Problematika odvětrání bytů (porada předsedů samospráv – 14.listopadu 2012) Co je větrání Větrání je výměna vzduchu v uzavřeném prostoru (obytný prostor, byt). Proč výměna vzduchu Do obytného prostoru (bytu) se uvolňují jednak zplodiny našeho metabolismu, především oxid uhličitý a vodní pára, dalšími produkty, které zhoršují kvalitu vzduchu a znepříjemňují životní prostředí, jsou emise z vaření, oxidy dusíku (plynové spotřebiče) a těkavé organické látky, uvolňující se z nábytku, koberců apod. Nezanedbatelný není ani elektronický smog (TV obrazovky, monitory) a ozón (laserové tiskárny). Důsledky zhoršení kvality vzduchu a dopad na životní prostředí Zdravotní rizika - zvýšení koncentrace CO2 - zvýšená únava, snížení pozornosti; - zvýšení vlhkosti s následným vznikem plísní na stavebních konstrukcích a vybavení nábytkem - spory, houbová napadení; - pasivní kouření (z ostatních prostor bytového domu a venkovního prostředí) – respirační choroby;
Zhoršení pobytové pohody - pachy z provozu WC a hyg. příslušenství – zvýšená koncentrace páry; - pachy z provozu kuchyně - vedlejší produkty vaření, používání aromatických přísad apod.; Dlouhodobější důsledky - postupné snižování kvality stavebních konstrukcí a prvků vybavení - (tvarové změny – bobtnání, funkční změny – jiné, než výpočtové hodnoty difuze vodních par, koroze); Z výše uvedeného vyplývá nutnost zajištění účinného odvětrání bytů. Výchozí předpoklady: ČSN EN 15665/Z1 – Větrání budov – Stanovení výkonových kritérií pro větrací systémy obytných budov (dále jen Norma) stanovuje: - požadavek na odvětrání (výměnu vzduchu) v množství 25 m3/os./den (doporučená hodnota při intenzitě 0,5 h-1) Dále Norma ve své příloze NA. 1 připouští pro větrání obytných budov následující větrací systémy: - nucené podtlakové větrání (přívod venkovního vzduchu podtlakem v kombinaci s nuceným odvodem vzduchu z hyg. zázemí a kuchyně);
- hybridní větrání (přívod venkovního vzduchu podtlakem se střídavým režimem přirozeného a nuceného odvodu vzduchu – kombinace přirozeného a nuceného větrání k zajištění minimální spotřeby energie) - nucené rovnotlaké větrání (přívod ohřívaného venkovního vzduchu a odvod vzduchu větrací jednotkou, případně se zpětným získáváním tepla); Norma dále uvádí dílčí požadavky na jednotlivé větrací systémy, a to v části NA.3. V našich bytových domech (převážně panelová výstavba ze 70. a 80.let min. století) se vesměs vyskytuje systém nuceného podtlakového větrání. Centrální ventilátor bývá umístěn na střeše, přisávací otvory (v jednotlivých bytech) nebyly opatřeny malými ventilátory (pouze klapky), přívod venkovního vzduchu byl zajištěn infiltrací okenních křídel. V různých obdobách byl tento systém aplikován i v jiných bytových domech. S postupem modernizace bytových domů s cílem zlepšení jejich energetické náročnosti (výměna oken), individuálními rekonstrukcemi bytových jader (s osazením vlastních ventilátorů a digestoří) a stárnutím technického vybavení (centrální ventilátory) ztratil tento systém zcela svoji účinnost (omezení přívodu venkovního vzduchu osazením plastových oken bez infiltrace křídel, trvale uzavřené rekuperační klapky, zazdívání otvorů u spižních skříní apod. Jedním z důsledků se tak při individuálním spínáním lokálních ventilátorů a digestoří v bytových jádrech bez vazby na sepnutí centrální jednotky na
střeše stalo vytvoření přetlaku ve větracím potrubí s obtěžováním dalších bytů odvětráním jiného bytu – mechanické klapky tomuto nebyly schopné zabránit. V různých obměnách se na všech bytových domech vyskytují obdobné problémy. Norma dále uvádí v poznámce k příl NA.1: 3. Rotační větrací hlavice pro odvod vzduchu, pro jejich nízkou účinnost, se nedoporučují. Možný způsob řešení: Výchozím požadavkem je zabezpečení doporučené hodnoty množství vyměněného vzduchu v obytném prostoru. Např.: 3-členná domácnost vykazuje potřebu výměny 75 m3 vzduchu/den. Tento požadavek lze splnit (byt s vyměněnými okny a rekonstruovaným bytovým jádrem) např.: - osazením ventilátoru s max. průtokem cca 170 m3/hod a jeho spuštěním po dobu cca 27 min.(resp. 9x po 3 min.); - po celou dobu sepnutí ventilátoru (tj.27 min.) bude zajištěn dostatečný přívod čerstvého vzduchu (rekuperační klapky ani otvory ve spižních skříních nepostačují - při doporučené hodnotě úrovně proudění čerstvého vzduchu, tzn. do 0,5 m/s - ke splnění požadovaného množství dodaného čerstvého vzduchu); tento přívod čerstvého vzduchu lze zabezpečit vždy sklopením okenního ventilačního křídla.
Stávající stav: Předpokladem tohoto způsobu účinného odvětrání je vytvoření podtlaku v centrálním ventilačním potrubí, tzn. současným sepnutím centrálního ventilátoru na střeše.
Aby byl tento systém komplexně účinný, vyžaduje (minimálně): - centrální odsávání (jednotka na střeše) musí být v provozuschopném a dobrém technickém stavu; - u ostatních bytů musí být vytvořen účinný systém lokálního odvětrání s ventilátory osazenými zpětnými klapkami; - u bytů s dosud nerekonstruovanými bytovými jádry osazení zařízení s účinnými zpětnými klapkami (tím se však zamezí jejich přivětrávání – vytvoření podtlaku s větracím efektem - při spuštění centrální jednotky na střeše). Výhody: - zajištění požadavku Normy na odvětrávání za minimálních pořizovacích nákladů bytového domu: Nevýhody: - energetická náročnost při provozu centrální jednotky na střeše domu – náklady bytového domu (spotřeba el.energie);
- setrvávající hlučnost centrální jednotky na střeše domu; - zajištění koordinace jednotlivých uživatelů bytů na centrálním odvětrávacím potrubí při optimalizaci spouštění systému (přepojení spínačů, omezení zásahů do centrálního rozvodu při individuální přestavbě bytového jádra apod.); - u nerekonstruovaných bytových jader nutnost osazení min. 1 ventilátoru se zpětnou klapkou a zamezení tak možnosti přetlakového znečistění tohoto bytu znečistěným vzduchem z jiných bytů – na náklady jednotlivých uživatelů bytů (případně jiným způsobem účtování).
Další způsoby řešení: 1) Osazení rotačních ventilačních hlavic (např.LOMANCO) namísto centrálních ventilačních jednotek na střeše domu – poměrně obvyklé řešení:
Výhody: - omezení hlučnosti; - eliminace energetické náročnosti na provoz centrální jednotky na střeše domu (přes stávající poměrně nízkou spotřebu po krátký časový úsek spuštění – cca 3 min.); - pořizovací cena hlavice LOMANCO (cca 5.000,- Kč) je nižší, než potřebná rekonstrukce a případné modernizace centrální odvětrávací jednotky (cca 13.000,- Kč); Nevýhody: – problém vytvoření žádoucího a potřebného podtlaku v centrálním odvětrávacím potrubí (důsledkem může být snížená účinnost odvětrání); žádoucí je posílení chodu přídavnými pohonnými jednotkami – zvýšení pořizovací ceny jednotky LOMANCO, případně náklady na propojení s centrálním rozvodem – viz hybridní větrání).
2) Hybridní větrání K odvodu vzduchu se využívá přirozeného tlakového rozdílu ve vertikálním vzduchovodu (vlivem rozdílu hustot vzduchu a účinku větru)., při nedostatečném tlakovém rozdílu se uvádí automaticky do chodu ventilátor. Systém řízení reguluje průtok vzduchu podle koncentrace oxidu uhličitého. Pozn: Hybridní systému mohou kombinovat přirozené a nucené větrání různým způsobem, cílem je vždy minimalizace spotřeby energie (i na vytápění). Pokud takový systém splní návrhové požadavky národní přílohy Normy na průtok vzduchu, je řízení podle kvality vzduchu (koncentrace CO2) vždy účelné. Pozn.: - viz systém DCV fa ELEKTRODESIGN ventilátory, s.r.o. Výhody: - při kompletní vybavenosti čidly, spínači apod. se jedná o bezobsluhový provoz Nevýhody: - vyšší pořizovací náklady (lišící se od vybavenosti systému) – cca 30.000,- až 70.000,- Kč (dále též podle počtu bytů apod.)
3) Nucené rovnotlaké větrání Nucené rovnotlaké větrání představuje vyšší kvalitu větrání než nucené podtlakové větrání, popř. hybridní větrání. Použije se však i tam, kde není z hygienických důvodů možné zajistit přívod vzduchu pod tlakem z obvodové stěny (hlučné prostředí, znečistěné prostředí – emise prachových a kouřových částic, trvalé pachy – ČOV apod.). Větrací jednotka pro nucený přívod vzduchu musí být vybavena filtrací vzduchu a ohřívačem, resp. předehřívačem vzduchu. S ohledem na spotřebu energie se doporučuje použití zařízení pro zpětné získávání tepla (ZZT). V případě nuceného rovnotlakého větrání, realizovaného centrální větrací jednotkou pro více bytů, musí zařízení automaticky vyrovnávat tlakové poměry v přívodních i odváděcích vzduchovodech při zásahu jednotlivých uživatelů. Pozn.: - viz systém IZT pro bytové domy fa ATREA, s.r.o. Výhody: - při systémovém řešení se jedná o provoz s rekuperací tepla dle individuálních požadavků – řízené větrání; Nevýhody: - vysoké pořizovací náklady (vždy na základě individuální kalkulace); - zásahy do stavebních konstrukcí (stavební úpravy);
