Pro co největší srozumitelnost a přehlednost jsme se rozhodli vždy problém okomentovat a poté přinést doslovné výňatky z příslušných dokumentů

Škola a předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci Bezpečnost a ochrana zdraví při práci (BOZP) je velkou noční můrou všech, kdo mají na starosti nějaké zaměstnance, zaměstnanců samotných, a v našem školském prostředí hlavně všech, kdo pracují s dětmi. Vyznat se v množství a spletitosti různých paragrafů, vyhlášek, nařízení a metodických pokynů, je těžké. Mnozí tvrdí, že nemožné. Takže jakmile se ve dveřích školy objeví nějaká kontrola, ředitel i další odpovědní pracovníci si mohou být takřka jisti, že se přijde na nějaký nedostatek. Dnešní rozsáhlý materiál, který nacházíte v UN, proto berte jako naši pomoc nejen proto, abyste vyhověli kontrolám v oblasti BOZP, ale především jako radu, jak prevencí zabránit nešťastným případům poškození zdraví, které zaznamenávají školské statistiky. Průvodcem nám bude PaedDr. PAVEL SKÁCELÍK, místopředseda největší odborové centrály – Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS), kde má na starosti mimo jiné právě problematiku BOZP. Pro co největší srozumitelnost a přehlednost jsme se rozhodli vždy problém okomentovat a poté přinést doslovné výňatky z příslušných dokumentů. (Obyčejným písmem uvádíme autorizovaná slova dr. Skácelíka, případné tučné jsou otázky UN, citace dokumentů je zvýrazněna podtiskem.) „Bezpečnost a ochrana zdraví při práci je neustále podceňovaným fenoménem, který dlouhá léta zůstává na okraji dění. Přitom sami víme, že po roce 1989 jsme měli velké možnosti změnit tyto věci, ale bohužel tato oblast byla tabu, jako kdyby to byl nějaký přežitek z minulého režimu. Není to tak, stačí se podívat do západní Evropy, abychom zjistili, že jsou to tam jedny z nejstěžejnějších záležitostí v jakémkoli oboru činnosti, včetně oblasti podnikání. Přece každý zaměstnavatel by měl mít zájem, aby jeho zaměstnanci pracovali v hygienicky nezávadném prostředí, na vyhovujících a zcela bezproblémových strojích a také aby jejich práce neměla žádný negativní vliv na jejich zdraví. V naší legislativě se můžeme, co se BOZP týče, neustále opírat především o Zákoník práce č. 65/1965 Sb. Zde celou problematiku řeší hlavně hlava pátá.“ Zákoník práce č. 65/1965 Sb. Hlava pátá (výběr) Bezpečnost a ochrana zdraví při práci § 132 Základní ustanovení (1) Zaměstnavatel je povinen zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci s ohledem na rizika možného ohrožení jejich života a zdraví, která se týkají výkonu práce (dále jen "rizika"). (2) Povinnost zaměstnavatele zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci se vztahuje na všechny osoby, které se s jeho vědomím zdržují na jeho pracovištích. (3) Za plnění úkolů zaměstnavatele v péči o bezpečnost a ochranu zdraví při práci odpovídají vedoucí zaměstnanci zaměstnavatele na všech stupních řízení v rozsahu

svých funkcí. Tyto úkoly jsou rovnocennou a neoddělitelnou součástí jejich pracovních povinností. (4) Plní-li na jednom pracovišti úkoly zaměstnanci dvou a více zaměstnavatelů, jsou zaměstnavatelé povinni vzájemně se písemně informovat o rizicích a vzájemně spolupracovat při zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Každý ze zaměstnavatelů je přitom povinen a) zajistit, aby jeho činnosti a práce jeho zaměstnanců byly organizovány a prováděny tak, aby současně byli chráněni také zaměstnanci dalšího zaměstnavatele, a b) spolupracovat při zajištění bezpečného, nezávadného a zdraví neohrožujícího pracovního prostředí pro všechny zaměstnance na pracovišti. (5) Náklady spojené se zajišťováním bezpečnosti a ochrany zdraví při práci hradí zaměstnavatel. § 132a Prevence rizik (1) Zaměstnavatel je povinen vytvářet podmínky pro bezpečné, nezávadné a zdraví neohrožující pracovní prostředí vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přijímáním opatření k prevenci rizik. (2) Prevencí rizik se rozumí všechna opatření vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a z opatření zaměstnavatele, která mají za cíl předcházet rizikům, odstraňovat je nebo minimalizovat působení neodstranitelných rizik. (3) Zaměstnavatel je povinen vyhledávat rizika, zjišťovat jejich příčiny a zdroje a přijímat opatření k jejich odstranění. K tomu je povinen pravidelně kontrolovat úroveň bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, zejména stav technické prevence a úroveň rizikových faktorů pracovních podmínek, a dodržet metody a způsob zjištění a hodnocení rizikových faktorů podle zvláštního právního předpisu. (4) Nelze-li rizika odstranit, je zaměstnavatel povinen je vyhodnotit a přijmout opatření k omezení jejich působení tak, aby ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců bylo minimalizováno. (5) Při přijímání a provádění technických, technologických, organizačních a jiných opatření k prevenci rizik vychází zaměstnavatel ze všeobecných preventivních zásad, kterými se rozumí a) omezování vzniku rizik, b) odstraňování rizik u zdroje jejich původu, c) přizpůsobování pracovních podmínek potřebám zaměstnanců s cílem omezení působení negativních vlivů práce na jejich zdraví, d) nahrazování fyzicky namáhavých prací a prací ve ztížených pracovních podmínkách novými technologickými a pracovními postupy,

e) nahrazování nebezpečných technologií, pracovních prostředků, surovin a materiálů méně nebezpečnými nebo méně rizikovými, v souladu s vývojem nejnovějších poznatků vědy a techniky, f) omezování počtu zaměstnanců vystavených působení faktorů překračujících nejvyšší přípustné hodnoty a dalších škodlivých faktorů na nejnižší počet nutný pro zajištění provozu, g) plánování při provádění prevence rizik s využitím techniky, organizace práce, pracovních podmínek, sociálních vztahů a vlivu pracovního prostředí, h) přednostní uplatňování prostředků kolektivní ochrany před riziky oproti prostředkům individuální ochrany, i) provádění opatření směřujících k omezování úniku škodlivin ze strojů a zařízení v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem, j) udílení vhodných pokynů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. (6) Zaměstnavatel přijímá opatření pro případ zdolávání mimořádných událostí, jako jsou havárie, požáry a povodně, jiné vážné nebezpečí a evakuace zaměstnanců; při poskytování první pomoci spolupracuje se zařízením poskytujícím závodní preventivní péči. Rozsah opatření podle věty první stanoví vláda nařízením. Zaměstnavatel je povinen zajistit podle druhu činnosti a velikosti pracoviště potřebný počet zaměstnanců, kteří organizují poskytnutí první pomoci, zajišťují přivolání zejména lékařské pomoci, hasičů a policie a organizují evakuaci zaměstnanců. Zaměstnavatel zajistí ve spolupráci se zařízením poskytujícím závodní preventivní péči jejich vyškolení a vybavení v rozsahu odpovídajícím rizikům vyskytujícím se na pracovišti. (7) Zaměstnavatel je povinen přizpůsobovat opatření měnícím se skutečnostem, kontrolovat jejich účinnost a dodržování a dbát o zlepšování pracovních podmínek. § 132b Odborná způsobilost (1) Zaměstnavatel je povinen provádět úkoly v prevenci rizik; tyto úkoly zajišťuje především svým odborně způsobilým zaměstnancem. Nemá-li odborně způsobilého zaměstnance a není-li sám odborně způsobilý, je povinen zajistit provádění úkolů v prevenci rizik prostřednictvím jiné odborně způsobilé osoby. (2) Předpokladem odborné způsobilosti je a) dosažení věku 18 let, b) získání odborného vzdělání a doby odborné praxe. (3) Zaměstnavatel je povinen poskytnout odborně způsobilému zaměstnanci k plnění jeho úkolů k provádění prevence rizik potřebnou součinnost, prostředky a informace. (4) Vláda stanoví nařízením bližší předpoklady získání odborné způsobilosti podle odstavce 2.

§ 133 Povinnosti zaměstnavatele (1) Zaměstnavatel je povinen a) nepřipustit, aby zaměstnanec vykonával práce, jejichž výkon by neodpovídal jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti, b) informovat zaměstnance o tom, do jaké kategorie byla jím vykonávaná práce zařazena; kategorizaci prací upravuje zvláštní právní předpis, 24c) c) zajistit, aby práce v případech stanovených zvláštním právním předpisem 24c) vykonávali pouze zaměstnanci, kteří mají zdravotní průkaz, kteří se podrobili zvláštnímu očkování nebo mají doklad o odolnosti vůči nákaze, d) sdělit zaměstnancům, které zdravotnické zařízení jim poskytuje závodní preventivní péči a jakým druhům očkování a jakým lékařským preventivním prohlídkám souvisejícím s výkonem práce jsou povinni se podrobit, umožnit zaměstnancům podrobit se těmto očkováním a účastnit se lékařských preventivních prohlídek a mimořádných preventivních prohlídek v rozsahu stanoveném zvláštními právními předpisy 24c) nebo rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví, e) zajistit zaměstnancům školení o právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které doplňují jejich kvalifikační předpoklady a požadavky pro výkon práce, které se týkají jejich práce a pracoviště; pravidelně ověřovat jejich znalost a soustavně vyžadovat a kontrolovat jejich dodržování, f) zajistit zaměstnancům, zejména zaměstnancům v pracovním poměru na dobu určitou, mladistvým a jejich zákonným zástupcům, podle potřeb vykonávané práce ve vhodných intervalech dostatečné a přiměřené informace a pokyny o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, zejména formou seznámení s riziky, s výsledky vyhodnocení rizik a s opatřeními na ochranu před působením těchto rizik, která se týkají jejich práce a pracoviště. Těhotné a kojící ženy a matky do konce devátého měsíce po porodu je dále povinen seznámit s riziky a jejich možnými účinky na těhotenství nebo kojení a učinit potřebná opatření, včetně opatření, která se týkají snížení rizika duševní a tělesné únavy a jiných druhů tělesné a duševní zátěže spojené s vykonávanou prací, a to po celou dobu, kdy je to nutné k ochraně jejich bezpečnosti nebo jejich zdraví. Informace a pokyny je třeba zajistit zejména při přijetí zaměstnance, při jeho převedení, přeložení nebo změně pracovních podmínek, změně pracovního prostředí, zavedení nebo změně pracovních prostředků, technologie a pracovních postupů, g) umožnit zaměstnanci nahlížet do evidence, která je o něm vedena v souvislosti se zajišťováním bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, h) zajistit zaměstnancům poskytnutí první pomoci, i) nepoužívat takového způsobu odměňování prací, při kterém jsou zaměstnanci vystaveni zvýšenému nebezpečí úrazu a jehož použití by vedlo při zvyšování pracovních výsledků k ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců, j) zajistit dodržování zákazu kouření na pracovištích stanoveného zvláštními právními předpisy. 24d) O školeních, informacích a pokynech vede zaměstnavatel dokumentaci.

(2) Zaměstnavatel je povinen těhotným a kojícím ženám přizpůsobovat na pracovišti prostory pro jejich odpočinek. (3) Zaměstnavatel je povinen pro zaměstnance se změněnou pracovní schopností zajišťovat na svůj náklad technickými a organizačními opatřeními zejména potřebnou úpravu pracovních podmínek, úpravu pracovišť, zřízení chráněných dílen, zaškolení nebo zaučení těchto zaměstnanců a zvyšování jejich kvalifikace při výkonu jejich pravidelného zaměstnání. 24c) Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů. 24d) Například zákon č. 37/1989 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vyhláška č. 213/1991 Sb., o bezpečnosti práce a technických zařízení při provozu, údržbě a opravách vozidel.

§ 133a Osobní ochranné pracovní prostředky, pracovní oděvy a obuv, mycí, čisticí a dezinfekční prostředky a ochranné nápoje (1) Nelze-li rizika odstranit nebo dostatečně omezit technickými prostředky nebo opatřeními v oblasti organizace práce, je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnancům osobní ochranné pracovní prostředky. Osobní ochranné pracovní prostředky jsou ochranné prostředky, které musí chránit zaměstnance před riziky, nesmí ohrožovat jejich zdraví, nesmí bránit při výkonu práce a musí splňovat požadavky stanovené prováděcím právním předpisem.24e) (2) V prostředí, v němž oděv nebo obuv podléhá při práci mimořádnému opotřebení nebo znečištění, poskytuje zaměstnavatel jako osobní ochranné pracovní prostředky též pracovní oděv nebo obuv. (3) Zaměstnavatel je povinen poskytovat zaměstnancům mycí, čisticí a dezinfekční prostředky na základě zhodnocení rozsahu znečištění zaměstnanců při práci nebo jejich ohrožení dráždícími látkami a na pracovištích s nevyhovujícími mikroklimatickými podmínkami, v rozsahu a za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem, též ochranné nápoje.24f) (4) Zaměstnavatel je povinen udržovat osobní ochranné pracovní prostředky v použivatelném stavu a kontrolovat jejich používání. (5) Osobní ochranné pracovní prostředky, mycí, čisticí a dezinfekční prostředky a ochranné nápoje poskytne zaměstnavatel zaměstnanci bezplatně podle vlastního seznamu zpracovaného na základě vyhodnocení rizik a konkrétních podmínek práce. Poskytování osobních ochranných pracovních prostředků nesmí zaměstnavatel nahrazovat finančním plněním. (6) Vláda stanoví nařízením rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků a ochranných nápojů. 24e) Nařízení vlády č. 172/1997 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na osobní ochranné prostředky.

24f) Směrnice o poskytování ochranných nápojů při práci v horkých provozech č. j. HE-340. 2-6. 12. 63, registrované v částce 29/1964 Sb.

§ 133b Bezpečnostní značky a signály (1) Nelze-li rizika možného ohrožení života nebo zdraví zaměstnanců odstranit nebo dostatečně omezit technickými prostředky nebo opatřeními v oblasti organizace práce, je zaměstnavatel povinen umístit bezpečnostní značky a zavést signály, které poskytují informace nebo instrukce týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a seznámit s nimi zaměstnance. Bezpečnostní značky a signály mohou být zejména obrazové, zvukové nebo světelné. (2) Vláda stanoví nařízením vzhled a umístění bezpečnostních značek a zavedení signálů.

§ 133c Povinnosti zaměstnavatele při pracovních úrazech a nemocech z povolání (1) Zaměstnavatel je povinen vyšetřit příčiny a okolnosti vzniku pracovního úrazu za účasti zaměstnance, pokud to zdravotní stav zaměstnance dovoluje, a za účasti příslušného odborového orgánu nebo zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bez vážných důvodů neměnit stav na místě úrazu. (2) Zaměstnavatel vyhotovuje záznamy a vede dokumentaci o všech pracovních úrazech, jejichž následkem došlo a) ke zranění zaměstnance s pracovní neschopností delší než tři kalendářní dny, nebo b) k úmrtí zaměstnance. Jedno vyhotovení záznamu o úrazu předá zaměstnavatel postiženému zaměstnanci a v případě smrtelného pracovního úrazu jeho rodinným příslušníkům. (3) Zaměstnavatel vede v knize úrazů evidenci o všech pracovních úrazech, i když jimi nebyla způsobena pracovní neschopnost nebo byla způsobena pracovní neschopnost nepřesahující tři kalendářní dny. (4) Zaměstnavatel je povinen ohlásit pracovní úraz a zaslat záznam o úrazu stanoveným orgánům a institucím. (5) Zaměstnavatel je povinen přijímat opatření proti opakování pracovních úrazů. (6) Zaměstnavatel vede evidenci zaměstnanců, u nichž byla uznána nemoc z povolání, která vznikla na pracovištích zaměstnavatele, a zajistí odstraňování takových pracovních podmínek, které vyvolávají ohrožení nemocí z povolání nebo nemoci z povolání.

(7) Vláda stanoví nařízením způsob evidence, hlášení a zasílání záznamu o úrazu, vzor záznamu o úrazu a okruh orgánů a institucí, kterým se ohlašuje pracovní úraz a zasílá záznam o úrazu.

§ 134 Pracoviště a pracovní prostředí Zaměstnavatel je povinen zajistit, aby pracoviště byla prostorově a konstrukčně uspořádána a vybavena tak, aby pracovní podmínky pro zaměstnance z hlediska bezpečnosti, hygieny a ochrany zdraví při práci, odpovídaly bezpečnostním požadavkům a hygienickým limitům na pracovní prostředí a pracoviště, zejména aby a) místnosti pro práci, chodby, schodiště a jiné komunikace měly stanovené rozměry a povrch a byly vybaveny pro činnosti zde vykonávané, b) pracoviště byla řádně osvětlena, pokud možno denním světlem, měla stanovené mikroklimatické podmínky, zejména pokud jde o objem vzduchu, větrání, vlhkost, teplotu a zásobování vodou, c) prostory pro osobní hygienu, převlékání, odkládání osobních věcí, odpočinek a stravování zaměstnanců měly stanovené rozměry, provedení a vybavení, d) nouzové východy a dopravní komunikace k nim byly stále volné, e) v prostorách uvedených v písmenech a) až d) byla zajištěna pravidelná údržba, úklid a čištění, f) pracoviště byla vybavena v rozsahu dohodnutém s příslušným zařízením poskytujícím závodní preventivní péči prostředky pro poskytnutí první pomoci a vybavena prostředky pro přivolání zdravotnické záchranné služby.

§ 134a Výrobní a pracovní prostředky a zařízení (1) Zaměstnavatel je povinen zajistit, aby stroje, technická zařízení, dopravní prostředky, přístroje a nářadí byly z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při práci vhodné pro práci, při které budou používány. Stroje, technická zařízení, dopravní prostředky, přístroje a nářadí musí být a) vybaveny ochrannými zařízeními, která chrání život a zdraví zaměstnanců, b) vybaveny nebo upraveny tak, aby zaměstnanci nebyli vystaveni zejména nepohodlné pracovní pozici a nežádoucím účinkům hluku a vibrací, c) pravidelně a řádně udržovány, kontrolovány a revidovány. (2) Vláda stanoví nařízením bližší požadavky na bezpečný provoz a používání

strojů, technických zařízení, dopravních prostředků, přístrojů a nářadí.

§ 135 Práva a povinnosti zaměstnanců (1) Zaměstnanci mají právo na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, na informace o rizicích jejich práce a na informace o opatřeních na ochranu před jejich působením. (2) Zaměstnanci jsou oprávněni odmítnout výkon práce, o níž mají důvodně za to, že bezprostředně a závažným způsobem ohrožuje jejich život nebo zdraví, popřípadě život nebo zdraví jiných osob; takové odmítnutí nelze posuzovat jako nesplnění povinnosti zaměstnance. (3) Zaměstnanci mají právo a povinnost podílet se na vytváření zdravého a bezpečného pracovního prostředí, a to zejména uplatňováním stanovených a zaměstnavatelem přijatých opatření a svou účastí na řešení otázek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. (4) Každý zaměstnanec je povinen dbát podle svých možností o svou vlastní bezpečnost, o své zdraví i o bezpečnost a zdraví osob, kterých se bezprostředně dotýká jeho jednání, případně opomenutí při práci. Znalost předpisů a požadavků zaměstnavatele k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je nedílnou a trvalou součástí kvalifikačních předpokladů zaměstnance. Zaměstnanec je zejména povinen a) účastnit se školení zajišťovaných zaměstnavatelem v zájmu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a podrobit se ověření jejich znalostí, b) podrobit se lékařským prohlídkám, očkování, vyšetření a diagnostickým zkouškám stanoveným zvláštními právními předpisy, 24c) c) dodržovat právní a ostatní předpisy a pokyny zaměstnavatele k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, s nimiž byl řádně seznámen, a řídit se zásadami bezpečného chování na pracovišti a informacemi zaměstnavatele, d) dodržovat při práci stanovené pracovní postupy, používat stanovené pracovní prostředky, dopravní prostředky, osobní ochranné pracovní prostředky a ochranná zařízení a tato svévolně neměnit a nevyřazovat z provozu, e) nepožívat alkoholické nápoje a nezneužívat jiné návykové látky 24k) na pracovištích zaměstnavatele a v pracovní době i mimo tato pracoviště, nevstupovat pod jejich vlivem na pracoviště zaměstnavatele a nekouřit na pracovištích, kde pracují také nekuřáci. Zákaz požívání alkoholických nápojů se nevztahuje na zaměstnance v horkých provozech, pokud požívají pivo se sníženým obsahem alkoholu, a na zaměstnance, u nichž požívání těchto nápojů je součástí plnění pracovních úkolů nebo je s plněním těchto úkolů obvykle spojeno, f) oznamovat svému nadřízenému nedostatky a závady na pracovišti, které

by mohly ohrozit bezpečnost nebo zdraví při práci, a podle svých možností se účastnit na jejich odstraňování; bezodkladně oznamovat svému nadřízenému svůj pracovní úraz, pokud mu to jeho zdravotní stav dovolí, a pracovní úraz jiné osoby, jehož byl svědkem, a spolupracovat při vyšetřování jeho příčin, g) podrobit se na pokyn příslušného vedoucího zaměstnance stanoveného v pracovním řádu zjištění, zda není pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek. (5) Odstavce 1 až 4 se vztahují přiměřeně na osoby, které se s vědomím zaměstnavatele zdržují na jeho pracovištích. 24c) Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů. 24k) Zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

§ 136 Kontrola odborových orgánů (1) Odborové orgány mají právo vykonávat kontrolu nad stavem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci u jednotlivých zaměstnavatelů; přitom mají zejména právo a) kontrolovat, jak zaměstnavatelé plní své povinnosti v péči o bezpečnost a ochranu zdraví při práci a zda soustavně vytvářejí podmínky bezpečné a zdravotně nezávadné práce, pravidelně prověřovat pracoviště a zařízení zaměstnavatelů pro zaměstnance a kontrolovat hospodaření zaměstnavatelů s osobními ochrannými pracovními prostředky, b) kontrolovat, zda zaměstnavatelé řádně vyšetřují pracovní úrazy, účastnit se zjišťování příčin pracovních úrazů a nemocí z povolání, popřípadě je samy vyšetřovat, c) požadovat od zaměstnavatele závazným pokynem odstranění závad v provozu na strojích a zařízeních, při pracovních postupech a v případě bezprostředního ohrožení života nebo zdraví zaměstnanců zakázat další práci, d) zakázat práci přesčas a práci v noci, která by ohrožovala bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců, e) zúčastňovat se jednání o otázkách bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. (2) O opatřeních provedených podle předchozího odstavce písm.c) nebo d) jsou odborové orgány povinny neprodleně vyrozumět příslušný orgán státního odborného dozoru. Požádá-li o to zaměstnavatel příslušný orgán státního odborného dozoru, je tento orgán povinen přezkoumat opatření odborového orgánu; až do jeho rozhodnutí platí opatření odborového orgánu. (3) Náklady vzniklé výkonem kontroly nad bezpečností a ochranou zdraví při práci hradí stát.

§ 136a Účast zaměstnanců na řešení otázek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (1) Zaměstnanci se účastní na řešení otázek souvisejících s bezpečností a ochranou zdraví při práci prostřednictvím příslušných odborových orgánů nebo zástupců pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (§ 18). (2) Zaměstnavatel je povinen umožnit příslušným odborovým orgánům nebo zástupcům pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci anebo přímo zaměstnancům účast při jednáních týkajících se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci anebo jim poskytnout informace o takovém jednání. Je povinen je informovat zejména o a) vyhodnocení rizik a přijetí a provádění opatření ke snížení jejich působení, b) organizaci školení, instruktážích a pokynech k bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, c) určení zaměstnanců k organizování poskytnutí první pomoci, k zajištění přivolání lékařské pomoci, hasičů a policie a k organizování evakuace zaměstnanců, d) výběru a zajišťování závodní preventivní péče, e) výběru a zajišťování odborně způsobilých zaměstnanců k prevenci rizik (§ 132b), f) každé další záležitosti, která může podstatně ovlivnit bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Zaměstnavatel je povinen vyslechnout jejich informace, připomínky a návrhy na opatření. (3) Příslušný odborový orgán nebo zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci anebo zaměstnanci jsou povinni spolupracovat se zaměstnavatelem a s odborně způsobilými zaměstnanci k prevenci rizik tak, aby zaměstnavatel mohl zajistit bezpečné, nezávadné a zdraví neohrožující pracovní podmínky a plnit veškeré povinnosti stanovené zvláštními právními předpisy a opatřeními orgánů, kterým přísluší výkon odborného dozoru nad bezpečností a ochranou zdraví při práci podle zvláštních právních předpisů.24l) (4) Zaměstnavatel je povinen organizovat nejméně jednou v roce prověrky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na všech pracovištích a zařízeních zaměstnavatele v dohodě s příslušným odborovým orgánem nebo zástupcem zaměstnanců pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a zjištěné nedostatky odstraňovat. (5) Zaměstnavatel je povinen příslušným odborovým orgánům a zástupcům pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci zajistit školení umožňující jim řádný výkon jejich funkce a zpřístupnit jim právní a ostatní předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a doklady o a) vyhledávání a vyhodnocení rizik, o opatřeních k odstranění rizik a k omezení jejich působení na zaměstnance a k vhodné organizaci bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci, b) evidenci a hlášení pracovních úrazů a uznaných nemocí z povolání, c) výkonu kontroly a opatřeních orgánů, kterým přísluší výkon odborného dozoru nad bezpečností a ochranou zdraví při práci podle zvláštních právních předpisů.24l)

(6) Zaměstnavatel je povinen umožnit příslušným odborovým orgánům a zástupcům pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci při kontrolách orgánů, kterým přísluší výkon odborného dozoru nad bezpečností a ochranou zdraví při práci podle zvláštních právních předpisů,24l) přednést své připomínky. 24l) Například zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

§ 137 nadpis vypuštěn Ustanovení části druhé hlavy páté platí přiměřeně pro a) zaměstnavatele, který je fyzickou osobou a sám též pracuje, b) fyzickou osobu, která podniká podle zvláštního předpisu 37) a nikoho nezaměstnává, c) spolupracujícího manžela nebo dítě osoby uvedené v písmenu a) nebo b). 37) Např. živnostenský zákon. § 138 Státní odborný dozor Státní odborný dozor nad bezpečností a ochranou zdraví při práci upravují zvláštní předpisy. „V současné době se pracuje na novém znění Zákoníku práce, který připravuje ministerstvo práce a sociálních věcí, měl by být na světě již příští rok. Přitom však dochází ke snahám vytrhnout celou hlavu 5 ze zákoníku práce, a tím vlastně oslabit legislativní váhu celé činnosti BOZP a následně vytvořit samostatný zákon o bezpečnosti práce. Z logiky věci by se takový postup dal pochopit. Nebylo by špatné mít všechny normy, týkající se dané problematiky, pohromadě. Ale v žádném případě nemohu souhlasit s tím, aby se navrhovaným způsobem oslabil Zákoník práce v oblasti řešení pracovně právních vztahů mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Proto nechť vznikne zákon o bezpečnosti práce, ale ten ať zahrnuje věci, které současná legislativa neřeší. Například problematiku osob samostatně výdělečně činných, na něž se zákoník práce vztahuje přiměřeně. Jako příklad uvedu tu nejsmutnější záležitost, což jsou těžké a smrtelné úrazy při práci. O jejich četnosti se dozvídáme pouze ze statistiky od zaměstnavatelů, kteří jsou ze zákona povinni vyplňovat evidenci úrazů, ale nevíme, kolik se jich ve skutečnosti událo i mezi osobami samostatně výdělečně činnými. Co se týče nápravy v této legislativní nedostatečnosti, hodně by mohla pomoci nově založená Rada vlády pro BOZP, které předsedá ministr práce a sociálních věcí. Věřím, že Rada dokáže propojit problémy a zájmy všech odvětví a překoná ten nesmyslný resortismus, který se mylně domnívá, že problematikou BOZP se má zabývat jen ministerstvo práce a sociálních věcí, případně ministerstvo zdravotnictví a nikdo jiný. Tento názor ostatně zvítězil i na ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy, kde v rámci tzv. úsporných opatření zrušili celé oddělení BOZP.

Hodně jsme si slibovali od nově vznikajícího školského zákona. BOZP je však v jeho posledním návrhu řešena pouze v jednom paragrafu, který je nedostatečně pojatý.“ Z návrhu školského zákona Bezpečnost a ochrana zdraví ve školách a školských zařízeních § 29 (1) Školy a školská zařízení jsou při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb povinny přihlížet k základním fyziologickým potřebám dětí, žáků a studentů a vytvářet podmínky pro jejich zdravý vývoj a pro předcházení vzniku sociálně patologických jevů. (2) Školy a školská zařízení zajišťují bezpečnost a ochranu zdraví dětí, žáků a studentů při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb a poskytují žákům a studentům nezbytné informace k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví. (3) Školy a školská zařízení jsou povinny vést evidenci úrazů dětí, žáků a studentů, k nimž došlo při činnostech uvedených v odstavci 2, vyhotovit a zaslat záznam o úrazu stanoveným orgánům a institucím. Ministerstvo stanoví vyhláškou způsob evidence úrazů, hlášení a zasílání záznamu o úrazu, vzor záznamu o úrazu a okruh orgánů a institucí, jimž se záznam o úrazu zasílá. „Předpokládám, že pozměňovacími návrhy se paragraf 29 nového školského zákona ještě podaří doplnit. Nicméně jsme spokojeni s tím, že v tomto zákoně se chce legislativně řešit problematika školních úrazů, a to tím, že by na základě zákona měla vzniknout Vyhláška MŠMT o evidenci školních úrazů. Tato věc je nyní v legislativním vzduchoprázdnu, zrušením Vyhlášky ČÚBP a ČBÚ 110/1975 Sb. totiž z legislativy pojem školní úraz vymizel. Jako by přibližně 43 000 školních úrazů ročně nebylo dostatečně alarmující číslo. Přitom dobře vedená statistika může ukázat, zda při tak obrovském počtu úrazů ve školách jde o zhoršující se pedagogický dozor, nebo zda současné děti nezvládají například nároky v tělocviku, či zda jde o celospolečenský příklon k násilí a o toleranci hrubé nekázně, k čemuž inklinuje i čím dál víc rodičů. Podle těchto zjištění můžeme učitele proškolit právě ve věcech, kde se stávají nejčastější maléry.“ UN: O Evropské unii se často právem traduje, že je to instituce plná zbytečné byrokracie. Co nám vstup do této společnosti vyspělých států přináší v oblasti BOZP? „Legislativní proces, o kterém jsem se právě krátce zmínil, byl nastartován před několika lety, v době, kdy bylo rozhodnuto, že naše země bude směřovat do Evropské unie. Řada norem už proto je sladěna. Problém budeme mít s naplňováním jejich zásad, a to zejména kvůli materiálnímu a finančnímu zajištění požadavků. Navíc je třeba říci, že legislativa v této oblasti není uzavřena. Objevují se stále nové věci, i takové, které jsme v naší republice neznali, nebo hrubě podceňovali. Jde například o to, že do oblasti BOZP patří problém stresu v práci. Obzvlášť učitelé jsou mu vystaveni dnes a denně, a řekl bych, že stále tento tlak sílí. Zatím jsme o tom slyšeli víc posměšných poznámek, než seriózního zamyšlení, které je v zemích EU už samozřejmé. Takže to není pravda, že unie přišla jen a jen se zbytečnostmi.“ KDO ZA CO VE ŠKOLE ZODPOVÍDÁ? "Jednoznačné povinnosti zaměstnavatelů i zaměstnanců určují paragrafy výše uvedeného Zákoníku práce. Předem musím upozornit ředitele školy, že hlavní odpovědnost v této oblasti nesou oni. Ani když pověří nějakou firmu (je jedno, zda jde o fyzickou či právnickou osobu), aby na základě smlouvy pro školu tuto oblast zabezpečovala, nesnímá to z něho odpovědnost. Smlouva samozřejmě

může uvádět určité sankce vůči firmě, pokud se svých povinností nezhostí řádně, nicméně ředitel se ani tak své odpovědnosti nemůže zřeknout. Pokud je na škole odborová organizace, ze zákona v některých věcech s ředitelem spolupracuje. Na škole může být bezpečnostní technik či pověřená osoba touto činností, ale obecně stále zodpovídá ředitel školy." UN: Pojďme tedy strukturovat následující část jako radu nově nastupujícímu řediteli. Co by měl postupně v oblasti BOZP prověřit a dál hlídat? „Především doufám, že při konkurzech na ředitele školy se příslušná komise trochu zajímá také o to, zda adepti mají alespoň rámcovou představu o tom, že se budou muset BOZP na škole zabývat a že za tuto oblast budou plně odpovědni. Ale pojďme k radám. Pokud se novému řediteli podaří převzít celou nebo alespoň najít kousek školní agendy o BOZP, musí doufat, že tam poslední údaje nejsou doslova a do písmene z minulého století, přesněji z roku 1989 či dřívější. Na některých školách tomu tak, bohužel, je. Tento první krok ale ještě nic neznamená. Pochybuji, že by nový ředitel školy našel čas a že by sám měl možnosti legislativně ty dokumenty projít a dát do pořádku. Pokud má pochybnosti, že věci kolem BOZP nejsou v pořádku a navíc na škole není z dřívějška odborně způsobilá osoba pro oblast BOZP, je nezbytné, aby si nechal poradit buď od odborů, nebo od již zmiňované odborné firmy, kterou si na tuto oblast nasmlouvá. Samozřejmě bych se v této souvislosti poptal kolegů z okolních škol na jejich dobré či špatné zkušenosti. Nabídky v této oblasti nejsou vždy seriózní! Celý systém, jak se dále ukáže, je velmi složitý. Takže ředitel musí zajistit: a) překontrolování všech revizí zařízení "Má ředitel k dispozici revizní zprávy o stavu, kontrolách, případně o nutných opravách či výměnách všech zařízení ve škole? Nemají tyto revize již propadlý termín? Jde například o elektroinstalaci, plyn, kotelnu, hromosvody, tlakové nádoby, hasicí přístroje, hydranty, případně výtahy, hlavně jde také o tělovýchovná nářadí a věc, na kterou se zapomíná – i o přenosné elektrické přístroje, jako televizory, diaprojektory atd. Samostatnou kapitolou jsou zařízení pocházející z tzv. lidové tvořivosti. Například brusky, sekačky na trávu, dokonce svářecí agregáty, vyrobené buď v rámci učňovské praxe, nebo samotnými údržbáři ve škole. Zde samozřejmě nenajde ředitel žádnou dokumentaci a záleží na něm, zda nechá tato zařízená vyřadit a zakáže na nich provoz, nebo bude riskovat. Jakmile dojde k úrazu, okamžitě se samozřejmě šetří, kdy a s jakým výsledkem tyto revize proběhly a není-li vše v pořádku, dochází k finančním i jiným, horším postihům." b) systém školení "Byli všichni zaměstnanci a žáci v pravý čas a řádně v oblasti BOZP proškoleni a poučeni? V praxi se osvědčilo, že školení je povinen se zúčastnit každý zaměstnanec nejméně jedenkrát za rok. Důležité je, že záznam školení musí obsahovat datum školení, jeho osnovu a písemný podpis zaměstnance, že tím školením prošel. Když tam něco důležitého bude chybět a zaměstnanci se stane úraz právě takového charakteru, může se obrátit na soud a říci, já jsem nevěděl, že mi tady hrozí nebezpečí. Osnova takového úplného školení je samozřejmě složitá a navíc dynamická, podle toho, jak se mění legislativa, nicméně příklad takové základní verze je zde:“ Osnova školení pro zaměstnance OSNOVA školení BOZP pro zaměstnance ZŠ....................... v ............................

konané dne ..................................... Cíl školení: Seznámit zaměstnance a pedagogické pracovníky se základními otázkami BOZP platnými na pracovištích zaměstnavatele a mimo ně, jakož i s riziky ohrožujícími jejich zdraví. Osnova školení: 1. Listina základních práv a svobod jako ústavní zákon č. 2/1993 Sb., čl.31 - právo občanů na ochranu zdraví. 2. Zákoník práce (ZP) - stručný výtah z ustanovení §§ : 11, 22, 23, 24, 25c, 35, 37, 73, 74, 82, 84, 89, 96, 132, 132a, 132b, 133, 133a, 133b, 133c, 134, 134e, 135, 136, 136a, 137, 138, 142, 149, 150, 153, 154, 170 - 171, 190 - 200, 202 - 205d, 234, 260, 272 a 273. 3. Nařízení vlády č. 108/94 Sb. ve znění 523/2002 Sb. - § 7, § 24 — 27, § 29, § 35—37, § 40. 4. Nařízení vlády č. 178/2001 Sb. - stanovení podmínek ochrany zdraví zaměstnanců při práci. 5. Kontrolní orgány BOZP - IBP - činnost odborových orgánů (§ 136 ZP) - orgány hygienické služby (viz zákon č.20/1966 Sb.) 6. Nařízení vlády č. 494/2001 Sb. a § 133c, odst. 7 ZP - způsob evidence, hlášení a zasílání záznamu o úrazu, .... 7. Metodický návod k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v regionálním školství sešit č. 4/1998 (Čj. 10 007/1998 26) 8. Školní úrazy - Metodický pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí a žáků ve školách a školských zařízeních ze dne 9. 11. 2001 pod č.j. 29 159/2001 - 26 uveřejněný ve Věstníku MŠMT 12/2001. 9. Traumatologický plán, nástěnné lékárničky a brašny první pomoci - jejich vybavení a kontrola. 10. Pracovní řád - čl. 13 - 15, Věstník MŠMT 5/2001. 11. Vyhl. č. 48/1982 Sb., ve znění vyhl. č. 324/1990 Sb. a č. 207/1991 Sb.- vybraná ustanovení. 12. ZP § 133a, nařízení vlády č. 495/2001 Sb. - poskytování, používání, údržba a čištění OOPP. 13. ZP § 149-153, vyhl. MZdr. č. 288/2003 Sb. - zakázané práce ženám ... 14. Hygienické požadavky na stravovací služby - vyhl. MZdr. 107/2001 Sb. 15. Hygienické požadavky na prostory a provoz škol - vyhl. MZdr. 108/2001 Sb.

16. Vyhláška 106/2001 Sb., ve znění 148/2004 Sb., - o hygienických požadavcích na zotavovací akce 17. Posuzování zdravotní způsobilosti - ZP § 133, odst. 1 písm. e), Zákon č. 258/2000 Sb., ILO 161 a vyhl. MZdr. č. 145/1988, směrnice MZdr. č. 49/1967, Věstník MZdr. ČR 4/1996 18. Nařízení vlády č. 11/2002 Sb. - vzhled a umístění bezpečnostních značek a zavedení signálů. 19. Seznámení s riziky na pracovišti 20. Ověřování znalostí - testem „Záznam o školení by měl být doplněn i tím, že na závěr byli jeho účastníci prozkoušeni, měl by být proveden test znalostí, a to písemnou nebo ústní formou. Doporučuji písemný test, aby bylo průkazné, že prozkoušení skutečně proběhlo. Nikde není stanoveno, kolik to má být otázek, co má být jejich obsahem, ani není řečeno, kolik odpovědí pro úspěšné proškolení musí být správných. To si musí ředitel stanovit sám. Ale pokud zaměstnanec neví ani například telefonní číslo na hasiče či rychlou zdravotní pomoc, tak by testem projít neměl. Rovněž žáci jsou povinni se pravidelně zúčastňovat poučení o bezpečnosti a ochraně zdraví. Provádí je na začátku školního roku třídní učitel. Zdůrazňuji - pozor, když některý ze žáků v tuto dobu chybí. Je nutné proškolit ho dodatečně. V případě úrazu by se mohl rodič domáhat porovnání zápisu o školení v třídní knize s docházkou a při absenci jeho dítěte by mohly nastat spory a pro školu potíže. Stejně tak jako na obecné proškolení žáků upozorňuji na nutnost proškolit žáky v odborných předmětech. Například při první hodině tělesné výchovy, dílen, fyziky, chemie, pozemků apod. Děti se musí dozvědět od vyučujícího například, kde je lékárnička, hlavní uzávěry, jak se mají chovat, co smí a nesmí. I zápis o tomto poučení žáků je důležitý jako součást vedení třídní knihy. Ještě připomínám povinnost proškolit či náležitě poučit žáky před výletem, lyžařským kurzem, školou v přírodě, plaveckým kurzem apod. A pozor, také před každými prázdninami. Jak se mají chovat na silnici, že nemají požívat alkohol, drogy atd." Osnova poučení pro žáky Poučení žáků 1.Počátek školního roku dne provedl(a) - školní řád, - bezpečné chování ve třídě, na chodbě, na schodišti, - v šatnách, při příchodu do školy, a odchodu ze školy a na veřejnosti, - na komunikacích, - se zákazem přinášení do školy předmětů, jež nesouvisí s vyučováním, - s postupem při úrazech, - nebezpečí vzniku požáru, - postup v případě požáru. 2. Počátek první vyučovací hodiny den provedl(a) tělesná výchova ................................................ technická výchova ................................................ fyzika ................................................

chemie laboratorní práce

................................................ ................................................

3. Poučení před prázdninami škodlivé vlivy alkoholu a kouření o dopravní kázni nebezpečí při koupání nález nevybuchlé munice podzimní prázdniny vánoční prázdniny pololetní prázdniny jarní prázdniny velikonoční prázdniny letní prázdniny

den provedl(a) ................................................ ................................................ ................................................ ................................................ ................................................ ................................................ ................................................ ................................................ ................................................ ................................................

4. Vycházky, výlety, exkurze, brigády den provedl(a) vycházky .......................................................................... výlety .......................................................................... exkurze .......................................................................... brigády .......................................................................... 5. LVVZ

den provedl(a) ..........................................................................

6. Plavecký výcvik den provedl(a) Poučeni žáků před odchodem na prázdniny: - upozornění na nebezpečí pití alkoholu, kouření, styk s neznámými osobami, konzumace drog (různé bonbóny, cigarety, drogy) - upozornění na nebezpečí při koupání, především v místech, která neznáme, v souvislosti s tím vysvětlit žákům povinnost pom oci při poskytování první pom oci azajistit neprodleně přivolání lékaře, nejen při utonutí, ale i při dopravní nehodě, - upozornění na dopravní kázeň jak chodců, tak cyklistů, - upozornit žáky na povinnost ihned hlásit na nejbližší místo s telefonem zpozorovaný požár, popř. jiné nebezpečí (nález munice), - upozornění nanzikapoužívání pyrotechnických směsí, atd., - chování na veřejnosti, - připomenou žákům zdravení dospělých osob v areálu školy i mimo něj. c) kategorizace prací Ředitel školy musí mít všechny své pracovníky zařazeny do náležité kategorie z hlediska BOZP podle vyhlášky MZdr 432/2003 Sb. Z Vyhlášky Ministerstva zdravotnictví 432/2003 Sb. Zařazování prací do kategorií §3 (1) Ve smyslu § 2 se za práce a) kategorie první považují práce, při nichž podle současného poznání není pravděpodobný nepříznivý vliv na zdraví,

b) kategorie druhé považují práce, při nichž podle současné úrovně poznání lze očekávat jejich nepříznivý vliv na zdraví jen výjimečně, zejména u vnímavých jedinců, tedy práce, při nichž nejsou překračovány hygienické limity faktorů stanovené zvláštními právními předpisy 2) (dále jen "hygienické limity"), a práce naplňující další kritéria pro jejich zařazení do kategorie druhé podle přílohy č. 1, c) kategorie třetí považují práce, při nichž jsou překračovány hygienické limity, a práce naplňující další kritéria pro zařazení práce do kategorie třetí podle přílohy č. 1, přičemž expozice fyzických osob, které práce vykonávají (dále jen "osob"), není spolehlivě snížena technickými opatřeními pod úroveň těchto limitů, a pro zajištění ochrany zdraví osob je proto nezbytné využívat osobní ochranné pracovní prostředky, organizační a jiná ochranná opatření, a dále práce, při nichž se vyskytují opakovaně nemoci z povolání nebo statisticky významně častěji nemoci, jež lze pokládat podle současné úrovně poznání za nemoci související s prací, d) kategorie čtvrté považují práce, při nichž je vysoké riziko ohrožení zdraví, které nelze zcela vyloučit ani při používání dostupných a použitelných ochranných opatření. "Toto zařazení musí škola oznámit orgánu hygieny a podle nich vyplývají povinnosti. V praxi jsou z více než devadesáti procent zařazeni učitelé i nepedagogičtí pracovníci do druhé kategorie. Jedná se tedy především o hlasovou, zrakovou a psychickou zátěž, u tělocvikářů třeba ještě o pohybovou atd. To znamená, že tito zaměstnanci se musí jednou za tři roky podrobit preventivní lékařské prohlídce. Ale k tomuto tématu bych se vrátil později víc podrobně. Pojďme dál." d) rizika "Na základě kategorizace prací si musí ředitel projít školu a stanovit bezpečností rizika pro zaměstnance i žáky. Rizika pádu, uklouznutí, sníženého stropu atd. A pak ta rizika musí řešit: 1. rizika nechá odstranit (třeba tak, že kde je to nutné, bude protiskluzová úprava podlahy) 2. nelze-li riziko zcela odstranit, bude zaměstnancům vydávat ochranné pracovní prostředky. Ve druhém případě to znamená vypracovat seznam osobních ochranných pracovních prostředků (OOPP) a systém jejich používání. Musí zde být jednoznačně určeno, kteří zaměstnanci a na kterou práci je musejí používat (také k OOPP se podrobněji vrátíme). 3. rizika snížit bezpečnostními značkami a signály Jestliže je ve sklepě snížený průchod a nelze to napravit stavební úpravou, musí být ten strop označen, a to podle nařízení vlády č. 11/2002 Sb."

Z Nařízení vlády 11/2002 Sb. NAŘÍZENÍ VLÁDY 11/2002 Sb ze dne 14. listopadu 2001, kterým se stanoví vzhled a umístění bezpečnostních značek a zavedení signálů

Vláda nařizuje podle § 133b odst. 2 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění zákona č. 155/2000 Sb.: §1 Tímto nařízením se v souladu s právem Evropských společenství1) stanoví vzhled a umístění bezpečnostních značek a zavedení signálů. -----------------------------------------------------------------1) Směrnice Rady 92/58/EHS ze dne 24. 6. 1992 o minimálních požadavcích na bezpečnostní a/nebo zdravotní značky na pracovišti (devátá dílčí směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS). §2 (1) Značky a zařízení určené k vysílání světelných a zvukových signálů musí být vhodné pro prostředí, ve kterém jsou používány, a musí být zhotoveny z odolného materiálu; pokud nejsou zhotoveny z fotoluminiscenčního nebo reflexního materiálu, musí při snížené viditelnosti vydávat světlo nebo být osvětleny. (2) Světelná plocha značek a světelné signály musí vytvářet kontrast vhodný v prostředí, v němž jsou použity, a nesmí oslňovat. Jestliže značka obsahuje kresbu, která popisuje situaci nebo nařizuje či zakazuje určité chování (dále jen "piktogram"), musí být jednoduchá, srozumitelná a musí obsahovat jen nezbytné podrobnosti. (3) Značky a zařízení určené k vysílání světelných signálů vyžadující dodávku energie musí být vybaveny nouzovým zdrojem pro případ přerušení dodávky energie. (4) Informativní značky pro únik a evakuaci osob a značky překážek na únikových cestách musí být i při přerušení dodávky energie viditelné a rozpoznatelné minimálně po dobu nezbytně nutnou k bezpečnému opuštění objektu. (5) Značky a zařízení určené k vysílání světelných a zvukových signálů musí být udržované a kontrolované tak, abyzůstal zachován jejich vzhled a původní funkční vlastnosti; v případě nutnosti musí být nahrazeny jinými. (6) Dojde-li na pracovišti ke zhoršení viditelnosti nebo slyšitelnosti, například při použití osobních ochranných pracovních prostředků, musí být přijata opatření k doplnění nebo použití jiných značek a signálů. (7) Při umístění značek a zavedení signálů nesmí být jejich účinnost ovlivněna nesprávnou volbou, nedostatečnou údržbou, nedostatečným počtem nebo přítomností jiných značek nebo zdrojů světla nebo zvuků stejného typu, které snižují viditelnost nebo slyšitelnost. Z tohoto důvodu je zejména třeba a) omezit umístění většího počtu značek blízko sebe, b) nepoužívat světelné značky v blízkosti jiného podobného světelného zdroje, c) nepoužívat současně dvě a více světelných značek odlišného významu, které mohou být zaměněny,

d) nepoužívat dva zvukové signály současně, e) nepoužívat zvukové signály při vysoké hladině okolního hluku, f) kontrolovat funkčnost světelných značek a zařízení k vysílání zvukových a světelných signálů před uvedením do provozu a v pravidelných intervalech i v průběhu provozu, g) uvést světelné značky a zařízení k vysílání zvukových a světelných signálů po ukončení použití bezodkladně do pohotovostního stavu. §3 (1) Značky zákazu mají kruhový tvar s černým piktogramem na bílém pozadí, červeným okrajem a šikmým pruhem; černý piktogram, červený okraj a šikmý pruh zaujímají nejméně 35 % plochy značky. (2) Značky výstrahy mají trojúhelníkový tvar s černým piktogramem na žlutém pozadí s černým okrajem; černý piktogram s černým okrajem zaujímá nejméně 50 % plochy značky. (3) Značky příkazu mají kruhový tvar s bílým piktogramem na modrém pozadí; bílý piktogram zaujímá nejméně 50 % plochy značky. (4) Informativní značky pro označení únikové cesty a nouzového východu nebo místa první pomoci a zařízení pro přivolání první pomoci mají obdélníkový nebo čtvercový tvar s bílým piktogramem na zeleném pozadí; bílý piktogram zaujímá nejméně 50 % plochy značky. (5) Informativní značky pro věcné prostředky požární ochrany, požárně bezpečnostní zařízení a směr cesty k nim mají obdélníkový nebo čtvercový tvar s bílým piktogramem na červeném pozadí; bílý piktogram zaujímá nejméně 50 % plochy značky. (6) Je-li značka zhotovena z fotoluminiscenčního materiálu a její piktogram značí šipku, je tvořena třemi úsečkami, přičemž konce dvou kratších šikmých úseček označujících směr s delší úsečkou nesplývají. (7) Značky označující riziko střetu osob s překážkami nebo riziko pádu osob a předmětů tvoří střídavé žluté a černé nebo červené a bílé pruhy stejné velikosti v úhlu 45 stupňů. Namísto žluté barvy lze použít fotoluminiscenčního materiálu žlutozelené barvy. (8) Rozměry značky musí odpovídat velikosti překážky nebo nebezpečného místa; rozměry informativní značky pro věcné prostředky požární ochrany a požárně bezpečnostního zařízení musí umožňovat jejich snadné rozpoznání. (9) Značky označující komunikace pro vozidla a pojízdná zařízení ve vnitřních pracovních prostorách objektů mají viditelné souvislé pruhy, jejichž barva musí být kontrastní s povrchem komunikace. Pruhy mají zpravidla bílou nebo žlutou barvu a jsou umístěny tak, aby vymezovaly bezpečnou vzdálenost. Trvalé komunikace ve venkovních pracovních prostorách jsou podle možností značeny obdobně, pokud nejsou opatřeny vhodným ohrazením nebo chodníky. „Je nutné prostudovat dokumentaci o kontrolní činnosti, jež proběhly na škole, zda z jejich zjištění pro školu nevyplynuly nějaké termínované povinnosti, tedy zda už nevypršel termín nápravy, kterou

nám kontrola uložila. To jsou záznamy od inspektorátu bezpečnosti práce, orgánů ochrany veřejného zdraví, tedy hygieny, od hasičů, od zřizovatele a jiných kontrolních orgánů, které mají kompetenci provádět ve školách kontroly." f) školní a pracovní úrazy "Je nutné seznámit se s tím, jak jsou zaznamenávány, jak jsou vedeny knihy úrazů, jak jsou tyto úrazy vypořádávány, tedy odškodňovány (podrobněji viz dále)." g) závodní preventivní péče "Mají zaměstnanci platné lékařské prohlídky? Není na pracovišti nějaký bezpečností problém při práci těhotných žen? (též k tomuto tématu se vrátíme)." h) roční prověrky BOZP "To je vlastně pravidelný názor zaměstnanců na plnění všech povinností v oblasti BOZP ze strany zaměstnavatele. Vřele bych doporučil, aby v komisi, kterou písemně pověřuje ředitel školy, byl zastoupen i někdo za zřizovatele. Kolikrát se mi stalo, že radní v obci navštěvovali maximálně ředitelnu a najednou s hrůzou zjistili celou řadu nedostatků a hned měli na finanční požadavky ředitele jiný názor. Prostě plíseň na zdi v šatně vypadá jinak ve skutečnosti než jako věta v protokolu.“ KDE HLEDAT RADU A POMOC? UN: Teď jsme toho na ředitele vychrlili opravdu dost. Vzhledem k tomu, že je to většinou vystudovaný pedagog, je dost nepravděpodobné, že si se vším sám a hned poradí. Kdo mu pomůže? „Pokud má na škole fungující odborovou organizaci a ve výboru ZO svazového inspektora BOZP, má hodně úkolů ulehčených, protože má ve škole člověka proškoleného pro BOZP, který může v mnohém nejen klást požadavky na svého zaměstnavatele, ale tím vlastně nepřímo i poradit, co kde případně není v pořádku. Důležité je, jak ředitel komunikuje se zřizovatelem, v jehož budově škola sídlí. Právě stavu budovy a jejího vybavení se totiž často týká spousta nedostatků v oblasti BOZP, tedy obecního majetku.“ UN: Co když ředitel ve škole nemá odbory a pohádal se s panem starostou? „Tak je pan ředitel z hlediska BOZP ve svízelné situaci. Nezbývá než opravdu oslovit sousední školu nebo nějakou komerční firmu, která, aniž by z něho sňala odpovědnost, může v mnohém pomoci. Odboroví svazoví inspektoři BOZP pochopitelně nechodí jen po školách, kde je odborová organizace. A většinou školy navštěvují ne jako zlí kontroloři, ale jako metodická pomoc. Říkají – tady máte seznam nešvarů a je vaší věcí, jak si s ním poradíte. Já vám mohu pouze doporučit – tohle odstraňte hned, tohle do týdne, tohle do měsíce a tohle až po konzultaci s panem starostou, protože některé věci se napraví jedině tehdy, bude-li obec mít a chtít dát peníze na svou školu. Ale jestli se jiskří ze zásuvky, nebo lustr na chodbě visí na posledním drátku, tak to bych neodkládal.“ UN: Kolik je svazových inspektorů BOZP (tedy inspektorů ČMOS). Je reálné pozvat je, že si nevím rady? „Inspektoři jsou regionálně zastoupeni po celé republice, ale nikdy se nedá říci, že je jich dost. Vykonávají tuto činnost při své práci a rozumný ředitel školy tomu „svému“ vytvoří podmínky.

Jeho pozvání je třeba zvážit, protože tady nejsou od toho, aby dělali práci za jednotlivé ředitele. Ale myslím si, že v případě opravdu vážných problémů školy budou ochotni poradit. Ještě jednou bych chtěl důrazně varovat před firmami, které se vydávají za skvělé odborníky v oblasti BOZP a pak si vezmou peníze třeba za to, když učitelky mateřské školy školili v bezpečnosti práce s vysokozdvižnými vozíky či ve svařování kyslíkoacetylenovým plamenem. To se opravdu stalo, tak pozor na podvodníky! Ty do školy vůbec nepouštějte, jsou schopni udělat víc škody než užitku.“ UN: Tímto se nám snad podařilo uvést problematiku BOZP do souvislostí a naznačit její strukturu. Dál se podrobněji podíváme na některé dílčí skutečnosti, které jsou buď prvořadé, často opomíjené, problematické, nebo nové. (Upozorňujeme, že tento výčet není a nemůže být úplný. Jde skutečně o radu, ne o oficiální metodický pokyn!) Zdravotní prohlídky „V Zákoníku práce v paragrafu 133 (viz výše) se hovoří o tom, že zaměstnavatel je povinen nepřipustit, aby zaměstnanec vykonával práce, které neodpovídají jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti. Proto musí mít zaměstnavatel přehled o zdravotním stavu svých zaměstnanců vzhledem k pracovnímu zařazení, tedy podle výše zmíněné kategorizace prací. Zaměstnanci resortu školství musí každé tři roky navštívit zdravotnické zařízení, které poskytuje závodní preventivní péči a tuto prohlídku absolvovat. Je potřeba upozornit, že v praxi se hodně plete závodní preventivní zdravotní péče s běžnou občanskou zdravotní prohlídkou. Ty by měl každý z nás absolvovat jednou za dva roky, ale závodní péči by neměly nahrazovat. Ideální a správný stav je takový, že škola má uzavřenu smlouvu s jedním či více lékaři, kteří poskytují tuto speciální závodní preventivní péči pro její zaměstnance. Na základě kladného výroku takového lékaře má zaměstnavatel zdravotně způsobilé zaměstnance. Problém je v tom, že žádný lékař není povinen takovou smlouvu se školou uzavřít. Tak se stávají případy, že v jednom městě všichni praktičtí lékaři odmítnou uzavřít se školami smlouvu, nebo se domluví a řeknou si za jednu takovou zdravotní prohlídku kantora nehorázné peníze. Znám případy, že lékař za ni chce padesátikorunu, ale znám i požadavek tři tisíce korun za jedno takové vyšetření. Abychom si rozuměli – výkon samotný proplácí zdravotní pojišťovna, ale výpis, tedy vyplnění toho doporučujícího papíru pro zaměstnavatele, ten se zpoplatňuje.“ UN: Když ale lékař dá na takové potvrzení datum, razítko a svůj podpis, tak nese odpovědnost. A to se asi mnohému nechce, když nemusí… „Ano. Já je celkem chápu, protože to by nemělo být jen takové kouknutí na člověka mezi dveřmi ordinace a s kladnou odpovědí na otázku, zda se paní učitelka cítí dobře, se už razítkuje. Na druhou stranu také je to o odpovědnosti, že někomu napíše neschopen výkonu práce a dotyčný přijde o práci! Aby toto téma v předpisech BOZP mělo smysl, měl by takový závodní lékař vědět, co vlastně onen zaměstnanec dělá. Jaká rizika jeho profese přináší na základě pracovní smlouvy. Když to převedu na školu – jinak by měl lékař posuzovat zdravotní způsobilost pana školníka, jinak učitelky prvního stupně a jinak tělocvikáře či učitele informatiky, který se má denně několik hodin dívat na displej počítače. Realita je ale zcela jiná a zaměstnanci většinou nosí potvrzení od svých obvodních lékařů, pokud vůbec nějaké mají. A kontrolní orgány se s tím většinou spokojí, protože jsou rády, že alespoň někdo a nějak ten zdravotní stav zaměstnance sleduje.“ Co s tím? „Mělo by se u nás podobně jako v řadě zemí EU víc rozvinout pracovní lékařství, tedy

specializovaná zdravotní péče podle různých profesí. Zatím je takových lékařů u nás strašně málo, ale podle vyjádření hlavního hygienika ČR se již toto studium na lékařských fakultách rozšiřuje.“ Osobní ochranné pracovní prostředky „Jak jsem už naznačil, zaměstnavatel by měl mít vypracován seznam rizik a systém, kdo a při jaké činnosti je musí používat. Musí zde být jednoznačně uvedeno, který zaměstnanec bude tyto prostředky dostávat, jaké, jaká rizika to kryje, jak pravidelně je bude dostávat a v jaké cenové relaci. Doporučuji na každého zaměstnance, kterého se to týká, mít kartu, kde zaměstnanec svým podpisem potvrdí, že s těmito skutečnostmi byl seznámen a prostředky převzal. Pak je povinen při výkonu vyjmenovaných činností je používat. Pokud to neudělá, je to porušení pracovní kázně. Zaměstnavatel by měl toto používání kontrolovat a měl by o tom pro případnou vnější kontrolu čas od času udělat zápis, včetně uvedení zjištěných závad a způsobu i termínu jejich odstranění. Důležitá je také životnost OOPP. Řekněme, že boty s protiskluzovou podrážkou přidělí zaměstnavatel s životností na jeden rok. Není nikde napsáno, že přesně za dvanáct měsíců dostane zaměstnanec boty nové. V tom termínu zaměstnavatel posoudí, jestli ty boty jsou ještě funkční, pokud ano, budou se používat dát. Byl jsem u toho, že jeden topič měl smlouvu ve třech školách, v každé z nich „nafasoval“ rukavice, pracovní oděv a obuv, v jedněch z nich objížděl školy a topil, druhé měl doma v dílně a třetí prodal v hospodě. U kumulovaného pracovního poměru by se ve vlastním zájmu měli ředitelé domluvit. Na druhou stranu se může stát, že zaměstnavatel koupí a přidělí OOPP, stanoví rok životnosti, ale koupil nekvalitní výrobek, který nevydržel ani pár týdnů. Nemůže nutit zaměstnance, aby pracoval v nefunkčních OOPP, ale musí koupit nové. A to je právě věcí zaměstnavatelských kontrol, aby s těmi prostředky zaměstnanci zacházeli šetrně.“ UN: Nakoupit OOPP není jistě levná záležitost. Má na to ředitel školy peníze, nebo musí rodičům vysvětlovat, že kvůli OOPP nemůže koupit žákům nové učebnice? „To je velký problém. Školy nemají dost finančních prostředků, to všichni víme. Podle mého soukromého pohledu by nákup OOPP měl být mandatorní výdaj a měla by s ním počítat celá konstrukce školských rozpočtů – od školení BOZP až po nákup OOPP. Často se ale kvůli financím uměle prodlužuje životnost OOPP, nebo se nevydávají vůbec. Na druhé straně znám i případ, kdy byl ředitel popotahován za to, že tělocvikáři, který denně vedl ve vedru a na slunci hodiny na školním hřišti, koupil jako OOPP kšiltovku a sluneční brýle. Takže problémy s financováním OOPP jsou velké a lidé se bohužel spoléhají na to, že se nic nestane. Ale pokud by k úrazu došlo, bude se z hlediska BOZP hledat viník, což může mít velmi nepříjemné následky. Ještě jedna důležitá poznámka. V žádném případě nesmí zaměstnavatel nahradit přidělování OOPP nějakou finanční odměnou zaměstnanci. Vždyť když mu to dá do výplaty, zaplatí mimo jiné z těchto peněz zaměstnavatel odvody a daně. Správné je, když zaměstnavatel prostředky pro celou školu nakoupí na fakturu od nějaké specializované firmy, nebo si určený prostředek na povolení zaměstnavatele zaměstnanec skutečně sám koupí, ale ne z peněz, co dostal ve výplatě, nýbrž tak zvaně na paragon, dostane to proplaceno a prostředek je řádně ve škole zaevidován. Nesprávné je samozřejmě mít takový nákup sice pěkně v evidenci, ale pak se zjistí, že šlo o páskovou dámskou obuv k tanci. To se opravdu stalo! A nebyla to umělecká, nýbrž běžná základní škola… Polemické je vzhledem k Nařízení vlády 495/2001 Sb. tvrzení, že sportovní výstroj a vybavení není

OOPP. V případě cyklistického kurzu bych na místě ředitele zařadil do seznamu OOPP i cyklistickou přilbu, protože jsem ohodnotil činnost vedoucího družstva jako riziko a nařídím nošení této přilby. Bylo by to v mé kompetenci.“

Z Nařízení vlády 495/2001 Sb. NAŘÍZENÍ VLÁDY 495/2001 Sb. ze dne 14. listopadu 2001, kterým se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků Vláda nařizuje podle § 133a odst. 6 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění zákona č. 155/2000 Sb.: §1 Tímto nařízením se v souladu s právem Evropských Společenství 1) stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků (dále jen "ochranné prostředky"), mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků. -----------------------------------------------------------------1) Směrnice Rady 89/656/EHS o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví pro používání osobních ochranných prostředků zaměstnanci při práci. §2 Ochrannými prostředky pro účely tohoto nařízení nejsou a) běžné pracovní oděvy a obuv, které nejsou určeny k ochraně zdraví zaměstnanců před riziky a které nepodléhají při práci mimořádnému opotřebení nebo znečištění, b) výstroj a vybavení záchranných sborů a služeb vykonávajících činnost podle zvláštních právních předpisů,2) c) speciální ochranné prostředky používané v armádě nebo pořádkových a bezpečnostních silách, d) výstroj a vybavení používané při provozu na pozemních komunikacích, 3) e) sportovní výstroj a vybavení, f) ochranné prostředky určené pro sebeobranu, g) prostředky pro zjišťování a signalizování rizik a škodlivin na pracovišti. ------------------------------------------------------------------

2) Například vyhláška č. 341/1992 Sb., o báňské záchranné službě. 3) Například zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění zákona č. 60/2001 Sb. §3 (1) Ochranné prostředky musí a) být po dobu používání účinné proti vyskytujícím se rizikům a jejich používání nesmí představovat další riziko, b) odpovídat podmínkám na pracovišti, c) být přizpůsobeny fyzickým předpokladům jednotlivých zaměstnanců, d) respektovat ergonomické požadavky a zdravotní stav zaměstnanců. (2) Tam, kde přítomnost více než jednoho rizika vyžaduje, aby zaměstnanci používali současně více ochranných prostředků, musí být tyto ochranné prostředky vzájemně slučitelné. (3) Zaměstnanci musí být s používáním ochranných prostředků seznámeni. Používání ochranných prostředků více zaměstnanci je možné pouze v případě, že byla učiněna opatření, která zamezí ohrožení přenosnými chorobami. (4) Způsob, podmínky a dobu používání ochranných prostředků stanoví zaměstnavatel na základě četnosti a závažnosti vyskytujících se rizik, charakteru a druhu práce a pracoviště a s přihlédnutím k vlastnostem těchto ochranných prostředků. §4 (1) Při hodnocení rizik pro výběr a použití ochranných prostředků se postupuje zejména podle přílohy č. 1 k tomuto nařízení. (2) Při výběru ochranných prostředků se postupuje zejména podle příloh č. 2 a 3 k tomuto nařízení. §5 (1) K předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění poskytne zaměstnavatel dezinfekční prostředky. Za dezinfekční prostředky se považují též ochranné masti s dezinfekčním účinkem. (2) Zaměstnancům, kteří přicházejí do styku s látkami, jež mohou způsobit podráždění pokožky nebo znečištění zaměstnance, poskytne zaměstnavatel podle druhu látky mycí a čisticí prostředky, jejichž doporučené množství je uvedeno v příloze č. 4 k tomuto nařízení, případně regenerační krémy a masti. §6 Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2002. Služební cesta

„Pokud dostane zaměstnanec pokyn, aby se zúčastnil školení na druhém konci republiky, dostane cestovní příkaz, kde je uveden odjezd vlaku nebo autobusu. Nástupem do tohoto dopravního prostředku začíná jeho pracovní činnost. Stejně tak svou pracovní činnost končí okamžikem, kdy z vlaku či autobusu vystoupí. Pokud má nařízeno, že má použít soukromé vozidlo, je v práci od té doby, kdy se rozjel na pracovní cestu, a ta končí tehdy, když doma zaparkuje vozem a kdy zajel zpět do garáže. Ale pozor. Dotyčný se na školení potkal se spolužákem z fakulty a on ho přemluví, aby nejel v pátek, kdy končí seminář, domů, ale jel se s ním na víkend podívat na jeho novou vilu. V tom případě končí služební cesta časem, který organizátor akce určil jako konec. Když to je třeba v pátek ve čtyři odpoledne, tak pokud pojede rovnou domů, je v práci ještě na té zpáteční cestě. Pokud jede někam jinam s oním přítelem (či přítelkyní, samozřejmě), ukončil práci ve čtyři odpoledne. Škola také v podobných případech musí rozhodnout, zda mu proplatí jiný než páteční zpáteční lístek. Samozřejmě pro ředitele školy je nejbezpečnější mu rovnou koupit zpáteční lístek a ať si pak jede domů kdy chce za své, ale to už je věc důvěry a domluvy.“ Úrazy „Tohle je hodně důležitá kapitola. Ročně jich je ve školství, jak jsem už říkal, přes 43 tisíce. Nejsmutnější jsou ty smrtelné, každý rok jich v poslední době zaznamenáváme 4 až 6. Není to veselá bilance. Musíme udělat všechno pro to, aby se ta čísla radikálně zmenšila. První pravidlo, které je zřejmě zbytečné zdůrazňovat - pojištění. Jen ředitel – sebevrah hodlá ušetřit tím, že neuzavře smlouvu s žádnou pojišťovnou. To, zda je platná a řádně se prodlužuje, je alfa a omega jeho práce, pokud se nechce dostat velmi rychle do velmi vážných problémů. Škola bez takové smlouvy (bohužel znám i takové případy) dramaticky riskuje, protože všechny případné úrazy, včetně těch vážných, proto „drahých“, bude muset platit ze svých zdrojů. Každá škola a školské zařízení musí mít knihu úrazů, tu lze zakoupit ve specializovaných prodejnách s tiskopisy podobného charakteru. Ve školách se úrazy rozdělují na tři skupiny – pracovní, školní a třetí speciální skupinou jsou úrazy mimoškolní s následkem smrti. Takže doporučuji – strana 1 – 50 školní úrazy, strana 51 až 99 pracovní úrazy, 100 pak zmiňované úrazy mimoškolní s následkem smrti. Kniha musí být zaevidována do dokumentace školy a všechny úrazy se pak v daném rozmezí postupně číslují. A zapíší se samozřejmě všechny okolnosti úrazu – kdo byl zraněn, průběh úrazu, kdy se případ stal a kdy byl předán k dalšímu řešení." Úrazy školní – evidence a registrace „Školní úraz by se měl zaevidovat každý. Některé z nich vedeme jako registrované. To jsou ty, po nichž žák měl jeden a více dní absencí ve škole. Opakuji, doporučuji evidovat do knihy úrazů každý úraz, i když je na první pohled zřejmé, že asi nepůjde o úraz registrovaný s následkem absence ve škole. Příklad I : na školním hřišti si žák odře koleno. To není tak závažná věc, aby to způsobilo jeho absenci příští den. Nicméně rodič rozhodne, že kluka bolí noha a je tak psychicky rozhozen, že ho nechá dva následující dny doma plakat. Byl-li úraz zaevidován v knize, stane se z něj plynule úraz registrovaný, aniž by byl úraz pojišťovnou odškodněn, protože za tohle žádná pojišťovna platit nebude. Příklad II : žák přijde ráno do školy a někde v šatně si zlomí prst. Zdravotnické zařízení je za rohem,

někdo z učitelů tam s ním hned dojde, tam mu dají sádru a v jedenáct jsou oba zpátky ve škole a žákovská absence je prakticky nulová. Přesto se úraz zaeviduje, vyplní se o něm záznam pro pojišťovnu a úraz bude odškodněn, aniž by byl veden mezi registrovanými. Příklad III : na lyžařském kurzu žák upadnul a měl něco s kolenem. Za tři dny ho to přestalo bolet a lyžoval dál. Učitelé správně zaevidovali, že žák spadnul a měl něco s kolenem. Další školní rok už byl žák na učilišti a tam si hned při první hodině tělocviku znovu zranil koleno, a to do té míry, že musel být operován. Lékaři zjistili, že prvopočátek toho závažného zranění nastal již dříve. Tak se pátralo zpět a přišlo se na záznam z těch lyží. Naštěstí. Základní škola bez potíží ten starý úraz prostřednictvím pojišťovny odškodnila. Východisko: nesnažme se posuzovat na první pohled závažnost úrazu ve vztahu evidence – registrace. Držme se pravidla vše evidovat a registraci vést přesně podle absence.“ Úrazy školní – hranice školy „Nad tím se často spekuluje. Pokusím se to vysvětlit a dát několik příkladů. Hranicí jsou pochopitelně vstupní dveře do budovy školy. Pokud má škola nějaký areál a je ohraničen plotem, pak je hranicí onen plot a vstup jím do areálu. V případě úrazu musí být jasně uvedeno, zda to bylo na chodníku před školou, či až na schodech uvnitř školy. Nechci nabádat, ale vím o případu, že kvůli bezproblémovému odškodnění žáka se zraněný „přenesl“ právě na schody školy, aby nedošlo k „nejasnostem a dohadům“. Případný úraz na cestě do školy a ze školy domů se neeviduje ani neodškodňuje jako školní úraz.“ Úrazy školní – pravidelný rozbor „Doporučuji jednou ročně se na školní úrazy podrobněji zpětně podívat a udělat si jejich rozbor. Mluvil jsem o tom s ředitelem jedné školy. Zjistil, že se mu množí úrazy v šatně a zjistil, že to není jen v šatně, ale obecně v určitý den v týdnu a v rozmezí určitých hodin. Díky rozvrhu a dalším okolnostem se mu totiž v tu dobu žáci tak nešťastně přesunovali mezi učebnami, jídelnou a šatnami, že jich najednou bylo moc na jednom místě, takže to jejich tísnění a následné postrkování vedlo k častějším úrazům. Změnil systém přemísťování a dozorů a úrazů výrazně ubylo.“ Úrazy školní – hlášení „Výčet míst, kam je třeba zápis o úrazech posílat, je v metodickém pokynu MŠMT Věstník č. 12/2001 přesně uveden v článku 19 - 20. Dále je potřeba říci, že případný formulář záznamu o školním úrazu je třeba vyplnit do 2 pracovních dnů ode dne, kdy se organizace o úrazu dověděla. To znamená, že pokud se stane úraz na týdenním lyžařském kurzu hned první den, tak se nebude záznam vyplňovat někde na horách, ale až po návratu do školy. Informovat vedení školy u závažných úrazů je snad samozřejmostí. Záznamy se potom zasílají na příslušná místa do 5. dne následujícího měsíce. Pokud se jedná o úraz těžký, smrtelný nebo hromadný zasílá ještě organizace zvláštní zápis o zjištění příčin úrazu do 30 dnů po úrazu.“

Metodický pokyn MŠMT – Věstník 12/2001 Čl. 19 Školní úraz (1) Školním úrazem je úraz, který se stal žákům při výchově a vzdělávání na školách a při činnostech, které s nimi přímo souvisejí. (2) Výchovnou a vzdělávací činností je účast žáků při výchovné a vzdělávací práci školy, ve

škole od vstupu žáků do prostor školy až do odchodu z nich, včetně doby přestávek, a každá činnost vyplývající z přímé souvislosti s tím. (3) Školním úrazem je rovněž úraz, který se stal žákům při akcích konaných mimo školu, organizovaných školou a uskutečňovaných za dozoru pověřené odpovědné osoby. Jedná se zejména o úrazy žáků na vycházkách, výletech, zájezdech, putováních, exkurzích, při koupání, při plaveckém a lyžařském výcviku, sportovních a turistických kurzech, při účasti na soutěžích a přehlídkách. (4) Školním úrazem není úraz, který se žákům stane na cestě do školy a zpět, nebo na cestě na místo nebo cestou zpět, jež bylo určeno jako shromaždiště mimo areál školy při akcích konaných mimo školu. Čl. 20 Evidence a registrace školních úrazů (1) Vedoucí zaměstnanec školy, jemuž byl úraz žáka hlášen zajistí, aby byly objektivně zjištěny a případně odstraněny příčiny úrazu. (2) Všechny školní úrazy jsou evidovány v knize úrazů. Jde-li o úraz, který způsobil, že se žák neúčastní činnosti školy nejméně jeden den, kromě dne, kdy k úrazu došlo, je o výsledku šetření sepsán následně po ohlášení úrazu záznam o školním úrazu na stanoveném tiskopise.) (3) Po jednom vyhotovení záznamu o školním úrazu obdrží a) zákonný zástupce žáka, b) zřizovatel, c) Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Českomoravský odborový svaz pracovníků školství a místně příslušný orgán státního odborného dozoru - Inspektorát bezpečnosti práce u úrazů smrtelných, těžkých a hromadných.) Záznam o školním úrazu (MS Word 2000, 90 kB) Úrazy pracovní „V nařízení vlády 494/2001 Sb. je jasně uvedeno, jak má zaměstnavatel postupovat v případě úrazu zaměstnanců. I v tomto případě doporučuji důsledně takové události zapisovat do knihy úrazů a zařídit jejich odškodnění pojišťovnou.“ Z Nařízení vlády č. 494/2001 494/2001 Sb. NAŘÍZENÍ VLÁDY ze dne 14. listopadu 2001, kterým se stanoví způsob evidence, hlášení a zasílání záznamu o úrazu, vzor záznamu o úrazu a okruh orgánů a institucí, kterým se ohlašuje pracovní úraz a zasílá

záznam o úrazu Vláda nařizuje podle § 133c odst. 7 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění zákona č. 155/2000 Sb.: §1 Zaměstnavatel vede evidenci v knize úrazů tak, aby obsahovala všechny údaje potřebné k sepsání záznamu o úrazu. Záznam o úrazu sepisuje zaměstnavatel nejpozději do 5 pracovních dnů po oznámení pracovního úrazu a postupuje přitom podle vzoru záznamu o úrazu, který je uveden v příloze k tomuto nařízení. §2 Pro účely hlášení úrazu podle tohoto nařízení je smrtelným pracovním úrazem takové poškození zdraví, které způsobilo smrt po úrazu nebo na jehož následky zaměstnanec zemřel nejpozději do 1 roku. §3 (1) Zaměstnavatel ohlásí pracovní úraz bez zbytečného odkladu a) státnímu zástupci nebo územně příslušnému útvaru Policie České republiky, nasvědčujíli zjištěné skutečnosti tomu, že v souvislosti s pracovním úrazem byl spáchán trestný čin, b) příslušnému odborovému orgánu nebo zástupci zaměstnanců pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci,1) c) zaměstnavateli, který zaměstnance k práci u něho vyslal,2) d) organizační jednotce příslušné pojišťovny, u které je zaměstnavatel pojištěn pro případ své odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu,3) e) příslušnému inspektorátu bezpečnosti práce, došlo-li k úrazu na pracovišti, stavbách a při činnostech, které podléhají jeho dozoru,4) nebo příslušnému obvodnímu báňskému úřadu, podléhá-li činnost, pracoviště nebo technické zařízení vrchnímu dozoru podle zvláštního zákona,5) vyžaduje-li poškození zdraví hospitalizaci zaměstnance delší než 5 dní. (2) Zaměstnavatel ohlásí smrtelný pracovní úraz bez zbytečného odkladu a) územně příslušnému útvaru Policie České republiky, b) příslušnému odborovému orgánu nebo zástupci zaměstnanců pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci,1) c) zaměstnavateli, který zaměstnance k práci u něho vyslal,2) d) příslušnému inspektorátu bezpečnosti práce, došlo-li k úrazu na pracovišti, stavbách a při činnostech, které podléhají jeho dozoru,4) nebo příslušnému obvodnímu báňskému úřadu, podléhá-li činnost, pracoviště nebo technické zařízení vrchnímu dozoru podle zvláštního zákona,5) e) příslušné zdravotní pojišťovně,6)

f) organizační jednotce příslušné pojišťovny, u které je zaměstnavatel pojištěn pro případ své odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu.3) -----------------------------------------------------------------1) § 136a zákoníku práce. 2) § 38 zákoníku práce. 3) Vyhláška č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti organizace za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, ve znění vyhlášky č. 43/1995 Sb., vyhlášky č. 98/1996 Sb. a vyhlášky č. 74/2000 Sb. 4) § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce. 5) § 39 odst. 1 zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění zákona č. 542/1991 Sb. a zákona č. 315/2001 Sb. 6) Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 242/1997 Sb., zákona č. 2/1998 Sb., zákona č. 127/1998 Sb., zákona č. 225/1999 Sb., zákona č. 363/1999 Sb., zákona č. 18/2000 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 167/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 155/2000 Sb., zákona č. 220/2000 Sb., zákona č. 258/2000 Sb. a zákona č. 459/2000 Sb. §4 Zaměstnavatel zašle záznamy o pracovních úrazech za uplynulý kalendářní měsíc nejpozději do pátého dne následujícího měsíce a) příslušnému inspektorátu bezpečnosti práce, došlo-li k úrazu na pracovišti, stavbách a při činnostech, které podléhají jeho dozoru,4) nebo příslušnému obvodnímu báňskému úřadu, podléhá-li činnost, pracoviště nebo technické zařízení vrchnímu dozoru podle zvláštního zákona,5) b) příslušné zdravotní pojišťovně.6) -----------------------------------------------------------------4) § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce. 5) § 39 odst. 1 zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění zákona č.542/1991 Sb. a zákona č. 315/2001 Sb. 6) Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 242/1997 Sb., zákona č. 2/1998 Sb., zákona č. 127/1998 Sb., zákona č. 225/1999 Sb., zákona č. 363/1999 Sb., zákona č. 18/2000 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 167/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 155/2000 Sb., zákona č. 220/2000 Sb., zákona č. 258/2000 Sb. a zákona č. 459/2000 Sb. §5

V případě smrtelného pracovního úrazu zašle zaměstnavatel záznam o úrazu nejpozději do 5 pracovních dnů po jeho ohlášení a) územně příslušnému útvaru Policie České republiky, b) příslušnému inspektorátu bezpečnosti práce, došlo-li k úrazu na pracovišti, stavbách a při činnostech, které podléhají jeho dozoru,4) nebo příslušnému obvodnímu báňskému úřadu, podléhá-li činnost, pracoviště nebo technické zařízení vrchnímu dozoru podle zvláštního zákona,5) c) příslušné zdravotní pojišťovně.6) -----------------------------------------------------------------4) § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce. 5) § 39 odst. 1 zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění zákona č. 542/1991 Sb. a zákona č. 315/2001 Sb.6) Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 242/1997 Sb., zákona č. 2/1998 Sb., zákona č. 127/1998 Sb., zákona č. 225/1999 Sb., zákona č. 363/1999 Sb., zákona č. 18/2000 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 167/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 155/2000 Sb., zákona č. 220/2000 Sb., zákona č. 258/2000 Sb. a zákona č. 459/2000 Sb. §6 Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2002. Záznam o úrazu (MS Word 2000, 190 kB)

Úrazy pracovní – prevence "Zde je důležité zopakovat, že podle Zákoníku práce je zaměstnavatel povinen zajistit podle druhu činnosti a velikosti pracoviště potřebný počet zaměstnanců, kteří organizují poskytnutí první pomoci. Zároveň je také povinen vyškolit je a vybavit v rozsahu zjištěných rizik na pracovišti. Tato školení v převážné míře zabezpečují organizace Českého červeného kříže, případně smluvní lékař závodní preventivní péče. Na vyškolení v první pomoci se velmi často zapomíná." Hygiena práce „Základní údaje o tomto tématu najdete v zákoníku práce, paragrafu 134 pracoviště a pracovní prostředí (Viz výše, str…. Jde o to, aby pracoviště bylo konstrukčně uspořádáno tak, aby nemohlo dojít k ohrožení bezpečnosti či zdraví zaměstnanců. Jde ale například i o řádné osvětlení, ale naopak třeba i o sluneční zábrany. Řeší se zde i šatny, pokud se zaměstnanci převlékají, odkládání osobních věcí atd. Doporučuji tento paragraf prostudovat.“ Hygiena práce – topení (titulek 3. kategorie) „Nařízení vlády 178/2001 Sb. ve znění 523/2002 Sb. řeší například vytápění objektů. Třeba kolik má být stupňů v tělocvičně, v dílnách, učebnách, šatnách, kuchyňkách atd.

Přesto jsou časté otázky na toto téma. Co dělat, když je ve škole zima. Tak pokud jde o jednu třídu a závada netrvá příliš dlouho, dá se to v rámci školy vyřešit přesunem žáků jinam, náhradní výukou a podobně. Pokud si ovšem přes léto škola nechá udělat topení, je odzkoušeno a když přijdou mrazy, tak se zjistí, že firma nainstalovala topení nedostatečné, špatně dimenzované – škola se musí zavřít.“ UN: Co když rada školy nutí ředitele, aby školu nezavíral, že rodiče raději pošlou své potomky do učeben v kabátech a rukavicích, než aby se o ně o „uhelných“ prázdninách museli sami postarat, aby děti pěkně seděly i ve studené učebně, jen aby neběhaly celý den po městě či po vsi? „To bych řešil individuálně, ale pokud ředitel vyhoví, pak se vystavuje velkému nebezpečí, pokud v tu dobu (třeba vůbec ne vlivem nízké teploty ve škole) dostane nějaký žák třeba zápal plic. Někteří rodiče pak rychle zapomínají na gentlemanské dohody a jdou tvrdě po předpisech. Po porušených předpisech. Nařízení vlády hovoří jasně, za jakých podmínek má práce a výuka probíhat. O žádných domluvách zde není řeč. I když vím, že ředitele školy to může sevřít do kleští.“ Z Nařízení vlády 178/2001 a změna 523/2002 178/2001 Sb. NAŘÍZENÍ VLÁDY ze dne 18. dubna 2001, kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci Změna: 523/2002 Sb. Vláda nařizuje podle § 133a odst. 6 a § 134c odst. 7 a k provedení § 134 písm. a) až c) zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění zákona č. 155/2000 Sb.: ČÁST DRUHÁ RIZIKOVÉ FAKTORY PRACOVNÍCH PODMÍNEK A MINIMÁLNÍ OPATŘENÍ K OCHRANĚ ZDRAVÍ ZAMĚSTNANCŮ §3 Osvětlení (1) Konstrukce a uspořádání pracovišť se řeší tak, aby bylo zajištěno denní osvětlení pracovišť a byla omezována tepelná zátěž zaměstnanců slunečním zářením. Osvětlovací otvory musí být upraveny tak, aby vnitřní prostory pracoviště byly dostatečně chráněny proti přímému slunečnímu záření. Osvětlení nesmí být příčinou oslňování. (2) Osvětlení pracovišť denním, umělým, popřípadě sdruženým osvětlením musí

odpovídat nárokům vykonávané práce na zrakovou činnost, pohodu vidění a bezpečnost zaměstnanců v souladu s normovými hodnotami. Normovou hodnotou se rozumí konkrétní technický požadavek obsažený v příslušné české technické normě. (3) Pracoviště, na kterých nemohou být splněny normové hodnoty pro denní nebo sdružené osvětlení, a předpokládaná doba práce zaměstnance na těchto pracovištích je delší než 4 hodiny za pracovní dobu (dále jen "trvalá práce"), se mohou zřizovat a provozovat jen v případě, že jde o a) pracoviště pouze s nočním provozem, b) pracoviště, které musí být z technologických důvodů umístěno pod úrovní terénu, c) pracoviště, jehož účel nebo konstrukce neumožňují zřídit dostačující počet osvětlovacích otvorů, d) pracoviště, na němž zpracovávaný materiál, povaha výrobků nebo činnosti vyžadují vyloučení denního světla nebo zvláštní požadavky na osvětlení, které nelze docílit denním světlem, nebo e) zajištění ochrany zdraví zaměstnanců před nepříznivými vlivy, jejichž zdrojem je technologie, nebo před pronikáním škodlivin z výrobní nebo jiné činnosti (například velíny). (4) Osvětlovací soustavy a části vnitřních prostor pracoviště odrážející světlo musí být pravidelně čištěny ve lhůtách odpovídajících nejméně normovým hodnotám a trvale udržovány v takovém stavu, aby vlastnosti osvětlení byly zachovány. (5) Pracoviště, na nichž jsou zaměstnanci při výpadku umělého osvětlení vystaveni ve zvýšené míře možnosti úrazu nebo jiného poškození zdraví, musí být vybavena dostačujícím nouzovým osvětlením. §4 Tepelná zátěž, zátěž chladem a minimální opatření k ochraně zdraví zaměstnanců (1) Na pracovištích, kde je vykonávána trvalá práce, s výjimkou pracovišť vyžadujících zvláštní tepelné podmínky a pracovišť, na nichž nelze technickými prostředky odstranit tepelnou zátěž z technologie, musí být zajištěno dodržování přípustných mikroklimatických podmínek s výjimkou mimořádně chladných a mimořádně teplých dnů. Za mimořádně chladný den se považuje den, kdy nejnižší teplota venkovního vzduchu dosáhla hodnoty nižší než -15 st. C. Za mimořádně teplý den se považuje den, kdy nejvyšší teplota venkovního vzduchu dosáhla hodnoty vyšší než 30 st. C. Přípustné mikroklimatické podmínky a způsob jejich stanovení upravuje část A přílohy č. 1 k tomuto nařízení. (2) Na pracovištích, kde jsou překračovány hodnoty přípustných mikroklimatických podmínek v důsledku tepelné zátěže z technologických zdrojů, a na ostatních pracovištích za mimořádně teplých dnů musí být doba výkonu práce upravena tak, aby nebyly překračovány hodnoty dlouhodobě a krátkodobě únosné pracovně tepelné zátěže; tyto hodnoty a doby výkonu práce jsou upraveny v části B přílohy č. 1 k tomuto nařízení. (3) Dlouhodobě a krátkodobě únosné hodnoty pracovně tepelné zátěže, způsob jejího hodnocení a doba výkonu práce na pracovištích v podzemí sloužících k dobývání

nerostných surovin a k výstavbě podzemních děl hornickým způsobem jsou upraveny v části C přílohy č. 1 k tomuto nařízení. (4) Přípustné povrchové teploty pevných materiálů a teploty kapalin, s nimiž přichází kůže do přímého styku, jsou upraveny v části D přílohy č. 1 k tomuto nařízení. Pokud při manipulaci s materiálem vyžadující přímý kontakt tepelně nechráněné pokožky rukou teplota tohoto materiálu je 10 st. C a nižší, musí být zaměstnancům umožněno prohřívání rukou během této manipulace. (5) Práce při teplotách nižších, než jsou minimální teploty uvedené v tabulce č. 2 části A přílohy č. 1 k tomuto nařízení pro danou třídu práce, může být vykonávána na otevřených a polootevřených pracovištích a v případech, kdy z technologických důvodů je nezbytné práci provádět v uzavřených prostorách nebo na uzavřených pracovištích, na nichž musí být z technologických důvodů udržována teplota nižší, než je teplota uvedená pro danou třídu práce podle této tabulky. (6) K ochraně zdraví zaměstnanců vykonávajících trvalé práce na pracovištích, na nichž je operativní teplota 4st. C a nižší, musí být zřízeny ohřívárny s vybavením pro prohřívání rukou, na pracovištích, na nichž je operativní teplota od 10st. C do 4st. C, musí být zřízeny ohřívárny. (7) Ochranný oděv pro práci při teplotách 4 st. C a nižších musí mít takové tepelně izolační vlastnosti, které postačují k zajištění tepelně neutrálních podmínek lidského organizmu, daných teplotou tělesného jádra 36 až 37 st. C. Pokud rychlost proudění vzduchu překračuje 1,8 m.s-1, musí být tepelně izolační vlastnosti ochranného oděvu voleny tak, aby byla splněna uvedená podmínka v závislosti na teplotě vzduchu, korigované podle skutečné rychlosti proudění vzduchu na pracovním místě. Jestliže tepelně izolační vlastnosti ochranného oděvu nepostačují k zajištění tepelně neutrálních podmínek organizmu, musí být práce přerušována a zaměstnancům musí být umožněn odpočinek v místnostech odpovídajících požadavkům uvedeným v bodu 3 části B přílohy č. 11 k tomuto nařízení. Teplota vzduchu korigovaná podle rychlosti proudění vzduchu je uvedena v tabulce v části E přílohy č. 1 k tomuto nařízení. (8) Jestliže teplota vzduchu korigovaná podle rychlosti proudění vzduchu poklesne pod 4 st. C, musí být zaměstnanci vybaveni vhodným typem rukavic. Vystavení nechráněné kůže vzduchu, jehož teplota korigovaná podle rychlosti proudění vzduchu je nižší než -20 st. C, nesmí překročit 20 minut. Práce nelze vykonávat na pracovištích, na kterých je teplota vzduchu korigovaná podle rychlosti proudění vzduchu nižší než -30 st. C. (9) Vstupy do hal, které se využívají pro trvalou práci a během pracovní doby se otevírají přímo do venkovního prostoru, musí být v zimě zabezpečeny proti vnikání studeného vzduchu. Zdravotní rizika práce na zařízeních se zobrazovacími jednotkami a opatření k ochraně zdraví § 11 (1) Prací na zařízeních se zobrazovacími jednotkami se rozumí

práce vykonávaná zaměstnanci jako pravidelná součást jejich obvyklé pracovní činnosti na soustavě zařízení obsahující zobrazovací jednotku, klávesnici či jiné vstupní zařízení, software a další volitelné příslušenství včetně pracovního stolu nebo pracovní plochy, pracovního sedadla a bezprostředního pracovního okolí. (2) Hodnocení rizika práce na zařízeních se zobrazovacími jednotkami musí zahrnovat zejména zjištění a vyhodnocení možnosti nepříznivého vlivu této práce na zrak a psychickou zátěž, jakož i možnosti vzniku obtíží pohybového aparátu z nevhodně uspořádaného pracovního místa. Hodnocení rizika musí dále přihlédnout k tomu, že současné působení jednotlivých faktorů může zvyšovat závažnost výsledného působení. § 12 (1) Práce na zařízeních se zobrazovacími jednotkami vykonávaná zaměstnanci jako pravidelná součást jejich obvyklé pracovní činnosti musí být během pracovní doby přerušována bezpečnostními přestávkami nebo změnami činnosti, jejichž účelem je snížit pracovní zátěž vyplývající z povahy práce se zobrazovací jednotkou. Bezpečnostní přestávky v délce 5 až 10 minut musí být zařazeny po každých dvou hodinách nepřetržité práce. (2) Požadavky na pracoviště se zobrazovacími jednotkami jsou upraveny v příloze č. 7 k tomuto nařízení. § 27 Opatření k ochraně zdraví zaměstnanců při používání osobních ochranných pracovních prostředků Pokud je při trvalé práci, zařazené jako rizikové, nezbytné nepřetržité používání osobních ochranných pracovních prostředků k omezení působení rizikových faktorů stanovených tímto nařízením nebo jiným právním předpisem3) a pokud to povaha ochranného pracovního prostředku vyžaduje, musí být během této práce zařazeny bezpečnostní přestávky, při nichž může zaměstnanec odložit osobní ochranný pracovní prostředek. Počet bezpečnostních přestávek a jejich trvání se upravuje podle charakteru práce a pracovních podmínek a druhu osobního ochranného pracovního prostředku. Po dobu bezpečnostních přestávek nesmí být zaměstnanec exponován rizikovým faktorům překračujícím hygienické limity. „V této souvislosti upozorňuji ještě na nové vyhlášky 148/2004 Sb. o zotavovacích akcích a 137/2004 Sb. o stravovacích zařízeních, kde bylo odloženo povinné používání bezdotykových baterií v jídelnách, a to do 31.12.2007. Dnes to vypadá jako daleká doba, ale zřizovatelé škol a provozovatelé škol v přírodě by na ni neměli na dlouho zapomenout. Další problém, který se blíží, je, že podle vyhlášky 108/2001 Sb. o hygienických požadavcích na prostory a provoz a školských zařízeních v paragrafu 6 - měly by do 1.9.2005 mít lavice a židle v učebnách takové, které zohledňují rozdílnou výšku žáků. Tudíž pokud nějaký žák v určitém věku najednou naroste, měl by mít možnost lavici a židličku si náležitě upravit. Zatím je ovšem přestavovací školní nábytek pro naše školy trochu z oblasti sci-fi. Ovšem až lékař u nějakého dítěte po tomto datu zjistí třeba poškození páteře nebo kolenních kloubů, může mít škola a jejím prostřednictvím zřizovatel problémy.“ Jarní prázdniny „Věčným dilematem je, zda učitelé mají být v průběhu jarních a dalších „vedlejších prázdnin“ ve

škole, či zda je možné zadat jim práce doma – a co na to BOZP. Vrátím se ještě krátce v této souvislosti k té teplotě na pracovišti. Pokud ředitel školy nařídí o jarních prázdninách pobyt zaměstnanců na pracovišti, musí jim samozřejmě zajistit stejně kvalitní pracovní prostředí, jako kdyby prázdniny nebyly a normálně se ve škole učilo. Tedy ne temperovat, ale řádně školu vytopit. Navíc ředitel může zaměstnancům nařídit jen takové práce, které souvisejí s jejich pracovní smlouvou. Takže když jim nařídí nějaké stěhování nábytku, opravy tabulí či mytí oken a něco se učitelce stane, může to mít pro ředitele velmi nepříznivou soudní dohru. Pokud ředitel na dobu jarních prázdnin zadá učitelům domácí práce, je to legislativně nedořešená situace. Českomoravský odborový svaz pracovníků školství navrhoval a konfederace jeho návrh podpořila, aby pedagogičtí pracovníci podle zákoníku práce dostali deset týdnů dovolené, čímž by zmizely otazníky případného úrazu o vedlejších prázdninách, protože by šlo o dovolenou, nemohl by tedy úraz být posuzován v žádném případě jako pracovní. Teď může docházet i k soudním sporům. Třeba co když se jako tělocvikář prokazatelně o jarních prázdninách budu připravovat na následné vedení lyžařského kurzu tím, že si zajedu lyžovat. A zlomím si nohu. Je to pracovní úraz, nebo není? Opět – nechci nikoho nabádat, ale kdo v téhle legislativní díře posoudí, zda jsem se doma zranil při soukromé aktivitě, nebo při přípravě na školu? Totéž se může stát třeba učiteli chemie, fyziky apod. A když to přeženu, tak komukoli, kdo si ponese domů knihy z odborné knihovny, aby přes jarní prázdniny na pokyn ředitele zpracoval referát, a uklouzne doma na schodech.“ Z pracovního řádu pro zaměstnance škol a školských zařízení Zaměstnávání pedagogických pracovníků v době školních prázdnin V době školních prázdnin a v době, kdy se ve škole z mimořádných důvodů nevyučuje nebo je přerušen její provoz, je ředitel školy povinen zaměstnávat pedagogické pracovníky v rámci sjednaného druhu práce pracemi souvisejícími s přímou vyučovací nebo výchovnou činností, pokud nečerpají dovolenou na zotavenou nebo jiné pracovní volno. V takových případech jsou pedagogickým pracovníkům podle možnosti ukládány především práce, jejichž výkon nevyžaduje nezbytně jejich přítomnost na pracovišti. U nepedagogických pracovníků může zaměstnavatel využít ustanovení zákoníku práce o změně místa výkonu práce (§ 36 a § 38 zákoníku práce). UN: Totéž ale asi můžeme říci nejen o takové situaci o jarních prázdninách, ale kdykoli odpoledne při přípravě na vyučování mimo školu. „Svým způsobem ano, protože učitel má povinnost tzv. přímé a nepřímé vyučovací povinnosti a při té nepřímé nemusí být nutně na pracovišti. Takže by v těchto případech mohlo dojít ke sporu, zda při úrazu šlo o nepřímou vyučovací činnost.“ Plavecký výcvik „Základem je dobrá smlouva mezi kmenovou a plaveckou školou. Musí tady být jednoznačně stanoveno, kdy za děti přebírají odpovědnost cvičitelé plavecké školy. Doporučuji do smlouvy dát přímo hranici odpovědnosti – třeba brodítko mezi bazénem a sprchami. Do té doby zodpovídá za děti pedagog. Tedy za pobyt dětí v šatně, sprchách a odchod do brodítka. Od brodítka směrem k bazénu odpovídá plavecká škola. A proto je nutné, aby pedagogický dozor byl na bazénu přítomen, protože se může stát, že žák si potřebuje během výuky plavání odskočit, takže v tu dobu ho dozoruje pedagogický dozor z kmenové školy. A kdyby tam někde ve sprchách uklouznul, musí být zřejmé, že byl v době úrazu pod dohledem. Tady bych ještě připomněl, že právě kvůli tomu přebírání odpovědnosti je nutné, aby pro případ školního úrazu byla pojištěna nejen kmenová škola vysílající žáka na plavecký výcvik, ale

samozřejmě i ona plavecká škola, která v přesně vymezených podmínkách za žáky přebírá odpovědnost.“ Školní výlety „Tady jsou pedagogové chráněni, protože jde prokazatelně o služební cestu, přesto si kvůli svým svěřencům i zde musejí dávat velký pozor na pravidla bezpečnosti práce. Situace při výletech jsou tak různorodé, že je lze těžko všechny přesně popsat. Proto uvedeme jen ty, které se, bohužel, často opakují a poté složitě řeší. Takže, co je prospěšné? a) definovat přesně čas a místo začátku a konce školního výletu Učitelé často napíší sice pro vedení školy i pro rodiče přesný rozpis výletu, včetně toho, kdy a kam se pojede, kolik to bude děti stát, co si mají vzít s sebou atd., ale chybí tam, kde je odjezd. Pokud to v pokynech nenajdete, má se zato, že odjezd je od školy. Stejně tak že příjezd je ke škole. Tři vykřičníky, pište to tam!!! Příklad I : škola má sídlo v Horní Lhotě a autobus se tam vrací přes Dolní Lhotu. Žák řekne – paní učitelko, zastavte mi tady, já mám po výletě jít k babičce. Ještě než autobus odjede, žák zbrkle skočí pod projíždějící auto. Určitou pojistkou může být písemná žádost rodičů, aby tam učitelé dítě nechali vystoupit, ale v případě nehody by to soudu nemuselo stačit jako důkaz. Je jednodušší rovnou napsat do rozpisu výletu, pokud v oné Dolní Lhotě chce vystoupit polovina dětí, že tam bude přibližně v tolik a tolik první zastávka, druhá pak o dvacet minut později u školy. Příklad II : neodjíždí se od školy, sraz je na vlakovém nádraží. Do rozpisu je nutné přesně napsat, že sraz je třeba v 8.30 před hlavním vchodem na nádraží. Učitel tam musí být 15 minut předem a od té doby tam přebírá žáky a taky za ně přebírá odpovědnost. Zároveň mu tam v tu dobu začíná pracovní výkon. Z hlediska BOZP tedy v tomto čase a na tomto místě může být řeč o pracovním, případně školním úraze. Cesta na sraz i cesta od stanoveného místa ukončení výletu jsou považovány jako cesta do školy, takže případná nehoda při nich nemůže být považována za pracovní, ani za školní úraz. Pokud ovšem zaměstnanec ještě před výletem zašel do školy, aby tam něco zařídil nebo vyzvedl, začal pracovní činnost ve škole a od té doby je v práci i při přesunu na nádraží. b) rozchody Velmi bych zvážil, zda je dětem poskytnout. Pokud ano, byl bych velmi obezřetný, jaké rozchody, kde a jaké věkové kategorii vůbec dát. Tady jde totiž o to, zda byli žáci prokazatelně poučeni o tom, co smí a co ne, nebo zda šlo o jejich nekázeň. Příklad I : několikadenní výlet do chatového tábora. Takový areál buď je jasně vymezen, jako škola a její areál, nebo to vymezení musí jednoznačně provést učitel a poučit žáky, že mimo tento prostor nesmějí. Příklad II : rozchod ve městě. Pokud jsou žáci daného věku schopni zorientovat se v prostoru a čase, lze jim rozchod dát, ale i zde je nutné jasně vymezit „povolený“ prostor. Vřele doporučuji určit skupinky žáků např. trojice, nikoliv individuální pohyb. Třeba: jen tady na náměstí, nikdo nesmí do postranní uličky, ani do restaurace. Povolen je nákup svačiny, pohlednic a suvenýrů… Určité krytí učitele může znamenat, když už v rozpisu výletu je uvedeno, že děti budou mít na výletě v Praze hodinu rozchod na náměstí. Pokud s tím rodič nesouhlasí, tak prostě Pepíček bude tu hodinu chodit s paní učitelkou.

Před každou novou situací, nejen před rozchodem, je nutné žáky poučit, jak se mají chovat. Třeba před jízdou na lanovce. c) koupání Především lze povolit dětem koupání pouze tam, kde je to obecně povoleno a nevisí tam cedulka „zákaz koupání“. Ať z důvodu nebezpečí úrazu, tak hygienických problémů třeba s čistotou vody. I zde je v metodickém pokynu jasně řečeno, kolik dětí smí být ve vodě a jak je dozorovat. Já vím, že teď už hodně mluvíme o zásadách pedagogických, ale pokud se něco stane, musí být učitel chráněn tím, že prokazatelně udělal všechno, aby výlet či jiná podobná akce, proběhly bez úrazů, v souladu s předpisy BOZP. Ještě bych rád připomněl, že pokud se vyjede s dětmi do zahraničí, je nutné znát i tamní základní bezpečností předpisy, třeba o pohybu dětských cyklistů na silnicích. V tomto případě můžeme být skutečně rádi, že se naše legislativa a předpisy sousedních států sjednocují. d) pár rad ze zkušenosti 





přesto, že na výlet připravili učitelé rozpis, řeknou si v jeho průběhu podle klasického filmu: tímto tempem stihneme ještě Žebrák a Točník. To je velmi nebezpečné, protože o jeho záměru pochopitelně nebylo informováno nejen vedení školy, ale hlavně zákonní zástupci. Ti by se mohli pustit se školou do křížku, když se jejich dítě ocitne na zdravotním středisku ve městě, které vůbec nebylo uvedeno poblíž původně stanovené trasy. Raději si takový nápad dejte předem podmíněně do itineráře, abyste pak v případě stížnosti neměli problémy s tím, že se případný úraz i pojišťovna zdráhá proplatit jako školní či pracovní pozor na výletě na hledání levných noclehů, třeba u kolegů ředitelů v tělocvičnách, kde bývají na spaní těžko všechny předepsané hygienické podmínky, navíc je to prostředí samo o sobě nebezpečné, už jsme o těch nářadích mluvili… pozor, aby v případě, že jedou 2 autobusy nejel na výlet jeden autobus bez pedagogického dozoru, protože všechny zúčastněné paní učitelky si na cestě domů chtějí ještě o něčem popovídat – děti bez dozoru jsou vždycky z hlediska BOZP časovaný malér“

Lyže, cyklovýlety, slaňování, sjíždění řek… „I v těchto případech je nutné znát Metodicky pokyn pro zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví žáků čj. 29 159/ 2001, Věstník MŠMT čl. 12. Tady je řečeno, kolik může být žáků v jednom družstvu, jak se na kole jezdí v družstvu, upozornění na nepříznivé klimatické podmínky atd. U těch novinek, jako je třeba snowboard, nebo slaňování je nutné, aby družstvo vedl kvalifikovaný instruktor. Pozor na předepsanou výstroj třeba na kolo nebo na vodu! Ale – je to metodický pokyn, který nemá prakticky žádnou legislativní váhu a já bych proto byl pro jeho změnu minimálně na vyhlášku. Přesto opravdu doporučuji tímto pokynem se řídit a říkám – zaplaťpánbu za něj!“ Metodický pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí a žáků ve školách a školských zařízeních

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Čj.: 29 159/2001-26 V Praze dne 9. listopadu 2001 Pro bezpečnost a ochranu zdraví při výchově a vzdělávání dětí a žáků ve školách a školských zařízeních má výkon dozoru nad veškerou činností dětí a žáků mimořádný význam. Konkrétní úkoly a podrobnosti v péči o bezpečnost a ochranu zdraví a v jejich rámci i úkoly dozoru nad dětmi a žáky škol a školských zařízení stanoví obecně platné prováděcí předpisy Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy pro jednotlivé typy škol a školských zařízení. Cílem metodického pokynu je zdůraznit klíčová ustanovení těchto předpisů a doporučit způsob postupu při zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví při výchově a vzdělávání dětí a žáků ve školách a školských zařízeních. Čl. 1 Předcházení rizikům Při stanovení konkrétních opatření péče o bezpečnost a ochranu zdraví žáků vychází škola z vyhledávání, posuzování a zhodnocení rizik spojených s činnostmi a prostředím v celém režimu žáka ve škole v rámci výchovného a vzdělávacího působení. Bere v úvahu možné ohrožení žáků při výuce jednotlivých předmětů, při přesunech žáků v obci v rámci školního vyučování a při účasti školy na různých akcích pořádaných ve škole i mimo školu. Přihlíží k věku žáků, jejich schopnostem, fyzické a duševní vyspělosti, zdravotnímu stavu a ukázněnosti žáků. (2) Škola v rámci výchovného působení seznamuje žáky s veškerým povinným rozsahem učiva, týkajícího se ochrany zdraví a bezpečí žáků, s riziky a ohrožením při dopravním provozu na komunikacích, při jejich mimoškolních aktivitách a v době školních prázdnin. Omezení pro činnost žáků Čl. 2 Pokud školy při výchově a vzdělávání žáků organizují praktické vyučování, odborný výcvik, případně jiné práce, mohou mladistvé žáky zaměstnávat pouze pracemi, které jsou přiměřené jejich fyzickému a rozumovému rozvoji a poskytují jim při práci zvýšenou péči. 1) 1) § 165 zákoníku práce, § 1 nařízení vlády č. 108/1994 Sb., kterým se provádí zákoník práce. Čl. 3 Školy dodržují zákazy prací platné pro ženy a zákazy prací mladistvým 2) a podmínky, za nichž mohou mladiství tyto práce výjimečně konat z důvodu přípravy na povolání.3) 2) § 167 zákoníku práce. 3) Vyhláška MZ č. 261/1997 Sb., ve znění vyhl. č. 185/1998 Sb., kterou se stanoví práce a pracoviště, které jsou zakázané všem ženám, těhotným ženám, matkám dokonce 9. měsíce po porodu a mladistvým a podmínky, za nichž mohou mladiství výjimečně tyto práce konat z důvodu přípravy na povolání. Zdravotní způsobilost

Čl. 4 Školy se řídí ustanoveními zvláštních předpisů, jež se týkají zjišťování zdravotního stavu žáků a jejich zdravotní způsobilosti pro příslušný studijní obor a pro účast na některých výchovných a vzdělávacích činnostech školy, například na škole v přírodě, sportovních a tělovýchovných akcích, plaveckém nebo lyžařském výcviku. Zákonní zástupci nezletilých žáků, popřípadě žáci, informují školu o změně zdravotní způsobilosti nebo zdravotního stavu žáka, pokud může mít vliv na studovaný obor nebo účast na akcích podle odstavce 1. Čl. 5 Ředitel školy uvolní dlouhodobě žáka z účasti na vyučování vyučovacího předmětu na základě vyjádření nebo posudku příslušného lékaře. 4) Při uvolňování z vyučování tělesné výchovy se postupuje podle zvláštních předpisů. 5) Ředitel školy přeruší studium žákyni pro těhotenství a mateřství, jestliže praktické vyučování probíhá při pracích a na pracovištích zakázaných těhotným ženám a matkám do konce devátého měsíce po porodu podle zvláštních předpisů, 6) nebo jestliže praktické vyučování podle lékařského posudku ohrožuje těhotenství žákyně. 4) Směrnice Ministerstva zdravotnictví č. 49/1967, o posuzování zdravotní způsobilosti k práci. 5) Metodický pokyn č. ZP/3-2542 – 6.11.1995 Ministerstva zdravotnictví k postupu praktických lékařů pro děti a dorost při posuzování zdravotní způsobilosti k tělesné výchově na základních a středních školách (Věstník Ministerstva zdravotnictví č. 2/1996). 6) Vyhláška MZ č. 261/1997 Sb., ve znění vyhl. č. 185/1998 Sb., kterou se stanoví práce a pracoviště, které jsou zakázané všem ženám, těhotným ženám, matkám do konce 9. měsíce po porodu a mladistvým a podmínky, za nichž mohou mladiství výjimečně tyto práce konat z důvodu přípravy na povolání. Čl. 6 Osobní ochranné pracovní prostředky Osobní ochranné pracovní prostředky (dále jen ”ochranné prostředky”) se žákům poskytují při praktickém vyučování, pokud to vyžaduje ochrana jejich života a zdraví. 7) Škola je žákům poskytuje podle vlastního seznamu, zpracovaného na základě zhodnocení rizik a konkrétních podmínek na pracovišti. Vychází přitom z ustanovení zvláštního předpisu. 8) Čl. 7 První pomoc a ošetření Škola zajistí, aby byly vytvořeny podmínky pro včasné poskytnutí první pomoci 9) a lékařského ošetření při úrazech a náhlých onemocněních. Odpovídá za vhodné rozmístění lékárniček první pomoci s potřebným vybavením. Rovněž zajistí, aby se zásadami poskytování první pomoci byli seznámeni žáci /jde o základní učivo/, všichni pedagogičtí pracovníci a potřebný počet ostatních pracovníků. Na vhodných místech umístí seznam telefonních čísel zdravotnických zařízení včetně zdravotnických zařízení zajišťujících dopravu

raněných, nemocných a rodiček. O provedených opatřeních informuje kromě pedagogických pracovníků a ostatních zaměstnanců školy i žáky. Podle závažnosti úrazu a s ohledem na věk postiženého žáka, případně další okolnosti, zajistí jeho doprovod do zdravotnického zařízení a zpět nebo domů. O události a provedených opatřeních informuje neprodleně zákonného zástupce žáka. Přiměřená opatření k zajištění první pomoci provede škola i při školních akcích konaných mimo školu. 7) § 132 odst. 2 a § 133a odst. 2 zákoníku práce, nařízení vlády č. 108/1994 Sb., kterým se provádí zákoník práce, nařízení vlády č. 172/1997 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na osobní ochranné prostředky, § 2 odst. 1 a § 5 odst. 2 vyhlášky MPSV č. 204/1994 Sb. 8) Vyhláška MPSV č. 204/1994Sb., ve znění vyhlášky č. 279/1998 Sb., kterou se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků a mycích, čistících a dezinfekčních prostředků. 9) § 133 odst. 1 písm. h) zákoníku práce. Čl. 8 Poučení žáků Škola zajistí, aby žáci byli poučeni a podrobně instruováni o možném ohrožení zdraví a bezpečnosti při všech činnostech, jichž se účastní při výchově a vyučování nebo v přímé souvislosti s tím. Žáky zároveň seznámí s konkrétními bezpečnostními pokyny a se zásadami bezpečného chování a s čím se mohou žáci ve škole a v okolí školy setkat /např. nebezpečí od neznámých lidí, nebezpečí šikany ze strany spolužáků apod./. Seznámí žáky s ustanoveními bezpečnostních předpisů a pokynů, pokud se vztahují na příslušnou činnost, akci nebo pracoviště a průběžně s ustanoveními školního řádu, řádů dílen, laboratoří, odborných pracoven, sportovních zařízení, tělocvičen a hřišť a jiných pracovišť a s dalšími opatřeními školy, jež mohou mít bezpečnostně preventivní význam. Pokud to stanoví bezpečnostní předpisy, nebo je-li to odůvodněno rizikem činnosti, budou žáci z těchto znalostí přezkoušeni. O provedeném poučení žáků učiní škola záznam. Žáky, kteří nebyli v době poučení přítomni, je třeba v nejbližším vhodném termínu poučit. Ve složitějších případech, zejména při instruování o obsahu závažných bezpečnostně technických předpisů a pokynů, se pořídí zápis podepsaný žáky, z něhož lze podle potřeby zjistit konkrétní obsah provedené instruktáže. Čl. 9 Dozor nad žáky Školy jsou povinny vykonávat podle zvláštních předpisů nad nezletilými žáky náležitý dohled. Kromě bezpečnostních hledisek zajišťují pedagogičtí pracovníci při dohledu nad žáky také hledisko výchovné 10) (dále jen ”dozor”). Dozor zajišťují školy s přihlédnutím ke konkrétním podmínkám školy, věku žáků a dalším okolnostem. 10) § 422 občanského zákoníku. Pedagogický pracovník koná dozor nad žáky ve škole před vyučováním, po vyučování, o přestávkách mezi dvěma vyučovacími hodinami, podle potřeby při přechodu žáků z jedné

budovy školy do druhé budovy školy, do školní jídelny, školní družiny atp. Při zajišťování dozoru nad žáky se postupuje podle rozvrhu dozoru, který stanoví ředitel školy. Dozor ve škole začíná 15 minut před začátkem dopoledního nebo odpoledního vyučování a končí odchodem žáků ze školy po skončeném vyučování. Jestliže ředitel školy povolil žákům pobývat ve škole před vyučováním nebo po vyučování, zabezpečí, aby tito žáci nezůstali bez dozoru. V rozvrhu dozorů stanoví způsob jejich zabezpečení. Při akcích konaných mimo školu, kdy místem pro shromáždění žáků není škola, počíná dozor 15 minut před dobou shromáždění na určeném místě. Po skončení akce dozor končí na předem určeném místě. Podle rozhodnutí ředitele školy mohou dozor ve výjimečných případech konat vedle pedagogických pracovníků i jiné zletilé osoby, a to jen pokud to s nimi bylo dohodnuto. Tyto osoby musí být řádně poučeny o povinnostech dozoru a ředitel školy o tomto poučení provede písemný záznam. Pedagogičtí pracovníci vykonávají podle pokynů ředitele dozor i mimo školu, např. ve školní jídelně, při praktickém vyučování, při kurzech, exkurzích a jiné činnosti vyplývající z učebních osnov, při účasti na soutěžích, přehlídkách popřípadě při jejich přípravě a na jiných akcích organizovaných školou. Při akcích konaných mimo školu, kdy jsou jejich účastníci ubytováni v objektech cizích organizací, dodržují žáci bezpečnostní a protipožární pokyny platné v těchto objektech. Žáci dodržují stanovený režim dne a pokyny vydané pro dobu nočního klidu. Za seznámení žáků s těmito pokyny a za kontrolu jejich dodržování odpovídá vedoucí akce nebo jím určený pedagogický pracovník. Vedoucí akce rozhodne o způsobu provádění dohledu v době nočního klidu. O způsobu zajištění dozoru nad žáky rozhoduje ředitel školy. Pokud jsou v právních předpisech nebo v pedagogických dokumentech obsažena zvláštní ustanovení, jež mohou souviset s výkonem dozoru, například ustanovení o dělení tříd na skupiny, nebo jiná ustanovení o poměru mezi počtem žáků a počtem dozírajících osob, případně podrobněji určují způsob dozoru (dozor, stálý dozor, přímý dozor v některých případech praktického vyučování) dodržuje ředitel školy tato zvláštní ustanovení. 11) 11) Například vyhláška MŠMT č. 35/1992Sb., o mateřských školách, vyhláška MŠMT č. 291/1991 Sb., o základní škole, ve znění pozdějších předpisů, vyhláška MŠMT č. 354/1991, o středních školách, ve znění pozdějších předpisů, vyhláška MŠMT č. 127/1997 Sb., o speciálních školách a speciálních mateřských školách. Čl. 10 Zvláštní pravidla při některých činnostech Kromě obecných zásad úrazové prevence jsou při některých činnostech dodržována další zvláštní pravidla. Je tomu tak zejména při výuce některých odborných předmětů se zvýšeným rizikem ohrožení zdraví a života, při praktickém vyučování, při výuce tělesné výchovy, koupání, plaveckém a lyžařském výcviku, sportovních a turistických akcích. Ve všech takových případech klade škola zvýšený důraz na dodržování bezpečnostních předpisů, pokynů a zásad úrazové prevence pedagogickými pracovníky i žáky. Důsledně je vyžadováno ukázněné chování žáků. Při pohybových činnostech (míčové hry apod.) se účastníci řídí ustanoveními o bezpečnosti

obsaženými v pravidlech pro danou věkovou skupinu a jejich modifikaci pro dané prostorové podmínky školy a ustanoveními soutěžních řádů daných sportů. Při praktickém vyučování, sportovních a jiných činnostech, kde je zvýšená možnost ohrožení zdraví, odkládají žáci na určená místa ozdobné a jiné předměty, jako náramky, náušnice, náhrdelníky, prsteny ozdobné kroužky aj. Řídí se přitom pokyny vyučujícího, který nedovolí, aby se žák bez odložení uvedených předmětů účastnil příslušné činnosti. Žáci používají pracovní oděv nebo cvičební úbor a obuv a mají výstroj podle druhu vykonávané činnosti a podle pokynů učitele, který dodržování tohoto požadavku kontroluje. Čl. 11 Praktické vyučování Při praktickém vyučování musí být pracoviště a jeho vybavení, včetně pracovního nářadí, v nezávadném stavu a musí odpovídat požadavkům předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Musí být dodržovány bezpečnostní i hygienické předpisy a ustanovení učebních dokumentů o dělení tříd na skupiny, odůvodněná bezpečnostními hledisky. Žákům jsou podle potřeby přidělovány ochranné prostředky. Pokud se praktické vyučování uskutečňuje v jiné organizaci, musí být v dohodě, kterou o tom škola s organizací uzavírá, obsažena mimo jiné i ustanovení o opatřeních k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví žáků, včetně poskytování ochranných prostředků. Čl. 12 Tělesná výchova Při výuce tělesné výchovy dodržuje škola platné učební osnovy, metodické a didaktické zásady. Bezpečnost žáků při tělesné výchově zajišťuje učitel svou přítomností po celou dobu vyučování. V nezbytném a výjimečném případě vyučující cvičení dočasně přeruší a zajistí dozor zletilou osobou. Vydává jasné, přesné a žákům srozumitelné povely a pokyny, kontroluje bezpečnost a funkčnost tělocvičného nářadí a náčiní před zahájením cvičení. Přihlíží zejména k fyzické vyspělosti žáků, k jejich věku a předchozím zkušenostem. Při pohybových činnostech v přírodních podmínkách je třeba volit terén a překážky úměrné možnostem žáků. K zařazení sportovních odvětví, jejichž obsah není v učebních osnovách podrobně rozveden (netradiční sporty), musí mít učitel povolení ředitele školy a dodržovat bezpečnostní pravidla i metodické postupy pro danou věkovou kategorii platné v oblasti školního nebo svazového sportu. Čl. 13 Koupání Koupání se provádí pouze na vyhrazených místech, kde není koupání zakázáno. Učitel osobně předem ověří bezpečnost místa pro koupání, přesně vymezí prostor, kde se žáci mohou pohybovat (plavat) a učiní taková opatření, aby měl přehled o počtu koupajících se žáků ve skupině. Skupina na jednoho učitele je maximálně 10 žáků, pro žáky speciálních škol se počet řídí zvláštním předpisem. 12) Učitel rozdělí žáky na dvojice, které se vzájemně při koupání sledují.Po skončení koupání skupiny žáků učitel vždy překontroluje počet žáků. 12) § 16 písm. a) vyhlášky MŠMT č. 127/1997 Sb., o speciálních školách a speciálních

mateřských školách. Čl. 14 Plavecký výcvik Plavecký výcvik se uskutečňuje v zařízeních k tomu určených. Žáci se jej účastní po předchozím souhlasu lékaře. Při plaveckém výcviku se třída na základní škole dělí na skupiny. Nejvyšší počet žáků plavců ve skupině je 15, žáků-neplavců 10. Pro žáky speciálních škol se počet řídí zvláštním předpisem.13) Plavecký výcvik provádí vyučující jen s jednou skupinou žáků. Vyučující má přehled o celém prostoru výcviku a všech žácích ve vodě. Po skončení výcviku překontroluje počet žáků. 13)§ 16 písm. a) vyhlášky MŠMT č. 127/1997 Sb., o speciálních školách a speciálních mateřských školách. Vyučující věnuje zvláštní péči neplavcům. Jejich výcvik se provádí podle možnosti odděleně v bazénu s mělkou vodou. Za bezpečnost žáků při plaveckém výcviku prováděném v cizím zařízení odpovídají ti, kteří jej přímo vedou. Za bezpečnost žáků do doby jejich předání pracovníkům pověřeným vedením plaveckého výcviku odpovídají pedagogičtí pracovníci, kteří žáky na plavecký výcvik doprovázejí. Pedagogický pracovník je přítomen po celou dobu výcviku. V dohodách uzavíraných o využívání cizích zařízení k plaveckému výcviku je nutno upravit ve smyslu těchto zásad podrobně povinnosti zaměstnanců zúčastněných stran, týkající se jejich odpovědnosti za bezpečnost žáků. Pokud v celém průběhu výcviku nemůže být zachován náležitý přehled o všech jeho účastnících, pedagogický pracovník nebo cvičitel plavání výcvik přeruší. Čl. 15 Lyžařský výcvik (1)Lyžařský výcvik je veden kvalifikovanými instruktory, jejichž kvalifikaci si ověří ředitel školy. Jejich práci řídí vedoucí zájezdu určený ředitelem školy, který též schvaluje plán výcviku. Vedoucí zájezdu před odjezdem na lyžařský výcvik upozorní na nutnost seřízení bezpečnostního vázání lyží. Žáci prokáží seřízení bezpečnostního vázání lyží potvrzením servisu, popř. čestným prohlášením zákonných zástupců nebo svým v případě zletilých žáků. (2)Žáci jsou rozděleni do družstev podle své výkonnosti a zdravotního stavu. Tato hlediska dodržují instruktoři i v průběhu výcviku, při výběru místa výcviku, zvláště též na sjezdových tratích a za ztížených podmínek, na zledovatělém povrchu, za snížené viditelnosti a podobně. Družstvo má nejvýše 15 členů, u žáků se zdravotním postiženým se počet snižuje vzhledem k charakteru postižení žáků a dalším okolnostem. 14) (3)Při zájezdu je nutná účast zdravotníka; podrobnosti upravuje zvláštní předpis. 15) 14) § 16 písm. b) vyhlášky MŠMT č. 127/1997 Sb., o speciálních školách a speciálních mateřských školách. 15) Metodický pokyn MŠMT k organizaci lyžařského výcviku žáků č.j. 24 799/93-50 z 6.12.1993 (Věstník MŠMT sešit 12/1994).

(4)Lanovky a vleky se používají jen pro organizovaný výcvik po řádném poučení o všech pravidlech a bezpečnostních předpisech o jízdě na vlecích a lanovkách. Během pobytu na horách je nutno dbát všech pokynů Horské služby a výstražných značek. Za nepříznivých podmínek (hustá mlha, sněhová bouře, teplota pod mínus 12 stupňů C) se výcvik a horské výlety omezují, případně nekonají. (5)Výcvik se provádí v terénu, který odpovídá lyžařské vyspělosti členů družstva. Zvýšená pozornost se věnuje výběru terénu pro začínající lyžaře, zvláště s bezpečným dojezdem. (6)Při výletu jedou žáci ve skupině v pravidelných odstupech, které se při snížené viditelnosti zkracují až na dotek. Skupina se řídí pokyny vedoucího přesunu, který jede v čele.V závěru jede vždy zkušený lyžař. V průběhu akce se často provádí překontrolování počtu účastníků. Totéž se provádí při jejím zakončení. O trase a časovém plánu výletu musí být informován personál ubytovacího zařízení. (7)Uvedené zásady se dodržují přiměřeně i při lyžařském výcviku konaném v hodinách tělesné výchovy v místě nebo blízkosti školy. (8)Do programu lyžařského zájezdu je možno zařadit i výcvik na snowboardu za předpokladu, že ho vede kvalifikovaný instruktor a jsou dodržována pravidla bezpečnosti při jízdě na snowboardu. Při organizaci výcviku je nutno dbát, aby nedocházelo ke kolizi mezi účastníky obou výcviků. Čl. 16 Sportovně turistické kurzy Před zahájením kurzu jsou účastníci poučeni školou o vhodné výstroji. Při nástupu na kurz je provedena určeným zaměstnancem její kontrola. Bez potřebného vybavení nemohou být žáci do kurzu přijati. Kurzy jsou zajišťovány kvalifikovanými instruktory /pedagogy/. Jejich činnost řídí a kontroluje vedoucí kurzu. Zároveň kontroluje dodržování předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví. Žáci se dělí do družstev podle výkonnosti. Družstvo má nejvíce 15 žáků, pokud není zvláštními předpisy stanoven pro některé činnosti počet nižší. Družstvo žáků speciálních škol tvoří polovina nejvyššího počtu žáků třídy stanoveného zvláštním předpisem. 17) Počet instruktorů nesmí být menší než počet družstev. Účastní-li se kurzu více než 30 žáků, musí škola zajistit zdravotníka. Kurzy s počtem do 30 žáků musí doprovázet 3 dospělé osoby, z nichž jedna musí mít absolvován kurz první pomoci. Před zahájením cyklistického kurzu ověří vedoucí kurzu povinné vybavení, technický stav jízdních kol /včetně povinnosti mít ochrannou přilbu/ a znalosti žáků o pravidlech silničního provozu,) bez jejichž znalosti se žáci nemohou kurzu zúčastnit. V silničním provozu má družstvo maximálně 10 cyklistů, za které odpovídá vedoucí družstva. Trasu přesunu volí vedoucí kurzu s ohledem na výkonnost a zdravotní stav žáků, na stav a frekvenci dopravy na komunikaci atd. 17) Zákon č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů. Před zahájením kurzu vodní turistiky zjistí vedoucí kurzu stupeň plavecké vyspělosti žáků. Vedoucí kurzu odpovídá za zhodnocení stavu sjížděné řeky. Instruktor odpovídá nejvýše za pět kanoí nebo kajaků nebo za dvě pramice. Při obtížnějších podmínkách vedoucí kurzu počet lodí na jednoho instruktora sníží. Žáci jsou vybaveni při jízdě na proudící vodě plovací

vestou, při jízdě na divoké vodě nebo obtížně sjízdných propustech plovací vestou a přilbou. Pokud se v průběhu jízdy na divoké vodě podmínky zhorší nebo se zvýší riziko, vedoucí kurzu jízdu přeruší nebo sjíždění ukončí. Při horské turistice musí instruktor seznámit žáky s možným nebezpečím hrozícím v horách. Při horských túrách musí důsledně respektovat aktuální podmínky, zejména povětrnostní a pokyny Horské služby. Před začátkem túry oznamuje kompetentní osobě směr a cíl túry a předpokládaný čas návratu. Hlásí včas eventuální zdržení. Na horskou túru doprovázejí družstvo nebo skupinu žáků vždy nejméně 2 instruktoři. Horolezecký výcvik, včetně základního, může provádět pouze kvalifikovaný instruktor horolezectví /pedagog/ - člen horolezeckého svazu při dodržení všech bezpečnostních pravidel daných Českým horolezeckým svazem. Čl. 17 Bezpečnost žáků při soutěžích a přehlídkách Školy zajišťují péči o bezpečnost a zdraví žáků na soutěžích a přehlídkách pořádaných pro žáky. Pokud dozor nad nezletilými žáky včetně dopravy neprovádějí zákonní zástupci žáků, zajišťuje vysílající škola po dohodě s organizátorem soutěže nebo přehlídky dozor. Po dobu vlastní soutěže přebírá náležitý dohled nad žáky organizátor soutěže. Vyhlašuje počátek a konec soutěže nebo přehlídky a zajišťuje podmínky pro bezpečnou účast žáků poskytnutím případných ochranných prostředků, náležitým vybavením laboratoří a jiných soutěžních míst atd. 18) 18) Vyhláška MŠMT č. 431/1992 Sb., o organizaci a financování soutěží a přehlídek žáků, organizační řády olympiád. Čl. 18 Zahraniční výjezdy Školy odpovídají za bezpečnost a ochranu zdraví žáků při zahraničních výjezdech, které organizují v souvislosti s výchovně vzdělávací činností školy. O konkrétních opatřeních a poučení žáků, případně jejich zákonných zástupců, se pořizuje před uskutečněním výjezdu zápis podepsaný jeho účastníky. 19) 19) Pokyn MŠMT č.j. 16 741/97-20 k výjezdům základních a středních škol do zahraničí (Věstník MŠMT sešit 5/1997) ve znění pokynu č.j. 20 029/98-22 (Věstník MŠMT sešit 10/1998). Čl. 19 Školní úraz Školním úrazem je úraz, který se stal žákům při výchově a vzdělávání na školách a při činnostech, které s nimi přímo souvisejí. Výchovnou a vzdělávací činností je účast žáků při výchovné a vzdělávací práci školy, ve škole od vstupu žáků do prostor školy až do odchodu z nich, včetně doby přestávek, a každá činnost vyplývající z přímé souvislosti s tím.

Školním úrazem je rovněž úraz, který se stal žákům při akcích konaných mimo školu, organizovaných školou a uskutečňovaných za dozoru pověřené odpovědné osoby. Jedná se zejména o úrazy žáků na vycházkách, výletech, zájezdech, putováních, exkurzích, při koupání, při plaveckém a lyžařském výcviku, sportovních a turistických kurzech, při účasti na soutěžích a přehlídkách. Školním úrazem není úraz, který se žákům stane na cestě do školy a zpět, nebo na cestě na místo nebo cestou zpět, jež bylo určeno jako shromaždiště mimo areál školy při akcích konaných mimo školu. Čl. 20 Evidence a registrace školních úrazů Vedoucí zaměstnanec školy, jemuž byl úraz žáka hlášen zajistí, aby byly objektivně zjištěny a případně odstraněny příčiny úrazu. Všechny školní úrazy jsou evidovány v knize úrazů. Jde-li o úraz, který způsobil, že se žák neúčastní činnosti školy nejméně jeden den, kromě dne, kdy k úrazu došlo, je o výsledku šetření sepsán následně po ohlášení úrazu záznam o školním úrazu na stanoveném tiskopise.20) Po jednom vyhotovení záznamu o školním úrazu obdrží zákonný zástupce žáka, zřizovatel, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Českomoravský odborový svaz pracovníků školství a místně příslušný orgán státního odborného dozoru - Inspektorát bezpečnosti práce u úrazů smrtelných, těžkých a hromadných.21) Čl. 21 Statistické zjišťování školní úrazovosti se provádí podle zvláštních předpisů.22) 20) Tiskopis SEVT - 49 156 0 nebo záznam v elektronické podobě viz. Příloha č.1. 21) § 4 odst. 2 vyhlášky ČÚBP a ČBÚ č. 110/1975 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 22) § 10 zákona č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, § 38a odst. 3 školského zákona. Čl. 22 Odškodňování školních úrazů Školy, případně jejich zřizovatelé, odpovídají v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy 23) žákům za škodu, která jim vznikla v důsledku školního úrazu. Odškodnění projedná škola se zákonnými zástupci žáka. 23) § 190 a násl. zákoníku práce, § 206 zákoníku práce, § 27 nařízení vlády č. 108/1994 Sb., kterým se provádí zákoník práce, u dětí mateřských škol § 422 občanského zákoníku.

Čl. 23 Sledování školní úrazovosti Informace získané při prošetřování jednotlivých školních úrazů a při sledování celkové školní úrazovosti a rozborů jejich příčin využívají školy, organizace a orgány, které odpovídají za bezpečnost a ochranu zdraví žáků, k prohloubení preventivní činnosti. Kontrolní činnost Čl. 24 Dodržování podmínek pro bezpečnost a ochranu zdraví žáků kontrolují průběžně vedoucí zaměstnanci školy v rámci své působnosti. Pedagogičtí pracovníci kontrolují a vyžadují dodržování bezpečnostních předpisů a pokynů 24) žáky. Do programu prověrek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci prováděných nejméně jednou ročně 25) zahrnují školy také kontrolu školních dílen, laboratoří, tělocvičen a tělocvičného nářadí a náčiní, školních hřišť, školních pozemků i dalších školních pracovišť, užívaných žáky, včetně jejich vybavení. Pokud se na ně a na jejich vybavení vztahují zvláštní bezpečnostní předpisy, například o elektrických zařízeních, plynu, hromosvodu atd., provádějí se speciální odborné kontroly a revize ve lhůtách stanovených těmito předpisy. U tělocvičného nářadí a náčiní se kromě jeho běžných kontrol v hodinách tělesné výchovy a v rámci ročních prověrek provádějí i odborné technické kontroly nejméně jednou za tři roky. Součástí prověrek je rovněž kontrola lékárniček první pomoci, a to jak z hlediska obsahu, tak lhůt použitelnosti léků. 24) § 273 zákoníku práce. 25) § 136a odst. 4 zákoníku práce. Čl. 25 Kontrolu dodržování podmínek pro bezpečnost a ochranu zdraví žáků při činnostech, které přímo souvisejí s výchovou a vzděláváním, provádí Česká školní inspekce 26) a Svazová inspekce bezpečnosti práce Českomoravského odborového svazu pracovníků školství. Kromě průběžné kontrolní činnosti se podílí zejména na prošetřování smrtelných, hromadných a těžkých školních úrazů. Výkon dohledu nad bezpečností a ochranou zdraví při práci ve školách jako celku je v působnosti Českého úřadu bezpečnosti práce. Čl. 26 Školy poskytují potřebnou součinnost při výkonu kontrolních pravomocí odborovým orgánům 27) a orgánům státního odborného dozoru nad bezpečností a ochranou zdraví 28), které je provádějí podle zvláštních předpisů. 26) § 18 odst. 4 zákona č. 564/1990Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, ve znění pozdějších předpisů. 27) § 136 zákoníku práce.

28) § 138 zákoníku práce. Čl. 27 Závěrečné ustanovení Tento pokyn nabývá účinnosti dne 1. ledna 2002 Tělocvična, hřiště „Metodický pokyn stanovuje, jak často se má provádět kontrola tělovýchovného nářadí. Je zde uvedeno nejméně jedenkrát za tři roky (článek 24) Nově tuto povinnost upřesňuje Metodický pokyn MŠMT č.22784/03-11/2. Mám-li ve škole jednu žíněnku a lavičku, tak to asi stačí. Ale mám-li velkou a bohatě vybavenou tělocvičnu, kterou v době mimo hodin tělocviku od rána až do noci komerčně pronajímám jiným subjektům, nechal bych udělat kontrolu nářadí třeba třikrát za rok. Tady je nutné především zahrnout i tělocvičnu do dříve zmiňovaných ročních prověrek BOZP. A určitě bych vyslyšel pochybnosti tělocvikáře, že s těmi kruhy a skokanským můstkem se mu to už nějak nezdá. On by to měl vědět jako první, protože každé nářadí, než je začne v hodině používat, by měl překontrolovat. Ale pozor na jeden problém. Na školách, hlavně mateřských, můžeme vidět spoustu různých prolézaček, hrazdiček, houpaček apod. Takových, které vyrobili hodní tatínkové. Nebo třeba amatérské brankové konstrukce. Po úrazu se samozřejmě kontrola bude ptát po certifikátu takového náčiní, jak bylo ukotveno apod. Kdo pak nese odpovědnost, to je věc hodně složitá. Ale není to jen věcí škol. Takhle vznikají občas i prolézačky veřejné, třeba v obci, aby starosta nemusel objednávat drahou firmu. Je to těžké. Člověk je rád, když někdo dneska něco zadarmo pro děti udělá, ale musím upozornit, že z hlediska BOZP mohou nastat problémy. Podobně přísné jsou hygienické předpisy pro provoz pískovišť. Jak se musí, nejsou-li zrovna v provozu, přikrývat, aby tam nevběhl nějaký pejsek. Jak se musí dělat rozbor písku a případně ho nejen doplňovat, ale celý vyměnit apod. Stejné je to třeba s pískovým hřištěm na plážový volejbal.“ Metodický pokyn k provádění odborných technických kontrol tělocvičen, tělovýchovného nářadí a zařízení, venkovních hřišť a sportovišt' č.j. 22 784/03-11/2 Z dlouhodobého sledování školní úrazovosti vyplývá, že k největšímu počtu úrazů dochází při tělesné výchově. Řada úrazů má příčinu v jevech, které lze téměř eliminovat udržováním dobrého stavu tělovýchovného nářadí a náčiní a pravidelným prováděním odborných technických kontrol všech druhů nářadí, tělovýchovných zařízení a tělocvičen, venkovních hřišť, dětských hřišť a sportovišť. Kontrolu nářadí v rámci periodické prohlídky může provádět jen odborný technický pracovník, který je seznámen s konstrukcí a funkcemi výrobků. Zaměřuje se především na kontrolu součástí namáhaných, důležitých pro bezpečnost cvičení, spojovacích součástí, jejich dotažení a zajištění proti uvolněni, důležitých svárových spojů atp. U zabudovaných dílců pak na kontrolu spojení se stavební konstrukcí. V případě, že zjistí závadu, posoudí, zda lze výrobek po opravě dále používat nebo je-li jej lépe vyřadit a navrhnout zřizovateli nebo provozovateli zakoupení nového. K odpovědnému rozhodnutí je třeba znát celou řadu předpisů, momentální stav nabídky na trhu nových

výrobků a náhradních dílů. Od 1. ledna 1999 existují nové normy pro zařízení dětských hřišťČSN EN 1176, ČSN EN 1177. Zařízeni a jeho komponenty musí být kontrolovány a udržovány podle návodu výrobce nejméně v intervalech stanovených výrobcem. Roční hlavní kontrola musí být prováděna oprávněnou osobou přísně v souladu s pokyny výrobce. Průběžná kontrola a údržba zajišťuje správnou funkci nářadí, zvyšuje bezpečnost cvičení a prodlužuje životnost výrobků. Nezanedbatelné je i hledisko hygienické a estetické, protože dobře udržované a čisté nářadí má přitažlivější vzhled a vede cvičící k pořádku a šetrnému zacházení. Před každým cvičením má učitel, cvičitel nebo trenér povinnost prohlédnout nářadí, zda není poškozeno do té míry, že by ohrožovalo zjevnou závadou. Při takovém zjištění musí závadu odstranit a pokud to nejde, musí nářadí vyřadit a závadu neprodleně hlásit řediteli, provozovateli, nebo správci objektu. Ke zvýšení odborné úrovně prováděných prověrek zorganizovalo MŠMT školeni zakončené písemnou a ústní zkouškou a vydáním certifikátu. Jména držitelů tohoto osvědčeni jsou uvedena níže. Využití jejich služeb je zcela na rozhodnuti ředitele, nejde o monopol, pouze o doporučení MŠMT. Jmenovaní jsou zárukou kvalitního provedeni odborných technických kontrol a prohlídek ve výše uvedené oblasti, které se doporučuje provádět v těchto intervalech: 1. školní tělocvičny a sportovní haly s provozem 8 - 16 hodin denně se standardním vybavením pro gymnastiku a míčové hry - minimálně 1 x ročně 2. mateřské školy s venkovním vybavením a zahradním zařízením - 1 x ročně 3. dětská hřiště, venkovní hřiště - minimálně 1 x ročně a to před zahájením provozu po zimní přestávce 4. ostatní neuvedená zařízení pro sport a hry dětí podle pokynů výrobce, nebo po dohodě s zřizovatelem (provozovatelem). UN: Se svolením Českomoravského odborového svazu pracovníků školství přetiskujeme na závěr vzorovou osnovu pro kontrolní práci jeho svazových inspektorů bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Je to vlastně základní osnova, podle níž si mohou především ředitelé škol udělat obrázek, zda v oblasti BOZP mají vše, jak se říká, „pod kontrolou“, jestli na něco důležitého úplně nezapomněli, případně co by měli zadat najaté odborné firmě. Opět opakujeme, že je to pomůcka, ne oficiální materiál, který by nutně musel uvádět úplný výčet skutečností, jež se váží k dané problematice. Osnova kontrol svazových inspektorů ČMOS PŠ pro BOZP (MS Word 2000, 77 kB) UN: Co říci na závěr? Poté, co se redakce přesvědčila, jaká džungle předpisů vládne v oblasti BOZP, a že vstup ČR do Evropské unie bude znamenat, že tato oblast dostane větší váhu než dosud, otevíráme pro vás rubriku dotazů a odpovědí na toto téma. Je nám jasné, že ani v dnešním dvojčísle UN jsme nemohli vyčerpat všechny situace, které mohou v oblasti BOZP nastat a je nutné je řešit. Proto, prosím, nepovažujte tuto přílohu za definitivní pojmenování všeho důležitého, spíš jako podnět a návod, jak si BOZP „rozškatulkovat“ a kde hledat řešení nejasných bodů. Pište, poraďte kolegům, ptejte se. Vaše názory, rady a odpovědi na Vaše dotazy rádi

uveřejníme. UN

ČŠI kontroluje, jestli žáci pobývají v bezpečném prostředí Pracovníků má ale nedostatek

Oblast kontroly bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP) a požární ochrany (PO) převzala Česká školní inspekce po zrušených školských úřadech. Jde o jednu ze specializovaných činností kontrolních pracovníků ČŠI. V každém kraji má inspekce jednoho specialistu, který se bezpečnosti práce věnuje. Všichni jsou absolventy kurzů, jimiž prošli ještě jako zaměstnanci školských úřadů.

Specialisté mají upozornit na možná rizika Specialisté ČŠI kontrolují BOZP a PO dané osnovou kontroly s přihlédnutím k zaměření kontroly a k typu právě navštíveného zařízení. Jde zejména o tyto oblasti kontroly: personální zajištění úkolů BOZP, poučení dětí o bezpečnosti, PO a o mimořádných událostech včetně ověřování znalostí, školení zaměstnanců speciálních profesí, prověrky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, školní úrazy, prevence rizik, seznam poskytovaných osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čistících a dezinfekčních prostředků poskytovaných žákům, dodržování pracovních podmínek, způsob zajištění poskytování první pomoci dětem, požární prevence ve vztahu k dětem a žákům, fyzická kontrola prostor využívaných a přístupných dětem. Kontrolu ČŠI zaměřuje nejen na stav bezpečnosti a protipožární ochrany, ale i na vyhodnocování rizik a řešení mimořádných situací ve vztahu k žákům školy či dětem v předškolním nebo školském zařízení. „Zjednodušeně řečeno, úkolem ČŠI je zjišťovat, jestli prostředí, ve kterém se žáci dané školy nacházejí, je bezpečné. Kontrolní pracovník projde při své návštěvě celou školu a všímá si všech možných rizik, například jestli je v pořádku elektroinstalace (zabudovaní drátů, umístění a zabezpečení zásuvek podle normy),“ říká HANA ŽUFANOVÁ, ředitelka odboru metodiky ČŠI. Kontrolní pracovníci vykonávají v takovýchto případech takzvanou fyzickou kontrolu, při které zjišťují jaký je stav strojů, přístrojů, nářadí, podlah, kontrolují kvalitu osvětlení, vybavení lékárniček první pomoci, čistotu prostor. Nedílnou součástí práce specialistů ČŠI na bezpečnost práce je i kontrola dokumentů, které jsou vymezeny právními předpisy a vztahují se rovněž k zaměření kontroly a typu kontrolovaného zařízení (například knihy úrazů, řády odborných učeben, zápis o kontrole školy z hlediska nakládání s nebezpečnými látkami a přípravky autorizovanou osobou, osvědčení, respektive prezenční listina ze školení pro pracovníky školy, kteří nakládají s nebezpečnými chemickými látkami a přípravky). Kontrolní pracovníci se také zajímají o podmínky zajištění bezpečnosti, které souvisejí s civilní ochranou. Jde totiž o problematiku, která je v úzkém propojení s požární ochranou. Co mají školy nejčastěji v nepořádku? „Odpověď na tuto otázku nelze zevšeobecnit. Každá škola má trochu jiné nedostatky v bezpečnosti.

Nejčastějším problémem je asi nedostatečná příprava dětí na to, jak se chovat v případě nějaké nečekané události. Školy třeba vůbec netuší, jestli by byly schopny v případě vyhlášení poplachu včas dosáhnout místa, jež mají stanovené jako kryt,“ informuje Hana Žufanová. Pokud jde o nedostatky, která jsou vlastním předmětem BOSP, na mnoha školách podle poznatků ČŠI nejsou žáci dostatečně poučeni o bezpečnosti při práce ve škole. Každý rok, na začátku září, a také před každou akcí by měly být děti poučeny o pravidlech zajišťujících bezpečnost. Inspekce vychází z toho, že na školách nejsou o těchto poučeních vedeny zápisy ve třídních knihách. Pokud je zápis proveden, ale jen formálně, ČŠI něco takového jen těžko zjistí. Je proto na řediteli školy, aby se zajímal o to, zda učitelé žáky dostatečně kvalitně informovali o bezpečnosti, případně na rodicích žáků, aby se jich zeptali, jestli vědí, na co si mají při svém pobytu ve škole dát pozor. Většina škol má ale dnes již alespoň kvalitní školní řády, ve kterých se na bezpečnost dětí pamatuje. Kontrolní pracovníci na školách dále nejčastěji zjišťují, že hasicí přístroje neprošly povinnou revizí, topná tělesa nejsou zakryta kvůli prevenci před úrazem a někde jsou nedostatky v elektroinstalaci. Tělocvičny jsou zanedbávané Svébytným prostředím, kde se musí na bezpečnost obzvlášť brát zřetel, je tělocvična. V tělesné výchově chybí řády pro používání tělocvičny, navíc cvičební náčiní také neprochází pravidelnou revizí. „Některé školy revize automaticky zanedbávají, jinde ale nemají dost finančních prostředků na jejich provedení a nedodržují stanovené lhůty,“ dodává Žufanová. Podle předpisů by navíc nářaďovny měly být od prostoru, kde se cvičí, zcela odděleny. Prostor určený pro nářadí bývá však ve starších školách nedílnou součástí tělocvičny. Kolize dítěte běžícího zaujatě s míčem může pak být již jen otázkou času… Ve starších školách, jež neprošly potřebnou rekonstrukcí, bývají v tělocvičnách nebezpečné dokonce i podlahy – parkety jsou uvolněny nebo poškozeny a hrozí tak podstatně zvýšené nebezpečí úrazu. Situace v laboratořích se zlepšila Práce v chemicko-fyzikální laboratoři je pod dvojnásobnou kontrolou ČŠI. Nejenom že se o nakládání s chemikáliemi zajímají specialisté na BOZP, dodržování bezpečnostních pravidel v laboratoři kontrolují i inspektoři při hospitacích jednotlivých vyučovacích předmětů. „V této oblasti bezpečnosti práce se situace v poslední době podstatně zlepšila. Ještě zhruba před třemi lety měly školy problémy s dodržováním některých pravidel, třeba s ukládáním jedů,“ sděluje Žufanová. Školy chybují v tom, že chemikálie nejsou označené nebo nejsou ukládány v uzamčených prostorách. Vybrané látky musejí být uskladněny dokonce v speciálních podmínkách, kde je zajištěno trvalé odsávání. Na některé škole se také občas najde chemikálie, která na ni ani nepatří, respektive na daný typ školy. Určité chemikálie, jež běžně nalezneme na průmyslovce zaměřené na chemii, nemají totiž co dělat na škole základní. Pokud jde o fyzikální část laboratoře, nejčastější problém zaznamenávají kontrolní pracovníci u rozvodů elektrické energie, s nimiž žáci pracují. Nevyhovující budova – obtížný dozor Další oblastí, která patří do BOZP, ale ČŠI ji sleduje i při běžné inspekční činnosti, jsou dozory o přestávkách. „Zde ČŠI ale prakticky vůbec nemůže situaci monitorovat. Když jsou inspektoři na návštěvě ve škole, s dozory většinou není vůbec žádný problém. Jen v ojedinělých případech dozor chybí, ale to jde již o školu, která celkově velice špatně funguje,“ uvádí Hana Žufanová.

Jedna věc je případná absence učitele při vykonávání dozoru, jinou věcí jsou ale nevyhovující podmínky v některých školních budovách. V Praze vědí inspektoři o dvou takových školách, kde architektura kabinetů a tříd je natolik roztříštěna, že jeden dozorující učitel na patře nemá prakticky šanci mít situaci o přestávce pod kontrolou. Musejí zde tedy hlídat nejméně tři! „Paradoxně většinou platí, že čím novější školní budova je, tím horší má podmínky pro vykonávání kvalitního a personálně nenáročného dozoru. Nejvýhodnější jsou v této souvislosti naopak nejstarší školní budovy, kudy vede dlouhá chodba napříč celým patrem. Zároveň jde často o školy největší, to znamená, že menší školy mající méně učitelů, potřebují více lidí na dozor,“ doplňuje ředitelka Žufanová. Učiliště jako samostatná kapitola Práce u soustruhu, sváření, oprava spodní části automobilu. Běžná rizika nejrůznějších manuálních profesí, kterým však musejí předcházet i školy. Protože však jde o tak rozmanitou škálu profesí, působení specialistů ČŠI na bezpečnost práce je na učilištích značně okrajové. „Zde se kontrolou BOZP zabývají především odbory. Dodržování předpisů za ČŠI kontrolují také členové týmu, kteří jsou znalci daného typu odborného výcviku,“ uvádí Žufanová a pokračuje: „Nedávno jsme dokončili tématickou inspekci zaměřenou na odborný výcvik a nezjistili jsme, že na učilištích dochází k nějakému vážnému porušování bezpečnosti práce.“ Specialisté nejsou vázáni na inspekční týmy Na první pohled se může zdát, že 14 pracovníků ČŠI zaměřených na bezpečnost práce pro každý z regionů ČR je poměrně málo a taková kontrola je pak buď výběrová, nebo velice povrchní. Tito specialisté však nemusejí navštěvovat školy jako členové jednotlivých inspekčních týmů. Znamená to tedy, že když jeden inspekční tým pobývá na dané škole týden, specialista na BOZP stačí navštívit třeba hned tři školy v regionu, kde zrovna probíhají inspekce. Navíc o těch nejmarkantnějších nedostatcích v bezpečnosti na školách jsou informováni i ostatní kontrolní pracovníci a inspektoři. Pokud tedy při své návštěvě objeví nějakou zásadní nesrovnalost, informují ředitele inspektorátu, který může specialistu na BOZP na danou školu neplánovaně poslat. Výstupem kontroly BOZP a PO, a to na základě osobně zjištěných skutečností a údajů, je protokol. Přestože ČŠI v oblasti BOZP monitoruje všechny školy a školská zařízení v republice, pro důkladnou a průběžnou kontrolu personální kapacity stejně nedostačují. „Pokud by se měla bezpečnost kontrolovat na všech školách opravdu fundovaně, měl by být specialista na BOZP přítomen v každém inspekčním týmu. V největších inspektorátech bychom proto potřebovali alespoň tři kontrolní pracovníky s touto odborností. V těch menších by to ale jeden měl zvládnout. Dohromady bychom tedy potřebovali počty těchto specialistů v ČŠI zdvojnásobit. Protože však ČŠI musí nyní počty pracovníků naopak snižovat, je tento požadavek momentálně nereálný. Navíc nejde o naši prioritu. V prvé řadě bychom potřebovali navýšit počty inspektorů. Bezpečnost na školách je ale velice důležitá, tím spíš, že na nich stále dochází k velkému počtu úrazů,“ tvrdí Hana Žufanová. U vážných nedostatků nastupují další instituce Na Ostravském inspektorátě pracují dva specialisté na bezpečnost práce. Jeden z nich je totiž metodikem pro tuto oblast. Právní předpisy určené pro bezpečnost práce jsou natolik rozmanité a stále se mění, že je potřeba, aby alespoň jeden ze zaměstnanců inspekce aktuální pravidla stále sledoval. Předmětem kontroly BOZP a PO, kterou vykonává ČŠI, je státní kontrola dodržování obecně závazných právních předpisů prováděná ve smyslu § 18 odst. 4 zákona č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, ve znění pozdějších předpisů, a podle zákona č. 552/1991 Sb., o

státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů. Základní normou při kontrole BOZP je pro ČŠI Zákoník práce. „Pokud jsou při kontrole zjištěny nepřehlédnutelné nedostatky v dodržování předpisů v oblastech, které se týkají bezpečnosti zaměstnanců nebo se k bezpečnosti žáků vztahují nepřímo, kontrolní pracovníci na tuto skutečnost upozorní ředitele školy případně je podán podnět ke kontrole místně příslušnému odborovému orgánu nebo věcně příslušnému orgánu státního odborného dozoru nebo orgánu ochrany veřejného zdraví,“ doplňuje Žufanová. ČŠI spolupracuje s hasiči Zatímco v případě kontroly bezpečnosti práce se ČŠI daří zvládat návštěvy na školách do jisté míry vlastními silami, v případě PO je to již složitější. „Kontrola PO je problematická. Oblastí se zabývají jednak preventisté, kteří ale prošli jen základní průpravou, jednak specialisté, jež mají příslušnou odbornou způsobilost. Tyto specialisty máme v ČŠI momentálně tři. Nedávno jsme jednali s Generálním ředitelstvím Hasičského záchranného sboru (HZS), abychom si vyjasnili kompetence kontroly mezi ČŠI a hasiči. Dohodli jsme se na tom, že pokud naši pracovníci zjistí nějaké nedostatky v oblasti požární ochrany, upozorní místně příslušnou stanici (HZS) a její zaměstnanci přijdou do školy provést vlastní kontrolu. Metodicky pomáhá i ministerstvo Na MŠMT se problematikou BOZP a PO zabývá úsek vnitřních záležitostí krizového řízení, v němž momentálně působí čtyři lidé. Ten s ČŠI spolupracuje zejména při vytváření potřebné metodiky. Pracovníci ministerstva se také podíleli na vytvoření dohody mezi kompetencemi ČŠI a hasičů. Zrovna v tomto období vytváří ČŠI ve spolupráci s ministerstvem upravenou metodiku pro inspektory. Není ještě veřejná, ale její příprava je již u konce a metodika by proto měla začít platit od nového školního roku. LUKÁŠ DOUBRAVA