R ektor Vysoké školy ekonom ické Doc. Ing. ŠTĚPÁN MÜLLER, CSc. dovoluje si Vás pozvat na slavnostní zasedání VĚDECKÉ RADY VYSOKÉ ŠKOLY EKONOMICKÉ k udělení ČESTNÉ VĚDECKÉ HODNOSTI DOKTOR HONORIS CAUSA
Prof. Dr. habil. Zdislavu Hellwigovi význam ném u p o lsk ém u ekonom ovi a statistikovi a
Distinguished Prof. George J. Klirovi význam ném u, sv ěto v é u zn áv an ém u odborníkovi v o b lasti systém ových v ěd
v pátek dne 2 1 . ledna 1 9 9 4 v e 1 3 .3 0 hodin v aule Centra doktorandských a manažerských studií VŠE, J. Martího 2 /4 0 7 , Praha 6 - Veleslavín
Prosím e hosty, aby zatyali svá m ísta do 13.15 hodin. Po skončení prom očního aktu n ásled iye koktejl.
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE UDÉLUJE PODLE ROZHODNUTI VĚDECKÉ RADY PANU
DISTINGUISHED PROF. GEORGE J. KLIROVI ČESTNOU VĚDECKOU HODNOST
ZA VYNIKAJÍCÍ
c e l o ž iv o t n í příspěvek
K ROZVOJI SYSTÉMOVÝCH VĚD A KYBERN EŤIKY
nr V Praze dne az. ledna
1
9
9
4
N ávrh na udělení čestného doktorátu VŠE
Navrhovaný: prof. G eorge J. Klir
T he T hom as J. W atson School o f E ngineering and A pplied Science, System s Science D epartm ent, S ta te U niversity o f N ew York, B ingham ton Prof. George J. Klir je profesorem (Distinguished Professor) systémových věd a vedou cím katedry systémových věd na Thomas J. Watson School of Engineering and Applied Science, New Yorkské Státní universitě (SUNY) v Binghamtonu. Narodil se 22. dubna 1932 v Praze. Vystudoval FEL ČVUT (1957) a kandidátem tech nických věd v oboru počítače se stal v roce 1964 na ČSAV. Později též studoval na IBM Systems Research Institute v New Yorku. Po ukončení studia na ČVUT praco val ve Výzkumném ústavu matematických strojů Praha a na Karlově universitě, dále pak na Universitě v Bagdádu, Kalifornské universitě v Los Angeles (UCLA), Fairleigh Dickinson universitě v New Jersey. Externě spolupracoval s IBM a s Bellovými labo ratořemi, učil na Coloradské universitě, Portlandské státní universitě v Oregonu a na Rutgersově universitě v New Jersey. V letech 1975-76 a 1982-83 pobýval v Holandském ústavu vyšších studií ve Wassenaal a v roce 1980 byl hostem Japonské společnosti na podporu vědy. V 70. a 80. letech vykonal prof. G. J. Klir několik přednáškových turné po Evropě a Asii. V roce 1976 získal prestižní vědecké ocenění: cenu Rakouské kyberne tické společnosti za vynikající příspěvek při výzkumu kybernetiky a systémových věd a cenu Holandské společnosti pro výzkum systémů za výsledky při výzkumu v obecné teorii systémů. Byl také ředitelem Mezinárodní konference NATO o aplikované teorii obecných systémů v roce 1977 (SUNY - Binghamton) a čestným předsedou Meziná rodního kongresu o kybernetice a obecné teorii systémů v Acapulco v Mexiku 1980. V posledních letech je každoročně zvaným řečníkem na několika konferencích. Jen v le tošním roce byl zvaným řečníkem (invited lecturer, tutorial lecturer, key-note speaker) na 8 mezinárodních konferencích. Hlavní výzkumná a pedagogická činnost prof. Klira spadá do obecné metodologie systé mů a dotýká se mnoha oblastí informatiky jako jsou například logické obvody počítačů, teorie automatů, expertní systémy, fuzzy systémy, teorie informace a některé problé my filosofie véd. V posledních deseti letech se převážně zabývá výzkumem v oblasti zobecněné teorie informace a expertních systémů. Část jeho výzkumu byla financována několika granty od National Science Foundation. O úrovni jeho pedagogieko-vědecké práce svědčí mimo jiné i to. že pod jeho vedením obhájilo své disertační práce (Ph.D.) 16 studentů z rů/.nvch zemí.
1
Prof. Klir je autorem více než dvou stovek vědeckých článků publikovaných ve vý znamných časopisech, držitelem řady patentů a autorem či editorem 19 knih jako např.: Cybernetic Modelling (Iliffe, London, 1967), An Approach to General Systems Theory (Van Nostrand Reinhold, New York, 1969), Trends in General Systems Theo ry (John Wiley, New York, 1972), Methodology of Switching Circuits (Van Nostrand, New York, 1972), Architecture of Systems Problem Solving (Plenum Press, New York, 1985), Fuzzy Sets, Uncertainty and Information (Prentice Hall, New Jersey, 1988), Fa cets of Systems Science (Plenum Press, New York, 1991) and Fuzzy Measure Theory (Plenum Press, New York, 1992). Od roku 1974 je prof. Klir šéfredaktorem časopisu International Journal of General Sy stems. Je též redaktorem IFSR knižní edice Systems Science and Engineering a členem 18 redakčních rad mezinárodních vědeckých časopisů. V letech 1981-82 byl předsedou Společnosti pro výzkum obecných systémů (IFSR) a v letech 1988-91 byl předsedou Severoamerické společnosti pro zpracování informace (NAFIPS). V současné době je předsedou Mezinárodní společnosti pro fuzzy systémy (IFSA). Po listopadu 1989 navázal profesor Klir, jako jeden z prvních českých učenců žijících v zahraničí, kontakty s vědeckými a pedagogickými pracovišti své bývalé vlasti. Při svých častých pobytech v České republice pomáhá připravovat studijní plány tak, aby odpovídaly standardům obvyklým v zahraničí. V současné době se podílí na přípravě studijního programu doktorandského studia v oblasti inteligentních systémů na VŠE. Díky svému odbornému věhlasu pomáhá též zajišťovat stipendia pro doktorandské studium českých studentů na vysokých školách v U.S.A.
Praha, 8. listopadu 1993. Doc. PhDr. Petr Jirků, CSc. vedoucí katery informačního a znalostního inženýrství FIS VŠE
Prof. ing. Jiří. Likeš, DrSc. děkan FIS VŠE
LAUĎATIO k uděleni čestného titulu "Doctor honoris Vysokou školou ekonomickou v Praze
causa"
prof. George J. Klirovi dne 21.1.1994 Vaše Magnificence, Spectabilis, Honorabilis, Váženi členové vědecké rady Vysoké školy ekonomické
a fakulty
informatiky a statistiky, Váženi hosté, dámy a pánové ! Je velmi těžké stručně shrnout vědeckou kariéru někoho, kdo za zhruba třicet pět let plodného profesionálního života napsal desítky významných vědeckých monografií a kolem dvou set časopiseckých Abychom
publikací a se
vyhli
příspěvků na
čtení
dlouhých
konference. seznamů vědeckých prací
prof. Klira, zmíním se zde blíže pouze o dvou či třech obdobích v jeho životě, která považuji za charakteristická a která svým způsobem vystihují jeho profesní zaměření. Začátek vědecké kariéry prof. Klira spadá zhruba do období, kdy v Československu kybernetika přestala být buržoazní pavědou, kdy vznikaly ústavy akademie věd a kdy byl založen Výzkumný ústav matematických
strojů,
kam
také
na
popud
profesora
Antonína
Svobody mladý Jiří Klír nastupuje po ukončení vysokoškolských studií elektrotechnické fakulty ČVUT. Ve VÚMS vznikají jeho první vědecké publikace. Pracuje v rámci velice aktivní skupiny mladých vědců, kteří publikují některé své společné články pod pseudonymem K. Vasspeg, což je akronym vzniklý z počátečních písmen
jejich
jmen.
Tato
skupina
také
pořádá své pravidelné
semináře, na kterých se účastníci seznamují s mnoha pojmy z oblasti kybernetiky jako jsou například informace, systém, řízení, struktura či samoorganizace a rozpoznávání obrazců. Toto období formování končí v roce
1964, kdy tehdy teprve 321etý Jiří
Klír dopisuje se svými spoluautory své první dvě knihy a kdy dostává možnost odejít učit na dva roky na Bagdádskou universitu
1
v Mosulu. Než však opustíme počáteční období jeho činnosti, chtěl bych zde zmínit dvě skutečnosti. Za prvé, kniha Kybernetické modelování, jejímž spoluautorem byl Miroslav Valach, a která vyšla v SNTL v roce 1965 a její anglický překlad již v roce 1967, se stala jakýmsi teoretickým východiskem pro systém GSPS (General Systems Problém Solver), který spatřil světlo světa až o dvacet let později. Za druhé, není pochyb o tom, že zkušenosti z vědecké práce ve velice stimulujícím prostředí pod vedením Antonína Svobody umožnily později prof. Klírovi, při jeho pobytu v Mosulu, kde měl přístup k nejnovější kybernetické literatuře, uvědomit si některé společné přístupy a pojmy používané v různých technických i netechnických oblastech. Zjistil, že jeho pohledy se poněkud liší od ve světě převládajících, ale nenechal se odradit od své vize legitimní systémové vědy, vycházející z taxonomie systémů a vysoké abstrakce jejich vlastností. Tuto vizi pak naplnil v roce 1985 ve světoznámé monografii Problém Solving".
"Architecture of
Systems
Po skončení pobytu na Bagdádské universitě emigroval Jiří Klír s rodinou do USA a nastalo další období jeho plodné vědecké a pedagogické kariéry. Získal akademickou pozici na Kalifornské universitě v Los Angeles, kde se znovu setkal s Antonínem Svobodou. George Klir zde vyučoval architekturu počítačů a logické navrhování a pokračoval ve svém obecném výzkumu. V letech
1967-69 rozpracoval svůj
program výuky a
výzkumu
systémových věd během pobytu na dalších dvou amerických universitách. O intenzitě jeho práce v tomto období svědčí například i fakt, že již v roce 1969 publikuje knihu s názvem "An Aproach to General Systems Theory". Koncem roku z prvních členů
1969 přijal prof.
Klir nabídku stát
Školy pokročilých technologií,
se jedním
která byla právě
založena na Newyorkské státní universitě v Binghamtonu. Zde se stal prof. Klir jádrem interdisciplinární skupiny vytvářející program postgraduální výuky a výzkumu v obecné teorii systémů a od založení katedry systémových věd v roce 1976 je jejím vedoucím. Odborníky z různých oborů - psychiatrie, futurologie, počítače k práci, ale
spojovaly nejen společné i širší zájmy
vědecké myšlenky a
jako např. jazzová
2
přístup
hudba. Snad mohu
prozradit, že prof. Klir v mládí studoval teorii hudby, komponoval a hrál na klavír, vystupoval v Praze i v několika jazzových skupinách. Neformální tvůrčí a přátelská atmosféra spolupráce přilákala na postgraduální studium výjimečně chytré studenty z různých oborů. Ti svým studiem a disertačními pracemi výrazně přispěli k interdisciplinárnímu pojetí formulování obecné teorie systémů. O všem svědčí několik témat ze dvou desítek disertací, které prof. Klir vedl: - role obecné metodologie systémů v sociálních vědách - identifikace diskrétních pravděpodobnostních distribucí z částečné informace - empirické studie rekonstrukční analýzy - teorie fuzzy míry Výhodou školy v Binghamptonu byl též úzký kontakt s Institutem výzkumu systémů firmy IBM, který byl skvěle vybaven a poskytoval speciální kursy počítačové technologie. Škola s institutem uzavřela dohodu o vzájemné spolupráci a uznávání kreditů, v rámci níž prof. Klir na Institutu vyučoval obecnou teorii systémů. Jasným oceněním vědecké a pedagogické práce George J. Klira na Newyorkské státní universitě bylo v roce 1984 jeho jmenování distinguished profesorem systémových věd. Oblasti obecné teorie systémů věnoval prof. Klir většinu svého vědeckého života, a stal se v ní vůdčí světovou vědeckou osobností. Založil a dodnes je vedoucím redaktorem Int. Journal of General Systems a členem programových výborů prakticky všech důležitých konferencí. Jeho přínos byl mezinárodně oceněn například v roce 1976 udělením ceny Holandské společnosti pro výzkum
systémů
za
přínos
k
výzkumu
obecných systémů či ceny
Rakouské společnosti pro kybernetiku za vynikající příspěvek ke kybernetice a teorii systémů. Je členem Mezinárodní společnosti pro systémové vědy, kde po čtyři volební období byl v letech 1977 - 83 vicepresidentem či presidentem, a je též čestným členem Britské společnosti pro systémy. Na začátku jsem slíbil, že vás nebudu zatěžovat statistikami či dlouhými seznamy prací a pokračovat ve výčtu jeho
zásluh profesora Klira. Proto nebudu čestných funkcí a zásluh. Nicméně,
3
dovolte mně ještě obrátit pozornost na vědeckou činnost profesora Klíra v posledních letech. Ve svých pracech o induktivním modelování se původně zabýval pouze deterministickými systémy. Později si však uvědomil, že toto omezení neodpovídá realitě, která nás obklopuje. Začal se tedy zabývat nejistotou a nedeterministickými modely. Zprvu používal klasický přístup pro jejich popis teorii pravděpodobnosti, později se pak pustil po nových cestách otevřených teorií fuzzy množin. Navázal na práce Loftiho Zadeha, Glena Shafera a dalších a začal pro popis nejistoty používat tak zvanou teorii možností (possibility theory). Diky svému vzdělání a systematickému přístupu začal v rámci této teorie studovat pojmy, které do té doby byly známy především z teorie pravděpodobnosti a z teorie informace. Položil tak základy pro studium informačních veličin v rámci neklasických kalkulů pro popis nejistoty, kde posléze nalezl celou řadu následovníků nejen mezi svými studenty, ale též mezi pracovníky pražských ústavů akademie věd. Toto studium není hodnotné jen z teoretického hlediska, ale může odpovědět též na otázky vyvstávající při zpracování nejistých znalostí v expertních systémech. Také v této oblasti se stal světovou vůdčí osobností, o čemž svědčí mimo j iné i to, že v současné době je prof. Klir předsedou Mezinárodní společnosti pro fuzzy systémy. Vaše Magnificence, obracím se na Vás se žádostí o souhlas k udělení čestného doktorátu panu distinguished profesoru George J. Klirovi. Jde o ocenění významné vědecké a pedagogické osobnosti mezinárodního věhlasu, která výrazně přispěla k rozvoji kybernetiky, systémových věd a teoretické informatiky. Proto Vám udělení souhlasu vřele doporučuji.
4
Do ZISu zařazeno dne 24.1.1994
NĚKOLIK POZNÁMEK K EKONOMII Z POHLEDU NEEKONOMA Projev k prevzeti cestneho doktorátu VSE v Praze George. J. Klir Dept. of Systems Science (Katedra systémových ved) State University of New York Binghamton, New York 13902-6000, U.S.A. Behem poslednich ctyr let prazska Vysoka škola ekonomická sledovala hluboké změny, ktere probihaly v cele společnosti. Jeji zamereni se posunulo od socialistické ekonomie, vybudované na ideji centralniho plánováni, k novému pojeti, stavicimu do popredi ekonomii volného, decentralizovaného trhu. Současny stav VSE můžeme chapat jako křižovatku, z niz vede rada cest, nabizejicich různorodé prilezitosti. Tyto prilezitosti ovsem mohou byt snadno promeškaný. Proto je dulezite, aby, v tomto procesu formováni nového zamereni školy, nebyly existujici, ve svete rozsirene ekonomické teorie přijaty slepe, ale aby byly podrobeny kritickému zkoumáni. Dovolte mi několik poznámek k tomuto tématu. Vzhledem k tomu, ze sam nejsem ekonom, chápejte je jako poznámky adresované zvenku, zevne vašeho oboru. Nebudu podrobné hovořit o zadnem konkretnim aspektu dominantních ekonomických teorii, ale spise o smyslu těchto teorii jako celku. Muj zájem o ekonomii, který započal v prvni polovině 60. let, byl úzce spjaty s mym hlavnim zamerenim, se systémovými védami, a v posledni době i s mym rostoucim zájmem o ulohu nejiste a nepresne informace pri studiu vysoce složitých systému. Formálně jsem zadně studium ekonomie neabsolvoval a me samostudium se prevazne omezovalo na metodologii, filosofii a historii ekonomie. Co je to ekonomie? Většina novodobých ekonomu ji definuje jako společenskou vedu, jejimz ustrednim tematem je problém relativni vzácnosti statku a způsoby, jakými tento problém resi jednotlivá společenská uskupeni. Zajisté se od sebe podstatné lisi ekonomické teorie, vztahujici se k socialistickému systému, a ekonomické teorie společnosti, která přijala volny trh. Aby byly me poznámky relevantni k současné situaci a trendům Ceske republiky, omezim se na ekonomické teorie aplikovatelné na demokratické společnosti zalozene na existenci volného trhu. Jsou to společnosti, ktere, jisté nikoliv náhodou, došly zatim nejdále ve smyslu všeobecného společenského pokroku. Problémy spojene relativnim nedostatkem statku existovaly od chvile, kdy se lidsky rod objevil na teto planete. Az v 15. stoleti se ovsem tyto problémy staly predmetem vedomeho studia, a dalsi tri stoleti uplynula, nez vznikla, byt prevazne propojenim jiz drive formulovaných myšlenek, prvni souhrnná ekonomická teorie. Tim, kdo se o toto propojeni zasloužil, byl, jak známo, Adam Smith (1723-1790), jehož proslavené dilo Bohatstvi národu, vydané v roce 1776, povazujeme za prvni knihu obecne ekonomické teorie. Z dlouhé rady ekonomu, kteri
přišli po Adamu Smithovi, bych
rad zdůraznil dve osobnosti s mimořádným dosahem na současné směrováni hlavniho ekonomického proudu. Jsou to David Ricardo (1772-1823) a Alfred Marshal (1842-1924). Ricardo ve sve knize vyšle roku 1817 a nazvané Principy politické ekonomie a daňové politiky rozviji ekonomii jako deduktivni teorii zalozene na několika jednoduchých axiomech. Přestože byly mnohé z jeho předpokladu později radou ekonomu kritizovaný a revidovaný, zakladni představa ekonomické védy jako axiomatického systému se stala ustrednim bodem ekonomického myšleni hlavniho proudu. V tomto smyslu představuje Ricardovo dilo obrat v chápáni role ekonomu ve společnosti. Ekonom je ten, kdo zdokonaluje axiomaticky systém, ověřuje, zda je konzistentni a zda je mozne z daných předpokladu korektnim usuzovanim dospět k určitým zaverum. Ricarduv axiomaticky systém, ale i jeho modifikované podoby, navrzene později jinými ekonomy, byly popsaný cistě jazykovými prostředky. Jejich matematickou formulaci nabidl az Marshal ve sve knize Principy ekonomie, vydané v roce 1890. To znamenalo dalsi uzlový bod v dějinách ekonomie. Ekonomická teorie se tak stala formálně matematickým systémem. Marshal si sam dobré uvědomoval omezeni, ktere z tohoto vývoje vyplyvaly, jak sam uvadi na mnoha mistech citované knihy. Pise napriklad toto: "Pokrok dosazeny v ekonomii je vetsi, nez v ostatnich společenských védách, nebot ma nejvetsi miru určitosti a exaktnosti. Avšak jakékoli rozsireni jejiho zaberu nutné znamena určitou ztrátu teto vedecke přesnosti; a na otázku, zda tato ztrata neni vetsi, nez samotný zisk z vetsi sire zaberu, neexistuje rychlá a spolehlivá odpoved." V pozdějsim obdobi svého života pak Marshal pise: "V poslednich letech ve mne narusta pocit, ze dobra matematická veta, vztahujici se k ekonomickým hypotézám, je jen zridkakdy dobra z hlediska ekonomie." Navzdory jeho varováni byl Marshaluv matematicky systém zdokonalován a rozvijen mnoha ekonomy, az se z nej stal hlavni ekonomicky směr dvacátého stoleti. Jestliže sledujeme vývoj ekonomie od Ricardovych dob, můžeme vidět jako jej i jádro soustavu axiomatických systému ktere jsou postupné stale presnejsi a matematicky propracovanéjsi. Současné ale můžeme pozorovat pretrvavajici propast mezi ekonomickou realitou a predpovedmi odvozenými z těchto stale propracovanějších teorii. Vinu za tuto propast nese bud realita nebo teorie. Jestliže přijmeme druhé vysvětleni, můžeme se dotknout několika faktoru, ktere podle mého názoru prispivaji k tomuto rozporu mezi ekonomickou realitou a ekonomickými predpovedmi. Za prve, ekonomie, alespoň tak, jak je chapana ve Spojených státech, je velmi uzavřena a uzka disciplina. Ortodoxni ekonomické modely jsou založeny na skrytem předpokladu, ze ekonomické procesy mohou byt studovaný izolované. Neuvazuji se socialni, politické, ekologické, pravni ani dalsi relevantni aspekty, ktere nespadaji do předem vymezených rigidnich hranic
ekonomie. Je-li izolované studium nejakeho jevu často přijatelné v prirodnich védách, je tento způsob výzkumu zcela zcestny ve védách společenských, kde jevy, ktere umele klasifikujeme jako ekonomické, politické, socialni, ekologické apod. spolu úzce souvisej i. Abychom vytvořili realistictejsi ekonomické modely, musime pracovat se systémy, ktere budou otevřeny jevům vne současných hranic ekonomie. Za druhé, ekonomické modely byly temer vylucne tvořeny na zaklade postulátu. To znamena, ze v ekonomii převládá deduktivni uvazováni vycházejici ze "zjevných" předpokladu. Znovu a znovu se ale ukazovalo, ze tyto předpoklady jsou nesprávné bud protože prehlizeji nektere aspekty, nebo protože se objevily neocekavane změny ekonomické reality způsobené pokrokem technologie nebo jinými faktory. Je tedy nezbytné překonat tento metodologicky trend současné ekonomie doplnenim induktivního modelováni. Bezprostredni výhoda induktivního modelováni je dvoj i. Bere za prve vice do úvahy výsledky pozorováni, nez pretrvavajici modelováni na zaklade postulátu. Jestliže jsou pozorováni ignorovaná nebo zastirana, aby byla zachovana zakladni idea, na ktere je nějaký model zalozen, obvykle se dostaneme do nesnázi. Svět byl často svedkem nezmerneho lidského utrpěni způsobeného tim, ze byla ignorovaná fakta, která nevyhovovala danému systému. Za druhé, induktivni modelováni neuctivá jistotu a přesnost modelu jako fetiš, ale pracuje s nimi jako s komoditami, ktere lze směnit za komodity jiné, jako napriklad spolehlivost nebo j ednoduchost. Nejistota je zakladni pro ekonomii nejmene ze dvou důležitých důvodů. Za prve, lidské uvazováni v prirozenem jazyce, ktere hraje v ekonomii podstatnou ulohu, je zatizeno neurčitosti skrytou v jazyce. Za druhé, mene zřejmý důvod souvisi se složitosti modelu. Chceme-li zachytit stale rostouci bohatstvi ekonomických a pribuznych jevu, potřebujeme stale složitéjsi modely. Pokud se složitost požadovaného realistického modelu stane nezvládnutelnou, musime zjednodušovat. Bohužel, pri každém zjednodušováni něco ztracime. Pokud trváme na tom, ze zjednodušené modely davaji jisté a presne predikce, ztracime vztah těchto predikci k realnemu světu. Jinými slovy, provadime jisté a presne predikce, ktere jsou chybné. Můžeme zachovat vztah k realite, jestliže pripustime jistou nejistotu v našich modelech. Můžeme tedy vyměnit jistotu za vztah k realite za předpokladu daného přijatelného omezeni složitosti.
Postulacni přistup k modelováni, který se vyznačuje uzivanim deterministických modelu, se bráni snadnému a přirozenému zahrnováni nejistoty do modelu. Na druhé straně, pri induktivnim modelováni vstupuje nejistota do modelu jiz pri jeho vytvářeni. Stava se tak od sameho zacatku jeho nedilnou součásti, stejne jako principy maximalni a minimalni nejistoty, dle kterých se s nejistotou pracuje. Tyto principy nam umožňuji nejen maximalni využiti dostupné informace, ale také poznáni naši neznalosti. Jako jisty posun v zakladnim paradigmatu védy můžeme v současné době pozorovat změnu postoje k nejistotě. Tato změna se projevila v přechodu od tradicniho pojeti, kdy nejistota byla povazovaná za něco nezadouciho, čemu bychom se měli vyhnout, az k pohledu, který je vuci nejistotě nejen tolerantni, ale který ji povazuje i za výhodu. Podle tradicniho pohledu, veda by mela trvat na
jistotě ve všech jejich projevech (přesnost, specificita, zřetelnost, konzistence a pod.) a proto nejistota (t.j. nepřesnost, nespecificnost, vágnost, nekonzistence atd.) je povazovaná za nevědeckou. Podle nového pristupu je nejistota pro vedu něco podstatného, neni povazovaná pouze za nevyhnutelné zlo ale naopak za velmi užitečnou součást. Následkem tohoto posunu v pristupu k nejistotě se zhruba v poslednich třiceti letech pojem nejistoty stal predmetem intenzivního studia. Výsledkem tohoto výzkumu vznikla rada důležitých nových teorii, ktere byly navrženy pro popis různých typu nejistoty. Zmiňme se, napriklad, o teorii fuzzy množin a z ni vychazejici fuzzy logice, teorii fuzzy mer (neaditivnich mer), která zahrnuje nektere specialni vetve zabyvajici se různými typy nepřesných pravděpodobnosti. Navic, nektere z těchto teorii je mozne a často velmi prinosne kombinovat. Můžeme napriklad pracovat s fuzzy hrubými množinami, hrubými fuzzy množinami, fuzzy pravděpodobnostmi a podobné. Tyto nove teoretické zdroje otviraji dosud nepoznané metodologické možnosti jejichž široké spektrum nebylo drive predvidano. Prvni pokusy o využiti těchto teoretických možnosti v ekonomii jiz byly uskutečněny francouzskými ekonomy Ponsardem a Billotem a jsou publikovaný v Billotove knize "Economic Theory of Fuzzy Equilibria" vydané v roce 1992. A na zaver mi dovolte male shrnuti. Ekonomické modelováni dosud nebylo prilis uspesne a pokud neprekroci svůj vlastni stiň, bude pravděpodobně v budoucnosti jeste mene uspesne. Naše sociálně ekonomické instituce nyni podstupuji obrovské změny, ktere jsou obecne popisovaný jako přechod od industrialni společnosti k informacni (postindustrialni) společnosti. Tyto změny jsou kvalitativní a zasadni: hlavni cast pracovni sily směruje do služeb, vice pak do služeb zabyvajicich se informacemi nez zbozim; zdroje pokroku se odvozuji spise od kodifikace teoretických znalosti nez od náhodných napadu (náhodné invence) a tedy informace a teoretické znalosti nahrazuji energii a financni kapital jako strategicky zdroj pokroku; pracovni teorie hodnoty se zacina nahrazovat znalostni teorii hodnoty; a život se vice zaměřuje na vztahy mezi lidmi nez na střetáváni s nedokonalou technikou tak jako tomu je v industrialni společnosti. Tyto změny jsou tak pronikavé, ze jakákoliv dilci zlepšeni současných ekonomických modelu nemohou ospravedlnit jejich použiti. Je nezbytná podstatná změna modelu. Ale jakým způsobem toho dosáhnout? Jisté ne zavedenim předpokladu o ekonomické realite, ktere se jevi v daný moment smysluplnými, jako "zrejme" pravdy pro konstrukci postulacnich modelu. Verim, ze toto by vedlo naši ekonomii zpět do stejne pasti, do jaké se chytla jiz jednou. Nadejnejsi strategii je rozsirit skálu modelu v ekonomii pouzivanych o induktivni modelováni, tak aby byly zahrnuty vlastnosti, ktere jsou zatim mimo rámec ekonomických vazeb, a zužitkovat nejistotu v jejich nejruznejsich projevech jako zdroj strategických rezerv.
Doufám, ze tato letmá poznámka o ekonomii z pohledu osoby z vnějšku bude přijata ekonomickou obci v Ceske republice s pochopenim. Na teto historické křižovatce ma Vysoka škola ekonomická unikatni prilezitost rozvijet vzdelavaci a výzkumné programy, ktere prekonaji nejruznejsi nedostatky v ortodoxni ekonomii. Časem by si tak mohla ziskat misto v historii ekonomie jako "Pražska ekonomická škola".
A zcela na zaver bych chtěl vyjádřit mou uprimnou vděčnost za vaše rozhodnuti ocenit mne hodnosti "doctor honoris causa". Jsem potesen, nesmirne poctěn, a primo dojat timto vašim rozhodnutim. Přeji Vysoké škole ekonomické v Praze světlou budoucnost a slibuji, ze budu jejim pritelem a pomocnikem na druhé straně Atlantického oceánu.
□
