prof. PhDr. Jaromír Janoušek, DrSc. VERBÁLNÍ KOMUNIKACE A LIDSKÁ PSYCHIKA

��

��

��

prof. PhDr. Jaromír Janoušek, DrSc. VERBÁLNÍ KOMUNIKACE A LIDSKÁ PSYCHIKA Vydala Grada Publishing, a.s. U Prùhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400 www.grada.cz jako svou 3008. publikaci Odpovìdná redaktorka Jana Henžlíková Sazba a zlom Milan Vokál Poèet stran 176 Vydání 1., 2007 Vytiskla tiskárna PB tisk Prokopská 8, Pøíbram 6 © Grada Publishing, a.s., 2007 Obrázek na obálce © doc. MUDr. Pavel Žáèek, Ph.D. Recenzoval: PhDr. Ivan Slamìník, CSc. ISBN 978-80-247-1594-0 (tištěná verze) ISBN 978-80-247-6900-4 (elektronická verze ve formátu ) © Grada Publishing, a.s. 2011

OBSAH

PØEDMLUVA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 1. PROBLÉM SOUVISLOSTI VERBÁLNÍ KOMUNIKACE A LIDSKÉ PSYCHIKY JAKO VYÚSTÌNÍ PROBLÉMU VZTAHU ØEÈI A JAZYKA S LIDSKOU PSYCHIKOU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 1.1 Vztah jazyka a psychiky podle W. Wundta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 1.2 Øeè, jazyk a mluva podle F. de Saussura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 1.3 Co je znak a co je význam . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 1.4 Smysl a denotace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 1.5 Filozofickovìdní zkoumání znaku a významu u E. Husserla . . . . . . . . . 24 1.6 Vztah verbální komunikace a psychiky podle K. Bühlera . . . . . . . . . . . 32 2. VÝZNAMY V OBSAHOVÉ CHARAKTERISTICE LIDSKÉ PSYCHIKY 2.1 Jak vystupují významy v mentální reprezentaci . . . . . . . . . . . . . . 2.2 Jak se projevují významy v prožívání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3 Významy v regulaci chování a èinnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.4 „Významovost“ v psychice jako celku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.5 Vztah významu a smyslu ve struktuøe vìdomí . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

39 40 41 42 43 45

3. VERBÁLNÍ KOMUNIKAÈNÍ AKT A JEHO VÝZNAMOVÁ STRUKTURA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.1 Pojetí komunikaèního aktu podle A. R. Luriji . . . . . . . . . . . . . . 3.2 Analýza produkce a recepce øeèi podle W. Levelta a jeho následovníkù 3.3 Diskuze o zpìtných vazbách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . .

. . . .

. . . .

49 52 54 58

4. INTRAPERSONÁLNÍ KOMUNIKACE A VNITØNÍ ØEÈ . . . . . . 4.1 Intrapersonální komunikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.2 Podoby zmnožování „já“ v intrapersonální komunikaci . . . . . . . 4.3 Vývoj intrapersonální komunikace v souvislosti s vývojem øeèi . . . 4.4 Bachtinova teorie zmnožování psychiky v souvislosti s komunikací 4.5 Jak specifikovat vnitøní øeè? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.6 Problém geneze intrapersonální komunikace a vnitøní øeèi u dítìte . 4.7 Metakomunikace ve vztahu k vnitøní øeèi . . . . . . . . . . . . . . 4.8 Koncepty výkladu chybných øeèových úkonù . . . . . . . . . . . . 4.9 Experimentální výzkum vnitøní øeèi . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

61 61 62 65 66 67 74 78 78 82

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

5. INTERPERSONÁLNÍ A SKUPINOVÉ ASPEKTY VZTAHU MEZI VERBÁLNÍ KOMUNIKACÍ A LIDSKOU PSYCHIKOU . . . . . . . . . . . . 89 5.1 Možnosti diferenciace komunikaèních aktù . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 5.2 Diferenciace komunikaèních aktù podle motivace . . . . . . . . . . . . . . . 91

5.3 5.4 5.5 5.6 5.7 5.8

Další zpùsoby diferenciace komunikaèních aktù . . . . . . . . . . . . . . . . 94 Klamání a lhaní jako komunikaèní akty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 Rozhovor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100 Sociální a kulturní zprostøedkování souvislosti verbální komunikace a lidské psychiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104 Komunikace v malé skupinì . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106 Podíl komunikace na tvorbì významu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108

6. VÝZNAMOVÁ ANALÝZA VERBÁLNÍ KOMUNIKACE JAKO JEDNA Z CEST K POZNÁNÍ LIDSKÉ PSYCHIKY . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.1 Možnosti obsahové analýzy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.2 Možnosti interakèní analýzy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.3 Možnosti etogenického pøístupu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.4 Možnosti analýzy diskurzu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.5 Možnosti komplexní významové analýzy . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.6 Využití prùbìhu verbální komunikace pro její významovou analýzu . . . 6.7 Metakomunikace a její využití pro významovou analýzu . . . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

115 116 120 124 127 129 132 138

ZÁVÌR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143 SUMMARY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149 Verbal communication and human mind . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149 LITERATURA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 155 REJSTØÍK VÌCNÝ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 163 REJSTØÍK JMENNÝ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 167

Pøedmluva

/

7

PØEDMLUVA

V pøedložené monografii se zabývám psychologickou problematikou komunikace. Tato problematika je trvalou souèástí mé vìdeckovýzkumné èinnosti od poloviny šedesátých let minulého století. Tuto èinnost lze èasovì i obsahovì rozdìlit do tøí období. První období je souhrnnì vyjádøeno v publikaci „Sociální komunikace“ z roku 1968. Je to období snahy o celkové obsáhnutí sociálnì-psychologických problémù komunikace, jak je v té dobì pøinášela svìtová vìda, a o jejich uvádìní do psychologie a dalších vìdních oborù u nás. Druhé období pøedstavuje v souhrnné podobì publikace „Spoleèná èinnost a komunikace“ z roku 1984. V tomto období jsem provedl øadu experimentálních výzkumù zamìøených zejména na komunikaci pøi øešení problémù v malé skupinì. Tøetí období je nejdelší, mimo jiné proto, že mé vìdeckovýzkumné sledování problematiky komunikace, i když jsem je nepøerušil, rozsahem ustupovalo práci na jiných otázkách. Proto publikace „Verbální komunikace a lidská psychika“, kterou nyní pøedkládám a která obsahuje výsledky mé práce z tohoto období, je do jisté míry návratem k vlastním pracovním východiskùm i ke koøenùm této problematiky samotné. Zároveò je ovšem pokusem dosavadní vlastní psychologickou analýzu komunikace prohloubit, a to ve dvou smìrech. Jednak výraznìjším zamìøením na problematiku jazyka, jednak detailnìjší analýzou vnitøní souvislosti mezi verbální komunikací a lidskou psychikou jak po procesuální, tak po strukturální stránce. Rád bych pøi této pøíležitosti s vdìèností vzpomnìl na svého školitele Alexandra Romanovièe Luriju. Kromì svých objevných výzkumù, týkajících se psychologie a neuropsychologie øeèi a jazyka, mì seznámil také s epochálním dílem Lva Semjonovièe Vygotského, na jehož znovuobjevování v polovinì padesátých let v tehdejší sovìtské a svìtové psychologii mìl obrovskou zásluhu. Dále bych tu rád s velkými díky vzpomenul inspirujícího prostøedí Centra pro vyšší studia v behaviorálních vìdách ve Stanfordu v Kalifornii, kde jsem mìl pøíležitost pùsobit v letech 1990–1991. Umožnilo mi mimo jiné blízké seznámení s americkými výzkumy psychologických problémù komunikace v té dobì a napsání nìkterých analýz v této práci obsažených. Za možnost vydat tuto monografii velmi dìkuji nakladatelství Grada a za velké pochopení v této souvislosti paní redaktorce Mgr. Gabriele Plickové. Za velmi cenné pøipomínky k textu jsem hluboce vdìèen prof. PhDr. Janu Koøenskému, DrSc., a PhDr. Ivanu Slamìníkovi, CSc. Za technickou pøípravu tabulek a obrázkù patøí mùj dík Ing. Rudolfu Vyskoèilovi a Ing. Miloši Novákovi. Monografii vìnuji své ženì Marii, bez jejíhož povzbuzování a trpìlivosti se mnou by tato publikace asi nevznikla. Jaromír Janoušek

Problém souvislosti verbální komunikace a lidské psychiky

/

9

1. PROBLÉM SOUVISLOSTI VERBÁLNÍ KOMUNIKACE A LIDSKÉ PSYCHIKY JAKO VYÚSTÌNÍ PROBLÉMU VZTAHU ØEÈI A JAZYKA S LIDSKOU PSYCHIKOU

Problém souvislosti mezi verbální komunikací a lidskou psychikou navazuje na starší problém souvislosti lidské psychiky s øeèí, jazykem, znakem a významem. Tato návaznost je obsahová i odpovídající faktickému historickému vývoji pøíslušných pøedstav a poznatkù. Zøetelnì tato návaznost vystupuje zejména v období, které bezprostøednì jasné expozici našeho problému pøedchází. Na výklad tohoto období se omezíme, i když v nìkterých poznámkách si všimneme i názorù starších. Toto období lze do jisté míry diferencovat podle oborù, které jsou s psychologií v našem problému tìsnì spjaty. Jde o období vzniku moderní lingvistiky (spojeného s pøisouzením prvotnosti mluvenému jazyku vzhledem k jazyku psanému, srv. Lyons, 1992, s. 38) na jedné stranì, a o období vzniku systematického filozoficko-vìdního zkoumání znaku a významu na stranì druhé. Obojí se zèásti prolínalo mezi sebou i se vznikem a vývojem psychologie jako vìdy.

1.1 VZTAH JAZYKA A PSYCHIKY PODLE W. WUNDTA Jako klíèový problém pojímal vztah jazyka a psychiky jeden ze zakladatelù vìdecké psychologie W. Wundt (1832–1920). Jazyk podle nìho vedle mýtù a mravù èi zvyklostí zakládá realitu skupinové psychiky, Wundtem nazývané duše národa (Volksseele) (Wundt, 1911, s. 13). Realita duše národa je stejnì pùvodní jako realita individuální duše. Duší pøitom rozumí celkový obsah duševních zkušeností. Jazyk stejnì jako mýty a mravy èi zvyklosti pøekraèuje rozsah individuálního vìdomí a jeho schopnosti. Zároveò je stejnì jako mýty a mravy urèitým prodloužením konkrétní individuální psychické funkce v nových podmínkách. Jazyk pøedstavuje v tomto smìru obecnou formu pøedstav a zákonitostí jejich spojení v národním duchu (Volksgeist). Mýtus vyjadøuje citovou a pudovou podmínìnost obsahu pøedstav. Mravy èi zvyklosti vyjadøují volní smìøování vyplývající z pøedstav a citù. Jazyk, mýtus a mravy se prolínají, jazyk nezùstává pouhým pomocným prostøedkem, ale rovnìž se podílí na obsahu psychiky. Jazyk, mýty a mravy jsou možné jen ve spoleèenství (Gemeinschaft). Pro náš problém je dùležité, že tuto spoleèenskost jazyka konkretizuje W. Wundt dvojím zpùsobem. Jednak jazyk dává duchovnímu obsahu vnìjší formu, díky níž se teprve tento obsah mùže stát spoleèným. W. Wundt poukazuje na to, že na takovém fyzickém zprostøedkování závisí náš duševní život (Wundt, 1911, s. 64). Za druhé, ja-

10

/

Verbální komunikace a lidská psychika

zyk souvisí se vzájemným duševním pùsobením jedincù. Jevy jazyka je tøeba pochopit jako výtvor souhrnného ducha. Vzájemné duševní pùsobení vytváøí podmínky pro spoleèné pøedstavy, city a vùli ve skupinové psychice. Implicitnì, i když o ní výslovnì nemluví, je tak ve Wundtovì pojetí vztahu mezi jazykem a psychikou obsažena i vzájemná komunikace. V popøedí Wundtova zájmu je pøedevším geneze a vývojové zákonitosti vztahu jazyka a psychiky. To je obsahem prvního dvoudílného svazku jeho monumentální desetisvazkové „Psychologie národù“, „Völkerpsychologie“ (Wundt, 1912, 1. svazek, 1. a 2. díl). Jazyk vznikl podle nìho z jednodušších forem výrazových pohybù vyjadøujících afekty, zejména gest. Bezprostøednì pøedcházejícím bylo podle nìho zvukové gesto (Lautgebärde). Jde o pohyb artikulaèních orgánù, který spolu s vyjádøením citù zobrazuje dìj, který vedl k vyvolání citu. Dalším krokem je vznik hlasových metafor, kde zmìna zvuku koreluje se zmìnou citového tónu. Jako pøíklady uvádí hláskové rozlišení pro oznaèení otce a matky ve starých jazycích (pro otce p, t, pro matku m, a), dále rozlišení vzdálenosti pøedmìtù silou pronášeného zvuku, a zvýšení výšky, pøípadnì prohloubení hloubky zvuku pro vyjádøení intenzity èinnosti. To se podle nìho uchovává v nìkterých jazycích prvobytných spoleèností. Projevuje se to však tøeba i pøi vyprávìní pohádek – hluboký drsný hlas pro obra, vysoký jemný hlas pro vílu a podobnì. Teprve v rozvinuté zvukové øeèi jsou výrazy pro velikost a vzdálenost zvukovì neutrální. Obdobné rysy s pøedpokládaným jazykem gest jako pøedchùdcem zvukové øeèi hledá W. Wundt v posunkovém jazyce hluchonìmých, dokud nebyl pøekryt formami vytvoøenými analogicky se zvukovým jazykem. Patøí sem podle nìho gesta ukazovací, gesta zobrazovací i gesta symbolická. Napøíklad symbolické gesto pro mluvení pravdy je pøímý pohyb prstu od úst, mluvení nepravdy šikmý pohyb prstù od úst do stran a podobnì. I v tomto vývojovém pohledu je u Wundta obsažena implicitnì komunikace. Na úrovni gest je to proces, kde cit jednoho èlovìka vyjádøený gesty vyvolává v druhém odpovídající pøedstavu a city, a ty vedou u nìho zase k odpovídajícím pohybùm. U rozvinuté hlasové øeèi je to potom výmìna myšlenek pomocí jazyka pøi spoleèném styku. Tyto souvislosti jsou u Wundta ovšem jen naznaèeny. K nìkterým jeho dílèím tezím se ještì vrátíme pozdìji. Vztah k našemu problému má také Wundtovo pojetí vnitøní jazykové formy (innere Sprachform) (Wundt, 1912, 2. díl, s. 439). Navazuje na W. von Humboldta (1767–1835), který tento koncept zavedl a zahrnoval do nìho intelektuální stránku øeèové èinnosti, výraz zákonù nazírání, myšlení a cítìní, a projev individuálního ducha národù. W. Wundt považuje za potøebné osvobodit tento koncept od pojmu ideálnosti formy a chápe jej jako souhrn faktických psychologických vlastností a vztahù, které vyvolávají urèitou jazykovou formu vnìjší. Konkrétnì podle nìho jde o jazykové myšlení z hlediska souvislostí, smìru a obsahu. (Více o tom ve ètvrté kapitole naší práce.)


/

11

1.2 ØEÈ, JAZYK A MLUVA PODLE F. DE SAUSSURA Klasický výklad nacházíme u F. de Saussura (de Saussure, 1978, èeský pøeklad 1989; dále uvádíme jako f. a è.). F. de Saussure (1857–1913) rozlišuje dokonce tøi fenomény – øeè (le langage), jazyk (la langue) a mluvu (la parole). Øeè v jeho pojetí je dvìma dalším fenoménùm nadøazena, zahrnuje jak jazyk, tak mluvu. Sama však není de Saussurem pøímo definována, je vymezována souvislostí zvuku a myšlenky, má stránku individuální i sociální, v nevydaných poznámkách ji podle pøekladatele F. Èermáka de Saussure redukuje na takové duality jako je právì vztah mezi jazykem a mluvou, a dále vztahy mezi oznaèujícím a oznaèovaným, jedincem a sociální masou, zvukem a artikulací i jazykem mluveným a psaným (de Saussure, 1978, f. s. 25, è. s. 45). Mluva (la parole) je podle de Saussura individuálním aktem vùle a inteligence. Je vhodné v ní rozlišovat kombinace, jejichž prostøednictvím mluvèí užívá kódu jazyka k vyjádøení vlastní myšlenky, a psychofyziologický mechanizmus, jenž mu umožòuje tyto kombinace navenek vyjádøit. Je to psychická èást øeèi, je vždy individuální a je pod kontrolou jedince (de Saussure, 1978, f. s. 30, è. s. 50). Jazyk (la langue) je sociální èástí øeèi, vnìjší vùèi jedinci, jenž ho sám o sobì nemùže vytváøet ani modifikovat. Zatímco øeè je rùznorodá, jazyk je stejnorodý. Neshoduje se s øeèí, jejíž je pouze urèitou, tøebaže nejdùležitìjší souèástí. Jazyk je øeè minus mluva. Je spoleèenským produktem schopnosti øeèi a souborem nutných konvencí, pøijatých spoleèenstvím proto, aby se užití této schopnosti jedinci umožnilo (de Saussure, 1978, f. s. 25, è. s. 46). Existuje jen díky urèité pøedchozí úmluvì mezi èleny spoleèenství. Je to zásobárna, kterou praxí své mluvy èlenové téhož spoleèenství naplòují, je to gramatický systém, který existuje v mozcích souboru jedincù. Je to norma všech ostatních manifestací øeèi. Jeho sociální povaha je jedním z jeho vnitøních rysù. K tomu, aby byl jazyk jazykem, je tøeba masy mluvèích (de Saussure, 1978, f. s. 112, è. s.106). Nejde však o prostou konvenci, obmìnitelnou podle libovùle zainteresovaných osob. Brání v tom pùsobení èasu, které se kombinuje s pùsobením sociální síly. Jazyk tedy nemá volnost, neboť èas umožòuje sociálním silám, jež na nìj pùsobí, aby projevily svùj úèinek. Kontinuita tuto volnost ruší a implikuje nutnì zmìnu, i když nikdy ne náhlou a všeobecnou. E. Koerner podle pøekladatele F. Èermáka sumarizoval de Saussurovo pojetí øeèi, jazyka a mluvy takto: n

Schopnost øeèi jako pøedpoklad existence jazyka a tvorby mluvy, ležící mimo oblast vlastní lingvistiky. n Mluvní akt, mluva, parole, jako individuální realizace jazyka a zdroj jazykové inovace. n Jazyk, langue, jako sociální konvence vytváøející systém znakù, který umožòuje kódování a dekódování mluvy. n Øeè, langage, jako úhrn jazykových výrazù zkoumajícímu pøímo nedostupný (de Saussure, 1978, è. s. 106). Toto rozlišení lze pøijmout. Jen bychom akcentovali v souhlase s de Saussurem, že øeè (le langage) zahrnuje jak jazyk, tak mluvu, což je výhodné pøi pøekládání nìmec-

12

/


kého die Sprache, která je obvykle pojímána rovnìž jako zahrnující obojí, na rozdíl od mluvy (la parole) – v nìmèinì die Rede. Èásteènì odlišné je to v angliètinì, kde vedle termínu language zpravidla pro jazyk a jen výjimeènì pro øeè je termín speech pro øeè a mluvu, a jen výjimeènì pro jazyk. Do pøekladatelských jemností však nemùžeme vstupovat. Dále rovnìž v souhlasu s de Saussurem bychom akcentovali pojetí jazyka (la langue) jednak jako faktoru spojujícího urèitou etnickou skupinu, jednak jako obecného systému. Vraťme se však k de Saussurovi. Studium øeèi se tedy podle nìho skládá ze dvou èástí: první, jež je základní, má za svùj pøedmìt jazyk, který je svou podstatou spoleèenský a na jedinci nezávislý. Druhá, jež je druhotná, má za svùj pøedmìt individuální èást øeèi, tj. mluvu vèetnì fonace (de Saussure, 1978, f. s. 37, è. s. 54). Proto také je pøedmìtem de Saussurova výkladu fakticky dvojice fenoménù, jednak jazyk, jednak mluva. Navazuje v tom na Humboldtovo rozlišení ergon a energeia. F. de Saussure uplatòuje pøi jejich výkladu výraznì psychologický zøetel, i když ne všude konzistentnì. De Saussurùv výklad byl a je pøedmìtem rùzných interpretací a kritických komentáøù (srv. poznámky T. de Maura, in: de Saussure, 1978, f. s. 405, 1989, è. s. 347). Tìmito rùznými interpretacemi a komentáøi, vzniklými zèásti proto, že de Saussurovo dílo bylo uveøejnìno až posmrtnì podle poznámek jeho žákù, se zde nemùžeme zabývat. Podáváme základní obrysy de Saussurova výkladu tak, jak odpovídají podle našeho názoru publikovanému textu jeho díla a jak souvisejí s naším problémem. Mluva je pøímo charakterizována jako psychická èást øeèi. Po volní stránce je pod kontrolou jedince. F. de Saussure hovoøí zejména o psychofyziologických mechanizmech umožòujících s pomocí kódu jazyka vyjádøit vlastní myšlenku navenek (de Saussure, 1978, f. s. 30, è. s. 50). Jinde mluví o psychofyzickém studiu øeèi (de Saussure, 1978, f. s. 37, è. s. 54). I u jazyka jako sociálního produktu je zdùrazòována jeho psychická stránka a jeho psychické zkoumání (de Saussure, 1978, f. s. 37, è. s. 54). Jazyk není funkcí mluvèího. Je to produkt, který jedinec registruje pasivnì, produkt, který nikdy nepøedpokládá pøedchozí zámìr (de Saussure, 1978, f. s. 30, è. s. 50). Jinde F. de Saussure øíká, že jazyk se vždy jeví jako dìdictví pøedchozího období (de Saussure, 1978, f. s. 105, è. s. 101). Pokud jde o podíl jedincù na nìm, ti jej reprodukují a naplòují a sami musejí projít uèením, aby poznali jeho funkci (de Saussure, 1978, f. s. 31, è. s. 51). Psychologický charakter jazyka je spojen u F. de Saussura s charakterem jazyka jako znakového systému vyjadøujícího ideje. Není jediným znakovým systémem, je srovnatelný s písmem, gesty hluchonìmých, symbolickými rituály, zdvoøilostními formami, vojenskými signály a podobnì. Je však z tìchto systémù nejdùležitìjší. Podle F. de Saussura si lze pøedstavit vìdu, která studuje život znakù v životì spoleènosti. Tvoøila by èást sociální psychologie, a v dùsledku toho i èást obecné psychologie. Vìdu o životì znakù nazývá sémiologií. Lingvistika je pouze èástí této obecné vìdy. Na psychologovi je, aby urèil pøesné místo sémiologie. Úkolem lingvisty je definovat to, co tvoøí z jazyka v souboru sémiologických faktù zvláštní systém (de Saussure, 1978, f. s. 33, è. s. 52). Psychologický zøetel vystupuje u F. de Saussura i v konkrétní analýze znakové funkce. Jazykový znak nesjednocuje vìc a jméno, ale pojem, pøípadnì smysl (F. de Saussure zde pojem, smysl a význam nerozlišuje) a akustický obraz. Akustický obraz není materiálním znakem, nìèím fyzickým, ale psychickým otiskem tohoto zvuku,


/

13

reprezentací, o které nám poskytují svìdectví naše smysly. Obì uvedené èásti znaku jsou tedy ve stejné míøe psychické povahy. Zároveò nejsou abstraktní. Jsou realitami, které mají své sídlo v mozku (de Saussure, 1978, f. s. 32, è. s. 51). Psychickou povahu akustických obrazù F. de Saussure zajímavì srovnává s pozorováním vlastní øeèi. Mùžeme podle nìho mluvit sami se sebou nebo si v duchu pøeøíkávat veršovaný úryvek bez pohybu rtù èi jazyka. Protože slova jazyka jsou pro nás akustickými obrazy, nelze ve výkladu hovoøit o „fonémech“, z nichž jsou složena. Tomuto nedorozumìní se mùžeme vyhnout, budeme-li mluvit o zvucích a slabikách slova, a budeme-li si pamatovat, že jde pøitom o akustický obraz (de Saussure, 1978, f. s. 98, è. s. 96). K tomuto de Saussurovu názoru, spojujícímu vnitøní øeè s akustickými obrazy slov, se vrátíme pozdìji v souvislosti s naším výkladem vnitøní øeèi. Termín „vnitøní øeè“ F. de Saussure nepoužívá. Termín „parole intérieure“ lze však nalézt u V. Eggera. O jeho práci „La parole intérieure: Essai de psychologie descriptive“, Paris, Alcan 1904, se zmiòuje G. Lukatela et al. (2004). F. de Saussure dále navrhuje zachovat slovo znak (signe) a nahradit pojem termínem oznaèované (signifié) a akustický obraz termínem oznaèující (signifiant). S takto vymezeným znakem jsou spojeny dvì základní vlastnosti: arbitrárnost znaku a lineární povaha oznaèujícího (de Saussure, 1978, f. s. 100, è. s. 98). Pokud jde o arbitrárnost, neznamená to, že oznaèující závisí na svobodné volbì mluvèího (není v moci jedince mìnit znak, který je urèitou jazykovou skupinou stanoven), ale vyjadøuje to, že oznaèující je ve vztahu k oznaèujícímu nemotivované, tj. arbitrární ve vztahu k oznaèovanému, s nímž nemá v realitì žádnou pøirozenou vazbu. Od znaku odlišuje symbol, jehož povaha není zcela arbitrární, je v nìm zbytek pøirozeného svazku mezi oznaèujícím a oznaèovaným. Napøíklad symbol spravedlnosti, váhy, by nebylo možné nahradit libovolným jiným symbolem, tøeba vozem. Prvky symboliènosti obsažené v onomatopoích a zvoláních (bimbam, tiktak, k èertu, mordyjé) jsou až druhotné a sama slova tohoto druhu nejsou poèetná. Nenarušují proto podle de Saussura základní tezi o arbitrárnosti jazykového znaku. Pokud jde o lineární povahu oznaèujícího, je dána tím, že oznaèující je svou povahou auditivní a probíhá pouze v èase. Odtud plynou dvì charakteristiky, a to že pøedstavuje urèitý rozsah, a že tento rozsah je mìøitelný v jedné dimenzi, linii. Závisí na tom veškerý mechanizmus jazyka. F. de Saussure jde v rozboru znakové funkce ještì hloubìji. Toto prohloubení je spjato s rozlišením souèasnosti a následnosti, synchronie a diachronie, a s rozlišením odpovídajících hledisek, synchronního a diachronního (de Saussure, 1978, f. s. 115, è. s. 108). V souvislosti s tím rozlišuje také dvojí lingvistiku, synchronní a diachronní. Synchronie zná jen jedinou perspektivu, perspektivu mluvèích, a její metoda sestává z toho, že získává svìdectví od nich. Pro mluvèího následnost v èase neexistuje. Stojí pøed souèasným stavem jazyka. Pro masu mluvèích je synchronní aspekt jedinou realitou. Diachronie musí naopak rozlišovat dvojí perspektivu, perspektivu prospektivní, sledující prùbìh èasu, a retrospektivní, která se v nìm vrací zpátky. Pøedmìtem synchronního studia je tedy soubor faktù, odpovídajících danému jazyku. U diachronního pøístupu studované termíny nepatøí naopak nutnì k jedinému jazyku (de Saussure, 1978, f. s. 129, è. s. 118). Na druhé stranì však vše, co je v jazyce diachronní, je diachronní jen skrze mluvu. Právì v mluvì se nalézá zárodek všech zmìn. S každou zmìnou napøed zaèíná jisté

14

/


množství jedincù, než se zmìna dostane do obecného úzu. Všechny inovace mluvy nemají však stejný úspìch. V historii každé inovace vždy nacházíme dva rozdílné momenty: moment jejího objevení se u jednotlivých mluvèích, a moment, kdy se stává faktem jazyka, vnìjškovì totožná, avšak pøijímaná spoleèenstvím (de Saussure, 1978, f. s. 139, è. s. 125). K tomuto de Saussurovì názoru se vrátíme v souvislosti s naším výkladem tvoøivosti verbální komunikace. Psychologický zøetel, tentokrát sociálnì-psychologický, vstupuje pøímo do de Saussurova vymezení synchronní a diachronní lingvistiky. Synchronní lingvistika se podle nìho bude zabývat logickými a psychologickými vztahy, které spojují koexistující termíny dohromady a vytváøejí systém, a bude se jimi zabývat tak, jak je vnímá samo kolektivní vìdomí. Diachronní lingvistika bude naopak studovat vztahy spojující termíny následnì a týmž kolektivním vìdomím nevnímané, které se navzájem nahrazují, aniž pøitom mezi sebou vytváøejí systém. K de Saussurovì pojetí úlohy kolektivního vìdomí se vrátíme v souvislosti s naším výkladem sociálního faktoru ve verbální komunikaci. U de Saussura se setkáváme s rozlišením pojmu, jazykové entity, identity, jazykové jednotky a významu èi smyslu (tyto dvì poslední kategorie nerozlišuje, pojem od nich odlišuje jen nìkde). Rozlišení není všude dùsledné. Zhruba možno øíci, že pro de Saussura pojmy jako „dùm“, „bílý“ atd. patøí samy o sobì do psychologie. Jazykovými entitami se stávají až asociací s akustickými obrazy. Jazyková entita existuje jen díky asociaci oznaèujícího a oznaèovaného. Podržíme-li z tìchto prvkù jen jeden, entita mizí a namísto konkrétního pøedmìtu máme pøed sebou již jen èistou abstrakci. Jazyková entita není plnì urèena, není-li delimitována, oddìlena od všeho, co ji ve fónickém øetìzu obklopuje. Jednotka je zvukový úsek, který je – vyjma toho, co pøedchází a co v mluvním øetìzu následuje – oznaèujícím urèitého pojmu. Problém identit zèásti splývá s problémem entit a jednotek. Zároveò však v sémiologických systémech jako je jazyk, kde se prvky podle urèitých pravidel udržují navzájem v rovnováze, pojem identity splývá s pojmem hodnoty a naopak. Proto tedy pojem hodnoty pokrývá konec koncù pojem jednotky, konkrétní entity i reality (de Saussure, 1978, f. s. 154, è. s. 137). Pojem hodnoty má ve srovnání s ostatními uvedenými kategoriemi v de Saussurovì pojetí systému jazyka do jisté míry centrální místo. Jazyk je podle nìho systém èistých hodnot, jenž není urèován nièím jiným než okamžitým stavem svých termínù (de Saussure, 1978, f. s. 116, è. s. 109). Stejnì jako v politické ekonomii, tak i v lingvistice hodnota pøedstavuje systém ekvivalence mezi vìcmi rùzných øádù: v politické ekonomii mezi prací a mzdou, v lingvistice mezi oznaèovaným a oznaèujícím. Ke stanovení hodnot je nutné spoleèenství, a jejich existence je dána jedinì územ a všeobecným konsenzem. Hodnoty jsou utváøeny: 1) z nepodobné vìci, kterou lze zamìnit za tu, jejíž hodnotu urèujeme, a 2) z podobných vìcí, které lze srovnat s tou, o jejíž hodnotu jde. F. de Saussure zde uvádí pøíklad z ekonomie: v prvním pøípadì lze vymìnit pìtifrankovou minci za urèité množství chleba, v druhém pøípadì ji lze srovnat s jedním frankem. Stejnì tak i slovo lze zamìnit za cosi nepodobného, za ideu. Navíc je lze srovnávat s nìèím, co má stejnou povahu, to je s jiným slovem. Hodnotu slova tedy ještì neurèíme prohlášením, že je lze zamìnit za ten a ten pojem, tj. že má ten a ten význam. Je tøeba je také srovnat s podobnými hodnotami, s jinými slovy, která stojí k nìmu v protikladu. Jeho obsah je skuteènì urèen až soubìhem všeho, co exis-


/

15

tuje vnì nìho. Jelikož je souèástí systému, je obdaøeno nejen významem, ale také a pøedevším hodnotou, a to je už nìco jiného. Napøíklad francouzské slovo „mouton“, „ovce“, mùže mít stejný význam jako anglické slovo „sheep“, ne však stejnou hodnotu. To z více dùvodù, pøedevším však proto, že když Anglièané mluví o kusu takového masa, které je již upravené a podává se na stùl, øíkají „mutton“, „skopové“, a nikoli „sheep“, „ovce“. Rozdíl v hodnotì mezi slovem „sheep“ a „mouton“ tkví v tom, že anglické slovo má vedle sebe ještì termín další, francouzské slovo však nikoliv. Z hlediska našeho problému je zvláštì dùležité srovnání hodnoty s významem. Hodnota je nespornì prvkem významu, zároveò je tu rozdíl. Jestliže hodnota je spjata se systémem jazyka, „význam“ je u F. de Saussura podle A. Burgera ekvivalentem fonace, což znamená, že je realizací oznaèovaného, jež se uskuteèòuje na úrovni mluvy, provedení (de Saussure, 1978, f. s. 465, è. s. 411, poznámka de Maura). Zároveò F. de Saussure zøetel k významu uplatòuje i šíøe, když hovoøí o tom, že synchronní se skládá z úhrnu významových rozdílù. To, èím se synchronní lingvistika zabývá, je souhrou významových rozdílù. Mluvit o vìcech synchronních a vìcech významových je totéž (de Saussure, 1978, è. s. 165, pozn. pøekladatele F. Èermáka). Zde se zøejmì u F. de Saussura význam sbližuje s hodnotou. Podle R. Godela (de Saussure, 1978, f. s. 465, è. s. 411, poznámka de Maura) mùžeme pøiznat hodnotu každému z tìch prvkù, které patøí do systému urèitého jazyka, vèetnì fonémù, pøízvuku atd. Naproti tomu význam je pøedevším vlastností výpovìdi. Nevyplývá výluènì z hodnot užitých ke složení sdìlení, tj. z oznaèovaného vìty. T. de Mauro v poznámce (de Saussure, 1978, f. s. 465, è. s. 411) uvádí, že slabiky jsou pro F. de Saussura fonologickou realitou, ne jazykem, nýbrž mluvou. Není proto podle nìho náhodou, že F. de Saussure mluví o „významech“ spíše se zøetelem ke „slabikám“ než „pojmùm“. Význam závisí i na situaci, vztazích, mluvèích a jejich spoleèném zamìøení. Podle A. Burgera a L. Prieta (de Saussure, 1978, prý pøijatý výklad) oznaèované (signifié) je abstraktní tøídou významù, jež se nacházejí v jazyku, zatímco smysl (sens) èi význam (signification) je konkrétním použitím oznaèovaného zvláštním spoleèenským vztahem, nastoleným sémickým aktem. Zde se tedy rozlišuje význam jako oznaèované a jako konkrétní použití oznaèovaného. Pøipomeòme posléze poznámku A. Sechehaye, že význam a smysl jsou synonymní a vztahy zdá se, že vytváøejí hodnotu. Podle Ch. Ballyho de Saussure vlastnì význam nikdy nedefinoval (de Saussure, 1978, è. s. 144, pozn. pøekladatele F. Èermáka). Urèitou de Saussurovu psychologickou sumaci tìchto vztahù lze vidìt v tezi, že charakteristickou úlohou øeèi (ne tedy pouze mluvy, ale zøejmì i jazyka) se zøetelem k myšlence není vytváøet materiální fónický prostøedek k vyjadøování idejí, ale sloužit jako prostøedník mezi myšlenkou a zvukem, a to za podmínek, za kterých jejich spojení nutnì vyústí ve vzájemnou delimitaci jednotek. Myšlenka, jež je svou podstatou chaotická, je v procesu své dekompozice pøinucena se zpøesnit. Nejde tudíž ani o materializaci myšlenek, ani o spiritualizaci zvukù, ale o onen ponìkud záhadný fakt, že „myšlenka – zvuk“ implikuje èlenìní, a že jazyk propracovává své jednotky tím, jak se konstituuje mezi dvìma amorfními masami (zøejmì myšlenkovou a zvukovou) (de Saussure, 1978, f. s. 156, è. s. 140). V ne pøíliš jasném Saussurovì vymezení hodnoty a významu pøípadnì smyslu tak probleskuje polarizace mezi tou složkou významu (hodnota?), která je vázána na systém jazyka, a tou složkou významu, která je vázána na používání v mluvì a myšlení.

16

/


Strukturu jazyka konkretizuje F. de Saussure svým pojetím syntagmatických a asociativních vztahù. I zde je bohatá psychologická problematika. Syntagmatický vztah je vztah in praesentia, spoèívá na dvou èi více termínech, které jsou v urèité faktické øadì pøítomny souèasnì. V syntagmatu nabývá termín svou hodnotu jen proto, že stojí v protikladu k tomu, co pøedchází nebo co následuje, nebo k obojímu. Pojem syntagmatu se nevztahuje jen na slova, ale i skupiny slov, komplexní jednotky všech dimenzí a každého rozsahu (slova složená, odvozená, vìtné èleny, celé vìty). Nestaèí uvažovat vztah, který rùzné èásti syntagmatu mezi sebou sjednocuje (napø. francouzské „contre“, „proti“ a „tous“, „všichni“ do „contre tous“, „proti všem“, nebo „contre“ a „maître“, „mistr“ do „contremaître“ „dílenský mistr“), je tøeba brát v úvahu i to, co váže celek k jeho souèástem (napø. „contre tous“ na jedné stranì v protikladu ke „contre“ a na druhé stranì k „tous“, èi „contremaître“ v protikladu ke „contre“ a „maître“) (de Saussure, 1978, f. s. 172, è. s. 152). Syntagmata F. de Saussure zøejmì vztahuje nejen k jazyku, ale i k mluvì. V øetìzu mluvy se podle nìho prvky øadí jedny za druhé (de Saussure, 1978, f. s. 170, è. s. 150), mluvíme výluènì v syntagmatech (de Saussure, 1978, è. s. 153, pozn. pøekladatele F. Èermáka). F. de Saussure hovoøí o syntagmatické solidaritì, podle níž témìø všechny jednotky jazyka závisejí buï na tom, co je v mluvním øetìzu obklopuje, nebo na po sobì jdoucích èástech, jimiž jsou samy skládány (de Saussure, 1978, f. s. 176, è. s. 156). Solidaritu chápe zároveò šíøe, jazyk je podle nìho systém, jehož všechny termíny jsou vzájemnì solidární, a kde hodnota jednoho vyplývá jen ze souèasné pøítomnosti druhých. Napøíklad jednotka jako francouzské slovo „désireux“, „žádostivý“, „toužící“, se rozkládá ve dvì nižší jednotky „désir“ a „eux“. Je to produkt dvou solidárních prvkù, které nabývají svou hodnotu jen díky svému vzájemnému pùsobení ve vyšší jednotce „désir x eux“ (de Saussure, 1978, f. s. 176, è. s. 156). Asociativní vztah naopak sjednocuje ve virtuální mnémonickou øadu termíny in absentia. Slova, jež mají nìco spoleèného, vnì promluvy v pamìti navzájem asociují a vytváøejí se tak skupiny, v nichž vládnou znaènì rùzné vztahy. Napøíklad francouzské slovo „enseignement“ „vyuèování“ nevìdomky vyvolává v mysli mnoho dalších slov („enseigner“, „uèit“, „renseigner“, „informovat“, nebo „armement“, „zbrojení“, „changement“, „zmìna“, nebo „éducation“, „vzdìlání“, „apprentissage“, „vyuèení“), která mají po té èi oné stránce nìco spoleèného (de Saussure, 1978, f. s. 171, è. s. 151). Skupiny vytváøené mentální asociací se neomezují jen na to, že sbližují ty termíny, které vykazují nìco spoleèného, mysl vnímá i povahu vztahù, které je v každém jednotlivém pøípadì vážou k sobì, a vytváøí tak i stejné množství asociací, kolik je rùzných vztahù. Jakékoliv slovo vždy dokáže evokovat vše, co se s ním mùže tím èi oním zpùsobem asociovat (de Saussure, 1978, f. s. 174, è. s. 154). Zatímco syntagma vyvolává okamžitì pøedstavu poøadí a urèitého poètu prvkù, termíny asociativní èeledi nevystupují ani v urèitém množství, ani v urèeném poøadí. F. de Saussure to upøesòuje tak, že syntagmaticky jde o kontext toho, co pøedchází a co následuje, kdežto asociativnì jde o souèasnost (simultanéité) v dùsledku svazku s vìdomím, nikoliv s prostorem. Nemùžeme dopøedu øíci, jak velké množství slov se nám pamìtí pøipomene, ani v jakém poøadí se objeví. Daný termín je jako støed konstelace, to je jako bod, v nìmž se sbíhají jiné koordinované termíny, jejichž celkové množství je neurèité. F. de Saussure u asociací mluví o zásobnici, pøípadnì pokladnici asociativních jednotek i skupin èi èeledí.


/

17

Ze dvou charakteristik asociativní øady, tj. neurèitého poøádku a nevymezeného poètu, lze však podle nìho ovìøit jen první, druhá mùže chybìt. F. de Saussure demonstruje souèasné fungování syntagmatických a asociativních seskupení na tomto pøíkladu: syntagma „défaire“, „rozdìlat“ pøedstavuje mluvní øetìzec. Zároveò však, ale na jiné ose, existuje v podvìdomí jedna èi více asociativních øad obsahujících jednotky, které s tímto syntagmatem mají spoleèný prvek. Napøíklad: défaire décoller déplacer découdre

faire refaire contrefaire atd.

Podle de Saussura „défaire“ je syntagma jen do té míry, do jaké lze kolem nìho tušit v ovzduší další formy „dé“ a „faire“. Pokud by tyto ostatní formy zmizely, byla by to jen jednoduchá jednotka a její obì èásti by potom už nestály ve vzájemném protikladu. Naše pamìť uchovává v zásobì všechny typy více èi ménì složitých syntagmat bez ohledu na to, jakého druhu èi rozsahu jsou. (To není pøíliš jasné.) V okamžiku jejich užití svou volbu provádíme tak, že necháme pùsobit tyto asociativní skupiny. F. de Saussure uvádí následující pøíklad: Øekne-li Francouz „marchons!“, „pojïme!“, má nevìdomky na mysli rùzné asociativní skupiny, v jejichž prùseèíku se nachází syntagma „marchons!“ To na jedné stranì figuruje v øadì „marché!“, „marchez!“, „jdi!“, „jdìte!“ a danou volbu tu urèuje právì protiklad „marchons!“ a druhých tvarù. Na druhé stranì evokuje syntagma „marchons!“ øadu „montons!“, „mangeons!“ „vylezme!“, „jezme!“ atd., z jejíhož støedu je vybíráno stejným postupem. U každé øady pøitom víme, co je tøeba variovat k dosažení diferenciace, jež se na žádoucí jednotku bude hodit. Nestaèí tedy podle F. de Saussura prohlásit, postavíme-li se na pozitivní stanovisko, že volíme tvar „marchons!“ proto, že znamená to, co chceme vyjádøit. Idea tu ve skuteènosti neevokuje urèitou formu, ale celý latentní systém, díky nìmuž dospíváme k protikladùm, které jsou ke konstituování tohoto znaku nutné. Sám o sobì by znak vlastní význam nemìl. Kdyby nìkdy tvary „marche!“, „marchez!“ pøestaly proti „marchons!“ existovat, padly by i urèité protiklady a ipso facto by se zmìnila i hodnota tvaru „marchons!“. To se uplatòuje u syntagmat a vìt všech typù, i tìch nejsložitìjších, i u izolovaných hlásek. A tak v této operaci, spoèívající v duševní eliminaci všeho, co s sebou nepøináší žádoucí diferenciaci v žádoucím ohledu, zároveò pùsobí asociativní seskupení a syntagmatické typy. Nejen syntagma, ale i asociace má podle Saussura jak spojující, tak rozlišující funkci. Asociovat dvì formy neznamená jen cítit, že vykazují nìco spoleèného, ale znamená to i rozlišit povahu vztahù, které tyto asociace øídí. Napøíklad mluvèí ve francouzštinì si uvìdomují, že vztah, který sjednocuje „enseigner“, „uèit“ a „enseignement“, „uèení“ nebo „juger“, „soudit“ a „jugement“, „úsudek“, není týž jako vztah, který zjišťují mezi „enseignement“ a „jugement“. Právì tímto zpùsobem se podle Saussura systém asociací váže na systém gramatiky (de Saussure, 1978, f. s. 188, è. s. 166). Lingvistická problematika gramatiky však pøekraèuje hranice naší práce. S pomocí syntagmatických a asociativních vztahù osvìtluje F. de Saussure také relativní arbitrárnost a relativní motivovanost jazykového znaku na rozdíl od jeho absolutní

18

/


arbitrárnosti a nemotivovanosti. Pouze èást znakù je podle nìho absolutnì arbitrární, nemotivovaná. U jiných dochází k jevu, který umožòuje v arbitrárnosti rozlišovat stupnì, a pøitom je nepotlaèovat. Napøíklad samy o sobì jsou „dix“, „deset“ a „neuf“, „devìt“ nemotivované stejnì jako „vingt“, „dvacet“ („dvacet“ v èeštinì je zøejmì motivované, poznámka autora J. J.), ale „dix-neuf“, „devatenáct“ je pøíkladem na relativní motivovanost. Evokuje termíny, z nichž se skládá, a ještì další, tedy „dix“, „deset“, „neuf“, „devìt“, „vingt-neuf“, „dvacet devìt“, „soixante-dix“, „sedmdesát“ aj. Pojem relativní motivovanosti v sobì zahrnuje podle F. de Saussura: 1) rozbor daného termínu, tedy vztah syntagmatický, a 2) poukaz na jeden èi více termínù, tedy vztah asociativní. Není to nic jiného než mechanizmus, v jehož dùsledku se libovolný termín propùjèuje k vyjádøení urèité ideje. Až potud se nám jednotky jevily jako hodnoty, tj. jako prvky systému, a uvažovali jsme je zvláštì v jejich protikladech. Nyní, øíká F. de Saussure, budeme rozeznávat solidarity, které je spojují. Patøí k øádu asociativnímu i syntagmatickému, a jsou to právì ony, které arbitrárnost omezují. Slovo „dix-neuf“ je asociativnì solidární s „dix-huit“, „soixante-dix“ atd., a syntagmaticky je solidární se svými prvky „dix“ a „neuf“. Tato dvojí relace mu propùjèuje èást jeho hodnoty (de Saussure, 1978, f. s. 182, è. s. 162 ). V Saussurových poznámkách nacházíme ještì obecnìjší pojetí arbitrárnosti. Podle nìho sevøený systém své termíny vždy nìjak motivuje, a omezuje tedy jejich arbitrárnost. Redukce absolutní arbitrárnosti na relativní v celém systému jazyka vytváøí podle nìho systém. Saussurovo pojetí syntagmatických a asociativních vztahù je posléze východiskem k výkladu tvoøení v jazyce. Podle F. de Saussura každému tvoøení musí pøedcházet neuvìdomìlé srovnání materiálù uložených v zásobnici jazyka, kde jsou tyto produkující formy uspoøádány podle svých syntagmatických a asociativních vztahù (de Saussure, 1978, f. s. 227, è. s. 194). Vlastním jevem, splývajícím s principem nového tvoøení v jazyce, je analogie. Pøedpokládá vìdomí i chápání vztahu, který tvary navzájem sjednocuje. Myšlení se na ní nutnì podílí. Nové tvoøení, které z analogie vyplývá, mùže zpoèátku patøit jen k mluvì. Je pøíležitostným dílem ojedinìlého mluvèího, jak to bylo uvedeno již výše u inovace. Právì v této sféøe a na okraji jazyka je podle F. de Saussura vhodné se snažit tento jev zastihnout. Je pøitom tøeba rozlišovat dvì vìci: 1) chápání vztahu, který k sobì obì produkující formy pojí (tedy zøejmì podle nás myšlení), a 2) výsledek naznaèovaný srovnáváním, tj. formu, kterou mluvèí k vyjádøení myšlenky improvizuje. K mluvì tu patøí jen tento výsledek. Vzhledem k tomu, že každému tvoøení musí pøedcházet výše uvedené neuvìdomìlé srovnání materiálù uložených v zásobnici jazyka, celá èást tohoto jevu se uskuteèní ještì døíve než máme pøed oèima novou formu. Je proto chybou se domnívat, že tento proces produkce se rodí až v okamžiku, kdy se vynoøuje tvoøení. Jeho prvky jsou již dané. Urèité slovo, které improvizujeme, napøíklad francouzské „in-décor-able“, „ne-(vy)zdob-itelný“ již ve schopnostech jazyka existuje. Všechny jeho prvky shledáváme v syntagmatech jako jsou „décor-er“, „vyzdob-it“, „décor-ation“, „výzdob-a“, „pardonn-able“, „odpust-itelný“, „mani-able“, „ovlad-atelný“, „in-connu“ „ne-známý“, „in-sensé“ „ne-smyslný“ atd. Jeho realizace v mluvì je tu ve srovnání s možností ho utvoøit nedùležitá. K tomu zatím jen dodáváme, že zøetel k latentním psychickým procesùm je u de Saussura evidentní. Implicitnì je to zároveò zøetel k vnitøní øeèi. Saussurovo hluboké rozlišení a zároveò propojení syntagmatických a asociativních vztahù bylo pozdìji nìkterými autory zploštìno na rozlišení syntagmatických


/

19

a paradigmatických asociací. Jde o zploštìní v dvojím ohledu. Syntagmatické vztahy se ztotožòují s asociativními, a asociativní vztahy v podobì paradigmatických asociací se redukují na spojení podøazeného s nadøazeným pojmem. Tento moment spojení podøízené a nadøazené jednotky nalézáme naopak, jak jsme vidìli, i v Saussurovì pojetí syntagmatu (désir-eux, contre-maître). Z hlediska našeho problému takové zploštìní zabraòuje využít autentické Saussurovo pojetí syntagmatických a asociativních vztahù pro psychologický výklad vnitøní øeèi, myšlení, zvýznamòování, tvoøivosti a kolektivního vìdomí jako psychických procesù spjatých s komunikací. Pokud jde o samotný proces komunikace, je zmiòován de Saussurem ve srovnání s problémem jazyka a mluvy spíše okrajovì. Výslovnì hovoøí o komunikaci v souvislosti se stykem mezi lidmi jako sjednocujícím principem, pùsobícím proti rozkladnému úèinku ducha provincialismu. Styku vdìèí jazyk za své rozšíøení a koheznost. Styk (a tedy i komunikace) pùsobí podle de Saussura dvojím zpùsobem. Buï negativnì, když zabraòuje náøeènímu drobení a potlaèuje inovaci na urèitém místì v samotném zárodku, nebo pozitivnì, když pøeje jednotì a tuto inovaci pøijímá a šíøí (de Saussure, 1978, f. s. 281, è. s. 230). Blíže k našemu problému je de Saussurùv výklad okruhu mluvy dvou osob, i když jej výslovnì jako komunikaci neoznaèuje (de Saussure, 1978, f. s. 27, è. s. 48). Tento okruh zahrnuje èást fyzickou (pøenos zvukových vln), fyziologickou – fonaci (mluvení) a slyšení, a psychickou – verbální akustické obrazy a pojmy. Jiné možné dìlení okruhu je na vnìjší èást (vibrace zvuku od úst k uchu), a vnitøní èást zahrnující vše ostatní. Okruh lze také dìlit na psychickou èást a èást nepsychickou, pøièemž nepsychická zahrnuje stejnì tak fyziologické fakty, jejichž sídlem jsou orgány, jako vnìjší fyzické fakty. Další dìlení spoèívá v rozlišení aktivní èásti a èásti pasivní. Vše, co pøechází z centra asociace jednoho z mluvících do ucha druhého, je aktivní, a vše, co jde z ucha druhého do jeho centra asociací, je pasivní. V psychické èásti umístìné v mozku lze nazvat aktivní postup od pojmu k akustickému obrazu exekutivním, a pasivní postup od akustického obrazu k pojmu receptivním. K pochopení schopnosti asociace a koordinace, která se projevuje jakmile už nejde o izolované znaky, a která hraje nejvìtší úlohu v organizaci jazyka jako systému, je tøeba podle de Saussura opustit individuální akt, jenž je pouhým zárodkem øeèi, a pøistoupit k faktu sociálnímu. Zde dochází podle de Saussura k sociální krystalizaci. Mezi všemi jedinci takto øeèí spojenými vzniká jisté vyrovnání: všichni reprodukují, i když ne pøesnì ale jen pøibližnì, tytéž znaky sjednocené s týmiž pojmy. De Saussure se tak dostává k samotnému prahu komplexního výkladu komunikace. Protože však v popøedí jeho zájmu je rozlišení jazyka a mluvy, zùstávají uvedené èásti nepropojené. Fyzickou èást nechává stranou, psychická exekutivní èást je považována za vždy individuální a pod kontrolou jedince. Je to mluva jako individuální akt vùle a inteligence. Je v ní vhodné rozlišovat jednak kombinace, jejichž prostøednictvím mluvèí užívá kódu jazyka k vyjádøení své vlastní myšlenky, jednak psychofyziologický mechanizmus, jenž mu umožòuje tyto kombinace navenek vyjádøit. Jazyk není funkcí mluvèího. Je zásobnicí akustických obrazù vzniklých receptivní a koordinativní schopností mluvèích, je souhrnem asociací utvrzovaných kolektivním konsenzem. Písmo je konkrétní formou tìchto obrazù. Jazyk je produkt, který jedinec registruje pasívnì, který nikdy nepøedpokládá pøedchozí zámìr.

20

/


Náš problém souvislosti verbální komunikace s psychikou vyžaduje komplexní pojetí komunikace vèetnì postižení vnitøních souvislostí mezi mluvou a jazykem. U de Saussura jako lingvisty k tomu nalézáme významné pøedpoklady vèetnì postøehù a hypotéz i o samotných psychických procesech s tím spjatých.

1.3 CO JE ZNAK A CO JE VÝZNAM S úsilím o jejich vymezení jsme se setkali již u lingvisty de Saussura. Nyní se zamìøíme na to, jak byly chápány ve filozoficko-vìdní rovinì. K odkrytí jejich specifiky pøispìl ve své triadické teorii znaku již Ch. Peirce (1839–1914), (Peirce, 1960, Palek a Short 1972), i když explicitnì o významu nehovoøí. Znak neboli reprezentamen je podle nìho to první, co je k nìjakému druhému, nazývanému jeho objektem, v takovém pravém triadickém vztahu, že je schopno urèit jakési tøetí, nazývané jeho interpretantem. To je v témž triadickém vztahu k pøíslušnému objektu, v nìmž je k tomuto objektu to první. Jinak øeèeno, reprezentamen je prvním korelátem triadického vztahu, pøièemž druhý korelát se nazývá jeho objektem a tøetí možný korelát se nazývá jeho interpretantem (Palek, Short, 1972, s. 33). Dále poukazuje na to, že je nutno rozlišit bezprostøední objekt, neboli objekt jak jej znak reprezentuje, od dynamického objektu neboli objektu sice se uplatòujícího, ale ne bezprostøednì pøítomného. Podobnì je tøeba odlišit bezprostøední interpretans, tj. interpretans reprezentované nebo vyznaèené znakem, od dynamického interpretantu neboli od úèinku skuteènì vyvolaného znakem v mysli. Oba je pak tøeba odlišit od normálního interpretantu neboli úèinku, který by byl v mysli vyvolán za dostateènì dlouhého utváøení myšlenky. Znak tak podle Peirce zprostøedkovává determinaci mysli objektem. Objekt, který se takto uplatòuje, nemusí být bezprostøednì pøítomný, a myšlenkový úèinek znaku mùže být v rùzné podobì: pøímo znakem vyznaèený, nebo v mysli vyvolaný, nebo dlouze se v mysli utváøející. Znak jako takový se nutnì nachází v mysli svého interpreta. Mùže se tam reprezentovat trojím zpùsobem. První zpùsob je pociťování objektu jako možného znaku. Pøíkladem je podle Peirce sedmý paprsek, procházející tøemi prùseèíky protilehlých stran Pascalova hexagramu. (Ch. Peirce má zøejmì na mysli tzv. Pascalovu pøímku, spojující prùseèíky prodloužených protilehlých stran hexagonu – šestiúhelníku vepsaného v elipse. Protože prodloužených stran je šest, jde o „sedmý paprsek“. Poznámka autora J. J.) Druhý zpùsob je ten, že objekt je pøedmìtem zkušenosti hic et nunc. Pøíkladem je urèité slovo na urèitém místì v urèité knize. Pokud se slovo opakuje na jiném místì, není již tímto slovem. Tøetí pøípad je znak známý, v pamìti uložený, který proto musí být obecný, stejnì jako obecný znak musí být známý nebo ze známých znakù složený. Nejde pøitom o obecné znaky v tom smyslu, že oznaèují obecniny, ale o to, že jsou samy obecné. Tak jako je obecný Karel Veliký, neboť se vyskytuje mnohokrát s jednou a touž denotací. Tato souvislost obecnosti, pamìti a známosti je pro náš problém dùležitá. Ch. Peirce nezkoumá podrobnì znaky v souvislosti s komunikací. Pouze si klade otázku, zda by nemìly být znaky dìleny podle toho, zda se podílejí nebo nepodílejí na dialogu. Zdá se mu však, že by se takové dìlení mìnilo v otázku, zda vyslovovaný znak je èi není znakem znaku svého objektu. Tento dùležitý postøeh, že totiž komuni-


/

21

kace zahrnuje v sobì metarovinu, však dále nerozvíjí. Odpovídá také otázkou, v níž vlastnì hovoøí o prvotnosti komunikace v souvislosti se znaky: „Což snad nemusí být každý znak, aby se stal znakem, vysloven (uttered)?“ (Palek, Short, 1972, s. 234) Velmi dùležité pro náš problém je Peircovo tvrzení, že každá opravdová (genuine) triáda zahrnuje zobecnìní. Zahrnuje totiž ideu tøetího, která neústí v beztvarý agregát. Jinými slovy zahrnuje ideu nìèeho, co je víc než následné pøidávání jednoho k jednomu. Je to idea „každého možného“, a tudíž obecnosti. „Reprezentace nutnì zahrnuje pravou triádu, protože zahrnuje znak èi reprezentamen urèitého druhu, smìøující dovnitø nebo navenek, zprostøedkovávající mezi objektem a interpretujícím myšlením. A toto myšlení je obecné a živé.“ (Peirce, 1960, I, s. 256) Ch. Peirce se nezabývá charakterem triády jako minimálního spoleèenství tøí osob. Tam, kde naznaèuje sociální vztah, podøizuje jej triadické teorii znaku, v rámci níž lze vysoudit jen dvì osoby. Z nich jedna pøedstavuje znak, reprezentamen, a druhá interpretanta. Øíká napøíklad: „Tak mluvèí, zástupce, jednatel, vikáø, diagram, symptom, žeton, popis, pojem, premisa, svìdectví, to vše reprezentuje nìco jiného svým vlastním zpùsobem pro mysli, které je odpovídajícím zpùsobem akceptují“ (Palek, Short, 1972, s. 32). Pro náš problém je dùležité, že psychický fakt a obecnost jsou tu nutnì zahrnuty. Ještì zøetelnìji to vyplývá z tohoto Peircova pøíkladu: Osoba A dává nìjakou vìc B osobì C tak, že osoba A uzavøe smlouvu D s osobou C a smlouva D poskytuje vìc B osobì C. Avšak smlouvu neèiní to, že osoba A podepíše dokument D a osoba C podepíše také dokument D. Smlouva spoèívá v zámìru (intent). Podle Peirce lze øíci, že to je psychický fakt. Není však zámìru bez obsahu, nìco musí být zamýšleno. A to, co je zamýšleno, nemùže být pokryto žádnými fakty, jde za rámec všeho, co mùže být kdy vykonáno nebo co se kdykoliv stalo, protože se rozprostírá pøes celou šíøi obecné podmínky, a kompletní seznam možných pøípadù je absurdní. „Obecná podmínka pøekrývá celou nenaplnìnou možnost.“ (Peirce, 1960, I, s. 255) Máme-li Peircovu koncepci z hlediska našeho problému shrnout, lze øíci toto: Znaková reprezentace má triadický charakter, znak je v triadické relaci se svým objektem a interpretantem, tj. významem, zprostøedkovává determinaci mysli objektem. Znak jako takový se proto nutnì nachází v mysli svého interpreta. Mùže být buï pociťován, nebo mùže být pøedmìtem bezprostøední zkušenosti, nebo je již uložen v pamìti jako známý a tedy obecný. Sepìtí tohoto charakteru znakové reprezentace s pravou triádou je vzájemné, protože každá opravdová triáda zahrnuje zobecnìní jako ideu nìèeho, co je více než pøidávání jednoho k jednomu, je to idea „každého možného“, a tudíž obecnosti. Spolu s tím nutnì ve znakové reprezentaci a pravé triádì vystupují psychická fakta, ať je to pamìť, myšlení èi zámìr. Tato naznaèená propojenost mezi oznaèováním, zprostøedkováním, psychickými fakty a zobecnìním, a nìkde i se vztahem dvou osob, je pro náš rozbor vztahu verbální komunikace a psychiky velmi dùležitá. Psychologická ani sociální analýza není ovšem u logika, matematika a semiotika Ch. Peirce v popøedí.

prof. PhDr. Jaromír Janoušek, DrSc. VERBÁLNÍ KOMUNIKACE A LIDSKÁ PSYCHIKA

Recommend Documents