Průmyslové dědictví mezi sny, možnostmi a realitou
4. ročník odborné konference
25. 9. 2012 www.krizovatkyarchitektury.cz
ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA
KŘIŽOVATKY ARCHITEKTURY | Průmyslové dědictví mezi sny, možnostmi a realitou 25. 9. 2012, La Fabrika, Praha 7 - Holešovice „Průmyslová éra, která více než dvě století formovala vývoj Evropy, po sobě zanechala dědictví, se kterým se dnes snažíme vypořádat. Je zřejmé, že industriální dědictví je nezpochybnitelnou součástí naší kultury a má smysl je chránit. Má ale i potenciál ekonomický? Je jeho záchrana zajímavá i z jiných pohledů – urbanistických nebo sociologických? I o tom byly letošní Křižovatky architektury.“ Tomáš Šenberger předseda programové rady konference
PROGRAMOVÁ RADA Předseda prof. Ing. arch. Tomáš Šenberger Členové PhDr. Anna Matoušková | náměstkyně MK ČR Ing. Dan Jiránek | primátor města Kladna Ing. Leoš Anderle | partner Sekyra Group Mgr.A. Lucie Doleželová, Ph.D. | projektový manažer, CzechInvest Ing. arch. Michal Šourek | vydavatel Stavebního fóra
BLOK I INDUSTRIÁLNÍ DĚDICTVÍ JAKO SOUČÁST KULTURNÍHO DĚDICTVÍ PRŮMYSLOVÉ DĚDICTVÍ MEZI SNY, MOŽNOSTMI A REALITOU PhDr. Benjamin Fragner, Výzkumné centrum průmyslového dědictví FA ČVUT v Praze, TICCIH INDUSTRIÁLNÍ TOPOGRAFIE doc. Ing. arch. Petr Vorlík, Ph.D., Ústav teorie a dějin architektury, FA ČVUT v Praze ID – OCHRANA A MOŽNOSTI VYUŽITÍ A EKONOMIE Z POHLEDU PAMÁTKOVÉ PÉČE, LEGISLATIVA, STAV Mgr. Jiří Vajčner, Ph.D., ředitel Odboru památkové péče MK ČR KONVERZE JAKO EKONOMICKÁ FORMA ZÁCHRANY INDUSTRIÁLNÍHO DĚDICTVÍ prof. Ing. arch. Tomáš Šenberger, proděkan FSv ČVUT v Praze DISKUSE
Foto © Ing. arch. František Müller
BLOK II UDRŽITELNÝ ROZVOJ A INDUSTRIÁLNÍ DĚDICTVÍ SPOLEČNOST A INDUSTRIÁLNÍ DĚDICTVÍ PhDr. Miloslav Lapka, CSc., FF Univerzity Karlovy v Praze, EF JU Č. Budějovice ROZPOČTOVÉ PROBLÉMY EVROPY A ČESKA Jan Bureš, ERA Poštovní spořitelna INDUSTRIÁLNÍ DĚDICTVÍ, REGENERACE MĚSTA A UDRŽITELNÝ ROZVOJ Ing. arch. Michal Šourek, vydavatel Stavebního fóra KLADNO POD TÍHOU BROWNFIELDS Ing. Dan Jiránek, primátor Kladna DISKUSE
BLOK III CASE STUDIES KOMENTOVANÁ PROHLÍDKA LA FABRIKY ZAHRANIČNÍ ZKUŠENOSTI S ID, PŘÍKLADY Z FRANCIE Mgr.A. Lucie Doleželová, Ph.D., CzechInvest ZAHRANIČNÍ ZKUŠENOSTI S ID - PŘÍKLADY Z NĚMECKA, ROZVOJOVÁ ÚZEMÍ PRAHY Ing. arch. Roman Kraiczy, Sekyra Group KARLIN HALLS – POZITIVA A POTÍŽE PŘI KONVERZI HALOVÝCH OBJEKTŮ Ing. Tomáš Kadeřábek, TRESS Real Estate ZÁVĚREČNÉ SHRNUTÍ doc. Ing. arch. Radomíra Sedláková, CSc., kurátorka sbírek NG v Praze Moderátor: Petr Král, ČRo - Radiožurnál
Do La Fabriky zavítalo na 120 účastníků.
NA KONFERENCI ZAZNĚLO „Naše průmyslové dědictví je velmi bohaté a cenné – a tak trochu si s ním nevíme rady!“, těmito slovy zahájila konferenci náměstkyně ministryně kultury Anna Matoušková. Nevyužité „ostatky“ industriální éry, jejíž děje byly v naší zemi v porovnání s jinými obzvláště bohaté, jsou u nás významným fenoménem architektonickým, urbanistickým i krajinným. Tisícovky objektů nejrůznějších účelů (nejde jen o továrny haly, industriál u nás představují také vysoké pece, přehrady, nádraží, sodovkárny, vodárny atd.) podle hrubých odhadů zaujímají plochu 20–30 000 hektarů. Současná doba postindustriální by toto dědictví měla využít, ale není to – jak ukazuje praxe – proces nijak jednoduchý. „Pro uvedení industriálních staveb zpět do života musíme správně ocenit jejich hodnotu historickou a uměleckou, dále pak urbanistickou – a především je pak třeba dát takové stavbě nový program, funkci, která by odpovídala aktuálním potřebám společnosti,“ říká B. Fragner, nicméně dodává: „Taková nová funkce musí být samozřejmě přiměřená možnostem, a to z hlediska technického i finančního.“ Právě v posledním slůvku se skrývá problém – z ekonomického hlediska jsou zatím průmyslové brownfieldy pro soukromý sektor z mnoha důvodů nezajímavé, zatímco ten veřejný právě dnes prostředky na záchranu skvostů tuzemské industriální architektury nikterak neoplývá. Ale kupodivu nejde jen a jen o peníze. TRHOVEC MÍSTO DĚLNÍKA „Specializovanou industrii vystřídal trhovec a jeho hodnoty!“ – citací slov filozofa Karla Kosíka si ve svém konferenčním příspěvku vypomohl sociolog Miloslav Lapka. Ilustroval jím zásadní faktor procesu záchrany našeho industriálního dědictví, totiž takřka totální zaměření české společnosti na materiální stránky života. „Tyto objekty sice vyvolávají jisté nostalgické vzpomínky na někdejší stabilitu, ale jinak v lidech nevzbuzují žádné pozitivní konotace,“ konstatoval Lapka. „Soudobá společnost sociálně-kulturní hodnoty architektury nevnímá a od svých architektů ani nepožaduje,“ potvrzuje jinými slovy totéž architekt Michal Šourek. Ten zároveň poukázal na ošidnost „ekonomismu“, totiž přepočítávání všeho a všech na koruny: „Stačí změna daňového systému a všechno bude jinak. Takovou změnu bychom ale na druhé straně potřebovali. Dnes daníme, jaksi skoro za trest, práci a její výtěžek. Pokud ale opravdu chceme udržitelný rozvoj, měli bychom zdaňovat především spotřebu přírodních zdrojů.“ Zatím ale právě tento aspekt stavební činnosti společnost moc nevnímá, proto i jen pár desítek let staré budovy raději bourá než opravuje a rekonstruuje. „Přitom náklady rekonstrukce mohou být nižší než cena novostavby,“ tvrdí architekt Šourek a odvolává se na zkušenosti vlastního ateliéru MS architekti. Záchraně industriálních úhorů ale kromě psychosociálních a finančních bariér podle Šourka brání i leckteré bariéry praktické: „Máme hypertrofovanou kodifikaci stavební činnosti.“ Povzdechem ho doplnil architekt Roman Kraiczy ze Sekyra Group: „V Hamburku jsou v jedné nové budově společně koncertní sál a byty – něco takového u nás nelze postavit.“ TRADIČNÍ BĚH NA DLOUHOU TRAŤ Bez ohledu na potíže různého rázu lze ale zároveň konstatovat, že základní institucionální předpoklady k ochraně a revitalizaci chátrajícího nevyužitého industriálu už máme. Současná exekutiva dnes už industriál do památkového fondu běžně zahrnuje, navíc díky dlouholetému působení VCPD (Výzkumné centrum průmyslového dědictví působící pod vedením B. Fragnera při ČVUT) jsou už v mnoha regionech nevyužité stavební pozůstatky průmyslové výroby dobře zmapovány, popsány a katalogizovány. Jistý díl práce na tomto poli odvedla
NA KONFERENCI ZAZNĚLO
i státní agentura CzechInvest. Ovšem dlouho připravovaný dokument „Národní strategie regenerace brownfieldů“, který vznikal právě také za účasti CzechInvestu, zatím nemá ani definitivní znění, natož pak potřebná razítka. Pozitivním posunem formálních procesů spjatých s konverzemi na druhou stranu ale určitě jsou postupné změny v myšlení památkářů. Na žižkovském nákladovém nádraží se generální ředitelka NPÚ Naďa Goryczková nechala slyšet, že „tuto budovu bychom chránili trochu jinak než – dejme tomu – barokní stavbu“. Na tato slova navázal i Jiří Vajčner z památkového odboru ministerstva kultury: „Konzervace takových objektů není nutná!“ Jedním dechem ovšem dodal, že u nás stát a jeho instituce zatím na industriál nemá specialisty s potřebnou kvalifikací. Bez ohledu na obsah příspěvků, které na konferenci zazněly a jejichž tón byl už tradičně trochu pesimistický, některé její aspekty signalizovaly, že postoj české společnosti k průmyslovým úhorům není až tak katastrofální. Už samotné místo jejího konání – organizátory konference vtipně vybrané divadlo La Fabrika, právě dnes rozšiřované o další prostory – už svým názvem deklaruje naprosto jasně svůj původ. A to samé platí pro nedaleko stojící Pleskotovu továrnu na vodoměry, kancelářsko–rezidenční komplex A7 v holešovickém pivovaru, administrativní budovy Classic 7 v někdejších mlýnech či galerii DOX. Povedených konverzí prostě máme (a nejen v Praze) docela dost. I Holešovice samotné, jež jsou s industrializací Prahy spojeny pupeční šňůrou, svým dnes najednou barvitým životem ukazují, že vdechnout nový život starým budovám není tak strašně obtížné i ve větším měřítku. I bez unijních dotací a veřejnoprávní podpory. Petr Bým, šéfredaktor Stavebního fóra V situaci dnešní doby, kdy budovy jsou stále univerzálnější jak ve výrazu, tak ve funkci, mají stavby z industriální doby velký význam. Nejen proto, že mají svou ojedinělou poetiku, jsou obvykle z doby, která estetickou hodnotu dosahovala jakoby automaticky... Respektive v dnešní době si víc a víc uvědomujeme a oceňujeme, že jsou z doby, která dbala na dokonalost stavebního detailu, krásného detailu, který má v sobě znaky unikátnosti, promyšlenosti a propracovanosti, které se jinak z našeho univerzálně globalizovaného světa masově vyráběných věcí vytrácejí. Tam, kde tyto objekty a soubory vzali od počátku vážně, ať k tomu měli jakékoli důvody, udělali z toho skutečně přitažlivé místo. Tam, kde vzali vysloužilou oblast průmyslového dědictví jen jako uvolnitelné místo pro aktuální současné stavění, obvykle danému místu vzali něco z jeho charakteru. Srovnávat můžeme snadno – Holešovice a Karlín si ze svého průmyslového původu oprávněně udělaly charakterizující značku, Smíchov zevšedněl. Industriální stavby se mohou stát důležitými body, které stvrzují identitu místa tím, co lidi k místu poutá – tam, kde je dnes škola nebo byty nebo cokoli jiného fungujícího, to byla továrna, ve které pracoval můj děda, můj táta, tam je kus rodinné historie. To jsou místa, k nimž máme bezprostřední vztah – příklady právě s tímto pocitem oživených starých vysloužilých industriálních staveb. Radomíra Sedláková, kurátorka sbírek NG v Praze
Archiv: Beton Brož
ŘEKLI O NÁS „Ministerstvo kultury si velice váží toho, že se v letošním roce mohlo podílet na přípravě 4. ročníku odborné konference Křižovatky architektury. Téma nakládání s industriálním dědictvím je pro náš resort velice aktuální, závažné i složité. Naším posláním je uchovat hmotné historické prameny dokládající vývoj techniky a průmyslu na našem území pro budoucí generace. S jeho naplněním je ale spojena celá řada problémů a otázek. Všechny mají jedno společné – jejich řešení se neobejde bez široké spolupráce, bez intenzívní výměny informací a zkušeností. Letošní konference jak
v procesu přípravy, tak během svého vlastního konání přispěla nejen k otevření nových pohledů na budoucnost industriálního dědictví naší země, ale učinila mnoho prospěšného pro navázání hustší sítě oné nezbytné báze kooperace všech zainteresovaných. Čtvrtý ročník „Křižovatek“ se zaskvěl jak obsahovou náplní, tak skvělou organizací. Děkuji všem, kteří se na letošním úspěšném konferenčním počinu podíleli.“ Anna Matoušková, náměstkyně ministryně kultury
„Děkujeme za organizaci konference Křižovatky architektury. Česká komora architektů vnímá jako velmi pozitivní fakt, že tato akce přivedla do inspirujících industriálních prostor La Fabriky velmi široké spektrum odborníků včetně mnoha mladých lidí. Diskusní setkání věnované současným otázkám územního plánování a urbanismu v České republice, které na této půdě proběhlo v rámci konference, umožnilo otevřít toto téma a upozornit na stávající alarmující situaci v projekční praxi.“ Josef Panna, předseda České komory architektů
MEDIÁLNÍ KAMPAŇ Mediální kampaň probíhala na stránkách odborných titulů a odborných webových portálů. Celkem bylo publikováno více než 40 mediálních výstupů. O konferenci informoval také zpravodajský televizní kanál ČT24. Hodnota mediální a PR kampaně dosahovala téměř 900 000 Kč.
odborné webové portály
odborné tituly
DOPROVODNÁ VÝSTAVA FINALISTÉ 4. ROČNÍKU SOUTĚŽE YOUNG ARCHITECT AWARD 2012, SOUTĚŽE PRO STUDENTY A ZAČÍNAJÍCÍ ARCHITEKTY DO 33 LET. Téma: veřejný prostor v historickém kontextu
Vzhledem k tématu soutěže, ideově propojeném s nosným tématem konference Křižovatky architektury, měli její účastníci jedinečnou příležitost konfrontovat návrhy a názory odborníků s vizemi a ideami mladé nastupující generace budoucích architektů.
PŘEDSTAVUJEME | Fotograf Tomáš Malý, partner veletrhu FOR ARCH
GENERÁLNÍ PARTNER:
HLAVNÍ PARTNER:
PARTNEŘI:
ZÁŠTITA: Ing. Dan Jiránek, předseda Svazu měst a obcí České republiky
MEDIÁLNÍ PARTNEŘI:
Projekt byl realizován s finanční podporou Ministerstva kultury a Ministerstva životního prostředí.
HLAVNÍ MEDIÁLNÍ PARTNER A SPOLUORGANIZÁTOR:
kontakt: Bc. Eva Pácaltová, manažerka projektu
[email protected] tel.: +420 222 891 117 ABF, a.s. | Mimoňská 645/2a | Praha 9
