Problematika opatrovnictví dospělých

Vyšší odborná škola, střední odborná škola a základní škola MILLS, s.r.o. Čelákovice

Problematika opatrovnictví dospělých

Sociální práce

Vedoucí práce: Mgr. Eliška Helikarová

Vypracovala: Jana Kůtková

Čelákovice 2012

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny použité a písemné i jiné informační zdroje jsem řádně ocitovala. Jsem si vědoma, že doslovné kopírování cizích textů v rozsahu větším, než je krátká doslovná citace, je hrubým porušením autorských práv ve smyslu zákona 121/2000 Sb., je v přímém rozporu s interním předpisem školy a je důvodem pro nepřipuštění absolventské práce k obhajobě.

V Jičíně dne 27. dubna 2012

Jana Kůtková

2

Obsah Úvod

7

1 Cíle práce

9

2 Teoretická část

10 10

2.1 Historie opatrovnictví 2.1.1 Starověk

10

2.1.2 Středověk

11

2.1.3 Rakousko-uherská monarchie

11

2.1.4 Století dvacáté

12

2.2 Systém opatrovnictví dospělých v současnosti

13

2.2.1 Opatrovnictví

13

2.2.2 Zákony upravující výkon opatrovnictví

13

2.2.3 Formy opatrovnictví

13

2.2.4 Opatrovník

14

2.2.5 Soukromý opatrovník

15

2.2.6 Veřejný opatrovník

16

2.3 Způsobilost k právním úkonům

16

2.3.1 Druhy způsobilosti k právním úkonům v České republice

17

2.3.1.1 Částečné zbavení/omezení způsobilosti k právním úkonům

17

2.3.1.2 Úplné zbavení způsobilosti k právním úkonům 2.3.2 Důvody pro zahájení řízení o způsobilosti k právním úkonům

17 19

2.3.2.1 Mentální retardace

19

2.3.2.2 Demence

20

2.3.2.3 Zneužívání a závislost na omamných látkách

21

2.3.2.4 Duševní choroby

21 3

2.4 Řízení o způsobilosti k právním úkonům

22

2.4.1 Návrh či podnět k zahájení řízení o omezení způsobilosti k právním úkonům

22

2.4.1.1 Návrh

22

2.4.1.2 Podnět

23

2.4.2 Vyšetření poměrů posuzované osoby

23

2.4.3 Znalecký posudek

24

2.4.4 Zahájení řízení o způsobilosti k právním úkonům

25

2.4.4.1 Opatrovník pro řízení

25

2.4.4.2 Výslech vyšetřovaného a svědků

26

2.4.4.3 Rozhodnutí soudu

26

2.4.4.4 Doručování rozsudku

28

2.4.4.5 Odvolání

28

2.5 Ustanovení opatrovníka

28

2.5.1 Práva a povinnosti opatrovníka při výkonu funkce

30

2.5.1.1 Seznámení s opatrovancem

30

2.5.1.2 Správa finančních prostředků a majetku

30

2.5.1.3 Účetnictví finančních prostředků

31

2.5.1.4 Zajištění zdravotního stavu opatrovance

32

2.5.1.5 Zajištění osobních dokladů opatrovance

32

2.5.1.6 Zajištění dalších právních úkonů opatrovance

32

2.5.1.7 Poslední vůle a úmrtí opatrovance

32

3 Praktická část

34

3.1 Metody práce

34

3.1.1 Cíle práce

34

3.1.2 Metody získávání údajů

34

4

3.1.3 Dotazník

34

3.1.4 Případová studie

35

3.2 Organizace práce

35

3.3 Charakteristika výzkumného vzorku

35

3.3.1 Respondenti dle pohlaví

35

3.3.2 Věk respondentů

36

3.3.3 Vztah opatrovníka k opatrovanci

37

3.3.4 Společná domácnost opatrovníka s opatrovancem

38

3.4 Vlastní výzkumné šetření

39

3.4.1 Je opatrovanec zbaven nebo omezen ve způsobilosti 39

k právním úkonům? 3.4.2 Co bylo důvodem ke zbavení/omezení způsobilosti k právním úkonům u opatrovance?

40

3.4.3 Jak dlouho trvalo soudní řízení, než došlo k omezení/zbavení způsobilosti k právním úkonům opatrovance (doba od podání podnětu k soudu)?

41

3.4.4 Spolupracujete při výkonu opatrovnictví s nějakými institucemi? 42 3.4.5 Jak hodnotíte spolupráci s institucemi?

43

3.4.6 Kde jste získal/a informace, jak správně vykonávat funkci opatrovníka?

44

3.4.7 Využíváte pro svého opatrovance sociální služby?

46

3.4.8 Jaké sociální služby pro svého opatrovance využíváte?

47

3.4.9 Má funkce opatrovníka vliv na Váš soukromý život?

48

3.4.10 Jaké jsou reakce okolí na Váš výkon opatrovnictví nad opatrovaným?

49

3.4.11 Domníváte se, že by bylo vhodné, aby opatrovnictví bylo placenou

5

funkcí?

50

3.5 Shrnutí výzkumného šetření

51

3.6 Případová studie

53

4 Diskuse

59

Závěr

62

Резюме

64

Bibliografie

66

Seznam příloh

68

Příloha č.1

69

6

Úvod Výběr tématu absolventské práce s názvem „Problematika opatrovnictví dospělých“ ovlivnila z velké části praxe, kterou jsem vykonávala na Městském úřadě v Jičíně, na oddělení sociální péče a zdravotnictví a v současné době i moje dosavadní pracovní profese. Jsem zaměstnaná na Městském úřadě v Jičíně jako sociální pracovnice a k mé nynější pracovní náplni patří mimo jiné i výkon funkce opatrovníka dospělých občanů zbavených nebo omezených ve způsobilosti k právním úkonům. Jako veřejný opatrovník pracuji nejen se svými klienty, ale také s lidmi, vůči kterým vykonává funkci opatrovníka jejich blízký příbuzný nebo známý. Skupinu těchto osob tvoří především nemocní s různými typy chorob a postižení. Při výkonu funkce veřejného opatrovníka se nejčastěji setkávám s opatrovnictvím nad osobami s duševním onemocněním. Výkon funkce veřejného opatrovníka je nelehký úkol. Jedná se o práci se specifickou skupinou klientů, která se často dotýká velmi citlivých životních i osobních témat. Během své praxe jsem se nejednou setkala a setkávám s problémy „mých“ opatrovanců, zejména při řešení jejich sociální a finanční situace. Ne všechny jsou ale snadno řešitelné. Abych mohla sobě i svým klientům nebo ostatním opatrovníkům podat vždy správnou a jasnou odpověď, musela jsem často pátrat, ptát se a získané informace pak použít podle potřeb daného člověka. Na výkon opatrovnictví, jak veřejného tak soukromého, není doposud vytvořena jednotná metodika. Absolventská práce je rozdělena do dvou částí. V teoretické části mé práce jsem se zabývala historií opatrovnictví od jeho prvopočátků ve starověku, přes středověk až dodnes, abych ozřejmila kořeny tohoto institutu. Na tuto kapitolu jsem navázala částí, která osvětluje systém opatrovnictví v současnosti. Rovněž zde definuji pojem opatrovnictví, jmenuji jeho typy a uvádím, kdo je opatrovník. Dále vysvětluji, co je to způsobilost k právním úkonům a jaké jsou nejčastější důvody pro zahájení soudního řízení v této věci. V návaznosti pak píši o samotném řízení o způsobilosti k právním úkonům. Teoretickou část zakončuji kapitolou o právech a povinnostech opatrovníka. V praktické části absolventské práce se věnuji soukromému opatrovnictví nad osobami zbavenými práv nebo ve svých právech omezenými. Výzkumné šetření mezi

7

soukromými

opatrovníky

bylo

provedeno

v lokalitě

města

Jičína.

Pomocí

strukturovaného dotazníku bylo zmapováno, jakým způsobem a jakou formou vykonávají opatrovníci svou funkci nad svými opatrovanci. Rovněž je touto metodou zjišťována míra spolupráce soukromých opatrovníků s ostatními institucemi a využívání dostupných sociálních služeb. Prostor byl vyhrazen i pro osobní názory respondentů. Pro ucelenou orientaci v problematice uvádím jednu kasuistiku z oblasti výkonu funkce veřejného opatrovníka. Závěr absolventské práce předchází diskuze a shrnutí výsledků dotazníkového šetření.

8

1 Cíle práce Cílem práce je zpřehlednit problematiku výkonu opatrovnictví u klientů zbavených způsobilosti k právním úkonům nebo v ní omezených.

Dílčí cíle 1. Pomocí dotazníku získat poznatky o výkonu funkce soukromého opatrovníka. 2. Na vybrané kasuistice popsat práci veřejného opatrovníka.

9

2 Teoretická část 2.1 Historie opatrovnictví Od nepaměti, od dob počátků naší civilizace, byla poskytována speciální ochrana osobám, které nebyly schopny samy se zastupovat - pro nízký věk nebo naopak pro značné stáří, pro duševní poruchy a onemocnění, pro osobnostní nedostatky, které těmto osobám znemožňovaly odpovědně posoudit jejich činy a jednání a předvídat následky. V každé době, v každém lidském společenství nacházíme stopy přítomnosti duševně nemocných, kteří se s postižením již narodili a nebo k němu přišli následkem váženého úrazu či onemocnění. V průběhu dějin, tak jak se střídala jednotlivá pokolení, docházelo k vývoji přístupů k lidem s tímto druhem postižení.

V následujících podkapitolách je blíže popsáno, kde jsou kořeny současné právní úpravy týkající se způsobilosti k právním úkonům.

2.1.1 Starověk Nejstarší dochované zákony vladaře Babylónu Chamurappiho (1792-1750) př. n. l. řeší případy odehrávající se mezi plnoprávnými občany, avšak již tehdy byly proklamovány principy ochrany slabých. [TITZL, 2000]

První zmínky o zákonné úpravě ohledně jednání osob duševně nemocných a s tím spojený rozsah jejich právní odpovědnosti a opatrovnictví nalezneme v římském právu, a to v Zákoně XII desek (přibližně 450 př.n.l.), který byl první kodifikací římského práva. Římské právo bylo patriarchální, v čele rodiny stál otec, hlava rodiny, který měl nad členy rodiny a jejich majetkem neomezenou moc. Nad členy rodiny, kteří trpěli postižením, disponoval stejnou mocí. V případě, že postižením trpěla osoba svéprávná, bylo jí možné již od doby Zákona XII desek ustanovit opatrovníka. Opatrovníka zpravidla ustanovil magistrát na základě návrhu, později i bez návrhu. V římském právu můžeme rozlišit několik forem opatrovnictví. Pro ochranu lidí s postižením se zřizovalo

10

zejména opatrovnictví nad šílencem a opatrovnictví nad ochromeným. [KINCL, URFUS, ŠKREJPEK, 1995]

Výkon opatrovnictví hrozil rovněž marnotratníkovi, který příliš utrácel a rodině tak hrozila bída: Z V. desky : - Marnotratníkovi je odejmuta správa vlastního majetku. [TITZL, 2000, s. 81]

2.1.2 Středověk Z období středověku nejsou zaznamenány žádné právní úpravy, které by se týkaly osob postižených duševní chorobou a omezení právní způsobilosti nebo výkonu opatrovnictví nad takovými osobami. Ve středověku a novověku se využívalo řešení tzv. faktickou cestou, tedy mimoprávně. Existovaly instituce jako nevolnictví, vrchnostenská správa, otcovská moc.

2.1.3 Rakousko - uherská monarchie Za své vlády nechal Habsburk Josef I. ustanovit kompilační komisi, které uložil pracovat na sjednocení práva v jednotlivých habsburských zemích. Poté byl dne 1. 6. 1811 vyhlášen habsburským patentem č. 946/1811 Sb. z. s. Obecný zákoník občanský pro dědičné země spojené v rakouské monarchii - ABGB – Algemeines bürgerliches Gesetzbuch a své účinnosti nabyl 1. 1. 1812. Otázka způsobilosti k právnímu jednání byla v ABGB upravena v prvním díle, v hlavě nadepsané O právech, která se týkají osobních vlastností a poměrů. Způsobilost k právnímu jednání byla upravena ustanovením §21. [MAREČKOVÁ, MATIAŠKO, 2010, s. 56]

Dle tohoto ustanovení: „Ti, kdož pro nedostatek let, pro vady duševní, nebo pro jiné okolnosti záležitostí svých spravovati nemohou, postaveni jsou pod zvláštní ochranu zákonů. Jsou to děti, které nedosáhly 7. roku; nedospělí, kteří 14. a nezletilí, kteří 24. roku nedokonali; též zuřiví, šílení a blbí, kteří rozumu buď zcela užívati nemohou, anebo alespoň s to, aby poznali, co z činů jejich vzejíti může; dále ti, jimž soudce jakožto

11

vyhlášeným marnotratníkům spravování jejich jmění zakázal; konečně osoby nepřítomné a obce.“ [ABGB, 1811 in Sborník příspěvků…, 2008, s. 51] Tento zákon vyžadoval důkladné vyšetření dotčených osob odborným lékařem. Řízení o způsobilosti k právnímu jednání bylo dále upraveno císařským patentem č. 208/1854 ř. z. ze dne 9. 8. 1854, kterým se zaváděl nový zákon o soudním řízení v nesporných právních věcech a později císařským nařízením č. 207/1916 ř. z., Řádem o zbavení svéprávnosti ze dne 28. 6. 1916. Tento právní předpis zavedl do právního řádu termín „svéprávnost“ a upravil podmínky úplného a částečného zbavení svéprávnosti. Na území dnešní České republiky platil tento zákon až do roku 1950, kdy jej nahradil první socialistický občanský zákoník. [MAREČKOVÁ, MATIAŠKO, 2010]

2.1.4 Století dvacáté Občanský zákoník byl v roce 1950 novelizován, přičemž významně zjednodušil několik právních konceptů. Postupným vývojem právní úpravy omezení či zbavení svéprávnosti a opatrovnictví byla i tato stávající ustanovení neustále redukována. V šedesátých letech minulého století byly vydány dva zákony upravující opatrovnictví, a to Občanský soudní řád z roku 1963 a Občanský zákoník z roku 1964, které úpravu opatrovnictví ještě více zestručnily. Tyto předpisy jsou platné i dnes. [MAREČKOVÁ, MATIAŠKO, 2010]

12

2.2 Systém opatrovnictví dospělých v současnosti Další kapitola je věnována objasnění definicí a nejčastějších pojmů týkajících se problematiky opatrovnictví

2.2.1 Opatrovnictví Opatrovnictví je v současnosti velice komplexním právním institutem. Souvisí jednak s otázkou rozhodování člověka a jednak s otázkou přístupu k postižení. [MAREČKOVÁ, MATIAŠKO, 2010]

Centrum advokacie duševně postižených (MDAC) definuje opatrovnictví jako právní vztah vzniklý na základě soudního řízení mezi dospělou osobou, která je považována za právně nezpůsobilou rozhodovat za sebe, a osobou ustanovenou, aby rozhodovala jménem takové dospělé osoby. Právní mechanismus opatrovnictví v nějaké podobě existuje téměř ve všech jurisdikcích světa a obecně je přijímán jako ochranný prostředek pro osoby, které jsou považovány za neschopné spravovat své osobní záležitosti v důsledku duševního onemocnění (psychosociálního postižení), mentálního postižení, degenerativního onemocnění anebo těžkého tělesného nebo smyslového postižení.

2.2.2 Zákony upravující výkon opatrovnictví Samotné opatrovnictví dospělých jedinců je v České republice ošetřeno v Občanském zákoníku, zákon č. 40/1964 Sb. (§ 26 – 30), Občanském soudním řádu, zákon č. 99/1963 Sb. (§ 192 – 193) a pokud se týká nezletilých jedinců tak i v Zákoně o rodině, zákon č. 94/1963 Sb. (§ 14). Opatrovnictví není ustanoveno jako sociální služba podle zákona 108/2006 Sb., o sociálních službách.

2.2.3 Formy opatrovnictví V České republice existují celkem tři druhy opatrovnictví:

13

Řádné opatrovnictví: Občanský zákoník v § 27 odst. 2, vysvětluje tuto hlavní formu opatrovnictví pouze v jednom ustanovení, kdy stanoví, že zákonným zástupcem osoby, která byla zbavena způsobilosti k právním úkonům nebo jejíž způsobilost k právním úkonům byla omezena, je soudem ustanovený opatrovník. Jiná, komplexní definice opatrovnictví této formy opatrovnictví neexistuje.

Zvláštní (prozatímní) opatrovnictví: Zvláštní opatrovník může být ustanoven, pokud existují jiné vážné důvody a pokud je splněna některá z následujících podmínek: 1. je to nezbytné pro ochranu zájmů dotyčné osoby; 2. vyžaduje-li to veřejný zájem. V praxi se zvláštní opatrovníci ustanovují zřídka. [Občanský zákoník, § 29]

Kolizní opatrovnictví: Takzvaný „kolizní opatrovník” je ustanoven, pokud existuje střet zájmů 1. mezi (řádným) opatrovníkem a osobou bez plné způsobilosti k právním úkonům nebo 2. mezi různými osobami bez plné způsobilosti k právním úkonům (např. mezi dvěma osobami zbavenými způsobilosti k právním úkonům), které zastupuje tentýž (řádný) opatrovník. Tento opatrovník se často ustanovuje pro jediný právní úkon, ve spojitosti s nímž došlo ke střetu zájmů. [Občanský zákoník, § 30] Absolventská práce je zaměřena na řádné opatrovnictví.

2.2.4 Opatrovník Opatrovník je fyzická osoba. Zákon dává přednost ustanovení opatrovníka z řad rodinných příslušníků. Pro zdravotní stav či pokročilý věk mohou členové rodiny funkci odmítnout. Také se může stát, že o funkci opatrovníka mají zájem, ale soud je neustanoví, neboť nemá záruku, že by konali v zájmu opatrovance. Soud tak může ustanovit i jinou osobu. Tou může být např. osoba z řad přátel, pokud je někdo takový soudu znám. Pokud se nikdo vhodný pro výkon opatrovnictví nenajde, pak soud ustanoví opatrovníkem orgán místní správy. Soud poté stanovuje povinnosti opatrovníků a 14

mechanismy jejich odpovědnosti, aby bylo zajištěno, že o osobu je přiměřeným způsobem postaráno. [Analýza právní úpravy a politiky v oblasti opatrovnictví, MDAC, 2007]

Opatrovníky nad osobami omezenými nebo zbavenými způsobilosti k právním úkonům můžeme rozlišovat nejen podle toho, zda je opatrovníkem osoba blízká, např. člen rodiny nebo blízký přítel, anebo je jím soudem ustanovený orgán veřejné správy. Opatrovník nemá právo rozhodovat o všech oblastech života člověka, neměl by zasahovat do rozhodování člověka v oblasti lidských práv.

2.2.5 Soukromý opatrovník Zákon upřednostňuje, aby byl opatrovníkem právě příbuzný člověka s duševní chorobou či postižením nebo jiná blízká osoba, která splňuje podmínky pro ustanovení opatrovníkem. [Občanský zákoník, § 27 odst. 3] Osoba, která má vykonávat opatrovnictví, s tím musí souhlasit a zároveň musí složit slib opatrovníka do rukou předsedy soudního senátu. Mezi opatrovancem a opatrovníkem by měl být vztah vzájemné důvěry a respektu. Za dobu své praxe se nezřídka setkávám s tím, že opatrovníky jsou ustanovováni příbuzní, kteří již delší dobu nejsou v kontaktu s člověkem s postižením, neprojevují o něj zájem, nebo je jejich bydliště vzdálené od bydliště opatrovance. Zde se jako zásadní ukazuje již zmíněný problém a to, že opatrovnictví není sociální službou podle zákona 108/2006 Sb., o sociálních službách a opatrovníkovi nenáleží de facto za poskytované služby odměna. V praxi je sice časté, že opatrovník pobírá příspěvek na péči podle § 7 zákona 108/2006 Sb., o sociálních službách. Avšak dle svých zkušeností potvrzuji, že v praxi mnoho lidí právě s duševní chorobou na příspěvek na péči nedosáhne. Na jednu stranu se zdá, „že systém požaduje od opatrovníka, aby aktivně a řádně pečoval o svého opatrovance, na druhou stranu opatrovník vykonává opatrovnictví „zdarma“ což přispívá k formálnosti tohoto institutu“. [MAREČKOVÁ, MATIAŠKO, 2010, s. 131] Soudní statistiky uvádějí, že počet lidí zbavených způsobilosti nebo omezených ve způsobilosti k právním úkonům každoročně narůstá. S touto skutečností logicky 15

narůstá i počet opatrovníků. V České republice dosud neexistuje úřad, který by kontroloval, řídil a celkově zabezpečoval výkon opatrovnictví nad lidmi zbavenými způsobilosti nebo omezenými ve způsobilosti k právním úkonům. [MAREČKOVÁ, MATIAŠKO, 2010]

2.2.6 Veřejný opatrovník Pokud nemůže být ustanoven opatrovníkem rodinný příslušník nebo osoba blízká, ustanoví soud opatrovníkem orgán místní správy. Toto opatření by mělo být výjimečné. Orgánem místní správy se míní město (obec) jako právnická osoba, ne městský (obecní) úřad. Orgán místní správy pak určí, který z jeho zaměstnanců bude funkci opatrovníka konkrétní osoby vykonávat. Souhlas veřejného opatrovníka s opatrovnictvím není nutný, protože výkon opatrovnictví je povinností místní správy. [Občanský zákoník, § 27] Výkon veřejného opatrovnictví vykonává úředník, který je obvykle zaměstnán na sociálním odboru. V praxi jsme bohužel často svědky, že úředník obce vykonává funkci veřejného opatrovníka i nad několika desítkami opatrovanců a kromě toho má na starosti ještě jinou agendu. V řadě malých obcí je výkonem opatrovnictví pověřen přímo starosta obce. Nejzávažnějším problémem však je, že pro výkon institutu veřejného opatrovníka nejsou stanoveny žádné odborné podmínky, není vytvořena metodická průprava.

2.3. Způsobilost k právním úkonům Způsobilost k právním úkonům je způsobilost vlastními úkony nabývat práva a brát na sebe povinnosti. Je založena na rozumové a volní vyspělosti. [Slovník českého práva, 1995, s. 1359] Marečková a Matiaško mluví o způsobilosti k právním úkonům jako o způsobilosti subjektu vlastními úkony nabývat práv a zavazovat se k povinnostem. [MAREČKOVÁ, MATIAŠKO, 2010, s. 30] Zde je potřeba uvést zásadní rozdíl mezi zmiňovaným termínem způsobilost k právním úkonům od pojmu způsobilost k právům a povinnostem.

16

Způsobilost k právům a povinnostem popisuje § 7 Občanského zákoníku jako právní subjektivitu, která se přiznává i dosud nenarozenému dítěti za předpokladu, že se narodí živé. Tato způsobilost trvá po celý život člověka beze změny, nemůže být omezena a ani se nemůže rozšířit. Způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu získává osoba zletilostí, tj. dosažením 18 let věku. V případě, že je osoba omezena ve způsobilosti k právním úkonům nebo je úplně zbavena této způsobilosti, pozbývá i některých práv. Míra trestně právní i občanskoprávní odpovědnosti se posuzuje bez ohledu na to, zda se jedná o osobu, která byla omezena ve způsobilosti k právním úkonům či způsobilosti zcela zbavena.

2.3.1 Druhy způsobilosti k právním úkonům v České republice Občanský zákoník rozlišuje dvě kategorie zbavení způsobilosti k právním úkonům, a to částečné zbavení způsobilosti k právním úkonům a úplné zbavení způsobilosti k právním úkonům. Rozhodnutí o zbavení způsobilosti může učinit pouze soud.

2.3.1.1 Částečné zbavení/omezení způsobilosti k právním úkonům Soud omezí způsobilost osoby k právním úkonům ve dvou případech: 1. v případě duševního onemocnění nebo mentálního postižení, kdy osoba trpí duševní poruchou. Tato duševní porucha nesmí být jen přechodná a musí mít takový charakter, že je kvůli ní osoba schopna činit jen některé právní úkony. 2. v případě nadměrného požívání alkoholu, narkotik a omamných látek, kdy: osoba nadměrně požívá alkoholické nápoje, narkotika a omamné látky a kvůli tomu je schopna činit jen některé právní úkony. [Analýza právní úpravy a politiky v oblasti opatrovnictví, MDAC, 2007]

2.3.1.2 Úplné zbavení způsobilosti k právním úkonům Dospělá osoba může být zbavena způsobilosti k právním úkonům pouze pokud jsou splněny následující podmínky: osoba trpí duševní poruchou; tato duševní porucha není jen přechodná; a kvůli této duševní poruše není osoba schopna činit právní úkony. [Analýza právní úpravy a politiky v oblasti opatrovnictví, MDAC, 2007]

17

Soudní statistika registruje rozhodnutí v řízení o způsobilosti k právním úkonům od roku 2000, není proto možné zjistit celkový počet lidí zbavených způsobilosti nebo omezených ve způsobilosti k právním úkonům žijících na území České republiky. Tuto informaci je ale možné získat z databáze o lidech s trvalým pobytem na území České republiky, kterou spravuje Ministerstvo vnitra. Z těchto dat vyplývá, že v srpnu 2008 žilo v České republice 24 182 lidí zbavených způsobilosti k právním úkonům. Celkově pak žije v ČR 28 240 lidí, kterým rozhodnutí soudu zasáhlo do způsobilosti právně jednat. [MAREČKOVÁ, MATIAŠKO, 2010]

Následující tabulka znázorňuje počet a druh rozhodnutí v řízení o způsobilosti k právním úkonům. Z uvedené statistiky vyplývá, že počet lidí zbavených i omezených ve způsobilosti k právním úkonům v ČR stoupá.

Typ rozhodnutí

2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008

Zbavení 1036 1236 1314 1312 1508 1594 1459 2139 2186 způsobilosti k právním úkonům Jiný výsledek řízení o zbavení

217

393

426

461

521

473

580

748

879

Omezení způsobilosti k právním úkonům

203

220

254

281

314

312

357

472

628

Jiný výsledek řízení o omezení

56

60

67

68

90

91

62

62

120

Rozhodnutí o vrácení způsobilosti k právním úkonům

30

43

48

45

33

49

52

68

61

Jiný výsledek o řízení o vrácení

71

98

108

95

115

113

139

156

197

Tabulka č.1: Počet a druh rozhodnutí v řízení o způsobilosti k právním úkonům [MAREČKOVÁ, MATIAŠKO, 2010, s. 99]

18

2.3.2 Důvody pro zahájení řízení o způsobilosti k právním úkonům Na sociální odbor Městského úřadu, na sociální pracovníky v Domovech pro seniory i ve stacionářích pro duševně či mentálně nemocné se často obracejí rodinní příslušníci, kteří mají ve svém okruhu blízkých příbuzných někoho, kdo vzhledem ke svému onemocnění neumí nakládat s finančními prostředky, nezvládá komunikaci s úřady a jinými institucemi a často se dostává do konfliktu s ostatními občany. Dalším problémem může být neuvážené uzavírání různých smluvních vztahů a finančních půjček. V horších případech může mít takový člověk problémy s péčí o vlastní osobu, jako např. zanedbávání hygienických návyků, dodržování léčebného režimu apod. V tomto případě lze nabídnout příbuzným či blízkým těchto osob institut zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům. Důvodem, pro který lze zahájit řízení o způsobilosti k právním úkonům, je to, že osoba trpí duševní poruchou, která není přechodného rázu a kvůli které není osoba schopna sama obstarávat své záležitosti (resp. činit právní úkony). Jedná se o ty, kteří trpí duševními onemocněními popsanými dále.

2.3.2.1 Mentální retardace Mentální retardace přestavuje snížení rozumových schopností, které se projevuje v nerovnoměrném vývoji a odráží se ve všech složkách osobnosti. Myšlení mentálně retardovaných jedinců je těžkopádné, rigidní, povrchní, s nedostatkem kritičnosti a je ovlivněno emocemi. Tito jedinci tak mají narušené adaptační chování, především v komunikaci s ostatními a v sociálních dovednostech. Jejich motivační sféra je specificky zaměřená zejména na uspokojování potřeb. Saturace potřeb je závislejší na okolí, ale vlivem nedostatku zábran je zde tendence k jejich neodkladnému a impulzivnímu uspokojení. U osob s mentální retardací se mohou individuálně v různé míře projevit i přidružené chorobné stavy. [VÁGNEROVÁ, 2009, ŠVARCOVÁ, 2006]

K mentální retardaci může vést celá řada vlivů, které se vzájemně podmiňují, prolínají a spolupůsobí. Renotiérová uvádí jako nejčastější příčinu vzniku dědičnost a více či méně podceňující vlivy prostředí a výchovy na vývoj člověka. [RENOTIÉROVÁ, 2004, s. 164]

19

Mentální retardace se dělí do následujících šesti kategorií: 1. Lehká mentální retardace, IQ 50-69 - jedinec je obvykle vzděláván ve speciální škole, dokáže účelně užívat řeč a většinou dosáhne úplné nezávislosti v osobní péči (jídlo, hygienické návyky). Nedokáže však samostatně řešit problémy plynoucí z nezávislého života, jako je získání a udržení si odpovídajícího zaměstnání či jiného finančního zabezpečení, zajištění bydlení, zdravotní péče apod. 2. Středně těžká mentální retardace, IQ 35-49 - u jedinců v této kategorii je výrazně opožděn rozvoj chápání a užívání řeči a i jejich konečné schopnosti jsou v této oblasti omezené. Tito lidé jsou vzdělavatelní speciálními vzdělávacími programy. V dospělosti jsou schopni vykonávat jednoduchou manuální práci v chráněném prostředí. 3. Těžká mentální retardace, IQ 20-34 - tito lidé mají velmi omezené vzdělávací schopnosti, pouze včasná, systematická a dostatečně kvalifikovaná péče může přispět k rozvoji jejich motoriky, rozumových schopností a komunikačních dovedností. Jejich celková samostatnost je však velmi omezená. 4. Těžká mentální retardace, IQ je nižší než 20 - takto postižení jedinci jsou těžce omezeni ve své schopnosti porozumět požadavkům okolí a vyhovět jim. Obvykle mají nepatrnou či žádnou schopnost pečovat o své základní potřeby. Vyžadují tak stálou pomoc a dohled. Možnosti jejich vzdělávání a výchovy jsou velmi omezené. Tito lidé obvykle bývají umístěni v ústavech sociální péče. [ŠVARCOVÁ, 2004]

2.3.2.2 Demence Demence je získané postižení. Jedná se o organicky podmíněný syndrom, jehož nejvýraznějším projevem je úbytek kognitivních funkcí, a to především inteligence a paměti. Mezi další příznaky patří zhoršení úrovně poznávacích procesů, objevují se rovněž změny emočního ladění a chování, čímž dochází postupně ke změně celé osobnosti. Za nejzávažnější projev demence lze považovat úpadek myšlení, který se projevuje v oblasti formální i obsahové. Nemocní nejsou schopni plánovat, organizovat, rozhodovat se a porovnávat různé alternativy, mají problémy s porozuměním souvislostí a vztahů. 20

[VÁGNEROVÁ, 2004, s. 267] Demence postihuje především starší populaci a její četnost se v přímé úměrnosti s pokračujícím stárnutím zvyšuje.

2.3.2.3 Zneužívání a závislost na omamných látkách Závislost zpravidla přivádí postiženého člověka do tělesné, psychické a sociální bídy a vede často k předčasné smrti……ničí důstojnost, protože narušuje sebeúctu a rozvrací akceptování takového člověka sociální sítí. [VÁGNEROVÁ, 2004, s. 547] Jak již napovídá citát, v případech závislosti na omamných látkách (psychoaktivní látky, alkohol, jiné drogy) dochází velmi často k poškození psychického i fyzického zdraví. Nadměrná konzumace alkoholu posiluje tendenci k výkyvům nálad, emoční dráždivosti i afektivní výbušnosti, mnohdy spojené s agresí……. Pod vlivem alkoholu a drog se zhoršuje koncentrace pozornosti, paměť i celková výkonnost. [VÁGNEROVÁ, 2004, s. 557]

Myšlení a uvažování závislých bývá méně kritické, častěji ulpívavé a vztahovačné. Velmi časté je ubývání vůle, ztrácí se schopnost sebeovládání. Osobnost závislého člověka dlouhodobým zneužíváním omamných látek upadá, mění se její vlastnosti a zpravidla ubývá kompetencí. Dochází ke ztrátě zájmů, ztrátě sociálních dovedností, schopnosti docházet do zaměstnání a udržovat vztahy s druhými. [VÁGNEROVÁ, 2004]

2.3.2.4 Duševní choroby Nejzávažnější a nejčastější duševní chorobou, je schizofrenie. Jedná se o závažnou duševní chorobu, která se projevuje chronickým narušením myšlení a vnímání, poruchou emotivity a osobnostní integrity. Schizofrenie nemá jednotný klinický obraz a její symptomy mohou být relativně různorodé. Avšak téměř vždy se u této choroby setkáváme s poruchou formálního myšlení. Nemocný trpící schizofrenií nedokáže uvažovat souvisle. Typickým příznakem této nemoci je porucha plynulosti myšlení, kdy se ztrácí logická souvislost i vztah ke kontextu. Dalším z příznaků poruchy formálního myšlení je narušení schopnosti odlišovat podstatné od nepodstatného. [VÁGNEROVÁ, 2004]

21

Narušení logiky uvažování u nemocného se schizofrenií může vyplývat rovněž z nesprávného chápání a užívání významu slov. Spojení různých výrazů či myšlenek bývají nesprávná, nelogická a náhodná. [KOUKOLÍK, 2000]

2.4 Řízení o způsobilosti k právním úkonům Aby bylo možné zahájit u osoby řízení o způsobilosti k právním úkonům, musí být k příslušnému soudu podán návrh či podnět na omezení ve způsobilosti k právním úkonům. Na základě tohoto podnětu/návrhu soud toto řízení zahájí. Řízení o způsobilosti k právním úkonům upravuje Občanský soudní řád v § 186-191. Vlastní podání musí mít veškeré náležitosti (např. lékařská zpráva). Místně příslušný soud po obdržení návrhu či podnětu zahájí řízení. Dále si opatří důkazní prostředky o osobě, u které jde o přezkum způsobilosti.

2.4.1 Návrh či podnět k zahájení řízení o omezení způsobilosti k právním úkonům Návrh či podnět na úpravu způsobilosti k právním úkonům se doručuje příslušnému soudu.

2.4.1.1 Návrh Navrhovatel může být jak fyzická, tak právnická osoba, stává se účastníkem řízení a je mu doručováno předvolání k jednání. K podání návrhu je aktivně legitimován kdokoliv, kdo má procesní způsobilost, tedy způsobilost být účastníkem řízení. Zákon totiž neupravuje, kdo je oprávněn návrh na zahájení řízení podat, a z povahy věci vyplývá, že návrh může podat každý, kdo má za to, že ochrana zájmů určité osoby takové opatření vyžaduje. Zákon však dává soudům možnost vyžádat si od navrhovatele po podání návrhu zprávu lékaře, a není-li taková zpráva soudu předložena, lze řízení zastavit - § 186 odst. 2 Občanského soudního řádu. Smyslem tohoto právního ustanovení je zabránit situacím, kdy by bylo vedeno řízení na základě nekorektního návrhu. Náležitosti návrhu by měly respektovat ust. § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1 Občanský soudní řád, tedy mělo by z něj být patrno, kterému soudu je návrh adresován, kdo jej podává, které věci se týká, jaký účel sleduje. Měl by obsahovat vylíčení rozhodujících

22

skutečností a označení důkazů, kterých se navrhovatel dovolává, a měl by být podepsán.

2.4.1.2 Podnět Dalším, v praxi častějším postupem je podávání podnětu k zahájení řízení. V takovém případě je soud povinen přezkoumat, zda podnět obsahuje skutečnosti, pro něž je vedení řízení o úpravu způsobilosti k právním úkonům nezbytné, a pokud dospěje k názoru, že podnět není důvodný, nezahájí řízení a další opatření vůbec nečiní. Jestliže však shledá, že skutečnosti v podnětu uvedené jsou závažné a další řízení odůvodňují, vydá usnesení o zahájení řízení dle § 81 odst. 1 a 3 Občanský soudní řád. Podnět podávají převážně zdravotnická zařízení, ale i městské či obecní úřady. Takovéto instituce pak nejsou účastníky řízení, nejsou jim doručovány obsílky a rovněž nejsou předvoláváni k soudnímu jednání.

2.4.2 Vyšetření poměrů posuzované osoby Vyšetření poměrů posuzované osoby si vyžaduje soud od orgánů státní správy samosprávy a právnických osob. Šetření provádí pracovník/ce sociálního odboru městského nebo obecního úřadu. Během šetření se sociální pracovník/ce zaměřuje především na míru samostatnosti a schopnosti posuzované osoby fungovat bez problémů v běžném životě. Zda-li si je např. schopna zajistit přiměřené stravování, oblečení, péči o domácnost. Dále zda je schopna dodržovat péči o osobní hygienu. Rovněž zkoumá, zda je v silách posuzovaného docházet ke svému lékaři a případně dodržovat léčebný režim. Také se musí pokusit zjistit, zda zná dotčená osoba hodnotu peněz, je schopna zajistit si platby za chod domácnosti, účelně nakupovat a vyřídit si své záležitosti na úřadech a institucích. Sociální pracovník/ce by měl/a rovněž získat informace o rodině a o vztazích v ní a zjistit další sociální vazby posuzovaného. Dále musí být prošetřeny pohledávky a exekuce. Šetření v žádném případě nemůže být povrchní a pouze formální. Bohužel, některé soudy zasílají na městské úřady jen základní dotazník, který zjišťuje poměry posuzovaného co se týče majetku, funkcí a rodinných příslušníků. Často zde chybí požadavek soudu na osobní prošetření situace právě se zaměřením na

23

schopnosti, komunikační a sociální dovednosti dotyčného. Záleží pak na daném pracovníkovi státní správy, jak konkrétní zprávu k soudu podá.

2.4.3 Znalecký posudek Pro vypracování znaleckého posudku ustanoví soud soudního znalce z oboru psychiatrie a pokud je zapotřebí, i z oboru psychologie. Důkazní prostředky jsou citovány v § 125 - 131 Občanského soudního řádu. Nejvhodnější je, pokud zkoumání zdravotního stavu posuzovaného probíhá v jeho přirozeném prostředí. V případě, že vyšetřovaný se znalcem nespolupracuje, např. nedostavuje se na předvolání apod., může soud na návrh znalce nařídit nucenou hospitalizaci posuzovaného. Tento pobyt v ústavním zařízení však může trvat maximálně šest týdnů (novela Občanského soudního řádu s účinností od 1. 8. 2005, č. 205/2005). Znalecký posudek vychází z rodinné, osobní a zdravotní anamnézy vyšetřovaného, výpisů ze zdravotnické dokumentace, popřípadě záznamů a protokolů sepsaných při výkonu sociální práce a vlastního vyšetření osoby. Pověřený soud zadá soudnímu znalci otázky směřující ke zjištění duševní poruchy a jejího rozsahu. Dále se zjišťuje, jak zdravotní stav ovlivňuje jednání a chování vyšetřovaného a zda je vyšetřovaný schopen zúčastnit se jednání. Nejčastěji kladenými otázkami jsou: •

Trpí vyšetřovaný duševní poruchou, pokud ano, jakou?

•

Jedná se u vyšetřovaného o duševní poruchu trvalého nebo přechodného rázu?

•

Má vyšetřovaná osoba dostatečné sociální dovednosti?

•

Je vyšetřovaná osoba schopna hospodařit se svými prostředky, pokud ano, v jaké míře?

•

Je vyšetřovaná osoba schopna obstarávat si sama své záležitosti, v jakém rozsahu (návštěvy lékaře, užívání léků, běžný chod domácnosti, osobní hygiena, uzavírání smluv atd.)?

•

Dokáže vyšetřovaná osoba hájit své zájmy?

•

Je vyšetřovaná osoba bez újmy pro svůj zdravotní stav schopna podstoupit příslušné soudní jednání včetně osobního výslechu před soudem?

24

•

Je vyšetřovaná osoba schopna pochopit význam rozhodnutí a mohlo by doručení rozhodnutí na tuto osobu pro její duševní poruchu působit nepříznivě? [spisy opatrovnictví vedené na MěÚ Jičín]

Na závěr znaleckého posudku odpovídá znalec na položené otázky, například: Od roku 2008 došlo ke zhoršení psychického stavu vyšetřované M.S. nar......., a to ve smyslu progrese post-psychotického defektu, který v aktuálním klinickém obraze jednoznačně diagnosticky poukazuje na celoživotní probíhající procesuální schizofrenní onemocnění. Vyšetřovaná M.S., aktuálně trpí reziduální schizofrenií s psotpsychotickým defektem osobnosti. Jedná se o psychickou poruchu trvalého charakteru, chorobného rázu. Vlivem schizofrenie s post-psychotickým defektem posuzovaná M.S. není schopna pečovat o svoji osobu, není schopna pečovat o své zdraví, není schopna nakládat s financemi a majetkem, není schopna vyřídit si své záležitosti na úřadech, není schopna pečovat o své zdraví, není schopna nakládat s financemi a majetkem, není schopna vyřídit si své záležitosti na úřadech, není schopna posoudit a uvědomit si důsledky uzavřených smluv. Je plně odkázaná na péči druhé osoby. Vyšetřovaná není schopna chápat smysl a význam řízení a rozhodnutí ve věci. Z povahy svého onemocnění není schopna smysluplného výslechu ve věci. [citováno ze spisu opatrovnictví vedeném na MěÚ Jičín, 2011]

2.4.4 Zahájení řízení o způsobilosti k právním úkonům Po vypracování je znalecký posudek zaslán navrhovateli, advokátovi nebo opatrovníkovi ustanovenému pro řízení.

2.4.4.1 Opatrovník pro řízení Bez ohledu na to, kdo je v řízení navrhovatelem popř. je-li řízení zahájeno bez návrhu na základě podnětu nebo vlastního poznatku soudu, musí být osoba, o jejíž způsobilosti k právním úkonům je jednáno, zastoupena opatrovníkem pro řízení. Posuzované osobě soud ustanoví opatrovníka pro řízení z řad advokátů (Občanský soudní řád, § 192). Posuzovaný si také může zvolit svého opatrovníka, kterým může být

25

jakákoliv fyzická osoba. Tento opatrovník by se měl ještě před zahájením řízení seznámit s celkovou životní situací posuzovaného. V ideálním případě by jej měl i navštívit v místě bydliště a pokusit se objektivně zhodnotit situaci vyšetřovaného. Pokud si vyšetřovaný sám zvolí osobu, která bude vykonávat funkci opatrovníka pro řízení, platí sám náklady tohoto zastoupení.

2.4.4.2 Výslech vyšetřovaného a svědků Dalším důkazním prostředkem je výslech vyšetřovaného a případných svědků. Tento výslech musí probíhat tak, aby vyšetřovaný porozuměl otázkám. Soud zde má možnost porovnat závěry znalce s projevem a názorem vyšetřovaného. V mnoha případech se stává, že soud od výslechu vyšetřovaného upouští. Jedná se především o situace, kdy by tento výslech mohl na dotyčnému zanechat následky nebo zhoršit jeho zdravotní stav. V případě, že vyšetřovaný vysloveně požádá o osobní výslech před soudem, mu musí být vyhověno. Pokud je zde riziko, že vyšetřovaný nebude schopen zcela chápat smysl řízení, nebo pokud jsou omezené jeho vyjadřovací schopnosti, je vhodné, aby byl u jeho výslechu přítomen člověk, který jej zná a je schopen s ním komunikovat na úrovni, které je vyšetřovaný schopen porozumět (rodinný příslušník, sociální pracovník apod.). [Právo a rodina, 2010] Při řízení o způsobilosti k právním úkonům bývají jako svědci rodinní příslušníci, blízké osoby. Rovněž se účastní osoba, která podala návrh na úpravu způsobilosti, případně další navržené osoby. Sám posuzovaný může navrhnout další osoby, které by se také měly podrobit výslechu před soudem v dané věci.

2.4.4.3 Rozhodnutí soudu Rozhodnutí, jímž se rozhoduje o způsobilosti k právním úkonům, má formu rozsudku, který musí být vždy veřejně vyhlašován. I tyto úkony jsou právně upraveny v § 10 Občanského zákoníku: -odst. 1) jestliže fyzická osoba pro duševní poruchu, která není jen přechodná, není schopna činit právní úkony, soud jí způsobilosti k právním úkonům zbaví. -odst. 2) jestliže fyzická osoba pro duševní chorobu, která není jen přechodná, anebo pro nadměrné požívání alkoholických nápojů nebo omamných prostředků či jedů je

26

schopna činit jen některé právní úkony, soud její způsobilost k právním úkonům omezí a rozsah omezení v rozhodnutí určí. -odst. 3) soud zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům změní nebo zruší, změní-li se podmínky, které k nim vedly.

Rozsudek má za úkol jasně vymezit rozsah omezení. K tomuto účelu se nejčastěji používá negativního výčtu, tj. vyjmenovávají se právní úkony, ke kterým dotyčný není způsobilý, případně je určena částka, kterou je oprávněn disponovat. I zde nastává mnoho problémů a výkladem rozsudku. Často bývají nepřesné, neurčité a těžko vyložitelné. Například rozsudek ve znění: Soud omezuje M.M., nar....., trvale bytem:........, ve způsobilosti k právním úkonům tak, že je oprávněn nakládat pouze s majetkem či finanční částkou do výše 200,-Kč. Tento rozsudek je možné vyložit tak, že jmenovaný může dostávat finanční částku 200,-Kč třeba i každý den. Rozsudek může také znít: Soud zbavuje V.V., nar......... způsobilosti k právním úkonům. U tohoto rozhodnutí je jeho výklad jednoznačný. [citováno ze spisu opatrovnictví vedeném na MěÚ Jičín, 2011]

Rozsudky týkající se pouze omezení ve svéprávnosti bývají bohužel často nedostatečně formulovány. Není z nich například možné vyvodit, jak postupovat v případech hospitalizace omezeného. Rovněž nebývá jasné, nakolik je vůbec opatrovník oprávněný za opatrovance jednat a v jakém rozsahu. Například souhlas s hospitalizací již není hmotněprávní úkon, stejně jako umístění v ústavu sociální péče, domově pro seniory apod.. V běžné praxi se při omezení způsobilosti k právním úkonům např. na smlouvy podepisují oba, tedy opatrovanec a opatrovník.

27

2.4.4.4 Doručování rozsudku Rozsudek je doručován všem účastníkům řízení, včetně posuzovaného. Od doručení se upouští pouze v případě, že dotyčný není schopen pochopit význam tohoto rozhodnutí nebo pokud by jeho doručení mohlo posuzovanému způsobit zhoršení zdravotního stavu.

2.4.4.5 Odvolání Odvolání může podat vyšetřovaný ve stanovené lhůtě, a to i ten, kterému nebylo doručeno rozhodnutí soudu. V případě, že pominuly podmínky pro omezení/zbavení způsobilosti k právním úkonům, lze podat návrh na změnu, případně navrácení způsobilosti.

2.5 Ustanovení opatrovníka Důležitým krokem v celém řízení je výběr a ustanovení opatrovníka. Tím by měla být ustanovena osoba, která se orientuje v celkové situaci člověka zbaveného způsobilosti. Opatrovník je důležitou osobou pro opatrovaného. Jeho povinností je zajišťovat potřeby, přání a problémy opatrovance. Z toho vyplývá, že by ustanovený opatrovník měl být osobou, která chce a je schopna tuto funkci vykonávat, a měla by mít ke svému opatrovanci přinejmenším pozitivní vztah. Soud se téměř ve všech případech dotazuje místně příslušného Městského úřadu nebo Obecního úřadu, zda je mu znám vhodný opatrovník pro osobu zbavenou nebo omezenou ve způsobilosti k právním úkonům. Není-li nikdo takový, ustanoví soud veřejného opatrovníka - město nebo obec. To se ustanovuje dle zákona 40/1964 Sb., Občanský zákoník, kde se v § 27 odst. 3, říká, že nemůže-li být opatrovníkem ustanoven příbuzný fyzické osoby ani jiná osoba, která splňuje podmínky pro ustanovení opatrovníkem, ustanoví soud opatrovníkem orgán místní správy, popřípadě jeho zařízení, jestliže je oprávněno vystupovat svým jménem. Soud rozhodne o ustanovení opatrovníka usnesením, jehož součástí by měl být rozsah opatrovnických práv a povinností. Tyto práva a povinnosti nejsou ukotveny v zákoně (vyjma povinnosti podávat soudu zprávy o hospodaření s majetkem nesvéprávného).

28

Soudy si tak obvykle vypracovávají vlastní přehled práv a povinností opatrovníka, který předají opatrovníkovi. Soud dále vydá Listinu o ustanovení opatrovníka, která slouží opatrovníkovi k

prokázání

oprávnění

zastupovat

osobu

omezenou/zbavenou

způsobilosti

k právním úkonům. Pokud je opatrovníkem ustanovena fyzická osoba, musí před soudem složit slib opatrovníka.

Pro výběr opatrovníka nejsou stanovena pevná kritéria, ale existují určité požadavky, které by měl splňovat.

Mezi tyto požadavky patří: •

Věk opatrovníka – mělo by se jednat o osobu zletilou t.j. plně způsobilou k právním úkonům. Zde je pak potřeba zkoumat, zda má předpokládaný opatrovník

předpoklady

k

výkonu

opatrovnictví

vzhledem

k

věku.

I vysoký věk opatrovníka může být překážkou. •

Zdravotní stav opatrovníka – opět zde platí, že by měl být schopen funkci vykonávat, neměl by tedy trpět žádnou psychickou chorobou a ani žádným těžším onemocněním, které oslabuje jeho fyzickou stránku.

•

Trestní rejstřík – opatrovník by neměl být trestaným člověkem, obzvlášť v majetkové trestné činnosti.

•

Bydliště – opatrovník by měl mít bydliště v přiměřené vzdálenosti, a to tak, aby bylo možné hmotně zajišťovat opatrovance dle aktuální potřeby.

•

Opatrovník by měl mít k opatrovanému pozitivní vztah. Měl by být svolný k výkonu opatrovnictví a jeho vztah s opatrovancem by měl být založen na důvěře.

•

Osobnostní předpoklady – předpokládá se, že by měl mít jisté morální kvality, aby nehrozilo zneužití funkce. Opatrovník by měl být vstřícný a ochotný spolupracovat s úřady a institucemi i soudem v záležitostech opatrovaného. [Právo a rodina, 2010]

29

2.5.1 Práva a povinnosti opatrovníka při výkonu funkce Jak již bylo řečeno, práva a povinnosti opatrovníka nejsou v žádném zákoně blíže specifikovány. Obecně však platí určitá pravidla, která musí opatrovník při výkonu své funkce dodržovat. Nevýhodou ukotvení těchto práv a povinností v zákoně je bohužel to, že opatrovník, který nesprávně vykonává svou funkci, je prakticky nepostižitelný. V základních bodech uvádím práva a povinnosti opatrovníka jako fyzické osoby i jako veřejného opatrovníka.

2.5.1.1 Seznámení s opatrovancem Vybraný opatrovník musí být především ochoten funkci vykonávat. Je vhodné, aby se co nejdříve po svém ustanovení seznámil se znaleckým posudkem. Je důležité seznámit se s obsahem posudku, tzn. prostudovat osobní a rodinnou anamnézu. Nastudované znalosti často umožní navázat lepší kontakt s opatrovancem. Poté je vhodné co nejdříve provést návštěvu opatrovance. Je nutné jej osobně navštívit v jeho domácnosti nebo ve zdravotnickém zařízení, kde má opatrovník možnost zjistit další informace o opatrovanci od sociálních pracovníků nebo lékařů. Jedná se například o předpokládanou dobu léčby, druh léčby, ale i informace o tom, kdo opatrovance navštěvuje. Dále je nutné pohovorem s opatrovancem zjistit jeho další osobní údaje, jako je výše důchodu, zdravotní pojišťovna, ale i majetkové a bytové poměry. Návštěva v domácnosti může být vedena za přítomnosti rodiny, přátel či blízkých osob. Během návštěvy provede opatrovník pohovor s opatrovancem. Opatrovník musí mít na paměti, že pohovor je potřeba vést zásadně dle aktuálního zdravotního stavu opatrovance. Při tomto rozhovoru je jako první nutné sdělit důvod návštěvy. Zjišťují se potřeby, přání, názory a schopnosti opatrovance.

2.5.1.2 Správa finančních prostředků a majetku Veřejný opatrovník musí zařídit dosílku důchodu z České správy sociálního zabezpečení na účet organizace nebo poukázkou na poštu. Soukromý opatrovník si zařídí, aby mu důchod opatrovance docházel poukázkou na poštu. V případě nároku na mzdu si

30

opatrovník musí domluvit se zaměstnavatelem opatrovance způsob její výplaty. Pokud nemá opatrovanec zajištěn důchod, vyřídíme jej za opatrovance. Co se týká plateb, jako je inkaso, nájem, fakturace elektřiny, plynu a vody, pojištění (domácnost, životní, úrazové), pohledávky, smlouvy, apod., je nutné tuto agendu převést na adresu organizace pověřené opatrovnictvím (v případě veřejného opatrovníka město, obec) nebo na soukromého opatrovníka. Pokud má opatrovanec nějaké úspory nebo v případě většího obnosu peněz je nezbytné založit vkladní knížku na jméno opatrovance a požádat soud o vinkulaci. Při čerpání úspor je vždy nutné, aby opatrovník zažádal písemně soud o uvolnění potřebné finanční částky s odůvodněním, k jakému účelu bude částka použita, včetně toho, do kdy bude k soudu doloženo vyúčtování. Pokud není opatrovanec dostatečně finančně zajištěn, požádá za něj opatrovník o sociální dávky. Vlastní-li opatrovanec nemovitosti, opatrovník zjistí stav obydlí a bytových poměrů opatrovance. Následně zajišťuje potřebné opravy, uzavírá smlouvy (např. výměna oken apod.). V případě dědictví zastupuje opatrovník opatrovance i při dědickém řízení, je-li více dědiců. Je dobré zvážit, kterou část dědictví by měl převzít opatrovanec. Opatrovník uzavře dědickou dohodu, která opět podléhá schválení soudu. Stejně tak kupní smlouvy běžného typu uzavírá opatrovník sám (chladničky, televize, mikrovlnná trouba). Pouze informuje soud a předloží vyúčtování s dokladem o zakoupení. Na druhou stranu smlouvy, které nejsou běžného typu, např. privatizace bytového fondu, převody vlastnictví, darovací smlouvy, ale i umístění do ústavní péče, se musí dát schválit soudem. Další nejčastěji uzavírané smlouvy jsou s pečovatelskou službou, pracovní smlouvy, podporované bydlení, rehabilitační pobyty, ale i dovolená atd. Případné žaloby podává opatrovník vždy až po schválení soudem.

2.5.1.3 Účetnictví finančních prostředků Účetnictví opatrovance může vést veřejný opatrovník v účetnickém programu, který je pro tento účel vytvořen, nebo vedením pokladní knihy. V pokladní knize zaznamenává veškerý pohyb na depozitu. Jedná se o veškeré příjmy, výdaje, bezhotovostní platby a 31

výběry. Dále sleduje pohyb v pokladně, zejména vyplácení finanční hotovosti opatrovanci, která je vydána proti výdajovému dokladu s podpisem opatrovance nebo jiného příjemce, či příjmové doklady od složitele, rovněž opatřené podpisem. Dále opatrovník kontroluje pohyb peněz u bankovních domů, tím jsou míněny vkladní knížky, sporožirové účty, bankovní konta, která podléhají vinkulaci pro soud. V případě umístění opatrovance do ústavní péče (domovy pro seniory apod.), nechá si opatrovník znalcem ocenit veškeré bytové zařízení a poté zajišťuje prodej nebo likvidaci. Z bytu nebo obydlí odhlásí opatrovník plynoměr, elektroměr, telefon a uzavře smlouvu o ukončení nájmu bytu. Byt poté protokolem předá. Pokud je byt ve vlastnictví opatrovance, je možné ho pronajmout, nebo prodat, ale vše musí být nejprve schváleno soudem a případný zisk musí být vždy řádně zaúčtován.

2.5.1.4 Zajištění zdravotního stavu opatrovance Opatrovník je povinen spolupracovat s lékaři, dávat souhlas s hospitalizací, operacemi i s běžnými léčebnými zákroky. V případě potřeby doprovází opatrovance na ambulantní zákroky.

2.5.1.5 Zajištění osobních dokladů opatrovance Opatrovanci vyřizuje opatrovník rodný list, občanský průkaz, pas, nájemní smlouvu i doklady o majetku. Také se může jednat o rozsudky o rozvodu apod..

2.5.1.6 Zajištění dalších právních úkonů opatrovance Volební právo mají pouze ti občané, kteří jsou pouze omezeni ve způsobilosti k právním úkonům. Stejně tak manželství může uzavřít pouze občan omezený ve způsobilosti k právním úkonům (zákon o rodině č. 94/163 Sb., § 14), nikoliv zbavený způsobilosti. S vyřízením těchto náležitostí může být opatrovník svému opatrovanci nápomocen.

2.5.1.7 Poslední vůle a úmrtí opatrovance Při úmrtí opatrovance předkládá opatrovník soudu závěrečné vyúčtování pro dědické řízení. Opatrovník dále předá zůstatek finančních prostředků, vkladní knížky, konta,

32

klíče od bytu, cennosti v depozitu opatrovníka opatrovnickému oddělení na místně příslušném soudu. Po potvrzení a převzetí do depozita předkládá soudu závěrečné vyúčtování. [KOZDERKOVÁ, 2011]

33

3 Praktická část 3.1 Metody práce 3.1.1 Cíle práce Název absolventské práce je Opatrovnictví dospělých. V absolventské práci jsem se soustředila na opatrovníky a výkon jejich funkce jak v soukromém tak ve veřejném sektoru.

3.1.2 Metody získávání údajů Pro potřeby své práce jsem použila jako techniku sběru dat dotazník. Hendl uvádí následující doporučení: „ pokud nás zajímá, co si lidé myslí, jak se cítí a čemu věří atd., použijeme interview, dotazník nebo postojové škály“. [HENDL, 2005, s. 161]

3.1.3 Dotazník Data pro praktickou část diplomové práce byla získána pomocí strukturovaného dotazníku. Tento dotazník byl pojmenován: Dotazník pro opatrovníky dospělých osob. Dotazník je způsob písemného kladení otázek a získávání písemných odpovědí, je to nejfrekventovanější metoda získávání údajů. Sběr dat pomocí dotazníku se využívá především tam, kde potřebujeme jednu a tutéž otázku zadat většímu počtu lidí. „Dotazník v jeho základní podobě není nic jiného než standardizované interview předložené v písemné podobě.“ [FERJENČÍK, 2009, s. 183] V dotazníku pro opatrovníky dospělých osob bylo položeno celkem 16 otázek a je rozdělen na část A, kde jsou zjišťovány údaje o respondentech a část B, ve které je realizováno vlastní výzkumné šetření. V dotazníku byly použity polootevřené nebo otevřené otázky, ve kterých měli respondenti možnost vyjádřit svůj názor. Nespornou výhodou otevřených otázek je, že respondent není omezován ve svých odpovědích.

34

3.1.4 Případová studie Případová studie představuje specifický typ vzorkového přehledu, kde se velikost vzorku rovná jedné osobě. Případová studie je ve zkoumání intenzivnější a dlouhodobější. [FERJENČÍK, 2009]

3.2 Organizace práce Šetření bylo realizováno pomocí Dotazníku pro opatrovníky dospělých osob, který vyplňovali opatrovníci dospělých z města Jičína. Šetření probíhalo od listopadu 2011 do února 2012. Z 30ti rozdaných dotazníků jich bylo navráceno 23. Dva dotazníky byly z výzkumu vyřazeny pro nedostatek uvedených údajů. Jeden dotazník nemohl být zařazen pro pozdní odevzdání. Pro potřeby Absolventské práce byla zpracována kasuistika mladé ženy E.B., nad kterou vykonávalo Město Jičín opatrovnictví po dobu 10ti let, v období 2001-2010, než popisovaná osoba zemřela.

3.3 Charakteristika výzkumného vzorku Výzkumný vzorek respondentů byl charakterizován na základě následujících ukazatelů: pohlaví respondentů a jejich věk. Další otázky zjišťovaly vztah opatrovníka k opatrovanci a společnou domácnost opatrovníka s opatrovancem.

3.3.1 Respondenti dle pohlaví Pohlaví respondentů

počet respondentů procento

Ženy

13

65%

Muži

7

35%

20

100%

Celkem

Tabulka č. 2: Pohlaví respondentů [tabulka vlastní]

35

Interpretace zjištěných údajů z tabulky č. 2 V této otázce bylo zjišťováno zastoupení počtu žen a mužů ve funkci opatrovníka. Podle pohlaví jsou mezi oslovenými opatrovníky z jedné třetiny zastoupeni muži (7 - 35%), ze dvou třetin ženy (13 - 65%). Z došlých odpovědí můžeme usuzovat, že opatrovnictví zastávají ve větší míře ženy. Grafické znázornění tabulky č. 2 [graf vlastní]

35% Ženy Muži

65%

3.3.2 Věk respondentů Věk respondentů Nejnižší věk

35

Nejvyšší věk

77

Tabulka č. 3: Věk respondentů [tabulka vlastní] Interpretace zjištěných údajů z tabulky č. 3 Nejnižší věk dotazovaného byl 35 let, nejstarší opatrovník je 77letý. V průměru je respondentům 49, 6 let.

36

3.3.3 Vztah opatrovníka k opatrovanci Vztah opatrovníka k opatrovanci počet respondentů

procento

Rodič

9

45%

Dcera , syn

5

25%

Jiný příbuzný

4

20%

Cizí osoba

2

10%

Celkem

20

100%

Tabulka č. 4: Vztah opatrovníka k opatrovanci [tabulka vlastní]

Interpretace zjištěných údajů z tabulky č. 4 Téměř polovinu, tedy 9 (45%) dotázaných opatrovníků tvořili rodiče opatrovanců. Další nejvyšší číslo 5 (25%) tvořily děti opatrovanců. Jiní příbuzní byli 4 (20%), cizí osoby pak 2 (10%).

10% 20%

45%

25%

Grafické znázornění tabulky č. 4 [graf vlastní]

37

Rodič Dcera , syn Jiný příbuzný Cizí osoba

3.3.4 Společná domácnost opatrovníka s opatrovancem Společná domácnost s opatrovancem počet respondentů procento Ano

14

70%

V blízkosti

3

15%

Ne

3

15%

20

100%

Celkem

Tabulka č. 5: Společná domácnost opatrovníka s opatrovancem [tabulka vlastní] Interpretace zjištěných údajů z tabulky č. 5 Tato otázka měla objasnit, zda žijí opatrovníci se svými opatrovanci ve společné domácnosti nebo ne. Dotazovaní nejčastěji uváděli, že se svými opatrovanci žijí ve společné domácnosti, a to ve 13 (70%) případech. Ve 3 (20%) případech se zdržují v jejich blízkosti, tzn. blízkost obydlí. A stejný počet, tedy 3 (20%) uvedl, že nebydlí se svým opatrovancem ani v jeho blízkosti. Grafické znázornění tabulky č. 5 [graf vlastní]

15% 15%

70%

38

Ano V blízkosti Ne

3.4 Vlastní výzkumné šetření 3.4.1 Je opatrovanec zbaven nebo omezen ve způsobilosti k právním úkonům? Otázka byla položena proto, aby bylo zjištěno v jakém poměru jsou v průzkumném šetření mezi sebou jedinci, kteří jsou zcela zbaveni způsobilosti a nebo pouze omezeni ve způsobilosti k právním úkonům.

Opatrovanec je zbaven /omezen ve způsobilosti k právním úkonům

počet respondentů

procento

Zbaven způsobilosti

10

50%

Omezen ve způsobilosti

10

50%

Celkem

20

100%

Tabulka č. 6: Společná domácnost opatrovníka s opatrovancem [tabulka vlastní] Interpretace zjištěných údajů z tabulky č. 6 Ze zjištěných údajů vyplývá, že lidé, kteří jsou zcela zbaveni způsobilosti k právním úkonům, 10 (50%) a jedinci, kteří jsou pouze omezeni, 10 (50%) jsou ve stejném poměru. Grafické znázornění tabulky č. 6 [graf vlastní]

50%

50%

39

Zbaven ve způsobilosti Omezen ve způsobilosti

3.4.2 Co bylo důvodem ke zbavení/omezení způsobilosti k právním úkonům u opatrovance? V této otázce bylo zjišťováno, co bylo prvotním důvodem k podání návrhu či podnětu na úpravu způsobilosti k právním úkonům u opatrovaných. Výsledek je uveden v tabulce č. 7. Důvody ke zbavení/omezení ve počet způsobilosti k právním úkonům

procento

respondentů

Mentální retardace

10

50%

Demence

2

10%

Duševní choroba

6

30%

Zneužívání návykových látek

0

0%

Jiné

2

10%

20

100%

Celkem

Tabulka č. 7: Důvody ke zbavení/omezení ve způsobilosti k právním úkonům [tabulka vlastní] Interpretace zjištěných údajů z tabulky č. 7 Opatrovníci uvedli, že nejvíce opatrovanců bylo zbaveno způsobilosti nebo omezeno ve způsobilosti k právním úkonům z důvodu mentální retardace 10 (50%). Téměř třetina 6 (30%) z důvodu duševní choroby. Pouze ve dvou případech (10%) byla upravena způsobilost z důvodu demence, stejný počet osob 2 (10%) byl zbaven způsobilosti z jiných důvodů, konkrétně se jednalo o stav po úrazu a dětskou mozkovou obrnou. Grafické znázornění tabulky č. 7 [graf vlastní]

10%

50%

30% 10%

40

Mentální retardace Demence Duševní choroba Zneužívání návykovýc h látek Jiné

3.4.3 Jak dlouho trvalo soudní řízení, než došlo k omezení/zbavení způsobilosti k právním úkonům opatrovance (doba od podání podnětu k soudu)? Tato otázka bylo položena z toho důvodu, aby bylo zjištěno, v jakém časovém rozmezí obvykle soud rozhoduje v tomto citlivém řízení. V tabulce č. 8 jsou uvedeny odpovědi respondentů. Doba trvání soudního řízení

počet respondentů

procento

2 měsíce

1

5%

0,5 roku

9

45%

1 rok

8

40%

2 roky

1

5%

nevím

1

5%

Celkem

20

100%

Tabulka č. 8: Doba trvání soudního řízení o úpravě způsobilosti k právním úkonům [tabulka vlastní] Interpretace zjištěných údajů z tabulky č. 8 Zde respondenti sdělovali různé časové údaje. V jednom (1 - 5%) případě byly uvedeny 2 měsíce. Nejčastěji, v 9 (45%) případech, však dotazovaní sdělovali, že soudní řízení trvalo 0,5 roku. Necelá polovina 8 (40%) uváděla časové období 1 roku. Jeden (5%) opatrovník v odpovědi uvedl, že na rozhodnutí a následné usnesení soudu čekal 2 roky. Grafické znázornění tabulky č. 8 [graf vlastní]

5% 5%

45%

5%

40%

41

2 měsíce 0,5 roku 1 rok 2 roky nevím

3.4.4 Spolupracujete při výkonu opatrovnictví s nějakými institucemi? Otázka byla směřována k tomu, zda opatrovníci při výkonu své funkce komunikují s úřady a institucemi, popřípadě jakými. Výčet těchto organizací je uveden v tabulce č. 9.

Instituce, se kterými opatrovníci nejvíce komunikují

počet respondentů

procento

Soudy

9

45%

Úřady

8

40%

Léčebny, nemocnice, ústavy

4

20%

Policie

2

10%

Jiné

1

5%

Ne

2

10%

Tabulka č. 9: Instituce, se kterými opatrovníci komunikují [tabulka vlastní] Interpretace zjištěných údajů z tabulky č. 9 Z obecných kategorií u respondentů jednoznačně dominovaly soudy, respektive jejich pracovníci 9 (45%). Důvod nejčastější spolupráce s tímto úřadem je odvislý od kontroly, kterou soudní úředníci u opatrovníků vykonávají v pravidelných cca ročních intervalech. Jako druhá nejčastější instituce jsou úřady, konkrétně městské úřady 8 (40%). Tato častá spolupráce vyplývá z povinné kontroly výkonu opatrovnictví, kterou pracovníci městských úřadů vykonávají na vyžádání soudu. Následují léčebny, nemocnice a ústavy, a to ve 4 (20%) případech. Respondenti rovněž občas musí spolupracovat s policí ČR i městskou policí. Jedná se o 2 (10%) respondenty. Zde jsou předmětem různé přestupky, výtržnosti a následné pokuty i běžná nedorozumění plynoucí z primárního onemocnění opatrovance. Jeden (1 - 5%) respondent uvedl, že problematiku opatrovnictví řeší pro jistotu i se svým právníkem. Ve dvou (2 - 10%) případech překvapivě respondenti uvedli, že s žádnými institucemi nespolupracují.

42

Grafické znázornění tabulky č. 9 [graf vlastní]

2

Ne

1

Jiné

2

Policie

4

Léčebny, nemocnice, ústavy

8

Úřady

9

Soudy 0

1

2

3

4

5

6

7

8

9 10

3.4.5 Jak hodnotíte spolupráci s institucemi? Tato otázka měla za úkol objasnit, zda je pro opatrovníky spolupráce s dostupnými institucemi přínosná, popřípadě v čem, nebo pro ně přínosem není. Názory opatrovníků jsou zpracovány v tabulce č. 10.

Hodnocení kvality spolupráce opatrovníků s ostatními institucemi

počet respondentů

procento

Kladné hodnocení

11

55%

Záporné hodnocení

5

25%

Nemohu posoudit

4

20%

20

100%

Celkem

Tabulka č. 10: Hodnocení kvality spolupráce s ostatními institucemi [tabulka vlastní] Interpretace zjištěných údajů z tabulky č. 10 Ze zjištěných údajů je patrné, že více než polovina respondentů, tedy 11 (55%) hodnotila spolupráci s ostatními institucemi kladně. Avšak v případě, kdy měli uvést, v čem jsou jim výše jmenované instituce přínosem, se jejich odpovědi omezily na vyjádření „snaží se“, nebo „jde to“, popřípadě „vždycky se nějak dohodneme“. Záporné hodnocení vzešlo od 5 (25%) opatrovníků. Ti však již byli ve svých odpovědích konkrétnější. Jako nejčastější negativa uváděli přílišnou administrativu ze stran soudu a 43

úředníků, dlouhou dobu vyřízení potřebných náležitostí, např. při samotném řízení o zbavení způsobilosti, a dále obtížné vyřizování změn na okresní správě sociálního zabezpečení, pokud opatrovanec pobírá invalidní nebo starobní důchod. Mezi nejčastější stížnosti pak patřilo podávání nejednoznačných informací od jednotlivých úředníků a městského úřadu. Čtyři (4 - 20%) se domnívali, že nemohou spolupráci posoudit.

Grafické znázornění tabulky č. 10 [graf vlastní]

20%

55% 25%

Kladné hodnoce ní Záporné hodnoce ní Nemohu posoudit

3.4.6 Kde jste získal/a informace, jak správně vykonávat funkci opatrovníka? Smyslem této otázky bylo zjistit, kde opatrovník získal relevantní informace potřebné k výkonu opatrovnictví. Tabulka číslo 11 uvádí přehled zdrojů, ze kterých respondenti získali informace o výkonu opatrovnictví.

Zdroje relevantních informací pro opatrovníky

počet respondentů

procento

Soudy

5

25%

Úřady

12

60%

Zákony, vyhlášky

5

25%

Právník

3

15%

Internet

4

20%

Od známých

5

25%

Tabulka č. 11: Zdroje relevantních informací pro opatrovníky [tabulka vlastní] 44

Interpretace zjištěných údajů z tabulky č. 11 Respondentům bylo v dotazníku nabídnuto několik variant, které jsou uvedeny v tabulce č. 11. Nejvíce opatrovníků 12 (60%) získalo informace na úřadech (myšleno městský úřad). Překvapivě pouze 5 (25%) na soudech, přičemž právě soud samotný o úpravě způsobilosti rozhoduje. Ve stejném počtu 5 (25%) čerpali opatrovníci z platných zákonů a vyhlášek. Dalších 5 (25%) se při získávání informací spolehlo na své známé a zřejmě dalo na jejich zkušenosti. Čtyři dotazovaní (4 - 20%) důvěřovali internetu a 3 (15%) svému právníkovi. Z velkého množství zdrojů, které respondenti uváděli, lze usoudit, že opatrovníci nedostali k výkonu své funkce potřebné informace na jednom místě, popřípadě jim byly sděleny neúplně. Opatrovníci doplňovali, že po informacích museli často sami složitě pátrat. Grafické znázornění tabulky č.11 [graf vlastní]

5

Od známých

4

Internet

3

Právník

5

Zákony, vyhlášky

12

Úřady

5

Soudy 0

2

4

45

6

8

10

12

14

3.4.7 Využíváte pro svého opatrovance sociální služby? Otázka byla položena proto, aby bylo zjištěno, zda opatrovník zvládá péči o svého opatrovance sám, či za pomoci sociálních služeb. Výsledky jsou zobrazeny v tabulce č. 12.

Využití sociálních služeb

počet respondentů

procento

Ano

15

75%

Ne

5

25%

20

100%

Celkem

Tabulka č. 12: Zdroje relevantních informací pro opatrovníky [tabulka vlastní]

Interpretace zjištěných údajů z tabulky č. 12 Při prvním pohledu je jasné, že většina opatrovníků pro své svěřence sociální služby využívá. Jedná se o 15 (75%) případů. Pouze 5 (25%) zvládá opatrovnictví samostatně bez další pomoci. Na základě tohoto výsledku lze považovat výkon funkce opatrovníka za náročný, kdy v mnoha případech opatrovník jako jednotlivec není schopen sám a bez pomoci zajistit veškeré potřeby opatrovance.

Grafické znázornění tabulky č. 12 [graf vlastní]

25%

Ano Ne

75%

46

3.4.8 Jaké sociální služby pro svého opatrovance využíváte? V této otázce bylo zjišťováno, jaké sociální služby respondenti, kteří odpověděli kladně, nejčastěji využívají. Přehled těchto služeb je uveden v tabulce č. 13.

Využívané sociální služby

počet respondentů

Denní stacionář

procento

11

73%

Pečovatelská služba

2

13%

Osobní asistence

2

13%

15

100%

Celkem

Tabulka č. 13: Využívané sociální služby [tabulka vlastní]

Interpretace zjištěných údajů z tabulky č. 13 Ve vzorku dotazovaných je nejčastěji využívanou službou denní stacionář, a to v nadpoloviční většině 11 (73%). Dále opatrovníci v hojné míře využívají pečovatelskou službu 2 (13%) a někteří z nich i osobní asistenci 2 (13%). Grafické znázornění tabulky č. 13 [graf vlastní]

13% 13%

73%

47

denní stacionář pečovatelská služba osobní asistence

3.4.9 Má funkce opatrovníka vliv na Váš soukromý život? Položená otázka vedla ke zjištění, zda výkon funkce opatrovníka má vliv na jeho soukromý život. Přehled životních oblastí, které bývají nejvíce zatíženy je uveden v tabulce č. 14.

Vliv funkce opatrovníka na soukromý život

počet respondentů

Procento

Rodina

8

40%

Partner

5

25%

Děti

4

20%

Profese

4

20%

Nemá žádný vliv

7

35%

Jiné 0 0% Tabulka č. 14. Vliv funkce opatrovníka na soukromý život [tabulka vlastní] Interpretace zjištěných údajů z tabulky č. 14 Respondenti v této otázce nejčastěji odpovídali, že opatrovnictví má velký vliv na jejich rodinný život, a to celkem v 8 (40%) případech. Z rodiny je dle 5ti (25%) z nich nejvíce zatěžován životní partner opatrovníka. Stejně tak má opatrovnictví vliv na vztah mezi opatrovníkem a jeho dětmi, a to ve 4 (20%) případech. Podobně je na tom výkon profese, do které také může výkon opatrovnictví zasahovat. Překvapivě žádný vliv výkonu opatrovnictví na svůj život nepociťuje 7 (35%) respondentů.

Grafické zpracování tabulky č. 14 [graf vlastní] 0

Jiné

7

Nemá žádný vliv

Profese

4

Děti

4 5

Partner

8

Rodina 0

1

48

2

3

4

5

6

7

8

9

3.4.10 Jaké jsou reakce okolí na Váš výkon opatrovnictví nad opatrovaným? Tato otázka zjišťuje, jaké nejčastější reakce opatrovníci dostávají od laického okolí. Jejich názory jsou shrnuty v tabulce č. 15.

Nejčastější reakce na výkon opatrovnictví

Počet respondentů

procento

Pozitivní

8

40%

Negativní

6

30%

Nemohu posoudit

6

30%

Celkem 20 100% Tabulka č. 15: Nejčastější reakce okolí na výkon opatrovnictví [tabulka vlastní]

Interpretace zjištěných údajů z tabulky č. 15 V tomto případě je jednoznačně pozitivní, že opatrovníci pociťují od svého okolí jednoznačně kladné reakce, a to téměř v polovině případů - 8 (40%). Negativní situace pak zažívá 6 (30%) respondentů a dalších 6 (30%) opatrovníků reakce okolí nedokáže, nebo nechce interpretovat.

Grafické zpracování tabulky č. 15 [graf vlastní]

30% 40% Pozitivní Negativní Nemohu posoudit

30%

49

3.4.11 Domníváte se, že by bylo vhodné, aby opatrovnictví bylo placenou funkcí? Tato otázka měla za úkol ozřejmit názor respondentů na často diskutované téma, zda by měli opatrovníci za výkon své funkce pobírat finanční odměnu. Přehled jejich názorů je zpřehledněn v tabulce č. 16.

Opatrovník jako placená funkce

Počet respondentů

procento

Ano

9

45%

Ne

9

45%

Bez odpovědi

2

10%

Celkem 20 100% Tabulka č.16: Opatrovnictví jako placená funkce [tabulka vlastní]

Interpretace zjištěných údajů z tabulky č. 16 V tomto případě se respondenti ve svých názorech rozdělili na dvě stejné skupiny. První se domnívá, že ano, 9 (45%), a stejně početná se domnívá, že ne, 9 (45%). Pouze 2 (10%) respondenti necítili potřebu se k tomuto tématu vyjádřit.

Grafické znázornění tabulky č. 16 [graf vlastní]

10% 45%

Ano ne Bez odpovědi

45%

50

3.5 Shrnutí výzkumného šetření Opatrovníků, kteří se zúčastnili výzkumného šetření, bylo celkem 20. Respondentům je v průměru 49,6 let. Ve větší míře tuto funkci vykonávají ženy, a to rovných 13. V převážné míře, v počtu 9ti respondentů, se jedná o rodiče svěřeného opatrovance. V naprosté většině, ve 14ti případech, pak opatrovníci bydlí s opatrovanci ve společné domácnosti. Z vlastního výzkumného šetření vyplynulo, že opatrovanci respondentů jsou omezeni ve způsobilosti k právním úkonům jak částečně, tak i zcela ve stejné míře 10 ku 10ti. Důvodem jejich zbavení/omezení ve způsobilosti k právním úkonům byla především mentální retardace opatrovance, jak uvedlo 10 respondentů. Celková doba od podání návrhu na úpravu způsobilosti k právním úkonům do ukončení řízení trvala v 9ti případech 0,5 roku. Při výkonu opatrovnictví komunikují v 9 případech nejčastěji se soudy. Spolupráci se soudy i s ostatními institucemi hodnotí 11 respondentů kladně. Zcela překvapivě však nejvíce zásadních informací, které se týkají výkonu funkce opatrovníka, získali

dotazovaní na městských úřadech. Tuto skutečnost uvedlo

rovných 12 respondentů. Osobně se domnívám, že informace o opatrovnictví by mělo v největší míře podávat opatrovnické oddělení příslušného soudu. Sociálních služeb pro své opatrovance využívá 15 opatrovníků ze zkoumaných 20ti , přičemž nejčastěji se jedná o denní stacionář. Nejvíce zasahuje respondentům výkon opatrovnictví do rodinného života, a to celkem v 8 případech. Reakce okolí na opatrování nesvéprávných jsou překvapivě nejvíce v 8 názorech pozitivní. Opatrovníci se pak v 9ti případech domnívají, že opatrovnictví by mělo být placenou funkcí, zcela totožně se pak 9 respondentů domnívá, že by mělo jít o funkci bezplatnou. Celkové údaje jsou shrnuty v tabulce č. 17.

51

Shrnutí výzkumného šetření

Počet

Nejčastější odpovědi

respondentů Věk respondentů

20

49,6

Pohlaví respondentů

13

žena

9

rodič

Vztah opatrovníka k opatrovanci Úprava způsobilosti

10

Zbaven zcela

Úprava způsobilosti

10

omezen

Doba trvání soudního řízení

9

0,5 roku

Komunikace s institucemi

9

soudy

Spokojenost s komunikací s institucemi

11

Hodnotí kladně

Získáván informací o výkonu

12

Na Městských úřadech

15

Denní stacionář

opatrovnictví Nejčastěji využívaná sociální služba Vliv funkce opatrovnictví na soukromý

8

Vliv na rodinný život

Reakce okolí na výkon opatrovnictví

8

Pozitivní reakce

Placená funkce opatrovnictví

9

Ano

Placená funkce opatrovnictví

9

Ne

život

Tabulka č.17: Shrnutí výzkumného šetření [tabulka vlastní]

52

3.6 Případová studie Pro zpracování kasuistiky jsem si vybrala oblast výkonu veřejného opatrovníka. Jedná se o ženu, která byla omezena ve způsobilosti k právním úkonům, a opatrovníkem bylo město. Vzhledem k povinnosti mlčenlivosti jsem změnila její iniciály, souhlasí pouze rok narození.

Osobní anamnéza: E. B., nar. 1974

Diagnóza: paranoidní schizofrenie Od 23 let je opakovaně hospitalizována v PL Kosmonosy.

Vzdělání: střední odborné učiliště – obor kuchař – číšník

Zaměstnání: Po mateřské dovolené byla zaměstnána jako uklízečka, poté jako kuchařka ve školní jídelně. Od 25 let invalidní důchodce.

Rodinná anamnéza: (původní rodina, dětství) Eva se narodila z manželského svazku jako jediné dítě. V jejích šesti letech se rodiče rozvedli a dívka zůstala v péči matky. U matky se v průběhu dalších let rozvinula schizofrenie. V důsledku toho byla zbavena způsobilosti k právním úkonům. Matka popisované byla pro své onemocnění dlouhodobě umístěna v psychiatrické léčebně. Eva byla svěřena do péče prarodičům, kdy ve výchově byla dominantní babička. Přes to všechno se Eva se svou matkou stýkala, a to buď při návštěvách v léčebně, nebo při matčiných propustkách z léčebny. S otcem se nestýkala.

53

Dospívání E. B. Eva navštěvovala běžnou ZŠ a po ukončení školní docházky nastoupila na střední odborné učiliště, obor kuchařka – servírka. Během studia, v 17ti letech, otěhotněla a narodila se jí dcera Martina. I přesto Eva studium dokončila a se svým partnerem a zároveň otcem Martiny žila asi 2 roky. Po jejich rozchodu pečovala popisovaná další 3 roky o dceru sama za pomocí babičky. Bohužel i u Evy byla v jejích 23 letech diagnostikována schizofrenie. Tato nemoc zavinila, že přestala samostatně zvládat péči o své dítě. Dcera Martina tak byla svěřena do péče otce.

Rok 2001 - 2003 Zdravotní stav Evy se vlivem probíhající nemoci postupně zhoršoval, a proto byl podán k Okresnímu soudu návrh na úpravu způsobilosti k právním úkonům. V tomto případě podala návrh na úpravu způsobilosti psychiatrická léčebna coby zdravotnické zařízení. Eva byla v roce 2001 omezena ve způsobilosti k právním úkonům tak, že nebyla dle vydaného rozhodnutí schopna samostatně vystupovat jako subjekt v obchodních či pracovních smlouvách týkajících se movitého a nemovitého majetku, přesahující hodnotové úrovně důchodu jmenované, popř. vytvářejících dlouhodobé závazky, a samostatně vystupovat jako účastník řízení v soudních řízeních. Z uvedeného vyplynulo, že Eva byla schopna se svým pravidelným příjmem (invalidní důchod) samostatně hospodařit. Jejím opatrovníkem bylo okresním soudem ustanoveno Město Jičín. Výkonem opatrovnictví byla ustanovena sociální pracovnice odboru sociálních věcí a zdravotnictví (v textu dále uváděna jako opatrovník). V průběhu následujících tří let byla Eva několikrát hospitalizována v psychiatrické léčebně. Opatrovník v průběhu výkonu opatrovnictví zjistil, že Eva, oproti názoru soudu, nebyla schopna hospodařit se svým důchodem. Popisovaná sice náklady na byt a výživné na dítě hradila, ale několik dnů po výplatě důchodu již neměla finance na jídlo a věci osobní potřeby. Eva často uzavírala půjčky na různá elektronická zařízení, která vzápětí někomu půjčila, darovala, nebo prodala. Z jejího bytu rovněž postupně zmizela převážná část zařízení – obývací stěna, koberce, lůžkoviny a další věci. Eva opatrovníkovi tvrdila, že tyto věci nepotřebuje. Dále neustále vyhledávala příležitostné práce, nejčastěji v restauračních zařízeních, kde bez smlouvy několik dní pracovala, často však byla zaměstnavateli jen využívána a za 54

svou práci nedostávala finanční odměnu. Eva ráda navštěvovala různé instituce, kde dojednávala různé dohody, např. nástup do soukromé střední školy za školné, na jehož úhradu neměla finance apod. Následné problémy s ní řešil opatrovník.

Rok 2004 - 2007 Dne 17. 2. 2004 vydal na návrh opatrovníka Okresní soud v Jičíně nový rozsudek. Na základě vypracovaného znaleckého posudku omezil paní Evu ve způsobilosti k právním úkonům tak, že nebyla schopna samostatně vystupovat při uzavírání pracovněprávních smluv a samostatně vystupovat jako subjekt ve smlouvách týkajících se movitého a nemovitého majetku přesahujícího částku 1.000,- Kč měsíčně. Na základě tohoto rozhodnutí opatrovník požádal ČSSZ o zasílání invalidního důchodu k rukám opatrovníka. Eva však i nadále, bez vědomí opatrovníka, uzavírala různé dohody, smlouvy. Tato činnost se jí dařila i přesto, že měla v občanském průkazu vyznačeno omezení ve způsobilosti k právním úkonům. Opatrovník o těchto záležitostech dostal informace až poté, když se Eva dostala do potíží. V době, kdy Eva projevila opravdový zájem spolupracovat, byla s ní a se souhlasem opatrovníka uzavřena pracovní smlouva na výpomoc v kuchyni restaurace. Eva však přišla do práce asi dvakrát, neplnila své povinnosti, v pracovní době se volně procházela po objektu. Tato mladá žena i nadále bez vědomí opatrovníka objednávala různé zboží na dobírku a neustále jí scházely finanční prostředky na osobní potřebu. Opatrovník soudu pravidelně předkládal hospodaření s finančními prostředky Evy, neboť tato opakovaně podávala stížnosti k soudu, s tím, že opatrovník o ni pečuje nedostatečně, neposkytuje jí dostatek peněz na věci, které nutně potřebuje. Během tohoto období byla Eva několikrát hospitalizována v psychiatrické léčebně. Avšak každé hospitalizaci se úporně bránila. Často bývala převezena na psychiatrickou ambulanci či do léčebny za doprovodu městské policie a opatrovník. Nebylo výjimkou, že bylo nutné zavolat záchrannou službu, která zajistila akutní péči při Evině nepříčetnosti. V důsledku zhoršení celkového psychického stavu byla Eva přijata do psychiatrické léčebny k dlouhodobému pobytu. Domů se dostávala pouze na víkendové propustky. V těchto případech se vždy spojila s opatrovníkem. Její chování bylo i v době propustek i nadále „nestandardní“. Eva byla svéhlavá, nedbala doporučení a pokynů opatrovníka a někdy se do léčebny vracela i o několik dnů déle než jí bylo určeno lékařem. V době 55

propustek se zdržovala v poloprázdném a neuklizeném bytě. Pro opatrovníka bylo čím dál obtížnější, z důvodu dlouhodobé hospitalizace a nedostatku finančních prostředků, zajistit Evě její záležitosti. Jednalo se například o zajištění vybavení domácnosti potřebnými věcmi apod. Dne 4. 10. 2007 proto podává opatrovník opět návrh na změnu způsobilosti k právním úkonům.

Rok 2008 – 2010 Na návrh opatrovníka vydal dne 15. 4. 2008 Okresní soud v Jičíně na základě provedeného znaleckého posudku následující rozsudek: „Eva B., nar. 1974, se omezuje ve způsobilosti k právním úkonům tak, že je schopna uzavírat drobné kupní smlouvy, při kterých se hned plní a kde hodnota závazku nepřesáhne částku 700,- Kč týdně s tím, že při všech ostatních úkonech je třeba, aby byla zastoupena opatrovníkem“. Eva se jen těžko smiřovala s tím, že opatrovník hospodaří s jejím důchodem. Požadovala, aby jí opatrovník nakoupil různé spotřebiče do domácnosti, nechtěla však slyšet, že na to nemá peníze, protože měla svou představu, že má u opatrovníka našetřeno jeden milion korun. Přese všechno se jí opět podařilo uzavřít úvěrovou smlouvu, kterou musel opatrovník zrušit. Eva odmítala respektovat opatrovníka a pro své peníze si docházela, jak se jí zachtělo. Evě se neustále zhoršoval její zdravotní stav, i z toho důvodu, že přestala užívat léky. Z toho důvodu došlo i na případ, že se jmenovaná nedostavila v určený termín na Městský úřad pro peníze, a opatrovník ji vyhledal v místě bydliště. Opatrovník při jedné z pravidelných návštěv například zjistil, že si Eva zabarikádovala vstupní dveře do bytu. I když nakonec otevřela, byla zmatená, nechtěla nikoho vidět a odmítala komunikovat. Odmítala rovněž návštěvu lékaře. Nesouhlasila s tím, aby jí kdokoli organizoval čas. V bytě býval obvykle zjištěn velký nepořádek. Na stole ležely písemnosti sousedů, které Eva zcizila z poštovních schránek druhých nájemců. V obdobných případech zajistil opatrovník záchrannou službu a Eva byla odvezena do PL Kosmonosy. Od července 2008 do května 2009 byla Eva opět dlouhodobě hospitalizována v psychiatrické léčebně. Během hospitalizace jí byly opět umožněny propustky, při nichž se jako obvykle vracela na několik dní domů do svého bytu. Pobyty Evy v místě bydliště se nikdy neobešly bez problémů. Opatrovník měl snahu zajistit Evě důstojnější bydlení. Za

56

její přítomnosti zajistil řemeslníky k rekonstrukci topení a provedení různých oprav v bytě. Eva průběh jednání opatrovníka s řemeslníky neustále narušovala a při rozhovorech každému vstupovala do řeči, vymiňovala si svoje názory. Nakonec však souhlasila s tím, že na úpravě bytu mohou řemeslníci pracovat i v době její nepřítomnosti. Během jedné z propustek z léčebny se Eva seznámila s mužem V. K., který se zajímal hlavně o její byt a nabídl Evě sňatek. Jednalo se o muže, který opakovaně vyhledával útočiště u lidí podobných Evě. Opatrovník se snažil Evu před tímto mužem ochránit. Pan V. K. tak naštěstí neuspěl a přestal se Evě plést do života. Několik dní před dalším propuštěním z psychiatrické léčebny zaslala Eva dopis starostovi města Jičína, ve kterém krom jiného žádala o zvýšení kapesného, zakoupení sporáku, lednice s mrazákem a pračky. Z dopisu je krom uvedeného patrné, že Eva je již zcela odtržena od reality. V tu dobu jí však byla ukončena hospitalizace v psychiatrické léčebně. Opatrovník ihned po obdržení dopisu navštívil Evu za účelem zjištění, jak zvládá vedení domácnosti po návratu z léčení. V bytě pak zkontroloval opravenou elektroinstalaci a namontovanou kuchyňskou linku. Během návštěvy byl v bytě nepořádek a bylo zjištěno, že peníze, které Eva dostala jako kapesné v léčebně, během dvou dnů utratila. Eva v přítomnosti opatrovníka reagovala rozčilením s tím, že jí nebude nikdo říkat, co má dělat. Tvrdila, že dle svého názoru uklízí, ale do bytu jí údajně chodí cizí lidé a chtějí ji připravit o byt. Eva opět podala stížnost na soud, ve které žádá změnu opatrovníka, stěžovala si, že nikdy neviděla vyúčtování svého důchodu a také vinila opatrovníka ze způsobení ochrnutí, přestože její tělesný zdravotní stav byl v tu dobu v pořádku a žádný úraz či onemocnění neprodělala. Rovněž vyžadovala přehled vyúčtování svého důchodu. Opatrovník, na základě uvedené stížnosti, předložil soudu hospodaření s finančními prostředky. Dne 27. 6. 2009 Evě zemřela matka a v rámci dědického řízení zdědila Eva pozemek a finanční hotovost cca půl miliónu korun. Opatrovník důkladně zajistil veškeré převody pozemků na Evu. Ta však byla opět od konce roku 2009 hospitalizovaná v psychiatrické léčebně. Eva tak opět dojížděla domů pouze na propustky. Při každé propustce se ohlásila u opatrovníka na městském úřadě. Již při prvních setkáních bylo opatrovníkovi zřejmé, že Evin psychický stav není stabilizovaný, o čemž ihned informoval personál

57

psychiatrické léčebny. Odpovědný pracovník léčebny však opatrovníkovi uvedl, že jmenovaná dodržuje léčebný režim, při pravidelných vizitách v léčebně je v pořádku a může občas na víkendy jezdit domů. Naposledy se opatrovník viděl s Evou koncem července 2010. Pracovnice psychiatrické léčebny telefonicky oznámila na městský úřad, že Eva se z propustky nevrátila zpět do léčebny. Opatrovník se společně s městskou policií ihned dostavil do místa bydliště Evy a snažili se dostat do jejího bytu. Cílem bylo opětné převezení Evy zpět do léčebny. Jelikož jmenovaná měla klíč v zámku, nikdo se na výzvu neozýval a zpod dveří byl cítit zápach, přivolal opatrovník Policii ČR. Policie se do bytu dostala a zkonstatovala, že Eva je po smrti. Příčinou smrti bylo oběšení při pokusu o sebevraždu. Opatrovník podal zprávu k soudu ohledně smrti Evy a vyrozuměl její rodinu, v tomto případě již zletilou dceru Martinu. Dnem úmrtí Evy skončil výkon veřejného opatrovnictví.

58

4 Diskuze Během realizace přípravy na absolventskou práci se ukázalo, jak je problematika opatrovnictví rozsáhlá a náročná. Otázky související se zdravotním postižením a opatrovnictvím se dotýkají mnoha tisíc lidí v České republice, a nejsou v české legislativě dostatečně zpracovány. Stejně tak je to s doporučenými metodickými postupy u veřejných i soukromých opatrovníků. Právně je opatrovnictví dospělých podchyceno pouze v Občanském zákoníku, a to jen velmi povrchně. Neodpovídá tak potřebám lidí zbavených či částečně omezených ve způsobilosti k právním úkonům. Ve své práci jsem se zabývala krom jiné i historií opatrovnictví, kde jsem poukázala, že již mnoho let lidé s mentálním a duševním onemocněním čelili sociální izolaci a společnost již v dávných dobách hledala způsoby, jak jim v životě pomoci. V praktické části absolventské práce jsem se zaměřila na výkon soukromého i veřejného opatrovnictví. Z výzkumného šetření vyplynulo, že počet opatrovanců zbavených způsobilosti k právním úkonům a opatrovanců v ní omezených je přibližně stejný. Z výzkumu dále vyšlo, že nejčastějším důvodem pro tato opatření je mentální retardace, což je porucha nevyléčitelná a v řadě případů nezvratná. Je-li v těchto případech určen opatrovník, jedná se mnohdy o celoživotní úděl dané osoby opatrovníka. Profil respondentů však naznačuje, že nejčastěji jsou ustanovováni jako opatrovníci rodiče. Ze zkušeností svých kolegů a mé krátké praxe mohu uvést, že řadě jedinců byl ustanoven opatrovník také pro následky duševní choroby, což bylo ve výzkumu uváděno jako druhý nejčastější důvod omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům. Demence se ukázaly být ve výzkumu na třetím místě. V těchto případech se mnohdy karta obrací a opatrovnictví tak nad svými rodiči vykonávají jejich děti. Naštěstí, jak výzkumné šetření naznačuje, opatrovníci ve většině případů bydlí se svými opatrovanci ve společné domácnosti.

59

Jak dále uvedli respondenti, řízení o úpravě způsobilosti k právním úkonům trvalo půl roku, jen o jednoho respondenta méně, tedy osm oslovených již uváděli dobu trvání řízení o způsobilosti k právním úkonům jeden rok, v jednom případě dokonce dva roky. Tato doba se mi zdá jako velmi dlouhá, neboť z praxe svých kolegů mohu potvrdit, že například v případě duševních poruch či demencí je nemocný člověk často ohrožen zneužitím od cizích lidí. Jedná se zejména o zneužívání podpisů na různé obchodní smlouvy či úvěry nebo zneužití samotných finančních prostředků, které člověk s postižením pobírá. Zajímavostí pak je, že opatrovníci často spolupracují právě se soudy. Na každém soudě je zřízeno opatrovnické oddělení, kde by měly být poskytovány relevantní informace pro výkon opatrovnictví. Další nejčastěji vyžívanou institucí jsou pak městské úřady, kde se obvykle řeší sociální situace daného opatrovance. Městský úřad také provádí kontrolu výkonu opatrovnictví v domácím prostředí, kdy sociální pracovnice zjišťuje, zda je opatrovanec řádně zajištěn, má dostatek vhodného oblečení a netrpí nějakým nedostatkem. Z výzkumu vyplývá, že v některých případech musí opatrovníci se svými opatrovanci řešit problémy na Policii ČR. Zde se jedná především o různá nedorozumění s okolní společností zapříčiněná vlivem choroby opatrovance, ale i páchání trestné činnosti takto postiženým člověkem. Opatrovníci se rovněž

nevyhnou komunikaci

s nemocnicemi či léčebnými zařízeními. Často je potřeba za opatrovaného podepsat souhlas s hospitalizací a vyřizovat za něj všechny finanční záležitosti s ní spojené (regulační poplatky apod.). Pozitivně se jeví to, že řada respondentů je s ostatními institucemi spokojená. Během průzkumného šetření mne zaujala informace, že nejvíce respondentů získalo informace o řádném vedení opatrovnictví na městských úřadech. Z uvedeného usuzuji, že lidé mají stále větší důvěru v místní samosprávu, kde si často člověk může popovídat o svých strastech a zároveň je mu zde poskytnuta rada, např. ohledně zajištění sociálních služeb v regionu. O tom, že výkon opatrovnictví je nelehký úkol, svědčí i fakt, že řada opatrovníků zajišťuje svým opatrovancům sociální služby. Z průzkumu vyšlo, že nejčastější využívaná služba je denní stacionář pro mentálně postižené. Tento výsledek však mohl

60

být zkreslen lokalitou, ve které bylo výzkumné šetření provedeno. Druhou nejčastější využívanou službou je pečovatelská služba, která je schopna zajistit potřeby opatrovance např. v době nepřítomnosti opatrovníka. Jedná se nejčastěji o donášku obědů, doprovod k lékaři, donášku nákupů, ale i zajištění otopu na topení apod. To, že se jedná o nelehký úkol, potvrzuje sdělení opatrovníků, kteří uvádějí, že výkon opatrovnictví jim často zasahuje do chodu celé rodiny a partnerského života. Soužití s osobou, která je omezena nebo zbavena způsobilosti k právním úkonům, dle sdělení často zasahuje i do života profesního. Opatrovník nezřídka musí žádat o úpravu pracovní doby, v případech těžšího onemocnění opatrovance se stává, že opatrovník je nucen své zaměstnání opustit úplně. Tím lze vysvětlit, proč se řada opatrovníků domnívá, že výkon opatrovnictví by měl být placenou funkcí. Jak uvádějí respondenti, zajišťují svým opatrovníkům veškeré záležitosti týkající se jejich života. Jedná se nejen o zastupování na úřadech či institucích, vedení finančních záležitostí, ale i běžné věci, jako je úklid, nákupy, praní prádla nebo doprovod k lékaři. Často doplňují, že výkon opatrovnictví je velice náročný. Přesto všechno však respondenti překvapivě ve většině uvedli, že reakce okolí na výkon opatrovnictví je ve většině pozitivní. Výzkum však ukázal, že opatrovnictví, ač je výjimečně náročné, dokáže v lidech vyvolat nepřejícnost a závist. Případová studie pak popisuje příběh dívky, později mladé ženy, která byla pod opatrovnictvím veřejného opatrovníka. Zde jsou popsány veškeré úkony, které sociální pracovnice pověřená opatrovnictvím musela v této kauze řešit. Z uvedené kauzy je patrné, jak náročná je práce s člověkem zbaveným způsobilosti k právním úkonům. Je zde evidentní, že její celková složitost nespočívá jen v požadavku na dobrou znalost zákonů, ale i na schopnosti spolupráce s dalšími institucemi, jako jsou léčebná zařízení nebo policie. O tom, že k výkonu této funkce je potřeba i značná míra psychické odolnosti a schopnost zachování si profesionálního přístupu, nemůže být dle případové studie pochyb.

61

Závěr Ve své práci jsem se snažila přiblížit systém opatrovnictví dospělých v České republice. Proto jsem si ho také zvolila jako téma pro svou absolventskou práci. Výkon mého povolání úzce souvisí s výkonem veřejného opatrovníka, a proto samotné psaní této práce bylo pro mne velikým přínosem. Studiem literatury a odborných zdrojů jsem získala ještě více obsáhlejších informací o tomto institutu. V absolventské práci jsem poukázala na to, že výkon opatrovnictví není ve společenství lidí žádnou novinkou, ale záznamy o něm sahají daleko do minulosti. V návaznosti jsem popsala systém opatrovnictví v dnešní době. Uvedeno je rovněž, jak samotné řízení o úpravě způsobilosti k právním úkonům probíhá, včetně ustanovení opatrovníka. V textu jsem se vždy snažila upozornit na možná vylepšení v celém systému. Během studia literatury jsem zjistila, jak je celá problematika rozsáhlá a náročná. Z toho vyplývá, že jsem se ve své práci dotkla především těch nejdůležitějších bodů, a to především těch, které jsou důležité pro praxi. Záměrem mé práce bylo, aby po jejím přečtení bylo i nezasvěcenému čtenáři zřejmé, co všechno výkon opatrovnictví nad dospělými osobami obnáší. V praktické části, která je rozdělena na dvě oblasti, jsem se soustředila nejprve na výkon soukromého opatrovnictví, abych získala co nejvíce poznatků o tom, jak se s výkonem funkce potýkají lidé v běžné populaci. Je pozitivní, že opatrovnictví stále ještě nejčastěji provádějí lidé blízcí opatrovancům. Průzkumné šetření zcela jasně ukázalo, o jak nelehkou funkci se jedná. Případová studie se pak dotkla tématu výkonu veřejného opatrovnictví. Po jeho zpracování jsem si také uvědomila, jak mne tato práce ovlivňuje, kolik mi toho bere i dává. Celkově však z mé práce vyplývá, o jak citlivé a křehké téma se jedná. Každý z nás ví, jak je v životě často těžké rozhodovat sám za sebe a o co těžší pak musí být rozhodovat za jiné, často velmi blízké osoby a mít na zřeteli jejich co nejlepší zájem. Na závěr mé práce mohu dodat, že v současné době je připravována novela Občanského zákoníku, kde bude celý systém opatrovnictví i řízení o něm pevněji

62

ukotveno. A to vše ku prospěchu lidí zbavených způsobilosti nebo omezených ve způsobilosti k právním úkonům, což hodnotím velmi kladně.

63

Резюме Выбор темы выпускной работы „Проблематика опеки взрослых“повлияла из большой части практика, которую я

провела в городском комитете Ичин, в

отделе социальной опеки и здравоохранения,и в настоящее время и моя cуществующая профессия. Я работаю в городском комитете Ичин социальным работником. В рамках реорганизации в нашем бюро я перешла 1-ого сентябрья 2011-ого года в отдель социальной опеки и здравоохранения. К моим настоящим обязанностям

принадлежит

тоже исполнение функции опекуна взрослых

граждан избавенных или ограниченных в способности к правовым актам. Как общественный опекун я работаю не только со своими клиентами, но тоже с людьми, которым совершает опекуна их близкий или знакомый. Группу этих лиц составляют особенно больные с различными типами заболевания и отключения. При исполнении функции общественного опекуна я часто встречаюсь с опекой над лицами с душевным заболеванием. Исполнение функции общественного опекуна нелёгкая задача. Касается работы со специфической группой клиентов, которая часто затрагивает очень эмоциональные и личные темы. На исполнение функции опекуна, как общественного так личного, нет ещё образованно общей методики. Bыпускная работa cостоит из двух частей. Теоретическая часть моей работы рассказывает об истории опеки и иэ неё исходить система опеки в настоящее время. Тоже здесь определяю понятие опеки, перечисляю её типы и привожу, кто опекун. Настолько объясняю, что это способность к правовым актам и какие более частые доводы для пуска судопроизводствa по этому делу. В свяэи с этим потом я пишу о судопроизводстве, о способности к правовым актам. Работу завершаю

главой о правах и обязанностях опекуна. В практической части

выпускной работы я занимаюсь частной опекой над лицами избавеными или ограниченными во своих правах. Мониторинг между частными опекунами был совершен в месте города Ичин с помощью структурированного анкета. Для целостной ориентации в проблематике я привожу одну казуистику из области обязанностей общественного опекуна. Перед заключением выпускной

64

работы имеется планированна диcскусия и резюме плода мониторинга результатов. Главная цель выпускной работы – получить представление о проблематике опеки у клиентов ограниченных или избавенных в способности к правовым актaм. На избранной казуистике описать работу общественного опекуна. Разработать полученные данные из зоны города Ичин.

Ключевые слова: Oпекa взрослых, Опекун, Душевная болезнь, Способность к правовым актам, Правовая поправка опеки (законодательство)

65

Bibliografie Monografie 1. FERJENČÍK, J. Úvod do metodologie psychologického výzkumu. 1. vyd. Praha : Portál, 2000. 256 s. ISBN 80-7178-367-6. 2. HARTL, P., HARTLOVÁ, H. Psychologický slovník. 1. vyd. Praha : Portál, 2004. 774 s. ISBN 80-7178-303-X. 3. HENDL, J. Kvalitativní výzkum. 2. vyd. Praha : Portál, 2008. 408 s. ISBN 987-80-7367485-4. 4. KINCL, J., URFUS, V., ŠKREJPEK, M. Římské právo. 2. doplněné a přepracované vyd. Praha : Beck, 1995. 386 s. ISBN: 80-7179-031-1. 5. MADAR, Z. A KOL. Slovník českého práva. 1. vyd. Praha : Linde Praha, 1995. 1390 s. ISBN 80-85647-62-1. 6. MAHROVÁ, G., VENGLÁŘOVÁ, M. A KOL. Sociální práce s lidmi s duševním onemocněním. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 2008. 168 s. ISBN 978-80-247-21385. 7. MATOUŠEK, O. A KOL. Metody a řízení sociální práce. 1. vyd. Praha : Portál, 2003. 380 s. ISBN 80-7178-548-2. 8. MAREČKOVÁ, J., MATIAŠKO, M. Člověk s duševním postižením a jeho právní jednání -otázka opatrovnictví dospělých. Praha : Linde, 2010. 223 s. ISBN-978-80-7201-8017. 9. MADAR, Z. A KOL. Slovník českého práva. 1. vyd. Praha : Linde Praha, 1995, 1390 s. ISBN 80-85647-62-1. 10. ŠVARCOVÁ, I. Mentální retardace. 2. vyd. Praha : Portál, 2011. 224 s. ISBN 987807367-889-0. 11. RENOTIÉROVÁ, M. Základy speciální pedagogiky. 1. vyd. Olomouc : UPOL, 2005, 32 s. ISBN 80-244-1083-4. 12. ŘEZÁČ, J. Sociální psychologie. Brno : Paido, 1998, ISBN 80-85931-48-6. 13. TITZL, B. Postižený člověk ve společnosti. Praha : UK, 2000, 120 s. ISBN 80-86-03990-0. 14. VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. 3. vyd.(rozšířené) Praha : Portál, 2004, ISBN 80-7178-802-3. 66

Seriálové publikace 1. KOZDERKOVÁ, Y. Opatrovnictví v praxi (výukový a podkladový materiál). Praha 2011. 2. LUŽNÁ, R. Zbavení a omezení způsobilosti k právním úkonům. Právo a rodina č. 5/2010 -12. ročník. ISSN1212-866X. 3. QUIP. Sborník příspěvků ze seminářů pořádaných v rámci projektu Život do svých rukou. 2. vyd. Praha : QUIP, 2008, 124 s. ISBN 80-903921-0-5

Elektronické dokumenty 1. MENTAL DISABILITY ADVOCACY CENTER - MDAC. Opatrovnictví a lidská práva v České republice. 2007, 79 s. ISBN 978-963-87395-9-9 [cit. 2011] dostupné na internetu: .

Jiné zdroje: 1. Zákon 40/1964 Sb. Občanský zákoník ze dne 26. února 1964 ve znění pozdějších předpisů. Codexis dne 17. 1. 2011. 2. Zákon 99/163 Sb. Občanský soudní řád ze dne 4. prosince 1963 ve znění pozdějších předpisů. Codexis dne 28. 2. 2011.

67

Seznam příloh Příloha č. 1 : Dotazník pro opatrovníky dospělých osob

68

Příloha č. 1

Dotazník pro opatrovníky dospělých osob

Vážení, obracím se na Vás s prosbou o vyplnění Dotazníku k závěrečné absolventské práci na téma: Problematika opatrovnictví dospělých. Jmenuji se Jana Kůtková a jsem studentkou 4. ročníku Vyšší odborné školy, střední odborné školy a základní školy MILLS, s.r.o. v Čelákovicích, obor sociální práce. Předkládám Vám dotazník a předem děkuji za zodpovězení. Vaše odpovědi budou zpracovány a použity pro praktickou část mé absolventské práce. Za jeho vyplnění a navrácení předem děkuji. Vyhodnocení bude samozřejmě anonymní, jde o vaše vnímání věci a o to, jak to vlastně je nebo není. Vašich osobitých názorů a poznatků si cením.

A) Charakteristika Výzkumného vzorku 1. Jste:

2. Věk:

muž

- žena

…………

3. Jaký máte ke svému opatrovanci vztah? (zaškrtněte)

a) Rodič b) Dcera, syn c) Jiný příbuzný uveďte jaký …..................... d) Blízká osoba e) Cizí osoba

4. Bydlíte ve společné domácnosti s opatrovancem? (zaškrtněte)

a) Ano b) V blízkosti c) Ne

69

uveďte proč ….................................

B) Vlastní výzkumné šetření 1. Je opatrovanec zbaven nebo omezen ve způsobilosti k právním úkonům? (zaškrtněte)

2. Co bylo důvodem ke zbavení / omezení ve způsobilosti k právním úkonům u opatrovance? (zaškrtněte)

a) Mentální retardace b) Demence c) Duševní choroba d) Alkoholismus, drogy e) Jiné

uveďte ……………………………

3. Jak dlouho trvalo soudní řízení, než došlo k omezení / zbavení ve způsobilosti k právním úkonům opatrovance (doba od podání podnětu k soudu)? (určete rozmezí, čas)

4. Spolupracujete při výkonu opatrovnictví s nějakými institucemi? a) Soudy b) Úřady c) Léčebny, nemocnice, ústavy d) Policie e) Jiné uveďte jaké ………………………..

70

5. Jak hodnotíte spolupráci s institucemi? a) hodnotím kladně (uveďte v čem) ……………………….. …………………………………………………………. b) hodnotím záporně (uveďte proč- např. špatný přístup úředníků, poskytnuté špatné informace aj.) …………………………………………………………. ..………………………………………………………… c)

nemohu posoudit

6. Kde jste získal(a) informace, jak správně vykonávat funkci opatrovníka? a) Právník b) Zákony, vyhlášky c) Internet d) Tisk e) Od známých f) Úřady g) Jiné

uveďte jaké ……………........................

a) Ano

7. Využíváte dostupné sociální služby?

b) Ne

8. Jaké sociální služby pro svého opatrovance využíváte?

71

9. Má funkce opatrovníka vliv na Váš soukromý život? a) Rodina b) Partner c) Děti d) Profese e) případně doplňte další ………………….

10. Jaké jsou reakce okolí na váš výkon opatrovnictví nad opatrovancem? (např. závist z důvodu hospodaření s penězi; přílišné omezení svobody; pozitivní reakce)

11. Domníváte se, že by bylo vhodné, aby opatrovnictví bylo placenou funkcí? a) Ano, uveďte proč …............................

b) Ne , uveďte proč …..............................

12.Chcete ještě něco doplnit?

Děkuji Vám za Váš čas strávený vyplňováním dotazníku.

72