Proč je euro „teuro“? Why is euro „teuro“? Václav Rybáček Zavedení eura je významným zásahem do ekonomiky. Měny jsou již dávno předmětem politických diskuzí a bojů. Není proto překvapením, že přijetí společné měny euro jako zákonného platidla je problém politický, přirozeně s nespornými ekonomickými dopady. Že může pouze samotné zavedení eura vytvořit ekonomickou nerovnováhu naznačují zkušenosti s jeho implementací v západoevropských zemí. Příspěvek „Proč je euro teuro?“ je zaměřen na zkušenosti Německa, kde dodnes panují z nahrazení silné marky společenou měnou euro spíše rozpaky. The adoption of the euro is an important political interference in the economy. Currencies have been a long time the question of political discussions and conflicts. Not suprisingly, the adoption of the euro as a legal tender is also the political problem. There will be a unquestionable impingements into economy due to monetary conversion. There are many evidences from the west-europien countries where an introduction of the euro has created market disquilibrium. Essay titled „Why is euro „teuro“?“ is focused on german´s experience with the adoption of the euro. Eurozóna, přijetí eura, Německo, inflace, nerovnováha Eurozone, adoption of euro, Germany, inflation, disequilibrium
Česká republika musí na základě přístupové smlouvy s Evropskou unií přijmout euro. Přijetí je záležitostí výhledovou, ekonomika na euro nyní připravena není. Zbývá stále dost času na debaty o přínosech a negativech zavedení eura. Jednou z největších obav je skokové zvýšení cen, které by doprovázelo přepočítávání nominálních veličin z korun na eura podle nadiktovaného přepočítacího koeficientu. Dosud bylo možné čerpat ze zkušeností dvanácti zemí, v nichž došlo k zániku národních měn a k plnému přechodu na euro 1. ledna 2002. Zajímavou praxi mají za sebou v sousedním Německu. Němci totiž vnímali zavedení eura odlišně od jeho projevů ve statistických údajích. Rozpor mezi pozorovanou a statistickou inflací je charakteristickým rysem plné konverze německé marky na společnou měnu. Subjektivní hodnocení německých spotřebitelů dalo vzniknout poněkud pejorativnímu označení společné měny jako „teuro“. Měření růstu cen indexem spotřebitelských cen (CPI) se kvůli této odlišnosti nezdá jako dobrý indikátor cenového vývoje před a po plném přechodu na euro. Vhodnější se jeví využití jiných aproximací cenového vývoje, jež pracují s vnímáním cenových změn individuálními domácnostmi, tzv. index pozorované inflace (IPI – Perceived inflation index). V následujícím textu se pokusím rozklíčovat cenový vývoj v Německu v období přijetí eura.
1. Cenový vývoj v Německu 2001-2002 Index spotřebitelských cen (CPI)1 v Německu nevykázal, jak již bylo zmíněno, výraznější výkyv v období před a po přijetí eura. Jak ukazuje graf 1, růst celkové cenové hladiny se těsně před opuštěním marky meziměsíčně zvýšil, v následujícím roce byl nevýrazný a v průběhu roku byl několikrát zaznamenán meziměsíční pokles. Ovšem, trochu jiný příběh nabízí pohled na jednotlivé složky spotřebního koše, především ceny potravin2. Byť lze každoročně na počátku roku ve vysokém růstu cen potravin sledovat určitou pravidelnost, meziměsíční růst v prvním měsíci roku 2002 byl rekordní. Vysoký meziměsíční růst byl také dílem růstu zemědělských cen kvůli neúrodě ovoce a zeleniny. Růst je ovšem v tomto období tak výrazný, že se sezónní vliv a neúroda nezdají být uspokojujícím vysvětlením. Prudký růst cen potravin byl však po zbytek roku následován silným tlakem na snížení cen. V devíti měsících roku 2002 tak lze pozorovat meziměsíční pokles, až o více než jedno procento. Jak si tento fakt vysvětlit? Počáteční nastavení některých cen spotřebního koše jednoduše zapůsobilo na spotřebitele jako cenový šok. Obchodníci z toho důvodu čelili silnému poklesu spotřebitelské poptávky a výraznému poklesu tržeb, který byl v maloobchodě vyčíslen na 4 až 5 miliard eur. Graf 1: Vývoj CPI a některých složek spotřebního koše, Německo, měsíční data 2001-2003
Vývoj CPI (měsíční data 2001-2003) 3,50
2,50
1,50
20 01 20 -01 01 20 -02 01 20 -03 01 20 -04 01 20 -05 01 20 -06 01 20 -07 01 20 -08 01 20 -09 01 20 -10 01 20 -11 01 20 -12 02 20 -01 02 20 -02 02 20 -03 02 20 -04 02 20 -05 02 20 -06 02 20 -07 02 20 -08 02 20 -09 02 20 -10 02 20 -11 02 20 -12 03 20 -01 03 20 -02 03 20 -03 03 20 -04 03 20 -05 03 20 -06 03 20 -07 03 20 -08 03 20 -09 03 20 -10 03 20 -11 03 -1 2
0,50
-0,50
-1,50
Food total CPI services goods
-2,50
Zdroj: www.bundesbank.de, vlastní výpočet
Svůj každoroční příběh sepsaly služby, jejichž prudký růst na konci kalendářního roku byl vystřídán hlubokým poklesem na počátku roku následujícího. Stejný scénář ve vývoji cen služeb lze vysledovat i v roce 2002 a je významný z hlediska úvah o pohybu celkového CPI. Také vývoj cen zboží se příliš neodlišil od svého průběhu v jiných letech. Aby byl obrázek o 1
CPI nebo-li index spotřebitelských cen (životních nákaldů) měří na předem definovaném spotřebním koši vývoj spotřebitelských cen. Každý zástupce ve zvoleném spotřebním koši se do určité míry podílí na celkových výdajích obyvatelstva, konstrukce koše a vah vychází z výdajů pomyslné průměrné domácnosti.V konečném výpočtu je každá položka vážena a celkový výpočet je prováděn dle Laspeyresova vzorce. 2 Relevanci k úvahám o celkovém CPI a růstu cen potravin má fakt, že podíl této skupiny (COICOP – 4) ve spotřebním koši je zhruba 1/7.
2
cenovém vývoji jednotlivých skupin spotřebního koše kompletní, podívejme se ještě ne vývoj cen energie a nájmů, které tvoří podstatnou část definovaného spotřebního koše a výrazným způsobem determinují jeho vývoj – tedy i výši indexu spotřebitelských cen (CPI). Graf 1: Vývoj cen energií a nájmů, Německo, měsíční data 2001-2003 Vývoj cen energie a nájmů
4,50
3,50
2,50
1,50
20 01 -0 1 20 01 -0 2 20 01 -0 3 20 01 -0 4 20 01 -0 5 20 01 -0 6 20 01 -0 7 20 01 -0 8 20 01 -0 9 20 01 -1 0 20 01 -1 1 20 01 -1 2 20 02 -0 1 20 02 -0 2 20 02 -0 3 20 02 -0 4 20 02 -0 5 20 02 -0 6 20 02 -0 7 20 02 -0 8 20 02 -0 9 20 02 -1 0 20 02 -1 1 20 02 -1 2 20 03 -0 1 20 03 -0 2 20 03 -0 3 20 03 -0 4 20 03 -0 5 20 03 -0 6 20 03 -0 7 20 03 -0 8 20 03 -0 9 20 03 -1 0 20 03 -1 1 20 03 -1 2
0,50
-0,50
-1,50
renty energie CPI total
-2,50
-3,50
Zdroj: www.bundesbank.de, vlastní výpočet
Ceny energií jsou tradičně vysoce volatilní a v jejich vývoji nelze najít příliš pravidelnosti. Významný je ovšem fakt, že právě v čase plného nahrazení marek eurem došlo k poklesu cen energií následovaným vysokým růstem, tedy k průběhu zcela opačnému oproti CPI. Pohyb cen nájmů byl nevýrazný. Celkově lze říci, že cenový vývoj měřený CPI sice nevykazoval výraznější růst, který by skutečně svědčil o zdražení z titulu zavedení hotovostního eura, ovšem rozložení koše na jeho jednotlivé složky ukazuje vysoký růst v třídě potravin. Na daleko mírnějším růstu celkového indexu se podepsal hluboký každoroční propad v cenách služeb a také momentální pokles cen energií, které byly ovlivněny klesající cenou ropy. Růst cen potravin mohl ve spotřebitelích vyvolat dojem, že euro přineslo celkové zdražení. Někteří autoři se také domnívají, že výrazné cenového pohyby mohly být ze strany obchodníků záměrné, neboť tím byl vytvořen prostor pro následné snižování cen a získání kreditu před svými zákazníky3. Buď jak buď, fakt, že statistická a skutečně pozorovaná či vnímaná inflace se odlišovaly jsou potvrzeny i závěry pokusů o alternativní vyjádření inflace založené na subjektivním vnímáním cen – IPI (index pozorované inflace). IPI je jako inflační indikátor založen na informacích jednotlivých domácností, jejich vnímání cenových pohybů s nimiž jsou konfrontováni při svých každodenních nákupech. Jde tedy o vnímání inflace ze strany domácností, nebo řekněme o psychologický pohled na cenový vývoj založeném na subjektivním ocenění cenových pohybů. Hypotéza předpokládá, že pohyb cen spotřebitel hodnotí jako svoji ztrátu či zisk, přičemž ztrátu ohodnocuje více než případný zisk. Třetí premisou je, že spotřebitelé vnímají inflaci tím citlivěji, čím častěji inflaci zažívají. Ze 3
Bechtold, Elbel, Hannapel [2005]
3
srovnání CPI a takto definovaného ukazatele - IPI, jsou zřetelné výrazné rozdíly, jak ukazuje následující graf. Graf 2: Srovnání IPI a CPI4
Zdroj: Brachinger [2006]
Výrazné a systematické rozdíly ve výši obou ukazatelů panují zejména v období před a po zavedení hotovostního eura. Zvláštní, zavedením eura vyvolaná inflace (měřená IPI) se však neobjevila až po zavedení hotovostního eura, ale již během předchozího roku.5 Hlavním poselstvím srovnání je skutečnost, že spotřebitelé vnímali cenové pohyby diametrálně odlišně než jak pohyb cen zachytila statistika6. A svůj nesporný význam má tento vývoj pro měnovou politiku. Podobný rozpor může totiž negativně ovlivnit tzv. kredibilitu měnové politiku, pozměnit inflační očekávání, vytvořit distorze v cenách a mzdách a tlačit na vznik nerovnováhy mezi nabídkou a poptávkou při stávající cenové struktuře.
2. Měnová zásoba Druhou stranou analýzy vývoje v Německu po přechodu na euro je pohled na měnovou zásobu. Pro účely této práce budu pracovat s měnovým agregátem M2, jenž se skládá z hotovostního oběživa, jednodenních vkladů a tzv. quasi-peněz7, a je široce sledovaným i používaným nástrojem měnové politiky. Následující graf ukazuje vývoj měnového agregátu M2 v Německu, vyjádřeného v eurech v časové řadě od roku 2000, a tzv. důchodovou rychlost peněz. Důchodová rychlost peněz je důležitým indikátorem, neboť pohyby v důchodové rychlosti peněz mají na peněžní zásobu stejný vliv jako změna měnového agregátu samotného. Na „obsluhu“ vytvořeného produktu je tak při růstu důchodové rychlosti třeba méně prostředků směny v oběhu.
4
Výše IPI je závislá na volbě koeficientu vyjadřujícího averzi jedinců k riziku, což je soud čistě arbitrární. Použití IPI vychází ze skutečnosti, že daná odlišnost mezi CPI a IPI byla v klíčovém období prokázána pro celou škálu použitých hodnot koeficientu vyjadřující averzi k riziku. V grafu použitý koeficient indikuje pro následující období návrat IPI k CPI, pro jiné hodnoty koeficientu však rozdíl přetrvává, či roste. Z důvodu nejasnosti závěrů pro období vzdělenějších od zavedení eura zde uvažuji nejoptimističtější variantu, tj. sblížení IPI a CPI. Blíže viz. Brachinger [2006] 5 Meziroční růst cen potravin byl dle výzkum spotřebitelu v lednu 2002 ve výši 5,1 %! Zdroj: Brachinger [2006] 6 Za celé období byla průměrná výše vnímané inflace 3,7 krát vyšší než CPI. 7 Vklady s dohodnutou splatností, vklady s výpovědní lhůtou a repo operace.
4
Graf 3: M2 (v eurech) a důchodová rychlost peněz, Německo, čtvrtletní data 1Q.2000 - 3Q.2006
1550000
1,7
1500000
1,65
1450000
1,6
1400000
1,55
1350000
1,5
1300000
1,45 M2 důch.rych.
1250000
1,4
1,35
20 00 -0 1 20 00 -0 4 20 00 -0 7 20 00 -1 0 20 01 -0 1 20 01 -0 4 20 01 -0 7 20 01 -1 0 20 02 -0 1 20 02 -0 4 20 02 -0 7 20 02 -1 0 20 03 -0 1 20 03 -0 4 20 03 -0 7 20 03 -1 0 20 04 -0 1 20 04 -0 4 20 04 -0 7 20 04 -1 0 20 05 -0 1 20 05 -0 4 20 05 -0 7 20 05 -1 0 20 06 -0 1 20 06 -0 4 20 06 -0 7 20 06 -1 0
1200000
Rok
Zdroj: www.bundesbank.de, www.oecd.cz, vlastní výpočty
Důchodová rychlost peněz8 vyjádřená jako poměr nominálního HDP a agregátu M2 v Německu vykazovala vesměs konstatní úroveň, v posledním období však signifikantnější pokles. Vývoj měnového agregátu M2 má naopak výrazně rostoucí trend s markantním výkyvem na přelomu roku 2001 a 2002. Přepočet nominálních hodnot z marek na eura tedy snížil měnovou zásobu a klesající tendence vydržela ještě další měsíce. Tento fakt by ve vztahu k výše uvedené analýze cenového vývoje v daných segmentech spotřebního koše mohl být vysvětlením, proč Němci euru přezdívají „teuro“. Graf 4: Reálná peněžní zásoba, Německo, 2000-2003
0,159 0,159
0,159 0,157
0,157
0,156 0,156 0,156
0,156
0,155 0,155
0,155
0,154 0,153
0,153
0,154 0,153
0,152
0,153 0,151
0,151 0,151
0,151 0,150 0,149 0,148
0,149
0,149 0,149 0,148
0,148 0,147
0,147
0,147 0,146
0,147
0,146 0,146 0,145 0,145 0,145 0,145 0,144
0,145
reálná zásoba peněz
20 03 -1 1
20 03 -0 9
20 03 -0 7
20 03 -0 5
20 03 -0 3
20 03 -0 1
20 02 -1 1
20 02 -0 9
20 02 -0 7
20 02 -0 5
20 02 -0 3
20 02 -0 1
20 01 -1 1
20 01 -0 9
20 01 -0 7
20 01 -0 5
20 01 -0 3
20 01 -0 1
0,143
měsíční data, 2001-2003
Zdroj: www.bundesbank.de, vlastní výpočty
Jinak řečeno, přinejmenším některé ceny nenásledovaly pokles měnové zásoby v plné výši. Pokud se ceny nezvýší či nesníží při konverzi ve stejné relaci jako zásoba peněz, reálná kupní 8
Z důvodu mírné fluktuace důchodové rychlosti byly k výpočtu použity průměry M2 za kalendářní rok a roční HDP v běžných cenách daného roku.
5
síla obyvatelstva klesne a dojde k vývoji, jaký byl pozorovatelný v německé ekonomice – k poklesu spotřebitelské poptávky. Nezachycení samotného růstu cen ve statistice (resp. v CPI) tedy rozhodně neznamená, že kupní síla uživatelů měny neklesla. Po konverzi připadala na nově vytvořené ceny při stávající produkci a důchodové rychlosti peněz nižší reálná zásoba peněz. Zmíněná reálná zásoba peněz je vyjádřena v grafu 4 jako podíl M2, CPL a velikostí populace. Takto definovaná veličina v inkriminovaném období poklesla z hodnoty 0,155 na cca 0,145. Pokles byl dán při mírném růstu populace především rychlejším poklesem měnového agregátu M2 (-2,4%), zatímco CPL poklesla o mnoho mírněji (-0,7 %). Výsledkem byl signifikantní pokles v reálné zásobě peněz na hlavu s již zmíněnými důsledky.
3. Problematika inflačních očekávání a růstu mezd Vstupem do eurozóny se země vzdává své měnové suverenity, výkon měnové politiky přejde do rukou Evropské centrální banky. Jednotná měna a měnová politika neznamenají jednotnou inflaci. Přetrvávání významných inflačních diferenciálů mezi jednotlivými zeměmi měnového celku má za následek, že se inflační očekávání napříč eurozónou liší. A jak ukazují Arnold a Lemmen [2006], vznik EMU nepřispěl ke sbližování inflačních očekávání. Naopak, obyvatelé menších zemí eurozóny (což bude Česká republika) systematicky očekávají vyšší inflaci než obyvatelé zemí větších. To oponuje závěrům studie samotné Evropské centrální banky9, že rozdíly v ex-ante reálné úrokové míře míře jsou nižší než v ex-post reálné úrokové míře. Inflační očekávání jsou významným momentem nejen v samotném přechodu na jinou měnu, ale i v měnové politice jako takové. Věrohodnost měnové politiky je totiž posuzována dle odchylky inflačního očekávání od inflačního cíle10. V případě vstupu do eurozóny se do inflačních očekávání mohou výrazně promítat zkušenosti ostatních zemí se zaváděním společné měny. To je významný moment, neboť očekávání budoucího růstu cen např. formují požadavky při mzdových a jiných smluvních vyjednáváních. Pokud při vstupu do eurozóny dojde k rozkývání inflačních očekávání z důvodu obávaného či následně vnímaného vyššího růstu cen, může mít tato skutečnost vážné důsledky pro reálnou ekonomiku. Graf 5: Růst mezd a platů, Německo11
2,9
2,7
2,8
2,8 2,7
2,3 %
2,4 2,2
1,9
2,1
2,1 2,0 1,9 1,8
1,5
1,1
1,7
1,2 2000 2000 2000 2000 2001 2001 2001 2001 2002 2002 2002 2002 2003 1.Q 2.Q 3.Q 4.Q 1.Q 2.Q 3.Q 4.Q 1.Q 2.Q 3.Q 4.Q 1.Q
9
Podívejme se, zda se vyšší vnímaná inflace v Německu projevila do mzdových vyjednávání a tedy i mzdových nákladů. Graf 5, v němž jsou pro názornost vyjádřeny růsty mezd a platů za celou ekonomiku, dokumentuje vývoj ve zkoumaném období. Zřejmý je náhlý výkyv v růstu, který nastupuje několik čtvrtletí po přijetí eura a již analyzovaném cenovém šoku způsobým zavedením jednotné měny. Údaje o růstu odměn
European Central Bank [2003] Kupř. modelový aparát ČNB předpokládá, že z 90 % je inflační očekávání tvořeno posledním vývojem inflace, pouze z 10 % prognózovanou inflací. 11 Zdroj: www.bundesbank.de 10
6
výrobnímu faktoru práce se tak zdají nevyvracet domněnku o růstu inflačních očekávání vlivem růstu cen, a následném signifikantním projevu do mzdových vyjednávání.
4. Závěr Německá zkušenost se zavedením eura je tedy rozporuplná. Přepočet nominálních veličin na eura přinesl nerovnováhu na trzích, ztělesněné v silném poklesu spotřebitelské poptávky z titulu měnové konverze. Cenová struktura vytvořená po přepočtu neuváděla přinejmenším na některých trzích do souladu nabídku s poptávkou, a ty si následně svoji rovnovážnou úroveň opět hledaly. Jedním z projevů negativně zasažené kupní síly Němců byla agresivní cenová válka obchodních řetězců o zákazníka, slevy šly až do několika desítek procent. Trh a cenový mechanismus jednoduše obnovovaly svoji rovnovážnou úroveň. Proč se růst cen neprojevil v souhrnným statistických datech? Index spotřebitelských cen v sobě ukryl několik parciálních cenových pohybů. K silnému růstu došlo v cenách potravin, především klesající ceny energií a služeb však růst CPI zmírnily. Měření založená na vnímání cenových změn ze strany jednotlivých domácností (IPI) ukazují naopak vysoký růst cen. Německá zkušenost nás také učí, že pro odezření vlivu zavedení eura na cenový vývoj nelze sledovat pouze vývoj v prvních měsících po přechodu na euro. Významnou vypovídací schopnost má vývoj mnoho měsíců před, ale také po konverzi. Přepočítací koeficient je sice významným momentem v přechodu na euro, podobnému vývoji jako v Německu však volba jeho výše sama o sobě, zdá se, nezabrání. Pokud se ceny nebudou vyvíjet stejným směrem a mírou jako ostatní nominální veličiny (a vice versa), vznikne nerovnováha, což může podpořit i existence cenových rigidit a jejich mezinárodní odlišnosti. Rozdílnost v pohybu reálné hodnoty peněžní zásoby a pohybu cen při konverzi jsou tak určujícími silami následného vývoje cen. Je třeba poznamenat, že podobná nerovnováha nevznikla pouze v německé ekonomice. Také Italové, Rakušané, Španělé či kvůli zavedení jednotné měny demonstrující Řekové hodnotili přechod na euro z titulu výše uvedených skutečností vesměs negativně. Co říci závěrem? Euro má jistě své výhody. Umožní snadnější kalkulace, ušetří podnikům transakční náklady a nejistotu kurzového vývoje inflačních měn. Výzkum mezi německými rezidenty ukázal, že ¾ Němců ještě v roce 2005 stále spoléhalo při svých každodenních tržních transakcích na přepočítávání na ceny ve staré měně12. To nás přivádí na půdu problému, pro koho je vlastně euro vhodné. Spotřebitelům, jako špatně organizované skupině, se zdá se vznikne více problémů s přechodem a ani faktické fungování jednotné měny nepřináší běžným uživatelům „legal tender“ žádné signifikantní výhody. Jiné je to přirozeně u dalece lépe organizovaných skupin exportérů, kterým kurzové výkyvy státem řízených měn ukrajují bohatství.
12
Institute für angewandte verbraucherforschung, 2005.
7
Zdroje Brachinger, Hans Wolfgang: „Euro or „Teuro“?: The Euro-induced Perceived Inflation in Germany.“ Department of Quantitative Economics Working Paper No 5. University of Fribourg- July, 2006. Arnold, Ivo J.M. – Lemmen, Jan J.G.: „Inflation Expectation and Inflation Uncertainty in the Eurozone: Evidence from Survey Data.“ CESifo Working Paper No. 1667. February, 2006. Bechtold, Sabine – Elbel, Günther – Hannapel, Heinz-Peter: „Messung der wahrgenommene Inflation in Deutschlad: Die Ermittlung der Kaufhäufigkeiten durch das Statistische Bundesamt.“ Statistische Bundesamt. Wirtschaft und Statistik 9/2005. European Central Bank: Inflation differential in the Euro Area: potential causes and policy implications. September 2003. Döpke, Jörg – Dovern, Jonas – Fritsche, Ulrich – Slacalek, Jirka: European inflation expectations dynamics. Discussion Paper, Deutsche Bundes bank. Series 1: Economic Studie No. 37/2005. Marcinotto, Benedicta: At the Forefront or at the Back of Europe? London School of Economics and Political Science. Presented at LSE Conference in London, 9-10 September 2005. Internetové zdroje: www.oil.com www.destatists.de www.bundesbank.de www.czso.cz Rybáček Václav, Ing. Katedra institucionální ekonomie
[email protected]
8
