Daniela Šmejkalová
VIDEOKAMERY (téma bylo zpracováno v prosinci 2001) Osnova: 1) Základní problém – ukládání 2) Jak si vybrat správnou kameru 3) Jak vybrat digitální videokameru 4) Co je k mání a kolik za to... 5) Digitální videokamera či digitální fotoaparát? 6) Kamerové zázraky 1) Základní problém – ukládání První krok na této cestě je zřejmý: je jím digitální kamera, kterou natočíme cokoli, co uznáme za vhodné, v kvalitě ještě před pár lety vyhrazené pouze profesionálům. Cílem je uložení sestříhaných klipů na nějakém vhodném médiu. To byl právě až dodnes problém: vhodné kamery se dají sehnat již dlouho a slušný střihový software také. Co však s hotovými klipy? Ukládání na klasické VHS kazety je škoda materiálu – nahráním na S–VHS kazetu jde kvalita digitálního záznamu dolů dobře o třetinu a přehrání na „obyčejné“ VHS je ještě mnohonásobně horší. Ani archivace na DV (nebo Digital8) kazetách není žádná výhra – záznamové médium je poměrně drahé, stolní přehrávače prakticky neexistují a přehrávat záznam pokaždé z kamery je dost nepohodlné... Obě varianty také sdílejí tradiční problém magnetických nosičů – poměrně špatnou odolnost proti času, o dropoutech nemluvě. Zbývající možností, alespoň pro uživatele slušně vybavených počítačů, bylo VideoCD. Až donedávna šlo zřejmě o nejšikovnější variantu. Data na VideoCD jsou velmi bezpečná před zubem času – rozhodně nepoměrně bezpečnější než na magnetické pásce. VideoCD také přehrají bez obtíží některé domácí přehrávače DVD, což je samozřejmě žádoucí chceme–li strýčkovým skokem do vody oblažit známého, je daleko příjemnější vzít jen CD do kapsy, než tahat s sebou nějaký přehrávač... Zde jsme však narazili na první problém – v amatérských podmínkách jde samozřejmě o CD–R (nebo CD–RW), a to bohužel řada domácích DVD přehrávačů prostě neumí. Druhým, a snad ještě nepříjemnějším problémem je kvalita záznamu – disky VideoCD podporují záznam zhruba v kvalitě VHS, a to je z hlediska dnešních digitálních kamer žalostně málo (proto jsem například já VideoCD nevyužíval a dosud jsem se raději spokojil s daleko méně pohodlnou archivací na DV pásce). Optimální řešení je zřejmé na první pohled: DVD–R, tj. připravit a vypálit si DVD disk. Tato varianta nemá žádnou chybu. Záznam MPEG–2 s variabilním datovým tokem na DVD by dokázal bez obtíží zajistit takovou kvalitu, jakou s digitální kamerou v amatérských podmínkách nikdy nedosáhneme. DVD–R také spolehlivě a bez obtíží přehraje libovolný domácí DVD přehrávač, takže ke známým stačí nosit jen disky. Služby, jež DVD podporují – od „titulků“, které ve skutečnosti umožňují překrýt video jakýmkoli obrázkem přes volitelné varianty záběru („úhly“) až po možnost skládat podle potřeby různé klipy a prezentace statických záběrů, snadno vyplní i ty nejdivočejší představy jak domácí video zpracovat a oživit. Firmě Apple v novém tisíciletí uvedla na trh nový Power Mac G4. Jeho výbava a výpočetní výkon (je osazen procesorem PowerPC na 733 MHz, jehož udávaný výpočetní výkon by nabízel procesor Pentium III na nějakých 2 GHz) jsou při ceně 3500 USD skutečně výjimečné. Zajímavé je ale to, co dostaneme navíc (a v určitém smyslu slova tedy zadarmo). Nový Power Mac je standardně osazen mechanikou DVD–R (která jaksi mimochodem také dokáže přečíst snad cokoli, co se kdy na duhové kotoučky zaznamenávalo, a vypalovat CD–R a CD–RW) a mezi programovým vybavením, jež dostaneme zdarma, je i program iDVD pro tvorbu DVDisků. To, že je počítač standardně vybaven i rozhraním FireWire (neboli IEEE 1394, firmou Sony zřejmě pro matení prostých lidí nazývaným iLink) pro připojení digitální kamery a střihovým softwarem
iMovie, je u Applu už nějakou dobu samozřejmostí. Od prvého dne třetího tisíciletí (ve skutečnosti vzhledem k dodacím dobám trochu později) tedy pro kompletní zpracování videozáznamů stačí koupit dvě věci: nový Power Mac a digitální kameru. Celková investice nemusí převýšit 4000 dolarů, u nás půjde jen o trochu více než 200 000 Kč, tedy zhruba stejně, kolik ještě loni stála jen samotná vypalovačka DVD–R. Hlavní je, že je to už částka velmi snesitelná i pro amatérské „hraní si“. odkaz: http://www2.chip.cz/3/chipplne.php?id=321 http://www.digisvet.cz/ http://technologie.digisvet.cz/tech_apple_pm_expand.php3 2) Jak si vybrat správnou kameru? Jestliže se rozhodnete pro digitální kameru, učinili jste první správný krok. Ale ten druhý, výběr konkrétního modelu a výrobce, je pouze na vás. Standard vám zaručuje, že vaše nahrávky budou mezi sebou kompatibilní, a tudíž si vyberte podle kvality objektivu či dalších foto/video parametrů, velikosti, váhy, dostupného příslušenství či sympatií ke konkrétnímu výrobci. Dovoluji si tvrdit, že kvalita obrazu je u kamer ve stejné třídě (jednočipové, tříčipové, ...) více než vyrovnaná. Zaměřte se tedy na následující body: DV (MiniDV) je přeci jen prestižnější formát se spolehlivějším záznamem. Kamery jsou dražší, ale mívají kvalitnější optiku; Digital8 je zpětně kompatibilní s Hi8 a kamery jsou levnější, nemá však tak pestrý výběr modelů – vyrábí jej pouze Sony; některé kamery MiniDV jsou menší než dlaň, přičemž velikost nemá na kvalitu obrazu sebemenší vliv – kamery Digital8 jsou proti nejmenším MiniDV robustnější; kamery Digital8 lze využít jako digitálně–analogový a analogově–digitální převodník – to dokáží jen některé DV kamery; formáty DV a Digital8 nejsou navzájem kompatibilní (odlišný způsob záznamu a odlišné pásky) – pokud však zpracováváte video v počítači, není mezi daty DV a Digital8 žádný rozdíl; pro DV je širší výběr stolních či přenosných přehrávačů/rekordérů – pro Digital8 je pouze jeden (zatím). odkaz: http://www2.chip.cz/3/chipplne.php?id=24 Podrobnější informace o záznamových formátech DV DV je mezinárodní standard, na jehož vývoji se podílelo 10 firem z oblasti spotřební elektroniky (mj. Sony, JVC, Panasonic, Philips), a postupem času se k nim připojila ještě další padesátka. V současné době tedy nad vývojem a dodržováním standardu bdí konsorcium tvořené šedesáti nejvýznamnějšími producenty spotřební elektroniky.Původně se tento systém sice jmenoval DVC (Digital Video Cassete), ale již od počátku byly stanoveny technické parametry, které platí dodnes. Základem je metalický pásek o šíři 6.35 mm a záznam využívá stejného rozlišení jako profesionální Digital Betacam, tedy 720 pixelů na řádek.Aby bylo dosaženo nižšího datového toku, využívá DV standard kompresní algoritmus Discrete Cosine Transform (DCT), který funguje na obdobném principu jako dobře známý motion–JPEG (MJPEG). Narozdíl od něj však DCT umožňuje při zachování kompresního poměru 5:1 dosažení vyšší obrazové kvality. Pro účely tohoto článku nemá smysl, abychom se pouštěli do podrobného rozboru technických detailů, které k tomuto kvalitativnímu rozdílu vedou, nicméně jednu zásadní odlišnost bychom asi zmínit měli. DV totiž využívá tzv. interframe kompresi, kdy je každé okénko videozáznamu komprimováno coby samostatný obrázek nezávislý na ostatních (stejně jako v případě klasického statického JPEGu, tzv. intraframe encoding). MJPEG oproti tomu sází na tzv. temporal encoding, při němž jsou komprimovány pouze některá okénka, například každé desáté (keyframe), zatímco u ostatních jsou ukládány pouze rozdílné pixely (delta frame) a zbytek je dopočítáván právě na
základě předchozího keyframu. Tím je samozřejmě dosaženo nižšího datového toku, nicméně v pasážích s dynamickým střihem nebo rychle se pohybujícími objekty dochází k rozpadu obrazu, který určitě dobře znáte z internetových streamů. Krom toho je tento princip komprese velice
náročný na hardware. Poslední poznámka na adresu DV se týká datového toku. Ten je v tomto případě konstantní a má hodnotu 25 megabit za sekundu. Z tohoto parametru mimo jiné jasně vyplývá, že pro práci s DV jsou Ultra ATA disky s přenosovou rychlostí 66 Mbps, které dnes najdete v každém počítači Apple, zcela dostačující. Abychom předešli zbytečným zmatkům, musíme také upozornit na časté matení pojmů jako DV, miniDV, DVCAM a DVCPRO. Podrobnější rozdíly mezi těmito formáty si vysvětlíme za chvíli, ale již předem je třeba předeslat, že formát DV jakožto komprimovací algoritmus existuje jen jeden a pojmy miniDV, DVCAM a DVCPRO už se týkají výhradně použitého záznamového média, přičemž právě miniDV je dnes nejrozšířenějším, neboť se používá prakticky ve všech DV kamerách na běžném spotřebitelském trhu. DVCAM a DVCPRO Při výběru videokamery se jistě setkáte s těmito dvěma formáty a s největší pravděpodobností se od prodavače také dozvíte, že jsou to narozdíl od miniDV profesionální standardy s vyšší obrazovou kvalitou. Skutečnost je ovšem taková, že jediná odlišnost spočívá v použité kazetě, resp. magnetickém pásku. Ani v tomto případě nebudeme zabíhat do zbytečných podrobností a spokojíme se s konstatováním, že jak DVCAM tak i DVCPRO využívají širší záznamové stopy a pevnější pásky, takže například v televizním zpravodajství, kde často nezbývá čas na převod záznamu do počítače a střih probíhá lineárně (tedy z příspěvkového stroje na záznamový), je tato robustnější konstrukce více než žádoucí. Pokud totiž kazetu donekonečna převíjíte tam a zpátky, neustále ji zastavujete a nezřídka i opakovaně přemazáváte, musí vzdorovat tlaku, který obyčejná miniDV kazeta jen těžko vydrží. Pokud ovšem pořízený záznam převedete do počítače a pak už kazetu prakticky nepoužijete, je tento rozdíl bezvýznamný. Pro nás je podstatné, že všechny tři formáty (DV, DVCAM i DVCPRO) využívají shodný komprimovací algoritmus i datový tok (DCT), a tudíž v obrazové kvalitě záznamu není sebemenší rozdíl. Na druhou stranu je ovšem třeba podotknout, že DVCAM a DVCPRO kamery jsou vzhledem k zaměření těchto formátů na profesionální trh často lépe konstruovány, využívají větších CCD snímacích čipů a kvalitnější objektivy – takže k určitým kvalitativním posunům skutečně může dojít, nicméně to už je záležitost spíše optická a se samotným formátem záznamu nikterak nesouvisí. Závěrem ještě dodejme, že DVCAM je dítkem firmy Sony, zatímco DVCPRO vzniklo v konkurenčním koncernu Matsushita, kam patří Panasonic, a mezi oběma formáty je minimální technologický rozdíl. Řada kamer a stolních strojů DVCAM, resp. DVCPRO je navíc zpětně kompatibilní, takže v nich lze použít i miniDV kazety. Digital8 Tento formát je v podstatě anachronismus vyvíjený výhradně firmou Sony, která se po masovém nástupu DV nechtěla vzdát analogového Hi8 a draze vybudované výrobní linky odepsat na smetiště dějin. Zachovala tedy kazetu, ale nekvalitní analogový záznam nahradila digitálním, přičemž využívá DV komprimovací algoritmus, takže obraz dosahuje srovnatelné kvality a uživatel při počítačovém zpracování prakticky nepozná rozdíl. Kamery formátu Digital8 jsou navíc cenově dostupné a lze v nich používat staré analogové Hi8 kazety, nicméně musíte počítat s tím, že pásek sviští kolem nahrávacích hlav větší rychlostí, takže na šedesátiminutovou analogovou Hi8 se vejde pouze 45 minut digitálního záznamu.
D–9 a DVCPRO50 I v tomto případě se sice jedná o stále stejnou DV písničku, ale tentokrát už je obrazová kvalita výsledného záznamu skutečně vyšší. V případě D–9 (dříve známého též pod názvem Digital–S, vyrábí JVC) i DVCPRO50 (Panasonic) je totiž využito dvou paralelních DV codeců, takže výsledný datový tok je dvojnásobný (50 mbps), což znamená menší kompresní poměr a tím i kvalitnější obraz, který je srovnatelný s digitálním Betacamem, nicméně s mnohem menšími pořizovacími náklady. Zajímavostí přitom je, že JVC pro záznam využívá staré S–VHS kazety (formát je díky tomu zpětně kompatibilní s analogovým VHS a S–VHS), zatímco Panasonic sází na obyčejné DVCPRO kazety, na které se ovšem vzhledem k dvojnásobnému datovému toku přirozeně vejde jen polovina záznamu (například na pásek v délce 123 minut tak nahrajete jen 61 minut). Hudbou budoucnosti jsou pak nejnovější varianty D–9HD a DVCPROHD, které jsou určeny pro záznam s velkou rozlišovací schopností (dobře známé HDTV). Zhruba dvojnásobná velikost obrázku HDTV oproti stávajícímu systému PAL (1920x1080 oproti 720x576) samozřejmě přináší zvýšené nároky na datový tok, což obě firmy vyřešily použitím hned čtyř paralelních DV codeců, tedy 100 Mbps. Zcela jinou koncepci pak zvolila firma Sony, která jde vlastní cestou a vytvořila formát HDCAM. Ten disponuje datovým tokem až 135Mbps a s původním DV nemá nic společného. Teprve až budoucnost a masovější nasazení HDTV do praxe tedy ukáže, jakým směrem se bude ubírat další vývoj. výrobce zaměření
miniDV Konsorcium 60 firem, mj. Sony, Panasonic, JVC, Canon,Sharp atp amatérské, poloprofesionální
DVCAM Sony, Ikegami
DVCPRO Panasonic, Philips, Ikegami, Hitachi
Digital8 Sony, Hitachi
poloprofesionální, profesionální, průmyslové ME (Metal Evaporate)
poloprofesionální, profesionální, průmyslové MP (Metal Particle)
amatérské
typ pásku
ME (Metal Evaporate)
šířka stopy
10 micronů (SP) 6.7 micronů(LP) 18,81 mm/s
15 micronů
18 micronů
ME, MP (u starších Video8 a Hi8 kazet) 16,34 micronů
28,215 mm/s
33,82 mm/s
28,7 mm/s
80/120 min. (SP/LP)
184 min.
184 min.
60 min.
720x576, 4:2:0
720x576, 4:2:0
720x576, 4:1:1
720x576, 4:2:0
rychlost posunu max. délka kazety rozlišení a vzorkování zvuk
2 stopy při 48 kHz a 16 2 stopy při 48 kHz a 16 2 stopy při 48 kHz a 16 2 stopy při 48 kHz a 16 bit bit bit bit 4 stopy při 32 kHz a 12 4 stopy při 32 kHz a 12 4 stopy při 32 kHz a 12 bit bit bit
odkaz: http://www.grafika.cz/art/dv/dv_1.html http://www.digineff.cz/cojeto/ccd/ccd1.html Výhody digitálních videokamer oproti analogovým Stabilní a kvalitní záznam – trvanlivost záznamu je díky použité technologii vyšší než u analogového záznamu. Digitální formát – každému, kdo přišel do styku s počítačem, asi bude jasný význam tohoto výrazu. Digitální CCD čip kamery zaznamenává digitální data (nuly a jedničky) na pásku. Tato data se oproti analogovému záznamu podstatně snadněji a bez ztráty kvality převádějí pro další zpracování do počítače. Málokdo si uvědomuje, že většina dnešních kamer snímá obraz digitálním CCD čipem, ale obraz je potom převeden a analogově ukládán na pásku. odkaz: http://www2.chip.cz/3/chipplne.php?id=24 3) Jak vybrat digitální videokameru Mezi digitálními kamerami máme hodně na vybranou. Podívejme se tedy, jaké služby od takové kamery můžeme očekávat, po čem se máme zvlášť dívat, a co je naopak zcela zbytečné.
Nejprve tedy, o co stojíme a proč: Výstup FireWire DV. Je naprostou samozřejmostí – bez něj bychom záznam z kamery do počítače nedostali. Naštěstí je dnes už skoro nemožné sehnat digitální kameru bez DV výstupu, takže si s ním nemusíme dělat starosti. Snad jen při koupi starší kamery JVC je třeba dát si pozor, firma JVC zpočátku FireWire ignorovala. DV vstup. Ačkoli dnes, kdy budeme výsledný videozáznam ukládat na DVD a ne zpátky na kazetu, už nejde o sine qua non (podmínku nutnou) jako dříve, stále se digitální vstup vyplatí. Určitě občas budeme chtít připravit jen dočasný sestřih, který sice právě teď neseme někomu ukázat, ale archivovat jej nebudeme – DVD by na to byla škoda. Někdy se DV vstup může hodit i pro přímý přenos mezi dvěma kamerami. Režim LP. Říká se, že na digitálním pásku režim LP nesnižuje kvalitu – to je i není pravda. Skutečně se i v LP režimu na pásku ukládají stejná data, jenže do užších stop. Tím se zvýší pravděpodobnost (a tedy v praxi frekvence) chyb a dropoutů; celkovým důsledkem je obvykle o něco (málo) horší záznam. Je tedy lepší LP režim moc nevyužívat. Přesto se vyplatí jej na kameře mít k dispozici pro strýčka Příhodu – už se mi stalo, že jsem měl jen jedinou volnou kazetu a spoustu záběrů před sebou… Pak je lepší je mít v LP nežli nemít je vůbec. Také občas může být zapotřebí přehrát cizí kazetu, nahranou LP... Dostatečně široký úhel záběru. Výrobci kamer se předhánějí v extrémních hodnotách „teleobjektivové“ strany transfokátorů – patrně to prodává kamery běžným spotřebitelům. Je však třeba si uvědomit, že zajímavý a důležitý je přesně opačný konec. Řada kamer nabízí na širokoúhlé straně ohniskovou vzdálenost příliš velkou, a důsledkem pak je to, že nemůžeme dobře dělat záběry zblízka – ten dům, kámen nebo kamarád (cokoli právě natáčíme) se nám do záběru prostě nevejde. Je velmi žádoucí, aby nejmenší ohnisková vzdálenost odpovídala cca 35 mm u kinofilmu nebo méně. Nejlepší rada je si kameru před koupí vyzkoušet a nezapomenout si ověřit právě rozsah širokoúhlého záběru. Pohotovost. Hodně záleží na druhu záběrů, které chcete dělat. Například při snímání architektury o nic podstatného nejde, ale u záběrů z přírody je nesmírně důležité, jak je nebo není kamera pohotová. Jde o dvě věci: předně o to, jak je snadné nebo obtížné připravit kameru k práci. A dále je důležité také to, jak dlouho kameře trvá, než začne opravdu pracovat (vzhledem k tomu, že se nejprve musí roztočit hlavy a zavést pásek, může jít i o několik sekund!). To je jedna z mála nevýhod například mojí jinak skvělé kamery Canon MV20i: chci–li začít snímat, musím sundat kryt objektivu, zapnout kameru, vytáhnout hledáček... Než to vše Přístroj se pohnul (naklonil) – pro názornost je dokončím a než se kamera „probudí“, dávno mi zvíře, náklon velmi zveličen. Systém registruje změnu polohy (rozdíl mezi modrým a žlutým paprskem. které jsem chtěl snímat, uteče... Samostatné ovladače alespoň pro základní funkce (manuální ostření, nastavení clony a expozice, případně i vyvážení bílé). Existují kamery, které všechny služby nabízejí výhradně prostřednictvím menu. Při praktickém použití to je extrémně nepohodlné – alespoň ty nejzákladnější funkce prostě musí být dosažitelné prostým stisknutím jediného tlačítka. Neprokládané snímání („Progressive Scan“). Kdykoli chcete statický záběr (nebo víte, že budete na počítači vybírat z videozáznamu samostatné snímky), je neprokládané snímání k nezaplacení: kvalitu záběrů vám zvýší na dvojnásobek. Optický stabilizátor. Podobně jako digitální zoom, i digitální stabilizátor využívá část obrazových bodů CCD snímače pro vlastní funkci, a tak o ně vlastně ochuzuje skutečný záběr.
Navíc digitální stabilizátory málokdy fungují tak dobře jako stabilizátory optické. Zatímco digitální zoom je k ničemu a dá se vypnout, bez stabilizátoru se nejspíš neobejdete – pokud samozřejmě neděláte sbírku záběrů gotické architektury a nesnímáte zásadně ze stativu. optická stabilizace (Canon) Co „nejdelší“ optický zoom. Zatímco digitální transfokátor je nanic, optický – který nesnižuje kvalitu snímků – se vyplatí s co největším rozsahem: špičkové kamery nabízejí i dvacetinásobný, u levnějších kamer běžný desetinásobek není žádná výhra (a halasně propagovaný mnohasetnásobný digitální zoom tomu nikterak nepomůže). Možnost nasadit na objektiv (redukci pro) optické doplňky. Dříve nebo později sami zjistíte, že ten širokoúhlý záběr je málo širokoúhlý nebo naopak, že pro kvalitní záběry orla v letu potřebujete skutečný teleobjektiv namísto toho dvěstěnásobného digitálního zoomu, se kterým není v záběru vidět vůbec nic. Navíc snad dříve nebo později bude k dispozici i anamorfní předsádka. Fotografický režim většiny digitálních kamer je pro nás, kdo budeme stříhat na počítači, víceméně k ničemu – obvykle je daleko vhodnější prostě nahrát obyčejný zhruba sekundový záznam (samozřejmě s využitím neprokládaného snímání, viz výše) a požadovaný snímek z něj pak v klidu doma vybrat. Občas výhodný je ale „plnohodnotný fotoaparátový“ režim, který (pokud je mi známo), nabízejí pouze kamery Canon: po stisknutí spouště do poloviny se zafixuje expozice a ostření, ale pak můžete ještě změnit záběr. To bývá v praxi často nesrovnatelně pohodlnější než funkčně totožné přepnutí na manuální ostření a manuální expozici. Režim 16:9. Srovnáte–li vizuální efekt klasického televizního a širokoúhlého záběru, snadno pochopíte, proč je možnost snímání v širokoúhlém režimu tak důležitá – je to rozdíl třídy. Bohužel pokud je mi známo, dosud neexistuje žádná kamera, která by standardně snímala s poměrem stran 16:9. Je proto dobré mít alespoň kameru, která – bohužel za cenu určitého snížení kvality záběru – umí širokoúhlé snímání simulovat. Tři CCD čipy. Kvalita snímků z „tříčipovek“ je mnohem lepší než z kamer s jedním CCD snímačem a barevnou maskou. Za více čipů platíme ovšem nejen vyšší cenou, ale také větší velikostí kamery. Ukažme si ještě pro úplnost několik oblíbených služeb, které docela určitě nepotřebujeme – samozřejmě, nabízí–li je kamera navíc, prostě je nemusíme použít; bylo by ale škoda nechat se umluvit reklamním oddělením a kvůli některé z těchto zbytečností kupovat kameru, jež má jinde významné nedostatky. Mnohonásobný digitální zoom. Výsledná kvalita záběru nestojí za nic. Chcete–li dobré záběry na dálku, pořiďte si stativ a teleobjektiv. Střihové funkce, titulky, dabing, digitální efekty. To všechno uděláte na počítači nesrovnatelně pohodlněji a s mnohem lepším výsledkem. Speciální paměťové médium (ať už standardní MultiMedia nebo nestandardní MemoryStick). Smysl má jen u kamery s CCD prvkem s mnoha obrazovými body, která dokáže na kartu ukládat snímky v mnohem vyšším rozlišení než DV (řekněme alespoň 1280 x 1024). Dělení záběru na více polí. Opět to na počítači jde pohodlněji a výsledek vypadá mnohem, mnohem lépe. Možnost propojení s počítačem přes rozhraní RS–232: Je pomalé, software a ovladače jsou nestandardní. V době rozhraní FireWire je to dokonale k ničemu. odkaz: http://www2.chip.cz/3/chipplne.php?id=321 http://www.digineff.cz/cojeto/opstab/opstab.html 4) Co je k mání a kolik za to... V současnosti zatím lze koupit slušnou digitální kameru za cenu zhruba od 25 000 Kč, což je částka, kterou dáme za tu nejjednodušší kameru Digital8 – až někam do 160 000 Kč (zhruba za tolik můžeme mít profesionální Canon XL–1). Podívejme se jen velmi zběžně na pár typických kamer:
Kamera Sony DCR–TR8000 – není–li to vůbec nejlevnější digitální kamera na našem trhu, rozhodně při ceně zmíněných pětadvacet tisíc není o mnoho dražší. Bohužel v době přípravy Chipu do tisku ji firma Sony přestávala dodávat a nahradila ji dokonalejší, ale dražší DCR–TRV230E. Nemáme–li tak hluboko do kapsy, vyplatí se samozřejmě spíše systém pro digitální video přímo navržený – miniDV. Nejlevnější kamery využívající tohoto formátu jsou k mání přibližně za čtyřicet tisíc korun – příkladem může být třeba Canon MV300i. Samozřejmě že MV300i (a tím spíše levná Digital8) nesplňuje ani malou část požadavků na digitální kameru, které jsme rozebírali v minulém odstavci. Pokud chceme kvalitní přístroj s optickým stabilizátorem, neprokládaným snímáním a řadou dalších zmíněných služeb, budeme muset ještě nějakých patnáct tisíc přidat – například kamera Canon MV30i (mimochodem přímý nástupce mojí věrné MV20i, se kterou jsem velice spokojen) už přijde přibližně na pětapadesát tisíc. Dostaneme za ně ovšem už velmi solidní kameru, která uspokojí i dost náročné amatéry. Ani kamera Canon MV30i (a jí zhruba odpovídající modely ostatních výrobců) však ještě nenabízí tři CCD snímače. Na kameru v této skutečně luxusní kategorii už si musíme připravit kulatou částku kolem stovky tisíc. Za ně ovšem dostaneme skutečně špičkový přístroj, například kameru Canon XM–1 – přístroj, který už v „amatérském ringu“ skutečně nemá konkurenci. Tři CCD čipy spolu s fluoritovým objektivem skvěle kreslí, na rozdíl od levnějších kamer má XM–1 mikrofon, kterým můžeme nahrávat i v koncertní síni, špičkové služby (včetně dvacetinásobného zoomu), a mnoho dalších výhod. Přijde však téměř přesně na zmíněných sto tisíc... Inu, chceme–li hodně muziky, stojí to také hodně peněz. Jen pro úplnost – profesionální Canon XL–1 přináší proti XM–1 robustnost přístroje používaného jako pracovní nástroj (a ne jen občas při dovolené), výměnné objektivy, pro amatérskou práci nešikovné, ale jinak nesmírně výhodné snímání z ramene (a ne z volné ruky, jako tomu je u všech amatérských kamer). Pokud byste snad o tyto služby stáli, musíte si připravit skoro sto sedmdesát tisíc; náplastí na provětrané úspory vám může být vědomí, že (alespoň v současnosti) patří mezi to nejlepší, co v dané třídě existuje. odkaz: http://www2.chip.cz/3/chipplne.php?id=321 http://www.canon.cz/produkty 5) Digitální videokamera či digitální fotoaparát? Při úvahách o nákupu digitálního fotoaparátu či digitální videokamery se asi žádný uživatel neubrání myšlenkám o podobnosti obou zařízení. Jak kamera, tak i fotoaparát jsou vybaveny objektivem, snímačem obrazu a nějakým záznamovým médiem. Z toho by se dalo usoudit, že zkombinováním obou zařízení by mohlo vzniknout zajímavé a smysluplné řešení. Bohužel rozdíl mezi požadavky na kvalitní záznam pohyblivého a statického obrazu jsou diametrálně odlišné. U pohyblivého obrazu je nejdůležitější plynulost záznamu, jeho kontrastnost a kresba. U fotografie je naopak rozhodující vysoké rozlišení, barevné podání a ostrost. Zkombinovat oba požadavky vůbec není jednoduché. V praxi existuje celá řada řešení kombinujících digitální kameru a fotoaparát. Bohužel se jedná buď o dobrou kameru a mizerný fotoaparát či obráceně. Vyvážené řešení na trhu chybí, respektive chybělo, protože společnost Sony uvedla novou kameru řady MEGAHandycam s označením DCR–TRV30, která jako první přináší opravdu
smysluplnou kombinaci kamery a fotoaparátu v jednom. Pozadu nezůstala ani firma Canon, která uvádí na trh megakameru Canon MVX1. DCR–TRV30 – technologie uvnitř Základem kamery je Super HAD CCD snímač s RGBG maskou a čtvercovými snímacími body. Rozlišení tohoto snímače je 1,5 mil. bodů, což pro záznam digitálního videa představuje doslova luxus a pro digitální fotografii již poměrně přijatelnou hodnotu. Navíc snímač je vybaven technologií 14bitového záznamu DXP, takže interně kamera pracuje s 52bitovou barevnou hloubkou.Dalším stavebním kamenem kvalitního obrazu je objektiv se značkou Carl Zeiss s ohniskovou vzdáleností 4,2 – 42 mm, což v přepočtu dělá 48–480 mm, tedy 10x optický zoom. Objektiv se může pochlubit světelností F1.8 – F2.2 a stabilizací Super SteadyShot. Pro komunikaci s okolním světem lze využít hned několik cest. Pro zpětnou kompatibilitu je zde pochopitelně analogové rozhraní (vč. S–VIDEO), ale nechybí ani i–Link (FireWire), USB 1.1 a slot pro paměťové karty Memory Stick a nezbytná MiniDV kazeta.Elektronický hledáček je vybaven 0,44“ barevným mikroLCD s rozlišením 180.000 bodů. Alternativou je pochopitelně výklopný 3,5“ LCD displej s cca dvojnásobným rozlišením.Rozměry kamery jsou 168x95x71 mm a hmotnost 680g. O napájení se stará Li–Ion akumulátor Stamina (M) s udávanou výdrží až 8 hodin. DCR–TRV30 – digitální videokamera Primární funkcí zařízení je pochopitelně kvalitní digitální záznam videa ve formátu miniDV. Handycam je pojmem v oboru a digitální MEGA verze dvojnásob. Jedná se o jedno z mála řešení využívajícího snímače s vysokým rozlišením. Získaný obraz je pochopitelně větší než rozlišení normy PAL, čehož je využíváno pro stabilizaci obrazu, kvalitní digitální zoom, výpočet digitálních efektů a zlepšování kvality obrazu při kompresi. Kamera nabízí vše, co můžete od soudobé digitální kamery semi–profesionální třídy očekávat. Počínaje stabilizací obrazu, přes režim nočního záznamu od světelnosti 0lux, až po různé expoziční režimy, střihy a efekty. Kamera podporuje titulkování, formát 16:9, až 120x digitální zoom i základní střihové funkce. odkaz: http://www.grafika.cz/art/dv/sony_trv30.html Firma Canon nezůstává pozadu Nová videokamera Canon MVX1(i), která nabízí obdobný komfort a pravděpodobně o něco nižší cenu. Technologie Kombinace konstrukčních prvků digitálních fotoaparátů a digitálních kamer vede k překvapivě dobrým výsledkům. Canon MVX1 například převzal šestilamelovou irisovou clonu z videokamery XM1 (vyšší třída) nebo objektiv s vysokým indexem lomu Gmo, ten byl převzat z fotoaparátu Canon IXUS. Navíc je v kameře optický stabilizátor obrazu, na který jsme si zvykli zejména u videokamer. Objektiv má 10x optický zoom, ke kterému lze přidat ještě 20x digitální zvětšení, což je ekvivalent 48 až 9600 mm (opticky 480 mm). Digitální zvětšení samozřejmě najde uplatnění zejména u videa, protože 20x zvětšená fotografie nemůže být z principu příliš kvalitní. Rychlost závěrky je 1/8000 až 1/15 s.Videokamera má obrazový senzor CCD s 1,3 Mpix s efektivní plochou 1,2 mil. bodů. Při snímání v podmínkách se špatným osvětlením se automaticky vysouvá zábleskové zařízení. Přístroj dále využívá technologii Progressive Photo, což není nic jiného, než synchronizace mechanické závěrky s prokládaným skenováním CCD. Díky tomu je výsledný obraz čistší a ostřejší. Přístroj je vybaven 2,5“ LCD displejem, který má 200 000 obrazových bodů, a elektronickým hledáčkem s uhlopříčkou 0,55 „ a 113 000
pixelů. Napájení zajišťuje litiumionový akumulátor, který je možné dobíjet i za provozu. Při použití vysokokapacitního akumulátoru je možné nahrávat bez nabíjení až 6 hodin 30 minut. Videokamera Přístroj dokáže snímat i při osvětlení odpovídající 3 lx, tedy poměrně standardní hodnotou. Pro dosažení kvalitních nahrávek jsou k dispozici přednastavené režimy snímání obrazu– automatika, sporty, portrét, bodové osvětlení, písek a sníh a nízké osvětlení. Canon MVX 1 zaznamenává obraz systémem MiniDV. Kvůli prodloužení doby nahrávání jsou navíc k dispozici režimy záznamu ESP a ELP, které mají 2x, resp. 3x kompresi dat. V režimu ELP lze na 80ti minutovou pásku nahrát 4 hodiny videozáznamu. Varianta MV X1 bude vybavena pouze digitálním výstupem, díky čemuž bude její cena nižší. MV X1i nabídne plný komfort analogového i digitálního vstupu a výstupu s cenou zřejmě o něco málo nižší než v případě Sony. odkaz: http://www.grafika.cz/art/dv/canon_mvx1.html http://www.digineff.cz/aktuality/2001/7_9/0731.html 6) Kamerové zázraky a)
Jedna z nejpokrokovějších kamer současnosti Základem Sony–DCR–PC110 je standardní desetinásobný optický zoom, který se pochopitelně nechá použít i při focení, a jeho rozumná digitální obdoba (40x). Je tu i obvyklý barevný elektronický hledáček, vynikající noční režim, kterým je značka Sony proslulá včetně podpory záběru v úplné tmě (jakýsi infrarežim) a vše pohání klasika v podobě mnohokrát opěvované baterie InfoLitihium. Nastavit lze nejen obvyklé videorežimy, kterými se už dnes nemá smysl zabývat, ale jsou tu zastoupeny i méně obvyklé volby, jako reflektor (silně osvětlené obličeje), měkký portrét, a nostalgiky potěší i speciální volba automatické expozice nazvaná „západ slunce a měsíc“. Samozřejmostí je manuální nastavení expozice využitelné i v režimu fotoaparátu, stejně jako ruční ostření či ruční vyvážení na bílou (škoda že chybí volba pod mrakem). Celkově vzato, vybavení odpovídá nejvyšší amatérské třídě. Neobvyklou volbou je už zmíněná možnost záznamu videosekvencí v MPEG–1 (rozlišení až 320 x 240 bodů) na paměťovou kartu v délce 30, resp. v kvalitnějším režimu 15 sekund, a dokonce si krátkou sekvenci můžete na kartu přehrát i z kazety. Výsledek je výborný a vše funguje i se zvukem. Digitalizaci na podstatně vyšší úrovni vám zajistí zabudovaný A/D převodník, takže si s touto kamerou snadno převedete své staré analogové záznamy na digitál, a navíc si klidně můžete na miniDV kazetu nahrát třeba z televize i svůj oblíbený film, což ovšem není – vzhledem k její ceně – nejlevnější záležitost. Za to ale záznam vydrží podstatně déle než na analogově zaznamenané kazetě a je připraven na budoucí přehrání na DVD. PC110 představuje kombinaci vynikající kamery a solidního foťáku. Minusem, se kterým se musíte vypořádat, jsou zmiňované výpadky při focení a problematická instalace USB rozhraní, protože kamera má potíže při více než dvou USB zařízeních na sběrnici. Také ji nelze používat přes USB rozbočovač Další věcí, na níž musíte při koupi myslet – a tady mluvit o minusu už nelze, je úchop. „Dlaňová“ kamera zkrátka není pro každého a před koupí je nutno opravdu pečlivě u všech „kamerovačů“ ve vaší rodině prověřit, zda ji vůbec zvládnete držet v ruce, aniž by vás přitom bolel třeba ukazováček jako mě. Za to vám PC110 nabídne slušné rozměry, kombinované s vysokou kvalitou videa a slušnými fotografiemi, které stojí za to, zvláště v místnosti (interní blesk dělá své). A když si k tomu ještě přičtete objektiv od Carla Zeisse a dobrou cenu, tak nutně musíte zjistit, že PC110 je momentálně tou nejlepší nabídkou, kterou v dané oblasti můžete na trhu najít.
klady vybavení a možnosti
zápory drobné barevné výpadky ve fotografiích velikost a váha velmi krátký USB kabel výtečný fotoaparát s bleskem problematická instalace USB (!) výborný objektiv a baterie příliš jednoduché mazání jednotlivých snímků v režimu paměťové karty vynikající noční režim – odkaz: http://www2.chip.cz/3/chipplne.php?id=94 b) Odděl a fotografuj Japonský výrobce spotřební elektroniky pod značkou Panasonic společnost Matsushita představila digitální videokameru NV–EX21 s oddělitelnou částí pro záznam na kazetu. Lze tak získat dva přístroje v jednom – digitální videokameru standardu MiniDV a digitální fotoaparát se záznamem na paměťovou kartu standardu SD. Videokamera o rozměrech 50x115x106 milimetrů a váze necelého půl kilogramu disponuje standardními funkcemi v této oblasti. Patří mezi ně desetinásobný optický zoom (optika Leica), digitální zoom je až stonásobný, pro komunikaci s počítačem je k dispozici rozhraní FireWire a USB. Novinkou je adaptér pro bezdrátový přenos dat přes Bluetooth. Digitální fotoaparát vzniklý oddělením kazetové mechaniky má maximální rozlišení 1 milión pixelů (1200x900 bodů). Nabízí také nahrávání videa (MPEG4) a zvuku. Jeho rozměry jsou 52x77x106 mm a váha 300 gramů. Výrobek začne být prodáván v Japonsku po prázdninách, do světa se vydá příští rok. odkaz: http://www.grafika.cz/art/dv/nv_ex21.html c) Digitální videokamera do kapsy Velikán spotřební elektroniky, japonská společnost JVC nedávno začala (v USA a Japonsku) s prodejem své malinké miniDV kamery s přitažlivými parametry. Rozlišení snímacího prvku je 680 tisíc pixelů, aktivně je využíváno zhruba 340 tisíc. Výstupní formát je miniDV s 520 řádky, dále je možné ukládat statické obrázky velikosti 1024x768 nebo 640x480 pixelů. Video ve formátu MPEG–4 a statické obrázky (JPEG) lze ukládat také na paměťovou kartu SD nebo Multi Media Card s kapacitou až 64 MB zasunutou do příslušného slotu. Přístroj je vybaven rozhraním DV (i.Link, FireWire, ...) a po připojení rozšiřujícího modulu také rozhraním USB. Optické zvětšení objektivu je desetinásobné a digitální zvětšení až 200x. Snímaný obraz lze zobrazovat na vestavěném barevném monitoru nebo na barevném hledáčku. Minimální doba natáčení je 30 minut. Velikost tohoto skvostu je pouhých 43 x 115 x 80 mm při váze 410 gramů včetně baterie, kazety a úchytu na ruku. Vzhledem k vyšší ceně výrobku počítá JVC s jeho využitím spíše ve firmách jako pracovního nástroje odkaz: http://www2.chip.cz/3/show.php?id=1958 další odkazy týkající se videokamer: http://www.videocamera.cz http://www.pcworld.com/howto/article/0,aid,58787,00.asp http://videocamera.com
