JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra dechových nástrojů Hra na fagot
Problematika posuzování uměleckého výkonu Bakalářská práce
Autor práce: Martina Bálková Vedoucí práce: odb. as. MgA. Jaroslav Kubita Oponent práce: doc. MgA. Roman Novozámský
Brno 2015 2
Bibliografický záznam BÁLKOVÁ, Martina. Problematika posuzování uměleckého výkonu [The Issues of Assessing Musical Performance]: bakalářská práce. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Fakulta hudební, Katedra dechových nástrojů, 2015. 20 s., Vedoucí diplomové práce odb. as. MgA. Jaroslav Kubita.
Anotace Diplomová práce „Problematika posuzování uměleckého výkonu“ pojednává o komplexní škále všech různých druhů faktorů, které mají vliv na konečný výsledek hudebně estetické kritiky našeho výkonu. Jde o snahu zmapovat celou tuto problematiku týkající se hudebního umění a předložit čtenáři možnost aplikace zjištěných poznatků na běžnou praxi. Částečně se jedná o jakýsi základní návod k docílení výhodnějších podmínek při získávání posudku na naše hudební provedení. Dále se práce zaměřuje na různé systémové chyby a nedostatky, které právě problematika posuzování uměleckého výkonu obsahuje.
Annotation The diploma thesis „The Issues of Assessing Musical Performance“ deals with a complex array of different kinds of factors that influence the final result of the musically aesthetic criticism of one’s performance. It is an attempt to map various issues related to the art of music and to offer the opportunity to apply this knowledge on one’s own formal performance settings. Partly, it is a sort of basic instructions to achieve more favorable conditions when obtaining a judge’s assessment of one’s musical performance. The thesis focuses on various systematic errors and imperfections which are included in the issues of assessing musical performance.
2
Klíčová slova soutěž, hudba, hodnocení, interpretace, konkurz, porota, výsledky, hudební výkon, vnímání hudby, pozornost
Keywords competition, music, reviews, interpretation, audition, jury, results, musical performance, sensation of music, attention
2
Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. V Brně, dne 4. května 2015
Martina Bálková
2
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu mé práce odb. as. MgA. Jaroslavu Kubitovi za cenné rady, připomínky a podněty k mé práci. Dále pak patří mé veliké díky mojí rodině a přátelům za podporu.
2
Obsah PŘEDMLUVA ..................................................................................................................................1 ÚVOD ............................................................................................................................................ 2 1.
Skutečnosti ovlivňující hodnocení ........................................................................................... 3 1.1. Objektivní parametry ............................................................................................................. 3 1.1.1. Technická přesnost ........................................................................................................ 3 1.1.2. Intonační čistota ........................................................................................................... 3 1.1.3. Předepsané požadavky .................................................................................................. 4 1.2. Interpretace ............................................................................................................................4 1.2.1. Historicky poučená interpretace ....................................................................................4 1.2.2. Dobové trendy ................................................................................................................5 1.2.3. Vlastní invence ...............................................................................................................5 1.3. Vizuální vjem ..........................................................................................................................6 1.3.1. Síla osobnosti .................................................................................................................6 1.3.2. Způsob vystupování - řeč těla .........................................................................................7 1.3.3. Přirozenost a míra pohybu během hraní ........................................................................7 1.3.4. Vhodnost oděvu - psychologie barev .............................................................................7
2.
Soutěže a konkurzy ................................................................................................................. 9 2.1. Jsou soutěže důležité? ............................................................................................................9 2.2. Proč se jich chceme či nechceme účastnit?...........................................................................10 2.2.1. Finanční problematika..................................................................................................11 2.3. Míra vyrovnanosti podmínek ...............................................................................................11 2.3.1. Vliv pořadí na naše hodnocení .....................................................................................11 2.3.2. Rozmanitost rodiny dechových nástrojů ......................................................................12 2.3.2.1. Důležitost kvality tónu ......................................................................................................14
2.3.3. Soutěžní porota ............................................................................................................15 2.3.3.1. Osobní zájmy ....................................................................................................................15 2.3.3.2. Složení poroty ...................................................................................................................15 2.3.3.3. Systém bodování ..............................................................................................................16 2.3.3.4. Pozornost .........................................................................................................................16 2.3.3.4.1. Jak dlouho se lze koncentrovat? ............................................................................16 2.3.3.4.2. Triky na udržení pozornosti poroty ........................................................................17
2.4. Síla životopisu .......................................................................................................................17 ZÁVĚR ......................................................................................................................................... 20 POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE .....................................................................................................21 Literatura .....................................................................................................................................21 Internetové zdroje ........................................................................................................................21 Seznam obrázků ...........................................................................................................................22
2
Předmluva Téma, které jsem si vybrala pro svou bakalářskou práci, mne lákalo již během mého studia na střední škole. V našem oboru – oboru hudebníků, umělců – se totiž celý život vystavujeme konfrontaci s různými názory na naše výkony. Neustále jsme při každém koncertu předmětem kritiky – jak té pozitivní, tak samozřejmě i té negativní. Celoživotně jsme svými největšími kritiky my sami, což nám umožňuje profesně se zlepšovat, vyvíjet, růst... Schopnost přijmout tuto kritiku, která na nás neustále vyvíjí enormní psychický tlak, a vnitřně se s ní vyrovnat, je pro naši existenci nezbytná. Domnívám se, že pokud do této problematiky nahlédneme komplexně z co nejvíce úhlů pohledu se snahou porozumět všem souvislostem a aspektům hudebně estetické kritiky, otevře nám toto uvědomění bránu k většímu klidu, duševní rovnováze a jisté odolnosti vůči individuálním názorům našeho okolí. Snažila jsem se zmapovat veškerá hlediska ovlivňující vnímání našeho výkonu a aplikovat je na praktické uplatnění během konkurzů a soutěží tak, abychom mohli díky užití těchto psychologických poznatků navýšit procento naší možné úspěšnosti. Dále jsem pak chtěla upozornit na některé problémy a prohřešky, které se v odvětví posuzování uměleckého výkonu vyskytují a pokusit se dojít k návrhům alternativních variant jejich řešení.
1
Úvod Vteřinová ručička pomalu ukrajuje zbývající vteřiny. Poslední nejisté trhavé nádechy nás oddělují od předvedení výsledku naší dlouhodobé přípravy - výsledku všech uplynulých let cvičení završených intenzivním maratonem posledních dní. Snažíme se v sobě umlčet zlověstný šepot hlasů nejistoty a nahradit ho pocitem sebedůvěry a bezpečí. To už ale vstupujeme do oslnivé záře pódia přímo před kritické zraky poroty a diváků a oddáváme se svému osudu. Lidská soutěživost je stejně stará jako lidstvo samotné. Je to náš základní instinkt, pud k přežití – být lepší než ti druzí, mít navrch a porazit je. Dřívější čistá funkce tohoto instinktu se postupně s evolucí pomalu přeměnila v potřebu uspokojit naše lidské ego. Jen pouhá chuť porazit ostatní však k našemu úspěchu nestačí. K tomu, aby člověk trumfl někoho jiného, musí totiž v první řadě zvítězit sám nad sebou – nad svou nejistotou, nervozitou... Špičkový umělec (nejen hudebník) by měl sám v sebe naprosto věřit, být schopen oprostit se od všech negativních a rušivých myšlenek, cizích podnětů ve svém okolí, neměl by dopustit, aby mu do mysli proniklo sebemenší smítko pochybnosti o úspěchu. Měl by zcela splynout s hudbou a prostřednictvím svého nástroje ze sebe nechat vyzářit vše, co se pomocí nesčetného opakování vrylo hluboko do jeho nitra. Nicméně schopnost vypořádat se s trémou a koncentrací není jediným faktorem, který ovlivňuje náš výkon. Co všechno a jak působí na finální podobu výsledku, který si z našeho hraní odneseme? Právě na tuto otázku jsem se ve své práci snažila najít odpovědi.
2
1. Skutečnosti ovlivňující hodnocení V této kapitole bych se chtěla věnovat všem aspektům, které působí na úsudek posluchače – ať již jde o hudení kritiky, členy poroty soutěže či konkurzu nebo běžné publikum. Jejich vnímání naší osobnosti a našeho výkonu je různé podle jejich osobního vkusu, preferencí, výše technických požadavků a míry hudebního vzdělání, avšak jisté psychologické jevy lze aplikovat zcela bez výjimky na každého posluchače.
1.1. Objektivní parametry I když se na disciplíně posuzování uměleckého výkonu bezmezně podílí veliká složka individuálních parametrů, i zde jsou naštěstí určité záchytné body, které mají univerzální obecnou platnost, a nelze je proto jakkoliv dezinterpretovat či popřít. Těmito složkami jsou technická přesnost, intonační čistota a dodržení předem předepsaných požadavků a pravidel ke konkrétnímu konkurzu/soutěži.
1.1.1. Technická přesnost Technická preciznost by měla být od určité fáze vývoje hudební osobnosti samozřejmostí. To, jestli se někdo technicky plete, vypadne při hře zpaměti nebo má veliké limity v rychlosti hry staccata, neujde pozornosti žádnému členu poroty. Obzvláště v klasické hudbě pozná špatnou notu i absolutní laik. Trochu rozdílná situace nastává samozřejmě v případě interpretace moderních skladeb, kdy je již k dokonalému posouzení třeba odborné poroty. Často se setkáváme s případy, kdy se soutěžící domnívají, že nejrychlejší vyhrává. Dochází pak k bizarním situacím, kdy není dodrženo předepsané tempo a charakter skladby. Přidá-li se k tomu náročnější akustika soutěžní místnosti, vznikne nepřehledná změť. Takový výkon žádný porotce ani běžný posluchač rozhodně kladně neohodnotí jako technicky brilantní.
1.1.2. Intonační čistota Intonačně korektní hra je nezbytnou součástí kvalit profesionálního hudebníka. Posluchač by neměl zaznamenat jakékoliv výchylky ladění. Obecně platí, že by měl celý hudební projev působit plynule, přehledně a vyrovnaně – a to jak technicky, tak tónově. Správné ladění může být úskalím v případě účasti na mezinárodních soutěžích a jiných projektech, během nichž dochází ke konfrontaci 3
s tradičním laděním užívaným v daném regionu. Tato výchylka se pohybuje mezi 440 Hz (např. Amerika, Velká Británie) až 444 Hz. Obdobná situace platí i při interpretaci staré hudby v kombinaci s dobovými nástroji nebo za doprovodu cembala v původním nižším ladění 415 Hz.
1.1.3. Předepsané požadavky Organizátoři některých soutěží a konkurzů předem avizují konkrétní kritéria, která budou od soutěžícího požadovat a ta budou tudíž hlavním předmětem hodnocení. Může být zmíněna důležitost technické zdatnosti a míry projevené muzikálnosti. Například v případě výběrové přehrávky do Orchestru mladých Evropské unie je zpravidla připsáno upozornění, aby si uchazeči pečlivě připravili zejména požadované orchestrální party. Dále se musí samozřejmě dodržet zadané pořadí skladeb, povinnost hry zpaměti a v případě hry za plentou respektovat nařízení zákazu jakéhokoliv slovního projevu.
1.2. Interpretace Přijde-li řeč na výběr způsobu provedení konkrétní skladby, otevírají se nám dveře od obrovské škály možností. Každý hudební výkon je originální, jedinečný a neopakovatelný. Během jeho přípravy bychom měli předem zvážit, při jaké příležitosti budeme skladbu provádět a tomuto faktu naši přípravu podřídit. Můžeme například upravit tempo – jedná-li se o sál s dlouhým dozvukem, měli bychom hrát lehce pomaleji a velmi krátce a zřetelně artikulovat.
1.2.1. Historicky poučená interpretace V průběhu posledních let se stává čím dál tím oblíbenější tzv. historicky poučená interpretace. Jedná se o interpretaci skladeb na repliky dobových barokních či renesančních nástrojů. Jde o pokus o zhudebnění celkového originálního záměru autora – snaha o vystižení původně zamýšleného tempa, barvy zvuku, fráze... Nyní i v České republice vznikají soubory, které jsou zaměřeny na starou hudbu – jedním z nich je například Collegium 1704, které se proslavilo na světové úrovni a patří k těm nejlepším v Evropě. Přesto se za studiem staré hudby stále vyplatí cestovat do jiných zemí Evropy (například Francie), neboť širší základna jejího studia na našich školách stále chybí. 4
Do hry na moderní nástroj můžeme tento obor zapojit poučeným užitím zdobení a frázování.
1.2.2. Dobové trendy Výkřiky módy v rámci oděvního a obuvnického průmyslu nejsou jediným odvětvím, které podléhá tlaku momentálních módních trendů. Před vstupem na pódium bychom se neměli zajímat pouze o nejnovější hity letošních účesů, ale zejména o aktuální tendence týkající se hudebního pojetí. Změny se týkají volby temp, stylu hry trylků, užití artikulace, techniky i intenzity zdobení, představy ideálu tónu... Já sama tyto proměnlivé trendy nejvíce pociťuji při hraní Mozartova Koncertu pro fagot a orchestr B dur. Nejprve jsem se učila hrát trylky ze základního tónu, nyní jsem přešla na variantu shora, někdo dokonce preferuje jejich provedení se zátrylem. Když jsem byla na stáži v Lyonu, Carlo Colombo mi říkal, že v dnešní době někteří interpreti dokonce volí speciální logiku, při které hrají všechny trylky shora a v případě, kdy po trylku následuje vyšší tón, hrají i zátryl. Jsem moc zvědavá, jakým dalším vývojem si ještě Mozart v nadcházejících letech projde.
1.2.3. Vlastní invence Vlastní originální interpretace je velmi ožehavé téma. Dnes si již začínáme pomalu zvykat na různé pokusy o inovaci a modernizaci ve snaze ozvláštnění a přiblížení klasické hudby modernímu publiku. Ovšem většina „klasiků“ je stále konzervativních a to se týká především starší generace profesorů, kteří jsou nezřídka kdy členy poroty. Pokud se tedy rozhodneme pro nějaké nové, osobité pojetí, je třeba k němu přistupovat s rozvahou, velmi šetrně, vkusně a předem si promyslet vhodnost jeho užití na konkrétním koncertu nebo soutěži s přihlédnutím jak k místním národním tendencím a zažitým tradicím, tak k pravděpodobnému vkusu členů poroty. Velmi často se vyplatí předem si poslechnout nějaké nahrávky porotců (samozřejmě pokud tato možnost je). Pro doplnění užiji citaci z knihy Hudební estetika (Vičar a Dikast, 1998, s. 73): „To vše specificky platí i pro uměleckou hodnotu interpretačního výkonu. Jeho potencionální hodnota je podmíněna profesionalitou interpreta (mj. jeho 5
technickou vyspělostí, znalostí „řemesla“), jeho svrchovaným „zvládnutím“ provozovaného díla, a dále osvojením si interpretačního paradigmatu díla (tj. interzápisu skladby). Aktuální umělecká hodnota interpretace je podmíněna vlastním umělcovým interpretačním přínosem (pojetím, originalitou, přesvědčivostí odchylek od tradované normy atd.) a je vždy konkrétně dotvářena v souřadnicích a v atmosféře jedinečného koncertu.“ Zde bych se pozastavila speciálně nad zmíněním přesvědčivosti odchylek od tradované normy. Pokud se rozhodneme pro nějaké netradiční osobité pojetí, je nesmírně důležité, abychom vše provedli naprosto přehledně a právě přesvědčivě. Musíme utvrdit porotu v dojmu, že víme zcela přesně, co a proč děláme, co tím chceme sdělit, abychom v očích posluchačů - navzdory jejich možnému nesouhlasu s tímto pojetím – neztratili hudební kvality. Naopak, pokud od nás přijmou kontroverzní, neotřelou verzi známé skladby, můžeme si gratulovat k velikému úspěchu našeho hudebního jazyka.
1.3. Vizuální vjem Vizuální vjem působící na porotce je beze sporu jedním z nejsilnějších a nejdůležitějších vlivů, které mají účinek na jejich způsob hodnocení toho či onoho umělce. Jde o efekt vytvoření silného prvního dojmu, pod jehož působením vyslechne publikum předvedenou skladbu.
1.3.1. Síla osobnosti Prvním bodem mám na mysli skutečnost, do jaké míry je člověk svým posluchačům sympatický. Je nasnadě, že budeme lehce fandit člověku, jehož osobnost na nás působí příjemně. Naopak přenést se přes silně negativní první dojem může být někdy velikým problémem. Co také jistě hraje roli je, jakého pohlaví je kandidát. Rozdílnému vnímání muže a ženy se vyhnout nedá. Předpojatost nebo naopak preference vůči ženám či mužům je věcí naprosto individuální a i její míra je relativní. Je-li ovšem zcela zanedbatelná, to posuďte sami. Já sama jsem se setkala s názorem, že fagot není vhodným nástrojem pro ženu. Je pak otázkou, zda porotce, který má tento názor, bude hodnotit objektivně stejný umělecký výkon ženy a muže. Faktor, který rovněž nelze opomenout je národnost uchazeče. Tato problematika se týká především situací konkurzů do orchestrálních těles. Je 6
obvyklým jevem, že ačkoliv jsou konkurzy otevřené na mezinárodní úrovni, umělecká rada má tendenci preferovat své domácí kandidáty. Může se jednat o snahu zachování celistvosti orchestru, zamezení možným problémům, které by mohly vzniknout v rámci jazykové bariéry mezi jednotlivými členy orchestru, nebo může jít také o rasové předsudky či osobní protěžování konkrétních kandidátů.
1.3.2. Způsob vystupování, řeč těla Jako klíčový se mi jeví příchod a odchod z pódia, způsob našeho nonverbálního projevu v průběhu celého slyšení. Pokud je na soutěžícím od prvního okamžiku viditelná nervozita, stres či zmatenost, podvědomí porotců automaticky vyhodnotí kandidáta jako rizikového a při poslechu se více zaměří na možnost chyb a jiných nedostatků. Pokud budeme naopak vystupovat se zdravou mírou sebevědomí, dáme porotcům najevo naši připravenost a sebedůvěru. Ta většinou ve finálním efektu vstoupí do nás samotných a během našeho výkonu jsme doopravdy více jistí a uvolnění. Měli bychom se tedy snažit působit klidně, plynule a sebejistě.
1.3.3. Přirozenost a míra pohybu během hraní Bod číslo tři je zajisté významný, avšak řekla bych, že v dnešní době poněkud tendenčně přeceňovaný. Mluvím o pohybovém vyjádření hudby. Je jasné, že strnulý umělec na pódiu nikoho nezaujme. (Je zajímavé, že právě onen pohyb je zásadním rozdílem, pokud jde o interpretaci nevidomým virtuosem.) Ano, správně využitý pohyb při hraní dokáže podpořit hudební fráze a nálady, avšak afektované teatrální divadélko na úkor kvality samotného hudebního přednesu se mi příčí.
1.3.4. Vhodnost oděvu – psychologie barev Ohledně vhodného oblečení nebudu zmiňovat společenský dress code, ale spíše zajímavost v podobě působení a vnímání barev. Velmi zajímavý výzkum ohledně tohoto jevu zaznamenal Jiří Kulka ve své knize Psychologie umění (1991, s.54): „Fyziologické účinky barev na člověka, vazba barev na určité formy chování a prožívání konečně zvláštnosti v estetických preferencích přivedly psychology k myšlence využít těchto zákonitostí k poznávání a diagnostikování osobnosti. Lüscherův test je založen na vyhodnocení významu preference a odmítnutí barev. Má velkou a malou formu. Malá forma pracuje pouze s osmi barvami: modrou, zelenou, červenou, žlutou, fialovou, hnědou, černou a šedou. (...) 7
1. šedá – je neutrální. Její preference signalizuje, že osoba chce stát stranou a odmítá sociální angažovanost. 2. modrá – vyvolává klid a je výrazem potřeby klidu. Ukazuje na hloubku prožitků, schopnost vcítění (empatie) a meditativní vědomí. 3. zelená – je výrazem pevnosti, stálosti, odolnosti vůči změně. Poukazuje k houževnatosti a vytrvalosti. Její preference naznačuje potřebu získat pocit vlastní ceny, potřebu udělat dojem. 4. červená – je vyjádřením vitální síly a nervové aktivity. Indikuje ráznost a tendenci vítězit. Její preference signalizuje snahu „žít naplno“. 5. žlutá – je expanzívní, uvolněná, spontánní. Její preference ukazuje na tendenci uvolnit se, rozšiřovat svůj horizont, zaměření do budoucnosti. 6. fialová – týká se identifikace, touhy po splynutí. Naznačuje nezralost a citovou labilitu, sklon k nereálnosti. 7. hnědá – má přímý vztah k tělesnosti a ukazuje také na potřeby jistoty, blízkých přátel. Její preference signalizuje potřebu fyzického pohodlí a smyslového uspokojení. 8. černá – je negací, zřeknutím se. Preference černé barvy ukazuje na nespokojenost, protest proti danému stavu, tendenci k revoltě.“ Z tohoto výzkumu vyplývá, že nejvýhodnější variantou je zvolit si ke konkurzu oblečení s modrými či červenými prvky. Zajímavé je, že tradiční černá barva je paradoxně naopak zcela nevyhovující. Nápadné barvy také navíc lépe zaujmou, tudíž pokud jdete na řadu jako jedni z prvních v rámci dlouhé přehrávky, při zvolení výrazných barev zvyšujete svoji šanci, že si porotci zapamatují právě Váš výstup a to i přes dlouhou časovou distanci mezi Vámi a úplně posledními kandidáty.
8
2. Soutěže a konkurzy Na začátku následující kapitoly bych citovala vhled do problematiky interpretace a posuzování hudebně estetického výkonu v podobě, ve které ji formulovali pánové Jan Vičar a Roman Dikast (1998, s. 72-73): „Estetická hodnota se původně na vzniku umělecké hodnoty jednak zásadním způsobem podílí a jednak se realizuje i navíc a vždycky při každém jednotlivém hodnotícím, kritickém aktu. Je daleko subjektivnější a promítají se do ní i takové faktory, jako je celková atmosféra koncertu. Hudební kritik uměleckou hodnotu posuzuje tím, že ji „interpretuje“ mimo jiné i prostřednictvím svého uměleckého zážitku, jehož intenzitu estetická hodnota díla či výkonu dotváří. I v kritikově hodnocení je estetická hodnota díla či výkonu efemérní (pozn. prchavá) – avšak nezbytnou vlastností, kterou kritik přisuzuje složitému předivu vztahů: vlastní kritikův subjekt – umělec – dílo a jeho umělecká hodnota – publikum – akustické vlastnosti koncertní síně – hudební tradice – novátorství – stylová orientace atd. atd. Estetická hodnota tedy rozhodným způsobem aktualizuje potencionální uměleckou hodnotu a stává se východiskem kritického soudu. U méně zkušeného kritika může způsobit, že „objektivní“ umělecká hodnota díla je někdy neopodstatněně zvýšena, nebo snížena, případně i „vetována“. Pokud tedy dojde k rozporům mezi uměleckou hodnotou a estetickou hodnotou přisuzovanou konkrétnímu hudebnímu dílu nebo interpretačnímu výkonu, může také dojít k situaci, kdy publikum po vystoupení sólisty volá nadšením „bravo“ – a touto atmosférou je částečně ovlivněn i chladnokrevný kritik – a následně odborná rozhlasová komise se rozhodne nahrávku z koncertu raději nevysílat, protože interpretace objektivně vykazuje četné nedostatky, a tedy umělecká hodnota výkonu není úplně přesvědčivá.“
2.1. Jsou soutěže důležité? Moje odpověď na tuto otázku je rozhodně ANO. Soutěže přispívají k motivaci naší práce, k zintenzivnění a zrychlení našeho technického růstu a ke zdokonalení preciznosti celkové práce. Neboť k intenzivní cílené přípravě na náročnou soutěž, která čítá rozsáhlý repertoár, je v první řadě třeba dokonalá organizace práce na jednotlivých skladbách. Je nutné k celému cvičení přistupovat systematicky a vyváženě, předem si promyslet postup pracovního tempa a ten se pak pokusit dodržet. 9
Soutěže jsou tahounem ke stále vyšším cílům, které na sebe klademe a snažíme se je zdolávat, sic se nám mohou na první pohled zdát nedosažitelnými. Učíme se jimi cílevědomosti, vytrvalosti a píli. Můžeme díky nim také trénovat naši psychickou odolnost vůči stresu a trémě spojené s vypjatými situacemi jako je konkurz nebo důležitý koncert. Právě o to u soutěží jde – nejsou jen cestou k získání pěkného zápisu do našeho životopisu a finanční odměny či věcné ceny, ale jsou prostředkem k obdržení něčeho mnohem cennějšího – zkušenosti. Jde o průpravu k reálným konkurzům, na které přijdeme s potřebou získat práci – a to už je opravdu důležitý výsledek. Každá absolvovaná soutěž nás někam posune – byť se nám neúspěšné skóre může zdát jako vyhozený čas a zbytečná námaha bez jakéhokoli výsledku, opak je pravdou. Jsme opět bohatší o další cenné zkušenosti, ze kterých můžeme na příští přehrávce čerpat. Důležité je umět neúspěch vstřebat, přijmout, smířit se s ním a okamžitě hledat jeho důvody a být schopni se z nich poučit. Soutěže jsou skvělou příležitostí ke získání nových názorů na naši hru – většina porotců je po skončení přehrávek ochotná důvody jejich hodnocení a připomínek konzultovat se samotnými hráči. Rozhodně bychom neměli váhat tuto šanci využít. V neposlední řadě lze prostřednictvím účasti na soutěžích získat další nové kontakty – jak mezi porotci (profesory), tak soutěžícími (studenty). Konverzací s hráči, kteří nás svým výkonem oslovili, se můžeme dozvědět zajímavé informace o jejich školách a profesorech. Otevřou se nám nové možnosti. Pokud například uvažujeme o vycestování na zahraniční stáž či přemýšlíme o volbě university k našim budoucím studiím, je to skvělá příležitost dozvědět se co nejvíc právě o jiných školách.
2.2. Proč se jich chceme či nechceme účastnit? Většinu důvodů k účasti jsem již uvedla v předchozím bodu. Jen bych ještě doplnila, že někomu dělá dobře pozornost druhých a možnost se předvést – tyto faktory také mohou být jednou z motivací k účasti. Opačné stanovisko – nechci se účastnit – může mít různé příčiny. Někteří lidé kategoricky odmítají jakékoli soutěže. Nemají na to povahu – jsou spíše introvertními typy bez potřeby se exhibovat, předvádět, porovnávat svůj
10
výkon s někým jiným. Možná mají dokonce z této konfrontace strach. Dále se pak může jednat také o nedostatek času a vůle k intenzivní přípravě, jakou soutěže vyžadují.
2.2.1. Finanční problematika Většina těch nejprestižnějších uznávaných mezinárodních soutěží na nejvyšší úrovni obnáší cestování po Evropě či dokonce po celém světě a v první řadě placení startovního poplatku, který se neustále zvyšuje. V případě muzikantů z horšího ekonomického prostředí či slabé sociální rodiny jsou všechny tyto faktory naprosto limitující a je nasnadě, že si každý z nás nemůže dovolit pravidelně hradit veškeré cestovní náklady a další výdaje spojené s účastí na zahraničních konkurzech a soutěžích. Možná řešení tohoto problematického faktu se snaží společnost najít formou finanční podpory nabízené právě mladým talentovaným umělcům, kteří jsou v nesnadné ekonomické situaci. Nějakou symbolickou podporu nabízejí svým nejúspěšnějším studentům samotné školy – výše a četnost těchto finančních příspěvků je individuální záležitostí každé školy podle jejích směrnic a ekonomických možností. Dále v průběhu posledních let vznikají stále nové nadace a fondy. Ať už jde o stálé organizace či jednorázové malé osobní projekty, jejich přínos je ve světě kultury nezanedbatelný a jejich existence je pro rozvoj nadaných hudebníků nezbytná. Bohužel sítem projde jen omezený počet adeptů, kteří získají potřebné stipendium. Ti další opět zůstávvají bez prostředků.
2.3. Míra vyrovnanosti podmínek 2.3.1. Vliv pořadí na naše hodnocení Je samozřejmé, že jedním z hlavních faktorů, které ovlivňují úsudek porotců, je jejich momentální nálada, celkové rozpoložení, koncentrace... Všechny tyto skutečnosti jsou velmi proměnlivé, proto pokud probíhá slyšení v průběhu několika dní, je nasnadě, že se nároky na kvalitu posuzovaného výkonu mohou výrazně lišit. Při organizování soutěží a konkurzů by měla být tendence projevit snahu o jejich maximální zobjektivnění, vyrovnání podmínek pro všechny kandidáty na nejvyšší možnou úroveň rovnoprávnosti. Mezi tyto kroky bych rozhodně zařadila losování pořadí kandidátů . Lze zvolit individuální los čísel každým ze soutěžících či tažení počátečního písmena 11
předsedou soutěžní komise – od tohoto písmena se už vypíší startovní litiny podle abecedy. Vytvořit startovní listinu podle abecedního pořadí příjmení kandidátů mi připadá jako jedna z nejméně spravedlivých možností neb jméno si nikdo nevybírá. Pokud k situaci přistoupím z pozice hráče na dechový nástroj, já osobně neznám hudebníka, kterému by se ráno hrálo optimálně. Dalším argumentem je odlišnost hodnocení jednotlivých soutěžících v závislosti na jejich uspořádání v průběhu soutěžního dne. První kandidáti se většinou hodnotí s mírnou bodovou rezervou, aby měla soutěžní komise prostor pro lepší ohodnocení dalších hráčů. Pokud se naopak přistupuje k hodnocení souhrnně až na samém konci celé přehrávky, mají v sobě porotci nejintenzivnější dojem z vystoupení, která právě vyslechli. Důležitá je také celková atmosféra v místnosti. Počet a reakce posluchačů na ni mají velmi významný vliv. Pokud má některý kandidát výrazně vyšší ohlasy ze strany publika, může tato reakce podvědomě ovlivnit úsudek porotce. Tím se opět dostávám ke zlepšování podmínek v průběhu dne, neboť ranní přehrávky příliš posluchačů nenavštěvuje. Pokud si jdou sami soutěžící poslechnout své kolegy a konkurenty, učiní tak pochopitelně až po absolvování jejich vlastního výkonu. Proto počet lidí v soutěžní místnosti roste přímo úměrně s postupem soutěže. O problému časové posloupnosti jednotlivých soutěžících, o tom, jak na sebe navzájem působí jejich výkony a ovlivňují tak jejich dojem, hovoří také Jiří Kulka (1991, s. 40): „(...) Negativně působí na posuzování také prostorová nebo časová blízkost podnětů a jejich kontrasty. Je známo, že následuje-li třeba i průměrný umělecký výkon za výkonem vrcholným či vynikajícím, jeví se jako podprůměrný. Naopak neúspěšné vystoupení předešlého soutěžícího zvyšuje hodnocení následujícího dobrého výkonu. Dále se lze setkat s tzv. časovou chybou, kdy jsou podceňovány jevy řídce se vyskytující a přeceňovány ty, které se objevují častěji. Největším problémem však zůstává obrovská komplexnost a celostnost uměleckých výkonů i uměleckých děl.“
2.3.2. Rozmanitost rodiny dechových nástrojů Jedním z problematických aspektů hodnocení dechových nástrojů je skutečnost, že v rámci jejich rodiny existuje řada variant systémů (německý fagot versus francouzský, totéž u klarinetu, francouzský hoboj či ojedinělý, ovšem nikterak
12
méně zajímavý, vídeňský hoboj, francouzský lesní roh nebo vídeňská horna), je potom, myslím, předem jasné, že pokud se tyto nástroje utkají v rámci jedné soutěže či konkurzu, bude mít umělecká komise nemalý problém. Pokud totiž úroveň hráčů dosáhne určitou technickou a uměleckou hranici, podle čeho se dá potom jejich výkon posuzovat? V čem se liší? Je nesnadné posuzovat stejným měřítkem techniky zahrané na instrumenty s odlišnými technickými dispozicemi. V rámci fagotů je pověstný rozdíl ohledně náročnosti hry v horním rejstříku. Dříve jsem k této informaci přistupovala s určitou rezervou, avšak díky mé stáži na universitě v Lyonu jsem měla nejednu příležitost si hru na francouzský fagot vyzkoušet na vlastní kůži a nyní mohu tedy zcela pravdivě prohlásit, že zahrát dvojčárkovanou oktávu je na tento nástroj skutečně nesrovnatelně snazší.
Obrázek č. 1 - porovnání francouzského a německého systému u fagotu
13
Obrázek č. 2 - porovnání vídeňského a francouzského systému u hoboje
2.3.2.1. Důležitost kvality tónu Dalším úskalím odlišných nástrojových systémů je jejich tón. Není snad tón – jeho barva, jádro, sytost, intenzita - duší každého hudebního nástroje bez výjimky? Není krásný lahodný zvuk přesně to, po čem prahneme celý život, za čím se celá studia pídíme, usilovně cvičíme, měníme nátisk, nástroj, trávíme hodiny nad výrobou strojků? I kdybyste porovnávali naprosto identické nástroje, bude výsledek jiný kvůli tolika nesčetným faktorům, že se to nedá vyčíslit. Zásadní vliv na barvu tónu má představa samotného hráče. Jakýsi ideál našeho tónu snů. My svou představu máme, má ji ovšem i každý člen poroty a tyto dvě vize se samozřejmě nemusí vůbec shodovat. Jiná kultura, jiná škola nebo zkrátka jiný osobní názor. Nelze se zavděčit všem členům poroty, právě proto nejsou komise sestaveny pouze z jednoho jediného odborníka, nýbrž z mnoha. Naše šance zalíbit se osobnímu vkusu alespoň jednoho člena poroty tedy stoupá. Právě hodnocení barvy a vlastností tónu je předmětem sporných názorů při náhledu na bodování uměleckého výkonu. Někteří porotci se dokáží oprostit od 14
svých vnitřních subjektivních názorů a soustředit se na hodnocení v podstatě jediných objektivně hodnotilených složek – technické korektnosti (hře bez chyb) a intonační čistoty. Já sama bych takového nezávazného názoru nebyla schopna. Kvalita a barva tónu je pro mne jedním ze zásadních kvalit hry na jakýkoliv nástroj. K čemu technická dokonalost, když se to hezky neposlouchá? Kdo si koupí nahrávku nebo lístek na večerní koncert umělce, který je sice hudební génius a neplete se, ale poslech jeho zvuku mi nepřináší žádný požitek? Takový člověk má velikou šanci uspět na soutěži, ale v praktickém životě neobstojí.
2.3.3. Soutěžní porota Soutěžní porota je zpravidla vybrána z největších kapacit a odborníků v oboru. Může se jednat o profesory, sólové hráče nebo významné členy orchestru.
2.3.3.1. Osobní zájmy Myslím, že neřeknu nějakou nepravdu, pokud uvedu, že se snad všichni do jednoho shodneme na faktu, že soutěží se zkrátka slovo spravedlnost zrovna dvakrát netýká. Všichni jsme si při účasti na jakékoliv soutěži této skutečnosti plně vědomi. Pomocí jednoduché matematiky si můžeme předem spočítat určitou pravděpodobnost svého úspěchu či neúspěchu. Je smutné, že jednou ze základních složek této rovnice je obsazení poroty versus škola, ze které soutěžící přichází. Rivalita mezi jednotlivými profesory zde vždy byla a bezpochyby také vždy bude. Nejspíš svou poznámkou píchnu do vosího hnízda, ze kterého se na mne nejedna vosa s chutí vrhne. Toto téma je veřejně tabu, o to více je však diskutováno mezi samotnými studenty i učiteli. Já se rozhodla pár pálivých žihadel riskovat, neboť se mi nejevilo čestné tuto skutečnost opominout.
2.3.3.2. Složení poroty Připadá mi správné, když je porota sestavena z většího počtu umělců a lze tedy zamezit bodování svých studentů. Pedagog by podle mého názoru na soutěži či konkurzu vlastního (ať již současného či bývalého) žáka hodnotit neměl. Nepatrně jiná situace je při výběrových řízeních za plentou nebo pomocí nahrávky. Slovo nepatrně jsem však použila záměrně, neboť je velmi pravděpodobné, že si profesor svého svěřence pozná. Vždyť to byl on sám, kdo s ním strávil několik let vštipováním hudebního umu a cvičením té či oné skladby notu po notě.
2.3.3.3. Systém bodování 15
Ohledně bodování bývá běžný postup, kdy se škrtá nejvyšší a nejnižší známka a z těch ostatních se udělá průměr. Tímto systémem lze získat nejkomplexnější výsledek s minimální možností záměrně podhodnotit nebo nadhodnotit některého ze soutěžících. K doplnění tématu použiji citaci skvěle formulovaného a zcela vyčerpávajícího rozboru z knihy Psychologie umění (Kulka, 1991, s. 40): „Na základě pozorování se vyvíjí psychologické posuzování. Posuzování vychází z pozorování, avšak jeho výsledky vyjadřuje na nějaké stupnici, škále (např. číselné). Posuzovací techniky lze různě objektivizovat. To se děje při soutěžích, kdy se sčítají získané body nebo se z nich vypočítávají průměrné hodnoty. Členové poroty vlastně aplikují obvykle více nebo méně promyšlený systém škálování uměleckých výkonů. Je zde řada problémů jak estetické, tak i psychologické povahy. Nejčastěji se uplatňuje chyba zvaná haló-efekt. Při pozorování jiných se člověk často nechá strhnout prvním dojmem, většinou vlastností, která nejvíce „bije do očí“. Tomuto jevu podlehne a další pozorování je již zkreslené. K tzv. logické chybě dochází, když pozorovatelé vychází z vlastní logiky, kterou čerpají ze své subjektivní zkušenosti. Mnoho chyb a nepřesností je způsobeno snahou pozorovatelů nepoužít krajních, extrémně vyjádřených hodnot (tzv. chyby centrální tendence – bojácnost a nejistota vedou k nadužívání „průměrných hodnot“). Také efekt dobroty, případně přísnosti je osobnostně podmíněn. Spočívá v tendenci vidět na přátelích, sympatických lidech jen dobré či jen špatné vlastnosti a modifikovat jejich hodnocení směrem ke kladnému nebo zápornému pólu.“
2.3.3.4. Pozornost „Pozornost je psychický stav, který se projevuje soustředěností a zaměřeností vědomí.“ Na základě pozornosti jsme schopni získané vjemy a poznatky postoupit k ukládání do naší paměti. 6
2.3.3.4.1.
Jak dlouho se lze koncentrovat?
Na tuto otázku není zcela jednoznačná odpověď – schopnost udržet koncentraci je individuální záležitostí. Je závislá na pohlaví, věku a dalších proměnných aspektech. Schopnost naší koncentrace ovlivňuje také náš momentální
16
fyzický i psychický stav, denní doba, příznivost prostředí, které nás monentálně obklopuje.
2.3.3.4.2.
Triky na udržení pozornosti posluchačů
Náš výkon musí být zkrátka neustále zajímavý, proměnlivý, plný změn a kontrastů – jak dynamických, tak tempových. Tento důležitý fakt bychom měli mít na mysli hlavně ve chvíli, kdy přistupujeme k výběru repertoáru pro koncert nebo volitelné skladby na soutěž / konkurz. Samozřejmě musíme nastavit jistou výši technické náročnosti a celkové programové vhodnosti. Nejvýhodnějším je vybírat co nejvíce kontrastní skladby – nechť reprezentují odlišná období, různé charaktery a obsahují jiné hudební prvky. Máme pak šanci udržet pomocí těchto změn pozornost našich posluchačů a zároveň se můžeme hudebně a technicky komplexně předvést.
2.4. Síla životopisu Jeden z problémů, který se kolem soutěží vyskytuje, vidím v záznamu jejich výsledků v životopisech. Nedávno jsem se na toto téma bavila s panem Jaroslavem Kubitou, sólofagotistou České filharmonie. Bylo zrovna po soutěži a on mě uklidňoval, že u konkurzu do orchestru stejně nikoho výčet soutěží příliš nezajímá. Jedná se o momentální výkon. Naopak porotu údajně předčítání dlouhého seznamu úspěchů před každým kandidátem mírně zdržuje. Tato situace je zcela optimální, modelová – je dle mého názoru příkladem, jak by měl konkurz správně probíhat. Já si však dovolila panu Kubitovi oponovat, protože jsou případy, kdy jste na konkurz nebo soutěž pozváni na základě jistého předvýběru. K těmto situacím dochází při nadpočetnému stavu přihlášených kandidátů a řeší se dvěma možnými způsoby: 1.
Poslechem zaslaných nahrávek. Tato varianta je ještě přiměřeně spravedlivá – opírá se alespoň o
nějaká aktuální fakta. Ovšem nezkreslenost soutěžní nahrávky je také námětem k dalšímu zamyšlení. Ve všech pravidlech ohledně podoby soutěžní nahrávky je jasně uvedeno, že nahrávka nesmí být sestříhána – mělo by se jednat o jednu neporušenou stopu. V době dnešních technických vymožeností a kvalitních 17
nahrávacích studií vybavených profesionální střižnou je zásah do pořízené nahrávky a její úprava nerozeznatelná. Já sama mám v počítači nainstalovanou základní střižnu a jsem i s absencí předchozího speciálního vyškolení schopna udělat základní úpravy zvukové stopy. V běžné praxi vydávání hudebních nahrávek je korektura naprosto rutinní záležitostí. Umělci jsou v dnešní době vystavováni těm nejvyšším požadavkům a tak je při cestě za úspěšným prodáním desky v poli obrovské konkurence jakákoliv nedokonalost nepřipustitelná. Tento proces by se samozřejmě v žádném případě neměl aplikovat na nahrávku pořízenou za účelem soutěže nebo konkurzu. Sama jsem byla ovšem svědkem takového počínání. 2. Výběrem na základě přiložených životopisů U životopisů je požadavek, aby v něm kromě všech základních osobních údajů byla uvedena také jména vystudovaných škol a dosažené umělecké úspěchy. Rozhodně preferuji první možnost – variantu s poslechem nahrávek. Jsem přesvědčena, že šance na potencionální zaměstnání by neměla být ovlivněna pouze životopisem. Nebo se snad chtějí porotci nechat dobrovolně předem ovlivnit subjektivním úsudkem někoho jiného či zvukem jména prestižní školy nebo známého profesora? Dovolte mi pro lepší nastínění diskutované problematiky uvést jako příklad můj čerstvý osobní zážitek. Vloni jsem byla přítomna všem kolům přehrávek v rámci soutěže Pražského jara v oboru fagot. Sama jsem byla na základě přiložených informacích o jednotlivých kandidátech předem zvědavá, jak bude hrát soutěžící z té či oné fakulty, jejichž názvy v nás evokují zvučná jména profesorů, jakými jsou například Dag Jensen, Matthias Racz, Carlo Colombo, Klaus Thunemann či Segrio Azzolini. Moje zvědavost se týkala především jedné fagotistky, která absolvovala na Conservatoire National Musique et Dance de Lyon ve třídě Carlo Colomba. Jedná se o profesora, s nímž mám ty nejlepší zkušenosti - sama jsem u něj v letošním roce studovala v rámci stáže Erasmus+ a díky jeho pomoci jsem zaznamenala veliké zlepšení mé fagotové hry.
18
Možná právě díky velikému očekávání jsem byla jejím výkonem překvapená – o pozitivní překvapení však v tomto případě nešlo. Její hra byla precizní a na vysoké technické úrovni, v hudebním projevu bylo možné rozpoznat určité znaky vlivu jejího učitele, avšak po stránce hudební interpretace se mi její vystoupení jevilo jako nevkusné. Z této příhody vyplývají hned dva problémy, které s sebou nesou předsudky, hypotézy a osobní očekávání na základě přílišné předčasné informovanosti o dosavadní kariéře kandidáta. Jestli ho tato informovanost ovlivní positivně nebo naopak negativně záleží na konkrétní situaci – v případě zasílání životopisu jakožto podkladu k přijetí je výhodou, avšak při živé přehrávce staví mnohdy umělce do nevýhodné pozice, když dojde ke konfrontaci naší smyšlené představy s realitou. Tuto příhodu bych uzavřela citátem (Vičar a Dykast, 1998, s. 70): „Do hodnocení se silně promítá společenská prestiž známé osobnosti, která se k dané hudbě vyjádřila, kritizovala ji, nebo se s ní identifikovala. Důležitý je rovněž celkový společenský či politický kontext, který ovlivňuje hodnocení na základě tzv. haló efektu.“ Dalším argumentem hovořícím proti užití životopisu jakožto hlavního směrodatného podkladu je samotný vývojový proces, při kterém se člověk neustále vyvíjí, učí, kontinuálně umělecky roste nebo se také může v průběhu let naopak zhoršit. Proč tedy nechat vzniknout náš první dojem na základě poznámky v životopise, co dotyčný dokázal před třemi či dokonce více lety? Nemělo by se u konkurzu opravdu jednat pouze o momentální výkon v tomto daném okamžiku? Neměli by k němu kandidáti přistupovat s čistým štítem zdobeným maximálně historií jejich zkušeností působení v jiných orchestrech? Není snad tato dovednost cennější, než 3 první ceny ze sólových soutěží? Připočteme-li dále faktor náhody momentálního výkonu, dostávám se k otázce - chceme snad u konkurzu upřednostnit někoho, kdo měl prostě jednou štěstí a zamítnout skvělého talentovaného hudebníka, který zkrátka nemá soutěže rád nebo se mu k nim nenaskytla příležitost? Pokusme se dát všem zájemcům rovnocenné šance.
19
Závěr Setkáme-li se s hodnocením jakéhokoliv umění, musíme se umět vyrovnat s faktorem subjektivnosti názorů jednotlivých posuzovatelů. Navzdory možné nespravedlnosti a vniklých křivd a zklamání jsou soutěže a konkurzy nedílnou a nepostradatelnou součástí života každého umělce. Jsou naší motivací, silným hnacím motorem, a proto bychom se jich měli stále účastnit a snažit se povznést nad veškerá úskalí, která jsou s nimi spojena.
20
POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE Literatura KULKA, Jiří. Psychologie umění: Obecné základy. 1. vyd. Praha: Stát. pedagog. nakl., 1991, 435 s. ISBN 80-042-3694-4. , Jan a Roman DYKAST.
: Obecné základy , 1998, 183 ). ISBN 80-858-8330-9.
Internetové zdroje HAVLÍČEK, Vít. O historicky poučené interpretaci, ale i duchovním rozměru hraní s Vojtěchem Spurným [online]. 2013 [cit. 2015-05-04]. Dostupný na WWW:
21
Seznam obrázků Obrázek č. 1: Music123. [online]. 2015 [cit. 2015-05-04]. Dostupný na WWW:
Vol d’instruments. [online]. 2015 [cit. 2015-05-04]. Dostupný na WWW: Obrázek č. 2: modern and historical woodwind instruments. [online]. Květen 2015 [cit. 2015-0504]. Dostupný na WWW: Hydockmusic. [online]. 2011 [cit. 2015-05-04]. Dostupný na WWW:
22
