pro vás ŽELEZNICE SVÁTEK MAŠINEK A JEJICH KROBOT ALOIS NEBEL VÝPRAVČÍ JAKO MALOVANÝ

pro vás reklamní magazín českých drah 9/2011 – ročník 2 zdarma ●

DEN ŽELEZNICE

SVÁTEK MAŠINEK A JEJICH FANOUŠKŮ

sladké plody

Podzimní kulinářské kutilství

MIROSLAV KROBOT

ALOIS NEBEL

VÝPRAVČÍ JAKO MALOVANÝ

editorial /

01

Vážení čtenáři, milí spolucestující, tak to parchantíkům uteklo. Stejně jako to utíkalo nám. Dva měsíce prázdnin před vámi se koncem června zdají nekonečné. Nám, těžce pracujícím, zase připadají nekonečné dny strávené v  uzavřených kancelářích a  továrních halách, zatímco po  chodnících se promenáduje mládež s  obřími „vystajlovanými“ osuškami mířící na koupaliště. Letos to bylo ale trochu zvláštní léto. Osušky jsme tak maximálně balili do kufrů při cestách do Středomoří a když jsme je vyprané a vyžehlené uložili na dno skříní, přišla rekordní vlna veder. Ale vše špatné je k něčemu dobré. Pokud suché a teplé počasí vydrží, tak například letošní ročník vína by měl být prý nadprůměrný. Už vás někdy napadlo vyrobit si doma víno například z jeřabin nebo jablečné pivo? Třeba vás článek o  podzimních darech přírody inspiruje k  tomu správnému sběračskému úsilí. A  nemusí jít jen o  alkohol. Ten je možná v  článku o  vysokoškolácích zmiňován až příliš často, jenže „pařby“ k  univerzitnímu studiu patří – ať už se jich účastníte aktivně nebo pasivně. Někdy musí vaše mozkové buňky vstřebat tolik informací, že je nutné jejich počty zredukovat. Takže to berte prosím s nadsázkou. 

artin Šarman – Z poh Z OKNA VLAKU • M

Zdeněk Ston, šéfredaktor

ledu strojvedoucího ískejte Foťte a z ickou K ilometr D! u bank Č

ČD PRO VÁS – reklamní magazín Českých drah / www.cd.cz/cdprovas VYDAVATEL  České dráhy, a.s. / DATUM A MÍSTO VYDÁNÍ 6. září 2011, Praha / REDAKCE  ČD pro vás, Generální ředitelství ČD, nábřeží L. Svobody 12, 110 15 Praha 1 ISSN  1210-9142 / ŠÉFREDAKTOR  Zdeněk Ston / REDAKČNÍ RADA  Miroslav Šebeňa (předseda), Zdeněk Ston, Petra Kubíčková, Stanislav Perkner, Jiří Ješeta, Vladimír Peléšek, Věra Švachová, Klára Kasalová, Michal Málek, Tomáš Cach / E-mail  [email protected] / INZERCE  Eva Balíková, [email protected] / sazba/zlom SEVENART, s.r.o. / tisk  MORAVIAPRESS a.s.

02 / obsah rozhovor / 07

MIROSLAV KROBOT

Divadelní režisér, který uplatnil svůj talent i jako herec. Nově se představí v „kreslené“ podobě v novém filmu Tomáše Luňáka jako výpravčí Alois Nebel.

téma / 11

LETNÍ BOBULE

Lesy i zahrady jsou v tomto období plné ovocných dobrot a byla by škoda toho nevyužít. Co takhle proměnit plody v tekutiny všeho druhu, ať už léčivé nebo povzbuzující?

ze světa železnice / 21

RYCHLOSTNÍ REKORDY

Od vzniku první parní lokomotivy udivují železniční inženýři se svými stroji odborníky i laickou veřejnost. Existuje vůbec nějaká hranice?

zábava / 47

ABY VÁM CESTA RYCHLEJI UBĚHLA

Soutěž, křížovka, sudoku, krimi příběh, kvízy a nová rubrika pro mladé talenty Co mi hlava nebere.

obsah /

cestopis / 42

cestování po ČR / 35

SARDINIE

ZLÍNSKÝ KRAJ

Většinu ostrovů přejdete s batohem na zádech za pár hodin. K poznání druhého největšího ostrova ve Středozemním moři vám ale týden stačit nebude. Na pobřeží vás čekají krásné přírodní scenérie okořeněné širokou plejádou barevných odstínů mořské vody.

P ř í št í de číslo vyj 1. 4. 10. 201

03

Polohou „čistokrevná“ Morava. Zlínský kraj nabízí spoustu krásných míst pro odpočinkovou i aktivní dovolenou. Ideálním místem pro regeneraci na konci léta a počátkem podzimu jsou třeba lázně Luhačovice.

ČD guide / 26

DEN ŽELEZNICE

Svátek zrození jednoho velkého světa spojený s konáním mnoha akcí po celé ČR. V loňském roce navštívilo největší oslavu na olomouckém hlavním nádraží téměř 16 000 lidí.

/ novinky

Psali jsme...

ZKUŠEBNÍ JÍZDA ZA HUBIČKU

Revoluce v návěstění pře 50 lety (č. 30/2011)

Přechod od směrového k rychlostnímu návěstění před padesáti lety nebyl bez problémů. Přesto se podařilo vytvořit jednoduchý a logický systém, který je sofistikovaný i dnes.

Bruntál – Krnov

1 Kč

14. 9.

Vsetín – Velké Karlovice

1 Kč

17. 9.

Mariánské Lázně – Cheb

10 Kč

20. 9.

Svojšín – Stříbro – Plzeň

10 Kč

21. 9.

Kroměříž – Bystřice pod Hostýnem

1 Kč

22. 9.

Dvůr Králové n. L. – Hradec Králové

10 Kč

4. 10.

Nový Bydžov – Hradec Králové

10 Kč

4. 10.

Vyškov – Brno

10 Kč

4. 10.

Úvaly – Praha hl. n. – Praha-Radotín

1 Kč

5. 10.

Lanškroun – Česká Třebová

1 Kč

5. 10.

Zastávka u Brna – Brno

1 Kč

6. 10.

Písek – České Budějovice

10 Kč

11. 10.

Podrobné informace v letácích na nádražích ČD a na www.cd.cz.

Začarovaný rychlík Olomouc – Brno (č. 30/2011)

Požár lokomotivy zdánlivě bez příčiny a náraz do kamionu, který zdemoloval zastávku. Obě události spojuje osoba i profesionální jednání strojvedoucího Jaroslava Richtera.

Vlídná razie revizorů podél Olše (č. 30/2011)

Kontrolní akce revizorů ČD a Policie ČR na severu Moravy a ve Slezsku s cílem odhalit nepoctivce s falešnými jízdními doklady potvrdila drtivou převahu slušných cestujících.

Jestliže jste doposud nebyli zvyklí cestovat pravidelně vlakem, například do školy nebo do zaměstnání, a chtěli byste si to vyzkoušet, máte jedinečnou příležitost! České dráhy pro vás

připravily levné a pohodlné cestování na vybraných regionálních tratích. Jízdenku můžete mít za 1 Kč nebo za 10 Kč, a to mezi vybranými stanicemi ve výše uvedených úsecích.

NOVÁ SLUŽBA

DEN ČESKÉ STÁTNOSTI

Taxi pro zákazníky čd Nová služba provozovaná ve spolupráci se společností City taxi je určena pro přepravu cestujících, kteří se prokážou platným jízdním dokladem pro vlaky ČD nebo In-kartou, od stanice nebo do stanice Praha hlavní nádraží, Ostrava hlavní nádraží, Ostrava-Svinov a Brno hlavní nádraží. Taxi je možno objednat na tel. 14041 nebo e-mailem na [email protected].

POZVÁNKA

PAPEŽSKÝ VLAK

Zákon o dráhách v nové podobě

Přijměte pozvání na prohlídku vlaku Jana Pavla II. v moravských a českých městech a navštivte putovní výstavu Osobnost naší doby – poutník Jan Pavel II. na těchto nádražích:

(č. 31/2011)

Novela nejdůležitější železniční normy – zákona o dráhách – platí přes dva měsíce, ale svou aplikací v praxi už vytvořila vrásky dopravcům, správci dopravní cesty i Drážnímu úřadu.

Týdeník Železničář si můžete předplatit za 250 Kč/rok na e-mailové adrese [email protected].

Vrcholem letošních oslav Dne české státnosti bude divadelní představení, jehož hlavními aktéry se stanou historické postavy, které znáte z českých bankovek. Za podpory řady institucí, mezi něž patří také České dráhy a ČD - Telematika, připravila letošní oslavy obecně prospěšná společnost Dny české státnosti. Více informací na internetové adrese www.dnyceskestatnosti.cz.

Ceník ČD Taxi Železniční stanice

Praha

Brno

Ostrava

Sazba za 1 kilometr

20,10 Kč

28 Kč

30 Kč

Sazba za 1 min. provozního čekání

4 Kč

3 Kč

6 Kč

Nástupní sazba

25 Kč

40 Kč

20 Kč

| | | | | | |

22. 9. Uherské Hradiště: 9–17 h 23. 9. Olomouc: 9–17 h 24. 9. Olomouc: 9–17 h 25. 9. Hradec Králové: 9–17 h 26. 9. Praha hl. n.: 9–17 h 27. 9. Praha hl. n.: 9–17 h 28. 9. Stará Boleslav: 12–16 h

Vstup na prohlídku vlaku je zdarma.

z regionů / NEZAPOMEŇTE

ČETNICKÉ HUMORESKY

foto  www.cetnickehumoresky.cz

Výstavní projekt Četnické humoresky v brněnském Letohrádku Mitrovských od 19. října 2011 do 8. ledna 2012 připomene nejen úspěšný seriál z tvorby České televize Televizního studia Brno, ale také brněnské a jihomoravské četnictvo. Na výstavě budou prezentovány jak slušivé četnické uniformy, tak i líbivé společenské kostýmy. Neopomeneme ani ukázky výzbroje, výstroje a dalších dobových reálií včetně fotografií. Součástí bude detektivní příběh, uzpůsobený pro dětské i dospělé návštěvníky, kteří se vžijí do role asistentů četníků s úkolem najít vraha. Připraveny budou také doprovodné programy s autory oblíbeného seriálu, s představiteli Policie ČR i se členy Klubu policejní historie. Více na www.letohradekbrno.cz.

VOLKSWAGEN ÚSTECKÝ 1/2 MARATON

Psali jsme... Podorlickem duní cargo

Start: 18. 9. 2011 Mírové náměstí 12.00 h

(č. 31/2011)

Zúčastněte se 1. ročníku Volkswagen Ústeckého 1/2Maratonu! Pokud si někdo netroufá na hlavní půlmaratonský závod, má možnost absolvovat poloviční trasu Volkswagen Běhu na 10 km, anebo vyzvat své kamarády, kolegy či spolužáky a zúčastnit se Štafetového 1/2Maratonu, jehož součástí je i štafetový závod středních škol Ústeckého kraje. Pro celé rodiny s dětmi je připraven nesoutěžní Allianz Rodinný běh na 3 km, na který držitelé Inkaret mohou využít 50% slevy na startovném při on-line registraci na stránkách www.usteckypulmaraton.cz.

Nenechte si ujít o víkendu 10. a 11. září v Uherském Hradišti Slovácké slavnosti vína a otevřených památek. Vychutnejte si slovácký folklor, zdejší víno a gastronomické speciality. A mimo to můžete poznávat historické památky slovácké metropole v rámci Mezinárodního dne památek. Zdejší železniční stanice navíc letos obhájila titul nejkrásnějšího českého nádraží.

PLZEŇSKÝ KRAJ

POPULÁRNĚ-NAUČNÁ PLZEŇ

Západočeská univerzita v Plzni ve spolupráci se statutárním městem Plzeň pořádá ve dnech 12.–17. září 2011 „Dny vědy a techniky v Plzni“. Ve dnech 12.–15. září otevřou své brány laboratoře Západočeské univerzity v Plzni a dalších spřátelených pracovišť. Návštěvníci zde mohou díky špičkovým mikroskopům a zobrazovacím technikám zjistit, co se skrývá

Není příliš mnoho železničních tratí zapsaných na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Jedna z nich leží nedaleko Vídně – slavná horská dráha přes Semmering.

Railjet představuje nový druh komfortního vlaku, který Rakouské spolkové dráhy provozují ke spokojenosti cestujících od konce roku 2008. Dočkáme se ho i u nás?

Masaryčka pod sbíječkami (č. 32/2011)

V polovině září skončí tři čtvrtě roku trvající rekonstrukce historické centrální haly pražského Masarykova nádraží, které jako celek prochází dlouhodobou a náročnou proměnou.

Staronové patráky pro jih Čech foto  Jan Příhoda

Přijďte na Dny vědy a techniky otestovat aktivitu svého mozku a pomozte tak zatraktivnit přírodovědné a technické disciplíny v očích veřejnosti!

(č. 31/2011)

(č. 31/2011)

SLOVÁCKÉ SLAVNOSTI

50 %

U nejstarší horské tratě světa

Railjet u sousedů uspěl

ZLÍNSKÝ KRAJ

u S In-karto a ou do Brn k en zd jí nebo tupné vs a  n a slev

I když tratě pod Orlickými horami nepatří mezi nosné železniční magistrály, zdejší nákladní doprava předčí i významnější trasy. Rozsah komodit je úctyhodný – od uhlí po škodovky.

pod kryty moderních elektronických přístrojů, dozvědět se, jak vzniká hologram nebo sami programovat roboty. Ve dnech 16. a 17. září se pak vystavovatelé přesunou do centra města. Zde budou mít návštěvníci možnost přímo na ulici provádět jednoduché pokusy. Více na www.dnyvedy.zcu.cz.

(č. 32/2011)

Cestující v Jihočeském kraji mají k dispozici čtyři zmodernizované patrové vozy určené pro regionální dopravu. Zbrusu nové soupravy budou přijíždět od příštího roku.

Týdeník Železničář si můžete předplatit za 250 Kč/rok na e-mailové adrese [email protected].

/ z regionů Z DOPISŮ ČTENÁŘŮ

ÚSTECKÝ KRAJ

DO LITOMĚŘIC NA ZAHRADU ČECH A VINOBRANÍ

Řepánky v č. 8/2011 Děkuji vám za upomínku na mládí a moji maminku, která od nás odešla ve vysokém věku na začátku tohoto roku a ráda je dělala. Jejich náplň (řepa) však byla připravována jinak. Řepu oloupala a na kusy rozřezala. Uvařené, ale ne rozpadající se kusy řepy vyndala z vody a vychladila. Pak je nakrouhala na struhadle a přidala zpět do cukrové vody a máku a vše uvařila. Už je tomu hodně let, ale asi tam byla i skořice, někdy i trochu marmelády, ale ne mléko.  Čtenářka si nepřála uvést jméno.

Pošlete své fotografie a získejte Kilometrickou banku ČD nebo honorář Do magazínu ČD pro vás stále přijímáme fotografie na téma Z okna vlaku. Posílejte je i nadále na e-mailovou adresu [email protected], do předmětu napište Z OKNA VLAKU. Vybrané fotografie uveřejníme v magazínu a odměníme Kilometrickou bankou ČD v hodnotě 2 000 Kč.

Nejznámější zahradnický veletrh Zahrada Čech se v Litoměřicích letos koná od 16. do 24. září. Kromě nejrůznějšího sortimentu pro zahrádkáře, nepřeberného množství květin, dřevin, ovoce a zeleniny se těšte i na zajímavý kulturní program. Kdo do Litoměřic zavítá 23. a 24. září, může spojit prohlídku výstavy s návštěvou litoměřického vinobraní

MORAVSKOSLEZSKÝ KRAJ

PO OSOBLAŽCE SE VŠÍM KOMFORTEM V rámci probíhající modernizace vozidlového parku Českých drah se dostalo i na úzkorozchodnou železnici z Třemešné ve Slezsku do Osoblahy. Jeden ze zdejších starých osobních vozů se totiž podrobil omlazovací kúře. Vagonek vonící novotou se může pochlubit novými okny, čalouněnými sedadly, novým výkonným topením, proměnu doznala toaleta a nechybí dokonce ani moderní informační systém.

KRÁLOVÉHRADECKÝ KRAJ

Stejně tak můžete zasílat fotografie na téma Železnice a život kolem ní v elektronické podobě na e-mailovou adresu [email protected]. Do předmětu zprávy napište FOTOSOUTĚŽ. Vybrané fotografie budou otištěny v týdeníku Českých drah Železničář a odměníme je honorářem 500 Kč. Podrobné informace a pravidla na adrese www.cd.cz/fotosoutez.

v historickém centru města nebo se pobavit na Ostrovním festivalu na Střeleckém ostrově. Do Litoměřic přijeďte vlakem a vystupte z něj na zastávce Litoměřice město. Je v těsné blízkosti Střeleckého ostrova a nedaleko centra města. V době konání výstavy a vinobraní posílí České dráhy vybrané vlakové spoje. Více na www.cd.cz/zazitky.

PARDUBICKÝ KRAJ

Turistické informační centrum NA NÁDRAŽÍ V HRADCI KRÁLOVÉ

PARNÍM VLAKEM ZA ZÁBAVOU

Na začátku srpna bylo v hale královéhradeckého hlavního nádraží slavnostně otevřeno Turistické informační centrum (TIC). Je umístěno ve společných prostorách s ČD centrem v místech, kde každý den projdou tisíce lidí. Ti nyní mají možnost získat dostatek informací a propagačních materiálů z regionu. Mimo to lze v TIC provést rezervaci nebo zakoupit vstu-

V rámci oslav 140 let zahájení provozu na železnici z Pardubic do Havlíčkova Brodu pojedou v sobotu 24. září parní vlaky na trasách Havlíčkův Brod – Chrudim, Pardubice – Hlinsko a Pardubice – Chrudim. Na nádraží v Chrudimi a v Hlinsku v Čechách bude připraven bohatý doprovodný program. Zúčastnit se můžete i zajímavých výletů. Více na www.cd.cz/zazitky.

penky na kulturní a společenské akce. Aktuální provozní doba TIC v letní turistické sezoně je pondělí až pátek od 7 do 18 h, o víkendech od 9 do 17 h.

rozhovor /

07

MIROSLAV KROBOT

TALENT ROKU 2002

Režisér a herec vypráví o divadle, hraní i režírování, životě v Sudetech a hlavně o natáčení nového filmu o legendární komiksové postavě Aloisi Nebelovi.

text oleg homola foto JAN HROMÁDKO, ARCHIV MIROSLAVA KROBOTA, NEGATIV ilustrace jaromír 99

08 / rozhovor studentů z DAMU do Dejvického divadla. Co vlastně Dejvické divadlo dnes znamená? Jsme repertoárové divadlo, které vychází ze studiových divadel sedmdesátých a osmdesátých let. Ale vědomá návaznost pro mě byla vytvořit cosi jako Činoherák.

| Je lepší režírovat malé divadlo, jako je to Dejvické, anebo velké, jako Národní?

Ono to vyjde nastejno. Buď se to povede, nebo nepovede.

| No počkejte, v Národním snad musíte při režírování na herce víc křičet, aby vás v tom velkém prostoru slyšeli. | Studoval jste v letech, kdy strašili studenty – jestli budete hrát a režírovat špatně, skončíte v divadle v Šumperku. A vy ze Šumperka pocházíte. Pokud vím, Šumperk hrál a možná i hraje asi sedmdesát procent představení pro děti, a herci proto musejí vstávat hodně brzo ráno. A když se tam udělá večerní představení, bývá zvykem, že se hraje jenom osm až deset repríz. Takže je to štace, kterou musí mít člověk opravdu hodně rád. Ale jak uživí rodinu? Pokud nemá příležitost někde točit nebo dabovat, je to problém. Nevím však, jestli to platí ještě dneska, tohle bylo faktem v šedesátých, sedmdesátých letech.

| A co tehdy pro vás bylo divadlo snů? Jednoznačně Činoherní klub.

| Prošel jste jako režisér různými divadly, ale pak jste působil i v Národním. Pro mnohé životní meta, vrchol. Ale vy jste Národní vzdal a šel s partou svých

MIROSLAV KROBOT (60) Narodil se v Šumperku v Jeseníkách. Po absolvování JAMU v Brně působil jako režisér v řadě divadel (Cheb, Hradec Králové, Realistické a Národní divadlo v Praze). Od roku 1996 je uměleckým šéfem Dejvického divadla. Působí i jako divadelní a filmový herec (Účastníci zájezdu, Příběh obyčejného šílenství…). Za divadelní a herecké působení dostal řadu cen (např. ceny Alfreda Radoka za nejlepší inscenaci roku 1993, Talent roku za nejlepší herecký výkon roku 2002). Má dceru Lenku, která hraje v Dejvickém divadle, a syny Honzu a Vojtu.

Z tohoto hlediska se musí s prostorem počítat, i pro výkony herců, protože to trvá osm desetin vteřiny, než zvuk doletí na třetí balkon a zpátky. Takže když na herce koukáte zblízka, chová se jako blázen. Odsazuje pomalu a důrazně slova, výkon vypadá naprosto stylizovaně, hloupě. Ale pak, když si stoupnete na balkon, zdá se úplně přirozený. Mezi velkou a malou scénou je tedy technický rozdíl. V Dejvickém divadle hraje i mrknutí oka. A to je jeden z důvodů, proč jsem chtěl tam.

| Jestli jsem to správně pochopil, do herectví jste se nijak necpal, přišlo samo za vámi. Jak snáší mužská režisérská ješitnost fakt, že vás jako herce jiný režisér řídí? To není o ješitnosti. Pro mě je zajímavé, jak to ten člověk dělá. Nemohu se pořád zbavit pocitu, že i když jsem v ten moment hercem, je pro mne důležité zároveň sledovat, jak k věci kolega režisér profesně přistupuje. Je to trochu schizofrenie.

rozhovor /

09

| Nemáte někdy chuť říct – já bych to režíroval jinak? To nejde. Faktem je, že když je režisér schopný, je s ním řeč. No a pak můžu navrhnout i malinko jiné řešení, ale že bych do toho nějak mluvil, to ne. Na to člověk zevnitř jako herec nemá, vidět dílo jako celek. To platí zvlášť u filmu.

| Vy se jako herec vyznačujete kuriozitou. V jedenapadesáti jste dostal cenu Talent roku… To byl fór, tuhle cenu dostávají pětadvacetiletí lidé. Kritici asi měli radost, že mne vidí na jevišti, tak si ze mě udělali srandu. Bral jsem to jako vtip.

Výkřik asldkjf sldfkjasdflkjlkj lkj lkjlkjl lkj l lkjůlkjůlkjůlů lkjlkjljkljl

Film Alois Nebel byl zpracován metodou rotoskopie.

| Jaký je podle vás recept na dobré herectví? To je otázka! Já mám rád nejen brilantního herce, který dobře zahraje roli, ale i když mě něčím zaujme jako člověk. Dávám přednost osobnějšímu či spíš osobnostnějšímu herectví. Když jsem v Činoheráku viděl hrát pana Abrháma, zároveň mne zajímalo i to, co si jako člověk o roli myslí.

| V jednom rozhovoru jste uvedl, že lidi mají rádi zábavu a aby to dobře skončilo. Ale film Alois Nebel je něco jiného. Psychologické drama, kde se trochu líně vleče čas, nohy se šoupou po prknech a na začátku a na konci se zabijí sekerou… Co když film dostane nějaké ceny, pochválí ho kritici, ale kina zůstanou prázdná? Dcera Miroslava Krobota Lenka nakonec skončila i přes jeho nesouhlas v Dejvickém divadle, kterému tatínek šéfuje.

Já myslím, že tak to nebude. I když člověk to dopředu nemůže vědět. Film je atraktivní formálně, výtvarnou technologií rotoskopie. Ta technologie je vlastně veselá sama o sobě, jako když člověk kouká na filmy

režiséra Zemana nebo na kreslené filmy. A pak, mně se na filmu zdá zajímavé právě to, že nejde o veselý příběh. Takže spojení veselé technologie a smutného příběhu mi připadá dráždivé, atraktivní. V té kreslené podobě se možná líp spolkne, že je to smutné. A když jsem říkal, že lidi mají rádi „hepáče“, neznamená to, že jim dávám přednost, že za každou cenu budu dělat happy filmy za peníze…

| Příběh filmu se odehrává ve vašem rodném kraji. To je náhoda?

Autor kresleného komiksu Jaromír Švejdík je Jeseničák. Já jsem ze Šumperka, autor textu Jaroslav Rudiš je sice taky ze Sudet, ale někde od Jablonce. Režisér Tomáš Luňák je snad ze Zlína. Myslím, že Jaroslav Rudiš psal Nebela dohromady s Jaromírem Švejdíkem… Jeseníky mají oba rádi. Ve filmu je taky muzika kapely Priesnitz z Jeseníku, ze které je Jaromír Švejdík.

10 / rozhovor | Film je novátorský zejména výtvarným pojetím, do toho mimo jiné zaznívá popový střední proud v podání Václava Neckáře a Marie Rottrové. Není to v rozporu? Pokud vím, oba nazpívali písničky napsané speciálně pro film Jaromírem Švejdíkem, takže to není nějaké laciné retro, které by se do filmu „pustilo“… A navíc myslím, že banalita patří k té love story Aloise Nebela s toaletářkou Květou.

| Víte něco o technické metodě rotoskopie, která dala filmu výtvarnou podobu kresleného filmu?

Snažili se mi to marně vysvětlit. Točí se to živě a pak se kontury dělají na počítači, ale ručně. Pro tým až dvaceti animátorů to byla hrozná práce, která trvala dva roky. Filmovalo se před dvěma a půl lety, třicet natáčecích dnů.

| Jaký je rozdíl v herectví pro normání a rotoskopický film?

Nebela jsme točili jako normální film, akorát jsme byli pomalovaní a měli jsme zvýrazněné vrásky, což prý pomáhá těm lidem u počítačů. A potom tam byly absurdity, jako že nám řekli: teď si představte, že je za váma vlak. A nebyl. Byly tam jen nějaké praporky jako orientační body, aby se animátoři měli čeho chytit. My jsme tedy hráli s něčím, co tam nebylo. Divný pocit.

| Po mnichovské dohodě v září osmatřicet muselo Československo postoupit Německu rozsáhlé oblasti, tzv. Sudety. Vaše rodina se tak rázem ocitla v Německu, aniž by se stěhovala. Jsou na to nějaké rodinné vzpomínky?

Když Němci Sudety zabrali, děda s babičkou mámu odvezli k příbuzným za hranice do Čech, aby se mohla učit školní předměty česky a ne německy. Později za totáče to bylo trochu naopak. Strejda byl zavřený a my jsme žili na vsi jako domkáři, měli jsme pole a krávu. Pamatuji se, jak strašně dlouho se jelo s krávou a vozem na pole…

ALOIS NEBEL

| Co jste dělal v listopadu osmdesát devět?

Alois Nebel je film podle kresleného komiksu autorů Jaroslava Rudiše a Jaromíra Švejdíka. Režisérem je Tomáš Luňák, hlavní roli ztvárnil Miroslav Krobot. Příběh je zasazený do přelomového roku 1989, kdy se do děje tragicky promítají následky odsunu sudetských Němců v roce 1945. Výtvarně je film zpracován metodou rotoskopie – působí jako kreslený film, i když podkladové záběry byly točené reálně. Film Alois Nebel byl nominován do hlavního programu filmového festivalu v Benátkách (31. 8. – 10. 9. 2011). Do českých kin bude uveden koncem září 2011. V divácké anketě o místě předpremiéry zvítězil Jeseník před Jabloncem nad Nisou.

Cinkal jsem klíčema. Víte, že stávka vznikla v Realistickém divadle? Sedmnáctého listopadu tam byla premiéra Maryši, kterou jsem režíroval, bylo to hrozně pěkné představení… no a ta revoluce premiéru úplně zkazila. Přišli tam zmlácení kluci z Národní třídy a tím začala stávka. Jezdili jsme pak na výpravy autama do fabrik a tak.

| Film Alois Nebel mi připomíná dobou a železnicí Ostře sledované vlaky. A ještě Všechny dobré rodáky. Myslím tou dobou.

| A co železnice a filmařina?

Pro film je železnice atraktivní, s tím už začal Buster Keaton, když natočil Friga na mašině. Vlaky, to byl tenkrát ohromný pokrok, jak se řítily prérií. A dnes máme rychlovlaky. Vlaky jsou prostě živé, je na nich vidět technický pokrok. A jsou pěkné výtvarně, velký kus železa jede krajinou, to je nádhera.

| Lokomotiva je svým způsobem výrazná osobnost… Určitě, je v ní taková síla. V Nebelovi ukazuji toaletářce Květě lokomotivu Bardotku, která má vepředu vydutý kryt, nebo lokomotivu Hurvínka, jak se jí říká.

| Co na vás při natáčení nejvíc působilo?

Celková atmosféra. Ten jednoduchý lidský příběh, kterému každý rozumí. I štáb tomu propadl, i představě, že to bude animované. Všichni to dělali rádi.

| Je vám šedesát. Jak vidíte sám sebe v sedmdesáti, osmdesáti, devadesáti? Nemám představu, nic neplánuju, nezabývám se tím. Pokud budu mít chuť a nápady, chci dělat co nejdéle. Rozhovor probíhal v uvolněné atmosféře kavárny Dejvického divadla. Zdánlivě zachmuřený Miroslav Krobot se ukázal jako vtipný vypravěč a dobrý společník.

| Chtěl byste „natáhnout brka“ v divadle?

Ne, takové romantické představy nemám. 

téma /

PRO CHUŤ I ZDRAVÍ

SLADKÉ PLODY PODZIMNÍ PŘÍRODY Také hořekujete nad spadaným ovocem, které často nestačíte zpracovat? Proč ale tyto „nepoužitelné“ plody nevzít do pálenice nebo do moštárny? Podzimní příroda nabízí snadno dostupné kulinářské bohatství. text klára Kasalová  foto pixmac, čtk

11

12 / téma Z

áří je jeden z nejkrásnějších měsíců v roce. Přichází babí léto, které bývá často slunečnější než prázdninové měsíce. Tu pravou radost nám ale přináší příroda se svou úrodou ovoce a zeleniny. V září sklízíme jablka, hrušky, švestky, víno, ale i lesní plody jako ostružiny, maliny, šípky či jeřabiny. My vám přinášíme tipy, jak naložit s úrodou, pochutnat si a zabavit se u toho! Všechny podzimní plody přírody totiž můžeme zpracovávat na milion způsobů.

MOŠTY

Džus z obchodu nemá s poctivým domácím moštem skoro nic společného – to ví každý, kdo jej někdy okusil. Ovocné mošty se připravují například z hrušek, bobulovitého nebo peckového ovoce. Nejčastěji se setkáte s moštem jablečným. Jedná se v podstatě o vytlačenou šťávu z jablek, kterou nijak neochucujeme ani nekonzervujeme. Je to prostě ta nejzdravější forma limonády. Možná jste to už z dětství zapomněli, nebo jste to ani nevěděli, ale téměř každá vesnice či město má svou moštárnu. Tam vám za poplatek buď mošt z vámi dovezených jablek vylisují, nebo si moštárnu za celkem rozumné peníze můžete pronajmout a udělat si mošt sami. Cena za jeden kilogram zpracovaného ovoce se různí podle druhu ovoce a dalšího zpracování. Obecně lze ale říci, že cena moštování se pohybuje od 3 do 6 Kč za kilogram. Možná budete překvapeni, jak velká je výtěžnost moštování – z kilogramu šťavnatých jablek můžete získat až 0,7 litru moštu.

Každá větší vesnice či městečko má svou moštárnu. Jak se do moštárny vybavit?

V prvé řadě potřebujete jablka. Pokud hledáte moštárnu, pak je zřejmě máte v hojné míře na zahradě. Před moštováním si zjistěte, zda vámi vybraná moštárna má zajištěno uplatnění pro odpad. Některé moštárny jej za příplatek sami zlikvidují nebo pošlou ke zkrmení zvířatům. Může se ale stát, že po vás provozovatel bude chtít, abyste si odpad převzali a zlikvidovali sami. S sebou si také rozhodně

princ charles Během své loňské návštěvy České republiky navštívil princ Charles i ekovísku Hoštětín, která je průkopníkem ekologických projektů. Princ zde neodmítl ochutnat slivovici, zastavil se ve výtopně na biomasu, zajímal se o provoz kořenové čističky odpadních vod a podíval se i do místní sušárny ovoce a moštárny. Jablečný mošt a koláčky dostal jako výslužku.

téma /

13

TIP:

ovinkou Skvělou n ny. é moštár n d z jí o í, p jsou te zařízen á n d je b o e si vašeho  Jednoduš o d ž a e d e které přij mi mošt á  v s ě n č ole sadu a sp sbíraných e s ě v t s r e z vašich č suje. jablek sli

vezměte i vlastní nádoby, do kterých se bude mošt stáčet. Většinou se používají pet lahve od vod či limonád nebo skleněné lahve s uzavíracím hrdlem. Ovoce dobře omyjte a vezměte s sebou jen zdravé kusy. Spadané můžete použít, ale jen takové, které nejsou poškozené.

V moštárně se jablka nejdřív omyjí, rozdrtí a pak se jejich kousky naplní látkové pytle, které jsou pod silným tlakem velkého svěráku. Zvyšující se tlak pomalu vytlačuje šťávu z jablek, kterou vy zachytáváte pod strojem do lahve.

ALKOHOL PRO DÁMIČKY

tekutina sama začne čistit. Pak jej vlijeme do lahví a necháme dokvasit tam. Jednoduché, že?

Když už máme doma jablečný džus, můžeme si udělat i domácí cider. Ano, přesně ten, který známe z dublinských hospůdek a belgických pivnic. Cider je alkoholický nápoj, který se vyrábí kvašením jablečného moštu. U nás jeho výroba nemá žádnou tradici, a tak se často zaměňuje s „čůčem, jak se hanlivě říká špatnému jablečnému vínu. Rozdíl mezi ciderem a jablečným vínem je v množství alkoholu. Cider má do osmi procent alkoholu, jablečné víno nad osm. To vypadá jako drobnost, ale množství alkoholu je dané obsahem cukru v moštu. Jablečný mošt má oproti hroznům málo cukru, a proto se musí při výrobě vína dost doslazovat, což později při konzumaci způsobuje ta velká bolení hlavy. Cider je většinou perlivý, protože podobně jako šampaňské se nechává dokvasit v lahvi. Jednoduše řečeno cider je v podstatě zkvašený jablečný džus, který lahvujeme ve chvíli, kdy se kvasící

Babiččina ořechovka

Jako děti jsme lezli po stromech, trhali ořechy a na zemi rozdupávali jejich tvrdé skořápky. Také jsme je sbírali ze stromů okolo cest, aby maminka měla co do koláčů a na vánoční cukroví. Dobrým způsobem, jak zpracovat nadúrodu ořechů, je však výroba domácí ořechovky, tedy alkoholu s příchutí ořechů. Jak si jednoduše ořechovku udělat doma? Ořechy omyjeme, rozpůlíme, vložíme do lahve, přidáme skořici, vanilku a zalijeme. Sklenici uzavřeme a vše necháme uležet 6 týdnů, občas lahví zatřepeme. Cukr svaříme s potřebným množstvím vody na hustý sirup a pak vychladlý přilijeme k ořechům v lihu. Necháme ještě 3 týdny, pak ořechovku přefiltrujeme a stočíme do lahví. Dáme odležet na další 2–3 měsíce.

14 / téma DROBNÉ LESNÍ PLODY Ostružiny

NĚCO PRO PÁNY

Na Moravě je nejpopulárnějším způsobem zpracování blum, slív a švestek samozřejmě pálení slivovice. Kvalitní slivovice při nalití do sklenice tzv. řetízkuje (vytváří drobné praménky kondenzujícího alkoholu stékající zpět do sklenice). Kvalitu slivovice lze kontrolovat i promnutím mezi palcem a ukazováčkem ruky, kdy stupeň drhnutí tekutiny mezi prsty také charakterizuje ovocný obsah a tím i její kvalitu.

Valašská slivovice

Čisté zralé plody slivoně se uloží do sudů a nechají se zhruba 6 až 8 týdnů kvasit. Doba kvašení je závislá na teplotě, cukernatosti švestek a množství v jednom

sudu. Vykvašené ovoce se vaří při teplotě do 100 °C, kdy se odpařuje jen alkohol a v kvasu zůstávají silice, které jinak způsobují pachy a pachutě v konečném nápoji. Výpary se ochlazují a kondenzát vytéká do připravené nádoby. Tento postup se opakuje dvakrát, přičemž teprve při druhém pálení teče čistý nápoj, který je možno ochutnat. Destilát mívá přibližně 60 až 80 procent alkoholu. V tomto stavu se neprojeví chuť, proto je ideální ředit ho na 50 procent, kdy je nápoj lahodný a voňavý.

Pálenka – doména Čechů

Pálenka se prý dá udělat ze všeho. Mimo nejoblíbenější slivovice či hruškovice si labužníci čím dál častěji pochutnávají na calvadosu (z jablek) nebo na meruňkovici, broskvovici nebo třešňovici. Pokud už jste zkrátka přesyceni všech těchto klasických druhů pálenky, vezměte s sebou do pálenice třeba rybíz nebo meloun. Pozor! Čerstvou pálenku je lepší nechat pár týdnů vyvětrat, i když je pokušení veliké! Čerstvá slivovice mívá ostřejší chuť a je lepší nechat ji uležet několik měsíců až let. Přitom první čtyři týdny se ponechá bez zátky, chráněná je pouze před hmyzem a prachem. Někdy se do destilátu přidávají sušené švestky, aby slivovice dostala nazlátlou barvu a více voněla. Je třeba ji ale sledovat a po zhruba třech týdnech scedit a uložit.

Ostružiny neboli černé maliny se sbírají v lesích a na mýtinách na přelomu srpna a září. Jsou nejen velmi chutné, ale i zdravé. Plody obsahují především vysoké množství vitaminů C, B, K, karotenu a fenolových sloučenin. V léčitelství jsou proto hojně využívány nejen plody ostružin, ale i listy, a to v syrové i sušené podobě. Listy se používají nejčastěji ve formě čaje, který má mimo jiné i močopudný a uklidňující účinek. Plody ostružin jsou doporučovány při léčbě průjmu, klimakterických neuróz, menstruační bolesti, chudokrevnosti, žaludečních a střevních katarů apod. Listy ostružin jsou doporučovány u léčby nachlazení, zápalu plic, angíny, bolesti v krku, ale třeba i hysterie. Čaj z listů ostružin se připravuje takto: Jedna lžíce sušeného listí se v hrnku spaří vařící vodou a nechá se 5 minut odstát. Poté se může pít. Lze jej ochutit cukrem a citronem.

téma /

Šípkový čaj

Také šípky zrají na podzim. Jen se obtížně sbírají pro jejich ostnaté větvičky. Šípkový čaj nám babičky vařily při nachlazení, jeho vitaminové hodnoty totiž předčí veškeré ovoce. Šípky se suší v různých sušárnách nejlépe s umělým teplem do 55 °C. Dobře lze využít pootevřenou elektrickou troubu, ale ještě lepší je obyčejná sušárna s ventilátorkem v teplé půdní prostoře. Dobře nasušený šípek poznáme tak, že při rozmáčknutí praská. Takový pak snadno rozdrtíme. Z nasušených šípků se vaří výborný a zdravý čaj, protože šípek obsahuje mimořádně mnoho vitaminu C. Šípkový čaj z drcených šípků se připravuje jako jednonálevový, a to spařením asi 2–3 g 3–10 minut v hrnku horké vody.

Maliny mají blahodárné účinky na pleť a kvalitu vlasů a nehtů.

Maliny nás nejen příjemně zasytí, ale též podpoří prokrvení všech orgánů a také látkovou výměnu. Čistí střeva a působí preventivně proti kardiovaskulárním chorobám. Pomáhají odbourat cholesterol a snižují vysoký krevní tlak. Jsou účinné při léčbě kožních chorob a drobných zánětů v ústech. Jejich konzumace je vhodná rovněž u nejrůznějších očních onemocnění. Mají též pozitivní vliv na čistotu pleti a lesk vlasů a nehtů. Nejvíce zdraví prospěšných e sím u m ů k látek zůstane zachováno, pokud íp yzš Chloupk m ý konzumujeme maliny čerstvé. n m at je Mají odvodňující účinky. Kyseodfiltrov m ý v o bo papír e n lina salicylová je zodpovědná m ý ě n ě n plát hou sil za lidový recept, kdy jsou maliny otože mo r p , ní. m e e v r á  d doporučovány na snižování hofilt k o  kašli neb e k rečky. Z malin se připravují poit d ž á dr estačí. lévky, ovocné moučníky, kompoty, Scezení n saláty, džemy, ale nepřekonatelná je malinová šťáva nebo sirup.

TIP:

Maliny jako afrodiziakum

Maliny jsou doslova plné vitaminu A a C. Obsahují ale také stopové prvky – draslík, vlákninu a zinek. Právě obsah zinku v zrníčkách malin i ostružin bývá považován za silné afrodiziakum. Významný je také obsah antioxidantů v barvivu malin – čím sytější má malina barvu, tím plnější antioxidantů je.

Jeřabiny

Plody jeřabin známe z dětství, když jsme jimi po sobě házeli nebo z nich vařili čaj panenkám. Oranžovým nebo červeným kuličkám se říká malvičky a jsou neobyčejně bohaté na vitamin C, karoteny, cukry, organické kyseliny, pektinové látky a zvláště velmi cenný rutin. Léčivé účinky plodů i listů se uplatňují při poruchách močového ústrojí, samotné plody zase snižují hladinu cholesterolu v krvi. Diabetici znají sladidlo Sorbit, náhražku za řepný cukr, extrahované právě z plodů jeřábu. Jeřabiny jsou tedy vhodné i pro diabetiky.

15

Plody sklízíme co nejpozději – až po změknutí malviček koncem srpna a v září. Pak teprve budou vyzrálé a sladké a také nejhodnotnější co do obsahových látek. Promeškáme-li však přesný čas sklizně, postarají se o ni hejna ptáků. Z jeřabin lze doma připravit výtečné kompoty úspěšně zastupující brusinky. Zavařovat je můžeme i v kombinaci s hruškami nebo s jablky, čímž kompoty získají zvláštní nenapodobitelnou příchuť. 

16 / lifestyle RADY PRO VYSOKOŠKOLÁČKY

POPRVÉ DO ŠKOLY Zdlouhavé prázdniny po maturitě se blíží ke konci a vy se nemůžete dočkat nástupu na novou školu? Pokud se chystáte na univerzitu, změní se vám život. text klára kasalová foto PIXMAC, čtk

DALEKO OD DOMOVA

VZTAHY

Každodenní dojíždění do školy je sice časově náročné, na druhou stranu vám dává čas, který můžete strávit učením, jež byste normálně odkládali na zkouškové období. Všichni vás budou určitě strašit, že na vysoké škole je to něco úplně jiného. Že vás tam nikdo nebude vodit za ručičku a pokud pravidelně nestudujete, nezvládnete první ročník. Realita je taková, že studium je opravdu jiné a vyžaduje, abyste se opravdu učili. Ale řada absolventů to zvládla vždy těsně před zkouškami a v průběhu roku stihli večírky, cestování, práci i koníčky. Období na vysoké škole je pro spoustu lidí jednoznačně nejlepším v životě. Ale pozor – každá škola je jiná a vyžaduje jiný režim.

Máte lásku ze střední školy, která zůstává doma v rodném městě, a vy odjíždíte na kolej? Nezoufejte! Velká většina vztahů první rok vysoké školy přetrvá. Teprve později se ukáže, jak silný vztah je a zdali vůbec má cenu udržovat svazek na dálku. Často zjistíme, že to, co jsme viděli jako ideální partnerský vztah, když nám bylo 17, nestačí našim novým nárokům o tři roky později. S novými zkušenostmi a lidmi, které potkáváme, se nám rozšiřují obzory. Stává se, že najdeme inspiraci v někom novém, kdo nám ukáže hodnoty, o kterých jsme neměli ani zdání. Na druhou stranu není dobré zahazovat staré přátele a vztahy pro nové jen proto, že ty staré jsou už okoukané. Psychologové tvrdí, že většina lidí, kteří prošli rozvodem, si v dalším svazku najde někoho velmi podobného tomu prvnímu. Proto buďte obezřetní a poslouchejte své instinkty. Nejdůležitější je nejprve poznat sami sebe!

lifestyle /

17

STIPENDIA Pro ty chytřejší a nadanější studenty jsou skvělou formou přivýdělku stipendia. Je jich celá řada – ubytovací, prospěchová, sociální nebo účelová. Například na Univerzitě Karlově v Praze můžete za své výborné studijní výsledky získat i přes 10 000 Kč za rok! A to už stojí za trochu snahy, nemyslíte? Pro „mimoměstské“ studenty jsou pak rozhodně zajímavá tzv. ubytovací stipendia, na která má dokonce nárok každý student – nejen ten, který bydlí na koleji. K tomu, abyste měli nárok na ubytovací stipendium, musíte ale splnit několik základních podmínek: studovat vysokou školu v prezenční formě, nemít trvalé bydliště v okrese, kde se vaše univerzita nachází, a nepřekročit standardní dobu studia.

UBYTOVÁNÍ Říká se, že kdo nebydlel na koleji, nikdy nezažil ten pravý studentský život. Pokud opouštíte domov a stěhujete se za školou do většího města, čeká vás boj o místo na koleji nebo shánění levného podnájmu. Pokud nejste moc nároční a nevadí vám společné sociální zařízení a kuchyňka na chodbě, vyjde vás měsíc na koleji do 3 000 Kč, někde i mnohem méně. Například na koleji Bolevecká v Plzni (UK) zaplatíte za postel v čtyřlůžkovém pokoji bez sociálního zařízení jen něco málo přes 1 500 Kč. Pokud ale chcete mít komfortní pokoj sami pro sebe, zaplatíte mnohem více. Například na kolejích Jednota v Opletalově ulici stojí jednolůžkový pokoj s vlastní koupelnou 5 200 Kč/měsíc. Cena je to sice vysoká, nicméně nadstandardní zařízení a „luxusní“ poloha přímo v centru Prahy je velmi lákavá. Společné bydlení s více studenty v jednom bytě je také dobrá příležitost, jak pohodlně bydlet, zažít svobodný život a přitom si vybrat lokalitu nezávisle na nabídce kolejí ve městě. Často je tato alternativa i levnější.

18 / lifestyle

NENÍ PRVŇÁČEK JAKO BAŽANT VYSOKOŠKOLÁČEK Zatímco v první třídě na základní škole byl „frajer“ ten, kdo uměl počítat do pěti, před vstupem na univerzitní půdu je naopak dobré se do pěti naučit počítat, a to i v případě, že studujete „zemědělku“. Lépe zapadnete do party a snáze projdete úskalími obecných předmětů v prvních ročnících studia.

1|

Zvykli jste si během základní a střední školy dostávat sladké i finanční odměny za vysvědčení? Tomu bohužel odzvonilo, vysvědčení už se nerozdává a odměny také ne. Jste přece dospělí a vysokou školu studujete dobrovolně. Nicméně poblíž každé univerzity se nachází oblíbená „knajpa“, ve které se studenti po úspěšné zkoušce odměňují sami. Jen chutě se mění – od sladkosti přecházíte k hořkosti.

4| Připravte

a chcete žít spořádaným životem (v noci spát a ve dne studovat), nejspíš se vám to asi nepodaří. I když se nebudete nočních akcí účastnit, vaši spolubydlící vás tak jako tak budou budit svými pozdními příchody a nekonečnými rozhovory o politice v podnapilém stavu.

se na setkání tří odlišných „ras“. Ta z východu, říká se jí Moraváci, mluví starodávným jazykem, je převážně veselá a přátelská. Ta ze západu, mluví nespisovně, je více uzavřená do sebe a ambiciózní. Do hry vstupuje rasa třetí, Pražáci, kteří všechno znají, všude byli a západní i východní podrasu zásadně podceňují a přehlížejí. Budete se muset hodně snažit, aby vás začali brát vážně.

3| Zvykli jste si na luxus v podobě

5| Máte rádi pořady typu S Italem

2| Pokud budete bydlet na koleji

maminčiny každodenní péče a teď se o vás na koleji nikdo nestará? Jistě, zpočátku vám bude smutno a na víkendy s rodiči se budete těšit jako malé děti. Časem ale zjistíte, že je příjemné pobýt i se svými novými přáteli přes víkend a rodina vám bude chybět čím dál tím méně. Budete si užívat a konečně dospějete.

v kuchyni, Šéfkuchař bez čepice nebo Polreichovy reality show? Tak na ně rychle zapomeňte a před první návštěvou menzy dva dny nejezte. Není UHO jako UHO, ale všechny vypadají i chutnají podobně. Co byste taky chtěli vykouzlit za pár kaček ukrajinskými inženýry v bílých rondonech?

6| A teď něco o kuřácích. Ať se u vás

na střední škole kouřilo více či méně, vždycky to muselo být tajně a za zády profesorů. Na vysoké škole se ale z vašich přednášejících stávají rovnocenní partneři, se kterými se mezi přednáškami sejdete v kuřáckém koutku a dospěle si pohovoříte, ať už o přednesené problematice, nebo třeba právě o cigaretách a tabáku. 

ze světa železnice /

BOŘItelé ŽELEZNIČNÍCH MÝTŮ

RYCHLEJI UŽ TO NEJDE? text VÁCLAV RUBEŠ  foto čtk, wIKIPEDIA, ARCHIV ČD

Sto, dvě stě, tři sta, pět set nebo snad sedm set kilometrů v hodině? Jakou rychlost je možné z fyzikálního hlediska ještě překonat na klasickém systému kolo-kolejnice? Pojďte nahlédnout pod pokličku nezměrného úsilí vynaloženého při překonávání rychlostních rekordů, které postupně přivedly železnici až ke srovnání s leteckou dopravou.

21

22 / ze světa železnice DĚJSTVÍ PRVNÍ: KŮŇ JAKO NEDOVOLENÝ DOPING Není náhodou, že už první lokomotiva George Stephensona – Rocket (Raketa) – musela prokázat svou prestiž v roce 1829 rychlostním závodem při hledání vhodného stroje pro trať z Liverpoolu do Manchesteru. Na start se tenkrát postavilo pět lokomotiv, z nichž jedna byla ještě před startem diskvalifikována, neboť v útrobách ukrývala živého koně. Tenkrát kůň pomáhal, ale už o pár let později by brzdil. Honba za nejvyšší rychlostí přinášela nejen slávu a obdiv, ale i něco mnohem důležitějšího – technologický boom a revoluci na železnici. Jak rostla maximální překonaná rychlost, objevovalo se stále více mýtů a „zaručených“ hranic, které už přece železnice z fyzikálního hlediska nemůže překročit. Ještě ve třicátých letech minulého století panoval názor, že klasické spojení kolo-kolejnice neunese vyšší rychlost než 350 km/h. Vždy se ale našel odvážlivec, který hranici lidských schopností posunul dále. Z rekordmanů se tak stali bořitelé železničních mýtů.

DĚJSTVÍ DRUHÉ: PLNOU PAROU VPŘED „Závratná“ rekordní rychlost 46 km/h, kterou dokázala uhánět Stephensonova Raketa, se brzy posunula k magické hranici 100 km/h. Už na konci 19. století dosahovaly hodnoty rychlostních rekordů kolem 160 km/h. Tehdy však lokomotivy zpravidla nebyly vybaveny rychloměrem, a proto je první jízda rychlostí 160 km/h dokumentována rychloměrem až v roce 1934 u britského stroje Flying Scotsman (Létající Skot). Cestující v Anglii byli dokonce první,

201 km/h Německo, 1936 Nacistické Německo stavělo na odiv světu svou technologickou vyspělost ve všech oborech lidské činnosti. Propagandy nebyla ušetřena ani železnice, která se tehdy posunula na světovou špičku. Pozornost byla zaměřena zejména na spojení dvou významných center tehdejší říše – Berlína a Hamburku. Kromě moderních motorových vlaků byly na této trati provozovány také tři parní lokomotivy řady 05, které dostaly proudnicové opláštování kvůli lepší aerodynamice. 11. května 1936 při turné lokomotivy 05 002 po Německu došlo k menšímu zdržení u vjezdového návěstidla do stanice Wittenberge a aby nedošlo k narušení časového plánu, jel strojvedoucí rychleji, než bylo původně plánováno. Nakonec se ukázalo, že rychloměr na pár vteřin zaznamenal rychlost 201 km/h. Německý „perfekcionalismus“ tak jako vedlejší produkt vytvořil světový rekord parních lokomotiv.

46 km/h 1829

Flying Scotsman neboli Létající Skot byl opravdu vzletným strojem. V první polovině 30. let uháněl z Londýna do Skotska stošedesátkou.

160 km/h 1934

kteří mohli využívat vlaků jezdících průměrnou rychlostí 100 km/h. Třicátá léta minulého století přinesla nejen nové módní trendy, které jsou pro svou eleganci a funkčnost napodobovány dodnes, ale i vrchol parní trakce. Boj o nejvyšší rychlost nabíral na obrátkách a dobový tisk přinášel zprávy o dalším a dalším prolamování rychlostních rekordů. Důkazem jsou dva světové rychlostní rekordy parních lokomotiv. První z nich patří německé lokomotivě 05 002, která byla opatřena aerodynamickým proudnicovým pláštěm a v roce 1936 o jeden kilometr pokořila dvoustovku. O dva roky později a dva kilometry rychleji uháněla

203 km/h 1938

Futuristicky vyhlížející Mallard 4468 , který má svou domovinu v ostrovním království, drží dodnes absolutní parní rekord – 203 km/h.

ze světa železnice / 331 km/h Francie, 1955

Italská jednotka ETR 200 vytvořila v roce 1939 rychlostní rekord 202 km/h.

další proudnicová parní lokomotiva – britský Mallard číslo 4468, který vytvořil absolutní rekord parních lokomotiv – 203 km/h. Přesto bylo odborníkům jasné, že boj o rychlost pára dříve či později prohraje.

DĚJSTVÍ TŘETÍ: NÁSTUP MOTOROVÝCH CHRTŮ V předválečném Německu se věnovala velká část vývojových kapacit právě motorové trakci. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat a v prosinci 1932 dosahuje motorový vůz VT 887 rychlosti 163 km/h. Tento úspěch vedl o rok později k zavedení pravidelného expresního spojení motorovým vlakem nazvaným

Triumfem sladké Francie v poválečném období se stal rekord, který poprvé překročil magickou třísetkilometrovou hranici. 29. března 1955 se na „startovní čáru“ ve stanici Facture postavila lokomotiva BB 9004 se speciálně upravenou aerodynamickou soupravou. Pro rekordní jízdu byl vybrán 85 km dlouhý zcela rovný úsek tratě Bordeaux – Dax . Nevýhodou byla elektrifikace stejnosměrným proudem o napětí pouhých 1 500 V. Pro dosažení vysoké rychlosti se ale předpokládal odběr 4 000 A, a proto byla vyvinuta technologie jízdy, kdy lokomotiva střídala oba sběrače, aby nedošlo k jejich spálení, a napětí bylo zvýšeno na 1 900 V. Fantastické rychlosti 331 km/h dosáhla souprava už 6 km před vypočítaným bodem začátku bezpečné brzdné dráhy. Světelné záblesky od sběračů bylo tehdy možné pozorovat až do vzdálenosti několika kilometrů.

163 km/h 1932

Německá chlouba let třicátých – motorový vůz VT 887, který byl provozován jako nejrychleší pravidelné spojení Berlína a Hamburku.

23

Létající Hamburčan z Berlína do Hamburku. Svou průměrnou cestovní rychlostí 124 km/h se stal tehdy nejrychlejším pravidelným vlakem světa. V polovině 30. let 20. století dosahuje motorová trakce dalšího rekordu, tentokrát na opačné straně Atlantiku. V květnu 1934 jede aerodynamický vlak Pioneer Zephyr rychlostí 180 km/h a následně podstatně zrychluje cestování z Denveru do Chicaga. Němci kontrují v předvečer druhé světové války a v roce 1939 vytvářejí další „welt rekord“ mezi Berlínem a Hamburkem s hodnotou 214 km/h. Válka však udělala snahám o další lámání rekordů přítrž. Příští motorový rychlostní rekord je datován až do roku 1987. Jeho hlavním aktérem byl britský vysokorychlostní vlak HST, který se snažil držet rychlostí 237 km/h krok s elektrickými rekordmany. Marně.

DĚJSTVÍ ČTVRTÉ: NA TRŮN USEDÁ KRÁLOVNA ELEKTŘINA Už první rychlostní rekordy vozidel elektrické trakce byly fenomenální. V roce 1901 vytváří německá elektrická lokomotiva Siemens & Halske rekord 163 km/h, v roce 1903 šestinápravový elektrický vůz dosáhl neuvěřitelných 202 km/h a o měsíc později dokonce 209 km/h. Přestože německé úspěchy nenechaly nikoho na pochybách o možnostech elektrické energie, ještě nedozrál čas. Rychlostní jízdy totiž poškozovaly tratě a elektrické stroje byly v tak vysokých rychlostech značně nestabilní. O třicet let později byl již nástup elektrické trakce neodvratitelný. Poválečná obnova železniční infrastruktury přivedla elektřinu až na trůn rychlostních rekordů. Iniciativu převzali Francouzi, kteří v roce 1954

237 km/h 1987

Francouzská elegance, kterou ve svých tvarech BB 9004 nezapře, byla s rychlostí 331 km/h plných 51 let královnou elektrických lokomotiv.

24 / ze světa železnice ustanovili s lokomotivou CC 7121 rekord 242 km/h. A další úspěch přišel o rok později, kdy francouzský stroj BB 9004 poprvé v historii pokořil třísetkilometrovou rychlost a ručička rychloměru se zastavila až na neuvěřitelných 331 km/h. Absolutní rekord elektrické lokomotivy držela BB 9004 celých 51 let a byl překonán až v roce 2006 lokomotivou Taurus, která dosáhla rychlosti 357 km/h. Dodnes je BB 9004 provozním historickým exponátem muzea francouzských železnic v Mylhúzách.

DĚJSTVÍ PÁTÉ: FRANCOUZSKÝ POLIBEK TGV Šedesátá léta přinesla technologický boom v Japonsku. První vysokorychlostní trať postavená pouze pro osobní dopravu, známá jako Tokaido Šinkansen, byla otevřena 1. října 1964. Rok poté se elektrické vlaky jezdící po této trati stávají prvními pravidelnými vlaky s rychlostí 160 km/h na světě. Necelý rok po spuštění Šinkansenu vytvořili i Francouzi plán na vysokorychlostní železnici. Cesta k fenoménu TGV byla volná. Zrod vysokorychlostní železniční sítě ve Francii předznamenal další rychlostní horečku. Po výstavbě prvních tratí a koketování s turbínou poháněnou soupravou v roce 1972 přichází další světový rekord v roce 1981. Cílem bylo dokázat veřejnosti, že konvenční systém kolo-kolejnice snese i rychlosti vyšší než 300 km/h. To se povedlo 26. února 1981, kdy jednotka TGV 16 dosáhla rychlosti 381 km/h a boří další mýtus. Hozenou rukavici v podobě absolutního rychlostního rekordu zvedají 1. května 1988 Němci, když jejich experimentální souprava ICE dosahuje na trati z Hannoveru do Würzburgu rychlosti 406,9

209 km/h 1903

Plaketa nejrychlejšího parního stroje zůstane navždy v Anglii, rekordy pod trolejí dnes láme francouzské TGV.

515,3 km/h Francie, 1990 Úspěch TGV ve Francii vedl k budování dalších tratí. V roce 1990 byly zahájeny přípravy k rychlostním zkouškám na trati TGV Atlantique, která již byla projektována pro rychlost 300 km/h. Pro rychlostní zkoušky byla vybrána jednotka TGV325, pro účely zkoušek zkrácená na pět vozů. Dva byly upraveny jako laboratoř pro sledování a vyhodnocování zkoušek. Třetí vůz byl upraven jako „novinářský“. Jednotka prošla speciálními úpravami jako změnou ozubení na hnacích nápravách, zvětšením průměru kol, zvýšením napájení trakčních motorů a řadou dalších. V dopoledních hodinách 18. května 1990 byla dosažena v kilometru 166,8 maximální rychlost 515,3 km/h a ještě po 25 kilometrech dosahovala rychlost vlaku 340 km/h. Rozjezd z traťové rychlosti 300 km/h na 515,3 km/h trval bezmála 43 km a byl dosažen na klesání do údolí řeky Loiry. Výhybky ve stanici Vendome byly projety rychlostí 500 km/h!

331 km/h 1955

Už na konci 19. století dosahovaly hodnoty rychlostních rekordů kolem 160 km/h. km/h. V květnu 1990 Francouzi „vrací úder“ a TGV 325 vytváří další světový rekord na nové trati TGV Atlantique s hodnotou 515,3 km/h. Dalších 17 let zůstal tento rekord nepřekonán. Teprve v dubnu 2007 se hodnota absolutního světového rekordu konvenčního vlaku zastavila na čísle 574,8 km/h. Na stupních vítězů zůstala Francie, neboť rekord překonala nová generace rychlovlaků TGV.

EPILOG Od pionýrských dob, kdy se při rekordech prostě „jelo, co to dá“, až k počítači a moderní technikou nabitým měřicím vozům uplynulo 180 let. Lidé, kteří rekordy tvoří, ale zůstávají stejně zarputilí, odvážní a odhodlaní. A ještě jedno mají společné. Tam, kde pro většinu z nás končí hranice lidského chápání, startují s cílem přinést nám všem ještě rychlejší železnici. Ze slovníku bořitelů železničních mýtů postupně vymizela jedna věta: Rychleji to nejde. 

574,8 km/h 2007

Rekordní úspěch jednotky ICE (tehdy zvané Inter City Experimental) z roku 1988 pomohl rozvoji vysokorychlostní železnice v Německu.

ČD GUIDE Den železnice v Děčíně Vlakuška v balerínkách Výhodné cestování do práce a školy

/ ČD guide

Den dětí, Den matek, Den vody a… Den železnice – pro milovníky vlaků ten nejvýznamnější v roce. Loni probíhala největší oslava v Olomouci, letos se všichni železniční fanoušci sjedou do severočeského Děčína.

J

e to již neuvěřitelných 186 let ode dne, kdy vznikla první železnice. Vybudoval ji George Stephenson mezi britskými městy Stockton a Darlington. Tato první železniční trať pro osobní dopravu byla slavnostně otevřena 27. září 1825. A to je ten pravý důvod, proč se každoročně poslední víkend v září pořádají akce vzdávající hold železné dráze. Letošní hlavní oslavy připadají na 24. září a České dráhy si vás dovolují pozvat do prostor železniční stanice a depa v Děčíně. Program je rozvržen do tří okruhů – Svět historie, Svět změny a Svět zábavy – takže na své si přijde opravdu každý. Nebudete litovat, neboť je připraven bohatý program po celý den od 10 do 17 hodin. Z kulturních vystoupení se můžete těšit na skupinu Queenie, která je, jak již název napovídá, revivalovou skupinou kapely Queen. Moderovat budou Václav Žmolík na hlavním pódiu a Eduard Hrubeš u prezentace historických exponátů. Oba jsou velkými fanoušky železnice. Vstup na akci je samozřejmě zdarma. Již tradičně se můžete těšit na přehlídku vozidel ze současnosti i minulosti, na spoustu parních lokomotiv a další zajímavé exponáty. Připraven je i oblíbený závod drezín a pro děti divadelní stan a skákací hrad. Na své si tak přijdou rodiny s dětmi, skalní fandové, mladé páry, které se chtějí políbit pod kotlem parní lokomotivy, i železnicí dosud nepolíbení zvědavci. Aktuální informace i podrobnosti o akci najdete na www.denzeleznice.cz. 

tip

na DEN ŽELEZNICE bez omezení věku České dráhy pro vás připravily v rámci oslav malý dárek. Na jednodenní jízdenku SONE+ může v sobotu 24. září cestovat vlakem až pět cestujících bez ohledu na věk. Ostatní podmínky pro použití jízdenky se nemění.

DO DĚČÍNA PENDOLINEM Během soboty 24. září budou jezdit na vybraných rychlících mezi Prahou a Děčínem soupravy Pendolino – jedná se o spoje R 772, R 781, R 778 a R 787. Aktuální informace o nasazení souprav a tarifních podmínkách budou k dispozici na internetových stránkách www.denzeleznice.cz.

ČD guide /

27

VYBRANÉ AKCE V REGIONECH KRÁLOVÉHRADECKÝ KRAJ 10. 9. – Hradec Králové

| výstava kolejové techniky, malování obrázku o ceny, hudební skupina Drezína, jízdy vlakem na vlečku, prohlídka dopravní kanceláře

hasičské záchranné služby SŽDC Česká Třebová | jízdy zvláštního vlaku mezi DKV a ŽST, výstava lokomotiv na malé točně, prohlídka správkárny DKV, jízda na historické drezíně, jízda na elektrické lokomotivě řady 111, možnost prohlídky výukového střediska strojvedoucích (trenažér řady 181), výstava kolejišť modelové železnice

PRAHA 24. 9. – pražská nádraží

10. 9. – Jaroměř

| návštěva Železničního muzea výtopny Jaroměř, výstava modelů Klubu železničních modelářů Jaroměř

| vyhlídková jízda po pražských nádražích s lokomotivou 464.102 (z roku 1940) po trase Praha-Braník – Krč – Vršovice – Smíchov – Rudná a zpět | jízdy elektrické jednotky CityElefant přes největší železniční most v ČR („Most inteligence“)

11. 9. – Trutnov

PLZEŇSKÝ KRAJ

| jízdy parních vlaků Trutnov hl. n. – Svoboda n. Ú. a zpět, výstava kolejové techniky, vozidel SŽDC, modelů Klubu železničních modelářů Trutnov, stavebnic a železnice velikosti 0 od firmy Merkur Police n. M., prohlídka depa

PARDUBICKÝ KRAJ 17. 9. – Česká Třebová

| prohlídka objektů pro řízení provozu, výstava požární techniky a den otevřených dveří Jednotky požární ochrany

| výstava techniky traťového hospodářství v Nové Roli | výstava historické vojenské techniky, prezentace hasičů, jízdy na historické drezíně, vyhodnocení výtvarné soutěže „Hornoslavkovská mašinka“ v Horním Slavkově | možnost prohlídky pracovišť běžně veřejnosti nepřístupných – dopravní kanceláře a moderních dispečinků dálkového řízení provozu ve stanicích Mariánské Lázně, Cheb, Sokolov, Nové Sedlo u Lokte, Chodov a Karlovy Vary

17. 9. – Plzeň

| jízdy motorového vozu ř. M 131.1 v trase Praha hl. n. – Praha-Braník – Praha-Zbraslav a zpět | exkurze do dopravní kanceláře Praha hlavní nádraží | výstava lokomotiv a vozů JLV, vystoupení country-rockové skupiny El Paso v Praze-Braníku

| výstava lokomotiv, výstava historie železnice v bývalém služebním voze, exkurze na pracoviště hlavní služby v Plzni, občerstvení v barovém voze, jízdy motorovým vozem na komentovanou exkurzi po DKV

KARLOVARSKÝ KRAJ 17. 9. – po celém regionu

| jízda historického vlaku na trati Loket – Chodov – Nová Role vedený parní lokomotivou 354.195 (Všudybylka) | výstava lokomotiv v Chodově, Lokti a Novém Sedle u Lokte

Podrobné informace o akcích pořádaných během září v jednotlivých regionech naleznete na stránkách www.denzeleznice.cz. info

JÍZDNÍ ŘÁD KYVADLOVÉ DOPRAVY MEZI STANICÍ A DEPEM ŽST Děčín – DKV Děčín 10.45, 11.15, 11.45, 12.15, 12.45, 13.15, 13.45, 14.15, 14.45, 15.15, 15.45, 16.15, 16.45 DKV Děčín – ŽST Děčín 10.30, 11.00, 11.30, 12.00, 12.30, 13.00, 13.30, 14.00, 14.30, 15.00, 15.30, 16.00, 16.30, 17.00 Kyvadlové vlaky zajišťované motorovým vozem Regionova budou přijíždět/odjíždět z 1. nástupiště.

ZVLÁŠTNÍ VLAKY NA DEN ŽELEZNICE Sobota 24. 9. 2011 Vlak č.

Trasa

Jednosměrné jízdné

Zpáteční jízdné

1/1

1/2

rodinné

1/1

1/2

rodinné

1 a 2

Děčín hl. n. – Prostřední Žleb – Děčín východ – Děčín hl. n.

20

10

50

ne

ne

ne

1 a 2

Děčín hl. n. – Děčín východ – Ústí nad Labem-Střekov – Ústí nad Labem hl. n. – Děčín hl. n.

80

40

200

ne

ne

ne

1 a 2

Děčín hl. n. – Prostřední Žleb – Děčín hl. n. – Ústí nad Labem-Střekov – Ústí nad Labem hl. n. – Děčín hl. n.

100

50

250

ne

ne

ne

Ústí nad Labem hl. n. – Děčín hl. n.

50

25

130

ne

ne

ne

3

Děčín hl. n. – Česká Lípa hl. n. a zpět

50

25

130

90

45

230

4

Děčín hl. n. – Česká Kamenice a zpět

50

25

130

90

45

230

Řazení vlaku č. 1: Řazení vlaku č. 2: Řazení vlaku č. 3: Řazení vlaku č. 4:

354.195 + 5x Bai + 1x Ba + 475.179 486.007 + 5x Bai + 1x Ba + 4498.022 434.2186 + 1x Daa-k + 4x Ce (Rybák) M 274.004 + M 124.001

A

ž přijedete na Den železnice do Děčína, nemusíte se obávat, že neznáte místní nádraží – s naším plánkem nezabloudíte. V rámci sekce Svět změny zde můžete zhlédnout ta nejmodernější vozidla z našich tratí. Ostatní exponáty, například historické vozy, budou k vidění v nedalekém depu. Pohyb mezi oběma stanovišti vám usnadní a urychlí kyvadlová doprava zajištěná Regionovou. Navíc budou během soboty a neděle po děčínském železničním uzlu, ale také na okolních tratích, jezdit zvláštní historické vlaky. Vypravte se s celou rodinou na Den železnice a užijte si bohatý doprovodný program po celý den!

DO DĚČÍNA BARDOTKOU

Neděle 25. 9. 2011 (tento den již neprobíhá program Den železnice 2011) Vlak č.

1 2 3 3a

Trasa

Děčín hl. n. – Ústí nad Labem západ a zpět Děčín hl. n. – Rumburk a zpět Děčín hl. n. – Jedlová – Nový Bor – Česká Lípa hl. n. – Děčín hl. n. Česká Lípa hl. n. – Děčín hl. n.

Jednosměrné jízdné

Zpáteční jízdné

1/1

1/2

rodinné

1/1

1/2

rodinné

50

25

130

90

45

230

100

50

250

180

90

450

140

70

350

ne

ne

ne

50

25

130

ne

ne

ne

Z Prahy Masarykova nádraží bude 24. září vypraven zvláštní protokolární vlak, který vyjede v 7.54 a do Děčína přijede v 9.40. Dalšími nástupními a výstupními stanicemi budou Kralupy n. Vltavou, Roudnice, Lovosice a Ústí n. Labem hl. n. Jedná se o soupravu taženou historickou lokomotivou Bardotka ve složení T 478.1010 + 1x Aa 1142 + 5x Bai + 1x Ba. Ve vlaku platí standardní jízdné. Více na www.denzeleznice.cz.

Řazení vlaku č. 1: 354.195 + 3x Bai + 1x BRam + 3x Bai + 475.179 Řazení vlaku č. 2: 434.2186 + 1x Daa-k + 4x Ce (Rybák) Řazení vlaku č. 3: 486.007 + 498.022 + 3x Bai + 1x BRam + 2x Bai + 1xBa Vysvětlivky: 1/1 základní jízdné, 1/2 jízdné pro děti od 6 do 15 let, děti do 6 let zdarma, rodinné jízdné = pro 2 cestující nad 15 let a 3 děti

/ ČD guide

VLAKUŠKA V BALERÍNKÁCH

UMĚNÍ ZAHRÁT NA SPRÁVNOU NOTU text VÁCLAV RUBEŠ foto AUTOr

Vždy dokonale upravené, nalíčené, v elegantním šedomodrém kostýmku pečují o cestující v prvních třídách vlaků vyšší kvality. Jedna z nich nám umožnila nahlédnout do svého soukromí. Seznamte se s Hanou Kučovou, „vlakuškou“, která chodí po špičkách.

ČD guide /

J

ednadvacetiletou Hanku nejčastěji potkáte ve vlacích EuroCity a InterCity mezi Prahou a severní Moravou. Je jednou z dvaceti dívek, které od začátku letošního února dodávají cestování v „jedničce“ punc exkluzivity. K této profesi neodmyslitelně patří jakási vizuální přitažlivost, která potěší oko především mužské části zákazníků, ale i neméně důležité příjemné vystupování. Hanka disponuje přirozenou ženskou krásou a při pohledu na široký úsměv nezapochybuje o její vstřícnosti ani ten největší škarohlíd. Tak bychom ale mohli charakterizovat všechny stevardky, protože přesně to se od nich očekává. V čem je tedy Hana jiná než ostatní? Když jsem ji poprvé zpovídal, říkala, že není v ničem výjimečná. Nakonec se ale – jen tak mimoděk – zmínila o své lásce k hudbě. Pokud si křehkou blondýnku představujete u klavíru nebo harfy, jste vedle stejně jako já. Jejím nástrojem je totiž akordeon nebo chcete-li tahací harmonika.

VLAKUŠKY V JEDNIČCE Od 1. září rozšiřujeme počet spojů, ve kterých můžete potkat půvabné vlakušky. Jedná se o vlaky EC, IC a Ex v úseku Praha – Ostrava – Bohumín. Mimo denního tisku nabídnou vlakušky cestujícím v 1. třídě také nápoj zdarma. Zároveň bude v těchto vlacích postupně zavedena služba minibar, takže i cestující ve 2. třídě si budou moci během cesty zakoupit nápoje a drobné občerstvení.

V KOSTÝMKU I TEPLÁKOVÉ SOUPRAVĚ

BLONDÝNKA SKRYTÁ ZA MĚCHY

Nebavíme se o nějaké dětské harmonice pro čtyři prsty ani o hospodské „tahačce“, ale o akordeonu, za jehož měchy a klaviaturou není Hanka ani pořádně vidět. O to překvapivější je, s jakou dynamikou ho dokáže rozpohybovat. Na akordeon hraje od šesti let. „V dětství jsem samozřejmě měla mnohem menší harmoniku, ale protože jsem později začala vystupovat i v akordeonovém triu, musela jsem mít odpovídající nástroj,“ říká Hanka, která prožila dětství ve Šternberku. „Mým velkým snem bylo stát se jazzovou zpěvačkou na zaoceánském parníku.“ Když se její štíhlé prsty rozeběhnou po klaviatuře, akordeon dokáže vykouzlit klasiku, modernu, ale třeba i hospodskou „odrhovačku“. A co je nejtěžší při hře na akordeon? „Stejně jako u každého hudebního nástroje je důležité ho dokonale znát a u harmoniky ještě navíc správně zkoordinovat pohyby,“ říká Hanka a dodává: „Je to podobné jako s cestujícími. Nejdůležitější je zahrát na tu správnou notu.“

PŘEZOUVÁ SE, ABY NERUŠILA

Právě umění doprovázet cestující, vyjít vstříc jejich přáním a zároveň nepřekročit neviditelnou hranici, kterou už může někdo považovat za přehnanou a nechtěnou péči, považuje Hanka za alfu

i omegu své práce. „Někteří cestující jsou vděční za můj zájem o jejich pohodlí, za nabídku služeb i za informace, které jim samozřejmě ráda poskytnu. Jiní si ale přejí spíše klid na spánek, práci nebo jen pozorování krajiny. To všechno musí správná stevardka nejen odhadnout, ale zejména respektovat,“ vysvětluje Hanka. Její citlivý přístup k přáním cestujících ilustruje i to, že na brzkých ranních nebo pozdních večerních spojích, kdy většina cestujících spí nebo relaxuje, se Hanka přezouvá z klapajících lodiček do „balerínek“, aby je svou chůzí po voze nerušila.

IC 544

IC 545

EC 110

EC 111

IC 580

IC 581

EX 148

EX 149

EX 146

EX 147

EX 240 EX 241

EX 142

EX 143

EX 144

EX 145

EC 70*

EC 75*

EC 272*

EC 273*

Bohumín Praha

Praha

Bohumín

Warszawa Praha

Praha

Třinec

Praha

Žilina

Praha

Žilina

Praha

Zvolen

Praha

Žilina

Praha

Žilina

Praha

Břeclav

Praha

Břeclav

Praha

*bez minibaru

Warszawa

Praha

Třinec

Praha

Žilina

Praha

Žilina

Praha

Zvolen

Praha

Žilina

Praha

Žilina

Praha

Břeclav

Praha

Břeclav

Při pohledu na přitažlivou dívku v perfektně padnoucím kostýmu stevardky jsem se neubránil dotazu, který napadne každého muže. Totiž jak se stevardka vypořádá s „přízní“ pánů na cestách. „Nabídku k sňatku jsem zatím nedostala a potenciálního nápadníka bych stejně odmítla. Jsem totiž zadaná,“ říká Hana s úsměvem, při kterém odmítnutí snad ani nebolí. Co se módních trendů týká, je dívka narozená v ohnivém letním znamení Lva jako chameleón. „Ráda se oblékám a vzhledem k tomu, že se i ráda odlišuji, je velká část mého šatníku šitá na míru nebo pochází ze zahraničí. Na druhou stranu nemám žádný problém vyjít na ulici i v teplákách. Nepatřím k těm ženám a dívkám, co se strojí a líčí, i když jen vynášejí odpadky,“ říká Hanka, která se svým přítelem žije a studuje v Ostravě. Působení v roli stevardky Hanku zaujalo natolik, že v rámci svého vysokoškolského studia na Ekonomické fakultě Vysoké školy báňské v Ostravě hodlá příští rok obhajovat bakalářskou práci na téma Měření kvality služeb na vlacích kategorie EuroCity a InterCity. „Musím uznat, že za těch pár měsíců jsem přehodnotila svůj názor na práci u železnice. S naprostou většinou železničářů a zejména vlakových čet, se kterými přicházím nejvíce do kontaktu, je skvělá spolupráce a za jejich mnohdy nelehkou práci si jich velmi vážím,“ říká uznale Hanka o práci zkušenějších kolegů. Možná že se nad vámi právě teď sklání stevardka s muzikantským srdcem a jmenovkou Hana. Snaží se vám zahrát na tu správnou strunu, takže pokud se usmějete, určitě váš úsměv velmi ráda opětuje. 

/ ČD guide

NABÍDKA PRO OBČÁNKY ŠKOLOU POVINNÉ... S učebnicemi a skripty se nejlíp cestuje ve vlaku, kde máte dostatek prostoru na dohánění zameškané látky nebo úkolů. S plněním studijních povinností sice nepomůžeme, ale zpříjemnit cestu do školy dokážeme. A to nejen finančně.

K

amarádi, kteří jezdí do školy autobusem nebo tramvají, vám budou závidět. I letos se na našich tratích objeví další nové a renovované vlaky s moderním designem. Navíc interval ve špičkách je na některých příměstských tratích v okolí velkých aglomerací srovnatelný s městskou dopravou – jen s tím rozdílem, že cesta vlakem většinou trvá rychleji.

A rodiče jistě ocení, že železniční doprava je 16x bezpečnější než doprava silniční.

POŘIĎTE SI ŽÁKOVSKÝ PRŮKAZ!

Pro školou povinné děti od 6 do 15 let nabízejí České dráhy žákovské jízdné, které je o 65 % levnější než jízdné obyčejné. Studenti od 15 do 26 let pak mohou ve vlacích ČD jezdit se slevou 45 %. Potřebují k tomu jediné – žákovský průkaz. Tiskopis koupíte u pokladních přepážek ČD za 1 Kč. Po jeho vyplnění a ověření školou vám bude za 50 Kč ověřen opět u pokladní přepážky ČD*.

TRAŤOVÉ JÍZDENKY I PRO ŽÁKY

Kromě jízdenek pro jednotlivé jízdy si lze se žákovským průkazem výhodně pořídit i traťové jízdenky pro žáky. Prodávají se pro cesty vlakem mezi dvěma zvolenými stanicemi/zastávkami do 120 km. A nejenže s nimi lze po vybrané trati uskutečnit neomezený počet jízd oběma směry, ale mezi těmito stanicemi můžete

Příklady cen žákovských traťových jízdenek Českých drah Týdenní

cestovat jen v části tratě nebo po jiné trati, pokud je tato trasa kratší nebo stejně dlouhá. Traťové jízdenky pro žáky jsou v nabídce s týdenní, měsíční nebo čtvrtletní platností.

VÝHODY ELEKTRONICKÉ PENĚŽENKY

Žáci a studenti si mohou nechat traťové jízdenky nahrát na čip In-karty. Mladým pasažérům přitom stačí In-karta bez zákaznické aplikace (tzv. elektronická peněženka), která se vystavuje za 100 Kč. Elektronickou peněženku na In-kartě mohou žáci a studenti využít i pro bezhotovostní placení za jízdenky pro jednotlivé jízdy, místenky apod., a to u pokladních přepážek ČD se čtečkou In-karet, u průvodčího ve vlaku a ve vybraných stanicích i v jízdenkových automatech. Stačí si na elektronickou peněženku vložit alespoň 100 Kč.  * Žákovské průkazy prodávají a ověřují i další železniční a autobusoví dopravci v ČR. info

Měsíční

Čtvrtletní

KDE SE DOZVÍTE VÍC INFORMACÍ?

do 15 let

15–26 let

do 15 let

15–26 let

do 15 let

15–26 let

Praha hl. n. – Beroun (43 km)

168 Kč

264 Kč

588 Kč

924 Kč

1 554 Kč

2 442 Kč

Ostrava hl. n. – Karviná hl. n. (23 km)

96 Kč

160 Kč

336 Kč

560 Kč

888 Kč

1 480 Kč

| na www.cd.cz (Vlakem po ČR – Jízdenka)

Brno hl. n. – Kyjov (67 km)

248 Kč

392 Kč

868 Kč

1 372 Kč

2 294 Kč

3 626 Kč

| e-mailem na [email protected]

Plzeň hl. n. – Stříbro (33 km)

136 Kč

208 Kč

476 Kč

728 Kč

1 258 Kč

1 924 Kč

| telefonicky na 840 112 113

ČD guide /

... a PRO DOJÍŽDĚJÍCÍ ZA VÝDĚLKEM V okolí velkých měst patří většinou jízda vlakem mezi nejrychlejší způsoby přemístění se do centra. S využitím traťových jízdenek nebo aplikací na In-kartě navíc ušetříte.

V

e vlaku se vyhnete dopravním zácpám spojeným s únavným popojížděním a máte větší jistotu, že do zaměstnání dojedete včas. Lépe si tak můžete naplánovat denní program a ušetřit své nadřízené výmluv o přetížených

komunikacích nebo hledání místa k parkování. V práci není nouze o stresující situace, tak proč si zbytečně cuchat nervy ještě cestou do zaměstnání?

PRO KAŽDODENNÍ DOJÍŽDĚNÍ

Pro dojíždění vlakem do zaměstnání si kupte traťovou jízdenku. Jak už její název napovídá, lze s ní neomezeně cestovat mezi dvěma železničními stanicemi, tedy po vámi zvolené trati (do 120 km). Mezi těmito stanicemi s ní můžete neomezeně cestovat oběma směry, jen v části tratě nebo po jiné trati, pokud je tato trasa kratší nebo stejně dlouhá. Vybrat si můžete z traťových jízdenek s platností týdenní, měsíční nebo čtvrtletní, a to pro cestování v 1. či 2. třídě.

Příklady cen traťových jízdenek ČD (2. třída) Týdenní

Měsíční

Čtvrtletní

Praha-Holešovice – Kralupy n. Vlt. (24 km)

304 Kč

1 064 Kč

2 812 Kč

s In-kartou*

228 Kč

798 Kč

2 109 Kč

Ostrava hl. n. – Opava východ (33 km)

392 Kč

1 372 Kč

3 626 Kč

s In-kartou*

294 Kč

1 029 Kč

2 720 Kč

Brno hl. n. – Blansko (22 km)

280 Kč

980 Kč

2 590 Kč

s In-kartou*

210 Kč

735 Kč

1 943 Kč

Jihlava – Havlíčkův Brod (27 km)

336 Kč

1 176 Kč

3 108 Kč

s In-kartou*

252 Kč

882 Kč

2 331 Kč

* S In-kartou/Rail plus s některou ze zákaznických aplikací získáte slevu 25 % z ceny traťových jízdenek. Ceny traťových jízdenek si můžete spočítat na www.jizdenka.cz nebo vám rádi poradí na tel. 840 112 113.

PŘENOSNÁ NEBO LEVNĚJŠÍ

Tím ale ještě výběr nekončí. Traťovou jízdenku totiž pořídíte buď v „papírové“ podobě, nebo si ji můžete nechat nahrát na čip In-karty. A nosič není to jediné, čím se obě varianty liší. „Papírová“ traťová jízdenka je přenosná, může ji tedy používat kromě vás i kdokoliv z rodiny či kolegů. Zato s traťovou jízdenkou na In-kartě smí cestovat vlakem jen její majitel. To ale dostatečně nahrazuje fakt, že traťové jízdenky zakoupené na In-kartu jsou o 25 % levnější.

NA SLUŽEBNÍ CESTY S IN 100

Možná cestujete vlakem za pracovními povinnostmi na delší vzdálenosti po celé republice. Pro takové služební cesty se vám vyplatí zakoupit si síťovou jízdenku IN 100. Pořídíte ji jako aplikaci na In-kartu a můžete s ní neomezeně cestovat v 1. i 2. třídě všech vlaků ČD, autobusovou linkou Airport Express či lanovkou na Ještěd. Jízdenka IN 100 s roční platností stojí 22 500 Kč. 

POZNEJTE VÝHODY ŽELEZNICE! Až do 10. prosince máte možnost vyzkoušet si cestování vlakem za zlevněné jízdné, aniž byste se museli ve vlaku prokazovat In-kartou se slevovou aplikací. České dráhy zlevnily o 25–50 procent cestování po vybraných tratích. Které to jsou?

SE SLEVOU 50 % Benešov u Prahy – Trhový Štěpánov Březnice – Rožmitál pod Třemšínem Havlíčkův Brod – Humpolec

SE SLEVOU 25 % Kutná Hora hl. n. – Zruč nad Sázavou Strakonice – Vimperk Blatná – Strakonice Domažlice – Klatovy Klatovy – Janovice nad Úhlavou Staňkov – Horšovský Týn Volary – Číčenice Trutnov hl. n. – Teplice nad Metují Trutnov hl. n. – Trutnov střed Doudleby nad Orlicí – Rokytnice v Orlických horách Studenec – Velké Meziříčí Javorník ve Slezsku – Lipová Lázně Lipová Lázně – Mikulovice Mikulovice – Zlaté Hory Kroměříž – Zborovice

/ ČD guide

PRÁZDNINY S ELFÍKEM I letos v létě připravily ČD pro děti hned několik akcí, kterých se účastnil i oblíbený plyšový maskot – slon Elfík. V rámci partnerství Českých drah s Chopinovým festivalem přijel Elfík v neděli 14. srpna do Mariánských Lázní. Slon slyšel četné prosby o fotografování nejen v češtině, ale i v němčině, angličtině, ruštině a francouzštině. O exotické účastníky soutěže nebyla nouze – sympatický chlapeček přicestoval s rodiči až z Japonska a asi nejhezčího Elfíka namalovala holčička z Moskvy. Přestože nebyly k dispozici cizojazyčné dotazníky, neodešlo žádné dítě s prázdnou – za nakreslený obrázek čekala na každého odměna v podobě

Elfíkových magnetek a na ty nejlepší pak plyšový Elfík. Podobně zábavné odpoledne si mohli užít i návštěvníci pražské zoo v polovině srpna a zahrát si soutěž o Elfíkův sešit proti nudě. Pro rodiče byly připraveny letáky s produkty ČD a s upoutávkou na lákavou soutěž se SONE+ o zájezd do Legolandu. Odměněni byli také všichni ti, kteří přišli v kostýmu slona nebo železničáře. Za dětmi přišel i zaměstnanec zoologické zahrady se dvěma hady a krátkou přednáškou o jejich životě. Děti si mohly hady pohladit a zjistit tak, že jejich kůže není vůbec slizká, ale nádherně teplá a příjemná. Veselé odpoledne si všichni báječně užili, děti o to víc, že se mohly v parném dnu vymáchat v nedalekém brouzdališti, což jim nejvíce záviděl maskot Elfík. 

cestování po ČR /

35

za Krásami Česka

ZLÍNský KRAJ

Zlín

Radnice v Napajedlích.

FOTO

Zdeněk Ston

Luhačovice

STANISLAV MIŠÁK hejtman Zlínského kraje „Z oken vlaků projíždějících po železničním koridoru ve směru Přerov – Břeclav můžete zahlédnout rozmanitost Zlínského kraje, do kterého patří úrodná rovina Hané, prosluněné stráně Slovácka i kopce a hory Valašska. Kulatá kupole baziliky na Hostýně i majestátní silueta hradu Buchlov dávají tušit, že Zlínský kraj je bohatý na památky, které by si zasloužily výlet. A tak se u nás zastavte aspoň ,na skok‘... Můžete navštívit třeba pohádkově malebný valašský skanzen v Rožnově pod Radhoštěm, zoologickou zahradu v Lešné u Zlína, Arcibiskupský zámek a zahrady v Kroměříži (areál chráněný v rámci UNESCO), blahodárné lázně Luhačovice anebo se chvíli plavit po tolik oblíbeném Baťově kanálu. Hustá síť cyklostezek i turistických tras vás zavede na nádherná místa Zlínského kraje. Přijeďte, věřím, že vám u nás bude dobře.“

36 / cestování po ČR

DOBIJTE SI BATERKY V HRABĚCÍCH LÁZNÍCH! Hledáte oázu klidu, kde můžete strávit v příjemném prostředí odpočinkovou i aktivní dovolenou? Pak si zajeďte do Luhačovic. text tomáš rezek

P

rocházka po lázeňské promenádě v Luhačovicích potěší tělo i mysl. A to ani nemusíte při „štrádování“ popíjet žádný z místních minerálních pramenů. Stačí vnímat okolí. Pečlivě udržovaná lázeňská zeleň a květena, tryskající fontány, domy postavené ve stylu tzv. lidové secese, líně tekoucí říčka Šťávnice a hlavně všudypřítomný klid – tím Luhačovice uhranou snad každého návštěvníka.

PRAMENY ZDRAVÍ Z LUHAČOVIC

I jednodenní návštěva Luhačovic bude mít na vás pozitivní vliv a lázeňská atmosféra vám

VLAKEM DO LUHAČOVIC Mezi Prahou a Luhačovicemi zajišťují každý den rychlou a pohodlnou přepravu cestujících čtyři dálkové vlaky Českých drah. Ať už se ale chystáte do Luhačovic odkudkoliv, nejvýhodnější vlakové spojení si snadno vyhledáte na www.cd.cz/ spojeni nebo vám rádi poradí pracovníci Kontaktního centra ČD na tel. 840 112 113. z Přerova → za 1 hodinu 26 minut z Olomouce (hl. n.) → za 1 hodinu 44 minut z Pardubic (hl. n.) → za 3 hodiny 15 minut z Prahy (hl. n.) → za 4 hodiny 23 minut

Lázeňská kolonáda – oblíbené místo odpočinku – byla postavena podle návrhu Oskara Pořísky v letech 1947 až 1950.

vylepší náladu. Přínosnější je samozřejmě zůstat aspoň na víkend, nabídka ubytování je pestrá, takže si určitě vyberete. Luhačovice si projdete bez zbytečného spěchu a třeba vyzkoušíte i některou z lázeňských procedur. Léčí se tu kdeco – od onemocnění dýchacího a trávicího ústrojí přes oběhové potíže a nemoci pohybového aparátu až po neplodnost či stavy po léčbě rakoviny. Využívají se hlavně místní minerální prameny, kterých vyvěrá na území města celkem sedmnáct. Mezi léčebnými procedurami hrají prim pitná kúra, inhalace a uhličité koupele.

VINCENTKA, ALOISKA, OTTOVKA…

O rozvoj lázní se zasloužil především uherský šlechtický rod Serényiů, který získal zdejší panství roku 1629 a měl ho v držení až do konce druhé světové války. První léčebná zařízení vznikla už na konci 18. století za vlády hraběte Vincence a v první polovině 19. století ve stavebním rozkvětu Luhačovic pokračoval hrabě Jan Serényi. Ten také pojmenoval všechny tehdy známé léčivé vody křestními

foto  Tomáš Rezek

LUHAČOVICE

37 foto  Centrála cestovního ruchu Východní Moravy, o.p.s.

cestování po ČR /

Kromě léčebných pobytů si v Luhačovicích můžete dopřát i wellness péči zaměřenou na relaxaci a detoxikaci těla.

jmény příslušníků rodu. Nejznámější z luhačovických pramenů jsou Vincentka, Ottovka a Aloiska. Pro vysoký obsah minerálních látek a proplynění oxidem uhličitým jsou luhačovické minerálky považovány za jedny z nejúčinnějších v Evropě.

JEDINEČNÉ JURKOVIČOVY STAVBY

Za druhý luhačovický poklad lze bez nadsázky označit soubor staveb od Dušana Jurkoviče. Před svým působením v Luhačovicích měl už slovenský architekt za sebou úspěšné stavební počiny na Pustevnách, díky nimž si vysloužil označení „básník dřeva“. Své pověsti nezůstal nic dlužen ani v moravských lázních. V letech 1901 až 1907 vyrostly v lázeňském komplexu podle jeho projektů budovy v nezaměnitelném stylu tzv. lidové

Jurkovičova alej vede i kolem Augustiánského domu, ve kterém často pobýval při svých návštěvách Luhačovic hudební skladatel Leoš Janáček. Hudební vzdělání postupně získal na školách v Brně, Praze a Vídni, jeho slavné skladby ale vznikaly právě zde. V domě, ze kterého je dnes luxusní hotel, napsal v roce 1926 známou Glagolskou mši a také skicu k opeře Příhody lišky Bystroušky. Augustiánský dům není jediné místo spojené v Luhačovicích se slavným komponistou. Při prvních návštěvách lázní se stala jeho útočištěm vila Vlastimila (v Pražské čtvrti), jedna z prvních staveb architekta Jurkoviče. V ní začal pracovat na opeře Osud nebo na písňovém cyklu Zápisník zmizelého. Kromě místního folkloru a přírody byly skladatelovou múzou hlavně ženy. V Luhačovicích se seznámil se dvěma osudovými Kamilami – Urválkovou a Stösslovou, které ho inspirovaly k jeho největším dílům.

Příjemnou procházkou Jurkovičovou alejí dojdete k Luhačovické přehradě a přilehlému pozlovickému aquaparku.

Přestavbou dvou budov vznikl roku 1902 Jurkovičův (původně Janův) dům, mnohými považovaný za nejkrásnější v Luhačovicích.

secese. Za nejhezčí je považován Jurkovičův dům, z dalších zmiňme třeba Sluneční lázně nebo Hudební pavilon. Jurkovič měl v plánu v Luhačovicích postavit i Společenský dům, dominantu lázeňského náměstí. K realizaci však nedošlo, kulturní a společenské centrum lázní vzniklo v roce 1935 podle projektu Františka Roitha.

VZHŮRU K LUHAČOVICKÉ PŘEHRADĚ

Až budete mít Luhačovice prochozené křížem krážem, vydejte se po červené turistické značce do nedalekých Pozlovic k přehradě. Cesta vám zabere necelou hodinku (asi tři kilometry do mírného kopce) a vede tzv. Jurkovičovou alejí – příjemným lesoparkem po chodníku kopírujícím tok říčky Šťávnice. Dojdete jím k vodnímu dílu, postavenému za první republiky, které má město ochránit před ničivými povodněmi. O zajímavé historii přehrady se můžete dočíst na informačních tabulích umístěných pod hotelem Vyhlídka. Z terasy hotelu – jak už jeho název napovídá – je pěkný výhled na přehradu a blízké okolí. A pokud budete mít štěstí na pěkné počasí, nezapomeňte si plavky. Přímo u hotelu byl nedávno otevřen nový aquapark. Má v sezoně otevřeno až do konce září. 

foto  CzechTourism

foto  Centrála cestovního ruchu Východní Moravy, o.p.s.

PO STOPÁCH LEOŠE JANÁČKA

38 / cestování po ČR VLAKEM, NA KOLE A LODÍ

foto  Baťův kanál, o.p.s. (www.batacanal.cz)

ZA KOUZLEM BAŤOVA KANÁLU

text

tomáš rezek

N

emusíte absolvovat žádné zkoušky ani usilovat o nějaký průkaz, který by vás opravňoval řídit loď. Baťův kanál je turistická vodní cesta nulté třídy, a tak se po něm mohou plavit na malých lodích i úplní začátečníci. Loď si obstaráte v půjčovně, kde vás také proškolí, jak s ní zacházet a jak se na vodě chovat. Pak už vzhůru na palubu a rychlostí několika uzlů se vydejte za vodním dobrodružstvím.

KDE SE MŮŽETE NALODIT?

Malý motorový člun (pro 4 až 12 osob) si můžete vypůjčit skoro ve všech přístavech Baťova kanálu – ve Spytihněvi, ve Starém Městě, ve Veselí nad Moravou, ve Vnorovech, Strážnici, Petrově, Sudoměřicích, Skalici nebo v Hodoníně. Do všech těchto míst se dopravíte pohodlně po kolejích. Pokud zvolíte vlak, odpadnou vám starosti, kde necháte zaparkované auto. Motorové čluny se hodí pro ty, kteří chtějí po Baťově kanálu podniknout kratší výlety podle svých představ.

HAUSBÓTY A VÝLETNÍ LODĚ

Chcete-li na Baťově kanálu strávit víkend nebo dovolenou, pak si raději pronajměte hausbót. I ten si řídíte sami a můžete s ním zakotvit prakticky

VLAKEM DO VESELÍ NAD MORAVOU O Baťově kanálu získáte podrobné informace na webových stránkách www.batacanal.cz a v Informačním centru Baťova kanálu ve Veselí nad Moravou (Zámecká 2, tel. 518 325 330, e-mail [email protected]). Je otevřeno po celý rok v pracovní dny od 8 do 16 hodin. Vlakové spojení do Veselí nad Moravou si snadno vyhledáte na www. cd.cz/spojeni nebo vám rádi poradí pracovníci Kontaktního centra ČD na tel. 840 112 113. z Kyjova → za 26 minut z Břeclavi → za 1 hodinu 1 minutu ze Zlína (středu) → za 1 hodinu 4 minuty z Brna (hl. n.) → za 1 hodinu 30 minut

kdekoliv a v pohodlí přespat. Skupiny výletníků mohou obdivovat krásy přírody v okolí Baťova kanálu i z paluby větších výletních lodí. V září můžete například každou neděli absolvovat jízdu na lodi Morava po trase Spytihněv – Napajedla – Otrokovice a zpět. Cena jednosměrného lodního lístku je 140 Kč, za zpáteční zaplatíte 200 Kč (plavba se uskuteční jen v případě 20 a více zájemců).

NA KOLE PODÉL KANÁLU

Projížďku lodí po Baťově kanálu můžete zkombinovat s cykloturistikou. Na hausbóty i výletní lodě se vám jízdní kola vejdou pohodlně. V některých přístavech nabízejí v případě potřeby i cykloservis. V Kroměříži začíná Cyklostezka podél Baťova kanálu. Je dlouhá více než 80 km, přehledná a vede takřka po rovině, takže se hodí i pro in-line bruslaře. Nemáte kolo vlastní? Nevadí. Na nádraží v Kroměříži funguje půjčovna kol ČD. V provozu je do konce října a za jednodenní nájemné 160 Kč (s In-kartou jen za 120 Kč) nabízí k zapůjčení kvalitní bicykly (více na www.cd.cz/cdbike).  foto  Dmitriy Shironosov/Dreamstime.com

Snili jste v dětství o tom, že jednou budete stát na kapitánském můstku, držet kormidlo a řídit loď? Máte možnost si tento sen splnit. Na Baťově kanálu.

cestování po ČR /

39

ce

půjčovna kol

rok

ovi žst

. Ot

Půjčovna kol

Otrokovice

U přístaviště Kroměříž začíná Cyklostezka podél Baťova kanálu. Můžete zde využít služeb půjčovny kol ČD na kroměřížském nádraží, která je v provozu do konce října (doporučujeme rezervovat). Více na www.cd.cz/cdbike.

Zámek Napajedla Zámek postavený ve druhé polovině 18. století ve stylu francouzského baroka si můžete prohlédnout po předchozí objednávce na www.zameknapajedla. cz. Kromě interiéru, kterému dominuje překrásný kruhový zrcadlový sál, stojí za prohlídku i přilehlý anglický park.

zámek Napajedla

Napajedla

zastávka Napajedla

žst. Staré Město u Uh. Hradiště

vesnice jihovýchodní Moravy

Uherské Hradiště

foto  archiv NÚLK Strážnice

foto  archiv NÚLK Strážnice

zastávka Spytihněv

památník Velké Moravy žst. Uherské Hradiště

Ve Strážnici si nenechte ujít návštěvu Muzea vesnice jihovýchodní Moravy. V malebném skanzenu se seznámíte se způsobem obživy lidí na Slovácku a Pomoraví před staletími. Navíc v sobotu 17. září můžete v muzeu zažít Podzim na dědině – s ukázkami sklizňových prací.

Mora

va

foto  Infor. centrum B. kanálu

Památník Velké Moravy

Veselí nad Moravou žst. Vnorovy přístav ve Vnorovech s Galerií na vodě

Výklopník uhlí v Sudoměřicích

žst. Hodonín

Hodonín

ův

kan

ál

žst. Strážnice Muzeum vesnice jihovýchodní Moravy

Bať

Jednou z technických památek Baťova kanálu je i výklopník v Sudoměřicích z roku 1939. S jeho pomocí se z vlaků, které přivážely uhlí z nedalekého dolu v Ratíškovicích, překládal náklad do lodí. Ty pak převážely potřebnou zastávka Rohatec surovinu po Baťově kanálu do Otrokovic.

žst. Veselí nad Moravou

Zakotvíte-li ve Starém Městě, vydejte se na prohlídku nové multimediální expozice Památníku Velké Moravy. Památník byl vybudován v lokalitě Na Valách kolem základů hřbitovního kostela z 9. století a velkomoravského pohřebiště s více než 2 000 hroby.

zastávka Petrov žst. Sudoměřice nad Moravou výklopník uhlí v Sudoměřicích žst. Skalica (ZSSK)

Přístav ve Vnorovech s Galerií na vodě Přístav v rodišti básníka Jana Skácela (1922–1989) ve Vnorovech je technickým unikátem. Kanál zde kříží řeku Moravu a nákladní lodě tu byly přetahovány pomocí unikátní lodní lanovky. Kromě jejích pozůstatků je atrakcí přístavu i Galerie na vodě na lodi Rozárka.

foto  archiv SP Praha, s.r.o.

Kroměříž

foto  archiv zámku Napajedla

žst. Kroměříž

40 / specialita

POHANKA Pohanka byla odjakživa důležitou ingrediencí českých receptů. V minulém století se na ni však téměř zapomnělo a dnes se opět vrací na naše talíře kvůli jejím zázračným účinkům na naše zdraví a kondici. Domovem pohanky je Valašsko. text foto

klára kasalová pixmac, čtk

N

enápadná, trojhranná semínka pohanky v sobě ukrývají opravdový poklad. Neprávem byla dlouho považována za potravinu pro chudé, přitom dokáže ochraňovat celý náš cévní systém a krevní oběh a léčit řadu potíží, dokonce i impotenci. Vzhledem ke způsobům jejího použití a zpracování bychom si mohli myslet, že pohanka je obilovinou. Není to však pravda. Pohanka patří do stejné skupiny jako např. rebarbora nebo šťovík. S rozvojem lékařství byly objeveny její úžasné léčivé účinky na naše cévy, krevní oběh, potenci a také se používá jako alternativa pro nemocné trpící celiakií, tedy pro ty, kteří musí držet bezlepkovou dietu.

POMŮŽE NAŠIM CÉVÁM, ZATOČÍ S VIRY

Pohanka díky obsahu vhodných minerálů, vitaminů a vlákniny přispívá například výrazně ke snižování hladiny cholesterolu a k prevenci

HISTORIE POHANKY l Pohanka byla původně planá rostlina, která se vyskytovala v oblasti Himálají. Místní obyvatelé objevili její výživná semena a začali ji pěstovat. l Díky rozpínavosti mongolských kočovníků a tatarských nájezdníků se rozšířila i do Evropy, kde se pěstuje již téměř 800 let. l V minulosti měla pohanka v Čechách významné postavení. Zvláště populární byla na Vsetínsku a v okolí Zlínského kraje. l Neprávem byla v našich oblastech dlouho považována za potravinu pro chudé, na stole vyšší vrstvy společnosti bychom ji našli jen těžko. l Největší rozmach pěstování nastal zejména v 16. a v 17. století. Poté její význam postupně klesal a výrazný úpadek nastal v minulém století. l Pohanka se využívala k ničení pýru před setím. Raší totiž dřív než plevel.  l Zájem o pohanku v Čechách se opět začal zvyšovat od devadesátých let. V současné době patří Česká republika k nejvýznamnějším pěstitelům v Evropě.

aterosklerózy. Dokáže totiž udržovat pružné cévy, brání tvorbě krevních sraženin a stimuluje účinek vitaminu C. Obsahuje rovněž velké množství zinku, jehož dostatek je pro náš organismus důležitý zejména v zimním období, kdy posiluje obranyschopnost. Pohanka má rovněž hodně mědi, selenu a manganu. Z vitaminů jsou v ní zastoupeny především vitaminy B1 (thiamin), B2 (riboflavin), niacin, E a C. Velmi důležitým vitaminem je cholin, který regeneruje jaterní buňky po poškození chorobami nebo alkoholem. Pohanka je velmi vhodná k detoxikaci celého organismu, a to i v době těhotenství.

CO JE ZA LÉČIVOU SILOU POHANKY?

Onou prospěšnou látkou, která dělá pohanku tak zázračnou potravinou, je rutin. Rutin je v semenech pohanky obsažen v bezkonkurenčním množství. Rostlina jej totiž používá ke své vlastní ochraně. Obrňuje jím své vodní kapiláry, což je vlastně takový „rostlinný cévní systém“. Stejně pak tato látka působí i v našem těle. Posiluje a zpevňuje stěny žil a cév, pomáhá zastavovat krvácení, je prevencí modřin, snižuje krvácivost z nosu a dásní a pomáhá léčit hemoroidy. Lidé trpící křečovými žilami a praskáním cévek mohou její konzumací zcela nahradit umělé doplňky z lékárny. Zpevněním cévních stěn pomocí rutinu dochází také k mnohým velice prospěšným „vedlejším účinkům“ – jedním z nich je jistě posílení potence u mužů.

JAK POHANKU UPRAVIT?

Pohanku lze uplatnit všude tam, kde používáme mouku nebo obiloviny. Pohankovou mouku můžeme jednoduše míchat s běžnou moukou a používat ji k pečení koláčů a buchet, přípravě lívanců, do domácích těstovin. Pohanková semena se výborně hodí i do zeleninových a masových polévek. Z najemno rozvařené pohanky si můžeme připravit také chutné pomazánky. Je též skvělou přílohou k masu a rybám. Kromě tradičních pohankových krup, krupice a mouky jsou na trhu vločky, mlýnské a pekařské výrobky, pufované výrobky či čaje. Pohanka je součástí nápojů a dietních uzenin pro bezlepkovou dietu. 

recept /

41

kuře v pohankovém těstíčku s bylinkami

Příprava | 25 minut pečení | 25 minut NA 4 PORCE POTŘEBUJEME: 500 g kuřecích prsou 300 g mrkve | 120 g pohankové krupice 100 g řapíkatého celeru | 1 dl perlivé vody 1 vejce | 20 g čerstvých bylinek sladkou i pálivou mletou papriku | sůl

TI P

P oh a n ka j e id p ř í lo ho u k e á l n í  m Chut í před a su. č je z d r í r ýž i , avá a  chut ná i těm , k teř neho í l du j í rac io n ální v ýž iv ě.

Omytá a osušená kuřecí prsa nakrájíme na malé plátky a osolíme. V misce rozšleháme vejce, přidáme pohankovou krupici a perlivou vodu a dobře rozmícháme. Těstíčko okořeníme oběma mletými paprikami a vmícháme do něj nasekané čerstvé bylinky. Masové plátky obalíme v připraveném těstíčku a narovnáme je vedle sebe na plech vyložený papírem na pečení. Vložíme je do trouby vyhřáté na 200 °C a pečeme asi 25 minut. Mrkev očistíme, nastrouháme na hrubém struhadle a smícháme s očištěnými celerovými řapíky nakrájenými na plátky. Pečené kuřecí plátky rozdělíme na talíře a doplníme mrkvovým salátem místo přílohy.

42 / cestopis SARDINIE

JEDNOU TI MOŽNÁ PŘIJDU

P

ři vyslovení názvu jednoho z nejodlehlejších ostrovů ve Středozemním moři jsem si v dětství představoval kouzelnou zemi na půli cesty mezi realitou a fantazií. Vzdálený kraj, kde se rybáři vracejí každý večer domů s plnými sítěmi sardinek. Jenže ryb ubylo. A pevná ruka úředníků z Bruselu udělala ze Sardiňanů vzorový příklad průměrných obyvatelů té báječné evropské planety – můžete platit eurem, zraněným bez obav zavolat záchranku a také se nebát kdekoliv ochutnat povolené speciality místní kuchyně. Sardiňané se nemají dobře ani špatně. Závislost na turistickém ruchu částečně zjemňují peníze ze společné evropské pokladny a blízkost toho silnějšího, který si

NA CHUŤ text  zdeněk ston foto  AUTOr

Nepodceňujte ostrovy! Cesta s batohem na zádech k nim i po nich může být komplikovaná a zdlouhavá. Druhý největší ostrov ve Středozemním moři vás o tom přesvědčí. Za odměnu vám ale tamní moře zahraje barevnou symfonii plnou krásných modrozelených odstínů.

Západní pobřeží ostrova nedaleko Bosa Mariny.

cestopis / před několika staletími ostrovany podmanil. Představte si italskou vlajku s bílým pruhem uprostřed. Přesně taková je Sardinie. Schovává se ve stínu svého většího, slavnějšího a charismatičtějšího dobyvatele, není zelená ani červená, ale ke každé z těchto barev má blíž než jakýkoliv jiný národ nadšený z mořských plodů, těstovin a parmezánu.

TRAJEKTEM NA OSTROV

Seděli jsme s kolegou Marešem uprostřed poloprázdné odbavovací haly lodních společností v italském Livornu a řešili těžké dilema. Sardinie je totiž od nejbližší pevniny vzdálena zhruba 200 km, takže dostat

SARDINIE Italsky Sardegna, sardsky Sardigna, Sardinna nebo Sardinnia, autonomní oblast Itálie l Rozloha: 24 090 km² l Počet obyvatel: 1,6 mil. l Hustota zalidnění: 68 obyv./km² l Hlavní město: Cagliari l Nejvyšší hora: Punta La Marmora (1 834 m n. m.) l Délka ostrova: sever–jih 270 km, západ–východ 145 km

43

se „po vodě“ na ostrov chce trochu plánování dopředu, což jsme podcenili. Ze zdejšího přístavu mělo vyjíždět nejvíc trajektů, jenže jsme netušili, že teď, koncem října, nabízejí lístky pouze dvě velké lodní společnosti a jejich ceny se pohybují na stejné cenové úrovni jako uprostřed sezony díky omezené nabídce spojů. Dát za jednu přeplavbu 100 eur a ještě muset čekat na první trajekt v přístavu nějakých dvanáct hodin, nebo pokračovat dále na jih po pevnině s „plnou“ kapsou za gurmánskými zážitky Toskánska? Když už jsme dojeli až sem, nevzdáme to – takové bylo naše rozhodnutí. Den jsme nějak přežili pochůzkami mezi loužemi po ospalém přístavu, kde v tuto roční dobu největší ruch způsobovala hejna

sassari

bosa

cala gonone

sardinie

cagliari

44 / cestopis

Obří trajekty soukromých společností jsou pomalovány motivy z dětských filmů a pohádek.

křičících racků, a dýchali těžký mořský vzduch prosycený pachem tlejícího dřeva a lan z malých lodí místních rybářů. Pochopili jsme, proč se navoněné a napudrované odbarvené italské prodavačky u Armaniho v jednom z místních krámků poblíž přístavu na nás tak nedůvěřivě dívaly. Marešův obstarožní batoh, který pamatoval pionýrské tábory a kterého se za nic na světě při svých cestách nechtěl vzdát, měl totiž vespod malou dírku, ze které právě trčel hřebínek.

LÉTÁNÍ NA PALUBĚ

Večer začalo vydatně pršet. Pomalu jsme se vraceli přístavištěm ke stanovišti našeho trajektu. Už z dálky bylo vidět osvíceného mořského obra, který se chystá co nevidět vypravit za dobrodružstvím na moře. V trajektu to vypadalo jako v hotelu, vyjeli jsme do šestého patra, kde byla recepce, a převzali si čipovou kartu pro vstup do naší kajuty. Kajuta nebyla velká, ale pohodlná, s koupelnou i sprchou a měkkými válendami. Nikdy jsme se na tak velké lodi neplavili a z mořské nemoci jsme jako ryzí Středovropané měli upřímnou obavu, proto jsme navštívili lodní restauraci na „šláftruňk“. Byla velká jako taneční sál s prosklenou střechou, několikrát se mi vybavily scény z Titaniku, lodní píšťala zapískala a my vyrazili. Jenže místo plánovaných deseti hodin spánku, které měla cesta trajektem z pevniny na jeden z nejodlehlejších ostrovů ve Středozemním moři trvat, jsme část noci trávili na palubě fascinováni silou vichřice, která nás na otevřeném moři překvapila. Měli jsme pocit, že když se nebudeme pevně držet zábradlí, jeden ze silných větrných poryvů nás jako dvě lehká peříčka smete z paluby někam do tmavých mořských vod. Do toho větru se dalo „lehnout“ i v něm „létat“.

Ale stálo to za to. Spánek byl ovšem krátký. Neustálé hlášení lodního rozhlasu, že brzy přistaneme na Sardinii, jsme ignorovali, neboť se nám nechtělo vstávat, zvlášť když venku byla ještě tma. Vzbudilo nás až bouchání rozezlených stevardů na dveře kajuty. Bleskově jsme naházeli všechny věci do batohu a za neustávajících nadávek nás stevardi téměř vyhnali z dávno opuštěné lodi. V přístavu nás nenechali projít uniformovaní příslušníci celní policie, museli jsme sundat batohy, aby nám je jejich cvičení vlčáci očuchali. Na Marešův batoh se jeden z vlčáků vyčůral, naštěstí stará dobrá pionýrská plachtovina nepromokla. Poté jsme byli vpuštěni na ostrov. Zbývalo nám pět dní na jeho prozkoumání.

KONEČNĚ V MOŘI

Po ostrově jsme se chtěli pohybovat s využitím místních autobusových nebo vlakových spojů, neboť jen tak se dá lépe přičichnout k místním zvyklostem a atmosféře běžného všedního dne, se kterou je většinou cestování do školy nebo do práce provázáno. Chtěli jsme být volní, nevázaní a na nocleh zakotvit na místě, které se nám bude líbit. Jenže jak se záhy ukázalo,

Do větru na palubě se dalo „lehnout“ i v něm „létat.“ Malebným přímořským městečkem Bosa protéká říčka, po které se můžete plavit s vypůjčenými loďkami několik kilometrů do vnitrozemí.

Sardinie, co se týče rozlohy a členitosti, nám při cestách bude činit větší problémy, než jsme čekali. Většina autobusových nebo vlakových linek se hvězdicovitě sbíhala do větších center a přímá cesta z jedné části ostrova na druhou nebo podél pobřeží nevedla. Museli jsme často cestovat i opačným směrem dlouhé kilometry do přestupního uzlu a odtud teprve pokračovat dál. Než jsme pochopili systém místní dopravy a smířili se s mnohdy minimální nabídkou spojů (často jel vlak či autobus pouze ráno, po obědě a pozdě odpoledne), trvalo to celý den. Navečer jsme konečně zakotvili v malebném městečku Bosa s nedalekým rybářským přístavem Bosa Marina.

cestopis / alespoň plátky prosciutta a jemně krémovou gorgonzolu zakoupenou u místního obchodníka. Vysoké stěžně na pirátské lodi se pohupovaly v mořské bríze a krouživými pohyby mířily na oblohu. Točila se nám hlava z tolika hvězd.

PODÉL MODRÉHO POBŘEŽÍ

Zatímco náš knižní průvodce z řady Lonely Planet se rozplýval nad mírou malebnosti městečka a do nebe vyzdvihoval pohled na krásné pastelově zbarvené domky při zapadajícím slunci, nám městečko připadalo pouze „hezké“. Možná kdybychom tolik nečekali… Nicméně řádění v mořských vlnách na liduprázdných písečných plážích jsme si při zapadajícím slunci náramně užili. Cestování nás již dost unavilo, proto jsme se rozhodli ve vesničce zůstat dvě noci a volný pokoj jsme bez problémů našli v jednom z mála hostelů na pobřeží, které na Sardinii najdete. I tak vyšla cena s bídnou snídaní (džus, káva, sušenka z Polska) na 25 eur za noc. Nechali jsme si od majitelky hostelu alespoň doporučit, dle přání Mareše „excelentní“, rybářkou restauraci. Jako jedna z mála dospělých Sardiňanů, které jsme po cestě potkali, uměla a nebála se naše majitelka mluvit anglicky. Vypadalo to lákavě. Ze starého opraveného korábu měla být nedaleko na pláži vybudována vyhlášená restaurace, kterou denně zásobují rybáři čerstvými rybami. Sliny se nám sbíhaly celou cestu liduprázdnými uličkami přístavu. Na promenádě podél písečné pláže bylo možné potkat tak nanejvýš německé seniory, které zlákalo pro dovolenou na Sardinii počasí končícího léta. Restaurace zbudovaná v korábu však byla zavřená. Konec sezony. Gurmánské srdíčko zabrečelo. Uvelebili jsme se s flaškou červeného vína na pláži vedle korábu a vychutnávali

Druhý den jsme měli namířeno do půjčovny kol v Bose, kterou inzeroval reklamní letáček. Nejednalo se tak úplně o půjčovnu, ale spíše o automotoservis, kde se náhodou našlo ve skladu i pár kol. Na příliv nadšených cyklistů zde asi nebyli zvyklí, neboť proces půjčení dvou kol trval téměř půl hodiny. V servisu, kde bylo víc personálu než zákazníků, vznikl typický jižanský zmatek. Napřed se volal jakýsi Pierro, pak se hledala kola, pak „nájemní“ smlouvy a nakonec po nás nechtěli ani peníze. Že prý stačí zaplatit, až kola vrátíme. Inu, ostrov, není úniku. Zažili jsme asi nejkrásnější den na Sardinii. Říjnové slunce příjemně pálilo a mořská hladina hrála těmi úžasnými barvami, které známe často jen z reklamních letáků. Stoupali jsme jako jediní cyklisté široko daleko serpentinami podél pobřeží a kolem nás projíždělo minimum aut, takže prudké sjezdy s ostrými zatáčkami jsme si náležitě užívali. Na divoké pláže byl přístup zakázán a často již za silnicí začínal plot, ale to byla ta nejmenší překážka. Vyhlídli jsme si opuštěný záliv

45

s nedalekými skalnatými ostrůvky v moři, kola schovali do křoví, přelezli plot a vyšlapanou stezkou v divočině klesali dolů k pláži. Moře bylo úžasně čisté, nikde ani živáčka kromě v dálce kotvící jachty nějakého boháče. Přebrodili jsme mělký záliv a uvelebili se na jednom z členitých skalnatých ostrůvků. Skaliska zde tvořila tůňky a chránila nás před mořským příbojem i pobřežní hlídkou. Voda v tůňkách byla mnohem teplejší než okolní moře a hrála překrásnými modrozelenými odstíny. Popíjeli jsme pivo z plechovek, šnorchlovali v tůňkách, lovili mušle a nechali vystavovat naše těla božskému říjnovému slunci. Nikdo nás ani na vteřinu za celé odpoledne nevyrušil.

CO S MOKRÝMI PONOŽKAMI

Původní plány, mezi které patřila návštěva hlavního města nebo písečných dun na jihu Sardinie tak lákavě vypadajících na fotkách v průvodci, jsme bohužel vzhledem k nesnadné dostupnosti a časovému riziku uváznutí museli výrazně seškrtat. Naše další cesta vedla ze západního pobřeží napříč celým ostrovem k jeho východnímu protějšku. Už podruhé se nám podařilo trefit se do „školního“ spoje. Autobus byl plný mládeže a my se s batohy mačkali vestoje v jeho zadní části, kde seděli samí italští „sígři“, alespoň tak vypadali. Zdálo se, jako by na Sardinii využívali veřejnou dopravu jen školáci. Mareš svým obrovským pionýrským batohem několik opálených sígrů preventivně praštil do obličeje a hřebenem, který stále vylézal ze zvětšující se dírky, je průběžně po cestě česal. Nagelované teenagery to asi přestalo bavit, protože nám uvolnili místo k sezení, čemuž se začala smát půlka školního autobusu. Oba ohleduplní frajeři zčervenali, brali to asi jako projev slabosti. Najednou jeden z Italů, který seděl v řadě hned za námi, zařval hrozně nahlas přes celý autobus „Áááááájaaaáááá“. S Marešem jsme zkoumali, jestli nepotřebuje první pomoc, ale místo toho se přidala celá zadní chlapecká část autobusu a začala řvát sehraně „Ááááájááááááááájáááá“. Měli jsme pouze paralen a náplasti, ale i těmi by se dala pusa zalepit. Řidič se na nás díval podezřívavě skrze zpětné zrcátko, ale pokračoval ve své rychlé jízdě dál, jako by ho hurónský řev poháněl. Chvílemi jsme se museli držet sedaček

46 / cestopis stejně jako jinde v Itálii, je kvalita surovin většinou nesrovnatelná s nabídkou našich supermarketů. Takže nakupujete levně, musíte si sice vařit, ale ty nepoznané, čerstvé a svěží chutě! Městečko Cala Gonone leží na úpatí již vyhaslé sopky Codula Manna a nabízí široké spektrum služeb pro turisty, ale také nádherné přírodní scenérie a několik vyhlášených pláží pokrytých jemným narůžovělým nebo bílým pískem, ke kterým se lze dostat po turistických stezkách. Čisté moře zde v kombinaci s vápencovými skalisky a lávovými kameny vytváří společně se slunečními paprsky nejrůznější odstíny překrásných barev, zvlášť v podmořských jeskyních. Bohužel čas ke kochání nebyl, nebe se zatáhlo, blížila se výrazná studená fronta. V tomhle ročním období je počasí prostě nestabilní.

někdy je lepší snít

Cestování po Sardinii školními autobusy patří mezi nevšední zážitky. Doporučujeme špunty do uší, americký úsměv na tváři a kinedryl do pusy.

a madel, abychom nevypadli do uličky, serpentiny projížděl autobus rychleji než osobní auta, která jsme neustále dojížděli. Marešovi z pionýrského batohu začala vytékat jakási neznámá mazlavá tekutina. Byl to sprchový gel. Uvnitř autobusu to začalo vonět jako ve sprše a školáci se na nás zvědavě otáčeli. Mareš neváhal, sundal si své černé ponožky, které nosil v sandálech, a snažil se jimi vytřít vyteklý gel. Pak ponožky zavěsil na police pro zavazadla, „…aby se osušily, ne?“. V autobuse bylo najednou překrásné ticho, módně oblečená školní mládež zírala s otevřenou pusou dozadu, kde se nad hlavami pasažérů pohupovaly při rychlé jízdě Marešovy nagelované černé ponožky. Zemský ráj napohled to skutečně nebyl, myšleny ty černé ponožky i vnitřní část ostrova, která připomínala spíše vyprahlou pustinu.

ZA NEJKRÁSNĚJŠÍMI PLÁŽEMI

Po přestupu na vlak chtěl Mareš pokračovat v sušení, a protože stará vlaková souprava neměla klimatizaci, mohl malinko pootevřít okno a do škvírky vložil ponožky. Těšil se na rychlosušení ve větru, až se vlak rozjede, jenže přišel pečlivě upravený uniformovaný konduktér a ztropil děsnou scénu kvůli těm zavěšeným ponožkách, které čouhaly z vagonu. Mareš se omluvně usmíval a ponožky zavěsil

Serpentiny projížděl autobus rychleji než osobní auta. na police se zavazadly podobně jako v autobuse. Prošedivělý konduktér mávl znechuceně rukou, odešel a už nepřišel. Konečně jsme s využitím dalšího školního autobusu, kde zase všichni řvali „Ááááájáááá“, sjeli z hornaté části na východní pobřeží do zálivu přímořského letoviska Cala Gonone v zálivu Golfo di Orosei. Ve městečku i na plážích bylo trochu živěji a v jedné z četných restaurací jsme překrásně zabužírovali. Předkrm, první chod, druhý chod, zákusek, víno. Grilovaná čerstvá ryba byla báječná. Jediné, co vám může trochu zkazit radost, jsou ceny. Večeře přišla téměř na 50 eur. Pro nocleh jsme proto zvolili příjemný kemp v borovicovém lesíku, který teď v říjnu byl napůl prázdný a také nabízel výrazné posezonní slevy. Měli jsme pro sebe celou chatku i s minikuchyňkou a venkovním posezením. Po zbytek pobytu jsme si nakupovali v supermarketu a vytvářeli „speciality“ na pánvičce. Samozřejmě že na Sardinii,

Protože nám docházely peníze a začalo vydatně pršet, rozhodli jsme se po dvou dnech pobytu v borovicovém lesíku vydat na zpáteční cestu. Znovu bylo nutné absolvovat snad pětihodinovou cestu autobusovou linkou do přístavu Olbia v severní části ostrova. Na trajektu už byly obsazené všechny kajuty, takže jsme noc museli strávit „na sedačkách“ (vyjdou sice o něco levněji, ale moc se nevyspíte). Spousta cestujících to řešila tak, že polehávala na zemi po celé lodi na chodbách a byla zachumlaná i s hlavou do spacáků a dek. Na trajektu byla totiž klimatizace ve společných prostorách puštěna skutečně naplno. Uvažovali jsme, že se snad radši půjdeme uložit někam mezi lana na horní palubu, jenže to by nesmělo pršet. Sardinie neuchvátila, ani vyloženě nezklamala. Byla taková nijaká, ve snech hezčí. Přesto jsme si jedno důležité poznání odnesli. Nemůžete chtít poznat tak velkou zemi, jakou je Sardinie, a ještě mít tu drzost napsat cestopis, když vám na cestování zbude pouhých pět dní. Kulturu každé země tvoří lidé a my ztráceli čas plážováním. Jenže můžete se zlobit na nás, Středoevropany, kteří si na podzim touží prodloužit léto u vyhřátého moře na krásných plážích a nechat se hladit slunečními paprsky, které sem přinášejí mohutné tlakové výše a které se v našich zeměpisných šířkách postupně na podzim a v zimě mění v depresivní inverze? 

zábava / SOUTĚŽ

H r a j te trické o K ilome za banky ČD 2 000 Kč.

Pro chytré hlavy 1|

Kdy se každoročně koná Den železnice?

2|

Kdy byla otevřena první železniční trať?

a → 24. září b → poslední víkend v září c → 28. září

a → 24. září 1825 b → 28. září 1824 c → 27. září 1825

3|

Jak se jmenovala první lokomotiva George Stephensona?

4|

Který architekt vystavěl soubor významných domů v Luhačovicích?

a → Rocky b → Rocket c → Pocket

47

5|

Největším ostrovem ve Středozemním moři je:

6|

Který článek v tomto čísle vás nejvíce zaujal?*

a → Sardinie b → Sicílie c → Korsika

a → Gočár b → Jurkovič c → Kotěra

* Na tuto otázku je nutné odpovědět, její správnost se však neposuzuje.

Své odpovědi včetně poštovní adresy nám posílejte do 21. 9. 2011 na adresu [email protected] nebo poštou na České dráhy, Odbor řízení značky, nábřeží Ludvíka Svobody 1222, 110 15 Praha 1 s heslem SOUTĚŽ ČD PRO VÁS. Tři správné odpovědi odměníme Kilometrickou bankou ČD – poukazem na volné cestování vlaky ČD v hodnotě 2 000 Kč. Výherci z minulého čísla: Jana Rosenbergová, Nová Paka; Petr Krist, Kroměříž; Oldřich Vobr, Písek Správné odpovědi z minulého čísla: 1 – 97, 2 – v barokním, 3 – Alena a Eva, 4 – v Indii, 5 – v Paříži

křížovka POMŮCKA: AKAN, ANIS, KAS, OBO

LÉČKA

FRANCOVKA

V. Hugo (1802–1885) – francouzský spisovatel: Kdo viděl rozbouřené moře a rozbouřenou ženu, ... (dokončení v tajence) ŽÁDAT

RASY POŠTOVNÍ NOVINOVÁ SLUŽBA (ZKR.)

ČICHOVÝ VJEM

KNIŽNÍ SPOJKA (NEBO)

1. ČÁST TAJENKY

PANCÍŘ (HIST.) NĚMECKÝ PŘÍSTAV

ZMIZELÁ PRYČ TIBETSKÝ KULTOVNÍ OBJEKT

JMÉNO GÓLMANA HAŠKA

SEKNUTÍ

EGYPTSKÁ BAVLNA

SVORKY

HUTNICKÉ PALIVO

ROZLEHLÉ POLE MALAJSKÁ DÝKA

ZIMNÍ MĚSÍC

PRIMÁTI

POHYBY VZDUCHEM

VČELÍN 3. ČÁST TAJENKY

TO DRUHÉ VELKÝ PYTEL

AVŠAK

KORÝŠ

OBILNINA

VRANÍCI

ÚČET

PLANÁ NÚB. BAVLNA

ZÁMOTEK

PLOŠNÁ MÍRA

POUSTEVNÍK

2. ČÁST TAJENKY MLYNÁŘSKÝ TOVARYŠ OPOJITI

PŘEDLOŽKA JAPONSKÝ NÁR. PARK

DOMÁCKY JOSEF SMYČKA

BŮŽEK LÁSKY VÝRAZ POCHOPENÍ

JMÉNO HEREČKY JANŽUROVÉ

EDÉM

LYŽE

SLOSOVÁNÍ

PULZ

VŘAVY

STARÝ LIDOVÝ TANEC

DIETLOVA HRDINKA

PŘIBLIŽNĚ

sudoku

KORNOUTNICE

BĚLOVESKÁ KYSELKA POMERANČ. LIMONÁDA

TEN

USUŠENÁ TRÁVA SIBIŘSKÉ MĚSTO

OZNÁMIT

TOUŠ

POPRAVČÍ

OCHUTIT PEPŘEM

ZNAČKA CUKROVINEK ODLIŠNÁ (SLOV.)

HRÁČ V KOŠÍKOVÉ

SETNINA

LETADLO

TEN I ONEN

KONEC ŠACHOVÉ HRY

ROSTLINA KALABA KVĚTNÍ PRÁŠEK

PODVOZEK

OPRAVNA LODÍ

STUPEŇ TRIASU (GEOL.)

NEVYŽÁDANÝ E-MAIL

OKRAJ

ŽENSKÝ HLAS

KAMNA MATEMAT. K VAŘENÍ MNOHOČLEN

KLOUZAVÝ POHYB

lehké

TĚŽKÉ

TŘINÁCT CENTIMETRŮ V

ějířky vrásek plné zažrané špíny, sako, jehož původní barva se ztrácí pod nánosem mastných skvrn – Antonín Bačka je bezesporu nejnevábnějším individuem, jaké k  nám do  kanceláře na  kriminálce za  dobu mé společné služby s parťačkou Eliškou zavítalo. Odpudivý zjev starého muže je navíc umocňován nepopsatelným odérem, v němž dominuje pach nemytého těla smíšený s alkoholovými výpary. Vyjadřovací schopnosti staříka jsou navíc poznamenány bezzubými ústy a zřejmě i počínající demencí. Tápeme tedy v tom hlavním: smyslu jeho zmatených obvinění. „Počkejte, pane Bačko,“ nezbyde mi nakonec než přerušit jeho monolog, „musíme si ujasnit to nejdůležitější. Tedy asi před rokem jste prodal svůj starší domek mladým manželům Jermákovým s tím, že vás tam nechají dožít. No a v poslední době se mezi vámi projevily určité neshody…“ „Yť vtom bůvjak louho luvim!“ zvyšuje Bačka hlas. „Těj mě ičit, ostat do ckhausu, by mněli brák prsebe.“ „Ale jak vás chtějí zničit?“ orientuje se docela dobře Eliška. „Tkrůznje, d’laj šljaký nschvály.“ „Konkrétně, pane Bačko, konkrétně!“ ztrácím už trpělivost. Elišce jí zbývá přece jen o kousek víc. „Pokoušeli se vám ublížit na zdraví, omezovat vás v pohybu – například?“ „Yť vtom frt luvim! Sou to hjzlove nvděčny.“ Na tom se zasekne, nic kloudného už z něho nedostaneme. Po jeho odchodu se však shodneme, že budeme stejně muset proklepnout soužití Bačky s  Jermákovými přímo na  místě v okrajové části města. Co jsme se dozvěděli? Víc než dost, ale… Počátek Bačkovy cesty z kopce se datuje asi šest let nazpátek, kdy mu těsně po  sobě zemřeli žena a  syn. Zůstal úplně sám a začal hrozně pít. Všechno se ještě vystupňovalo, když prodal domek Jermákovým. Kromě hospody se opíjel i o samotě a vedl řeči o sebevraždě. Sousedé mu nemůžou přijít na jméno, protože často vyřvává na celou obec. Důchodce z domku naproti nám potvrdil, že si Bačka v jednom kuse stěžuje na mladé. Prý když domek kupovali, naslibovali mu, že se o něj budou starat, a teď se snaží vyštvat ho do nějakého ústavu. A  Vlasta a  Jan Jermákovi? Všední typy kolem třicítky. V domku obývají dva plus jedna v přízemí, Bačka má pokoj s kuchyní v patře. Měli nejlepší úmysly se starým vyjít, ale prostě to nejde. Jsou z něho zoufalí, hlavně Jermáková – chtěla by dítě, ale bojí se ho přivést do takových podmínek. Na  jedné straně tedy starý, nešťastný a  zřejmě nesnesitelný muž – na druhé psychicky zdeptaná mladá dvojice. Co se však skutečně mezi nimi odehrává za zdmi domku?

text  TOMÁŠ CACH ilustrace roman kliský

„Mám z toho hrozně špatnej pocit,“ vyjádří Eliška i moje mínění o případu, který vlastně (pro nás) žádným případem není. „Ale co můžeme?“ „Pustit to z hlavy,“ řeknu. Nezní to vůbec přesvědčivě. Už za tři dny nás okolnosti přinutily znovu se s Bačkou setkat. Visel na trámu na půdě svého bývalého domku. Vlasta Jermáková mlčí od první chvíle jako zařezaná, zato její manžel se až křečovitě ohrazuje: „Nemáme k tomu co říct. Byli jsme přece několik dní u příbuzných.“ „Bačka zemřel už v pátek mezi jednou a druhou po půlnoci,“ připomenu. „Co jste dělali v té době?“ „Spali jsme. Chtěli jsme vyrazit ráno po šesté.“ „To jste ani neslyšeli, jak se Bačka vrací z hospody?“ Nepatrně zaváhá. „Vlastně ano. Připotácel se kolem půlnoci s rámusem jako obvykle, ale brzo se uklidnil. Ráno jsme pochopitelně neměli o ničem ani tušení.“ „Na této výpovědi trváte?“ „Jistě. Poslyšte, co má tohle –“ „A vaše paní?“ „Ano, tak to bylo,“ hlesne Vlasta Jermáková. Vytáhnu z obálky několik fotografií. Jermákové se rozklepe brada, Jermák se ještě pokusí sehrát nepochopení: „Oběšený Bačka… No a co jako…“ „Ale jak oběšený!“ zaburácí Eliška hlasem, který je v  pozoruhodném kontrastu k  její něžné tvářičce. „Tady… mezi podrážkami Bačkových bot a  pod nimi postavenou stoličkou zbývá – třináct centimetrů. Žádný člověk na světě by se nedokázal takhle sám oběsit!“ „Já to věděla!“ zakvílí Jermáková. „Honzo, říkala jsem ti, že na to přijdou!“ „Mlč, prosím tě, mlč!“ Vlasta Jermáková nemlčela. Bačka se skutečně vrátil krátce po půlnoci s pořádnou opicí. Jermák ho vyběhl na chodbu uklidnit. Starý se sotva držel na nohou, nakonec se svezl na schody před svým bytem a usnul. V té chvíli dostal Jermák ten nápad, ale potřeboval pomoc manželky. Argumentoval tím, že o  Bačkových sebevražedných výhrůžkách ví v okolí kdekdo, nevznikne žádné podezření. Nakonec souhlasila. Společnými silami odnesli tvrdě spícího Bačku na půdu. Jermák připravil oprátku, jí se udělalo špatně… dokončil to už sám. Pak našel v rohu půdy stoličku a položil ji kousek stranou od mrtvého. Oba byli velmi rozrušení, vůbec je nenapadlo něco přeměřovat… 

? ? Co mi hlava nebere ?? ?

ilustrace roman kliský

ROMEO A JULIE 21. STOLETÍ

FLAPÁNÍ NA JAVYK

sem romantická duše. A miluju tancování. Miluju hudbu a sobotní pařby v našem oblíbeným klubu. Znám tam spoustu lidí a oni znají mě, líbí se mi, když to můžu pořádně rozjet, když jsem středem pozornosti. Musím si ale dávat pozor na cíga a alkohol. Včera jsem to přehnala. Za oběť padla celá krabka a neodmítla jsem snad žádný pozvání na drink. Jenže ten týpek, co se nepředstavil, měl styl. Dostal mě. Ráno jsem se probudila v jeho posteli. Hlava mě šíleně bolela a těžko jsem si vybavovala detaily. Od cigaret mi smrděly prsty na rukou a do zrcadla jsem se bála podívat. Takhle blbě přijít o panenství! Chodila jsem po jeho uklizeným bytě a marně se dovolávala nějaký lidský bytosti a hřejivých slov. Kde vůbec jsem a jak se odsud dostanu? Dám si sprchu a musím zmizet, čeká mě týrání v podobě nedělního oběda s rodiči u babičky. Nebude chybět bábovka a spousta tlachání o mých překrásných modrých očích a blonďatých vlasech. Jenže já už nejsem nevinná. Nechal mi pod zrcadlem lístek: „Jsi ďábel, zabouchni za sebou.“ Je to hajzl a já blbá husa.

dyž jsem chodila do  školky, trošku „fem fi flapala na javyk“. Maminka mě svěřila logopedovi a já se velmi brzy zbavila nepříjemné dyslalie, tedy řečové vady. S přibývajícím věkem rostl i můj zájem o český jazyk, takže když pak přišla volba vysoké školy, nikoho nepřekvapilo, že mým studijním oborem se stala filologie českého jazyka. Těšila jsem se na první informační hodinu jako malé dítě na  Štědrý večer. Nemohla jsem se dočkat, až uvidím a  hlavně uslyším „kapacity národa“, které vymýšlejí a  stanovují Pravidla českého pravopisu, kodifikují jazykovou normu, věnují se spisovnému psaní, ale nezapomínají ani na spisovnou výslovnost. Konečně tu byl onen den a já s očekávanou hrdostí poslouchala magistry, docenty a  profesory s otevřenou pusou. Ta se ovšem neotevřela obdivem, ale šokem! Téměř polovina našich uvítacích „mozků českého lidstva“ totiž neuměla vyslovit půvabné a jedinečné české „ř“, namísto něho z nich vycházely chabé náhražky ve stylu „v“ či „l“ a někteří fi flapali na javyk. Když nám pak při seznamování s učivem tvrdili, že se na škole budeme věnovat také fonetice, tedy nauce o zvucích řeči, v duchu jsem si říkala, že za jejich let se na škole fonetika asi neučila… Jak můžou učit češtinu, když ani česky nemluví? Když mi ve druhém semestru nejmenovaný pan doktor hodnotil seminární práci, říkal, že ona práce je „ze sedmdesáti pěti pvocent skvělá. Bohužel oněch 25 pvocent je dosti naivních, pfipomínajících mu nepvofesionální stfedoškolskou husičku“. Má profesionalita psaní se snad zlepší po absolvování kurzů odborného psaní. Avšak jeho profesionalita trpí už tím, že otevře ústa. Proč se takový skvělý učitel neobrátí na odborníky, kteří mu dopomohou k bezchybnému výkonu? To mi pvostě hlava nebeve!  Beatrice Václavková, 21

J

Jsem duší romantik. Nesnáším ten pach cigaret, ohlušující dunivé zvuky z reproduktorů a pohled na holky, které se kroutí v tanečních rytmech na  osvětleném tanečním parketu. Připadají mi jako blboučká zvířátka v kotci v zoologické zahradě, na které se chodí dívat návštěvníci. Nebo lovci? Ti ve skupinkách postávají opřeni o barový pult nebo sloupy v depresivních podzemních prostorách a probírají mezi sebou „hele, čum, tamta, to je kost“. Kost se nepřirozeně až směšně kroutí, krátké šatičky jí co chvíli odhalují kalhotky, je celá opocená, ale fakticky sexy. Věnuje mi letmý pohled plný něhy a vzrušení. Ví o mně. Tančí ještě divočeji, boky a pánev, obnažené nohy, viditelná podprsenka. Tak tuhle bych chtěl taky. Pozvání na  drink neodmítá, vybaluje cíga a  imponuje jí, když si s ní jdu zatancovat na její oblíbenou vypalovačku. Hudbu šíleně prožívá, stejně jako sex pozdě v  noci na  velké posteli v mém jinak opuštěném bytě. Nesnáším rána a  společné tlachání o ničem u snídaně. Píšu jen vzkaz, už ji nechci vidět. Jsem lovec a  tuhle kořist jsem již ulovil.  Jan Horský, 29

K

Je vám mezi 15 a 30 a „hlava vám to nebere“? Napište na [email protected] a do předmětu zprávy uveďte CO MI HLAVA NEBERE. Povedená dílka otiskneme a drobný honorář doručíme!

54 / kultura Horké novinky

FOTO   HCE

z kultury Kulturní tipy připravuje novinář a publicista Jan Kábrt.

KŮŽE, KTEROU NOSÍM Antonio Banderas si zahrál plastického chirurga, kterému manželka zahynula v explodujícím autě. Až po dlouhých dvanácti letech se mu v laboratoři podařilo vyvinout odolný typ kůže, který by jeho manželku kdysi zachránil. V tu chvíli se lékař rozhodne k testovacímu pokusu, který je daleko za hranicí etiky... Další výtvarně fascinující dílo Pedra Almodóvara.

kino

FOTO   Film Europe

FOTO   Aerofilms

REŽIE – PEDRO ALMODÓVAR / HRAJÍ – ANTONIO BANDERAS, ELENA ANAYA, MARISA PAREDESOVÁ V KINECH OD 8. ZÁŘÍ

ALOIS NEBEL

SAXÁNA A LEXIKON KOUZEL

Už jen kvůli té výtvarné stylizaci, která vychází ze stejnojmenného komiksu, si Alois Nebel zaslouží pozornost. Stejně tak pro skvělé herce, kteří všechno kresleným postavičkám předehráli. A tak nezbývá, než se vypravit na železniční stanici Bílý Potok v Jeseníkách, kde samotářský výpravčí Nebel bojuje se stíny poválečné minulosti. Dokáže se s nimi vypořádat?

Kdo by nebyl zvědavý, jak tohle dopadlo, zvlášť když má nový film navázat na tak známou a oblíbenou pohádku, jakou je Dívka na koštěti. Režie se ujal opět Václav Vorlíček a ke svým hrdinům se vrací přes malou Saxánku, dcerku původních hrdinů. Ta na půdě objeví tajemství maminčiny minulosti a dík své zvědavosti se ocitne v Říši pohádek. Tu bude muset dokonce zachránit od zlých sil.

REŽIE – TOMÁŠ LUŇÁK / HRAJÍ – MIROSLAV KROBOT, KAREL RODEN, TEREZA VOŘÍŠKOVÁ, ALOIS ŠVEHLÍK V KINECH OD 29. ZÁŘÍ

REŽIE – VÁCLAV VORLÍČEK / HRAJÍ – PETRA ČERNOCKÁ, JAN HRUŠÍNSKÝ, JIŘINA BOHDALOVÁ, PETR NÁROŽNÝ V KINECH OD 15. ZÁŘÍ

filmy na doma LÁSKA & JINÉ ZÁVISLOSTI

OPRAVDOVÁ KURÁŽ

KRÁLIČÍ NORA

Pro romantiky povinnost, ale i pro ty ostatní příjemný láskyplný film. Chemie mezi sympaťákem Jakem Gyllenhaalem a půvabnou Anne Hathaway očividně funguje, i když ona jeho zástupce farmaceutické firmy zprvu odmítá. Později však zjistí, že láska umí být silnější než její nevyléčitelná choroba.

U bratrů Coenů, kteří mají na kontě oceňované filmy Fargo, Tahle země není pro starý nebo Big Lebowski, jsme na poctivou filmařinu tak nějak zvyklí. Ne jinak je tomu u herecky i obrazově působivého westernu, v němž čtrnáctiletá dívka hledá muže, který by jí pomohl pomstít mrtvého otce.

Becca a Howie možná kdysi žili šťastné manželství, ale ty doby jsou nenávratně pryč. Hlavně Becca se nikdy nedokázala vyrovnat s tragickou ztrátou syna. Uzavřela se ve svém světě, do kterého se těžko dostává Howie i kdokoliv jiný... Křehké vyprávění o tom, zda lze v takové situaci začít znovu.

USA, 112 MIN. / REŽIE – EDWARD ZWICK / HRAJÍ – ANNE HATHAWAY, JAKE GYLLENHAAL, JUDY GREEROVÁ

USA, 106 MIN. / REŽIE – ETHAN COEN, JOEL COEN / HRAJÍ – JEFF BRIDGES, MATT DAMON, HAILEE STEINFELDOVÁ

USA, 91 MIN. / REŽIE – JOHN CAMERON MITCHELL / HRAJÍ – NICOLE KIDMAN, AARON ECKHART, DIANNE WIESTOVÁ

kultura / divadlo

AUSTRA

koncerty

Letošní objev z Kanady, který letos zabodoval deskou Feel It Breaks. Trio sází především na výrazný křehký hlas zpěvačky Katie Stelmani, která též působí v opeře a zaujala už na kanadské nezávislé scéně.

OSMÝ SVĚTADÍL Předtím, než se na nový muzikálový přírůstek vypravíte, ujasněte si jednu věc – máte rádi písničky skupiny Elán? Jděte jen v případě kladné odpovědi, protože Osmý světadíl jich bude plný. Odvyprávějí příběh navzdory konvencím zamilované dívky, který se inspiroval u spisovatele Alexandra Dumase. FOTO   Canculture.com

10. 9., MEETFACTORY, PRAHA

FOTO   Universal

RECITÁL MARTY KUBIŠOVÉ

EWA FARNA – NAROZENINOVÝ KONCERT

55

Legenda české hudby vystupuje s recitálem nazvaným podle slavné písně z roku 1966 S nebývalou ochotou..., v němž zní písně Lampa, Dobrodružství s Bohem Panem nebo Modlitba. V pražském Ungeltu je na programu o šest dní dříve.

DIVADLO KALICH, PRAHA / REŽIE – JÁN ĎUROVČÍK / HRAJÍ – TOMÁŠ SAVKA, JAN RÉVAI, ALŽBĚTA STANKOVÁ / OD 8. 9.

CESTA ZA BAREVNÝM SNEM Divadlo pro děti, to nemusí být jen Hurvínek se Spejblem. V kladenském divadle na ně čeká sedmiletá Eliška, kterou děsí neobvykle živé sny. Jejich vládcem je televizní skřítek Bedna, likvidátor fantazie, proti kterému je nutné vyrazit do boje. Naštěstí bude mít Eliška řadu pomocníků.

DIVADLO LAMPION, KLADNO / REŽIE – BRAŇO HOLIČEK / HRAJÍ – CLAUDIA EFTIMIADISOVÁ, FRANTIŠEK ČACHOTSKÝ, DRAHOMÍR MRÁZ / OD 16. 9.

26. 9., KULTURNÍ DŮM, KLADNO

NOC NA KARLŠTEJNĚ

FOTO   Kubisova.cz

Minulý měsíc jí bylo osmnáct a 23. září to náležitě oslaví jediným velkým koncertem v brněnském kulturním domě Semilasso. Přípravy na koncert zabraly zpěvačce týdny, protože pro svoje fanoušky připravila řadu překvapení včetně profesionálních kouzelnických čísel. Samozřejmě zazní i hity, kterých má Farna od roku 2006, kdy vydala desku Měls mě vůbec rád, dost v zásobě.

23. 9., KD SEMILASSO, BRNO

Texty Jiřího Štaidla s hudbou Karla Svobody se asi nikdy neoposlouchají, i když jsou tak notoricky známé jako v Noci na Karlštejně. Příběh jedné letní noci, během níž jediná žena přelstí armádu mužů a podmaní si celý hrad, uvádějí v Mostě v rámci oslav 100. výročí otevření historické budovy.

MĚSTSKÉ DIVADLO, MOST / REŽIE – ZBYNĚK SRBA / HRAJÍ – MIROSLAV VEČERKA, VERONIKA VALEŠOVÁ, FRANTIŠEK NEDBAL / OD 17. 9.

desky JEFF BRIDGES / JEFF BRIDGES Jeff Bridges patří k největším hollywoodským stálicím, zahrál si ve filmech Big Lebowski, Iron Man nebo Tron. A také v zajímavém příběhu o padlém hudebníkovi Crazy Heart. Pro soundtrack nazpíval pět songů a zřejmě se mu ve studiu zalíbilo natolik, že se tam vrátil natočit svoje první album. Bridges na něm hraje na klasickou i akustickou kytaru a zpívá poctivé country.

JOSS STONE / LP1 Prodala přes devět milionů desek, nyní přichází se svojí v pořadí pátou. Drobná dívka s mimořádně hlubokým hlasem slavila největší úspěchy s deskou Mind, Body & Soul z roku 2004, za kterou dostala dvě Brit Awards. Nyní, ve svých čtyřiadvaceti, na svoje úspěchy novou deskou navazuje, energii dokáže vložit do čistého rocku i jemného či dravého soulu, o který tu jde především.

PRINCE OF TENNIS / URBI AND ORBI Pokud se chcete dozvědět, jak vypadá dobrá elektronická hudba, nemůže to být asi snadnější – novinka projektu Prince Of Tennis je totiž volně ke stažení na internetových stránkách www.pot.cz. Za mimořádně vydařenou deskou stojí David Volenec, hlas skupin Colorfactory nebo Sebastians, a hudebník Jan Čechtický, který si mimo jiné zahrál ve filmu Šeptej. Povedená, moderní deska.

56 / kultura THE BEST OF

výstavy

Brněnská Moravská galerie oslavuje, a tak využívá příležitosti trochu se odvázat. Výstavu toho nejlepšího, čím disponuje, nesvěřila proto žádnému zkušenému kurátorovi, ale lidem, kteří takovou práci obyčejně nedělají. Díla na výstavu tak vybrala moderátorka Adéla Banášová, skladatel Miloš Štědroň nebo ekonom Tomáš Sedláček.

ANDREAS FEININGER / THAT´S PHOTOGRAPHY

Pohádkový nebo melancholický motiv je pro Preislerova díla ze začátku minulého století typický, motiv princezny a zamilovaného draka výtvarníka zaujal natolik, že ho ve svém díle použil několikrát. Pohádka díky dokonalému propojení všech výtvarných složek a zachycení emocí hlavní postavy patří k vrcholům jeho tvorby.

Andreas Feininger byl synem slavného amerického malíře Lyonela Feiningera a patřil mezi výtvarníky, kteří po první světové válce nahlíželi fotografii ne jako dokumentární prostředek, ale umění. Zaměřili se na konkrétní věci, které pojednávali s jednoduchostí. Feininger přitom stále výtečně pracoval s perspektivou a kompozicí.

NÁRODNÍ GALERIE, PRAHA. OTEVŘENO DO 30. ZÁŘÍ

GALERIE HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY. OTEVŘENO DO 23. ŘÍJNA

FOTO   Moravská galerie

Už jen do konce září nabízí Národní galerie jedinečnou šanci zhlédnout slavný obraz Jana Preislera z roku 1904 nazvaný Pohádka. Umělec, který patří k nejuznávanějším českým malířům, obraz poprvé veřejnosti ukázal v roce 1905 na výstavě v pražském Mánesu, poté jej prodal Moderní galerii. Dílo bylo později zapůjčeno na výstavu do Mnichova, následně putovalo do Pittsburghu. Cestu za oceán a zpět však zkomplikovala válka a vdova Božena Preislerová nakonec Moderní galerii darovala dílo jiné. Pohádka se dostala do soukromé sbírky.

FOTO   GHMP

JAN PREISLER – POHÁDKA

FOTO   NG Praha

MORAVSKÁ GALERIE, BRNO. OTEVŘENO DO 23. ŘÍJNA

knihy J. D. SALINGER / DEVĚT POVÍDEK

MICHAEL CUNNINGHAM / ZA SOUMRAKU

RADŮZA / ČÁP NEJNI KONDOR

Znovu vychází jedna z nejpůsobivějších knih historie, povídky, které vzešly z dílny klasika moderní americké literatury Jerome Davida Salingera. I když poprvé vyšly už v roce 1953, neztratily nic ze své aktuálnosti a literární svěžesti. Podobně jako v jiných knihách, třeba nejslavnějším románu Kdo chytá v žitě, se Salinger věnuje především střetu světa dospělých a dospívajících.

Nejnovější kniha autora výjimečného románu Hodiny. V trojúhelníku hlavních hrdinů se pohybuje Rebecca, editorka nezávislého časopisu, její manžel Peter, galerista, který díla mladých talentů draze prodává bohatým klientům, a věčný flákač Ethan, bratr Rebeccy. Rovnováhou jejich vztahů zahýbá Peter, když se do Ethana zamiluje. Jak tohle vysvětlí své ženě?

Ve třinácti povídkách nahlíží písničkářka dávné časy na českém venkově očima svéhlavé holčičky, která ve svých čtyřech letech už má o životě jasno. A tak vypráví rodinné i venkovské historky, přibližuje babičku a dědu i koloběh jejich života, který se pohybuje od narozenin přes zabíjení králíků až po malé vesnické katastrofy. A rychle čtenáře oslní atmosférou zašlých časů.

KNIŽNÍ KLUB, 199 KČ

ODEON, 249 KČ

BAOBAB, 179 KČ