Proč se učit několika cizím jazykům už na základní škole? Dobré znalosti cizích jazyků jsou v dnešním globalizovaném světě důležitou podmínkou bezproblémového vzájemného soužití národů a jejich vzájemné komunikace. Skutečnost, že více než polovina obyvatelstva zeměkoule hovoří více než jedním jazykem, dokládá, že je normální hovořit nejen mateřským, ale i cizími jazyky. Na evropské úrovni se setkáváme s požadavkem tzv. mnohojazyčnosti, která se odráží ve výzvě, aby každý Evropan ovládal vedle svého mateřského jazyka alespoň další dva cizí jazyky. Na rychlé změny, které přináší globalizace, technologický pokrok a rostoucí mobilita Evropanů reagovala Evropská komise také ve svém sdělení z 18. září 2008 „Mnohojazyčnost – přínos pro Evropu i společný závazek“. Upozorňuje v něm, že život Evropanů získává mezinárodní a mnohojazyčný charakter. Občanům, kteří ovládají více jazyků, se otevírají nové možnosti k lepšímu životu a k zajímavým pracovním příležitostem, zatímco občané ovládající pouze jeden jazyk jsou v nevýhodě. Může jim to bránit v plném využití příležitostí, které nabízí jednotný trh, a oslabovat jejich konkurenceschopnost v zahraničí. Může jít rovněž o překážku přeshraniční spolupráce mezi členskými státy v EU a efektivního fungování místních služeb, např. nemocnic, soudů, úřadů práce atd. Pro všechny státy EU z toho vyplývá, že s jedním cizím jazykem nemůže jedinec vystačit, tedy že je třeba usilovat o dosažení mnohojazyčnosti. Sdělení se zabývá problematikou jazyků v širším kontextu sociální soudržnosti a prosperity, vybízí členské státy a další orgány EU k tomu, aby společnými silami motivovaly občany k získávání jazykových znalostí a poskytly jim v tomto směru podporu. Česká republika na tuto výzvu zareagovala v začátku tohoto roku. Ministerstvo školství zveřejnilo informaci, že nejpozději od 8. ročníku ZŠ se žáci budou muset začít učit vedle angličtiny i dalšímu cizímu jazyku. V podmínkách české školy se nejedná o novou situaci. Výuka cizích jazyků má v České republice dlouhou tradici a vždy u nás platilo, že znalosti cizích jazyků jsou jednou ze známek vzdělanosti a že otevírají cestu „do světa“. Od roku 2005 se prioritou stala na všech stupních vzdělávání výuka anglického jazyka jako klíčového nástroje globální komunikace. Také Evropská unie uznává nástup angličtiny jako nejrozšířenějšího jazyka v Evropě, ale současně chce zajistit, aby tato situace nebyla na úkor jazykové rozmanitosti. I když z výše uvedených faktů vyplývá, že ministerstvo školství učinilo správné rozhodnutí, zcela legitimně se při této příležitosti vynořují četné pochybnosti a otázky. Mezi nejčastější
patří: Nebudou žáci díky přidáním nového předmětu přetěžováni? Jaké budou jejich výsledky v dalším cizím jazyce, když mají často problémy s češtinou? Jak školy zabezpečí výuku druhého cizího jazyka? Je opravdu nutné učit se již na základní škole dva cizí jazyky? Již v těchto několika otázkách se skrývá celá řada aspektů, které s nadcházející situací souvisejí a v nichž můžeme nalézt mnohé dobré důvody pro to, že se nové situace nemusíme tolik obávat. Podívejme se na důsledky tohoto rozhodnutí optikou budoucnosti a hledejme v něm pozitiva, která se ve stručnosti pokusíme nastínit. Jedna z významných pozitivních stránek včasného rozvoje vícejazyčné kompetence byla již zmíněna. Je to zvýšení možností uplatnění se na mezinárodním trhu práce i možnost studia v zahraničí, kde je mnohojazyčnost často kulturní normou společnosti. Znalosti více jazyků však také poskytují příležitost pro hlubší poznání více kultur a pro poznání jiné mentality a jiných způsobů chování. Samozřejmě lze chápat určité obavy, že osvojování dvou jazyků by mohlo být pro většinu žáků na základní škole obtížné. Jsou na jednu stranu pochopitelné, avšak lze s nimi i polemizovat. Mimo jiné proto, že mnohé výzkumy prokazují, že učení se vícero cizím jazykům podporuje kognitivní vývoj dítěte a má pozitivní vliv i na rozvoj jeho kompetence v mateřském jazyce, který (možná) ještě neovládá tak, jak by bylo žádoucí. Je třeba si také uvědomit, že žáci si z výuky prvního cizího jazyka do výuky dalších jazyků s sebou přinášejí řadu jazykových znalostí, zkušeností a dovedností, které jim pomáhají překonávat počáteční obtíže. Znovu se setkávají se známými tématy, s již známými typy cvičení i se známým stylem výuky. Vzhledem k ministerstvem předepsané úrovni A1, která představuje pouze zcela elementární znalosti v dalším cizím jazyce, se není třeba neúspěchu žáků obávat. Pro české žáky je angličtina v raném stádiu osvojování jazykem poměrně jednoduchým. Žáci dosahují rychle výrazných úspěchů. Po několika týdnech jsou schopni jednoduchých rozhovorů, rozumí řadě pokynů, umí pojmenovat značné množství věcí a jevů. V jiných cizích jazycích je situace odlišná. K dosažení srovnatelné jazykové kompetence v počátečním vyučování musí žák vynaložit více úsilí. Musí si osvojit zpravidla větší množství gramatických jevů než v angličtině, bývá překvapen obtížností výslovnosti, mnohdy i méně hravým stylem výuky apod. Uvědomí-li si, že angličtina mu jde lépe a že se s ní domluví takřka po celém světě, jeho motivace pro jiné cizí jazyky výrazně klesá. Už má jistotu, že se alespoň anglicky domluví. Přitom existuje řada důvodů, proč je právě v České republice dobré umět i jiné cizí jazyky. Tyto důvody jsou dány nejen zeměpisnou polohou ve středu Evropy, ale též našimi kulturními a hospodářskými kontakty s řadou významných evropských států.
Již tento krátký výčet vybraných pohledů ukazuje, že zahájení výuky dalšího cizího jazyka je potřebné a že nemusí způsobovat tolik obtíží, jak se zpočátku může jevit. Při diskusích o tomto tématu je třeba vždy mít na zřeteli budoucnost našich dětí. Již dobře koncipovanou výukou na základní škole jim můžeme usnadnit jejich vstup do profesního života i jazykové a kulturní rozmanitosti, v duchu J. A. Komenského jim „otevíráme bránu jazyků“ včas. Hana Andrášová Věra Janíková
Pro české žáky je angličtina v raném stádiu osvojování jazykem poměrně jednoduchým. Žáci dosahují rychle výrazných úspěchů. Po několika týdnech jsou schopni jednoduchých rozhovorů, rozumí řadě pokynů, umí pojmenovat značné množství věcí a jevů. V jiných cizích jazycích je situace odlišná. K dosažení srovnatelné jazykové kompetence v počátečním vyučování musí žák vynaložit více úsilí. Musí si osvojit větší množství gramatických jevů (např. v němčině rod podstatných jmen, množné číslo, časování sloves, slovosled, užívání předložek apod.), bývá překvapen obtížností výslovnosti, mnohdy i méně hravým stylem výuky apod. Uvědomí-li si, že angličtina mu jde lépe a že se s ní domluví takřka po celém světě, jeho motivace pro jiné cizí jazyky výrazně klesá. Už má jistotu, že se alespoň anglicky domluví. Přitom existuje řada důvodů, proč je právě v České republice dobré umět i jiné cizí jazyky.
Chceme-li mladé generaci usnadnit vstup do profesního života, musíme jí otevřít cestu k výuce různých cizích jazyků. Není příliš složité přesvědčit pro výuku určitého cizího jazyka žáky, obtížnější je přesvědčit jejich rodiče. Jejich strach z toho, že vlastní dítě bude v novém cizím jazyce neúspěšné, nemá opodstatnění. Je třeba si uvědomit, že žáci si z výuky prvního cizího jazyka do výuky dalších jazyků s sebou přinášejí řadu jazykových znalostí, zkušeností a dovedností, které jim pomáhají překonávat počáteční obtíže. Znovu se setkávají s již známými typy cvičení, se známými tématy i se známým stylem výuky. Vzhledem k ministerstvem předepsané úrovni A1, která představuje pouze zcela elementární znalosti v dalším cizím jazyce, se není třeba neúspěchu žáků obávat.
Otázkou je, proč by se k nim Česká republika neměla se vším, co se tímto pojmem chápe, připojit. Mimo jiné tedy zahájením výuky cizího jazyka již na základní škole.
A Znalosti cizích jazyků nám umožňují nejen komunikaci s partnerem hovořícím jiným jazykem, ale i získávat i nové informace o jiných kulturách a tím jim i lépe porozumět. Samozřejmě lze chápat určité obavy, že osvojování dvou jazyků by mohlo být pro většinu žáků na základní škole obtížné. Jsou na jednu stranu pochopitelné, avšak lze s nimi i polemizovat. Mimo jiné proto, že mnohé výzkumy prokazují, že učení se vícero cizím jazykům podporuje kognitivní vývoj dítěte a má pozitivní vliv i na rozvoj jeho kompetence v mateřském jazyce, který (možná) ještě neovládá tak, jak by bylo žádoucí.
Jedním z důvodů pro to, aby se žáci s druhým cizím jazykem intenzivněji seznamovali již na základní škole je fakt, že v mladším věku je lidský mozek mnohem „schopnější“ zpracovávat i uchovávat jazykové informace, učení je snadnější. I když si žáci nemusí osvojit druhý jazyk na příliš vysoké úrovni, je u nich rozvíjen cit pro jazyk, podporováno jazykové povědomí a pozitivní vztah k učení se jazykům i pro budoucnost.
Většina obyvatelstva na světě je dvojjazyčná či vícejazyčná. Mnohojazyčnost se stává kulturní normou mnoha společností. Jako příklad vezměme africký Kamerun, kde existuje na 250 oficiálních jazyků vedle koloniální angličtiny a francouzštiny. Není zvláštností, že obyvatelé hovoří a rozumí – na různých úrovních - několika jazykům. A nemusíme jezdit ani tak daleko, podívejme se v Evropě do zemí Beneluxu či do Švýcarska. Otázkou je, proč by se k nim Česká republika neměla se vším, co se tímto pojmem chápe, připojit. Mimo jiné tedy zahájením výuky cizího jazyka již na základní škole.
Pro české žáky je angličtina v raném stádiu osvojování jazykem poměrně jednoduchým. Žáci dosahují rychle výrazných úspěchů. Po několika týdnech jsou schopni jednoduchých rozhovorů, rozumí řadě pokynů, umí pojmenovat značné množství věcí a jevů. V jiných cizích jazycích je situace odlišná. K dosažení srovnatelné jazykové kompetence v počátečním vyučování musí žák vynaložit více úsilí. Musí si osvojit větší množství gramatických jevů (např. v němčině rod podstatných jmen, množné číslo, časování sloves, slovosled, užívání předložek apod.), bývá překvapen obtížností výslovnosti, mnohdy i méně hravým stylem výuky apod. Uvědomí-li si, že angličtina mu jde lépe a že se s ní domluví takřka po celém světě, jeho motivace pro jiné cizí jazyky výrazně klesá. Už má jistotu, že se alespoň anglicky domluví. Přitom existuje řada důvodů, proč je právě v České republice dobré umět i jiné cizí jazyky. Chceme-li mladé generaci usnadnit vstup do profesního života, musíme jí otevřít cestu k výuce různých cizích jazyků. Není příliš složité přesvědčit pro výuku určitého cizího jazyka žáky, obtížnější je přesvědčit jejich rodiče. Jejich strach z toho, že vlastní dítě bude v novém cizím jazyce neúspěšné, nemá opodstatnění. Je třeba si uvědomit, že žáci si z výuky prvního
cizího jazyka do výuky dalších jazyků s sebou přinášejí řadu jazykových znalostí, zkušeností a dovedností, které jim pomáhají překonávat počáteční obtíže. Znovu se setkávají s již známými typy cvičení, se známými tématy i se známým stylem výuky. Vzhledem k ministerstvem předepsané úrovni A1, která představuje pouze zcela elementární znalosti v dalším cizím jazyce, se není třeba neúspěchu žáků obávat.
