, které prokazují zdravotní nezávadnost GM potravin, nelze zodpovědně říct, jaký vliv na zdraví člověka může mít jejich dlouhodobá konzumace.

Toxiny z GMO v tělech živočichů i člověka Anna Strunecká Na internetových stránkách se objevuje mnoho případů, které dokumentují obavy, že GMO nejsou pro zdraví člověka bez rizik [20–21]. V květnu 2011 uveřejnil Jeffrey M. Smith [22] údaje o tom, že v tělech těhotných žen i jejich dětí se ještě před naroze115

Doba jedová 2

ním hromadí toxin Bt. Smith je výkonným ředitelem kanadského Institute for Responsible Technology (Ústavu pro zodpovědné technologie), autor mezinárodních bestsellerů o GMO Seeds of Deception a Genetic Roulette: e Documented Health Risks of Genetically Engineered Foods. Toxin Bt je obsažen v GMO kukuřici. Ta je vybavena genem z půdní bakterie Bacillus thurigiensis, který uvedený toxin produkuje, a to proto, aby byla kukuřice chráněná před hmyzem. Bt toxin tedy působí jako insekticid, porosty kukuřice nemusí být ošetřovány jinými nebezpečnými insekticidy a původně jak Monsanto, tak EPA (Environmental Protection Agency – agentura pro ochranu životního prostředí) deklarovaly, že Bt toxin nemá žádný dopad na spotřebitele, tedy na člověka. Bt toxin se totiž používal jako postřikový insekticid i před zavedením GMO. V tom případě ho déšť postupně smýval a slunce ho rozkládalo, takže probíhala jeho biodegradace. Nicméně i tento postřik vyvolával u lidí alergie. V GM verzi má vlastně každá rostlina svoji láhev jedovatého postřiku v sobě a koncentrace Bt toxinu je tisíckrát vyšší než ve spreji. Právě proto, že používání Bt toxinu mělo svoji historii v zemědělství, byl povolen jako součást GMO. Lékaři na univerzitní klinice v Quebeku analyzovali krev 30 těhotných a 39 netěhotných žen a nalezli Bt toxin v krvi u 93 % těhotných žen, a téměř vždy i v pupeční krvi jejich plodů. Byl nalezen i v krvi u 67 % netěhotných žen. Kromě toho, že se těmto výsledkům dostalo široké veřejné publicity, byly publikovány i v odborném časopise, kde je studie rozšířena o další toxiny z GMO kukuřice [23]. Poznatky o tom, že Bt toxin se objevuje v krvi člověka, nejsou zcela nové. Ve výzkumu sponzorovaném italskou vládou vykazovaly myši krmené GMO kukuřicí Monsanto celou řadu imunologických anomálií [24]. Měly zvýšenou hladinu protilátek typu IgE a IgG, které jsou typicky spojovány s alergiemi a infekcí. Myši měly zvýšenou hladinu cytokinů (interleukinů), 116


které jsou u lidí indikátory široké škály nemocí spojovaných se záněty až po rakovinu. Jejich imunitní systém vykazoval zvýšené T-buňky, vyšší počet lymfocytů, bazofilů a bílých krvinek, což může opět indikovat alergie, a různé záněty. Myši měly rovněž symptomy otravy jater a ledvin [24]. Existují však i práce, které prokazují naprostou bezpečnost GMO obsahujících Bt toxin [25–26]. GMO rostliny obsahující Bt toxin, jako je kukuřice, rýže, lilek nebo bavlna, se rozšiřují na obrovských plochách v Indii, Číně, Kanadě a USA. V EU, kde je stále pěstování GMO plodin omezeno na několik povolených výjimek, většinou spojených s výzkumem, si nesmírný dopad této změny technologií nedokážeme představit. Je proto pochopitelné, že tyto GMO rostliny a jejich vliv na přírodu i člověka jsou stále v centru výzkumu. Drobný korýš Daphnia magna, známý akvaristům jako potrava pro rybky, je po léta užíván jako modelový organismus v ekotoxikologickém výzkumu. Má totiž generační dobu asi dva týdny, a tak může být toxicita testována v poměrně krátkém čase. A tak v akutních testech toxicity nebyly u dafnií shledány žádné NÚ krmení obsahujícího pyl z Bt kukuřice. Norští výzkumníci krmili jedince D. magna od narození buď GM kukuřicí, nebo kukuřicí, která nebyla geneticky upravena, a to po dobu 42 dnů [27]. Zjistili, že dafnie krmené GM měly o polovinu kratší dobu přežití. Kladly také nižší počet vajec (109 oproti 141 u kontrol). Dafnie krmené normální kukuřicí byly výrazně větší (o 21 %). I z tohoto laboratorního testu je zřejmé, že GMO má jako potravina jiné vlastnosti než geneticky neupravená rostlina. Nejpřesvědčivější však jsou pozorování z oblastí, kde se GMO rostliny pěstují v širokém měřítku. Mnoho zemědělců z Indie si stěžuje na přetrvávající svědění a vyrážky po kontaktu s GM rostlinami. Když pustili na plantáže po sklizni bavlny dobytek, ovce, kozy a buvoli zahynuli nebo onemocněli. V jedné vesnici uhynulo 13 buvolů hned po prvním dnu pastvy. Každopádně, dříve než 117

Doba jedová 2

EU povolí průnik GMO na svoje území, měly by se pečlivě zhodnotit zkušenosti USA. V této zemi je totiž v roce 2011 geneticky modifikováno 93 % sóji, která se tam pěstuje, 86 % veškeré kukuřice a 93 % řepky. V letech 2008–2009 se uvádělo, že GM je 95 % cukrovky pěstované v USA. Lze tedy předpokládat s jistotou, že produkty, které dnes nesou označení „100% USDA Organic“, jsou GMO. K tomu, abychom mohli považovat GMO za bezpečné a přinášející prospěch, je třeba získat odpovědi na mnoho otázek, které se postupně vynořují, jako jsou například: w Jak ovlivňují GMO plodnost? w Jak zasahují do nitroděložního vývoje? w Jak zasahují do hormonálních regulací? w Jak ovlivňují stárnutí? w Jaký mají vliv na střevní flóru? w Jak ovlivňují imunitní systém? Doufejme, že odpovědi na tyto otázky přijdou dříve než GMO potraviny na náš stůl.

Závěr PNT přestavují pro obyvatele zemí ES vítané obohacení jídelníčku o potraviny a potravinářské speciality, které byly donedávna dostupné jen omezenému počtu lidí v geograficky vymezených oblastech. PNT přináší užitek nejen lidem v EU, ale i hospodářství zemí, které jsou nebo mohou být producenty PNT. Jde o skupinu potravin, jejichž počty budou narůstat. Mnohé oblasti světa, zejména tropické a subtropické regiony, mají pro produkci PNT značný a většinou dosud nevyužitý potenciál. Aby byly PNT bezpečné, musí však jejich výrobci předložit dostatek důkazů o jejich původu a kvalitě. Všechny PNT musí splňovat požadavky stanovené legislativou pro běžné potraviny, a navíc musí být za účelem ochrany veřejného zdraví podrobeny v EU zvláštnímu schvalovacímu řízení.

118


Tabulka 4.1 Přehled potravin nového typu (PNT) Fytosteroly

Netradiční Netradiční Netradiční Netradiční Antioxibílkoviny oleje sacharidy danty rostlinné z netraprodukty dičních zdrojů

– sitosterol – campesterol – stigmasterol

– semínka chia – noni – baobab – mangostanová šťáva

bílkoviny z brambor, vojtěšky

– olej ze semen Allanblackia – hadincový olej – olej z řasy Schizochytrium – olej z Incha Inchi – olestra

– trehalóza – izomaltulóza – tagatóza – stevie

– lykopen z houby Blakeslea trispora – astaxanthin z mořských řas – syntetický zeaxanthin

Literatura [1] Beranová, M. Jídlo a pití v pravěku a středověku. Academia: Praha, 2005. [2] Nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 258/97 ze dne 27. ledna 1997 o nových potravinách a nových složkách potravin. http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:13:18:31997R0258:CS:PDF. [3] Serafini, M.; Stanzione, A.; Scarpa, B.; Foddai, S. Novel food: a new reality in food ingredient. J Clin Gastroenterol, 2010, 44 Suppl 1, S47–8. [4] Nařízení 1829/2003/ES o sledovatelnosti/dohledatelnosti původu a označování GMO a původu potravin a krmiv vyrobených z GMO http://eur-lex.europa.eu/Result.do?RechType=RECH_celex&lang=cs&code=32003R1829. [5] Lin, X.; Racette, S. B.; Lefevre, M.; Spearie, C. A.; Most, M.; Ma, L.; Ostlund, R. E., Jr. e effects of phytosterols present in natural food matrices on cholesterol metabolism and LDL-cholesterol: a controlled feeding trial. Eur J Clin Nutr, 2010, 64 (12), 1481–7. [6] Marangoni, F.; Poli, A. Phytosterols and cardiovascular health. Pharmacol Res, 2010, 61 (3), 193–9. [7] Clifton, P. Lowering cholesterol – a review on the role of plant sterols. Aust Fam Physician, 2009, 38 (4), 218–21. [8] Bora, K. S.; Sharma, A. Phytochemical and pharmacological potential of Medicago sativa: a review. Pharm Biol, 2011, 49 (2), 211–20.

119

Doba jedová 2 [9] Pawlus, A. D.; Kinghorn, D. A. Review of the ethnobotany, chemistry, biological activity and safety of the botanical dietary supplement Morinda citrifolia (noni). J Pharm Pharmacol, 2007, 59 (12), 1587–609. [10] Osman, M. A. Chemical and nutrient analysis of baobab (Adansonia digitata) fruit and seed protein solubility. Plant Foods Hum Nutr, 2004, 59 (1), 29–33. [11] Pedraza-Chaverri, J.; Cardenas-Rodriguez, N.; Orozco-Ibarra, M.; Perez-Rojas, J. M. Medicinal properties of mangosteen (Garcinia mangostana). Food Chem Toxicol, 2008, 46 (10), 3227–39. [12] Bergholz, C. M. Safety evaluation of olestra, a nonabsorbed, fatlike fat replacement. Crit Rev Food Sci Nutr, 1992, 32 (2), 141–6. [13] Hunt, R.; Zorich, N. L.; omson, A. B. Overview of olestra: a new fat substitute. Can J Gastroenterol, 1998, 12 (3), 193–7. [14] Redgrave, T. G.; Wallace, P.; Jandacek, R. J.; Tso, P. Treatment with a dietary fat substitute decreased Arochlor 1254 contamination in an obese diabetic male. J Nutr Biochem, 2005, 16 (6), 383–4. [15] Goyal, S. K.; Samsher; Goyal, R. K. Stevia (Stevia rebaudiana) a bio-sweetener: a review. Int J Food Sci Nutr, 2010, 61 (1), 1–10. [16] Brusick, D.; Borzelleca, J. F.; Gallo, M.; Williams, G.; Kille, J.; Wallace Hayes, A.; Xavier Pi-Sunyer, F.; Williams, C.; Burks, W. Expert panel report on a study of Splenda in male rats. Regul Toxicol Pharmacol, 2009, 55 (1), 6–12. [17] Arab, L.; Steck, S. Lycopene and cardiovascular disease. Am J Clin Nutr, 2000, 71 (6 Suppl), 1691S-5S; discussion 96S-7S. [18] Hussein, G.; Sankawa, U.; Goto, H.; Matsumoto, K.; Watanabe, H. Astaxanthin, a carotenoid with potential in human health and nutrition. J Nat Prod, 2006, 69 (3), 443–9. [19] Fassett, R. G.; Coombes, J. S. Astaxanthin, oxidative stress, inflammation and cardiovascular disease. Future Cardiol, 2009, 5 (4), 333–42. [20] Dona, A.; Arvanitoyannis, I. S. Health risks of genetically modified foods. Crit Rev Food Sci Nutr, 2009, 49 (2), 164–75. [21] de Vendomois, J. S.; Cellier, D.; Velot, C.; Clair, E.; Mesnage, R.; Seralini, G. E. Debate on GMOs health risks after statistical findings in regulatory tests. Int J Biol Sci, 2010, 6 (6), 590–8. [22] Smith, J. M. Dangerous toxins from genetically modified plants found in woman and fetuses. http://gmofreelosangeles.wordpress. com/2011/05/30/its-time-to-be-honest-with-the-world-consuming-genetically-modified-food-may-cause-autism/ [23] Aris, A.; Leblanc, S. Maternal and fetal exposure to pesticides associated to genetically modified foods in Eastern Townships of Quebec, Canada. Reprod Toxicol, 2011, 31, 528–33. [24] Finamore, A.; Roselli, M.; Britti, S.; Monastra, G.; Ambra, R.; Turrini, A.; Mengheri, E. Intestinal and peripheral immune response to MON810 ma-

120

Potraviny, které naši předkové neznali ize ingestion in weaning and old mice. J Agric Food Chem, 2008, 56 (23), 11533–9. [25] Juberg, D. R.; Herman, R. A.; omas, J.; Brooks, K. J.; Delaney, B. Acute and repeated dose (28 day) mouse oral toxicology studies with Cry34Ab1 and Cry35Ab1 Bt proteins used in coleopteran resistant DAS-59122-7 corn. Regul Toxicol Pharmacol, 2009, 54 (2), 154–63. [26] Kumar, S.; Misra, A.; Verma, A. K.; Roy, R.; Tripathi, A.; Ansari, K. M.; Das, M.; Dwivedi, P. D. Bt Brinjal in India: A long way to go. GM Crops, 2011, 2 (2). [27] Bohn, T.; Traavik, T.; Primicerio, R. Demographic responses of Daphnia magna fed transgenic Bt-maize. Ecotoxicology, 2010, 19 (2), 419–30.

121

5. Kojení – základ zdraví Karina Šustová

Člověk je savec a i náš malý syn ví, že pojmenování savců pochází právě ze schopnosti mláďat sát mateřské mléko. Zhruba 200 milionů let živí savci svá mláďata vlastním mlékem. Jenom lidé v četných zemích používají pro výživu lidských mláďat přípravky z kravského mléka bez dostatečně hlubokých znalostí o tom, jaké důsledky to bude mít v jejich dalším životě. Po generační přestávce v současné době opět dochází k návratu k přirozené výživě lidských novorozenců a kojenců. Doba, kdy ve vyspělých zemích propagovali pediatři umělou mléčnou výživu, je snad za námi a maminky se již v těhotenství připravují na období kojení. Nicméně málokterou budoucí maminku napadne, že kojení není tak samozřejmé a automatické a že jsou situace, kdy matka musí vynaložit poměrně velké úsilí, aby nakonec došla ke zdárnému výsledku. Je třeba se nenechat odradit. V dnešní době se nabízí hodně informací a rozrůstají se řady laktačních poradců. V této kapitole si ukážeme mateřské mléko jako zcela mimořádnou živou tekutinu, která je nejen zdrojem energie a živin, ale ovlivňuje i vývoj imunitního systému a střevní flóry [1, 2]. Nejenom dlouhodobé zkušenosti, ale i velké kohortní1 studie potvrzují, že kojené děti jsou zdravější [3]. O prospěšnosti kojení pro psychický vývoj dítěte a tvorbu citové vazby mezi matkou a dítětem patrně nikdo nepochybuje. Pediatři se také shodují v tom, že kojení může podpořit mentální vývoj dítěte. Mnoho studií se zabývá vlivem kojení na kognitivní a neurologický vývoj dětí. Metaanalýza2 osmi studií 1 Kohortní studie jsou velké a významné (viz 7. kapitola). 2 Metaanalýza srovnává výsledky různých studií (viz 7. kapitola).

122

Kojení – základ zdraví

ukázala, že kojené děti dosahují později v dětství o pět bodů vyšší skóre IQ [4]. Okolo kojení však stále přetrvává mnoho různých mýtů nebo se objevují rady, které se tradují v lidovém podání. Zamyslíme se nad jejich platností ze současného pohledu moderní ženy a matky.

5.1 Začínáme kojit Přestože se již většina nemocnic honosí označením „baby-friendly hospital“ – nemocnice přátelské k dětem, bohužel nemám dojem, že by oddělení šestinedělí přetékala personálem erudovaným v teorii kojení. Určitě to není chyba samotné nemocnice, ale celého zdravotního systému, kdy personál nemá dostatek času ani motivace. Možná by proto bylo vhodné, aby se maminky již v období těhotenství začaly samy zajímat o kojení a nechaly si vyšetřit prsa odborníkem (gynekologem, pediatrem, nebo se obrátily na laktačního poradce ve svém okolí), protože komplikacím typu plochých bradavek se dá předcházet a matce i dítěti ušetří spousty starostí. Hned do začátků kojení je dobré vědět, že existují poradny zaštítěné Laktační ligou, kam je možné denně zavolat o pomoc, o radu, případně si na internetových stránkách najít svého poradce dle místa bydliště. Ten za kojící matkou přijede až domů. Způsob porodu tvorbu mléka příliš neovlivňuje. Je nejpřirozenější přiložit dítě k prsu ihned po porodu, během ½ až 2 hodin by dítě mělo dát matce stimul, že je živé a že saje. V té době dochází k nejvyššímu vzestupu prolaktinu – hormonu ovlivňujícího tvorbu mléka. V případě císařského řezu nastává laktace většinou až s 24hodinovým zpožděním. Během prvních tří dnů se vytvářejí prolaktinové receptory v mléčné žláze, čemuž právě co nejvyšší četnost sání mléka dítětem napomáhá. Pokud dítě nesaje, již po šesti hodinách se začne vyplavovat PIF – prolaktin inhibující faktor, který sníží tvorbu mléka. Proto není-li možné dítě přiložit k prsu do šesti hodin po porodu, matka by měla alespoň 123

Doba jedová 2

odsávat mléko. Na druhou stranu se maminky velmi často obávají plánovaných porodů císařským řezem právě z důvodů kojení. V našich nemocnicích zatím není zaručené a automatické (především z technických důvodů), že zůstane dítě po císařském řezu u matky. I když není možné dítě přiložit k prsu hned po porodu a matka je od dítěte na nějakou dobu odloučená, je možné tuto situaci přijmout jako určitý druh odpočinku po operaci, než se matka dostane do kolotoče péče o miminko. Nicméně domluvu s personálem na pravidelném nošení dítěte k matce kvůli přikládání k prsu považuji za velmi důležitou!

5.2 Mateřské mléko Složení mateřského mléka je bezesporu přizpůsobeno optimální výživě dítěte tak, aby splňovalo předpoklady ke správnému vývoji. Je v něm méně bílkovin, než má mléko kravské. Bílkoviny mateřského mléka mají také jiné složení v porovnání s mlékem kravským nebo kozím. Tato dvě mléka jsou totiž mnohdy používána k výživě kojenců, když matka z nejrůznějších důvodů nemůže kojit. V mateřském mléce najdeme v porovnání s mlékem kravským více nenasycených mastných kyselin, důležitých pro vývoj centrální nervové soustavy, více cholesterolu pro výstavbu buněčných membrán a více mléčného cukru laktózy. Laktóza je cukr složený z glukózy a galaktózy a je typická pro mléko. V mateřském mléku má laktóza význam pro usnadnění resorpce železa a vápníku, společně s laktoferinem také usnadňuje kolonizaci střev bakteriemi. Železo se 5u lépe vstřebává z mateřského mléka než z jiných potravin. Podle složení stravy matky se mění množství vitaminů v mateřském mléce. Lidské mléko je vysoce komplexní a unikátní sekret, lišící se v mnoha směrech od mléka jiných živočišných druhů. Obsahuje více než 100 složek přítomných v jiných chemických podobách a jiných vzájemných proporcích, než je tomu v mléce jiných dru124


hů. Přestože v posledních deseti letech byly publikovány stovky prací o biochemických vlastnostech lidského mléka, o mnohých jeho složkách víme dosud velmi málo [2]. Zatímco mateřské mléko je komplexní živá výživná tekutina, obsahující protilátky, enzymy a hormony, je umělá výživa pouhou potravou.

5.3 Imunologický přínos kojení Za jeden z nejdůležitějších přínosů kojení považuji přínos imunologický. Je všeobecně známé, že kojení má významné dopady na posílení imunity novorozenců a kojenců [2]. Potvrzuje to Americká pediatrická akademie (AAP) i WHO [4].

Kolostrum První tekutina produkovaná z prsů se nazývá kolostrum. Je to hustý žlutý odměšek mléčných žláz produkovaný v těhotenství a během prvních dvou až tří dní po porodu, který je bohatý na protilátky. I fakt, že se tvoří jenom v malém množství, má svůj význam, aby se nezatížil vylučovací systém novorozence, který se teprve začíná adaptovat na příjem tekutin. Podle studie v časopise Pediatrics může kojení v první hodině po porodu zachránit 41 % novorozenců, kteří by jinak zemřeli během prvního měsíce života [5]. To má samozřejmě velký význam v rozvojových zemích, jako je například subsaharská Afrika.

Mateřské mléko a imunita Mateřské mléko je svým složením jedinečné jako velmi účinná obrana při akutních infekcích. Při nich se v matčině mléčné žláze dokonce aktivně produkuje odpovídající typ protilátek podle potřeb dítěte. V současné době, kdy roste incidence alergií a jiných autoimunitních poruch, můžeme kojení považovat z dlouhodobého hlediska za prevenci jak alergií, tak autoimunitních onemocně125

Doba jedová 2

ní, jako je diabetes 1. typu, onemocnění střev, onemocnění krve (některé typy leukémie), obezita a řady dalších [1]. Není téměř pochyb, že kojení snižuje nemocnost a úmrtnost způsobenou infekčními i neinfekčními onemocněními. Jsou důkazy o tom, že kojení chrání proti infekci a při styku s vysoce patogenními mikroorganismy, jako jsou shigely (gramnegativní bakterie způsobující střevní úplavici), salmonely (vyvolávající tyfus) a escherichie (gramnegativní bakterie žijící v tlustém střevě). Kojení významně snižovalo počet infekcí způsobených patogenními kmeny Escherichia coli. Děti neonemocní, dokud jsou kojeny. I nemocniční infekce v kolektivech dětí lze potlačit kojením. Vařením mléka, ale i při jeho odstříkávání se imunitní buňky s imunitní funkcí v mléce ničí. Jiní autoři popisují snížený počet respiračních onemocnění u kojených dětí ve srovnání s dětmi nekojenými, kojení chránilo i před bronchiolotidou (zánětem průdušinek). V kohortní studii milénia provedené ve Velké Británii sledovali 15 890 kojenců. Výhradně kojení po dobu šesti měsíců měli o 53 % nižší počet hospitalizací kvůli průjmu a o 27 % nižší počet infekcí dýchacích cest, a to každý měsíc. Částečné kojení bylo spojeno s 31% poklesem průjmů a 25% poklesem respiračních onemocnění [3]. Badatelé v této studii se domnívají, že ochranný účinek před nemocemi se zastaví krátce poté, co se přestane kojit, avšak jiná menší studie prokazuje, že kojené děti jsou odolnější vůči infekcím až do 7 let [6]. Je tedy zřejmé, že kojení má velký ochranný význam před průjmovým onemocněním a že ani při průjmu dítěte by se nemělo kojení omezovat. Kojení je nejlepším lékem proti průjmu [7].

5.4 Jak dlouho kojit? Co se týká délky samotného kojení, je poměrně zavádějící udávat přesný čas, po který by mělo být dítě drženo u prsu. Pro za126


čátky kojení je dobré vědět, že kojení obvykle trvá 5–40 minut, trvá-li déle, sání již není efektivní a dochází spíš ke „žmoulání“ bradavek s jejich následným poškozením. Samozřejmě že nic není paušální a záleží především na tzv. let down reflexu, totiž spouštěcím reflexu mléka u matky. Ten je ovlivněn mimo jiné stresem, technikou kojení či používáním dudlíků. Poté, co se matka s dítětem synchronizují, může být kojení ukončeno za 5–10 minut s plným efektem. Závisí na dítěti, jak často se o kojení hlásí, rozhodně není třeba dodržovat pravidelné intervaly, aby se prsa stačila doplnit. Orientačně má být dítě do osmého týdne kojené 6–8u, do 3. měsíce 5–6u a do 6. měsíce ne více než 4–5u. Někdy jsou začátky opravdu náročné, každé dítě má jiný vzorec chování a může se hlásit o kojení velmi často, zejména v prvních šesti týdnech, poté se ale většinou dostaví určitá pravidelnost. O úspěšnosti kojení vypovídá prospívající dítě, které má dostatečný přírůstek na váze a dostatečné množství pomočených plen, ale především působí spokojeně. Ne každé dítě prospívá podle tabulek a ne každý týden přibere učebnicových 100–250 g/týden. Stejně i udávaných 150 ml vypitého mléka na kilogram hmotnosti je údaj orientační, množství vypitého mléka je proměnlivé. Je proto dobré spíš sledovat dítě komplexně.

Výlučné kojení po dobu 6 měsíců Podle Světové zdravotnické organizace je doporučováno výlučné kojení po dobu 6 měsíců. Až poté se má začít s postupným přikrmováním, včetně podávání tekutin. Ve starší generaci se traduje názor, že by děti měly dostávat alespoň čaje. Není to pravda, tzv. přední mléko by mělo dostatečně hydratovat a utišit žízeň. WHO potvrdila, že na populační úrovni nemá výlučné kojení po 6 měsíců negativní účinky na růst kojenců [3]. Výživová potřeba donošených dětí s normální porodní hmotností může být obvykle pokryta samotným mateřským mlékem po dobu šesti měsíců, pokud matka jí výživnou stravu. Každopádně je dobré 127

Doba jedová 2

kojit do té doby, než dítě přejde plně na běžnou stravu a než se začne vyvíjet imunitní systém. Jen za určitých okolností může u výlučně kojeného dítěte nastat nedostatek některých mikronutrientů dříve než v šesti měsících. Týká se to již zmíněného železa, zinku a některých vitaminů (ale je to dáno spíše špatným stravováním matky), známky jejich nedostatku by objevil pediatr během běžné fyzikální prohlídky. Vitamin D je v ČR běžně podáván dětem denně do 1 roku věku, vitamin K do půl roku věku 1u měsíčně. Co se zavádění přikrmování týká, každá doba má svoje tabulky s přesnými algoritmy: například i během mojí čtyřleté mateřské dovolené došlo ke změnám v názorech, od kdy podávat lepek, kvůli zachycení případné alergie. V 80. letech minulého století bylo běžné podávat dítěti čaj již snad od narození, ve třech měsících se pokračovalo ovocnými šťávami a v roce dítě drželo v jedné ruce párek a v druhé rohlík. V dnešní době se postupuje pomaleji, je-li dítě kojeno a dobře prospívá, není důvod ho do šesti měsíců přikrmovat. Nicméně po šestém měsíci věku je vhodné začít přikrmovat. Tehdy již složení mateřského mléka dostatečně nepokryje energetické potřeby dítěte. Navíc existuje tzv. kritická perioda, definovaná jako optimální období, ve kterém se dítě naučí novému chování, tedy příjmu pevné stravy, a kritický věk jako věk, po jehož dosažení se již dané chování nenaučí. I matky savců postupně aktivně odstavují svá mláďata v určitém věku, jak jim příroda velí. Je pravda, že mláďata jim to nedají zadarmo, stejně jako mláďata lidská. Podrobný postup vám zajisté poradí váš pediatr nebo si ho můžete vyhledat v odborné literatuře. Rozhodnutí, kdy přestat s kojením, je výlučně otázkou vás a vašeho dítěte. WHO doporučuje kojit dva roky a déle, některé prameny nabádají dokonce kojit 5u déle, než je délka těhotenství. Pokud je to možné a oběma zúčastněným (tedy matce a dítěti) to vyhovuje, je to ideální stav. Ideální situace je, když se dítě postupně odstaví samo. I když se podmínky pro kojící ženy a jejich děti všeobecně zlepšují, stále je ve společnosti mnoho především technických překážek. Zatím není 128


všude běžné, aby si zaměstnaná žena mohla „odbíhat“ od práce na kojení. Každopádně zvolit správné načasování je alfou a omegou netraumatizujícího průběhu odstavení. Správné načasování záleží pouze na matce a na dítěti, je to čistě individuální, a je-li matka přesvědčená, že má stále kojit, i přes nátlak ve svém okolí, je potřeba si za svým názorem stát. Na druhou stranu je spousta případů, kdy se dítě odstaví samo již kolem 8.–10. měsíce. V některých pramenech je to uváděno jako „bojkot“ kojení, který se dá odstranit. Neodsuzuji maminky, které v té době přestanou kojit, zdá se mi to spíše jako přirozený vývoj. Po prvním roce si dítě začíná vytvářet vlastní protilátky a existují i názory, že kojení po dovršení jednoho roku brání přirozenému vývoji imunity. Co z toho plyne? Není nad zdravý selský rozum, nad individuální potřebu miminka a především nad spokojenost! Kojení za každou cenu, kdy matka je vyčerpaná a nevyspalá, nepovažuji za přínosné ani pro ni ani pro dítě.

5.5 Některé rady pro kojící maminky Snad v každém letáčku je uvedeno, že kojení nebolí. Je to informace trošku zavádějící, která spousty maminek znejistí a ony mají pocit, že dělají něco špatně. Z vlastní zkušenosti vím, že zejména zpočátku, kdy bradavky ještě nejsou přizpůsobené kojení (během prvních dní se protahuje dvorec), kojení přiměřeně bolí. Někdy zabolí i při velmi silném stisku nenasytného miminka. Většinou je to věc přechodná, nicméně může trvat i pár týdnů. Někdy je pak nutné změnit techniku kojení. Každá nastávající maminka by se měla na kojení připravit a o svá prsa od prvního dne dbát, nenechávat zasychat mléko na bradavce, nosit bavlněnou podprsenku s kvalitními prodyšnými vložkami čí sběrače mléka. Samozřejmě, že v případě poškození bradavek a tvorby ragád je vhodné se poradit s odborníkem. 129

Doba jedová 2

Moc velká nebo moc malá prsa? Ráda bych povzbudila nastávající maminky, které si dělají starosti s malými, nebo naopak příliš velkými prsy. I když ženy s malými prsy mohou mít nedostatečně vyvinutou mléčnou žlázu, bývají to velmi vzácné případy a je naprosto mylné taková prsa předem označit jako nevhodná ke kojení! V případě velkých prsou mohou nastat problémy především technického rázu, ale správná metoda a především trpělivost může vyřešit zdánlivé problémy. Vždy je potřeba dítě dobře sledovat, komplexně posuzovat celkový vývoj, přírůstky na váze, množství pomočených plen a frekvenci stolice, což je obrazem správného kojení, a to ve spolupráci rodiče a pediatra.

Jídelníček kojící ženy – má kojící žena jíst za dva? Kojení s sebou nese určitá omezení, a ta není každý ochoten podstoupit. Je velkým mýtem, že by kojící ženy měly jíst mnohem více, než jsou zvyklé („jíst za dva“), nicméně je třeba dbát na správné složení stravy. Pokud žena žije zdravě, její strava je vyvážená, není potřeba příliš měnit zaběhnutý jídelníček. Stačí omezit kávu a černý čaj na 2–3 šálky denně, či je nejlépe úplně vyloučit. V případě nadměrného příjmu kofeinu dochází ke zbytečné excitaci nervové soustavy dítěte kofeinem s následnou podrážděností, neklidem a poruchami spánku. Některé studie také poukazují na negativní vliv kofeinu na obsah železa v mateřském mléce a následně na hladiny železa u dítěte. Dále je vhodné vyhýbat se příliš slanému, nadmíru kořeněnému a nadýmavému jídlu. Příliš se také nedoporučuje čokoláda. Co se týká alkoholu, uvádí se, že snižuje tvorbu a uvolňování mateřského mléka. Na druhou stranu příležitostné 0,2 dl vína/den dítěti neuškodí a žena má alespoň po celodenním nezvyklém vypětí příležitost se uvolnit. Tyto informace bych ale brala spíše jako startovní vodítko pro začátky kojení. Každé dítě je jiné, jinak vnímavé, a metodou pokusů a omylů si každá matka najde to, co jí a jejímu dítěti nej130


lépe vyhovuje. Optimální je vyvážená strava s dostatečným přísunem potřebných vitaminů a nutraceutik [7].

Vitaminy a minerály Určitě je třeba dbát na dostatečný přísun vitaminů a minerálů, přičemž zejména příjem vápníku by se pro podporu tvorby mléka měl zvýšit o 300–500 mg na den. V našich podmínkách je dále monitorován nedostatek jódu, železa a kyseliny listové v mateřském mléce. Osobně se přikláním spíš k samostatné suplementaci těchto tří složek matkou než k užívání kombinovaných preparátů. Anémie z nedostatku železa vzniká většinou již prenatálně z důvodů snížené hladiny železa u matky a je dobré ji řešit podáváním preparátů železa. Podobně je na tom i zinek. Opět je lépe řešit podáváním zinku v lékové formě.

Průběh kojení v prvním roce života kojence Během prvního roku kojení dochází u kojící ženy k několika zátěžovým obdobím. Kolem 3. měsíce dochází k tzv. laktační krizi. Zřejmě se jedná o krizi způsobenou růstovým spurtem miminka, na základě kterého vyžaduje i častější kojení. Druhá znatelná krize, ale jiného charakteru, nastupuje kolem 8.–10. měsíce (někdy i dříve či později), kdy se dítě častěji budí a chtělo by být stále „přisáté“. Každá matka se s tím vyrovnává jinak a je na každé, jak se rozhodne krizi řešit. Některé maminky to vydrží a dítě si opět zvykne na „snesitelný“ režim, některé maminky mají velmi dobré zkušenosti s tzv. Estivillovou metodou neboli metodou „vyplakání“. Toto období bývá pro matku a dítě někdy velmi intenzivní a náročné, a proto je dobré, když celá rodina bere na matku ohled a snaží se jí, pokud to jen trochu jde, pomoci.

Může kojit matka v době nemoci? Není pravdou, že v nemoci matky či dítěte se má přestat kojit. V případě dítěte se jedná o důležitý prvek nejen terapeutický – dítě dostává od matky protilátky a je menší pravděpodobnost 131

Doba jedová 2

dehydratace. Neméně důležitá je však i role psychická, kdy dítě potřebuje být v těsné blízkosti s matkou a kojení ho uklidňuje. V případě nemoci matky hraje roli druh onemocnění, nicméně obyčejná viróza není důvodem k odstavení. Záleží na chorobě a její terapii, léky vhodné a nevhodné při kojení jsou uvedeny níže. Mastitida, zánět prsní žlázy, je bolestivé onemocnění, u kterého je naopak kontraproduktivní přestat kojit, kojení pomáhá odsávat mateřské mléko a tím snižuje tlak v zaníceném prsu.

Užívání léků Kojící maminky často zvažují každý lék, který přijmou. V příbalových letácích si často přečtou, že lék není vhodný pro kojící, i když jim ho lékař předepsal. Je to ale spíše přehnanou opatrností výrobců, kteří se chrání před možnými právními postihy, přestože praxí není doložen NÚ daného léku. Je potřeba pokaždé zvážit, zdali je léčba skutečně nutná, a dojdeme-li k pozitivnímu rozhodnutí, je třeba vybrat lék, který nepatří do výjimek z běžných léků, které kojeným dětem skutečně škodí. Z běžných léků lze při kojení podávat léky proti teplotě a bolesti, léky na kašel, léky proti rýmě, antihistaminika, léky na profylaxi astmatu a alergických projevů, běžná antibiotika, přičemž nejvhodnější jsou penicilinová a cefalosporinová (někdy se u dětí objeví průjem, který rychle odezní), a anestetika. Za rizikové léky se považují léky ovlivňující nervovou soustavu, léky snižující krevní tlak, léky ovlivňující srdeční frekvenci, léky snižující hladinu krevních tuků, léky při chorobách žláz s vnitřní sekrecí, některá antibiotika (chinolony, chloramfenikol, metronidazol, tetracykliny). Řadí se k nim i léky ovlivňující produkci mléka – hormonální látky, barbituráty, některá diuretika a starší antihistaminika. Kontraindikované léky jsou cytostatika, imunosupresiva, návykové látky, radioaktivní izotopy a estrogeny. Tzv. běžná onemocnění a bolestivé stavy můžeme léčit poměrně běžně. Léky je dobré podávat po kojení, aby mohlo dojít k co největšímu vstřebání léku před dalším přiložením k prsu. Nejlépe je léky podávat 1u denně na noc. 132


Kojení a růst zubů Ústně se traduje názor, že při růstu zubů se má přestat s kojením. Vzhledem k tomu, že u některých dětí se první mléčné zuby objeví již kolem 4. měsíce a u jiných dětí až po roce, děti jsou v úplně jiných vývojových stadiích, a s kojením bych to do souvislostí raději nedávala. Kazivost zubů v důsledku kojení nebyla prokázána.

Kojení a těhotenství Kojení není antikoncepce, a dokonce ani v případě druhého těhotenství není potřeba s kojením skončit. Nicméně si myslím, že by žena měla dbát rad svého lékaře, který jí v rámci těhotenské prohlídky zjistí, je-li laboratorně v pořádku. Mám na mysli hladiny mikronutrientů, důležitých pro vývoj plodu. Ve většině případů je vše v pořádku, nicméně jedná-li se o těhotenství, které přišlo krátce po prvním nebo třetím, jsou někdy ženy především chudokrevné. Mnoho žen se rozhoduje pro tzv. tandemové kojení, kdy kojí dvě děti různého věku najednou.

Přístup matek ke kojení v současné době Přestože je z mého pohledu kojení ten nejpřínosnější prvek, ať už po stránce výživové, imunologické či psychologické, pociťuji ve společnosti dva extrémy. Na jedné straně matky, které se rozhodly, že budou kojit, ať se děje, co se děje, a které jsou kojením téměř až posedlé, a na straně druhé ty, ke kterým se stále ještě informace o prospěšnosti kojení nedostaly. Všechny prosím, aby vkládaly do kojení rozum a cit, tak rozhodně nemohou udělat chybu. V celém článku nebylo vzpomenuto na ty ženy, které možnost kojení z rozličných důvodů, jako jsou zdravotní komplikace typu srdečního selhání, onemocnění jater, plic, různé psychózy a deprese, nemají, nebo to zkrátka přes všechnu snahu nejde. Myslím, že tam, kde se nedaří, není třeba se trápit a je velmi nevhodné ženu odsuzovat. Tato velmi intimní záležitost 133

Doba jedová 2

se týká pouze matky a dítěte. Maminka by měla myslet především na svoje zdraví, právě s pocitem zodpovědností k dítěti, které je na ní závislé.

Závěr V „době jedové“ má kojení mimořádný význam pro vývoj kojence, batolete a dítěte v pozdějším věku. Je zárukou optimální dodávky živin, energie, tekutin a více než stovky dalších zdraví prospěšných látek. Imunologické vlastnosti mléka a význam kojení pro rozvoj imunity jsou stále málo oceňovány ze strany rodičů i pediatrů. Nezralost imunitního stavu dítěte a jeho funkční odlišnosti oproti dospělému jedinci vede ke zvýšené incidenci a klinické závažnosti infekcí v této věkové skupině. Mateřské mléko není z tohoto hlediska nahraditelné žádným umělým přípravkem. Kojení podporuje jak vytváření citových vazeb mezi matkou a dítětem, tak rozvoj mentálních schopností dítěte v pozdějším dětství. Kojení je pro matku posláním. Považovat kojení na veřejnosti za neslušné je znevažování a ponižování matek.

Literatura [1] Žádníková, R. Mateřské mléko a imunita. Imunologické vlastnosti mléka a význam kojení pro obranu novorozence. Vesmír, 1997, 76 (5), 245. [2] Hoddinott, P.; Tappin, D.; Wright, C. Breast feeding. BMJ, 2008, 336 (7649), 881–7. [3] Horta, B. L.; Bahl, R.; Martines, J. C.; C. G.Victora. Evidence on the long-term effects of breastfeeding: systematic reviews and meta-analyses.WHO Geneva, 2007. [4] Edmond, K. M.; Zandoh, C.; Quigley, M. A.; Amenga-Etego, S.; Owusu-Agyei, S.; Kirkwood, B. R. Delayed breastfeeding initiation increases risk of neonatal mortality. Pediatrics, 2006, 117, e380-6. [5] Wilson, A. C.; Forsyth, J. S.; Greene, S. A.; Irvine, L.; Hau, C.; Howie, P. W. Relation of infant diet to childhood health: seven year follow up of cohort of children in Dundee infant feeding study. BMJ, 1998, 316 (7124), 21–5. [6] E. Kudlová; A. Mydlilová. Výživové poradenství u dětí do dvou let. Grada: Praha 2005.

134

6. Proč jíme jedovatá jídla? Jiří Patočka

Lidé již na úsvitu dějin poznali, že některé rostliny, houby nebo živočichové a jídla z nich připravená jsou pro konzumaci nevhodná. Při požití vyvolávala neočekávané reakce organismu – zvracení, průjem, zimnici, bezvědomí i smrt. Člověk se je naučil znát a vyhýbal se jim. Podstatu jejich nebezpečnosti nechápal a přičítal ji nečistým silám. Teprve mnohem později se zjistilo, že za příznaky onemocnění, která tato jídla způsobují, mohou jedy – chemické substance, které rostliny, houby i živočichové produkují na svou obranu před nepřáteli nebo též jako nástroj na ulovení kořisti. V jídelníčku člověka se proto neobjevovaly jedovaté rostliny, jedovaté houby, ba ani jedovatí živočichové. I když mnohdy ztráceli svou jedovatost v průběhu kuchyňské úpravy, surovinami pro přípravu jídel se stávali jen v době nedostatku jiných surovin.

6.1 Zaplísněné potraviny a mykotoxiny Praxe nás přesvědčuje o tom, že některé potraviny, které konzumujeme bez jakéhokoliv rizika, mohou čas od času vyvolat otravu. Je to způsobeno tím, že obsahují jed, který v nich není běžně obsažen. Když vyloučíme záměrné nebo nedbalostní přidání jedu, musíme hledat jeho zdroj v přírodě [8]. Takovým zdrojem mohou být např. některé vláknité houby, které známe jako plísně. Ty jsou zdrojem mnoha jedovatých látek známých jako mykotoxiny [9]. Pokud začne plíseň růst na nějaké potravině či potravinářské surovině – ovoci, obilí, chlebu apod., začne produkovat 135

Doba jedová 2

mykotoxiny. Tím se stává jedovatou a ke konzumaci nevhodnou. Protože plísně se rozmnožují pomocí mikroskopických spor, kterých každá plíseň vyprodukuje miliony, je zaplísnění potravin a potravinářských surovin velmi časté. Na přítomnost mykotoxinů v potravinách existují přísné hygienické normy a při jejich překročení se taková potravina nesmí dostat na trh, aby nemohla být konzumována ani lidmi, ani zvířaty. Spory plísní se šíří vzduchem desítky i stovky kilometrů a nelze jim uniknout. Byly nalezeny ve vzorcích vzduchu odebraného ve stratosféře, tedy více než 11 km nad hladinou moře. Dokonce i nad neobydlenými oblastmi Země, jako je Antarktida [10]. Plísně mohou napadnout téměř kteroukoliv potravinu, která obsahuje dostatek vody a živin. Jsou nenáročné a dokážou si vystačit s málem. Častěji jsou napadeny potraviny skladované za nevhodných podmínek, zejména v přílišném vlhku a teplu. Pečivo – především čerstvé a teplé – nebo sýry a salámy by neměly být dlouho skladovány v mikrotenových sáčcích. Plísně rozkládají živiny v potravinách a způsobují tak kažení potravin. Mykotoxiny, které produkují, pronikají hluboko do potraviny. Nestačí proto odstranit jen plíseň z povrchu zaplísněné potraviny. Každou zaplísněnou potravinu je třeba bez milosti vyhodit. Řešením zde není žádné vykrojení, odkrojení, seškrábnutí, odebrání či snad omytí. Plísňového podhoubí se tímto způsobem do jisté míry zbavíme, ale plísňové jedy jsou již dávno rozšířeny v celém obsahu potraviny. Mykotoxiny jsou navíc látky velmi odolné, nelze je zničit ani převařením či zmrazením! Je známo více než 350 druhů toxinogenních plísní (plísně produkující toxiny), z nichž řada vyrábí více než jeden mykotoxin. Jsou to zejména plísně rodů Aspergillus, Penicillium a Fusarium. Téměř všechny mykotoxiny poškozují játra a ledviny, působí negativně na imunitní systém a některé jsou potenciálně karcinogenní. Z těch nejznámějších jsou to např. aflatoxiny, ochratoxiny nebo patulin. 136

Proč jíme jedovatá jídla?

Aflatoxiny jsou bezesporu nejrozšířenějším druhem mykotoxinů. V malém množství jsou obsaženy prakticky ve všech potravinách. Nadměrný příjem aflatoxinů organismem má za následek rozvinutí akutní otravy nazývané aflatoxikóza, která může mít za následek částečné poškození jater a v extrémním případě naprosté selhání jejich funkce. Chronická aflatoxikóza je důsledkem dlouhodobého příjmu aflatoxinů, nejčastěji ze zaplísněných potravin, např. burských oříšků. Její diagnóza může být složitá a fyziologický projev málo patrný. Nejzávažnějším dopadem chronické aflatoxikózy je cirhóza, respektive karcinom jater. Ochratoxiny si nezadají s aflatoxiny, pokud jde o jejich rozšíření v přírodě. Jsou produkovány podobnými druhy plísní (Aspergillus a Penicillium) a ze sedmi známých druhů ochratoxinů je nejnebezpečnější ochratoxin A, který u pokusných zvířat způsobuje rakovinu jater a ledvin. Za hlavní zdroje ochratoxinu A v potravinách jsou pokládány obiloviny, výrobky z obilovin, vepřové maso, vnitřnosti a masné výrobky z krve. Obsažen může být rovněž ve víně, které bylo vyrobené z hroznů napadených plísněmi, zejména ve víně z jižních zemí. Když švýcarští výzkumníci Zimmerli a Dick [11] sledovali v rozsáhlé epidemiologické studii výskyt ochratoxinu A v lidském krevním séru, dospěli k překvapivému závěru: zjistili, že ženy a muži z oblastí jižněji od Alp, ve švýcarském kantonu Ticino, měli v krevním séru mnohem vyšší koncentrace ochratoxinu A než ženy a muži žijící severněji od Alp nebo v jiných částech Švýcarska. Ve snaze vysvětlit, proč tomu tak je, dospěli k závěru, že to asi nebude tím, že v kantonu Ticino se mluví italsky, ale spíše tím, že se zde jí typicky italská jídla a pije se hodně vína. Při hledání možných expozičních zdrojů ochratoxinu A v potravinách byl tento mykotoxin nalezen ve víně a hroznové šťávě. Toto nepříjemné zjištění podnítilo další výzkum výskytu ochratoxinu A ve víně v Evropě i ve světě. V Evropské unii byl v roce 2001 připraven výzkumný projekt „Wine-Ochra Risk“, řešený v rámci 5. rámcového programu. Cílem projektu bylo zhodno137

Doba jedová 2

cení zdravotního rizika ochratoxinu A ve víně a vypracování technologických postupů, které by vedly k jeho minimalizaci v konečných produktech. Do projektu se zapojily státy Středomoří – Francie, Itálie, Španělsko, Portugalsko, Řecko a Izrael. Výzkumný projekt byl ukončen v roce 2005 na Mezinárodní konferenci v Marsale (Sicílie) a jeho závěry byly promítnuty do řady opatření [12–14], která mají vést k lepší kontrole obsahu ochratoxinu A v produktech připravených z vína a k soustavnému snižování jeho obsahu v nich. Ochratoxin A je vysoce nefrotoxický, imunotoxický a teratogenní. Často je detekován v komoditách, jako je kukuřice, ječmen, pšenice, oves, rýže, burské oříšky, seno či zelená káva, a jako reziduum také ve vepřovém mase, zejména v ledvinách. Látka je považována za etiologické agens endemické ledvinové choroby prasat v Dánsku a Švédsku. Krmivo s obsahem ochratoxinu A způsobuje zvířatům onemocnění ledvin. Symptomy popisované u zvířat byly zjištěny také u lidí v průběhu endemické „balkánské ledvinové choroby“, která se objevuje endemicky v některých oblastech Balkánu. Výzkumy posledních let však prokázaly, že ochratoxin A je obsažen v krvi obyvatel téměř všech evropských zemí, včetně České republiky [15]. Není bez zajímavosti, že ochratoxin A má své pevné místo mezi bojovými otravnými látkami s vojenským významem [16]. Patulin je produktem několika druhů plísní, pro něž jsou úrodnou půdou zejména jablka. Plíseň se běžně vyskytuje na povrchu zdravého ovoce, ale k jejímu růstu a produkci patulinu dochází až při poškození povrchu ovoce hmyzem nebo mechanicky. Nejčastěji je výskyt patulinu spojován s jablečným džusem, který se převážně vyrábí ze spadaných, a tudíž mechanicky či jinak poškozených jablek. Protože patulin je termostabilní a vydrží i teplotu 120 °C, je obtížné se jej při technologickém postupu výroby džusu zbavit. Totéž se ovšem týká výroby jablečné dřeně a výrobků z ní, včetně dětské výživy. I zde jsou časté případy, kdy Česká zemědělská a potravinářská inspekce zachy138


tí výrobky s nadlimitním množstvím tohoto nebezpečného jedu. Patulin je karcinogenní pro zvířata, pro člověka dosud nebyla jeho karcinogenita prokázána. Je řazen do kategorie 3, což jsou látky, které mohou u lidí vyvolat obavy vzhledem k možným karcinogenním účinkům, u kterých však jsou dostupné informace o jejich karcinogenitě nedostatečné pro uspokojivé zařazení. Může napadnout jaterní buňky, poškodit nervový systém nebo způsobit deformaci plodu v těle matky. Nebezpečnost patulinu je ovšem vysoká, takže jsou stanoveny limity, které by výrobci ani spotřebitelé neměli překračovat. Hygienický limit (vyhláška č. 53/2002 Sb.) maximální hodnoty patulinu v džusu byl stanoven ve výši do 50 μg/kg. A Evropská unie přijala maximální tolerovaný denní příjem (TDI) pro člověka 0,4 μg/kg tělesné hmotnosti a den. Kontaminace jablečných džusů a výrobků z jablečné dřeně je celosvětovým problémem. Jak významné zdravotní riziko představuje celoživotní zátěž tímto mykotoxinem, nelze na základě dosavadních znalostí odhadnout. Objevíme-li plíseň na potravinách v domácnosti – ať už je to pečivo, ovoce, marmelády, džemy či cokoliv jiného –, takovou potravinu v žádném případě nekonzumujeme. Ostatně k její konzumaci nás většinou neláká ani její vzhled, ani její vůně. Výjimkou jsou však některé ušlechtilé plísně, které nám pomáhají vyrobit specifické potraviny – plísňové sýry, některé trvanlivé salámy typu uheráku apod.

6.2 Rudý příliv a jedovaté produkty moře Dalším druhem potravin, které se mohou stát příležitostně jedovatými, jsou mořské ryby a mořští korýši. Svůj jed sami nevyrábějí, získávají jej z potravy, většinou mořského planktonu. Takové živočichy označujeme jako sekundárně jedovaté. Mořský plankton je tvořen obrovským množstvím mikroskopických organismů, které se volně vznáší ve vodním prostředí. 139

Doba jedová 2

Tvoří jej řasy, sinice, bakterie a viry, prvoci i drobní živočichové. Organismy tvořící plankton se pohybují díky mořským proudům a turbulencím, ale někteří živočichové žijí v planktonické formě jen po určitou dobu a po jejím skončení se mohou pohybovat vlastními silami, např. korýši, medúzy apod. Mořský plankton je základem potravního řetězce a konzumuje jej mnoho druhů vodních živočichů, včetně ryb. Mnohé organismy tvořící mořský plankton produkují nebezpečné toxiny typu neurotoxinů nebo hepatotoxinů. Pro organismy, které se planktonem živí, nejsou většinou nebezpečné. Toxiny se ale ukládají v jejich těle, resp. v některých orgánech jejich těla, takže mohou být nebezpečné pro člověka, který je sní. Čas od času se mořský toxinogenní plankton přemnoží natolik, že pokryje velké plochy moře. Protože jeho součástí je často i jednobuněčná červená mořská řasa (ruducha) Alexandrium tamarense, vznikne fenomén označovaný jako „rudý příliv“ (angl. red tide). Známý je zejména ze západního pobřeží Ameriky. Znaly jej už předkolumbovské civilizace a také obyvatelé pobřeží Atlantiku dobře věděli, jak je nebezpečný. Rybáři v té době nevyjížděli na lov, a kdo nemusel, moc se na mořském břehu nezdržoval. Ulovené ryby byly jedovaté a vdechování mořského vzduchu plného aerosolů s toxiny bylo nebezpečné. Ostatně nebezpečné je to i dnes [17].

6.3 Jedovaté sinice Česká republika není přímořský stát, a rudý příliv nám proto nehrozí. Ale i sladkovodní plankton se čas od času nebezpečně rozmnoží (vodní květ). Protože jej tvoří převážně fotosyntetizující sinice, naše rybníky a přehrady se v té době doslova „zazelenají“. Sinice jsou příbuzné bakteriím a za příznivých podmínek (teplo a dostatek živin) se dokážou ve vodě silně namnožit. Jsou s to také produkovat toxiny, a to je důvod, proč 140


nám hygienici každé léto zakazují koupání v přírodě. Když je neposlechneme, odneseme to v lepším případě kožní vyrážkou. Zvláště alergikům mohou jedovaté látky sinic vylučované do vody způsobit vážné zdravotní obtíže. Problematika sinic jakožto alergenů se dostává do popředí teprve v posledních letech, kdy se obecně hovoří o vysoké citlivosti obyvatel na alergenní podněty, a proto není doposud k dispozici dostatek ověřených údajů. Obecně lze konstatovat, že počet alergiků narůstá. Odborníci diskutují o tom, zda jde o obecný trend zvyšující se citlivosti lidské populace vlivem životního stylu a prostředí, nebo zda se opravdu mění struktura a aktivita alergenů. A alergeny sinic patří k těm nejsilnějším. Jedy sinic (cyanotoxiny) jsou nebezpečné také v případě, že proniknou do pitné vody [18]. Jsou mezi nimi látky poškozující játra (hepatotoxiny) i látky poškozující nervový systém (neurotoxiny). Jejich toxický účinek bývá u teplokrevných obratlovců popisován jako zesláblost, nechutenství, zimomřivost. Játra se zvětšují o 50 až 60 % a jsou na nich pozorovatelné léze a nekrózy. I když cílovým orgánem hepatotoxinů sinic jsou játra, také ledviny jsou účinkem těchto toxinů poškozeny. Byl také prokázán vliv cyanotoxinů na stimulaci procesů vedoucích k rakovině kůže a jater.

6.4 Jedovatá ryba fugu Fugu nebo takifugu (v překladu z japonštiny „říční prase“) je menší mořská ryba rodu Tetrodonta (čtverzubec). Žije v mělkých pobřežních vodách a láká labužníky celého světa. Ne proto, že by byla tak chutná, ale proto, že je tak jedovatá. Její jed, zvaný tetrodotoxin, pochází z jedovatého planktonu, kterým se živí, a kumuluje se zejména v gonádách, játrech, mozku a v jikrách těchto ryb. Tetrodotoxin je pro savce extrémně jedovatý a smrtelná dávka pro člověka je asi 1 mg (tisícina gramu). Ryba obsahuje 141

Doba jedová 2

tolik jedu, že by stačil na usmrcení asi 30 lidí. Problém je v tom, že nikdo neví, zda je ryba neškodná, nebo zda je plná smrtícího jedu. Sníst tuto rybu je proto přirovnáváno ke hře známé jako ruská ruleta. Je to právě malé množství jedu, které vytváří unikátní chuť ryby fugu. Tato pochoutka pro gurmány však rozhodně není pro slabé povahy. I ti nejotrlejší nevypadají u jídla zrovna uvolněně. Jí pomalu a při každém soustu pečlivě hlídají, zda neucítí mravenčení kolem úst. To jsou první příznaky otravy tetrodotoxinem, a když gurmán přestane v tomto okamžiku jíst, má šanci, že otravu přežije. V opačném případě způsobí jed postupné ochrnutí svalů celého těla, a když ochrne dýchací svalstvo, člověk se zadusí. Za plného vědomí. Žádný protijed není znám, jediná léčba spočívá v umělé podpoře dýchání, dokud účinky jedu nepominou. Člověk, který nezemře do 24 hodin, většinou přežije. Může u něj ale nastat bezvědomí, které přetrvává i po dobu několika dnů. Jsou známy případy, kdy byl takto ochrnutý člověk považován za mrtvého. Vědci, kteří studovali na Haiti náboženství vúdú, zjistili, že „prášek zombie“, který je schopen udělat z člověka živoucí mrtvolu – zombieho, je připravován ze surovin obsahujících tetrodotoxin [19]. Je neuvěřitelné, kolik lidí je ochotno dobrovolně podstoupit toto riziko a rybu sníst. Pokušení ochutnat maso jednoho z nejjedovatějších tvorů planety a s tím spojený adrenalinový zážitek je zřejmě pro některé jedince výzvou, které nedokážou odolat. Jedovatá ryba fugu se smí oficiálně konzumovat pouze v Japonsku. Ulovit se dá i v jiných mořích, ale pouze Japonci vyvinuli speciální a náročný proces úpravy, který umožňuje nabízet ji dokonce v restauracích. Takových restaurací je v Japonsku asi tisíc. Tuto rybí specialitu může připravovat pouze kuchař, který úspěšně absolvoval speciální školení a získal licenci pro její kuchyňskou úpravu. Získání licence zahrnuje absolvování náročné teoretické i praktické výuky a trvá dva až tři roky. Navzdory tomu každoročně připraví nesprávně upravená fugu několik lidí o ži142


vot. V minulosti ale bylo obětí mnohem víc. Poptávka po těchto rybách přesto neustále roste. Lov i prodej mimo Japonsko je zakázaný, do restaurací v jiných částech světa se dodává již zpracovaná ryba v mraženém stavu. Dovoz neupravených ryb do USA je zakázán, ale přesto je zde každoročně zaznamenáno několik intoxikací tetrodotoxinem.

6.5 Jedovatá kapradina V našich lesích roste vytrvalá, až dva metry vysoká kapradina s plazivým a větveným oddenkem. Je to hasivka orličí (Pteridium aquilinum). List je v mládí spirálovitě svinutý a postupně z něj vzniká tuhá, obvykle vodorovně rozložená, světle zelená listová čepel. List přes zimu usychá. Na rubu listů jsou hnědé kupky výtrusnic, uspořádané do souvislých řad. Výtrusnice dozrávají v červenci až září. Vypadávají z nich četné drobounké výtrusy, ze kterých vyrůstá nová kapradina. Hasivka orličí je typickým kosmopolitním druhem a nejrozšířenější kapradinou světa. Roste ve všech zemích v lesním pásmu a zasahuje až k horní hranici lesa. U nás je místy hojná a často vytváří rozsáhlé souvislé porosty, ve kterých je půda prostoupena četnými tlustými plazivými oddenky, rozrůstajícími se do okolí. Roste na písčitých i hlinitých kyselých půdách, zvláště ve světlých lesích, jehličnatých i listnatých, a na světlých pasekách. Hasivka orličí je odedávna známá jako jedovatá rostlina, která představuje nebezpečí pro volně se pasoucí skot [20]. V některých částech světa je však tato kapradina upravována jako potravina a zejména v Brazílii nebo Japonsku se těší zvláštní oblibě. Kulinářskou specialitou jsou zejména mladé, ještě stočené listy kapradí, zvané „fiddleheads“. Ty se pojídají syrové v salátech nebo vařené a různě kuchyňsky upravované. Obliba hasivky v japonské kuchyni by mohla být příčinou vysokého výskytu rakoviny močového měchýře, žaludku a jícnu u mladých Japonců [21]. 143

Doba jedová 2

Nejvýznamnější toxickou látkou hasivky orličí je terpenoidní glykosid zvaný ptaquilosid, který se v žaludku hydrolyzuje za odstranění cukerného zbytku a vzniká z něj ptaquilosin, který je pravděpodobně vlastní toxickou látkou. Časté jsou otravy hasivkou orličí u dobytka, ale také u prasat. V moči otrávených zvířat se objevuje krev (hematurie), zvířata trpí rakovinou střev, močového měchýře, žaludku a jater. Ptaquilosin je totiž karcinogenní a má genotoxický účinek, který byl již dříve experimentálně prokázán na laboratorních zvířatech [22]. V posledních letech dochází celosvětově k výrazným změnám v technologii chovu skotu a s tím souvisí i šíření kapradin na místa pastvin. Kapradiny se tak stávají součástí pastvy zvířat a jedovaté složky kapradin se mohou dostat do masa a do mléka. Při spásání hasivky orličí se až 9 % přítomného ptaquilosidu dostává do mléka krav. Výzkumy v Dánsku ukázaly, že z míst zarostlých hasivkou se ptaquilosid z kapradin dostává také do spodních vod. Ve studních na farmách ve Švédsku a Dánsku byla zjištěna až 20 000u vyšší hladina této látky, než je povolené množství pro environmentální karcinogeny [23]. Podobné výsledky byly zjištěny i jinými výzkumy v dalších zemích. Když byly tyto výsledky prezentovány v roce 2004 na zasedání Britské ekologické společnosti v Lancasteru, vzbudily téměř zděšení. Hasivka orličí roste po celém světě a vodu může otrávit kdekoliv. V letech 1980–1990 zaznamenali lékaři na severozápadě Walesu, v hrabství Gwynedd, zvýšený počet lidí s rakovinou jícnu a žaludku. Lars Holm Rasmussen se domnívá, že příčinou může být zaplevelení krajiny hasivkou orličí. Každý čtvereční metr porostlý touto kapradinou produkuje kolem 500 mg karcinogenního ptaquilosidu. Na jaře, kdy jsou výhonky kapradí ještě mladé a křehké, jsou spásány dobytkem. Ptaquilosid se tak dostává do mléka krav a mléčných výrobků. Protože je velmi dobře rozpustný ve vodě, nejvyšší koncentrace ptaquilosidu se nacházejí v mléčné syrovátce. Při letních deštích je ptaquilosid z kapradin vyplavován do povrchových i spodních vod [24]. 144


Rodiny žijící na farmách, které se živí převážně tím, co samy vyprodukují, jsou tak vystavené dlouhodobému působení tohoto karcinogenu. Neexistují žádná jednoduchá řešení tohoto problému. Farmáři a vlastníci půdy se snaží snížit množství kapradí, ale pokud k jeho likvidaci používají škodlivé pesticidy, je to jako z bláta do louže.

Závěr Není dost na tom, že člověk vyrábí a do životního prostředí vypouští velké množství nejrůznějších nebezpečných látek. Některé nám poskytuje sama příroda. Pokud o nich víte, vyhýbejte se jim. Nejezte potraviny, na nichž se objevila plíseň, nekoupejte se ve vodě, kde jsou sinice. Nesnažte se ochutnat „fiddleheads“, i když vám hasivka roste přímo za chalupou. A už vůbec neutrácejte za drahé suši z ryby fugu. Když už se dostanete do Japonska, najděte si tam jinou zábavu.

Literatura [1] Chassy, B.M. Food safety risks and consumer health. N Biotechnol, 2010, 27 (5), 534–44. [2] Blunden, G.; Roch, O. G.; Rogers, D. J.; Coker, R. D.; Bradburn, N.; John, A. E. Mycotoxins in food. Med Lab Sci, 1991, 48 (4), 271–82. [3] Pearce, D. A.; Bridge, P. D.; Hughes, K. A.; Sattler, B.; Psenner, R.; Russell, N.J. Microorganisms in the atmosphere over Antarctica. FEMS Microbiol Ecol, 2009, 69, 143–57. [4] Zimmerli, B.; Dick, R. Ochratoxin A in table wine and grape-juice: occurrence and risk assessment. Food Addit Contam, 1996, 13 (6), 655–68. [5] Battilani, P. Prevention of ochratoxin A in grapes and wine. In Mycotoxins: Detection Methods, Management, Public Health and Agricultural Trade, al., L. e., Ed. CAB International 2008; pp 245–56. [6] Battilani, P.; Pietri, A.; Barbano, C.; Scandolara, A.; Bertuzzi, T.; Marocco, A. Logistic regression modeling of cropping systems to predict fumonisin contamination in maize. J Agric Food Chem, 2008, 56 (21), 10433–8. [7] Visconti, A.; Perrone, G.; Cozzi, G.; Solfrizzo, M. Managing ochratoxin A risk in the grape-wine food chain. Food Addit Contam Part A Chem Anal Control Expo Risk Assess, 2008, 25 (2), 193–202.

145

Doba jedová 2 [8] Malir, F.; Ostry, V.; Cerna, M.; Kacerovsky, J.; Roubal, T.; Skarkova, J.; Brndiar, M.; Fixa, P. [Monitoring the important mycotoxin biomarkers (ochratoxin A, aflatoxin M1) in the Czech population]. Cas Lek Cesk, 2004, 143 (10), 691–6. [9] Patocka, J.; kol., a. Vojenská toxikologie. Grada: Praha, 2004. [10] Milian, A.; Nierenberg, K.; Fleming, L. E.; Bean, J. A.; Wanner, A.; Reich, A.; Backer, L. C.; Jayroe, D.; Kirkpatrick, B. Reported respiratory symptom intensity in asthmatics during exposure to aerosolized Florida red tide toxins. J Asthma, 2007, 44 (7), 583–7. [11] Ibelings, B. W.; Chorus, I. Accumulation of cyanobacterial toxins in freshwater “seafood” and its consequences for public health: a review. Environ Pollut, 2007, 150 (1), 177–92. [12] Kao, C. Y.; Yasumoto, T. Tetrodotoxin in “zombie powder”. Toxicon, 1990, 28, 129–32. [13] Gava, A.; da Silva Neves, D.; Gava, D.; de Moura, S. T.; Schild, A. L.; Riet-Correa, F. Bracken fern (Pteridium aquilinum) poisoning in cattle in southern Brazil. Vet Hum Toxicol, 2002, 44 (6), 362–5. [14] Hodge, W.H. Fern foods of Japan and the problem of toxicity. Am Fern J., 1973, 63 (3), 77–80. [15] Potter, D.M.; Baird, M.S. Carcinogenic effects of ptaquiloside in bracken fern and related compounds. Br J Cancer, 2000, 83 (7), 914–20. [16] Rasmussen, L.H.; Jensen, L.S.; Hansen, H.C. Distribution of the carcinogenic terpene ptaquiloside in bracken fronds, rhizomes (Pteridium aquilinum), and litter in Denmark. J Chem Ecol, 2003, 29 (3), 771–8. [17] Rasmussen, L.H.; Hansen, H.C.; Lauren, D. Sorption, degradation and mobility of ptaquiloside, a carcinogenic Bracken (Pteridium sp.) constituent, in the soil environment. Chemosphere, 2005, 58 (6), 823–35. [18] Zegura, B.; Straser, A.; Filipič, M. Genotoxicity and potential carcinogenicity of cyanobacterial toxins – a review. Mutat Res. 2011, 727 (1–2), 16–41. [19] Kao, C. Y.; Yasumoto, T. Tetrodotoxin in „zombie powder“. Toxicon. 1990, 28, 129–32. [20] Vetter, J. A biological hazard of our age: bracken fern [Pteridium aquilinum (L.) Kuhn] – a review. Acta Vet Hung. 2009, 57 (1), 183–196. [21] Alonso-Amelot, M. E.; Avendaño, M. Human carcinogenesis and bracken fern: a review of the evidence. Curr Med Chem. 2002, 9 (6), 675–686. [22] Potter, D. M.; Baird, M. S. Carcinogenic effects of ptaquiloside in bracken fern and related compounds. Br J Cancer. 2000, 83 (7), 914–920. [23] Jensen, P. H.; Jacobsen, O. S.; Hansen, H. C.; Juhler, R. K. Quantification of ptaquiloside and pterosin B in soil and groundwater using liquid chromatography-tandem mass spectrometry (LC-MS/MS). J Agric Food Chem. 2008, 56 (21), 9848–9854. [24] Rasmussen, L. H.; Hansen, H. C.; Lauren, D. Sorption, degradation and mobility of ptaquiloside, a carcinogenic Bracken (Pteridium sp.) constituent, in the soil environment. Chemosphere. 2005, 58 (6), 823–835.

146

7. Nemoci z léčení Anna Strunecká

Dalo by se očekávat, že s pokroky medicíny budou ubývat nemoci, bude se prodlužovat lidský život a budeme prožívat stáří v dobré fyzické i psychické kondici. Pokud tomu tak u nás není, obviňujeme a budeme obviňovat vládu, že vynakládá malé prostředky na zdravotní péči. Jenomže v současné době můžeme sledovat vývoj v USA, v zemi, která vynakládá největší procento svého hrubého národního produktu (HNP) na zdravotní péči o jednoho obyvatele, a v zemi, o které nejsou pochybnosti, že představuje epicentrum výzkumu biomedicíny a vývoje nových zdravotnických technologií. USA vynakládají na zdravotní péči 16 % HNP. Je obtížné provádět srovnávání, jenom pro hrubé přiblížení (podle údajů dostupných na internetu) činí výše výdajů na jednoho obyvatele v USA 7 290 USD, zatímco v ČR to je asi 8 % HNP a 28 000 Kč na jednoho obyvatele (http://www.uzis. cz/category/klicova-slova/ekonomicke-informace/vydaje-zdravotnictvi). S jistým obdivem i závistí bychom mohli předpokládat, že Američané mají nejlepší zdravotnictví na světě. V této zemi však stále připadá sedm z deseti úmrtí na chronické nemoci, jako jsou onemocnění srdce a cév, diabetes, rakovina, artritida a obezita. Pro všechny tyto nemoci je známa prevence, všechny mohou být nějakým způsobem léčeny. V roce 1998 publikoval vysoce impaktovaný americký lékařský časopis JAMA (Journal of American Medical Association) metaanalýzu 39 studií, které hodnotily výskyt NÚ léků u pacientů v amerických nemocnicích [1]. Lazarou se svými spolupracovníky tehdy zjistil, že v důsledku NÚ léků zemře v USA přibližně 106 000 osob ročně. Úmrtí z léků se tak dostalo na 4.–6. mís147

Doba jedová 2

to v příčinách smrti. NÚ léků představují stále vážnou příčinu hospitalizací. NÚ léků způsobují v USA přibližně 100 000 nutných hospitalizací seniorů každý rok. Studie na toto téma se objevila v listopadu 2011 v časopise New England Journal of Medicine [2]. Autorský tým pod vedením Daniela Budnitze, ředitele programu CDC Za bezpečnou medikaci, analyzoval 99 628 akutních hospitalizací v průběhu let 2007–2009 u osob starších než 65 let. Více než polovina těchto hospitalizací se týkala seniorů nad 80 let a byla důsledkem předávkování léky. Zajímavé je zjištění, že na nutných hospitalizacích se podílely čtyři léky – nebo spíše čtyři typy léků: warfarin (33,3 %) a další protisrážlivé léky (13,3 %), inzulin (14 %) a léky proti vysokému krevnímu tlaku (10,7 %).

Warfarin a Stalinova tajemná smrt Warfarin je jedním z léků proti srážení krve. Látky na podobném principu se používají i jako jed na krysy – krysa po jejich pozření zemře na vnitřní krvácení. Warfarinem se lze vcelku snadno předávkovat. Staří lidé dlouhodobě užívající warfarin si mohou brát vyšší dávky, než jim lékař předepsal, a pak jim hrozí krvácivé projevy. Nejprve se u nich tvoří velké modřiny při jakémkoliv poranění (stačí slabý náraz), může se objevit krev v moči, krev ve stolici a častější krvácení z nosu. U těžkého předávkování může dojít k vnitřnímu krvácení a ke smrti. Není účelem Doby jedové 2 zabývat se léky, které předepisují lékaři, avšak ve stejnou dobu se mi dostalo do ruky listopadové číslo časopisu Surgical Neurology International, pro který jsem prováděla odbornou korekturu jednoho článku. V tomto ryze odborném a věcném časopise upoutal moji pozornost článek nazvaný Stalinova tajemná smrt [3]. Na mnoha stránkách popisuje autor detailně, co se odehrávalo 2.–5. března 1953, ve dnech, kdy Stalin na své dače velmi bolestivě umíral, na základě svých vlastních příkazů zcela osamocen a bez pomoci. Závěr, ke kterému tato analýza posledních dnů Stalinova života podle do148

Nemoci z léčení

stupné lékařské dokumentace dospěla, je ten, že Stalina otrávila suita jeho nejbližších spolupracovníků. Warfarin byl v Rusku patentován v roce 1950 a později byl rovněž v širokém měřítku používán jako jed na krysy. Podle dostupných informací spekuluje autor, že Berija v přítomnosti Chruščeva nasypal warfarin Stalinovi do jeho oblíbeného gruzínského vína. Lékaři na základě svých zkušeností a ve strachu o svůj osud prostě a stručně označili jako viníka Stalinova úmrtí vysoký krevní tlak (hypertenzi). Avšak Stalin zvracel krev, a následovalo krvácení, které ohrozilo činnost srdce. Teprve nyní vycházejí na světlo odtajněné pitevní nálezy, svědectví Stalinovy dcery Světlany i bodyguardů přítomných v oněch dnech na Stalinově dače. Spekulace a teorie kolem Stalinovy smrti se stále objevují z různých stran. Pro uživatele warfarinu budiž tento příběh mementem nabádajícím k opatrnosti. Ošetřujícího lékaře musíte vždy upozornit, že warfarin užíváte.

7.1 Nežádoucí účinky léků Není žádným tajemstvím, že i u nás je velké procento hospitalizovaných pacientů léčeno na následky NÚ chemických léčiv při jejich nadměrné a dlouhodobé konzumaci, zejména v kombinaci s mnoha jinými léky. I v ČR je známo, že v dnešní „době jedové“ se potýkáme s nemocemi z léčení. Mnoho pacientů bere totiž současně více než pět léků. Vezmeme si příklad pacienta s cukrovkou, který má kromě toho vysoký krevní tlak, je po infarktu, je obézní a může mít za sebou i mozkovou příhodu. Každý lékař přidá tomuto pacientovi nějaký lék, a tak se dostaneme až na denní užívání 30 tabletek, tj. asi tisíc měsíčně a 12 000 tablet ročně. V USA odhadují, že senior dostane za jeden rok v průměru 25 předpisů. V důsledku léčení zemře v USA na 800 000 pacientů ročně. A to je již závažné sdělení pro to, abychom mohli přemýšlet, jakým způsobem nás poško149

Doba jedová 2

zení v důsledku lékařské péče ohrožuje a zda je možné se mu vyhnout.

Jak se přesvědčíme, že je lék bezpečný? I v souvislosti s rozpoznáním a hlášením NÚ léků připouští standardní lékařská a farmakologická literatura, že je mnohdy obtížné odlišit NÚ od symptomu nemoci. Lékaři mnohdy nevědí a navíc nemají čas zkoumat, zda je NÚ skutečně spojen s působením léku. A tak se i u léků setkáváme s tím, že ze strany lékařů se hlásí odhadem jeden z dvaceti NÚ. Ve studii Boruse se spolupracovníky [4] se uvádí alarmující zjištění, že jeden ze čtyř pacientů trpí NÚ. Z toho bylo 13 % vážných NÚ, 28 % bylo takových, které je možné odstranit, a 11 % bylo možné předejít. Léky s nejhoršími záznamy NÚ jsou tzv. SSRI, užívané v psychiatrii zejména jako antidepresiva, dále nesteroidní protizánětlivé léky a blokátory kalciových kanálů. Jistým problémem je, že léky jsou testovány na osobách, které jsou naprosto zdravé. Ale po jejich schválení, když přijdou na trh, jsou náhle užívány pacienty, kteří berou řadu jiných léků a mají spoustu jiných zdravotních problémů. A tu se mohou objevovat vážné potíže, zahrnující poruchy srdeční činnosti, infarkty myokardu, omezení dýchání až zástavu dechu, anafylaxi, křeče, selhání ledvin a jater, různé poruchy krve, poruchy zraku. Podle epidemiologického průzkumu v roce 2000 [5] bylo v USA poškozeno 28 % nemocných, 18 % nemocných ve Velké Británii, 23 % v Austrálii a na Novém Zélandu a 25 % v Kanadě. Lékaři se spoléhají na výrobce – farmaceutické firmy, že jim dodají spolehlivé informace o léku. Badatelé z Ústavu pro medicínu založenou na důkazech v německém Kolíně nad Rýnem hodnotili 175 brožur obsahujících informace o 520 lécích a zjistili, že 94 % informací nebylo doloženo. Pouhých 6 % informací bylo doloženo literaturou a údaji, které bylo možné si ověřit. Znovu se tedy naskýtá otázka: Komu má pacient věřit? 150

Nemoci z léčení

Jak se postupuje při hledání léčebných postupů a ověřování jejich účinnosti? V současné době se možná většina čtenářů domnívá, že všechny léčebné postupy používané oficiální medicínou jsou založené na teoretických znalostech a důkladně ověřené laboratorními i klinickými studiemi. Z historie víme, že medicína byla dlouho založená na zkušenosti – empirii, pozorování a mnohdy na náhodném objevení účinné látky. Při vývoji nových léků se provádějí tzv. dvojitě slepé studie, kdy ani pacient (subjekt) ani lékař, který hodnotí výsledky, neví, jakou léčbu subjekt dostává. Studie bývají randomizované, což znamená, že ze souboru osob, které se studie účastní, jsou náhodně vybíráni ti, kteří dostanou lék, a ti, kteří dostanou tabletu bez účinné látky (placebo) nebo jiný typ léku. Při hodnocení účinnosti nově zaváděné terapie se často provádějí tzv. multicentrické studie, které probíhají za stejných podmínek na několika různých klinikách, ústavech i ambulancích v různých státech. Je také obvyklé, že porovnání výsledků různých studií se provádí metaanalýzou. Výborným zdrojem informací na základě metaanalýz je v současné době tzv. Cochranova databáze, kde jsou evidovány nejrůznější studie ve vztahu ke zdraví a léčebným postupům. Některým studiím se na základě jejich významné velikosti říká kohortní. V nich se zpravidla provádí anonymní sběr dat pacientů, kteří jsou léčeni sledovaným lékem v podmínkách běžné lékařské praxe již v době, kdy lék byl dán po splněných třech fázích klinického výzkumu na trh. I v takových případech se někdy stane, že NÚ se ukážou jako významné až u velkého počtu pacientů, a lék musí být stažen z trhu. Běžně se setkáváme s tím, že lékaři nejsou nakloněni léčebným postupům, které nemůžeme zařadit do „medicíny založené na důkazech“, tedy na výsledcích zmíněných typů studií. A přesto právě Cochranova databáze uvádí, že pouze 10–35 % lékařské péče je založeno na kontrolovaných studiích. Stále se uplatňuje 151

Doba jedová 2

„umění léčit“ založené na zkušenostech, vlastním pozorování lékařů a mnohdy i na jejich intuici, protože každý pacient je do jisté míry jedinečný.

7.2 Antibiotika Při správném užití ve správných souvislostech, za použití znalostí a zodpovědnosti mohou antibiotika zachránit životy ohrožené bakteriální infekcí. Bohužel ve válce člověka proti bakteriím pomocí antibiotik vítězí bakterie. Seznam bakterií, které jsou rezistentní (odolávající) běžně předepisovaným antibiotikům, je značně rozsáhlý a představuje narůstající problém. Některé bakterie mohou vážně ohrožovat pacienty v nemocnicích, jiné mohou být původci vážných onemocnění novorozenců i seniorů. Příkladem takové hrozby je Stafylococcus aureus, který je rezistentní na methicillin (MRSA). Způsobuje infekce, které mohou velmi snadno přerůst z povrchového kožního infektu do život ohrožující infekce kostí, kloubů, srdečních chlopní, plic a krve. V roce 2003 bylo v USA hlášeno téměř 400 000 pacientů s touto infekcí [6]. MRSA zabíjí ročně na 19 000 hospitalizovaných pacientů, což je srovnatelné s počtem úmrtí na AIDS, tuberkulózu a virovou hepatitidu dohromady. K této rezistenci bakterií přispívá zcela nepochybně nadužívání antibiotik v léčení lidí i jejich používání ve výkrmu hospodářských zvířat. V Americe prý podle celkové spotřeby antibiotik připadne na každého obyvatele ročně deset lžiček čistého antibiotika. Avšak na zneužívání antibiotik například při virovém onemocnění horních dýchacích cest nebo při zánětu středního ucha virového původu upozorňují lékaři v mnoha zemích. Pacienti se často dožadují předpisu antibiotik tam, kde jsou zcela neúčinná, jako je tomu právě v případě onemocnění virového původu.

152

Nemoci z léčení

Antibiotika v potravě? Poměrně rozšířená je představa, že maso hospodářských zvířat je prosycené antibiotiky a hormony. Od 1. 1. 2006 vstoupil v EU v platnost všeobecný zákaz používání antibiotik jako růstových stimulátorů u hospodářských zvířat, růstové hormony se v ČR nesmějí při výkrmu hospodářských zvířat používat již po desítky let. Zákaz užívání antibiotik při výkrmu vepřů zavedlo Dánsko před 12 lety a toto opatření vedlo k tomu, že se stalo jedním z největších vývozců vepřového masa. V USA však představuje odběr antibiotik chovateli hospodářských zvířat obrovské zdroje zisků, jedná se o 70 % veškerého obratu antibiotik, a tak se patrně obyvatelé USA zákazu používání antibiotik v produkci masa hned tak nedočkají. Jak se však může čtenář přesvědčit v dalších kapitolách, omezování spotřeby masa je užitečné pro zachování zdraví z mnoha důvodů. A tak, zatímco v USA stále funguje koloběh, ve kterém se antibiotika dostávají z hnoje od hospodářských zvířat do půdy a odtud do mrkve, brambor, kukuřice nebo do listů salátu a do okurek ve sklenících, v EU máme naději, že omezené používání antibiotik pouze při léčení hospodářských zvířat nejenom ozdraví potraviny, ale přispěje i k omezení kmenů bakterií rezistentních na antibiotika, jak se již daří prokazovat v Dánsku. Na ústupu je v EU salmonelóza, avšak nahrazuje ji svým vzestupem kampylobakterióza (bakterie Campylobacter) (www.bezpecnostpotravin.cz). Ekologické organizace však upozorňují, že nadužívání antibiotik v rámci prevence ve velkochovech slouží farmářům jako „laciná pojistka“. Evropou otřáslo v květnu 2011 šíření bakterie Escherichia coli, rezistentní na antibiotika. Hromadný výskyt průjmových onemocnění byl hlášený ve Spolkové republice Německo. Původcem tohoto nebezpečného onemocnění s krvavými průjmy byl toxin produkovaný bakterií Escherichia coli – shigatoxin. Tato variace E. coli patří do kmene 0104, který není běžně odolný vůči antibiotikům. Když vědci v německém Institutu Roberta Kocha dekó153

Doba jedová 2

dovali genetickou stavbu kmene 0104, zjistili, že je odolný osmi typům antibiotik, včetně penicilinů, tetracyklinu, cefalosporinů a jejich kombinací.1 Vzhledem k rychlému šíření nákazy a k tomu, že se po dlouhou dobu nedařilo odhalit zdroj nákazy, vyvolávalo ohrožení touto nemocí značné obavy mezi obyvatelstvem. Původní obvinění výrobců okurek, které se ukázalo jako nesprávné, mělo značné ekonomické důsledky, protože lidé prostě přestali kupovat okurky. To jenom ukazuje, jak obtížně se hledá zdroj bakterie, kterou má každý člověk ve svém trávicím traktu. E. coli žijí v tlustém střevě a v okolí konečníku. Mnohé ženy znají potíže, které mohou vzniknout, dostanou-li se tyto bakterie do pochvy. Hra s obviňováním zeleniny probíhala v celé EU, kde superodolný kmen E. coli postihoval starší pacienty, zejména ženy, ale naprosto nikdo se nepodivoval nad tím, jakým kouzlem se E. coli mohla stát odolnou vůči osmi různým třídám antibiotik a pak se náhle objevit v potravinách. Každopádně nás i tento případ nabádá k velmi důslednému dodržování hygieny a k pravidelnému a důkladnému mytí rukou.

7.3 Americký bestseller Death by Medicine (Smrt způsobená medicínou) Zkušený novinář, který psal pro New York Times, Garry Null, autor více než 70 knih o výživě, z nichž některé se staly bestsellery, pracovník Amerického ústavu výživy, si jako spoluautory pro uvedenou knihu [7] vybral tři zkušené vědce, publicisty a editory, jakými jsou Martin Feldman, klinický neurolog, odborník v neurofyziologii a neurochemii, Debora Rasio, badatelka a editorka, autorka knihy o iatrogenních nemocech, a Carolyn Dean, ředi1 http://www.foodsafetynews.com/2011/05/germany-e-coli-outbreak-one-of-largest-on-record/

154

Nemoci z léčení

telka lékařské společnosti, autorka osmnácti knih, z nichž populární se stala Death of Modern Medicine z roku 2005. Podle údajů v knize i na internetových stránkách získal dokument vytvořený podle původní podoby textu jako článku z roku 2004 již osm významných ocenění na různých festivalech. Tyto informace uvádím proto, že autoři nemohou být podezíráni z žádných konspiračních spekulací, z manipulací s čísly nebo se lživými tvrzeními. Tato skupina autorů zpracovala statistické evidence a její závěry jsou šokující. I pro člověka srozuměného s tím, že současná medicína a její vykonavatelé – lékaři mohou chybovat, že dochází k nadměrnému předepisování a užívání léků, že může dojít i v nemocnicích k pochybení lékařů a ošetřujícího personálu, i pro toho je četba uvedené knížky tím nejhorším hororem. Copak je možné, aby se naše civilizace vyvíjela v tomto směru? Při pohledu na mnohé tabulky jsem váhala, zda vůbec můžu tato fakta sdělovat široké veřejnosti. V ČR podobné údaje neexistují a člověk může jen doufat, že se s podobnou situací ani nesetkáváme. Podívejme se proto na některé případy z amerického zdravotnictví jako na varování a na ukázku, kudy pro nás cesta nevede. Kniha Death by Medicine, ve které jsou veškerá fakta doložena odkazy na původní zdroje, ukazuje, že u hospitalizovaných pacientů se vyskytují ročně 2,2 miliony NÚ. Počet předpisů antibiotik pro případy virových infekcí, kdy jsou zjevně neúčinná, dosahuje 45 milionů ročně. Počet nepotřebných chirurgických procedur dosahuje 7,5 milionu ročně. Počet pacientů zbytečně hospitalizovaných dosahuje ročně 8,9 milionů. Další úděsná statistika uvádí, že celkový počet úmrtí v důsledku léčení pacientů je 783 936 za rok, což staví americký zdravotní systém v USA na první místo. Možná, že mnozí čtenáři budou poněkud pochybovat o relevantnosti těchto čísel, protože se zdají být příliš neuvěřitelná. V úvodu své knihy Garry Null píše: Ústav medicíny, který je součástí Americké národní Akademie věd, konstatuje: Zdravotní péče v USA není tak bezpečná, jak by měla být... a zmiňuje se o národní epidemii lékařských omylů, z nichž mno155

Doba jedová 2

hé zahrnují vedlejší účinky (adverse drug reactions – ADRs). Také FDA říká, že ADRs jsou jednou z předních příčin nemocnosti a úmrtnosti ve zdravotní péči. Kniha ve svých kapitolách a mnoha podkapitolách dokumentuje, že americká medicína přináší mnohdy lidem více škody než užitku. Nicméně při vyjádření v číslech se uvádí, že v důsledku pochybení ze strany medicíny – lékařů (tzv. iatrogenních poškození) zemřelo v USA za 10 let 7,8 milionu lidí. Otřesné je i zjištění, že 1,15 milionu pacientů zemřelo v nemocnicích v důsledku proleženin. Čtenář se může v knížce dobře zorientovat na stránkách prodejce Amazon, knížka je také postupně zveřejňována na některých webových stránkách. Fakta, která uvádí, jsou však tak šokující, že je ani v této knížce nechci uvádět. Jsem totiž dosud přesvědčená, že český lékař si stále uchovává jak morální, tak odborný kredit své profese, a při představě mnoha tváří lékařů, které znám, se zdráhám předpokládat, že předepisují léky, o jejichž účinku pochybují, že předepisují léky s mnoha NÚ, že provádějí chirurgické výkony, které nejsou potřebné, nebo že v našich nemocnicích a zdravotnických zařízeních umírají senioři na proleženiny, podvýživu a předávkování léky, jako je například warfarin nebo i hojně užívaný aspirin.

7.4 Také užíváte aspirin? Aspirin patří mezi nejvíce užívané léky proti bolestem, zvýšené teplotě a jako prevence pro všechny případy. Populárním se aspirin stal po rozšíření informací o tom, že snižuje srážlivost krve, a je tudíž dobrou prevencí proti trombózám, infarktům a mozkovým mrtvicím. V USA ho užívalo v kontrolované studii asi 18 000 praktických lékařů a kromě toho proběhla řada dalších studií [8]. Dr. Kausik Ray s týmem svých spolupracovníků z Univerzity sv. Jiří v Londýně provedl metaanalýzu studií o působení aspirinu na výskyt srdečních infarktů 156

Nemoci z léčení

a krvácivosti na základě evidencí v Cochranově databázi a uvádí, že působení aspirinu bylo sledováno u více než 100 000 osob. Tito badatelé zjistili, že ačkoliv aspirin snižuje výskyt srdečně-cévních onemocnění o 10 %, bylo současně pozorováno zvýšené riziko krvácení, a to o 30 %. Dr. Ray řekl v prohlášení k médiím v lednu 2012: Nedoporučuji užívat aspirin v primární prevenci. Jeho prospěšné účinky jsou překryty nebezpečím zvýšeného rizika krvácení (http://www.medscape.org/viewarticle/757035?src=cmemp). Velikou pozornost vyvolala metaanalýza Rothwella a spolupracovníků z časopisu Lancet [9], publikovaná v lednu 2011, podle které autoři došli k závěru, že aspirin snižuje riziko úmrtí na rakovinu. Celkem zhodnotili 25 570 pacientů sledovaných v sedmi nezávislých studiích. Prospěšné působení aspirinu se projevilo až po pěti (nebo více) letech užívání aspirinu. Ve třech studiích hodnotili autoři registry onkologických pacientů a úmrtní listy za dvacet let a došli k závěru, že užívání aspirinu snížilo riziko úmrtí pacientů s nádory slinivky, mozku, plic, žaludku, kolorekta a prostaty. Tento účinek nebyl závislý na pohlaví, kouření ani na dávce aspirinu (od 75 mg výše), ale zvyšoval se s věkem, zejména u seniorů po 65. roce věku. Riziko krvácení je vždy větší než snížení infarktů, ale záleží na tom, co člověk (nebo spíš lékař) považuje za horší možnost. Rozhodneme lépe, pokud budeme vědět, kdo by spíš krvácel a kdo je spíš ohrožený infarktem. Potřebujeme znát skóre dvojitého rizika, jako to máme pro warfarin, říká dr. Ray (http://www.medscape.org/viewarticle/757035?src=cmemp). Jak vidíte, rozhodnout se pro správnou volbu – užívat aspirin, či neužívat – není lehké [10] a riziko této volby spočívá na vás.

Epilog Lidé dnes vydávají za léky více peněz než kdykoliv jindy v nám známé historii lidstva. Podle publicistky Catherine Frompovichové spotřebovali britští pacienti v roce 2009 na předpisy od lékařů 886 milionů položek za 8529 milionů liber, což představuje 157

Doba jedová 2

15 % celkového národního rozpočtu na zdravotnictví. Člověk je také v dnešní době patrně více nemocný než kdykoliv v minulosti. Nemoci srdce, rakovina, diabetes, hypertenze, vysoká hladina cholesterolu, obezita, autismus a Alzheimerova nemoc postihují stále víc lidí, dětmi počínaje. Zmínili jsme se o tom, jak je člověk zaplavován směsí léků, o jejichž vzájemných interakcích toho mnoho nevědí ani ti, kteří je předepisují. Britské noviny e Independent online napsaly: Cílem je vyvinout „inteligentní léky“, které by dokázaly pomoci pacientům a jejich pečovatelům udržovat v pořádku systém užívání léků – kterou pilulku a v kterou dobu mají vzít, aby se zajistilo, že komplexní režim vytvoří tu nejlepší možnost efektivního působení. V centru vývoje technologie je jedlý senzor, menší než zrnko písku, ve kterém superjemná silikonová membrána odděluje nepatrná množství mědi a hořčíku, které vytvoří mikroskopickou baterii, jež bude produkovat elektrický proud v kyselém prostředí žaludku. http://www.independent.co.uk/news/science/the-chips-that-are-good-for-your-health-6290700.html V digitální době se všechno digitalizuje. Takže brzy budeme mít chytré pilulky, schopné převést informaci o tom, co se děje uvnitř těla a co se právě rozpustilo v žaludku, prostřednictvím náplasti na ruce se taková informace bude přenášet přes Bluetooth spojení a pacient dostane prostřednictvím mobilu instrukce, jakou další pilulku má spolknout (http://www.independent. co.uk/incoming/ia1715chips-graphicjpg-6290634.html). Taková chytrá pilulka prý bude za zaváděcí cenu 50 liber na týden.

Závěr Co může udělat pro udržení svého zdraví každý? Nejlepším a osvědčeným způsobem, jak se vyhnout případným omylům medicíny a NÚ léků, je úprava vlastního životního stylu. Náš způsob života má totiž výrazný účinek na hladinu 158

Nemoci z léčení

našeho inzulinu, cholesterolu a homocysteinu, na hladiny našich hormonů. Svým způsobem stravování ovlivňujeme hladinu cukru v krvi, dokážeme ovlivňovat i průběh zánětlivých procesů, nebo spíš zabránit jejich vzniku. O tom všem si čtenář mohl přečíst v Době jedové, další podněty přináší i tato knížka. Člověk by se měl vyhýbat všem toxinům, umělým chemikáliím a škodlivinám z vody, potravin i z atmosféry. To znamená pečlivý výběr chemických prostředků používaných pro úklid domovů, výběr mýdel a produktů osobní hygieny, osvěžovačů vzduchu, pesticidů a insekticidů v domech a jejich okolí, a snažit se všechny nahradit výběrem netoxických alternativ. Člověk by měl velmi pozorně sledovat, jaké léky jsou mu doporučovány a předepisovány. Farmaceutické společnosti ročně produkují tisíce nových léků a mnohé z nich teprve testují. I v ČR mnoho takových studií probíhá. Buďte proto velice obezřetní, když vám lékař doporučí „zahraniční novinku“ nebo vám lék rovnou vydá ze svých zásob. Zvažte, zda některé léky neberete ze setrvačnosti a zda vám stále pomáhají. Je totiž i u nás zavedeným zvykem předepisovat určité léky seniorům jaksi automaticky. Pravidelné procházky, zdravý spánek, dobrá mysl a pestrá strava v přiměřeném (spíš menším) množství často zmůže víc než lék na „zlepšení paměti“ nebo „proti skleróze“. Spoléhejte na příjem potřebných antioxidantů ze stravy. I proto se snažte, aby byla pestrá i doslovně – borůvky, maliny, ostružiny, rybíz, višně, hrozny, angrešt, jablka, hrušky... A to jsem uvedla příklady ovoce, velmi bohatou nabídku nám však poskytuje rovněž zelenina. Odborníci v ČR nám v současné době doporučují dva kousky ovoce a tři kousky zeleniny denně. Ale pamatujte, všeho s mírou! Nemusí to být desetikilová dýně nebo ona tři kolečka mrkve, která vám přiveze manžel ze zahrady... 159

Doba jedová 2

Při snaze o změnu životního stylu si uvědomujeme, jak je důležité vyhýbat se stresu. Stres je příčinou mnoha civilizačních nemocí a mnoha symptomů, pro jejichž zmírnění hledáme zázračnou pilulku, kterou nám předepíše lékař. Stres zabíjí lidi předčasně. Stále hledáme způsoby, jak se udržet v duševní a emocionální rovnováze. Někdy nám postačí i úsměv místo výbuchu hněvu nebo potlačované zlosti, jindy zase rozmluva s někým z našeho okolí, třeba i drobná pomoc někomu, kdo je na tom hůře nežli my... A pamatujte si, že nikdy není pozdě na změnu zažitého způsobu života. Když cítíte potřebu jít k doktorovi, nebojte se klást mu otázky, ptát se ho, zda je to, co vám nabízí, pro váš zdravotní stav to nejlepší, zda existují i jiné možnosti... Třeba bude znát odpovědi. V příští kapitole si ukážeme, že změna životního stylu dokáže ovlivnit i takové onemocnění, jakým je rakovina.

Literatura [1] Lazarou, J.; Pomeranz, B. H.; Corey, P. N. Incidence of adverse drug reactions in hospitalized patients: a meta-analysis of prospective studies. JAMA, 1998, 279 (15), 1200–5. [2] Budnitz, D. S.; Lovegrove, M. C.; Shehab, N.; Richards, C. L. Emergency hospitalizations for adverse drug events in older Americans. N Engl J Med, 2011, 365 (21), 2002–12. [3] Faria, M. A. Stalin’s mysterious death. Surg Neurol Int, 2011, 2, 161. [4] Gandhi, T. K.; Weingart, S. N.; Borus, J.; Seger, A. C.; Peterson, J.; Burdick, E.; Seger, D. L.; Shu, K.; Federico, F.; Leape, L. L.; Bates, D. W. Adverse drug events in ambulatory care. N Engl J Med, 2003, 348 (16), 1556–64. [5] Weingart, S. N.; Wilson, R. M.; Gibberd, R. W.; Harrison, B. Epidemiology of medical error. BMJ, 2000, 320 (7237), 774–7. [6] Boucher, H. W.; Corey, G. R. Epidemiology of methicillin-resistant Staphylococcus aureus. Clin Infect Dis, 2008, 46 Suppl 5, S344–9. [7] Null, G. M.; Feldman, M.; Rasio, D.; Dean, C. Death By Medicine. Practikos Books: 2011; p 235. http://www.amazon.com/Death-Medicine-Gary-M-Null/dp/1607660024; http://www.lef.org/magazine/mag2004/ mar2004_awsi_death_05.htm [8] Seshasai, S. R.; Wijesuriya, S.; Sivakumaran, R.; Nethercott, S.; Erqou, S.; Sattar, N.; Ray, K. K. Effect of Aspirin on Vascular and Nonvascular

160

Nemoci z léčení Outcomes: Meta-analysis of Randomized Controlled Trials. Arch Intern Med, 2012. http://archinte.ama-assn.org/cgi/content/short/archinternmed.2011.628. [9] Rothwell, P. M.; Fowkes, F. G.; Belch, J. F.; Ogawa, H.; Warlow, C. P.; Meade, T. W. Effect of daily aspirin on long-term risk of death due to cancer: analysis of individual patient data from randomised trials. Lancet, 2011, 377 (9759), 31–41. [10] Mora S. Aspirin therapy in primary prevention: To use or not to use? Arch Intern Med, 2012. http://archinte.ama-assn.org/cgi/content/extract/archinternmed.2011.626v1.

161

8. Rakovina – nemoc z životního stylu Anna Strunecká

Onemocnění rakovinou se bojí skoro každý. Tato nemoc je nejenom jednou z častých příčin úmrtí, ale její průběh je většinou spojen s dlouhým obdobím strachu z bolestí i strachu z pocitu, že se blíží konec našeho života. Po počátečním šoku se zaměříme na hledání pomoci na všech stranách. Oficiální terapie je většinou nepříjemná nebo je nutný chirurgický zákrok, člověk prožívá období celkového strádání, ubývání sil a radosti ze života, začne být závislý na péči druhých a dochází ke ztrátě lidské důstojnosti. Mnozí moji dobří přátelé se cítili nepříjemně, když jsme je navštívili v nemocnici, kde právě absolvovali procedury chemoterapie, v jejímž průběhu měli žaludeční nevolnosti, zvraceli, vypadaly jim vlasy. To vše jsou všeobecně známé situace, ale přesto člověk stále žije tak, že si takové onemocnění zcela zákonitě ve svém těle pěstuje. Když potom dojde po dlouhých měsících nejistot k definitivnímu stanovení diagnózy, očekává, že lékaři a moderní medicína ho jeho nemoci zbaví, že bude vyléčen podle nejnovějších poznatků biomedicíny. Všichni také vědí, že léčení rakoviny je velmi drahé. Prezentace úspěchů medicíny v léčení např. rakoviny prsu posiluje přesvědčení, že současná medicína umí rakovinu léčit. Na veřejnosti se stále nedostatečně zdůrazňuje, že každý má šanci nejméně 50 : 50 se vlastním přičiněním této zhoubné nemoci mnoha tváří vyhnout. Lidé se zajímají o látky, které mohou poškozovat zdraví, a to, že o nich píšeme v Době jedové, je možná i důvodem širokého zájmu čtenářů o tuto knihu. Po mnoho let vědci i lékaři varují před tím, že nezdravá strava, obezita, kouření a nadměrná kon162

Rakovina – nemoc z životního stylu

zumace alkoholu mohou být příčinou onemocnění srdce a cév, ledvin, jater a cukrovky. V prosinci 2011 vyvolalo velikou pozornost světových médií specializované číslo britského časopisu British Journal of Cancer (2011, 105) o rizikových faktorech pro vznik rakoviny (www.bjcancer.com). Badatelé sledovali 22 typů karcinomů a hodnotili jejich statistický výskyt ve vztahu k životnímu stylu nemocných osob. Tato zpráva má však jako celek mimořádný význam, protože byl sledován velký soubor osob – 135 000 nových případů onemocnění rakovinou u mužů i žen ve Velké Británii (UK) v průběhu roku 2010 [1]. Statistické hodnocení vztahu různých faktorů životního prostředí je pochopitelně složité a autoři uváděných studií používali velmi důkladně zvolené statistické modely a hodnocení. Studie splňuje velmi náročná kritéria pro statistickou průkaznost výsledků. Do jisté míry lze proto považovat za statisticky průkazné tvrzení, že narušení životního stylu je zodpovědné za 42,7 % případů rakoviny, které se vyskytly ve Velké Británii v průběhu roku 2010. V uvedeném souboru se to týkalo 45,3 % mužů a 40 % žen. Badatelé sledovali čtyři ukazatele výživy – spotřebu masa, ovoce a zeleniny, příjem vláknin a soli; dále vliv kouření, spotřebu alkoholu, nadváhu a obezitu, nedostatek fyzické aktivity, vliv zaměstnání, infekčních nemocí, vystavení slunečnímu a radioaktivnímu záření, užívání hormonů a u žen také mateřství a kojení. Uváděné faktory jsou již po řadu let považovány za okolnosti, které mohou ovlivnit vznik rakoviny. Nejrizikovějším faktorem se ukázalo kouření tabáku, což bylo v pozitivní korelaci u 60 000 nových případů rakoviny v roce 2010. Zatímco u mužů následovaly jako další rizikové faktory nedostatek ovoce a zeleniny ve stravě, spotřeba alkoholu a pracovní zátěž, u žen hrály významnou roli obezita a nadváha, případně infekční nemoci. Závěry těchto studií tedy dávají naději, že by si lidé mohli uvědomit, že změnou životního stylu by v rámci prevence mohl každý přispět ke snížení rizika onemocnění rakovinou. Za jak dlouho a v jakém procentu, to zatím nelze předpovídat, protože řada 163

Doba jedová 2

faktorů je stále nejistých. Avšak veřejnost se dozvídá, že 40 % onemocnění rakovinou je způsobeno faktory životního stylu a vnějšího prostředí. V této kapitole budeme vycházet z údajů v uvedeném časopise, kde je za každým článkem rozsáhlý soubor literatury. Nebudeme zde proto uvádět vybrané citace, protože zvídavý čtenář má možnost si celý tento časopis, který má tzv. open access (volný přístup), nebo kterýkoliv vybraný článek stáhnout a přečíst (www.bjcancer.com – číslo časopisu 2011, 105). Pro pochopení této kapitoly je dobré si připomenout, že při hodnocení výskytu nemocí se zpravidla udává počet nových případů, tzv. incidence. Vyjadřuje se buď jako absolutní počet případů za rok, nebo jako poměr na 100 000 osob. Vedle toho se používá i výraz prevalence, což je počet všech osob, které s danou nemocí v daném státě (městě, lokalitě) žijí. Také mortalita – úmrtnost se může vyjadřovat buď absolutním počtem za rok, nebo v přepočtu na 100 000 osob. Výraz fatalita označuje spíš odhad mortality, poměr pacientů, kteří by mohli zemřít v důsledku sledované nemoci. Karcinom je nádorové onemocnění, výraz pro určité typy rakoviny. Karcinogenní jsou látky, které jsou schopné vyvolat rakovinu.

8.1 Tabák a kouření Právě kouření je klasickou ukázkou toho, o čem člověk ví, že mu škodí. Člověk zná velmi dobře důsledky v podobě onemocnění plic, včetně rakoviny, a přesto v této činnosti pokračuje. Škodí nejenom sobě, ale i osobám ve svém okolí, škodí životnímu prostředí a v neposlední řadě vytváří situaci, kdy bude závislý na péči svých blízkých, znehodnotí jim kvalitu a způsob prožívání jejich života a připraví jim mnoho omezení. Bezohledné je kouření na pracovišti, nebo dokonce v přítomnosti dětí. Kouření cigaret ovládá současnou civilizaci, tabákový průmysl má jis164


tě astronomické zisky, avšak kromě aktivistických skupin nebo odhodlaných jedinců nevidíme důslednou snahu společnosti cílenou na odstranění tohoto neblahého rysu současné civilizace. V případě kouření existují nejpřesvědčivější důkazy o tom, že je příčinou rakoviny plic. Silné kuřáky nezachrání před rakovinou plic a posléze smrtí v důsledku této nemoci ani to, že jsou slavní a známí, ani to, že je léčí nejlepší lékařské kapacity nebo je ošetřují obětaví pečovatelé. Ani penězi, ani mocí, ani slávou nelze zabránit devastujícímu působení rakoviny plic, vyvolané v naprosté většině případů kouřením. Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (IARC) ve svém hodnocení v roce 2004 vydala prohlášení, že existují dostatečné důkazy pro to, že kouření tabáku způsobuje rakovinu plic, hrtanu, ústní dutiny a hltanu, vedlejších dutin nosních, jícnu, žaludku, slinivky břišní, jater, ledvin, močovodů, močového měchýře, děložního čípku a kostní dřeně. V roce 2009 přidala IARC do tohoto seznamu kolorektální karcinom. Kromě toho tato agentura došla k závěru, že existují dostatečné důkazy, že partneři kuřáků, vystavovaní pasivnímu kouření, mají zvýšené riziko vzniku rakoviny. Prakticky v každém státě je sledována prevalence kuřáků v populaci a zmíněný časopis uvádí analýzu prevalence kuřáků v UK za uplynulých deset let. V UK patřilo mezi kuřáky v roce 2008 asi 22 % mužů a 21 % žen.

Kouření v ČR Nejspolehlivější údaje pro ČR poskytuje Státní zdravotní ústav (SZÚ). Podle výzkumu z roku 2009 lze 26,3 % občanů ČR označit jako kuřáky. Prevalence kouření ve věkové skupině 15–65 let byla v letech 1997–2009 víceméně stabilní: kuřáků rapidně nepřibývá ani neubývá. Největší podíl kuřáků byl zjištěn v nejmladší věkové skupině 15–24 let [2].

165

Doba jedová 2

Léčivé účinky tabáku a smrtící působení přídatných látek v cigaretách V Době jedové píšeme o příznivém působení nikotinu na paměť člověka i o tom, že mírné dávky nikotinu mohou být prospěšné u pacientů s Alzheimerovou nemocí. Tabák byl totiž oslavován jako lék od dob jeho přivezení do Evropy španělskými mořeplavci. Reverend Burton (1577–1640) v Anglii velebil tabák jako božskou rostlinu přinášející zdraví a uzdravení, jako kámen mudrců, panaceu. Nikotin je však jedovatý alkaloid [21]. V průběhu vývoje naší civilizace se zdokonalovaly formy, v jakých se konzumace tabáku člověku nabízí. Profesor Patočka na svých přednáškách ukazuje, že cigareta obsahuje dalších asi 600 přidaných látek, z nichž mnohé mohou být zdraví škodlivé nebo i karcinogenní. Seznam 599 látek přidávaných do cigaret uvádí ve své knize Our Chemical Lives And e Hijacking Of Our DNA (Naše chemické životy a přepadení naší DNA) Catherine J. Frompovichová [21]. Je to seznam látek, které museli předložit největší výrobci cigaret v USA při slyšení před členy Kongresu v roce 1994. Jsou mezi nimi různé silice, vůně, oleje, extrakty bylin, ale i pesticidy, hormonální disruptory a karcinogeny. Tři nejhorší se jmenují flumetralin, pendimenthalin a trifluralin. Tyto dinitroanilinové pesticidy se uvolňují do kouře, útočí na naše plíce a pravděpodobně i na naši DNA, píše Frompovichová. A k tomu všemu ještě víme, že jedna hořící cigareta uvolní do vzduchu více než 4000 sloučenin. Z karcinogenity je obviňován zejména dehet. Avšak závislost na nikotinu je stejná jako závislost na heroinu nebo kokainu. Je skutečná a fyzicky „hmatatelná“, protože kouření vyvolává biologické změny v mozku i v celém těle.

166


Jaké patofyziologické změny a nežádoucí účinky vyvolává kouření tabáku? w Počet tepů se může zvýšit o 15–25/minutu, w krevní tlak se zvyšuje o 10–20 bodů, w v těle je 5–10u více oxidu uhelnatého, protože při kouření vzniká karboxyhemoglobin, w tělo dostává tak málo kyslíku jako v nadmořské výšce 3200 m, w zvyšuje se hladina adrenalinu a tím i riziko aterosklerózy, w osobě, která kouří 20 cigaret denně po dobu jednoho roku, se v plicích nastřádá půl kilogramu dehtu, w emfyzém plic je na 4. místě příčin úmrtí [21].

Závěr Badatelé v britské studii vycházeli z předpokladu, že kouření tabáku je zcela prokazatelně nejčastější příčinou rakoviny plic. Potvrdili, že kouření tabáku bylo v roce 2010 nejdůležitějším rizikovým faktorem, zodpovědným za 60 000 nových případů rakoviny (19,4 % z celkového počtu případů v roce 2010) v UK. U ostatních typů rakoviny určili výzkumníci, že 36 102 případů (22,8 %) u mužů a 24 300 (15,2 %) u žen jde na vrub kouření. Kouření mnohdy ovlivní i předpokládaný dobrý a léčebný účinek některé látky, jako tomu je například u antioxidantů. V Době jedové píšeme o studiích, které ukázaly, že E-karoteny působí preventivně proti vzniku nádorů, avšak pouze u nekuřáků. U kuřáků zvyšují výskyt rakoviny a úmrtí v důsledku onemocnění. Kouření cigaret vyvolává řadu patofyziologických změn v lidském těle, ovlivňuje mozek a může být příčinou jak rakoviny, tak civilizačních onemocnění a poruch.

167

Doba jedová 2

8.2 Pití alkoholu IARC již v roce 1988 konstatovala v monografii o karcinogenním riziku pití alkoholu, že spotřeba alkoholických nápojů je příčinně spojena se vznikem maligních tumorů v ústní dutině, hltanu i hrtanu, jícnu a játrech. V aktualizovaných přehledech z let 2007 a 2009 badatelé doplňují, že zvýšená spotřeba alkoholu je spojena i s rakovinou prsu, tlustého střeva a konečníku. Vliv alkoholu na vznik kolorektálního karcinomu1 je dokumentován ve více než 50 studiích. Spojení s rakovinou jater se stále pokládá pouze za pravděpodobné. V těchto úvahách jde samozřejmě i o stanovení dávky konzumovaného alkoholu a o stanovení doby, která uplyne od konzumace alkoholu do projevů nemoci. K jakým závěrům dospěla britská studie? Autoři zjistili, že 3,6 % nových případů rakoviny v UK má vztah k alkoholu a že 6 % úmrtí na rakovinu by se mohlo zabránit, kdyby lidé nepili. Tabulky v této části studie ukazují na složitosti ve výpočtu konzumace alkoholu u různých věkových skupin, avšak v průměru lze konstatovat, že britští muži ve věku 19–64 let konzumují denně asi 20 g alkoholu, zatímco ve vyšších věkových kategoriích tato spotřeba klesá na 13 g. Spotřeba alkoholu u britských žen se udává v rozmezí 11,3 g (u nejmladší kategorie) po 7,7 g u žen nad 65 let. Zdá se, že tyto údaje poněkud blednou před spotřebou alkoholu v českých zemích.

Zdravotní rizika konzumace alkoholu Nejčastěji je konzumace alkoholu spojována s poškozením jaterní tkáně, což zahrnuje celou řadu dalších zdravotních rizik. Při hledání údajů o spotřebě alkoholu u českých mužů a žen jsem našla zajímavou studii autorů Špičáka a Poulové z pražského IKEMu, kteří sledovali poškození jater a slinivky břišní [3]. Cílem jejich 1 Zhoubný nádor z buněk sliznice tračníku a konečníku. Tračník je nejdelší část tlustého střeva, od slepého střeva po konečník.

168


studie, provedené v letech 2004–2006, bylo porovnat zvyky a profily pacientů s chronickou alkoholickou pankreatitidou (zánět slinivky břišní) a jaterní cirhózou2 a zjistit, zda se alkohol podílí na patogenezi obou onemocnění, která jsou devátou nejčastější příčinou úmrtí v populaci. Je známo, že jaterní cirhóza často přechází do hepatocelulárního karcinomu (zhoubného nádoru jaterních buněk). Špičák a Poulová zjistili, že pouze u 7 % pacientů konzumujících více než 60 g čistého alkoholu/den jsou diagnostikovány obě nemoci zároveň. Avšak autoři rovněž hledali odpovědi na otázku, jaké množství alkoholu je nutné ke vzniku alkoholické cirhózy zkonzumovat. Pacienti udávali průměrnou konzumaci 650 g čistého alkoholu týdně, což představuje asi 92 g denně. Různí autoři udávají spotřebu 30–100 g čistého alkoholu na den, přičemž u žen je riziková dávka asi o 1/3 nižší. Důležitým faktorem je i doba, za kterou se při dané konzumaci jaterní onemocnění manifestuje. V původní Lelbachově studii z roku 1974 vedl více než 10letý abúzus (nadměrné užívání) ke vzniku těžké steatózy3, po 17 letech pak ke vzniku cirhózy. Ve studii se u pacientů cirhóza klinicky manifestovala průměrně po 23 letech. U 80–100 % chronických pijáků alkoholu se vyvine jaterní steatóza, pouze však u 10–35 % se vyvine alkoholická hepatitida a u 8–20 % alkoholická cirhóza. I u těchto velmi vážných nemocí se předpokládá, že vznikají na podkladě interakce různých dědičných faktorů a faktorů životního prostředí (tj. konzumace alkoholu, kouření, výživy), které jsou zodpovědné za manifestaci onemocnění.

Češi jsou na prvních místech ve spotřebě alkoholu Data o spotřebě alkoholu u nás jsou neúprosná. ČR se každoročně umísťuje na prvních místech ve spotřebě alkoholu na jednoho obyvatele. Podle zprávy WHO z roku 2003 zkonzumují Češi za 2 Cirhóza je chronické onemocnění jater, při kterém dochází k nahrazování funkčních buněk vazivovou tkání. 3 Steatóza je ztukovatění jater.

169

Doba jedová 2

rok neuvěřitelných 16 litrů čistého alkoholu na každou osobu ve věku nad 15 let. Před námi je už jen Moldávie (22 l). Češi za rok vypijí asi 150 l piva na osobu, což staví ČR na první místo ve spotřebě piva v Evropě. K tomu ročně vypijeme asi 15 l vína. Nebezpečné je, že 26 % mužů a 13 % žen holduje alkoholu způsobem, který je pro zdraví vysloveně nebezpečný, uvádí prof. MUDr. Libor Vítek, Ph.D., MBA, lékař-specialista na 4. interní klinice VFN a 1. LF UK v Praze a vedoucí Hepatologické laboratoře Ústavu klinické biochemie a laboratorní diagnostiky [4].

Jak odhadnout obsah alkoholu v nápoji? Obsah alkoholu, který v nápoji přijmeme, závisí na síle nápoje (procento alkoholu) a na objemu vypité dávky. Pivo obsahuje 2–5 % čistého alkoholu, víno 10,5–19 %, zatímco destiláty 24–90 %. Samozřejmě že existují veliké rozdíly v různých zemích a podle způsobu přípravy. Jablečné víno obsahuje například 1–1,7 % alkoholu. Převodní faktor etanolu udává, že jeden mililitr etanolu (96% alkohol) odpovídá 0,79 g alkoholu. Jestliže tedy podle statistik spotřebuje každý Čech 16 l čistého alkoholu za rok, pak to odpovídá 16 000 u 0,79 = 12 640 g alkoholu za rok, děleno 360 nám vyjde konzumace 35,1 g alkoholu na Tabulka 8. 2 Obsah alkoholu v nejčastěji konzumovaných alkoholických nápojích Alkoholický nápoj

170

Obvyklé % alkoholu

Obsah alkoholu v gramech

Pivo

1,6–5,4

0,5 l obsahuje 12,9–15,4 g

Víno

11–20; 7–13

2 dl, 20 g

Vodka

40–50

0,5 dl, 20 g

Whisky

40–50

0,5 dl, 20 g

Pálenka

40–50

0,5 dl, 20 g

Koňaky

29–60

Brandy

29–60

Likéry

35–60


každou osobu nad 15 let denně. Pro konzumenta je důležité vědět, že hranici pro bezpečnou konzumaci alkoholu denně představuje 16–20 g, a ta odpovídá přibližně jednomu 12° pivu nebo 2 dl vína či 50 ml destilátu.

Závěr Bylo prokázáno, že alkohol je rizikový faktor pro vznik rakoviny prsu, tlustého střeva a konečníku, pravděpodobné je i spojení s rakovinou jater. Hranice relativně bezpečné konzumace alkoholu se udává množstvím 16 g pro ženy na den, u mužů 24 g na den. To odpovídá jednomu 12° pivu nebo 2 dl vína či 50 ml destilátu. Za rizikové pití považujeme u zdravých osob již dávky mezi 20–40 g čistého alkoholu denně. U žen tato dávka odpovídá jednomu až dvěma 12° pivům, 2–4 dl vína nebo 0,5–1 dl destilátu. U muže jde o vypití dvou až tří 12° piv, 2–6 dl vína nebo 0,5–1,5 dl destilátu. Tato dávka neznamená nutně vznik zdravotních problémů, ale zvyšuje se riziko jejich vzniku. U vyšších dávek hovoříme o škodlivém pití, jehož hranice je také dána zdravotním stavem jedince: pokud je člověk nemocný, uvedené hranice se snižují.

8.3 Rakoviny způsobené dietními faktory Britská studie se zaměřila na zkoumání vlivu nízké konzumace ovoce a zeleniny, s tím související příjem vlákniny a na vliv spotřeby masa [5–6]. WHO/FAO vyjádřily konsensus s několika dalšími organizacemi v tom, že zvýšená spotřeba ovoce a zeleniny může přispět ke snížení rizika vzniku různých karcinomů trávicího traktu, ústní dutiny, hltanu, jícnu, žaludku a kolorekta. Nicméně se zdá, že pro takové tvrzení stále existují pouze omezené nebo nedostatečné důkazy, a tak situaci nejlépe vysti171

Doba jedová 2

huje tvrzení, že zvýšený příjem ovoce a zeleniny pravděpodobně snižuje riziko vzniku rakoviny zmíněných orgánů, ke kterým lze ještě přiřadit močový měchýř, ledviny, plíce a vaječníky. Výzkum v této oblasti je pochopitelně složitý vzhledem k široké škále ovoce a zeleniny a biologicky aktivních složek, které obsahují. Podle doporučení z roku 2005 by měla být denní konzumace ovoce a zeleniny rozdělena do pěti porcí o celkovém obsahu 400 g denně. Britští výzkumníci tedy sledovali důsledky situace, kdy mají lidé po dobu 10 let nižší spotřebu ovoce a zeleniny, než odpovídá této dávce. Typy rakovin, které jsou spojeny s tímto nedostatkem ve výživě, jsou rakovina ústní dutiny a hrtanu, hltanu a jícnu. Ačkoliv v případě rakoviny plic je jenom 9 % případů vztaženo k nedostatku ovoce a zeleniny, tak je absolutní počet veliký – skoro 15 000 případů v roce 2010. Celkově se jedná o 6 % případů rakovin u mužů a 3,4 % u žen. O tom, že nedostatečný příjem vlákniny může být příčinou kolorektálního karcinomu, se spekuluje již od 70. let. Avšak analytické studie dosud nepřinesly konzistentní výsledky. Současná studie našla vztah u 12 % kolorektálních karcinomů, nebo také u 1,5 % veškerých typů rakoviny v roce 2010 u pacientů, kde denní příjem vlákniny byl nižší než 23 g denně.

Podíl červeného masa na vzniku karcinomů Červené maso je obviňováno z mnoha stran, že jeho konzumace má vliv na vznik karcinomů, zejména kolorektálního. Jedná se o nejrůznější zdroje i formy červeného masa – čerstvé, mleté, mražené, hovězí, vepřové, telecí a skopové. Obzvláště se zdůrazňuje, že riziko vzniku rakoviny se zvyšuje se zpracováním červeného masa uzením, sušením, solením, nakládáním a konzervováním, zpracováním v uzeninách a jiných masných výrobcích. Prokazatelnost podílu konzumace červeného masa na vzniku rakoviny se udává 15 % při konzumaci 100 g červeného masa denně a silně vzrůstá při vyšší spotřebě. Vyšší riziko představuje také 172


připravená strava (konzervy, uzeniny ap.) – prý až 49% riziko při konzumaci 250 g denně. Zatímco u alkoholu se může doporučovat – méně je lépe, pro červené maso neexistuje žádná bezpečná spodní hranice. V tomto případě je tedy optimální žádná spotřeba. Avšak v současné době představují vegetariáni pouze asi 10 % dospělé populace. Je jistě značně složité provést zhodnocení vztahu spotřeby masa k výskytu určitých typů karcinomů, a různí autoři proto uvádějí značně odlišná čísla. Podle statistiky z roku 2002 je v severní a střední Evropě spotřeba červeného masa na hlavu a den 50 g u mužů a 35 g u žen. V ČR snědí ženy i muži červeného masa podstatně víc a omezení spotřeby červeného masa se občanům radí při nejrůznějších příležitostech. Výživoví poradci radí: Omezte spotřebu červeného masa na 80 g denně – snížíte riziko vzniku nádorových onemocnění (http://www.stripky.cz/543-rizika.html). Onkologická poradna radí pacientům: ne více než 140 g připraveného masa denně. Na stránkách kolorektum.cz se radí: Pokuste se omezit konzumaci červeného masa na méně než 500 g týdně (v syrovém stavu zhruba 700–750 g). Snažte se nejíst příliš mnoho uzenin (slanina, různé šunky, salámy, klobásy apod.) Podíl kolorektální rakoviny v EU se odhaduje na 7,8 % u mužů a 5,8 % u žen. České republice patří první místo u mužů a deváté u žen na světě v onemocnění rakovinou tlustého střeva a konečníku v přepočtu na 100 000 obyvatel. Možnosti testu pro včasné zachycení rizika vzniku kolorektálního karcinomu by měl ve vlastním zájmu využívat každý dospělý člověk (viz www.strevo-tour.cz). Odhaduje se, že spotřeba masa se podílí na 15 % kolorektálních karcinomů. V současné době se připouští, že by konzumace červeného masa mohla ovlivňovat i vznik rakoviny jícnu, plic, pankreatu, dělohy, žaludku a prostaty. Britská studie zjistila, že v roce 2010 se spotřeba červeného masa podílela na 3,5 % veškerých onemocnění rakovinou u mužů a na 2 % onemocnění rakovinou u žen. 173

Doba jedová 2

Konzumace červeného masa zvyšuje riziko infarktů V prosinci 2011 se objevila studie, která uvádí, že spotřeba červeného masa je prokazatelně spojená s vyšším výskytem infarktů. Badatelé pod vedením Adama M. Bernsteina, ředitele výzkumu ve Wellnes Centru Clevelandské kliniky v Ohiu, sledovali ve dvou projektech 84 010 žen a 43 150 mužů po dobu 26 a 22 let. Ženám bylo na počátku sledování 30–55 let a mužům 40–75 let. Na počátku studie neměli diagnostikovanou rakovinu, cukrovku ani kardiovaskulární onemocnění. Účastníci vyplňovali dotazníky, ve kterých pravidelně zapisovali konzumaci jídla a jeho množství. Za uvedených 26 a 22 roků zaznamenali účastníci 2633 a 1397 infarktů. Hodnocení podle toho, jak se sledovaní pacienti živili, ukázalo, že zvýšená konzumace červeného masa byla spojena s vyšším rizikem výskytu infarktů, vyšší konzumace drůbeže byla spojována se sníženým rizikem infarktů. Výzvy k zastavení konzumace masa se šíří prostřednictvím internetu a dostávají globální význam (viz např. http://www.youtube.com/watch?v=yXMeuIQ3kz8&feature=related).

Závěr WHO a mnoho dalších zdravotnických organizací se shodují v tom, že zvýšená spotřeba ovoce a zeleniny může přispět ke snížení rizika vzniku různých karcinomů trávicího traktu, ústní dutiny, hltanu, jícnu, žaludku a kolorekta. Na internetu kolují různá doporučení, jak se vyhnout rakovině, a jako jeden z prvních příkazů je omezení nebo úplné zastavení konzumace červeného masa. Omezí to jak výskyt karcinomů, zejména kolorektálního, tak výskyt infarktů. Jak je vidět, výrazné omezení spotřeby červeného masa odlehčí nejenom naší peněžence, ale i našemu tělu z mnoha důvodů. Může prospívat i celé planetě Zemi, a to vše již za zkoušku stojí.

174


8.4 Podíl obezity na vzniku rakoviny Mnoho studií se shoduje ve zjištění, že obezita může zvyšovat riziko vzniku rakoviny. IARC ve svém prohlášení z roku 2002 došla k závěru, že nadváha a obezita má vztah ke kolorektálnímu karcinomu, rakovině dělohy, ledvin a adenokarcinomům jícnu, stejně jako k postmenopauzální rakovině prsu. Další studie poukázaly na jiné typy rakoviny. Panel WCRF 2007 (světový fond pro výzkum rakoviny) považuje za přesvědčivé spojení obezity s rakovinou slinivky břišní, kolorekta, konečníku a žlučníku. V metaanalýze kohortních a klinických studií Renehan se spolupracovníky [7] uvádí v seznamu rakovin spojených s obezitou tlusté střevo a ledviny, postmenopauzální rakovinu prsu, ale i méně časté typy, jako jsou leukémie, mnohočetný myelom a ne-Hodgkinův lymfom. Ačkoliv není dosud znám mechanismus, jak se obezita podílí na vzniku těchto onemocnění, statistické korelace jsou dostatečně přesvědčivé. Také studie nazvaná Studie milionu žen [8] ukazuje, že 5 % rakovin u postmenopauzálních žen mělo vztah k nadváze a obezitě. V uváděné studii britských badatelů došli ke zjištění, že 17 294 nových případů rakoviny v roce 2010 bylo způsobeno nadváhou a obezitou. Tento počet představuje 5,5 % z veškerých nových případů rakoviny. Největší podíl připadal na kolorektální karcinom a rakovinu prsu. Tato čísla znamenají, že nadváha a obezita představují třetí nejčastější příčinu rakoviny v UK.

BMI – Index tělesné hmotnosti Stupeň obezity určuje tzv. BMI neboli Index tělesné hmotnosti. Vypočítá se tak, že svoji hmotnost dělíme hodnotou odpovídající druhé mocnině naší tělesné výšky (viz např. http://www.vypocet.cz/bmi). Hodnoty BMI 20–25 odpovídají nadváze, vyšší než 25 indikují obezitu. Obezita se vyskytuje ve zvýšené míře i u dětí a mládeže. V posledních 15 letech došlo i v UK k nárůstu nadvá175

Doba jedová 2

hy a obezity: 66 % mužů a 57 % žen mají BMI ≥ 25. Vztahu obezity k dalším nemocem se věnuje mnoho prací, viz např. http:// www.celostnimedicina.cz/bmi-index-telesne-hmotnosti.htm. Obezita se ukázala jako důležitý rizikový faktor v onemocnění pandemickou chřipkou. Téměř 30 % nemocných mělo BMI vyšší než 35. Obézní lidé byli hospitalizováni 6u častěji než lidé s normální hmotností [19]. Velmi přesvědčivě vyznívají závěry metaanalýzy 141 publikací, podle kterých byl BMI pozitivně spojován s postmenopauzální rakovinou prsu, karcinomy tlustého střeva, endometria, jícnu, žlučníku, pankreatu, ledvin a štítné žlázy, s leukémií a ne-Hodgkinovým lymfomem [14].

Obezita jako problém „doby jedové“ Současný životní styl v rozvinutých zemích je provázen dostatkem potravin a z toho plynoucím častým přejídáním; jídlo je příležitostí setkat se s přáteli, jídlem se oslavují všechna výročí, svátky a úspěchy, jídlo a pochoutky jsou prostředkem odměny. Jak píše profesor Patočka ve 4. kapitole, jídlo se stalo vyhledávaným zdrojem nevšedních smyslových zážitků. Jestliže k tomu přidáme převážně sedavý způsob života, pak již tyto dvě charakteristiky současné doby stačí k tomu, abychom pochopili, proč je stále víc lidí obézních. Prevalence (celkový výskyt) obezity se od 80. let minulého století prudce zvyšuje [15] a stejně tak se zvyšuje prevalence civilizačních nemocí, jako jsou ateroskleróza, rakovina, diabetes mellitus (cukrovka) a jiné. Epidemické šíření obezity tak v rozvinutých zemích vede ke zkracování délky života [16]. Prakticky v každém časopise najdeme rady odborníků, jak hubnout. Sami na sobě a ve svém okolí se však neustále přesvědčujeme, že tyto rady buď nefungují, nebo nejsou vyslyšeny a převáděny do každodenního života. V této kapitole vám nechceme nabízet zázračné recepty na zhubnutí, chceme pouze poukázat na některé poznatky biomedicíny o tom, jak může obezita způsobit různé další nemoci. Obezita nepředstavuje pouze pro176


blém s tím, že se člověku hůř chodí, hůř se ohýbá, neustále se mu „srážejí“ kalhoty, ženy mají čím dál větší problémy s tím, do čeho svoje tělo zahalit, aby se přibývající kila schovala. Obezita se především výrazně projevuje uvnitř těla, v orgánech a buňkách: přeprogramuje procesy látkové přeměny a hormonální regulace, přestavuje činnost imunitního systému a posléze dokáže i nastavit program vedoucí ke vzniku rakoviny. Když si vypěstujeme obezitu, začne nás ovládat. Abych čtenáře přesvědčila, že tomu tak skutečně je, uvádím poznatky současné biomedicíny. Jsou to nejnovější výsledky a názory, s nimiž jsem měla možnost se seznámit jako odborná recenzentka časopisu Mini-Reviews in Medicinal Chemistry.

Obezita vyvolává pozvolný chronický zánět a alergie Tuková tkáň není jenom zásobárnou tuků. Funguje také jako aktivní hormonální žláza, která produkuje skupinu hormonů nazývaných adipokiny (podle addipose tissue – tuková tkáň). Patří mezi ně i prozánětlivé cytokiny a růstové faktory podobné inzulinu. Avšak hlavním hormonem tukové tkáně je leptin (z řeckého leptos – hubený). Objev leptinu vyvolal velikou pozornost sdělovacích prostředků v devadesátých letech minulého století. Leptin je totiž hormon, který potlačuje chuť k jídlu. Čím více buněk má tuková tkáň, tím víc leptinu produkuje. Vědci doufali, že se dostali velmi blízko k odhalení možnosti, jak léčit obezitu a jak jí předcházet, když se včas potlačí chuť k jídlu. Zdravému člověku leptin říká, co, kdy a jak jíst. Jenomže záhy se zjistilo, že mozek obézních lidí na leptin nereaguje [17]. Leptin přichází do mozku a ťuká na dveře, ale ta osoba uvnitř je hluchá, říkal o osudu leptinu v mozku obézních lidí jeden z jeho objevitelů, Dr. Umut Ozcan. Jenomže přes velmi intenzivní výzkum v desítkách laboratoří stále neznáme všechny souvislosti a interakce, ve kterých leptin vystupuje. Jisté je, že má roli jak v regulaci imunitních dějů, tak v regulaci nádorového růstu. Obě pracují v neprospěch lidského těla. 177

Doba jedová 2

Obézní lidé mají zpravidla leptinu nadbytek. Pod vlivem produkce prozánětlivých adipokinů a leptinu je imunitní systém ve stavu trvalé aktivace. Organismus je stále aktivován, jako by byl napaden bakteriální nákazou. Avšak nadměrná aktivace této linie obrany organismu může navodit autoimunitní poruchy a nemoci. Nadměrná aktivace 2, odpovědi typické pro tvorbu protizánětlivých a regulačních cytokinů, má významnou roli při vzniku alergií. V experimentálních modelech pro diabetes mellitus (cukrovku) 1. typu podání leptinu urychlilo a zesílilo vývoj autoimunitních procesů. Hladovění a tím způsobený pokles leptinu vždy vedl ke klinickému zlepšení [18]. Právě proto, že mozek obézních osob na leptin neodpovídá (podobně jako organismus neodpovídá na inzulin v případě cukrovky 2. typu), jsou obézní lidé více náchylní k infekcím. Zvyšuje se i propustnost hematoencefalické bariéry, takže do mozku mohou pronikat škodlivé látky.

Ženy a leptin Ženy mají 3–4u více leptinu než muži a také mají větší predispozice k autoimunitním nemocem. U lidí mohou nastat mutace v genech pro obezitu ob, což se projeví masivní obezitou, narušením reprodukce a abnormalitami ve funkci imunitního systému. Pro takové pacienty mohou být infekční nákazy fatální. V Době jedové jsme upozornili na to, že překvapivým zjištěním při hodnocení chřipkové sezony 2010/2011 byla skutečnost, že obezita byla nejrizikovějším faktorem při vzniku komplikací pandemické chřipky u těhotných žen [19].

Leptin a rakovina Nadměrná produkce leptinu, která je typická pro obezitu, může mít klíčovou roli při vzniku nádorů – karcinomů. Považuje se za téměř jisté, že společné působení leptinu a inzulinu se uplatňuje při vzniku rakoviny prsu [20]. Leptin hraje důležitou roli při kontrole diferenciace primárních kmenových buněk v kost178


ní dřeni, ze kterých vznikají buňky a elementy krve. Leptin stimuluje dělení leukemických buněk a potlačuje jejich odumírání (apoptózu). Není překvapující, že obezita je spojena s vyšším rizikem akutní myeloblastické leukémie, akutní lymfoblastické leukémie a chronické myeloidní leukémie. Leukemické buňky těchto pacientů jsou vybaveny receptory pro leptin. Největší úspěchy v různých pokusech o terapii přináší omezení příjmu potravy [18].

Závěr Nadváha a obezita představují třetí nejčastější příčinu rakoviny nejenom ve Spojeném království, ale i na celém světě. Obezita je stav, který je charakterizován produkcí prozánětlivých hormonů a leptinu. Narušení regulace hormonálního metabolismu a činnosti imunitního systému pak může vést ke vzniku rakoviny. Obezita ovládá lidské tělo. Je rizikovým faktorem mnoha dalších nemocí. Vyplatí se spočítat a sledovat svůj BMI. Připomínáme, že jediným dosud potvrzeným způsobem prodloužení věku je snížení příjmu potravy, stejně tak je to účinný způsob v prevenci karcinomů.

8.5 Vliv hormonů na výskyt rakoviny O podílu antikoncepce nebo postmenopauzální hormonální terapie (HRT) na vznik rakoviny se diskutuje již mnoho let. IARC v roce 2007 vydala k těmto otázkám prohlášení, které je v souladu s tím, o čem jsme informovali čtenáře v Době jedové: karcinogenní účinky může mít kombinovaná antikoncepce estrogeny a progesteronem, která může mít vliv na vznik rakoviny prsu, děložního čípku a jater. Na druhé straně mají tyto hormony ochranný účinek pokud jde o vznik rakoviny dělohy a vaječníků. 179

Doba jedová 2

Hormonální terapie a rakovina u žen Ve Velké Británii byla provedena v letech 1996–2001 Studie milionu žen. Byl sledován soubor 1 084 110 britských žen ve věku 50–64 let. Výsledky této studie byly publikovány v časopise Lancet v srpnu 2003 [8]. Výsledkem bylo prokazatelné zjištění, že HRT zvyšuje výskyt rakoviny prsu. Studie milionu žen uvádí, že aplikace HRT v uplynulém desetiletí může být v příčinném vztahu ke vzniku 20 000 nových případů rakoviny prsu. Z toho 15 000 případů bylo spojeno s užíváním hormonální kombinace estrogen-progestagen. Studie milionu žen ukázala, že HRT obsahující pouze estrogen zvyšovala riziko endometriální rakoviny, zatímco v kombinaci s progesterony riziko snižovala. HRT má tedy ochranný vliv při vzniku rakoviny dělohy a vaječníků, což přetrvává po dobu 20 let nebo déle. Tak například pětileté užívání hormonální antikoncepce, počínaje dosažením věku 28 let, dokáže snížit riziko vzniku endometriální rakoviny o 60 % [9]. Ke zhodnocení vztahu užívání hormonů a vzniku rakoviny zpracovali britští badatelé údaje o 3,4 milionu žen, poskytnuté ze 450 center primární lékařské péče. Získané výsledky jsou pozoruhodné. Užívání postmenopauzální hormonální terapie může být spojováno s 1675 novými případy rakoviny u žen v roce 2010, což reprezentuje 1,1 % veškerých případů rakoviny u žen. Avšak současně existuje předpoklad, že bez užívání HRT by se vyskytlo o 1600 případů rakoviny víc, takže efekt HRT je velmi úzký – výsledkem je pouhých 102 případů, které mohou být připsány na vrub HRT. Zajímavé je zjištění, že užívání antikoncepce může být připisován značný podíl rakoviny děložního čípku (cervixu). V celkovém počtu je to 9,7 % veškerého výskytu rakoviny děložního čípku, avšak u skupiny mladších žen je to 22 %.

Rakovina prostaty Často se předpokládá, že vznik rakoviny prostaty je způsoben hormonem testosteronem. Avšak výsledky výzkumů ukazují, 180


že viníkem může být ženský hormon estradiol. Estradiol může vznikat i v těle mužů, i když samozřejmě v nižším množství než u žen. Tento ženský hormon může vznikat přeměnou mužského hormonu testosteronu působením enzymu aromatázy. Ta se nachází zejména v tukové tkáni. Testosteron je také ve fyziologických účincích antagonistou estradiolu, a tak mohou mít muži s nízkou produkcí testosteronu větší riziko vzniku rakoviny prostaty. (Nebývají však většinou plešatí.) Avšak muži mohou být vystaveni i skrytým zdrojům estrogenů z prostředí. Naši čtenáři již vědí, že některé chemikálie v životním prostředí, nazývané hormonální disruptory, mohou napodobovat ženské hormony estrogeny. To jsou například ftaláty nebo bisfenol A. Jako metalloestrogeny mohou však působit i některé kovy, které se objevují v životním prostředí, jako je například hliník, chrom, olovo, rtuť a nikl. Velikým zdrojem estrogenních hormonů v životním prostředí jsou antikoncepční pilulky. Nemohou i ty být příčinou narůstajícího výskytu rakoviny prostaty u mužů? Farmaceutický průmysl trvá na tom, že obsah ženských hormonů v životním prostředí je tak nízký, že nemůže představovat nebezpečí. Avšak zpráva Organizace spojených národů (http://www.un.org/ esa/population/), ve které bylo sledováno 100 zemí, uvádí, že v oblastech, kde se hodně užívá antikoncepce, je také vyšší počet případů rakoviny prostaty. V USA užívá hormonální antikoncepci přes 82 % žen ve věku 15–44 let. I když se z těla žen vylučuje jenom malé množství estrogenů, jedná se o miliony žen, které malé množství syntetických estrogenů uvolňují do kanalizace každý den. Biodegradace těchto syntetických hormonů není příliš rychlá, neodstraňují je ani běžné postupy při čištění vody, a tak se hromadí v životním prostředí. Růst prostaty je zpravidla spojován jednak s poklesem testosteronu v průběhu stárnutí a se zvyšováním aktivity enzymu 5-D-reduktázy. Farmakologický průmysl na základě tohoto 181

Doba jedová 2

poznatku vytvořil skupinu léků, jejichž hlavním účinkem je inhibice 5-D-reduktázy. Jenomže zcela paradoxně se jako NÚ těchto léků objevilo zvýšení případů rakoviny prostaty! Kosmetologové využívají tyto léky alespoň jako prostředek proti plešatění. Bezradní čtenáři by nyní jistě očekávali některá doporučení, jak omezit rizika vzniku rakoviny prostaty. Ano, i zde může mít značný preventivní účinek změna životního stylu. Budete-li si umět poradit, filtrujte vodovodní vodu, kterou máte pro vlastní konzumaci. Ze zdravých potravin se doporučují jako účinné v prevenci rakoviny prostaty rajčata, květák, brokolice a zelený čaj. Mezi dalšími potravinovými doplňky to jsou Z-3 mastné kyseliny a vitamin K2. V současné době se pro prevenci všech druhů rakoviny vydatně doporučuje vitamin D. Podle studie z roku 2005 měli muži s vyšším obsahem vitaminu D poloviční prevalenci rakoviny prostaty [10] a další studie uvádí, že muži s vyšší hladinou vitaminu D měli sedmkrát sníženou pravděpodobnost, že zemřou na rakovinu prostaty [11]. Pánové, tudíž stačí vystavovat tělo slunci 15 minut denně.

8.6 Faktory životního prostředí Vyjmenování chemických látek a faktorů životního prostředí v souvislosti se zaměstnáním uvádí May Perkon ve 14. části uvedené studie v souvislosti s hodnocením vztahu nemoci s profesionální expozicí. Faktory, které považuje za rizikové, uvádí tabulka 8.1. Ve vztahu výskytu karcinomů k pracovní expozici byl vyšetřen soubor 158 667 mužů a 155 584 žen a sledován výskyt 22 druhů karcinomů. Jako nejčastější byl nalezen karcinom plic u 4 566 mužů a 780 žen. Karcinom prsu byl nalezen u 48 385 vyšetřených žen, ale po analýze bylo v souvislosti se zaměstnáním 182


Tabulka 8.6 Profesionální expozice spojená s rizikem výskytu rakoviny v odvětvích průmyslu, kde může k expozici docházet. Látka

Pracoviště

Aromatické aminy

Výroba a zpracování textilu, barev, plastů, papíru, pesticidů, léků, kabelů a pneumatik

Arzén

Hutě, pracovníci na vinicích, výroba arzén obsahujících pesticidů

Benzen

Obuvnický průmysl, gumárenství, některá farmaceutická odvětví, tiskárny

Nafta

Transport nafty, řidiči, údržba silnic, pracovníci v garážích a v docích

Formaldehyd

Pitevny, lékařské laboratoře, plasty, průmysl vyrábějící textil a překližku

Prach z kůže

Obuvníci a opravny obuvi

Některé kovy, jako např. Cr, Ni, Be, Fe, Cd

Mnoho odvětví

Minerální oleje

Pracovníci v kovoobrábění, tiskárny

Polycyklické aromatické uhlovodíky

Průmyslová odvětví s expozicí sazím, uhelnému prachu, výroba hliníku, kominíci, hutě, motorové a výfukové plyny, pokrývači

Radon

Pracovníci v dolech, zejména hematitových

Křemík

Dobývání křemene, kameníci, keramický a hrnčířský průmysl, produkce oceli

UV záření

Všechna zaměstnání venku

Vinylchlorid

Výroba PVC, zpracování plastů, gum a pryskyřic. pracovníci v automobilkách

Dřevný prach

Zpracování nábytku, dřevěných konstrukcí, papírenství, pracovníci ve mlýnech

183

Doba jedová 2

indikováno pouze 2226 případů. I z těchto čísel je zjevné, jak nesnadno se provádí statistické a faktické hodnocení vztahů i ve velkých a početných souborech.

8.7 Radioaktivní záření Vznik rakoviny po různých druzích radioaktivního záření byl pozorován od začátku minulého století. Nejznámější a v široké populaci nejobávanější je rakovina z ozáření po výbuchu atomové bomby. V současné době jsou nejčastějšími možnými zdroji ozáření přírodní radon nebo lékařská vyšetření. Radon představuje asi 35 % ze všech možností ozáření, lékařským procedurám připadá na vrub 15 %. Radon je chemicky inertní plyn, který vzniká v zemské kůře z uranu a je rozšířeným znečišťovatelem v atmosféře. Pokud je vdechnut, má tendenci se ukládat na stěnách průdušek, kde může vystavovat epitelové buňky D-záření. Radon je uznávaným karcinogenem (IARC, 2001). I u nás byla v mnoha obytných budovách zjištěna koncentrace radonu přesahující bezpečnou dávku. V britské studii autoři uvádějí, že většina rakoviny plic připisované radonu však má i druhého viníka – kouření. Samotný radon mohli obvinit pouze ze 157 úmrtí v roce 2006, což je ekvivalentní zjištění i v roce 2010 – 182 případů, tedy pouhých 0,45 % všech případů rakoviny plic. Incidence 1376 případů rakoviny plic v důsledku záření v obydlí představuje 3,4 % z celkových počtů rakoviny plic v Británii v roce 2010. Většina – 57 % případů – se týká osob ve věku 55–74 let. Většina z nich jsou muži. Pokud se uvažuje lékařské ozáření, pak se jedná o ozáření při vyšetření a při léčení. Ve Velké Británii se v roce 2010 mohlo s těmito způsoby ozáření spojit 5807 rakovin, tedy asi 1,8 % z celkového počtu onemocnění rakovinou v roce 2010.

184


8.8 Čtyřicetiletá válka s rakovinou v USA4 Dne 23. prosince 1971 podepsal prezident Richard M. Nixon National Cancer Act (Národní onkologický program), což bylo považováno za vyhlášení války rakovině. Boj proti rakovině byl tak zákonem povýšen na národní prioritu s nadějí na zvýšení prostředků pro výzkum nádorových onemocnění. Vyhlášení války rakovině proběhlo v době letů na Měsíc a také v době, kdy USA vedly válku ve Vietnamu. Dr. Sidney Farber, bývalý ředitel Americké společnosti pro rakovinu, napsal: Jsme docela blízko k vyléčení rakoviny. Chybí nám pouze vůle, peníze a celkové plánování, které nás vynese na Měsíc. O 40 let později zůstávají tato prorocká slova nenaplněná, i když máme hlubší porozumění biologickým a molekulárním základům rakoviny v jejích všech formách a vývoj účinného léčení se urychluje. Od roku 2005 se snižuje mortalita. Přesto v roce 2011 rakovina zabije odhadovaných 571 950 občanů USA. Pokles onemocnění rakovinou byl způsoben především omezením kouření, zvýšením screeningu, který umožňuje časné odhalení některých typů rakoviny, a přispěla i různá mírná až významná zlepšení léčení u specifických typů rakoviny. V případě rakoviny plic to byla vydatná kampaň proti kouření, která vyvrcholila opatřením v národní a státní legislativě – zákazem kouření na veřejných místech. Stoupající množství pozorování rovněž dokazuje, že obezita brzy překoná kouření jako snadno odstranitelnou příčinu rakoviny, a boj za normální hmotnost by mohl u stárnoucí populace udržet menší výskyt případů rakoviny. Výsledky prvního programu s mamografickým screeningem v roce 1971 naznačovaly 40% snížení úmrtnosti na toto onemocnění. Použití mamografie se tak velmi rychle rozšířilo. Ve stejném roce se objevila možnost screeningu rakoviny pro4 Zpracováno podle http://www.medscape.com/features/slideshow/ war-on-cancer?src=mp&spon=34

185

Doba jedová 2

staty formou rektálního vyšetření a pozdější testování PSA, schválené FDA v roce 1986, vedlo k umožnění diagnózy časných stadií rakoviny prostaty5. V roce 1971 byla chirurgie primárního nádoru hlavní terapeutickou strategií pro mnohé karcinomy, často po ní následovalo ozařování pro kontrolu vzniku metastáz. V případě rakoviny prsu to bylo radikální odstranění prsu, deformující postavu. Chirurgické odstranění rakoviny prostaty bylo spojeno se ztrátou sexuální funkce a s močovou inkontinencí. Národní onkologický program umožnil vývoj a zhodnocení mnoha typů chemoterapií. Přišly povzbuzující výsledky. Cis platina a BEP léčí případy rakoviny varlat, adjuvantní chemoterapie a neoadjuvantní chemoterapie pomáhají zabránit návratu rakoviny nebo prodloužit život pacientům s neoperabilními nádory. Avšak mnoho jedů namířených proti rakovinným buňkám se ukázalo být neúčinnými. Dr. Siddhartha Mukherjee, americký lékař a onkolog, autor knihy e Emperor of All Maladies: A Biography of Cancer, napsal: Byl to pokus/omyl v obřím lidském měřítku. S pokroky molekulární biologie a zejména s ukončením Projektu lidského genomu se výzkum rakoviny ubírá cestou mapování genomů různých typů nádorů. Tato válka proti rakovině je velice nákladná, náročná na intelektuální nasazení a v mnoha směrech vyčerpávající. Po čtyřiceti letech se změnil obraz rakoviny. Pacienti po stanovení diagnózy přežívají déle. Pětileté přežití pro všechny rakoviny diagnostikované v době mezi 1999–2006 se týkalo 68 % pacientů, na rozdíl od 50 % v letech 1975–1977. Pro dětské rakoviny je pětileté přežití téměř 80%, což v USA znamená přibližně 270 000 přeživších s dětskou rakovinou. Od roku 2009 se předpokládá, že pacienti s chronickou leukémií přežijí léčení imatinibem v průměru 30 let po stanovení diagnózy. Přeměna rakoviny do dlouhodobé chronické formy však vyžaduje od 5 O testu PSA viz http://www.mirates.cz/ifu/IFU_HT0850_0643_CZ.pdf

186


onkologů a zdravotníků nové přístupy k zajištění kvality života pacientů. Mění se i role pacienta. Není již pasivním příjemcem léčení, sám si vyhledává pomocí internetu možnosti léčení a dalších intervencí, vyhledává si centra lékařské péče i podpůrné skupiny pacientů. A na závěr slova Dr. Mukherjee: Přes všechna úsilí je rakovina velmi úskočný protivník, schopný rychlé adaptace. Tato adaptabilita činí eradikaci rakoviny z našich životů nemožnou. Měli bychom se zaměřit spíš na prodloužení života než na zabránění smrti. Tuto válku s rakovinou můžeme vyhrát jedině tehdy, když změníme definici vítězství.

8.9 Léčení rakoviny a celosvětová realita Počet nových případů rakoviny v celém světě stále narůstá a tato nemoc se ve zvýšené míře objevuje zejména v zemích rozvojového světa. Souběžně s tím vystupuje do popředí otázka výdajů na její léčení v rámci zdravotních systémů. V časopise e Lancet Oncology byla v létě 2011 publikována diskuse 37 expertů – zdravotníků i politiků o tom, jak překonat bariéry rostoucích nákladů na péči o pacienty s rakovinou zejména v zemích rozvojového světa [12]. Zpráva se zabývá problémem drahých nových terapií, které prodlouží život pacienta pouze o několik měsíců. Uvádí, že ročně je na světě diagnostikováno 12 milionů případů rakoviny. Pro rok 2008 byly odhadnuty celosvětové výdaje na její léčení na 895 miliard USD. Odhaduje také, že k roku 2030 bude na světě ročně 22 milionů nových případů rakoviny. Nové způsoby diagnózy (hi-tech) jsou drahé, nové léky pro léčení jsou drahé a mnohé testy jsou užívány zbytečně. Vzhledem k prodlužující se době přežití a tím k prodloužené době, kdy je nutné se o přeživší pacienty starat, tak náklady na léčbu rakoviny dosahují astronomických výšek.

187

Doba jedová 2

Závěr V britské studii, o které jsme v této kapitole referovali, věnovali badatelé a lékaři pozornost tomu, jaký podíl rakovinových onemocnění může být způsoben nevhodným životním stylem a faktory životního prostředí. Studie přinesla výpočty a doklady o spojení kouření, pití alkoholu, přejídání a s ním spojené nadváze a obezitě, nedostatku pohybu, nedostatečném množství ovoce a zeleniny, nadbytečné konzumaci masa, vlivu faktorů v zaměstnání, při lékařských ošetřeních i v domácnosti. Stále je však třeba si uvědomovat, že rakovina je vyvolávána mnoha faktory, které působí současně, a proto i její prevence by měla zahrnovat celou řadu opatření, jako je zastavení kouření, omezení pití alkoholu, zvýšení podílu ovoce a zeleniny ve stravě spolu s omezením spotřeby červeného masa a udržováním přiměřené tělesné hmotnosti. Tyto jednoduché, dostupné a vysoce účinné způsoby mohou sehrát v prevenci onemocnění rakovinou velmi významnou roli. Dalším imperativem je včasná diagnóza pomocí screeningu tam, kde je možná a zavedená. Časná diagnóza není spojená se zbytečným strachem, umožňuje včasné zahájení léčby. Rakovina je nemoc vytvořená člověkem. Je proto důležité si uvědomit, že každý má možnost se jí bránit. Britská studie poskytuje důkazy o tom, že můžeme předcházet nejméně 45 % rakoviny. Také Americká společnost pro rakovinu připouští, že třetina úmrtí na rakovinu je důsledkem špatné výživy, nedostatečné fyzické aktivity a nadváhy. I z tohoto poznání plyne, jak je důležité, aby se každý sám snažil změnou svého životního stylu a způsobem stravování co nejvíce možnosti vzniku rakoviny omezit.

188


8.10 Incidence rakoviny v ČR Podle statistiky MZ ČR činila v roce 2010 úmrtnost na novotvary v ČR 28 % u mužů a 26,8 % u žen, s narůstající tendencí oproti roku 1990 [13]. Do Národního onkologického registru ČR bylo v roce 2008 nově hlášeno celkem 77,5 tisíce případů zhoubných novotvarů (ZN), z toho 39,3 tisíce případů u mužů a 38,2 tisíce u žen. Meziročně vzrostl počet nově hlášených ZN v absolutním počtu u mužů o 2,1 %, u žen o 1,5 %. Nejrozšířenějším ZN, vyjma kůže, je u mužů od roku 2005 ZN předstojné žlázy (karcinom prostaty), který vystřídal do té doby nejčetnější ZN průdušnice, průdušek a plic. Uvádí se 104,3 případů na 100 000 mužů. Nejčastějším onkologickým onemocněním u žen (kromě kůže) je ZN prsu, který v roce 2008 představoval téměř 17 % všech hlášených ZN u žen (120,7 případu na 100 000 žen) [13]. Údaje z roku 2005 uvádějí, že počet nově hlášených karcinomů prsu v roce 2005 byl 107 na 100 000 žen (5604 pacientek), mortalita 39 na 100 000 žen (2035 pacientek). V roce 2005 podle statistik žilo 49 539 žen s nádorem prsu nebo s jeho anamnézou (www.medicabaze.cz). V 13. kapitole uvádíme podrobně incidenci ZN děložního čípku ve světě a v ČR. V roce 2005 byla incidence karcinomu děložního čípku v České republice 19/100 000 žen, mortalita 7,8/100 000 žen. Incidence i mortalita u nás postupně klesají, i když pomaleji než v jiných vyspělých zemích (www.medicabaze.cz). Ústav zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) [13] uvádí pro rok 2008 incidenci karcinomu děložního čípku pro ČR v průměru rovněž 19/100 000 žen. Jak pro ZN prostaty, tak pro karcinom prsu i děložního čípku existují možnosti screeningu. To platí i pro kolorektální karcinom, který patří celosvětově mezi nejčastější malignity a ČR je v jeho výskytu na předním místě. Incidence kolorektálního karcinomu u nás v roce 2005 byla 79/100 000 osob, mortalita 42/100 000 osob (v roce 2005 v ČR 4332 lidí). Incidence má

189

Doba jedová 2

u nás výrazně stoupající trend – zdvojnásobení za posledních 30 let (www.medicabaze.cz).

Závěr Doufáme, že alespoň čtenáři Doby jedové 2 získají dostatek důkazů o tom, že možnosti prevence i časné diagnostiky uvedených zhoubných nádorů mají ve svých rukou, přinejmenším 50 : 50. Změny v životním stylu, stravování, zanechání kouření, výrazná redukce spotřeby alkoholu a další užitečné rady v této knížce by mohly přispět k redukci vysokého výskytu ZN v České republice, kde má každý pojištěnec navíc možnosti screeningů a časné diagnostiky. Časná diagnostika výrazně zvyšuje naději na vyléčení a přežití. Přejeme proto každému čtenáři hodně odvahy na každém kroku.

Literatura [1] Peto, R. e fraction of cancer attributable to lifestyle and environmental factors in the UK in 2010. Br J Cancer, 2011, 105 Suppl 2, S1. [2] Sovinová, H.; Sadílek, P.; Csémy, L. Vývoj prevalence kuřáctví v dospělé populaci ČR. Názory a postoje občanů ČR k problematice kouření.(Období 1997– 2009). Výzkumná zpráva.; SZÚ: 2010. [3] Špičák, J.; Poulová, P. Enviromental factors and theirs role in the development of liver cirrhosis and chronic pancreatitis. Čes a Slov Gastroeneterol Hepatol, 2008, 62, 74–78. [4] Vítek, L. http://www.zdravijakovasen.cz/lekari-a-odborne-rady/alkohol-muze-lecit-nebo-zabijet. [5] Parkin, D. M.; Boyd, L. 6. Cancers attributable to dietary factors in the UK in 2010. Br J Cancer, 2011, 105 Suppl 2, S27–30. [6] Parkin, D. M.; Boyd, L. 4. Cancers attributable to dietary factors in the UK in 2010. Br J Cancer, 2011, 105 Suppl 2, S19–23. [7] Renehan, A. G.; Roberts, D. L.; Dive, C. Obesity and cancer: pathophysiological and biological mechanisms. Arch Physiol Biochem, 2008, 114 (1), 71–83. [8] Beral, V. Breast cancer and hormone-replacement therapy in the Million Women Study. Lancet, 2003, 362 (9382), 419–27. [9] Key, T. J.; Pike, M. C. e dose-effect relationship between „unopposed“ oestrogens and endometrial mitotic rate: its central role in explaining and predicting endometrial cancer risk. Br J Cancer, 1988, 57 (2), 205–12.

190

Rakovina – nemoc z životního stylu [10] Wilding, G.; Remington, P. Period analysis of prostate cancer survival. J Clin Oncol, 2005, 23 (3), 407–9. [11] Tretli, S.; Hernes, E.; Berg, J. P.; Hestvik, U. E.; Robsahm, T. E. Association between serum 25(OH)D and death from prostate cancer. Br J Cancer, 2009, 100 (3), 450–4. [12] Sullivan, R.; Peppercorn, J.; Sikora, K.; Zalcberg, J.; Meropol, N. J.; Amir, E.; Khayat, D.; Boyle, P.; Autier, P.; Tannock, I. F.; Fojo, T.; Siderov, J.; Williamson, S.; Camporesi, S.; McVie, J. G.; Purushotham, A. D.; Naredi, P.; Eggermont, A.; Brennan, M. F.; Steinberg, M. L.; De Ridder, M.; McCloskey, S. A.; Verellen, D.; Roberts, T.; Storme, G.; Hicks, R. J.; Ell, P. J.; Hirsch, B. R.; Carbone, D. P.; Schulman, K. A.; Catchpole, P.; Taylor, D.; Geissler, J.; Brinker, N. G.; Meltzer, D.; Kerr, D.; Aapro, M. Delivering affordable cancer care in high-income countries. Lancet Oncol, 2011, 12 (10), 933–80. [13] ÚZIS Zdravotnictví České republiky 2010 ve statistických údajích. ÚZIS ČR, Praha 2011. [14] Renehan, A. G.; Tyson, M.; Egger, M.; Heller, R. F.; Zwahlen, M. Body-mass index and incidence of cancer: a systematic review and meta-analysis of prospective observational studies. Lancet, 2008, 371 (9612), 569–78. [15] Flegal, K. M.; Carroll, M. D.; Ogden, C. L.; Johnson, C. L. Prevalence and trends in obesity among US adults, 1999-2000. JAMA, 2002, 288 (14), 1723–7. [16] Olshansky, S. J.; Passaro, D. J.; Hershow, R. C.; Layden, J.; Carnes, B. A.; Brody, J.; Hayflick, L.; Butler, R. N.; Allison, D. B.; Ludwig, D. S. A potential decline in life expectancy in the United States in the 21st century. N Engl J Med, 2005, 352 (11), 1138–45. [17] Ozcan, L.; Ergin, A. S.; Lu, A.; Chung, J.; Sarkar, S.; Nie, D.; Myers, M. G., Jr.; Ozcan, U. Endoplasmic reticulum stress plays a central role in development of leptin resistance. Cell Metab, 2009, 9 (1), 35–51. [18] Palmer, G.; Gabay, C. A role for leptin in rheumatic diseases? Ann Rheum Dis, 2003, 62 (10), 913–5. [19] Webb, S. A.; Pettila, V.; Seppelt, I.; Bellomo, R.; Bailey, M.; Cooper, D. J.; Cretikos, M.; Davies, A. R.; Finfer, S.; Harrigan, P. W.; Hart, G. K.; Howe, B.; Iredell, J. R.; McArthur, C.; Mitchell, I.; Morrison, S.; Nichol, A. D.; Paterson, D. L.; Peake, S.; Richards, B.; Stephens, D.; Turner, A.; Yung, M. Critical care services and 2009 H1N1 influenza in Australia and New Zealand. N Engl J Med, 2009, 361 (20), 1925–34. [20] Davis, A. A.; Kaklamani, V. G. Metabolic syndrome and triple-negative breast cancer: a new paradigm. Int J Breast Cancer, 2012, 2012, 809291. [21] Frompovich, C. J. Our Chemical Lives and e Hijacking of our DNA. 2009.

191

9. Jak začal hliník škodit lidem i přírodě Anna Strunecká, Jiří Patočka

Naše upozornění o toxicitě hliníku pro člověka v několika kapitolách Doby jedové vyvolalo nejrůznější diskuse čtenářů i odborníků. Je zřejmé, že mnoho lidí ví, že hliník je třetí nejrozšířenější prvek zemské kůry. Setkáváme se s ním ve vzduchu, ve vodě, půdě, potravinách, prostě téměř na každém kroku, a proto stále panuje přesvědčení, že hliník člověku neškodí. Lidé ho dlouho neuměli izolovat a stříbrný a lesklý hliník tak byl po staletí dražší než zlato a stříbro. Vlastnosti tohoto pevného, kujného a lehkého kovu, který je odolný vůči korozi a má dobrou elektrickou vodivost, poutaly i zájem spisovatelů, jako byli Jules Verne a Charles Dickens. Teprve v roce 1854 se začala rozvíjet výroba hliníku z bauxitu pomocí hydrolýzy (http://www.xtec.cat/cirel/pla_le/ nottingham/josep_poch/tasks/lesson_07.pdf). V roce 1900 se již vyrobilo 8000 tun hliníku, a tak se započala „doba hliníková“ (naši přátelé z Velké Británie ji nazývají Aluminium Age), která je nyní neoddělitelnou součástí „doby jedové“. Výroba hliníku je značně neekologická a energeticky náročná. Při zpracování 4 tun bauxitu vzniknou až 3 tuny odpadu a kromě toho se uvolňuje v hliníkárnách a jejich okolí do atmosféry plynný fluorovodík. Postižení zaměstnanců továren na výrobu hliníku byla také mezi prvními popsanými toxikologickými účinky jak fluoridů, tak hliníku [1]. Lidé ztrácejí paměť a mají příznaky velmi podobné Alzheimerově nemoci. Proti přítomnosti hliníkáren v okolí obydlí protestují občané na celém světě. Výčet produktů z hliníku v roce 2010 by vydal na nejednu knihu, protože hliník je druhým nejpoužívanějším kovem po železe a ročně se ho na 192

Jak začal hliník škodit lidem i přírodě

světě produkují miliony tun. Fakt, že máme co do činění právě s hliníkem, si můžeme ověřit (třeba v případě jídelních příborů) testem s magnetem. Na rozdíl od železa či jiných kovů není hliník přitahován magnetem. Každý hliníkový obal je podle technické normy ČSN 77 0052-2 označen číslem 41 v trojúhelníku, popřípadě ještě nápisem ALU. Dalším důležitým poznatkem je i to, že v tělech živočichů a člověka není hliník obsažen a nemá žádnou biologickou funkci. Nevíme, proč se evoluce (nebo Stvořitel) hliníku tak důsledně vyhnuli. Hliník tedy rozhodně nepatří mezi biologicky důležité prvky, bez kterých by život nebyl možný. V lidském těle jsou také různé obranné systémy, které mají za úkol ionty hliníku z lidského těla odstraňovat, nebo sloučeniny (ligandy), které je mají vázat, aby se nezvyšovala koncentrace hliníku v tělních tekutinách, krvi a různých orgánech. Tato situace se však rapidně změnila poté, co člověk začal využívat hliník v nejrůznějších odvětvích průmyslu, v potravinářství a dokonce i v medicíně. Soli hliníku se například používají ve většině vyspělých států světa k úpravě pitné vody. Hliník se tak dostává do lidského těla vodou, potravinami, nápoji, kosmetikou, potravinovými doplňky i léky a vakcínami [2].

9.1 Hliník ve vodě a potravinách O možných skandálech a zdravotních důsledcích při překročení povolených limitů v obsahu hliníku v pitné vodě (0,05–0,2 mg/l) jsme psali v Době jedové. Pro balené pitné vody a nápoje je povolená norma 0,2 mg/l (200 μg/l). Soli hliníku se běžně přidávají do potravin při jejich zpracování. Dávají se do mraženého špenátu, aby byl pěkně zelený, do jahod, aby byly červené, přidávají se do sýrů i do piva. Odhaduje se, že člověk přijímá denně asi 3–15 mg hliníku z vody a potravin, z toho se do lidského těla vstřebá asi 15 μg. 193

Doba jedová 2

Yokel se spolupracovníky určili, že z potravy se v trávicím traktu vstřebává pouze 0,04–1 % přijatého hliníku [3–4], a tento odhad je obecně přijímán. Zpravidla tedy uvádíme, že biologická dostupnost hliníku přijatého ústy je 0,3 %. Zbytek hliníku z krve vylučují ledviny. Některé rostliny, jako je například čaj, akumulují hliník v listech. Uvádí se, že staré listy a stonky čajovníku obsahují až 3 % hliníku: to je například zrovna makrobiotikou doporučovaný čaj kukicha z větviček nebo maccha-koicha ze starších keřů, balený ještě v hliníkových obalech. Některé práce uvádějí, že typický čajový nálev obsahuje asi 50u víc hliníku než káva, zatímco jiné nenalezly tak veliký rozdíl. Hodně hliníku obsahují i majoránka a tymián (500–1000 μg/g), zatímco nejnižší obsah hliníku je uváděn u rajčat, kde je ho méně než 1 μg/g [2].

Hliník ve vietnamských nudlích Inspektoři Státní zemědělské a potravinářské inspekce zachytili v tržní síti nudle pocházející z Vietnamu, v nichž byl více než 40u překročen maximální přípustný limit pro obsah hliníku v potravinách. Jde o nejvyšší dosaženou míru kontaminace potraviny hliníkem, s jakou se SZPI doposud setkala, informoval tiskový mluvčí Michal Spáčil. Zjištěné množství hliníku činilo 442 mg/kg, přičemž nejvyšší přípustná hodnota je 10 mg/kg. Výrobek byl prodáván pod názvem „TOTACO MIEN DONG Zong’s vermicelli Zvláštní nůdle“ (včetně pravopisné chyby v názvu), v balení po 500 g, datum minimální trvanlivosti (DMT) 31. 12. 2012. Nudle byly staženy z trhu z obav o zdraví lidí. Inu, je vidět, že obavy z nadměrného příjmu hliníku člověkem pronikly do povědomí kontrolních orgánů. Jak velké nebezpečí pro člověka tyto „nůdle“ představují? Počítejme. Jedna porce (100 g) obsahuje 44,2 mg hliníku. Pokud člověk vstřebá z této porce 0,3 %, dostane se do jeho krevního oběhu 133 μg hliníku.

194


Pro dospělého člověka o hmotnosti 70 kg to je cca 1,9 μg/kg hmotnosti. S potravinářskou normou 10 mg/kg člověk přijme ve 100 g porci 1 mg hliníku. V trávicím traktu z tohoto množství vstřebá do krve 0,3 %, tedy 3 μg. A když toto množství přepočítáme na váhu dospělého člověka (70 kg), pak zjistíme, že potravinářská norma ČR považuje za bezpečnou dávku pro tělo dospělého člověka 43 ng Al/kg hmotnosti. Nanogram je množství 10–9g. Tuto hodnotu, kterou povoluje pro příjem hliníku SZPI, si připomeneme při zkoumání obsahu hliníku ve vakcínách. Je však zajímavé, že dosud nikdo nezměřil obsah hliníku v nápojích v tetrapakových obalech, kterých se ročně používají 3–4 biliony kusů a jejichž zavedení znamenalo revoluční změny v balení mléka, ovocných džusů a nápojů. Vrstva hliníku je nyní pokrývána plastickou vrstvou, avšak ta je zase obviňována z toho, že se z ní uvolňují hormonální disruptory (BPA) [11], látky s estrogenní aktivitou, obdobně jako z PET lahví.

Toxikologické parametry pro hliník v USA Podle amerických norem se považuje za minimální rizikovou hladinu (tzv. MRL) hliníku při příjmu ústy 1 mg Al/kg/den. Takže náš 70 kg vážící člověk může přijmout 70 mg Al, a mohl by tedy při české normě sníst 7 kg běžných českých nudlí za den nebo 158 g nůdlí vietnamských. Je vidět, že počty kolem hliníku můžou být docela veselé. Uveďme si z amerických toxikologických norem (http://www. atsdr.cdc.gov/toxprofiles/tp22-c8.pdf) ještě tato čísla: Uvedená hodnota MRL vychází z hodnoty NOAEL (dávka, při které ještě nebyl pozorován škodlivý účinek), jež činí 26 mg Al/kg/ den, a LOAEL (nejnižší pozorovaná úroveň s negativními efekty) 130 mg Al/kg/den pro neurotoxické a neurovývojové účinky u myší. Při výpočtu MRL byla použita hodnota 0,3 % – tedy nám známé číslo určující vstřebatelnost hliníku z potravy.

195

Doba jedová 2

Hliník v dětské umělé výživě Mezi odborníky je všeobecně přijímáno, že dětský trávicí systém, ledviny i hematoencefalická bariéra nejsou plně vyvinuté a mohou tak vytvářet predispozici pro toxicitu hliníku vyšší, než je tomu u dospělých. AAP upozornila na toxicitu hliníku pro kojence a děti v rozsáhlém přehledném článku již v roce 1996 [12]. Zatímco dospělí mohou užívat po léta k neutralizaci žaludeční kyselosti antacidy s vysokým obsahem hliníku, po podání takových látek dětem se zvyšuje obsah hliníku v jejich krvi, obdobně jako u pacientů se selháním ledvin. I proto by neměla dětská výživa obsahovat vyšší množství hliníku. Bohužel je značný obsah hliníku obsažen již v dětské umělé výživě [13]. Hliník akumuluje z půdy například sója a potom je logické, že sójové mléko má nejvyšší obsah hliníku; sójové mléko také může obsahovat melamin a glutamát, takže by nemělo být pravidelnou součástí dětské výživy. Hliník je navíc běžnou kontaminací solí vápníku, které jsou do dětské výživy přidávány. Podle analýz obsahu hliníku je zřejmé, že výrobci v mezinárodním měřítku nevěnují tomuto ukazateli kvality dětské výživy pozornost. Tabulka 9.1 Obsah hliníku v kojenecké výživě podle [13]. Potravina

Obsah hliníku μg/l

Lidské mléko Umělá výživa z kravského mléka Sójová výživa

4–35 15–700 500–2400

9.2 Hliník ve vakcínách Odborníci v toxikologii hliníku stejně jako odpůrci očkování v posledním desetiletí upozorňují na možné důsledky podávání hliníku kojencům a dětem při očkování. Hliník je totiž sou196


částí mnoha vakcín. Víte, kolik hliníku dostane do těla při očkování dvouměsíční kojeneček? Spočítali jsme to v Době jedové. Při pouhém povinném očkování to je 820 μg z hexavakcíny, při kombinaci s doporučenou pneumokokovou vakcínou Synflorix je to ještě o 500 μg více, tedy cca 1320 μg, při váze dvouměsíčního kojence 5 kg docházíme k hodnotě 264 μg/kg hmotnosti. V porovnání s povolenou bezpečnou dávkou hliníku z potravy, odpovídající 43 ng Al/kg hmotnosti, dostane bezbranný kojeneček pořádnou porci vietnamských „nůdlí“! Zastánci bezpečnosti hliníku ve vakcínách namítnou, že hliník z vakcín je v nerozpustné podobě, a tudíž se nevstřebává. Kritici použití hliníku ve vakcínách naopak dokazují, že hliník píchnutý do svalu v injekci se vstřebá se 100% účinností [14], na rozdíl od 0,3 % hliníku vstřebaného z potravy. FDA také stanovil, že nedonošení kojenci nebo dospělí s narušenou funkcí ledvin by neměli dostat v parenterální výživě více než 4–5 μg Al/kg hmotnosti (http://www.fda.gov/OHRMS/DOCKETS/98fr/cd00126.pdf). Velmi často se však setkáváme s tím, že při hodnocení bezpečnosti hliníku z adjuvans je mechanicky srovnáváno množství hliníku přijatého potravou s množstvím injikovaným, o kterém se předpokládá, že je ve formě nerozpustné soli. K takovému závěru došel například i Mitkus se spolupracovníky [15]. Jsou přesvědčeni, že množství hliníku podaného ve vakcíně je zanedbatelné v porovnání s množstvím hliníku přijímaného potravou, a nepředstavuje tudíž žádné riziko ani pro kojence. Tento názor je široce přijímaný i našimi odborníky ve vakcinologii a představuje kritický bod, na kterém všechny diskuse ustávají a nemohou pokračovat, protože na jedné straně stojí přesvědčení, že hliník z vakcín se do těla vůbec nevstřebá, a když, tak se rychle vyloučí, zatímco mnozí vědci a lékaři, mezi něž patří i autoři této knížky, upozorňují na nebezpečí injekčně podaného hliníku pro možnost vyvolání nežádoucích imunitních reakcí a pro možnost vzniku řady NÚ, jejichž přehled jsme uvedli v Době jedové, a této problematice se věnujeme i v další knížce [16]. 197

Doba jedová 2

Na soli hlinité jsou ve vakcíně adsorbovány částice, které mají vyvolat tvorbu protilátek. Soli hlinité se používají proto, že podporují a posilují imunitní odpověď organismu. Jinými slovy: tělo vytvoří více protilátek, než kdyby se očkoval pouze samotný antigen. Zastánci názoru, že hliník z vakcín není nebezpečný, se opírají o tyto svoje představy o chemii, kinetice a působení hliníku: 1. Srovnávají množství hliníku, kterému je běžný člověk vystaven každý den z ovzduší, vody a potravin, a předpokládají, že množství v jedné vakcíně (maximálně 820 μg) je v tomto příměru zanedbatelné. 2. Jsou přesvědčeni, že hliník sám není imunologicky aktivní a tvorbu protilátek nevyvolává. 3. Vypočítávají, že injekčně podané množství hliníku nemůže zvýšit hladinu hliníku v krvi, a je tudíž neškodné. 4. Případy NÚ hliníku z praxe považují za neprokázané, nepodstatné a pomíjivé.1

1 Předtím, než se pustím do vědecké diskuse s těmito názory, bych ráda uvedla, že problematikou neurotoxicity hliníku jsem se zabývala v rámci svojí vědecko-výzkumné práce asi 25 let. Určitým uznáním mojí kvalifikace v této oblasti bylo i to, že v letech 2002–2004 jsem fungovala jako koordinátorka projektu v 6. rámcovém programu EU, nazvaném European Fluoride and Aluminium Network of Excellence (EFANE), kterého se účastnilo 352 vědců z 15 států. V průběhu svojí dlouholeté vědecko-pedagogické činnosti jsem se účastnila mnoha konferencí, kde byla problematika působení iontů hliníku diskutována předními odborníky, a sama jsem se aktivně zabývala možným podílem iontů hliníku na vzniku AN a poruch autistického spektra (viz např. http://www. bentham.org/ebooks/9781608051960/index.htm). Po stejnou dobu se výzkumem hliníku zabýval i prof. Patočka, je spoluautorem řady společných publikací, byl členem projektu EFANE a jako spoluautor zodpovídá za správnost uváděných argumentů. Jako experti na problematiku hliníku jsme byli vyzváni k sepsání přehledného článku do specializovaného čísla časopisu Current Inorganic Biochemistry (2, 2012) věnovaného zdravotním důsledkům iontů hliníku [17].

198


Je hliník imunologicky aktivní? Diskusi na toto téma vyvolal svým článkem Imunologie hlinitých solí ve vakcínách, uveřejněným dne 7. 11. 2011, expert na vakcinace RNDr. Marek Petráš. O tom, že hliník nevykazuje žádnou imunizující aktivitu, přesvědčuje čtenáře těmito slovy: Přesto ale bývá hlinitým solím mylně připisován imunizující účinek, nebo účinek na buňky imunitního systému, včetně produkce některých specifických pomocných látek imunitního systému, tzv. cytokinů … Z nich pak jednoznačně pramení, že samotná hlinitá sůl není imunizující, tj. nemění koncentraci jak specifických buněk imunitního systému, tak specifických látek, jako jsou cytokiny, a už v žádném případě nevede ke stimulaci nějakých protilátek specifických vůči hliníku či hlinité soli. (http://www.vakciny.net/AKTUALITY/akt_2011_31.htm). Následující vysvětlení bude možná pro některé čtenáře trochu odbornější, avšak je zjevné, že je potřebné pro všechny, kteří přicházejí s hliníkem ve vakcínách do kontaktu a chtějí vědět, co může způsobit. Kromě toho nám zkušenosti čtenářů Doby jedové potvrzují, že pediatři nebezpečí iontů hliníku ve vakcínách vůbec nevnímají. Vědecké práce popírají všechna tvrzení, která uvádí RNDr. Petráš. Calabro se spolupracovníky [18] zjistil, že po injikaci hydroxidu hlinitého samotného nebo v kombinaci s ovalbuminem do musculus quadriceps myší se počet neutrofilů zvýšil více než 2000u. Zánětlivé monocyty byly detektovány již hodinu po injekci s nejvyšším počtem (> 60u) tři hodiny po injekci. Později nalezli autoři myeloidní dendritické buňky, eozinofily, T-buňky a makrofágy. Podle očekávání se ve všech případech zvýšila mezi sedmou a 24. hodinou hladina chemokinů a interleukinů v séru. Ostatně to, že v místě vpichu vakcíny dochází k zánětlivé reakci, je obecně přijímáno, dokonce i v příbalových letácích (otok a zarudnutí se mohou objevit více než 1u u 10 dávek vakcíny). Autoři veliké epidemiologické studie ve Švédsku vyšetřili 76 000 dětí očkovaných vakcínou proti černému kašli, která obsa199

Doba jedová 2

hovala adjuvans na bázi hliníku. Zjistili, že přecitlivělost v podobě přetrvávajících zarudlých otoků v místě vpichu se vyskytovala u 645 očkovaných dětí. 75 % těchto dětí mělo symptomy přecitlivělosti na hliník další 4 roky [19]. Přecitlivělost na hliník v podobě zarudlých otoků uvádí i metaanalýza očkování HPV vakcínou. Tam se vyskytovalo zarudnutí kůže u 59,9 % očkovaných a u 53 % těch, kteří dostali placebo. Protože placebo obsahovalo ionty hliníku, je zřejmé, že zarudlé otoky v místě vpichu má na svědomí i hliník. Nevím, proč náš přední vakcinolog přesvědčoval revoltujícího rodiče v e-mailové korespondenci, že otok a zarudnutí v místě vpichu jsou způsobeny thimerosalem. O iontech hliníku je známo, že stimulují přirozenou (innate) imunitu v nepřítomnosti antigenu a jsou skutečně schopné fungovat samy jako antigen. Důkazy o tom, že ionty hliníku vyvolávají tvorbu protilátek, dokonce monoklonálních, byly získány již v 90. letech minulého století. Monoklonální protilátky takto získané jsou schopné rozpoznávat ionty hliníku, ať již volné, nebo vázané na proteiny, a mohou být používány k identifikaci iontů hliníku ve tkáních jak in vitro, tak in vivo [20]. Je vysoce pravděpodobné, že právě schopnost hliníku fungovat jako antigen přispívá k jeho účinnosti fungovat jako adjuvans [21–22]. Tvrzení, že hliník používaný jako adjuvans ve vakcínách může být příčinou vzniku autoimunitních onemocnění, je v současné době studováno a diskutováno mnoha autory v renomovaných vědeckých časopisech [48, 49]. Další argument zpochybňující přesvědčení o jakési imunologické inertnosti iontů hliníku poskytují studie receptorů PRR (pattern recognition receptors). Aktivace těchto receptorů představuje základní mechanismus pro potenciaci imunitní odpovědi [23]. Působení iontů hliníku jako adjuvans je ve světle těchto objevů přičítáno jejich schopnosti aktivovat receptory NLRP3, nazývané inflamazomy, dále TLR a NOD-like receptory. Tento mechanismus představuje předpoklad pro účinnou přirozenou imunitu v kombinaci se stimulací naivních T-buněk. Studie, které 200


dokazují, že ionty hliníku pocházející z hydroxidu hlinitého jsou velmi aktivní ve stimulaci imunitního systému, byly publikovány v časopisu Nature a rozhodně patří mezi nejspolehlivější a nejserióznější zdroje informací [24–25]. A jako další, téměř šokující odhalení o mechanismech působení hliníku zapůsobil další článek v časopisu Nature [26]. Týmy belgických a japonských vědců zjistily, že poté, co je podána injekce s hliníkem, ionty hliníku zabijí některé buňky v okolí injekce a přinutí je uvolnit vlastní DNA. Tato genetická informace se objeví na místech, kde obvykle nebývá, a tak přinutí imunitní systém těla, aby reagoval tvorbou protilátek na vlastní DNA. Ta napodobuje poranění těla. Tato stimulace imunitního systému potom způsobí, že reakce na podané protilátky je silnější. Každopádně tyto objevy, dokumentované mnoha grafy a tabulkami, ukazují, jak nedostatečné jsou naše znalosti o mechanismu působení hliníkových adjuvans, používaných od roku 1926. Týmy badatelů sledovaly zatím pouze myši. Zda se podobný mechanismus uplatňuje i u člověka, je otevřenou otázkou. Avšak prakticky každý v současnosti žijící člověk nejméně jednu injekci s hliníkovým adjuvans dostal. Náš imunitní systém byl donucen vytvořit protilátky proti vlastní DNA. A kdybychom tento poznatek rozvedli dále – je potom pochopitelné, že u některých citlivých jedinců a v ojedinělých případech se může rozvinout autoimunitní reakce.

Jak se liší farmakokinetika hliníku přijatého potravou a hliníku podaného jako adjuvans v injekci? Fakta o rozdílu mezi těmito dvěma způsoby příjmu hliníku neustále opakujeme. Zatímco v trávicím traktu existují bariéry a ligandy, které brání vstupu hliníku do krve, sloučeniny hliníku injekčně vpravené do svalu mohou být prakticky 100% absorbovány. Zatímco z potravy vstřebaných 0,3 % hliníku se vyloučí ledvinami (močí) během 48 hodin, hliník z adjuvans má poločas mnohem delší. To proto, že velikost většiny komplexů antigen-Al je větší (24–180 kDa), než je propustnost glomerulárních sít 201

Doba jedová 2

v ledvině (cca 18 kDa) [21]. Ostatně, na tom je přece založená funkce adjuvans a zabezpečení imunogenicity vakcíny – vazbou na hlinitou sůl dochází jenom k velmi pozvolnému a protrahovanému uvolňování antigenu. Co je velmi zajímavé v diskusích o medicíně založené na důkazech? Že zastánci neškodnosti hliníku nejsou ochotni uznat, že více než 200 případů makrofágové myofascitidy, které jsou připisovány očkování vakcínami s hliníkovým adjuvans, jsou skutečně důsledkem autoimunitní reakce organismu na hliník [50]. Ve svalech pacientů jsou nacházeny makrofágy naplněné hliníkem. Experimenty s laboratorními zvířaty ukazují, že nanočástice s ionty hliníku jsou v místě injekce pohlcovány monocyty, které je přemisťují do lymfatických uzlin, a nanočástice hliníku poté cirkulují v krvi uvnitř lymfocytů, vstupují do sleziny a pomalu se akumulují v mozku [50]. Avšak titíž diskutující stále vycházejí z pokusů, které provedl Flarend se svými kolegy v roce 1997 na dvou králících [27]. Například Petráš tvrdí, že hliník podaný králíkům se do 48 hodin vyloučil (http://www.vakciny.net/AKTUALITY/akt_2011_31.htm), ale ono to bylo tak, že z krve sice zmizela polovina radioaktivního hliníku, ale ten byl uložený v kostech a ve svalech a po 28 dnech se ho z těla králíka vyloučilo méně než 6 %. Poněkud rychleji se z těla vyloučil fosfát hlinitý, 22 % za 28 dní.

Vyvolává Al adjuvans vážné NÚ? Zatímco většina diskusí oponentů nebezpečí hliníku je založená na klasické práci Flarenda z roku 1997, který se svými spolupracovníky pozoroval po dobu 28 dnů, co se děje s radioaktivně značeným hliníkem 26Al z hydroxidu nebo fosfátu hlinitého v tělech dvou králíků [27], život nám přináší neuvěřitelné důkazy o tom, jaké reakce může vyvolat injekčně podaný hliník u člověka. Ačkoliv by v ČR takový projekt patrně neschválila žádná etická komise, ve studiích bezpečnosti HPV vakcín se u tisícových souborů kontrolních subjektů používal jako placebo roz202


Tabulka 9.2 Počet vážných NÚ pozorovaných po podání placeba v uvedených studiích. AAHS označuje amorfní síran hydroxyfosforečnanu hlinitého (amorfní aluminium-hydroxyfosfát/sulfát). Zpracováno podle [47] a podle studií uvedených v tabulce. Zdroj financování

Placebo obsah Al3+/zdroj

Future I [37–38]

Merck

225 μg/AAHS

Future II [39–40]

Merck

225 μg/AAHS

Harper et al. [41–42]

GSK

Koutsky, Mao et al. [43]

Merck

Patricia [44]

GSK

Munoz et al. [45] Villa et al. [46]

Studie

Celkem

Počet NÚ

Počet NÚ/ 10 000 subj

2 672

45

168

6 031

56

93

538

19

353

225 μg/AAHS

1 198

3

25

500 μg/Al(OH)3

9 325

705

756

Merck

225 μg/AAHS

1 902

7

37

Merck

225 μg/AAHS

274

2

73

21 940

837

381

500 μg/Al(OH)3

Počet subjektů

tok obsahující 225 nebo 500 μg Al3+ ze solí hlinitých nebo jako tzv. AAHS, čili Merckův hliníkový adjuvans s odpovídajícím obsahem hliníku. Chemický název AAHS je amorfní síran hydroxyfosforečnanu hlinitého (v příbalovém letáku se také uvádí jako amorfní aluminium-hydroxyfosfát-sulfát). Každopádně je z tohoto přístupu zřejmé, že se tyto dávky hliníku v podobě adjuvans považují za naprosto bezpečné, aby mohly být injekčně vstřikovány lidem do svalů. 203

Doba jedová 2

Sestavila jsem proto tabulku s použitím dat publikovaných v různých studiích HPV vakcinace, které zpracoval v metaanalýze Lu se spolupracovníky [47]. Vědecká komplexní analýza všech takto získaných výsledků by jistě vyvolala velikou pozornost a zájem široké veřejnosti. Mnou vybraná a použitá čísla ukazují na to, že velké studie nevěnovaly pozornost sledování široce rozšířeným NÚ, jako jsou bolest, zarudnutí a svědění v místě vpichu, které se vyskytují u velkého počtu očkovaných. Porovnání počtů NÚ např. mezi PATRICIÍ a jinými studiemi spíš svědčí o tom, že ani vážným NÚ nebyla věnována stejná pozornost, avšak i tento počet ukazuje, že po injekci „pouhého“ a zcela neškodného hliníku mohou být evidovány vážné NÚ. Hliník ve stopovém množství dokáže ovlivnit signální kaskády, přenos hormonálních podnětů nebo podnětů nervových přenašečů přinejmenším v játrech, v krevních buňkách, jako jsou leukocyty, makrofágy, neutrofily, v červených krvinkách i v krevních destičkách, v buňkách ledvin, srdce, plic, kostí i v nervových buňkách, v astrocytech i gliových buňkách. V případě používání solí hliníku jako adjuvans ve vakcínách se takových varování vyskytují desítky a není důvod, proč bychom neměli brát jako spolehlivé například prohlášení amerických zdravotníků z února 2011 [28]. V současné době se hliníku ve vakcínách přisuzuje již zmíněná makrofágová myofascitida, pro kterou je typický nález makrofágů s vysokým obsahem hliníku ve svalech. Tento syndrom se ve zvýšené míře začíná objevovat až v poslední dekádě a uvádí se asi 200 evidovaných případů, hlavně ve Francii [50]. Hliníku je připisován jeho podíl na etiopatogenezi symptomů války v Zálivu i zvýšená únava [35, 49]. U kojenců jde však o velice vážný projev, nazývaný encefalitický pláč. Je to reakce dítěte na vznikající zánět mozku v důsledku stimulace mikroglií pronikajícím hliníkem. Této problematice jsme věnovali s neurochirurgem Russellem Blaylockem velikou 204


pozornost v mnoha našich přehledných článcích [30]. Aktivace mikroglií je vyvolávána již stopovým množstvím hliníku a bez ohledu na to, zda rodiče znají či neznají mechanismus jejího vzniku, pláč dítěte po očkování, trvající dlouhé hodiny, nelze přehlédnout. Chronická aktivace mikroglií s produkcí zánětlivých cytokinů je právě tou nežádoucí odpovědí organismu, který je nadměrně stimulován mnoha antigeny a vysokou dávkou iontů hliníku. Tento jev se nazývá imunoexcitotoxicita a představuje patogenetický mechanismus pro vznik řady onemocnění nervového systému. Excitotoxicita představuje jedno z nejdůležitějších témat neurověd; je to hlavní mechanismus v etiologii nejrůznějších poškození mozku, neurodegenerativních poruch, křečí, mentální retardace a kognitivních poruch. Jestliže matky pozorují po očkování dítěte ostrý pláč, který trvá po celé hodiny, jedná se o tento encefalitický pláč, který signalizuje otok a zánět mozku. Kombinování vakcín může vyvolávat horečku, aktivaci mikroglií, uvolňování excitotoxinů a v důsledku toho křeče. Jestliže se u dítěte objeví křeče pár dní po očkování, pak není pochyb o tom, že je vyvolala vakcína. Jsou to projevy akutní stimulace mikroglií, které tvoří první linii ochrany mozku; při dlouhodobé nebo chronické aktivaci (a bylo skutečně zjištěno, že u autistů je možné takovou chronickou aktivaci pozorovat i po řadu let) jsou pochopitelně nervové buňky (a činnost mozku) oslabovány. Petráš ve svém článku píše: Za 80letou historii používání hlinitých solí jako adjuvans ve vakcínách nebyl zjištěn neobvykle vysoký počet závažných NÚ, které by mohly být alespoň v možné souvislosti s aplikovaným hliníkem. Proto v roce 1993 FDA (americký registrační úřad) po důkladném zvážení všech argumentů deklaroval vysokou bezpečnost těchto minerálních solí užívaných ve vakcínách (Goldenthal 1993). Dodnes neexistuje žádný relevantní důkaz, že by hlinitá sůl v očkování zvyšovala riziko vzniku imunokomplexních nebo kontaktních hypersenzitivních reakcí (McDougall 1969, Böhler-Sommeregger 1986). 205

Doba jedová 2

Zatímco se Petráš odvolává na osmdesátiletou historii a důkazy o situaci „dodnes“ vidí v publikacích z let 1969 a 1986, přemýšlivý čtenář si patrně všiml, že za uplynulých 80 let došlo k velkým změnám v životním stylu, životním prostředí, složení stravy, v technologii úpravy vody i potravin a v očkovacích schématech. Před 80 lety nebylo naše životní prostředí zahlceno ani fluoridy, ani ionty hliníku, kyselé deště nebyly běžnou realitou a děti nedostávaly vakcíny proti běžným dětským nemocem. K těmto výrazným změnám došlo právě na počátku 80. let.

9.3 Kyselé deště U nás jsme mohli sledovat vliv kyselých dešťů na rozsáhlé porosty lesa v Krušných horách. Problematice kyselých dešťů se věnují desítky článků v časopise Vesmír, kde je možné je vyhledat (http://www.vesmir.cz/clanky/vyhledavani). Ještě v roce 1960 byla polovina smrkových porostů v Krušných horách považována za zdravé. V roce 1990 již tam zdravý smrkový porost nebyl a polovina smrkového lesa byla vykácena. V minulých desetiletích bylo Podkrušnohoří s přilehlými oblastmi bývalé NDR a jihozápadního Polska jedním z největších zdrojů znečištění ovzduší na světě. Proto se tomuto území začalo říkat „černý trojúhelník“. V nadmořské výšce nad 600 m odumřelo 60 % porostů v pásmu mezi Klínovcem a Sněžníkem (les na ploše 12 100 ha). Tím to ale neskončilo. V roce 1990 dosáhla plocha umírajícího či vykáceného lesa 25 000 ha. Celkově bylo od roku 1958 odtěženo 74 000 ha odumřelých lesních porostů, což je přibližně rozloha jedné a půl Prahy nebo víc než 15 přehradních nádrží Lipno. V 90. letech zahájil největší znečišťovatel oblasti ČEZ ekologický program, některé elektrárenské bloky byly odstaveny, zbylé odsířeny či zmodernizovány, navíc poklesla průmyslová výroba v Čechách i v přilehlé části Německa. Emise oxidu siřičitého, 206


ale i dalších látek v ovzduší významně klesly, a proto se očekávalo, že se smrkové porosty brzy zotaví. O to větší bylo překvapení na jaře roku 1996, kdy se v Krušných horách objevilo několik tisíc hektarů silně poškozeného lesa. Jen v chomutovské oblasti narostla plocha odumírajícího porostu o 13 000 ha oproti předešlému roku a škoda byla odhadnuta na 750 milionů korun. Proč se to stalo? Od poloviny osmdesátých let 20. století emise oxidu siřičitého klesají. Přesto byly ještě v roce 1996 emise z Prunéřova a Tušimic zhruba o 20 % vyšší než emise oxidu siřičitého z celého Norska, Finska a Švédska dohromady, a jak ukazují modelové studie, i za současného stavu je zatížení vrcholové části Krušných hor znečištěním ovzduší příliš vysoké, než aby se mohly zlepšit půdní vlastnosti a kvalita povrchových vod, které ovlivňují zdraví lesního porostu (www. vesmir.cz). Také život ve vodách je ohrožen při poklesu pH pod 4,5. Okyselení vody nesnášejí ani žáby nebo hmyz v jejím okolí. Rovněž vodní rostliny vyžadují neutrální nebo lehce zásadité pH. Kyselé deště poškozují půdu, rostliny, stromy, zvířata, lidi i neživé objekty, jako jsou budovy, sochy, mosty apod. Při kyselých deštích se do ovzduší uvolňují i další toxické látky, jako jsou VOC zmiňované v 1. kapitole. Emise oxidů dusíku (druhá hlavní součást kyselého znečištění) klesly jen mírně, protože oxidy dusíku se tvoří z atmosférických N2 a O2 katalyzovaných na horkých površích, jako jsou motory aut, těžký průmysl apod. Problém nepříliš uspokojivého stavu (nejen) krušnohorských lesů není pouze ve znečištění. Většinu našich lesů tvoří pro danou oblast nepůvodní vysazené monokultury, které nejsou vůči podmínkám svého prostředí tak odolné. Je třeba si uvědomit, že není les jako les. V přirozeném pralese zůstává vytvořená biomasa, je to úplný ekosystém i s rozkladovou (detritovou) fází. Naše lesy jsou naproti tomu převážně plantáže pro získávání dřeva, odkud se pravidelně vytvářená biomasa odváží. V pralese se stromy dožívají několika stovek let, po staletí se 207

Doba jedová 2

ustanovuje rovnováha ekosystému, zatímco v našich lesích se kácejí stromy staré okolo 80–100 let. Zatímco pralesy prostředí utvářejí, naše lesy jsou jím výrazně ovlivňovány a ke změnám vnějšího prostředí jsou mnohem citlivější. Je zřejmé, že porosty jsou nadále ovlivňovány negativními změnami v půdě vyvolanými extrémními hodnotami kyselého spadu. Kyselé deště způsobují, že do půdy se uvolňuje značné množství hliníku, který může být škodlivý pro stromy i rostliny. Okyselování atmosféry má za důsledek masivní uvolňování hliníku z hor do povrchových vod, takže rostliny, zvířata i lidé se dostávají do kontaktu s kationtovými formami hliníku [2]. Na přírodovědecké fakultě UK studovali hydrobiologové v 80. letech minulého století vliv kyselých dešťů na toxicitu hliníku pro bezobratlé živočichy v horských jezerech; v Anglii zase zjistili, že pstruzi hynou i ve vodách, kde koncentrace iontů hliníku dosáhne hodnoty považované za horní bezpečnostní limit pro vodovodní pitnou vodu.

Závěr Kyselé deště zvýšily uvolňování hliníku do vody a půdy. V 80. letech 20. století se začala projevovat toxicita Al3+ pro vodní živočichy.

9.4 Cesty hliníku v lidském těle Mnohé argumenty zastánců názoru, že hliník nepředstavuje pro zdraví člověka žádné nebezpečí, se opírají o stanovení, nebo spíš výpočty hladiny hliníku v krvi. Mnozí rodiče rovněž usilují o stanovení hladiny hliníku v krvi svých dětí, aby se přesvědčili, že jim nehrozí nebezpečí intoxikace. Jenomže právě v této otázce je celá řada nejistot a nejasností. Za běžné fyziologické situace je hladina volných iontů hliníku v krvi velmi níz208


ká, je těžko dostupná měřením a velmi snadno dojde k jejímu zkreslení v důsledku kontaminace hliníkem ze vzduchu nebo nádobí i obalů. Průzkumy ukazují, že například 10 amerických laboratoří považuje za „normální“ různé hodnoty. Rozmezí je značně široké: od 1–4 μg/l přes definici normálu < 5,41 μg/l v séru a 6–7 μg/l v plazmě [51] až po názor, že normální je hladina pod 42 μg/l. Jakou hladinu bychom tedy měli považovat za zdraví škodlivou? Odhady vycházejí ze zjištění u pacientů, kteří měli těžké otravy nebo zemřeli v důsledku dialyzační intoxikace nebo v důsledku Camelfordského skandálu (viz Doba jedová), kdy 20 000 obyvatel města a 8000 turistů dostávalo v roce 1988 po několik týdnů pitnou vodu s vysokým obsahem hliníku (200–1000 μg/l). Symptomy intoxikace hliníkem u nich přetrvávají 12 let po nehodě i přesto, že hladina hliníku v krvi je u nich již po řadu let v rozmezí normálních hodnot. V době nejvyšší intoxikace, kdy byli mnozí hospitalizováni, bylo v jejich krvi naměřeno 500–650 μg Al/l. Avšak v jaké míře může začít hliník ohrožovat zdraví a fungovat skrytě po dlouhou dobu? Na základě našich výzkumů uvádíme, že škodlivé je již nanomolární množství (10–9) volných iontů hliníku v krvi. To je však velmi obtížně měřitelné. V kolující krvi je hliník vázán na citrát (8 %), fosfát (1 %) a na červené krvinky. Takto vázaný hliník má v krvi poločas 20–40 dní [2]. Protože obsah hliníku v červených krvinkách lze změřit mnohem snáz, může být považován za indikátor vystavení organismu hliníku a nebezpečí jeho toxicity. Nejenom v naší laboratoři, ale i na pracovištích mnoha jiných autorů se zjistilo, že hliník ovlivňuje aktivitu desítek enzymů v červených krvinkách již ve stopovém množství [5, 17].

209

Doba jedová 2

Jak může hliník ovlivnit různé procesy na buněčné úrovni? Odpovědi na tuto rozsáhlou otázku, nebo snad dokonce její výklad, přesahuje rozsah a zaměření knížky pro širokou veřejnost. Víme však, že čtenáři jsou zvídaví, někdy zase nevěřící a chtějí se sami přesvědčovat o správnosti uváděných tvrzení. Zařadili jsme proto pouze jako ilustraci tabulku s výčtem některých enzymů, které hliník ve stopovém množství může stimulovat, nebo naopak inhibovat (brzdit). Účinnost hliníku je taková, že se ani nemusí přidávat, stačí stopová množství, která jsou přítomná jako znečištění v používaných chemikáliích. Hliník ve stopovém množství dokáže ovlivnit signální kaskády, přenos hormonálních podnětů nebo podnětů nervových přenašečů přinejmenším v játrech, krevních buňkách, jako jsou leukocyty, makrofágy, neutrofily, v červených krvinkách i v krevních destičkách, v buňkách ledvin, srdce, plic, kostí i v nervových Tabulka 9.4 Příklady enzymů, které hliník v koncentracích 10–6 M inhibuje (zpomaluje, brzdí), nebo naopak stimuluje. Podle Strunecká et al. [17]. Inhibice enzymů

Tkáň/orgán

Stimulace enzymů

Tkáň/orgán

kyselá fosfatáza

osteoklasty

tyrosinkináza

osteoblasty

adenylylcykláza

játra

adenylylcykláza

srdce, mozek, ledviny

acetylcholinesteráza

červené krvinky

alkalická fosfatáza kosti

F-ATPáza

mitochondrie

fosfolipáza A2

makrofágy, destičky

glukózo-6-fosfatáza

játra

fosfolipáza D

destičky, mozek,

glykogen syntáza

játra

glykogenfosforyláza

játra

Ca2+ – Mg2+ – ATPáza

mitochondrie

draslíkový kanál

srdce

210


buňkách, v astrocytech i gliových buňkách. Ionty hliníku ovlivňují aktivitu desítek enzymů v nejrůznějších tkáních. Injekce 1 mg hliníku/kg hmotnosti dospělým laboratorním potkanům kmene Sprague-Dawley dokázaly vyvolat zánět mozku [6]. Petrik a Shaw ve svých experimentech zjistili, že pouze dvě podkožní injekce hliníkového adjuvans, v množství srovnatelném s očkováním, mladým samcům myší v rozmezí dvou týdnů vyvolaly dramatickou aktivaci mikroglií a astrocytů (nástup zánětlivých procesů), což trvalo 6 měsíců po injekcích. V průběhu této doby zvířata ztrácela pohyblivost a schopnost prostorové orientace [7]. V motorických neuronech bylo možné detektovat hliník.

Kam se hliník v lidském těle ukládá? Diskuse o rychlosti vylučování hliníku z lidského těla jsou plné rozporuplných a nesouhlasných tvrzení. Uvádí se, že téměř 85 % hliníku podaného intravenózně se vyloučí z lidského těla v průběhu 14 dnů. U jednoho člověka, kterému byl podán radioaktivní hliník 26Al, byl však stanoven poločas jeho vylučování (tj. doba, za kterou se vyloučí polovina množství) 7 let [3, 8]! Pokud se podá injekce s ionty hliníku, pak za den po této injekci je v krvi pouhá polovina procenta podaného množství hliníku, a zbývající hliník, který se nevyloučil ledvinami, se rychle ukládá do různých tkání. Při analýze celkového obsahu hliníku v lidském těle se zjistilo, že se ho naprostá většina nalézá v kostech, kde se ho ukládá kolem 54 % a kde přetrvává po neuvěřitelně dlouhou dobu. Poločas jeho vyloučení byl stanoven na 10–20 let. V měkkých tkáních, jako jsou svaly, pojiva a tuk, nacházíme celkem 22 % hliníku, 13 % je v kůži, 3 % v játrech a pouhé 1 % se ukládá v mozku. A přesto může hliník způsobit vážné narušení a poškození funkce mozku, přesto je i množství hliníku nalezené v mozcích zemřelých osob značně vysoké. Opatrnost v příjmu iontů hliníku se nám od 70. let 20. století navrhuje jako prevence Alzheimerovy nemoci (AN). Avšak od 211

Doba jedová 2

této doby také probíhají neustálé diskuse vědců a výzkumy klíčové otázky, zda nahromadění hliníku v mozku může být jednou z příčin AN [3, 5, 9]. Některé důkazy si zájemce může přečíst v Době jedové, avšak stále se objevují desítky dalších prací, které úlohu hliníku v etiopatogenezi AN podporují.

Odstraňování hliníku z lidského těla – chelatace Lidé se proto ptají, zda a jak je možné zbavovat tělo nadbytečného nebo spíše nežádoucího hliníku. Jedná se o hledání látek, které mají schopnost navázat volné reaktivní ionty hliníku, což nazýváme chelatací. Důležité je, aby takto navázané komplexy byly z těla odstraněny. Taková detoxikace těla od iontů hliníku se může provádět za pomoci různých chemických látek, z nichž nejznámější a nejstarší je desferrioxamin (DFO). Jeho užití při intoxikacích však patří do rukou odborníků. Laika jistě bude zajímat, že vynikající chelatační a tím detoxikační účinky vůči hliníku má žluté koření kurkuma (více v kapitole 14), křemík v podobě potravinových doplňků [10] nebo minerální vody s křemičitany. U laboratorních potkanů se zjistilo, že poločas (doba, za kterou se vyloučí polovina množství) hliníku v mozku, je 150 dnů; podání DFO ho snížilo na 55 dnů. Tato studie je velmi důležitá i proto, že ukazuje, že hliník lze z mozku odstranit i přes hematoencefalickou bariéru. Ve studiích, kde byl DFO podán lidským dobrovolníkům společně s radioaktivně značeným izotopem 26Al, byl hliník vyloučen ledvinami v průběhu několika dnů, avšak v kostech byl poločas stanoven na 50 let [51].

Závěr Stanovení hladiny volných iontů hliníku v krvi nemůže sloužit jako směrodatný ukazatel toxicity hliníku při nižších dávkách; uplatňuje se pouze při vysoké toxicitě, např. při dialyzační encefalopatii. Ionty hliníku jsou v krvi vázané na různé ligandy a toxicky působí již v nanomolárních (10–9) koncent212


racích. Mnoho pozorování svědčí o tom, že hliník se ukládá v různých tkáních a orgánech lidského těla, kde setrvává po dobu několika týdnů, měsíců i roků. Měření u jednoho člověka, který dostal dávku radioaktivně značeného 26Al, ukazují na poločas setrvání hliníku v lidském těle 50 let [51]. Hliník můžeme z těla odstraňovat pitím minerálních vod s křemičitany (zejména mariánskolázeňské), užíváním křemíku a kořením kurkumou.

9.5 Škodí hliník, nebo prospívá? Čtenář, který dočetl až sem, patrně již zná odpověď na danou otázku. Hliník v přírodě zabíjí stromy, v jezerech a řekách hubí drobné živočichy i pstruhy. Vysypaný do vodárenské nádrže v Cornwallu postihl tisíce lidí, zvýšení koncentrace hliníku v dialyzačních tekutinách zabilo desítky pacientů s nemocnými ledvinami. Neurotoxicita hliníku je uznávaná a přijímaná vědeckou komunitou již po desetiletí. Pod dojmem zkušeností americké společnosti považují v současné době někteří publicisté práci Cooka a spolupracovníků z roku 1990 [29] za prorockou, neboť uváděla, že hliník může způsobit hyperaktivitu a poruchy učení u dětí. Dnes, kdy těmito poruchami trpí v USA 1–10 dětí ze sta, se podobná proklamace veřejně publikovat nesmí a FDA vytváří studie, které dokazují, že hliník je zcela bezpečný. Naše práce patří do seznamu těch, které upozorňují na jasné důkazy o neurotoxicitě hliníku [30]. Uvedu pouze ukázky některých prací, které dokumentují schopnost hliníku pronikat přes hematoencefalitickou bariéru do mozku, aktivovat mikroglie, zvyšovat množství cytokinů a volných kyslíkových radikálů a tím vyvolávat soubor dějů nazývaných excitotoxicita. Pro běžného čtenáře je patrně tento seznam nadbytečný, avšak měli bychom doufat, že by mohl přispět ke zviklání přesvědčení vakcinologic213

Doba jedová 2

kých expertů o tom, že hliník neškodí. Tyto zde uvedené publikace z posledních dvaceti let považujeme za mimořádně závažné [7, 31–36]. Jsou tak znepokojující, že pro FDA vyvstala potřeba vytvořit studii, která potvrzuje, že množství hliníku, které dostanou děti v průběhu 1. roku života, jsou naprosto bezpečná [15]. Z odborného pohledu je neuvěřitelné, že porovnali množství hliníku ve vakcíně s množstvím hliníku v potravě a pouze tak mohli dojít k závěru, že kontakt s hliníkem z vakcíny je epizodický a prospěšnost vakcíny vysoce překoná eventuelní teoretické problémy plynoucí z hliníku v adjuvans. Takže zatímco dospělý člověk o hmotnosti 70 kg dostane při očkování proti hepatitidě B 7,1 μg hliníku/kg hmotnosti, v USA dostane novorozenec do 24 hodin po narození asi 73,5 μg hliníku/kg hmotnosti ve vakcíně proti hepatitidě B a krátce nato ve dvou měsících dostane dalších 172, 5 μg hliníku/kg hmotnosti. V ČR může dostat dvouměsíční kojenec o váze cca 5 kg až 264 μg hliníku/kg hmotnosti, pokud rodiče vyslyší doporučení vakcinologů o současné vakcinaci hexavakcínou a Synflorixem nebo Prevenarem. Jestliže vakcíny s hliníkovým adjuvans mohou být u dospělých příčinou stavu, který se označuje jako autoimmune/ inflammatory syndrome induced by adjuvants – ASIA (autoimunitní/zánětlivý syndrom indukovaný adjuvans) [48, 49], můžeme s jistotou předpokládat, že pro kojence jsou několikanásobně vyšší dávky hliníku bezpečné? Nicméně, FDA a mnoho odborníků pevně trvá na svém přesvědčení, že bezpečné jsou.

Závěr Kolik dětí jsme ochotni obětovat, abychom dospěli k poznání, že zaplavování nezralého imunitního systému a vyvíjejících se tkání, včetně mozku, ionty hliníku narušuje zdravý vývoj a zdraví jednotlivce na celý život? Stejně jako v přírodě byl hliník všudypřítomný, neviditelný a neškodný po tisíce let, 214


dokáže být hliník i v lidském těle a jeho tkáních přítomný na mnoha místech, spojovat se s desítkami různých látek a zdánlivě neškodit. Je však cizorodým prvkem, který nemá žádnou biologickou funkci. Dlouhodobé působení stopových množství hliníku dokáže vyvolat celou řadu patologických změn. Určitým problémem pro označení hliníku jako viníka je mnohdy dlouhá doba od jeho příjmu po vzplanutí nemoci (lag fáze). Nejnovější výzkumy totiž ukazují, že hliník, který vstoupí do lidského těla, v něm může přetrvat až padesát let [51]. Nebezpečný je nadměrný příjem hliníku, který nedokáží pufrační systémy lidského těla zvládnout. FDA stanovil, že nedonošení kojenci nebo dospělí s narušenou funkcí ledvin by neměli parenterálně dostat více než 4–5 μg Al/kg hmotnosti. Trojmocný hliník má schopnost vysoké reaktivity s atomy kyslíku a fosforu a tím může zasahovat i ve stopovém množství do všech základních životních procesů. Možné důsledky nepříznivého působení hlinitých solí používaných jako adjuvans ve vakcínách si v posledních letech uvědomují i výrobci vakcín, a hledají proto jiné adjuvantně působící sloučeniny nebo adjuvans nepoužívají. Při očkování kojenců a malých dětí doporučujeme pravidlo předběžné opatrnosti – omezit současné podávání vakcín s vysokým obsahem hliníku.

Literatura [1] Waldbott, G. L.; Burgstahler, A. W.; McKinney, H. L. Fluoridation: the great dilemma. In Fluoridation: the great dilemma., Coronado Press: Lawrence, Kansas, 1978; pp 1–152. [2] Crisponi, G.; Nurchi, V. M. ermodynamic remarks on chelating ligands for aluminium related diseases. J Inorg Biochem, 2011, 105 (11), 1518–22. [3] Berend, K.; van der Voet, G.; Boer, W. H. Acute aluminum encephalopathy in a dialysis center caused by a cement mortar water distribution pipe. Kidney Int, 2001, 59 (2), 746–53. [4] Yokel, R. A.; Rhineheimer, S. S.; Brauer, R. D.; Sharma, P.; Elmore, D.; McNamara, P. J. Aluminum bioavailability from drinking water is very low

215

Doba jedová 2

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12] [13] [14] [15]

[16] [17]

[18]

216

and is not appreciably influenced by stomach contents or water hardness. Toxicology, 2001, 161 (1–2), 93–101. Strunecká, A.; Patočka, J. Aluminofluoride Complexes in the Etiology of Alzheimer’s disease. In Structure and Bonding. New Developments in Biological Aluminum Chemistry – Book 2., Atwood, D.; Roesky, C., Eds. Springer-Verlag: 2003; pp 139–81. Li, X. B.; Zheng, H.; Zhang, Z. R.; Li, M.; Huang, Z. Y.; Schluesener, H. J.; Li, Y. Y.; Xu, S. Q. Glia activation induced by peripheral administration of aluminum oxide nanoparticles in rat brains. Nanomedicine, 2009, 5 (4), 473–9. Shaw, C. A.; Petrik, M. S. Aluminum hydroxide injections lead to motor deficits and motor neuron degeneration. J Inorg Biochem, 2009, 103 (11), 1555–62. Reusche, E.; Lindner, B.; Arnholdt, H. Widespread aluminium deposition in extracerebral organ systems of patients with dialysis-associated encephalopathy. Virchows Arch, 1994, 424 (1), 105–12. Strunecká, A.; Strunecký, O.; Patočka, J. Fluoride plus aluminum: e useful tools in laboratory investigations, but messengers of the false information. Physiol Res, 2002, 51, 557–64. Domingo, J. L.; Gomez, M.; Colomina, M. T. Oral silicon supplementation: an effective therapy for preventing oral aluminum absorption and retention in mammals. Nutr Rev, 2011, 69 (1), 41–51. Wagner, M.; Oehlmann, J. Endocrine disruptors in bottled mineral water: total estrogenic burden and migration from plastic bottles. Environ Sci Pollut Res Int, 2009, 16 (3), 278–86. Nutrition, C.o. Aluminum toxicity in infants and children. American Academy of Pediatrics, Committee on Nutrition. Pediatrics, 1996, 97 (3), 413–6. Burrell, S. A.; Exley, C. ere is (still) too much aluminium in infant formulas. BMC Pediatr, 2010, 10, 63. Tomljenovic, L.; Shaw, C. A. Aluminum vaccine adjuvants: are they safe? Curr Med Chem, 2011, 18 (17), 2630–7. Mitkus, R. J.; King, D. B.; Hess, M. A.; Forshee, R. A.; Walderhaug, M. O. Updated aluminum pharmacokinetics following infant exposures through diet and vaccination. Vaccine, 2011, 29 (51), 9538–43. Strunecká, A. Varovné signály očkování. ALMI, Miloš Palatka: Blansko, 2012. Strunecka, A.; Blaylock, R. L; Patocka, J. Aluminofluoride complexes: phosphate analogues and a hidden hazard for living organisms. Current Inorganic Chemistry, 2012, 2, 8–18. Calabro, S.; Tortoli, M.; Baudner, B. C.; Pacitto, A.; Cortese, M.; O’Hagan, D. T.; De Gregorio, E.; Seubert, A.; Wack, A. Vaccine adjuvants alum and MF59 induce rapid recruitment of neutrophils and monocytes that participate in antigen transport to draining lymph nodes. Vaccine, 2011, 29 (9), 1812–23.

Jak začal hliník škodit lidem i přírodě [19] Bergfors, E.; Trollfors, B.; Inerot, A. Unexpectedly high incidence of persistent itching nodules and delayed hypersensitivity to aluminium in children after the use of adsorbed vaccines from a single manufacturer. Vaccine, 2003, 22 (1), 64–9. [20] Levy, R.; Shohat, L.; Solomon, B. Specificity of an anti-aluminium monoclonal antibody toward free and protein-bound aluminium. J Inorg Biochem, 1998, 69 (3), 159–63. [21] Exley, C. Aluminum and medicine. In Molecular and Supramolecular Bioinorganic Chemistry, Merce, A., Ed. Nova Science Publishers, Inc.: 2008; pp 1–24. [22] Exley, C.; Siesjo, P.; Eriksson, H. e immunobiology of aluminium adjuvants: how do they really work? Trends Immunol, 2010, 31 (3), 103–9. [23] Demento, S. L.; Eisenbarth, S. C.; Foellmer, H. G.; Platt, C.; Caplan, M. J.; Mark Saltzman, W.; Mellman, I.; Ledizet, M.; Fikrig, E.; Flavell, R. A.; Fahmy, T. M. Inflammasome-activating nanoparticles as modular systems for optimizing vaccine efficacy. Vaccine, 2009, 27 (23), 3013–21. [24] Eisenbarth, S. C.; Colegio, O. R.; O’Connor, W.; Sutterwala, F. S.; Flavell, R. A. Crucial role for the Nalp3 inflammasome in the immunostimulatory properties of aluminium adjuvants. Nature, 2008, 453 (7198), 1122–6. [25] Li, H.; Willingham, S. B.; Ting, J. P.; Re, F. Cutting edge: inflammasome activation by alum and alum’s adjuvant effect are mediated by NLRP3. J Immunol, 2008, 181 (1), 17–21. [26] Marichal, T.; Ohata, K.; Bedoret, D.; Mesnil, C.; Sabatel, C.; Kobiyama, K.; Lekeux, P.; Coban, C.; Akira, S.; Ishii, K. J.; Bureau, F.; Desmet, C. J. DNA released from dying host cells mediates aluminum adjuvant activity. Nat Med, 2011, 17 (8), 996–1002. [27] Flarend, R. E.; Hem, S. L.; White, J. L.; Elmore, D.; Suckow, M. A.; Rudy, A. C.; Dandashli, E. A. In vivo absorption of aluminium-containing vaccine adjuvants using 26Al. Vaccine, 1997, 15 (12–13), 1314–8. [28] http://www.naturalnews.com/Vaccines_Get_the_Full_Story.html. [29] Cooke, K.; Gould, M. H. e health effects of aluminium – a review. J R Soc Health, 1991, 111 (5), 163–8. [30] Blaylock, R. L.; Strunecka, A. Immune-glutamatergic dysfunction as a central mechanism of the autism spectrum disorders. Curr Med Chem, 2009, 16 (2), 157–70. [31] Tsunoda, M.; Sharma, R. P. Modulation of tumor necrosis factor alpha expression in mouse brain after exposure to aluminum in drinking water. Arch Toxicol, 1999, 73, 419–26. [32] Struys-Ponsar, C.; Guillard, O.; van den Bosch de Aguilar, P. Effects of aluminum exposure on glutamate metabolism: a possible explanation for its toxicity. Exp Neurol, 2000, 163 (1), 157–64. [33] Campbell, A. Inflammation, neurodegenerative diseases, and environmental exposures. Ann N Y Acad Sci, 2004, 1035, 117–32.

217

Doba jedová 2 [34] Tsunoda, M.; Aizawa, Y.; Nakano, K.; Liu, Y.; Horiuchi, T.; Kazuyoshi, I.; Tsunoda, H. Changes in fluoride levels in the liver, kidney, and brain and in neurotransmitters of mice after subacute administration of fluoride. Fluoride, 2005, 38, 284–92. [35] Petrik, M. S.; Wong, M. C.; Tabata, R. C.; Garry, R. F.; Shaw, C. A. Aluminum adjuvant linked to Gulf War illness induces motor neuron death in mice. Neuromolecular Med, 2007, 9 (1), 83–100. [36] Shaw, C. A.; Pelech, S.; Ly, P. T. Paradoxical Responses to Neurotoxic Steryl Glycosides: Insights from a Cellular Model of Alspdc. Neurobiol Lipids, 2009, 8 (1), 1–5. [37] Garland, S. M.; Steben, M.; Hernandez-Avila, M.; Koutsky, L. A.; Wheeler, C. M.; Perez, G.; Harper, D. M.; Leodolter, S.; Tang, G. W.; Ferris, D. G.; Esser, M. T.; Vuocolo, S. C.; Nelson, M.; Railkar, R.; Sattler, C.; Barr, E. Noninferiority of antibody response to human papillomavirus type 16 in subjects vaccinated with monovalent and quadrivalent L1 virus-like particle vaccines. Clin Vaccine Immunol, 2007, 14 (6), 792–5. [38] Joura, E. A.; Leodolter, S.; Hernandez-Avila, M.; Wheeler, C. M.; Perez, G.; Koutsky, L. A.; Garland, S. M.; Harper, D. M.; Tang, G. W.; Ferris, D. G.; Steben, M.; Jones, R. W.; Bryan, J.; Taddeo, F. J.; Bautista, O. M.; Esser, M. T.; Sings, H. L.; Nelson, M.; Boslego, J. W.; Sattler, C.; Barr, E.; Paavonen, J. Efficacy of a quadrivalent prophylactic human papillomavirus (types 6, 11, 16, and 18) L1 virus-like-particle vaccine against high-grade vulval and vaginal lesions: a combined analysis of three randomised clinical trials. Lancet, 2007, 369 (9574), 1693–702. [39] Garland, S. M.; Hernandez-Avila, M.; Wheeler, C. M.; Perez, G.; Harper, D. M.; Leodolter, S.; Tang, G. W.; Ferris, D. G.; Steben, M.; Bryan, J.; Taddeo, F. J.; Railkar, R.; Esser, M. T.; Sings, H. L.; Nelson, M.; Boslego, J.; Sattler, C.; Barr, E.; Koutsky, L. A. Quadrivalent vaccine against human papillomavirus to prevent anogenital diseases. N Engl J Med, 2007, 356 (19), 1928–43. [40] Dillner, J.; Kjaer, S.K.; Wheeler, C.M.; Sigurdsson, K.; Iversen, O.E.; et al. Four year efficacy of prophylactic human papillomavirus quadrivalent vaccine against low grade cervical, vulvar, and vaginal intraepithelial neoplasia and anogenital warts: randomised controlled trial. BMJ, 2010, 341, c3493. [41] Harper, D. M.; Franco, E. L.; Wheeler, C.; Ferris, D. G.; Jenkins, D.; Schuind, A.; Zahaf, T.; Innis, B.; Naud, P.; De Carvalho, N. S.; Roteli-Martins, C. M.; Teixeira, J.; Blatter, M. M.; Korn, A. P.; Quint, W.; Dubin, G. Efficacy of a bivalent L1 virus-like particle vaccine in prevention of infection with human papillomavirus types 16 and 18 in young women: a randomised controlled trial. Lancet, 2004, 364 (9447), 1757–65. [42] Harper, D. M.; Franco, E. L.; Wheeler, C. M.; Moscicki, A. B.; Romanowski, B.; Roteli-Martins, C. M.; Jenkins, D.; Schuind, A.; Costa Clemens, S. A.; Dubin, G. Sustained efficacy up to 4.5 years of a bivalent L1 virus-like

218


[43]

[44]

[45]

[46]

[47]

[48] [49] [50] [51]

particle vaccine against human papillomavirus types 16 and 18: follow-up from a randomised control trial. Lancet, 2006, 367 (9518), 1247–55. Mao, C.; Koutsky, L. A.; Ault, K. A.; Wheeler, C. M.; Brown, D. R.; Wiley, D. J.; Alvarez, F. B.; Bautista, O. M.; Jansen, K. U.; Barr, E. Efficacy of human papillomavirus-16 vaccine to prevent cervical intraepithelial neoplasia: a randomized controlled trial. Obstet Gynecol, 2006, 107 (1), 18–27. Paavonen, J.; Naud, P.; Salmeron, J.; Wheeler, C. M.; Chow, S. N.; Apter, D.; Kitchener, H.; Castellsague, X.; Teixeira, J. C.; Skinner, S. R.; Hedrick, J.; Jaisamrarn, U.; Limson, G.; Garland, S.; Szarewski, A.; Romanowski, B.; Aoki, F. Y.; Schwarz, T. F.; Poppe, W. A.; Bosch, F. X.; Jenkins, D.; Hardt, K.; Zahaf, T.; Descamps, D.; Struyf, F.; Lehtinen, M.; Dubin, G. Efficacy of human papillomavirus (HPV)-16/18 AS04-adjuvanted vaccine against cervical infection and precancer caused by oncogenic HPV types (PATRICIA): final analysis of a double-blind, randomised study in young women. Lancet, 2009, 374 (9686), 301–14. Munoz, N.; Manalastas, R., Jr.; Pitisuttithum, P.; Tresukosol, D.; Monsonego, J.; Ault, K.; Clavel, C.; Luna, J.; Myers, E.; Hood, S.; Bautista, O.; Bryan, J.; Taddeo, F. J.; Esser, M. T.; Vuocolo, S.; Haupt, R. M.; Barr, E.; Saah, A. Safety, immunogenicity, and efficacy of quadrivalent human papillomavirus (types 6, 11, 16, 18) recombinant vaccine in women aged 24–45 years: a randomised, double-blind trial. Lancet, 2009, 373 (9679), 1949–57. Villa, L. L.; Ault, K. A.; Giuliano, A. R.; Costa, R. L.; Petta, C. A.; Andrade, R. P.; Brown, D. R.; Ferenczy, A.; Harper, D. M.; Koutsky, L. A.; Kurman, R. J.; Lehtinen, M.; Malm, C.; Olsson, S. E.; Ronnett, B. M.; Skjeldestad, F. E.; Steinwall, M.; Stoler, M. H.; Wheeler, C. M.; Taddeo, F. J.; Yu, J.; Lupinacci, L.; Railkar, R.; Marchese, R.; Esser, M. T.; Bryan, J.; Jansen, K. U.; Sings, H. L.; Tamms, G. M.; Saah, A. J.; Barr, E. Immunologic responses following administration of a vaccine targeting human papillomavirus Types 6, 11, 16, and 18. Vaccine, 2006, 24 (27–28), 5571–83. Lu, B.; Kumar, A.; Castellsague, X.; Giuliano, A. R. Efficacy and safety of prophylactic vaccines against cervical HPV infection and diseases among women: a systematic review & meta-analysis. BMC Infect Dis, 2011, 11, 13. Tomljenovic, L.; Shaw, C. Mechanisms of aluminum adjuvant toxicity and autoimmunity in pediatric populations. Lupus, 2012, 21 (2), 223–30. Special Issue ASIA – Autoimmune Syndrome Induced by Adjuvants. Lupus, 2012, 21 (2), 118–238. Gherardi, R.; Authier, F. Macrophagic myofasciitis: characterization and pathophysiology. Lupus, 2012, 21 (2), 184–89. Yokel, R. A. Aluminum in Food – e Nature and Contribution of Food Additives. In Food Additive, edited by Yehia El-Samragy, 2012. InTech – Open Access Publisher http://www.intechopen.com/articles/show/title/aluminum-in-food-the-nature-and-contribution-of-food-additives

219

10. Očkování: kde hledat rady a poučení? Anna Strunecká

V Době jedové jsme věnovali problematice očkování 3. kapitolu, v níž jsme se zabývali především očkováním kojenců a batolat, dále očkováním proti lidským papilomavirům (HPV) a očkováním proti prasečí chřipce. I tyto tři okruhy vyvolaly velmi rozsáhlé diskuse jak veřejnosti, tak odborníků.

10.1 Pro a proti V současné době patří diskuse o očkování mezi kontroverzní témata. Zdá se, že existují dva nesmiřitelné tábory – zastánci a odpůrci vakcinace. Mezi zastánce patří především představitelé oficiální medicíny a farmaceutických firem, kteří argumentují, že očkování je prospěšné, bezpečné a nutné pro zajištění zdraví celé populace, celého státu, ba celé planety. Čtenář již jistě pochopil, že užívání veškerých léků je spojeno s určitým rizikem NÚ. Vakcíny představují zvláštní kategorii léků, která je cílená v naprosté většině na zdravé jedince, aby jim poskytla ochranu před nemocemi, kterými by neměli nikdy onemocnět [1]. Jaksi automaticky se předpokládá, že vakcíny jsou bezpečné a nevyvolávají žádné NÚ. Přesto jsou NÚ povinně uváděné v příbalových letácích a je nepochybné, že se vyskytují. Protože se vážné NÚ vyskytují poměrně vzácně (< 1/10 000) a mnohdy se značnou časovou prodlevou po očkování, je obtížné dokazovat jejich spojitost s vakcínami. Postižení rodiče nebo kritici očkování potom mají pocit, že NÚ vakcín jsou zastánci očkování zlehčovány, často označovány jako ne220

Očkování: kde hledat rady a poučení?

průkazné a nedoložené. V Době jedové jsme uvedli některé poznatky a fakta, jež se zpravidla široké veřejnosti nesdělují nebo se bagatelizují jako nepodstatné a zanedbatelné. Na straně odpůrců očkování stojí někteří rodiče a občanská sdružení, kteří projevují svoje výhrady – od mírného nabádání k opatrnosti až po nesmiřitelný nesouhlas. Jsou mezi nimi v naprosté většině takoví, kteří se snaží co nejlépe pečovat o zdravý vývoj svých dětí. S možností získávání informací z nejrůznějších zdrojů se dostávají ke zprávám, které je mnohdy vyděsí, a oni se obávají následků očkování v podobě chronických postižení dítěte, jako jsou například alergie, autoimunitní poruchy, hyperaktivita či autismus. Rozumné diskuse s pediatrem se dočkají jen někdy, protože lékaři jsou očkovat povinni, jsou k tomu vázáni právními předpisy a jsou vzděláváni ve smyslu názorů oficiální medicíny. Ve své každodenní praxi nemají pediatři na dlouhé diskuse s rodiči čas. Představitelé obou uvedených táborů prohlašují, že jejich primárním zájmem je péče o zdraví dětí, případně adolescentů i dospělé populace. Je třeba přiznat, že mnohé z nemocí, které byly dříve časté, jako například dětská obrna, záškrt či černý kašel, vymizely z našeho života, a tak jsme jaksi zapomněli na rizika s nimi spojená. V posledních desetiletích, kdy byly nejběžnější infekce i největší zabijáci z rodiny infekčních nemocí v Evropě a Americe téměř eradikovány, si neuvědomujeme, že ve světě se tyto nemoci stále vyskytují. Při nesmírně rozšířeném turistickém ruchu, mobilitě obyvatelstva a obchodních výměnách je tak stále nebezpečí infekčních nemocí do jisté míry aktuální. Pro připomínku této situace uvádíme v tabulce 10.1 seznam nejběžnějších infekcí na světě podle statistik z roku 1995 a 2008, neboť v tomto období nastaly v globálním měřítku výrazné změny. Například mortalita dětí v důsledku onemocnění spalničkami poklesla v roce 2008 na 164 000 oproti jednomu milionu v roce 1995. Přesto i toto číslo znamená, že stále umírá na spalničky 450 dětí denně. V USA považují spalničky od roku 2000 za téměř elimi221

Doba jedová 2

nované v důsledku očkování, s průměrným výskytem 63 případů ročně v letech 2000–2007 (většinou zavlečených z jiných zemí) (http://www.cdc.gov/mmwr/preview/mmwrhtml/mm5733a1. htm). V ČR se v roce 2008 nevyskytl žádný případ spalniček (http://data.euro.who.int/DownloadArea/VPI/MEA/E200802_ Measlespage.pdf). V zemích, kde již nezažíváme úmrtí dětí na spalničky nebo záškrt, se pozornost veřejnosti zaměřuje spíše na medializované případy, jako například úmrtí holčičky z Vermontu, která zemřela v matčině náručí čtyři dny poté, co byla očkována proti chřipce, nebo na úmrtí 14 dětí v Argentině, které byly v souboru 32 000 dětí očkovaných Synflorixem. Tabulka 10.1 Nejběžnější infekční nemoci na světě a počty úmrtí v jejich důsledku v letech 1995 a 2008. (Byly použity materiály Science 288, 287, 2000 a statistika WHO 2010 (http://www.who.int/whosis/whostat/EN_WHS10_Full.pdf). Další informace o výskytu infekčních nemocí jsou dostupné na adrese http://www.cdc.gov/vaccines/vac-gen/whatifstop.htm.) Infekční nemoc

Incidence 1995

Počty úmrtí 1995

Incidence 2008

Počty úmrtí 2008

395 000 000

4 400 000

156 000 000

1 600 000

Průjmová onemocnění

4 miliardy

3 100 000

1,5 miliard

1 500 000

Tuberkulóza

9 000 000

3 100 000

9 400 000

1 300 000

Malárie

500 000 000

2 100 000

243 000 000

863 000

Hepatitida B

350 000 000

1 100 000

350 000 000

500 000

Spalničky

42 000 000

1 000 000

281 972 podhodnoceno

164 000

Černý kašel

40 000 000

400 000

16 000 000

195 000

HIV – AIDS

21 000 000

1 100 000

33 400 000

2 700 000

Pneumonie

Představitelé obou táborů by se však měli společně pokusit kriticky zhodnotit dodržování Hippokratova lékařského pravi222


dla – primum non nocere (především neškodit), zvážit, jak prokazatelné jsou některé NÚ vakcín a jaké je jejich riziko v porovnání s jejich přínosem. V této kapitole uvádíme pouze některé důkazy a nové poznatky ve vztahu k diskusím, které vyvolala 3. kapitola v Době jedové. Podrobnější informace o problematice očkování může čtenář nalézt na některých webových stránkách, v domácí i zahraniční literatuře [2–8]. Podobné informace o očkování a vakcínách by se měly dostávat v demokratickém státě všem občanům z několika důvodů. Vakcinace je invazivní lékařský zákrok, který může, byť v ojedinělých případech, způsobit poškození i smrt naprosto zdravé osoby. Dosud se velmi málo ví o dlouhodobých účincích kombinovaných vakcín a přídatných látek, které obsahují. I zde se uplatňuje tzv. koktejlový efekt. Jak je dobře známo, výrobci nemají povinnost testovat působení přídatných látek ve vakcínách a oficiální medicína je buď přehlíží nebo považuje jejich koncentrace za příliš nízké. Je třeba přiznat, že není přesně znám osud jednotlivých složek vakcín v organismu, doba a způsob vylučování, ukládání v různých tkáních a interakce s jinými molekulami. Dnes však spolehlivě víme, že mnohé z přídatných látek působí jako endokrinní disruptory, karcinogeny nebo excitotoxiny, a to již v nanomolárním (10–9) množství nebo v podobě nanočástic. Jejich signály jsou pak prostřednictvím receptorů a signálních kaskád v buňkách mnohonásobně zesilovány. Argumentace, že koncentrace formaldehydu, glutaraldehydu, glutamátu, polysorbátu 80, nebo dokonce thimerosalu jsou ve vakcínách nízké, a tudíž neškodlivé, neobstojí ve světle současných poznatků z laboratoří [9]. Nikdo také nemůže poskytnout spolehlivou záruku, že vakcína ochrání očkovanou osobu proti dané nemoci po dobu jejího života, neboť doby přetrvání protilátek v organismu po očkování nejsou vždy známé. Zatímco z dřívějších dob víme, že prodělání dětské nemoci zabezpečilo imunitu na celý život, současné epidemie příušnic a dávivého kašle u proočkovaných 223

Doba jedová 2

populací dokumentují omezenou dobu ochranného působení očkování.

Děti po prodělaných spalničkách musí být v ČR očkovány proti spalničkám Zdravý rozum se proto jaksi zdráhá porozumět rozhodnutí NIKO (národní imunizační komise), poradního orgánu MZ ČR pro oblast očkování, ze dne 6. 9. 2011 ohledně povinného očkování vakcínou Priorix (proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím). Odborníci, kteří rozhodují o změnách a pokynech k bezpečnému očkování, rozhodli, že dítě, které prodělá spalničky dříve, než proti nim bylo povinně očkováno, může být za 3 týdny po odeznění nemoci očkováno vakcínou Priorix, která má podnítit vznik protilátek i proti spalničkám, alternativně může být použita i vakcína Priorix-Tetra. Ta obsahuje navíc i oslabený virus planých neštovic (kmen OKA) vypěstovaný na lidských fetálních buňkách. Toto rozhodnutí je v rozporu nejenom se zdravým rozumem, ale i vědou a zákonem 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, který výslovně uvádí, že prokázaná imunita proti nemoci zbavuje občana povinnosti se proti ní nechat očkovat! Je toto rozhodnutí motivováno zájmem o zdraví dítěte? Nebo snad neochotou hledat odpovídající řešení? Problém patrně u nás představuje to, že je zavedené očkování vakcínou Priorix, případně doporučené očkování vakcínou Priorix-Tetra, a proč bychom tedy měli usilovat o objednání vakcín proti zarděnkám a příušnicím, případně proti planým neštovicím zvlášť? Zdá se, že bychom to měli chtít pro všechny děti. V časopise Nature totiž vyšel v květnu 2011 článek Roberty Kwokové [10]. Autorka v něm upozorňuje, že již v roce 2007 pracovníci z Centra vakcinačních studií v Oaklandu, vedení zástupkyní ředitele ústavu Nicolou Kleinovou, zjistili, že děti ve věku 12–23 měsíců, které byly očkovány kombinovanou vakcínou MMRV (spalničky, příušnice, zarděnky a plané neštovice), měly častěji febrilní křeče 7–10 dní po očkování než děti očkované pouze MMR. Následná 224


studie ukázala, že kombinovaná vakcína vyvolávala febrilní křeče ve frekvenci 1/2300 dávek, zatímco jednotlivé vakcíny je nevyvolávaly [11]. Je také prokázané, že očkování proti planým neštovicím je nebezpečné pro děti s oslabenou imunitou. To jsou poznatky, které přináší vědecký výzkum a na které by bylo vhodné reagovat. V současné době jsme svědky nesmírného úsilí epidemiologů, imunologů, badatelů i lékařů o pochopení procesů a mechanismů, které jsou vyvolávány zavedením plošného očkování v mnoha vyspělých státech. Ukazuje se totiž, že původní představy o jednoduché prevenci infekčních nemocí pomocí propracovaných imunizačních schémat v průběhu lidského života často nefungují. V předvakcinační době byla přirozená imunita podporována opakovaným kontaktem s kolujícími patogeny a udržovala se tak „stádní“ (herd, kolektivní) imunita. Potlačení „divokých“ virů či bakterií, které dříve vyvolávaly běžné dětské nemoci, vytváří situaci, kdy se imunita získaná očkováním ztrácí a při dalším setkání s patogenem při náhle vzniklé epidemii nefunguje [12]. A tak je třeba, abychom si byli vědomi, že v průběhu dalšího poznávání bude vhodné a nutné provádět změny v zavedených očkovacích kalendářích a skutečnou potřebu očkování zodpovědně zvažovat. K takovým poznatkům nás dovede pečlivé hodnocení NÚ i pozorné sledování zdravotního stavu kojenců a batolat i nově nastupujících epidemií u proočkované populace.

10.2 Jak se přesvědčíme o užitečnosti plošného očkování kojenců a batolat? V Době jedové jsme uvedli argumenty proti současnému očkování kojenců do jednoho roku povinnou vakcínou Infanrix hexa a doporučenou vakcínou proti pneumokokům; na výběr se nabízí vakcína Synflorix nebo Prevenar. V současné době doporučují odborníci přidat ještě orální vakcínu proti průjmům vyvolá225

Doba jedová 2

vaným rotaviry. Nezralý imunitní systém kojence je tak přinucen mobilizovat svoje buňky do boje proti mnoha antigenům. Při dvou „včeličkách“, každé do jednoho stehýnka, si zpravidla rodič neuvědomuje, co všechno dostává dvouměsíční kojeneček do svého těla. Pokud nedokáží odborníci předem posoudit a zvážit, zda je taková zátěž pro nezralý imunitní systém a vyvíjející se mozek škodlivá, nebo prospěšná, pak bychom měli alespoň sledovat a hodnotit projevy a důsledky tohoto postupu v praxi. Bude generace očkovaných dětí zdravější a odolnější, nebo bude mít naopak více nemocí v dospělosti, s horšími důsledky než po prodělání běžných dětských nemocí?

Co ukazují zkušenosti s vakcínami proti rotavirům? Protiprůjmové orální vakcíny Rotarix nebo RotaTeq jsou slaďoučké, protože obsahují více než jeden gram sacharózy, na kterou není kojený jazýček zvyklý, a v tomto sirůpku je obsaženo ne méně než 1,5 u106 rotavirových částic. Když děťátko nezvyklé takové krmi vakcínu vyplivne, nevadí, protože k vyvolání nemoci stačí i 10 rotavirových částic, takže by měly stačit i k aktivaci imunitního systému. Nadbytek virů se po dobu několika dnů vylučuje stolicí, a tak mohou onemocnět průjmem všichni, kdo přicházejí do styku s plenkami. Mohou také získat imunitu proti rotavirům, a to vlastně docela zadarmo. Jak uvidíme později, je to však spojeno s možností zauzlení střev. Rotavirová živá vakcína Rotashield (Wyeth Laboratories, Inc.) byla v USA stažena v roce 1999 poté, co byly hlášeny případy obstrukce (zauzlení, intususcepce) střev u očkovaných dětí. Bylo to pouhých devět měsíců po uvedení vakcíny na trh. Mechanismus tohoto poškození je stále neznámý, ale je možné, že živý virus může vyvolávat zduření lymfatických uzlin ve střevech a zvyšovat jejich kontraktilitu (stahování), což vede k zauzlení. Za devět měsíců byla vakcína Rotashield aplikována ve třech dávkách 600 000 kojenců. Podle systému VAERS bylo v letech 1998–1999 hlášeno 436 vážných NÚ po očkování proti rotavirům, z toho 226


21 úmrtí [24]. Výpočty ukázaly, že riziko intususcepce bylo pro jednoho z 2500 příjemců vakcíny, a proto byla vakcína okamžitě stažena [64]. Od roku 2007 probíhalo mezinárodní testování účinnosti nové vakcíny proti rotavirům u kojených a nekojených dětí sponzorované firmami Sanofi Pasteur a GlaxoSmithKline [23]. Předlicenční test vakcíny Rotarix (GSK) pro zhodnocení její bezpečnosti zahrnoval více než 60 000 dětí [24] a vyloučil riziko zauzlení střev. Avšak ani takový test nemůže vyloučit vzácné případy NÚ v postlicenčním užívání u velkého počtu dětí. Postlicenční studie v Mexiku tak ukázaly na možné lehce zvýšené riziko zauzlení střev. K podobným závěrům došli i v Austrálii. Nicméně někteří výzkumníci spekulují o tom, že očkování proti rotavirům může děti chránit i proti zauzlení střev [10]! Jak se má potom orientovat rodič, kterému pediatr nabídne vakcínu proti těžkým průjmům u dětí? Vakcínu by neměly dostat děti se syndromem vážné imunodeficience (SCID) [24]. Výzkumní pracovníci CDC se zabývali studiem problematiky, proč děti z rozvojových zemí typicky neodpovídají na orální rotavirovou vakcínu stejně jako děti z rozvinutých zemí (http:// www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/20442687). Analyzovali proto mateřské mléko matek z Indie, Vietnamu a Koreje, aby zjistili, že mateřská mléka těchto žen obsahují laktoferrin, lysozym a zejména imunoglobulin A (IgA). Právě proto, že děti mají dostatečnou dodávku těchto látek z mléka svých matek, nemusejí odpovídat na cizorodé antigeny z rekonstruovaných rotavirů. Matky v USA, jejichž mléko bylo v tomto výzkumu analyzováno, měly nižší titry protilátek IgA. Deset autorů uvedené práce, všichni zaměstnanci CDC, dospěli na základě těchto pozorování k pozoruhodnému doporučení. Matky v rozvojových zemích by měly přestat kojit, aby si několikatýdenní děťátka po podání rotavirové vakciny vytvořila odpovídající protilátky. Pokud by se vám snad zdálo toto rozhodnutí neuvěřitelné a moje sdělení antivakcinační, můžete si vše 227

Doba jedová 2

ověřit a další informace přečíst na http://naturalsociety.com/ scientists-say-delay-breastfeeding-to-improve-vaccine-potency/; http://www.naturalnews.com/034722_breastfeeding_vaccines_ CDC.html. Práce publikovaná již v roce 2010, ve které autoři doporučují zastavení kojení po dobu imunizace (na jak dlouho?), rozbouřila veřejné mínění zejména v USA, a tak na začátku roku 2012 mnozí odborníci matkám vysvětlují, že stačí přestat kojit na dvě hodiny. Je to smutný, leč názorný příklad toho, kam až může dojít snaha po zavedení očkování kojenců v zájmu ochrany jejich zdraví. O tom, jak byla vakcína proti rotavirům testována na nedonošených dětech, píše MUDr. Eleková v 11. kapitole. Já si jako fyzioložka, matka a babička myslím, že kojencům a nedonošeným dětičkám víc prospěje matčina náruč a přiložení k prsu plnému mléka než zaplavování nedozrálého tělíčka desítkami antigenů, byť v malém počtu vpichů nebo podanými v přeslazené tekutině na lžičce. Uvedené studie o testování vakcín na nedonošených dětech nebo doporučení přestat kojit, aby mohla fungovat vakcína proti rotavirům, nejsou výmyslem odpůrců očkování ani nepatří do konspiračních teorií. Zdá se však, že rodiče i pediatři v ČR si k vakcínám proti rotavirům zachovávají rezervovaný odstup, a to i přes naléhavé doporučování NIKO a předních vakcinologů. V rámci nadstandardního placeného očkování se proočkovanost nově narozených dětí pohybovala na konci roku 2009 kolem 0,7 %. Podle údajů ze srpna 2009 podalo pouze cca 9 % z 1868 oslovených praktických lékařů pro děti a dorost očkovací dávku alespoň jednomu dítěti. V současnosti je očkování proti rotavirovým infekcím v ČR jedním z nejvíce propagovaných druhů očkování. Díky programu VZP se ho podařilo zpřístupnit výrazným snížením jeho celkové ceny. Program probíhá od roku 2010 a právě díky němu se už zvýšila proočkovanost českých dětí ve srovnání s roky předchozími. V roce 2010 využily programu tisíce rodičů. Za to, že svému dítěti zakoupí vakcínu, zaplatí i v roce 2012 pouze zvý228


hodněnou cenu maximálně 2600 Kč, přičemž 500 Kč jim ještě bude následně proplaceno (http://www.zdravky.cz/infoservis-vzp/aktualne/ockovani-proti-rotavirum).

S kolika antigeny a xenobiotiky se musí utkat imunitní systém dvouměsíčního kojence? Seznam složek doporučovaných tří vakcín uvádíme v tabulce 10.2. Jak je zřejmé, musí se malý kojeneček ještě vypořádat s pořádnou dávkou iontů hlinitých, které v těchto vakcínách slouží jako adjuvans a antigeny jsou na nich naadsorbované, dostane „trochu“ karcinogenního formaldehydu a tato antigenní tekutina je lehce okořeněná stopami glutamátu z kultivačních médií. Antigeny se pěstují na buňkách z ledvin africké opice-kočkodana guerézy zelené (tzv. Vero buňky). Nikdo raději neuvažuje o tom, co všechno se může ještě v těchto materiálech z ledvin afrických opiček přenášet. Viry, priony, DNA? V březnu 2010 vyzval FDA i evropská EMA pediatry, aby zastavili očkování Rotarixem a poté i RotaTeqem proto, že byl ve vakcínách zjištěn prasečí cirkovirus. Cirkovirus je jeden z nejmenších virů tvořený jednovláknovou DNA, který však účinně ničí lymfocyty. Je pochopitelné, že v době prasečí chřipky vyvolal i prasečí cirkovirus, který ohrožuje stáda prasat v EU i v Americe, značné obavy. Uhynulá zvířata mají zvětšené uzliny a zduřelé plíce. Nicméně, jak FDA, tak EMA vydaly zakrátko stanovisko o nepřítomnosti rizika tohoto viru pro lidský organismus s možností pokračovat dále v distribuci vakcíny [25]. Další informace může čtenář najít v knížce Strunecké o očkování [8]. Jestliže budeme s pomocí tabulky počítat, pak zjistíme, že verze Infanrix hexa + Synflorix má 23 antigenů (10 + 13); verze Infanrix hexa + Prevenar 13 + Rotateq má 29 antigenů (10 + 14 + 5). Jistě jste si všimli, že ve třech vakcínách se vyskytují stejné antigeny, takže dvouměsíční kojenec je při současném očkování dostává dvojmo. Nevím, proč tomu tak je, ani nevím, co si o této situaci myslí vakcinologové, imunologové a pediatři. Podle očkovacího kalendáře dostává kojenec tutéž imunologickou zátěž 229

Doba jedová 2

ještě ve 4. měsíci věku, potom v 5. měsíci a přeočkování se má provádět ve věku 10–18 měsíců. Zatím jsme ponechali stranou neméně zátěžovou dávku hliníku, který rovněž působí na imunitní systém a na nezralý vyvíjející se mozek právě v době jeho silného růstu. Pediatři o potenciální neurotoxicitě hliníku nebo o možné stimulaci autoimunitních onemocnění neuvažují, protože se o nich neučili. Faktem je, že kojenci v USA na takovou zátěž očkování v posledních dvou desetiletích reagují vznikem autistických symptomů, nárůstem cukrovky, hyperaktivity a potížemi s učením. Generace amerických dětí z posledních dvaceti let vykazuje vážné narušení mentálních schopností – každé 90. dítě již má rysy autistického syndromu. Dokážou děti v ČR těmto vlivům odolat ve zdraví tělesném i psychickém?

Co říká o pneumokokové vakcíně Dr. Michael omas Brady, předseda výboru pro infekční nemoci Americké pediatrické akademie Existuje více než 80 různých séroskupin pneumokoků. Jestliže se chcete pokusit chránit lidi před pneumokokovým onemocněním, musíte si být vědomi, že když zabráníte kmenům z vakcíny, aby se projevily, je zde potenciál pro jejich náhradu. Kmeny pro obě pneumokokové vakcíny byly vybrány na základě toho, že tyto kmeny představují 80–85 % všech nemocí v USA. V jiných zemích to mohou být jiné kmeny. Nicméně nevíme, zdali omezení kolonizace nosu kmeny Prevenaru 13 neotevře příležitost jiným kmenům pneumokoků, které je nahradí a budou více invazivní, nebo jestli je nahradí jiné bakterie (http://www.medscape.com). Čtenáři Doby jedové si patrně vzpomenou, že kombinaci povinného očkování a doporučené pneumokokové plus rotavirové vakcíny nedoporučujeme. Ale každý rodič se musí rozhodovat na vlastní zodpovědnost, kterou možnost bude považovat pro svoje dítě při jeho startu do života za nejlepší. Údaje v tabulce 10.2 si může čtenář doplnit a ověřit na uvedené webové adrese a podle příbalových letáků výrobců. 230


Tabulka 10.2 Antigeny a přídatné látky povinné vakcíny (Infanrix hexa), dvou doporučovaných pneumokokových vakcín (Prevenar nebo Synflorix) a vakcín proti rotavirům (Rotarix nebo RotaTeq). INFANRIX HEXA

PREVENAR 13 SYNFLORIX

ROTARIX

ROTATEQ

1. rotavirus 1. rotavirus RIX4414 typ G1

1. difterický anatoxin (proti záškrtu)

1. difterický anatoxin (ke konjugaci 13 PKPS)

1. difterický anatoxin (ke konjugaci 10 PKPS)

2. tetanový anatoxin (proti tetanu)

2.–5. PKPS typ 1, 3, 4, 5

2. tetanový anatoxin

2. rotavirus typ G2

3. Hib (polysacharid)

6.–7. PKPS typ 6A, 6B

3. Hib protein D

3. rotavirus typ G3

4. antigen HBV (proti hepatitidě B)

8. PKPS typ 7F

4.–6. PKPS typ 1, 4, 5

4. rotavirus typ G4

9. PKPS 5. poliovirus typ 9V (proti dětské obrně) typ 1 (Mahoney)

7. PKPS typ 6B

5. rotavirus typ P1

6. poliovirus typ 2 (MEF-1)

10. PKPS typ 14

8.–9. PKPS typ 7F, 9V

7. poliovirus typ 3 (Saukett)

11. PKPS typ 18C

10. PKPS typ 14

8. pertusický anatoxin (proti černému kašli)

12. PKPS typ 19A

11. PKPS typ 18C

9.filamentózní haemaglutinin

13. PKPS typ 19F

12. PKPS typ 19F

10. pertaktin

14. PKPS typ 23F

13. PKPS typ 23 F

231

Doba jedová 2 Přídatné látky sacharóza 1073 mg 1080 mg

hydroxid hlinitý (AlOH3) 0,5 mg Al3+ fosforečnan hlinitý (AlPO4) 0,32 mg Al3+

fosforečnan hlinitý (AlPO4) 0,125 mg Al3+

fosforečnan hlinitý (AlPO4) 0,5 mg Al3+

sorbitol

formaldehyd

CaCo3

glutamát stopy

glutamát stopy

hydroxid sodný

klovatina

polysorbát

dextran

Hib – Haemophilus influenzae b; PKPS – pneumokokový polysacharid

http://www.ema.europa.eu/docs/en_GB/document_library/ EPAR_Product_Information/human/000296/WC500032505.pdf

Zkušenosti z USA Na výsledky experimentů se současnou generací dětí u nás není třeba čekat, až budou dospělé. Nabízí se poučení z amerických zkušeností, které jsou velmi dobře evidovány a statisticky hodnoceny u velkých a početných souborů osob. V USA dostávají děti od 80. let 20. století největší počet vakcín na světě. Americké dítě obdrží ve věku do jednoho roku 26 vakcín a do 18 let by mělo absolvovat celkem 69 vakcín. Průzkumy ukazují, že dětí ve věku 19–35 měsíců, které nebyly očkovány žádnou vakcínou, bylo v roce 2009 v USA méně než jedno procento [13]. Nikdo nepochybuje o tom, že americké děti v naprosté většině netrpí ani podvýživou ani nedostatečnou hygienou. Americký zdravotní systém vynakládá nejvyšší částky na zdravotní péči 232


na jednoho obyvatele z celého světa. Zatímco na počátku 80. let 20. století představovaly USA stát s nejnižší dětskou úmrtností, v roce 2009 se ocitly, podle údajů WHO, v tomto ukazateli až na 34. místě [14]. Statistiky potvrzují, že jedno ze šesti amerických dětí má problémy s učením, jedno z devíti trpí astmatem, jedno ze sta má symptomy autismu a jedno ze 450 trpí cukrovkou. Miliony dalších trpí různými alergiemi, záněty trávicího ústrojí a různými poruchami nervového a imunitního systému. Je možné, že na vzniku těchto nemocí se podílí celá řada dalších příčin. Jestliže se stále snažíme brát si příklad z vyspělé Ameriky, proč bychom se neměli včas poučit z jejích negativních zkušeností? Zdá se však, že tam, a právě tam, fungují jiné regulační principy než Hippokratova přísaha a zájem o zdraví populace. Americkým centrem pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) otřásají korupční i morální skandály, mocná ruka trhu – peněz a zisku ovládá i vědecký výzkum. Avšak pro vědce není snadné studovat, zda vakcíny vyvolávají širokou škálu uvedených vážných poruch, když je toto očkování přikázáno zákony a výzkum bez finančního podílu sponzorů je takřka nemožný (http://www.nvic.org/PDFs/IOM/NVIC-Stmt-2011-AEFI-Rpt.aspx). Takový výzkum je však velice potřebný pro důvěru veřejnosti, protože počet lidí, kteří nedůvěřují vakcínám a proklamacím výrobců i reprezentantů nejvyšších zdravotnických institucí, se zvyšuje. V lednu 2012 jeden z největších producentů vakcín – Merck – zveřejnil na svých webových stránkách Transparency Report zprávu o transparentnosti, ve které uvádí na 72 stranách jména lékařů a sumy, které jim vyplatil za přednášky ve třetím a čtvrtém kvartále 2009: Je to celkem 18 810 495,52 dolaru. Jenom za přednášky o HPV vakcínách a rotavirových vakcínách vyplatil za půl roku 2 313 942,81 dolaru, takže za rok celkem 4 627 885,62 dolaru. Ale v této snaze o transparentnost Merck nepokračuje, a žádné další mzdové listiny za další období již neuveřejnil 233

Doba jedová 2

(http://www.merck.com/corporate-responsibility/docs/business-ethics-transparency/3Q09-Transparency-Report.pdf).

10.3 Jak selhává účinnost očkování Selhání účinnosti očkování v rozvinutých státech se v posledních letech ukazuje na příkladu příušnic, černého kašle i planých neštovic.

Jak se vracejí příušnice Plošné očkování druhou dávkou vakcíny proti příušnicím začalo v USA v roce 1990 a bylo následováno historicky největším poklesem výskytu tohoto onemocnění, takže se předpokládalo, že v roce 2010 budou příušnice v USA eliminovány. Avšak v letech 2005–2006 došlo k nejrozsáhlejšímu výskytu této nemoci za poslední dvě dekády ve věkové skupině osob od 18 do 24 let i přesto, že v této věkové skupině bylo celkem 84 % osob očkováno dvěma dávkami vakcíny proti příušnicím [15]. K masivní epidemii příušnic došlo v letech 2003–2005 také ve Velké Británii, kde bylo pouze v roce 2005 hlášeno 56 390 případů onemocnění [16]. V letech 2009–2010 byl hlášen výskyt příušnic i v Kanadě a Izraeli. Onemocnění příušnicemi se objevilo v letech 2010 a 2011 ve zvýšené míře i v některých oblastech ČR (okresy Chomutov a Most), a to přesto, že se v ČR očkuje proti příušnicím již od roku 1987 a proočkovanost v roce 2003 dosahovala 96,9 %. Nejvyšší podíl nemocných se vyskytoval ve věkové skupině 15–19 let (46,1 %), dále ve věkové skupině 10–14 let (23,6 %) a 5–9 let (18,3 %). V ČR bylo proto vyhlášeno mimořádné očkování proti příušnicím u osob ve věku 5–19 let v kolektivech, kde se aktuálně příušnice vyskytují. To znamená, že nevíme, jak dlouho přetrvává ochranný účinek očkování u různých jedinců. Je pochopitelné, že výskyt příušnic a vztah onemocnění k očkování je intenzivně zkoumán a analyzován. Vědci došli k závěru, 234


že nejrizikovější je skupina mládeže ve věku 18–24 let, a doporučují vytvořit účinnější vakcínu, případně změnit očkovací kalendář jejího podávání. Onemocnění v pozdějším věku může být komplikováno záněty varlat u chlapců, dále se může vyskytnout zánět slinivky břišní nebo nehnisavý zánět mozkových blan. Epidemie ve Velké Británii ilustruje náchylnost osob, které nebyly očkovány a nemohly si ani vytvořit přirozenou imunitu při kontaktu s příušnicemi, protože po zavedení programu dětské imunizace byl „divoký“ virus příušnic v populaci potlačen [16].

Plané neštovice Epidemie planých neštovic se vyskytla v roce 2001 v Oregonu (USA) v jedné základní škole, kde bylo 97 % studentů proti planým neštovicím očkováno. Postupně pak byla hlášena onemocnění i z jiných škol [17]. V ČR byly plané neštovice v roce 2010 nejrozšířenějším infekčním onemocněním a tvořily téměř 2/5 celkového počtu infekčních onemocnění [18].

Černý kašel zůstává globální epidemií Jiným příkladem nepříliš účinné ochrany v důsledku očkování je černý kašel (dětský dávivý kašel, pertuse). V posledních dvaceti letech se počet onemocnění stále zvyšuje, a to zejména u adolescentů, kteří byli očkováni jako děti [19]. I zde dochází ke ztrátě imunity indukované vakcínami, a to v průběhu několika let po přeočkování [20]. Opět se setkáváme s tím, že plošné očkování narušilo systém stádní imunity potlačením přirozeného kontaktu s patogenem (bakterií Bordetella pertussis), a tudíž imunitní systém nemá potřebu vytvořené protilátky udržovat. Ve svém důsledku je to tragický zásah do životního prostředí a vytvoření generace osob náchylných k mnohem nižším dávkám antigenu, než tomu bylo v době předvakcinační. Taková je situace ve všech zemích, kde se očkování jevilo zpočátku jako velmi úspěšné – v Kanadě, ve většině evropských zemí, Austrálii, na Novém Zélandu a na Tchaj-wanu. 235

Doba jedová 2

Přes vývoj dvou druhů vakcín proti dávivému kašli [6–8] zůstává tato infekce globální epidemií. Zatímco se jedná primárně o dětskou nemoc, v důsledku očkování se posouvá do doby dospívání a dospělosti. V dubnu 2010 se proto konalo setkání 21 zemí z Evropy, Středního východu a Afriky a doporučilo třídávkovou primární imunizaci s přeočkováním před zahájením školní docházky a u adolescentů [21]. Očkování adolescentů bylo zavedeno v ČR, ve Slovenské republice a v Maďarsku. Protože očkování vážně narušilo systém stádní imunity, uvažují někteří epidemiologové o tzv. kokonové strategii, kdy by měla být očkována matka v těhotenství nebo krátce po porodu. Baylor se spolupracovníky provedli analýzu, jak ovlivní nemocnost novorozenců očkování matek. Zjistili, že ke snížení výskytu černého kašle u kojenců do 6 měsíců to nevedlo [26–27]. Ačkoliv americká studie přinesla poznatky o neúčinnosti této strategie, v ČR se již zahájila její implementace (zavedení). V srpnu 2011 ACIP doporučil očkování těhotných žen ve třetím trimestru těhotenství vakcínou Tdap (tetanus, záškrt, acelulární pertuse) i lidí v těsném kontaktu s novorozencem.

10.4 Diskuse o bezpečnosti očkování proti rakovině děložního čípku Poslanecký zdravotní výbor se v září 2011 s opozicí jednomyslně shodl jen na jediné věci. Očkování proti lidským papilomavirům (HPV), které způsobují rakovinu (karcinom) děložního čípku u žen, bude pro dívky od 13 do 14 let zdarma. Očkování pro ně nebude povinné, ale budou na něj mít nárok. Moje vyjádření v Době jedové, nabádající k pečlivému zvážení, zda se rodiče rozhodnou nechat svoje dcery očkovat HPV vakcínou Silgard (v USA pod názvem Gardasil) nebo Cervarix, vyvolalo kritické reakce představitelů oficiální medicíny.

236


10.4.1 Nežádoucí účinky HPV vakcín Při uvádění NÚ vakcíny Gardasil/Silgard používám informace ze systému VAERS1, z publikací v knize uváděných i z příbalových letáků. Zatímco systém VAERS uvádí, že do ledna 2012 bylo hlášeno 24 832 případů NÚ po očkování touto vakcínou, FDA a CDC pokračují ve svém tvrzení, že Gardasil je bezpečná a účinná vakcína. Podívejme se, jak tyto úřady zpracovávají hlášení občanů a jak je hodnotí. Zatímco někteří renomovaní a informovaní odborníci vědí o tom, že hlášení v systému VAERS jsou pouze špičkou ledovce, že se do tohoto systému hlásí pouze 1–10 % NÚ (http://www.whale.to/vaccines/ploy1.html), experti FDA a CDC vybrali z 12 424 hlášení od června 2006 do prosince 2008 pouze 772 hlášení považovaných za seriózní, zatímco zbývajících 11 652 (93,8 %) označili za neseriózní [25]. K září 2011 vybrali pouze 8 % hlášení jako seriózní, zatímco zbývajících 92 % je považováno za neseriózní (http://www.fda. gov/BiologicsBloodVaccines/SafetyAvailability/VaccineSafety/ ucm179549.htm; http://www.cdc.gov/vaccinesafety/vaccines/ hpv/gardasil.html#gardasil).

Je očkování HPV vakcínou bezpečné? NÚ vážného typu jsou podle FDA definovány jako jakákoliv zkušenost (zážitek) následující po jakékoliv dávce, jež má za následek: smrt, život ohrožující situaci, hospitalizaci nebo nutnost prodloužení hospitalizace v době očkování, přetrvávající neschopnost nebo vývojové poruchy a poruchy provázející porod. 1 Vaccine Adverse Event Reporting System (VAERS) je program monitorující bezpečnost vakcín sponzorovaný Centrem pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) a Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv (FDA). VAERS sleduje postmarketingovou bezpečnost, shromažďuje informace o NÚ, které se přihodí poté, kdy vakcína získala licenci v USA. Lékaři však nemají povinnost NÚ do tohoto systému hlásit. http://vaers.hhs.gov/index

237

Doba jedová 2

Podle hodnocení vládních agentur po celém světě nemá většina NÚ po očkování Gardasilem nebo Cervarixem charakter vážných NÚ. Jedná se většinou pouze o krátkodobou bolest v místě vpichu, bolest hlavy, nevolnost, teplotu a mdlobu. Protože se pozoruje, že dívky po tomto typu očkování velmi často omdlévají, byl pro tento typ mdloby vytvořen speciální pojem – „psychogenní událost“. Je to mdloba spojená se ztrátou vědomí, poruchami vidění, záškuby končetin (prý jsou často zaměňovány s křečemi), třesem končetin, problémy s dýcháním a hyperventilací. Tyto problémy nejsou zpravidla ani evidovány. Také podle vyjádření Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) se jedná o vakcínu naprosto bezpečnou.

Stanovisko NIKO: Národní imunizační komise (NIKO), poradní orgán Ministerstva zdravotnictví pro oblast očkování, se na svém pravidelném zasedání dne 6. září 2011 zabývala nepravdivými informacemi, které se v posledních dnech objevily v některých sdělovacích prostředcích a které nemají charakter vědecky ověřených zdrojů, na téma reakcí po HPV vakcíně. Komise vyjádřila znepokojení nad prezentováním těchto lživých informací a jejich vydáváním za informace od odborníků pro oblast očkování. Obě používané vakcíny proti HPV infekci prošly extenzivním klinickým hodnocením a jejich bezpečnost byla mnohokrát ověřena. Jedná se o moderní preventivní vakcíny, jejichž používání povede v budoucnosti ke kontinuálnímu snižování ekonomické zátěže spojené s léčbou rakoviny děložního čípku. Komise uvítala parlamentní návrh na hrazení očkování proti rakovině děložního čípku z prostředků veřejného zdravotního pojištění pro mladé dívky ve věku 13 až 14 let. Tento návrh je zcela v souladu s doporučeními NIKO z ledna tohoto roku a odpovídá evropským trendům v očkování. Stanovisko NIKO vycházelo z doporučení pěti odborných lékařských společností, které považovaly toto očkování za jedno z prioritních a doporučily jeho zařazení do národního imunizačního schématu právě pro tuto věkovou kategorii dívek. Data o bezpečnosti vakcín 238


pro tuto věkovou kategorii vychází ze studií v řadě zemí světa i ze studie, která byla provedena v ČR.

Kterou vakcínu zdarma? Z důvodů ekonomických se NIKO rozhodla pro výběr levnější dvousložkové vakcíny Cervarix (viz http://www.relax-well.co.uk/ longterm-adverse-events-Cervarix.html), která neobsahuje antigeny vůči genitálním bradavicím (kondylomatům), kterými jsou dívenky patrně ohroženy víc než rizikem vzniku karcinomu. Kdo bude chtít očkovat Silgardem, bude si muset připlatit. Avšak ukazuje se, že Cervarix má větší účinnost vůči adenokarcinomu cervixu, což je typ onemocnění, které je obtížněji zachytitelné cytologickým screeningem a v pozdějším stadiu má vyšší mortalitu. Kromě toho se objevuje v mladším věku než skvamozní karcinom [8, 28]. Podle nejnovějších poznatků je prevence prekarcinogenních lézí Cervarixem vyšší (91 %) [29] než u Gardasilu (78 %) a k vyvolání tvorby protilátek stačí jedna vakcína [29]. Druhá by byla vhodná až po 10 letech a třetí by mohly dostat ženy v 5. dekádě, které jsou ohroženy rakovinou děložního čípku. Zdůvodnění tohoto schématu lze nalézt v pracích Diany Harperové [28, 30]. Ačkoliv tedy bylo rozhodnutí NIKO patrně určováno cenou vakcíny a snahou po ušetření prostředků VZP, v dané situaci se ukazuje jako nejlepší možné.

Co je tedy pro ženy dobré? Uvádím jeden z dopisů, které dostávám e-mailovou poštou: Vážená paní doktorko Strunecká, se zájmem jsem si přečetl Vaše názory na vakcinaci Gardasilem, resp. Cervarixem, a musím říci, že jsem si připadal jako ve středověku. Myslím, že mezi Vašimi přáteli nemůže být ani jeden gynekolog, a pokud ano, měl by se věnovat spíše rostlinné medicíně a léčbě kosmetických potíží, pokud Vám nepřiblížil souvislosti. Kdo neviděl kondylomata, strach ženy, jíž byla sdělena „jen“ diagnóza prekarcinózy, nebo 239

Doba jedová 2

nedej Bůh přímo diagnóza malignity, neměl by šířit mezi laiky nepravdivé informace. Pracuji v oboru gynekologie jen 40 let, ale mohu Vám říci, že vakcíny proti HP virům považuji za objev shodný s objevem penicilinu nebo inzulinu. Je mi líto, že Vy to tak nechápete.

Umírají dívky po očkování HPV? Zástupci FDA a CDC označují všechna hlášení v systému VAERS o 108 úmrtích (http://sanevax.org/) v důsledku vakcinace Gardasilem za neověřená a nesouvisející s očkováním. Nevím, jak se s těmito názory mohou ztotožnit rodiče a blízcí dívek i chlapců, kteří jsou po očkování Gardasilem nebo Cervarixem trvale poškození nebo zemřeli. Jejich svědectví můžeme nalézt na mnoha internetových stránkách i videozáznamech (např. http:// www.youtube.com/watch?v=MCJ5O4UX3x0, http://www.nvic. org/Vaccine-Memorial.aspx; http://www.cynthiajanak.com/ gardasil.html). Velmi zajímavý je americký dokumentární film e Greater Good, který zachycuje životní příběhy třech rodin, jejichž životy byly změněny v důsledku očkování. Vystupují zde a své názory prezentují významní představitelé lékařů i vědců, pediatrie a vakcinologie. Film získal v roce 2011 dvě ocenění na festivalu Sidewalks moving pictures a na Amsterodamském filmovém festivalu. Je každopádně ukázkou toho, jak aktuální jsou diskuse o bezpečnosti očkování. Jiný dokument, připravený skupinou Judicial Watch za podpory FOIA (Freedom of Information Act), sleduje 26 případů úmrtí následujících po očkování Gardasilem v období mezi 1. 9. 2010 a 15. 9. 2011 a další vážné NÚ, jako jsou křeče, paralýzy, oslepnutí, pankreatitis, problémy s řečí, ztráta krátkodobé paměti a Guillainův-Barrého syndrom, dokumentované podle hlášení v systému VAERS (http://www. judicialwatch.org/news/2011/oct/judicial-watch-uncovers-fda-gardasil-records-detailing-26-new-reported-deaths).

240


10.4.2 Výskyt karcinomu děložního čípku v ČR S patřičným pocitem ohrožení našich žen jsem se zajímala o incidenci C53 v ČR a o její porovnání s výskytem v jiných zemích. C53 je podle systému Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN) označení pro zhoubný novotvar čípku děložního (karcinom děložního čípku). Podle údajů Medicabáze (www.medicabaze.cz) byla v roce 2005 incidence karcinomu děložního čípku v České republice 19/100 000 žen, mortalita 7,8/100 000 žen. Zdá se, že v gynekologické péči o ženy něco v našem státě není v pořádku. V ČR totiž existují okresy, kde je incidence této nemoci nízká stejně jako ve vyspělých státech – USA, Kanadě, Holandsku, Francii, Austrálii (viz tabulka 10.4.2.1), ba v okrese Prachatice je dokonce nejnižší na celém světě! Jsou však také okresy, kde je incidence karcinomu děložního čípku srovnatelná s rozvojovými státy a dokonce dosahujeme incidencí v těch nejhorších, s jedinou výjimkou, a tou je Uganda. Informace o incidenci karcinomu rakoviny děložního čípku poskytuje Informační centrum WHO (http://apps.who.int/ hpvcentre/statistics/dynamic/ico/SummaryReportsSelect.cfm). Statistika uvádí, že zatímco v ČR připadá na jednoho lékaře v celostátním průměru 231 pacientů, jeden praktický gynekolog má na starosti 3844 žen (http://www.uzis.cz/publikace/zdravotnictvi-cr-2010-statistickych-udajich). Naši vakcinologové, praktičtí gynekologové i politici jsou přesvědčeni, že očkování 13–14letých dívek vyřeší problém vysoké incidence C53 u českých žen. Sdílejí také přesvědčení o naprosté bezpečnosti této vakcíny a věří, že NÚ Gardasilu/Silgardu, pozorované u skupiny mladých dívek v Indii, v systému VAERS, na internetových stránkách z Velké Británie o NÚ Cervarixu či v příbalových letácích, našim dívenkám nehrozí. V Indii probíhal velký postlicenční test s Gardasilem u souboru 32 000 dívek ve věku 10–14 let. Byl zastaven na příkaz vlády poté, co došlo k nevyjasněným úmrtím šesti dívek a 120 dalších muselo být hospitalizováno pro vážné potíže. 241

Doba jedová 2

Tabulka 10.4.2.1 Incidence C53 (zhoubný novotvar čípku děložního – karcinom děložního čípku). Zpracováno podle http://www.uzis.cz/publikace/zdravotnictvi-cr-2010 -statistickych-udajich. Procento žen, které absolvují screening, se vztahuje na uvedený stát, údaje z okresů v ČR nemáme k dispozici. Okres

Počet/ 100 000 žen

Srovnatelné se stavem v uvedené zemi

Pap-screening v uvedené zemi – definované pravidlo účasti

Procento žen, které absolvují screening

Prachatice

3,9

Nejlepší na světě

Benešov

4,3

Austrálie

Ženy ve věku 20–69 let každé 2 roky

60

Chrudim

7,6

Francie, Velká Británie, Irsko

Ženy ve věku 20–69 každé 2 roky

75–80

Kutná Hora, Plzeň – sever

8, 0

dtto

dtto

Pelhřimov, Příbram, Opava

8,2–8,8

dtto

dtto

Vsetín, Jeseník, Šumperk

9,4–9,6

Čína


17

Semily, Nymburk

10,5–10,9

Vietnam


5

Strakonice, Česká Lípa, Olomouc

11,1–11,8

dtto

Praha

242

20,6

Pákistán

dtto Ženy ve věku 18–69 let každé 3 roky

2

Očkování: kde hledat rady a poučení? Okres

Počet/ 100 000 žen

Srovnatelné se stavem v uvedené zemi

Pap-screening v uvedené zemi – definované pravidlo účasti

Procento žen, které absolvují screening

Ženy ve věku 18–69 každé 3 roky

2,4

Jablonec nad Nisou, Klatovy, Chomutov

32,5

Nepál

Liberec, Hodonín

33,8

Nigérie

nic

žádná

Ústí nad Orlicí, Teplice

36,9

Ghana


2,7

V ČR žádný kraj

47,5

Uganda

nic

žádná

Česká republika

19,2

Pákistán


2

(http://www.dnaindia.com/india/report_cancer-vaccine-programme-suspended-after-4-girls-die_1368681) Publikace dokazující bezpečnost očkování vakcínou HPV 16/18 u adolescentních dívek [31] byla provedena tři roky po udělení licence. Byl hodnocen soubor 1035 dvanáctiletých dívek z 12 zemí světa, tedy heterogenní soubor z velmi rozdílných geografických a socioekonomických podmínek, patrně i dívek z různých etnik. Kontrolní skupinu představovaly dívky očkované proti hepatitidě A. NÚ byly sledovány po dobu pouhých 7 dní a byly porovnávány s účinky vakcíny proti hepatitidě A. Takto provedená studie zjevně nevyhovuje kritériím relevantního výzkumu. Zpracovala jsem údaje ze systému VAERS, rozdělené podle věkových skupin do července 2011.

243

Doba jedová 2

Tabulka 10.4.2.2 Vážné NÚ hlášené do systému VAERS k červnu 2011, rozdělené do uvedených věkových kategorií podle http://www.medalerts.org/vaersdb/findfield.php. Věk (roky)

Počet

Podíl

9–12

1 307

6,0 %

12–17

7 761

35,9 %

17–44

8 976

41,5 %

44–65

54

0,25 %

3 511

16,25 %

21 609

100 %

Neurčený věk Celkem

Hlášení o NÚ HPV vakcín se čte jako katalog hororů, napsal již v roce 2007 prezident Judicial Watch Tom Fitton, a NÚ HPV vakcín jsou stále palčivým diskutovaným problémem na mnoha webových stránkách. V říjnu 2008 vydala americká vláda prohlášení, že Gardasil není spojen s vážnějšími zdravotními problémy, hospitalizacemi, poškozením a smrtí mezi dívkami a mladými ženami v porovnání s těmi, které nebyly očkovány Gardasilem. V průběhu listopadu 2008 bylo hlášeno u očkovaných dívek mladších než 16 let 9 úmrtí, 3 trombózy, 4 zástavy srdce, 9 nových případů lupusu, 6 infarktů a dva případy vaskulitidy. Je snad takový výskyt onemocnění běžný pro tuto věkovou skupinu mladých dívek v USA? Národní informační centrum pro očkování USA (NVIC) porovnalo NÚ meningokokové vakcíny Menactra, která je povinná pro přijetí na střední školu, a dostávají ji tudíž dívky i chlapci ve věku 11–12 let. Na uvedených stránkách si čtenář může porovnat NÚ a statistiku ošetření na pohotovostních ambulancích, hospitalizace a výskyt NÚ po obou vakcínách: http://www.nvic.org/ Downloads/NVICGardasilvsMenactraVAERSReportFeb-2009u. aspx. Je evidentní, že po Gardasilu jsou všechny události několikanásobně (3–30u) častější než po Menactře. Psychogenní reakce 244


(prý v důsledku toho, že se dospívající dívky bojí jehly) se však po Menactře nevyskytují v takovém rozsahu jako po Gardasilu nebo Cervarixu. Jako nejnovější rozhodnutí amerických zdravotnických orgánů se rýsuje nápad očkovat adolescenty současně Gardasilem, Menactrou a DTaP.

10.4.3 Důkazy o bezpečnosti HPV vakcín u mužů Zatímco v Době jedové jsem uváděla, že studii účinků Gardasilu u adolescentních chlapců ani u dospělých mužů dosud nikdo neprovedl, objevily se od té doby ve vědeckém tisku dvě zajímavé studie. Výzkumníci ve Finsku zjistili po naočkování 189 chlapců ve věku 10–15 let Cervarixem, že chlapci vytvářejí více protilátek vůči HPV 16 a HPV 18 než stejně staré dívky [32] a nestěžují si na NÚ. Objevila se také studie početného mezinárodního týmu, kde 20 badatelů z 18 zemí sledovalo celkem 4 065 zdravých chlapců a mužů ve věku 16–26 let [33], která přináší mj. důkazy o bezpečnosti vakcinace Gardasilem. Polovina mužů dostala vakcínu HPV, zatímco druhá polovina byla kontrolním souborem. Způsob hodnocení NÚ mě tak zaujal, že se o něj musím podělit se čtenáři, byť nevědci. Počet NÚ je v tabulce náhle zredukován podle úsudku vyšetřujícího, že s očkováním nemají souvislost. Nevím, jak k takovému odhadu 20 badatelů v 18 zemích jednotně došlo. Pro nedostatek místa uvádím pouze ukázky svědčící o tom, jak se dojde k závěru, že je vakcína naprosto bezpečná, protože není rozdíl mezi vakcínou a placebem. Autoři sice neuvádějí složení placeba, avšak z odkazu na jejich předchozí práce lze předpokládat, že se jednalo o injekční roztok s adjuvans, jako je ve vakcíně. Pokud dočtete až na konec tohoto příběhu, měli byste pochopit, že NÚ vyvolává 225 (nebo 500) μg hliníku! Moje srdce badatelky ve výzkumu hliníku jásá, jaký ojedinělý experimentální soubor se nám konečně nabízí. Avšak autoři 245

Doba jedová 2

s těmito vzácnými výsledky pracují v poněkud jiném smyslu. Prokazují, že vakcína nemá žádné NÚ. Tabulka 10.4.3 Počet NÚ po HPV vakcíně u mužů ve věku 16–26 let [33]. VR NÚ vyznačuje počet NÚ, pro které vyšetřující odhadl, že mohou mít souvislost s vakcínou. HPV vakcína Všechny NÚ n

%

Placebo

VR NÚ n

%

Všechny NÚ n

%

VR NÚ n

%

Subjekty

1945

Zarudnutí kůže

1166

59,9

1046

53,6

Svědění

1113

57,2

991

50,8

Systémové NÚ

615

31,6

274

14,1

613

31,4

284

14,6

Poruchy nervového systému

207

10,6

121

6,2

231

11,8

138

7,1

Dýchací systém

108

5,6

39

2,0

105

5,4

10

0,5

26

1,3

10

0,5

31

1,6

14

0,7

Kůže a podkoží

1950

Je tedy zjevné, že hliník a přídatné látky ve vakcíně vyvolávají značný počet NÚ; antigeny ve vakcíně lehce zvyšují počet NÚ nebo jsou účinky vakcíny stejné s působením placeba. Neexistuje však objektivní důvod, proč by neměly být pozorované NÚ spojované s působením HPV vakcíny, která v sobě obsahuje stejné látky jako placebo.

246


10.4.4 Hodnocení NÚ u žen Stejným způsobem je interpretována i bezpečnost vakcín ve studiích, kde je jako srovnávací hodnota použita vakcína proti hepatitidě A nebo B. Pokud se počet NÚ u obou vakcín neliší, pak je Gardasil (nebo Cervarix) naprosto bezpečný. Zajímavé hodnocení NÚ anti-HPV vakcín provedl Lu se spolupracovníky v metaanalýze sedmi nejdůležitějších studií publikovaných v letech 2006–2009 a evidovaných v Cochranově databázi kontrolovaných studií [34]. V těchto studiích, které byly všechny sponzorovány výrobci vakcín, bylo sledováno celkem 44 142 žen ve věku 15–44 let. (Všimněte si, žádné 12–14leté školačky se v těchto studiích neobjevují.) Pro srovnání NÚ bylo použito placebo nebo vakcína proti hepatitidě A nebo placebo + vakcína proti hepatitidě B. Podívejme se, jaké NÚ se u těchto souborů žen 15 a 30 dnů po injekci, jakož i v průběhu studie, mezi vakcínami vyskytovaly: Autoři sice konstatují, že vážné systémové NÚ byly hlášeny ve všech studiích a počet hlášených účinků podle toho zpracovávají, jenomže při pohledu do jednotlivých studií můžeme zjistit, že např. ve studii FUTURE I/II nebyly vůbec NÚ sledovány, takže u souboru 17 764 žen, z nichž polovina byla očkována quadrivalentní (obsahující 4 antigeny) vakcínou a polovina placebem, není uveden ani jeden případ vedlejšího účinku [35]. Přemýšlivý čtenář jistě pochopí, že se jedná přinejmenším o nesprávné hodnocení dat. V jiných studiích byla nejčastější bolest v místě vpichu: 83,0–93,4 % u HPV vakcín a 75,4–87,2 % u kontrolní skupiny. Bolest hlavy a únava byly pozorovány u 50–60 % všech účastnic. Vážné NÚ zahrnovaly abnormální průběh těhotenství, poruchy krevního a lymfatického systému, poruchy jater a žlučníku, poruchy imunitního systému, srdečně-cévní příhody, gastrointestinální poruchy, poruchy nervového systému, psychiatrické potíže, poruchy ledvin a vylučovacího ústrojí, hrudní a dýchací, onemocnění kůže a podkožních tkání, infekční onemocnění, poruchy rozmnožování a problémy s prsy, 247

Doba jedová 2

poruchy jater a vylučování žluči, svalové a pohybové problémy, zranění a intoxikace. Nejvážnějšími hlášenými NÚ byl nenormální průběh těhotenství, zejména spontánní potraty a abnormální vývoj plodu. V souboru 21 916 očkovaných žen bylo celkem 825 případů vážných NÚ (3,8 %). Nicméně jakýmsi záhadným myšlenkovým pochodem docházejí autoři k poznatkům, že vztah k HPV injekci má pouze 15 NÚ vyskytnuvších se u 21 916 žen. A vzhledem k tomu, že u kontrolní skupiny bylo uznáno 8 NÚ u 21 940 osob, je evidentní, že vakcína proti HPV nemá žádné vedlejší účinky. Tato práce publikovaná v mezinárodním časopise je tedy zcela přesvědčivým důkazem o tom, že u velikého souboru žen nebyly nalezeny statisticky průkazné NÚ. Pokud byste tomu snad nechtěli věřit, práce je volně ke stažení [34] a naleznete v ní spolehlivé údaje o účinnosti vakcín, ty vypadají na první pohled seriózně. Je tedy zřejmé, že všichni představitelé oficiální medicíny mají vědecké potvrzení toho, že vakcíny proti HPV jsou bezpečné a nemají žádné NÚ. Také AAP v uvedených publikacích uznává ze 14 072 evidovaných NÚ pouze 7 % za relevantní k vakcíně, avšak ve skutečnosti takových, které by neměly nikoho znepokojovat. CDC či FDA, kteří hodnotí hlášené NÚ, provedou změnu pouze tehdy, pokud se vyskytnou NÚ alespoň dvakrát v incidenci 1/10 000 [28]. Naproti tomu španělská vláda stáhla v roce 2009 z trhu 75 000 dávek Gardasilu poté, co musely být hospitalizovány „pouze“ dvě adolescentní dívky pro vážné NÚ (http:// www.reuters.com/article/2009/02/10/tb-merck-gardasil-suspension-idUSLA56308620090210). Ve španělském tisku je požadováno provedení studií dlouhodobých účinků vakcinace proti HPV, protože neexistují žádné záruky, že nebude ovlivněno těhotenství, plodnost a že se nebudou objevovat abnormality ve vývoji plodů. Požadavky na přehodnocení očkování nezletilých dívek proti HPV jsou vznášeny ve Francii, Rakousku i Švýcarsku (http://www.medocean.re/2011/09/). 248


Jak je to s vysokou účinností HPV vakcín? Všechny velké studie vyjadřují vysokou účinnost HPV očkování (až 99 %). Toto procento vychází z incidence (výskytu) kancerózních cervikálních lézí, tzv. CIN1–2, nebo vaginálních lézí vyvolaných HPV 16 nebo HPV 18, nebo s výskytem infekce HPV 16, 18, nebo s incidencí kondylomat (uvádí se 100 % účinnost), zpravidla po 3. vakcinaci. Nejdelší doba sledování byla 27–60 měsíců. Podívejme se, jak vypadají čísla, která poskytuje studie FUTURE I/II. 17 622 žen ve věku 16–26 let se účastnilo předlicenční klinické studie v období prosinec 2001–březen 2003, avšak publikovány byly tyto výsledky až 3 roky po udělení licencí. Klinicky a histologicky se vyšetřoval výskyt lézí 1. stupně (CIN1), čili počáteční nejlehčí změny, které mohou přejít do Tabulka 10.4.4.1 Účinnost HPV vakcíny s použitím údajů z metaanalýzy Lu et al. [34]. (Připomínáme, že bradavice (kondylomata) vyvolávají HPV 6 nebo 11. Za primární původce rakoviny děložního čípku se považují HPV 16 a 18.) Léze a typ HPV

Očkovaná skupina (quadrivalentní vakcína)

Kontrolní skupina (placebo)

Cervikální léze CIN1

Počet případů/ počet subjektů

Počet případů/ počet subjektů

Účinnost v%

HPV 6 nebo 11

0/6688

45/6619

100

HPV 16

6/6448

97/6257

94

HPV 18

1/7158

47/7092

97,9

HPV 6 nebo 11

0/6718

6/6647

100

HPV 16

0/6455

7/6269

100

HPV 18

0/7190

2/7119

100

2/6718

186/6647

Vaginální léze VIN1

Kondylomata HPV 6 nebo 11

98,9

249

Doba jedová 2

stupňů 2–3, a teprve ty se potom mohou stát základem vzniku karcinomů. Méně než 1 % infekce HPV u žen přejde do stadia rakoviny. Devadesát procent infekce organismus zvládne v průběhu 2–3 let, z toho 67 % během 12 měsíců [30].

Statistika mocná je I selský rozum se jistě musí pozastavit nad vypovídající hodnotou o 100% účinnosti vakcinace, když se jedná o výskyt 2 případů CIN1 v souboru 7119 neočkovaných a o žádný případ u srovnatelného souboru očkovaných. Jenomže statistika je mocný nástroj, který dokáže divy. Při používání statistiky v hodnocení účinnosti léků nebo různých vakcín je možné používat tzv. relativní riziko nebo absolutní riziko. Podívejme se, jak výrazně se tyto dva údaje liší při použití jednoho a téhož souboru pozorovaných pacientů. Absolutní riziko je pozorovaný pokles onemocnění v porovnání s kontrolním souborem. Relativní riziko se vypočítá tak, že se absolutní riziko dělí počtem rizik pozorovaných u kontrolního souboru. Nejlépe si to vysvětlíme na konkrétních číslech. Představme si, že máme studii 200 žen, z nichž polovina dostává lék a druhá polovina placebo. V kontrolní skupině se vyskytnou čtyři případy onemocnění, v léčené skupině dva. Na základě takového pozorování můžeme vydat dva typy prohlášení, která jsou ze statistického pohledu správná: 1. Nový lék snížil riziko onemocnění o 50 %! Dvě ženy s onemocněním, které braly léky, představují polovinu případů onemocnění v porovnání se 4 ženami neléčenými, čili 50 % – relativní riziko. 2. Nový lék způsobil pokles výskytu nemoci o dva procentuální body. Pouze 2 ženy ze sta (2 %) onemocněly při podávání léku, v porovnání se 4 ženami ze sta neléčených. Je zcela evidentní, že tyto dvě zprávy, ačkoliv vyjadřují stejnou skutečnost, mají zcela rozdílný účinek na širokou populaci. Ten, kdo se rozhodne pro interpretaci pomocí relativního rizika, se 250


nedopouští podvodu. Je to však ve skutečnosti způsob, jak poněkud manipulovat s představami široké veřejnosti.

Porovnání výskytu předrakovinových lézí a výskytu NÚ: Je větší přínos, nebo riziko? Nedalo mi to a zkusila jsem přepočítat incidenci cervikálních lézí 1. stupně (CIN1) a vaginálních lézí 1. stupně (VIN1), jak jsou uváděné v publikovaných studiích, na 10 000 žen s incidencí NÚ (které jsou zcela evidentně podhodnoceny). Tímto způsobem může být provedeno jejich porovnání. Tabulka 10.4.4.2 uvádí výskyt CIN1 a VIN1 u žen ve věku 16–26 let podle údajů [35] po přepočtu na 10 000 žen a skutečně pozorované počty NÚ podle [34] přepočítané na 10 000 žen očkovaných HPV vakcínou. Připomeňme si, že prevalence karcinomu děložního čípku je v rozvinutých zemích cca 9/100 000, tedy 0,9/10 000. Dokonce i v ČR, která má vysokou prevalenci C53, vycházejí 2 nemocné ženy na 10 000 žen. V porovnání s NÚ očkování je to nesrovnatelně nižší počet, navíc v možnostech prevence screeningem a zahájením včasné léčby. Tabulka 10.4.4.2 Přepočty výskytu dysplázií děložního čípku CIN1 a pochvy (VIN1) vyvolaných u skupiny neočkovaných žen viry typu HPV 16 a 18 [35] a počet NÚ zaznamenaných v uvedených studiích. Typ dysplázie

Počet/10 000 žen

CIN1 HPV 16

155

Studie

NÚ Počet/10 000 žen

PATRICIA

752

CIN1 HPV 18

66,3

FUTURE I

179

VIN 1 HPV 16

11

Harper et al.

414

islalab

245

VIN HPV18

2,8

Porovnání uvedených čísel ukazuje, že počet NÚ po očkování ve sledovaných souborech vysoce převažuje nad výsky251

Doba jedová 2

tem předkancerózních lézí nejlehčího stupně, které se často spontánně zhojí. Tato moje čísla, která vypovídají o větším riziku než přínosu, jsou pouze ukázkou, že kvalifikované a zodpovědné posouzení poměru přínosů a rizik vyžaduje podrobné zpracování všech dostupných údajů s využitím odpovídajícího statistického zpracování.

10.4.5 Kolik stojí prevence karcinomu děložního čípku? Nevím, kdo dokázal předpovědět, kolik peněz se ušetří na léčení rakoviny děložního čípku u dnešních 13–14letých dívek v jejich dospělosti tím, že budou dnes bezplatně očkovány (viz argumenty NIKO). Nikdo nemůže popírat fakt, že účinnost HPV vakcín v prevenci rakoviny děložního čípku dosud nikdo neprokázal, ve studiích byly a jsou zkoumány pouze předkancerózní léze. Odborníci i příbalové letáky upozorňují na skutečnost, že očkování nechrání před všemi typy rakoviny děložního čípku a ani nechrání všechny očkované. Nikdo také dosud neví, jak dlouho přetrvá imunita po této vakcinaci. Je pochopitelné, že masivní celosvětová kampaň za očkování dívek a žen proti HPV 16/18 vyvolává velikou pozornost vzhledem k zhodnocení ekonomických nákladů způsobů prevence rakoviny děložního čípku. Mnozí zastávají názor, že vzhledem k současným cenám HPV vakcín je ekonomicky mnohem výhodnější provádění cytologického screeningu. Tento přístup k prevenci karcinomu děložního čípku je levnější jak v porovnání se samotným HPV očkováním, tak v kombinaci vakcinace se screeningem pro věkovou kategorii 9–26 let [30]. Pro ilustraci různých ekonomických modelů v různých zemích přikládám v tomto případě jak pro čtenáře, tak pro odborníky širší seznam publikací, které se zabývají touto problematikou [36–47]. 252


Ve Finsku probíhá studie PATRICIA, která sleduje soubor 20 000 žen, kterým bylo v době očkování 16–17 let. Je to dosud nejdelší studie, probíhající 10 let, avšak i její autoři uvádějí, že ke konečnému vyhodnocení je třeba sledování po dobu 15 let. Za předpokladu, že po celou tuto dobu bude zachován vysoký titr protilátek, pak podle původního odhadu Diany Harperové [48, 30] se při 90% proočkovanosti žen může snížit výskyt rakoviny děložního čípku až za 15 let na 7/100 000, jak uvádíme v Době jedové. S dostupností dalších údajů ze sledování očkovaných souborů změnila Diane Harperová ve své práci v roce 2011 tento odhad pro Gardasil na pouhých 14/100 000 [28]. Jak ukazují zkušenosti z USA, snížit výskyt rakoviny děložního čípku na 7/100 000 se podařilo již před očkováním zavedením screeningu.

Je vhodné očkovat třináctileté dívky? Z reakcí rodičů v ČR, kteří své děti vedou k etice pohlavního života, lze usuzovat, že značná část dívek i v dnešní době zahajuje pohlavní život až řadu let po dovršení 13. roku života, a dosud není jisté, zda v té době bude stále v jejich těle dostatečný titr protilátek proti HPV16 a 18. Dosavadní měření ukazují, že titr protilátek proti HPV 18 z Gardasilu klesá po 5 letech u 35 % žen, po 8,5 letech ztrácí 14 % žen měřitelné protilátky, zbývajících 86 % udržuje titr asi ve stejné výši jako po rychlém počátečním poklesu [30]. Mnoho žen má schopnost se s HPV vyrovnat i bez očkování. Tuto skutečnost přiznává na svých stránkách i CDC. Kdybychom však chtěli zabezpečit ochranu před HPV ženě po celý život, muselo by se patrně přeočkovávat. V diskusích o ekonomické náročnosti programu očkování proti HPV jsem se setkala s úvahou, jak by se mohla roztáčet spirála této mimořádně drahé vakcinace [49]. Na základě současných znalostí, že očkování poskytne plnou ochranu dívce na 5 let, by pak 11letá dívka měla dostat 13 přeočkování do svých 75 let, aby se zajistila ochrana před HPV vyvolanou rakovinou děložního čípku. Náklady na ta253

Doba jedová 2

kové očkování jdou do miliard dolarů a mnohonásobně převyšují současné výdaje na veškerá očkování dětí a mládeže. Kdybychom chtěli spočítat, kolika úmrtí na karcinom děložního čípku se zabrání v porovnání s NÚ HPV vakcín, vycházejí absurdní čísla.

Kontaminace HPV vakcín DNA Na podzim 2011 rozbouřila veřejné mínění zpráva Sane Vax2, že injekce Gardasilu obsahují rekombinantní HPV DNA. Zatímco jiné vakcíny jsou na bázi přirozených antigenů, tady je částice vytvořena uměle a virus pouze imituje. To je v souladu s tím, co opakovaně proklamují výrobci i CDC, že žádná virová DNA, která by umožnila, aby se virus v očkovaném organismu množil, ve vakcíně není. Analýza 30 vzorků Gardasilu prodávaných v USA, Austrálii, na Novém Zélandu, Španělsku, Francii a Polsku ukázala, že 100 % z nich (tedy všechny) obsahovaly rekombinantní virovou DNA. HPV DNA navázaná na hliníkový adjuvans představuje potenciální riziko, protože může vyvolat celou řadu autoimunitních zánětlivých poruch, jako je revmatická artitida, akutní encefalomyelitida a další dosud neznámé následné poruchy. EMA (Evropská agentura pro kontrolu léčiv) prohlásila, že posoudí riziko této kontaminace pro všech 27 států EU.

Závěr Na rozdíl od jiných vakcín, které chrání před infekčními nemocemi v dětství, je vakcinace HPV cílená na 9–14leté dívky, aby je ochránila před rakovinou děložního čípku, která se může vyvinout za desítky let. Samotné očkování HPV vakcínami nepředstavuje ekonomickou úsporu vynaloženou na péči

2 Sane Vax je mise na podporu bezpečného, finančně dostupného, nezbytného a účinného očkování a očkovací praxe prostřednictvím výchovy a informovanosti (www.sanevax.org).

254


o zdraví populace, jak pro svoji cenu, tak vzhledem k okolnosti, že není známa doba účinnosti. Screening v každém případě umožní odhalení více případů rakoviny děložního čípku než těch, proti kterým chrání očkování. Jako ekonomicky neefektivní je hodnoceno očkování mužů [41]. Tvrzení reklamy, že rakovina děložního čípku je druhá nejrozšířenější rakovina žen na celém světě, není pravdivé. Statistiky dokazují, že toto odpovídá pouze situacím v rozvojových zemích a v zemích, kde je péče o ženy zanedbaná. I v ČR existují okresy, kde je incidence této nemoci nízká, a okresy, kde je incidence srovnatelná s rozvojovými státy, zejména v Africe. Nejsou tyto ukázky důvodem k zamyšlení pro epidemiology a gynekology? Incidence karcinomu děložního čípku (C53) však i tak tvoří nepatrný podíl na incidenci zhoubných novotvarů u žen, v ČR představuje C53 asi 2,6 % z výskytu všech ZN u žen. Pro vakcínu, jejíž preventivní účinek se projeví až po 40 letech, by mělo být riziko NÚ minimální. Z tabulky 10.4.4.2 je zjevné, že počet NÚ po očkování proti HPV tak, jak je evidován v systému VAERS, vysoce přesahuje incidenci dysplázií CIN1-2. Je poctivé informovat rodiče o možnosti výskytu NÚ po očkování tohoto typu. V souvislosti s masivní reklamou pro očkování Silgardem nebo Gardasilem, vytvářením strachu vůči HPV virům a vytvářením představy, že tyto vakcíny poskytují garanci ochrany, by měla každá matka a mladá žena vědět, že: Vývoj infekce HPV, která se může vyvinout do rakoviny děložního čípku, je velmi pomalý. Méně než 1 % infekce HPV se u žen přemění do stadia rakoviny. Devadesát procent infekce organismus zvládne v průběhu 2–3 let, z toho 67 % během 12 měsíců, a na jejich základě nevzniknou léze 2/3 stupně. Pravděpodobnost přechodu neléčených prekanceróz do invazivního karcinomu CIN1 je 1 % ročně, CIN2 25 % do 5 let, CIN3 80–90 % do 255

Doba jedová 2

10–12 let. Rizikem CIN2+ diagnózy jsou nejvíce ohroženy ženy do 30 let [50–52]. Očkování nemá terapeutický účinek proti již existující infekci ani nezastaví vývoj CIN1 do CIN2. Nezabrání také infekci HPV jinými typy virů, takže riziko jiných typů rakoviny v anogenitální oblasti je u očkovaných žen 3–12u vyšší v průběhu následujících 10 let po očkování [20, 43]. Jako nový přístup k očkování proti rakovině děložního čípku se jeví přehodnocení účinnosti Cervarixu v tom smyslu, že je nyní doporučována pouze jedna dávka u dívek bez nákazy HPV a je doporučováno očkování žen starších než 45 let [28]. Významná část prevence rakoviny děložního čípku je tak stále založena na výchově k etice a hygieně sexuálního života a na absolvování pravidelného cytologického screeningu po jeho zahájení. Existují studie, které ukazují, že nízká prevalence HPV je u populace převážně monogamní [53].

10.5 Novinky roku 2011 o očkování proti chřipce Epidemiologové zjistili, že v letech 2011/12 nás bude opět ohrožovat stejný virus chřipky jako loni, tedy AH1N1, vyvolávající chřipku pojmenovanou jako prasečí. Mohli bychom proto využít zkušenosti z minulé sezony, abychom již bez zbytečného strachu prožili letošní „chřipkovou sezonu“. V Době jedové jsme poznatky a závěry o průběhu první sezony prasečí chřipky publikované v předních lékařských časopisech popsali. Poměrně klidný průběh pandemické chřipky v sezoně 2010/11 utlumil strach většiny občanů z této infekční nemoci. Přesto v mnoha zemích probíhají intenzivní propagačně-osvětové kampaně přesvědčující občany o naprosté nezbytnosti očkování a vypočítávající, kolik lidí by mohlo zemřít, nebudou-li očkováni. V ČR bylo pro letošní chřipkovou sezonu rozhodnuto očkovat obyva256


telstvo vakcínami proti sezonní chřipce a pandemické vakcíny nekupovat. Přesto je vhodné si připomenout, že: Přenos chřipky se děje třemi hlavními cestami: 1. přímo – nakažený člověk přenese kýchnutím aj. hlen do očí, nosu či úst vnímavého jedince; 2. inhalací aerosolů – produkovaných nemocným při kašli, kýchání aj.; 3. přenosem z rukou do úst – kontaminované plochy, podání ruky. Nejvíce je člověk infekční mezi druhým a třetím dnem po nákaze a nakažlivost trvá zhruba 7–10 dní. Děti jsou mnohem více nakažlivé než dospělí (šíří virus od bezpříznakového období a až dva týdny po infekci). Doporučení WHO ke snížení rizika infekce: 1. Nedotýkat se obličeje a nosu. 2. Mýt si ruce vodou a mýdlem (zejména pak po dotyku potenciálně kontaminovaných povrchů). 3. Vyvarovat se těsného kontaktu s nakaženými. 4. Pokud možno omezit čas strávený mezi davy lidí. 5. V obytných prostorech pravidelně větrat. 6. Praktikovat zdravý životní styl (dostatek spánku, výživná a zdravá strava, fyzická aktivita).

10.5.1 Snižuje očkování proti chřipce nemocnost? Hygienici, epidemiologové a vakcinologové si zpravidla každoročně stěžují na malou proočkovanost české populace. Doporučují, že v rizikové kategorii nad 65 let by se měl očkovat každý. U nás je proočkováno asi 30 % obyvatel. U běžné populace je to zhruba pět procent, což je žalostně málo. Nevíme nic o tom, zda bylo v ČR v loňském roce víc nemocných chřipkou než v sousedních, proočkovaných státech. Ta257

Doba jedová 2

kový důkaz by jistě přesvědčil k očkování stovky neočkovaných občanů, včetně zdravotníků a politiků. Jenomže taková čísla nám hygienici ani epidemiologové patrně nemohou poskytnout. Epidemiologové z prestižní Cochranovy společnosti, která sídlí v Londýně, publikovali řadu systematických přehledů o účinnosti chřipkových vakcín. Opakovaně docházejí k závěru, že není dostatek důkazů pro tvrzení, že očkování proti chřipce snižuje nakažlivost nebo úmrtnost, dokonce ani u starších osob. Ferroni a Jefferson provedli metaanalýzu3 publikací o epidemiologii chřipky z Cochranovy databáze [54] a zjistili, že některé studie proklamují dokonce 90% účinnost očkování proti úmrtí. Jefferson říká, že v takovém případě by nás chřipková vakcína musela chránit před tím, abychom vůbec umřeli. Jako bývalý vojenský lékař zdůrazňuje účinnost mytí rukou, nošení roušek a rukavic. Uvádí také, že práce, které používají instituce, jako je WHO, CDC či FDA na podporu svých tvrzení, že očkování zabrání chřipkové epidemii, jsou cíleně vybírány, zatímco nesouhlasné jsou prostě ponechány bez povšimnutí. A co radí Tom Jefferson starším lidem? Myjte si pořádně ruce obyčejným mýdlem. A pište dopisy senátorům, aby vám vysvětlili, na jakých principech ty proklamované vakcíny pracují. Víte, já nejsem proti vakcínám. Já jsem proti nedostatečným a chybným důkazům, říká Jefferson.

Účinnost očkování proti chřipce podle Lancetu 2012 Velikou pozornost vědecké komunity, novinářů i farmaceutických firem vyvolalo na konci roku 2011 zveřejnění metaanalýzy v časopise Lancet, přinášející aktuální zhodnocení účinnosti očkování proti chřipce [55]. Tuto rozsáhlou analýzu zpracoval kolektiv badatelů z Centra pro výzkum infekčních nemocí Minnesotské univerzity (USA) pod vedením jeho ředitele Michaela Osterholma, který je současně ředitelem Centra excelence vý3 Metaanalýza provádí porovnání výsledků různých studií.

258


znamných objevů ve výzkumu chřipky (Center of Excellence of Influenza Research). Je tedy zřejmé, že se jedná o vysoce kvalifikovaný výzkumný tým s neomezeným přístupem k literárním zdrojům. Autoři vyhledali 5707 článků a z nich vybrali 31 srovnatelných studií, publikovaných od ledna 1967 do února 2011. Jejich zjištění, že účinnost očkování dospělých (ve věku 18–65 let) proti chřipce je 59% s tím, že tato ochrana byla v některých sezonách ještě silně redukována, vyvolalo značné zklamání veřejnosti. V důsledku intenzivních reklamních kampaní si totiž většina lidí myslí, že očkování proti chřipce je ochrání proti chřipce s téměř 100% zárukou. Výsledky bádání Osterholma a jeho třech spolupracovníků však ukázaly, že víc než 40 % lidí, kteří byli očkováni, nemá žádnou ochranu proti chřipce. Dobrá vakcína by měla mít 85–95% účinnost, řekl Osterholm v rozhlasovém interview (http://minnesota.publicradio.org/ display/web/2011/10/27/midday1/). Navíc se také zjistilo, že očkování proti chřipce je účinné pouze proti laboratorně imunologicky potvrzeným případům pandemické chřipky, zatímco proti všem ostatním respiračním onemocněním v dané sezoně má účinnost pouhých 10 % [55].

Co znamená 60 % účinnost? Osterholmova autorita a přesvědčivost této metaanalýzy byla patrně tak silná, že přiměla CDC změnit opakovanou proklamaci o 70–90 % účinnosti protichřipkové vakcíny na 60 %. Ještě nižší účinnost má podle CDC očkování u dětí mladších 2 let a u starších osob (http://www.cdc.gov/flu/about/qa/vaccineeffect.htm#howeffectivechild). Také americká média od ledna 2012 rozšiřují informaci o 60% účinnosti očkování proti chřipce s odvoláním na zmíněnou metaanalýzu Osterholma a spolupracovníků [55]. Myslíte si, že 60% účinnost vypovídá o tom, že 60 lidí ze sta očkovaných chřipku nedostane? Že má 6 lidí z 10 očkovaných šanci na prevenci chřipky? To je naprosto klamné, píše Mike Adams ve svém ko259

Doba jedová 2

mentáři k analýze Osterholma a spol. http://www.naturalnews. com/033998_influenza_vaccines_effectiveness.html), který je ve slovenském překladu Ing. Mariána Filla na http://www.sloboda vockovani.sk/news/sokujuca-studia-odhaluje-ze-ockovanie-protichripke-zabranuje-chripke-len-u-1-5-dospelych-nie-60-ako-sa-ofici alne-tvrdi-/. Možnosti statistického hodnocení jsme si vysvětlili již v případě hodnocení účinnosti HPV vakcín. V případě vakcíny proti chřipce Adams rozebírá čísla z publikace Osterholma a spol. [55] takto: 1. „Kontrolní skupinu“ dospělých tvořilo 13 095 neočkovaných dospělých, kteří byli sledováni, zda dostanou chřipku. Víc než 97 % z nich chřipku nedostalo. Onemocnělo 357 osob, což znamená, že pouze 2,7 % neočkovaných dostalo chřipku. 2. Ve skupině dospělých očkovaných trojsložkovou inaktivovanou vakcínou proti chřipce dostalo chřipku pouze 1,2 %. 3. Rozdíl mezi oběma skupinami je 1,5 %. To znamená, že 1,5 subjektu ze sta chřipku nedostalo. Když nechceme půlit člověka, můžeme si říkat, že tři ze 200 lidí chřipku nedostali díky očkování. Jsme schopni si tedy interpretovat 60% účinnost tak, že musí být očkováno 200 lidí, aby tři z nich nedostali chřipku? Tato interpretace zní tak překvapivě, že se jí patrně mnozí zdráhají uvěřit.

Práce s myslí občana Ale to je právě ukázka, jak je možné využít statistiku k manipulaci s myšlením lidí. Jak lze využít statistiku ke klamání spotřebitelů i pacientů, protože podobně je možné vyhodnocovat působení léků; i my jsme si to ukázali v případě hodnocení účinnosti očkování proti HPV. Člověk může snadno podlehnout klamu reklamy. Připomeneme si proto ještě jednou, jak se může například prezentovat účinnost léku na prevenci rakoviny prsu. Můžeme slyšet, že lék má 50% účinnost. Co to může znamenat? 260


V kontrolní skupině máme tisíc žen bez léku a v ní onemocní dvacet žen rakovinou prsu. V další skupině je tisíc žen, které lék po určitou dobu užívají. V této skupině onemocní pouze 10 žen. Lék tedy zafungoval u 10, rozdíl mezi kontrolní a pokusnou skupinou je 10, a to je 50 % z 20. Máme tedy důkaz pro tvrzení, že lék má 50% účinnost. Žena si pod dojmem takové informace lék zcela jistě koupí, protože bude přesvědčená, že má 50% šanci na to, že ji při jeho užívání rakovina prsu nepostihne.

10.5.2 Očkování dětí proti chřipce V Době jedové jsme uvedli zjištění, že děti mladší než 35 měsíců nevytvářejí po očkování proti H1N1 žádné protilátky a že u skupiny dětí ve věku 3–9 let nevznikají protilátky u 65 % očkovaných [56]. Důsledkem onemocnění dětí chřipkou je sice absence ve školní docházce, ale tato skupina je zpravidla poněkud více ohrožená výskytem komplikací (stejně jako senioři nad 65 let). Jefferson se spolupracovníky zhodnotil 51 studií z Cochranovy databáze4, zahrnujících celkem 294 159 pozorování, a uvádí, že účinnost očkování u dětí starších než dva roky je 28–33 %. U dětí mladších je účinnost vakcíny stejná jako účinnost placeba [57]. V současné době je v mnoha zemích doporučováno každoroční očkování dětí proti sezonní chřipce, ale dopad tohoto očkování není znám (http://www.cdc.gov/flu/about/qa/vaccineeffect.htm#howeffectivechild). Práce holandských autorů v časopise Journal of Virology [58] přesvědčivě dokumentuje, že očkování sezonní chřipkou brání dětem vytvořit si imunitu proti pandemickým virům (např. prasečí chřipky). V odborném popisu je to tak, že zatímco přirozená infekce sezonní chřipkou viry A indukuje imunitu vůči potenci4 Cochranova databáze viz 7. kapitola

261

Doba jedová 2

álně pandemickým virům typu A, očkování proti sezonní chřipce indukci imunity proti pandemickým virům brání, což koreluje s nepřítomností virus-specifické CD8+ T buněčné imunity. Holandští epidemiologové potvrdili tento nález při porovnání souborů dětí, které byly očkovány každoročně, a dětí, které očkovány nebyly a onemocněly pouze přirozenou nákazou. Roční očkování je účinné pouze proti sezonním virům, avšak brání vývoji virus-specifické CD8+ T buněčné imunity. V USA doporučují pro letošní rok aplikaci dvou vakcín dětem, které nebyly očkovány v loňské sezoně, a přeočkování jednou vakcínou u dětí očkovaných. Používají však tzv. intranasální živou oslabenou vakcínu (LAIV), jaká se v ČR nepoužívá a není registrována. Účinnost živé oslabené vakcíny LAIV u dětí ve věku 6 měsíců až 7 let byla prokázána v devíti ze 12 sezon analyzovaných v deseti randomizovaných kontrolovaných studiích jako 83% [55]. Naproti tomu v Osterholmově studii autoři konstatovali, že žádná ze studií nesplňovala kritéria pro zhodnocení u dětí ve věku 8–17 let (ani pro dospělé nad 65 let), takže pro tyto kategorie důkazy o účinnosti očkování proti chřipce chybí [55]. Velký počet zpráv se týká výskytu horečky a febrilních křečí u dětí po očkování jak trivalentní vakcínou proti chřipce, tak pandemickou vakcínou proti prasečí chřipce, takže v Austrálii se rozhodli v roce 2010 děti do pěti let neočkovat. Analýzy očkování vakcínou Fluvax používanou v Austrálii odhalují výskyt febrilních křečí u dětí mladších než pět let ve frekvenci 9/1000 dětí (tedy skoro jedno dítě na sto očkovaných), zatímco podle očekávání to mělo být méně než 1/1000. „Chřipka sama často vyvolá u malých dětí horečku, která může vést k záchvatům křečí, a vakcíny proti chřipce můžou rovněž vyvolat tento nežádoucí účinek, ale máme jasný signál, že výskyt horečky s křečemi je vyšší s vakcínou používanou tento rok (2010) ve všech okresech,“ prohlásil generální ředitel zdravotnických služeb australské federální vlády profesor Jim Bishop

262


http://www.health.gov.au/internet/main/publishing.nsf/Content/mr-yr10-dept-dept010610.htm.

10.5.3 Vakcíny proti chřipce Všechny vakcíny proti sezonní chřipce jsou trivalentní, obsahují antigeny dvou chřipkových virů typu A (H3N2 a H1N1) a jednoho viru typu B. Seznam vakcín registrovaných v ČR je uveden na http://www.szu.cz/tema/prevence/ockovani-proti-chripce-2. Na počátku listopadu 2011 oznámila firma Baxter, že stahuje vakcínu proti chřipce Preflucel (http://www.sukl.cz/download/ spc/SPC20750.pdf), která působila pacientům alergické reakce. První vakcína proti sezonní chřipce vyrobená inovativní technologií firmou Baxter v České republice již není na trhu. 22 000 dávek vakcíny, která byla nabízena zdarma pacientům s citlivostí na vaječné bílkoviny, muselo být staženo, protože – paradoxně – vyvolávala alergie. Virus pro tuto vakcínu byl pomnožen na Vero buňkách (buňky z ledvin africké opice z čeledi kočkodanovitých – guerézy zelené). Podrobné informace o tom, co všechno mohou vakcíny s viry pomnoženými na buňkách z ledvin opiček zanést do těla člověka, si můžete přečíst v knize Strunecké [8]. Pacienti by si měli při takových nabídkách uvědomit, že mohou být součástí testování nové vakcíny, a každopádně by měli požadovat podepsání informovaného souhlasu. Ke každé vakcíně je zcela nezbytné vyžádat si příbalový leták a pečlivě si přečíst zejména NÚ. A jak ukazuje materiál SÚKL, i u vakcíny Preflucel je NÚ celá řada. Příbalové letáky i veškeré informace o vakcínách a jejich registraci jsou uváděné na internetu.

263

Doba jedová 2

Koho očkovat proti chřipce přednostně? Na základě odborných analýz je v Evropě rutinní každoroční očkování proti chřipce opodstatněné u těchto dvou skupin populace: starší osoby – obvykle je do této skupiny řazena věková skupina osob ve věku 65 let a více – a osoby s chronickým onemocněním. Naproti tomu podle matematického modelu by mělo být optimální očkovat mladé dospělé jedince (20–39 let) a následně školní děti (6–12 let), dokud nedosáhne proočkovanost 30 % [59]. To je však záležitost odborníků, aby kvalifikovaně posoudili nejvhodnější a nejúčinnější strategie v každé chřipkové sezoně. U nás je považována za prioritní prevence chřipky u dětí ve věku od 6 měsíců a mladistvých, u starších osob a osob s chronickým onemocněním. Dále je v ČR vakcinace doporučována těhotným ženám v kterékoliv fázi těhotenství a ženám, které plánují těhotenství během chřipkové sezony (http://www.szu.cz/tema/prevence/ockovani-proti-chripce-2). Naše vážné námitky vůči očkování těhotných žen jsme vysvětlili v Době jedové.

Nežádoucí účinky očkování proti chřipce v sezoně 2010/2011 Vývoj vakcín proti chřipce, které jsou každoročně distribuovány v milionových množstvích, obráží odpor veřejnosti jak k thimerosalu obsahujícímu rtuť, tak k hliníkovým adjuvans pro jejich možné NÚ. Chřipkové vakcíny tak jsou jedny z prvních, kde výrobci odstranili hliník a nahradili ho pro evropský trh skvalenem (v USA není skvalen povolen). Přes značné obavy odborníků z možných NÚ vyvolaných skvalenem se zatím tyto obavy nepotvrdily. Příznivé zprávy přináší několik studií z Evropy, které dokumentují, že očkování dětí a mládeže proti AH1N1 nebylo spojeno s výskytem nežádoucích neurologických nebo autoimunitních komplikací, jako jsou Guillanův-Barrého syndrom (GBS), roztroušená skleróza, diabetes 1. typu nebo revmatoidní artritida 264


[60–61]. V období říjen 2009–březen 2010 dostalo v Anglii vakcínu H1N1 s AS03 adjuvans odhadovaných 855 378 dětí, ale žádné nové případy GBS nejsou hlášeny. NÚ po očkování pandemickými vakcínami Pandemrix a Panenza hodnotí zpráva francouzských epidemiologů [62]. Ve Francii bylo během očkovací kampaně podáno 4,1 milionu dávek Pandemrixu a 1,6 milionu dávek Panenzy. Pro Pandemrix bylo hlášeno 4183 NÚ, z toho 193 vážných. V souvislosti s očkováním Panenzou bylo podáno 591 hlášení NÚ, z toho 70 vážných. Nejčastější vážné NÚ byly neurologického rázu (39 % pro Pandemrix a 29 % pro Panenzu). Febrilní křeče byly nejčastějším NÚ u dětí. Pro žádné z ohlášených úmrtí po očkování (celkem 22) nebyla shledána souvislosti s očkováním. Bylo potvrzeno 13 případů GBS a 15 případů demyelinizační poruchy. NÚ vakcíny Pandemrix, používané v Česku na očkování proti prasečí chřipce, se zatím objevily u 152 lidí. Vyplývá to z informací, které zveřejnil SÚKL. Vakcínu proti prasečí chřipce dostalo v ČR v sezoně 2010/2011 58 428 lidí. Ačkoliv v sezoně 2011/2012 hrozí nákaza stejným virem jako v minulé, rozhodla NIKO neobjednávat vakcíny proti pandemické chřipce, ale očkovat populaci v ČR proti chřipce sezonní.

Narkolepsie V Evropě se v chřipkové sezoně 2009/2010 mezi mládeží vyskytl vyšší počet případů narkolepsie: 3–7/100 000 očkovaných pandemickou vakcínou Pandemrix. Narkolepsie je neurologická porucha, která způsobuje, že člověk náhle upadne do hlubokého spánku. Ten může trvat několik sekund, několik minut i několik hodin. Narkolepsie je mnohdy spojena s kataplexií, kdy člověk ztratí náhle kontrolu nad svými svaly. Narkoleptický záchvat je tak provázen ochrnutím svalů a často i živými halucinacemi. Uvádí se, že narkolepsie je neléčitelné a chronické onemocnění. Dokument WHO z února 2011 (http://www.physorg.com/ news/2011-02-swine-flu-vaccine-child-narcolepsy_1.html) uvádí, 265

Doba jedová 2

že případy narkolepsie hlásilo přinejmenším 12 zemí. Bylo hlášeno celkem 335 případů narkolepsie, z nichž bylo 68 % z Finska a Švédska. Evropská komise proto pozastavila aplikaci vakcíny Pandemrix pro osoby mladší než 20 let až do vyšetření příčin zvýšeného výskytu narkolepsie a doporučila očkovat třísložkovou vakcínou sezonní chřipky (http://www.ema.europa.eu/ema/index. jsp?curl=pages/news_and_events/news/2011/07/news_detail_001312.jsp&mid=WC0b01ac058004d5c1&jsenabled=true). EMA potvrdila spojitost mezi očkováním Pandemrixem a narkolepsií (http://www.news-medical.net/news/20110721/EMA-says-link-between-narcolepsy-and-Pandemrix-2009-H1N1-vaccine-exists.aspx). Podle zprávy francouzských epidemiologů z konce roku 2011 [62] nebyl ve Francii zaznamenán žádný případ narkolepsie ve vztahu k očkování vakcínou Pandemrix, zatímco internetové zprávy o výskytu narkolepsie ve Francii uvádí, že úředníci ve Francii oznámili šest případů narkolepsie, tři u dětí a tři u dospělých (http://www.drugs.com/news/europe-probes-swine-flu-shot-narcolepsy-link-26336.html). Je však třeba rovněž připomenout, že také v Kanadě, kde se rovněž užívala vakcína Pandemrix, se nevyskytl ani jeden případ narkolepsie. I to ukazuje jak na řadu možných vlivů a rozdílů při samotné výrobě vakcín, tak na specifičnost geografických nebo demografických podmínek.

Závěr Mnohé studie potvrzují poznatek, že existuje zásadní rozdíl mezi přirozeně získanou imunitou a imunitou vyvolanou očkováním. Získání přirozené imunity má mnohem větší výhody, avšak tento fakt je v současné době zcela přehlížen. V době vakcinací se v mnoha státech světa podařilo zlikvidovat přírodní, „divoké“ typy virů a bakterií, které byly pů266


vodci dětských nemocí. Imunita vyvolaná očkováním však má omezenou dobu trvání a nechrání jedince po celý život. Přes široce rozšířený konsensus, že vakcíny jsou bezpečné a vážné NÚ jsou extrémně vzácné, podrobné zkoumání vědeckých studií tento názor nepodporuje. Nikdy však nebyly provedeny takové studie, které by mohly porovnat dopad na zdraví u očkovaných a neočkovaných dětí, nebo účinek vakcíny s účinkem injikovaného fyziologického roztoku. Je třeba přiznat, že je také velmi obtížné prokázat, že očkování je příčinou NÚ. Je tudíž obvykle konstatováno, že výskyt NÚ je náhodně souběžný s dobou očkování a vážný NÚ je odsouván jako nesouvisející s očkováním, což můžeme pozorovat jako obvyklou praxi v současné době. V oficiálním testování bezpečnosti vakcín se zpravidla předem vyloučí mimořádně náchylní a citliví jedinci, jako jsou předčasně narození, subjekty s neurologickými problémy, s přecitlivělostí na některé složky vakcíny ap. Nebere se ohled na jedinečnou fyziologii novorozenců a kojenců, kteří v porovnání s dospělými představují mimořádně citlivou skupinu. Kojencům se při očkování dostává do těla mnohonásobně větší množství potenciálně škodlivých agens. Každý člověk by měl dostat dostatečné informace o vakcíně, aby se mohl dostatečně zodpovědně rozhodnout pro její aplikaci. Potřeba informací se ukazuje jako mimořádně významná při doporučených očkováních a v současné době zejména při rozhodování o očkování HPV vakcínou 13–14letých dívek. Vývoj vakcín proti chřipce ukazuje, že výrobci reagují na možnost NÚ solí hliníku a thimerosalu, a tyto látky se v nových typech vakcín proti chřipce neobjevují. Svoboda informovaného souhlasu při všech typech očkování by měla být právem každého občana v demokratickém státě.

267

Doba jedová 2

10.6 Doslov k 10. kapitole V úvodu této kapitoly se zmiňuji o existenci dvou táborů – propagátorů a odpůrců očkování. Zdá se, že rivalita mezi jejich představiteli trvá, a hledání porozumění je dost obtížné, jak jsem se mohla sama přesvědčit. Zatímco cílem propagátorů je nerušit žádné očkování a zachovat pokud možno povinné všechny dosavadní vakcinace, odpůrci očkování by rádi zrušili veškerou povinnost očkovat. Nejsou ochotni naslouchat argumentům svých oponentů. Odpověď na otázku, proč tomu tak je, možná poskytne úryvek z článku prof. MUDr. Jana Jandy, CSc., předsedy české pediatrické společnosti a přednosty 1. dětské kliniky 2. LF UK a FN Motol, Praha, a spoluautorky MUDr. Jitky Škovránkové, vedoucí Ambulance pro očkování při fakultní nemocnici v Motole [63]. Autoři píší: Počítalo se automaticky s tím, že vysoká proočkovanost – pozitivní dědictví systému před rokem 1989 – bude pokračovat i v novém společenském systému. Pediatři nebyli zvyklí s rodiči o očkování příliš mluvit, bylo to bráno jako fakt a rodiny nebyly zvyklé klást takové otázky, jako je tomu dnes v jiných oblastech zdravotnictví. Nebylo dostatečně zdůrazňováno, proč se vlastně očkuje a co by se stalo, kdyby děti očkovány nebyly. A po pravdě řečeno, prakticky se nemluvilo o možných vedlejších účincích vakcinace. Očkování bylo v ordinacích pediatrů bráno jako rutinní výkon, spolupráce rodičů byla vysoká, díky mimořádně dobře tolerované české vakcíně proti pertusi (DTP Sevapharma) u nás nebylo tolik vedlejších reakcí jako jinde v zahraničí... Hlášení neobvyklých reakcí po očkování také nebylo bohužel důsledně prováděno a kontrolováno a naši pediatři se dnes mohou setkat s různými kritérii a doporučeními... V ČR se přikročilo k zastavení celoplošného očkování proti tuberkulóze až v roce 2010, ačkoliv některé země odstoupily od plošného očkování proti TBC již dříve než ČR a nedošlo tím k vzestupu incidence onemocnění. Na druhou stranu onemocně268


ní černým kašlem a příušnicemi postihuje v největším procentu očkované děti. Propagátoři očkování zpravidla začínají svoje články uváděním čísel, kolik osob na světě postihuje daná infekční nemoc, nebo, ještě působivěji, kolik dětí ročně nebo denně umírá. Jak to vypadá s výskytem infekčních nemocí, proti kterým se povinně očkovalo a očkuje v ČR, ukazuje tabulka 10.6. Tabulka 10.6 Výskyt infekčních nemocí v ČR v počtu hlášených případů (podle materiálu WHO) http://apps.who.int/immunization_monitoring/en/globalsummary/ countryprofileselect.cfm Výskyt infekčních nemocí – počet hlášených případů

2010

2009

2008

2007

2006

2000

1990

Záškrt

0

0

0

0

0

0

0

Novorozenecký tetanus

0

0

0

0

0

0

0

Tetanus

0

0

0

0

0

1

0

Hib meningitida

5

0

0

0

0

0

69

Černý kašel

662

956

767

186

234

187

48

Polio – obrna

0

0

0

0

0

0

0

Spalničky

0

5

2

2

7

9

2420

Příušnice

1068

357

403

1297

5172

120

Zarděnky

4

6

14

4

8

743

V době psaní této kapitoly bylo možné přečíst si v denním tisku názor předního epidemiologa doc. MUDr. Romana Chlíbka, Ph.D., z Univerzity obrany v Hradci Králové z 22. 9. 2011: Očkování by v České republice v budoucnu mohlo být zcela dobrovolné, záleželo by tak jen na rodičích, jaké vakcíny by svým dětem nechali podat, uvedl ve čtvrtek Roman Chlíbek z České vakcinologické společnosti. Povinná by podle něj měla zůstat jen nejzákladnější očkování, například proti tetanu. 269

Doba jedová 2

Opravdu si myslím, že vývoj půjde touto cestou. Spoléhám v tomto na komunikaci mezi dětskými lékaři a rodiči, kteří budou po vzájemné diskusi rozhodovat. Naproti tomu jiné zprávy z kuloárů vyznívají ve prospěch zavedení tvrdě vymahatelné povinnosti očkovat. Kudy se bude vývoj ubírat, záleží i na rodičích.

Literatura [1] FDA. Workshop on Non-clinical Safety Evaluation of Preventative Vaccines: Recent Advances and Regulatory Considerations.http://www.fda. gov/downloads/biologicsbloodvaccines/newsevents/ workshopsmeetingsconferences/transcriptsminutes/ucm054459.pdf [2] Blaylock, R. L. www.russelblaylockmd.com. [3] http://nvicadvocacy.org/members/Home.aspx. [4] http://vactruth.com. [5] Hadwen, W. e case against vaccination. www.alternative-doctor.com: 2010. [6] Miller, N. Z. Vaccine safety manual. 2nd ed.; New Atlantean Press: Santa Fe, 2010; p 350. [7] Petráš, M. Průvodce očkováním. RAABE: Praha, 2011. [8] Strunecká, A. Varovné signály očkování. ALMI, Miloš Palatka: Blansko, 2012. [9] NVIC Welcome to the 2012 Vaccine Ingredients Calculator. http://www. vaccine-tlc.org/ [10] Kwok, R. Vaccines: e real issues in vaccine safety. Nature, 2011, 473 (7348), 436–8. [11] Klein, N. P.; Fireman, B.; Yih, W. K.; Lewis, E.; Kulldorff, M.; Ray, P.; Baxter, R.; Hambidge, S.; Nordin, J.; Naleway, A.; Belongia, E. A.; Lieu, T.; Baggs, J.; Weintraub, E. Measles-mumps-rubella-varicella combination vaccine and the risk of febrile seizures. Pediatrics, 2010, 126 (1), e1–8. [12] Lavine, J. S.; King, A. A.; Bjornstad, O. N. Natural immune boosting in pertussis dynamics and the potential for long-term vaccine failure. Proc Natl Acad Sci U S A, 2011, 108 (17), 7259–64. [13] National, state, and local area vaccination coverage among children aged 19–35 months – United States, 2009. MMWR Morb Mortal Wkly Rep, 2010, 59 (36), 1171–7. [14] Miller, N. Z.; Goldman, G. S. Infant mortality rates regressed against number of vaccine doses routinely given: is there a biochemical or synergistic toxicity? Hum Exp Toxicol, 2011, 30 (9), 1420–8. [15] Dayan, G. H.; Quinlisk, M. P.; Parker, A. A.; Barskey, A. E.; Harris, M. L.; Schwartz, J. M.; Hunt, K.; Finley, C. G.; Leschinsky, D. P.; O’Keefe, A. L.; Clayton, J.; Kightlinger, L. K.; Dietle, E. G.; Berg, J.; Kenyon, C. L.;

270


[16] [17]

[18] [19] [20] [21]

[22]

[23]

[24]

[25]

[26]

[27] [28]

Goldstein, S. T.; Stokley, S. K.; Redd, S. B.; Rota, P. A.; Rota, J.; Bi, D.; Roush, S. W.; Bridges, C. B.; Santibanez, T. A.; Parashar, U.; Bellini, W. J.; Seward, J. F. Recent resurgence of mumps in the United States. N Engl J Med, 2008, 358 (15), 1580–9. Mumps epidemic – United Kingdom, 20042005. MMWR Morb Mortal Wkly Rep, 2006, 55 (7), 173–5. Tugwell, B. D.; Lee, L. E.; Gillette, H.; Lorber, E. M.; Hedberg, K.; Cieslak, P. R. Chickenpox outbreak in a highly vaccinated school population. Pediatrics, 2004, 113, 455–9. ÚZIS Zdravotnictví České republiky 2010 ve statistických údajích ÚZIS ČR, Praha 2011. Rohani, P.; Drake, J. M. e decline and resurgence of pertussis in the US. Epidemics, 2011, 3 (3–4), 183–8. Galanis, E.; King, A. S.; Varughese, P.; Halperin, S. A. Changing epidemiology and emerging risk groups for pertussis. CMAJ, 2006, 174 (4), 451–2. Guiso, N.; Liese, J.; Plotkin, S. e Global Pertussis Initiative: meeting report from the fourth regional roundtable meeting, France, April 14–15, 2010. Hum Vaccin, 2011, 7, 481–8. Halperin, B. A.; Morris, A.; Mackinnon-Cameron, D.; Mutch, J.; Langley, J. M.; McNeil, S. A.; Macdougall, D.; Halperin, S. A. Kinetics of the antibody response to tetanus-diphtheria-acellular pertussis vaccine in women of childbearing age and postpartum women. Clin Infect Dis, 2011, 53 (9), 885–92. Vesikari, T.; Prymula, R.; Schuster, V.; Tejedor, J. C.; Cohen, R.; Bouckenooghe, A.; Damaso, S.; Han, H. H. Efficacy and Immunogenicity of Live-Attenuated Human Rotavirus Vaccine in Breast-Fed and Formula-Fed European Infants. Pediatr Infect Dis J, 2012. Hua, W. Post-Approval Adverse Event Review Rotarix®. Office of Biostatistics and Epidemiology Center for Biologics Evaluation and Research. US Food and Drug Administration, 2010. http://www.fda.gov/downloads/AdvisoryCommittees/CommitteesMeetingMaterials/PediatricAdvisoryCommittee/UCM205375.pdf Slade, B. A.; Leidel, L.; Vellozzi, C.; Woo, E. J.; Hua, W.; Sutherland, A.; Izurieta, H. S.; Ball, R.; Miller, N.; Braun, M. M.; Markowitz, L. E.; Iskander, J. Postlicensure safety surveillance for quadrivalent human papillomavirus recombinant vaccine. JAMA, 2009, 302 (7), 750–7. WHO/ICO Information Centre on Human Papilloma Virus and Cervical Cancer http://apps.who.int/; hpvcentre/statistics/dynamic/ico/SummaryReportsSelect.cfm. FDA Regulations http://www.accessdata.fda.gov/scripts/cdrh/cfdocs/ cfCFR/CFRSearch.cfm Harper, D. M.; Vierthaler, S. L. Next Generation Cancer Protection: e Bivalent HPV Vaccine for Females. ISRN Obstet Gynecol, 2011, 2011, 457204.

271

Doba jedová 2 [29] e value of HPV vaccination. Nat Med, 2012, 18 (1), 28–9. [30] Harper, D. M.; Williams, K. B. Prophylactic HPV vaccines: current knowledge of impact on gynecologic premalignancies. Discov Med, 2010, 10 (50), 7–17. [31] Medina, D. M.; Valencia, A.; de Velasquez, A.; Huang, L. M.; Prymula, R.; Garcia-Sicilia, J.; Rombo, L.; David, M. P.; Descamps, D.; Hardt, K.; Dubin, G. Safety and immunogenicity of the HPV-16/18 AS04-adjuvanted vaccine: a randomized, controlled trial in adolescent girls. J Adolesc Health, 2010, 46 (5), 414–21. [32] Petaja, T.; Keranen, H.; Karppa, T.; Kawa, A.; Lantela, S.; Siitari-Mattila, M.; Levanen, H.; Tocklin, T.; Godeaux, O.; Lehtinen, M.; Dubin, G. Immunogenicity and safety of human papillomavirus (HPV)-16/18 AS04-adjuvanted vaccine in healthy boys aged 10–18 years. J Adolesc Health, 2009, 44 (1), 33–40. [33] Giuliano, A. R.; Palefsky, J. M.; Goldstone, S.; Moreira, E. D., Jr.; Penny, M. E.; Aranda, C.; Vardas, E.; Moi, H.; Jessen, H.; Hillman, R.; Chang, Y. H.; Ferris, D.; Rouleau, D.; Bryan, J.; Marshall, J. B.; Vuocolo, S.; Barr, E.; Radley, D.; Haupt, R. M.; Guris, D. Efficacy of quadrivalent HPV vaccine against HPV Infection and disease in males. N Engl J Med, 2011, 364 (5), 401–11. [34] Lu, B.; Kumar, A.; Castellsague, X.; Giuliano, A. R. Efficacy and safety of prophylactic vaccines against cervical HPV infection and diseases among women: a systematic review & meta-analysis. BMC Infect Dis, 2011, 11, 13. [35] Dillner, J.; Kjaer, S. K.; Wheeler, C. M.; Sigurdsson, K.; Iversen, O. E.; Hernandez-Avila, M.; Perez, G.; Brown, D. R.; Koutsky, L. A.; Tay, E. H.; Garcia, P.; Ault, K. A.; Garland, S. M.; Leodolter, S.; Olsson, S. E.; Tang, G. W.; Ferris, D. G.; Paavonen, J.; Lehtinen, M.; Steben, M.; Bosch, F. X.; Joura, E. A.; Majewski, S.; Munoz, N.; Myers, E. R.; Villa, L. L.; Taddeo, F. J.; Roberts, C.; Tadesse, A.; Bryan, J. T.; Maansson, R.; Lu, S.; Vuocolo, S.; Hesley, T. M.; Barr, E.; Haupt, R. Four year efficacy of prophylactic human papillomavirus quadrivalent vaccine against low grade cervical, vulvar, and vaginal intraepithelial neoplasia and anogenital warts: randomised controlled trial. BMJ, 2010, 341, c3493. [36] Barnabas, R. V.; Laukkanen, P.; Koskela, P.; Kontula, O.; Lehtinen, M.; Garnett, G. P. Epidemiology of HPV 16 and cervical cancer in Finland and the potential impact of vaccination: mathematical modelling analyses. PLoS Med, 2006, 3 (5), e138. [37] Diaz, M.; Kim, J. J.; Albero, G.; de Sanjose, S.; Clifford, G.; Bosch, F. X.; Goldie, S. J. Health and economic impact of HPV 16 and 18 vaccination and cervical cancer screening in India. Br J Cancer, 2008, 99 (2), 230–8. [38] Goldhaber-Fiebert, J. D.; Stout, N. K.; Salomon, J. A.; Kuntz, K. M.; Goldie, S. J. Cost-effectiveness of cervical cancer screening with human pa-

272


[39]

[40]

[41] [42] [43]

[44]

[45]

[46]

[47]

[48]

[49] [50]

[51]

pillomavirus DNA testing and HPV-16,18 vaccination. J Natl Cancer Inst, 2008, 100 (5), 308–20. Goldie, S. J.; Diaz, M.; Kim, S. Y.; Levin, C. E.; Van Minh, H.; Kim, J. J. Mathematical models of cervical cancer prevention in the Asia Pacific region. Vaccine, 2008, 26 Suppl 12, M17–29. Chesson, H. W.; Ekwueme, D. U.; Saraiya, M.; Markowitz, L. E. Cost-effectiveness of human papillomavirus vaccination in the United States. Emerg Infect Dis, 2008, 14, 244–51. Jit, M.; Choi, Y. H.; Edmunds, W. J. Economic evaluation of human papillomavirus vaccination in the United Kingdom. BMJ, 2008, 337, a769. Kim, J. J.; Goldie, S. J. Health and economic implications of HPV vaccination in the United States. N Engl J Med, 2008, 359 (8), 821–32. Rogoza, R. M.; Ferko, N.; Bentley, J.; Meijer, C. J.; Berkhof, J.; Wang, K. L.; Downs, L.; Smith, J. S.; Franco, E. L. Optimization of primary and secondary cervical cancer prevention strategies in an era of cervical cancer vaccination: a multi-regional health economic analysis. Vaccine, 2008, 26 Suppl 5, F46–58. Techakehakij, W.; Feldman, R. D. Cost-effectiveness of HPV vaccination compared with Pap smear screening on a national scale: a literature review. Vaccine, 2008, 26 (49), 6258–65. Ginsberg, G. M.; Edejer, T. T.; Lauer, J. A.; Sepulveda, C. Screening, prevention and treatment of cervical cancer – a global and regional generalized cost-effectiveness analysis. Vaccine, 2009, 27 (43), 6060–79. iry, N.; De Laet, C.; Hulstaert, F.; Neyt, M.; Huybrechts, M.; Cleemput, I. Cost-effectiveness of human papillomavirus vaccination in Belgium: do not forget about cervical cancer screening. Int J Technol Assess Health Care, 2009, 25 (2), 161–70. Chen, M. K.; Hung, H. F.; Duffy, S.; Yen, A. M.; Chen, H. H. Cost-effectiveness analysis for Pap smear screening and human papillomavirus DNA testing and vaccination. J Eval Clin Pract, 2011, 17 (6), 1050–8. Harper, D. M.; Nieminen, P.; Paavonen, J.; Lehtinen, M. Cervical cancer incidence can increase despite HPV vaccination. Lancet Infect Dis, 2010, 10 (9), 594–5. Tomljenovic, L.; Shaw, C. A. Human papillomavirus (HPV) vaccine policy and evidence-based medicine: Are they at odds? Ann Med, 2011, Dec 22. McCredie, M. R.; Sharples, K. J.; Paul, C.; Baranyai, J.; Medley, G.; Jones, R. W.; Skegg, D. C. Natural history of cervical neoplasia and risk of invasive cancer in women with cervical intraepithelial neoplasia 3: a retrospective cohort study. Lancet Oncol, 2008, 9 (5), 425–34. Rodriguez, A. C.; Schiffman, M.; Herrero, R.; Wacholder, S.; Hildesheim, A.; Castle, P. E.; Solomon, D.; Burk, R. Rapid clearance of human papillomavirus and implications for clinical focus on persistent infections. J Natl Cancer Inst, 2008, 100 (7), 513–7.

273

Doba jedová 2 [52] Schiffman, M.; Rodriguez, A. C. Heterogeneity in CIN3 diagnosis. Lancet Oncol, 2008, 9 (5), 404–6. [53] de Sanjose, S.; Almirall, R.; Lloveras, B.; Font, R.; Diaz, M.; Munoz, N.; Catala, I.; Meijer, C. J.; Snijders, P. J.; Herrero, R.; Bosch, F. X. Cervical human papillomavirus infection in the female population in Barcelona, Spain. Sex Transm Dis, 2003, 30 (10), 788–93. [54] Ferroni, E.; Jefferson, T. Influenza. Clin Evid (Online), 2011, Oct 21;2011. pii: 0911 2011. [55] Osterholm, M. T.; Kelley, N. S.; Sommer, A.; Belongia, E. A. Efficacy and effectiveness of influenza vaccines: a systematic review and meta-analysis. Lancet Infect Dis, 2012, 12 (1), 36–44. [56] Smith, S.; Demicheli, V.; Di Pietrantonj, C.; Harnden, A. R.; Jefferson, T.; Matheson, N. J.; Rivetti, A. Vaccines for preventing influenza in healthy children. Cochrane Database Syst Rev, 2006, (1), CD004879. [57] Jefferson, T.; Rivetti, A.; Harnden, A.; Di Pietrantonj, C.; Demicheli, V. Vaccines for preventing influenza in healthy children. Cochrane Database Syst Rev, 2008, (2), CD004879. [58] Bodewes, R.; Fraaij, P. L.; Geelhoed-Mieras, M. M.; van Baalen, C. A.; Tiddens, H. A.; van Rossum, A. M.; van der Klis, F. R.; Fouchier, R. A.; Osterhaus, A. D.; Rimmelzwaan, G.F. Annual vaccination against influenza virus hampers development of virus-specific CD8 T cell immunity in children. J Virol, 2011, 85 (22), 11995–2000. [59] Lee, S.; Golinski, M.; Chowell, G. Modeling Optimal Age-Specific Vaccination Strategies Against Pandemic Influenza. Bull Math Biol, 2011. [60] Bardage, C.; Persson, I.; Ortqvist, A.; Bergman, U.; Ludvigsson, J. F.; Granath, F. Neurological and autoimmune disorders after vaccination against pandemic influenza A (H1N1) with a monovalent adjuvanted vaccine: population based cohort study in Stockholm, Sweden. BMJ, 2011, 343, d5956. [61] Verity, C.; Stellitano, L.; Winstone, A. M.; Andrews, N.; Stowe, J.; Miller, E. Guillain-Barre syndrome and H1N1 influenza vaccine in UK children. Lancet, 2011, 378 (9802), 1545–6. [62] Durrieu, G.; Caillet, C.; Lacroix, I.; Jacquet, A.; Faucher, A.; Ouaret, S.; Sommet, A.; Perault-Pochat, M. C.; Kreft-Jais, C.; Castot, A.; Damase-Michel, C.; Montastruc, J. L. [National Campaign of Vaccination against the Flu A (H1N1)v: National. erapie, 2011, 66 (6), 527–40. [63] Janda, J.; Skovrankova, J. Co způsobily ve vyspělých zemích kampaně proti očkování u dětí? [What did the campaigns against childhood vaccination accomplish in developed countries?]. Cas Lek Cesk, 2003, 142 (7), 437-41. [64] Advisory Committee for Immunization Practices (ACIP). Verbatim transcript of the ACIP meeting (Atlanta), 22 October 1999. Vol. 3. Atlanta, GA: Nancy Lee and Associates, 1999: 1–174.

274

11. Praktické rady rodičům k očkování Ludmila Eleková

Mnoho čtenářů Doby jedové se na autory obracelo s otázkami ohledně očkování vlastních dětí. V této nelehké úloze konzultantů s námi vydatně spolupracovala MUDr. Ludmila Eleková. Požádali jsme ji proto, aby do této knížky shrnula svoje nejdůležitější poznatky, rady a doporučení z praxe. Její doporučení, založená na zkušenostech s poškozenými dětmi a na zkušenostech jiných lékařů zabývajících se dětmi poškozenými očkováním, jsou podepřena intenzivním studiem zahraniční odborné literatury. Mohou být proto někdy odlišná od rutinních přístupů k očkování podle očkovacího kalendáře. Ve své krátké kapitole upozorňuje na změny ve zdraví dětí v této době, na zvýšená rizika nežádoucích účinků po očkování a nabízí rodičům 13 kroků k zajištění bezpečného očkování.

11.1 U kterých dětí je zvýšené riziko nežádoucích účinků po očkování Mnohé děti dnes nejsou natolik zdravé, aby povinné očkování zvládly bez poškození zdraví. S celkovým zdravotním stavem dnešních dětí nejsou lékaři spokojení a poukazují na to, že se již rodí méně zdravé než jejich rodiče a prarodiče. Děti jsou nejzranitelnějšími jedinci v moderní společnosti a ukazují nám, že dosavadní způsob života a přístup ke zdraví a nemocem není dlouhodobě udržitelný. Očkování není samozřejmě jedinou příčinou, ale svým mechanismem účinku dokáže zesílit již existující narušení imunity a nervového vývoje. 275

Doba jedová 2

Rizikové jsou všechny děti, které si do života nesou nějakou toxickou zátěž. Vakcíny obsahují nepochybně toxické složky, které přispějí dominovým efektem k zátěži dítěte. Týká se to zejména dětí, kde těhotenství neproběhlo zcela fyziologicky, narodily se nedonošené nebo nezralé, proběhl operativní porod, byly nedostatečně kojeny, dostaly antibiotika a jiné léky. Dále dětí, jejichž matky dlouho užívaly antikoncepci, byly krátce před těhotenstvím nebo v něm očkovány, prodělaly infekční horečnaté onemocnění nebo jim byla implantována nebo vyměněna amalgámová plomba, a rovněž dětí matek trpících alergiemi a autoimunním onemocněním. Tyto matky a děti mají zvýšenou toxickou zátěž. Matky mají narušenou vaginální flóru, která při porodu vede ke kolonizaci dítěte nevhodnými druhy bakterií a narušení zdravého vývoje jeho imunitního systému. Velmi dobře to popisuje Dr. Natasha Campbell-McBride1 ve své knize Gut and Psychology Syndrome (vyšlo slovensky pod názvem Syndróm trávenia a psychológie) [1, 2]. V angličtině ji lze koupit v internetovém obchodě Amazon. Vřele doporučuji všem rodičům, i budoucím, a pediatrům. Katastrofy nastávají obvykle při kombinaci nebo kaskádě několika faktorů, je to jak padající řada dominových kostek. Vakcína bývá často už jen tou poslední kapkou, kterou přeteče pohár. Na začátku je dítě s geneticky podmíněnou špatnou detoxikační schopností a/nebo sklonem k autoimunitě. Může dostat stejnou toxickou zátěž jako ostatní, ale pro něj budou důsledky závažnější. Toto dítě se může narodit rodičům, od nichž zdědilo nejen slabé geny, ale současně si nese i jejich energetický otisk, narušený předchozími vlivy: kouření, drogy, tropické vakcinace, prodělané nemoci, hormonální léčba, stres atd. Takové dítě již při narození není zdravé. Ovšem může se zdra1 Natasha Campbell-McBride je lékařka se specializací na neurologii a lidskou výživu. Na své klinice v Cambridgi se specializuje na výživu dětí s poruchami chování a učení.

276

Praktické rady rodičům k očkování

vé zdát. Žádný pediatr není schopen při zběžné prohlídce několikaměsíčního kojence zjistit poruchu imunity, střevní flóry či míru toxické zátěže. Určité indicie by mu poskytla podrobná anamnéza, jen kdyby věděl, na co se vůbec ptát. Když rizikové dítě dostane očkování, může to být ta poslední kapka, kterou pohár přeteče. Je velkým dluhem konvenční medicíny, že důsledně nezkoumá reakce na očkování, zejména závažné, a nehledá společné vzorce. Nehledá skutečně důsledně rizikové skupiny. Naopak vynakládá mnohem větší úsilí na obhajobu vakcín, mnohdy se může zdát, že za každou cenu. Níže uvedené kontraindikace lze částečně použít k nalezení rizikových jedinců, ale skutečně jen částečně. Většina dětí, kterým očkování ublíží, projde pod prahem všímavosti lékařů.

11.2 Základní bezpečnostní opatření při očkování Uvědomuji si, že moje doporučení se mnohdy liší od oficiálních názorů. Stojím si za nimi, protože vycházejí z mých zkušeností s poškozenými dětmi a zkušeností jiných lékařů zabývajících se dětmi poškozenými očkováním. Doporučuji dodržovat následující pravidla.

1. Respektovat kontraindikace Kontraindikace se dělí na akutní a chronické. Akutní kontraindikací je jakékoli akutní onemocnění, úraz (kromě očkování proti tetanu), operace, nemoc v rodině nebo kolektivu, kam dítě dochází. Dítě musí být v době očkování v naprostém pořádku. w Za minimální odstup od akutní nemoci nebo stresové situace považuji měsíc bez jakýchkoli příznaků. I rýma je příznak. Očkovat při nachlazení (což je podle výrobců a některých odborníků možné) považuji za naprosto nevhodné. 277

Doba jedová 2

w Další kontraindikací jsou zátěžové situace, například růst zubů, odstavování, nástup do jeslí, školky, stěhování, narození sourozence, rodinné problémy, nemoc matky, odloučení od matky apod. Neočkujte krátce před odjezdem na dovolenou, do zahraničí. Cesty do exotických zemí, které vyžadují očkování navíc, naplánujte dostatečně dlouho předem, očkování proveďte s dlouhými intervaly mezi vakcínami. Nikdy nenechte aplikovat několik vakcín najednou. U menších dětí, které prodělávají nebo mají krátce za sebou povinná očkování, bych důrazně doporučila přehodnotit nutnost a přínos takového cestování. w Dále je kontraindikací závažná reakce na předchozí očkování s alterací (narušením) celkového stavu. Anafylaktická reakce na předchozí očkování. Jakákoli alergická reakce by měla být automatickou kontraindikací dalšího podání vakcíny, která obsahuje stejné složky jako vakcína, která alergii vyvolala. Stejně jako je tomu u jiných léků, například antibiotik. w Kontraindikací je imunosupresivní léčba, prokázaný imunodeficit, nejen pro živé vakcíny. Nelze očekávat vytvoření protilátek po očkování u člověka s defektem protilátkové imunity. w Těhotenství a kojení. Jste-li těhotná nebo kojíte, nikdy se nenechte očkovat! Není dostatečně přesně známo, co z vakcín a jak přechází na dítě, proto je třeba postupovat s předběžnou opatrností. Podle údajů CDC měly těhotné ženy, které se nechaly očkovat proti prasečí chřipce, cca 7u vyšší potratovost než neočkované (http://www.progressiveconvergence.com/ Final%20Press%20Release%20CDC%20Allegedly%20falsified. pdf). Každá stimulace imunitního systému v těhotenství zvyšuje riziko autismu nebo schizofrenie u dítěte. Již jen tato zkušenost by měla vést k opatrnosti s jakýmkoli očkováním těhotných. Každé očkování v dospělém věku snese odklad, než žena přestane kojit. Výjimkou je očkování proti vzteklině a tetanu – ale to pouze v případě skutečně závažného úrazu, kde je vysoká pravděpodobnost onemocnění. 278


w Chronické kontraindikace očkování jsou zejména různé poruchy nervového systému, oficiálně jen pro buněčnou vakcínu proti černému kašli, ale mělo by se to rozšířit na všechny vakcíny s hliníkem a vakcíny proti neuroinfekcím. w Dále alergie a autoimunní onemocnění, které se po očkování vždy zhorší, vyplývá to z mechanismu účinku vakcín. Vědci používají injekce ovalbuminu nebo jiného antigenu v kombinaci s hydroxidem hlinitým k vyvolání alergie u laboratorních zvířat. Je absurdní si myslet, že stejná kombinace u člověka (vakcína) nevyvolá nebo nezhorší alergii. O akutní kontraindikaci rozhoduje očkující lékař, který je dokonce povinen pacienta vyšetřit tak, aby ji mohl vyloučit. O chronické kontraindikaci rozhoduje odborný lékař pro dané onemocnění.

2. Respektovat nedonošenost Dítě, které se narodí např. o 6 týdnů dříve, je dnes běžně očkováno ve 3 měsících skutečného věku, nikoli podle plánovaného data narození. Je tedy očkováno ve skutečnosti v 6 týdnech věku. I když na to váš pediatr nedbá, vy byste měli. Všechny termíny počítejte ode dne, kdy se dítě mělo narodit, ne ode dne, kdy se skutečně narodilo. Vakcíny nejsou dávkovány podle hmotnosti! To v praxi znamená, že dítě vážící 5 kg dostane stejnou dávku jako dítě vážící 15 kg! V lednu 2012 se na internetu objevil tragický případ malé holčičky z Belgie, Stacy Sirjacobs, která byla na doporučení lékařů očkována ve věku 9 týdnů skutečného věku (tj. fakticky ve věku 5 týdnů) kombinací Infanrix hexa, Prevenar a Rotarix. Dítě bylo z dvojčat, narozeno o měsíc dříve císařským řezem, po porodu bylo resuscitováno, bylo uměle živeno pro alergii na mléko a v době očkování bylo nachlazeno. Během několika dnů po očkování zemřelo na meningitis a sepsi, trpělo také silným průjmem. Paradoxně zemřelo na nemoci, proti kterým mělo být díky očkování „chráněno“. Lékaři samozřejmě jakoukoli souvislost úmrtí s očkováním popírají a k rodičům se chovali značně nevybíra279

Doba jedová 2

vě. Celý příběh si můžete přečíst zde anglicky: http://vactruth. com/2012/01/19/baby-dies-after-first-shots/ nebo slovensky zde: http://www.slobodavockovani.sk/news/babatko-zomrelo-po-ockovani-prevenar-infanrix-hexa-rotarix/. Úmysl očkovat nedonošené děti s váhou nad 1 kg, jak bylo prezentováno na posledním vakcinologickém kongresu, považuji za nerespektování vývojových zvláštností nedonošených dětí. Toto doporučení je založeno na studii firmy GlaxoSmithKline, monopolního dodavatele vakcín pro povinné očkování dětí u nás i v jiných zemích. GSK financovala studii na 988 nedonošených dětech, z nichž nejmenší byly narozené v 27. týdnu těhotenství. Děti rozdělili do dvou skupin, jednu očkovali směsí Infanrixu hexa, pneumokokovou vakcínou a Rotarixem, druhá, tzv. kontrolní skupina dostala blíže neurčené „placebo“ místo rotavirové vakcíny plus hexavakcínu a pneumokoka. To znamená, že žádná kontrolní skupina ve skutečnosti neexistovala. Šlo o směsný vzorek dětí z různých zemí, některé děti dostaly navíc další vakcíny. Sledovaly se vážné reakce (nebyly specifikovány), kterých bylo kolem 5 % v obou skupinách. Autoři studii [3] zveřejnili na http://www.pediatricsupersite.com/view.aspx?rid=91652 s názvem: Rotavirová vakcína je imunogenní a dobře tolerována u předčasně narozených dětí. Bližší pohled na studii ovšem ukáže, že celkový počet nežádoucích účinků byl téměř 30 % ve skupině, která dostala Rotarix, a až 40 % v „placebo“ skupině. Tento rozdíl vyvolává závažné otázky o podstatě „placeba“ a vlivu ostatních aplikovaných vakcín. Mezi tzv. neočekávané NÚ patřila horečka nad 39,5 °C, více než 6 průjmovitých stolic denně, více než 3 epizody zvracení denně, ztráta chuti k jídlu a podrážděnost. Představte si malinkého nedonošeného kojence v inkubátoru, pravděpodobně po císařském řezu, nekojeného, dostávajícího kortikoidy na dozrání plic, tj. s potlačenou imunitou, zažívajícího velký stres. A do takového dítěte lékaři a epidemiologové napíchají koktejl vakcín, způsobí mu vysokou horečku, průjem, zvracení a další příznaky. Jak může vůbec jakéhokoli 280


lékaře, který složil Hippokratovu přísahu, napadnout očkovat takové dítě! Už jen okolnosti jeho narození a podávání imunosupresivních látek považuji za absolutní kontraindikaci jakéhokoli očkování. Kdyby na nějaké novorozenecké jednotce vznikla epidemie průjmu postihující třetinu dětí, okamžitě by ji zavřeli a nejspíš bychom se o tom dozvěděli i z televize. Toto očkování způsobilo dětem mnohem větší utrpení a ohrozilo je přímo na životě více, než by dokázala jakákoli epidemie. Takže oficiální závěr je, že rotavirová vakcína je nedonošenými dětmi „dobře tolerována, jen 5 % NÚ“, ale realitou je, že třetina dětí trpěla velmi závažnými potížemi.

3. Neočkovat krátce po narození Jakýkoli zásah do imunitního systému v tuto dobu je riskantní. Studie na novorozených mláďatech primátů, kterým byla aplikována vakcína proti hepatitidě B, ukazují výrazné narušení vývoje a reflexů [4]. Další studie zjistila, že chlapci, kteří byli během prvních 2 měsíců života očkováni proti hepatitidě B, mají cca 3u vyšší riziko autismu než chlapci, kteří očkováni nebyli [5]. V prvních dnech po narození by nemělo být očkováno žádné dítě, ale v žádném případě dítě, jehož narození a poporodní vývoj nebyly bez problémů. Znamená to nikdy neočkovat děti nedonošené, po císařském řezu, po komplikovaném porodu nebo po porodu s užitím jakýchkoli léků, děti se silnou novorozeneckou žloutenkou vyžadující terapii, děti s jakýmkoli problémem poporodní adaptace, děti, které ztratily po porodu hodně na váze, špatně pijí apod. Rodiče musí být velmi bdělí a asertivní, nejlepší je přinést si do porodnice předem připravený negativní revers a nechat si od personálu podepsat jeho převzetí. Riziko TBC vyhodnocuje lékař novorozeneckého oddělení zejména na základě obsahu dotazníku, který vyplní matka. Kladná odpověď na kteroukoli otázku v dotazníku zařadí dítě do rizikové skupiny. Očkování novorozenců proti tuberkulóze je velmi rizikové [7, 8], protože nelze předem zjistit imunodeficit 281

Doba jedová 2

buněčné složky, který je kontraindikací tohoto očkování. I v případě zařazení dítěte do rizikové skupiny mají rodiče právo na odklad tohoto očkování a je nutné vyhodnotit reálné riziko pro dané dítě. Například pobyt v zemi s vyšším výskytem TBC neznamená automaticky vyšší riziko pro konkrétní dítě. Zcela jiné riziko nákazy TBC bude mít dítě bohaté rodiny z Moskvy než dítě utečenců z Kavkazu. Vyhláška uvádí, že lékař posuzuje riziko „zejména“ na základě dotazníku, tj. dotazník není jediným kritériem.

4. Před jakýmkoli očkováním si přečtěte příbalový leták Důrazně doporučuji si před každým očkováním přečíst příbalový leták k vakcíně, která má být aplikována. Najdete v něm seznam kontraindikací a nežádoucích účinků. Očkovací povinnost je v ČR uložena zákonem 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, a související vyhláška 537/2006 Sb. vás nezbavuje práva na informovaný souhlas s konkrétní vakcínou, tj. musíte být natolik informováni, abyste mohli tento souhlas dát. Součástí informovaného souhlasu je poučení o povaze výkonu, indikaci, kontraindikacích, nežádoucích účincích a riziku. Máte právo svému lékaři položit jakoukoli otázku a požadovat adekvátní odpovědi. Dejte svému lékaři čas, aby si nastudoval materiály, které potřebuje znát k poskytnutí dostatečných informací. Umíte-li nějaký cizí jazyk, najděte si na internetu příbalový leták ze země mimo EU. Evropská legislativa po výrobcích vakcín nepožaduje uvedení zbytkových množství látek použitých ve výrobě a oni je také neuvádějí. Ani lékaři proto mnohdy nevědí, co vše obsahují vakcíny, které v dobré víře denně aplikují malým dětem. Např. u Infanrixu Hexa, výrobce GlaxoSmithKline, není uvedena přítomnost formaldehydu, fenoxyetanolu, polysorbátu 20 a 80, polymyxinu a neomycinu. Příbalové letáky si lze stáhnout na internetu, např. http://www.vakciny.net/pravidelne_ ockovani/Infanrix%20Hexa%20Souhrn%20SPC.pdf; australský http://www.nps.org.au/search_by_medicine_name/cmi/infa282


nrix_hexa_thiomersal_free. Alergická reakce může nastat i na stopové množství substance, proto neuvedení zbytku antibiotik a jiných substancí považuji za závažné.

5. Doporučovala bych očkování odložit nejméně ke konci prvního roku života Nejméně však do 6 měsíců věku. Hlavním důvodem je, že v době nejčastějšího očkování (mezi 2.–4. měsícem věku) prochází mozek velmi důležitými fázemi vývoje a je velmi citlivý vůči všem narušujícím vlivům. V té době se tvoří synapse, nastupuje zrání amygdaly, hipokampus prochází fází nejrychlejšího růstu a vytvářejí se vzorce mozkových vln a spánku. Všechny tyto děje mohou být očkováním narušeny, a to trvale. Dalšími důvody odkladu jsou kila a měsíce navíc, zralejší imunitní systém, efektivnější hematoencefalická bariéra chránící mozek před toxiny v krvi, která se začíná vytvářet teprve kolem 6. měsíce věku. Mezitím se také můžou projevit některé problémy, například poruchy imunity, alergie apod. A v neposlední řadě své dítě už lépe znáte a spíše si všimnete, že se s ním něco děje. Snáze se identifikují následné problémy. Je to stále v souladu s vyhláškou, první tři dávky hexavakcíny mají být podány do konce 1. roku, 4. dávka do 18 měsíců.

6. Před očkováním zajistěte, aby vaše dítě mělo dost vitaminu C, D, esenciálních mastných kyselin a hořčíku Kojenci je vhodné dávat denně 100 mg vitaminu C na každý měsíc věku. Preferujte vitamin C z přírodních zdrojů (šípek, acerola), nikoli syntetický. Výrobek by neměl obsahovat žádné chemikálie, konzervanty, umělá sladidla a podobné substance. Dále dítěti dejte navíc esenciální mastné Z-3 kyseliny (EMK), které tlumí zánět, ve stejné dávce jako vitamin C. Vitamin C a EMK podávejte asi týden před a po očkování nebo dokud trvá reakce. I kojeným dětem je dejte přímo, protože matky mají těchto látek obvykle nedostatek. 283

Doba jedová 2

Vitamin D podávejte i po roce věku. Nejde jen o prevenci křivice, ale o komplexní vliv na imunitu a další děje v organismu. My ho prostě nemáme dost. Malým dětem doporučuji podávat v zimě denně 1000 IU (2 kapky Vigantolu), větším 1500–3000 IU podle zjištěné hladiny v krvi. O vyšetření hladiny vitaminu D můžete požádat svého lékaře nebo si vyšetření zaplatit. Hořčík je důležitý proto, že zamyká glutamátové receptory v mozku. Aktivace těchto receptorů a nekontrolovatelný tok glutamátu do nervových buněk jsou hlavním biochemickým mechanismem nervových postvakcinačních reakcí. Dávka hořčíku pro malého kojence je kolem 30–50 mg denně. Existují rozpustné tablety, které lze dělit, rozpustit ve vodě a podat dítěti. Při silné nebo bolestivé lokální reakci nezapomeňte na chlazení až ledování místa vpichu! Cílem těchto opatření je snížit riziko nežádoucích, zejména autoimunních a excitotoxických reakcí. Jen upozorňuji na jednu důležitou věc. Chcete-li snížit riziko reakce, současně snižujete imunitní odpověď na vakcínu. Nelze to oddělit, protože mechanismus účinku vakcín, který vede k tvorbě protilátek, je současně odpovědný za vznik autoimunitních reakcí.

8. Odstup mezi vakcínami rozšiřte na dva měsíce nebo i déle Přeočkování po měsíci je zbytečně zatěžující. Koneckonců i oficiální studie ukazují, že protilátková odpověď je nejlepší při dvouměsíčních intervalech. Viz http://www.rozalio.cz/index. php?option=com_content&task=view&id=424&Itemid=1

9. Nikdy nedovolte podání dvou nebo více vakcín současně! Například hexavakcínu a pneumokokovou vakcínu. Nenechte se přesvědčit pediatrem. Vůbec nedávejte nic navíc, povinných očkování je víc než dost2. 2 Podrobnější zdůvodnění a vysvětlení viz Doba jedová.

284


10. Pečlivě sledujte reakce dítěte na očkování Dítě nafilmujte před očkováním a po něm. Obrázek vydá za tisíc slov. Ten, kdo viděl fotografie nebo video dítěte poškozeného očkováním, nebo má takové dítě doma, tuto radu pochopí. Je třeba vědět, co je neobvyklá reakce na vakcínu. Pediatři se liší v tom, co považují za normální reakci. Z příběhů maminek mám dojem, že někteří pediatři považují za normální snad vše, co se po očkování stane, včetně vyloženě patologických reakcí. Normální reakce je mírné zarudnutí v místě vpichu, do cca 3 cm, mírně zvýšená teplota doprovázená obvyklými symptomy, např. mrzutostí, která odezní do druhého dne. Neobvyklé je např. velké zarudnutí a otok v místě vpichu, horečka nad 38 °C, zejména je-li doprovázena výraznými změnami chování, narušení spánkového rytmu, neobvyklá spavost, nebo naopak nespavost, delirium, apatie, narušený kontakt, změna chování, křeče, bezvědomí, encefalitický křik – ostrý, ječivý, neutišitelný pláč. Tento pláč je známkou zánětu mozku, proto se mu také říká encefalitický! Dítě nebolí místo vpichu, ale hlava! V příbalovém letáku k Infanrixu Hexa je uvedena frekvence „neobvyklého pláče“ (eufemismus pro encefalitický křik) jako velmi častá, častější než 1 z 10. http://www.ema.europa.eu/ docs/cs_CZ/document_library/EPAR_-_Product_Informa tion/human/000296/WC500032505.pdf. Tedy sám výrobce přiznává encefalitickou reakci s frekvencí ≥ 1/10! Tento pláč je nutno nahlásit a je kontraindikací podání další dávky této vakcíny. Další neobvyklou reakcí je změna chování. Znám děti, které se po očkování přestaly usmívat, broukat nebo mluvit, přestaly dělat, co už uměly (hrát si s ručičkama, lézt, chodit), měly poruchy rovnováhy, byly apatické, nechtěly jíst a pít, nenavazovaly oční kontakt. U některých dětí příznaky odezněly, u jiných přetrvávala hypotonie nebo jiný problém s nervovým vývojem. Jakýkoli regres ve vývoji dítěte je patologický a vakcíny obsahují látky 285

Doba jedová 2

schopné ho způsobit, zejména hliník. Narušení nebo ztráta řeči je jeden z prvních příznaků intoxikace hliníkem. Zřetelná změna chování je jedním ze symptomů encefalopatie a u malého dítěte může být symptomem jediným. Tato reakce může nastat i při nepřítomnosti akutní reakce. Vždy ji nahlaste lékaři i na SÚKL, na jejich stránkách je ke stažení formulář pro hlášení nežádoucího účinku http://www.sukl.cz/hlaseni-pro-sukl. Encefalopatie po očkování je kontraindikací dalšího očkování, je to uvedeno v příbalovém letáku. Neobvyklou reakcí je také rozvoj chronických problémů nasedajících na očkování. Protože očkování zasahuje do funkce celého imunitního systému, pak vznik ekzému, chronické rýmy, kašle, astmatu, opakovaných nebo chronických nemocí, zažívacích problémů, zvracení, průjmu apod., může být známkou narušení imunity po očkování.

11. Reakci po vakcíně nepotlačujte chemickými léky, zejména ne paracetamolem! Horečka se považuje za součást normálního zánětlivého procesu po očkování. Po léta se proto doporučuje podávat dětem po očkování léky proti horečce a k zabránění křečí. Tým lékařů očkoval 459 českých dětí ve věku od jednoho a půl roku do tří let. Všechny děti dostaly současně hexavakcínu, 10-valentní pneumokokovou vakcínu a lidskou rotavirovou vakcínu. Rozdělili je náhodně na dvě skupiny: jedné po očkování podávali během prvních 24 hodin po očkování paralen každých 6–8 hodin, druhé skupině nepodávali žádný lék [6]. Ve studii zjistili, že paralen sice sníží počet dětí s horečkou a křečemi, avšak podávání paralenu z preventivních důvodů nedoporučují, protože tvorba protilátek vůči některým antigenům byla snížená. Logickým uvažováním dojdeme k dalšímu závěru, že tedy není vhodné podávat paracetamol ani při infekci, neboť z mechanismu jeho účinku vyplývá, že potlačuje imunitní reakce při infekci. Kdykoli svému dítěti při infekci podáte paracetamol nebo jiný 286


lék potlačující horečku, oslabujete jeho obranyschopnost proti aktuální infekci. Prodlužujete dobu nemoci a infekčnosti. Existuje ale ještě jiný problém s podáváním paracetamolu po očkování. Paracetamol se při metabolizování chová jako silný volný radikál, vyčerpává zásoby buněčného antioxidantu glutathionu a tím zhoršuje dále oxidační stres, ve kterém se dítě prožívající akutní reakci na vakcínu nachází. Může potlačit akutní reakci a zvýšit riziko chronického poškození. Ve výše uvedené studii se sledovaly jen akutní horečnaté reakce, nikoli dlouhodobý vývoj dětí. Ibuprofen je něco trochu jiného. Studie ukazují, že lidé, kteří pravidelně užívají léky tohoto typu, mají významně nižší výskyt Alzheimerovy nemoci, než by odpovídalo pravděpodobnosti. Protože mnoho chronických nervových nemocí, včetně chronického zánětu mozku po očkování, má společný biochemický a imunologický mechanismus, pacientovi může prospět cokoli, co sníží zánět a současně excitotoxicitu, ale nepoškodí energetický metabolismus a antioxidační ochranu neuronů. O ibuprofenu lze uvažovat v případě skutečně akutní reakce, vysoké horečky, encefalitického křiku apod. Rozhodně to je v nouzi mnohem lepší řešení než paracetamol, jen je nutné vzít v úvahu přídatné látky v sirupu, kde bývají umělá sladidla, konzervanty a další nevhodné součásti. Podání sirupu s ibuprofenem je tedy spíše nouzové řešení v případě silné reakce a nedostupnosti jiných řešení.

12. Jak postupovat při negativních změnách u dítěte po očkování Všimnete-li si např. rozvoje alergie, ekzému, snížené imunity, zažívacích potíží, průjmů, nechutenství, zhoršení průběhu akutních infekcí, poruch spánku, chování, motorického a psychického vývoje atd., oznamte to svému pediatrovi, zdůrazněte své podezření, že jde o následek očkování, a s dalším očkováním nedávejte souhlas, dokud se dítě neuzdraví. Žádejte patřičné od287

Doba jedová 2

borné vyšetření. Alergická, autoimunitní onemocnění i jiné poruchy imunity se dalším očkováním vždy zhorší. Neobvyklou reakci je třeba nahlásit. § 51 zákona 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, výslovně ukládá lékaři povinnost „neprodleně hlásit všechny neobvyklé reakce po očkování“. Existuje seznam reakcí, které podléhají hlášení, např. http:// www.vakciny.net/AKTUALITY/akt_2011_19.html. Lékař není povinen ani oprávněn posuzovat kauzální souvislost. Vy své dítě znáte nejlépe, vy víte, že něco není v pořádku. Neochotnému lékaři oznamte, že reakci budete hlásit sami. Na stránkách SÚKLu je ke stažení formulář (http://www.sukl.cz/hlaseni-pro-sukl), na příslušnou hygienickou stanici stačí napsat dopis nebo e-mail. Také dbejte na řádné zaznamenání reakce do dokumentace, můžete přinést vlastní zápis ve dvou vyhotoveních, jedno předat lékaři a na druhé si nechat potvrdit převzetí.

13. Ohrožené děti a individuální očkovací plán Děti, které měly závažnou reakci nebo poškození vakcínou, i jejich sourozenci by měli být automaticky považováni za ohrožené dalším očkováním a mají nárok na individuální očkovací plán. Při velkých dětských klinikách existují očkovací centra, kde se očkuje individuálně. Pro většinu dětí není nutné využít jejich služeb, pediatrovi by měla stačit zpráva od odborného lékaře, ve které specifikuje individuální postup u konkrétního dítěte. Je ale nutné najít specialistu, který ví, co vakcíny s imunitou a nervovým systémem dělají.

Závěr Používejte intuici a zdravý rozum. Dejte na svůj pocit a zkušenost. Mateřská intuice je důležitým ochráncem dítěte. Není-li dítě vystaveno závažným škodlivým vlivům, je-li milováno a kvalitně živeno, vyvíjí se zdravě a správně. Je většinu 288


času zdravé, v dobré náladě, prospívá, dělá patřičné pokroky. Taková byla naprostá většina dětí ještě před 40 lety. Není normální, aby děti měly alergie, ekzémy, narušenou imunitu, mnoho opakovaných zánětů středního ucha, laryngitidy, není normální, aby byly hypotonické, vyvíjely se asymetricky, opožděně, nebo se dokonce ve vývoji načas nebo trvale zastavily. Objeví-li se něco takového, hledejte příčinu. Musí to být něco, co má dostatečně silný potenciál k narušení zdravého vývoje, co obsahuje látky se známým toxickým účinkem. V praxi se setkáváme s neochotou lékařů k hlášení nežádoucích účinků vakcín. Budete-li hlásit nějaké problémy např. po antibiotiku, lékař velmi pravděpodobně vaše slova nebude zpochybňovat, zapíše si to do dokumentace a v případě závažné reakce ji nahlásí. Nahlásíte-li problémy po vakcíně, můžete zjistit, že jeho ochota uznat souvislost bude nižší. Tento dvojí metr a neochota vidět nežádoucí reakce je hlavním důvodem, proč mnohdy nejsou patřičně hlášeny nežádoucí účinky, proč se tvrdí, že vakcíny jsou bezpečné, proč jsou nežádoucí reakce oficiálně vzácné. Věřte, že co je uvedeno v příbalovém letáku v kapitole nežádoucích účinků, je skutečně pravda – v tom smyslu, že to je jen špička ledovce skutečných NÚ, protože pacienti jsou v klinických studiích vakcín sledováni jen několik dnů (při testech nových léků měsíce až roky) a až 97 % hlášených NÚ je zamítnuto jako s očkováním nesouvisejících. Nevěříte? Zeptejte se SÚKLu nebo výrobce vakcín. Proto příbalové letáky ukazují jen zlomek možných NÚ, především téměř zcela ignorují chronické, plíživé vzniklé problémy, např. právě zhoršení imunity, neprospívání, poruchy chování, spánkového rytmu apod. Proto je důležité, abyste byli bdělí a věřili své intuici a smyslům.

289

Doba jedová 2

Literatura [1] Campbell-McBride, N. Gut and Psychology Syndrome (GAPS™) – Natural treatment for autism, ADHD/ADD, dyslexia, dyspraxia, depression and schizophrenia. Cambridge, 2004. [2] Campbell-McBride, N. Syndróm trávenia a psychológie EURÓPA: Bratislava, 2004. http://www.vydavatelstvo-europa.sk/katalog-knih/syndrom-travenia [3] Omenaca, F.; Sarlangue, J.; Szenborn, L.; Nogueira, M.; Suryakiran, P. V.; Smolenov, I. V.; Han, H. H. Safety, Reactogenicity and Immunogenicity of the Human Rotavirus Vaccine in Pre-Term European Infants: A Randomized Phase IIIb Study. Pediatr Infect Dis J, 2012. [4] Hewitson, L.; Houser, L. A.; Stott, C.; Sackett, G.; Tomko, J. L.; Atwood, D.; Blue, L.; White, E. R. Delayed acquisition of neonatal reflexes in newborn primates receiving a thimerosal-containing hepatitis B vaccine: influence of gestational age and birth weight. J Toxicol Environ Health A, 2010, 73 (19), 1298–313. [5] Gallagher, C. M.; Goodman, M. S. Hepatitis B vaccination of male neonates and autism diagnosis, NHIS 1997–2002. J Toxicol Environ Health A, 2010, 73 (24), 1665–77. [6] Prymula, R.; Siegrist, C. A.; Chlibek, R.; Zemlickova, H.; Vackova, M.; Smetana, J.; Lommel, P.; Kaliskova, E.; Borys, D.; Schuerman, L. Effect of prophylactic paracetamol administration at time of vaccination on febrile reactions and antibody responses in children: two open-label, randomised controlled trials. Lancet, 2009, 374 (9698), 1339–50. [7] Nežádoucí účinky léků. Informační zpravodaj SUKL 2010, 3 (3), 3–5. [8] Nežádoucí účinky léků. Informační zpravodaj SUKL 2011, 2 (4), 6.

290

12. Očkování v pohledu zkušeného pediatra Miloš Velemínský

V poslední době z řad rodičů, laiků i některých „vědeckých kruhů“ zaznívají názory, jejichž podstatou jsou výhrady k povinnému i nepovinnému očkování dětí. Vzhledem k negativně laděné kapitole se domnívám, že čtenář by se měl seznámit rovněž s pozitivním přístupem praktika, který nepodléhá vlivům firem a osobnímu prospěchu a má velkou zkušenost s preventivními programy. Provozuji už více než padesát let pediatrickou praxi, a proto se domnívám, že mám k dané záležitosti – především z praktického hlediska – co říci. Přiznávám, že nejsem, především pokud jde o děti v raném věku, nadšen množstvím očkování a že se k rozšiřování očkování stavím někdy konzervativně. Kladu si totiž otázku, co může potkat proočkovanou generaci v dospělosti, jaká bude její imunitní výbava atd. Nakonec mě však praxe vždy poučí a já svůj konzervativní postoj zpravidla přehodnotím. Rád bych se nyní vyjádřil k jednotlivým typům očkování.

Očkování proti tuberkulóze Během své profesní kariéry jsem prožil dvě období, kdy očkování bylo dvakrát zrušeno a dvakrát obnoveno. Očkování proti TBC, které nemusí být nutně aplikováno v novorozeneckém věku, podporuji. V poslední době totiž přichází do naší republiky velké množství imigrantů ze zemí, kde není TBC eradikována. Každý rodič má možnost si očkování proti TBC sám zajistit, proto rodičům „svých“ dětí doporučuji očkování v případě, kdy jeden z nich je v častém kontaktu s cizinci, např. s cizinci-dělníky pracujícími na stavbách apod. 291

Doba jedová 2

Očkování tzv. hexavakcínou Je to společné očkování proti šesti infekčním chorobám. Se záškrtem jsem se setkal pouze dvakrát, a to na počátku své profesionální kariéry. Onemocnění se projevovalo těžkým stavem, dušností a teplotami. Obě nemocné děti bohužel zemřely. Nebyly totiž očkovány. Celé generace lékařů se s tímto onemocněním v minulosti velmi často setkávaly. V současné době jsou děti očkovány a toto nemocnění se nevyskytuje – děti jím netrpí a neumírají na něj.

Tetanus Během své pediatrické praxe, především v prvních letech svého působení, jsem se setkal s několika dětmi, mladistvými i dospělými, kteří nebyli proti tetanu očkováni a umírali v těžkých křečích. Při eventuální aplikaci séra u nich probíhaly prudké alergické reakce a jejich stav někdy končil smrtí.

Černý kašel Černý kašel jsem léčil v prvních letech výkonu své profese několikrát. Děti měly dlouhodobě probíhající těžký dusivý kašel, někdy s trvalými následky. Sám jsem v souvislosti s touto chorobou úmrtí dětí nezažil. Pak jsem se s tímto onemocněním minimálně 20 let nesetkal. Postupně se však onemocnění začalo opět ojediněle objevovat a v posledních letech jsem pochopitelné i já nucen černý kašel léčit. Vše se v přírodě vyvíjí a bakterie, které vyvolávají současná onemocnění, dnes mají jiné vlastnosti, než měly jejich kmeny v minulosti. Proto se změnila i očkovací látka. Vedlejší účinky očkovacích látek byly v minulosti vyloučeny tím, že očkování u určitých rizikových skupin bylo kontraindikováno a používala se jiná vakcína. Současně používaná vakcína má jiné vlastnosti, děti se očkují častěji. Lze tak předpokládat, že výskyt případů černého kašle v budoucnosti opět poklesne. 292

Očkování v pohledu zkušeného pediatra

Očkování proti hepatitidě B Toto očkování vyvolává celou řadu kontroverzních diskuzí. Je zbytečné, nebo potřebné? I já měl (neoficiální) připomínky, proč se očkuje v kojeneckém věku proti hepatitidě B, a nikoliv A. Virus hepatitidy B se totiž přenáší prostřednictvím mateřského mléka nebo krví matky, takže riziko onemocnění u kojence je minimální. O eventuálním nosičství viru hepatitidy B jsou totiž lékaři informováni již v porodnici a podle toho jednají. Daleko nebezpečnější je možnost nákazy batolat při pobytu a hrách na veřejných pískovištích. Do pískovišť často vhazují drogově závislí lidé použité infikované injekční stříkačky a jehly. Dítě se zde může píchnout a onemocnět, přičemž se nákaza nemusí hned klinicky projevit, dokonce se její projevy mohou manifestovat až v dospělosti. Proto jsem svůj názor korigoval a toto očkování jednoznačně podporuji. Faktem je, že v celé Evropě se toto očkování používá.

Očkování proti infekcím vyvolanými bakterií Hemofilus B Onemocnění se projevuje buď zánětem mozkových blan, nebo těžkým zánětem hrtanu. V minulosti se často jednalo o smrtelné onemocnění. Očkování bylo dlouhou dobu nepovinné. V minulosti jsem byl informován o třech kojencích z mého blízkého okolí, kteří nebyli očkováni a na tuto chorobu zemřeli. Ten, kdo by mi oponoval a vyjadřoval se proti očkování, by mi nejspíše položil otázku, kolik dětí přežilo infekci a nebylo přitom očkováno. Nedokázal bych odpovědět, ale soudím, že pro dětského lékaře je to dostatečně výmluvné číslo. V posledních sedmi letech jsem se s tímto onemocněním v praxi nesetkal a nedostalo se mi ani informace o úmrtí dítěte z tohoto důvodu.

Očkování proti dětské obrně Jsem pamětníkem doby, především v padesátých letech, kdy zcela zdravé děti během 24 hodin úplně ochrnuly nebo v souvislosti 293

Doba jedová 2

s dětskou obrnou zemřely. Děti, které přežily, měly těžké trvalé následky. Systém očkování proti této nemoci prošel několika etapami. V prvním období se očkovalo mrtvou vakcínou, v druhém období živou a nyní opět mrtvou. Bývalé Československo bylo první zemí, kde dětská obrna vymizela a doposud se nevyskytuje.

Očkování proti příušnicím Jedná se o onemocnění, které se projevuje zduřením příušních žláz a postihuje slinivku břišní, pohlavní orgány a mozkové blány. Následky byly spíše chronické, týkaly se především změn na pohlavních orgánech. Akutní onemocnění slinivky byla velmi bolestivá a nebezpečná. Očkování frekvenci onemocnění snížilo na minimum. Především proto, že se provádí důsledně. Nyní se epidemie příušnic opět objevila, ale v daleko menší míře, než tomu bylo v minulosti. Vysvětlení je stejné jako u černého kašle: virus zřejmě získal nové vlastnosti nebo hladina protilátek klesla a očkování se bude muset rozšířit. Na tuto otázku jistě přinesou odpověď další výzkumy. Je možné konstatovat, že se nevyskytlo nic, co by svědčilo o poškození očkovaných.

Očkování proti spalničkám Spalničky byly velmi nebezpečné a bolestivé, ohrožovaly i životy dětí. Ve světě jsou oblasti, kde děti nejsou proti spalničkám očkovány a v souvislosti s touto chorobou i umírají. Spalničky se dnes u nás nevyskytují, nelze však přirozeně předpokládat, že se jedná o trvalý stav. Může totiž rovněž dojít k mutacím viru. Nemám informace a ani vlastní zkušenosti, že by vakcína očkované nějak poškozovala.

Očkování proti zarděnkám Zarděnky jsou chorobou, která neohrožuje bezprostředně život jedince. Ale u žen, které byly těhotné a onemocněly touto infekcí v průběhu těhotenství, docházelo typickými vývojovými vadami 294


k poškození plodu. Tyto vývojové vady se v současnosti v populaci nevyskytují.

Nepravidelná očkování Očkování proti hepatitidě A Jedná se o onemocnění tzv. špinavých rukou. Onemocnění se šíří v nevyhovujících hygienických podmínkách. Často má charakter epidemie. Onemocnění nezanechává většinou následky, vyžaduje však dlouhodobou hospitalizaci a zavedení dlouhodobých dietních opatření. Nejsou popisovány vedlejší účinky a očkování neprobíhá v prvním roce života. Z uvedených důvodů toto očkování doporučuji, a nejenom svým pacientům.

Očkování proti planým neštovicím Onemocnění se projevuje výsevem puchýřků. Jde o nejčastější infekční onemocnění dětského věku. Puchýřky jsou rozesety po celém těle a nepříjemně svědí. Největší problémy vznikají u puchýřků, které jsou lokalizované v konečníku a u děvčátek v pohlavních orgánech. Zde výrazně bolí. Neštovice snižují také imunitu. V prvním období zavedeného očkování jsem indikoval očkování pouze u dětí s ekzémem. Můj do jisté míry konzervativní přístup také vyplýval ze skutečnosti, že první očkovací látka měla 70% účinnost. Po zkušenostech s epidemií s těžkým průběhem v roce 2010 jsem se rozhodl především u děvčátek očkování podporovat. Navíc skutečnost, že neštovice mohou ohrozit zdraví plodu i novorozence, onemocní-li matka v průběhu těhotenství, se mi jeví jako dostatečný důvod pro to, abych v současné době očkování podporoval. Opět musím konstatovat, že jsem se na základě praktických zkušeností přiklonil k tomu, že toto očkování doporučuji.

295

Doba jedová 2

Očkování proti rotavirům Onemocnění vyvolává průjmová onemocnění u kojenců. Já osobně toto očkování aktivně rodičům nedoporučuji, zvláště ne u kojených dětí. Ty mají proti střevním infekcím přirozenou imunitu. Musím zároveň konstatovat, že nejsou o škodlivosti vakcíny dostupné žádné informace.

Očkování proti klíšťové encefalitidě Toto onemocnění je přenášeno klíštětem. Klíště však přenáší ještě původce lymské boreliózy. Onemocnění postihuje centrální nervstvo. Očkování je důležité a doporučuji jej aplikovat u dětí od dvou let věku. Jeho účinek je však zaměřen pouze na klíšťovou encefalitidu. V této souvislosti chci upozornit na skutečnost, že populace České republiky se ve srovnání s obyvatelstvem ostatních států, které čelí této hrozbě, vyznačuje nízkou proočkovaností proti tomuto onemocnění. Připomínám, že nejsou po očkování popisována žádná závažná vedlejší poškození.

Očkování proti zánětu mozkových blan – meningokoku U původce rozlišujeme 3 typy kmenů – A, B a C. Kmeny A a C nejsou tak nebezpečné jako kmen B. Proti A a C se očkuje. Proti typu B dosud očkovací látka není. Až bude k dispozici, budu očkování podporovat. Tento kmen totiž vyvolává těžké a rychlé onemocnění, takže dítě během několika hodin či dnů umírá i při poskytnutí plné a včasné lékařské pomoci. Tato vakcína nepochybně rozšíří spektrum očkování populace v raném věku. Nabízí se otázka, zda tento typ očkování opět nalezne své oponenty.

Očkování proti „pneumokokům“ Onemocnění se projevuje jako zánět mozkových blan s těžkými následky. V současné době jsou k dispozici 2 typy očkovacích látek. Jeden typ má 10 kmenů (aplikaci nehradí rodiče), druhý 296


13 kmenů (rodiče musejí doplácet). Připomínám, že existuje asi 90 kmenů této bakterie. V tomto případě se jedná se o výběrové očkování. Ve svém profesním životě jsem se setkal s jedním zánětem mozkových blan, který skončil s dobrým výsledkem. Při zahájení vakcinace jsem toto očkování nedoporučoval, protože očkovací látka obsahovala pouze 7 kmenů, navíc takových, které se v naší republice většinou nevyskytovaly. Při změně složení vakcíny jsem začal rodičům očkování doporučovat.

Očkování proti rakovině děložního čípku Je několik typů virů, které toto onemocnění mohou vyvolat. Rakovina děložního čípku představuje v dospělosti často smrtelné onemocnění a je prokázán vztah mezi působením tohoto viru a vznikem onemocnění. Očkování proti rakovině děložního čípku však provází mnoho často protichůdných názorů a bouřlivá diskuse. Aplikaci očkování provázejí otázky, zda je: a) vakcína čistá; neznám sice přesně její chemické složení, jsem však přesvědčen, že neobsahuje žádnou toxickou látku, která by ohrožovala zdraví nebo život očkovaného jedince; b) zda je dostatečně ověřena její účinnost, když testování bylo prováděno především u indických žen. Ověřování vakcíny prochází celou škálou zkoušek i v jednotlivých státech, kde se vakcinace zavádí. Žádný stát totiž nedovolí ohrožovat svoji populaci čímkoliv, co není ověřeno vědeckým výzkumem. Česká republika dovolila očkování, dokonce stát toto očkování hradí – není tedy důvod předpokládat, že by při rozhodování neměla důkaz o čistotě a účinnosti této vakcíny. Dalším argumentem oponujících jsou zprávy o poškození očkovaných žen. Ty sice existují, ale jsou ojedinělé a nikde se nepíše o podrobnostech. V mé praxi a v praxi mých kolegů jsme aplikovali nejméně 2000 vakcín a všechny aplikace proběhly bez následků. To, nač upozorňuji rodiče před aplikací, je, že není přesně známo, jak dlouho vydrží v organismu očkovaného jedince hladiny protilátek. Očkování proti tomuto onemocnění bylo vyvinuto před 18–20 léty. Je otázkou, zda nebude nutné tvorbu 297

Doba jedová 2

protilátek po několika letech posílit další aplikací, což se jako žádoucí projevilo např. u černého kašle. Uvedené připomínky oponentů jsou příliš povrchní a podle mého názoru zbytečně narušují aktivity směřující k očkování. Na základě svých praktických zkušeností připouštím, že i já mám čas od času jisté pochybnosti, případně i kritické připomínky, týkající se především široké škály prováděných očkování, především v raném dětském věku. Ale konkrétní zkušenost mě zatím vždy přesvědčila o nutnosti děti očkovat. Oponenti mohou namítnout, že dvě nebo tři děti z tisíce je fakt ze statistického hlediska zanedbatelný. Ano, z hlediska statistického možná, ne však z hlediska jednotlivých rodičů a jejich dětí. Je otázkou, zda by oponenti očkování nejednali jinak, kdyby právě jejich dítě zemřelo, třeba na onemocnění vyvolané hemofilem B, nebo onemocnělo chronickým onemocněním jater vzniklým po proběhlé hepatitidě B. Oponenti očkování jsou stejní jako propagátoři domácích porodů. Je pravda, že porod je fyziologický proces, ale jeden až dva z tisíce fyziologické nejsou. My lékaři nikdy nevíme, který z nich bude právě tím obtížným, komplikovaným, vyžadujícím péči specializovaného pracoviště. Rodiče postižených dětí vědí, o čem v případě porodu zdravotně i jinak poškozeného dítěte mluvím. Proto je nutné porodit dítě pod dohledem zkušeného lékaře a v dosahu specializované zdravotnické péče. Statistika je jedna věc, život jedince a rodiny je věc druhá. Poslední záležitost, o které bych se rád zmínil, je otázka, zda očkování je pro rodiče povinné, či nikoliv. Povinnost rodičů zajistit svým dětem preventivní péči vychází z mezinárodního dokumentu „Úmluvy o právech dítěte“, kde je tato povinnost rodičů zakotvena. A dokument „Úmluvy“ je navíc nadřazen zákonům České republiky. Platí tedy zákon, který tuto povinnost definuje a nařizuje. Faktem je, že ve své praxi jsem nakonec očkoval všechny děti, jejichž rodiče měli problémy s tím nechat své dítě očkovat. Postupným 298


a nenásilným vysvětlováním rodičům jsem nakonec všechny děti naočkoval. Nemusel jsem rodiče nechat předvolat na příslušné úřady. Odpůrcům očkování nepřeji, aby právě jejich dítě nebo vnouče onemocnělo infekcí, proti které je k dispozici očkovací látka. Na závěr si dovolím konstatovat, že podle mého názoru je propagace očkovacích látek v médiích prováděna velice nevhodným způsobem. Způsob prezentace vyvolává dojem psychického nátlaku na rodiče i dětské lékaře. Indikaci k očkování by měl řešit lékař sám, na základě nejnovějších a ověřených vědeckých poznatků svého oboru, své medicínské praxe a s hippokratovským zaujetím svému pacientovi prospět, aniž by z nejrůznějších důvodů podléhal mediálním či jiným tlakům.

299

13. Očkování dětí povinné, nebo dobrovolné? Jan Janda

V poslední době se u nás opět projevila zvýšená aktivita občanských iniciativ, které zpochybňují a odmítají povinné očkování proti infekčním nemocem a odrazují i od očkování nepovinného. Texty na toto téma vycházejí v různých časopisech a kolují na internetu, autoři využívají podobných aktivit v zahraničí a vždy si vyberou jen taková fakta, která se jim hodí. V únoru 2011 proběhly v našem tisku a dalších hromadných sdělovacích prostředcích zprávy o rozhodnutí Ústavního soudu ČR. Ten částečně vyhověl stížnostem jedné rodiny, která měla být za odmítnutí povinnosti očkovat své děti sankcionována pokutou. Zásadní ale byl postoj soudu v tom smyslu, že nezpochybnil obecnou povinnost očkování u dětí podle aktuálního očkovacího kalendáře. Závěr soudu tedy lze vyložit tak, že i nadále trvá povinnost rodičů nechat své děti očkovat podle platného očkovacího kalendáře, ale že v případě odmítnutí rodina nemá být trestána. Pediatři vědí, že aktivity antivakcionistů jsou již velmi starého data, spory mezi zastánci a odmítači očkování se táhnou již od zavedení Jennerovy vakcíny proti pravým neštovicím koncem 18. století! Antivakcionisté argumentují svobodným rozhodnutím rodiny, zda očkovat své dítě, zdůrazňují pouze vedlejší účinky vakcinace, poukazují na malou efektivitu očkování, argumentují tím, že většina chorob, proti kterým se očkuje, je v populaci na ústupu a že očkování představuje větší riziko než samotná nemoc. Opakovaně u nás poukazují na to, že ve většině 300

Očkování dětí povinné, nebo dobrovolné?

vyspělých zemí na Západě skutečně není očkování povinné, což je pravdou. Odmítají ale akceptovat to, co bylo výsledkem podobných aktivit v těchto vyspělých zemích, které vedly k větším či menším epidemiím infekčních nemocí – včetně nutných hospitalizací, závažných komplikací, trvalých zdravotních následků nebo dokonce fatálních konců. WHO udává ve svých statistikách, že ročně zemře v rozvojových zemích okolo 4 milionů dětí na infekční choroby (přibližná data podílu jednotlivých chorob s fatálním průběhem: tetanus 5 %, pertuse 7 %, hemofilové infekce 10 %, spalničky 13 %, rotaviry 10 %, pneumokoková invazivní onemocnění 17 %, HIV 9 %, malárie cca 30 %). Je patrné, že mimo malárii a HIV lze očkováním účinně předcházet všem ostatním chorobám. Statistiky z rozvojových zemí ukazují, že očkování již zachránilo životy milionům dětí do 5 let věku, odhadem ročně skoro 6 milionů dětí této věkové skupiny.

Některé z hlavních argumentů proti očkování: Současný nízký výskyt dětských infekčních nemocí – vysvětlení je jednoduché, důvodem je právě vysoká proočkovanost. Nejlepším argumentem pro očkování proti běžným dětským infekcím byly a jsou „úspěšné“ kampaně antivakcionistů ve vyspělých západních zemích, na jejichž podkladě se omezila vakcinace – např. proti pertusi (černý kašel) a spalničkám. To vedlo v minulých desetiletích k opakovaným epidemiím s řadou závažných komplikací, trvalých následků a bohužel i fatálních průběhů. Příkladem toho, co přinesl pokles proočkovanosti proti spalničkám, jsou epidemiologická data z poslední dekády. Vznikají menší či větší epidemie spalniček, např. v únoru 2006 začala v Německu epidemie spalniček, největší od roku 2001 (tehdy bylo zavedeno povinné hlášení nemoci). Ve spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko s více než 15 miliony obyvatel bylo hlášeno asi 1400 případů a více než 160 hospitalizovaných. Mezi nimi byly případy postižení centrálního nervového systé301

Doba jedová 2

mu včetně trvalých následků, mezi nemocnými bylo nejvíce školáků. Důvodem těchto epidemií je vždy nízká proočkovanost populace, dovolující šíření infekce. V létech 2006–2009 se objevilo ve Švýcarsku více než 4000, ve střední Evropě od roku 2005–2009 přes 6000 případů spalniček. V roce 2011 bylo zaznamenáno v Německu 1609 případů, ve Francii (15 213 případů a 6 úmrtí) a ve Španělsku 1914, v celé Evropě pak více než 35 000 případů. Onemocněli nejčastěji kojenci, ale i mladí jedinci od 15 do 30 let. Na rakouském očkovacím dnu v Salzburgu dne 23. března 2012 bylo referováno o vzrůstající incidenci spalniček v Evropě, která je provázena asi 20 % komplikací, ale i fatálními průběhy (v Bulharsku v posledních letech velká epidemie více než 20 000 případů, včetně 24 úmrtí, hodně případů bylo mezi romskou populací). Důvody šíření spalniček jsou vždy podobné – nízká proočkovanost, ke které právě přispívají akce antivakcionistů či alternativních léčitelů, a podílí se na tom i zvýšená migrace. V USA se podařilo vysokou proočkovaností spalničky téměř eradikovat, americké úřady varují opakovaně své občany při cestách do Evropy. Tu považují v USA za největšího „exportéra“ spalniček. V USA se místní epidemie vysvětlují zavlečením turisty vracejícími se z Evropy a místní úřady připravují opatření proti importu spalniček ze zahraničí tím, že od osob přijíždějících z oblastí s endemickým výskytem spalniček budou požadovat potvrzení o očkování proti této nemoci. Očkování proti základním dětským nemocem není v USA povinné, ale neočkované dítě nemá šanci, že bude přijato do jakéhokoliv většího kolektivu. A že očkování má smysl, o tom svědčí údaje WHO: od roku 2000 do 2008 klesl počet úmrtí na spalničky z 1,1 milionu na 118 000. Ovšem nedostatek finančních zdrojů a politická situace v Africe vyvolává obavy, že v letech 2112–2014 by mohl počet úmrtí dosáhnout 500 000 ročně! Tato problematika se naštěstí ČR zatím netýká, spalničky se u nás neobjevují – právě pro vysokou proočkovanost naší populace! 302


Dalším smutným příkladem poklesu proočkovanosti byla epidemie diftérie (záškrtu) v bývalých státech SSSR, zvláště na Ukrajině. V SSSR bylo očkování v rámci primární péče vnímáno jako součást politické doktríny starého režimu. Po roce 1989 se ale i tam probudila aktivita kritiků, jejichž terčem stala trivakcína difterie-tetanus-pertuse. Diskreditující kampaně vedli bohužel lékaři, kteří rozhlašovali, že vakcína vyvolává leukémii. Výsledek vedl k prudkému poklesu proočkovanosti (pod 30 % populace) a výsledek se dostavil – v Rusku vznikla pravděpodobně největší epidemie záškrtu v poválečném světě a výskyt záškrtu zde dosáhl prakticky úrovně rozvojových zemí, zemřely tisíce nemocných! Onemocnění bylo zavlečeno zahraničními dělníky i do ČR, nerozšířilo se ale díky vysoké proočkovanosti naší populace. V ČR se v poslední době vyskytují častěji případy černého kašle, a proto se doporučuje přeočkování školních dětí a dorostu. Jedním z důvodů zvýšené nemocnosti je postupný pokles ochranných protilátek, a proto se doporučuje další dávka očkovací látky (tzv. booster) u školních dětí. Mezi další argumenty patří tvrzení, že u dětských infekcí jde o neškodná onemocnění, která mají děti prodělat bez očkování. To ovšem není pravda, např. přirozeně probíhající spalničky a černý kašel jsou v rámci epidemií provázeny nezřídka závažnými komplikacemi s častými trvalými následky, záškrt snad ani odpůrci očkování nepovažují za neškodnou nemoc. Je neuvěřitelné, že odpůrci očkování neberou na vědomí, jak dětské infekce probíhají v rozvojových zemích se statisíci úmrtí a trvalých následků u přeživších. Antivakcionisté trvale zdůrazňují vedlejší účinky očkování. Typické je, že si ze zpráv vybírají pouze ty argumenty, které zpochybňují význam vakcinace. V poslední době je laická veřejnost alarmována zprávami, že při očkování proti rotavirům pediatři doporučují omezit kojení, což by zvláště v rozvojových zemích mohlo skončit velkými problémy. Kdo si však pročte originální sdělení v odborném časopise, zjistí, že antivakcionisté šikovně 303

Doba jedová 2

manipulují s fakty – bylo skutečně zjištěno (ale pouze v rozvojových zemích, hlavně v Indii), že podání očkovací látky při kojení vede k nižší tvorbě protilátek proti rotavirům – ale pediatři v žádném případě od kojení neodrazují, jde o to, aby se vakcína nepodávala současně s kojením! A takových situací by bylo možno popsat celou řadu. Není pochyb, že očkování může být provázeno vedlejšími účinky, které mohou být i závažné. Ovšem pokusy spojovat očkování s vyšším výskytem některých chorob, např. alergie, střevních zánětů nebo autismu, nebyly na podkladě studií v rámci „evidence based medicine“ prokázány. Příkladem byla např. kampaň proti očkování vakcínou MMR (spalničky, parotitida, zarděnky). Argumentem byl vznik autismu po této vakcíně. Prokázalo se, že původní publikace Dr. Andrewa Wakefielda v prestižních časopisech (např. Lancet) vznikly na podkladě zfalšovaných záznamů případů konkrétních pacientů, a autor dokonce přijímal velké finanční částky ze strany antivakcionistů. Redakce časopisů se pak svým čtenářům musely omlouvat. Trvalým evergreenem jsou námitky proti konzervačním látkám ve vakcínách (např. thiomersal – ale ten se dnes ve vakcínách už prakticky nevyskytuje, zvláště u těch běžně používaných při povinném očkování. Ve výsledcích testování jeho škodlivých následků se může soudný čtenář orientovat na stránkách U. S. FDA – stačí do Google napsat imerosal in vaccines). Také argumenty proti formaldehydu nejsou logické, formaldehyd jako substance se běžně vyskytuje v tělesných tekutinách a v nízkých koncentracích je neškodný, totéž platí i pro aceton, který ale tč. ve vakcínách není obsažen. Dalším používaným argumentem je vznik alergie po očkování, ale provedené studie ukázaly opak – očkované děti jsou v prvních létech života lépe chráněny vůči atopii. Dalším argumentem je fakt, že stále stoupá počet vakcín – proti tomu lze konstatovat, že díky očkování se podařilo omezit výskyt řady chorob nebo je prakticky eradikovat (vymýtit). Je tomu tak u pravých neštovic, blízko k tomu je situace u spalniček a poliomyelitidy – zvláště v USA se zdá, že vymýcení 304


spalniček by bylo blízko, kdyby neexistoval jejich „import“ do USA z Evropy. V ČR bylo u dětí také zrušeno celoplošné očkování proti TBC, důvodem byl nízký výskyt nemoci, malá účinnost vakcíny a značný počet vedlejších účinků, někdy velmi závažných. Rozhodně nebyl důvodem fakt, že se ušetří na očkovací látce! Podrobné důvody, proč bylo celoplošné očkování prakticky ve všech vyspělých zemích v Evropě zrušeno a nahrazeno očkováním výběrovým (pouze u jedince, kde riziko vzniku TBC je dáno epidemiologickou situací v okolí dítěte), jsou uvedeny na webové stránce České pediatrické společnosti www.cpsjep.cz (oddíl Stanoviska v hlavním menu). Argumenty pro vakcinaci: vyvarovat se onemocnění infekcí s vysokým rizikem závažných komplikací, případně fatálního konce. Pokud je očkována většina populace, šíření infekce je znesnadněno (tzv. herd effect – kolektivní imunita). Děti se očkují zdravé, takže jsou schopny vytvářet si obranné protilátky. Dnešní moderní vakcíny mají minimum vedlejších účinků, včetně alergických projevů. Pro státy je vakcinace finančně výhodná, studie cost/benefit jednoznačně svědčí pro celoplošné očkování proti vybraných infekcím, náklady vakcinace jsou významně nižší než řešení závažných epidemií. Skutečností zůstává, že ani po řádném očkování není možno počítat se 100% ochranou jedince proti dané infekci. Typickým příkladem je např. vakcína proti pertusi (černému kašli), efekt se pohybuje okolo 95 %, tedy 5 % očkovaných není chráněno. Pokud je pak proočkovanost vyšší než 95 %, logicky onemocní více očkovaných než neočkovaných – jeden z opakovaně používaných argumentů antivakcionistů! Argumenty o svobodném rozhodnutí rodičů neočkovat své dítě je pak třeba konfrontovat se situací, kdy se např. dítě řádně očkované, patřící do skupiny oněch 5 %, nakazí komplikovanou pertusí od dítěte, jehož rodiče odmítli očkování, včetně možných komplikací s trvalými následky. Tady je možno situaci formulovat tak, že svoboda individua končí tam, kde 305

Doba jedová 2

začíná ohrožovat druhé, očkované dítě může být poškozeno vinou antivakcionistů. Oblíbenou námitkou antivakcionistů je rovněž fakt, že se děti již v kojeneckém věku očkují proti hepatitidě typu B, když riziko přenosu krevní cestou je minimální. Zde je ovšem třeba poukázat na to, že pokud se dítě nakazí, ať už jakýmkoliv způsobem (např. zranění od použité injekční jehly narkomanů někde na veřejném prostranství, kde si malé děti hrají – takových případů pediatři popsali již celou řadu!), pak onemocnění probíhá jinak než po nákaze v dospělosti, je daleko agresivnější a riziko trvalých následků je při infekci v dětském věku významně vyšší. Jak tedy pediatři dnes mají/mohou postupovat po vynesení rozsudku Nejvyššího soudu? Prvním předpokladem je dobrý kontakt s rodiči, jejichž děti jsou u pediatra registrovány. Očkovat by se měly pouze děti zdravé a v úvahu by se měly brát neobvyklé reakce při první dávce vakcíny. Očkující lékař zná nejlépe rodinnou i osobní anamnézu dítěte s potencionálními riziky zvažujícími riziko vakcinace (např. u dětí s neurologickým onemocněním). Tak např. při výskytu těžší reakce po první dávce hexavakcíny lze při další dávce podat jen čtyřsložkovou očkovací látku a separátně „doočkovat“ ony 2 vynechané složky později. V případě pochyb mohou pediatři kontaktovat kolegy z pracovišť, která se problematikou očkování zabývají v plném rozsahu a mají velké zkušenosti (např. specializované ambulance pro očkování dětí při FN Motol nebo DFN Brno). Pediatr musí být schopen odpovědět na dotazy rodičů a mít připraveny argumenty, které vysvětlí námitky antivakcionistů. Takovým rodičům je možno dodat materiály popisující vznik epidemií při poklesu proočkovanosti, upozornit, že existují nejen webové stránky odpůrců očkování, ale i stránky zastánců očkování, kde se srozumitelným způsobem vysvětluje efekt vakcinace. Smutnou realitou zůstává ovšem fakt, že řada antivakcionistů je příznivcem různých forem léčitelství, alternativní medicíny, homeopatie, makrobiotických i jiných diet, veganství atd. 306


A právě tito lidé nejsou často přístupni žádným logickým argumentům, proč by se dětská populace měla očkovat. U našich západních sousedů se u odmítačů očkování otevřeně mluví o porušení práva dítěte. Odkazuje se na konvenci o právech dítěte OSN, článek 24 (ratifikováno v roce 1992, kde se praví, že každé dítě má právo na „nejvyšší stupeň dosažitelného zdraví“). Aktivity antivakcionistů vedoucí k poklesu proočkovanosti vedou nepochybně k závažnému poškození zdraví řady dětí, které se tomu nemohou samy bránit. I u nás některá nakladatelství vydávají příručky nabádající rodiče odmítat očkování, agentury organizují přednášky zahraničních lektorů. Nedávno prezentoval v Praze své názory na očkování bývalý zaměstnanec zahraničních farmaceutických firem John Virapen. Jeho přednáška byla organizovaná ve spolupráci s nakladatelstvím Slovart, které vydalo jeho brožuru „Nežádoucí účinek: Smrt“, která stojí „pouhých“ 356 Kč! Většina jeho tvrzení v rámci přednášky byly naprosté nesmysly, přesto sklidil velký obdiv asi tří set posluchačů, kteří si jeho brožuru kupovali. Byznys se prostě uplatňuje i v této oblasti. To, co je třeba u nás dořešit, je odpovědnost za možné závažné následky očkování tam, kde byl jednoznačně prokázán vztah poškození a vakcinace. Pokud očkující lékař dodržel všechna doporučení a výkon byl proveden lege artis, nemůže být obviňován ze strany rodičů poškozeného dítěte, odpovědnost musí převzít stát, který žádá od rodin povinnost očkování. Příkladů, jak by bylo možno postupovat, je celá řada. V USA např. již léta funguje tzv. Vaccine Adverse Event Reporting System (VAERS), který je podporován organizací Center for Disease Control and Prevention (CDC) and the Food and Drug Administration (FDA). Systém shromažďuje, zabezpečuje a analyzuje informace o možných vedlejších reakcích po očkování. Povinností VAERS je informovat i o bezpečnosti/možných vedlejších účincích vakcín rodiny dětí, lékaře, výrobce vakcín a státní orgány. Mimo VAERS jako informační instituce existu307

Doba jedová 2

je v USA i instituce National Vaccine Injury Compensation Program. Ta standardně řeší odškodnění soudní cestou v případech, kde se prokáže skutečně kauzální vztah mezi vakcinací a poškozením zdraví jedince. Antivakcionisté mají jednu velkou pravdu – mělo by být jednoznačně deklarováno, jaké vedlejší účinky očkování by se měly hlásit, a praktičtí pediatři by měli být vedeni k tomu, že všechny takové neobvyklé závažnější reakce se musí hlásit. Česká pediatrická společnost spolu s praktickými pediatry znovu oslovuje v roce 2012 rezort Ministerstva zdravotnictví ČR s požadavkem zavést u nás systém podobný jako v USA, který je vyzkoušený a bylo by možné jej do značné míry převzít. Závěr: je třeba si uvědomit, že v demokratických státech není možno jednoduše protesty antivakcionistů umlčet a sankcionovat. Jedinou cestou je trpělivě vysvětlovat a uvádět na pravou míru mýty o škodlivosti očkování. Na druhé straně ale není možno primárně odmítat možnost, že očkování může být spojeno s nepříznivými vedlejšími účinky. Ovšem je třeba zdůrazňovat, že riziko vedlejších účinků očkování je ve srovnání s rizikem vzniku epidemií při nízké proočkovanosti zcela minimální. Praktičtí pediatři by neměli při prvním setkání s rodiči odmítajícími očkování vytvořit konfrontační vzorec jednání, ale snažit se je přesvědčit klidným způsobem, bez zbytečných emocí, dát jim k dispozici materiály ukazující, kam vede masové odmítání očkování, upozornit na webové stránky pojednávající o efektech očkování u nás i v zahraničí. Zkušenost ukazuje, že řada „odmítačů“ si časem uvědomí, že očkování je pro jejich dítě přece jen výhodné, a dá se nakonec přesvědčit. Vyžaduje to samozřejmě od pediatrů více času, aby se seznámili s argumenty antivakcionistů a mohli je uvést na pravou míru. Úkolem státu je prakticky provádět ochranu zdraví populace. V některých zemích to legislativa řeší tak, že děti mohou být přijaty do kolektivního zařízení pouze tehdy, pokud absolvovaly zá308


kladní doporučené očkování. Tato možnost se nabízí samozřejmě i u nás. Zvláštní kapitolou jsou očkování požadovaná při cestách do zahraničí, zde je možno kontaktovat centra cestovní medicíny, ale informován by měl být i pediatr, u kterého je dítě registrováno. Odborníci, ale i laici si mohou přečíst původní článek o kampaních antivakcionistů s řadou detailů a příkladů toho, co tyto kampaně způsobily (viz webová stránka České pediatrické společnosti www.pediatrics.cz v oddílu Novinky).

309

14. Najdeme lék na všechny nemoci? Anna Strunecká

Od dávných dob člověk touží po tom, aby měl všemocný lék na všechny nemoci, který ho rychle a spolehlivě uzdraví a zbaví všeho trápení. Takový lék, o kterém si moderní medicína myslí, že neexistuje, je obvykle označován názvem panacea. Panakeia byla řecká bohyně uzdravení, dcera bájného Asklépia a jeho ženy Epione. Ti měli ještě čtyři další dcery, z nichž Hygieia byla bohyní zdraví a čistoty, Iásó bohyní léčení, Aceso bohyní zotavení a Aglaea bohyní půvabu a krásy. Do této rodiny patřili i tři bratři: Podaleirios měl dar diagnostiky, Macháón byl mistr chirurg, dokud ho nezabila královna Amazonek v trojské válce, a Telesforos věnoval svůj život službám otci Asklépiovi. Asklépios byl synem boha Slunce Apollóna a do jeho svatyní přicházeli nemocní hledat úlevu ve svých bolestech. Jeho rodina vlastně představovala výborně zastoupené specialisty moderního medicínského centra! V Asklépiových svatyních se pacient během spánku v noci uzdravil, nebo mu byl sdělen léčebný postup. Od Asklépia (latinsky Aesculapius) odvozoval svůj původ i řecký lékař Hippokratés (469–399 př. n. l.), jehož přísahu skládají dodnes absolventi lékařské fakulty. Aesculapova hůl ovinutá hadem – symbol a znamení medicíny – je dědictvím řecko-římské kultury. Asklépios se stal bohem medicíny. Po tomto historickém odbočení je třeba přiznat, že takový způsob léčení současná medicína neovládá, a o vytouženém léku panacea panuje přesvědčení, že neexistuje. Avšak v této pohádce založené na mýtech starých Řeků se objevuje síla slunce a důležitost zdravého spánku, čistota i pohyb, protože každý musel doputovat do Asklépiova chrámu pěšky. To všechno jsou 310

Najdeme lék na všechny nemoci?

faktory, které objevuje moderní medicína jako klíčově důležité v prevenci i léčení nemoci, v procesech zotavení a obnovy tělesných sil. Moderní medicína objevuje zákonitosti toho, jak funguje lidský mozek a mechanismy působení některých tradičně používaných bylinných i potravinových složek. Pokusíme se proto poodhalit některé souvislosti, které mohou být člověku užitečné po celý život.

14.1 Kam nechodí slunce, tam chodí lékař Slunce stimuluje v lidském těle tvorbu vitaminu D. Práce o mnohočetných účincích vitaminu D v lidském těle se objevují ve vědeckých časopisech a jsou námětem mezinárodních konferencí. Značným problémem je fakt, že se změnou životního stylu a v důsledku osvěty, která šíří strach z pobytu na slunci kvůli nebezpečí rakoviny kůže, je v současné době populace v rozvinutých zemích ohrožena nedostatkem (insuficiencí) vitaminu D. Vitamin D je rozpustný v tucích a funguje jako steroidní hormon. Tělo si vytváří vitamin D z cholesterolu po ozáření kůže ultrafialovými paprsky B (UVB). Ukazuje se také, že potřeby lidského těla přesahují tradičně doporučované denní dávky (DDD). Vedle dávno známé úlohy vitaminu D při vstřebávání vápníku ve střevech a stavbě kostí ukazují klinické a epidemiologické studie, že vitamin D dokáže snížit riziko a výskyt mnoha vážných onemocnění, nejenom křivice a osteoporózy, ale i rakoviny, cukrovky, infarktů myokardu, slinivky břišní aj. Vitamin D má tak důležitý význam pro průběh desítek fyziologických a biochemických procesů v lidském těle, že můžeme bez nadsázky říct, že tělo pláče a volá po dodávce tohoto vitaminu. Člověk dnešní doby se do jisté míry chová jako člověk jeskynní, nevychází na slunce a svoje tělo před ním pečlivě ukrývá. 311

Doba jedová 2

Význam vitaminu D pro lidské tělo Nejlepším důkazem toho, že vitamin D je nezbytně nutný pro funkci všech buněk v našem těle, je skutečnost, že všechny typy buněk jsou vybaveny receptory pro vitamin D [1]. Jejich prostřednictvím reguluje vitamin D transkripci genů i stav imunitního systému. Vitamin D je zodpovědný za regulaci 2000 genů z lidského genomu. To je téměř 10 %, protože každý člověk má asi 20 000–25 000 genů. Receptory pro vitamin D mají klíčový význam při kontrole imunitních funkcí, buněčného růstu a diferenciace. Výčet procesů, které vitamin D reguluje, je podle toho velice rozsáhlý. Jsou to především procesy dělení a obnovy buněk, činnost srdce a fungování cév, procesy dýchání a výměny plynů, rozmnožování, zdravý spánek, procesy stárnutí i sluch. Vitamin D zasahuje do procesů trávení, ovlivňuje stav sliznic v trávicím ústrojí, činnost slinivky břišní a procesy vstřebávání živin. Významným způsobem dokáže regulovat tělesnou hmotnost zásahy do metabolismu cukrů i tuků. Vitamin D reguluje činnost imunitního systému. Mnozí se cítí zdravější po letní dovolené u moře nebo kdekoliv venku. Vitamin D ovlivňuje stav kůže i růst vlasů. Původní poznaná úloha vitaminu D byla při zajištění správného vývoje kostí a ukládání vápníku. Nedostatek vitaminu D, zejména u starších lidí, společně s nižším příjmem vápníku vede k nízké hladině parathormonu a přispívá k rozvoji osteoporózy a zlomenin. S tím souvisí i nově poznané účinky vitaminu D na svalovinu, protože při nedostatku vitaminu D klesá významně svalová síla a zvyšuje se riziko pádů u starších žen i mužů. Dostatek vitaminu D je proto důležitý pro celkovou pohyblivost, u starších osob zvyšuje svalovou sílu a snižuje riziko pádů. Dostatek vitaminu D je důležitý i pro sportovní výkony. Vitamin D dokáže ovlivnit náladu a pocit pohody. Vzpomínáte si, jak se každý rozveselí a ožije, když na horách vysvitne slunce? Nedávná studie prokazuje i význam vitaminu D v prevenci sebevražd. 312


Protože seznam literatury s důkazy všech uvedených tvrzení by byl nesmírně rozsáhlý, odkazujeme čtenáře pouze na některé základní přehledné zdroje literatury z poslední doby [2–5]. Kniha Vitamin D Cure (Léčení vitaminem D) [2] je mimořádně přehledná a zdařilá a podává vysvětlení toho, proč můžeme v současné době považovat vitamin D za nejpůsobivější přírodní lék. Autor docent James Dowd je ředitel ústavu pro artritidu, specialista na interní medicínu a revmatologii; Diane Stafford je autorkou 12 knih o zdraví. Autoři píší: Více, než jste schopni si uvědomit, máte budoucnost svého zdraví ve vlastních rukách. Můžete využít sílu vitaminu slunečního záření a změnit svůj život, zbavit se bolestí, vrátit se k aktivnímu prožívání dobré pohody teď i po další desítky let.

Nemoci, které vitamin D ovlivňuje Seznam poruch a nemocí, které mohou být vyvolány nebo zhoršeny nedostatkem vitaminu D, je značně rozsáhlý, avšak jejich příklady uvádím v tabulce 14.1. Pro každou uvedenou diagnózu je možné vyhledat v odborné literatuře několik studií, které se jí zabývají a hledají fyziologické důsledky nedostatku vitaminu D a biochemické mechanismy, které vitamin D reguluje. Přehled prací o vztahu více než 200 poruch a nemocí, které jsou ovlivnitelné hladinou vitaminu D, lze nalézt na této adrese: http:// www.greenmedinfo.com/disease/vitamin-d-deficiency. Zvláštní a velmi perspektivní skupinu však představuje rakovina. Jejímu léčení pomocí vitaminu D je v současné době rovněž věnována veliká pozornost [6].

313

Doba jedová 2

Tabulka 14.1 Příklady nemocí, které jsou ovlivněné nedostatkem vitaminu D a mohou být vitaminem D léčeny. Podle [2, 7] Akutní respirační infekce

Anafylaxe

Anémie

Artritis

Astma

Ateroskleróza

Autismus

Autoimunitní onemocnění

Bipolární porucha

Bolest hlavy

Bolesti v kříži

Crohnova nemoc

Cystická fibróza

Deprese

Diabetes

Dysfunkce imunitního systému

Dyslexie

Epilepsie

Ekzém

Fibromyalgie

HIV/AIDS

Hypertenze

Chronická únava

Chřipka

Infarkt

Klaudikace

Krátkozrakost

Křivice

Lepra

Leukémie

Lupénka

Lupus

Makulární degenerace

Melanom

Meningitis (bakteriální)

Metabolický syndrom

Migrény

Myelom

Myopatie

Nachlazení

Neplodnost

Nespavost

Nespecifické bolesti svalů

Neuroblastom

Neuropatie

Nízká porodní váha

Obezita

Onemocnění ledvin

Osteoporóza

Parkinsonova choroba

Pneumonie

Polycystické vaječníky

Poškození mozku

Preeklampsie

Roztroušená skleróza

Sepse

Sezonní afektivní porucha

Schizofrenie

Srdeční onemocnění

Svalová slabost

Tuberkulóza

Úzkost

Vysoká hladina cholesterolu

Zánět dásní

Zánět střev

Záněty

Zlomeniny

Ztráta sluchu

314


Jak získat dostatečnou hladinu vitaminu D Přirozený způsob vzniku vitaminu D je přímé ozáření kůže slunečními UVB paprsky, které působí na sterolovou sloučeninu 7-dehydrocholesterol – prekurzor pro vitamin D. V kůži tak vzniká vitamin D, který potom játra a ledviny přeměňují ve dvou krocích na hormon označovaný jako D3 (kalcitriol). Kalcitriol má poločas života 15 hodin, zatímco jeho předchůdce (prekurzor) kalcidiol má poločas okolo 15 dnů (http://www.medscape.com/ viewarticle/731722_2). Tělo si tímto způsobem samo reguluje patřičnou hladinu vitaminu D a ten zároveň vzniká v takovém množství, jaké nemůžeme tělu dodat tabletami se syntetickým vitaminem D. V posledních desetiletích je však veřejnost neustále přesvědčovaná, že vystavování těla slunci je škodlivé. Přinejlepším způsobuje stárnutí kůže a tvorbu vrásek, v horším případě podněcuje vznik rakoviny. Pobyt na slunci se považuje za stejně riskantní, jako je kouření tabáku nebo pití alkoholu. A tak, zatímco nás reklamy i zdravotnická osvěta varují před nepřítelem číslo jedna – sluncem, které nás zabíjí, mažeme si na těla karcinogen metyleugenol a hliník v opalovacích krémech, abychom se před tímto zabijákem ochránili. Protože pracujeme po většinu dne v uzavřených interiérech, šíří se v rozvinutých zemích epidemie nedostatku vitaminu D. V USA trpí velmi výrazným nedostatkem vitaminu D na konci zimy asi 85 % obyvatel, senioři dokonce z 95 %. V Německu a dalších evropských zemích udávají, že vitaminem D není adekvátně zásobeno 60–70% populace [6]. Pokud žijeme v oblastech, kde slunce po řadu měsíců moc nesvítí, nebudeme nikoho nutit cestovat na Havaj (kde je doba života o 5 let delší než v USA). Nabízí se jednak alternativa příjmu vitaminu D v tabletách, jednak možnost solária. Obojí má svoje možná rizika, a tak bych se přimlouvala, abychom i u nás v Česku využili každého slunečního svitu v zimních měsících; třeba můžeme vystavit svoje tělo v tričku na pár minut do otevře315

Doba jedová 2

ného okna ve vytápěné místnosti. Procházky na čerstvém vzduchu alespoň s odhaleným obličejem nebo rukama jsou prospěšné i z mnoha dalších důvodů. Dbejme na to, aby sluneční světlo mělo přístup do našich domovů, vycházejme sami za sluncem. Dětem stačí 10–15 minut pobytu na slunci denně. Větší požadavky na spotřebu vitaminu D mají lidé s nadváhou a obézní či těhotné ženy, senioři a také lidé s tmavou pletí. Pigmenty v kůži totiž fungují jako filtry pro sluneční záření.

Stanovení koncentrace 25(OH)D Pro diagnózu nedostatku vitaminu D je v klinické praxi doporučeno stanovit v séru koncentraci 25(OH)D, nazývaného také kalcidiol, která je klinicky významným ukazatelem zásobení organismu vitaminem D. Stav zásobení vitaminem D se ověřuje také v případě klinických nebo laboratorních známek osteomalacie (hypokalcémie, zvýšená kostní frakce alkalické fosfatázy, rentgenové známky osteomalacie). Indikací ke stanovení koncentrace kalcidiolu je také hyperkalcémie v případě podezření na intoxikaci vitaminem D. Do rizikové skupiny patří pacienti s osteoporózou, pacienti dlouhodobě léčení glukokortikoidy, dlouhodobě hospitalizovaní staří lidé, obézní, pacienti s malabsorpcí nebo pacienti s poruchou funkce ledvin (renální selhání, nefrotický syndrom) nebo jater [8]. Tabulka 14.2 Hladiny 25(OH)D v krvi. (Podle [9]) NEDOSTATEČNÁ

OPTIMÁLNÍ

TERAPEUTICKÁ

NADBYTEK

< 50 ng/ml

50–70 ng/ml

70–100 ng/ml

> 100 ng/ml

V ČR jsou kritéria pro insuficienci a dostatek vitaminu D poněkud nižší. MUDr. Zikán [8] uvádí, že do pásma nedostatečného zásobení organismu vitaminem D se klasifikují osoby s koncentrací kalcidiolu v rozmezí 12 až 20 ng/ml (30–50 nmol/l). Za 316


dostatečné jsou považovány sérové koncentrace 25(OH)D vyšší než 20 ng/ml (50 nmol/l). Koncentrace kalcidiolu vyšší než 30 ng/ml (> 75 nmol/l) mohou, ale také nemusejí mít další příznivé působení a je zapotřebí ověření v dalších studiích. Podle Zikána při koncentracích kalcidiolu nad 50 ng/ml (> 125 nmol/l) již narůstá riziko toxicity vitaminu D. Podle některých pracovišť ale narůstá riziko toxicity vitaminu D významněji až při koncentraci kalcidiolu nad 80 ng/ml (> 200 nmol/l) [8].

Toxicita vitaminu D Vitamin D je rozpustný v tucích a může být toxický. Předávkování vitaminem D z ozáření sluncem je však vysoce nepravděpodobné, protože tělo má zpětnovazební regulaci jeho tvorby. Každý pozná, kdy má dost slunečního záření, když mu začne červenat kůže. Spálení UVB, které může způsobit poškození kůže, je nebezpečné. Je však třeba být pozorný i při užívání vitaminu D. Vitamin D3 pochází z oleje ryb, zatímco vitamin D2, který bývá rovněž v některých potravinových doplňcích, je rostlinného původu a je biologicky méně aktivní. Vitamin D3, který je obsažen ve vejcích, tresčím oleji, rybách a ve vnitřnostech, je stejný jako ten, který se tvoří v naší kůži. Vitamin D2 bývá syntetický a může být ve vyšších dávkách toxický. Na trhu se objevují různé preparáty vitaminu D3, vybírejme ty bez umělých sladidel a mnoha dalších přídatných látek. Ve světle nových poznatků a pod vlivem současné situace se ukazuje jako velice důležité přehodnotit názory o potřebných dávkách vitaminu D jako potravinového doplňku. Ve většině zemí je totiž jeho příjem v potravě zanedbatelný. Potraviny nejsou v České republice vitaminem D fortifikovány a denní příjem vitaminu D potravou se odhaduje na 50–100 IU denně. V současné době je doporučovaná denní dávka (DDD) pro lidi do 50 let 200 mezinárodních jednotek (IU), pro lidi ve věku 51–70 let 400 IU a pro starší než 70 let je to 600 IU. Vědci však docházejí 317

Doba jedová 2

k mezinárodnímu konsenzu a v mnoha zemích nově doporučují, že DDD vitaminu D by měla být nejméně 2000 IU, spíše však 4000 IU [10]. Denní příjem vitaminu D až do 4000 se považuje i v ČR u většiny populace za nezávadný [8]. Dávce 4000 IU odpovídá asi 100 μg. Uvádí se, že prahovou hodnotou pro toxicitu je hladina 25(OH)D 200–250 ng/ml nebo také příjem 10 000 IU denně (250 μg), čehož není možné dosáhnout ani nadměrným sluněním, ani z potravy. V ČR by nebylo snadné navodit takový stav ani užíváním potravinových doplňků, protože ty se u nás řídí platnými nízkými DDD. Předávkovat se tak může pacient nejspíše užíváním preparátů vitaminu D ze zahraničí. V případě předávkování se může vyvinout hyperkalcémie. Může se objevit i u pacientů s poruchami ledvin nebo jater. Vylučuje se nadměrné množství parathormonu, pod jehož vlivem dochází k uvolňování vápníku z kostí do krve. Vápník se potom ukládá do měkkých tkání, jako je srdce, plíce nebo ledviny. Člověk může mít nucení na zvracení, zácpu, časté močení. Intoxikaci vitaminem D zabráníme tím, že přestaneme užívat vitamin D i preparáty s vápníkem a pijeme dostatečné množství vody.

Vitamin D je účinnější než očkování Dnes již existuje mnoho důkazů o klíčové roli vitaminu D3 v aktivaci přirozené imunity. Pro jeho význam svědčí i poznatky, že při nedostatku vitaminu D3 je vyšší prevalence infekčních a zánětlivých onemocnění, zejména tuberkulózy, Crohnovy choroby a ulcerózní kolitidy. K chřipkovým epidemiím dochází pravidelně v zimních měsících. Dostatečný příjem vitaminu D u těhotných a kojících žen zajistí ochranu jejich dětí před infekčními nákazami. Mechanismy, jakými vitamin D do procesů imunity zasahuje, jsou intenzivně zkoumány a mnohé jsou detailně popsány. Vitamin D3 ovlivňuje činnost makrofágů, lymfocytů a dendritických buněk [11]. Nedostatek vitaminu D3 může vést k poruchám v čin318


nosti imunitního systému i ke vzniku autoimunitních onemocnění, například roztroušené sklerózy, revmatoidní artritidy, zánětu střev, systémového lupusu erythematodes i diabetu 1. typu. Některé práce také přinášejí doklady o tom, že vitamin D3 působí jako ochrana při nákaze chřipkou. Užívání vitaminu D u japonských školních dětí ve věku 6–15 let v dávce 1200 IU denně výrazně snížilo jejich onemocnění chřipkou A [12].

Nová doba temna? Josef Mercola ve své knize Dark Deception (Temný podvod) [7] popisuje vztah různých civilizací a kultur ke slunci a připomíná, že na začátku minulého století dostali Nobelovu cenu Niels Filsen (1903) za léčení světlem a Robert Koch (1905) za léčení tuberkulózy ultrafialovým zářením. V těch letech se také ve Švýcarsku rozvíjela helioterapie a pomocí slunce se léčilo mnoho různých nemocí. Tuto éru však ukončil objev antibiotik. Mercola nazývá současný věk Novou dobou temna. Hned na začátku své knihy uvádí, že badatelé hodnotili údaje ze 177 zemí ohledně délky slunečního svitu a pokrytí mraky (podle satelitních měření), hladiny vitaminu D3 a incidence rakoviny prsu a tlustého střeva. Zjistili, že v rámci celého světa by se dalo zadarmo a pomocí odpovídajícího pobytu na slunci zabránit 250 000 případů kolorektálního karcinomu a 350 000 případů rakoviny prsu ročně. Takže na světě by mohlo být každý rok o 600 000 nemocných rakovinou méně, a to se zvažují jenom dva typy rakoviny. Nezní to lákavě?

Závěr Odhaduje se, že nejméně jedna miliarda lidí napříč všemi věkovými kategoriemi, národnostmi i etniky trpí nedostatkem vitaminu D [9]. Současné studie ukazují, že můžeme potřebovat mnohem víc vitaminu D, než určují DDD. Nové poznatky podporují názory o úloze vitaminu D v prevenci chro319

Doba jedová 2

nických nemocí, jako jsou rakovina, nemoci srdce, zlomeniny a pády, autoimunitní nemoci, diabetes 2. typu, deprese i chřipka. Mnozí praktici doporučují suplementaci vitaminem D v množství alespoň 1000 IU denně. Endokrinologické kliniky Severní Ameriky publikovaly kompendium článků o vitaminu D. Autoři se shodují na potřebě udržovat hladinu 25-OH-D 30 ng/ml, což vyžaduje denní příjem 1000 IU pro většinu dětí a dospělých a dvojnásobnou pro těhotné a kojící ženy. Někteří argumentují, že ve speciálních případech, jako je například těhotenství, je třeba zvýšit příjem vitaminu D na 6000 IU denně [30]. Výčet funkcí vitaminu D zní téměř stejně neuvěřitelně jako předpoklad o existenci panacey. Vitamin D se dostává do postavení nejenom zázračného vitaminu, ale i do nové role regulačního hormonu v lidském těle. Je proto poněkud zavádějící užívání jeho tradičního názvu vitamin D. Vhodnější by do budoucna bylo patrně rozšíření názvu pro biologicky aktivní formu vitaminu D – kalcitriol. Účastní se regulace desítek fyziologických pochodů a je nezbytný pro zajištění zdraví.

14.2 Najdeme elixír života a věčného mládí? Jiří Patočka Historie hledání elixíru života je stejně stará jako samotná touha člověka uchovat si věčné mládí a dožít se vysokého věku. Z mnoha historických pramenů se dovídáme, že někteří lidé opravdu žili na naše poměry velice dlouho. V bibli se uvádí, že Adam žil 930 let a Metuzalém, jehož stáří se stalo příslovečným, dokonce 969 let. Taková čísla jsou dnes pokládaná za nereálná a vybájená, vztahující se spíše k mytickým postavám, ale pro zdánlivě vysoký věk, udávaný v bibli, existuje dnes docela rozumné vy320


světlení (http://www.etf.cuni.cz/~prudky/mptexty/99spurek_ metuzalem.html). Snaha o nalezení elixíru mládí se však táhne celou historií lidstva a nevzdává se jí ani současná věda. Ve starých rukopisech a alchymistických foliantech byly nalezeny stovky zaručených receptů, jak toho dosáhnout. Egyptská královna Kleopatra prý se koupala v lázni z medu a oslího mléka, aby si uchovala krásnou pokožku a věčné mládí. Egyptští alchymisté věnovali nalezení elixíru mládí, někdy též ztotožňovaného s kamenem mudrců, velkou pozornost. Ve starém Egyptě patřila alchymie k tajným chrámovým vědám, jejichž původ je připisován legendárnímu Hermovi Trismegistovi, a byla proto nazývána také „hermetickým uměním“. Alchymie byla součástí egyptského náboženství, kde jejím nejvyšším představitelem byl ovt – bůh vědy a matematiky. Základ alchymie tvořila víra v možnost transmutace kovů a schopnost působení síry a rtuti při jejich vzniku. Alchymisté se snažili vyrobit drahé kovy, univerzální lék či různé transmutační tinktury. Možnost existence elixíru života ve středověku připouštěli i jiní učenci, o nichž nelze říci, že byli pověrčiví. V existenci kamene mudrců jako univerzálního všeléku (universal panacea) a omlazovacího prostředku věřil i arabský všestranně vzdělaný středověký učenec, filozof, politik, básník, přírodovědec a lékař Abú Alí al-Husajn ibn Abdulláh ibn Síná, známý jako Avicena (980–1037) nebo neméně vzdělaný anglický františkánský filozof a přírodovědec Roger Bacon (1214–1292). Bacon získal rozsáhlé vzdělání na univerzitách v Oxfordu a Paříži ve všech tehdy pěstovaných oborech: matematice, lékařství a především ve scholastické filozofii. Patřil mezi vrcholné představitele středověké filozofie. Za člověka zasvěceného do hermetického umění byl považován i jeden z nejvýznamnějších a patrně jeden z mála skutečných alchymistů a zakladatel moderní medicíny Paracelsus – vlastním jménem Philippus Aureolus eophrastus Bombastus von Hohenheim (1493–1541). Jeho znalosti byly na tehdejší dobu skutečně ohromující, stejně jako jeho lékařské úspěchy. Po321

Doba jedová 2

věst hovoří o tom, že vlastnil kámen mudrců, který prý nosil v rukojeti svého meče, s nímž bývá často zobrazován. Nikdy prý ho nedával z ruky a dokonce s ním i spával. Ve 12. století se alchymie přes Sicílii a Španělsko rozšířila do západní Evropy. Byla považována za seriózní vědu a její studium umožňovaly univerzity v Barceloně, Palermu, Toledu, Segovii a Pamploně. Alchymistické spisy a texty byly překládány do angličtiny, němčiny a italštiny. Od XIII. století již měla alchymie své evropské zástupce, jako byl již zmíněný Roger Bacon, Jean-Baptiste de Lully (1632–1687) nebo Giuseppe Balsamo (1743–1795), známý pod jménem Cagliostro. Tento italský mág a okultista, jeden z posledních evropských alchymistů, byl ve své době záhadnou osobností spojovanou s mnoha společenskými skandály. Některými historiky je považován za zasvěcence nejvyššího stupně, jinými zase za podvodníka světového formátu. Druhá polovina 18. století – nazývaná Věkem rozumu – znamená definitivní konec alchymie a velkých alchymistů. Alchymie se stává vděčným tématem románů a vehementně vstupuje do oblasti umění a literatury. Tématem věčného života a práva člověka na prodlužování života nepohrdl ani spisovatel a dramatik Karel Čapek ve slavné divadelní hře Věc Makropulos, která měla premiéru v roce 1922 v Praze. Konec alchymie však ještě neznamená konec hledání elixíru života. Snahy najít elixír života se nevzdala ani moderní věda a v odborném tisku se dodnes objevují informace o látkách prodlužujících život – zatím alespoň u hlístů a octomilek. Mezi těmito látkami najdeme vitaminy, hormony či antioxidanty, jako je například resveratrol obsažený v červeném víně, semena guarany (Paullinia cupana), liánovité rostliny z rodu Sapindaceae, původem z Venezuely a severní Brazílie, čavanpraš, džem připravený z amalaki, plodů indické rostliny (Phyllantus emblica) z čeledi Euphorbiaceae, a řadu dalších látek a preparátů. Posledním hitem mezi elixíry mládí je rapamycin. Když v sedmdesátých letech minulého století hledali výzkumní pracovníci 322


farmaceutických firem nové producenty antibiotik, zavítali někteří z nich až na Velikonoční ostrov, osamocený kousek země uprostřed vod Tichého oceánu, na kterém vznikla jedna z nejpodivuhodnějších civilizací. Ze vzorku bahna sebraného na ostrově vykultivovali půdní aktinomycetu Streptomyces hygroscopicus, mikroorganismus podobný bakteriím. Z něj byl pak získán makrocyklický lakton, který jeho objevitelé nazvali podle domorodého jména ostrova Rapa Nui – rapamycin. Zpočátku byl rapamycin považován za účinné protiplísňové antibiotikum, ale praktickému uplatnění bránila jeho vysoká toxicita. V roce 1991 byla objevena imunosupresivní aktivita rapamycinu a ta se pak stala jeho nejdůležitější vlastností, využívanou ve farmakologii. Rapamycin přerušuje buněčný cyklus T-lymfocytů, a to v době jejich přechodu z fáze G1 do fáze S, tím, že tlumí signál zprostředkovaný interleukinem. Rapamycin brání aktivaci lymfocytů blokádou enzymu zvaného TOR (target of rapamycine). Klinické studie u pacientů po transplantaci ledviny potvrdily vysokou účinnost této látky v potlačování imunitních reakcí. V současné době probíhá ověřování nových indikačních oblastí rapamycinu v různých kombinacích s jinými léky. Nejnovější studie ukázaly, že rapamycin, lék používaný dosud k potlačování imunity při transplantaci orgánů, dokáže také významně prodloužit život. Zatím alespoň u myší. Američtí vědci podávali rapamycin myším starým 600 dnů, což odpovídá lidským šedesáti letům. Průměrná délka života se u samců prodloužila o 9 % a u samic o 14 %. Je to vůbec poprvé, kdy se u savců podařilo zpomalit proces stárnutí prostřednictvím jediné chemické substance (http://www.wired.com/wiredscience /2009/07/rapamycin/). Rapamycin také tlumí symptomy na myších modelech Alzheimerovy, Parkinsonovy a Huntingtonovy choroby, a mohl by být přínosem v terapii těchto neurodegenerativních onemocnění. Budou-li další experimenty úspěšné, mohl by rapamycin sehrát významnou úlohu v terapii Hutchinsonova-Gilfordova syndromu (HPGS). Toto vzácné genetické onemoc323

Doba jedová 2

nění způsobuje zrychlené stárnutí organismu. Pacienti umírají již v dětském věku a v současné době neexistuje účinná terapie. Předčasné stárnutí u HPGS způsobuje patologický protein progerin, který se vytváří v každé buňce pacientů s touto nemocí. Vědci zjistili, že rapamycin umí progerin z buněk odstranit a nechává za sebou zdravé buňky (http://www.medicalnewstoday.com/articles/230261.php). Zájemce o dlouhověkost, kteří by toho chtěli dosáhnout pomocí rapamycinu, je však třeba varovat. Jeho imunosupresivní účinek by mohl jejich život naopak výrazně zkrátit. Tento objev sice může být prvním krokem k dosažení dlouhověkosti lidí, ale poslouží zejména k pochopení a účinnější terapii některých nemocí stáří. Zdá se, že zatím jedinou spolehlivou metodou, jak si prodloužit život, je omezit v potravě některé složky a celkově spíše hladovět. Spolehlivě to funguje nejen u hlodavců, ale i u primátů, i když právě na tohle doporučení nechce skoro nikdo slyšet.

14.3 Kurkumin je dobrá volba Anna Strunecká, Jiří Patočka V posledních desetiletích se výrazně zvyšuje naše pochopení, jak fungují některé faktory výživy, jako jsou základní vitaminy a minerály, například kyselina askorbová, vitaminy ze skupiny B, tokoferol, karotenoidy, hořčík, zinek nebo selen. Do popředí pozornosti badatelů však vystupuje zejména skupina látek označovaných jako polyfenoly. Sem patří extrakty z rostlin, jako jsou anthokyany, resveratrol, flavonoly, flavany a flavony, souhrnně označované jako flavonoidy. Ve fyziologických systémech fungují tyto látky rovněž synergicky, posilují vzájemně svoje příznivé působení, operují prostřednictvím receptorů a buněčných signálních kaskád, které však harmonizují a posilují, na rozdíl od 324


různých chemických kontaminantů z prostředí nebo řady léků vyvolávajících narušení těchto procesů. Z rostlin již bylo izolováno na 4000 flavonoidů. Protože jsou užívané v léčitelství a alternativní medicíně po celém světě, mnohým z nich jsou připisovány antikarcinogenní, antioxidační, protibakteriální i protivirové, protiplísňové a protizánětlivé účinky. Jsou to látky, které účinně modulují imunitní systém a procesy excitotoxicity. Mají schopnost detoxifikovat působení akroleinu a hydroxynonenalu i schopnost chelatovat neurotoxické kovy. Mohli bychom říci, že se jedná o léčebné účinky na mnoho zdravotních problémů, které sužují současné lidstvo. Na příkladu kurkuminu si proto ukážeme, jak medicína založená na důkazech dochází k poznatkům, které byly a mnohdy stále jsou tradičně odsouvány do oblasti alternativní medicíny.

Žlutá kurkuma a kurkumin Hlavní složkou koření kari (curry), užívaného v kuchyních celého světa, je žlutá kurkuma. Za žluté zbarvení může kurkumin, který se dobře rozpouští a není jedovatý. Používá se na barvení látek, dřeva a také potravin. Kurkuma je oblíbeným kořením asijské kuchyně. Získává se z oddenků a ztluštělých kořenů kurkumy dlouhé (Curcuma longa L.), vytrvalé rostliny z čeledi zázvorovitých (Zingiberaceae), původem z Indie a Indonésie. Kurkuma je však i významnou součástí indické ájurvédy a čínské tradiční medicíny. Kurkumin chrání játra před toxickým poškozením, zvyšuje produkci žluči, pomáhá také odbourávat tuky a snižovat hladinu cholesterolu. Kurkumin má řadu významných farmakologických účinků a je zcela bezpečný a bez vedlejších účinků. Z těchto i dalších důvodů se stal kurkumin předmětem zájmu moderní medicíny. Současná databáze vědecké literatury PubMed nabízí o kurkuminu na 4500 článků. Přinášejí přesvědčivé doklady o protizánětlivém, protirakovinném a antioxidačním působení kurkuminu. Dokazují, že kurkumin má významné neuroprotektivní účinky. Mnoho studií bylo provedeno za použití laboratorních zvířat na 325

Doba jedová 2

modelech lidských nemocí, jako jsou ateroskleróza, diabetes, respirační, jaterní, střevní, oční a neurologické poruchy. Byla prokázána účinnost kurkuminu při léčení rakoviny. V laboratorních pokusech se také zjistilo, že kurkumin je bezpečný i při velmi vysokých dávkách přijímaných ústy. Jeho nezávadnost pro člověka potvrdily i farmakokinetické studie u dobrovolníků, kterým byly podávány zvyšující se dávky, od 500 do 12 000 mg [13].

Kurkumin a Alzheimerova nemoc (AN) Zprávy o účinnosti kurkumy při léčení AN vyvolávají velké naděje veřejnosti, nemocných i lékařů. Farmakologické účinky kurkuminu splňují velmi dobře současnou představu o léku, který by dokázal zabránit patologickým změnám v mozku lidí postižených AN, zejména zánětům, excitotoxicitě, peroxidaci lipidů, tvorbě cytokinů, vzniku E-amyloidu a hyperfosforylaci proteinu W. Laboratorní i klinické studie potvrzují vliv kurkuminu na desítky enzymů zahrnutých v těchto procesech [14–15]. Epidemiologické průzkumy dokonce přinesly i důkazy o tom, že v Indii, kde je velká spotřeba kurkumy, je 4,4u nižší výskyt AN v porovnání s USA [16].

Kurkumin jako naděje pro léčení neurodegenerativních nemocí Kurkumin se tak ukazuje jako velmi mocný činitel, který je schopen zabránit neurodegeneraci a demenci. Stárnutí populace v rozvinutých státech Evropy i Ameriky, hrozba „nemoci šílených krav“ či nové formy Creutzfeldtovy-Jakobovy choroby, prudký nárůst AN a Parkinsonovy nemoci, to vše zvýšilo zájem o studium příčiny neurodegenerativních chorob. Neurodegenerace označuje, že společným rysem těchto vážných nemocí je zánik některých populací nervových buněk, který se projevuje jak neurologickými, tak psychiatrickými příznaky. Jsou to onemocnění, která se projevují na neurologické úrovni zejména poruchami koordinace pohybu a hybnosti; na psychia326


trické úrovni přecházejí poruchy paměti postupně v demenci, poruchy nálady či změny osobnosti, které bývají zcela nepochopitelné pro pacientovo okolí. Postižený jedinec není schopen vykonávat běžné denní aktivity, potřebuje asistenci jiné osoby a postupně se stává zcela závislým na svém okolí. Ztráta paměti vede k tomu, že nemocný přestane poznávat své okolí a nepoznává ani své nejbližší. Tyto nemoci však trvají zpravidla několik let. Důsledkem většiny demencí je smrt. Neurodegenerativní poruchy nejsou jen problémem medicínským, ale rovněž silně narůstajícím problémem společensko-sociálním. Je proto pochopitelné, že terapeutický potenciál flavonoidu kurkuminu, který nemá žádné toxické účinky a je levný, je ve středu zájmu klinického výzkumu zejména u Parkinsonovy nemoci [17] a AN [18].

Kurkumin, rapamycin a rakovina Kurkumin má schopnost blokovat aktivitu enzymu mTOR (target of rapamycine), stejně jako rapamycin [19]. Tento enzym má ústřední kontrolní roli v regulaci buněčného růstu, dělení, metabolismu a tvorby cév. TOR je tak klíčovým hráčem v procesech nádorového bujení. Tato schopnost kurkuminu tak těsně souvisí s jeho účinností v prevenci vzniku karcinomů i v prevenci metastáz u rakoviny prsu, vaječníků, tlustého střeva, plic a mnoha jiných. Kurkumin v terapii rakoviny je stále předmětem mnoha klinických studií [20]. Kurkumin v kombinaci s resveratrolem například snižuje u myší výskyt rakoviny prostaty. Na rozdíl od rapamycinu však kurkumin nepotlačuje imunitu.

Kurkumin má schopnost vázat neurotoxické kovy Jak v Době jedové, tak v Době jedové 2 jsme často upozorňovali na neurotoxické působení některých kovů, zejména hliníku. V etiopatogenezi AN a Parkinsonovy nemoci mají roli i další kovy, jako je měď a železo. Kurkumin je schopen tyto kovy vázat, v přípa327

Doba jedová 2

dě železa však nenarušuje jeho funkce v organismu, ale spíš odstraňuje jeho patologické nahromadění ve tkáních. Velmi slibné je zjištění, že u zvířat zabraňuje kurkumin vývoji neurotoxických změn vyvolaných hliníkem [21].

Závěr Nesmírná rozmanitost farmakologických účinků kurkuminu řadí tento polyfenol na seznam látek, které nám dokáží pomáhat v prevenci léčení mnoha nemocí. Jeho bezpečnost, dostupnost, cena i možnost jeho konzumace jsou dostatečnými důvody k tomu, abychom žlutou kurkumu považovali v naší kuchyni za koření, které je nad zlato.

14.4 Astragalus membranaceus – kořen mládí a nesmrtelnosti? Anna Strunecká Homérské hymny vyprávějí, jak by bylo pro člověka kruté stát se nesmrtelným. Bohyně svítání Aurora se zamilovala do syna trojského krále Laomedona – Tithona. Porodila mu dva syny, ale chtěla si svého lidského milence uchovat navěky. V tom jí mohl pomoci pouze Zeus. Požádala proto Dia, aby učinil Tithona nesmrtelným. Zapomněla však požádat, aby Tithon zůstal věčně mladý. Tithon skutečně žil věčně, ale... když na něho dolehlo stáří, nemohl se hýbat ani zvedat svoje údy, a tak se v jejím srdci (Aurořině) vynořilo nejlepší řešení: položila Tithona do místnosti a uzavřela ji zářícími dveřmi. Tam její kdysi skvělý milenec donekonečna žvatlal, nemaje více žádnou jinou sílu... (Homérský hymnus na Afroditu; http:// en.wikipedia.org/wiki/Tithonus) Člověk si uvědomuje, že s postupujícím věkem a nastupujícím stářím jeho tělo chátrá, je opotřebované a přestává sloužit, 328


podobně jako staré auto. V posledním desetiletí proto i biology poněkud překvapilo, když vědci z Geron Corporation v Kalifornii (Menlo Park) začali vystupovat se sděleními o nesmrtelnosti buněk, které získali z lidských plodů. A nebyla to žádná metafora. Nesmrtelné buňky dokázali vypěstovat dobře promyšleným způsobem, vycházejícím z vědeckých poznatků.

Hayflickův limit a telomery Vědci akceptují tzv. Hayflickovo pravidlo o tom, že každá buňka má definitivně určený počet dělení a potom zestárne nebo zemře. Dr. Leonard Hayflick z Kalifornské univerzity v San Francisku zjistil již na počátku 60. let minulého století, že když se vyjmou buňky z lidského těla a pěstují se ve vhodných podmínkách v tkáňové kultuře, rostou a dělí se 50u. To znamená, že každá buňka má geneticky zakódovaný počet dělení, tzv. Hayflickův limit [22–23]. V devadesátých letech přišel objev, který otevřel studium toho, jak a kde se tato informace uchovává. Žhavým tématem výzkumu staly struktury, které uzavírají chromozomy. Víme, že v chromozomech je uložená genetická informace v podobě dvojšroubovice DNA. Na jejím konci je jakási protažená čepička, která se však s každým rozdělením buňky zkracuje [24]. Vědci ji nazvali telomera a zjistilo se, že telomery jsou vlastně biologické budíky odměřující stáří buňky. Je pochopitelné, že telomery byly a stále jsou v centru zájmu stovek badatelů. Zjistilo se, že délku telomery reguluje enzym o složité molekule – telomeráza. Tu však nemají všechny buňky, a ty jsou potom donuceny žít podle předem daného programu. Jakmile telomera dosáhne kritické délky, nastává buněčná krize, buňka se přestane dělit a nastoupí programovaná smrt – apoptóza. Avšak některé buňky, jako jsou například buňky imunitního systému, lymfocyty nebo pohlavní buňky, působením telomerázy svoje telomery stále obnovují a tím se jejich život prodlužuje. Badatelé zjistili, že ženy mají delší telomery než muži. Realita skutečně potvrzuje, že ženy žijí asi o sedm let déle než muži. 329

Doba jedová 2

Avšak u žen středního věku zkracuje rychleji délku telomery nedostatek spánku [25]. U obézních Afroameričanů měl zase na délku telomery příznivý vliv vitamin D [26–27]. Zkracování telomer prý dokáže zpomalit omezení příjmu potravy, tedy částečné hladovění [28]. Opět se tedy potvrzuje, že délku života můžeme prodloužit částečným hladověním, dobrým spánkem a zajištěním dostatečné hladiny vitaminu D [29]. Jeden z objevitelů telomer, Harley, je označil jako Achillovu patu každé buňky. Zkracování telomery je podezřelý rizikový faktor pro vznik různých chronických nemocí, jako je hypertenze, ateroskleróza, diabetes 2. typu a srdečně-cévní onemocnění. V rakovinných buňkách, které se nekontrolovaně dělí a jsou schopny se množit neomezeně, je telomeráza aktivní. To právě zjistil Harley se spolupracovníky v laboratořích Geron Corp. Například tzv. HeLa buňky z cervikální rakoviny Heleny Langeové jsou schopny množit se neomezeně a dodnes v tkáňových kulturách dalece přežívají svou nebohou nositelku. Potenciální inhibitory činnosti telomerázy by mohly být velmi účinnými protirakovinnými léčivy a výzkumy v tomto směru jsou velice intenzivní.

Nesmrtelné buňky Nalezení možnosti, jak do buněk včlenit gen pro stále se obnovující telomerázu, by znamenalo nalezení nesmrtelnosti. V laboratořích se o to vědci snaží. Ukázkou toho, jak překotný je vývoj biomedicíny, je publikace Geron Corporation z roku 2011 [29], která informuje o výsledcích zkoumání vlivu přírodního přípravku TA-65®, kterým se aktivuje telomeráza a nedochází ke zkracování telomery, na omlazení lymfocytů. A tím jsme se konečně dostali ke klíčovému sdělení. Pochopitelně jsem pátrala, jaké složení měl ten zázračný elixír nesmrtelnosti? Je to extrakt, spíše sloučenina, z kořene rostliny známé a tradičně užívané v čínské medicíně. Latinský název rostliny je Astra330


galus membranaceus, česky kozinec blanitý. Přírodní prostředek TA-65® sice nezvýšil délku telomery, ale zpomalil její zkracování a v krvi pokusných osob se nacházel větší počet mladistvých leukocytů.

Kozinec blanitý – Astragalus membranaceus Tato rostlina není neznámá ani u nás a můžeme ji najít v nabídkách mnoha firem. Inu, v biofarmaceutické společnosti Geron dávali lidem každý den 10–50 mg preparátu TA-65®, připraveného zcela specifickým způsobem (http://www.tasciences.com/ ta-65/). Podívejme se však na informace o kozinci, jak je poskytuje University of Maryland Medical Center (UMMC) (http:// www.umm.edu/altmed/articles/astragalus-000223.htm#ixzz1jle5evFB). Astragalus se používá v čínské medicíně po tisíce let. Je nazýván adaptogenem, to znamená, že pomáhá bránit tělo proti stresu, a to jak fyzickému, tak psychickému a mentálnímu. Může chránit tělo před nemocemi, jako je rakovina a cukrovka. Obsahuje antioxidanty, a chrání tedy tělo před poškozeními volnými radikály. Podporuje imunitní systém, působí preventivně proti nachlazení a respiračním infekcím. Astragalus má antibakteriální, antivirové a protizánětlivé vlastnosti. Někdy se užívá i v masti k hojení kožních poranění. Snižuje krevní tlak a chrání játra. V USA se zkoumá jeho použití u lidí, jejichž imunitní systém je oslabený v důsledku chemoterapie nebo ozařování. V těchto studiích se uvádí, že suplementy obsahující kozinec podporují rychlejší rekonvalescenci a delší přežívání. Je také mírným diuretikem, takže usnadňuje vylučování tekutin z těla. K léčení se používá suchý kořen, který je dostupný ve formě alkoholické tinktury, tablet nebo kapslí, na klinikách používají i injekční formu.

331

Doba jedová 2

Doporučené užívání: Podle UMMC se preparáty obsahující kořen kozince mohou užívat v následujícím dávkování: Standardizovaný extrakt se užívá v dávkách 250–500 mg, 3–4u denně. Silný čaj se připraví vařením 3–6 g sušeného kořene ve 250 ml vody, 3u denně. Práškovaný kořen 0,5–1 mg 3–4u denně. V doporučených dávkách je kozinec bezpečný a nemá žádné vedlejší účinky, uvádí materiál UMMC. Zde jsou rovněž uvedeny odkazy na studie, které podávání kozince pacientům sledovaly. Nebyla však zkoumána bezpečnost u těhotných či kojících žen ani u dětí, takže tam by se kozinec podávat neměl. Neměli by ho užívat pacienti léčení glukokortikoidy nebo lithiem ani pacienti, kterým jsou podávány léky na potlačení imunity. V Geron Corporation podávali pacientům pouze 10–50 mg přírodního produktu denně.

Závěr Vědci poodhalují tajemství nesmrtelnosti buněk. Za objev telomerázy dostali vědci Elizabeth Blackburnová, Carol Greiderová a Jack Szostak v roce 2009 Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu. Svou činností poskytuje telomeráza nesmrtelnost buňce, která umožnila její projev. V případě nesmrtelných rakovinných buněk je vysokou cenou za jejich nesmrtelnost smrt organismu – nositele nesmrtelné buňky. Nebudeme spekulovat, zda tyto objevy povedou k dosažení lidské nesmrtelnosti biologickými prostředky. Stačilo by, aby se buňky lidského těla donekonečna obnovovaly a přitom nestárly. Objevy molekulární biologie potvrzují, že pozitivní vliv na stav telomer má omezení příjmu potravy, zdravý spánek, zajištění dostatečné hladiny vitaminu D a kořen byliny Astragalus membranaceus. Nositelka Nobelovy ceny za objev 332


telomerázy Blackburnová s týmem spolupracovníků zjistila, že pozitivní vliv na aktivitu telomerázy má meditace [31]. Elixír života dodnes nenašli ani alchymisté ani vědci. Jistější je proto předpokládat, že nesmrtelný je pouze duch.

Literatura [1] Carlberg, C.; Seuter, S.; Heikkinen, S. e First Genome-wide View of Vitamin D Receptor Locations and eir Mechanistic Implications. Anticancer Res, 2012, 32, 271–82. [2] Dowd, J.; Stafford, D. e Vitamin D Cure. Willey: 2007. [3] de Paula, F. J.; Rosen, C. J. Vitamin D safety and requirements. Arch Biochem Biophys, 2011. [4] Giardina, C.; Madigan, J. P.; Godman Tierney, C. A.; Brenner, B.; Rosenberg, D. W. Vitamin D resistance and colon cancer prevention. Carcinogenesis, 2011, 33, 475–82. [5] McGreevy, C.; Williams, D. New insights about vitamin D and cardiovascular disease: a narrative review. Ann Intern Med, 2011, 155 (12), 820–6. [6] Spitz, J.; Grant, W. B. Cancer Cells Do Not Like e Sun. Mankau Verlag: 2010. [7] Mercola, J. Dark Deception. omas Nelson: Nashville, Tennessee, 2008. [8] Zikán, V. Deficience vitaminu D u dospělých. Medical Tribune. Medicína po promoci 2010, 6, 28. [9] Holick, M. F. Calcium and vitamin D. Diagnostics and therapeutics. Clin Lab Med, 2000, 20 (3), 569–90. [10] Ross, A. C.; Manson, J. E.; Abrams, S. A.; Aloia, J. F.; Brannon, P. M.; Clinton, S. K.; Durazo-Arvizu, R. A.; Gallagher, J. C.; Gallo, R. L.; Jones, G.; Kovacs, C. S.; Mayne, S. T.; Rosen, C. J.; Shapses, S. A. e 2011 report on dietary reference intakes for calcium and vitamin D from the Institute of Medicine: what clinicians need to know. J Clin Endocrinol Metab, 2011, 96 (1), 53–8. [11] Hewison, M. Vitamin D and the immune system: new perspectives on an old theme. Endocrinol Metab Clin North Am, 2010, 39 (2), 365–79. [12] Urashima, M.; Segawa, T.; Okazaki, M.; Kurihara, M.; Wada, Y.; Ida, H. Randomized trial of vitamin D supplementation to prevent seasonal influenza A in schoolchildren. Am J Clin Nutr, 2010, 91 (5), 1255–60. [13] Lao, C. D.; Ruffin, M. T.; Normolle, D.; Heath, D. D.; Murray, S. I.; Bailey, J. M.; Boggs, M. E.; Crowell, J.; Rock, C. L.; Brenner, D. E. Dose escalation of a curcuminoid formulation. BMC Complement Altern Med, 2006, 6, 10. [14] Patočka, J. Kurkumin – koření, nebo nové léčivo Alzheimerovy nemoci? Psychiatrie, 2005, 9 (2), 129–33.

333

Doba jedová 2 [15] Blaylock, R. L. Natural Plant Products and Extracts at Reduce Immunoexcitotoxicity Associated Neurodegeneration, and Promote Repair Within the Central Nervous System. Surg Neurol Int, 2012, 3, 161. [16] Ganguli, M.; Chandra, V.; Kamboh, M. I.; Johnston, J. M.; Dodge, H. H.; elma, B. K.; Juyal, R. C.; Pandav, R.; Belle, S. H.; DeKosky, S. T. Apolipoprotein E polymorphism and Alzheimer disease: e Indo-US Cross-National Dementia Study. Arch Neurol, 2000, 57 (6), 824–30. [17] Mythri, R. B.; Bharath, M. S. Curcumin: A Potential Neuroprotective Agent in Parkinson’s Disease. Curr Pharm Des, 2012, 18, 91–9. [18] Belkacemi, A.; Doggui, S.; Dao, L.; Ramassamy, C. Challenges associated with curcumin therapy in Alzheimer disease. Expert Rev Mol Med, 2011, 13, e34. [19] Sun, Z. J.; Chen, G.; Zhang, W.; Hu, X.; Liu, Y.; Zhou, Q.; Zhu, L. X.; Zhao, Y. F. Curcumin dually inhibits both mammalian target of rapamycin and nuclear factor-kappaB pathways through a crossed phosphatidylinositol 3-kinase/Akt/IkappaB kinase complex signaling axis in adenoid cystic carcinoma. Mol Pharmacol, 2011, 79 (1), 106–18. [20] Hossain, D. S.; Bhattacharyya, S.; Das, T.; Sa, G. Curcumin: e multi-targeted therapy for cancer regression. Front Biosci (Schol Ed), 2012, 4, 335–55. [21] Sood, P. K.; Nahar, U.; Nehru, B. Curcumin attenuates aluminum-induced oxidative stress and mitochondrial dysfunction in rat brain. Neurotox Res, 2011, 20 (4), 351–61. [22] Hayflick, L. e establishment of a line (WISH) of human amnion cells in continuous cultivation. Exp Cell Res, 1961, 23, 14–20. [23] Hayflick, L.; Moorhead, P. S. e serial cultivation of human diploid cell strains. Exp Cell Res, 1961, 25, 585–621. [24] Harley, C. B.; Futcher, A. B.; Greider, C. W. Telomeres shorten during ageing of human fibroblasts. Nature, 1990, 345 (6274), 458–60. [25] Prather, A. A.; Puterman, E.; Lin, J.; O’Donovan, A.; Krauss, J.; Tomiyama, A. J.; Epel, E.S.; Blackburn, E. H. Shorter leukocyte telomere length in midlife women with poor sleep quality. J Aging Res, 2011, 2011, 721390. [26] Harris, R. A.; Pedersen-White, J.; Guo, D. H.; Stallmann-Jorgensen, I. S.; Keeton, D.; Huang, Y.; Shah, Y.; Zhu, H.; Dong, Y. Vitamin D3 supplementation for 16 weeks improves flow-mediated dilation in overweight African-American adults. Am J Hypertens, 2011, 24 (5), 557–62. [27] Zhu, H.; Guo, D.; Li, K.; Pedersen-White, J.; Stallmann-Jorgensen, I. S.; Huang, Y.; Parikh, S.; Liu, K.; Dong, Y. Increased telomerase activity and vitamin D supplementation in overweight African Americans. Int J Obes (Lond), 2011. [28] Kark, J. D.; Goldberger, N.; Kimura, M.; Sinnreich, R.; Aviv, A. Energy intake and leukocyte telomere length in young adults. Am J Clin Nutr, 2012.

334

Najdeme lék na všechny nemoci? [29] Harley, C. B.; Liu, W.; Blasco, M.; Vera, E.; Andrews, W. H.; Briggs, L. A.; Raffaele, J. M. A natural product telomerase activator as part of a health maintenance program. Rejuvenation Res, 2011, 14 (1), 45–56. [30] Hollis, B. W. Vitamin D requirement during pregnancy and lactation. J Bone Miner Res, 2007, 22 Suppl 2, V39–44. [31] Jacobs, T. L.; Epel, E. S.; Lin, J.; Blackburn, E. H.; Wolkowitz, O. M.; Bridwell, D. A.; Zanesco, A. P.; Aichele, S. R.; Sahdra, B. K.; MacLean, K. A.; King, B. G.; Shaver, P. R.; Rosenberg, E. L.; Ferrer, E.; Wallace, B. A.; Saron, C.D. Intensive meditation training, immune cell telomerase activity, and psychological mediators. Psychoneuroendocrinology, 2011, 36 (5), 664–81.

335

Rejstřík A

C

acesulfam: 55, 61–62, 71 aceton: 19, 50, 65 adipokiny: 177–178 adjuvans: 197, 200–205, 211, 214–215, 229, 245, 254, 264–265 aerosoly: 43, 140, 146, 257 aflatoxiny: 136–137, 146 alergeny: 86, 100–101, 141 alchymie: 321–322, 333 alkohol: 49, 53, 59, 69, 80–81, 91, 130, 163, 168–171, 173, 188, 190, 315, 331 Alzheimerova nemoc: 10, 55, 158, 166, 192, 211, 287, 326 amalgámová plomba: 276 anémie: 74, 131 antibiotika: 24, 26, 132, 152–155, 276, 278, 283, 289, 319, 323 antigen: 198, 200–202, 205, 216, 226–231, 235, 239, 246–247, 254, 263, 279, 286 antikoncepce: 32, 133, 179–181, 276 antioxidanty: 29, 81–82, 90, 106, 110–113, 159, 167, 287, 332, 341 AOM: 63 apoptóza: 179, 339 artritida: 74, 104, 147, 323–324, 329 aspartam: 8, 52, 55–59, 61–62, 65, 71 aspirin: 156–157, 160–161 astaxanthin: 110, 113, 119–120 Astragalus membranaceus: 338, 341–342 autismus: 55, 89, 158, 205, 217, 221, 233, 278, 281, 290 autoimunitní reakce: 37, 201–202, 284 azbest: 35–40, 46 azbestóza: 19,37

CDC: 25, 148, 227, 233, 237, 240, 248, 253–254, 258–259, 278 Cervarix: 236, 238–241, 245, 247, 256 Cochranova databáze: 63, 151, 157, 247, 258, 261 cukr: 48–54, 56, 60–61, 63–66, 69–70, 73, 85, 87, 97, 104, 108–109, 124, 159, 302 cukrovka: 50, 87, 163, 178

B bisfenol A: 16, 19, 21–23, 31, 181 bolesti hlavy: 56, 81–82, 84, 238, 247

336

D dehet: 166 deprese: 56, 84, 133, 290, 320 detoxikace: 106, 212, 276 diabetes: 99, 147, 158, 176, 324, 336 diabetes 1. typu: 126, 178, 264 diabetes 2. typu: 20, 320, 330 dieta: 11, 49, 66–69, 72, 89, 97–98, 107, 112, 120, 134, 190, 216, 270

dioxiny: 25–26, 31, 34–35, 107 E elixír života: 320–322 emfyzém plic: 167 endokrinní disruptory: 15, 18, 25, 31, 46, 223 eradikace: 187 Escherichia coli: 126, 153 estradiol: 181 estrogeny: 22, 31–32, 104, 132, 179–181, 195, 216 etanol: 59, 101, 170 excitotoxiny: 205, 223

F fatalita: 164 FDA: 25, 55, 57, 59, 106, 111, 156, 186, 197, 205, 213–215, 229, 237, 240, 248, 258, 270–271

Rejstřík fenylalanin: 55–56, 58–59, 62 flavonoidy: 74, 314–315, 317 formaldehyd: 183, 223, 229, 282 fruktóza: 48, 51–53, 64–65, 69–70, 108–109 ftaláty: 15, 17–18, 27–29, 31, 45, 181 fytosteroly: 97–99

G Gardasil: 236–241, 244–245, 247–248, 253–255 gastronomie: 93–94 genitální bradavice: 239

GMO: 96, 114–120 H hasivka orličí: 143–144 hladiny hliníku v krvi: 198, 208–209, 212 hliník: 8, 13, 39, 181, 183, 192–215, 217, 219, 230, 245–246, 254, 264, 267, 279, 286, 315, 327–328 hormon štítné žlázy: 24, 70 hormonální disruptory: 15, 29, 31–34, 43, 166, 181, 195 HPV vakcína: 200, 202, 233, 236–238, 243–247, 249–252, 254, 260, 267 hypertenze: 51, 67, 149, 158, 320

CH chelatace: 212 chemoterapie: 162, 186, 331 ChemSec: 15, 18, 46 cholesterol: 10, 51, 87–88, 97–99, 106, 119, 124, 158–159, 311, 314, 325 chromozomy: 329

I Ibuprofen: 287 imunitní systém: 26–27, 38, 41, 66, 69, 86, 103, 113, 117–118, 122, 128, 136, 177–179, 199, 201, 214, 226, 229–230, 233, 235, 247, 276, 278, 281, 283, 286, 312, 314, 319, 325, 329, 331 imunoglobulin A: 227

incidence: 125, 134, 160, 164, 184, 189, 191, 217, 241–242, 248–249, 251, 255, 268, 273, 319 Infanrix hexa: 225, 229–231, 279–280, 282, 285 intolerance: 51, 87, 89 intoxikace: 84, 143, 208–209, 212, 248, 286, 316, 318 intususcepce: 226–227 inzulin: 22, 50–52, 54, 82, 86, 101, 148, 159, 177–178

J játra: 27, 30, 51, 80, 115, 136, 141, 168, 204, 210–211, 315, 325, 331

K kalcidiol: 315–317 kalcitriol: 315, 320 kampylobakterióza: 153 karcinogenní: 30, 36, 60, 136, 139, 144, 164, 166, 168, 179, 229 karcinogeny: 25, 36–40, 110, 139, 144–145, 166, 184, 223, 305 karcinom: 32, 37, 58, 82, 137, 163–165, 168–169, 171–176, 178–179, 182, 186, 189, 236, 239, 241–242, 250–252, 254–255, 319, 327 kasein: 74, 86 kašel: 10, 38, 74, 132, 221–222, 235, 292 káva: 64, 66, 69, 73–74, 77–84, 86, 90, 130, 138, 194 kofein: 74, 79–84, 130 kohortní: 58, 122, 126, 151, 175 kojenec: 19–21, 196–197, 214, 226, 229–230, 293 kojení: 8, 87, 122–134, 163, 228, 278 koktejlový efekt: 13, 17, 223 kolorektální karcinom: 37, 165, 168, 172–173, 175, 189, 319 kolostrum: 125 kondylomata: 239–240, 249 kozinec blanitý: 331 krevní tlak: 51, 53, 67, 83, 88, 132, 148–149, 167, 331

337

Doba jedová 2 krysy: 13, 58, 148–149 křeče: 83, 89, 106, 150, 205, 224–225, 238, 240, 262, 265, 285–286, 292 kurkuma: 212–213, 325–326, 328 kurkumin: 324–328 kyslíkové radikály: 41, 110

L laktóza: 48, 86–87, 124 lapacho: 74–76, 90 ledviny: 27–28, 30, 54, 58, 70, 115, 117, 136–138, 141, 150, 163, 165, 172, 175–176, 194, 196–197, 201–202, 204, 210–213, 215, 229, 232, 247, 263, 315–316, 318, 323 leptin: 177–179, 191 lymfocyty: 117, 202, 229, 318, 323, 329–330 M makrofágová myofascitida: 204 mamografie: 185 máslo: 69 matrace: 16, 23, 41–42 mdloba: 238 med: 33, 46, 51, 63–64, 71–73, 92, 108, 140, 145–147, 158, 160–161, 191, 216–218, 271–273, 321, 327, 331 melatonin: 41 metanol: 57, 59 mléko: 28, 50, 69, 73–74, 85–90, 93, 99, 106, 112, 122–132, 134, 144, 195–196, 227–228, 279, 293, 321 monosacharidy: 48, 51, 60, 87, 109 mortalita: 13, 46, 134, 164, 185, 189, 221, 239, 241, 270 mozek: 41, 49, 52, 55–56, 61, 66, 69, 81, 88–89, 105, 108, 141, 157, 166–167, 177–178, 202, 204–205, 210–214, 226, 230, 283–285, 287, 311, 326 mykotoxin: 135–137, 139 myši: 58, 116–117, 201

N nachlazení: 74, 277, 331 nálada: 62, 74, 84, 88, 289, 312, 327

338

narkolepsie: 265–266 nespavost: 41, 56, 82–84, 285 noni: 100–101, 119–120, 223 nonylfenol: 16–18, 29–31 NÚ: 63, 147–151, 155–156, 158, 197, 202–204, 220, 223, 225–227, 237–238, 240–241, 243–248, 251, 254–255, 263–265, 267, 280–281, 289

O obezita: 22, 50–51, 56, 70, 88, 126, 147, 158, 162–163, 175–179, 185, 188 ochratoxin: 136–138, 145–146 oleje: 62, 67, 69, 79, 97–98, 100, 104–106, 112, 114, 119, 166, 317 olestra: 106–107, 119–120

P panacea: 166, 300, 320–321 pandemické vakcíny: 257 Pandemrix: 265–266 paracetamol: 286–287, 290 paralen: 286 patulin: 136, 138–139 PCB: 14, 16, 34, 107 pertuse: 231, 235–236, 268, 270–271 pesticidy: 13, 16, 29, 46, 120, 145, 159, 166, 183 placebo: 75, 151, 200, 203, 245–247, 249–250, 261 plané neštovice: 224, 235 plankton: 139–141 PNT: 94–97, 99, 103–112, 114, 118–119 polyfenoly: 74, 324, 328 polysacharidy: 48–49, 80, 100, 108, 231–232 postmenopauzální hormonální terapie: 179–180 potraty: 32, 75, 248, 278 prach: 14–17, 35–37, 42, 45–46, 183, 241 prevalence: 164–165, 176, 182, 190–191, 251, 256, 318 Prevenar: 214, 225, 229–231, 279

Rejstřík prevence rakoviny: 74, 182, 252, 256, 260 ptaquilosid: 144, 146 PVC: 27–29, 183

sukralóza: 55, 60 sušené ovoce: 48 Synflorix: 197, 214, 222, 225, 229, 231

R

T

rakovina: 11, 15, 25, 34, 37–39, 53–55, 58, 74–75, 81–82, 104, 110–111, 117, 137, 141, 143–144, 147, 157–158, 160, 162–165, 167–169, 171–189, 191, 236, 238–239, 241, 249, 252–256, 260–261, 297, 311, 313, 315, 319–320, 326–327, 330–332 rapamycin: 322–324, 327 REACH: 18, 34 revmatismus: 74 riziko TBC: 281–282 riziko úmrtí: 157 Rotarix: 226–227, 229, 231, 271, 279–280 RotaTeq: 226, 229, 231 ryba fugu: 141–142, 145

TBC: 268, 281–282, 291 telomery: 329–332 testosteron: 180–181 tetrodotoxin: 141–143, 146 thimerosal: 200, 223, 264, 267 triclosan: 16, 23–27, 46 Trypanosoma brucei: 75 tuky: 25, 34, 49–51, 67–70, 80, 85, 87–88, 91, 98–99, 105–106, 112, 132, 177, 181, 211, 312, 325

S sacharidy: 48–49, 68–70, 91, 97, 107–109 sacharin: 55 sacharóza: 48–49, 51, 53–56, 60, 62, 87, 106, 108–109, 226 Silgard: 236, 239, 255 sinice: 140–141, 145 screening: 185, 188–190, 239, 242, 251–253, 255–256 slunce: 113, 116, 182, 310–312, 315–317, 319 sója: 69, 98, 104–105, 118, 196 soli hlinité: 193, 198–199, 203–204, 267 spánek: 18, 41–42, 45, 74, 81, 88, 130, 159, 257, 265, 283, 285, 287, 289, 310, 312, 330, 332 Splenda: 60, 71, 120 stevie: 64, 72, 109–110, 119–120 Streptococcus: 62, 71 SÚKL: 238, 263, 265, 286, 288–289

V VAERS: 12, 226, 237, 240–241, 243–244, 255 vegetariáni: 68, 173 vitamin C: 102, 283, 311 vitamin D: 128, 182, 283–284, 311–320, 330, 332

W warfarin: 148–149, 156–157

X xylitol: 49, 53–54, 61–63, 71–72

Z zarudnutí a otok: 199–200, 285 záškrt: 10, 221–222, 231, 236, 292 zdravotnictví: 11, 21, 147, 155, 158, 191, 238, 268, 271

Ž žvýkačky: 54, 61–64

339

Komentáře Roman Drha, vedoucí oddělení léčebné výživy Nemocnice Kadaň, s.r.o.

Z naší nemocnice Především bych velice rád poděkoval autorům za tuto knihu, přínosnou nejen pro běžného čtenáře, ale i pro zájemce ze široké odborné veřejnosti. Její přehlednost, srozumitelnost a fundovaně podložené poznatky mě coby vedoucího oddělení léčebné výživy Nemocnice Kadaň, s.r.o., v nemalé míře inspirovaly. Mnohé informace mě vedly k přehodnocení dlouholetých dílčích mylných informací uvedených v některých publikacích či závěrech WHO. Sleduji práci paní profesorky Anny Strunecké, a to nejen prostřednictvím tisku, internetu, ale i například v rozhlase. Imponuje mi její rozvaha, klid i schopnost zaujmout a podat čtenáři nebo posluchači maximálně srozumitelnou odpověď na otázky týkající se našeho zdraví. Její nová studie je tematicky zaměřena zejména na potraviny dnešní doby, výstižně nazvané „doba jedová“. Byl jsem motivován k tomu, abych některé zásadní poznatky z této studie implementoval přímo do standardu léčebné výživy našeho oddělení. Nejenže se snažíme z našich jídel, která jsou nedílnou součástí léčby pacienta, vyloučit glutaman sodný, ale mohl bych jmenovat spousty dalších jedů, kterým se snažíme vyhýbat, například náhradním sladidlům, zejména typu aspartam. Na našem oddělení již nepoužíváme aluminium, důsledně sledujeme aditiva. Naším hlavním cílem je v duchu obou publikací v maximální míře omezovat aditiva (E), jakož i plasty a jiné škodlivé látky. Je nutné neustále sledovat nové informace, abychom byli schopni našim pacientům podávat to nejlepší, a výrazně tak přispěli k úspěšnému průběhu jejich léčby. Musím ovšem 340

Komentáře

bohužel konstatovat, že některé poznatky uvedené v obou knihách nejsou součástí platné legislativy, některé jsou s ní dokonce v rozporu. Rád bych také uvedl, že naše oddělení léčebné výživy se i díky těmto poznatkům dostalo na přední pozici v hodnocení pacientů v rámci celé České republiky.

Vyhodnocení ankety Chutnala Vám poskytovaná strava? Průměr za ČR

Průměr za kraj

Odpověď Ano Nehodnotím Ne Celkem

Odpověď Ano Nehodnotím Ne Celkem

Počet hlasů v% 20 273 66,06 5 087 16,58 5 329 17,36 30 689 100,00

Počet hlasů v% 865 54,92 289 18,35 421 26,73 1 575 100,00

Průměr za nemocnici Odpověď Ano Nehodnotím Ne Celkem

90

Počet hlasů v% 180 86,12 9 4,31 20 9,57 209 100,00

Nemocnice Kadaň s. r. o. Ústecký kraj ČR

86,1

80 66,1

Počet hlasů (%)

70 60

54,9

50 40 26,7

30 18,4 16,5

20 10 0

4,3 Ano

Nehodnotím

17,4

9,6 Ne

341

Doba jedová 2

Ad marginem prof. RNDr. Vladimír Karpenko, CSc. V následujícím textu bych rád naznačil dávnou touhu lidí nikoli po pouhém dosažení dokonalosti, tedy vyrovnání se přírodě, ale po jejím možném překonání. Ostatně titulek poslední kapitoly, který se táže po léku na všechny nemoci, tuto touhu odráží. Stejně se ptali naši předkové před staletími. Žijeme na začátku třetího tisíciletí a můžeme odpovědět na otázku, o níž polemizovaly významné osobnosti evropského středověku. V řadě ohledů lidé přírodu překonali. Teď mám konkrétně na mysli chemii, která vypracovala například syntézy umělých hmot, sloučenin, které v přírodě nejsou. Pomáhají nám, ale jako mnoho vynálezů mají i druhou stránku – stačí se rozhlédnout po krajině zaneřáděné produkty této činnosti. V následujícím textu uvádím několik poznámek, jež vznikly při čtení této knihy, která nepochybně podobně jako první díl zaujme řadu čtenářů. Je to totiž kniha, jejíž zásluha spočívá v tom, že pojmenovává četné problémy doby a poukazuje na její ne právě optimistické stránky, zaštiťující se mnohdy vědou a jejím pokrokem. Výsledkem mého snažení bude několik zastavení u témat, která při čtení této inspirativní publikace mohou vyvstat. Může jich být samozřejmě mnohem víc, protože jde o dílo nutící k zamyšlení. Píši vesměs v první osobě, abych zdůraznil, že nehodlám přepisovat či upravovat text. Nikoli – jsou to opravdu jen úvahy jednoho mírně zasvěceného čtenáře. Pozorný čtenář si patrně povšiml zmínky, že mnohé sloučeniny jsou rozpustné v tucích. Dnes víme, že naše tuková tkáň nevznikla s cílem vytvořit nám zdroj nepříjemností vzhledem ke zvětšujícímu se obvodu v pase, ale že je to nesmírně významná struktura, podílející se na tvorbě některých hormonů. Ostatně píše se o tom v knize jinde. Jestliže se zmíněné sloučeniny rozpouštějí v tucích, pak se můžeme zeptat – jak dlouho v tuko342

Komentáře

vé tkáni zůstávají? Nevím to. A zde poznamenám, že ve vědě je odpověď „nevím“ nebo „nevíme“ běžná. Třeba proto, že jsme takovou odpověď nehledali, případně hledali a nenašli, nebo není známa. To je pak podnět k dalšímu základnímu výzkumu. Není nadsázkou, že mnohdy se po jedné odpovědi vynořuje více nových otázek. Sloučeniny, jimiž jsem začal, nemají tendenci rozpouštět se ve vodě, tudíž patrně nemají ani tendenci snadno opouštět tukovou tkáň a krevním řečištěm, vposledku pak ledvinami a močí z našeho těla odcházet. Zmíněná cesta je, obrazně řečeno, samá voda. Ovšem je tu ještě další problematika, s níž jsem měl možnost setkat se v laboratoři. Zabývali jsme se lidskými krevními bílkovinami, ale platí to pro všechny proteiny – tyto velmi složité molekuly mají schopnost navazovat na sebe nejrůznější látky z okolního prostředí, počínaje malými ionty a velkými molekulami konče. Odborně se tomu říká „interakce bílkovin s různými ligandy“ – ligand je to, co se na molekulu bílkoviny váže. To je oblast výzkumu, jejíž počátky sahají do čtyřicátých let minulého století, kdy se americký profesor George Scatchard začal zabývat otázkou, jak se chovají bílkoviny v přítomnosti solí. Tak, jak se dá čekat – protože za jakýchkoliv podmínek jsou na molekule bílkoviny struktury nesoucí elektrický náboj. Pak se dá podle jednoduchých zásad fyziky čekat, že k nim budou přitahovány opačně nabité ionty z roztoku. Zdálo se to jednoduché, ale opak je pravdou. Pokusy ukázaly, že se například na krevní albumin váže mnohem méně záporných chloridových iontů, než kolik je na té molekule kladně nabitých skupin. Podobně se chovaly i další bílkoviny, takže bylo jasné, že pouhá znalost složení a struktury molekuly bílkoviny naprosto nestačí. Nezbývalo než to zkoumat u každé zvlášť. Profesor Scatchard shrnul celou problematiku do čtyř klasických otázek. Zde jsou: Kolik? Tedy kolik iontů nebo molekul ligandu se může za daných podmínek navázat na molekulu bílkoviny? 343

Doba jedová 2

Jak pevně? Jasné – jak pevně jsou ligandy navázané, či jak snadno se mohou uvolnit? Kde? Na kterých strukturách v molekule bílkoviny k této interakci dochází? Jak uvedeno, nikoli na všech, které by se zdály vhodné, a na to navazuje poslední otázka: Proč? Netřeba komentovat. Právě to je nejproblémovější. Výzkum interakce anorganických iontů s bílkovinami vyvrcholil v šedesátých letech minulého století, načež od něho výzkumné týmy začaly upouštět. Na obzoru se však rýsovala hrozivá mračna vědomí toho, že ve skutečném prostředí například buňky je bezpočet různých druhů sloučenin a také iontů. Jak se tenhle nesmírně složitý systém chová? Nevím. Jisté je, že naštěstí pro nás funguje. V knize Doba jedová 2 se ke konci dočítáme o hliníku. Je to velmi poučné čtení, dokládající různorodost názorů, od údajné neškodnosti až po škodlivost. Podle některých výzkumů může hliník zůstávat v organismu snad i desítky let. Možná. Není důvod tomu nevěřit, protože hliník samozřejmě také interaguje s bílkovinami, jako každý ion. Jen nevím, zda je o něm známa alespoň přibližná odpověď na poslední dvě Scatchardovy otázky – kde? a proč? Tedy kde všude, a v tomto případě, proč se váže právě tam? Důsledky této interakce nejsou zřejmě pro organismus příznivé. Anorganické ionty jsou tedy problém, ale u jiných ligandů to vůbec není snazší. Dnes se zkoumá samozřejmě vazba různých škodlivin na bílkoviny, ale hlavním tématem jsou léky. Ukazuje se, že některé se více navazují jen na jisté bílkoviny, na jiné zdá se vůbec ne. Opět – proč? Přitom jde o téma rozhodně významné, protože jde například o transport léků v krvi. Můžeme změřit, jak se mění jejich hladina po podání, ale proč například některé poměrně vzácné bílkoviny ze skupiny alfa-globulinů na sebe preferenčně navazují sedativa diazepamové řady, zatímco albumin, považovaný za „transportér“ různých látek krví, tyto preparáty zřejmě vůbec neváže? 344

Komentáře

Potud tato tematika, která jen zhruba naznačuje složitost procesů na molekulární úrovni. Je nesporné, že znalostí přibývá, ale pořád je to ještě málo. Kolik je v lidském těle bílkovin? Kolik je potenciálních ligandů? Pokusy o nějaký souhrnný, obecný pohled jsou zatím, alespoň mám ten pocit, velmi problémové. Ve starém Římě na to měli rčení „malovat lva podle drápu“. Dodal bych, že známe dráp, možná dokonce jen jeho kousek, ale nejsme si jisti, zda máme malovat lva, nebo jiného tvora. Nechal jsem v úvodu této pasáže obrazně řečeno vstoupit do lidského těla různé cizorodé látky a otázka zněla, jak dlouho zde zůstávají. Je tu však další otázka – co v nás dělají? Dochází v důsledku jejich přítomnosti k nějakým změnám? Organismus na ně patrně někdy reaguje. Jak? Jak se to projevuje? Někdy to mohou být projevy časné, což například znali už naši předkové u chronické otravy těžkými kovy. V 16. století se ve stříbrných hutích, kde se hodně pracovalo s olovem, doporučovalo hutníkům pít smetanu. Co však dnešní organické sloučeniny? Jejich efekt se může projevit brzy, ale co dlouhodobé působení? Mám na mysli skutečnost, že tato do jisté míry lavina chemie se na nás valí teprve v posledních desetiletích. Soudím, že k nějakým závěrům mohou dospět až příští generace. Přitom je pravda, že se tyto sloučeniny testují, a teprve když jsou shledány nezávadnými, smějí vstoupit do používání. Nesnáz je v tom, že tyto testy jsou časově omezené, a nemůžeme čekat třeba po dvě generace, zda je to opravdu neškodné. Skutečnost, že pochybnosti jsou na místě, dokládají stále častější zprávy a varování v médiích, že ten či onen produkt, bohužel nezřídka dětská hračka, se stahuje, protože se z něj uvolňují nebezpečné sloučeniny. Mnohdy to svědčí o postoji výrobců – vyrobit a prodat. Testy na bezpečnost asi nebývají pokaždé dostatečně solidní. Na druhé straně ani při sebelepším testování nezjistíme dlouhodobé efekty. Kdybychom vyčkávali, sotva by se objevila řada produktů, které používáme. To platí o přísadách do umělých hmot stejně jako o lécích. U nich je to zvlášť markantní, proto345

Doba jedová 2

že společnost čeká na stále dokonalejší. Nepochybuji o tom, že v základním výzkumu léků se postupuje s maximální snahou vyvinout je co nejlepší, a na základě předchozích zkušeností se pokusit minimalizovat jejich vedlejší účinky. Pak se lék testuje, zprvu na zdravých jedincích. Nyní otázka poněkud paličská – kdo je zdravý jedinec? Před časem mi jeden lékař řekl, že například v Praze je bohužel běžné, že krevní obraz jedinců pokládaných za zdravé mívá alespoň některou hodnotu trochu „mimo“. Často jde o lymfocyty. Co však potom při použití léků u nemocných? Tady je ještě více problémů. Jedním je statistika. Nepochybné je, že čím více údajů máme, tím více se blížíme jakési spolehlivější hodnotě. Ale jen namátkou – vezměme třeba výzkum nemocných s vředovou chorobou. I když použijeme skupinu osob jistého věku, mají všechny jen žaludeční vředy? Nemají ještě další choroby, o nichž třeba v daném okamžiku ani nevíme? To by mohlo mít vliv na výsledná data. Platí to stejně v případě zkoumání vlivu potravin. Třeba údaje o čaji a kávě. Není divu, že se nejednou výsledky pozorování totálně rozcházejí – „čaj je neškodný“, „neměl by se moc pít“, „zvyšuje (snižuje) krevní tlak“. Zde si vymýšlím, ale chci naznačit, že se s těmito problémy setkávají obě strany, jak zastánci, tak odpůrci nějakého názoru. Proto bych chtěl vyzdvihnout přístup autorů knihy, kteří se řídí základní větou římského práva audiatur et altera pars, „nechť je vyslyšena i druhá strana“, a publikují v knize také reakce svých oponentů. Neboť jen v diskusi, a to zdůrazňuji, tedy nikoli ve vzájemném překřikování, se dá dospět k soudným závěrům. Přitom námětů je hodně. Jen z toho, co se v knize dočteme a čeho jsem se pokusil místy jen trochu dotknout, je zřejmé, že se od narození setkáváme s obrovským množstvím nejrůznějších látek, nejen mikroorganismů. Mám na mysli právě ty látky, které tu buď byly od počátku, nebo ty nové. Dnes se například stále více píše o tom, že přílišná hygiena je možná na škodu, protože si naše tělo prostě nezvyká na to, co ho obklopuje, a později 346

Komentáře

může reagovat neadekvátně. Samozřejmě že jistá hygiena je nezbytná a jejímu zlepšování vděčíme za to, že řada nemocí téměř zmizela, nebo jsou méně četné. Na druhé straně tu například vždy byly plísně, o nichž je v knize rovněž psáno. Doprovázejí lidstvo odedávna. Uchovávat potraviny nebylo snadné, takže se plísním dařilo. Daří se jim i dnes. Navíc zprávy v médiích o tom, jak v některých prodejnách odstraňují plíseň z potravin a pak je znovu balí, rozhodně nejsou povzbudivé. Potraviny se proto také stabilizují, k čemuž slouží některá z pověstných „éček“. I na ně si mladá generace zvyká. Sám patřím k té starší, která něco takového neznala. Nesouvisí s tímto přívalem nových sloučenin, třeba jen částečně, nárůst alergií vyvolaných kontaktem s množstvím cizorodých látek? Navíc se musíme zamyslet nad tím, že tyto různé látky nepůsobí jedna po druhé, ale obvykle mnohé najednou. Jejich účinek se může vzájemně zesilovat, zeslabovat, případně se chovají nezávisle. Jak řečeno, náš organismus si musí od narození zvykat na přirozené a v poslední době hojně i na nepřirozené substance v okolí. Je jich hodně. Není divu, že se rozhořívá polemika o očkování, a zde by byla na místě opatrnost ve formulacích. Vůbec v biologii, a zvlášť pak v medicíně, je opatrnější formulace na místě. Jen v matematice jsou dvě a dvě čtyři. Jde-li o živé systémy, pak je pravděpodobnostní závěr lepší. Na druhé straně je jasné, že lékař musí vystupovat přesvědčivě, věříme mu, a důvěra pacienta je nezbytná. Nemůže říci: já nevím. To mohu já jako chemik. Přitom i dnes je aktuální jedna z tezí obhajovaných v 16. století na tehdy proslulé lékařské fakultě boloňské univerzity. Její název byl: „Může lékař vyléčit nemoc, které nerozumí?“ Není známo, jak tehdy disputace dopadla, ale otázka je na místě stále. Lékař se však o to z titulu svého povolání musí pokusit. Odbočil jsem od diskuse o očkování. Otázkou opravdu je, čím začít a kdy? U kojenců? Několikaměsíční organismus se teprve adaptuje na směs mikroorganismů a všech možných dalších 347

Doba jedová 2

látek, s nimiž se setkává. Patrně je bez diskuse, že například očkování proti tetanu či dětské obrně je zásadní. Ale kdy? Pak jsou tu další choroby. V poslední době se ukázalo, že se například příušnice objevují u mladistvých, kteří proti nim byli očkováni před deseti či patnácti lety. Reakce odborné veřejnosti je vesměs jednoznačná – je nutno hledat nové, lepší vakcíny. Na druhé straně občas přemýšlím, kde by mohl být problém. Naznačím svou úvahu s tím, že je to pouhý nápad osoby neznalé imunologie a spřízněných oborů. Jak se chová imunitní systém, jestliže se setká s vakcínou, přičemž dnes to jsou často fragmenty mikroorganismů, případně dokonce umělé útvary, anebo se skutečnou chorobou, jak ji naše generace zažila v dětství? Při skutečném onemocnění má organismus před sebou protivníka, který do něj vstoupí a postupně se množí. Jak reaguje tělo na tento stav narůstající hrozby, a jak reaguje na vakcínu, kdy je protivník hned od počátku obrazně řečeno „na lopatkách“? Vypadá to, že různě. Zprávy o návratu dětských nemocí jen dokládají, že jsme velmi složité bytosti. A nejen pokud jde o reakci na mikroorganismy. Když se stane něco nepříjemného, používáme s oblibou rčení, že „jsme jen lidé“. To nepochybně jsme, a máme dobré i špatné vlastnosti. Zalistoval jsem v knize Alexandra Cohna „False Prophets“ (Basil Blackwell, Oxford 1986), kde je pár příkladů, sice americké provenience, ale není důvod soudit, že jinde tomu tak není. Jedna z největších společností zabývajících se testováním nových léků je Industrial Biotest Laboratories (IBT) v Chicagu. Když na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století prozkoumala americká Environmental Protection Agency (EPA) 900 studií chronických efektů různých látek, které IBT testovaly, ukázalo se, že většina zpráv o těchto studiích byla nesprávných. EPA vposledku upozornila různé výrobce celkem na 35 látek, u nichž si musejí obstarat nové testy potvrzující neškodnost, jinak je musejí stáhnout z trhu. V jiném případě se ukázalo, že zaměstnanec IBT, který měl testovat jakousi přísadu do mýdla, byl původně zaměstnán právě u onoho výrobce mýdla. 348

Komentáře

Když prokázal údajnou neškodnost dané látky, odešel od IBT k původní firmě. K tomu, aby směl lékař zkoušet nový preparát na svých pacientech, musí mít v USA licenci od FDA (Federal Drug Administration). Koncem sedmdesátých let byl obviněn dr. Jerome J. Scheiner z Virginie, jenž měl zkoušet šest preparátů. Podrobné zkoumání jeho záznamů ukázalo, že testovaní pacienti buď vůbec neexistovali, nebo v době údajných testů nebyli v USA. Výsledkem bylo dvanáctiměsíční uvěznění a pokuta 30 000 dolarů. Po osm let (1971–1978) zkoušel psychiatr dr. Ronald Smith nové preparáty. Při kontrole FDA zjistila, že léky dostali jen tři z údajně šedesáti zkoumaných pacientů, navíc data o průběhu testů některých pacientů vytvořila doktorova manželka (která se s ním později rozvedla a uvedla FDA na jeho stopu). Léky splachoval dr. Smith do toalety. Uvážíme-li, kolik různých látek se dnes v každém okamžiku testuje, doufejme, že je takových excesů málo. Ale jsou. I s tím se musí počítat. Ostatně připomeňme občasné zmínky v médiích o kongresové turistice lékařů. Jsme lidé chybující. Přitom základem vědy je poctivost – musím věřit údajům, které zveřejnili ve vědeckých pracích moji předchůdci, protože na nich stavím. V medicíně to platí zvlášť. Dalo by se nepochybně ještě dlouho pokračovat, ale to nechť činí autoři této a předchozí knihy, případně jejího dalšího pokračování. Je o čem psát. Já jsem se jen pokusil o cosi, co bývalo nazýváno ad marginem, na okraj. Nakonec mi vyšel okraj dost široký, takže se omlouvám prof. Strunecké a prof. Patočkovi. Uzavřel bych tím, že vědci, kteří hledají, jsou vedeni přirozenou touhou po poznání a snahou pomoci, zlepšit náš život. Jak vidíme, toto počínání může být dvojsečné, ale to neznamená, že ho máme zatracovat. Naopak, máme si z něho vzít poučení. To ovšem bývá v životě nejtěžší.

349

Doba jedová 2

Poznámky lékaře jedovaté i nejedovaté prof. MUDr. Štěpán Svačina, DrSc., MBA Kniha Doba jedová je zajímavým pohledem přírodovědců na vztah prostředí ke zdraví a v mnohém i na medicínu samotnou. Jde o pohled pravdivý a poctivý, pro čtenáře jako potencionálního pacienta přínosný, ale může to být také pro pacienta pohled velmi nebezpečný. Proto musí i poznámky lékaře být nutně místy pochvalné a místy i hodně jedovaté.

Poznámky ke kapitole 1 – Domovy a pracoviště v době jedové Skutečně je nepochybné, že žijeme v době chemické. Nikdy v historii lidstva nepřišel člověk do styku s tolika látkami, zejména nově vytvořenými a syntetizovanými. Nově syntetizované látky jsou však obvykle variantami látek známých a lidský organismus má bohaté detoxikační mechanismy. Celé skupiny léků se například odbourávají stejně. Nežijeme jen v době trochu jedové, ale v době, kdy jsme vystaveni seriózní hygienické a potravinářské kontrole. I čtenář běžných novin si vzpomene, kolik různých afér, například s kontaminací potravin, v posledních letech vzniklo, a jen jedna věc je jistá – že Česká republika je někdy trochu pomalejší a na otázku, zda může toto nové nebezpečí existovat take u nás, obvykle odpověď chvilku trvá. Toto zdržení není podstatné, průměrný občan si může být jist, že jeho pracoviště i většina věcí, které si nosí domů, jsou standardně kontrolovány. Občan tak může mít strach jen z budoucnosti – co kdyby se v budoucnu ukázalo, že nějaká látka může být škodlivá? O tom však knížka hovoří jen málo. Mnoho občanů například podléhá iluzi „zdravosti“ biopotravin. Z lékařského hlediska jsou biopotraviny nesmysl, i když jejich produkce může mít určitý význam ekologický. I to však není jisté, protože je pravděpodobné, že producenti biopotravin jsou méně 350

Komentáře

efektivní, a proto například jezdí vice auty. Z hlediska medicíny jsou minimálně dva důvody, proč jsou dnes biopotraviny nesmysl: 1. Klinické studie, v nichž se ukázalo, že ti, kdo jedí biopotraviny, nejsou zdravější. 2. Neexistuje žádný fyziologický či logický důvod, proč by měly být biopotraviny zdravější. Lidé tak kupují drahé biopotraviny jakoby „pro jistotu“. Co kdyby se v budoucnu ukázalo, že některé látky opravdu škodí? Vyšší chemizace, či podle autorů „jedovatost“ prostředí, může mít vztah k výskytu alergií, ale není jasné, zda je to efekt pozitivní, či negativní. Vyšší expozice alergenům v dětství, např. ve školkách, může mít i efekt příznivý. A ještě jedna poznámka: člověk opravdu není stejný jako jiná zvířata. Existuje mnoho léků, které jsou toxické pro zvířata a pomáhají člověku, a na druhou stranu bylo provedeno mnoho pokusů na zvířatech, kdy se látky jevily jako netoxické, ale jejich použití mělo pak tragický důsledek – úmrtí dobrovolníků při prvním podání látky člověku. I to se bohužel stane. A i proto jsou uváděné příklady s pokusy na krysách velmi naivní. Část kapitoly o organických polutantech a tzv. endokrinních disruptorech (včetně např. BPA a dioxinu) je naopak velmi správně pojatá. Zatímco vyznavači biopotravin se naivně zabývají tím, zda škodí hnojení rostlin či podávání antibiotik zvířatům, je nové nebezpečí, pocházející z organických látek, zejména z barviv, zpomalovačů hoření a výfukových plynů, opravdu velké. Během posledních 10 let se objevila záplava vědeckých článků ukazující na možných vztah těchto látek k nemocem, jako je cukrovka, ateroskleróza, hypertenze či nádory. I u nás bylo na Plzeňsku prokázáno, že přesně ti lidé, kteří mají v tukové tkáni hodně polychlorovaných bifenylů, jsou ti, kdo mají sníženou hladinu hormonu adiponektinu, který působí ochranně na srdce a cévy. U rybářů na velkých amerických jezerech také koreluje hladina těchto látek s výskytem cukrovky 2. typu. Nejnebezpečnější je z tohoto hlediska kontaminace půdy, a možná opravdu i prachu v ložnicích. Nebezpečná je i konzumace tře351

Doba jedová 2

ba dravých ryb, které v sobě hromadí tyto látky z dalších ulovených ryb a mořských živočichů. V jedné přednášce říkala kolegyně z hygienického ústavu, že u nás dokonce platí, že sníte-li vajíčko z venkova od babičky, vystavujete se většímu riziku, než když sníte vajíčko od slepice, která vyrostla v malé kleci velkochovu (nyní tolik kritizované Evropskou unií). Průmyslové barvy za minulého režimu lidé kradli a natírali si s nimi ploty a střechy a kontaminace půdy např. polychlorovanými bifenyly může být lokálně značná. Kapitola o azbestu je pravdivá a současné uzávěry a opravy škol např. v Českých Budějovicích dokládají, že se u nás tato problematika sleduje.

Poznámky ke kapitole 2 – Zdravé a škodlivé sladkosti Cukr dnes zcela jistě není bílým ani hlavním jedem. Působí především jednu významnou nemoc, a tou je zubní kaz. Na vzniku cukrovky 2. typu se cukr vůbec nepodílí, cukrovka je nemoc související především s nadměrným příjmem živočišného tuku. Obezita může vzniknout jen opravdu velkým příjmem cukru, například pitím sladkých nápojů. Příjem cukru působí antidepresivně, řada osob zajídá stres sladkými potravinami. Pokud jich není mnoho, tak je to efekt spíše pozitivní. Cukr rovněž brání tzv. adaptaci na nízký příjem potravy. Řada obézních osob se během diety dostane do fáze, kdy jí opravdu málo, a přesto nehubne. Savci, včetně člověka, mají řadu mechanismů, jak přečkat hladovění, jinak by na naší planetě život dávno zanikl. Tyto mechanismy se u hubnoucích osob aktivují a brání další redukci hmotnosti. Této v léčbě nevhodné adaptaci lze zabránit alespoň malým příjmem cukru a take fyzickou aktivitou. Dříve se tzv. VLCD diety (very low calory diet – instantní diety k redukci hmotnosti) vyráběly bez cukru, ale dnes víme, že malé množství cukru, alespoň kolem 50 g, je nezbytné. Medem sladilo lidstvo již dávno a i použití rafinovaného cukru je staré již mnoho desítek let. Největší vzestup civilizačních ne352

Komentáře

mocí nastává až s vysokým příjmem tuku, a zejména zpracovaných masitých výrobků s obsahem tuku (např. uzenin, mletého masa a „fastfoodu“). Složitější je kauza umělých sladidel. Ta jsou ostře sledována a vyskytla se řada studií prokazujících jejich toxicitu. Rozhodně však převažují důkazy o jejich neškodnosti. Autoři překvapivě zpochybňují tak významnou instituci, jako je Americký úřad pro léky a potraviny (FDA), kde tým expertů exaktně vyhodnocuje efekty a škodlivost léků. Tato instituce mnoho léků od velkých, renomovaných firem v užívání i zastavila. Je s podivem, že by se FDA spletla zrovna u aspartamu. Ten obsahuje zcela běžné aminokyseliny a důvody pro jeho toxicitu v běžných dávkách neexistují. Autoři překvapivě kladně hodnotí stevii a stevosidy. Přitom na nich lze ukázat zodpovědnost zmíněných institiucí. Šlo primárně o látky vyvolávající nepochybně nádorové bujení a až později se podařilo izolovat látku zcela bezpečnou, která se začíná používat nyní i v Americe a Evropě, kde byla dříve zakázána. V únoru 2012 byla na americkém vědeckém sjezdu přednesena práce, která ukázala, že používání umělých sladidel zvyšuje výskyt mozkových příhod. To je marketingově zničující informace pro výrobce umělých sladidel, ale je nepochybné, že ve velkém souboru to může způsobovat jen některé sladidlo a že je třeba prozkoumat, které. Take platí, že právě ti lidé, kteří užívají umělá sladidla, jsou primárně lidé nemocní či ohrožení určitou nemocí, a proto jim hrozí mozková příhoda (např. obézní či diabetici). Další analýzy jsou tedy nezbytné. Diety Americké asociace pro výzkum srdce jsou hojně užívány – omezují se v nich především živočišné tuky a sůl a doporučují se potraviny s nízkým glykemickým indexem. O příjmu cukru je informací méně. Mně je známo bezpečné doporučení do deseti lžiček cukru denně, a to je už opravdu velký příjem cukru. Cukr tedy určitě v běžných dávkách (kromě zubního kazu) neškodí. Diety doporučované v kapitole 1 jsou většinou celkem vhodné, i když zdravě se dá žít i při příjmu jiných běžných potravin. Au353

Doba jedová 2

toři správně zůrazňují, že škodit může nadměrné množství fruktózy. Ta skutečně může zvyšovat hladiny krevních tuků. Lékařské kapacity opakovaně odvrátily snahu potravinářských firem vydávat potraviny s fruktózou za vhodné pro diabetiky. Navíc diabetické potraviny nejsou legislativně zakotveny a v řadě zemí už se tento pojem nesmí používat. Obecně platí, že příjem cukru jen málo souvisí s využitím cukru v organismu. Glukózu si může organismus v dostatečném množství vytvořit. Omezení příjmu cukru tedy neznamená, že by v těle nemohl být cukru nadbytek. Například u diabetiků jde hlavně o cukr v těle vytvořený. Obecně tedy platí, že pokud nejde o nadměrný přijem cukru, cukr není bílým jedem, naopak látkou přirozenou a celkem zdravou.

Poznámky ke kapitole 3 – Nápoje všedních dnů Autor celkem správně zdůrazňuje význam kávy. Káva je skutečně velmi zdravá látka. Na prvním místě je třeba zmínit významné snížení rizika cukrovky 2. typu při pravidelném pití kávy. Káva dále snižuje výskyt nádorů a má i ochranný vliv na cévy. Dříve zdůrazňovaná negativa pití kávy prakticky neexistují a mohou se týkat jen osob např. s vážným onemocněním srdce. Výskyt cukrovky snižuje i káva bez kofeinu. Pokud jde o čaj, je možná málo zdůrazněn význam čaje zeleného, který má podle mnoha studií především ochranný vliv při vzniku nádorů. Tento účinek mohou mít i další, jen polofermentované čaje. Čaj černý má mnohem méně výhod. Jen ojedinělé studie ukazují na mírné snížení rizika cukrovky. Jiné čaje jsou pravděpodobně neškodné a hlavní nebezpečí přináší jejich často tajemný i exotický původ a riziko kontaminace. To zcela jistě platí i o čaji lapacho, byť k jeho pozitivním účinkům existuje solidní literatura. Místní populace však pijí většinou tyto u nás neobvyklé čaje pravidelně a velmi často a je velmi nepravděpodobné, že by to dokázal provozovat někdo u nás. 354

Komentáře

Existuje stará průpovídka českých pivařů – mlíko, na rakev víko – ale mléko je potravina skutečně zdravá. Část populace, která má vrozený či získaný deficit enzymu laktázy, může jíst fermentované mléčné výrobky. Mléko je potravina zcela jistě velmi prospěšná, zejména pokud je zbaveno tuku. Jde o kvalitní bílkovinu a jeho největší výhodou je, že se obvykle dále doma nezpracovává, zatímco jiné zdroje živočišných bílkovin, např. maso, jsou často zpracovávány doma tak, že vznikají látky toxické a velmi škodlivé – vyvolávající aterosklerózu i nádory. K takovým úpravám patří např. smažení, pečení či grilování. Mléčný betakasein se podílí na vzniku cukrovky 1. typu. Ta je nejméně častá v zemích, kde se pije mléko ovčí a kozí, např. na Balkáně, a nejčastější tam, kde se konzumuje nejvíce mléka, např. ve Skandinávii. Je to však onemocnění vznikající komplexně. Rozhodně tento fakt není důvodem snížení expozice mléku, s výjimkou potřeby prodloužit kojení. Čím vyšší je procento žen, které kojily ve 3 měsících věku dítěte, tím nižší je výskyt cukrovky 1. typu v dané zemi. Děti spí po kojení i mléku dobře, ale snaha farmaceutických firem získat z mléka nějaký lék na spaní či na uklidnění vyzněla zatím naprázdno. Rovněž prokázat jakékoli výživové vlivy při vzniku schizofrenie či náhlé smrti se nikdy nepodařilo. Seriózní výklad nelze stavět na náhodně zachyceném článku a je třeba se zabývat spíše tzv. metaanalýzami a systematickými přehledy (viz dále).

Poznámky ke kapitole 4 – Potraviny, které naši předkové neznali Kapitola celkem seriózně uvádí v přehledu historická fakta i problematiku tzv. nových potravin. Naši předci umírali dříve a nebyli zdraví. Např. Ötzi, člověk z doby bronzové nalezený v Alpách, měl pokročilou aterosklerózu. Řady králů a šlechticů byly obézní, ale průměr populace jedl méně a trpěl spíše nedostatkem energie. Dnes je tomu jinak. Zpráva WHO z roku 2000 uvádí, že přes 355

Doba jedová 2

40 % lidských nemocí má jako hlavní faktor vzniku výživu, a další třetina nemocí má výživu jako podstatný faktor svého vzniku. Jen asi 20 % nemocí s výživou nesouvisí. Moderní člověk se tedy nestravuje zdravě. Autor na některá fakta upozorňuje. Větší problém určitě představuje kuchyňská a výrobní úprava potravin než jejich spektrum. Typickou předzpracovanou potravinou jsou uzeniny. Na jednu klobásu denně stoupá riziko cukrovky 2. typu asi 2u. Při smažení vzniká celé spektrum kancerogenních látek – vždy když vzniká na potravině pečená kůrka – ať jde o hodně propečený chléb, či steak, vznikají látky vyvolávající nádory a aterosklerózu. Dnes jsou prodávané potraviny důsledně sledovány a problém vzniku nemocí není problémem tzv. nových potravin. Efekt margarínu obohaceného fytosteroly je vědecky důsledně prokázán, ale populačně je málo významný, neboť obohacené margaríny jsou drahé a populace je užívá málo. Problematika omega-3 mastných kyselin je problematika velmi složitá. Úvahy o jejich prospěšnosti vycházejí především z epidemiologických přehledů. Tam, kde je jich ve stravě více, je některých nemocí méně. Prakticky nic se ale nepodařilo prokázat ve studiích, kdy byly k jídlu přidávány. Asi 10 let se tvrdilo, že prodlužují život u pacientů po infarktu, a až dobře uspořádaná velká studie tento fakt neprokázala. Snížení hladin krevních tuků působí až ve velkých dávkách, které člověk netoleruje. Pravděpodobně platí, že určitě neškodí, a je velmi málo pravděpodobné, že by jejich přídavek zdraví prospíval. Netradiční potraviny, různá semena, štávy apod., jsou zajímavou potravinou, ale přinášejí rizika exotičností svého původu. Dále je velmi nepravděpodobné, že by je jedinec u nás jedl pravidelně v podobném množství jako v zemích jejich původu. Oleje se mírně liší ve dvou vlastnostech: působení proti ateroskleróze a schopnosti vyvolat srážení krve. Nejpříznivější je pravděpodobně složení oleje řepkového a olivového. Řepkový je v mnohém lepší a má jen horší marketing. Již před 40 lety říkal jeden významný český profesor, odborník na tuky: Podívejte se, 356

Komentáře

kolik je na jihu Evropy olivových hájů! Ty se musí uživit a musí obchodně zvítězit nad naším velmi dobrým řepkovým olejem, a měl pravdu. Marketing je v mnohém důležitější než zdraví. Problematika geneticky modifikovaných rostlin je složitá, zcela jistě nemohou obecně škodit lidskému zdraví a významné je, jak zefektivnují zemědělství. Autoři konkrétně zmiňují situace, kdy přenesený gen vytváří nějaký toxin. To představuje riziko, ale týká se to jen konkrétního genu, nikoli geneticky modifikovaných potravin obecně. Je škoda, že se tím geneticky modifikované potraviny v očích veřejnosti poškozují. Olestra skutečně zajímavě modifikuje chuť a je použitelná v léčbě obezity. V klinickém využití však možná právě pro svou příchuť neuspěla. Kauza antioxidantů, ať tradičních, či netradičních, je složitá. V klinické praxi neuspěly žádné potravinové doplňky s antioxidanty a to, že se pozitivně uplatňují v některých dietách, například středomořské, je jen hypotéza. Rozhodně příjem přirozených potravin s obsahem antioxidantů zdraví prospívá. Riziko cukrovky 2. typu podle velkých metaanalýz signifikantně snižuje jen příjem listové zeleniny, nikoli příjem jiné zeleniny či ovoce.

Poznámky ke kapitole 6 – Proč jíme jedovatá jídla? Je správně zdůrazněn velmi nezdravý vliv plesnivých jídel. Je třeba zdůraznit, že nejde o výrobně připravené plesnivé sýry. Jídlo může zplesnivět v domácnosti, typicky dnes rychle plesniví například zakoupený chléb. Plísně prodují nebezpečné toxiny, jak ve vztahu k nádorům, tak ve vztahu k ateroskleróze. Největší nebezpečí přinášejí potraviny neobvyklé, dovezené z jiných kontinentů, s problematickou přípravou a skladováním, a stejně jsou plísní ohroženy i tzv. biopotraviny, chemicky neošetřené. Tyto potraviny často zastaví v distribuci naše potravinářská inspekce. V poslední době se zvyšuje konzumace mořských produktů. V zásadě jde o vlivy zdravé, ale možnost, že se v nich z moře 357

Doba jedová 2

kumulují nezdravé látky, které se tam dostaly z jedovatého prostředí, je vysoká a tyto potraviny by měly být dobře kontrolovány. V našich podmínkách je velmi nepravděpodobné, že by mořské produkty někdo jedl tak pravidelně, že by mu mohly ublížit. Problematiku sinic zná veřejnost každé léto dostatečně a autoři na ni správně upozorňují. Příklady jedovatých ryb a potravin jsou zajímavým obohacením textu, u nás to nemá praktický význam.

Poznámky ke kapitole 7 – Nemoci z léčení Škoda, že tato kapitola, která s tématem knihy souvisí jen málo, nebyla vynechána. Rozumný čtenář by ji měl přeskočit. Léky procházejí kontrolou a do praxe se dostávají po velmi složitém testování a schvalování. Nežádoucí účinky má každý lék a vždy musí výrazně převažovat pozitivní efekty, jinak by nemohl být do praxe schválen. Například zmiňovaný warfarin zachraňuje mnoho životů, a je dokonce chybou, že je užíván stále relativně málo. To, že u části pacentů může vyvolat negativní efekty a někdy i smrt, je daní za tak výrazný pozitivní efekt. Je navíc významné, že tyto skutečnosti stimulují výzkum a do klinického využití nyní přicházejí látky, které warfarin nahrazují. Podobně je tomu s aspirinem, který je nenahraditelný zejména u pacientů již nemocných aterosklerózou. Nežádoucí účinky léků jsou především medicínskou otázkou, pacient si je může přečíst v příbalovém letáku a může je konzultovat s lékařem. Určitě platí, že každý zbytečně podaný lék je chybou lékaře. Citovaný americký bestseller však rozhodně nemá pravdu a on i celá tato kapitola medicínu spíše poškozují. V medicíně je třeba vycházet především ze zhodnocení mnoha klinických dat, z tzv. systematických přehledů a metaanalýz, a nikoli z jednotlivých článků, které mohou neadekvátně problematizovat léčbu nemocných. Přínos kapitoly je jediný: pacienti by měli číst příbalové letáky a vědět o možném nežádoucím účinku léků, aby ho mohli včas 358

Komentáře

ohlásit lékaři. Smutně by to dopadlo, kdyby na podkladě této kapitoly pacienti důležité léky neužívali.

Poznámky ke kapitole 8 – Rakovina – nemoc z životního stylu Kapitola dobře zdůrazňuje, že rakovina je skutečně nemoc z životního stylu. Rakovina je způsobena absencí pohybu, nezdravou a nadměrnou stravou a kouřením, ale určitě o hodně méně toxickými vlivy z prostředí. Zdravým životním stylem jsou příčiny rakoviny významně ovlivnitelné. Nejvýznamnějším ochranným faktorem je pravidelná fyzická aktivita, o níž bohužel v celé knize není ani zmínky. Pozitivní efekty vegetariánství nebyly nikdy exaktně prokázány a vegetariáni jsou populace, která se o své zdraví aktivně stará. Jde tedy pravděpodobně spíše o nepřímé vlivy – větší péče o vlastní zdraví obecně a omezení kvanta přijímaných nezdravých potravin. Rovněž negativně zmiňované vlivy červeného masa vznikají zejména jeho úpravou. Rozhodně však platí, že řadě pacientů se špatným životním stylem by vegetariánství prospělo. Je to tím, že je to snadno a důsledně dodržovatelné pravidlo. Pokud se někdo rozhodne dodržovat nějakou dietu, vydrží u ní obvykle řádově měsíce. Vegetariánství má povahu rituálu a lidé vydrží držet vegetariánskou dietu déle než diety jiné. Hormonální antikoncepce zaznamenala obrovský vývoj a dnes jasně převažují pozitivní vlivy. Autoři uváději řadu skutečností spíše historických a dávno překonaných. Kapitola se znovu vrací k významnému problému endokrinních disruptorů. Autoři kupodivu nezmiňují nedávno zjištěný vztah multivitaminových přípravků k riziku rakoviny prsu a prostaty. Tyto přípravky naše populace užívá zcela jistě zbytečně. Významnou skutečností je obrovský rozvoj na poli medicíny a schopnost vyléčit řadu dříve neléčitelných nádorů. Samozřejmě 359

Doba jedová 2

by bylo lepší, aby preventivně uplatněná opatření výskytu nádorů zabránila, a to se v budoucnu zcela jistě podaří.

Poznámky ke kapitole 9 – Jak začal hliník škodit lidem i přírodě O toxicitě hliníku nelze pochybovat a autoři správně zdůrazňují, že u nás jsou dodržovány přísné normy a kontrola nadměrný obsah zachytí. I vakcíny procházejí důslednou kontrolou. K problematice očkování se dostečně vyjádřil prof. Velemínský. Je třeba jen zdůraznit, že moderní medicína se opírá o tzv. „evidence base“ (založenou na opravdu vědeckých důkazech). I očkovací látky prošly důslednými klinickými studiemi. I u léků se stane, že jsou třeba po 10 letech užívání staženy pro nežádoucí účinky. Proto existuje hlášení nežádoucích účinků a rovněž po mnoho let probíhající studie. I v případě vakcinací je to tak a efekty i nežádoucí účinky jsou zodpovědně kontrolovány (viz i tabulky uváděné autory).

Poznámky ke kapitole 14 – Najdeme lék na všechny nemoci? Lékem skoro na všechny nemoci je především pohyb. Je prevencí rakoviny i kardiovaskulárních a metabolických onemocnění hromadného výskytu. U osob mladých vzniká tzv. postprandiální zánět – zánět vyvolaný jídlem – vzácně, jen např. po excesivní hostině, u člověka staršího, s hypertenzí, obezitou či cukrovkou, pak prakticky po každém jídle. Jídlo působí jako cizorodá bílkovina nevhodně, tzv. aterogenně. Má tedy vztah k ateroskleróze. Je zajímavé, že při pravidelné fyzické aktivitě tyto jevy přítomné nejsou. Bohužel však tento pozitivní vliv po 4–6 týdnech po ukončení sportovní činnosti či pravidelného pohybu vymizí. Ten, kdo pravidelně cvičí, může tedy jíst více nevhodných potravin, efekt však dlouhodobě nepřetrvává. Legitimní jsou úvahy o tzv. polypill, univerzální tabletce, kterou by každý např. 50letý a starší člověk měl užívat. Může obsa360

Komentáře

hovat směs léků na krevní tlak, cholesterol a prevenci cukrovky. Zda k uplatnění této strategie dojde, si musíme počkat, podávání nelze realizovat jen na základě úvahy. Potřebná je evidence base (založená na opravdu vědeckých důkazech). Slunce není jen zdravé. Může vyvolávat například kožní nádory, ale také stimuluje v lidském těle tvorbu vitaminu D. Práce o mnohočetných účincích vitaminu D v lidském těle se objevují ve vědeckých časopisech a jsou námětem mezinárodních konferencí. Ukazuje se také, že potřeby lidského těla možná mírně přesahují tradičně doporučované denní dávky. Vedle významu vitaminu D pro kosti klinické studie ukazují, že vitamin D dokáže snížit riziko a výskyt mnoha onemocnění, např. rakoviny, cukrovky a aterosklerózy. Vitamin D je v poslední době velmi sledovaná látka s řadou pozitivních efektů a je pravdou, že obvykle je jí v populaci, zejména v zimě, málo. Existují doporučené denní dávky a ty část populace nedostává. Vitamínem D se však lze i předávkovat. Co všechno působí ve stravě pozitivně a negativně, je stále nejasné. O prospěšném působení středomořské diety se, jak bylo uvedeno, stále bádá. Je velmi nepravděpodobné, že by významný vliv měl resveratrol z červeného vína, flavonoidy či kurkumin. Část těchto látek působí přes tzv. sirtuiny. To jsou histonové deacetylázy – enzymy, které ovlivňují mnoho proteinů v jádře, cytoplazmě i v mitochondriích zejména tzv. acetylací. Nedávno jsem navšívil jednoho staršího profesora fyziologie a rozhovor zahájil slovy: „Už jste četl ten přehledný článek v časopise Science – sirtuiny jsou zcela mrtvé, celý výzkum k ničemu nevedl a asi nepovede.“ Možná to není pravda, ale věta vystihuje, jak předčasné je o těchto látkách něco uvádět ve výživě. Podobně je to s ovlivněním zmiňovaného mTOR. Klinicky je dnes nejdůležitější, že přes tento komplex působí metformin – nejběžnější lék na cukrovku, podáváný dnes rutinně i u prediabetu (nemoci, která předchází vznik cukrovky 2. typu). Jako vedlejší účinek snižuje výskyt nádorů až o 50 %. Než jíst problematický typ stravy, bylo by jistě 361

Doba jedová 2

účinnější jíst tuto látku. I některá imunosupresiva, používaná například ve stentech – trubičkách zaváděných do cév u infarktu – působí přes mTOR complex a zkouší se využívat v onkologii. I z toho vyplývá, že jakmile se zjistí v oblasti přírodních látek něco významného, vede to k vývoji léků a je nepravděpodobné, že tak účinné by byly samotné potraviny.

Závěr Kniha Doba jedová 2 upozorňuje na zajímavé jevy. Neměla by být čtena nekriticky, vedle tvrzení pravdivých a doložených uvádí mnoho tvrzení sporných. Není divu – medicína, dietologie a toxikologie jsou obory široké. Prakticky nikdo nedokáže sledovat celý obor do podrobností. Nestačí sledovat jednotlivé články, ale je třeba sledovat i tzv. systematické přehledy a tzv. metaanalýzy, tedy souhrnná vyhodnocení mnoha publikací. Já sám se např. cítím být odborníkem na cukrovku, obezitu a metabolická onemocnění, včetně jejich dietního ovlivnění. V onkologii a neurologii bych již odvahu dojít k takovým závěrům jako autoři nenašel. Jedna studie a jeden článek rozhodně k průkazu efektu nestačí. Zamyslíme-li se například nad větou uváděnou autory: „Epidemiologické průzkumy dokonce přinesly i důkazy o tom, že v Indii, kde je velká spotřeba kurkumy, je 4,4u nižší výskyt Alzheimerovy nemoci v porovnání s USA.“ I laikovi je jasné, že populace USA žije zcela jinak než populace v Indii a že kurkuma jistě nebude jedinou odlišností. Jak tedy žít zdravě v „době jedové“? Určitě na prvním místě pravidelně cvičit, pak může být náš strach z vlivu prostředí výrazně menší. Zadruhé – upravovat v kuchyni potraviny jen zdravými postupy – např. vařením a dušením. Zatřetí – při výběru potravin dbát na to, aby strava obsahovala hodně zeleniny, nízkotučných mléčných výrobků a libových mas. Vyhýbat se masitým potravinám, které někdo předpřipravil v továrně či výrobně. 362

Komentáře

Začtvrté – jíst potraviny prověřené hygienickou službou a potravinářskou inspekcí. Zapáté se na rozdíl od autorů domnívám, že nejbezpečnější je jíst co nejméně potravin neobvyklých, z dalekých zemí, jako jsou různá semena, čaje a podobně. Výše uvedená málo prověřená fakta by mohla svědčit o opaku, ale bohužel platí, že je málo pravděpodobné, že by výsledky jednotlivých článků byly zcela pravdivé, a je velmi pravděpodobné, že právě neobvyklé potraviny z dalekých zemí mohou být, například pokud jde o výskyt plísní a dalších látek, nejnebezpečnější. Zašesté by bylo dobré, kdyby kniha opravdu v České republice stimulovala seriozní výzkum organických polutantů a endokrinních disruptorů v našem prostředí třeba i v těch ložnicích, pracovnách a vajíčkách od babičky. Tyto látky představují asi jedno z největších nebezpečí, na které kniha upozorňuje.

363

Obsah Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 Zkratky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 1. Domovy a pracoviště v době jedové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.1 Překvapení v prachu pod postelí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.2 Bisfenol A . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.3 Triclosan . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.4 Ftaláty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.5 Čím nám škodí nonylfenol? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.6 V čem spočívá nebezpečí hormonálních disruptorů? . . . . 1.7 Azbestová hrozba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.7.1 Azbestová hrozba visí nad tisíci školami i nemocnicemi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.7.2 Azbest a jeho zdravotní rizika . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.8 Zdravý spánek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.9 Na co bychom měli dbát v interiérech? . . . . . . . . . . . . . . . 1.10 Pomáhají nám pokojové květiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

13 15 19 23 27 29 31 35

2. Zdravé a škodlivé sladkosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.1 Cukry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2 Umělá nekalorická sladidla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3 Xylitol a žvýkačky jako ochrana před zubním kazem? . . . . 2.4 Čím si (snad) můžeme osladit? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.5 Co tedy máme jíst? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

48 48 54 61 64 66

3. Nápoje všedních dnů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.1 Čaj . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2 Káva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.3 Mléko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

73 73 76 85

36 38 41 42 44

4. Potraviny, které naši předkové neznali . . . . . . . . . . . . . . . . . 91 4.1 Jídlo v historické perspektivě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92 4.2 Potraviny nového typu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94 364

Obsah

4.3 Fytosteroly (rostlinné steroly) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97 4.4 Netradiční rostlinné produkty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99 4.5 Netradiční bílkoviny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103 4.6 Netradiční nebo upravené oleje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104 4.7 Netradiční sacharidy a jejich deriváty . . . . . . . . . . . . . . . 107 4.8 Antioxidanty z netradičních zdrojů . . . . . . . . . . . . . . . . . 110 4.9 Potraviny připravené z geneticky modifikovaných organismů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 114 5. Kojení – základ zdraví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.1 Začínáme kojit . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.2 Mateřské mléko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.3 Imunologický přínos kojení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.4 Jak dlouho kojit? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.5 Některé rady pro kojící maminky . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

122 123 124 125 126 129

6. Proč jíme jedovatá jídla? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.1 Zaplísněné potraviny a mykotoxiny . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.2 Rudý příliv a jedovaté produkty moře . . . . . . . . . . . . . . . 6.3 Jedovaté sinice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.4 Jedovatá ryba fugu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.5 Jedovatá kapradina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

135 135 139 140 141 143

7. Nemoci z léčení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.1 Nežádoucí účinky léků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.2 Antibiotika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.3 Americký bestseller Death by Medicine (Smrt způsobená medicínou) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.4 Také užíváte aspirin? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

147 149 152 154 156

8. Rakovina – nemoc z životního stylu . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.1 Tabák a kouření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.2 Pití alkoholu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.3 Rakoviny způsobené dietními faktory . . . . . . . . . . . . . . . 8.4 Podíl obezity na vzniku rakoviny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.5 Vliv hormonů na výskyt rakoviny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.6 Faktory životního prostředí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.7 Radioaktivní záření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

162 164 168 171 175 179 182 184 365

Doba jedová 2

8.8 Čtyřicetiletá válka s rakovinou v USA . . . . . . . . . . . . . . . 185 8.9 Léčení rakoviny a celosvětová realita . . . . . . . . . . . . . . . . 187 8.10 Incidence rakoviny v ČR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 189 9. Jak začal hliník škodit lidem i přírodě . . . . . . . . . . . . . . . . 9.1 Hliník ve vodě a potravinách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.2 Hliník ve vakcínách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.3 Kyselé deště . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.4 Cesty hliníku v lidském těle . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.5 Škodí hliník, nebo prospívá? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

192 193 196 206 208 213

10. Očkování: kde hledat rady a poučení? . . . . . . . . . . . . . . . . 10.1 Pro a proti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.2 Jak se přesvědčíme o užitečnosti plošného očkování kojenců a batolat? . . . . . . . . . . . . . 10.3 Jak selhává účinnost očkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.4 Diskuse o bezpečnosti očkování proti rakovině děložního čípku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.4.1 Nežádoucí účinky HPV vakcín . . . . . . . . . . . . . . 10.4.2 Výskyt karcinomu děložního čípku v ČR . . . . . . 10.4.3 Důkazy o bezpečnosti HPV vakcín u mužů . . . . 10.4.4 Hodnocení NÚ u žen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.4.5 Kolik stojí prevence karcinomu děložního čípku? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.5 Novinky roku 2011 o očkování proti chřipce . . . . . . . . 10.5.1 Snižuje očkování proti chřipce nemocnost? . . . 10.5.2 Očkování dětí proti chřipce . . . . . . . . . . . . . . . . 10.5.3 Vakcíny proti chřipce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.6 Doslov k 10. kapitole . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

220 220 225 234 236 237 241 245 247 252 256 257 261 263 268

11. Praktické rady rodičům k očkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . 275 11.1 U kterých dětí je zvýšené riziko nežádoucích účinků po očkování . . . . . . . . . . . . . . . . . 275 11.2 Základní bezpečnostní opatření při očkování . . . . . . . 277 12. Očkování v pohledu zkušeného pediatra . . . . . . . . . . . . . 291 13. Očkování dětí povinné, nebo dobrovolné? . . . . . . . . . . . . 300

366

Obsah

14. Najdeme lék na všechny nemoci? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.1 Kam nechodí slunce, tam chodí lékař . . . . . . . . . . . . . 14.2 Najdeme elixír života a věčného mládí? . . . . . . . . . . . . 14.3 Kurkumin je dobrá volba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.4 Astragalus membranaceus – kořen mládí a nesmrtelnosti? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

310 311 320 324 328

Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 336 Komentáře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 340

367

prof. RNDr. Anna Strunecká, DrSc. prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc. Doba jedová 2 Vydalo nakladatelství Stanislav Juhaňák – TRITON v Praze roku 2012 jako svou 1573. publikaci. Vydání 1. Editorka Lenka Svobodová Odpovědná redaktorka Viola Lyčková Obálka Renata Brtnická Sazba Věra Vyskočilová Tisk Centa Brno ISBN 978-80-7387-555-8

prof. RNDr. Anna Strunecká, DrSc. prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc. Doba jedová 2

Recommend Documents