Problematika Islámského státu"

Odborný podklad think-tanku Evropské hodnoty

~ROPSKÉ HODNOTY

2015-11-27

Názory i souvislosti

Problematika „Islámského státu"

Shmuel Bar Výzkumný pracovník v Institutu Samuela Neamana pro Národní politický výzkum, zakladatel a CEO lntuView Ltd Tento odborný podklad byl psán pro Prague European Summit 2015

Think-tank Evropské hodnoty je nevládní instituce, která prosazuje zvyšování politické kultury v České republice i na evropské úrovni.


2015-11-27

~ROPSKÉ HODNOTY Názory i souvislosti


1.Úvod Arabský státní systém, který se vyvinul během druhé poloviny 20. století, se zhroutil v Sýrii, Iráku, Jemenu, Libyi a Somálsku a je možné, že bude následovat Libanon a Jordánsko. Podobně jako tomu bylo s Valihrachem v příběhu o Alence od Lewise Carrolla, země, které zkolabovaly, nelze bez významných politických, ekonomických a/nebo vojenských investic poskládat zpátky dohromady, jenže tento kapitál není v současné situaci k dispozici. Rozpad národního státu a hranic na Blízkém východě vedl k návratu k základním nábožensko-sektářským a kmenovým identitám. Tyto identity byly přítomné

a latentní vždycky, ale v současné době se k nim primárně vztahuje velká část populace této

oblasti. Hlavními silami v tomto novém „regionálním nepořádku" jsou - a v dohledné budoucnosti budou islámské síly: ,,Islámský stát" {1515) a další islamistická hnutí. Tyto síly spolu budou soupeřit o převahu na všech úrovních - nábožensko-ideologické, ekonomické, vojenské a na poli teroristických útoků na ty, jež vnímají jako své nepřátele, tj. zhroucené režimy, Izrael, prozápadní konzervativní arabské státy a Západ. Znásobí rovněž své snahy získat vyspělé zbraně, chemické zbraně, prostředky umožňují cí kybernetické útoky a proti těmto nepřátelům je využijí. Hrozbou tedy není pouze územně definovaný „Islámský stát", ale spíše vznik množství lokálních, ale propojených „džihádistánů" v různých částech

regionu a jejich možné rozšíření do dalších zemí v jižní Asii, jihovýchodní Asii a v Evropě.

Vzestup „Islámského státu" (,,al-dawlah al-islamiyah") tak v tomto kontextu představuje pro Blízký východ a postižené regiony rozhodující historický okamžik. Politické a vojenské obrození myšlenky „chalífátu" má dopad na radikální islámská hnutí a komunity po celém muslimském světě. Muslimské komunity, organizace, vůdci a ideologická hnutí se k existenci „Islámského státu" nemohou stavět nevšímavě.

Mohou být buď proti němu a považovat jeho nárok na titul chalífát za nelegitimní, nebo

mohou jeho nárok uznat a přislíbit chalífovi věrnost. Zatímco arabské státy, jež „Islámský stát" přímo ohrožuje,

jeho

legitimitu

odmítají,

informace

o

obrovském

množství

uprchlíků

objevující

se na sociálních médiích a rovněž image úspěšného „Islámského státu" přispívají k tomu, že chalífát je z eschatologického hlediska lákavý, a rozdmýchávají oheň radikalizace mezi muslimy na Západě, které vybízí, aby přicestovali na Blízký východ jako zahraniční bojovníci a aby bojovali proti „bezvěrcům" i na Západě. Současné

snahy porazit „Islámský stát" tuto organizaci nijak závažně nepoškodily a v očích stoupenců

jej dokonce vyzdvihly jako muslimskou entitu, která se staví proti vojenské síle „bezvěreckých" supervelmocí. Zásahy Ruska jen přilévají olej do ohně radikalizace, vyvolávají vzpomínky na Afghánistán a ještě více podněcují mladé muslimy, aby se připojili k džihádu. Uprchlická krize, jež je důsledkem občanské

války v Sýrii, vyvolala také dalekosáhlé demografické změny v sousedních státech

Sýrie, což ohrožuje jejich stabilitu a dokonce i integritu coby států. Další dezintegrace států v regionu je

1


2015-11-27



vysoce pravděpodobná a totéž platí o zhoubném dopadu na jeho evropské sousedy. Tato studie se věnuje důvodům, proč je „Islámský stát" tak lákavý, a šancím na jeho vojenskou a ideologickou porážku. Rovněž se zabývá tím, jakým způsobem se může mezinárodní společenství a zejména EU k této záležitosti postavit a jaké prostředky použít: jak zabránit přesahu současných událostí do dalších zemí, jak zmírnit společenský a bezpečnostní dopad na Západ a jak zvýšit bezpečnost

zemí „v první linii" na Blízkém východě, jež jsou při řešení tohoto problému ochotny

spol u pracovat.

2. Co je „Islámský stát"? Ideologický světonázor za chalífátem „Islámský stát" je mnohem kontroverznější, směřuje více ven a má větší sklon k násilí než jakýkoli předchozí pokus o vytvoření islámského režimu. Je založen na eschatologickém vnímání současného stádia islámské historie, podle nějž nyní uzrál čas na obnovení jednoho islámského státu pro celý muslimský svět pod vedením chalíf/ a na znovuobnovení džihádu proti bezvěreckému světu za účelem „učinění Alláhova slova nejsvrchovanějším na světě". Ačkoliv ideologové „Islámského státu" prohlašují, že cílem je napodobit režimy Čtyř spravedlivých chalífů, zdá se, že opravdovým modelem je režim Proroka samotného, který vedl svatou válku proti „polyteistům", jimž dal volbu „islámu, nebo meče", na Arabském poloostrově likvidoval „pohanství" a „herezi" a podrobil či zmasakroval celé populace těch, kteří mu oponovali. Na rozdíl od většiny předchozích chalífátů, pro něž nebyl džihád proti nemuslimskému světu ve středu jejich zájmu, pro „Islámský stát" je to přímo raison ďetre. Nicméně „dobytí Říma" nelze dosáhnout, aniž by srdce Blízkého východu nebylo nejprve zbaveno muslimských „odpadlíků" - šíitů, jezídů, Kurdů a 2

alavitů. Alavitský režim v Sýrii a šíitský režim v Iráku představují pro „Islámský stát" ,,blízké nepřátele" . Podstatou chalífátu není režim jako takový, ale osobnost chalífy coby „zástupce posla božího" (,,khalifat rusu/ al/ah"{ Tento titul má následující politické charakteristiky: •

Úplná autorita chalífy v náboženských i světských záležitostech, a tedy i nepřijatelnost muslimského náboženského pluralismu v rámci chalífátu.

•

Univerzalita chalífátu a potřeba fyzického sjednocení všech částí „dar al-islam" (domu islámu)

1 „khilafah", česky chalífa nebo kalif - tento model je založen na jmenování vůdce. Jde o to, že titul označuje vůdce, nikoli režim, systém zákonů, či jasně definovanou politickou strukturu. Plný titul chalífy je „Khalifat Rasul-Allah" (zástupce posla božího). Podle sunnitské tradice není jmenován předchozím chalífou ani nadpřirozenými božskými znameními, ale „skupinou, která svazuje a rozvazuje" (ahl-al-hal wa al-'aqd), a jeho autorita je od toho okamžiku upevněna „přísahou věrnosti" (ba'ya). 2 Posedlost „Islámského státu" - a jeho předchůdců, skupiny Abu Mus'ab al-Zarkáví - šíity byla jablkem sváru mezi nimi a „starou gardou" džihádisticko-salafistického hnutí. Vůdce al-Káidy, Ayman, al-Zavahíri rozlišuje mezi vůdci šíitů a „obyčejným lidem". Ti první jsou odpadlíci islámu. Ti druzí byli prostě ideologicky mylně vedeni, a kvůli jejich neznalosti jim má být tudíž odpuštěno.

3 Chalífovi se také

říká

„Velitel

věřících"

(,,amir al-mu'minin") a „Ten, který musí být poslechnut" (,,wali al-amr").

2


2015-11-27



pod chalífátem, a tudíž nepřijatelnost stejně legitimních soupeřících chalífátů a implicitní nepřípustnost

•

Podrobení ,,lidí knihy (židů, křesťanů, zoroastriánů) ,,Umarovu paktu", který na ně uvaluje daně a 11

dělá

•

„vestfálského systému" mezi muslimskými státy.

z nich druhořadé občany.

Obnovení „útočného džihádu

11

(,,Jihad al-talab wal-ibtida"), vedoucího k agresívnímu vztahu

11

s „Dar al-Harb (domem války). Povinnost nabýt - nebo v džihádu proti bezvěrcům dokonce použít - jaderné zbraně, a to pode příkazu Koránu (8:60): ,,Připravte tedy proti nim všechno, co schopni jste postavit ze síly .... , abyste zastrašili

nepřátele Boží i nepřátele své ....

4

"

Možná, že ve světle výše uvedeného se současné islámské režimy vyhýbaly paradigmatu „chalífátu 11 a raději

se definovaly jako „emiráty

11 ,

,,islámské republiky" nebo „království 11 • Existuje opravdu jen málo

islámských hnutí, která se vážně pokusila definovat moderní koncepci toho, jako by měl být chalífát strukturován . Dokonce ani pro al-Káidu nebylo založení chalífátu bezprostředním cílem, byl to spíše 5

cíl, kterého má být dosaženo postupně . 6

Důležitou

otázkou je „etiologie" fenoménu, který „Islámský stát

11

představuje

dnes. Tento fenomén

není nový. Projevil se v období po 11. září v podobě popularity al-Káidy mezi muslimy po celém světě. Pokusy odkrýt fundamentální příčiny niterného nepřátelství „radikálního islámu

11

vůči

Západu vedly

11

k identifikaci dlouhého seznamu „základních příčin" či „hybných faktorů : chudoba (či nerovnoměr nost rozložení bohatství), odcizení, absence demokracie a opresivní autokratické režimy, národní či kulturní ponižování, kolonialismus, vojenské porážky, společenské a ekonomické intervence Západu a rovněž

politické záležitosti, jako je palestinská otázka, války v Iráku a Afghánistánu a další. Nicméně

nelze říci, že by jedna z těchto příčin sama o sobě či jakákoli jejich kombinace vedly k rozsáhlému terorismu. Mnohé z nich se ve „třetím světě

11

běžně

vyskytují, zatímco jiné jsou charakteristické

pro muslimský či arabský svět, ale žádné z nich nepředstavují křivdy tak obrovské, aby je jiné národy neznal/ . Zatímco se však v jiných společnostech tyto křivdy přetavily ve vznik lokálních teroristických hnutí, pouze v muslimském světě jsme svědky vzniku hnutí, která zahrnují příslušníky stejného náboženství či příbuzná etnika z jiných oblastí, která identifikují celý západní svět (či jakoukoli jinou 4 Toto souvisí s mainstreamovou islámskou diskuzí o jaderných zbraních, která ospravedlňuje, nebo dokonce nutí k získání jaderných zbraní včetně jejich použití proti „bezvěrcům". Viz: Shmuel Bar, Warrant for Terror, Rowman and Littlefield, 2006, str. 70-73. 5 Hizb al-Tahrir al-lslami (Islámská strana osvobození) a její odnože jako „ al-Muhajirun" http://www.pal-tahrir.info/ memorial93/7203-2014-05-19-16-41-19.html. Viz také: http://khilafah.net/main/index.php/ajhisa/alkhalifah/C9 6 Viz http://www.h udson .org/resea rch/9901-the-zawa h iri-letter-a nd-th e-strategy-of-a 1-qaeda 7 Okupován a kolonizován je Tibet, stejně jako provincie Sin-ťiang v Číně; řada Basků a katolíků v Severním Irsku vnímá svou situaci podobně , stejně jako sikhové v Indii, Tamilové na Srí Lance, stát Chiapas v Mexiku a řada dalších etnických skupin na světě.

3


2015-11-27



civilizaci) jako svou Nemesis a která zaútočila mimo své domovské země. Fenomén „Islámského státu" tedy nelze vysvětlit jako výsledek pouze politických a společensko-ekonomických faktorů. Je potřeba vzít v úvahu také faktory kulturní, jako jsou náboženské obyčeje, celkový postoj k násilí nebo tradice tolerance či intolerance k „jinému". Na Západě je tendence prohlašovat, že fenomén „Islámského státu" je „iracionální". Avšak jak říká Polonius v Hamletovi: ,,Je to šílenství, ale je v tom jistá metoda". Na budování vlády teroru za účelem dosažení politické nadvlády (Robespierre, Hitler, Stalin), na využívání náboženského nebo nacionalistického zápalu k dosažení těchto cílů či na uvolnění těch nejatavističtějších hybatelů lidské bytosti za účelem uspokojení voličstva není nic iracionálního. Ačkoli byly syrská a irácká společnost před „Islámským státem" represivní, muž si nemohl jen tak koupit sexuální otrokyni, znásilnit ženu či rozřezat někomu

hrdlo kdykoli se mu zlíbilo. Za „Islámského státu" si může jakýkoli muž koupit dívky

do otroctví (i když pouze Kurdky, jezídky a jiné „untermenschen") a znásilnit kohokoli „koho jeho pravá ruka (ruka

meče)

vlastní". V hobbesovském

světě

je toto

„přirozené".

,,Islámský stát" racionální je -

používá prostředky, které dosahují vytoužených cílů. Z našeho pohledu však není „rozumný". Druhou stranou mince je tendence nalézat pro vznik a chování „Islámského státu" ,,racionální" ekonomické vysvětlení. I toto je problematické. Žádná racionální ani rozumná ekonomická analýza by neříkala,

že stát, který se prezentuje jako existenciální nepřítel všech svých sousedů, by ekonomicky

prosperoval. Extrapolací této školy je analogie, kterou někteří západní znalci dělají mezi „Islámských státem" a organizovaným zločinem. Je pravdou, že mezi terorismem a organizovaným zločinem už nějakou

dobu existuje propojení. Dokladem jsou například vazby Hizballáhu na obchod s drogami

v Afghánistánu a Latinské Americe. Členové al-Káidy byli vybízeni k tomu, aby používali kriminální činnost

jako zdroj vlastního financování operací, a dostali k tomu nábožensko-právní povolení, že

zločiny

proti bezvěrcům nejsou v nesouladu s islámem. Chová se tak i „Islámský stát". Násilnická

povaha ideologie „Islámského státu" a volné pole působnosti pro páchání násilí na nemuslimech a ženách je navíc lákavé pro mnoho zločinců, kteří v ideologii radikálního islámu nalézají příhodné útočiště.

Radikální islám totiž společensky ospravedlňuje brutalitu a zločiny, jež by byly nepřijatelné

ve společnostech, v nichž takoví zločinci žili. Mnoho radikálních islamistů (kupříkladu Abú Musab azZarkáví či Richard Read) skutečně zahájilo svoji kariéru jako zločinci. Toto je však pouze okrajový aspekt a rozhodně ne klíčový rys etologie tohoto fenoménu.

3. Jaká je budoucnost „Islámského státu?" Od té doby, co „Islámský stát" zaznamenal v červenci 2014 svá první vítězství, nastolil svou vládu v oblastech, které má v Iráku a Sýrii pod kontrolou, zakládá zde místní vlády, obchod a hospodářství a vytváří

zdání „právního státu" - byť brutálního a diskriminačního. Dnes představuje mnohem hrozivější

sílu a je jasné, že má-li být „pokořen, poražen a rozbit" (jak se vyslovil prezident Obama), je nutná

4


2015-11-27



vojenská síla, která současné úsilí koalice podstatně přesahuje. Západní a arabské vojenské kampaně proti „Islámskému státu" v Sýrii, Iráku, Libyi a Jemenu nepřinesly žádná zásadní vítězství, a pokud od základů nezmění svou strategii, žádná zásadní vítězství se konat nebudou, a to z následujících důvodů: •

Rozsah bombardovací kampaně je oproti rozsahu veškerých operací zanedbatelný a totéž platí o počtu vojáků

„Islámského státu",

kteří při těchto

útocích zahynou - jejich

počet

je ve vztahu

k velikosti vojenské síly „Islámského státu" nepatrný. •

Snahy mobilizovat prozápadní síly a přimět je k boji s „Islámským státem" přes značnou finanční podporu selhaly.

•

Jediní, kdo proti „Islámskému státu" momentálně v terénu bojují, jsou tudíž jeho rivalové v džihádu

- Jabhat al-Nusra a jiní

přívrženci

al-Káidy spolu s

několika

dalšími jednotkami podporovanými

Saúdskou Arábií a Katarem. Tyto jednotky nemají finanční prostředky na to, aby si vybudovaly vojenskou sílu, která by se rovnala „Islámskému státu." A i kdyby se jim podařilo dosáhnout lokálních vítězství, pro Západ by to pozitivnější prostředí nevytvořilo. Nasazení a operace ruských vojenských sil v Sýrii je ohlasem na nové rozložení moci v regionu. Je to odraz Rusko-Íránského strategického kalkulu, že: •

Nebezpečí

hrozící Assadovu režimu významně narostlo;

•

Assadův

•

Pád syrského režimu by pro Rusko a Írán znamenal strategickou ránu

•

Západ - a zejména USA - se vyhnou jakékoli konfrontaci s Ruskem či Íránem minimálně do 20.

režim nemůže zpětně získat kontrolu ani nad většinou bývalého území Sýrie;

ledna 2017. Klíčovými

cíli ruské intervence na rovině takticko-vojenské tedy není poražení „Islámského státu",

nýbrž vytvoření funkčního „Alavistánu" podél převážně alavitského pobřeží severní Sýrie včetně oblastí při pobřeží

s převážně sunnitským obyvatelstvem a dále vytlačení rebelů (podporovaných Západem,

Araby a Turky) z jejich strategických pozic ve městech Aleppo a Hamá. vytvořit

Těmito

kroky chce Rusko

nový status quo, který přesvědčí Západ, sunnitské arabské státy a Turecko, aby se vyrovnali

s pokračující vládou Assada a ruskou hegemonií v oblasti. Z ruské perspektivy by životaschopný, Ruskem a Íránem podporovaný Alavistán poskytl řadu výhod zástupného vztahu s nefunkčním syrským státem: působivou vojenskou přítomnost ve východním Středomoří, zdůrazňující

odchod USA z regionu a nahrazení USA coby prostředníka a vyjednavače

mezi Izraelem a Sýrií/Íránem/Hizballáhem na syrsko-libanonské scéně a postupné nabytí výhod, kterých lze využít při dalších jednáních s USA v oblastech, které jsou pro Moskvu důležité. Rusko navíc

s


2015-11-27



vnímá všechny formy radikálního islámu jako „wahhábismus", který nejen pochází ze Saúdské Arábie, ale je Saúdy Naděje,

řízen

- s tichým souhlasem

Američanů

- s cílem destabilizovat ruské muslimské republiky.

že odstranění vůdců 1515 povede k zániku „Islámského státu" má malé opodstatnění. Vůdci

„Islámského státu" patrně formálně přijmou následnické paradigma prvních čtyř chalífů, kdy si vůdci komunit (Ah/ al-hal wal 'aqd, ti, kdož svazují a rozvazují) zvolili nového chalífu, který absolvoval přísahu věrnosti

(bay'a). Pokud by byl Bakr al-Bagdádí zabit, ,,Islámský stát" by pravděpodobně na jeho místo

vybral z jeho rozsáhlého kmene další nástupce. Je nepravděpodobné, že al-Bagdádího současní zástupci - mnozí z nich nejsou Arabové - by ho byli schopni nahradil . Pokud bude al-Bagdádí zabit, ale jeho smrt nebude moci být potvrzena, ,,Islámský stát" jej dokonce může po určitou dobu nechat virtuálně

„živého". Nebylo by na tom nic výjimečného: než byl Usáma bin Ládin zabit americkými

silami v Pákistánu, na veřejnosti se už neobjevoval po mnoho let a tato skutečnost mu na jeho legitimitě

coby vůdci al-Káidy nijak neubrala. Tak či onak, ,,Islámský stát" není v současnosti režimem,

k jehož pádu by „stačila jedna kulka".

4.

Rozšíření

chalífátu 1515 - chalífátská souostroví

Globální aspirace „Islámského státu" vyjádřil Abú Bakr al-Bagdádí ve své výzvě všem muslimům, kteří jsou utlačovaní v „Číně, Indii, Palestině, Somálsku, na Arabském poloostrově, na Kavkaze, v oblasti alSham (Levanta), v Egyptě, Iráku, Indonésii, Afghánistánu, na Filipínách, v Ahvázu, ,ráfidském' Íránu (šíitském), Pákistánu, Tunisku, Libyi, Alžírsku, Maroku, na Východě a na Západě", a přísahal „dobýt Řím (tj. křesťanství) a přivlastnit si svět". Tato výzva na jedné straně rezonuje s muslimskými komunitami na Blízkém východě a na straně druhé s muslimskou diasporou na Západě a v nearabských zemích. ,,Islámský stát" je lákavý pro muslimské komunity na Blízkém východě proto, že asociuje s atmosférou blížícího se sunnitsko-šíitského armageddonu, který je produktem rozšířeného názoru sunnitů ohledně pokroků šíitů v Sýrii, Iráku a Jemenu a íránského směřování k vlastnictví nukleárních zbraní. Za této situace je pro sunnity „Islámský stát" ,,silným koněm". Image nepřemožitelnosti „Islámského státu" je posilována beztrestností, s níž stíná hlavy americkým a jiným „bezvěrcům", a relativně zanedbatelnými výsledky bombardování. Potenciální rekruti do tábora „Islámského státu" jej poměřují ve vztahu k nepříteli: samotný fakt, že 1515 si měří síly s největší supervelmocí na světě, která jej nemůže přemoci, 1515 posiluje. Na druhé straně nearabští muslimové a muslimové na Západě mají tendenci přijímat převažující ideologie importované z arabského světa a přitahuje je myšlenka chalífátu, kterému údajně vládne potomek Prorokova kmene a ovládá území raných chalífátů - Irák a Sýrii. Ať tak či onak, muslimské 8 Například Omar al-Shesheni (gruzínský Čečen , narozen jako Tarkan Tajumurazovič Batirašvili) a Turkmen Fadil Ahmad Abdallah al Hayyali (Abú Muslim al Turkmani), který dohlíží nad „Islámským státem" v Iráku, a Abú Ali al Anbari, který dohlíží nad operacemi „Islámského státu" v Sýrii.

6


2015-11-27



komunity, organizace a ideologická hnutí se k výlučný

buď přiznat

nárok mohou bezvěrců

spojenci

Do dnešní doby

nárokům

přísahat věrnost,

a

a rebelů proti legitimnímu

přísahalo věrnost či

stavět nevšímavě

„chalífátu" nemohou

anebo se mu postavit a - v jeho

očích

- jeho

- se stát

„Vůdci věřících".

podporu „Islámskému státu"

přibližně

60 džihádistických skupin

ve 30 zemích světa. Řada těchto skupin byla dříve přidružena k al-Káidě, čímž naznačují posun v

celosvětovém

džihádistickém vedení k „Islámskému státu". Hlavními země

,,Islámského státu", jsou: další

dějišti,

kde vzniknou

pobočky

oblasti „al-Sham" - Jordánsko, Libanon a palestinská území,

severní Afrika, západní Afrika, Egypt, Pákistán, Afghánistán, Bangladéš, Filipíny/Mindanao a střední Asie. Potenciál jednotlivých oblastí se liší v závislosti na úrovni kontroly režimu nebo

míře

chaosu

v každé z těchto zemí, politické dynamice domácích islamistických hnutí, statutu místních islámských elit, snadnosti pohybu do irácko-syrské oblasti a regulačnímu mechanismu místní islámské ideologie. V mnoha muslimských zemích, kde se proti „Islámskému státu" staví političtí

nebo

ideologičtí odpůrci

jednotlivých místních hnutí na mají k dispozici

určitou

spatřovat

této elity

větší

tradiční

elita, mohou kmenoví,

ve spolupráci s chalífátem

příležitost

k

přeměně

a silnější útvar. Proto mohou velitelé malých místních hnutí, které

teritoriální kontrolu, složit chalífovi

přísahu

bay'a a na oplátku jsou jmenováni

místním „emírem" (velitelem/princem) a získají přístup ke zdrojům poskytovaným chalífátem. Podobné sporadické a souostroví", jež by v hlavních

představovala

dějištích

metastáze chalífátu by mohly strategický a

operační

al-Káidě

vytvořit

v Afghánistánu musela

během rozkvětu

počítat

Již nyní „Islámský stát"

hojně

komu

využívá internet pro nábor nových

členů,

velení a dohled. Pro nové

ve kterém

Zatímco v minulosti mohl

vyjádří

svou

teritoriálně

může

věrnost.

dosahu této organizace, pokud by se jej Zatímco autenticky

9

"

členy

a „virtuálního velení a

(bay'a) chalífovi je prováděna, aniž by nový člen někdy viděl toho,

ve fyzickém kontaktu s velitelem, nyní formulář,

a

rozšířených podpůrných systémů.

přísaha věrnosti

věrnost přísahá.

buněk, aktivistů

nicméně předpovídá nárůst

vyskytující se mimo hlavní dějiště se jedná o model „virtuálního vedení dohledu". Virtuální

„jádra al-Káidy", kdy

s existencí spících

jež se ideologicky identifikovali s al-Káidou. Nyní se

rozsahu a hrozby podobných

novou realitu „chalífátských

problém v boji proti jádru „Islámského státu"

v Sýrii a Iráku. To platilo do jisté míry i

jakákoli operace proti „osamělých vlků",

oddělené

tradiční přísahu

bay'a složit pouze ten, kdo byl

na internetu neomezený

počet muslimů

podepsat

Tento fakt by se mohl stát Achillovou patou globálního

podařilo moudře

a ideologicky

zakořeněná

využít a rozložit. hnutí v arabském

světě

mohou na „chalífát"

10

nahlížet jako na uchvatitelskou sílu, které je nutno se postavit , právě obnovení samotné myšlenky chalífátu

může

povzbudit spící islamistická hnutí v dalších regionech k vyhlášení vlastních samozvaných

9 Virtuální vedení lze definovat jako vedení prostřednictvím osoby, kterou její následovník nikdy spatřil v rámci tradičních masových médií, a taková osoba si nárokuje loajalitu následovníka .

7

osobně

nepotkal nebo ne-


2015-11-27



chalífátů.

V důsledku takové „chalífátské horečky" by mohlo dojít k oddělení území, jež jsou formální

součástí

uznávaných států (Pákistánu, Malajsie, nebo dokonce evropských měst), a jejich prohlášení

za samozvané „chalífáty". Takový vývoj otevírá možnost konkurenčních „chalífátů". Jen málo z nich bude otevřeno spojenectví se Západem (Korán jasně odsuzuje „spojenectví s židy a křesťany") a mohou mezi sebou přirozeně soutěžit ve snaze vést džihád proti nevěřícím a posílit tak svůj islamistický charakter.

S.Závěr Současné

snahy o „degradaci" ,,Islámského státu" za pomoci omezené vojenské síly a o jeho

delegitimizaci pomocí prohlašování, že „není islámský", nebudou v blízké budoucnosti nést ovoce. Reálná možnost poražení „Islámského státu" by vyžadovala rozhodující vojenské schopnosti, které nemá ani Syrský, ani Irácký režim a které koalice arabských států proti „Islámskému státu" nepoužije, zatímco Spojené státy „vedou zezadu". Očekávání, že budou sunnitské kmeny z Iráku a Sýrie bojovat s „Islámským státem" stejně, jako bojovaly proti al-Káidě v průběhu „sunnitského probuzení v provincii Anbar", jsou lichá. Je chybné si myslet, že „Islámský stát" je režimem jedné osoby a že cílená likvidace Abú Bakr al-Bagdádího je řešením. Situace již dosáhla bodu, kdy by smrt Abú Bakr al-Bagdádího nezpůsobila

pád režimu, ale byl by dosazen jeho následovník. I v případě, že by Západ výrazně zasáhl,

rozklad Sýrie a Iráku (o Libyi a Jemenu nemluvě) již dosáhl bodu, ze kterého není návratu, a neexistuje přijatelný

„režim", ke kterému by se tyto země mohly posléze navrátit.

V Ruském zájmu není ani tak porazit „Islámský stát", jako spíš zachovat syrský režim. Z toho důvodu je pokračující Současně

existence hrozby „Islámského státu" zásadní pro ospravedlnění ruské přítomnosti.

je ale pokračující existence Assadova režimu spolu s ruskou přítomností jedním z hlavních

důvodů, proč

Občanské

roste popularita „Islámského státu".

nepokoje v Sýrii, Iráku a Libanonu budou i nadále živit sunnitsko-šíitský konflikt. V Libanonu

s populací 4 milionů uspíšila přítomnost 1, 4 milionu sunnitů ze Sýrie demografické a politické změny, jež budou pravděpodobně představovat výzvu pro šíitský Hizballáh, který má podporovat syrský režim. Komunální a sektářská příslušnost bude určující pro formování nepřátelství i aliancí v daném regionu. Vnější

síly (např. USA, Západ a dokonce i Izrael) budou posuzovány na základě vnímané podpory

jednotlivým stranám a v současnosti jsou Spojené státy ve veřejném povědomí vnímány jako pro10 Po triumfu „Islámského státu" v druhé polovině roku 2014 se „stará garda" salafistického džihádismu sjednotila proti Abú Bakr al-Bagdádímu a jeho rozhodnutí prohlásit se chalífou. Starší salafističtí šejkové vydali fatwy a vyzývali muslimy k boji proti ISIS a přirovnali ISIS k cháridže _ a jeho členy prohlásili za „extremisty" _ a „devianty". Náhlý vzestup „Islámského státu" a drzost al-Bagdádího dokonce vzbudily podezření na islamistických sociálních sítích, že se nezastaví u vyhlášení „chalífátu", ale že se nakonec prohlásí i za „očekávaného Mahdího" (a/ Mahdí a/-muntazar), který se má na základě sunnitské eschatologie objevit na konci dnů. Mnozí z jeho odpůrců ani na takové prohlášení nečekali a rovnou ho nazývají „falešný Mahdí".

8


2015-11-27



šíitské a pro-íránské, a to ve světle jejich postoje vůči Sýrii, Iráku a Íránu. Hromadné masakry a „etnické čistky"

se stanou samozřejmostí. Zhorší se masakrování menšin, což bude na prvním místě mezinárod-

ní agendy týkající se jednotlivých regionů. Situace se bude čím dál tím více přenášet do Evropy spolu s vlnami uprchlíků klepajících na dveře Evropy, kteří utíkají před masakry a kolabujícími státy a kteří nenacházejí azyl za zavřenými dveřmi stále ještě fungujících arabských států. ,,Islámský stát" dokázal využít sunnitsko-šíitský konflikt ke svému prospěchu a mnoho sunnitů na něj nahlíží jako na zastánce sunnitů

v boji proti šíitské hrozbě. Na základě umírněných odhadů činí počet zahraničních bojovníků

přicházejících

ze Západu asi 5-7 tisíc. Mnozí z nich se již vracejí domů s pevně zakořeněnými

myšlenkami džihádu. A co je důležitější, v rámci muslimských komunit na Západě se jim dostává dostatečné společenské

podpory. Průzkumy veřejného mínění v muslimských komunitách v rámci

muslimského světa a Západu ukazují vysoké sympatie pro „Islámský stát" nebo alespoň neochotu připojit

se k Západu a prohlásit ho za „neislámský."

Neochota mezinárodního společenství vyrovnat se se zánikem arabských států a umožnit vznik alternativních udržitelných státních subjektů, kde je to možné, pouze přispěje ke zjitření chaosu a utrpení a zpomalí snahy zabránit šíření vznikající hrozby „džihádistů" v daném regionu. Ukázkovým příkladem

je politické odmítnutí Západu uznat fakt, že Irák a Sýrie jsou nefunkční státy, čímž brání

formálnímu vytvoření životaschopného pro-západního Kurdistánu. Kurdský politický útvar by se pravděpodobně

spojil se Západem z důvodů jak strategických, tak také kvůli vlastnímu kulturnímu

vnímání, podle něhož se od Arabů etnicky odlišují, a kvůli relativně malému vlivu radikálního islámu, ekonomickým zájmům a společenským hodnotám (včetně vysoké míry rovnoprávnosti žen). Antikurdská politika Erdoganovy vlády v Turecku a turecká lhostejnost vůči masakru Kurdů v Sýrii prováděnému tvořit

1515 posílily iredentismus a sebevědomí tureckých Kurdů, kteří budou do roku 2025

více než polovinu turecké populace. Výsledky parlamentních voleb v Turecku potvrdily tuto

tendenci. Čím déle mezinárodní společenství zůstává v zajetí chiméry obnovení arabských států 20. století, tím nižší bude šance na vytvoření takového životaschopného Kurdistánu. Současně ještě

dosud nebyl věnován dostatek pozornosti možnému rozšíření problému do dalších, stále

fungujících zemí. Pokud by se Libanon prolomil pod tíhou sunnitských syrských uprchlíků, z nichž

mnozí se přirozeně identifikují s „Islámským státem", jakožto jedinou silou, která se postavila Assadově vládě, důsledky

pak by mělo rozšíření „Islámského státu" na břehy Středozemního moře dalekosáhlé

pro bezpečnost východního Středomoří (včetně energetické bezpečnosti a zabezpečení

dodávek zemního plynu). Destabilizace Jordánského království by se rychle promítla do palestinské oblasti a do boje by byl vtažen Izrael. Posílení těchto zemí je proto hlavním zájmem Západu. Důsledky

vzniku myšlenky chalífátu proto znamenají nejen hrozby terorismu spojené s možnou

existencí místních „odnoží chalífátu", ale i možnost vzniku výše zmíněných „chalífátských souostroví". Možnosti potenciální spolupráce mezi subjekty přiklánějícími se k chalífátu v různých oblastech jsou

9


2015-11-27



daleko větší, než jaké byly mezi podobně smýšlejícími hnutími pod různým vedením a se sdílenou podezřívavostí vůči

ostatním. Fenomén zahraničních bojovníků bude posilovat, dokud dotčené země

nepodniknou kroky pro kriminalizaci samotného činu přistoupení k „chalífátu". Na druhou stranu čím brutálnější

a zákeřnější budou útoky spojované s „chalífátem", tím větší bude dilema pro muslimskou

komunitu na Západě. Bez existence aktivní bezpečnostní podpory jednotlivých států budou jejich zájmy zajištěny formální podporou chalífátu. Aby bylo možné proti tomuto společenskému a politickému domácímu problému bojovat a aby byl redukován vliv chalífátu, musí se západní státy pustit do aktivních operací zaměřených na „vliv na společnost" na vlastním území. To pro západní státy představuje

právní, politickou a mentální výzvu.

Rizika masivního teroristického útoku v Evropě nebo USA spojeného s místními subjekty jsou vysoká. Oblasti pod kontrolou salafistických džihádistů se stanou magnetem pro zahraniční džihádisty a ti se posléze budou navracet do svých domovských zemí vybaveni ideologií, výcvikem a motivací, která je požene k provádění podobných útoků. Práce na protiteroristických strategiích bude obtížná z důvodu existence více teroristických skupin a také kvůli oslabení sousedních států, jež by mohly přispět v rámci sledování a boje proti terorismu. Pokud při podobných útocích na západní cíle padne velké množství obětí,

je možné, že dojde k vyburcování Západu - včetně USA - a k intervenci v regionu.

6. Doporučení Je nutné zdůraznit, že existující hrozba by neměla být definicí omezována na specifickou organizaci nebo vojenskou sílu - ,,Islámský stát", ale

měla

by být spíše definována jako ideologické hnutí s různou

úrovní vlivu na velké počty obyvatel. Omezení na „Islámský stát" by znamenalo neadekvátní reakci na existující výzvy. Ty musí být vnímány jako dlouhodobý boj nejen proti jednotlivým projevům násilného radikálního islamismu, ale také proti ideologickému světonázoru, který leží u jeho zrodu. To vyžaduje změnu evropského paradigmatu týkajícího se hodnocení hrozeb a rozdělování zdrojů pro jejich řešení. Naléhavost krize navíc vyžaduje zdůraznění krátkodobých opatření. Avšak byla to právě krátkodobá politika, co způsobilo současné rozšíření radikálního islámu. Byla to právě víra arabských zemí, že dokážou využít islamisty jako protiváhu levicové opozice, a také podpora USA a Velké Británie hnutí mudžáhidů během později

ruského konfliktu v Afghánistánu, zapojení Pákistánu na straně mudžáhidů a

Talibánu v Kašmíru a také přehlížení ideologie Muslimského bratrstva ze strany Afghánistánu i

Izraele a ponechání volné ruky Hamásu, jakožto protiváhy jiných teroristických organizací. Krátkodobá politika by proto měla být posuzována v závislosti na možných dopadech na dlouhodobou politiku.

10


2015-11-27



S ohledem na výše uvedené může být provedeno rozlišení primárních a dalších příčin a dlouhodobých vs. variabilních příčin radikalizace v muslimském světě: Primární Neměnné nebo dlouhodobé příčiny

příčiny

(nezbytné podmínky)

Sekundární

příčiny

(další podmínky)

Základní islámské texty a textový základ pro džihád

Společenská

Vlastní vnímání a arabská kultura

Strukturální a ekonomické faktory

struktura muslimské

společnosti

Wahhábisticko-salafistické výklady Absence „firewallu" mezi radikály a středním proudem

Variabilní

příčiny

Charismatičtí vůdci radikálů

Politické konflikty

Kmenové koalice vznikající kolem ideologických hnutí

Státní podpora a tolerance radikalismu

Krize sekulárních a náboženských autorit

Slabé

umírněné

režimy

Slabá vojenská reakce Doporučení ohledně

dalšího postupu by se měla nejprve zaměřit na tmavě vyznačenou oblast

(variabilní primární a sekundární příčiny) a poté na světle vyznačenou oblast (dlouhodobé sekundární příčiny). vyřešit

K tomu nestačí pouze politické, ekonomické nebo vojenské prostředky. Aby bylo možné

kulturní a náboženské příčiny, je nutné zapojit náboženské a kulturní prostředky. Nutnost

využití obou těchto nástrojů je cizí západnímu strategickému myšlení. Západ má pouze omezený ,,náboženský" arzenál. Pokud neexistuje vojenská nebo politická vůle porazit „Islámský stát", nejlepší strategie je možná zamezení jeho šíření. To znamená: Z krátkodobého hlediska: •

Vytvoření

silné koalice států nebo politických útvarů na hranicích s hlavní oblastí působení

,,Islámského státu", včetně Jordánska, Turecka, Kurdistánu, částí Libanonu a Izraele. •

Poskytnutí vojenské, politické a ekonomické podpory těmto zemím - zejména Jordánsku a Libanonu. Tato podpora by měla zahrnovat také masivní pomoc s uprchlíky přicházejícími do těchto zemí.

•

Na oplátku by měla být od těchto zemí očekávána/vyžadována aktivní podpora vojenských akcí proti „Islámskému státu" prováděných z jejich území a jasná a aktivní politika zakazující průchod a ekonomickou aktivitu „Islámského státu". Jordánsko, Kurdové a Izrael jsou v tomto ohledu přirozenými

spojenci. Ale musí se změnit nejednoznačný přístup Turecka umožňující volný průchod

11


2015-11-27


zahraničních bojovníků

•


a ropy, aby byla upevněna severní část koalice.

Konec pasivní politiky, která se jeví sunnitským Arabům jako podpora íránské/šíitské hegemonie v oblasti. Strategie, která by se spoléhala na Írán jako jediného bojovníka s „Islámským státem", by pouze posílila pocit, že Západ a Rusko podporují Írán coby regionálního hegemona, a napomohla by další podpoře „Islámského státu".

•

Vojenské a utajené akce, včetně cílené likvidace vybraných radikálních vůdců a cílů na základě analýzy možných způsobů jejich neutralizace, jež zahrnují: cílené zabití, zajetí nebo zadržení (veřejné či neveřejné), veřejný

•

soud, využití k dezinformování.

Přimět vlády (Saúdské Arábie, Íránu a Pákistánu) k přijetí odpovědnosti za státem financované

náboženské instituce a duchovní jmenované a placené státem. Na projevy takových organizací by mělo

být nahlíženo stejně jako na jakékoli jiné oficiální projevy státních orgánů. Režimy

v muslimských zemích již dříve prokázaly, že vlastní prostředky k prosazování vlastní vůle u náboženských institucí, pokud se jednalo o zájmy režimu. Ve střednědobém a dlouhodobém horizontu musí Evropa - a Západ obecně: •

Přehodnotit

svou strategii založenou na záměru obnovit národní státy, jež byly pohlceny

„Islámským státem". Irák, Sýrie, Jemen, Libye a Somálsko jsou „státy Valihracha". Nikdy neměly požadované charakteristiky jednotného státu, a jakmile byly rozloženy, není možné je znovu obnovit pomocí politických prostředků a neexistují dostatečné ekonomické nebo vojenské zdroje, které by mohly dosáhnout opětovného sjednocení těchto států. •

Sestavit program pro zablokování vlivu „Islámského státu" mezi evropskými muslimy. Protiradikalizační

úsilí bylo těžce oslabeno politickou korektností a ideologicky motivovaným popřením

náboženských/islámských východisek islamistického terorismu. Praktický přístup k boji proti islámskému terorismu (nebo terorismu prováděnému muslimy ve jménu islámu) musí přijmout fakt, že skutečná motivace, jak ji vnímají teroristé, je islám. •

Vyškolit evropské odborníky znalé příslušných jazyků, kultur a náboženských přesvědčení.

•

Vyvíjet a využívat technologie pro boj proti nabírání nových členů, propagandě a vlastním kybernetickým útokům na sociálních sítích a na internetu obecně.

•

Zavést programy zaměřené na „Operaci vlivu na společnost", cílené na radikální skupiny se záměrem

•

je dezorientovat a zdiskreditovat jejich vedení.

Vypořádat

se s radikálními duchovními, kteří mají vazby na Západě, tím, že bude nakreslena jasná

hranice mezi legitimním náboženstvím a přesvědčením, které nebude tolerováno, bez ohledu na jeho platné ukotvení v náboženských textech. To bude vyžadovat jasné vymezení muslimských náboženských institucí a duchovních na Západě. Již nebude možné, aby byli součástí obou světů aby byli členy západní ekumenické společnosti a současně ospravedlňovali teroristické ideologie. Z toho vyplývají: 1) právní kroky proti duchovním vyjadřujícím i jen podmíněnou nebo dodatečnou

12


2015-11-27

~ROPSKÉ HODNOTY


Názory i souvislosti

podporu teroristických činů; 2) sankce pro džihádisticky orientované duchovní a pro vyznavače násilí; 3) reinterpretace hranic svobody náboženství a zavedení kriminalizace propagandy nebo ospravedlňování

teroru

a

nábor

nových

vyznavačů

radikálních

ideologií,

ač

založených

na náboženských textech; a 4) nové definice principu osobní trestní odpovědnosti, podle nichž budou duchovní vůdci odpovědní za činy svých následovníků, konaných v důsledku náboženského vlivu duchovních. •

Přehodnotit

v Evropě rozšířený předpoklad, že „umírněná islamistická fundamentalistická hnutí"

mohou fungovat jako protiváha džihádistického radikalismu a že by měl být podporován jejich přístup

k moci v příslušných zemích. Taková víra je pouze chimérou. Na Západě začal fungovat

liberalismus a demokracie až poté, co byla politika oproštěna od náboženství. Proces přeměny „radikálního" hnutí ve stálý útvar zbavený „radikálních" odnoží je většinou velmi pomalý, pokud k němu vůbec dojde. Vzestup moci islamistických hnutí je navíc sám o sobě povzbuzením pro radikální odnože hnutí. •

Nastavit a prosazovat jasná kritéria pro financování z EU a automaticky ukončit financování těch institucí, které umožňují jakékoli formy radikálního kázání nebo vzdělávání.

•

Narušit přísun finančních prostředků radikálních skupin pomocí kriminalizace financování těch hnutí a institucí, které jsou s radikálními skupinami spojovány- to by

mělo

být hlavním cílem.

Vypracovat konkrétní „sadu nástrojů" pro boj s islámským radikalismem v rámci západních muslimských komunit. Tato sada nástrojů musí být podložena skutečným vnímáním islámu, a ne revizionistickým výkladem islámské historie a islámských dogmat. Sada nástrojů musí dále zahrnovat aktivní podporu těch muslimských vůdců, kteří jsou ochotni se jasně postavit proti radikalismu, a „tresty" jako ukončení

dialogu s jednotlivými vládami pro ty, kteří se jasně nevymezí. Dále musí tato „sada nástrojů"

zahrnovat radikální opatření, jako je „exkomunikace" radikálů a zamezení jejich přístupu ke komunitám, a musí je přimět ke spolupráci tím, že budou prohlášeni za společensky nepřijatelné

11

.

11 Tato „sada nástrojů" obsahuje prostředky pro de-legitimizaci teroristických činů; zahrnuje takfir (exkomunikace) a obvinění z trestných činů hiraba (destrukce) a Fasad (korupce). Každá fatwa, slibující ráj pro ty, kteří se oddají džihádu, musí být následována závaznou proti-fatwou, která bude hrozit odplatou pekelným ohněm. Viz Shmuel Bar, Warrant for Terror, Rowman and Littlefield, 2006, s. 97-114.

teroristů

13


2015-11-27



© Evropské hodnoty o.s. 2015 Think-tank Evropské hodnoty je nevládní instituce, která prosazuje zvyšování politické kultury v České republice i na evropské úrovni. Politikům předkládáme

odborná doporučení a systematicky sledujeme a hodnotíme jejich práci. Za základní prvky vysoké politické kultury považujeme aktivní občany, zodpovědné politiky a soudržnou společnost, která sdílí hodnoty svobody a demokracie. Od roku 2005 se jako nevládní nezisková organizace, která není spojena s žádnou politickou stranou, věnujeme výzkumné a vzdělávací činnosti. Vedle vydávání odborných publikací a komentářů pro média, pořádáme konference, semináře a školení pro odbornou i širší veřejnost. Na svých akcích zprostředkováváme dialog mezi politiky, odborníky, novináři, podnikateli i studenty. POLITICKÁ KULTURA• ČESKO V EVROPSKÉ UNII• VNITŘNÍ BEZPEČNOST

THINK-TANK EVROPSKÉ HODNOTY

Vlkova 36, 130 00 Praha 3

[email protected] www.evropskehodnoty.cz facebook.com/Evropskehodnoty

14

Problematika Islámského státu"

Recommend Documents